„Bohemistyka” 2008, nr 1–4, ISSN 1642–9893 Zaujetí je zesilováno pøesahem evangelium-kniha-rozum. V Byzanci bylo cenìno vzdìlání a poûadováno ke svatoøeèení:
Viktor VIKTORA Plzeò
?@ A)&B ,/18 2=9%&>: >C(1*: <97 D>'& ) >961&18 7C-)/'. <979 7<()>+ / -(1.'2>4D96 >)='%& *8=4;
Proglas a Cur scriptor hunc librum theotisce dictaverit
E" A8û9; >C(1*12B; D.934 >96C.9 (C*' >9-34.909
V šedesátých letech 9. století vznikly nezávisle na sobì dva texty. Oba byly jakousi programovou pøedmluvou ke dvìma závaûným dílùm psaných v ustavivších se národních jazycích. Autory obou byli vzdìlanci i teologové. Oba texty mimovolnì glosovaly mocenské vzepìtí dvou ranì støedovìkých státních útvarù – Velké Moravy a Východofranské øíše. Jde o Proglas, veršovanou pøedmluvu k pøekladu evangelií do staroslovìnštiny, dílo, které s nejvìtší pravdìpodobností vytvoøil Konstantin-Cyril , a jde o pøedmluvu Cur scriptor hunc librum theotisce dictaverit!, veršovanou pøedmluvu k Harmonii evangelií, kompilaci Kristova ûivota vycházející ze ètyø evangelií. Autorem byl mnich weißenburského kláštera v Alsasku Otfrid. Své dílo napsal ve starohornonìmèinì. Konstantinova pøedmluva se opírá o parafrázi prvního listu apoštola Pavla Korintským:
?# ) ,/.9 1*&1*0C>' 61%>+ / >46 7C-10'.; ! 1.9239.9 *1D13C> *2939 (17868!
Pøedstava nepøítele je kladena do duchovního okruhu, je konkretizována ïáblem. Zápas s ním je veden moudrostí, rozumem, vírou. Zbraò je kována knihami Pánì. Toto podivuhodné poselství humanity, víry i vzdìlání je naprosto ojedinìlé v tehdejších evropských souvislostech. Bohuûel, málokdo z evropských medievistù je zná nebo chápe. Ocitujme myšlenky Otfrida Weißenburského". Jde pøedevším o dùvod pouûití „národního” jazyka. Mohou-li jej pouûívat jiné národy, proè by mìl východofranský zùstat pozadu? Základní argumentace je tu spojena s nacionální hrdostí, výjimeèností: FG H(1.1û9 >:>4 6>1&1 >C(1*I -4=9 29 /2B6 ,)7:%9 ) /-+%&),4 (17&1,>'. /218 /0C28;
!!!" #$ %&%' ()*+,' -+. /012 34%' ) /256 (178696 2:01û'.;
!" #$%& '&()
)<: ' 2='%&>' <().3' (1786+0';
*
0- - 1!7
!
J>)K>C KC/. <)*).90I L >)-34D0)* M6'0 N2)>12 O91(P',92; Q16)> R/'-12'K S)T
./01! 2345-(12
*+&,-*
<$432 ;& ,!*2 ;-* % 028 *
)8.1(/.24! Q),D1 A)&.'P)0 -12)û8,9 1.C7D8 8(K9>4 )8.1() 7) 1.9239>18; X>*(B V)'0T
#/3=>2
!#$
.5&12,!02%&7! 46(! 0$(2' 9
!" @ - ;& ,5$8$9 #/3=>29 0- A6;21-9 ;5$12
0)>. 7.1.1ûY8,9 )8.1() / W1>/.)>.'>96 H(+/0)2/D56!
- */ *
&1,5?3-1- .52+-
H(1K /-'/12).90 -/)0 .1.1 *401 Z/.)(1&1(>1[>+69%D:!
7
0-5$367!0
;5$12 */ 0- 7&8 (1?- ;-3 &5
D1; S1/9U V),/; S1/9U V)='%); V0)*'64( V)234>9D L /9 /&1*8,9 >) W1>/.)>.'>12+
#
*+&,-*
4$ 2 ,!:- ;5$1!#$ 5$3677-# 1 9
>9û *9/9. .'/4% /012 >9/(1786'.90>5%&!
