„Bohemistyka” 2001, nr 3, ISSN 1642–9893 Vladimír NOVOTNÝ
Postmoderní dekonstrukce a groteskní paraboly
Klasik evropské literární vìdy a esejistiky Maurice Blanchot ve svém základním díle Literární prostor hovoøí o jednom pregnantním fenoménu umìlecké øeèi: stává se totiû, ûe se v ní obèas všechno èili všechny významotvorné roviny díla vychylují smìrem k paradoxnímu utvrzování všeho a vším, zároveò však nejednou jde o zcela protichùdnou „øeè bez pochopení”( Blanchot 1999, s. 57). Taková literární øeè potom „oznaèuje nekoneènì rozpínavý vnìjšek”, mùûe být charakterizována jako „esenciálnì bloudící” (Blanchot 1999, s. 58). Zároveò ovšem umìlecké dílo an sich po spisovateli ûádá, aby se stal „prázdným místem, v nìmû se ohlašuje neosobní afirmace” (Blanchot 1999, s. 64), aby v souznìní s tím vydal ètenáøské veøejnosti napospas svou zdánlivou èi stylizovanou autorskou nevìdomost. Specifickou alternativou takového vydávání všanc své stylizované spisovatelské nevìdomosti jsou v nové èeské próze 90. let nìkteré pøíklady románových vyprávìní, které se pøiklánìjí k podobì groteskních parabol a které tedy pøedstavují takový typ postmoderní literární komunikace, v nìmû je neustále pøítomná dvojznaèná moûnost porozumìní a poté i interpretace, kdy smysl se zámìrnì vytrácí aû rozpouští v jiném smyslu, kdy groteskní pokøivení pùvodní komunikace slouûí zejména k preciznìjšímu objasnìní, tedy k takové „pravdì pochopení, která chce, aby pochopení nikdy nebylo jednou provûdy” (Blanchot 1999, s. 361). Potom se smysl èi význam díla podle Blanchota nevytrácí v jiném, nìjakém bezprostøednì pøítomném nebo se rudimentárnì nabízejícím smyslu èi významu, nýbrû v jiném smyslu zcela obecnì: kaûdý význam se potom stává uû jen zdáním a toto nekoneèno významù uû 187
v groteskním zvýznamòování nemusí být nikterak rozvíjeno, je tudíû dáno, pùsobí jako bezprostøední, èili mùûe být také vnímáno jako bezprostøednì prázdné (Blanchot 1999, s. 361–362). Coû potom mùûe být pøípad novìjších èeských postmoderních próz, které takovou moûnost tzv. autentické prázdnoty pøijaly do urèité míry za bytostnì svou – kupøíkladu knihy støedogeneraèních prozaikù Martina Komárka, pøípadnì Martina Nezvala, pøedevším však Hnáta Daòka a Petra Motýla. Ani jeden z tìchto tvùrcù se netìší zvláštní pøízni kritiky, dokonce moûná právì naopak, pravdìpodobnì i z toho dùvodu, ûe ba svùj dùraz na groteskní paraboliènost stylu do urèité míry pøehánìjí. Hnát Danìk, coû je umìlecký pseudonym severomoravského literáta Jiøího Daòka (nar. 1959), je z pùvodnì uvedené ètveøice nejstarší a také jeho velká románová groteska nebo kvazigroteska, o níû teï bude øeè, uû figuruje v èeské kniûní kultuøe uû nejdéle: mám tím na mysli jeho knihu Aû budeme velcí, vydanou v olomouckém nakladatelství Votobia na rozhraní let 1996 a 1997, vlastní spisovatelovo vroèení (doufejme, ûe hodnovìrné, nikoli mystifikaèní) však uvádí roky 1980–1991, zatímco sám dìj, vtìlený do bizarních deníkových záznamù, zahrnuje jak ze svìdeckého, tak i z retrospektivního pohledu èasové období 1975–1988. Ostravská badatelka Iva Málková o tomto románu napsala, ûe zde jsme èi býváme „svìdky drastických, èasto násilných smrtí lidí” a ûe „na tomto pozadí se pak slova i myšlenky jeví jako trapný blábol. Èiny, jimiû postava osudovì smìøuje k smrti a jimiû se marnì pokouší vymanit ze své slabosti a bezmoci, nejsou – mìøeno ve skuteèném výsledku – tragické ani tragikomické, ale – opìt – trapné”. Tímto výstiûným odkazem na trapnost jako na urèující filosofii tvorby i na filosofii vnímání ûivota, èili na groteskní stylizaci trapnosti se Daòkovo dílo ocitá nìkde v pøímém estetickém sousedství praûské nonkonformní literární skupiny Moderní analfabet a o po!"#$ %&'% () *+," -& ","."/-012" #34+(5 6)70"#3 0(823 9 #!":&(5. ;6)(<0 =>>?@$
