„Bohemistyka” 2006, nr 2, ISSN 1642–9893 V dobì svých vysokoškolských studií – ovlivnìný vysoèinským kulturním okruhem, kótovaným místy jako Jaromìøice nad Rokytnou, Tasov, Petrkov a zejména Stará Øíše – pøispívá do Fuèíkova, Dvoøákova a Vyskoèilova „Tvaru”, Durychova „Akordu” a melantrišských „Listù pro umìní a kritiku”, spoleènì s Berounským, Voøíškem, Lazeckým, Renèem, Kostohryzem a Peøichem zakládá èasopis „Øád”; záhy však opouští jak studium tak redakci:
Ivo HARÁK Ústí nad Labem
Prolomit mlèení (kolem Jana Franze) Jsou jistì z literární historie známy pøípady autorù, kteøí velmi záhy umlkli – buï ûe se jejich dílo uzavøelo a další dopovídání by vedlo jenom k rozmìlòování (u Bøeziny nebo Bezruèe je mlèení souèástí díla a tedy èinem tvùrèím), buï ûe byli k takovému mlèení pøinuceni vnìjšími okolnostmi (za mrtvého Ortena hovoøí velkolepé torzo a za nevhod pøišlou Irmu Geisslovou to, co bylo po stu letech nalezeno Ivanem Slavíkem, aby svìdèilo o poèátcích dekadentního umìní v echách). Málo je však takových, u nichû jako by uzavøenosti a vnìjších zásahù nebylo. Pokud by se jednalo o literární kritiky, šlo by vùbec o nìco velmi výjimeèného. A pøece se u nás a v dobì meziváleèné vyskytl „hluboký a pøímoèarý duch florianovského a bloyovského typu” (Rudolf Voøíšek), který jako „dvacetiletý napsal a vydal první kritickou studii, ve tøiadvaceti poslední, a zbytek krátkého ûivota proûil ve skrytosti a mlèení” (Mojmír Trávníèek). Jan Franz se narodil 17.04.1910 v Jitkovì, studoval na gymnáziu v Chotìboøi (jako jeden z nejlepších ûákù v jeho historii) a praûské filozofické fakultì. Jeho tøídní profesor Václav Krištof nastínil pozdìji moûné dùvody Franzova odmlèení se, dùvody osobní, ale také ideologické a spoleèenskopolitické:
!"# $%&$'()*)(+ ,( -+(#./* ,(#01,21 !3%1345 631'7- -"!&+ $*#+1/,*"3888 9*:,(+5 ;(6 <+ 1-(,2&$*)(,. ",&)1':&3,= $*!+"2/(>64 $+*)1 ,( $*)'2/"8 ?&+*:*@&26< @(6"+A 3( -" ,1&-$*,";1 $'* $%1-='" '1$'*#"6>,=2/ 3(+1,3B C1: $'B'(:,*!3& -(!('46*)!6.8 DE#E+ ( 2=3&+5 ;(6 F12/*). :( $'),= '1$"C+&64 *$*"03E;= !). >10!3)=5 #E;&,,7- G#EA +1- ;&- $%&6<:(,.5 ( 3*,*" ) &)*3E $*@'(,2*":03E+1 +1/6*-4!+,.-888 888$*2/4C";1 * !2/*$,*!3& +&#!6./* #"2/(888 H%1!I(,!67 (!613(5 "-'3)";1 3E+* ( "!42/<5 :)+<03E 6#4 !1 ,1*!)E#>";1 ;1/* 31:15 1 6"+3"',= ,E-1267 ,<'*# ,1-B 1 :($*-1,*"3& ,( !)*" -&,"+*!3 JH'&03*@ KLMN5 !8 KOP8 85
Q& $* $'),=2/ '*>,=2=2/ RS<#"T !1 *#$*"3(+ ,1;1, *# >(!*$&!"5 (+1 )=21-.,E & *# $%<31+5 :(!3<)(+ ,1)7:,(-,. G%1#,&26. -=!3* ( ":()%1+ !1 #* /+"C*6. !(-*345 : 631'. C4+ )4)+1>1, 3*3<+,=- ,(!(:1,=- ,( ,"21,. $'<21 ) U&$!6"5 6#1 !& :,&>&+ :#'()= ) ,1+&#!672/ $*#-=,6<2/ ( )'<3&+ !1 $* )<+21 3E+1!,E )4>1'$<, ( ,1-*21,5 C':4 $* ,<)'(3" $*#+1/+ 3"C1'6"+V:1 JW8 X'<),=>165 2&38 :(Y D*6*+16 KLLOP8 Jan Franz umírá 6.04.1946 v nemocnici v Havlíèkovì Brodì; pohøbíván je jako „archívní úøedník”. Vìtšina jeho nìkdejších literárních pøátel na pohøeb nepøijela, nebo; zprávu o jeho smrti dostala pozdì. Literární pozùstalost – podle svìdectví Václava Krištofa nìkolikráte obsáhlejší prací tištìných – padla patrnì za obì; nezájmu pøíbuzných i následujícím politickým událostem, takûe