"
Ò
5$367&7! *,! 8+$8&+$129
8
027! 7=*+/()- 43-+&9
!0& 676 4,!52B
!"# $% &'() $*+ " "&),-+) ./, 0!1,2"345 1$% 6738(- 9"71 ,/ '() ./, :!1,;2%< =>?
Zde zaznívá hlas sebevìdomí, dominace, hrdosti. I pøedstava nepøítele se pøenáší do sousedství hranic Východofranské øíše. Výmluvnì v tomto kontextu pùsobí verš „Pouèili je meèi, nikterak jen slovy” a pøipomenutí strachu, jehoû pøedstava se v Proglasu neobjeví. Není tøeba dùrazné aktualizace ani krátkých spojení. Existence zmínìných státních útvarù byla provázena neustálou konfrontací. Nikoli Východofranská øíše, ale Velká Morava se musila bránit agresi souseda. Koneènì je znám i výbìr christianizaèní mise, pro niû se velkomoravský Rastislav obrátil do Byzance. Lze tedy uvaûovat o tom, ûe do obou pøedmluv se prostøedkovanì promítaly koncepce nebo ideje, jeû stály u zrodu obou státních útvarù a provázely jejich existenci. Jedineènost vyznìní a poselství Proglasu však vystoupí do popøedí i v historických souvislostech. Nejde jen o to, ûe Východofranská øíše mohla cítit své pouto ke své pøedchùdkyni – Franské øíši, z níû se podobnì jako Západofranská øíše a Lotrinsko vyèlenila. Silnìji zde pùsobilo pouto ke køes;anskému odkazu Západoøímské øíše, který byl v pøedstavì „pøenesení øíše” (translatio imperii) silnì proûíván raným i vrcholným støedovìkem. Na tento princip Velká Morava nemohla navazovat, Konstantin a Metodìj neuvaûovali ani o pøedstavì podobné kontinuity s Byzancí. Všimnìme si také nepøíliš pøipomínaných osudù pøedstavitelù tehdejších státních útvarù za ûivota obou bratrù (srov. Zástìrová a kol. 1994, Evropa králù... 1997, Hrych 1998, Dvorník 1999, Jarošová 2000). V Byzanci byl v roce 820 pøi jitøní mši zavraûdìn císaø Lev V.
@A =0!1,;28? B/&' &8 $/C "67%$% ,1D$%+/2 !EC,*67 "2(1DE =>? F 3%-û)+G ;/ ,1$GC/.G 2"3% 1 &'H 1 +124 2I)JK8( =>? 9"71+4 C8;"$% ;+IG$!1 ,/&Eû/J " "&),"-+5 D8(/ ;/ 3 ./.)67 C/&) C IG#,G7" G;2- 3% G!8 C(1+"L! =>? AA û8D,* ,8!"D5 2+/!* û)./ - 7!1,)6 ./.)67 IGJ/5 ,/&Eû/ -.G+ ./.)67 &"6)5 &-;G ;/ .)& "D!"$)+ !" ./.)67 I/317-5 3J)67,) ()D4 M $%K ./ "DD'("31(" &"I/ M &1.G I/D ,)&) ;+!167N 3G&5 û/ ./ +" $"ûG DG("L O/,G û8D,* ,8!"D5 2+/!* $% ;/ "D38û)( CD3)7,"-+ ;/ !"+) ,)&N =0!1,2"34? ,/671() !"+) ,)& !"&(-3)+ C$!1,' 1 +12 ./ I/;3'D#)()L P"-#)() ./ &/#)5 ,)2+/!12 ./, ;("3%5 DE!1C/& ;3*67 2" GN !"+" ./ ;+!167 I/D ,)&) ,/-;+8(/ û)3*L =>? O/,/671.G ;/ "DIGD)+ û8D,4 2!8("3;24 3E()5 =>? ,/$".G ;/ ,)2"7"5 "2-D =2!8(? û)./ CD!83 &/C) ,)&)L" Q)C Q"((&1,,RP!":/ STUA5 ;L V@W 60 +' 27*0 #1%%! &%-"7"&-, &% '7%1 /0%(0% 'B.78&-, !" 7*&-, +. (&()"+, -"1/ '7%1/ &! (&"4"+C 3)%1%1 'B0*0% D.)%A!% $&%!% -"1/ 8&3)%A!%, %& '&+ 2.$%A&'(!% 8&(7%%+%, '&+ (!-+' *48 '&%(+%E
!
