„Bohemistyka” 2001, nr 2, ISSN 1642–9893 Milan HRDLIÈKA
K uûívání pøedloûkových spojení s významem místním
Problematika uûívání pøedloûkových spojení s významem lokálním je rozsáhlá, lze ji sledovat z rùzných zorných úhlù, je moûné brát v úvahu její rùzné dimenze. Prostorový význam je, pokud jde o prepozice, bázový (srov. napø. Oravec 1968b) – svìdèí o tom mimo jiné jejich bohatý inventáø. Prostorovému významu jsou podøazeny dva protikladné momenty, na nichû je vybudován jak systém pádù, tak i systém pøedloûek, a sice význam smìrový (dynamický) a význam místní (statický). Smìrové významy jsou vyjadøovány prvotními prepozicemi pojícími se s genitivem, dativem a akuzativem, významy místní se vyjadøují primárními pøedloûkami pojícími se s lokálem a s instrumentálem (tedy s pády, které samy døíve mìly lokální význam; viz: Oravec 1968a). Z prostorového významu vycházejí i pøedloûkové významy další. Nìkteré druhotné významy jsou vybudovány na smìrové sloûce základního významového protikladu: jde o význam úèelový, objektový – ten se od významu úèelového liší tím, ûe se pøedloûka významovì zcela podøizuje vazbì nadøazeného slovesa nebo adjektiva, napø. èekat na nìkoho, být zvìdavý na nìco aj. – význam míry, úèinku (smìøování s kontaktem v cíli) a význam pøíèiny (smìøování s kontaktem ve východisku), na sloûce statické se vyèlenil význam podmínkový, prùvodních okolností, zøetele a zpùsobu.
K pøedloûkovým spojením s významem místním je podnìtné pøistupovat z pohledu komparatistického, jak èiní napø. H. Bìlièová (1978). Podle jejího názoru má vyjadøování prostorových vztahù jazykovými prostøedky univerzální platnost. Neexistuje jazyk, ve kterém by se prostorová (nebo èasová) dimenze neopírala o systémové uspoøádání tìchto vztahù. Nic na tom nemìní skuteènost, ûe poèet èlenù systému i povaha relací mezi jednotlivými èleny (mnoûinami èlenù) mùûe být v rùzných jazycích rùzná. H. Bìlièová upozoròuje, ûe popis základního systémového uspoøádání prostorových vztahù ve slovanských jazycích se mùûe stát východiskem i pro zachycení relací èasových, popø. jiných. Podle autorky je systém prostorových vztahù ve slovanských jazycích v té èi oné míøe konstituován následujícími základními významy: prostorová orientace nedynamická
dynamická nedirektivní
direktivní východisková cílová
!"#$%&' ()(*+, -*). /-0&%12 $ -&(3+, '45)6&7 89:; < 8=9>; < 8?@; < A98=9;B
Pro prostorovou lokalizaci je urèující statická nebo dynamická povaha predikátu (tedy sémantické rysy konstituující jeho význam). H. Bìlièová (1978, s. 123 a 125) k tomu uvádí: C"#(*#"#$D 0#340E546& F"&GE3D*H 4 3 %I,H (& $D J6J6K 3#,F#%&%*1 *#*E
C.J(*HF
5#K0>H'J6J
(+,4%*E63#H
(*"D%3H
F"&F#5E6
%&$)6KD5J
F#H5&
F.&GF#30DGDL
& $ F"&GE3D*H (4,+, '(#H #M(4 &%) *43#$+ (+,4%*E63+ ")()L 3*&"+
5 /$S5%4,H2 F.&G0# 3)L 40& -4(*# F.&G&$UJ, 5 '&'JK# #3#0JL *&G) 5& (+,4%*E3)
*&% -E #%&% G"HK F"#(*#"#$+ 0#340E546& F.&GF#30DG4'JL &NE(*H'& *&G) ,&5E F"#(*#"#O
$S"45H G#,E%H'J6JK# EV%&M# G#,E%#$4%+K#L &$Q 5 W43*#"1 G40UJ6K < F"#*#
$#H 0#340E546J 4 6K4"43*&"&, F"&GE3D*H ($+K# G"HKH (+,4%*E63D 3#%P"H&%6&L
H J$D,& $)'DG.&%J /F.&G0# 3#$+ (F#'&%J ( $S5%4,&, ,J(*%J,2L 4 %E3#0E$ F#H5&
(#H04GQ R&O0E $& $S5%4,H F"&GE3D*H #M(4 &% (+,4%*E63S ")( /F"#6&(HD0%#(*2
/F.&G0# 3) ,J(*%J2Q
4 /54,I.&%#(* %4 6J02L F43 (& *43#$S F"&GE3D* MHG& F#*&%6ED0%I F#'E* ( 3*&"S,3#0E
137
138
!"#$% !& '"%()*+,-+& ".&/0 (1()2&3 '"%()%"% !/4 $)#456 (/4%'7!& $#&89 *+7%() 7# /:; < ,#72& '*:'#,8 '"%()%"% ! < 1=.,*0)> ?>>>@ A.-;#,7: B;%43 '*0 %"9 C#70$#/0 (1()2&3 '"%()%"% !/4 $)#45 4"#=: + (;% #7(-!/4 =#$1/:/4 '*+,;% -1 D'"0&."7: # (+-37,."7:E> F
