„Bohemistyka” 2008, nr 1–4, ISSN 1642–9893 Svatava MACHOVÁ
vzniklý vývojem náøeèí èeštiny” (Krèmová 2002, s. 81), v kterémûto významu se termín v souèasnosti uûívá pøedevším v pracích dialektologických; a (b) obecná èeština je „spontánní mluvený jazyk soukromé a poloveøejné komunikace, regionálnì i sociálnì málo pøíznakový, který se z pozice jedné z nestandardních forem èeštiny dostává do postavení jejího substandardu, niûšího standardu” (Krèmová 2002, s. 81). B. Havránek (1942) o obecné èeštinì øíká:
Praha
Syntax obecné èeštiny 0 Vymezení problému Cílem této stati je zjistit, zda se ve spisovné èeštinì i v jazykovém útvaru nazývaném obecná èeština uûívá k vytváøení syntagmat a vyšších syntaktických celkù shodného, èi rozdílného repertoáru syntaktických prostøedkù a zda se jich uûívá shodným, èi rozdílným zpùsobem. Na základì tìchto zjištìní bude moûné vyslovit tvrzení o syntaxi obecné èeštiny ve srovnání se syntaxí èeštiny spisovné. 1 Postoje bohemistù k syntaxi obecné èeštiny Syntax bývá vymezována jako ta èást mluvnice, která se zabývá významovou, gramatickou a zvukovou stavbou vìty a souvìtí (Šmilauer 1966). Je to jazyková sloûka, v níû se mùûe plnì projevit kreativita komunikantù. Produktor je schopen vytváøet výpovìdi, které dosud nikdy vytvoøeny nebyly, a recipient je schopen porozumìt výpovìdím, které aû do té chvíle nikdy neslyšel/neèetl. A to vše na základì své jazykové kompetence a na základì zkušenosti získané z pøímé èi nepøímé úèasti v rozmanitých diskurzech. Téma obecné èeštiny se v pracích bohemistù objevuje uû v první polovinì 20. století. Vymezit v souèasnosti význam termínu obecná èeština je znaènì komplikované, coû je patrno i z prezentace tohoto hesla v Encyklopedickém slovníku èeštiny (Krèmová 2002). Budeme pracovat se dvìma z významù souèasného terminologického uûití tohoto termínu tam vymezených, totiû (a) obecná èeština je „interdialekt 309
!"#$ %&%! %'()*$+, "#-.*#.-) / + -0123 43&-'-2432*) "&"*.5&6,4$ "#-.*#.-6!4$ 2&7*. 60-$86!4$ %'()*' / %& (9&#&76: +)1&(&6$; (&%1,6' (6'*) + "$."#'+: <$6$7$=32> *, ?+ 5706. (+.*$+,1@; (A0"#3 3 + 1$-<$7$=32*, +B"#'+C: ?(%&86$8.D$+06!@ ?E'+-06&* FGHI; "J HFH@J Nevydìluje tedy ûádné znaky obecné èeštiny v plánu syntaktickém. J. Bìliè konstatuje, ûe „èeská náøeèí jsou po stránce syntaktické a frazeologické znaènì jednotná, není zde závaûných rozdílù týkajících se celé struktury” (Bìliè 1958a, s. 64). Obecná èeština je jazyk mluvený, vyznaèuje se tedy zákonitostmi mluveného jazyka, coû se dle Bìlièe projevuje: – volnìjší a jednodušší stavbou vìty, – redukcí systému spojek (kniûní spojky se v ní nevyskytují), – genitivní vazby jsou nahrazovány akuzativními (nabýt majetek, potøebovat pomoc). – Ve své další stati (Bìliè 1958b) k tìmto vlastnostem syntaxe obecné èeštiny dodává, ûe – opisné pasivum se v obecné èeštinì objevuje øidèeji neû v èeštinì spisovné. P. Sgall ve stati o obecné èeštinì publikované v èasopise „Voprosy jazykoznanija” (Sgall 1960) charakterizuje obecnou èeštinu po stránce hláskové a tvaroslovné a rovnìû charakterizuje oblasti jejího uûívá-
310
