Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Sociální podnikání v EU a sociální politika Bakalářská práce

Autor:

Lenka Vargová Hospodářská politika a správa v oboru, Veřejná správa a Evropská unie

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Miluše Balková

Leden 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Sociální podnikání v EU a sociální politika v EU zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Písku, dne 14. ledna 2011 ……………………………….. Lenka Vargová

22

Poděkování Tímto děkuji Ing. Miluši Balkové za odbornou pomoc při psaní této bakalářské práce a především za rady, ochotu a vstřícnost. Dále děkuji zaměstnancům Jůnova statku Fokus Praha, resp. Ing. Jiřímu Novákovi za poskytnutí informací.

32

Anotace Výše uvedené téma se rozvinulo do všech vyspělých zemí v dnešní době, které aspirují na svůj další společenský rozvoj. Dnešní doba si sociální politiku ţádá, je to důleţitá součást v dnešním novodobém světě a patří do uspořádání soudobé společnosti. Je to ve své podstatě kultivace jedince a jeho kladů, kvalit prosperity moderní společnosti a realizování daných cílů. Ve vyspělých zemích je tato skutečnost realitou, naopak země méně rozvinuté či zaostalé velmi pociťují nedostatek sociální politiky ve své zemi. I naše Česká republika si uvědomuje velmi významnou roli lidského chápání ve společenském rozvoji. Od výše uvedeného tématu se očekává, ţe vybuduje předpoklady, podmínky a bude motivovat lidi pro rozvoj jedince, skupin a ve své podstatě i celou dnešní moderní společnost. Je důleţité, aby společnost věděla o sociální politice co nejvíce, protoţe se dotýká nás všech.

Klíčová slova: Sociální politika, soudobá společnost, lidské chápání, rozvoj osobnosti, kvalita ţivota, rozvoj kultivace, sociologie.

Abstract The theme mentioned above has nowadays spread into all advanced countries that aspire at their next social development. Social politics is necessary these days; it is an important component of today’s life and belongs to the structure of topical society. It actually is the cultivation of an individual and his pros, qualities of prosperity of a modern society and a realization of given objectives. In advanced countries is this fact the reality, but less advanced or backward countries largely feel the lack of social politics in their countries. Even the Czech Republic realizes the significant role of human understanding in social development. It is expected from the theme written above to build the presumptions and conditions and to motivate people to develop an individual, groups and even the whole modern society. It is important for the society to know the most information about social politics, because it refers to all of us.

Key words: Social policy, contemporary society, human comprehension, development of personality, quality of life, development of cultivation, sociology 42

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Sociální politika ...................................................................................................................... 8 1.1. Sociální politika v České republice ................................................................................. 8 1.1.1 Poslání sociální ekonomiky ....................................................................................... 9 1.1.2. Místo sociální politiky ve společenském systému .................................................... 9 1.1.3. Oblast působení sociální politiky ........................................................................... 10 1.1.4. Pojetí sociální politiky ............................................................................................ 11 1.1.5. Základní principy sociální politiky ......................................................................... 14 1.1.5.1. Princip sociální spravedlnosti ........................................................................ 15 1.1.5.2. Princip sociální solidarity ............................................................................. 17 1.1.5.3. Princip subsidiarity ........................................................................................ 17 1.1.5.4. Princip participace ......................................................................................... 18 1.1.6. Cíle sociální politiky a jejich charakter .................................................................. 18 1.1.7. Typy sociální politiky ............................................................................................. 20 1.2 Sociální politika v Evropské unii.................................................................................... 21 1.2.1. Rozvinutí evropského sociálního modelu .............................................................. 22 1.2.2. Nástroje sociální politiky v Evropské unii ............................................................. 23 1.2.3. Zásady a cíle, kterými by se Unie měla v budoucnosti řídit................................... 25 2. Sociální podnikání ................................................................................................................ 27 2.1. Význam sociálního podnikání, sociálního podniku ....................................................... 27 2.2. Sociální podniky – realizace a vytváření příleţitostí ..................................................... 28 2.2.1. Sociální podnik jako nástroj řešení nezaměstnanosti ............................................. 29 2.2.2. Proč v neziskovém sektoru sociálně podnikat? ...................................................... 29 2.3. Sociální podniky v rozšířené Evropě, koncept a skutečnosti ....................................... 30 2.3.1. Třetí sektor nové ekonomiky .................................................................................. 31 2.3.2. Podniky, které mohou být nazvány „sociální“........................................................ 32 2.3.3. Definice sociálního podniku ................................................................................... 33 2.3.4. Správné vyuţití EMES přístupu ............................................................................. 34 2.3.5. Tessea - Tématická síť rozvoje sociální politiky .................................................... 35 2.3.6. Mezinárodní XXII. konference CEFEC ................................................................. 35 2.3.7. Sociální podnikání z rozšířené Evropské unie ........................................................ 36 2.3.8. Evropský sociální fond v České republice ............................................................. 37 2.3.9. Podpora sociálního podnikání v Evropské unii ...................................................... 39 2.3.10. Definování sociální ekonomiky a sociálního podnikání v zahraničí .................... 39 2.3.11. Základní charakteristiky sociálního podnikání ..................................................... 40 2.4. Prosazování sociální ekonomiky a sociálního podnikání v České republice ................ 41 2.4.1. Příklady sociálních podniků v České republice...................................................... 42 2.4.2. Sociální podnikání a organizovaná občanská společnost ...................................... 43 2.4.3. Sociální podniky a zaměstnávání znevýhodněných osob ....................................... 43 2.4.3.1. Charakteristika chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny podle zákona o zaměstnanosti ................................................................................... 44 2.4.3.2. Znevýhodněné skupiny ................................................................................. 44 2.4.3.3. Cílové skupiny pro předkládání projektů v Integrovaném operačním programu-podpora sociální ekonomiky, sociálního podnikání ................................. 45 2.4.3.4. Celková charakteristika sociálního podnikání v České republice ................. 45 3. Praktická část bakalářské práce ............................................................................................ 47 3.1. Charakteristika sociálního podniku – Jůnův statek Fokus Praha ................................. 47 3.2. Vznik sociálního podniku .............................................................................................. 47 52