F
F
Lokální významy oznaèují v širokém smyslu místo, jímû je propozice zakotvena z hlediska lokalizace v prostoru, k nìmuû se vztahuje. Z významového hlediska je moûné místní urèení rozdìlit do nìkolika základních typù (viz také výše): 1. s t a t i c k á urèení odpovídají na otázku KDE? (Jsme v centru mìsta); 2. d y n a m i c k á urèení se pak dále èlení na: a) d i r e k t i v n í ( s m ì r o v á ) – odpovídají na otázku KAM? (Jdu do parku) nebo na otázku ODKUD? (Vracím se z práce); b) n e d i r e k t i v n í – odpovídají na otázku KUDY? (Jedou mìstem). Jak uvádìjí M. Grepl a P. Karlík (1998), pro oznaèení místa jsou v trojdimenzionálním prostoru relevantní tyto d i m e n z e : a) v e r t i k á l n í , napø. Nad námìstím pøeletìlo hejno holubù. Pod námìstím byly odkryty zbytky støedovìkého opevnìní); b) h o r i z o n t á l n í , a to dimenze „pøímá” a dimenze „stranová”: pro lokalizaci v dimenzi „pøímé” se uplatòují primární prepozice lokalizující konkrétnì (Pøed/ za fakultou odhalili nový pomník), v èeštinì se ovšem nevyskytuje obecný prostøedek, který by odpovídal pøedloûce vedle u lokalizace v dimenzi „stranové” ; pro lokalizaci v dimenzi „stranové” existuje v èeštinì prepozice lokalizující obecnì (Vedle fakulty odhalili nový pomník). Pro konkrétní lokalizaci se nabízejí prepozice sekundární: Nalevo od/napravo od fakulty odhalili nový pomník. G> H"+'; # I> J#";:- DKLLM6 (> NONE )2)% (%3 0(;%()0 3'%$%"P3=:6 + )1)% !"#$1 &%4%3 Q!) , %=$7#R726 -3'*> )+4,16 ()%=:9;0 &;3 R: # #,"+(.) '"%)0 (%Q8> S$7#R+7: ,#724% %Q=+-)3T'"%()%"3 &5 + Q!) %"0+7)% .7% Q3U $4;+,+& - &;3 R:&36 7+Q% ( %4;+,+& 7# '%$0/0 #,"+(.)# (,8;+7:>
139
Zastavme se nyní postupnì u jednotlivých bázových místních urèení. 1. Místní urèení statická (KDE?) Z významového hlediska lze v tomto pøípadì rozlišovat urèení, které vyjadøuje, ûe dìj (stav) probíhá: (a) v rámci udaného místa (v rámci „prostorového orientátoru”, dále jen – PO), nebo (b) mimo jeho rámec. 1.1. Místní urèení statická v rámci „prostorového orientátoru” Realizuje-li se d ì j / s t a v v r á m c i P O , mohou nastat dva základní pøípady: pokud jde o výše uvedený prostorový orientátor, (a) j e , èi (b) n e n í u è e l n é (moûné, smysluplné) r o z l i šovat jeho povrch a vnitøek. Pokud jde o první pøípad, tedy odlišování povrchu a vnitøku vìcí/objektù, existuje zde dosti èetný repertoár pøedloûek primárních a sekundárních. Jednou z nejfrekventovanìjších je pøedloûka v+L oznaèující lokalizaci ‘uvnitø/v rámci nìèeho, ev. nìkoho’, uûívá se jí i ve spojení s abstrakty: Jsme v kinì; V jeho duši byl stálý nepokoj. V tomto smyslu koreluje „statická” pøedloûka v+L (KDE?) s „akèní” pøedloûkou do+G (KAM?), jeû èasto oznaèuje pohyb dynamický smìrový (smìøování „dovnitø”), srov. Jdeme do kina; Navûdy se jim zapsal do pamìti. Prepozice na+L je nejfrekventovanìjší èeskou pøedloûkou vùbec, podle slovníku Frekvence slov, slovních druhù a tvarù v èeském jazyce (Jelínek, Beèka, Tìšitelová 1961, s. 101) figuruje v absolutním poøadí na šestém místì a její uûívání je velmi produktivní. Pøedloûka na totiû expanduje jak na úkor prepozice v+L, tak i prepozic dalších (blíûe viz napø. Èechová 1981). Je-li úèelné rozlišovat vnitøek a povrch vìcí, uûívá se pøedloûky na+L èasto ve významu „lokalizace nahoøe, na povrchu”: Je na støeše domu. Parkujeme na námìstí. V tomto statickém významu (KDE?) koresponduje prepozice na pojící se s lokálem s prepozicí na pojící se s akuzativem: Leze na støechu; 140