ní. O syntaxi obecné èeštiny se nezmiòuje, stejnì jako se o ní nezmiòují autoøi na jeho sta; (Bìliè, Havránek, Jedlièka, Trávníèek 1961). J. Hronek v monografii vìnované obecné èeštinì (Hronek 1972) pojednává o syntaxi obecné èeštiny v samostatné kapitole. Dochází k závìru, ûe obecná èeština není po stránce syntaktické výraznìji charakterizována. Jevy, které v oblasti syntaxe bývají uvádìny jako charakteristické pro obecnou èeštinu, nejsou dle Hronka v pravém slova smyslu nespisovné (Hronek 1972, s. 72). Jsou vlastní i èeštinì hovorové; souvisejí se situací a povahou projevu, s rozdíly mezi projevy psanými (pøipravenými) a mluvenými (spontánními, neoficiálními). K tìmto jevùm Hronek øadí: – bohatší uûívání expresivních prostøedkù, nadmìrné uûívání zájmen, èástic, parenteze; – uûívání apoziopeze, osamostatòování vìtných èlenù; – prostší styl (pøedevším ve spojeních hypotaktických projevující se omezenìjším repertoárem spojek); – dùslednìjší provedení obecných vývojových tendencí èeštiny (vývoj slovesné rekce). Øíká, ûe „tìûištì rozdílu mezi spisovnou a obecnou èeštinou neleûí v syntaktické stavbì tìchto dvou jazykových útvarù” (Hronek 1972, s. 74). Není snadné tuto Hronkovu vìtu interpretovat. Rád by, avšak neodvaûuje se vyslovit tvrzení, ûe soubor syntaktických pravidel platných pro konstrukci èeských vìt a zpùsobù uûití tìchto pravidel jsou pro spisovnou èeštinu (v její podobì psané i mluvené) a obecnou èeštinu shodné, a ûe tedy urèujícím faktorem pro syntax jazykového projevu není jeho pøíslušnost k nìjakému útvaru národního jazyka, ale mluvenost vs. psanost? F. Daneš o obecné èeštinì øíká, ûe „jde vlastnì jen o jistý soubor paradigmatických tvarù a hláskových korespondencí” (Daneš 1995, s. 28). Z. Rusínová ve stati explicitnì vìnované obecné èeštinì se syntaktické roviny nedotýká (Rusínová 1995). 311
F. Èermák si v èlánku s názvem Obecná a spisovná èeština (Èermák (1996) explicitnì všímá, pokud jde o syntax, vìty èeštiny mluvené, nikoliv vìty èeštiny obecné. O vìtì mluvené èeštiny øíká, ûe vypadá znaènì jinak, neû vìta spisovná (proè není øeèeno „vìta psaná”?). Obecnou èeštinou se explicitnì zabývá, jen pokud jde o morfologii, slovník, frazeologii èi fonologii. Takûe zøejmì máme vyrozumìt, ûe vìta mluvená je vìta obecné èeštiny. Staví tak implicitnì v èeštinì, pokud jde o syntax, rovnítko mezi protikladem psanosti a mluvenosti na jedné stranì a protikladem spisovná èeština a obecná èeština na druhé stranì. Heslo ÈEŠTINA OBECNÁ v Encyklopedickém slovníku èeštiny zpracovala M. Krèmová. Pokud jde o syntax obecné èeštiny, øíká:
! "#$%&' ( ) & * ! + , %-.$%/0' ! *,+*1 2($1 2,23 .$0(*!*&4 #)() 05&) 671%,&$(*38 ,+.#,(3%&$(*3 ! (.$&*5&&$(*3 9$61&'95*1 :;<= >??>8 (@ A>B@ P. Sgall a C. Maglione problematiku syntaxe v obecné èeštinì nenastolují (Sgall, Maglione 2005–2006). Totéû platí o stati tøí autorù Od školské spisovnosti ke standardní èeštinì: výzva k diskusi (Èermák, Sgall, Vybíral 2005). V Jazykovém atlasu se autoøi pokoušejí vyznaèit syntaktické isoglosy pro nìkolik syntaktických jevù aû v 5. dílu (Balhar a kol. 2005). Isoglosami vyznaèují vìtšinou rozdílnou podobu nìkterých spojek (napø. aj – aji – i; leû – leè – enem); v nìkolika málo pøípadech vyznaèují místa