Bohemistyka 2005, nr 3, ISSN K projevùm polsko-èeské interference v pravopisu. Jiøí MURYC Ostrava

„Bohemistyka” 2005, nr 3, ISSN 1642–9893 Jiøí MURYC Ostrava

K projevùm polsko-èeské interference v pravopisu Všude tam, kde dochází ke kontaktu nejménì dvou jazykù, dochází také k urèitým projevùm jazykové interference. Nejinak tomu je rovnìû na území èeské èásti Tìšínského Slezska (v polské terminologii oznaèované jako tzv. Zaolzie), kde se v národnostnì, kulturnì a jazykovì smíšeném prostøedí stýká èeština s polštinou. Vzhledem k tomu, ûe zde uûivatelé jazyka pouûívají dva standardní (spisovné, nebo alespoò spisovnì zamýšlené) jazykové kódy – dominantní èeštinu a polštinu, mùûeme jazykovou situaci na tomto území oznaèit nejen za bilingvní, ale také za diglosní, nebo; kromì standardních kódù se zde (zejména v mluveném projevu) pouûívá lokální náøeèní útvar, tedy tzv. tìšínské náøeèí.! Tìšínský dialekt je patrnì jedním z nejroz!"#$"%&' ( &)%*+$+"&#, -,."(/ )%*0'1"2 3&%! "( $+/ 5607"&#! ."($"6 %89("1$+"2: ;+37 )9+&'1 &+ &"( 7 !<9 +' )%/69"6 9%.&=8*= &7> .=#*(<"7?8 ( &'@+
208

šíøenìjších komunikaèních kódù regionu, pøièemû zde plní roli obecné èeštiny i polštiny. Prùvodním jazykovým jevem popisovaných komunikaèních situací je fenomén oznaèovaný jako interference. Interferencí se obecnì rozumí vzájemné pùsobení dvou (více) útvarù národního jazyka nebo dvou (více) národních jazykù. Zmínìné pùsobení (zpravidla neûádoucí) se projevuje jak ve zvukové podobì jazyka (ve fonologické rovinì jazykového systému), tak v jeho slovní zásobì (v lexikální rovinì, ve frazeologii), v morfologii (slovotvorné i flexivní), v syntaxi, sémantice, ale také v pravopise, na který se v následující èásti zamìøíme pøedevším. Dále se interference odráûí nejen v uûití tìch kterých jazykových prostøedkù, ale také v jejich frekvenci, preferenci. Interferovat mohou jak jazykové prostøedky, tak jejich význam èi pravidla jejich pouûívání a organizace v textu. K interferenci tedy mùûe docházet mezi jazykem psaným a mluvených (mezi standardem a substandardem téhoû národního jazyka), napø. mezi kódem spisovným a teritoriálním dialektem. Interferenci mùûe však zpùsobit i znalost jiného jazyka, pøièemû zaznamenáváme transfery jak z bázového jazyka do jazyka „cizího” (druhého), tak obrácenì – z jazyka sekundárního do primárního (Bogoczová 2001, s. 18; Èerný 1996, s. 359– –360; Štefánik 2004, s. 287).

! "#$%!&' ()"&*%+ ,-". /0*%- .1)2134,. ! 521#%-34,. )&678%$!,. 2- ()"%.95:21!1.6$# .31-(;-(-36-< =.%. )&678%$! )& 3)(-, :!$>7)$)%. :!"8$! 5/%!1?)@!3>7) A.B %.3C@3*, ,%5@=*, @ $),53.$!6.< :- )&(# * /-(,!3-313* 21)/8 :-&3)7) :!"8$! 3! &(57>, D3!/0E 1(@!%4 /0*"@5$< ()"9*0-3* @4"3!,5 3'$1-(467 2%)@< 2/-6.;.6$> 283B 1!$1.6$> 21(5$15(8 !/)&EF< "!1*,6) "! &83!,.6$)5 .31-(;-(-36. :- /)@! )@#3! 1!$)@# )&678%$! )& :!"8$)@> 3)(,8 @ ,%5@-3>, ! /2!3>, /():-@5 A.%.3C@3*7) :-&.36-< $1-(# :- -;-,>(3*, /(+3.$-, D.31(5"*F &(57>7) :!"8$! D3!/0E 3#7)&3# 678A! @ /0*B "@5$5 @ &+2%-&$5 5/%!13'3* /(!@.&-% !$6-315 &(57>7) :!"8$!F DG1-;#3.$ HIIJ< 2E HKH< HLMFE "!"3!,-3!% 1)1)N3> 1-3&-36- $ 53.;.$!6. /#&)@467 $)36)@-$ @ :-&3)1%.@467 &-$%.3!6*67< &.2/)35:- 1>,'0 .&-31.6$4, .3@-31#0-, 7%#2-$ ! 21-:34,. /()")&.6B $4,. /()210-&$8 !1&E DO)C)6")@# HIIP< 2E PMFE 209

