Bankovní institut vysoká škola Praha katedra Práva
VAZBA V PŘÍPRAVNÉM TRESTNÍM ŘÍZENÍ Bakalářská práce
Autor:
Jitka Červinková
Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Zdeněk Sovák
březen 2011
Prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Jihlavě 29.4.2011
............................................................... Jitka Červinková
Poděkování:
Předně chci poděkovat vedoucímu práce JUDr. Zdeňku Sovákovi, za kolegiální přístup, kterým mi ukázal, ţe zkušenosti je moţné předávat formou tak přirozenou, ţe je radostí kaţdá sdílená informace. Díky tomuto přístupu mi bylo velkou radostí a potěšením tvořit svojí bakalářskou práci.
Další poděkování patří také JUDr. Arifu Salichovi, za poskytnutou statistiku ze Státního zastupitelství v Jihlavě od roku 1987 do roku 2010 o vývoji počtu osob ve výkonu vazby.
Osnova: Úvodní zamyšlení 1. Přípravné řízení trestní 1.1. ústavně právní základy přípravného řízení 1.2. pojem a funkce přípravného řízení trestního, jeho stádia a formy 1.3. subjekty trestního řízení,zvláště pak postavení obviněného
v trestním procesu a jeho práva 2. Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot podle hlavy čtvrté trestního řádu / zákon č.141/1961 Sb. vazba zadrţení osoby podezřelé a obviněného vydání a odnětí věci zajištění peněţitých prostředků na účtu zaknihování cenných papírů, nemovitostí a jiné majetkové hodnoty 3. Vazba a její historie 3.1. Úprava zadrţení a vazby z historického pohledu v období po druhé světové válce aţ do roku 1950 3.2. stručná charakteristika vazebního vyšetřování na území ČR z historického pohledu před novelizací zákonem č. 558/1991 4. Současná právní úprava institutu vazby 4.1. základní pojmy obecně 4.2. důvody vazby 4.3. příkaz k zatčení 4.4. vyrozumění o vzetí do vazby 4.5. trvání vazby 4.6. nahrazení vazby zárukou, dohledem slibem nebo peněţitou zárukou 4.6.1. nahrazení vazby zárukou 4.6.2. nahrazení vazby slibem 4.6.3. nahrazení vazby dohledem probačního úředníka 4.6.4. nahrazení vazby peněţitou zárukou 4.7. orgány rozhodující o vazbě a jejich postup 4.8. vazba osoby mladistvé 4.9. reţim vazby 4.10. statistický vývoj vazbního vyšetřování na území okresu Jihlava včetně struktury od novely trestního řádu v roce 2001 /zákon č. 265/2001 Sb./ 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5.
5. Možné úvahy na úpravu institutu vazby v našem právním řádu de lege
ferenda 6.
Závěr
7.
Literatura
8.
Přílohy
Anotace: Tato práce pojednává o přípravném řízení trestním, o institutu vazby, její historii i současné právní úpravě. Popisuje instituty nahrazující vazbu a úvahy de lege ferenda.
Annotation:
This thesis deals with prelimenary penal process, detention process, detention history and current legislature. It describes the alternatives to detention and gives the analysis of „de lege ferenda“.
Úvodní zamyšlení
Při výběru bakalářské práce mne zaujalo hned několik témat. Zajištění závazků v obchodních vztazích, nabývání majetku, předkupní smlouvy a jiné.
Vybrala jsem si však téma, kdy při ctění presumpce neviny, je uvalena na svobodného občana vazba. Rozhodnutím o vzetí do vazby, je omezeno základní lidské právo a to právo, které je kaţdému dáno listinou základních práv a svobod. Právo na svobodu. Nutno podotknout, ţe tento institut má svá pevně stanovená pravidla a je tak činěno pouze za předpokladu, ţe je tímto právním úkonem chráněn zájem společnosti, který v tom okamţiku převaţuje nad právem jednotlivce. Stejně tak, právo jako takové má institut vazby svůj historický vývoj, utvářený vývojem společnosti, jejích priorit a zejména přístupem k osobním lidským právům, který institut vazby přivedl do dnešní podoby, která je, jak jinak, dalším mezistádiem ve vývoji tohoto institutu a práva jako takového.
Mým cílem je seznámit se s institutem vazby, jak probíhá v praxi. Předpokládám, ţe se mi podaří získat statistiku návrhů na vzetí do vazby a tím popsat historický vývoj, který podpořím statistickými daty ze Státního zastupitelství v Jihlavě a zároveň se chci zamyslet nad budoucností tohoto institutu.
1
1. Přípravné řízení trestní 1.1.ústavně právní základy přípravného řízení Přípravné řízení je proces, při kterém od prvotního oznámení je prověřováno, zda byl spáchán trestný čin, jaká osoba tento trestný čin mohla spáchat a zda je podezření důvodné a důkazy tomu nasvědčují, aby byla na určitou osobu podána obţaloba a věc poté řešil místně příslušný soud. Do vydání rozsudku je ctěna presumpce neviny a podezřelý z trestného činu má zaručena svá ústavní a lidská práva. JUDr. Miroslav Růţička, Ph.D. Poukazuje v knize Veřejná ţaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR především na čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) a článek 8 LZPS. 1 Oproti tomu je v knize Přípravné řízení trestní od autorů Doc. JUDr. Pavla Šámala,Ph.D., Doc. JUDr. Františka Novotného, Csc., JUDr. Miroslava Růţičky, JUDr. 1
LZPS č. 10: (Ochrana osobnosti) (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost,
osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodiného života. (3) Každýmá právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě. LZPS čl. 8: (Osobní svoboda) (1) osobní svoboda je zaručena. (2) Nikdo nesmí být stíhánnebo zbaven svobody jinak než z důvod a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody poze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. 3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činuje možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. (4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný příkaz soudce. Zatčená osobamusí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji pustit na svobodu. (5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. (6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
2
Františka Vondrušky a JUDr. Jaroslavy Novotné, v jejich druhém vydání kladen nemalý důraz i na ustanovení v Ústavě české Republiky.
A to zejména na ustanovení čl. 81, 82, 90
3)
a následujících, které pro význam
přípravného řízení a pozdějšího řízení před soudem mají stejný význam v principech demokratické společnosti, jako práva a povinnosti občana. Postavení soudů a jejich nezávislost stanovená naším Ústavním zákonem v těchto článcích, je pro občana stejně důleţitá, jako jeho osobní práva a svobody. Podstatným dokumentem pro přípravné řízení trestní, je také Úmluva
o ochraně
lidských práv a základních svobod4)( dále jen EÚLP). Patří mezi smlouvy, které dle čl. 10 Ústavy ustanovuje jako součást právního řádu ČR vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas. Dále, stanoví, pouţití mezinárodní smlouvy v případě, ţe mezinárodní smlouva stanoví něco jiného, neţ zákon ČR. 2
2
Ústava ČR: čl. 81: Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
čl.82:(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. (2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný. čl.90:Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Čl.91(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon. Čl. 92 Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud. Čl.93(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složenímslibu.(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon. Čl.94(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané. Čl.95(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní
3
Stejně jako vnitrostátní Ústava Čr, tak i EÚLP přípravné řízení reguluje. Není to limitování časovými úseky, ale podstatou věci samotné, kdy je kladen důraz na základní principy, které je nutné brát v úvahu, jako je spravedlivý proces, či právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a s ohledem na všechny okolnosti v celém procesu přípravného řízení. V podstatě je dáván důraz na kvalitu přípravného řízení, kdy je důleţité efektivním způsobem a v souladu se zákonem, zjistit skutkový stav věci.3 smlouvou.(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Čl.96(1)Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně. 3
EÚLP Článek 5 - Právo na svobodu a osobní bezpečnost 1. Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: a)
zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem;
b)
zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem;
c)
zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání;
d)
jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán;
e)
zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků;
f)
zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území, nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání.
2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu. 3. Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou
4
1.2. Pojem a funkce přípravného řízení trestního, jeho stádia a formy
Přípravné řízení je jedna z fází trestního řízení. Základním posláním přípravného řízení je prověřit podezření ze spáchání trestného činu. Dalším úkolem je shromáţdit přesvědčivé důkazy, pro trestní řízení, které je zahájeno podáním obţaloby, státním zástupcem, k soudu prvního stupně. Přípravné řízení je zahájeno sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, nebo provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu předcházejí a to bezprostředně. Dle JUDr. Růţičky v podstatě časově tyto úkony jsou konány téměř v jednom okamţiku. Podle úpravy účinné do roku 2001, zde bylo moţné dovodit i významnou časovou prodlevu mezi oběma úkony. Podáním obţaloby dle § 176 TrŘ, právní mocí usnesení o postoupení věci § 171 odst. 1 TrŘ, o zastavení trestního stíhání ( § 172 odst. 1 či 2 TrŘ), o schválení narovnání ( § 309 odst. 1, § 311 odst. 1 TrŘ) a právní mocí usnesení o osvědčení u podmíněného zastavení trestního stíhání, přípravné řízení trestní končí. Dle P. Šámala 5), plní přípravné řízení tyto funkce: a) vyhledávací, neboli zjišťovací. V této fázi se zajišťují různé důkazy, nové věrohodné informace a skutečnosti, které později slouţí k tomu, aby byly zákonem k výkonu soudní pravomoci, a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotyčná osoba dostaví k přelíčení. 4.Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. 5. Každý, kdo byl zatčen nebo zadržen v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění.