uûití jistých syntaktických konstrukcí (napø. mrznout nemrzne; šel do pekaøe; není vám hanba/není vás hanba; je starší neû/neûli/jak já). O. Müllerová v recenzi kníûky švédské bohemistky Tory Hedin pojednávající o èeských dialogických televizních poøadech konstatuje, ûe jsou v této publikaci pøi pojednání o syntaktické výstavbì textù obecné èeštiny ve skuteènosti prezentovány rozdíly mezi psaností a mluveností, pøipraveností a nepøipraveností (Müllerová 2007). S h r n u t í: 312
1. F. Daneš explicitnì øíká, ûe v obecné èeštinì jde jen o jistý soubor paradigmatických tvarù a hláskových korespondencí (Daneš 1995). 2. Nìkteøí bohemisté zabývající se problematikou obecné èeštiny se k otázkám její syntaxe nevyjadøují. Tváøí se, jako kdyby syntaktický plán nebyl jazykovým plánem, který se týká i obecné èeštiny. Explicitnì vyjmenují specifiènosti obecné èeštiny, mezi vyjmenované jazykové plány však syntax zaøazena není (Havránek 1942; Sgall 1960; Bìliè, Havránek, Jedlièka, Trávníèek 1961; Rusínová 1995; Sgall, Maglione 2005–2006; Èermák, Sgall, Vybíral 2005). Nelze vyvodit, proè zaujímají tento postoj. 3. Obecná èeština je jazyk mluvený, tudíû se v její syntaxi uplatòují zákonitosti mluveného jazyka (Bìliè 1958a; Hronek 1972; Krèmová 2002). 4. K syntaktickým jevùm obecné èeštiny øadí nìkteøí bohemisté i nìkteré syntaktické vývojové inovace (Bìliè 1958a; Hronek 1972). 5. Další bohemisté k syntaxi obecné èeštiny øadí rozdíly ve frekvenci výskytu nìkterých syntaktických prostøedkù (Bìliè 1958b). 6. A nakonec nìkteøí bohemisté matou ètenáøe tím, ûe explicitnì nerozlišují obecné vlastnosti vìt (výpovìdí) textù mluvených a vlastnosti vìt (výpovìdí) textù vytvoøených v obecné èeštinì (které jsou vûdy pouze mluvené) (Èermák 1996). 2 Syntax mluvených projevù Je dobøe známo, ûe výbìr jazykových prostøedkù vûdy souvisí s komunikaèní situací a jejími pragmatickými parametry (faktory). Platí to jak pro projev psaný, tak pro projev mluvený. V mluveném projevu tváøí v tváø, kde komunikanti dobøe znají jeden druhého, mùûeme volit jazykové prostøedky, které ve vìtšinì pøípadù lze sotva uûít v projevu psaném urèeném libovolnému ètenáøi (s výjimkou pøímé øeèi). Platí to nejen v èeském sociálnì kulturním prostøedí. Rozdíly ve výstavbì textù psaných a mluvených jsou pøedmìtem sty-
313
listiky coby souèásti lingvistiky (srov. Èechová; Krèmová; Mináøová (2008), abych uvedla nejnovìjší monografii). Charakteristickým rysùm syntaktické výstavby mluvených textù jsou v rámci ucelených pohledù na stylistiku èeštiny vìnovány samostatné kapitoly. Je jim vìnována i øada statí. K. Hausenblas (1961) pøi vymezování specifiènosti syntaxe bìûnì mluvených projevù odkazuje k jevùm, které jsou v nìkterých pozdìjších pracích (jak uvidíme níûe) oznaèovány jako charakteristické rysy syntaxe obecné èeštiny (napø. výrazová pøebyteènost, neúplnost vìtných konstrukcí, pøívìtné konstrukce, výplòková slova, hojné uûívání zájmenných pøívlastkù, vyšší výskyt juxtapozice), a pøièítá je èinitelùm, jeû jsou specifické pro mluvené projevy (nepøipravenost/spontánnost, prostì sdìlovací funkce, neveøejnost dorozumívacího aktu, vázanost na situaci, pøímý