V pøedkládaném pøíspìvku se na interferenci zamìøíme jako na negativní jazykový transfer prvku struktury jednoho jazyka do druhého, který se z pohledu jazykové správnosti jeví jako chyba (Lotko 2003, s. 50), ale jehoû pøíèinou není (pouze) slabá nedostateèná jazyková kompetence, ale spíše souèasná znalost dvou jazykù. Napøíklad pro Haugena je interference pøekrývání se dvou jazykù. Jedinec, podle nìj, bìhem procesu reprodukce prvkù sekundárního jazyka (S) pøípadnì bìhem jejich transferu do jazyka primárního (P), „vnímá a reprodukuje fonologický systém S jazyka zpùsobem, který je strukturálnì podmínìn jeho P fonologickým systémem. Výsledkem je fonologická interference. Haugen pouûívá termín diafoném pro popis identifikovaných variant fonémù mezi dvìma jazyky, termín diamorfém pro mezijazykové identifikované skupiny morfémù. Autor rozlišuje následující typy morfologické interference: 1. homofonická – na základì diafonické identifikace, fonetická podoba, nikoliv význam S elementu, urèuje jeho transfer do P jazyka; 2. synonymická – na základì identifikace významu, nikoliv diafonické identifikace. Výsledkem dvou interferencí jsou: 1. importace – nový morfém je zaveden do jazyka s fonetickou podobou, která ukazuje diafonickou identifikaci s morfémem ve výchozím jazyce; 2. substituce – nový morfém není zaveden, ale zapùjèený lexém je pøeloûen pomocí redistribuce morfémù, který jazyk má” (Heinzová 1999, s. 293). Jak jiû bylo øeèeno, na èeském Tìšínsku se prolínají zejména dva národní jazyky – spisovná (resp. regionálnì zabarvená) èeština a polština spolu s bìûnì mluvenou (obecnou) variantou èeštiny a tìšínským náøeèím. Tvorba textù støídavì v polštinì a v èeštinì se mnohdy neobejde bez projevù jazykové interference èi jiného jazykového pochybení. Za vlastní jazykovou chybu zde budeme povaûovat odchýlení od jazykové normy èili od platných jazykových pravidel týkajících se jak samotných jazykových jednotek, tak jejich organizace v textu, pravidel závazných pro dané jazykové spoleèenství a respektovaných všemi jeho èleny. Takováto norma jako kodifikovaný úzus se, jak známo, dodrûuje zejména v psané formì jazyka. Chybu v této souvislosti vnímáme jako porušení normy, nezámìrnou inovaci jazy210