5
předloţeny při soudním řízení. Většinu práce na zajišťování důkazů je na policii české republiky, která na rozdíl od soudu má prostředky a posupy uzpůsobené k zajišťování různých stop, rozkrývání motivů a dalších potřebných důkazů k usvědčení pachatele trestného činu. Této fázi je také přítomno státní zastupitelství, jako garant zákonnosti pořizování důkazů. b) zajišťovací (fixační). Při shromaţďování důkazů, je více neţ pravděpodobné, ţe je potřeba uchovat tzv. nestálé, či pomýjivé důkazy. Můţe se jednat o daktyloskopické stopy (např. otisky prstů), můţe jít také o vyslechnutí svědka trestného činu, který utrpěl váţné zranění a není vyloučena moţnost, ţe těmto následkům nepodlehne, čiprověření pachové stopy, která můţe být časem znehodnocena.4 4
EÚLPČlánek 6 - Právo na spravedlivé řízení 1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. 2. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem. 3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: )a být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; )b mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby; )c
obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují;
)d vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; )e
mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví.
6
c) filtrační (verefikační) funkci. Ta zaručuje ochranu neviných osob, kteří jsou z trestného činu podezřelí. )Dle § 2 odst. 2 Trestního řádu o zásadě presumpce neviny)a to tím, ţe tato zásada spočívá v tom, ţe před soud jsou postaveny pouze osoby, u nichţ je dostatečně důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Tato zásada je neméně důleţitá, protoţe po podání obţaloby, jsou další fáze trestního řízení veřejné. Přípravné řízení je řízení neveřejné a jiţ všemi úkony, kterými do soukromí osoby podezřelé zasahuje, je stresující zátěţovou situací. Proto je tato funkce důleţitá v pokračování trestního řízení i jakýmsi testem dosavadního řízení přípravného, zda opravdu důkazy bezezbytku mohou vinu prokázat. Pro svoji jednoduchost, jasem zvolila popsat stadia přípravného řízení v celkovém řízení trestním pomocí grafu, ze kterého je patné i měnící se názvosloví pro pachatele trestného činu. Graf č.1:
5) Šámal P., Růžička M., Novotný F., Doucha J., Přípravné řízení trestní 2. doplňkové vydání Praha: H.C. Beck,2003 s. 14 (autorem příslušné části publikace je P.Šámal)
7
TRESTNÍ ŘÍZENÍ TRESTNÍ STÍHÁNÍ
A
VYKONÁVACÍ ŘÍZENÍ
B
C
přípravné řízení trestní
podezřelý
obviněný
obžalovaný
odsouzený
A) spáchání trestného činu B) podání obžaloby státním zástupcem C) rozsudek
1.3.
subjekty trestního řízení,zvláště pak postavení obviněného
v trestním procesu a jeho práva. Subjektem trestného činu je fyzická osoba, která je vymezena věkem 15ti let a nezbytnou součástí subjektu trestného činu je příčetnost této fyzické osoby. Jinými slovy pachatel, v širším slova smyslu i spolupachatel. Příčetnost je vymezena negativně, tedy lze definovat nepříčetnost, jako vymizení jedné ze dvou volních sloţek a to sloţky a) rozpoznávací, kdy subjekt trestného činu musí být schopen rozpoznat, ţe jednání je pro společnost škodlivé a b) ovládací sloţka, tzn. ţe osoba je schopna své jednání ovládat.
8
Pokud nejsou splněny podmínky spáchání trestného činu příčetnou zletilou fyzickou osobou, soud dospěje k závěru, ţe trestný čin spáchán nebyl. Zahájením trestního stíhání se doposud podezřelý občan stává obviněným. I v tomto stadiu trestního řízení, tedy v části přípravného řízení, která můţe směřovat k podání ţaloby, má obviněný svá práva, která jsou vymezena v zákoně 141/1961 Sb. (§ 32 a § 33.) Základním právem dle§ 33 je právo na vyjádření ke všem faktům, či skutečnostem, které se mu kladou za vinu, k důkazům. Dalším právem, kterým obviněný disponuje a v některých případech mu dává účinou zbraň proti pozdějšímu postihu, je právo nevypovídat. Obviněný má právo si zvolit obhájce, který se můţe účastnit dalších úkonů v přípravném řízení. Pokud obviněný je ve vazbě či ve výkonu trestu, můţe se svým obhájcem mluvit i bez účasti třetí osoby. Tato práva má obvinění i v případě, ţe byla omezena jeho způsobilost k právním úkonům, či jí byl v plném rozsahu zbaven.
Právo na obhajobu má i obviněný, který není schopen obhajobu ze svých prostředků uhradit. V těchto případech je poskytnuta obhajoba bezplatně, či za sníţenou odměnu. V tomto případě hradí obhajobu stát. Tyto práva jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinni obviněnému sdělit a také mu umoţnit jejich uplatňování.
2. Zajištění osob, věcí a jiných majetkových hodnot podle hlavy čtvrté trestního řádu / zákon č.141/1961 Sb. 9
2.1. Vazba Prvním českým trestním řádem byl trestní řád ze dne 29. července 1853. Po druhé světové válce aţ do 1.8.1950 platil v českých zemích trestní řád upravující vazbu č. 119/1873 říšského zákoníku, který je v Rakousku stále účinný. Poté zákon č. 87/1950 Sb. , o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 12. července 1950, poté zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 19. prosince 1956. Poslední platným právním předpisem, je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 29. listopadu 1961,
2.2. zadržení osoby podezřelé a obviněného Jak je patrné z gafu č. 1, před zahájením tresního stíhání je pachatel nazýván osobou podezřelou ze spáchání trestného činu. Osoba podezřelá, můţe být zadrţena, je li dán některý z důvodů vazby (viz kapitola 4.2.). Státní zástupce k zadrţení osoby podezřelé uděluje souhlas. Bez souhlasu nemůţe úpolicejní orgán zadrţet. Mimo případy, kdy věc nesnese odkladu.
Osoba podezřelá můţe být zadrţena kýmkoli na místě činu, či při útěku z místa činu. V tomto případě musí být předán policejnímu orgánu. Pokud není moţné zadrţenou podezřelou osobu předat, je nutné toto alespoň oznámit. Policejní orgán sepíše protokol o výslechu se zadrţeným, ve kterém jsou uvedeny skutečnosti ohledně zadrţení, jako je místo, čas, osobní údaje zadrţené osoby a důvody zadrţení. O zadrţení osoby podezřelé (dle § 76 TrŘ), musí policie informovat státního zástupce. Pokud odpadnou důvody zadrţení, musí být zadrţená osoba propuštěna na svobodu. Pokud důvody zadrţení trvají, policejní orgán vyhotoví usnesení o zahájení trestního stíhání a společně s protokolem o výslechu zadrţené či 10
obviněné osoby a dalšími důkazy státnímu zástupci předá, společně s podnětem k návrhu na vzetí do vazby. Podnět návrhu na vzetí do vazby musí obsahovat: a) zákonným
být
iniciály obviněného, pro jaký trestný čin je stíhán s jeho pojmenováním a odůvodněním
b)
přesný čas kdy byl obviněný zadrţen a co zadrţení předcházelo
c)
proč, tedy co spáchal a z jakého důvodu (viz důvody vazby) má vazba uvalena
Státní zástupce podá k soudu návrh na vzetí do vazby. Soudce má lhůtu 24 hodin, kdy je povinen zadrţeného vyslechnout a projednat návrh na uvalení vazby. Tedy rozhodnout, zda vazba bude uvalena, či zadrţeného propustí na svobodu. Pokud lhůta není dodrţena, obviněný je propuštěn. Návrh na vzetí do vazby musí být u soudu podán do 48 hodin od zadrţení podezřelé osoby. Pokud není tento časový limit dodrţen, musí být obviněný také propuštěn na svobodu. Při rozhodnutí o uvalení vazby, o tomto kroku musí soudce informovat státního zástupce i obhájce obviněného.
K problematice o zadrţení osoby podezřelé pouze podotýkám, ţe veškeré právní úkony, které dle této kapitoly provádí policejní orgán, můţe samostatně provádět státní zástupce bez účasti policejního orgánu.