Jedeme zaparkovat na námìstí. V tìchto a dalších analogických pøípadech (Kufr je v autì/na autì) je uûívání obou uvedených pøedloûek v zásadì bezproblémové. Jiná je ovšem situace, kdy rozlišování povrchu a vnitøku vìcí (objektù) úèelné není – pøípad (2) , srov. dále. Setkáváme se rovnìû s pøípady, kdy je moûné uûití vícero pøedloûek (v následujícím pøípadì se stále jedná o prepozice na+L, v+L) s jistým významovým odlišením. Øekne-li se napø. Na cestì/v cestì (jim) stála nìjaká pøekáûka, cítíme v druhém pøípadì (pøedloûka v+L), ûe se jedná o nesnáz výraznìjší, bezprostøednìjší. Jindy se zase nabízí rùzná moûná interpretace uûití jisté prepozice. Øekne-li se napø. Seznámili se na dovolené, mùûeme se zeptat nejenom KDE?, ale rovnìû KDY?, popø. JAK? Je také nutné odlišovat význam místní od úèelového: Je (v hospodì) na pivì (= aby pil pivo), na obìdì (=aby obìdval), Byla (v kostele) u zpovìdi (= aby se zpovídala), Je na zkoušce (= aby zkoušel, resp. aby byl zkoušen) apod. Pøedloûka po+L oznaèuje lokalizaci v rámci objektu, jedná se vìtšinou o rozloûení nebo pohyb po ploše, a to o pohyb nesoustavný, rùznými smìry: Ráda se prochází po Starém Mìstì; Èasto chodívá zamyšlenì po parku. (Je ovšem rovnìû moûno uûít spojení parkem ve významu ‘pohyb jedním smìrem’ nebo v parku, kdy je oslaben rys nesoustavnosti pohybu.!) Dalšími pøedloûkami jsou (upozoròujeme, ûe mohou být v závislosti na propozièním obsahu výpovìdi vztahovány jak k pøípadùm, kdy se povrch a vnitøek vìcí rozlišuje, tak k pøípadùm, ve kterých toto odlišení není relevantní", viz dále) uprostøed+G (Stùl !"!#$%&' ()*(+", 7G634H07 &7B2 )+"+@ 3-!5: 5802")7$* 48(H !"# $"#%& '( )*#+,-*, )*#+,I .!/0 %, '( 12#)34-* 12#)34I 5"#%& '( 0#2!-* 0#2! +4": ! J6. (!"!#$K 57 3(!07$*&' 0+D! 60#1278& $, * 8(20()4-'( 8(20()4-9# 8(20(: )4I 5"#%& '( $"(';1;-*, $"(';1; +0:
stál uprostøed místnosti) a uvnitø+G (Nalézáme se uvnitø støedovìkého opevnìní), jejich uûití neèiní vzhledem ke zøetelné sémantice potíûe, stejnì je tomu u prepozic dalších (uvádíme je bez nároku na úplnost): ve støedu+G (Je ráda ve støedu pozornosti), v centru+G (Ocitli se v centru mìsta), na (o)kraji+G (Zastavili na (o)kraji cesty), v prostoru+G (Pohybovali se v prostoru celního odbavení), na konci+G (Èekal na konci chodníku), na zaèátku+G (Rozcvièovali se na zaèátku závodní dráhy), na dnì+G, vespod(u)+G (Na dnì kufru mìl ukrytou zbraò), v èele+G (Pochodovali v èele prùvodu), v závìru+G (O té skuteènosti se doèetla v závìru 2. kapitoly), v pásmu+G (Provádìli svá mìøení v pásmu chránìného zdroje pitné vody) a celá série ménì èetných sekundárních prepozic typu na úboèí+G, na úpatí+G, na pomezí+G, na rozhraní+G aj. Ve druhém pøípadì (rozlišování povrchu a vnitøku vìcí není moûné nebo úèelné) se, zejména pokud jde o nejfrekventovanìjší pøedloûky na+L a v+L, setkáváme s komplikovanìjšími pøípady. Není-li výše naznaèovaný protiklad „vnitøku” a „vnìjšku” relevantní (napø. v sále/na sále), dochází v uûívání pøedloûek na a v èasto k jejich substituci (viz vyjádøení typu být v recepci/na recepci, v hotelu/na hotelu, v pokoji/na pokoji aj.). Èásteènì moûné dvojí uûívání tìchto pøedloûek nemusí mít vûdy nutnì za následek posun nebo zmìnu významu, mùûe se jevit do jisté míry jako variantní. Rozdíl pak lze spatøovat ve frekvenci výskytu (kupø. ve spojení typu bydlí na koleji/v koleji) i v rovinì stylové. Je také moûno konstatovat, ûe se pøi volbì pøedloûek na+L a v+L mohou uplatòovat rozdíly generaèní: v bìûném hovoru a zejména u mladších mluvèích výraznì narùstá èetnost uûití pøedloûky na+L: Je na ubytovnì, na pokladnì, na recepci apod. Zastavme se nyní struènì u vybraných pøípadù uûití prepozice na+L, resp. v+L.