prakticky celé jeho existující dílo je tvoøeno èasopisecky tištìnými literárnìvìdnými studiemi, recenzemi a glosami, èasopisecky a kniûnì tištìnými pøeklady (pakliûe se ovšem neprokáûe za oprávnìnou domnìnky Pavla Surého o existenci tìsnì pøed Franzovou smrtí napsaného letáku, který reaguje na pováleènou politickou situaci; anebo pokud se nenajdou další Franzovy práce – myslíme práce r u k o p i s n é – jeû by se mohly nalézat pøedevším v pozùstalosti jeho tøídního profesora, k nìmuû mìl Franz dùvìru a který toho o Franzovi hodnì vìdìl). Pøièemû rozsah pøekladù znaènì pøevyšuje rozsah Franzovy pùvodní práce: v èasopisech bychom vedle Bernanose, Claudela, Fumeta, Giona, Superviella a Juliena Greena (výbìr zajisté prozrazuje zámìr) našli také jeden z prvních pøekladù prací Franze Kafky do èeštiny, povídku Pøed zákonem. Kniûnì vyšly Lucrezia Borgia od F. Funcka-Brentana (1933), Waggerlùv Rok Pánì (1939) a spolu s V. Renèem pøeloûený Zpìváèek (Dolores Viesér, 1939). 86
Je dobøe, máme-li dnes pokdy na pøipomenutí hodnot takøíkajíc zasutých. A je ještì lépe, jestliûe nám zbývají síly a prostøedky také na ty, které nejen ûe nyní stojí, ale také v dobì svého vzniku stály kdesi na okraji. Ani tehdy, kdy ještì ûil a p s a l, nepatøil Jan Franz k tìm, kteøí urèovali vývoj a rýsovali jeho perspektivy. Nicménì, podíváme-li se zejména na jeho dílo kritické, musíme øíci, ûe – pøes svùj nevelký rozsah – patøí k tomu nejlepšímu, co tehdy v tomto oboru vznikalo, ûe nestojí stranou, ale snaûí se kráèet, bezohlednì (v plném a dobrém smyslu tohoto slova), k samému jádru vìci. Centrum køes;anské kultury svatého Vojtìcha se Franzùv odkaz rozhodlo zpøítomnit kniûním sebráním všech jeho pìti rozsáhlejších studií, které v letech 1931–1933 postupnì vycházely v èasopisech „Akord”, „Tvar”, „Øád” a „Listy pro umìní a kritiku”. Mùûeme tak sledovat vývoj Jana Franze jako kritika: od práce obecnì informativní a ponìkud pøetíûené frázemi, zakotvené více v historii neû v aktuálním literárním dìní ke studiím, jeû se zachycením oûehavých problémù tehdejší literatury dostávají k samé podstatì jejího fungování, k étosu umìlecké tvorby. Text František Gellner jistì poskytl ètenáøùm Durychova „Akordu” vhled do Gellnerova ûivota a díla, byl však zaplnìn øadou zobecòujících – a tedy Gellnerùv profil ne zcela vystihujících – konstatování: „byl ûid a brzo antisemita”. Zdá se, ûe v zájmu o Gellnera i v tendenènosti jeho portrétu je Franz pøíliš ovlivnìn šéfredaktorem èasopisu, do nìjû svým èlánkem pøispìl, schází mu však Durychova ironie (viz Ejhle èlovìk!). S Durychem má Franz spoleènou také schopnost ocenit ideového protichùdce tam, kde tento jest vnitønì opravdovým:
K úplnosti Gellnerova portrétu schází schopnost zahlédnout i to, co vyboèuje z pøedem dané šablony a znesnadòuje tak uchopení osobnosti, co jde proti dominující tendenci a umoûòuje jiné ètení, co naše soudy usvìdèuje z platnosti jen podmínìné. Tak Franz nevidí (nebo nechce vidìt) Gellnera vìdoucího o høíchu a pokání, docela po køes;ansku vìdoucího – zde viz i zdroje látkové – napø. v básni Babièka Málková: Jde o protipól a zároveò soupodstatnou èást nìkdejšího anarchistického rebela; nebo snad o stejnì (vìdomì, zámìrnì) zvolenou masku (zèásti jen literární, zèásti i ûivotní)...? Za skuteèné jádro Franzova kritického díla mùûeme povaûovat ètveøici studií vìnovaných aktuálním literárním problémùm, nazíraným nikoliv staticky a synchronnì, ale z hlediska vývojového. Franz hledá i koøeny jevù i další moûný pohyb. Pøièemû jednotlivé studie jsou vìnovány oblastem, které urèují dobové literární dìní. Dvì se zamìøují na literaturu duchovnì orientovanou; v našem pøípadì reprezentovanou prozaiky odlišného stylu a generaèního zakotvení – Jaroslavem Durychem a Janem Èepem. Další jsou pak orientovány na dìní v tak zvané literární avantgardì: psány na poèátku let tøicátých zastihují tuto po právì skonèeném období poetistickém. No, a k èelným pøedstavitelùm jediného pùvodního èeského umìleckého smìru patøí mimo jiné Vítìzslav Nezval s Konstantinem Bieblem. Franzovým pracem je spoleèné postupné rozvíjení, gradování, zpøesòování, ale také èasté zdùrazòování nutné neúplnosti vysloveného. Èastou je snaha po pøesném vymezení termínu, dokonce i tehdy, jde-li o termíny obecnì zauûívané a zdánlivì tedy srozumitelné (nebo; Franz se od konvencí – do jisté míry zámìrnì – odlišuje):
!!!" #$#%&'( )%''*%+, +$-(. /%-0 12%-%345# 1+6/6. % 4%' -6 -78'%-97. % *(: *%89+;3,'. ,*( *%6#'6<3,'. % *%%=(8/63,'&'( 1+6 *>? @7A. *%%=(8/63,', ,*( $-*$ #6-',. ?5 #7 % B;/ *,12! '(-8/36. A<#,*(/,. 3',8/. 3>-, ,/-!. 9/%+C 3 /,963C# 816?%*5 D#>*('0 -5', B$8*597 #*6A%# D*,#%*(/>?45:A 83;#( -(816D(:%#( *%
)%''*%+. 3 1<8/6< , 6-16&
+*6< E+,49
H! I+,*D.
!"#$%.
JKK 83! L6?/>:A,. M8/5 *,- N,B%# OPPO. Q! 30-$*5. *$9',-
, :%*, *%<3%-%*0. RS 8! L4%:A*0 <3%-%*C :(/,:% 16:A$D5 D /6A6/6 30-$*5!
87
F6D<#%# 1,9 6D*,G*$ 1+$:% 2%#%8'*$. 3>-6#C , D$#>+*C 63'$-$*5 8'63*5A6 #,/%+($'
Ocenìní jde u Franze velmi èasto ruku v ruce s kritikou: A priori nejde totiû ani o jedno ani o druhé, ale pøedevším o vystiûení povahy díla. A to také z hlediska autorových aspirací èi moûností talentových. Velký dùraz je kladen na etickou stránku literární tvorby – ne snad, ûe by Franz poèítal vulgarismy, to ne. Ani nemravné scény mu nevadí, 88
pokud jich je ovšem uûito se zøetelem k celku díla – a není-li pochybenou sama koncepce tohoto celku: Nemravné dílo je takové, v nìmû jeho autor j d e p o d s v o j i ú r o v e ò, v nìmû ne dosti vyuûívá talentu, v nìmû nesvede realizovat pùvodní pøedstavy nebo si klade pøekáûky pøíliš malé, volí cestu nejmenšího odporu a snadného úspìchu, markýruje a nalhává. Nad sluneèní svit v létì je tudíû jasnìjší, ûe, aèkoliv zná tehdy vznikající literárnìvìdné smìry jako strukturalismus a fenomenologii (s nimiû patrnì pøišel do kontaktu za svých praûských studií) a pouûívá jejich terminologického aparátu, pøece se však jich danostem vymyká: Z Franzova zorného úhlu totiû nikdy nezmizí autor. Poznámky o Durychovi zaèínají pøesnou charakteristikou Durychova tvùrèího typu: !!!" #$%$ &'(&)* +()$ ,-#.-+-/01$ ,23&14 5-1%.-)6 .-78'89 $ %- 7,8,14:- .-78'89 5%6.; 16<:%=>6 >3% 7$ ?)873 ,- 3.$) +( 1$ 5-16< &0' &6+69 5#(+( 16+() 7/61@3 ,2?#. -A /01 56 &,.0/1;' <6&%0' /3.-89 5%6.0 >6&% #$.6'!