188
dobný stylizovaný programový „analfabetismus”, tedy o vnímání svìta, kde ûijeme, jako svìta, se kterým se nemùûeme ztotoûòovat a nad jehoû novoøeèovými archetypy nám zùstával rozum stát, jde také v autorovì pojetí osudù jeho protagonisty a statistù, postavièek, které v textu charakterizuje mj. pøirovnáním „neèlovìk neryba”, jeho dìjovì nesmírnì a pøitom zcela zámìrnì pøeexponovaného ûivota, postav pokaûdé usilovnì zápolících o poslední zbytky zdravého rozumu, dokud tedy ještì tito Daòkovi nehrdinové nebo spíše antihrdinové nejsou velcí. Zároveò ovšem tento hypergroteskní román, napsaný aû na samé hranici grotesknosti coby urèitého specifického mìøítka srozumitelnosti, mùûe být optimálním exemplem toho, jak lze autorskou promluvu cílevìdomì zbavovat konvenèní významuplnosti a jak jí mùûe být upírána dokonce i schopnost být pochopena, jak se pøi její èetbì ocitáme v pokušení prokazovat náleûité pochopení pro vlastní estetický tvar nebo pro literární ideu. Kupøíkladu v polovinì devadesátých let pomìrnì známý a velice slibný mladší kritik Jiøí Peòás,! – se zøejmou nadsázkou konstatoval v èeském literárním tisku, ûe Daòkùv román Aû budeme velcí nepovaûuje za
T54-+>78 7!+',6$; 3A:7'95+- 2-):4- 4(!#!6,-#:&,:46$; ;6'%6; U!J6$2! &,@);V FW0 3#'2 +*4( 3$"&,!,: +> "$,*6!,: &- '"' ,-7,$ 4('+ 6"@& "$&;" 7-2&284-7 ! 7-:+!,#:6;)$2'7 2%,'() (#;?* &3'# &2/0 $"3$#7*+ 4(,51-+ 6A:2:1Q 7!,* 3$ 0!($"5 ! +)>6; 2$7545 !)!?!&,#$2> 3)-,: +> "2> 6/%)',-6 2 +>+ 2)!&,Q 7:4,25 "# -7*4( 7!6#',6$ !29!6 3A-4 3$93:7:) "$,*6'75+ 7@716$74 2@;15+ ($ 2 C4,8 6 +!0-&,',; 0-($ 6$%):15 2)!"@6!A-75 3A-6#@0: &:)$; 3#'2 : 3$"&,!,@ $&,A135 ! 2-+)$;2' &- ,8)-+ 3$&-,* 17545+: ?$"4: 0:+: +$; ";9: 3#$3:4(;0- 4(,8)! ?@4( E 0' 4(4: 4(4: 4(4: 0-($ %7$0 &- "-#- "$ +>($ 4(A535 6$&5 %'?#!7@ ,!#!7,-)! 4(,875 !7,:4:3$2'7! 3A-" +7$(*+: )-,@ )! +-# )! +-# ,$;0$;#& #-4$++-74>?#!4(:')75 3A-"&,!2@ 7!3)787@ 3A: (* "54( !7"#$+!76@ ,$15+ &- 3#$&,$#-+ (!3,:46' ?A596! &($#! %"$)! %)-2! %3#!2! %3A-"; %-%!"; 3:)$,-+ +>($ ,#;3; 6A5")! -3:R!7:- ,:&546#', $"A56!7* 7:6"@ 7-$"A-67;,* 0&-+ S-$6!#3:46' 2@,!Q ($2'7! "$ 2%";4(; &,$;3'75+ 2%7'95+ &- ($":7@ &,!)-,5 %#'75 3!S!7:&+;& 2 3$&,-): 7- 0' $7 X !,"
,$ 6#:,:46> $&$?7$&,: &- $29-+ % $"&,;3-+ )-, &,')- 254 %"'B &- D:A5 I-J'& 2@(#!7:) 0-"7!6 0!6$ 6;),;#75 3;?):4:&,!B 0-"7!6 +7$(-+ 254 0!6$ !6,;')75B 7! ?-%3#$&,A-"75 %'0-+ 2-A-07$&,: ";4(!3)78 #-!S;0545 7$2:7$2* ! 1!&$Q 189
nic jiného, neû za typickou autorskou „zplodinu”, a nejen to, dokonce pøímo za (a to ještì „v nejlepším pøípadì”) grafomanskou kuriozitu, u níû proklamovaný estetický fenomén „neèitelnosti” a dùraz na totální nestravitelnost literárního textu podle kritika dosahuje makabrózních rozmìrù (srov. Peòás 1997, s. 16). Uû jenom z tohoto konstatování evidentnì vyplývá, ûe Peòás rezignoval na sebemenší moûnost analyzovat tento parodický postmoderní text, který je ovšem, moûná spontánnì, moûná cílenì, veskrze dekonstruktivní povahy. Moûnost interpetace postmoderní literární konstrukce prózy jako by pro Peòáse vùbec nepøipadala v úvahu a místo toho se kritik pøímo opájel svými dojmologickými odsudky:
!" #$%&'()*+ ,-.,-+ %/&,!) 0&-+ ,#1-, 2 #$%3!454( ! %!&6$1-7 ! %"89-7 0&-+ &- 7-+$() 3$ 786$):6! &,#'76'4( 3$(7$;, "')-< =;+!2&6* +$1') &- 3$ ,!6$2> &)$275 +!&- 0-25 0!6$ >,-#:46* ?)!76@,< -3A-()-"7'B 0!6$ ,!&-+7:4- &- C+$#78 ,!(7$;45 &$;28,5 ,; %!?5#!05 : 786$):6 &,#'7-6< D!6$ ?@ &- !;,$#$2! &,@):&,:6! %!&-6)! 2 0-"7$+ 0-":7>+ 2@4(*)-7>+ %3/&$?; ! 0!6$ 3$?)'%787* (#7-4 3)$":)! 0-7 +$7$,E775 3#$2!%4- 0!6*4(&: 3#!3$":27*4( 28,7*4( F3!#$":5G H&#$2< I-J'& KLLMB &< KNO< Takto pøeexponovaná kritická reakce moûná nebyla v Èechách ojedinìlá, nicménì Peòás podle vlastních slov pøestal èíst (nebo pøestal být ochoten prozaickou výpovìï reflektovat a potom interpretovat) inkriminovanou veskrze postmoderní knihu Hnáta Daòka uû po prvních stránkách; navíc je symptomatické, ûe se k první spisovatelovì knize vùbec nezná. S nesrovnatelnì vìtším citem pro estetické postuláty a generaèní poetiku této prózy posoudil dílo tohoto severomoravského postmodernisty zkušený literární histo-
3:&-46* #-4-7%-7, 7- 0!6$ F&6;,-17*G ):,-#'#75 6#:,:6B :0545 &2*+ 3&!75+< P"@ ,$,: 0!6*6$): !#?:,# 67: 75 6;),;#@B #$6 %! #$6-+ 3$A'" 254 &3)*2!0545 & +-":')Q 75+: F3&-;"$6$76#>,75+:G 6! "$"-775+: 3$ !"!26@ +>":5 ! 3$"A:%;0545 &0-0:4( &3-4:R:46>+; 3#$&,A-"5B %! 4-)*4( ")$;(*4( "-&-, )-, 7-7!359- H2- &3$)-Q 1-7&6> &:,;!4: F?-% 4-7%;#@GO 0-":7$; #$%&'()$; 6#:,:46$; !7!)*%;B 6,-#' ?@ 15,!)! !)-&3$J 784$ 2-):4- +')$ &,#!7B 2@3$25"' ,$ 2-):4- 3#-S7!7,78 $ ,$+B $ 0!6* ,@3 F3$%$#$2!,-)-G ):,-#'#75($ :2$,! 0"-< 190
rik Aleš Haman. Neinterpretoval sice Daòkovu metodu vyslovenì jako typicky postmoderní slovesný èin, upozornil však na závaûnou okolnost: !"#$%& '(%) '*+$,$ -+./0-1 2/%34 .,&% -+.+0*5 6%7+ -38'0 9: 73:9,&, ;,/%$< 9+./,1 :*=:2 "5 .*> ?092;9@ -+%/,&2> '(A*+(9#9@ *% .9:'% -B%2+9:/ +"%'06@&@ ?:C0$:;9@ : .D %/+*5 .&7%":/:E F+';$%9,$ .*+0 -38'0 9: &73+9+$+G,&2D *D"%'%9> "+"%9/D H03;%9> (:/%" : (9%"I1 2/%3> 6.+0 6%(,94" -3+./B%(2%" :3/,20$:&% /%J/0E K%9 /*+B@ .+0*,.$4 -3+0( *4'9:"+*# ':70=/#94&7 H"@./D :
20.4&7I .D9<
/:2/,&24&7 .%G"%9/A1 /*+B@&@&7 * 2: (>" ' ;:.+*4&7 "+"%9/A 6%(,9+0 7D-%/3+< ?+*:9+0 *#/0E L'9,25 /:2 (+6%" 2:$%,(+.2+-,&2>7+
,*+/9@7+ -3+0(#9@ 095=%6@<
&@7+ M/3 2D -.D&7,&24&7 ./:*A1 "%',$,(.24&7 *'/:7A : 0(5$+./@1 * 9,&7
.% ./B@(:6@
èenský román, jehoû prestiû a produktivita podle literárního historika v osmdesátých leterch znaènì poklesla. Skuteènì: o takovou hrùzostrašnou neèitelnost, o odstrašující nekomunikativnost, jinými slovy i o vìru brutální vypravìèskou dodekakafoniènost Hnát Danìk urputnì usiloval zøejmì od od prvních slov své doopravdy naprosto èi nadmíru totální narace. Ostatnì právì její vstupní slova znìjí takto: S -35*# /+/+ .% 6," -B,75'@*:$+ -B%;:./+T ':06%/@ *D/3 %94" 6%*%"1 -+.%($+./ +.:"+&%94" -B%("#/%"1 9530 ,*+./ 2 6%(9> +.+C#E U.:"+./:/V+*:$, *D/375*5< 9@" ' -3+./B%(@1 6%6,&7 *:'%C9+./ 9%=2+(95 *=%" W /+$,2+ 6," .:"4"1 /+/,
6% -+<
-%3.-%2/,*D 6%(9+/$,*4&7 -3+/:G+9,./A HN:":9 OPPQ1 .E RIE
7$&+*:$:1 /+/,
Svou tehdejší subtilní kritickou reflexi posléze badatel uzavírá konstatováním, které je v pøíkrém rozporu s citovaným, prùkaznì snobským proklamováním o dvì generace mladšího kritika: dospívá totiû k poznání, ûe „právì zachycení smìsice pudù a citù, lásky a krutosti, touhy a zoufalství, naivity a poznání, kterou proûívají pøedstavitelé »obìtované« generace sedmdesátých let, marnì hledající únik ze svíravého tlaku dobového klimatu, dodává dílu pøes okázalou ètenáøskou neschùdnost rysy umìleckého èinu.” (Haman 1997, s. 5) Stojí za zmínku, ûe právì v této – podle Peòáse tolik neèitelné a nestravitelné próze – výstøední knize Hnáta Daòka shledává Haman pozoruhodný generaèní pokus, jak oûivit spole-
