„Bohemistyka” 2004, nr 3, ISSN 1642–9893 Ladislava LEDERBUCHOVÁ Plzeò
Polské divadelní hry na scénách èeských divadel. Ohlédnutí za plzeòskými inscenacemi her W. Gombrowicze, M. Kownacké a P. Tomaszuka Èeská divadla uvádìjí kromì èeské dramatické klasiky a nové tvorby èeských autorù øadu titulù zahranièních, a to jak divadla kulturních center (v Praze, v Brnì, v Ostravì a Opavì), tak divadla oblastní. Z polských dramatikù se od devadesátých let 20. století na èeských a moravských scénách èastìji objevoval se svým Tangem S³awomir Mro¿ek, tvùrce polského absurdního dramatu, jehoû hry mají pro inovaci dramatické poetiky v národní kultuøe obdobný význam jako tvorba Václava Havla v dramatice èeské. Není však obvyklé, aby byli v jednom mìstì uvádìni paralelnì tøi polští dramatiètí autoøi jako v Plzni. Vedle S³awomira Mro¿ka a Stanis³awa I. Witkiewicze je polským moderním dramatikem svìtového významu Witold Gombrowicz. Jeho hry jsou uvádìny doma i v zahranièí – tam je to pøedevším drama Iwona, ksiê¿niczka Burgunda . Stejnì jako pozdìji Mro¿ek i starší Gombrowicz byl ovlivnìn ûivotní a umìleckou zkušeností francouzskou. Koncem 20. let studoval v Paøíûi a tam na nìho silnì zapùsobilo Artaudovo Divadlo krutosti, poznamenané expresionismem a surrealismem, ukazující èlovìka bez kabátu sociálních zvyklostí a tabu, v dramatických obrazech bez tradièní logické výstavby pøíbìhu. !"#$ %&'(!& & )"*$ +,--. /$ 0123014$ 5 6"76" /*"#89)( :; <$ ="7>!"?@'A BC@B"798D8 B!D#E :&)" &(6"! F!&7&6( !"#$% &'()*#(+,&$ -./0.#1$$ 5 G;/)H'I BC;J )*&F;'I /; 6@6(* (#DF9 :&)" 23"##$% 4/(#+5,#$ 6./0.#1'&7. 8;>" 23"##$% 4/(#+5,#$ 6./0.#17#'&7$
180
Po návratu do vlasti Gombrowicz dokonèil v roce 1935 své první drama Yvonna, princezna burgundánská, drama, v nìmû pøíbìh ustou- pil expresi situací a emblematiènosti postav. Snad proto tradiènì orientovaná dramaturgie polských divadel nemìla o hru zájem; autor ji pozdìji vydal vlastním nákladem, premiéry ve varšavském Teatru Dramatyczném se doèkala aû v roce 1959. Yvonnou Gombrovicz navázal na sbírku svých absurdnì ladìných povídek. Hra se lokalizací pøíbìhu do fantastické zemì hlásí jak k pohádce, tak k ûánru fantastického cestopisu, jehoû hlavní funkcí bylo kritikou pomìrù ve smyšlené zemi upozornit na zloøády ve spoleènosti domácí, ale vztah k obìma má v Gombrowiczovì høe zpìtný chod – krutý pøíbìh, který má alarmující špatný konec, mapuje nejen hierarchii moci, ale pøedevším krajinu lidského nitra. Hra o princeznì se pohybuje na hranici logiky a absurdity, není spoleèenskou aktualitou, ale ukazuje na zvùli moci a podmínky jejího zhoubného bujení. Jde o grotesku s výrazným tragickým pólem, s filozofickým pùdorysem a ambicemi provokovat divákovy úvahy a soudy. Autor v ní ukazuje na jedné stranì tragièno manipulovatelnosti a amorfnosti osobnosti (postava Yvonny), které vzbuzují u ostatních touhu ji ovládat a modelovat podle vlastních pøedstav. Na