3.3. Pracovní podmínky znevýhodněných zaměstnanců ...................................................... 48 3.3.1. Pracovní omezení: .................................................................................................. 48 3.3.2. Podpůrné pracovní prostředí zaměstnanců ............................................................. 48 3.4. Zlepšování podnikatelského záměru Jůnova statku....................................................... 49 3.5. Podpora sociálních podniků státem ............................................................................... 49 Závěry a doporučení ................................................................................................................. 50 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 51 Přílohy ...................................................................................................................................... 52

62

Úvod V roce 2010 - v září proběhla v Praze Mezinárodní XXII. konference CEFEC, jejím hlavní tématem bylo: “Sociální firmy a jejich nová dimenze“. Hlavním představitelem za naši republiku, za sociální podnikání byl pan Pavel Novák, manaţer a vedoucí sociálního podniku FOKUS Praha. Mezi velmi důleţité body, které byly hlavními tématy, patřily: 1.plánování sociálních podniků 2.sociální plánování znevýhodněných zaměstnanců 3.marketing a strategické plány sociálních podniků a sociálního podnikání. Ve 20. století se radikálně změnila celková mezinárodní situace, rostla globalizace vedoucí k tomu, ţe jednotlivé státy neudrţely standard v sociální oblasti, a to z důvodu, ţe kaţdá země je jinak vyspělá. Na mezinárodní standard byly kladeny větší poţadavky, které prohloubily sociální sítě a sociální cítění. Reakce byla taková, ţe se postupně začala vytvářet nová podoba evropské sociální politiky - sociální ekonomika. Všechny tyto a další faktory pak vedly k tomu, ţe sociálním aspektům evropské integrace je s velkým důrazem věnován zájem. Na zvýšený zájem o vývoj sociální politiky a také na proces prohloubení evropské integrace vzniká nová podoba evropské sociální politiky. Při vzniku evropských společenství byl předpoklad, ţe sociální pokrok bude velmi důleţitý důsledek ekonomického růstu a budou se pouţívat nástroje sociální politiky, jako nástroj ekonomické integrace. Tato práce na základě popisu vývoje, rozvoje sociální politiky EU se pokusí vyjádřit různé reakce institucí EU na ekonomický a sociální vývoj v zemích EU, coţ vystihuje současnou podobu sociální politiky EU. Do bakalářské práce zakomponuji – popíši sociální podnik –( sociální podnikání je dalším důleţitým prvkem sociální ekonomiky), v popisu bych charakterizovala provoz , koncepci sociálního podniku.