ka èi jistý jazykový šum, jejíû podstata tkví nejèastìji ve slabé jazykové kompetenci uûivatele jazyka (ale také v jeho spìchu, nekázni nebo jiném selhání), a která narušuje strukturu daného textu alespoò v jedné jazykové rovinì (Bogoczová 2001, s. 20–21). Ortografie sice netvoøí samostatnou jazykovou rovinu (není souèástí jazykového systému), ale do jisté míry souvisí s výslovností. Za pravopis (ortografii) mùûeme uznat souhrn konvenèních a kodifikovaných pravidel pouûívání písmen, interpunkèních znamének èi jiných grafických znakù pøi zaznamenávání zvukové (akustické) stránky jazyka (mluvené øeèi) v jeho písemné podobì. Jiû pøi letmém pohledu na normativní pøíruèky èeského a polského jazyka zjistíme mezi obìma ortografickými normami øadu odlišností. Pøestoûe jsou ortografické normy obou posuzovaných jazykù zaloûeny pøedevším na principu morfologickém (gramaticko-historickém, etymologicko-historickém), odchylek od tohoto principu najdeme daleko více v polštinì neû v èeštinì, jak o tom píše Bogoczová (2001, s. 205). Nutno ovšem dodat, ûe polský jazyk èasto inklinuje spíše k pravopisu fonetickému (progresivnímu), coû se budeme snaûit doloûit na nìkterých pøíkladech. V následující praktické èásti pøíspìvku se tedy pokusíme o komparativní popis písemného jazykového materiálu shromáûdìného v konkrétním jazykovém prostøedí èeské èásti Tìšínského Slezska. Naším zámìrem bude na základì lingvistického rozboru prezentovat a popsat nìkteré dùleûité pravopisné mechanismy, bìhem nichû nezøídka dochází k neûádoucímu jazykovému transferu èi jazykové chybì – tedy k polsko-èeské ortografické interferenci. Za východisko rozboru v našem pøípadì poslouûí èesky psané slohové práce studentù 1.–4. roèníkù dvou støedních škol s polským vyuèovacím jazykem: Gymnázia s polským jazykem vyuèovacím v Karviné a polských tøíd Støedního zdravotnického uèilištì v Karviné. Celkem bylo shromáûdìno a posouzeno 425 slohových prací, v nichû se objevovaly nejrùznìjší slohové útvary: od popisu, charakteristiky pøes dopis, vypravování po výklad, recenzi, fejeton, reportáû a úvahu. Pøedmìtem našeho zájmu bude vliv znalosti polské grafické 211

normy na produkci psaného textu v èeštinì. Na tomto místì však musíme zváûit, do jaké míry mìla na písemný projev vliv polština, jakou roli zde sehrálo místní náøeèí a nakolik byl zdrojem dané chyby mluvený jazyk èi prostá neznalost ortografických pravidel. Podle pravidel èeského pravopisu u sloves (a slov od nich odvozených) s pøedponami s(e)- a z(e)- rozhoduje hlavnì význam a nikoli výslovnost (Pravidla èeského pravopisu 1993, s. 21). Pøedponu s(se-) tedy píšeme: u sloves vyjadøujících smìøování shora dolù nebo z povrchu pryè (takto se psalo zejména døíve), u sloves majících význam smìøování dohromady, na jedno místo, k sobì a také v nìkolika, výjimeèných, ustálených pøípadech. Naproti tomu pøedponu z- (ze-) píšeme: u dokonavých sloves utvoøených od sloves nedokonavých (která vyjadøují prostou dokonavost, tedy výsledek dìje základového slovesa); u dokonavých sloves utvoøených od podstatných nebo pøídavných jmen (která vyjadøují zmìnu stavu); u sloves nedokonavých utvoøených pøíponou k slovesùm dokonavým a v nìkolika ustálených pøípadech. Naopak pro polštinu je typický pravopis fonetický – pøedpona se volí podle toho, zda je následující hláska znìlá èi neznìlá. Napø.: Marta mi zdìlila, èesky: sdìlila, polsky: jinak; napø. poinformowa³a mnie (dále jen è. a p.); mnoho kníûek bylo sfilmováno, è. mnoho kníûek bylo zfilmováno, p. wiele ksi¹¿ek zosta³o sfilmowanych; pod domem se zebral dav, è. pod domem (u domu) se shromáûdil (sebral) dav, p. pod domem zebra³ siê t³um apod. Pøedloûky s a z se v èeské pravopisné normì rozlišují podle toho, s kterým pádem se ve vìtì pojí. Pøedloûka s (se) se podle pravidel èeského pravopisu pojí se 7. nebo se 4. pádem (v druhém pøípadì je rozšíøena jen v kniûním jazyce), zatímco pøedloûka z(e) se pojí vûdy s 2. pádem (pouze v pøípadech, kdy píšící povaûuje nutné pøedloûkou naznaèit východisko pohybu z povrchu pryè, pøípadnì po povrchu dolù, mùûe zvolit pøedloûku s resp. se). Polský pravopis je v tomto smìru zcela pøehledný, protoûe poèítá výhradnì s pøedloûkou z, srov.: akvárium z rybièkami, è. s rybièkami, p. z rybkami; Gymnázium z polským jazykem vyuèovacím v Karviné, è. Gymnázium s polským ja212