stranì druhé zobrazuje dùsledky svobodného gesta, bezohledného ke spoleèenským konvencím (princ se s ošklivou a spoleèensky bezvýznamnou Yvonnou oûení proti vùli královských rodièù a dvora, ale i proti obecnému vkusu). Svou pasivitou a neteèností, které negují i tzv. dobré zpùsoby, se i princezna vymaòuje ze sociálních zvyklostí, existuje mimo nì, je svobodná..., ale rozšiøuje tak prostor pro agresivní mocenské chování lidí kolem sebe, svou prázdnotu naplòuje jejich negativismem. Stává se hromosvodem lidské zloby a katalyzátorem urychlujícím vyjevování negativ lidských povah, pøedevším bezcitnosti. Yvonna je prizmatem, v jehoû svìtle lidé pozbývají nejen spoleèenské slušnosti, ale i humánnosti a soucitu, jsou vraûednì cyniètí. Princezna je nakonec svým manûelem opravdu zavraûdìna – jednak na dùkaz jeho absolutní moci (a absolutní svobody!), jednak proto, aby pøestala být ztìlesnìným a tím nepøíjemnì se pøipomínajícím cy181
nismem druhých. Gombrowicz se dotýká psychologie bytí èlovìka v mezilidských i sociálních vztazích. Autorovo zobrazení vztahu svobody a konvence, svobody a moci, pasivity a agrese provokuje divadelníky k interpretaèní estetické aktualizaci v jakékoli dobì a spoleènosti. Èeská divadelní publicistika poslední doby pøinášela informace o inscenacích Yvonny na zahranièních scénách nebo festivalech. O. Huèín referoval o pøedstavení krakovského divadla Teatr Stary v reûii Grzegorze Jarzyny alias Horsta Leszczuka , o tomûe nastudování informuje T. Kubikowski v kontextu dalších reûisérových dìl na polských scénách! a S. Šimková hodnotí uvedení Yvonny v Paøíûi v pøekladu a reûii Y. Beaunesna." Specifickou významovost s posílenou sociální, respektive politickou funkcí získaly inscenace dramatu v Èeskoslovensku v dobì komunistického reûimu. Zaèátkem 70. let, v dobì tzv. normalizace, uvedlo Yvonnu v pøekladu Jaroslava Simonidese profesionální Èinoherní
! "#$%& '())*+ ,-.&-/% #01.1&% ,23 0 &45/#.-06&% 7! 84293&3 &4 5:-01&5;<= >15/?04:# @?04.1:&% A?/24B)* C4;- ;2#/< D-.-E1&5/0% ?&?F?4$&%,- -EG4.# H ;265&-# 4 D53F,?F;3 &1.12>-2=-04&-# D2?&F19&# D2?&F 94024 .%I 4E3 51 0G4.?: .- &1=240&-J 5/? .0-25;<,- 50K/4 9&?$1&%= /-,-I F- C1C DG154,#C1 4 F- E3 D2?&F1 0 D-5/401&% =4& 1:4 L0-&&3 9 /-,-/- 50K/4 03:#$-04:-! @24=4/#2M?F;-# 4 21 ?C&% ?&/12D21/4F? ;2?/?; 0?.% C4;- 5?=D:?>?;4F? 7-=E2-N?F9-04 /1O/#! ! P-:5;Q .?04.1:&% ;2?/?; R! S#E?;-N5;?I C1,- T04,# &4. 21 ?C&%=? D-$?&3 7! 84J 293&3 DG1:- ?: D2- UV0K/ 4 .?04.:-W 8! XY::12 '()))+I 0?.% 84293&-0# !"##$ C4;=?5/2-05;< .%:-I 0$1/&K D2-=K&3 9C10# D2?&F19&3 '&4 2-9.%: -. 7-=E2-N?F9-03 C1 ;265&6 4 .#F,4D:&6+I 0$1/&K D-5%:1&< 5-F?6:&% >#;F1 'D2?&F19&4 C1 53=E-:1= DG?2-91J &<,- 1&5/0%I C1 UD-,2-# 1&4 .- 50< ?&/?=?/3I C1 0Z4; &#F1&4 $1:?/ D-:?/?F;<=# ?0-/# 5 0KZ;12-# C1,- ;2#/-5/%W+! S-&5/4/#C1I 1 D-5/403 4 5?/#4F1 =4C% ?;-&-M24>?F;Q 269I /,-.&-/% D-9?/?0&KI 4:1 -E.-E&K C4;- "#$%& 21 ?5<2-0? 03/Q;6I 1 =%5/3 &1F?