2.3. vydání a odnětí věci Vydání či odnění věci upravuje § 78 TrŘ. Toto ustanovení zákona ukládá povinnost kaţdému, kdo má u sebe věc, která je důleţitá pro trestní řízení, tuto věc předloţit policejnímu orgánu, státnímu zástupci nebo soudu. Na výzvu k vydání věci je povinen drţitel věci věc vydat. V opačném případě můţe být věc dle § 79 TrŘ odňata. Mimo 11
jiné mu za toto chování můţe být uloţena pořádková pokuta dle § 66 odst. 1 aţ do výše 50.000,- Kč. Příkaz na odnětí věci vydává předseda senátu. V přípravném řízení příkaz k odnětí věci vydá státní zástupce, či policejní orgán, který však k odnětí věci musí obdrţet souhlas státního zástupce. Vyjímkou jsou situace, kdy pro zničení důkazu či z dalšího jiného důvodu není moţné postupovat způsobem předchozího souhlasu státního zástupce. Tento souhlas však musí být udělen dodatečně. K odnětí věci se přibírá nezúčastněná osoba. O zajištěných či vydaných věcech je pořízen přesný záznam, pro její pozdější identifikaci. Osoba, která věc vydala, či jí byla odňata, obdrţí o tomto úkonu písemné potvrzení, které můţe nahradit i opis protokolu. Pro zajímavost uvádím: I. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost věc doličnou předloţit, a to je reálné zejména u obviněného, který tak zřejmě učiní právě proto, aby neposkytoval proti sobě věcný důkaz, přičemţ nevznikne zároveň potřeba takovou věc zajistit, coţ v praxi bude spíše výjimečné, a ani nebude nutno aplikovat postup podle odst. 2 § 78 tr. ř., nelze splnění předkládací povinnosti vynutit, a to ani postupem podle § 66 tr. ř., nemá-li být dotčen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Paktu. Donucování ke splnění povinnosti věc předloţit cestou aplikace § 66 tr. ř. by bylo ústavní, jestliţe by se týkalo jiné osoby neţ obviněného, zavázané povinností věc doličnou předloţit. II. Pokud obviněný k jemu adresované výzvě nevydá věc důleţitou pro trestní řízení, uplatní se podpůrně zajišťovací úkon odnětí věci dle § 79 tr. ř. Toto odnětí přitom nelze chápat jako donucení k vydání věcného důkazu proti sobě samému, kdyţ jde o nucené zajištění věcných důkazů, byť proti vůli obviněného, jeţ ústavně nesouladné není. Odlišují se tak ve vazbě na zásadu zákazu donucování k sebeobvinění relevantní atributy institutů (případně nuceného) vydání věci a odnětí věci. Při vydání věci ve spojení s uloţením pořádkové pokuty se vyţaduje po obviněném nepřípustně volní 12
aktivní činnost, jíţ je nepochybně k naplnění obsahu pojmu sebeobvinění zapotřebí, přičemţ naproti tomu u odnětí věci se jedná evidentně o úkon, který obviněný pouze (za zákonem stanoveným podmínek) snáší.
5
2.4. zajištění peněžitých prostředků na účtu zaknihování cenných papírů, nemovitostí a jiné majetkové hodnoty
a) zajištění peněžních prostředků na účtu u banky Dalším institutem vyuţívaným v přípravném řízení trestním, je zajištění peněţních prostředků na účtu u banky, či dodatečně do banky došlých, pokud jsou určeny ke spáchání trestného činu, či k takovému účelu byly vyuţity, či je důvodné podezření, ţe pocházejí z trestné činnosti. Stejně jako při zadrţení či odnětí věci, můţe tento úkon provést jak předseda senátu , tak státní zástupce, či policejní orgán. Policejní orgán tak nemůţe učinit bez předchozího souhlasu státního zástupce. Ten můţe být udělen dodatečně a to ve lhůtě 48 hodin, kdy můţe rozhodnutí zrušit, nebo s ním vyslovit souhlas.
V praxi je obeslán bankovní ústav, který spravuje účet na kterém se peněţní prostředky nachází a poté, co banka oznámí , ţe je zajištění peněţních prostředků provedeno, je s touto skutečností obeznámen také majitel účtu. Rozhodnutí o zajištění peněţních prostředků, je povinna banka respektovat dnem, či přesněji okamţikem, kdy bylo bance toto rozhodnutí doručeno. Doručením rozhodnutí se také dočasně ruší jakékoli jiné dispozice majitele účtu, ne pouze nakládání s peněţními prostředky. 5
rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 561/04)
13
Pokud pominou důvody k zajištění peněţních prostředků pro účely trestního řízení, je rozhodnutí omezeno, či zrušeno zcela orgány činnými v trestním řízení. Policejní orgán v přípravném řízení opět pouze se souhlasem státního zástupce. Rozhodnutí se doručuje majiteli účtu i peněţnímu ústavu. Majitel účtu můţe kdykoli ţádat o zrušení tohoto zajištění. O jeho ţádosti musí poté neprodleně rozhodnout státní zástupce. Pokud je jiţ trstní řízení ve stádiu soudního projednávání, rozhoduje o ţádosti majitele účtu (případně o ţádosti právního zástupce majitel účtu) předseda senátu. Ţádosti lze podávat po uplynutí 14ti dnů od podání ţádosti předchozí, či při zjištění nových skutečností.
b) zajištění zaknihování cenných papírů Při rozhodnutí o zajištění zaknihovaných cenných papírů, platí stejné kompetence orgánů činných v trestním řízení, jako při zajištění peněţních prostředků u banky. Vyjímkou je pouze to, ţe Středisko cenných papírů, Česká národní banka (případně jiná osoba oprávněná k vedení evidence cenných papírů) neomezí k cenným papírům přístup na účtu investora, ale zřídí majiteli účtu zvláštní účet, na kterém zajištěné papíry eviduje. Orgán činný v trestním řízení můţe dispozice s původním účtem omezit zcela, či úplně.
c) zajištění nemovitosti Tímto úkonem je myšleno právní zajištění nemovitosti. Při řízení o zajištění nemovitosti zakáţe orgán činný v trestním řízení usnesením majiteli nemovitosti, aby s nemovitostí nakládal, či jí jinak zatíţil. Také mu stanoví lhůtu, aby do 15ti dnů sdělil, kdo má k nemovitosti předkupní nebo jiné právo. Ustanovení je také zasláno místně 14
příslušnému katastrálnímu úřadu. Pravomocné usnesení o zajištění nemovitosti je také mimo vlastníka doručeno osobám, které mají předkupní právo, nájemní právo, či další práva a finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichţ katastru se nemovitost nachází a také ve které má vlastník trvalý nebo jiný pobyt. Rozhodnutí o zajištění nemovitosti je vyvěšeno na úřední desce soudu. To však v případě, ţe zajištění provedl předseda senátu. Kompetentní orgány činné v trestním řízení mohou provést ohledání nemovitosti (viz § 79d TrŘ, odst. 3), pokud je tento úkon nezbytný. O tomto úkonu musí být informován vlastník nemovitosti, případně osoba, která s ním ţije ve společné domácnosti a osoba, které náleţí jiné právo k nemovitosti. Jakékoli nakládání s nemovitostí podléhá souhlasu soudce, či státního zástupce. Správa zajištěné nemovitosti je sloţitou a náročnou záleţitostí, proto je upravována zvláštním právním předpisem.
d) zajištění jiné majetkové hodnoty Při zajištění jiné majetkové hodnoty se jako v předchozích případech vyuţívají ustanovení TrŘ a to § 79e. Jinou majetkovou hodnotou se rozumí například listiny, či stavby nezapsané do katastru nemovitostí, jako stavba a ostatní obdobná aktiva.
3. Vazba a její historie 3.1.
stručná charakteristika vazebního vyšetřování na území ČR 15
z historického pohleduv období po druhé světové válce až do roku 1950 Na tomto místě, bych se ráda zmínila o zásadní změně ve vazebním vyšetřování, která nastala novelou č. 558/1991 Sb. A zde bych nastínila jakým způsobem probíhalo vazební vyšetřování před účinností této novely. Před účinností výše uvedené novely podle § 68 Trestního řádu je výslovně uvedeno, ţe vzít do vazby lze toliko osobu proti které bylo vzneseno obvinění (§ 163) nebo které bylo sděleno obvinění (§ 169). O vazbě rozhoduje soud, v přípravném řízení prokurátor. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe v této době v podstatě v přípravném řízení rozhodoval prokurátor, který aţ později byl nahrazen státním zástupcem. Co se týká trvání vazby, je zde znovu rozdílná úprava před pozdější novelizací a to, ţe v § 71 Trestního řádu bylo uvedeno, ţe vazba v přípravném řízení, včetně řízení podle hlavy desáté, můţe trvat nejvýše dva měsíce. Prodlouţit tuto lhůtu můţe jen nadřízený prokurátor. Celková délka vazby byla stanovena maximálně na dva roky. I z tohoto ustanovení vyplývá, ţe v podstatě, aţ na vyjímky ve vazebních věcech, rozhodoval prokurátor. Toto je patrno i z ustanovení § 72 odstavec 2 Trestního řádu, kde je uvedeno: „Obviněný má právo kdykoli ţádat o propuštění na svobodu. O jeho ţádosti musí soud a v přípravném řízení prokurátor neodkladně rozhodnout. Byla-li ţádost obviněného zamítnuta, můţe jí neuvede-li v ní jiné důvody opakovat aţ po uplynutí čtrnácti dnů.“ Zde je třeba podotknout, ţe o ţádosti se rozhodovalo usnesením.