zykem vyuèovacím, p. Gimnazjum z Polskim Jêzykiem Nauczania; lidé se museli potýkat z rùznými problémy, è. s problémy, p. z problemami; první roèník jsem ukonèila z dobrým prospìchem, è. s dobrým prospìchem, p. z dobrym wynikiem (z dobrymi ocenami); rodièe z dítìtem, è. s dítìtem, p. z dzieckiem; soucítit z druhým èlovìkem, è. s druhým èlovìkem, p. z drugim cz³owiekiem; studánka z køiš;álovou vodou, è. s vodou, p. z wod¹; v zimì si ze zálibou zalyûuju, è. se zálibou, p. z przyjemnoœci¹; z dovolením nebudu uvádìt své jméno, è. s dovolením, p. jinak; z prvním manûelem se rozvedla, è. s manûelem, p. z mê¿em; z pøíchodem jara, è. s pøíchodem, p. z przyjœciem (z nadejœciem); z rukou na srdci ti mùûu povìdìt, è. s rukou na srdci, p. z rêk¹ na sercu; z úctou, è. s úctou, p. z szacunkiem. Pravopis i a y je v obou zkoumaných jazycích tak specifický, ûe uvedené chyby nemusí být nutnì zpùsobeny vlivem interference, ale mohou být jednoduše zapøíèinìny obecnou neznalostí normy. U slov pøevzatých z cizích jazykù jejich pùvodní pravopisnou podobu lépe zachovává èeština (prvky cizosti pøi poèeštìném psaní). Také jejich výslovnost v polštinì a èeštinì bývá odlišná. S i se tak napøíklad píší slabiky di, ti, ni, aèkoli se vyslovují [dy], [ty], [ny]. Pravopis tvrdého a mìkkého i èiní dvojjazyèným osobám potíûe v následující pøípadech: do Øíma, do kterého jsem tryumfálnì vjel já, è. triumfálnì, p. tryumfalnie; jít do práce bez dyplomu, è. bez diplomu, p. bez dyplomu; literární krytika, è. literární kritika, p. krytyka literacka; nejvíce se mi líbily piramidy, è. pyramidy, p. piramidy; specyfikovaná èást, è. Specifikovaná, p. jinak; uvedený pøíklad je však odvozen z polského výrazu specyficzny; z básnì zmizela metafizyka, è. metafyzika, p. metafizyka. V rámci pravopisu -i/-j, nalezneme interferenèní pravopisné chyby, které jednoznaènì vyplývají z polské pravopisné a gramatické normy. Lze pøedpokládat, ûe monolingvní èeský ûák nebo student by potíûe s pravopisem následujících výrazù nemìl (a pokud ano, pak jen výjimeènì). Polské pravidlo zní, ûe dvojhláska typu -ja a -jo apod., se píše v jakékoli pozici ve slovì pouze po ostré sykavce (tedy po s a z) 213