Q)C Q"((&1,,RP!":/ STUA5 ;L VUMXYW
!" #$%%&'(!% )**+, -"+. '$ &/ %& 0%-1.2)**+ &" 3+&/, &/ (4- 3!.1-"1, 1* $&(0% '+ &.! 2!.1"-15
F/ &'- 27*0 2+&/&-, ").-! &'- &/ (&3$&/&-
6&'- *70- -"1/ +' 8&(7%%+, -"1/ 3&91. 7% .&%(+:
#&- #)%1(21*-+% $-"&% =>?
&% $&(0% '&+ &/ 2&.#$&%&-, #&- 3)21%!% (&/$&%&-5
G& %@//+ (.$8&- #1% !0" -"). $. &%-& A@<"1.,
;&+ *$.-0% '&+ &/ #&- '3$.-!%, %)*1' #&- -"+% 34.-!%,
!" =>? 7'&%+ '-+&%1:
#&- '<$.!% 2&*0 3)''!: 8& -"&0 24.1"-+% '&+ '+ %4" '!5
!0" -").1/01 2@1(& '7*181. (&%@1(&,
=>?
!" *$'+%- -"1. &% *)%-+ (4*9 &% &.! '1%-+5
"
Q)C Q"((&1,,RP!":/ STUA5 ;L XYMXZW
6&'- 0%-1. 7% -"1/ -"@*-+, -"1/ A@%&%( &.! 3)*-+,
H70- '&" &% %&%-2@1.&-, -"1/ &.! *)%- .01.&-,
&% 34.!*-& %+"$&%+, %& '& -"7+ '&+ /0(0% "$&#+:
%& '&+ 8& 7.! (@1-& &% -"7!%!% &! /& %!-&
=>?
0%-1.2)**+,
%& &%-.)-+%- '&+ %+"$%&1%, 0%/ '+ 7%1% +&(0% "$&*1%5
9
10
Na trùn nastoupil Michal II., a to z vìzeòské kobky, kde èekal na smrt upálením. Projevil se jako schopný panovník, který pøistupoval skepticky k uèencùm i církevním dogmatùm. Svému synovi Theofilovi však zajistil nejkvalitnìjší vzdìlání. Theofil zveøejnil v den pohøbu svého otce, jenû zemøel pøirozenou smrtí (829), pozvání pro všechny, kdo se zúèastnili spiknutí proti pøedchùdci jeho otce s tím, ûe se jim dostane odpovídající odmìny. Všechny shromáûdìné dal popravit – podíleli se na zloèinu, kterým byl odstranìn císaø, vladaø pomazaný Pánem. Logothetos (kancléø) Theoktistos, hlavní iniciátor spiknutí, mezi popravenými nebyl. Dál svými sluûbami prospíval øíši. Díky nìmu se upevòovalo její postavení, uklidnila vnitøní situace, nastoupila ekonomická prosperita. Mezi jeho proteûé patøila rodina Konstantina a Metodìje. Theoktistos nad obìma bratry drûel ochrannou ruku, drûel ji i nad jejich otcem Lvem. Císaø Theofil uplatòoval své vzdìlání a schopnosti ve prospìch státu. Na smrtelném loûi vydal pøíkaz k setnutí svého ambiciózního švagra Theofoba. Chtìl tím zabránit, aby Theofobos neohroûoval následnictví jeho tøíletého syna Michala. Nikoho nenapadlo, ûe by se rozkaz umírajícího nemusil splnit. Kdokoliv z pøítomných mohl mít instrukce, jak zasáhnout v tomto pøípadì. Z Michala vyrostl zdatný váleèník a stratég, ale také rozkošnicky, prostopášnì a zákeønì se chovající diktátor. Ve svých šestnácti letech se zbavil matky-regentky Theodory. Poslal ji do vyhnanství. V témû roce – 855 – dal zavraûdit logotheta Theoktista, který svým vlivem omezoval jeho zvùli. V roce 866 inicioval další vraûdu – svého strýce Bardy, pùvodnì povolaného strùjce všech zábav a muûe v pozadí moci. Vrah Basileios, kdysi podkoní v hippodromu, se stal spoluvladaøem a sám v roce 867 ukonèil nìkolika ranami dýkou ûivot Michala III. zpitého do bezvìdomí. Zmocnil se císaøského trùnu, ale v øíši nastolil øád a podle tehdejších pøedstav spravedlnost. Tyto události probíhaly na pozadí dalšího zásadního sporu v Byzanci, který vybuchoval støety i vraûdami mezi ctiteli portrétù svìtcù (ikonoduly) a obrazoborci (ikonoklasty). Také povstání slovanských obyvatel øíše vnášelo vnitropolitický neklid. Za svými hranicemi musila øíše neustále 11