"
J7B16 5%.$+1$/ 07 4+D/ .+&'8&7$* L34+5H 35K4+M 5 07"$!4B65%&' 0+.8&*&': -! 06$!0+.8N$/ 1BH5N* 1, 7 #%4 $+(): $7B!O6&D/ $+P7 5802")7$* <#!12( =,8, '( $"0#94> Q+&'2.* 37 4!46 ), /(1"# 5 (!.6&6 L(!" 34-!(71M@ $6D!B65 L$+'!)7 $+ $K1M:
141
!"!#$%&' ()*(+", -,.$/'! (!0*12$* (-!34!-!5%&' + 06$%&' "617$.* 07 5 0+.8&*&' $7()7#7-$/ 1$! 345* 93-!5: $+(): ;2-+ <=>?@ A+B!C3D6 <==EF:
142
Pøedloûky na+L se uûívá ve spojení s o b j e k t y a p r o s t o r a m i vyhovujícími rysùm: otevøenost, neuzavøenost, nezakrytost, okrajovost, nevyhranìnost, neohranièenost, situovanost na vyvýšené pozici, pøièemû se mùûe uplatòovat jeden rys, ale i jejich kombinace: být na námìstí, na kopci, na pøedmìstí, na venkovì, na ulici, na pùdì, na jevišti. Uûití pøedloûky v+L se pojí s rysy právì opaènými. Ve velké míøe ovšem závisí na pojímání daného objektu èi lokality. Tato skuteènost je dobøe patrná napø. ve výpovìdi Bydlí/ûije na ulici (tzn. bezdomovec), ûije „nahoøe”, „na povrchu”, „venku” a Bydlí v ulici té a té (tzn. má tam byt, ûije v domì, èili „vevnitø”). Výstiûný pøíklad rùzného moûného chápání výrazu chata pøináší K. Mára (1968, s. 135): Vèera jsme byli na chatì, ale pršelo, a tak jsme celé odpoledne sedìli v chatì. Na volbu pøedloûky mùûe mít vliv h o d n o c e n í s p o l e è e n s k é h o v ý z n a m u o b j e k t ù . Zastavme se u následujících pøípadù: být v obchodì, v garáûi, v restauraci, v bance; být na univerzitì, na fakultì, na rektorátì, na magistrátì, na obecním úøadì, na velvyslanectví, na ministerstvu, na soudu aj. Je patrné, ûe ve vìtšinì spojení vztahujících se k institucím vìtší spoleèenské váhy (administrativa a státní správa, vysoké školství) se uûije pøedloûky na+L, která jako by v sobì obsahovala indicii ‘výše situované pozice ve spoleèenské hierarchii’. Celá záleûitost je v tomto momentu (i v sérii pøípadù dalších) ovšem podstatnì rozsáhlejší a komplikovanìjší, zájemce odkazujeme na monografii Pøedloûky ve výuce èeštiny jako cizího jazyka (Hrdlièka 2000), kde je jí vìnována vìtší pozornost. Dluûno podotknout, ûe pøi uûívání pøedloûek v+L a na+L dochází v urèitých pøípadech k výraznému posunu uplatnìní prepozice na+L v o b l a s t i v ý z n a m u o b e c n ì v z t a h o v é h o . Dokladù existuje celá øada. Napø. M. Èechová (1981, s. 37) poukazuje na fakt, ûe se v souèasnosti mnohdy neodlišuje oznaèení budovy od oznaèení instituce: pracovat v ministerstvu (napø. urèitou dobu tam malovat, nìco opravovat) x pracovat na ministerstvu (být pracovníkem), zboûí je na skladì (je k dispozici) x zboûí je ve skla143
du (zdùraznìní umístìní v uzavøeném prostoru). Podobnì jsou uûívána spojení ûivot na vesnici (obecnì, jedná se o zpùsob ûivota, ûivotní styl) x ûivot ve vesnici (v konkrétní obci), ûivot na zámku (zámecký ûivot vùbec) x ûivot v zámku (ûivot v konkrétním zámeckém sídle). V nìkterých pøípadech je uûití pøedloûky jen obtíûnì vyloûitelné, dùleûitou roli hraje ú z u s , srov. spojení typu na Kladnì, na Mìlníku apod. Dalším významným faktorem spolupodílejícím se na uûití pøedloûky na+L, resp. v+L je c h a r a k t e r r e g i o n ù , s p r á v n í c h ú z e m í , s t á t n í c h c e l k ù . Pøedloûky na+L se pouûívá v pøípadì oblastí víceménì vágních, pøesnì nezaèlenìných do rùzných územnìsprávních celkù (kraj, okres, provincie, ûupa aj.), anebo v pøípadì území, jeû byla dlouhodobì nesamostatná, pøináleûela k jiným celkùm, srov. vyjádøení: na Balkánì, na Floridì (ale: ve státu Florida), na Moravì (ale: ve Velkomoravské øíši), na Slovensku (ale: ve Slovenské republice), na Bøeclavsku (ale: v okrese Bøeclav) apod. Jak je z pøíkladù patrné, pøedloûky v+L se uûívá v pøípadech právì opaèných. Pokud jde o o s t r o v y a s o u o s t r o v í , je uûití pøedloûky na, resp. v závislé na chápání daného území: pøevládá-li jeho pojetí ve smyslu geografickém, uûívá se pøedloûky na+L (na Kubì, na Madagaskaru, na Filipínách, na Sicílii, na Korsice), chápe-li se jako politický celek, uûívá se pøedloûky v+L (v Japonsku, ve Velké Británii, ve Filipínské republice, v