*:$: *% *5.%V1 2+9&%9/3+*:$+ .% (+ -:/+$+G,&24&7 -+&7+(A1 '5*#3A : /%'@1 -B,95<
Z3+*E /:2>T N:":9 [\\O1 .E O]PWO^OE _,/06%"% -+($% 29,`9@7+ *D(59@1 9%C+a 9%-B@$,= &,/$,*# 3%(:2;9# 235&%94 /%J/ />/+ ;5./, N:":9+*: 23,/,&2>7+ ':"D=$%9@ '9#$ * ;:.+-,.%&2>" *D(59@ /:2/+T bN95/ X:9#2
EEE) '*+$,$ -3+/+
-+./0-1 2/%34 .,&% -+.+0*5 6%7+ -38'0 9: 73:9,&, ;,/%$9+./,1 :*=:2 "5 .*> ?092;9@ -+%/,&2> '(A*+(9#9@E S0/+3 3+';$%9,$ .*+0 -38'0 9: &73+9+$+G,&2D *D"%'%9> "+"%9/D H03;%9> (:/%" : (9%"I : /%9/+ .+0*,.$4 -3+0( *D/*5B@ -:2 (+6%" 2:$%,(+.2+,&2>7+ `,*+/9@7+ -3+0(#9@ 095=%6@&@7+ M/3`2D -.D&7,&24&7 ./:*A1 "%',$,(.24&7 *'/:7A : 0(5$+./@1 * 9,&7` .% ./B@(:6@ -%3.-%2/,*D 6%(9+/$,< *4&7 -3+/:G+9,./AEc d3,/,&2+0 30C3,20 "#$ /%9235/ * be,/%3539@&7 9+*,95&7c -+( 203:/%$+0 f:3+"@3 Z$+"%2E !
L -+.$%(9@ *#/# N:":9+*D 3%&%9'% CD$+ * be,/%3539@&7 9+*,95&7c 3%(:2;9#
.0C./:9/,*0" !"! ' -3:"5$+ -+&7+-,/%$94&7 -B@;,9 9:73:'%9+ .,9G0$53%"
!"E
191
6," 0':*@3:$: &%./D +C*D2$>7+ 3+'0"0 W /+/,
=%$: 6," C%'2+9%;9> ;:.D 6:90.+*.2>7+ 6:3":3201 6%"0
.2+2%" "%/:"+3?+< 3D/"0. +("#B+*:$D
./:7D /B%-+/:*> C359,&%EEE HX:9#2 OPPY1 .E RI
Ustavièný dùraz na parodování èi parodické napodobování, a to zejména rozlièných postupù experimentální prózy, jehoû jsme pøi èetbì svìdky, nás poté vede k domnìnce, ûe mùûeme dokonce hovoøit o parodii zrozené z parodie parodie, tu posléze vyústil ve vznik bezpochyby unikátního slovesného výtvoru, u kterého se zámìrnì znovu a znovu nabízí otázka urèená jak pro badatele, tak i pro ètenáøe, zda jde o parodii na experiment èi o experiment s parodií. Mimochodem: kterou jinou postmoderní èeskou knihu neû právì tento Daòkùv dozajista nemálo bizarní román je moûné zkoušet zaèíst se do ní na kterémkoli místì a libovolnì putovat stránkami dopøedu nebo dozadu, èili ji èíst jako „otevøený” autorský rukopis, aniû bychom pøitom utrpìli sebemenší újmu na mysli – nikoli ovšem na umìleckém dojmu? Podle spisovatelova zámìru, vyznívajícího ovšem taktéû parodicky, témìø svéparodicky, veškerá slova i myšlenky ztìlesòují a zrcadlí všehovšudy cílevìdomì nehierarchizovaný proud významù, ovšemûe hranièící s citovanou øeèí bez pochopení, V tomto smyslu pøedstavuje kniha Aû budeme velcí zámìrnì veletrapný hold vyprávìní zaloûenému na trapnosti – a Daòkovo vypravování tvoøí postmoderní, anebo dokonce pre192
postmoderní zmì; pøíbìhù o to problematiètìjší z hlediska interpretace, nebo; se netváøí jenom jako parodický typ prózy, nýbrû obèas i jako kvazirealistická výpovìï o bizarnì typických anebo typicky bizarních severomoravských (a zhola urèitì nejenom severomoravských) figurkách a o jejich oè kaûdodennìjším, o to pitoresknìjším poèínání v nedávných, èili historicky a politicky zcela konkrétnì stigmatizovaných èasech (Novotný 1996, s. 10). Pøipustíme-li, ûe tato kniha, aû rouhaèská svou totální parodièností, pøi níû se prozaik opájí i parodováním vlastního zpùsobu psaní, mùûe být dùsledkem patafyzického nazírání svìta, pak nelze nevidìt, ûe tu je v prozaické kostce „zagulášováno” a ve stále obnovovaném parodickém kadlubu znetvoøeno jedno nepøíliš vzdálené údobí èeské