a po c. Napøíklad: nìmecký funkcjonáø, è. funkcionáø, p. funkcjonariusz; socjální podpora, è. sociální, p. socjalny (podobnì také socjální vìdy); volba padla na polské gimnázjum, è. gymnázium, p. gimnazjum. Následující pøíklady patrnì jen potvrzují neznalost ani jedné normy obou posuzovaných jazykù, pøinejmenším její míšení, srov. ve svých nejlepších dílech odhaluje dùsledky protekcií, è. dùsledky protekcí, p. konsekwencje protekcji; nezaloûené na schopnostech, ale na fukciích, è. funkcích, p. funkcjach; v Azii, è. v Asii, p. w Azji; ve svých básních kreslí uhranèivé krainy, è. krajiny, p. krainy; stejnì: è. Ukrajina, p. Ukraina. Rovnìû v psaní velkých a malých písmen se oba posuzované jazyky znaènì liší, nicménì v našem pøípadì je podstatné zmínit se pøedevším o pravopise víceslovných vlastních názvù. V souslovných vlastních jménech (také v názvech geografických, politických, názvech organizací, institucí, jedineèných výtvorù a významných událostí) se v èeštinì, aû na nìkteré výjimky, oznaèují velkým písmenem jen první slova, zatímco v polštinì všechny èleny víceslovného názvu kromì spojek a pøedloûek, srov.: Èeská a Slovenská Federativní republika, è. Èeská a Slovenská federativní republika, p. Czeska i S³owacka Republika Federacyjna; Irská Republikánská Armáda, è. Irská republikánská armáda, p. Irlandzka Armia Republikañska; špatná politika Sovìtského Svazu, è. Sovìtského svazu, p. Zwi¹zku Radzieckiego; ukonèil sociologii a spoleèenskou psychologii na Londýnské Univerzitì, è. na Londýnské univerzitì, p. na Uniwersytecie Londyñskim. Jiným zajímavým projevem interference ve zkoumaných textech je rovnìû hranice slov v písmu. Chyby v psaní zvláš; a dohromady jsou pomìrnì èasté pøedevším v polských textech (zejména pravidla psaní záporných tvarù sloves s ne se tam èasto zamìòují s pravopisnou !"#$% & '(&)&*+,$% -!()& ./ 0 1(&0!1+#2 !" #3 -& (!456" !5 7/#$83 19/,/ ./#"! +*:.;6 < (!4"+;2./ ).= >!-/*+,$!2 0?#"!0-!#*3 2 +*6 !" # 0 1%5!0?,@ $!-,!0$%,@ &1!5= A%./),/ 1(!*! !5$&42./)/ -& !5B!(-!2 "+*/(&*2(23 -&19= $%&' ()%&*!+ %,-% .,/0!12*' CDDD3 #= EFG<EGFF &.=

214

negací polských pøechodníkù a pøídavných jmen, resp. pøíslovcí). V analyzovaném materiálu jsme narazili na chybné slovesné tvary, které mùûeme rozdìlit do dvou základních skupin. První skupina pøíkladù se týká psaní sloves se záporkou ne (nie), jeû se podle polské pravopisné normy píše zvláš;, srov.: ne jsou, è. nejsou, p. nie s¹; rodièe také nìkdy ne mají èas, è. rodièe také nìkdy nemají èas, p. rodzice równie¿ niekiedy nie maj¹ czasu; tento pøíbìh ne nese s sebou skryté poselství, è. tento pøíbìh nenese…, p. ta historia nie niesie… Ve druhé skupinì se objevily pøíklady chybného psaní pomocného slovesa být v kondicionálu. Zde se naopak jednotlivé èásti analytického tvaru oddìlují mezerou v èeštinì, zatímco v polštinì dochází k pøipojení pomocného slovesa k l-ovému základu, napø. alespoò chtìlby zùstat vùdcem, è. chtìl by se stát alespoò vùdcem, p. chcia³by zostaæ przynajmniej wodzem; byloby pìkné, kdyby, è. bylo by pìkné, p. by³oby piêknie; chtìlbych ti ji nìkdy ukázat, è. chtìl bych, p. chcia³bym; è. nechtìla bych, aby..., p. nie chcia³abym, ¿eby...; mohlibychom, è. mohli bychom, p. moglibyœmy. Mezi výrazné rozdíly mezi èeštinou a polštinou se v oblasti pravopisu øadí také psaní interpunkèní teèky po èíselných údajích vyjádøených èíslicí. Polská pravopisná norma mj. nedovoluje psát teèku za èíselný údaj vyjádøený øímskou èíslicí a v datu obsahujícím název mìsíce vyjádøený slovy, srov.: I D, è. I. D (podobnì také: II D, è. II. D); I písemná práce, è. 1. písemná práce, p. I praca pisemna; Kundera se narodil 1 dubna 1929, è. 1. dubna, p. 1 kwietnia; scenáristé se vracejí do dob II svìtové války, è. II. svìtové války, p. II wojny œwiatowej. Z ostatních pravopisných zvláštností mezi èeštinou a polštinou se zamìøíme jen na nìkteré. Napøíklad v psaní pøejatých slov èi výrazù cizího pùvodu je pro polštinu typické vyuûívání spøeûek ks nebo gz, !"#$%&'"( ) $*& + ,#-./)0( 0!-&$0&"& ')1/2 +3')"456 + *!/&78 ,1!0378 ,#9$& !:!;143") <=1-)7&") 1& /&<45 ,=.=> 1/&'0( /!4 1& ,=.= ,# !:!;14378 <=1-)7=78 #$0!? <9'=7=78 ,#%!*#+2 <=1-#+45> 0!,:#/) /#"9 $! !:!;143") ) %="143") <=1-)7&") @,%=? ,!*0( ,=1"&05A -$& 0!,1!/ /&<49 ,#49* /5/# $0!45 1-#9 = 4 9+&*&0= #*1/!+7& !,#*B :#+B 0!,%B !"# $%!"&'( !)*!+),-'./&# CDDD> 1B EFGEHFGGB