kontakt s posluchaèem, emocionalita, expresivita a apelovost). Dále srov. napø. Kraus 1995, Ulièný 1995. O. Müllerová uèinila syntaktické vlastnosti mluvených textù pøedmìtem svého zkoumání, jehoû výsledky prezentovala v monografii Mluvený text a jeho syntaktická výstavba (Müllerová 1994). K hlavním pøíèinám výskytu syntaktických odchylek v mluvené øeèi øadí komunikaèní situaci a s ní spjatou situaèní zakotvenost, dále spontánnost a soukromost a moûnost vyuûít prozodické, suprasegmentální sloûky komunikace. Specifika syntaxe mluveného projevu tedy vyplývají z komunikaèní situace, v níû se projev uskuteèòuje. K všeobecným znakùm syntaxe mluvené øeèi (pøedevším projevù spontánních a soukromých) patøí: neplná realizace syntaktických konstrukcí, nedostateènì precizované vyjádøení syntaktických vztahù, nedostateèná ostrost hranice mezi vìtami a vìtnými celky. Hlavní syntaktické odchylky textù mluvených od textù psaných lze shrnout do následujícího výètu: kontaminace, elipsy kontextové a pøedevším situaèní, èetné parenteze a vycpávková slova, rùzné typy korekce vyøèeného, opakování motivované a nemotivované, parcelace, kompletace, osamostatòování vìtného èlenu, dodateèné pøipojování, anakolut, aposiopese, adordinace všeho druhu, nadbyteèné uûí314
vání konektorù, hojné kontaktové výrazy, èetné nepravé vìty vztaûné, neobvyklé slovosledné pozice pøedevším pøíklonek, uûití významovì nevyhranìných spojovacích prostøedkù. Müllerová se detailnì vìnuje analýze a klasifikaci korekcí a dvojího vyjádøení téhoû (Müllerová 1994). Tak jako vìtšina lingvistických dichotomií ani dichotomie psanost/mluvenost nemá ostré hranice. Existují psané neveøejné texty, které jsou spontánní a nepøipravené (napø. soukromá, intimní korespondence) a jejich druhy a poèet v souèasnosti narùstá (SMS, soukromá elektronická pošta). V nich se rysy psanosti a mluvenosti mohou mísit. Pro oznaèení charakteru tìchto textù se objevil termín psaná mluvenost (Èechová a kol. 2000). Na okraj, aniû bych vstupovala do širokého tématu syntaxe v náøeèích èeštiny, dodávám, ûe M. Šipková ve své monografii Stavba vìty v mluvených projevech. Syntax hanáckých náøeèí (Šipková 1993) mimo jiné zjiš;uje, ûe v syntaxi mluvených projevù øazených k hanáckým náøeèím lze najít ûivé èi periferní syntaktické konstrukce, které jsou z hlediska spisovné èeštiny silnì archaické. Nesetkala se však v hanáckých náøeèích se syntaktickým jevem, který by byl èeštinì v jejím historickém prùøezu cizí. 3 Rozvaha o syntaktických rysech spojovaných s obecnou èeštinou 1. Obecná èeština existuje, jak jiû bylo øeèeno, pøeváûnì v podobì mluvené. Uûívá se pøedevším v mluvených projevech spontánních a soukromých. Projevy pronesené v obecné èeštinì tak sdílí charakteristické rysy syntaxe mluvených projevù realizovaných v libovolné varietì èeštiny (viz výše odst. 2). 2. Je dobøe známo, ûe kaûdý pøirozený jazyk se vyvíjí, dokud ûijí jeho nositelé. Objevivší se inovace v repertoáru syntaktických prostøedkù má stejný moûný osud jako inovace prostøedkù ostatních jazykových rovin: Inovace mùûe vzniknout jako výsledek produktorovy kreativity, jako výsledek jeho snahy o originální, èi naopak o úsporné 315