literatury. Právì toto období a tehdejší stav naší spoleènosti pøece mùûe rovnìû svìdkùm a pamìtníkùm pøipadat jakoûto uèinìná parodie na ûivot, jenû je vyobcovávaný v soukromí i v seriálech dnù z jakéhokoli povìdomí souvislostí, jenû na nás mohl pùsobit jako jedna forma „øeèi bez pochopení”. V tomto smyslu je sepsání podobného verbálního happeningu èi patafyzièna nakonec nadmíru zákonitý tvùrèí jev. Ostatnì také ostravský bohemista Martin Pilaø v závìru své recenze románu Aû budeme velcí nakonec konstatoval (v naprostém rozporu se znevaûujícím kritickým odsudkem Jiøího Peòáse), ûe se spisovatel výraznì blíûí typu prozaické struktury, pro niû je nejcharakteristiètìjší – slovy jedné z autorových postav, frustrované mladé ûeny Honzy – „lapidárnì vyslovovaná mnohovýznamovost, dobro prezentované krutostí a zázrakem, mnohovrstevnatost psýchy podávaná pitvou, nezvyklý pøístup ke všemu...” (Pilaø 1997, s. 21) Nikoli náhodou Pilaø podobnì jako Haman rozpoznal tíhnutí této prózy k ûánru spoleèenského románu a zejména k románu, jemuû oprávnìnì náleûí pøívlastek „generaèní”. Ostravský badatel posléze pøipomíná nìkteré starší prozatérské kvazisyntézy (Pluhaøùv opus V šest veèer v Astorii nebo Dûínový svìt Radka Johna) stejnì jako romány autorù, které pojmenovává jako nìkdejší spole193
èenské outsidery: kupøíkladu Medorka Petra Placáka nebo ...a bude hùø Jana Pelce, aby vyslovil závìr: !!!" # $%&$% '()#*$+& ,-./$)0 )%&12%#345 #3-%#678 7%,07 459'6: -;8'65 <.2.)(= 4. >?&)5(2+ )%/.& ?)%?.28 ( &8,$.& ?)%?.28@A (:. ?&)5(2+ $(/+ $8&A
. (
2(
;87/+ #3B*&/9 -;*B(:( -)(#*7:( -(20B848 ,-%:.C.2,/+ 5)9! D(26/ 5% 2(-,(:!!! EF*:(; GHHIA ,! JGK
Jestliûe Hnát Danìk o sebì s gustem prohlašuje, ûe bìhem svých ûivotních univerzit byl nejen havíø a koksaø, ale také „revírní libretista”, potom u básníka a prozaika Petra Motýla (nar. 1964), jenû si získal renomé jako vydavatel ostravské literární revue „Modrý kvìt” a kterému bylo v dobì vydání jeho prvního románu tøiatøicet let, platí, ûe to jediné, co o sobì kromì letopoètu svého narození pøedkládá ètenáøùm k vìdìní a vìøení, je ryzí postmoderní tvrzení, ûe prý v jeho pøípadì bìûí o velice mizerného cyklistu. Právì tato slova se totiû doèítáme na záloûce umìlcovy prozaické prvotiny Spratek a krásná Venuše (1996). Ale zásluhou kniûního herbáøe nových autorù, sestaveného v polovinì devadesátých let olomouckým bohemistou Lubomírem Machalou (1996, s. 51–52), však víme o tomto prozaikovi podstatnì víc, dokonce i to, ûe se Petr Motýl svého èasu ûivil jako poštovní doruèovatel, pozdìji jako èerpaè vody – a napøíklad roku 1993 publikoval i v praûském almanachu „Moderní analfabet”, který se na rozhraní osmdesátých a devadesátých let stal symptomatickým ohniskem svobodomyslného smìøování nové èeské literatury. Jenûe tvrzení ze záloûky kniûního vydání Motýlovy prózy, podle níû „hned první strana knihy vrhá ètenáøe do prudkého spádu pøíbìhu”, skoro vùbec neodpovídá nejvlastnìjšímu vypravìèskému naturelu románu. Moûná je Petr Motýl opravdu mizerný cyklista, nicménì ve vypravìèském øemesle si poèíná jako rutinovaný krasojezdec, vytáèí ve stoji na hlavì precizní syûetové piruety a s ryzí postmoderní noblesou pøechází z persifláûe detektivního pøíbìhu do modelového pøíbìhu horrorovité politic fiction, aniû by ètenáøe nechal vydechnout a sám pøitom ztratil prozatérský glanc. Dokonce i Davidu Lynchovi by se autorùv proûluklý pøíbìh z pøed194