72

1. Sociální politika 1.1. Sociální politika v České republice Sociální politika vznikla ve všech vyspělých zemích a ty se také dnes dále společensky rozvíjejí. Dnešní doba třetího tisíciletí se uţ bez sociální politiky neobejde. Sociální politika v těchto zemích tkví vlastně v kultivaci jedince a vyzvedávání jeho kladů; souvisí to i s mírou prosperity státu a schopností realizovat dané cíle. V nejvyspělejších zemích jsou v této problematice dál, země ostatní více nebo méně těţce pociťují, ţe jejich sociální politika, majíli jakou, se musí zdokonalit. I Česká republika si uvědomuje velmi významnou roli člověka ve společenském rozvoji. Od sociální politiky se očekává, ţe vybuduje určité předpoklady a podmínky a bude motivovat lidi pro rozvoj sebe sama, sociálních skupin i celé moderní společnosti. Je tedy důleţité, aby společnost věděla o sociální politice maximum – dotýká se nás všech. Nová ekonomika byla zaloţena za účelem iniciovat progresivní změny v oblasti ekonomické, environmentální a sociální. Tento účel naplňuje prostřednictvím hledání a prosazování ekonomických nástrojů s pozitivními etickými a sociálními dopady. Jde tedy o propagaci ekonomiky, která podporuje pozitivní trendy ve společnosti a napomáhá společenským změnám. Upřednostňovány tedy jsou ty ekonomické modely a přístupy, které sledují zároveň aspekt sociální, ekologický i aspekt ziskovosti. Budiţ řečeno, ţe prosperita společnosti je přímo zaloţena na třech pilířích – ekonomické prosperitě, kvalitě ţivotního prostředí a společenském kapitálu. Ţádný z těchto pilířů by neměl být rozvíjen na úkor ostatních. Je však módou zabývat se jen tématy ekonomickými a na okraji zájmu nechávat témata ekologická a témata společenského potenciálu. Sociální politika je protiváhou ekonomiky globální, cestou k rovnováze a udrţitelnosti vztahů člověka a kapitálu. Respektuje trţní vztahy, ale přece jen motivována je trochu jinými prioritami. Tzv. sociální podniky se vyznačují tím, ţe jejich forma podnikání je odlišná od obchodní společnosti. Jde o soukromé podniky nezávislé na veřejných orgánech a reagující na potřeby a poţadavky svých členů i na potřeby obecného zájmu. Význam sociální ekonomiky stále roste – přispívá k tomu i to, ţe je přizpůsobivá okolnostem, vynalézavá. Je proto častým tématem pro výzkum expertů v různých zemích a pro jednání v institucích EU.

1.1.1 Poslání sociální ekonomiky Zopakujme, ţe sociální ekonomika byla vytvořena pro iniciování progresivní změny v oblasti ekonomické, environmentální a sociální. 82

Sociální politika by měla dát motiv a šanci těm, kdo nejsou schopni dostatečné seberealizace a nenacházejí z nějakého důvodu vhodné pracovní podmínky v současném globálním trhu práce, zboţí a sluţeb. Také by měla dát občanům impuls k různým formám vlastní ekonomické aktivity, která posílí jejich postavení mezi ostatními lidmi. Nezbytné je dávat důraz na etiku podnikání. Regiony, města i obce by měly být pokryty z hlediska nabídky tak, aby vznikal nový rozměr vztahů mezi občany a skupinami občanů. Tak se dosáhne lokální a regionální soudrţnosti.

1.1.2. Místo sociální politiky ve společenském systému Sociální politika, dnes světový fenomén, je velice náročná na veřejné zdroje, neboť je politikou orientující se na člověka a jeho rozvoj. Snaţí se podle jeho ţivotních podmínek a dispozic se kaţdému přizpůsobit; roli hrají i zájmy a společenský ţivot – nikdo nesmí být izolován. Vyspělé země si jsou vědomy, ţe rozvoj sociální politiky je proces velmi obtíţný a rozvoj společnosti je závislý na rozvoji, kultivaci a aktivizaci lidského činitele: „V dnešním světě má velkou váhu a prioritu člověk.“1 Sociální politika má velmi důleţité místo ve společnosti nejen z hlediska produkčních schopností, ale i proto, ţe přispívá k morálnímu a názorovému dění ve společnosti. K tomu poznamenejme: 1. Sociální politika vstupuje do mozaiky společenského rozvoje mezi celky jako ekonomika, sociologie, kultura, ekologie, věda a technika, politika. Všechny tyto celky, oblasti ţivota se doplňují navzájem. I pro sociální politiku z toho plyne, ţe zaujímá ve společnosti jedno z nejdůleţitějších, nezastupitelných míst, má produkční schopnosti a velmi působí na komplexní rozvoj celého společenského systému. Je s ním provázaná pro dobro obou stran a vnáší tam mravní aspekt, ovlivňuje tak klima společnosti v názorech, reakcích a chování. 2. Co se týká zmíněné ústřední role člověka v této problematice, je stále co zdokonalovat. Provázanost člověka a lidské společnosti má za důsledek, ţe rozvoj společnosti je spjat s rozvojem jednotlivce, který je kultivován, aktivizován; právě o to se společnost snaţí, má k tomu předpoklady a vůli. I prostředek, tím nejperspektivnějším je právě sociální politika. Česká republika má sociální politiku na dost vysoké úrovni a můţe to vzbuzovat náš respekt. Úroveň, stabilita všech vyspělých zemí ostatně je velmi závislá na určitých ekonomicky měřitelných hodnotách „sociálního kapitálu“, kterému sociální ekonomika velmi přispívá. Lze 1

KREBS, V. a kol. Sociální politika. 2007.

92

přímo říci, ţe sociální politika v moderní společnosti se koncentruje na rozvoj sociální sféry a hledá odpovědi na zcela specifické otázky, na něţ nereagují ostatní sféry ţivota společnosti a politiky.2 „Sociální politika není jednoznačně definičně vymezena, ba není ani jednoznačně vymezitelná.“3 Velmi mnoho institucí a úřadů, které se zabývají problémy sociální politiky, se vzájemně informují a radí, inspirují při svých případech a posuzování situace klienta (např. z hlediska nemocenské, důchodového zabezpečení, podpor v nezaměstnanosti apod.). Pro zefektivnění práce je nutné, aby úředníci znali trendy, principy a myšlenky sociální politiky, jakoţ i její cíle a orientovali se v příbuzných oborech, např. v sociologii, ekonomii a psychologii.