215

zatímco písmeno x se, na rozdíl od èeštiny, pouûívá jen ve výjimeèných pøípadech. Proto následující chyby povaûujeme za interferenèní: je to pro mne úplnì egzotická krajina, è. exotická, p. egzotyczna; v návaznosti na ni vznikl etický kodeks, è. kodex, p. kodeks apod. Jako zajímavé se jeví i nesprávné psaní zájmenných pøíslovcí a spojek typu kde, kdy, kdyû, v nìmû se zøejmì do jisté míry projevuje i mluvený náøeèní kód (jeho fonetický pravopis), napø.: gde, è. kde, p. gdzie; gdyû, místo è. kdyû; pacient má právo získat dostateèné informace o tom, gdy a gde bude operován, místo è. kdy a kde. Polština mohla mít na èesky píšící studenty vliv i v míøe zjednodušování souhláskových skupin na morfologickém švu. Zde je ovšem moûný vliv mluveného jazyka: egypské vojsko, è. Egyptské, p. egipskie; neûili jsme sice v bohactví, è. bohatství, p. bogactwo; od jeho dìctví, è. dìtství, p. dzieciñstwo; šesnáct, è. šestnáct, p. szesnaœcie. Za pravopisnou chybu lze jednoznaènì povaûovat i chybný pravopis zkratky napøíklad (mohlo by jít i o substituci ve formì úplného lexikálního transferu – pøejímání hotové lexikální jednotky), srov.: jak by se mi ûilo np. v Austrálii, è. napø. (napøíklad), p. np. (na przyk³ad); podobnì: np. Jaroslav Vrchlický.

Rozborem prezentovaného jazykového materiálu jsme si ovìøili pùvodní pøedstavu, ûe pøenos (transference) prvkù, pravidel a systémových jevù z jednoho jazyka bilingvní osoby do druhého mùûe probíhat nejen ve fonetice, fonologii, morfologii, syntaxi, sémantice a lexice, ale uûitím nevhodných ortografických pravidel také v pravopise. V nìkterých pøípadech se tak dìje právì na základì jiû zmínìné homofonické interference, jejímû výsledkem je importace – srov. zejména pravopis pøedpon s- a z-, kdy polština upøednostòuje shodu s akustickou podobou (jiná pravidla, tedy smìøování a dokonavost, platná v èeštinì, nejsou v polském jazyce vùbec zohlednìna), pøípadnì v psaní pøedloûek s a z, kdy je v polštinì situace jednoznaènì dána. 216