V odstavci třetím, téhoţ paragrafu se uvádí:“ Souhlasí-li prokurátor s propuštěním 16
obviněného na svobodu, můţe v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu. Také poněkud jinak od současné právní úpravy a to ve stručnější formě, byl koncipován v § 73 Trestního řádu institut nahrazení vazby zárukou společenské organizace nebo slibem obviněného. Znovu na dokreslení citace ustanovení § 73 odstavec 1 Trestního řádu:“ Je-li tu jen důvod vazby uvedený v § 67 písmeno a) nebo c) a organizace uvedená v § 4 odstavec 1 (Základní organizace Revolučního odborového hnutí a mládeţnické organizace mohou po projednání v kolektivu pracujících nabídnout převzetí záruky za nápravu obviněného. Stejné oprávnění má Jednotné zemědělské druţstvo a Výrobní druţstvo.) nabídne převzetí zárukyza další chování obviněného a za to, ţe se na vyzvání dostaví k soudu, prokurátorovi nebo vyšetřovateli, můţe orgán rozhodující o vazbě, povaţuje-li záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze vyšetřovaného případu za dostatečnou, ji přijmout a ponechat obviněného na svobodě, nebo ho na svobodu propustit.
3.2. stručná charakteristika vazebního vyšetřování na území ČR z historického pohledu před novelizací zákonem č. 558/1991 Chtěla bych se zabývat právní úpravou vazby podle trestního řádu z roku 1956 Tento trestní řád rozlišoval jednak insitut zatčení, prozatimní vazby, zadrţení a vazby Zatčení bylo krátkodobé omezení osobní svobody, které bylo přípustné v těchto případechpodle právní úpravy trestního řáduv § 75 z č. 64 z roku 1956, bylo moţno takovou osobu zatknout, pouze tehdy,byla li přistiţena při činu. O přistiţení šlo i tehdy, byla li tato osoba pronásledována.
O kaţdém zatčení musely bezpečnostní orgány sepsat protokol a opis tohoto protokolu neprodleně doručit prokurátorovy. U zatčeného bylo moţno vykonat domovní nabo osobní prohlídku bez příkazu. V souladu s ustanovaním § 76 trestního řádu z roku 1956, nejednalo li se o případ 17
uvedený v §75 odstavec 1 trestního řádu, mohl být obviněný zatčen pouze na písemný příkaz soudu ato pouze tehdy byl –li tu některý z důvodů vazby podle § 79 tr. řádu proti osobě o jejíţ zatčení šlo, muselo být vzneseno obvinění a to právě pro ten trestný čin, pro který měl být obviněý zatčen. V přípravném řízenírozhodoval předseda senátu o vydání příkazu k zatčení na návrh prokurátora. Proti zamítavému rozhodnutí předsedy senátu, mohl podat prokurátor stíţnost. Porkurátor tedy sám nemohl nařídit zatčení obviněného. Zatčení prováděl na základě příkazu k zatčení bezpečnostní orgán. Zatčená osoba musela být nejpozději do 48 hodin odevzdána soudu, nebo byli-li příkaz k zatčení vydán v přípravném řízení, prokurátoru. O prozatimní vazbě mohly rozhodnout bezpečnostní orgány se souhlasem prokurátora §98 trestního řádu, vyjímečně musely vyţadovat nento souhlas dodatečně. Osoba podezřelá ze spáchání trestného činu mohla být vzata do prozatímní vazby pouze tehdy byli-li tu dán některý z důvodů vazby § 79 tr. řádu. Vyšetřovací orgán souhlas prokurárora nepotřeboval ale musela být také splněna podmínka, ţe věc nesnese odkladu. Namísto vzetí do prozatimní vazby mohl vyšetřovací orgán samostatně přijmout prohlášení osoby-slib obviněného a obviněného ponechat na svobodě. O kaţdém vzetí do prozatimní vazby musely vyšetřovací orgány ihned sepsat prokol a opis tohoto protokolu neprodleně doručit prokurátoru. Zákonnost a odůvodněnost vzetí do prozatimní vazby, zejména z hlediska, zda bylo odůvodněno podezření, zda osoba vzatá do prozatimní vazby spáchala trestný čin, přezkoumával prokurátor.
Prokurátor také mohl, pokud s prozatimní vazbou
nesouhlasil, zrušit usnesení vyšetřovacího orgánu o vzetí do prozatimní vazby. V trestněprocesní úpravě z roku 1956, byly důvody vazby upraveny v § 79 následovně: Obviněný mohl být vzat do vazby, pokud byly níţe uvedené skutečnosti, které dostatečně odůvodňovaly obavu, a) obviněný uprchne, zejména proto, ţe nelze ihned zjistit jeho totoţnost nebo bydliště, nebo pro vysoký trest b) obviněný bude působit na svědky nebo spoluobviněné anebo ţe bude jinak mařit objasnění skutečností závaţných pro trestní stíhání. 18
c) Moţnost, ţe se znovu dopustí trestného činu, který spáchal, nebo ţe dokoná trestný čin o který se pokusil, či vykoná trestný čin, kterým hrozil. Do vazby bylo moţné vzít pouze osobu, proti níţ bylo vzneseno obvinění. (§ 178 TrŘ č. 64/1956 Sb.) Pouze soud měl oprávnění vzít obviněného do vazby. V přípravném řízení měl toto právo prokurátor. Osobu zatčenou mohl vzít do vazby po podání obţaloby – předseda senátu.(§ 76 TrŘ č. 64/1956 Sb.) Z toho vyplývá, ţe na základě příkazu k zatčenípříkazu k zatčení vydaného předsedou senátu v přípravném řízení rozhodoval prokurátor. Od dodání zatčené osoby, muselo být rozhodnuto soudem nebo prokurátorem nejpozději do 48 hodin o vazbě. (§ 75 odst. 4, § 76 odst. 4 citovaného trestního řádu.) Při prozatimní vazbě (§ 77 odst. 3 tohoto trestního řádu), nebo zadrţené (§78 TrŘ č. 64/1956 Sb.) vţdy po výslechu zatčené osoby. O vzetí obviněného do vazby byli informováni rodinní příslušníci, zeměstnavatel, o vzetí do vazby příslušníka ozbrojeného sboru, byl informován jeho náčelník. Usnesení o vzetí do vazby mělo být vahlášeno vţdy po výslechu a zapsáno do protokolu včetně poučení obviněného o jeho právech, včetně vyjádření obviněného, zda podává a z jakých důvodů stíţnost. Stíţnosti proti usnesení o vazbě mohly podat Usnesení o vzetí do vazby mladistvého muselo být oznámeno také orgánu pověřenému péčí o mládeţ.
19
4. Současná právní úprava institutu vazby 4.1. základní pojmy obecně 6 vazba- Vazba je opatření v trestním řízení, které slouţí k zajištění osoby obviněného pro účely trestního řízení a výkonu trestu. Účelem vazby je zabránit obviněnému, aby se vyhýbal trestnímu řízení nebo trestu, aby mařil či ztěţoval provádění důkazů, aby dokonal trestný čin či páchal další trestnou činnost. Podstatou vazby je dočasné (nicméně zpravidla delší, řádově trvající týdny, měsíce, výjimečně i roky) omezení osobní svobody obviněného rozhodnutím soudu ve specializované vazební věznici či ve vazebním oddělení věznice běţné. Vazba má pouze zajišťovací funkci, nelze ji pokládat za trestní sankci či prostředek nápravy, zároveň také nijak dopředu neurčuje výsledek trestního stíhání (budoucí odsouzení obviněného). Vazbu je třeba odlišovat od zadrţení, které je jiným trestněprocesním institutem k zajištění osob a od zajištění, které je upraveno zákonem o Policii České republiky. orgány činné v trestním řízení - jsou podle aktuálního trestního řádu soud, státní zástupce a policejní orgán, pokud provádějí úkony trestního řízení. policejní orgán - je jedním z orgánů činných v trestním řízení a zásadně se jím rozumí útvar Policie České republiky nebo jeho niţší organizační článek, který plní úkoly v trestním řízení. Policejní útvary vystupují v postavení policejního orgánu nejčastěji a dělí se na útvary s územně vymezenou působností a útvary s působností na celém území České republiky. státní zástupce - v přípravném řízení vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti, rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím policejního orgánu, na konci přípravného řízení podává obţalobu či rozhoduje o postoupení věci, zastavení trestního stíhání, přerušení trestního stíhání, podmíněném zastavení trestního stíhání či schválení narovnání. soud -
je nezávislý státní orgán (státní úřad v širším smyslu) vykonávající na
základě teorie dělby moci soudnictví a poskytující ochranu porušeným a ohroţeným 6
zdroj: www.wikipedia.cz
20
právům fyzických a právnických osob a jiným zákony chráněným zájmům.
4.2. důvody vazby Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ze dne 29. listopadu 1961, který vazbu upravuje v § 67 a v § 68. § 67 striktně vymezuje důvody, za niţ obviněný smí být vzat do vazby a to pouze pokud z jeho chování či jiných faktů vyplývá důvodná obava, ţe a) mu
uprchne, bude se skrývat či vyhýbat trestu, či trstnímu stíhání, či hrozí vysoký trest
b) do
bude mařit vyšetřování, působit na svědky či spoluobviněné, kteří této doby nebyli vyslechnuti
c)
bude pokračovat v páchání trestné činnosti, pro kterou je stíhán, či trestný čin dokoná.