1.1.3. Oblast působení sociální politiky Nová ekonomika chce pomáhat prosazovat vybraná témata formou vzdělávání, osvětových kampaní a komunikací s tvůrci politik. Chce spolupracovat se všemi, kteří se snaţí o dlouhodobě udrţitelnou prosperitu společnosti budovanou na třech pilířích – ekonomickém zájmu, ochraně ţivotního prostředí a společenském kapitálu – a je otevřena návrhům témat nových. Nová ekonomika má 3 základní okruhy činnosti, které se vzájemně doplňují: 1. Hledání fungujících příkladů (dobré praxe): to obnáší sledování společenských trendů, hledání a rozvíjení dobrých nápadů, které se týkají jak environmentální a sociální, tak i ekonomické oblasti. Rekognoskace probíhá prostřednictvím získání informací, statistických údajů a dat a zpracování analýz. Ve své podstatě to je spolupráce s externími odborníky různých oborů. 2. Adaptace nových přístupů a jejich nabízení: nová ekonomika témata zprostředkovává odborné veřejnosti, prezentuje je na různých vzdělávacích akcích, pořádá facilitované diskuze a semináře a ověřuje způsob moţného fungování inovativních modelů ve společenském, legislativním a politickém prostředí České republiky.

2 3

KREBS, V. a kol. Sociální politika. 2007. KREBS, V. a kol. Sociální politika. 2007.

12 0

3. Informační a osvětové kampaně: nová ekonomika pomáhá vybraná témata komunikovat s širokou veřejností formou kampaní a rozsáhlých vzdělávacích akcí a vysvětluje občanům a potencionálním voličům politických stran smysl a výhody. K dalším problémům z tohoto okruhu patří financování, zadávání veřejných zakázek se sociálním rozměrem, diversity management, společenská odpovědnost firem a etické bankovnictví. Zastavme se u nich: Ad financování: Sociální politika realizuje finanční stránku formou zakázek pro komerční i nekomerční subjekty prostřednictvím grantů, zvlášť přednostně usiluje o prostředky ze strukturálních fondů EU. Ad zadávání veřejných zakázek se sociálním rozměrem: v zájmu veřejné správy jsou takové podmínky, které jsou v souladu se zájmy veřejnými, proto nakupuje od podniků, které sniţují ekologickou a sociální zátěţ. Tímto způsobem dochází k celkové úspoře veřejných prostředků a ke zvyšování kvality ţivota společnosti bez zvyšování daní. Veřejné nakupování velmi ovlivňuje veřejnou politiku trhu a tím i posiluje ekonomiku s kladným dopadem hospodářské prosperity. Ad diversity management - řízení různorodosti: toto je v podstatě novodobý manaţerský přístup, který vyzdvihuje různorodost na pracovišti jako jeden z prostředků vyšší efektivity. Řízení různorodosti přináší zaměstnavatelům příleţitost konkurenční výhody zaloţené na dokonalejším vyuţívání potenciálu jednotlivé osoby. Ad společenská odpovědnost firem: firmy a podniky doplňují své tradiční ekonomické cíle, cíle ekonomicky prospěšné; to vede k preferování optimálního zisku nad maximálním. Firmy a podniky kooperují v různých společenských oblastech pro zlepšení stávajících nedostatků ve společnosti. Etické bankovnictví - tzv. etické banky se od klasických bank liší metodami své činnosti a cílem své existence. Nepreferují zisk, praktikují pozitivní kritéria, vylučují oblasti neetického podnikání. Tyto banky se zaměřují nejen na projekty kultivující ţivotní prostředí, ale také na projekty z neziskového sektoru, kultury, zdravotnictví či sociálních sluţeb.

1.1.4. Pojetí sociální politiky V této části práce se budu zabývat problémy, těţkostmi a dalšími otázkami se sociální politikou spojenými. Je nutno připomenout, ţe sociální politika musí být vnímána jako jeden velký celek, ,,kontinent“, s velmi četnými a komplikovanými vnitřními i vnějšími vazbami (tj. s jinými prvky společenského systému). V kaţdé zemi má pojetí sociální politiky své charakteristické znaky a specifika. Sociální politika můţe být chápána z různých hledisek, různými individuálními způsoby (do hry tedy vstupují různé názory, různá kritéria, různé úhly pohledu; politické hledisko, kulturní 2 11