Hovoøí-li Franz o Durychovì koncepci „umìní jako rekonstrukce ráje prvotního”, týmû hlasem upozoròuje, ûe u tohoto autora „novost je namnoze dána jen opakem k ustáleným pøedstavám”. Na základì rozboru jednotlivých postav Durychových románù (Na horách, Bloudìní, Paní Aneûka Berková) si Franz všímá celkové koncepce Durychových dìl, pøièemû si uvìdomuje: „tento autor bude vûdycky dìlat s lidmi, co bude chtít”. B:.16' +( &6 #$)- 23
6 C8.(<: 7%.-&5-%$)9 ,.-%- 6 ,)01 #3)$ !!!" +() D,$%1=
6 )?#&54 ,-&%$/( >&-8 +(%-&%1= /(D?18%( 7 /1?%213<: 705-1*
)?#&54 ,2?.-761-&%?9 $@5-)?/ 16+()( ,)01-/01( >$5- &/4,.0/10 +0&1?<50 &%()?7$<6! E23@?1-8 %-:- /(D?18%3 >69
6 >6>?<: %/*.<6 <:%=) #-&,=% 5 6)6'61%0.13'8 &/=%8
?1&%?15%* $ /0D13 7,=%1;' ,-<:-#6' -# .-78'-/4 $1$);7( $
6 &6 '8 %- 167#$2?)-!
F;5)$# ,$5 +( &6 1$+376) #/->3G +8H 6 &6 %61 %/*.<6 8 1$.-#?) &%8#61;9 6 '8 %61 &/=% +() / #(<5( 16710'9 16+-
6 ,-#%.:) >6:- 5-261( 1=>$5;' 7168 ?%3' .-78'8!
Na textovém materiálu vybraném z rozsáhlejších Durychových próz pak Franz dokládá, proè ûe se pøiklání ke druhé z moûností. Kritickou pozornost pøi tom vìnuje také Durychovì ironii: 89
Jenomûe ironie, která se tu vztahuje na všechny, mohla by být vykládána i jako následek autorova konceptu, ne jako zobrazení pøirozeného øádu. Franzovi se Durych jeví jako ideolog odívající pøedzjednané pravdy do hávu literatury (myšlenky jsou odìny masem a krví jednajících postav), a ne jako tvùrce skuteènì literární – jímû se domnívá být. Z tohoto hlediska se Durychovo dílo – a zejména jeho dílo románové, v nìmû se výše uvedené zrcadlí nejzøetelnìji – zdá býti sice velkolepou, nicménì prohrou. Nebo; nedokázalo naplnit pùvodní autorovy aspirace. Èlánek O Janu Èepovi vidí jmenovaného autora v kontrastu ke (zde nejmenovanému) Durychovi: I6,*/ &/=%9 .65-1&%.88>6'6A)? &? >6> ,-#)6 /1=>D3<: 71$5*9 >6 ,26<6 %$5 ,.-&%;9 %$5 1$ :-1( /7#0)61 8'=)-&%6' ,.-J6&?-10)13 !!!" )?%6.$%8.(!
Pøièemû tento svìt byl rekonstruován na základì èetby povídkových knih Dvojí domov, Vigilie a Zemìûluè: I6, /(<:073 7 5-1&%$%-/013 %$525$ 6/?#61%13<: $!!! ,-16<:0/0 &/;' )?#6' /*)? .-7:-#-/$%!