sledovat pohyby Bulharù, Arabù a èernomoøských národù. To bylo malé nahlédnutí do zákulisí moci kulturnì i mocensky nedostiûné øíše. Ani Velká Morava nebyla ušetøena podobných excesù – energický státník Mojmír, který zlikvidoval Nitranské kníûectví jako moûné protimoravské nástupištì Frankù, byl nahrazen synovcem Rastislavem (846), chránìncem Východofranské øíše. Její panovník Ludvík II. Nìmec pøi výmìnì vojensky zasáhl. Rastislav se ovšem vymanil z pozice panovníka pod protektorátem a energicky vytváøel velmi dobøe organizovaný státní útvar odolávající franským útokùm. Rastislava sesadil a do franských rukou vydal jeho synovec Svatopluk. Po svém èinu byl obvinìn Karlomanem, synem Ludvíka Nìmce, ze zrady a uvìznìn. Na Moravu byli dosazeni dva správci a její území bylo zaèlenìno do východní marky. Vzplanul však zde odboj proti zaèlenìní i proti regentùm. Svatopluk nabídl Frankùm pacifikaci území a v èele franského vojska vtrhl na Moravu. Armádu, jíû pùvodnì stál v èele, ovšem zlikvidoval. Rastislav neznámo kde a kdy zemøel jako oslepený neboûák. Také Franská øíše proûívala své vnitøní pnutí, totiû støetání snah o udrûení velmocenské jednoty jako dìdictví Karla Velikého a tendencí celek trichotomicky rozdìlit mezi tøi Karlovy vnuky – Ludvíka II. Nìmce, Lotara I. a Karla II. Holého. Symbolicky jednotícím èinitelem mìl být jejich otec Ludvík I. Poboûný. I kdyû si sami bratøi navzájem neusilovali o ûivot, tekla krev jejich spojencù. Ty nechávali nebo musili nechávat na pospas osudu. Jako prùhled do soukromí panovníkù lze uvést manûelství Lotara II. Z politických dùvodù, aby upevnil svou pozici v severní Itálii, se oûenil v roce 855 s Theutbergou (v témû roce pøevzal ûezlo nad severní Itálií), sestrou zhýralého opata kláštera svatého Mauricia Hukberta. Klášter ovládal alpské prùsmyky vedoucí do Itálie. Ryze politický sòatek mu nebránil pokraèovat ve vztahu s dlouholetou milenkou Waldradou. Manûelku, trpnou, zboûnou a úzkostlivì ctnostnou, uráûel, fyzicky týral, obviòoval z nevìry, i kdyû boûí soud vaøicí vodou prokázal její nevinu. Posléze ji zapudil. Papeû Mikuláš I. tehdy energicky usiloval o své vùdèí postavení v køes;anském svìtì, tedy i v Byzanci. Donutil Lotara pøijmout zpìt Theutber12