hledisko atd.). Sociální politika by měla ovlivňovat všechna patra politiky a měla by se dotknout kaţdého odvětví v politice hospodářské, a to tak, aby zlepšovala ţivotní podmínky lidí ve společnosti. Názory na sociální politiku souvisí s vnímáním samotného pojmu „sociální“.4 Např. M. Hill ve své učebnici sociální politiky uvádí, ţe odpověď, co je sociální politika, je velice sloţitá a ţe jsou moţné v podstatě dva způsoby definice: první vymezuje sociální politiku jako součást veřejné politiky, jako její určité oblasti, obory; druhý se naopak snaţí definovat sociální politiku na základě toho, co ji odlišuje od ostatních politik. Z jiného hlediska je sociální politika chápána pro změnu jako soubor aktivit, které směřují ke zlepšení základních ţivotních podmínek obyvatel nebo jejich skupin, vše v rámci daných hospodářských a politických moţností země. Všednodenní realita sociální politiky úzce souvisí s vymezením sociální sféry dané skupiny. Zaměřuje se na ţivotní podmínky obyvatel, zjišťuje jejich zájmy, schopnosti, cíle, snaţí se je rozvíjet a cílů dosahovat. To, ţe sociální politiku neumíme explicitně vymezit, neznamená, ţe sociální sféra reálně neexistuje, nebo ţe snad je méně významná neţ ostatní sféry ţivota společnosti. Znamená to však, ţe jako referenční rámec sociální politiky je značně neurčitá. 5 Suverenita sociální politiky a sociálního zabezpečení je jednou z nejdůleţitějších jistot člověka. O tuto důvěryhodnost se samozřejmě společnost snaţí, potřebuje spolupráci jedince. Můţeme upřesnit, ţe sociální politika se snaţí podporovat a zajišťovat aktivní postoj člověka, jeho stabilitu, vyrovnanost a prosperitu ve společnosti. Pokud jedinec není dostatečně silný, nemůţe vykázat tak silnou suverenitu, výkonnost a odvahu, jakou by společnost vítala. Za minulého reţimu bylo jednání, odvaha, výkon velmi omezené poslušností tomuto reţimu. Pokud však je jedinec silná osobnost, je schopen vynikajících výkonů a to vše vede k vyššímu sociálnímu zabezpečení. V České republice vládnou hlavně tato dvě pojetí, daly by se popsat takto: V pojetí širším je sociální politika vysvětlována jako aktivita váţící se bezprostředně k ţivotním podmínkám lidí. Taková sociální politika musí vynakládat velice náročné kroky, které souvisejí s vazbami na společenské okolí i s osobními vazbami. V užším pojetí je úkolem sociální politiky především dostatečně reagovat na sociální 4 5


12 2

rizika, na různé problémy, ať uţ je to stáří, nemoc nebo nečekanější trvalá invalidita a ostatně i nepříjemná chudoba a nezaměstnanost a problémy se snaţit eliminovat. Toto je v podstatě tvůrčí přístup, zde má sociální politika široký prostor. Tato taktika sociální politiky měla velký význam pro průběh ekonomické transformace a zajišťování sociálního smíru. Z tohoto pojetí vyplývají opět další dva druhy sociální politiky: Aktivní sociální politika chce předcházet realizaci vzniku sociálních problémů přijímáním jistých sociálních opatření (podstatou jsou úpravy a změny sociálního systému, jeho směrnic, změny opatření apod.); jsou to vlastně kladná a věcná řešení sociálních problémů a jejich následků. Pasivní sociální politika se zabývá jiţ vzniklými sociálními problémy; intervenuje v nich. Sociální politika je často dávána do spojitosti se sociálními problémy ve společnosti. Ve veřejných sdělovacích prostředcích je formulována jako politika, která se zabývá nezaměstnaností, bytovou politikou, problémy v osobním ţivotě. Mezi důleţité prvky sociální politiky patří faktor času, jenţ nabývá největšího významu v otázkách práva na vzdělání, práva na ochranu pracovního poměru a rozporů mezi společností a jednotlivcem, např. podpory v nezaměstnanosti v případě ztráty zaměstnání, to znamená, ţe veškerá opatření sociální politiky se musí proměňovat a přizpůsobovat změnám, které přicházejí postupem času (tedy změnám společnosti), ale i mít odpověď pro jednotlivce a jeho postupující osobní čas. Neméně důleţitou otázkou je nestabilní pracovní kariéra, se kterou se sniţují nároky v systému sociálního pojištění a tím je i dáno oslabení ochranné funkce rodiny (týká se to nejvíce dětí z neúplných rodin nebo nestabilního rodinného prostředí či s různými osobními a zdravotními problémy v rodinách). Transformace cílů je pro naši vládu velmi důleţitá a přijatelná, neboť sniţuje ekonomické i politické náklady, a tím se sniţuje celkový objem prostředků, které jsou potřebné k redistribuci, a zároveň se objem daní nezvyšuje, také se omezí odvody na sociální pojištění. Efektivita cílevědomosti dávek podle příjmu umoţňuje identifikovat tu vrstvu, která potřebuje další formy sociální intervence.6 Výše uvedené se odvíjí od principu solidarity. Solidarita plyne z příslušnosti k určité skupině obyvatelstva, která sdílí určitá rizika. Ta můţou být chápána jako sociální spravedlnost, která zdůrazňuje princip potřeb a pro určitou skupinu obyvatelstva můţe být různorodou motivací. 6


12 3

Podpora solidarity velmi ovlivňuje sílu a legitimitu sociální ekonomiky a zároveň poţadavky občanů vůči sociální ekonomice. Vojtěch Krebs uvádí, ţe, parafrázovaně řečeno, úlohou naší společnosti je podpora výchovy dětí a podpora rodiny. Výchova dětí není jen preferencí jednotlivců, ale je také pro společnost (její prosperitu a prospěch).