vyjadøování, pod vlivem cizojazyèných textù, nestandardní cestou v jeho mentálních procesech. Recipienty je inovace na poèátku vnímána jako chyba, nebo zvláštnost produktora. Další osud inovace mùûe být rozmanitý. Mùûe se úplnì ztratit, nebo ji v dùsledku všelikých, èasto nejasných vlivù mùûe zaèít uûívat vìtší skupina produktorù. Jsou-li mezi nimi v souèasnosti i veøejní èinitelé, mediální pracovníci, je moûné, ûe poèet uûivatelù inovace v mluveném projevu narùstá, frekvence inovace v textech zaène být vysoká. Podle B. Trnky jazykové spoleèenství akceptuje ty odchylky od úzu, které vycházejí vstøíc jeho sdìlným a expresivním poûadavkùm (Trnka 1927). K okolnostem pøíznivým pro pøijetí jazykové inovace jazykovým spoleèenstvím mùûeme v souèasnosti pøipojit vysokou frekvenci pøíslušného jevu v masmédiích, nebo; masmediální diskurz pokládá souèasný bìûný uûivatel jazyka za prestiûní - a navíc je mu vystaveno velké mnoûství posluchaèù/ètenáøù. Nevidím ûádný dùvod, proè by inovace, vývojové promìny, mìly být na poèátku své existence, neû se stanou vìtšinovým územ na celém území obývaném Èechy a neû eventuálnì jsou shledány noremními a jako takové kodifikovány (napø. ve statích renomovaných bohemistù, ve výkladových slovnících, v publikované gramatice èeštiny) spojovány se syntaxí obecné èeštiny. To se týká i promìny forem rekce jednotlivých sloves. Mùûeme ji pozorovat v prùbìhu celého vývoje èeštiny (existoval napø. bezpøedloûkový lokál, vazby akuzativní byly nahrazovány vazbami genitivními; pozdìji zase byly vazby genitivní nahrazovány akuzativními; neustále dochází ke kontaminaci). Inovaci mùûeme pokládat za nespisovnou, pokud není tak èi onak kodifikována. Avšak nelze ji pøisuzovat obecné èeštinì. Nevíme, kdo první zaèal øíkat napø. diskutovat nìco, uvaûovat nìco. Moûná to byl nositel nìjakého moravského interdialektu. Proè si nìkteøí bohemisté zvolili právì tento typ syntaktických inovací a oznaèili ho jako souèást obecné èeštiny, neumím vysvìtlit. Jiû témìø jedno století bohemisté vìdí o jiné syntaktické inovaci, totiû 316
o výskytu konstrukcí se dvìma pøedloûkami vedle sebe (Weingart 1934). V souèasném úzu jsou bìûné (Machová 2005). Avšak k jevùm obecné èeštiny je ûádný bohemista nezaøadil. 3. Kniûní spojky se v promluvách pronesených v obecné èeštinì vyskytovat mohou (i kdyû zøídka a jsou obvykle vlastní stylu jistého individua): To je teda hnusný, jak furt leje, anûto a jelikoû jsme o víkendu chtìli vypadnout z Prahy! (záznam telefonického sdìlení). Pouûitím tìchto spojek projev nepøestal být obecnìèeským. 4. Znakem obecné èeštiny je dle J. Bìlièe nízká frekvence výskytu opisného pasiva ve srovnání s jeho frekvencí v textech spisovných (Bìliè 1958b). V souèasnosti tomu tak není, frekvence uûití opisného pasiva v bìûné mluvì stoupla. Zvyšuje se rovnìû poèet pasivních konstrukcí ve formì opisného pasiva tvoøených od nepøechodných sloves: Bylo o tom diskutováno, mluveno, hovoøeno, pochybováno, bylo na to poukazováno, dbáno, je obchodováno. Proè produktorovi v tìchto pøípadech nepostaèuje pasivum zvratné, jehoû uûití je v souèasné èeštinì bìûné (napø. o tom se diskutovalo, mluvilo, hovoøilo, na to se poukazovalo), není zcela jasné. Moûná je to tím, ûe opisné pasivum nìkteøí produktoøi pokládají nyní za projev vìtší jazykové vzdìlanosti, za projev vyššího jazykového stylu (Machová 2005). 