Vazbu je moţné uvalit pouze na osobu, tedy obviněného, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání. O vazbě rozhoduje soud na návrh státního zástupce. Soudce, který o vazbě rozhodne, je pro další řízení ve věci obžalovaného vyloučen. Čin, pro který je moţno podat návrh na vazbu, je úmyslný trestný čin s odnětím svobody větší jak dva roky a také pro nedbalostní trestní čin, jehoţ horní hranice převyšuje tři léta.
Pro doplnění uvádím, ţe úmyslné trestné činy jsou ty, u nichţ se vyţaduje, aby pachatel jejich spácháním buď o dosaţení deliktního následku usiloval, nebo byl minimálně srozuměn s tím, ţe nastane. Dále dělíme úmysl na přímý a nepřímé , zatímco u nedbalostních (kulposních) trestných činů postačuje, ţe pachatel buď věděl, ţe škodlivý následek můţe způsobit, ale bez přiměřeného důvodu očekával, ţe k němu nedojde, anebo to nevěděl, přestoţe to vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl. Nedbalostní trestní činy dělíme dále na vědomé a nevědomé. Současná právní úprava podle zákona č. 40/2009 – Trestní zákoník, nově zavedla dělení trestních činů na přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní 21
zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.
Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny. Zvlášť závaţnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Pravidla podmínek pro vzetí do vazby neplatí v případech, kdy obviněný a)
uprchl, nebo se skrýval
b)
nepodařilo se jej předvést či zajistit jeho účast při úkonech na trestném
řízení
poté, co se opakovaně nedostavil na předvolání c)
není známa jeho totoţnost a není moţno ji zjistit dostupnými prostředky
d)
mařil objasnění tresného činu, či ovlivňoval svědky, případně
spoluobviněné e)
v trestné činnosti, pro kterou je stíhán pokračoval.
Pokud není moţné obviněného předvolat, předvést či zadrţet nebo jakýmkoli jiným způsobem zajistit jeho účast při výslechu a je dán některý z důvodů vazby v § 67, můţe soud na návrh státního zástupce (případně předseda senátu, pokud se nejedná o samosoudce), vydat příkaz k zatčení.
4.3. příkaz k zatčení Příkaz k zatčení musí obsahovat takové údaje, aby bylo vyloučeno, ţe policení orgán obviněného zamění s jinou osobou a zároveň popis skutku či činu, přesněji činu trestného a důvody, proč je příkaz k zatčení vydán.
Policejní orgán je povinen neodkladně obviněného dodat soudu, který příkaz k zatčení vydal. Lhůta pro dodání obviněného k místně příslušnému soudu je 24 hodin. Pokud se tak nestane, musí být obviněný propuštěn na svobodu. Soudce má stejnou lhůtu, pro vyslechnutí obviněného a o rozhodnutí o vazbě, kterou musí obviněnému sdělit a to 24 hodin od dodání obviněného na soud. Vazební případy 22
zaujímají přední prioritu u místně příslušných soudů a pro toto rychlé a neodkladné jednání je zajištěna nepřetrţitá sluţební pohotovost některého ze soudců. Výslech obviněného můţe provést i jiný věcně příslušný soudce. Potřebné informace poté deleguje na soud, který příkaz k zatčení vydal, který o vazbě rozhodne na základě získaných informací. Výsledek o rozhodnutí o uvalení vazby v tomto případě můţe sdělit obviněnému věcně příslušný soud, který výslech prováděl. Pokud není dodrţena lhůta 24 hodin, musí být obviněný propuštěn na svobodu.
4.4. vyrozumění o vzetí do vazby Pokud je obviněný vzat do vazby, je zákonná povinnost o tomto právním úkonu vyrozumět rodinného příslušníka, a také jeho zaměstnavatele. Obviněný má právo s tímto oznámením nesouhlasit a v tomto případě vyrozumění o vzetí do vazby není podáno. Právem nesouhlasit s podáním vyrozumění nemůţe disponovat mladiství u kterého je vyrozumění podáno bez dalších průtahů. V případě cizího státního příslušníka je převáţně také informován konzulární úřad státu, jehoţ je cizinec občanem.
4.5. trvání vazby Uvalení vazby je tak závaţným vstoupením do základních lidských práv a svobod, ţe je zákon ukládá tyto věci vyřizovat přednostně. Zákon také stanovuje maximální moţné délky vazeb, které jsou přehledně zpracovány v příloze k pokynu obecné povahy pořadové číslo 12/2003. (Viz tabulka č. 1.) Jako nejdůleţitější ve vztahu ke lhůtám se jeví § 71 trestního řádu ze kterého je nutno vycházet a já se v dalším o tomto paragrafu zmiňuji v podrobném rozboru vazebního vyšetřování. Nejen při uvalení vazby, ale také po celou její dobu, je znovu zkoumán vazební důvod a v přípravném řízení, pokud vazba trvá tři měsíce, státní zástupce má povinost do pěti pracovních dnů rozhodovat, zda obviněného bude ponechávat ve vazbě.
23
Toto rozhodnutí nutnosti vazby, je státní zástupce povinen opět po třech měsících přezkoumat. Nestačí, ţe původní vazební příčina trvá, ale musí k tomuto prodluţování vazby být závaţné důvody, zejména, ţe samotné propuštění by ztíţilo, či mělo vliv na cíle trestního stíhání. O tomto rozhodnutí státního zástupce v konečném důsledku, zda vazba bude prodlouţena či zda se obviněný propustí z vazby na svobodu, rozhoduje soud a to nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy u něj byla podána obţaloba či spis na základě rozhopdnutí o postoupení nebo přikázání věci obviněného. Pakliţe soud ponechá obviněného ve vazbě, či rozhodne o vzetí do vazby aţ po podání obţaloba, toto rozhodnutí je povinen přezkoumat obdobně jako státní zástupce, kaţdé tři měsíce. V praxi soud rozhoduje na základě připravených podkladů a na návrh státní zástupce. V případě řízení o opravném prostředku o ponechání obviněného ve vazbě, rozhoduje příslušný nadřízený soud. Lhůta trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k zatčení nebo zadrţení obviněného, či od doby, kdy došlo k omezení svobody obviněného. Tabulka č.1 uvádí maximálně moţné lhůty pro trvání vazby. Vyjímku z maximálně přípustných vazebních lhůt tvoří případ, kdy obviněný byl na základě rozsudku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zvlášť závaţný trestný čin a to aţ do nařízení výkonu trestu odnětí svobody. Doba, kterou obviněný strávil ve vazbě je obviněnému, po pravomocném rozsudku, který nabyde právní moci, tedy jiţ odsouzenému, započítána do výkonu trestu.
24
Tabulka č.1: Nejvyšší přípustné doby trvání vazby Příloha k pokynu obecné povahy poř.č. 12/2003 Přehled nejvyšších přípustných dob trvání vazby s rozlišením na přípravné řízení a řízení před soudem (do 1.1.2004 i u mladistvých obviněných)
Trestní sazby
Maximální délka
Maximální délka
Celková maximální
odnětí svobody
vazby připadající
vazby připadající
délka sazby * **
na přípravné řízení na řízení před soudem Aţ 6 měsíců
Maximální délka
8 měsíců
1 rok
Aţ 1 rok
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
Aţ 18 měsíců
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
Aţ 2 roky
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
Aţ 3 roky
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
6 měsíců aţ 2 roky
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
6 měsíců aţ 3 roky
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
6 měsíců aţ 5 let
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
1 rok aţ 5 let
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
1 rok aţ 6 let
8 měsíců
1 rok 4 měsíce
2 roky
1 rok aţ 8 let
1 rok
2 roky
3 roky
1 rok aţ 10 let
1 rok
2 roky
3 roky
25
2 roky aţ 5 let
4 měsíce
8 měsíců
1 rok
2 roky aţ 7 let
8 měsíců
1 rok 4 měsíce
2 roky
2 roky aţ 8 let
1 rok
2 roky
3 roky
2 roky aţ 10 let
1 rok
2 roky
3 roky
3 roky aţ 8 let
1 rok
2 roky
3 roky
3 roky aţ 10 let
1 rok
2 roky
3 roky
5 aţ 12 let
1 rok
2 roky
3 roky
5 aţ 15 let
1 rok
2 roky
3 roky
8 aţ 12 let
1 rok
2 roky
3 roky
8 aţ 15 let
1 rok
2 roky
3 roky
10 aţ 15 let
1 rok
2 roky
3 roky
5 aţ 12 let nebo
1 rok 4 měsíce
2 roky 8 měsíců
4 roky
1 rok 4 měsíce
2 roky 8 měsíců
4 roky
1 rok 4 měsíce
2 roky 8 měsíců
4 roky
1 rok 4 měsíce
2 roky 8 měsíců
4 roky
vyjímečný trest 5 aţ 15 let nebo vyjímečný trest 10 aţ 15 let vyjímečný trest 12 aţ 15 let nebo vyjímečný trest * Po uplynutí příslušných dob (v rozsahu připadajícím na přípravné řízení nebo řízení před soudem, přičemţ v úvahu vzájemné započítávání), musí být obviněný ihned propuštěn z vazby na svobodu. ** V případech souběhu trestných činů (jednočinného nebo vícečinného), je-li o nich vedeno (v případě vícečinného souběhu ) společné řízení, je pro určení nejvyšší přípustné doby rozhodující čin nejpřísněji trestný. To za podmínky, ţe se k tomuto trestnému činu (půjde-li o vícečinný souběh) vůbec váţe některý z důvodů vazby.