/:?0K 9456,: .- /1O/# 4 1 &K;/12< 5F<&3 C5-# 214:?9-06&3 D2-/? 0Q9&4=# 7-=E2-N?F9-04 /1O/#! " [ $:6&;# %&" '($)* +#,&"-. ,/01" 2$34+#'+ ! 5,6* + '$15;3 7,& '($)#8 9+#,&"-) ,#01 2+4+#'+ ! 5,:* +\ ]?=;-06 ()))+ 519&4=#C1 5:-01&5;6 ;2?/?$;4 $15;<,- $/1&6G1 5 ?&5F1&4F% L! ^14#&15&4 '4&? G%;6I ;/12< .?04.:- C? #01.:-+! _24&F-#95;Q 21 ?5<2 01 0:45/&%= DG1;:4.# 4 .24=4/#2M?? D-C4: ,2# C4;- 5/G1/ D-:42?/ &4Z1 H F?9%I 51 9G1C=Q= 96=K21= 4;/#4:?9-04/ 0Q9&4=3 7-=E2-N?F9-04 /1O/# C4;- D-:?/?;#= 0 91=?I 0 &%` 51 G1Z% .1&&% D2-E:<=3 5-#`?/% 5 F?9%=? 1/&?;3! 182
studio v Ústí nad Labem v reûii Jaroslava Chundely a koncem 80. let plzeòský amatérský soubor Dialog. V Plzni inscenaci reûijnì vedl profesionální herec a reûisér Václav Beránek. Plzeòská premiéra v lednu 1988 se setkala s kladným ohlasem nejen v okruhu pøíznivcù Dialogu, ale i v širší divácké obci a také u kritiky v regionálním tisku. Viktor Viktora ve své recenzi hodnotil hru pøedevším psychologicky jako tragikomické podobenství osobních komplexù, které odraûeny v zrcadle Yvonniny postavy se vracejí jako drtivìjší a jsou pøíèinou nenávisti k „zrcadlu” (Viktora 1988, s. 5). Po tøinácti letech, v r. 2001, se Yvonna, princezna burgundánská v Plzni objevila znovu – na èinoherní scénì oblastního profesionálního divadla v Divadle Josefa Kajetána Tyla. Dramaturgynì divadla Marie Caltová vybrala Gombrowiczovu tragikomickou Yvonnu jako pendant ke komediálním ûánrùm (v Plzni se tehdy mimo jiné hrály veselohry plzeòského komediálního dramatika Antonína Procházky) a k tehdy uvádìným tragédiím Shakespearovým. Optimálním øešením pro scénickou realizaci Gombrowiczova dramatu bylo pozvání praûského dramatika a reûiséra Ladislava Smoèka, umìlce, který je duchovnì spøíznìn s poetikou absurdního dramatu a jeho existenciálního smyslu. Ve Smoèkovì reûijní koncepci vzniklo pøedstavení, v kterém cynismus postav, vynikajícím zpùsobem ztvárnìných (Yvonnu jako nìmou roli mimickým zpùsobem skvìle zvládla Klára Kovaøíková, prince Filipa hrál Martin Stránský), se dotýkal samé døenì divákova svìdomí a bral útokem bezcitnost a zvùli tìch, kteøí nekriticky naplòují moc bezohlednì a krutì, oèividnì však lehce a s potìšením hráèù, nebo; jejich absolutní svoboda je mocensky zaštítìna. Gombrowiczùv text znìl na scénì Karla Glogra, v prostoru vymezeném krychlí stìn, se schodištìm jako únikovou prolukou. Postmodernisticky pojaté kostýmy Šárky Hejnové byly vskutku extravagantní – nevýrazná, šedá, aû ! H$1 & #8-&5# "G+!0#2/:/ #=685$+/ I5&-160G !"#$%& !"'!()"%) "!*+!,- .$!%*/0,*)1!J 0-15&8 " KL> # ML> %1-1:E NL> 6-&%1-/ 8"7$F% 6 &=5&"6094 O6,F:E14 ,5# 609
C> ?4&P10 21 %#8517-14 ,516-! +/ Q1+G RE#%!1 *# :1%& !"&-+/ ,./+&6 P160;48 $!"#$%8J 0-15&8 48 8$F%!%# <1607 E151:07 #6&:!#:1 *# 5&0 NLLS>
183