5. K jednomu ze základních syntaktických témat patøí v souèasnosti komunikaèní funkce výpovìdi. Nìkteré komunikaèní funkce se pøeváûnì realizují v øeèi mluvené. Mám na mysli pøedevším výèitky, nadávky a uráûky. V takových situacích volíme lexikální jednotky a eventuálnì formu jejich paradigmatu v nìjaké nespisovné varietì èeštiny. Podle toho, v jakém geografickém prostoru se obvykle pohybujeme (dejme tomu, ûe je to buïto prostor støedoèeský nebo prostor v okolí Brna), vyslovujeme nadávky a uráûky v souladu s varietou, která je z hláskoslovného, tvaroslovného a lexikálního hlediska v tomto prostøedí bìûná (Seš úplnì blbej/blbé! Vodprejskni, vejtaho! / Vodpréskni, vétaho! Ty nemáš zdravej/zdravé rozum! Seš pitomej?/ Seš potróblé?). Je tedy moûno øíct, ûe nìkolik málo komunikaèních funkcí 317
uûívaných pøeváûnì v dialogu tváøí v tváø se výhradnì vyjadøuje v nìjaké nespisovné varietì èeštiny. 4 Syntax obecné èeštiny Pro obecnou èeštinu lze vymezit jisté soubory paradigmatických tvarù a hláskových korespondencí, jak to vyjádøil F. Daneš (1995). V promluvách pronesených v obecné èeštinì nebyly zjištìny syntaktické prostøedky, které by nebyly vlastní i èeštinì spisovné. Výbìr syntaktických prostøedkù pro konkrétní výpovìdi vûdy tìsnì souvisí s komunikaèní situaci. Tìch je vzhledem ke všem moûným hodnotám jejích pragmatických parametrù nekoneènì. Proto lingvisté nemohou vybudovat a prezentovat vyèerpávající popis komunikaèních situací spjatých s pøíslušnými syntaktickými prostøedky. V kodifikaèních pøíruèkách se jim mùûe podaøit zachytit jen èást relevantních pravidel (srov. napø. rozsáhlost popisu výbìru formy predikátového substantiva po sponì být v indikativu prézentu, jak ho na dvaceti stranách podává F. Štícha 2006). To zpùsobuje, ûe o øadì syntaktických jevù je pak obtíûné prohlásit, zda jsou v souladu s normou èi nikoliv; ostrost protikladu noremnost/nenoremnost se, pokud jde o syntaktické jevy, stírá, tudíû protiklad spisovnost/nespisovnost je na rovinì syntaxe oslaben (Machová 2004). Syntaktické odchylky pøítomné v obecnì èeských promluvách se vyskytují i v jiných varietách mluvené èeštiny. Nejsou specifické pro obecnou èeštinu, ale pro kaûdou varietu èeštiny mluvené. Obecná èeština se nevyznaèuje ani zvláštními syntaktickými prostøedky specifickými jen pro ni, ani jejich specifickými funkcemi. Obecná èeština existuje v podobì mluvené (nebo jde o tzv. psanou mluvenost), a proto jsou promluvy v ní realizované nositeli všech všeobecných znakù syntaxe èeských mluvených projevù. Rozdíly v repertoáru prostøedkù pro vyjádøení syntaktických vztahù a rozdíly ve frekvenci jejich vyuûívání vzhledem k èeštinì spisovné nelze pokládat za rysy charakteristické pro obecnou èeštinu. I texty spisov318
né èeštiny patøící k rùzným funkèním stylùm se v tìchto parametrech navzájem liší. Specifické rysy syntaxe obecné èeštiny ve srovnání se syntaxí èeštiny spisovné se najít nepodaøilo.