1.1.5. Základní principy sociální politiky Sociální politika velmi zásadně ovlivňuje realitu v sociální sféře při současném respektování základních principů, které zasahují do různých ,,sfér“ lidského ţivota. Při řešení sociálních problémů se nejen proto uplatní i logické a filozofické myšlení (většinou myšlenky konzervativního směru, sociálního učení atd.). Z prvků liberalismu uveďme: tento myšlenkový směr staví na osobní svobodě a odpovědnosti kaţdého jedince. Sociální síla a bohatství závisí na kaţdém jednotlivci, na jeho výkonu, osobním snaţení a sebevědomí. Na sociální politiku je zde náhled z úhlu vztahu s politikou a s její efektivitou. Z křesťanského sociálního učení přijala sociální politika to, ţe kaţdý jedinec je zodpovědný sám za sebe, ale do určité míry i společnost, společenský systém - svoboda jedince zde sice je proklamována, ale s tím, ţe je důleţitý mravní závazek, bez kterého by nebylo moci a bohatství. Pro tuto filozofii je určující odstranění bídy, a proto zdůrazňuje význam sociálních transferů a na křesťanském milosrdenství zaloţených dobročinných a charitativních aktivit. Zdůrazňuje fakt, ţe individuální svoboda musí být podřízena i obecnému prospěchu a dobru. 7 Z dalších myšlenkových směrů zmiňme demokratický socialismus - uvedený směr vychází z myšlenky zajistit velmi dobré ţivotní podmínky pro všechny jedince na základě jistých pravidel, která zahrnují značnou míru sociální odpovědnosti za jedince (tu nese stát); jedná se zde tedy o velmi silný veřejný sektor. Mezi charakteristické principy, které určují sociální politiku, patří, jak je dále hned rozvedeno, tyto čtyři principy: - princip sociální spravedlnosti - princip sociální solidarity - princip subsidiarity - princip participace

7


12 4

1.1.5.1. Princip sociální spravedlnosti Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichţ jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také ţivotní příleţitosti a předpoklady (např. ke vzdělávání se, uplatnění na trhu práce atd.) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny. 8 K dalším důleţitým faktorům patří u sociální spravedlnosti ten, který souvisí s rozdělováním příjmů a moţností, protoţe samotná sociální politika je ve své podstatě systém s důleţitými distributivními a redistributivními vzory vytvářejícími stratifikaci ve společnosti. Dále bych také nechtěla opomenout, ţe je velmi důleţité, aby se lidé k sobě chovali slušně, spravedlivě, zvlášť ve směru sociálním; bez předsudků. Sociální spravedlnost je postavena na myšlence upřímnosti, dobra, prospěchu – jednak společnosti, ale i kaţdého jedince. Sociální rovnost či nerovnost jsou posuzovatelné různě, ale měli bychom soudit co nejobjektivněji. Na otázky „kdo rozděluje, za co dostává, proč by měl dostat“ by mělo být spravedlivé, normativní kritérium beroucí v potaz sociální spravedlnost a různé politické i jiné vlivy by neměly být na pořadu dne. „Sociální spravedlnosti tak můţe být vtisknuta velice subjektivní pečeť, vzdálená od jejího objektivního nazírání, které je vedeno především myšlenkami humanizmu, dobra a prospěchu lidstva.“ 9 Je snadné sklouznout k pouhému napodobení sociální spravedlnosti a k manipulaci s velmi důleţitými sociálně citlivými názory. Vţdyť kdokoliv psal o sociální politice, definoval ji jinak; je nutno přihlíţet k podstatě a povaze různých konkrétních sociálních situací. „Sociální spravedlnost je různorodý pojem.“ Shrňme: I knihy nás mohou vést k těmto pohledům na soc. spravedlnost: Klíčovými slovy zde jsou - rovnost, - soulad mezi vstupy a výstupy, - moţné příleţitosti, - sociální nutnosti a potřebnosti, - vynaloţená práce a odměny, - sociální zabezpečení. Výše uvedené způsoby spolu velmi úzce souvisejí a záleţí na určité sociální situaci, v 8 9