gu. Ten se zatvrdil, dal ji uvìznit a následovala další muka. Theutberga nevydrûela, pøiznala nevìru, ale okamûitì sdìlila papeûi, ûe pøiznání bylo dùsledkem nelidského muèení. Lotar ji donutil k veøejnému pøiznání, sama musila ûádat o trest – jím byl doûivotní ûaláø. Oûenil se s milenkou Waldradou. Znovu bylo vše øešeno na papeûském dvoøe. Peripetie skonèily Lotarovou neèekanou smrtí v roce 869. Ani papeûský dvùr se neobešel bez tragédií. Rok pøed Konstantinovou smrtí (868) byly papeûi Hadriánu II., který jako první souhlasil s uûitím staroslovìnštiny pøi bohosluûbì, uneseny a zavraûdìny manûelka a dcera. Papeû byl pøed vysvìcením ûenat. Únoscem a vrahem byl ûárlivý a zhrzený øímský velmoû Eleutherius. Následovala pak jeho poprava v vojenském táboøe císaøe Ludvíka II. Nìmce, ale podezøení na spoluúèast také padlo na jeho bratrance Anastasia – papeûova vrcholnì vzdìlaného sekretáøe a bibliotekáøe. Rok trvalo, neû byl podezøení zbaven. Anastasius byl souèasnì jedním z nejbliûších pøátel soluòských bratrù. Konstantinùv zdravotní stav se prudce zhoršoval, Metodìj o bratra peèoval a souèasnì usiloval o uznání staroslovìnštiny jako rovnoprávného bohosluûebního jazyka. To tedy pøedcházelo bule Hadriána II. z roku 869 Gloria in excelsis Deo, jíû papeû staroslovìnštinu uznal, a Metodìje povìøil pøípravou zøízení nové moravsko-panonské diecéze. Rehabilitovaný Anastasius mìl na tomto výsledku nezanedbatelný podíl. Papeû Jan VIII., jenû v roce 880 potvrdil legalitu staroslovìnské bohosluûby a v pøedešlém desetiletí mìl zásadní podíl na osvobození Metodìje ze zajetí franského kléru, byl zavraûdìn svým synovcem v roce 882 – ten mu kladivem roztøíštil hlavu. Doba, v níû syrovost, lstivost a krutost byly pøirozenou souèástí ûivota, v níû síla a zápas o moc vyvaûovaly kultivovanost ducha a vzdìlání, v níû zdrûenlivost i askeze koøenily ve vùli a nepoèítaly s citem ani humánní integritou, zaznìly dva hlasy. Oba argumentaènì dokládaly touhu po proniknutí jazykù, reprezentujících nové národy, do vrcholové pozice, do poselství Písma. První uvádìlo zdánlivì sebevìdomé JÁ – Pøedzpìv jsem svatého evangelia. Ovšem to je pouze první verš. Nepokraèuje v nadøazeném 13
nebo autoritativním tónu tlumoèníka vìèných pravd osobujících si právo hodnotit a trestat. Nepokraèuje ani v monologu, jejû by mohlo ono úvodní JÁ uvádìt. Ještì v jedné pasáûi se JÁ objevuje a navíc je zdùraznìno modálním slovesem chtít – Kdyû konám modlitbu pøed Bohem, chci radìji pìt slov øíci a svým rozumem vyloûit, aby i všichni bratøi rozumìli. Je tak pøipraven pøechod k partnerskému VY. Tón Proglasu pøechází k naléhavému oslovení. Aè je formálnì uûito imperativu, stává se VY v úvodní èásti Proglasu nìèím partnerským, nìèím, co vyzývá k rozhovoru, pospolnému úsilí, pøemýšlení. Disputace patøila k typickým projevùm byzantské kultury, jejímiû prostøedníky oba bratøi byli. Jedním z charakteristických rysù Proglasu je jeho forma zamìøená na zvukovou recepci. Z tohoto hlediska je i prokomponován (srov. Viktora 2003, s. 14–28). Z uûitých slov jich 21% vyjadøuje slovní projev nebo jeho recepci, další významy inklinují k vyjádøení zvuku nebo jeho recepci. Nejfrekventovanìjší jsou