Pomineme-li fakt, ûe pravopis je, na rozdíl od jiných jazykových roviny, pøedevším záleûitostí konvenèní, èiní zkoumaným dvojjazyèným studentùm nejvìtší problémy rozdílné pojetí fonetických a etymologicko-historických pravopisných zákonitostí, jejichû nejpatrnìjším výsledkem je chybné psaní pøedpon s- a z-. Analýza pravopisné kompetence dvojjazyèných studentù je však tìûce proveditelná také v kontextu chyb, jakých by se dopustila i monolingvální osoba. Na zøeteli musíme mít také skuteènost, ûe místní jazykové prostøedí není symetrické (bilingvismus a diglosie) a to, ûe analyzované chyby mohou být dvojího druhu – vyplývají z interference, ale také z neznalosti pravopisných pravidel konkrétního jazyka.

76#="$8# @+4)AH% *6#=%*"4; R4 C%$#,)+& O"-"4,+64,=# ?)%84,=>L &8I$+ + # ,D8%[ =G.H%=2 \+4)A 6+*;M8")2X) *++P) *( %ZU() H01I12 F#1U7A61( b / 7 : & 5 6 3 ?( c07U(d) ;<<W) ]-,%895"# M"8"-5="1&;) 01/6.91%12 F#1U7A6# ^97#/0!56#

H07..(

!"#$%"&$% ! " ! # $ ! % & '() *++,)

!"#$%&%'( " )%&*+,+-./# /012)%!# -#/&3%$41+/ 5+-+6#./" 7%8#)9! -# :#%81";) -./01%12 -./01%.3& 456%70$6/1) 869!$!:6#3& :1349/1(

! " ! # $ ! % & '() ;<<*) <2*%8%5".)2 6+8+=#-,-> 6%1$>82 &+1" *%8?,"-%; # @+?,"-%; /#)% 1$6%/ /#12)%=A "-,+6B+6+-.+) -./01%12 -./01%.3& 456%70$6/1) 869!$!:6#3& :1349/1( = 7 0 5 > ?() *++@) CD/"-2 8"-5="4,")2) -9!A!4#2 B!/!C61( D ! C 0 ! / ! % & '() *++;) E *F+)8#$; @+4)G.H 5+%56#B".)G.H -I1=J $% *%8?,"-2) EF#/1 G56%70.6/1/6. H191#361517 -9!A4#75.6. 81#49/1. HI69!.!JI6#1( HI69!9!"6#1K LMB) .( *N*O*NP( Q 7 6 5 $ ! % & R() *+++) K%."%8%5".)AL 8"-5="4,".)AL &+,%$%8%5".)A # *+$#5%5".)A #4*+),2 M"8"-5="4&;L 4+&"8"-5="4&; # $"58%4"+) S652T KM%6->) =G1);&-G.H *6#.> NOK7) UV9 W() R10%65&) .( ;+;O;+@( P012) 7%8#)9! ! Q1+.H#.H) SX2T P012) *%84)" *%1# 56#-".#&" )6#/; RSTUVWSTTVX ) *++N) J01#1 $C6!0!X1 J!U 07U( Y( D4C6.$1) -J!972 G56X70.Z/7/ -J!9.36( ? ! U [ ! X . 3 6 ?() \ 1 . $ Z # 3 6 ]() *+,P) :#4#$2 *"4%!-" *%84)"+/ " "-,+6*;-)./" 1+ 43%!-")"+& %6,%56#B".1-2&) ]10.$1X12 -..!96574A( L ! / 3 ! ^() *++N) K2-.H6%--> )%-B6%-,#.+ @+?,"-2 # *%8?,"-2) -9!A!4#2 G56%70$6/1 H191#3_I! % -9!A!4#6( L ! / 3 ! ^() ;<) 8"-5="4,".)G.H ,+6&>-J *6% B"8%8%52) -9!A!4#2 G56%70$6/1 H191#3_I! % -9!A!4#6( Y%!2 43%!-") %6,%56#B".1-2 7ZY 1 1#4#$#&" *"4%!-" " "-,+6*;-)./" ) ;<<;) 07U( ^( H!91`.36) XZU( 'B) ]10.$1X12 H]a( 217

218