12 5

níţ se jedinec či skupiny nacházejí. Pokud má být sociální spravedlnost účinná, musí být vnímána společností jako jeden velký celek v sociální politice. Realita v dnešních vyspělých zemích je taková, ţe za sociální spravedlnost povaţují převahu jednoho z výše uvedených směrů. Tímto způsobem se můţeme dívat na sociální spravedlnost jako na kombinaci všech dílčích hledisek v různorodých oborech sociální politiky s výsledkem, ţe z celkového pohledu jeden z nich bude mít převahu. Obava a rizika, ţe některá část populace bude ohroţena chudobou a ţe není schopna se o sebe postarat, v současnosti zvýrazňuje princip potřebnosti. Takový model sociální spravedlnosti (typický pro vyspělé země s trţní ekonomikou) bývá označován jako model „pevného dna a otevřeného stropu“.10 V tomto modelu je v této době sociální spravedlnost spojována s vynaloţeným úsilím kaţdého jedince, který podporuje své vlastní zájmy i solidarizuje se se společností v pomoci potřebným a slabším jedincům. Rekonstrukce modelu sociální spravedlnosti je takovým procesem, kde jsou velmi důleţité jiţ zmíněné nerovnosti, které musí společnost přijmout, respektovat a být k nim vnímavá. Například ,,v nedávné historii“, v roce 1989, byla sociální nerovnost vnímána jako nerovnost spravedlivá, protoţe nebylo pravidlo, aby sociální spravedlnost byla vţdy spojována s principem zásluhovosti a vlastním výkonem. Sociální spravedlnost jako předem daná entita prakticky neexistuje. Existují pouze naše soudy o ní, tj. o určitých myšlenkách či činech, které posuzujeme podle jejich následků – buď je povaţujeme, nebo nepovaţujeme za sociálně spravedlivé. Toto subjektivní hodnocení a vnímání sociální spravedlnosti a nerovnosti je dáno především aktuální pozicí jedinců a skrývá v sobě dva protichůdné aspekty – stabilizační a destabilizační.11

10 11


12 6

1.1.5.2. Princip sociální solidarity Dostáváme se tedy k sociální solidaritě; je spojována především s realizací, utvářením a rozdělováním ţivotních moţností a prostředků kaţdému jedinci či sociální skupině s tím, aby se mohla realizovat sociální spravedlnost. Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudrţnosti a také odpovědnosti. Je vedena úsilím o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné ţivotní podmínky, a to na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství. 12 T. G. Masaryk říká o solidaritě přibliţně to, ţe je to pro člověka etický příkaz z důvodu, ţe člověk je dluţníkem společnosti, a pokud si nenárokuje svá práva a privilegia se solidaritou, tak opětuje a vrací společnosti to, co je schopna mu společnost dát, co mu nabízí a co zanechaly minulé generace. Náhledy na sociální solidaritu jsou různé: mezinárodní solidarita patří do oboru zájmu světových organizací, celostátní je řízená státem, kde se realizuje spoluúčast jednotlivce či společnosti; místní či regionální solidarita zahrnuje uţší sociální skupiny (obce, charita, církev, podniky); vespod pyramidy je solidarita jednotlivců. Všechny stupně jsou důleţité - dnešní společnost sociální solidaritu realizuje pomocí redistribuční a transferové politiky státu, neméně významná je také solidarita obcí, sdruţení, skupin i jedinců.

1.1.5.3. Princip subsidiarity Subsidiarita vyzdvihuje originální přístup ke kaţdému člověku s jeho vlastnostmi, schopnostmi, vůlí a snahami; to přispívá nejen k jeho prospěchu a sociálnímu zabezpečení, ale i jeho rodině a okolí. Subsidiarita bere na vědomí, ţe občané neţijí v izolaci; kaţdý jedinec je součástí skupiny, určitého společenství (mj. rodina, obec, spolky, organizace, kongregace). Subsidiarita se řídí tím, ţe kaţdý má povinnost si pomoci nejdříve sám, a pokud není toto schopen zabezpečit, má mu pomoci jeho nejbliţší – jeho rodina. Pokud rodina není schopna zabezpečit pomoc, zajišťuje ji někdo jiný a aţ na posledním místě by měl být stát. Ten má za povinnost vytvořit podmínky pro to, aby kaţdý jedinec si mohl sám pomoc zabezpečit a tím pomoci sám. Velmi důleţitou otázkou tohoto principu je kladení důrazu na krizi silného sociálního 12


12 7

státu a na způsob realizace principu solidarity. V evropských zemích směřuje pomoc lidem hlavně od státu. Princip subsidiarity tuto pomoc nepodporuje, a proto není tolik respektován společností. Sociálně silný stát tvrdí, ţe subsidiarita je překáţkou sociálního zákonodárství a ţe její uplatnění můţe mít velmi váţné sociální důsledky.

1.1.5.4. Princip participace Hlavní myšlenkou participace je, ţe ţivot obyvatelstva je velmi ovlivněn jistými opatřeními, nařízeními a rozhodnutími, na kterých se podílí. Naplňování principu participace je postupným a dlouhodobým procesem, který lze ve zkratce nazvat jako přechod od člověka jako objektu převáţně sociální politiky k člověku jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému individuu. 13 Výše uvedený princip má široké uplatnění, a to nejen v sociální politice, ale i v jiných sociálně-právních a sociálně-politických problémech, a proto je ve společnosti tak významným prvkem (je přímo orientován k jedinci). Participace je znakem vyspělosti země.