departmentu Korsika). V pøípadì h o r a p o h o ø í rozhoduje gramatické èíslo: je-li dané teritorium v jednotném èísle, uplatòuje se pøedloûka na+L (na Šumavì, na Urale, na Èeskomoravské vysoèinì), je-li v èísle mnoûném, uûívá se prepozice v+L (v Tatrách, v Pyrenejích, v Alpách). Podstatnou roli pøi volbì zmiòovaných pøedloûek sehrává také f y z i k á l n í p o v a h a u r è i t ý c h l á t e k , l o k a l i t : matérie s vlastnostmi: tuhost, pevnost, tvrdost se uûívají s pøedloûkou na+L (sedìt na zemi, na ledì, na betonu), materiály s vlastnostmi opaènými pak s pøedloûkou v+L (být ve vodì, ve vzduchu, v blátì). I v této sféøe je ovšem situace komplikovanìjší. 144
1.1. Místní urèení statická mimo rámec „prostorového orientátoru” Jedná-li se o v ý z n a m „ p o h y b / l o k a l i z a c e m i m o u r è i t ý p r o s t o r ” , nabízí se celá série dalších pøedloûek: kolem/okolo+G (Chlapci bìhali kolem/okolo domu), podle/podél+G (Podél cesty rostly pøekrásné kaštany), vedle+G a u+G, blízko+G, nedaleko+G, poblíû+G, v okolí+G, v blízkosti+G (Bydlíme vedle stanice metra), proti+D, naproti+D (Naproti té restauraci je pošta), nad+I, pod+I, pøed+I, za+I (Moucha je nad/pod/pøed/za stolem), mezi+I (Sedí mezi Lukášem a Davidem), mimo+Ak (Dotyèný je mimo republiku), ob+Ak (Bydlí ob dùm), stranou+G (ûil stranou spoleèenského dìní), vnì+G (Pøímka leûí vnì kruûnice), pøi+L (Oddìlení èeštiny je pøi Katedøe slovanských jazykù), po boku+G (Je pochován po boku své choti), tváøí (v) tváø+D (Stál nyní tváøí v tváø velké ûivotní tragédii) aj. 2. Místní urèení dynamická 2.1. Direktivní (smìrové) urèení (KAM?) Rovnìû v pøípadì místních urèení dynamických smìrových lze z významového hlediska rozlišovat urèení vyjadøující dìj (stav) (a) v rámci PO, nebo (b) mimo jeho rámec. 2.1.1. Direktivní (smìrové) urèení (KAM?) v rámci „prostorového orientátoru” Lokalizuje-li se dìj/stav v r á m c i P O , odlišují se – obdobnì jako v pøípadech výše uvedených – moûnost (smysluplnost) rozlišování povrchu a vnitøku vìcí (objektù, lokalit), tedy rozlišování orientovanosti „do nìèeho” (dovnitø) a „na nìco” (nahoru, na povrch), popø. jinam (do blízkosti apod.), a; jiû jde o smìøování bezkontaktní nebo o smìøování do kontaktu s orientovaným objektem. 145
Je-li toto odlišení relevantní, neèiní volba adekvátní prepozice potíûe: dát nìco do auta/na auto, poloûit nìco do skøínì/na skøíò/ /vedle skøínì, podívat se nad skøíò/pod skøíò aj. V pøípadì, ûe takové odlišení relevantní není, mohou se vyskytovat urèité problematické pøípady. Velmi èasto jde o uûití prepozic do+G a na+Ak (jít do sálu/na sál), kdy nezøídka dochází k jejich substituci. Pokládáme za významné zdùraznit, ûe distribuce tìchto prepozic vìrnì kopíruje uûití výše traktovaných pøedloûek na+L a v+L: pøedloûka do pojící se s genitivem koreluje s pøedloûkou v pojící se s lokálem, prepozice na pojící se s akuzativem pak s touû prepozicí pojící se s lokálem. Nìkdy se uûití pøedloûek do+G a na+Ak jeví jako variantní (rozdíl spoèívá mimo jiné v èetnosti výskytu a v rovinì stylové), srov. spojení typu jet do koleje/na kolej; mnohdy ovšem dochází k jejich významovému odlišení: pøijít do øady/na øadu, jet autobusem do Prahy/na Prahu apod. U tìchto dvou nejfrekventovanìjších prepozic ještì chvíli zùstaneme. Hned v úvodu je tøeba zdùraznit, ûe je tøeba dùslednì odlišovat význam lokální (jít „kam”?) od významu úèelového (jít „kam” proè?, s jakým cílem?, za jakým úèelem?). V tomto smyslu lze tedy jako pøíklady uvést výrazy typu: Kam? Proè? Co je úèelem? Jít do kina na film. (= abych vidìl film) do divadla na pøedstavení. do galerie na výstavu. do restaurace na obìd. do posluchárny na pøednášku. do Opery na operu. atd. Jak je z pøíkladù patrné, mohou oba významy, tedy místní a úèelový, ve výpovìdi koexistovat. V praxi je však èasto místní urèení nevyjádøeno, elidováno, nebo; se mùûe jevit jako nadbyteèné, jeho výslovné zmínìní nebývá nezbytné, význam se vyrozumívá ze situace, z kontextu. Øíká se proto vìtšinou pouze jít na pøedstavení, na film apod. V nìkterých pøípadech se nabízí volba 146