!"#$%"&$% ! " # ! $ %& ! '("&) *++,) !"#$%&' !()!*+ -." ,& /0!1234!) 5$!#!& 6 " 4 7 %&) 89,,) ,-./ $!01(%) % 2-3(145+ :5;) 5$!#!& 6 " 4 7 %&) 89,? & @!A$B>2' C21&D) <*+ 0=-.4>3$# 08% ?+ /-"14>8%.4; *:-". *)!&1*(@ & A%*$&5& ;!'"!1!E2"FEA. G2F'(F"(A2>F'H !'!12342 A61) 5$!#!) F& ,9IJ8& 6 " 4 7 %&) 89,
"C- %D-C49 2-3(14#& =>? L& M!0#2' C21&D) ,(E.1- "- *)%&!4*$9 :!"#$%&5.#& :5;) 5$!#!) F& N*9INON& 6 " 4 7 %&) @ ! A $ B > 2 ' &) % 2 1 " 4 7 ' ! /&) P $ B A > . 7 2 ' Q&) 89R8) B %(>"C%D-C49 2-3(14# ! :-:;7% 0%/58E $ 2-3(145 *01*%&49 & S:"(A( ! F"(A2F>(FET **) F& 9 2-*$> *(#)1*(1$!& ;U;) 5$!#!& G20#(AB M&) *++OI*++N) G#4!/1$! ! 8-)!(1&4%*( *01*%&4%*(1 ! *(#)%&%*(1& SG2F'V W!XY' ! "4E2$!EZ$!T ,R) 7& N) F& 8ROI8R9& G20#(AB M&) [ $ 7 3 ( A B M&) M 4 > B \ ( A B ]&) *++<) ,%E2!*4> *(#)1*(1$!& ;U;) 5$!#!& G 2 $ 3 B ' Q&) 899R) HD-C4> ! *01*%&4> 2-3(14!I J%/58K LE4$C- ! /-(%.%)%M1-& =>? ,01*%&4%*( ! 4-*01*%&4%*( .4-*+ $21& Q& ^$B32') M!F!$Y'(A! Z>4A2$X4E!) $>() F& 8NI8<& G 2 $ 3 B ' Q&) : _ ! " " 5&) 899J) 6'"$E/ /)E&-49 2-3(14#I -7% *1(E!C- ! 0%(=-D#& S:"(A( ! F"(A2F>(FET ,<) F& 8,I*,& G 2 $ 3 B ' Q&) : _ ! " " 5&) L Y K . $ ! " 5&) *++,) H. 3$%)*$9 *01*%&4%*(1 $- *(!4.!8.4; 2-3(145I &'"&! $ .1*$E*1+ S:"(A( ! F"(A2F>(FET R<) F& 8+OI88,& - ! > 2 ` Q&) 899,) ,1(E!C- 2-3(14#I 0-8*0-$(1&! ! 8-(8%*0-$(1&!& =>? %& %!>7B'(AB ! '("&) ,01*%&4> 2-3(14! ! :!"#$%&> $E)(E8!& QQ a[) 5$!#!? F& *OIO8& @ ! Z F 2 > K " ! F [&) 89R*) H *(E.1E D5 45 /)E&-4'C7 08%:-&@& =>? %& !Z2$ C21&D) ,D%84;$ D8454*$9 *#4(!$(1C$9 $%4L-8-4C- NO+ F PN+ ?+ NQRN & :5;) 5$!#!) F& O8OIO*O& @ ! A $ B > 2 ' &) 89N*) B LE4$24;/E 8%"&8*(&-4; *01*%&497% :!"#$!& SG!F(b4F b$( 3(12$>. c4"("(_44T *<) F& N+9IN8R& @ $ ( > 2 ' %&) 89J*) HD-C4> 2-3(14!+ a>4A2$F4E! [!$"(A!) 5$!#!& 319