ztrácející se Yvonna, ve své nenápadnosti nápadná jen svou vyboèující neupraveností a ošklivostí, versus barevná agresivita dvora v sytì ûlutých, zlatých, èervených a fialových róbách s plastovými a kovovými doplòky, sponami a pásky. Kostýmy, i díky meteriálùm s kovovým leskem, dokázaly z postav mocných uèinit nelidská monstra. Plzeòské pøedstavení doprovázel vzornì vypravený prùvodce, jehoû autorkou je dramaturgynì Marie Caltová. V tomto „programu” uvádí kromì informací o inscenátorech (reûie, herecké obsazení rolí) struènou Gombrowiczovu biografii, výbìrovou bibliografii a charakteristiku jeho dramatické tvorby, zamýšlí se nad poetikou jeho her. Výtvarnì zajímavý prùvodce (obsahuje fotodokumentaci plzeòské inscenace) nabízí divákovi také úryvky z dramatikových Deníkù – stále aktuální Gombrowiczovy úvahy a sentence. Pøedstavení mìlo zaslouûený úspìch – jak u divácké obce, tak u kritiky. Viktor Viktora oceòuje nejen výborné herecké výkony, zvláštì Josefa Nechutného v roli hofmistra. Smoèkovu inscenaci celkovì hodnotí jako esteticky funkèní setkání dìdictví avantgardy (reûisérsky pøesné ètení textu, kubisticky pojatá scéna) s postmodernismem (herecké a kostýmní ztvárnìní), jehoû výsledek „v souznìní s relativizací hodnot, typickou pro naši dobu, ûádnou hodnotu nenalézá” (Viktora 2001, s. 26). Smoèkova provokativní inscenace poèítala s divákem, který dokáûe integrovat hodnotovì rozvolnìný obraz mravním imperativem svého svìdomí – hra v plzeòském provedení mìla silný katarzní úèin: Gombrowiczùv text a jeho vynikající scénická realizace straní lidské schopnosti neakceptovat flegmatickou rezignaci (ztìlesnìnou Yvonnou), ale ještì naléhavìji vyzývá k odmítnutí cynismu, duchovní a mocenské tyranie (ztìlesnìné postavami burgundánského dvora). Plzeòské publikum udrûelo divácky nároèné pøedstavení na scénì Divadla Josefa Kajetána Tyla po dvì sezóny. V roce 2000 se na jevišti plzeòského Divadla Alfa! objevila jiná polská hra – moderní veršovaná pohádka Marie Kownacké O straš-
!"#$%& '%(# " )%*+! ,#-./ 0 +12%1,3/4 ,5&(16!&+7%+/4 %&8-0&"94 6:;+74 " <160; 51,8=%!:1> ? !"#$%14 5#0 " @5#$:! A57%&"; # B#!"+/4 $!"#$%14 " C!=15D :! -"&./ -5&2E"F*$/ +# %&8-07.60;4 $!"#$1%+/4 +1=!> !"#$1%+/:! '%(G E5#2/ ,.1$1D 184
livém drakovi, princeznì a ševcovi v pøebásnìní Kamila Bednáøe a v úpravì dramatické autorky Ivy Peøinové , která ke høe napsala i texty písní. Prozaická a dramatická tvorba Marie Kownacké patøí k oblíbeným dílùm literatury pro dìti, nejen v Polsku. Do Èech hru o stateèném ševci, která se v Polsku inscenuje od 30. let 20. století, pøivezl významný èeský loutkáø a propagátor moderního loutkového divadla pro dìti Jan Malík v letech padesátých a od té doby se na èeských scénách doèkala nìkolika úspìšných nastudování. Pøed plzeòskou premiérou pøedcházelo její dvojí uvedení v Naivním divadle v severoèeském Liberci. Pøestoûe text hry Marie Kownacké odkazuje hlavními motivy k okruhu polských lidových pohádek a povìstí z okolí Krakova (pøedevším motivem wawelského draka, také klasickým pøíbìhem, v kterém se