Vìnuje-li se Franz u Durycha postavám, zaobírá se nyní v y p r a v ì è e m Èepových próz; uvìdomuje si, ûe „bude soud vypravìèùv zasahovat jen z vnìjška, ûe to bude spíše kontemplace vìdoucího nad proûíváním lidí... Tato objektivita, dána tím, ûe se vypravìè pøimkl k pevnému, nadosobnímu výkladu svìta a ûivota, má pak výhodu, ûe lidské osudy, vášnì a city jsou zpodobovány jako ryzí jevy a dílo je pøesto vázáno ve vyšší jednotu”. Franz si všímá pro Èepa dùleûitého motivu smrti, v Èepovi vidí autora „nestylizátorského”. Ve své jasnozøivé analýze pøedjímá Èepùv další vývoj, jdoucí cestou mizejícího pøíbìhu a narùstající sloûky reflexivní, esejistické: K)-/- &6 &%0/0 8 I6,$ 1-&?%6)6' 6'-<69 ,-#-+1= $&? >$5- / +0&1?<%/3 )(.?<54'9 $ /)$&%1= >6 <6)0 &%$/6+10 '6%-#$ >6:- ,.L7( #-&% -#<:()10 -# -+/(5)4 6,?<54 1-.'(! I6,-/$ ,-/3#5$ >6 %4'=2 / #(<5( M%/$.9 5%6.; &6 ,-#-+0 J.$N'61%8 1=>$54:- /=%D3:/(,.0/=139 $ /=%D3 <6)5( &6 -,=% &5)0#$>3 >61 7 %$5-/;<: #.-+1;<: M&65*9 &,->61;<: >61
90
!"#$ %"&'( )!&* +!,- .!/% 012345/ !0$567/% 38#'9!&* 09!,! :*# ,'.% 7/%; 8"! 8&$ 0<-5/%"%=$567/%( >9!
I kdyû si Franz všímá také Èepových nezdarù (jeho prózy jsou vìtšinou m o n o l o g i c k é, m o n o g r a f i c k é; nesvede je „zalidnit”, nedaøí se pokusy o psychologizaci a humor), pøece však samotného Èepa staví nad Durycha. Tu mùûeme spekulovat o generaèních vazbách èi vlivu Staré Øíše; nebo o tom, nakolik by se pomìr Durych – Èep promìnil ve chvíli, kdy bychom zejména Jaroslava Durycha neposuzovali jako autora bezezbytku realistického, nakolik by se tento pomìr promìnil, kdyû bychom se vìnovali Durychovu vypravìèi a Èepovým postavám. S jistotou však mùûeme øíci, ûe Jan Franz je kritikem odváûným, neobávajícím se ani autorit alespoò v urèitých kruzích povaûovaných za nezpochybnitelné. Ledacos se o Franzovì osobnosti mùûeme dozvìdìt z jeho dopisù Janu Èepovi, tedy alespoò z èásti Franzovy korespondence, která spadá do období jeho kritické aktivity a která byla v knize otištìna spolu s jeho studiemi: mnoho seznáme o Franzovì vztahu k rodné Vysoèinì, o jeho seètìlosti – obeznámenosti zejména s francouzskou literaturou. Najdeme zde i nìkolik textových pasáûí, jeû bychom mohli pokládat za podloûené pisatelovou osobní zkušeností (a o této promlouvající): H(((I '9*# +867; ! !&<67 .<%? + %1% 7 #%5 &!B!30!E&* 01% #? !; 6+!9* #8.* <1,5!; ! +'5/ <+% "!+ #%,!1&*/% < $&<+ 8 &8,'"8"% 3! <0%?<+- !& 6?1 -(
Jako v Krištofovì vzpomínce jde však i zde o formulace natolik obecné, ûe z nich lze jen stìûí usuzovat na pravou pøíèinu Franzova nastávajícího mlèení. Ostatnì, øešení j e n osobních otázek je Janu Franzovi i v dopisech málo: Opakuje-li i ve své korespondenci soudy o Durychovi („Já ho vidím opravdu prázdného, jen ve formách”), 91