26
Důvody vazby průběţně zkoumají všechny orgány činné v trestním řízení. Tedy policie, státní zástupce i soud. Policie a státní zástupce z úřední povinnosti, soud v přípravném řízení pouze na základě stíţnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby. Pokud je objektivně zjištěno, ţe důvod vazby pominuly, či pokud je trestný čin například překvalifikován se sazbou, která nepovede k uloţení trestu odnětí svobody, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu. V tomto případě musí být zároveň splněna podmínka, ţe se obviněný neskrýval, dostavoval se na předvolání, není neznámé totoţnosti, nepůsobil na svědky či spoluobviněné aby mařil objasnění skutečností důleţitých pro objasnění trestné činnosti a není podezření, ţe bude pokračovat v trestné činnosti, za kterou je stíhán.
4.6.
nahrazení vazby zárukou, dohledem, slibem nebo
peněžitou zárukou 4.6.1. nahrazení vazby zárukou Uvalení vazby svojí podstatou a omezeními, které přináší obviněnému, je institut, který je pouţíván v případě nezbytně nutném, jeví-li se tato z hlediska dosaţení účelu trestního řízení nezbytnou. Proto je pochopitelná snaha jiţ s historickými kořeny, vazbu nahradit jiným institutem. Mimo jiné lze vazbu nahradit zárukou, dohledem nebo slibem. Toto není moţné u koluzní vazby. Problematika je v těchto případech sloţitější a ve své práci ji podrobněji rozpracovávat nebudu. Orgán rozhodující o vazbě můţe přijmout záruku, pokud se za obviněného zaručí 27
zájmové sdruţení občanů či důvěryhodná osoba a to ve smyslu, ţe se obviněný na vyzvání bude dostavovat na policii, k soudu, či ke státnímu zástupci.
4.6.2.
nahrazení vazby slibem
Další moţností, kterou zákon umoţňuje, je nahrazení vazby slibem obviněného. Slib musí být napsán a podepsán obviněným. Můţe být napsán vlastnoručně, na psacím stroji, či na počítači, ale podepsat ho musí sám obviněný. Není přípustný slib podepsaný od právního zástupce, opatrovníka nebo jiné osoby. Mezi náleţitosti takovéhoto slibu patří prohlášení obviněného, ţe povede řádný ţivot, ţe se nedopustí trestné činnosti, slíbí, ţe se na vyzvání bude dostavovat k soudu, ke státnímu zástupci i na policii. Oznámí vţdy a to předem, ţe se vzdálí z místa pobytu, ţe splní omezení, která mu budou uloţena. Pokud orgán rozhodující o vazbě tento slib shledá dostačujícím, je obviněný propuštěn na svobodu na základě svého slibu.
4.6.3. nahrazení vazby dohledem probačního úředníka S ohledem na projednávaný případ či na osobu obviněného je dalším institutem nahrazujícím vazbu dohled probačního úředníka. Dohled vykonávají úředníci a asistenti probační a mediační sluţby. Pokud je nad obviněným vysloven dohled, je jeho povinností dostavovat se ve stanovených lhůtách k probačnímu úředníkovi, měnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem, podrobovat se všem uloţeným omezením, která mohou trvat maximálně po celou dobu trvání důvodů vazby a která směřují k tomu, aby se obviněný nedopustil trestné činnosti a nemařil vyšetřování. Pokud obviněný neplní povinnosti mu uloţené v rámci institutu nahrazujícím vazbu v 28
bodech 4.6.1. aţ 4.6.3. a trvají-li důvody vazby, soud v přípravném řízení na návrh státního zástupce rozhodne o vazbě.
4.6.4. nahrazení vazby peněžitou zárukou Jiţ v trestněprávní úpravě v roce 1873 i v uherském trestním řádu z roku1896 byl zakotven institut peněţité či majetkové záruky. Tato ustanovení jsou často podrobována kritice a to zejména z důvodu, ţe je poskytováno jako určité privilegium majetnějším občanům. Nemajetným občanům je tento institut nedostupný. Platná právní úprava vymezuje okruh trestné činnosti, kdy nahrazení vazby peněţitou zárukou není moţný, jako například pokud je obviněný stíhán pro trestný čin vraţdy a dalších zákonem stanovených trestných činů dle § 73a, odstavec 1. Peněţitá záruka se souhlasem obviněného můţe být sloţena i jinou osobou. Tato osoba musí být předem seznámena s podstatou obvinění a skutečnostmi, které vedli k uvalení vazby na obviněného. Minimální hodnota peněţité záruky činí 10.000 Kč. Peněţitá záruka můţe připadnout státu, pokud obviněný uprchne, skrývá se nebo neoznámí změnu pobytu, čímţ znemoţňuje doručování, zaviněně se nedostavuje na předvolání k úkonu v trestním řízení, opakuje trestnou činnost, či se snaţí trestný čin dokonat, případně se vyhýbá trestu. U peněţité záruky můţe být změněna její výše, či můţe být na návrh obviněného, či osoby která ji sloţila anebo i bez návrhu zrušena soudem nebo státním zástupcem, pokud pominuly důvody, které vedly k přijetí peněţité záruky. V případě rozhodování o změně výše peněţité záruky či jejím zrušení, musí být automaticky přzkoumávány důvody pro rozhodnutí o vzetí do vazby. Pokud je obviněný pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, 29
nebo peněţitému trestu, peněţitá záruka trvá do dne nastoupení výkonu trestu odnětí svobody či do zaplacení peněţitého trestu společně s náklady řízení. Pokud odsouzený nezaplatí peněţitý trest či náklady řízení, peněţitá záruka po předchozím upozornění je na tuto úhradu pouţita.
4.7. orgány rozhodující o vazbě a jejich postup O vzetí do vazby rozhoduje soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V předcházející právní úpravě o vzetí do vazby rozhodoval pouze prokurátor. Soud pouze rozhodoval v případě stíţnosti proti usnesení prokurátora o vzetí obviněného do vazby či při zamítnutí ţádosti o propuštění z vazby. V publikaci “Zadrţení a vazby v českém trestním procesu” od autorů JUDr. Miroslava Růţičky a JUDr. Jany Zezulové na str. 443 je zmínka o skutečnosti, ţe jiţ v roce 1975 byl tento postup zpochybňován a bylo upozorňováno v práci V. Mandáka na skutečnost, ţe ve většině procesních systémů rozhodují o uvalení vazby soudní orgány a to i v přípravném řízení. V tomto postupu je spatřována nejvyšší moţná záruka objektivního rozhodování o tak závaţném právním úkonu. Do souladu s články Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, byl tento princip právně zakotven aţ novelou č.558/1991 Sb., která oprávnění rozhodovat o vzetí do vazby svěřila v přípravném řízení soudci a po podání obţaloby soudu, resp. samosoudci. V přípravném řízení rozhoduje o uvalení vazby soudce, ale pouze na návrh státního zástupce. Státní zástupce podává návrh na uvalení vazby zejména u osoby, která byla zadrţena jako osoba podezřelá či u obviněného. Pokud státní zástupce u zadrţené osoby nenařídí propuštění, je do 48 hodin povinen tuto zadrţenou osobu odevzdat soudu s návrhem na vzetí do vazby. Návrh na vzetí do vazby můţe být podán na základě návrhu policejního orgánu. Pokud státní zástupce podává návrh na vzetí do vazby sám, musí policejní orgán o tomto kroku informovat. 30
Státní zástupce prověřuje před podáním návrhu na vzetí do vazby důvody vazby a důkazy, ze kterých jsou tyto důvody dovozovány. V návrhu se vyjadřuje k dalším zjištěným okolnoste, například ke skutečnosti, ţe obviněný jiţ působil na svědky či jinak mařil objasňování skutečností závaţných pro trestní stíhání. V návrhu také sdělí soudu další důleţité skutečnosti, jako poţadavek obţalovaného na ustanovení obhájce, či nutnost přizvání tlumočníka. (Povinné náleţitosti návrhu na vzetído vazby jsou popsány v kapitole 2.2.)