jako zachránce princezny osvìdèí lidový hrdina), jde o moderní autorskou pohádku, která lidovou látku transformuje v duchu poetiky humorného nadhledu a nadsázky. Na pozadí tradièního poetického pohádkového vzorce se odvíjí jednoduchý pøíbìh s eticky pevnì vystavìnými (a zøetelnì odlišenými) charaktery postav, které však ztratily svou absolutní vyhranìnost – ty „dobré” svou bezchybnost, ty „zlé” svou démoniènost. Dìtský divák smíchem doceòuje rozdíl mezi konvenènì oèekávanou pøedstavou a její textovou, a pøedevším scénickou realizací: Plzeòská inscenace reûiséra Tomáše Dvoøáka s výpravou a loutkami Ivana Nesvedy podpoøila koncepènì i v projevech
(435 ")% 67'* ! 5896- : !8- (;<*50%= +-<&%= !+* "#-6&'!(-+3 ")% +9)%/+> 6%&"78> "=28*0=5$ ?7&'% @8.-A ! B*(!68% C8D! <&%= E8!(+35* "%#!6!'-8* 5-.*+9)%6+3E% 2*-F +98- ")%D-&*%+98+3,E 8%='0%(;,E 6*(!6-8 G0="%(! @8.-A H"%<5-+%(!+>5 +! "%/-&' .!08!6!'-8- /-&0>E% 5%6-)+3E% 8%='0%(>E% 6*(!68! I%&-D! G0="1: '(J),- ! !+*59F '%)! .+95;,E 8%='-0 G"-<28! ! K=)(3+0!L$ M-&0; (.'!E 0 "%8&0> 6*(!6-8+3 0=8'=#- "%)%'1 = "%'#-'3 "%8&0; 6*(!6-8+3 E*&'%)*0 ! '-%)-'*0 ")%D$ K-+)10 I=)0%Q&0*$ ! R(! @-#*+%(9 <- !='%)0%= #!61 6)!5!'*,0;,E '-S'J ")% 8%='0%(> 6*(!68%: 5*5% <*+> * E)1 4!5'6#%1!7 89%*"0/:'; +!"&!+> +! 5%'*(1 /-&0> 8*6%(> "%(7&'* % ,E%6&0>5 )-2-8= TU$ &'%8-'3 I!+= G8!60>5 V%.*+%(*$ P ")%(-6-+3 B*(!68! C8D! .3&0!8! ,-+= /-&0;,E 6*(!6-8+3,E 0)*'*0J .! )%0 TWWW$ B*(!68% C8D! 89%*"0/:! X&"74+7 =(-68% "#* E%&'%(9+3 ( #!67 -()%"&0;,E .-53 ! ( I!"%+&0=$ 185
hercù (jde o divadlo loutky a ûivého herce) významy textu, které i na scénì mohou ukazovat komickou transformaci konvenèních poetických funkcí postav a situací: Princezna je prostoøeká obyèejná holka, podobná té, kterou známe v èeském kontextu z pohádek Karla Èapka!, hofmistrynì je karikaturou dvorní dámy (komièno plzeòské postavy je podtrûeno ruskou mluvní intonací), král pøipomíná vesnického strejce a rytíøi jsou chvástaví zbabìlci. Jeûibaba se „nechá koupit” za botky pro sebe a svého kocoura a drak plivá oheò jen tak silnì, aby si na nìm mohla princezna opékat buøtíka (srov. Lederbuchová 2000, s. 213)! Bednáøùv pøeklad nahrává i jazykové komice a celou hrou prostupují veselé písnièky Michala Vaniše. Pohádková hra Marie Kownacké na scénì plzeòského Divadla Alfa se pøedstavila jako všestrannì zdaøilý moderní atraktivní muzikál pro dìti. Divácký zájem o ni ani dnes nepolevuje. Ve stejné sezónì, v níû mìla premiéru Gombrowiczova Yvonna v Divadle Josefa Kajetána Tyla, byla v Divadle Alfa poprvé uvedena hra Piotra Tomaszuka Doktor Felix aneb Smrt kmotøièka. Piotr Tomaszuk je divadelník (dramatik, reûisér a herec loutkového divadla), který na sebe upozornil v Èesku uû v r. 1998 na festivalu amatérských loutkových divadel Loutkáøská Chrudim, kam pøijel se svým Towarzystwem teatralnym. V souèasné dobì je umìleckým šéfem divadla Banialuka v Bielsku-Bia³é. Látka jeho hry o doktoru