stává se nyní kritickým také k adresátovi dopisù: napøíklad dosti hluboký a stejnì tak kritický rozbor novely Jakub Kratochvíl (patrnì právì takto pracovali se svými autory prvorepublikoví nakladatelští redaktoøi; mezi nìû – podle svìdectví Václava Krištofa – Jan Franz patøit mohl, a nechtìl) konèí takto: „Pravda je ta, ûes šel pod svou úroveò”. Takové pøátelství neznalo rezerv tam, kde šlo o pravdu. Nechtìlo mazat med kolem úst, aby se tato nezalepila. ûádalo si upøímnost a pøímost, bezelstnost ve chvále i v kritice, v ûivotì. Ochotu zcela se vydat – a totéû ûádat i po druhém. Také tato d e f i n i c e pøátelství, nepøímo patrná z Franzových dopisù, mohla být pøíèinou pisatelova stáhnutí se do ústraní (zejména tehdy, pokud nedošla svého naplnìní). Mùûeme se doèísti v textu Pøípad Vítìzslava Nezvala: )!3 8" &!<+ %9$" .!,&? '+:* B4
Franz básníka, který právì dovršil jedno ze svých tvùrèích období, vykládá na základì analýzy signifikantní básnické skladby Podivuhodný kouzelník; rozborem dalších textù pak jen doplòuje a zpøesòuje zjištìné. Uvìdomuje si básníkovy schopnosti („Tam, kde je tento Kouzelník svéprávným dobrodruûstvím a metamorfózou, je to poezie dobrá a nová, vlastní Nezvalùv pøínos, tajemná jako sen a pøece objektivizovaná básnickou logikou, které se øíká plán a jeû v neposlední øadì povyšuje beztvarý chaos na dílo umìlecké”), zavazující mocnost jeho talentu („[...] bohatství elementárního básnického nadání, šíøe a barvitost jeho imaginace, jakou dostal zadarmo málokterý básník v takové míøe”), z nichû ovšem vyvozuje Nezvalovu zodpovìdnost k tomu, èeho se mu z d a r m a dostalo. A uvìdomuje si, ûe právì zde – ve sloûce intelektové – jsou Nezvalovy meze: nekritiènost (nesená i obdivem k sobì – viz èasté autostylizace) brání uvìdomìlému výbìru a škrtání, nedostatek tvárné vùle vede k poddajnosti („[...] pouhá slova, pøitahovaná jedinì vábením rýmu”), neujasnìnost vlastních postojù (plánu filosofického) ústí v sentimentalitu („sentimentalita projevila se v dalším jeho díle jako nejzhoubnìjší èinitel”; a to Franz nemohl vìdìt, jak pøíliš snadno se – 92
i ve své tvorbì básnické – nechá Nezval nalákat vábnièkou komunistické ideologie), aby v posledku vznikaly vìci pøíliš krásné, lehké a snadné: „A kaûdé dílo opravdu umìlecké je nesnadné”. Velkého kritika poznáme nikoli podle jeho vzrùstu (mnoûství èlánkù a doby strávené v l i t e r a t u ø e), ale podle r o z l o h y d u c h a, podle toho, ûe se k osobnostem své doby obrací – a právem – jako k sobì rovným. ûe je soudí ne jen z pozice vlastní, ale také podle toho, jaké ûe místo sobì zvolili oni. Franz tedy Nezvalùv poetismus neodmítá, poetistickou tvárnou metodu dokonce povaûuje za pøínos, jeho kritika je namíøena na konkrétní realizaci premis – na realizaci, v níû Nezval selhává ne proto, ûe by poetismus byl a priori pochybený, nýbrû kvùli nedostatkùm tvùrèí osobnosti, protoûe z poetismu bere návod, jak psát snadnìji, nikoli, jak psát lépe. Ze srovnání s Nezvalem vychází jako vítìz Konstantin Biebl; jemuû se Franz vìnuje ve stejnojmenné studii. Také u nìj mu však vadí, ûe dává pøednost obecné frázi pøed jedineèným a zvláštním:
!"#$ %& '()* +,-.(/0 1 '(2 %-'345 1$" *"64 ("$!07 4%8$999 *" ( 34%5 " 34 '(2 :4:&(1$ *"; *104 +,-'1:/ :4 4#"<;264 +=4/:/ %-'34 ;14+105 >-% *"64 +4".!"5 (.=)'31*-<- 4#'16"%5 +4.#7(& ?%@=;@ <";89 Efektnost a hravost nahrazuje nejen závaûnost myšlenkovou, ale téû skuteèné úsilí tvárné:
A" '#-=<" !"#$%& '(#)*+ 1 , !-./5 *" :4(& - >1* 1 0&(/ :4'&6$ !"#$ ( 34%34 4#4=/ 3104(7<6 ?'+@<6)5 " 0:8#8 (3!+8 #8$8 +4".!-5 #8$ #8 ("$!07% #&';-0"%999 B4"'!" '" 3/ (8=&#- . :$4/62 <6(-$"5 *104 ;@0:4 '"'31(/*" 0,- 4(0/ ;"#4 +$"3" +/;>4<68999 C68#3/ ;"*%";D- 0&."E 1 ()$" 0 4=F1;!.1
J '3&$" ;/3;4 +,!+4%-;13! :4 4%=.";- '!<"5 1$" #".(7'$":;@ 4+104(1;4/ (@<5 " 343! #4613'3(- 1 !;3";.!31 (;!3,;-64 !(4315 %@,";& 6$1(;@ :4 6$4/#085 *" ;".#83;4/5 #8K .:1$"01 ;" *":!;4/ +4:%-;04/ 4+=1(:4(2 3(4=#8 #&';!<029 Pìtice Franzových studií je rámována bio- a bibliografickou poznámkou Mojmíra Trávníèka z jedné, vzpomínkou Václava Krištofa ze druhé strany. Editorkou svazku (s výjimkou textù Pøípad Vítìzslava Nezvala a Franzových dopisù Janu Èepovi, které uû byly – spoleènì s výše jmenovanou prací Trávníèkovou – vydány v edici Mojmíra Trávníèka v „Proglasu” 1992, è. 7) a autorkou Edièní poznámky je studentka bohemistiky na PdF UJEP v Ústí nad Labem Kateøina Kováèová. Je dobøe, jestliûe si nakladatelství, které se hlásí ke køes;anským, katolickým koøenùm naší kultury (ústecké Centrum køes;anské kultury svatého Vojtìcha je velmi úzce provázáno s dominikánským øádem), vzpomene také na autory ve své dobì nepoznané. Je ještì lépe, umí-li jejich odkaz pøiblíûiti dnešku – odkaz stejnì ûivý jako jeho tvùrce: pod zorným úhlem vìènosti.
L1*"%'3(- '(264 %$>";- '! 4:;"'$ M1; N=1;. :4 6=4#/9 L1*"%'3(- '(264 '$4(1 O+,-';4'3- =4. 61(";264P ;&% .1;"<61$ QG4*%-= L=&(;->"0R9 !"#$%"&$% N = 1 ; . M95 STTS5 ,#3.&(5 U'3- ;1: V1#"%9 W = ! D 3 4 I A95 XYZ[5 4!%"2"50 "6%&(2#8 9#:#2/0- 7(:!210- ;+%2"9&" < =0-#)> 6-'& ?@AB@C@ADEF5 C643@#4,9 A 4 0 4 $ " 0 A95 XYYS5 G67"2" 6:92/H" ?(9(I(F5 /'+4,&:1$5 :4'$4("% 1 ":!>;- +4.;&%\ 04/ 4+13,!$ G9 L=&(;->"05 ]1($->0)( =4:9
G& ;@04$!0 10<";3) +4:!(;2 ;@685 '3"'0/ 1 #4$"'3!5 *107'! :@3'07 +46$": ;1 '(@3 ! ' :@3'04/ 6=).4/9 H"*$"+D- *" 31%5 0:" '" :4'31;" '" '(4/ +1+-=4(4/ $4:!>04/5 (@.-<32%@, '3&$" ;1 +-'0/5 ;1 +=4/: 1 *"0!1.2( 43(-=13! '" (":$" ."$";1(4/ 3)E9 G& .;1>;2 .0/D";4'3! 1 *"%;4'3! I4=%&$;- 1 0:8#8 ' 3-% .1>1$ +4<3!(@ 64'+4:1,!3!5 %46$ #8 +'&3 +4".!! :4#=4/ 1 >3!(4/5 3,"#1' ?.04/9 V závìru této studie nalezneme poselství adresované nejen Konstantinu Bieblovi, nejen tøicátým létùm minulého století a nejen literatuøe: 93
94