Pokud se návrh na vzetí do vazby týká více obviněných, v návrhu je nutné uvést povinné údaje u kaţdého z nich. Návrh na vzetí do vazby je soudu doručen prostřednictvím kanceláře státního zastupitelství, doručovatele státního zastupitelství či justiční stráţí. Vyjímečný případ je uváděn jako doručování policejním orgánem. Po doručení návrhu na vzetí do vazby je soudce ze zákona do 24 hodin povinen zadrţenou osobu vyslechnout. O datumu a místě konání výslechu spraví obviněného, jeho obhájce a státního zástupce. Stejný postup je u osob, kteří nebyli zadrţeni jako obvinění například pokud se tyto osoby nachází v nemocničním zařízení, na protialkoholní záchytné stanici, či je pouze předvolán aniţ by předcházelo jeho zadrţení. Lhůta 24 hodin musí být dodrţena bez ohledu na moţnosti obhájce zúčastnění se výslechu. Povinností soudce je pouze vhodným způsobem okonání výslechu informovat advokátní kancelář. Ani přítomnost státního zástupce u výslechu není povinná. Po výslechu soudce můţe rozhodnout o tom, ţe obviněného či podezřelého propustí, či na něj uvalí vazbu. Vazba můţe být nahrazena zárukou, slibem, dohledem probačního úředníka anebo peněţitou zárukou. (viz kapitola 4.6.) Své rozhodnutí musí soudce podrobně odůvodnit. Státní zástupce těmito závěry soudu 31
ani jeho sanoviskami není vázán. Při propuštění osoby podezřelé na svobodu není přípustná stíţnost státního zástupce. Ta se připouští pouze v případech nahrazení vazby jiným institutem. Proti rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby je stíţnost přípustná a o této stíţnosti rozhoduje nadřízený soud. V tomto případě je logické, ţe stíţnost nemá odkladný účinek.
Rozhodnutí soudu ve věci návrhu o uvalení vazby má formu usnesení. Náleţitosti usnesení, jímţ se obviněný bere do vazby: a) označení soudu, který o vzetí do vazby rozhodl b) přesné označení obviněného a to tak, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. K přesnému označení jako je jméno, datum narození se připojuje např. Rodné jménu, zaměstnavatel, přezdívky či jiné údaje, zejména u osob u kterých se totoţnost zjistit nepodařilo. c) vazební důvody d) časový údaj, od kdy je vazba započítávána e) poučení o opravném prostředku V odůvodnění je uveden trestný čin, za který je obviněný stíhán, procesní úkony předcházející tomuto rozhodnutí a skutkové okolnosti, ze kterých soud o uvalení vazby vycházel. U mladistvého skutečnosti, které osvědčují, ţe účelu vazby nebylo moţné dosáhnout jinak. Jako zajímavost uvádím, ţe část této problematiky je popsána doslovně na str. 450-451 v poblikaci “Zadrţení a vazby v českém trestním procesu” od autorů JUDr. Miroslava Růţičky a JUDr. Jany Zezulové a shodně slovo od slova na straně 891 v publikaci “Přípravné řízení trestní” v pasáţi od téhoţ autora. Z tohoto vyplývá, ţe si za jiţ 32
vydaným textem opravdu stojí.
4.8. vazba osoby mladistvé Do konce roku 2003 problematiku úkonů s osobami mladistvími řešil zákon č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád) v platném znění toho kterého období. V dnešní době upravuje řízení v trestních věcech s mladistvou osobou zákon č. 218/2003 Sb. Ze dne 25. června 2003, Zákon o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe)
V předcházející úpravě se v řízení proti mladistvím kladl důraz na to, aby vyšetřování i rozhodování ve věcech mladistvých bylo činěno osobou, která má dostatek ţivotních zkušeností i znalost otázek související s výchovou mládeţe, aby byl zaručen výchovný účinek. Zejména pak spolupráci se společnostmi či zařízeními, které zajišťovaly péči o mládeţ aţ po odborníky psychiatrie. Úpravu zákona si vyţádala situace, kdy v devadesátých letech došlo k nárůstu stíhaných, ţalovaných a odsouzených trestných činů spáchaných osobami mladistvými. Byla ponechána stávající věková hranice odpovědnosti, tedy 15 let a vůči nezletilým pachatelům jsou uplatňovány nejen trestní sankce, ale I výchovná opatření a je vyvozována také odpovědnost vůči osobám, kteří zanedbali či neplnili řádně dohled na mladistvým delikventem. Dle nového zákona č. 218/2003 Sb. by opatření uplatňovaná u mladistvých měla mít převáţně smíšenou povahu. Zákon také vedl k vytvoření nových speciálních soudů pro mládeţ. Další institucí, která vznikla a má svoji úlohu, jako i sociálně-právní ochrany dětí, je I probační a mediační sluţba, ktrou nový zákon o probační sluţbě č. 257/2000 Sb. ustanovuje. Nutno podotknout, ţe oproti citaci zákona o vzniku nových speciálních soudů pro 33
mládeţ, tyto nevznikly, toliko speciální senáty u všech stupňů soudů. Do 31.12.2003 bylo moţné uvalit vazbu na mladistvého pouze pokud nebylo moţné účelu vazby dosáhnout jinak. Tedy vazba zůstala i nadále jako vyjímečný prostředek, který byl a je pouţit pouze v případech nezbytně nutných. Prostředků nahrazujících vazbu je několik a jiţ dříve byly zmíněny. Jedná se o nahrazení vazby zárukou zájmového sdruţení nebo osoby schopné příznivě na mladistvého působit, slibem mladistvého, ţe povede řádný ţivot, nedopustí se trestné činnosti a dodrţí omezení, která mu budou uloţena, dohledem probačního pracovníka nebo peněţitou zárukou. Peněţitá záruka je přijímána pouze vyjímečně. Časté je vyuţívání několika opatření navzájem či opatření jiná se stejným účinkem. Častá a doporučovaná alternativa vazby je dohled probačního úředníka, který u mladého člověka můţe mít důleţitou roli v utváření si postojů a při zásadních rozhodnutích mladého delikventa.
Důvodem, proč je vazba nahrazována jinými opatřeními je ta, ţe ztrátu svobody vnímá mladý člověk velmi negativně. Proto také je-li mladistvý vzat soudcem okresního soudu pro mládeţ do vazby, musí být propuštěn okamţitě po zajištění náhradního vazebního opatření. Ať je to záruka, slib, či další moţné alternativy nebo jejich kombinace. U osoby mladistvé je při vzetí do vazby nutné bezodkladně o této skutečnosti informovat zákonného zástupce, zaměstnavatele, probační a mediační sluţbu a orgán sociálně-právní ochrany, pokud měl mladistvý uloţenou ochranou výchovu. Ve všech úkonech je nezbytné brát ohled na věk mladistvého a duševní vyspělost tak, aby nedošlo k narušení jejich psychické rovnováhy. Vazba osoby mladistvé můţe trvat maximálně dva měsíce. Pouze v případech velmi závaţného provinění, je maximální délka vazby u mladistvého stanovena na šest měsíců. Po uplynutí základních lhůt pro vazební stíhání mladistvého a nutnosti 34
pokračování vazebního stíhání, je moţné tuto dobu prodlouţit ve vyjímečných případech o další dva měsíce. U zvlášť závaţného provinění je moţné základní lhůtu vazby šesti měsíců v přípravném řízení prodlouţit o dalších šest měsíců a také o šest měsíců v řízení před soudem. Celková doba vazby mladistvého tak nesmí překročit lhůtu osmnácti měsíců. O prodlouţení vazby rozhoduje soudce soudu pro mládeţ nadřízeného soudu pro mládeţ, který je příslušný věc projednat. V přípravném řízení o vazbě mladistvého rozhoduje soudce okresního soudu pro mládeţ na návrh státního zástupce. Státní zástupce také podává ţádost soudu o případném prodlouţení vazby a to nejpozděli ve lhůtě 15 dnů před skončením základní lhůty pro uvalení vazby. Lhůty počátku vazby jsou počítány od prvního omezení svobody, tedy od zadrţení, zatčení či od soudního rozhodnutí o uvalení vazby.
Osoba mladistvá, která nedovršila při zadrţení věku osmnácti let, musí být umístěna odděleně. Výkon vazby nesmí být vykonáván společně s dospělými. Pouze pokud tato moţnost není, je mladistvá osoba po dobu nutnou v zařízení společném. Líčení ve věci mladistvých není veřejné. Na návrh mladistvého se zasedání můţe veřejně konat. Ţádné informace, které jsou v průběhu celého trestného řízení poskytovány vedoucí ke ztotoţnění, jsou zakázány. I rozsudek, který je vyhlašován veřejně, můţe být s ohledem na charakter provinění a osobu mladistvého vyhlášen jiným neţ veřejným způsobem, z důvodu ochrany mladistvého.
4.9. režim vazby Způsob výkonu vazby v trestním řízení upravuje zákon č.293/1993 Sb. Ze dne 35
10.listopadu 1993, jako i práva a povinnosti osob ve vazbě a dalších pracovníků a příslušníků a vězeňské sluţby. Základní zásada výkonu vazby je ta, ţe se na vazebně zadrţovaného občana hledí jako na osobu nevinnou a to aţ do vynesení odsuzujícího rozsudku soudem. Na osobu na kterou je vazba uvalena nesmí být vytvářen jakýkoli fazický či psychický nátlak. Zajištění úkonů vazby a ostrahu vykonává Vězeňská sluţba, která se řídí zákonem o vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky č. 555/1992 Sb. Výkon vazby zadrţený vykonává ve vazební věznici nebo ve zvláštním oddělení věznice pouze na základě písemného rozhodnutí, ke kterému je připojen příkaz soudu. Občan na kterého je vazba uvalena, musí být při přijetí do vazby seznámen s právy a povinnostmi a s řádem věznice, kde je výkon vazby stanoven. Z důvodu přísných časových limitů, které nesnesou odkladu, je nutností, ţe do vazební věznice se přijímá trvale a bez omezení.