listopadového praûského Twin Peaks nejspíše zalíbil: vystupuje zde totiû nedostiûný detektiv Spratek, který volky nevolky vûdy pøijde všemu na kloub a pokaûdé si filištínsky poradí s tìmi nejrozmanitìjšími delikty a nepravostmi, ba posléze i s úkony ohroûujícími stát. Ovšem nikoli stát jakýkoli, nýbrû státní útvar èeskoslovenský, tedy pøed rokem 1989, ve vší tichosti a tajnosti ovládaný prodlouûenými ruèièkami Kremlu a pøedevším jejich dìtièkami, ideologicky podkovanou zlatou mládeûí. Ta si totiû jako jediná mùûe v zemi dìlat všechno, co se jí zlíbí, umane a uráèí, tøeba si hrát na sektu vzývající masový idol, jemuû se koøí veøejnì i vskrytu všichni ès. obèané. Tímto novokultem tu není ûádná Velká Myšlenka ba dokonce ani ûádný Velký Bratr, nýbrû všehovšudy (opravdu jen všehovšudy?) záhadná a èarokrásná Danuše, jejíû showbyznysová sláva nabývá v ès. státì takových rozmìrù, aû mimo jiné zpùsobuje uèinìnou epidemii sebevraûd. Zvláš; oblíbenými a rozšíøenými se stávají suicidální skoky nikoli z Nuselského, jak bývá v metropoli èeských historických zemí zvykem, nýbrû z Libeòského mostu. Po Danuši blouzní dokonce i všemocní synáèkové ještì všemocnìjších funkcionáøských kreatur a sepisují o ní diletantská literární vyznání, nebo; jsou bezpochyby pøesvìdèeni, ûe jako zplozenci vysokých zvíøat mají uû od narození talent. Touto bizarnì tajemnou kráskou jsou ovšem posedlí i jejich tatíèkové u moci, doprovázení goriloidními Kalmyky. Nakonec je povolán všehoschopný Expert, computerový mág, a ten vymyslí optimální øešení: aby ulomil hroty šíøícím se popraskùm, všechny povìsti kolující kolem mytické Danuše jednoduše pøetransferuje na nìjaké jinaèí femininní stvoøení, leè stejnì záhadné a neménì atraktivní.
L).7)1(= * 2/02#1= #(#>M.)*#(,7) D)45>)*# ')-!(9 (%?1% 2)9.% ) N?#O .M&)*= : P#Q9>#3(= %&*:>:Q':+4:6&)9 2#')1:: 1%4%&4:*(07) ')-!(9 + 2)>:4:6&52)14%R4%-H +:49)*#()9 1) 2/%1>:+4)2#1)*, A'#7MHS ?#& +)910 * >%R:&)T'#P:6&,7%+>% !"# $%"&' ":P'# "(%H 4?; #Q+)>*%(4&# )+4'#*+&, Q)7%-:+4:&M U!'&# <%*:1#>)*! C('%)*+, -!.,&/0 .12.%)3"!'4 %5 #%,6 789:H 10> V; $;<= A'#7# EFFWH +; WJK; 195
Bezpochyby uû od doby, kdy Motýl s koneènou platnosti uzavøel své vyprávìní, uplynula pìkná øádka let, shodou okolností však mezitím spolehlivì zapracovalo kouzlo nechtìného: onou snovou bytostí, která se má stát místo bájné Danuše nepravým viníkem hromadného spoleèenského nepokoje v muûských myslích a na jejíû pùvaby mají být v totoûném rozsahu nenápadnì a nevtíravì i prostøednictvím nevyzpytatelných poèítaèových úkladù a fíglù pøedisponovány tuûby pánské populace, není nikdo jiný neû tehdejší populární praûská, døíve brnìnská komediální hereèka Dáša Veškrnová, v textu vystupující jako zpìvaèka. Dáša, to bude ono „autentické” jméno, které má nahradit tajné boûstvo Danuši, pøièemû nikoli náhodou tento nápad vytryskne ze zpupného intelektu orwellovských pøedìlávaèù pøítomnosti jak „Afrodita ze šplouchání moøe”. Co však o tom soudí vlastní obì; pøipravovaného transferu? O tom všem píše Petr Motýl, skrývající se tu za gestem postmoderní narativity? S ledovým klidem jeho vševìdoucí vypravìè praví toto:
!"# $%"&'()*! ) +*,- .#/#.%(0 1) 2)304#3)*567 +(8 # +040 (%49"0 (:6; <=&1% +: 67>#+4!; <=&1% +: 7'#?% * 1:*#1>%; @ (=?#&5-: 7%'6:; A#& + (:-: 67>#+4!; B>% 9 1!*() 4) (%(0 !"# $%"&'()*! ?#&) !"# $%"&'()*! .#->#1# CD)45> EFFGH +; EIJK; Kdyby v Motýlovì próze napoøád nešlo o fantasmagorickou grotesku, navíc o permanentní parodování podobného groteskního vykreslení pøedlistopadového èeského svìta, tohoto pitoreskního konglomerátu fízlù, „androšù” a utopencù, mohli bychom prozaika kvùli této brizantní pasáûi podezírat z kousavého mravolièného sentencování. To ale jeho Spratkovi ani krásné Danuši nehrozí, z tohoto pohledu je autorova próza pøíliš sémanticky uliènická a pøespøíliš smrtelnì neváûná. Jinak by se na nìho rozzlobil i duch Bohumila Hrabala, jehoû knihy se za uváûlivého dohledu vskutku všudypøítomného Spratka upalují pøed nìkdejší budovou nakladatelství Albatros. Kdo by se ale tomu všemu divil? Svìt je natolik pošetilý, ûe pomalu si neûádá ani daòkovských parodií, ani motýlovských virtuózních persifláûí. A nejen to: Nedá a nedá si ten svìt 196
pokoj, pøemítá v duchu èacký støedoevropský detektiv Spratek – a v dùsledku svých slov taktéû nemá klid. Motýlùv parodistický postmoderní nepravý román pøedstavuje v mnoha ohledech uèinìnou multiûánrovou krasojízdu, prošpikovanou imanentním, typicky postmoderním znevaûováním nebo pseudostylizováním jakéhokoli typu konkrétní prozaické výpovìdi. Proto také výsledný umìlecký dojem z jeho prózy zahrnuje tolik vtipných gagù a vynalézavých stylistických kolotoèù, aû nám nakonec i tato nepøetrûitá fantasmagoriènost zevšední, stane se pouze nìèím rutinním, zbaveným nefalšovaného pøekvapení, nevytvoøí o poznání protichùdnìjší podtext a kontext, neû jaký v próze ztìlesòují ty postavy a situace, které tu jsou donekoneèna parodovány. Tento narativní zpùsob se ovšem dá zcela odùvodnìnì interpretovat i jako „postpáralovský styl navazující na erotismem a kaûdodenní banalitou prosycené vidìní autora Milencù a vrahù” (Haman 1997a, s. 3). Podle názoru Aleše Hamana je však mladý literát „razantnìjší in eroticis i nápaditìjší ve vyuûívání rùzných stylových vrstev øeèi od vulgarismù, slangových výrazù pøes frazeologismy školských výkladù a funkcionáøský ûargon aû k nasládlým lyrismùm vlastním showbyznysu”, pøièemû jeho román Spratek a krásná Danuše prý jako celek „pøináší další odpatetizovaný a satiricky obnaûený obraz nedávné minulosti” (Haman 1997a, s. 3).! V postmodernistickém smyslu nezbývá neû z jiného zorného úhlu pøitakat jiû
!"!# $%%&!' () *) +, -..$' () $*/0$*&) 1 23456787#9:; #<=4#8:;> 7<"8# ?657! @<5AB! <(5!5#C =DE6: #6EFB 76:6#G<=8#' !HI 197
zmínìnému textu na záloûce: Ano, groteska, praví se tu, postmoderní groteska, ovšem ne pouze k tanci a poslechu, jak by se na první pohled zdálo (srov. Novotný 1997, s. 20). Obì analyzovaná díla nové èeské prózy devadesátých let pøitom pøedstavují pøíklad postmodernistické dekonstrukce, jejímû základem nebo spoleèným jmenovatelem se v obou románech (se zjevným spoleèenským i generaèním podtextem) stává parodie jako univerzální princip zpøítomòování hierarchizovaných estetických a sémantických, nejèastìji tematických protikladù. Toto grotesknì vnímané a soubìûnì s tím rovnìû grotesknì reflektované uspoøádání prozaické scenérie do modelových podob, tj. v pøípadì Daòkovy do „mnohovrstevnatosti psýchy podávané pitvou” nebo u Motýla do postmoderní „postpáralovské detektivky”, tedy do scenérie rùzných významových opozicí, privilegují v literárním díle tohoto typu jak obecnou bezprostøednost podání, arciûe stylizovanou a ozvláštnìnou, tak iluzi témìø univerzální èasoprostorové pøítomnosti, dùraz na souznìní pøíbìhu a textem a vypravìèe s pøíbìhem, ale s