[ ! $ " . ' 5&) ; 2 ' Z " ! M&) 5 " 2 F ' ! " ( A B %& C21F&D) *++*) S4C#$)%0-.1C$' *)%&4;$ 2-3(14# C]:GD& ;U;) 5$!#!& [ $ ! Z F %&) 899,) B 8%"*!7E ! %D*!7E /)E&-497% :!"#$!& =>? -& -!A41(AB C21&D) B .1T L-8-4C1!C1 *%E2!*497% /)E&-497% :!"#$! & QQ da) dFE$!A!) F& 8*I8<& [ $ 7 3 ( A B M&) *++*) <-3(14! %D-C4>& =>? 5& [!$".') M& ;2'Z"!) %& 5"2F'!"(AB) S4C#$)%0-.1C$' *)%&4;$ 2-3(14#& ;U;) 5$!#!) F& <8I<*& M ! 0 # ( A B :&) *++N) ,#4(!$(1C$> 4%8/! F /% 4%*(1 :-:;7% 0%"4>&>4;+ =>I ,01*%&4%*( ! 4-*01*%&4%*(+ U.8%:-K 08%/54# ! 0-8*0-$(1&# ) $21& =& [("B\(AB) %& dK$(AF'B) =& M!$E4>20) M!F!$Y'(A! Z>4A2$X4E!) $>() F& 8,*e8,,& M ! 0 # ( A B :&) *++,) V4%&!C- & E ;&>4; *#4(!$(1C$'C7 08%*(=-.$@ & *%E2!*49 2-3(145& =>? J=-.4>3$# " WX6VVV+ D57E X-(4; 3$%)# *)%&!4*$'C7 *(E.1;) $21& %& @!F4"& QQ a[) 5$!#!) F& NNI,J& M f " " 2 $ ( A B d&) 899N) A)E&-4' (-Y( ! :-7% *#4(!$(1C$> &'*(!&D!& /0!1234!) 5$!#!& M f " " 2 $ ( A B d&) *++J) Z%8! [-.14I \7!4M14M V.-4(1(1--*I X!4ME!M- 6!81!(1%4 %4 \"-C7 Z-)-&1*1%4& :E(0'#("3 a>4A2$F4EY) :E(0'#("3 *++, g$202>X2? S:"(A( ! F"(A2F>(FET R<) F& ,OI,9h& M f " " 2 $ ( A B d&) @ ( c c 3 ! > > ( A B %&) : 0 # > 2 4 1 2 $ ( A B ]&) 899*) A)E&-4> 2-3(14! & !E(-4(1C$'C7 (-Y(-C7+ @i@) 5$!#!& j Z F . > ( A B k&) 899,) ,01*%&4> ! %D-C4> 2-3(14!& =>? %& %!>7B'(AB ! '("&) ,01*%&4> 2-3(14! ! :!"#$%&> $E)(E8!& QQ a[ ) 5$!#!) F& J*IJR& : _ ! " " 5&) 89R+) HD1C7%.4%T8!"M%&%84#: 2-3*$1: :!"#$& SL(b$(FY W!XY'(X>!>4W!T) 7& *) F& 88I*+& : _ ! " " 5&) M ! _ " 4 ( > 2 l&) *++,I*++R) <-3(14! *(!4.!8.4; ! D5 49 /)E&-4>& SG2F'V W!XY' ! "4E2$!EZ$!T ,R) 7& *) F& <+I<<& ^ 4 b ' ( A B M&) 899O) ,(!&D! &5(# & /)E&-4'C7 08%:-&-C7+ ,#4(!Y 7!4>C$'C7 4>=-2; & @i@) %4>(7!>Y& ^ 3 4 " ! Z 2 $ L&) 89RR) ]%&%2-*$> *$)!.D!+ :5;) 5$!#!& ^ E . 0 # ! Q&) *++R) ]%/14!(1& ! 14*(8E/-4(>) 08-.1$>(%&97% *ED*(!4(1&! & *%E2!*49 2-3(145I *%4.! .% $%80E*E& S:"(A( ! F"(A2F>(FET RJ) F& 88OI8O*& P $ > ' ! &) 89*J) H :!"#$%&9 *08>&4%*(1+ SG!F(b4F b$( 3(12$>. c4"("(_44T 8O) F& 89OI I899& a " 4 7 > V d&) 899,) B (-%811 /)E&-497% :!"#$!& =>? -& -!A41(AB C21&D) B .1L-8-4C1!C1 *%E2!*497% /)E&-497% :!"#$!& QQ da) dFE$!A!) F& 89I*,& m 2 4 > _ ! $ E M&) 89ON) <-*$' :!"#$ & 0=;(%/4%*(1& G2F'(F"(A2>F'B _$!c40'B Z>42) 5$!#!& 320