jedné z nìkolika významovì víceménì obdobných variant, v nichû v konkrétním pøípadì záleûí na zøetelnosti, jednoznaènosti kontextu, na zámìru mluvèího akcentovat z nìjakého dùvodu urèitý element výpovìdi (objekt, cíl, úèel dìje, specifikaci lokality); je rovnìû moûné (a v jazykové praxi bìûné) vyjádøit podle potøeby i více prvkù souèasnì, srov. rùzné moûné kombinace uûití: Odpoledne pùjdu do hospody/na pivo/k Vejvodùm. Zùstaòme ještì chvíli u pøedloûky do+G. Je zajímavé, ûe spojení této prepozice s genitivem, jehoû dnešní význam je ‘smìøování dovnitø nìèeho, ev. nìkoho’, mìlo pùvodnì význam odlišný – vyjadøovalo ‘smìr do blízkosti, do jisté hranice, po jistou mez’, coû by se v souèasnosti dalo vyjádøit výrazy aû do+G, aû k+D, aû po+Ak (vlasy do pasu/k pasu/po pás; probrat knihu aû do šesté lekce/aû po šestou lekci apod.). Výše uvedenému významu, tedy orientaci „dovnitø”, odpovídala døíve prepozice v+Ak (jako je tomu do souèasnosti v ruštinì, srov. napø. spojení jecha; v Pragu), která však byla prepozicí do+G z této role postupnì vytlaèena (obdobnì jako ve slovenštinì a polštinì). Z pùvodního významu se dochovaly pomìrnì øídké doklady, napø. upadnout v nemilost, v pokušení, v zapomnìní, pøicházet v úvahu, vstoupit v platnost, vejít ve známost aj. Pøedloûky do+G se ve významu dynamickém smìrovém uûívá ještì v nìkolika dalších specifických pøípadech. Jedná se o spojení vyjadøující z m ì n u s t a t u t u , i n t e g r a c i ( v s t u p ) d o u r è i t é k o m u n i t y , s p o l e è e n s t v í a p o d ., napø.: vstoupit/pøijít do organizace, do klubu, do rodiny, do politické strany, do stavu manûelského aj. Táû pøedloûka rovnìû vyjadøuje n á r a z n a p o v r c h è á s t i t ì l a , napø.: uhodit (se) do hlavy, do ruky, do zad, kopnout do nohy, bouchnout do bøicha apod. a rovnìû v y j á d ø e n í o d m í t a v é h o p o s t o j e (ustálená spojení), napø.: jít do háje, do prèic, do hajzlu (pejorativní) aj. Uûití této pøedloûky taktéû mùûe signalizovat pøíznak proniknutí nìkam, ev. do nìèeho – dùleûitou roli zde pochopitelnì sehrává sémantika pøíslušného 147
predikátu (vtrhnout do mìsta, vniknout do sálu aj.) a také pojetí, zobrazení urèité situace. Øekneme-li napø. jít na hodinu nìmèiny, pøicházejí v úvahu dvì moûné interpretace: (a) buï jít uèit daný jazyk, nebo (b) jít se uèit nìmecky (v obou pøípadech jde o význam úèelový); na rozdíl od toho ve spojení jít do hodiny nìmèiny se mùûe jednat i o význam ‘pøerušení vyuèování’, vstup do tøídy v prùbìhu výuky. Situace je ovšem sloûitìjší. V nìkterých pøípadech mùûe hrát roli frekvence pøíslušné aktivity. Jedná-li se o èinnost pravidelnou, uûívá se pøedloûky do+G (Dìdeèek chodíval do úøadu velmi brzo.), u dìje okazionálního se uplatòuje prepozice na+Ak (Máš se dostavit na úøad.). Jindy hraje roli mluvnické èíslo (podobnì jako u pohoøí) – pøedloûky do se obvykle uûívá se jmény v èísle mnoûném, prepozice na naopak v èísle jednotném (chodit do houslí, do taneèních x na plavání, na kytaru, na angliètinu aj.). Vìnujme rovnìû pozornost poznámce týkající se pøedloûky na+Ak: u sloves, která vyjadøují z m ì n u u m í s t ì n í , není mezi urèeními odpovídajícími na otázku KAM? a KDE? významový rozdíl: Schoval se pod skøíò/pod skøíní; Ukryl se za dùm/za domem apod. Oproti tomu v pøípadì sloves vyjadøujících z m ì n u p o l o h y mezi obìma spojeními jemný významový rozdíl existuje: Sedl si na postel (= pøemístil se, šel si sednout na postel) x Sedl si na posteli (= na posteli se jiû nacházel, napø. na ní leûel, a poté se na ní posadil). Pøipomínáme rovnìû vyjádøení typu Voda mu sahala (aû) po kolena/ke kolenùm/do kolen, v nichû se vyjadøuje dosaûení urèité hranice, meze (srov. také výše). Dalšími pøedloûkami jsou doprostøed+G, dovnitø+G, do støedu+ +G, do centra+G, na (o)kraj+G, do prostoru+G, na konec+G, na zaèátek+G, do èela+G, na závìr/do závìru+G, do pásma+G, do okruhu+G, do oblasti+G aj., srov. výše místní statická urèení odpovídající na otázku KDE?