Felixovi je vskutku mezinárodní, známe ji také ze souborù èeských a moravských sbìratelù lidových pohádek a z jejich autorských adaptací. Všechny mají spoleèné protagonisty a hlavní dìjovou linii: Smrt se stane kmotrou chudému dítìti a s jeho otcem uzavøe smlouvu, díky níû se chudák stane vìhlasným a bohatým lékaøem. Musí však dodrûet podmínky smlouvy – bude-li Smrt stát nemocnému u nohou, pak mùûe být léèen a uzdraven, bude-li však stát u hlavy, má nárok na jeho ûivot sama Smrt. Látku v rùzných verzích zpracovali v èeském prostøedí napø. Beneš Matìj Kulda, Jiøí Horák, Václav Øíha, Jiøí Mahen. V Èechách je snad nejpopulárnìjší ,!#$ 186
!"#$ "%&'!(! ")*+,-.+*/01 . !"#$ #%&'&( )%*+,#- .- &23)01 .!/01!2% )%*+3
autorská pohádka Jana Drdy Daøbuján a Pandrhola (ze sbírky Èeské pohádky), na jejíû motivy natoèil v r. 1959 stejnojmenný film reûisér Martin Friè. Jako látku zdomácnìlou ve Slezsku ji zapsal a do svých Slezských pohádek zaøadil Gustaw Morcinek, slezský sbìratel, publicista a prozaik (ze slezské lidové slovesnosti èerpal i pro svùj román Ondrášek). Z jeho slezského pohádkového souboru vzal pøedlohu pro svou loutkovou hru Piotr Tomaszuk. Jak uvádí v Metodickém prùvodci dramaturg Divadla Alfa Pavel Vašíèek , existuje nìkolik verzí Tomaszukova textu (jedna z nich pod názvem Medyk byla uvedena právì na Loutkáøské Chrudimi). Tu poslední v pøekladu Renaty Putzlacher-Buchtové nastudoval s herci Alfy reûisér Petr Nosálek. V Morcinkovì a Tomaszukovì zpracování se klade dùraz na mravní odpovìdnost postavy doktora Felixe, který nakonec propadne pokušení zneuûívat svou dohodu se Smrtí, jeû se mìní v ïábelského pokušitele a nakonec vyuûívá Felixe jako nástroj zkázy. Nosálkovo pojetí inscenace nalezlo významové tìûištì ve shodì s Tomaszukovým textem v duchovním rozmìru køes;anské lásky: Pod ochranou Matky boûí se hrdina nakonec Smrti postaví, nenechá se zlovolnì ovládat, uzdraví svou sestru a zachrání i její dítì. Váûné téma je nadlehèováno situaèní komikou léèitelských scén a komickými výstupy èerta, ale tím pøesvìdèivìji vyznívají scény, v nichû dominuje mravní imperativ hrdiny. Ústøední píseò hry je tematickotvorná, zpívá se v ní: „[...] ûivot, to je kyvadlo, mùûeš si zvolit dobro, nebo zlo”. Její melodie se vrací na scénu jako hudební osa Felixovy cesty k lidskosti a víøe v boûí lásku. Také scéna Dáši Nesvedové je obrazem víry jako støedobodu lidské existence – konstrukce symbolické døevìné kaple ve støedu jevištì umoûòuje scénické promìny do podoby jiných prostøedí, ale pøedevším protvrzuje svou funkci svatostánku. Hru i její scénické provedení integruje køes;anská myšlenka o vítìzství lásky a vìèného ûivota nad smrtí (srov. Lederbuchová 2001, s. 4). %*7/ U%:8B7) E7 0;%$%,(;S7$ P.*%0/% A/l% % %(,#;7$ ?%0+ $7,#0.D)CD2 /.&,H= ),7;1 6;%*.07/3- A/l% 3%58'8 (B.,7/H$ E%)# $%,7;.4/ 6;# 6?86;%*( :)#/4)H b 0.*4)H (*40-3CD2 27;= % 6;# 34&/70(E8D8 57&70( & 3.$.!