pøíbìhem významovì smìøujícím k obnovení správného smyslu, správného výkladu, správného pojetí (Menke(ová) 1999, s. 121). Zvláštì v tomto smyslu ovšem uû v prùbìhu postmoderní dekonstrukce románového vyprávìní pravdìpodobnì není moûné mluvit o nìjaké skuteènì smysluplné a hodnovìrné „garanci významu a pravdy vìt”, ponìvadû nìjaká podobná interpretace literárního díla je od poèátku „právì tak násilná jako nemoûná”. Jak v souladu s pojetím kostnické školy recepèní estetiky konstatuje nìmecká teoretièka Bettina Menke(ová), pokud vùbec potøebuje takøeèená pravda nezbytnì hledat svou významovou reprezentaci v jazyce, musí být nevyhnutelnì podrobována ustaviènému odsouvání vlastního vìdomí pøítomnosti, musí dospívat k permanentní „kontrole nepøíjemnou pøítomností”, z níû se ovšem zcela zákonitì paralelnì snaûí na nejrozmanitìjší zpùsob vymaòovat (Menke(ová) 1999, s. 122). 198
Pøi groteskním uplatnìní postmodernistické dekonstrukce proto nedochází k pouze zvrácení øádu archetypálních protikladù jako bytí–nic, pravda–omyl, duch–hmota atp., nýbrû také k afirmaci jednotlivých diferencí pøímo v nich samých, tedy ve vlastním pojetí protikladù, které jsou zdrojem groteskní reflektivity i groteskní narativity. V tomto smyslu rovnìû ve zøetelnì postmoderních èi postmodernistických románových textech Hnáta Daòka a Petra Motýla dochází k dekonstrukci doposud dominující „ideologie estetièna”, jakoû i k narušování panující „estetické ideologie”, tj. zpìtného odkazování k reálné rovinì skuteènosti. Pøirozeným dùsledkem právì takhle uplatòovaného pojetí se nejednou stává fenomén, který se v pojednání Mauriceho Blanchota výmluvnì pojmenovává a zároveò hodnotí prostøednictvím nadèasové formulace „ètení jako negativní proces”. Takové pojetí ètení se potom zakládá se na víceménì apriornì pøedpokládané „nemoûnosti skuteèného rozumìní”. Obecnì øeèeno, do znaèné míry tato teoretická zformulovaná vize témìø optimálnì odpovídá slovùm, jimiû celou problematiku s patøiènou dávkou nonsensovosti a s nemenší touhou po panoptikální roztomilosti ve svém románu shrnul Hnát Danìk:
; ! ' ! 0 ) * P:> BCCDJ 34$).!# &4 #Q(#$!/#&" &#,) #Q(#$!/#&" * (4$).!'R8 UA.)9 )8 ].$.^/(_V ET:E:> -: `C> +: BZ: ; ! ' ! 0 ) * P:> BCCTJ S#(!2)0!"; >4&"4*/4<)$!# 3#"$4 T)"@14> U]'(/V> BT:`:> -: X> +: EZ: L . M 7 + a:> BCCTJ O1-P' *#8 4,D ,D14 0 5&!A)0&!B2# =4*")-(#&4 ! (?0).&' B#*5% ,#1#"$!#:::> UY%0./7/)8 )!'%),V BCCT> EE: $.4)(> -: W> +: BD @/2Q/%&( )%9 1!')%-&( UY%0./7/)8<1 )!'%)VG: L % $ ( K I:> BCCTJ 3)-U 4 2#*"4 6=/$A4&; <#&#$42#78 U]'(/V> BT:`:> -: X> +: EB:
!"#$%&!'()*"% +",-&("% +. #/!0(123.". &( 4!4).5&." ).67'%+$8 )( -(9 +.: ;%< +. ).4=3.> "70%> "=)8". +.> 0! 3. <.$? @A()=& BCCD> +: EFDG: !"#$%"&
%$H $ ( ) < 1 ! 0 I:> BCCCJ !"#$%$&' ($)*")$> #K.$: I(/%. !1!20!'7 ( I%<1($ L(<9 '!M: N.//"()) O +,)!'?> L/(1(: A ( ) = & N:> BCCDJ + ,-.#/# 0#12': P!0!Q%(> R$!"!2<: N ( " ( ) S:> BCCT(J 3)*"(%$41)0*5% 6.#"#5"!05478 U;!'? &)%1,V WT> -: X> +: W: N ( " ( ) S:> BCCTQJ 9)/%& :#.&; <#&#$42#> UY%0./7/)8 )!'%),V F:W:> -: C> +: F: N ( " ( ) S:> EZZBJ 3$)=4!25; *-$>)0%&': P!0!Q%(> R$!"!2<: I ( < 1 ( $ ( Y:> BCCDJ 3$?0).2# () &)0@2A :/;A B#*5; ()#=!# 4 ($C=D EFFGH HEFFI> [2Q% R$!"!2<: I . ) & . @ ! ' 7 G H: BCCCJ J#5)&*"$-52#K L"#&'8 ('*/)8 >!<-$48 (#$>)/4&2#K M0). .) 1!"#$%$&' 0N.D> #K.$: I%/!+$(' L.0K8-.&> N.//"() O +,)!'?> L/(1(: I ! 0 * $ L:> BCCDJ O($4"#5 4 5$%*&% J4&-P#> \.+&* +#%+!'(0.$> L/(1(: 199
200