148
2.1.2. Direktivní (smìrové) urèení (KAM?) mimo rámec „prostorového orientátoru” Jde-li o l o k a l i z a c i m i m o P O , uplatòuje se série dalších prepozic. Pokud je místní urèení oznaèeno jmény osob nebo zvíøat, uûívá se výrazù s prepozicí k+D: Jede k babièce; Blíûí se ke svému neposlušnému a rozmazlenému kokršpanìlovi Aranovi. Ve významu ‘smìøování nìkam s cílem kontaktu’ se uplatòuje pøedloûka za+I, v tìchto pøípadech však pøevládá význam úèelový: Vydal se za nemocnou matkou do lázní (= aby navštívil matku); Odešli do ciziny za prací (= aby si tam našli práci, aby tam pracovali). Mezi další prepozice se øadí pod+Ak, nad+Ak, pøed+Ak, za+Ak (Jel s autem pod most, nad mìsto, pøed dùm, za garáû), mezi+Ak (Sedl si mezi obì dívky), (smìrem) k+D, smìrem na+Ak (Vyrazili smìrem k lesu), vedle+G (Posadil se vedle nich), (na)proti+D (Stoupl si proti oknu), do blízkosti+G (Odváûila se aû do blízkosti tábora), vstøíc+D (Vydali se vstøíc novým dobrodruûstvím), po bok+G (Usedla po bok svého chotì) aj. 2.2. Direktivní (smìrové) urèení (ODKUD?) Také v tomto pøípadì se rozlišuje (a) realizace dìje v rámci PO a (b) mimo rámec PO. 2.2.1. Direktivní (smìrové) urèení (ODKUD?) v rámci „prostorového orientátoru” Základní pøedloûkou je v tomto pøípadì z+G, která je protìjškem místních urèení odpovídajících na otázku KAM? s formou do+G a na+Ak (Jde do kina – Vrací se z kina; Jde na fakultu – Telefonuje z fakulty). Je-li naším zámìrem rozlišit u hmotných pøedmìtù a èástí tìla s m ì r z p o v r c h u p r y è o d s m ì ø o v á n í z e v n i t ø , mùûeme uûít ve spojení s genitivem pøedloûku s: Shodil sešit s lavice (= sešit je na lavici) x Vyndal sešit z lavice (= sešit je v lavici); Ze 149
skály/ze svahu vytéká pramen x Slezl se skály/se svahu; podobnì vytáhnout trn z prstu x stáhnout prsten s prstu, utøít prach ze skøínì x se skøínì, vzít knihu ze stolu x se stolu. Je však nutné pøipomenout, ûe uûití prepozice z+G místo pøedloûky s+G je i v tìchto pøípadech správné, srov. další pøípady typu utírat se z/s èela pot, slzy z/s oèí, sundat obraz ze/se stìny; obecnì lze tedy konstatovat, ûe v této sféøe dominuje pøedloûka z+G: sundat si klobouk z hlavy, jíst polévku z talíøe atd. Je rovnìû moûné diferencovat uûití pøedloûky z+G a od+G: Odejdu z koleje po osmé (= zevnitø) x Autobus jezdí od koleje (= z prostoru v blízkosti koleje); Je z Brna (= z mìsta samého) x Je od Brna (= pochází z okolí mìsta). K dalším pøedloûkám se øadí prepozice zevnitø+G (Zevnitø sudu vymyly neèistoty), zprostøed(ka)+G (Vzal si koláè zprostøed tácu), zkraje+G (Houby pøinesl zkraje lesa) aj. 2.2.2. Direktivní (smìrové) urèení (ODKUD?) mimo rámec „prostorového orientátoru” Mezi prepozice lokalizující dìj mimo PO patøí pøedevším pøedloûka zpoza+G znamenající „ven z polohy za nìèím” (Zpoza srubu se vynoøil medvìd) a zpod+G s v ý z n a m e m „ v e n z p o l o h y p o d n ì è í m ” (Zpod sešitu vyndal dopis). Jako substnadardní se oznaèují prepozice znad+G, zponad+G i zeza+G. 2.3. Nedirektivní urèení (KUDY?) Podle M. Grepla a P. Karlíka (1998) oznaèují tato místní urèení prostor, který je dìjem pøekonáván, lokalizace tedy mùûe probíhat (poznamenáváme: údajnì) pouze v r á m c i P O : uplatòuje se pøedloûka po+L (Do Prahy jsme jeli po dálnici) – podobné pøípady jsou podle našeho mínìní na pomezí mezi urèením místním a zpùsobovým (jeli jsme KUDY?/JAK?) – dále se uûívá prepozice pøes+Ak (skrz+Ak): Dívá se pøes sklíèko. Pokud jde o pøedloûku 150