187
Pavel Vašíèek o høe píše: ! "#$%&'() *+,- ./ ' /.0#*12# 34$-,( 2/(5#)1 6#&7/&,*8! 9 0(:. ,.,(/382# 2;0.< 3+= 37 376#0#5312# >%(&,#*.= &7 ,( &*4?8 &%$# @757 % 7)/#! A ' ,#2#,# &,?7,( *+*-;4 ?%0% ,1$%, *-B3CD2= /7B ;7'#3(E8D8D2 &7 &#(B%&3#&,8F G&7$ #D2#,73 #6(&,., &*HE I)#/= &*1 6#&/438 6;# I&6-D2 % 6738'7 % ,?75% '% D73( 6#0*#0(J K# 6;# $37 '3%$73%E8 $8 37E5/. :8 % D# $4$ B. $#2( '3%$73%, E4 6;# 3-J L!!!M NO.&,(E7 E7:,- 037& 2#03#,%= '% 3. 5+D2 5+/ #D2#,73 #5-,#*%, .*#,J G&#( P#5;# % Q/# 2#03#,+ %5&#/(,38= 375# '4*.&7E8 3% 34& &%$CD2J "+,# % 0%/:8 #,4')+ 2;% )/%07 % 2/704 3% 3- #06#*-R 3% 6?72/7031$ 6H0#;+&( /.0#*1 6#240)+!!! A(,#; &7 . )#$6#'.D8= * 38 &7 &,?80%E8 6;*)+ ,;%S.D)1 & )#$.D)C$.= L!!!M 6?.2/%:(E7 ) ,;%0.D. /.0#*12# 5%;#)382# ($-38= 3%6?! ) $%< (&,( % ,'*! &7/&)1$( 0.*%0/(= E72# #'*-3+ 3%D24'8$7 . * .3&D73%B38D2 6;#&,?70< D8D2 '*#/73CD2 ;7 .&1;7$ % *C,*%;3.D8 3%:8 .3&D73%D7 TU%:8B7) VWWWX!
Obì polské hry urèené nejen dìtskému publiku byly diváky i kritikou pøijaty velmi dobøe a Divadlo Alfa je pro velký zájem publika uvádí uû ètvrtou sezónu. Aè poeticky rozdílné tvoøí s Gombrowiczovou hrou trojlístek polské dramatiky, který zaèátkem 21. století ozvláštnil repertoár plzeòských divadel a èeskému publiku pøipomnìl a pøipomíná klasické literární a divadelní hodnoty polské kultury.
!"#$%"&$% Y ( B 8 3 9!= Z[[\= !"#$%& !'()* %)+, ,-. $%+",+= ]^*-, % 0.*%0/#_ [= B! `= &! a\bcd! e 7 0 7 ; 5 ( D 2 # * 4 e!= VWWW= /"*#+, )%*0 1#+"%.2,+ '#.30*435 %6!%$7$8.9= ]e#(,< )4?_= B! c= &! VZf! e 7 0 7 ; 5 ( D 2 # * 4 e!= VWWZ= .%$":& !;#". + <$=5 !* =#+>* % '$=?80* 3+ '#,3*0= 1.%+89+ @9A+= ]g(/,(;%! /'7h&)C )(/,(;38 6?72/70_ \= B! a= &! a! i % D ( ; % U! % )#/!= Z[\\= B9$%3(, !%:"$%C0= 9."*#?#3(0= 8:9 D!= ;%2%F 907#3! i j / / 7 ; G!= Z[[[= B5'*#3$%+= ]^*-, % 0.*%0/#_ ZW= B! `= &! ZVabZfV! k . $ ) # * 4 ^!= Z[[[= @,$ 0=5"( .3+,$!E +9*7$ F584.30. % G+#( .= ]^*-, % 0.*%0/#_ ZW= B! f= &! \Vb[W! U % : 8 B 7 ) != VWWW= H*"$8.0,C 9.!" , .3!0*3+0. =#6 G.$"#+ I$;+!45,+ 1$,"$# J*9.K +3*7 B;#" ,;$"-.2,+! ;# 6#,?75( :)#/ *+0%/# P.*%0/# A/l% /'7h= /'7h! U . ) , # ; % U!= Z[\\= G$8$7*3!"%( $ '#.30*43:= ] ;%*0%_ `[= Za!Z!= B! ZW= &! c! U . ) , # ; % U!= VWWZ= @%+3"L+#8+ !* '$",+9+ ! '$!";$8*#3$5= ] /'7h&)C 0738)_ ZW= Vc!c!= B! ZVZ= &! V`!
188