substantiva slovo (sám pojem slovo mìl v byzantské kultuøe jako jeden ze zásadních odkazù øecké civilizace vysokou hodnotu) a verbum slyšet. Odtud se rozvíjejí další pøedstavy zdùrazòující rozum, vzdìlanost i její dostupnost a vrcholící ve vyznání køes;anské víry. Podobnì JÁ splývá s VY a v tomto spojení cílí k syntéze lidského a køes;anského. Je nutno zdùraznit fakt, ûe ve druhé polovinì 9. století vyšlo z Velké Moravy poselství, jehoû humanistický patos se znovu ozval teprve v osvícenství – v nìm se zásadní pøevahou rozumu. Dosah tohoto poselství si málokdo uvìdomuje. Platí to i o tak excelentním medievalistovi, jakým je Jacques Le Goff. Ten se zmínil:
!"#$%&'()* !$+,-* . !(-/$'( "#0"* 1.%#. " 23 -&.#4&( ', 54#/6 7.8,"9: ;<#, &. 4+0!.1, =<80#, , 74&.19>4 , .80?0'$#'( +./*- . @()-/6 /@4-A,'-&"( -4 -#.",'-/.* #0&*8?0(3 B./*- 4C4)68'(D EFG -&4>'9 >,/. 54#/.).8,"-/$ @(%4 HI4 J.CC K22KD -3 KLMN3 Tento soud reprezentuje obecnou neznalost slavistiky i obecný nezájem západní vìdy o ni. Otfridova pøedmluva odsunuje do pozadí subjektivizující JÁ. Je také nazvána neosobnì – Proè spisovatel psal toto dílo (starohorno)nìmecky. Hovoøí o Francích jako o NICH. Jeho postoj se stylizuje 14
do pozice objektivního, støízlivého, konstatujícího pozorovatele. Pøedmluva bez jakéhokoliv zaváhání zdùrazòuje a se zdánlivou objektivitou konstatuje výjimeènost a dominující postavení konstituujícího se národa. Èiny tohoto národa nejsou formovány obecnými principy humanity a køes;anství, národ je bohatý, mocný, stateèný, nebojácný, sebevìdomý. Otfried neshledává jiné národy za rovnocenné. Franské dominují. Tuto pozici si proto nikdo nedovolí nerespektovat. Tak se v èase krvavých pøevratù a støetù ozvaly dvì rozdílné tóniny. Velkomoravská s obrovským pøedstihem pøedjala pøedstavu emancipace vnímavé lidské osobnosti, k jejímuû modelování dospìl teprve novovìk. Tónina franská volila melodii, která provází lidstvo dodnes – konfrontaci a sebevìdomí. Jiû jsme jednou konstatovali, ûe Východofranská øíše nemusila odráûet velkomoravskou agresi, bylo tomu naopak. Literatura
! " # $ % & '() *+++)
!"# $%&'#() * +,-."#() /+!"01( ,#-.-(
/+!"0* 2!345 * -)$*&5) *++/) ,#-.-( 0 # 1 2 . 3() *++4) 6'423 2(7.* '+!"0$2,-. 0*("+()25( ,#-.-( 5 - # " 6 " ! 7 5() 8999) 8+*%) 2*-)&7( ,#-.-( : ; < " = = 5() *++*) 9:4%:!* $%&'#"+;2< /+!"01( ,>;?( 5( @;#A7&( ,#-.-( B - . C D E - ? F() *+GH) ='2"($%!:2-7>* %!'. $%*!"-'!2+'("$4"+*($27. 7?+7!(7. 0'$(7@ %'+( IF-JK#-!; L( M&-N;ADO- J$-$"PCD D QA;C$"PCD ! :OQR?-$D( 'D?"J"=P&"S=D?"S
?"P&"S.DPC"#DT$D #-J#;NU V:OQR?-$-W( X - 6 D 2 - 5() *+YY) A7%'!3!() 0*B3%21 '0"-.1 +'42"B"!*+$2<( ,#-.-( X D & C " # - X() 899H) 9 0!*B'(5B (3!"#() 47%'!*%:!1( ,?J;Z( X " ? ? A - $ $ S , # " = ; <() *+4/) C%D!7# +"( E'7F'(G:!H /+*(H'47'(G:-.( [CQCCE-#C( \ 7 P C ] # " ! 7 ^( - &"?() *++G) I;>7(1 J1?*(-'( ,#-.-(
15