pøes+Ak , èasto jí konkuruje bezpøedloûkové uûití instrumentálu: Došel k nim pøes les/lesem.! Dalšími prepozicemi jsou proti+D (Jeli proti proudu øeky), napøíè+I (Putovali napøíè pouští i pralesem), støedem+G (Projel støedem kluzištì aû k bránì), ve smìru+G (Vojska postupovala ve smìru palby) aj. Ponìkud stranou pozornosti stojí pøedloûka via+N (Poletí tam via Barcelona). Domníváme se, ûe je tøeba chápat tuto významovou oblast šíøeji a zahrnovat do ní i pøípady realizace dìje mimo PO: máme na mysli uûití pøedloûky kolem/okolo+G (arch. kol+G) (Jeli kolem celého mìsta; Bìûeli okolo námìstí; Tramvaj projíûdìla kolem divadla) (vedle otázky KUDY? se ovšem mùûe mnohdy uplatòovat i dotaz KAM?); podle/podél+G (Procházeli podél parku/Plavala podle pobøeûí), vedle+G (Míè letìl tìsnì vedle pravé tyèe), mezi+I (Proklouzl mezi troubícími auty), mimo+Ak (Kulka prošla mimo ûivotnì dùleûité orgány), nad+I (Pøeletìli nad mìstem), pod+I (Prošli pod viaduktem), pøed+I (Museli pøebìhnout pøed davem zvìdavých divákù), za+I (Snaûili se nepozorovanì tam proniknout za jejich zády). Velmi podnìtné je – v obecném smyslu – sledovat „spolupráci” pøedloûek a pøedpon (blíûe viz: Hirschová 1977), kdy prepo-
gG -) WT"G S,=C!&#& F%N*&!+ %G ; OhO# %#2;'%"#%O' 2;<WT. ?gG ;ca4!M2 i"#&!j "'a!HG ; D<MH' CUk %G laHG %Oc&< % RKGW"# &#;cM R<WGM Cmn@oX& ! @SYZoX&* a 4'HE @SYZoX& RKGW%O!;2pG a:<%O' RD#%OKGWG& E#;#D#;c ! ;G %D#;4<4T % Cmn@oX& RGD'dGD49pJT. SGL&, /L%. !I)J.*G - V96,!G =,&#&q H,+N%," 2.%) CN%#-6 .-($ $%W) r'!R!a#4 2 'OT @SYZoX& pG 2 JT 4G 2 Cmn@oX&) Cmn@oX& ! @SYZoX& "aG 4!ED!W'O e ! 4!#R!&q 4!RK) SGL&,& !I)J.*G) - V96,!G =,&#&q HCJ*,6 $IL&,6 )",D)& 6-B!-+X/L%. )",I 6-B!-") /)))0 S#4OGsOb* &WG "aG 4!ED!W'O e %R#pG4TM Cmn@t@SYZoX&* ;b"2:2pT M# 4#%O 2 'OT CUo1 ! 4!#R!&) Z4!MG4< O# OGWb* G ;ca4!M e pG Mh49 %RGH'd'&#;!4c 4G ;ca4!M Cmn@t@SYZoX& 4! pGW4h %OD!49 ! CUo1 4! %OD!49 WD2Eh)A ! I9&Wb %G %R!OK2pG pGM4c ;ca4!M#;c D#aWT" MGa' ;cR#;9uM' ObR2. ;L%N,& )6.* [RD#%Oh RKG<4T W!4hE# RD#%O#D2\ 6 ;L%N,& /L%. )6.* [aWvD!aw2pG %G R#Eb3 R# R#;DHE2 a pGW4h %OD!4b 4! WD2E#2\ 6 ;L%N,& /6 )6.*J [R#2&!a2pG %G 4! R#Eb3 R# R#;DHE2 ;9H't#3pG&O2\) 151
zice podporují význam prefixù, „dotváøejí” ho, posilují jeho sémantiku v rámci výpovìdi: jedná se v prvé øadì o korespondenci významovou – Auto vjelo do garáûe (pøedpona v- oznaèuje smìr „dovnitø” a stejnì tak èiní pøedloûka do), nezøídka však i formální: Napsal to na papír; Pøedstoupil pøed shromáûdìné studenty.
!"#$%"&$% ! " # $ % & ' ()* +,,-. !"#$%!&% '(")"*+#$!% & ,%-.+-",!% /($+&)-01 1 23$+4 -"#5 /6-(%1!+#5 7!" /($+-8"9$&% 23$+-" /6,.-&%'6 & #$%.-&%'6: * /$.0 ;6,.-" 1 $2%9!6#$6!%2 <=(6/&%> ?"=#$!&% 23$+-01 6@#+#5 * 123"'4* %) 5,678) 9 " ' : # ; < =)* +,>8. A .+.*B)= /(6.*6(6CD#5 C$*"5E C .6=F".!D#5 .,6C"!.-D#5 2"$+#G#5* ?@"!;'!A 5>* %) +BB6+5B) 9 " ' : # ; < =)* +,8B. HB)"!*&#-I .*(=-*=(" CJ*+ " -"*%'6(&% /I9=* CD!E!) F G H E # ; < ()* +,8+. A %K/"!$& /L%9,6 -+ !" C .6=F".!B 2"$+-6CB /("K&* ?I!JG KG:A L5* %) --657) F G H E # ; < () ! &#")* +,,L. M%N*&!" O L%F " 2"$+-* CD!E!) F G D M < & ND)* +,,L. H+.*B)P Q=!-#%P Q6()" " .B)"!*&-" F%.-D#5 /L%9,6 %-* ?@"#;# ! %"#;G%4#%OA 7>* %) -P65L) Q D G R " ()* S ! D " T & C)* +,,8. H-,"9@" F%N*&!+* U"#M#2H) = ! ; D < 4 G & )* V G W " ' : & ! X)* +,8+. M%.-I ),=C!&#%* CD!E!) = ' D % H E # ; < ()* +,>>. R$I2%)!B C$*"5+ /L%9/6! " /L%9,6 %- C% C"$@I#5 . /(64 .*6(6CD) CD$!")%)* ?@"#;# ! %"#;G%4#%OA -8* %) +P-6+++) = D W " ' : & ! ()* BPPP. ;L%9,6 -+ C% CD=#% F%N*&!+ 2"-6 #&$G56 2"$+-"* CD!E!) S!D"T& C)* IG&2"! ()* Y2%T4#;< Z) [GW)\* +,,7. ;LG(=F!G ),=C!&#% F%N*&!+* CD!E!) H*(=F!I ),=C!&#% F%N*&!+ /(6 $"5("!&F!G .*=9%!*+* +,>+* CD!E!) S D # 2 R # ; < 1)* +,87. H%-=!9I(!G /L%9,6 -+ C .6=F".!B F%N*&!J* CD!E!) (
* WT" -) H-,"9@"* CD!E!) U D ! ; G H V)* +,L8!. H,6C%!.-B /(%9,6 -+ C /("K&* D!O'%"!;!) U D ! ; G H V)* +,L83. RD$!")6CI N*(=-*U(" /(C6*!D#5 /(%9,6 &%-* ?V!ab&#;GW4c :!%#R'%A +,* %) 5+65,) C # " W ! 2 d e)* f R D 2 4 & S)* +,L8. M%N*&!" 2"$+- #&$G* CD!E!) H,6C!G- ./&.6C!B56 2"$+-" F%.-B56* +,8,* WT" e6geee* CD!E!) 152