Pokud obviněný ve vazbě poţádá o samostatný pokoj, je mu, pokud to moţnosti vězeňského zařízení umoţňují, vyhověno. Důleţitou funkcí vazby je zajistit to, aby obviněný či zadrţený nemařil úkony v trestním řízení. Toto je moţné i ve výkonu vazby. Proto jsou vazební vězni oddělení od ostatních vězňů, společně stíhaní jsou odděleni vzájemně, obvinění jsou oddělení od pravomocně odsouzených, muţi od ţen. Na poţádání jsou oddělené cely pro kuřáky a nekuřáky. Vazba můţe být vykonávána také ve zmírněném reţimu. Vazební vězeň se tak dostává do společných sociálních a kulturních prostor, kde se mohou stýkat s jinými obviněnými. Obvinění musí mít v cele lůţko, skříňku, stolek, ţidle (a to v počtu osob, které jsou v 36
cele umístěni) a neprůhlednou zástěnou se sociálním zařízením. Dále signalizaci a osvětlení. Obvinění mají nárok na stravu a právo pouţívat vlastní oděvy, obuv i prádlo. Mohou také korespondovat bez omezení, poze pod kontrolou, aby nenarušila účel vazby. Mezi obhájcem a obviněným není kontrola písemností povolena. Pouţití telefonu je za určitých podmínek obviněnému také umoţněno. Obviněný můţe přijímat návštěvy v počtu maximálně čtyř osob, jednou za dva týdny a to devadesát minut.tyto však mohou být dle potřeb upravovány. Na návštěvy obhájce má obviněný právo nepřetrţitě. Obviněný si můţe na svoje náklady obstarávat potraviny a věci osobní potřeby, knihy, časopisy a denní tisk a jednou za tři měsíce má nárok na balíček do 5 kg a peníze v neomezeném mnoţství. Balíčky podléhají kontrole. Také vlastní radio a televizor. Obviněný má také právo na osmihodinový čas na spánek, na vycházku a na zdravotní péči. Vazební vězni mají zakázanou konzumaci návykových látek a to i alkoholu.
Obvinění se propouští z vazby na svobodu v těchto případech: a) na soudem na
základě
písemného
soudního
příkazu
vydaného
základě jeho rozhodnutí b) na základě písemného příkazu, vydaný státním zástupcem ,
kdy je
vazba nahrazena ochranným léčením c)
na
základě
zástupcem, při
písemného příkazu, výkonu
dozoru
vydaný nad
státním
dodrţováním
právních předpisů při výkonu vazby d) na základě písemného příkazu prezidenta republiky nebo 37
ministra
spravedlnosti v řízení o udělení milosti e)
řízení o
na základě písemného příkazu ministra spravedlnosti v mimořádných opravných prostředcích nebo v řízení o vydání do ciziny
4.10. statistický vývoj vazebního vyšetřování na území okresu Jihlava ,včetně struktury
od novely trestního řádu v roce
2001 /zákon č.265/2001 Sb./ Tabulka č. 2: Počet vazeb v letech 1992-2010
38
Návrhy na vazbu v letech 1992 - 2010 u Okresního soudu v Jihlavě rok 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
počet návrhů 49 42 34 56 59 87 66 61 66 58 31 42 36 41 37 30 16 20 19
počet osob ve vazbě (soud vyhověl návrhu) 45 35 31 55 57 82 56 59 64 55 31 40 35 38 36 30 16 20 19
Tabulka č. 3: Počet vazeb v letech 1987-1991
39
Počet vazeb v letech 1987-1991 (o vazbě nerozhodoval soud)
5.
rok
počet osob ve vazbě
1991
47
1990
33
1989
15
1988
17
1987
17
Možné úvahy na úpravu institutu vazby
v našem právním řádu de lege ferenda Z hlediska moţného budoucího vývoje institutu vazby a vazebního vyšetřování bych z mého pohledu povaţovala do trestně právního řádu zařadit
a) institut takzvané obligatorní vazby, který sice byl jiţ znám v roce 1950 minulého století, ale pozděšími novelizacemi a to zejména zákonem č. 141/1961 Sb. byl zrušen. Tento institut povaţuji za důleţitý z hlediska praxe, neboť je pravdou, ţe mnohdy u zvlášť závaţných zločinů musí jak státní zástupce, tak soud dovozovat důvody vazby, které jsou v mnoha případech vyloţeně pojaty formálně právně. (Například manţel zavraţdí svoji manţelku a jde se na policii doznat, je na něj uvalena vazba i kdyţ zde chybí důvody vazby a to v jejich materiálním pojetí.) Proto bych měla představu, aby u vyjmenovaných zvlášť závaţných zločinů byla vazba obligatorní, tedy závazná.
40
b) domnívám se, ţe v našem právním řádu chybí také takzvaná ochranná vazba, kdy je moţno do vazby umístit osobu u které je důvodná obava, ţe by mohla být osobami rozdílnými od obviněného ovlivňována či jí dokonce hrozí nebezpečí smrti. Za předpokladu, ţe toto bude bezpečně prokázáno. Taktéţ by měla být moţnost umístit do vazby svědka, který se své vědecké výpovědi úmyslně vyhýbá, přičemţ jeho výpověď je pro rozhodnutí soudu jedním z klíčových důkazů.
c) Při institutu zadrţení jak podezřelého, tak obviněného, má v současné právní úpravě policejní orgán a státní zástupce společnou lhůtu na podání návrhu na vzetí do vazby soudu a to 48 hodin. Nebylo by od věci, aby měl státní zástupce minimálně svoji vlastní 24 hodinovou lhůtu, aby mohl ve věci podat kvalifikovaný návrh na vzetí do vazby, coţ se jeví jako důleţité zejména u skutkově a důkazně sloţitých kauz.
6. Závěr Téma vazby bylo pro mne nové, proto jsem si nekladla velké cíle. Moţná právě proto se mi tyto cíle podařilo naplnit a dle mého i díky všem kolegům, kteří mi pomáhali, můj původní záměr i překonat. Chtěla jsem se seznámit díky své práci s institutem vazby a to se mi podařilo. Doufám, ţe jsem tuto mojí zkušenost také dostatečně srozumitelnou fomou v mé práci popsala. Díky statistickým datům můţeme říci, ţe počet vazeb je závislý na struktuře trestné činnosti a přesto, ţe bylo posíleno postavení obţalovaného, kdy o vazbě nerozhoduje pouze prokurátor, ale soud, počty vazeb nijak neklesají.
41
7. Literatura Bibliografie: 1) JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné : Obecná část, zvláštní část. 2. aktualizované vydání. Praha : LINDE, 2006. 824 s. ISBN 80-7201-630-X. 2) JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní. 5. aktualizované vydání. Praha : LINDE, 2007. 750 s. ISBN 80-7201-641-5 3) MADARA, Zdeněk, et al. Právnický slovník. 5. podstatně přepracované. Praha : Panorama, 1988. 704 s. ISBN 11-092-88-02. 4) RŮŢIČKA, Miroslav. Veřejná žaloba a orgány konající přípravné řízení v ČR. Praha : H.C. Beck, 2005. 745 s. ISBN 80-7179-929-7. 5) RŮŢIČKA, Miroslav; ZEZULOVÁ, Jana. Zadržení a vazba v čaském trestním procesu. Vydání první. Praha : C.H. Beck, 2004. 808 s. ISBN 80-7179-817-7. 6) ŠÁMAL, Pavel, et al. Přípravné řízení trestní. Vydání druhé. [s.l.] : C.H. Beck, 2003. 1443 s. ISBN 80-7179-741-3.
Internetové zdroje: 1) http://iuridictum.pecina.cz/w/Trestn%C3%BD_%C4%8Din 2) http://www.sagit.cz/pages/prehlrub.asp?cd=328&typ=c 3) http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestnizakonik/cast1h2d1.aspx 4) http://business.center.cz/hledej/?text=trestn%C3%AD+%C5%99%C3%A1d 5) http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana 6) http://www.trestni-rizeni.com/ 42
Právní předpisy:
1) zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) 2) zákon č. 87/1950 Sb., trestní řád 3) zákon č. 64/1956 Sb., o trestním řízení soudním. 4) zákon č. 558/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád a zákon o ochraně státního tajemství 5) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 6) zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů 7) zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby 8) zákon 555/1992 Sb. České národní rady o Vězeňské a justiční stráţi České republiky 9) Ústava České republiky listina základních práv a svobod. In Sbírka zákonů. 1993, č. 1, ve znění ústsvních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb, č. 395/2001 Sb. č. 448/2001 Sb. a č. 515/2002 Sb.s. 1-17. 10) EU. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb.. 1992,
s. 1-27.
Časopisy:
1) HANUŠ, Libor. K rozhodování o ponechání ve vazbě dle § 71 Tr.Ř.. Trestněprávní revue 2003, č.11, s. 321-328. 2) HANUŠ, Libor. Travající omezení osobní svobody na základě právního důvodu, který odpadl.. Právní rozhledy 2002, č.12, s. 602-607. 3) SOKOL, Tomáš. Přípravné řízení v přímém přenosu. Bulletin advokacie. 2003, 8, s. 76-83. 43
44