1.1.6. Cíle sociální politiky a jejich charakter Sociální politika společenskou činností směřuje k ovlivňování sociální sféry a prosazuje jisté sociálně-politické cíle do své budoucí podoby a charakteru. Pro tyto cíle sociální politiky je typické: - sledovat společenský vývoj, - realizovat potenciály budoucího rozvoje, moţnosti, které mohou přivodit jisté změny v sociální politice, přičemţ tyto cíle by měly být realizovány z hlediska času, nákladovosti, důleţitosti, jasnosti a způsobů řešení problémů. Obecným cílem sociální politiky je vytvoření lidsky důstojných podmínek ţivota a zajištění rovných příleţitostí kaţdému jedinci, který má zájem se realizovat. Kaţdý má šanci se prosadit, pokud má svůj vlastní cíl realizace. S tím souvisí zajištění moţností vzdělání a zdravotní péče, a to na dostatečné úrovni, vybudování rovného přístupu k pracovním příleţitostem, k moţnostem získat přiměřené bydlení; velice důleţité pak je zajistit dostatečný minimální příjem (odpovídající důstojným podmínkám). Výše uvedený cíl je dlouhodobý. Pro jeho realizaci je nutno:

13

-

uvědomit si souvislosti historické i jiné,

-

uvědomit si moţnost kombinovat dílčí cíle,


12 8

-

velký zřetel je kladen na takové hodnoty, jako například tvořivost, tolerance, rovná

moţnost apod., -

zainteresovat kaţdého jedince v sociálním dění. Cíle lze realizovat z různých hledisek. Velmi důleţité je, jak cíle přispívají k

uspokojování potřeb kulturních, duchovních, ale i zdravotních. Cíle jsou pestré a týkají se různých oborů sociální politiky a problémů (z nich jsou hlavní chudoba, zabezpečení na stáří, v různých ţivotních problémech, bydlení, zdraví). Při realizaci cílů se musíme ohlíţet na tyto aspekty: předně být znalý v oblasti sociální ekonomiky, v jejím systému, a dále se zamýšlet nad prospěšností daného sociálního jevu v budoucnosti. Nesmíme také zapomenout na to vztah obyvatelstva k cílům sociální politiky, neboť kaţdý jedinec má na sociální politiku různý názor, reakce obyvatelstva můţe být různorodá, proto je důleţité, aby sociální politika vstoupila nejen do povědomí obyvatelstva, ale i do podvědomí; aby poznali její cíle, její hodnoty a úsilí směřující ke spokojenosti všech. Celý proces tvorby, formulace, vyhlašování i naplňování cílů je značně konfliktní. To vyplývá např. z různých faktologických i axiologických názorů a postojů jak mezi jednotlivými subjekty, tak i objekty sociální politiky a z pochopitelných rozdílů mezi subjekty a objekty.

14

Vzniklé situace je nutno řešit citlivě a je to vţdy sloţitý proces (mj. časově

náročný). Svůj význam v této problematice má také pragmatismus jako jeden z moţných přístupů. Souvisí s cíli a jejich významem v sociální politice. Malými kroky se řeší chronologicky problém za problémem, postupuje se stále do cíle, mezitím se cíl můţe i měnit. Převáţně se při řešení problémů postupuje operativně. Také bývá pouţíván přístup, kdy se vychází z promyšleného záměru zohledňujícího dlouhodobější cíle, který lze změnit, problémy se řeší koncepčně. Z historického hlediska lze říci, ţe dříve vznikl operativní postup. Společenský vývoj však způsobil, ţe se postupně rozvinul postup koncepční, který v současné době ve vyspělých státech převaţuje nejen v ekonomii, ale i v ekonomice a v sociální oblasti. 15

14 15


12 9

Vztah obyvatelstva k cílům sociální politiky Postoje obyvatelstva jsou pro sociální politiku důleţité, nejsou stabilní a je jich velké mnoţství, kaţdý jedinec je originální. Různorodé postoje lidí, proměnlivé názory jedince, chování jedince se ve velké míře týká právě sociální politiky ve státě, která je, výstiţně řečeno, v podstatě kombinací výdajů, kterým se lidé snaţí vyhnout, a podpor, kterých se lidé snaţí zajistit co nejvíce pro sebe. 16

1.1.7. Typy sociální politiky Typy sociální politiky vycházejí z různých inspirací konceptů, které se aplikují v praxi při realizaci mnoha sociálněpolitických opatření. Základní myšlenkou je, aby pro dopady, důsledky pro jednotlivce, sociální skupiny i pro společnost jako celek byla realizace myšlenkových konceptů dlouhodobá a měla úspěšné fungování. Zde je nutno vysvětlit pojem objekt a subjekt sociální politiky. Mezi objekty sociální politiky náleţejí všichni obyvatelé státu, ať uţ jakoţto jednotlivci, nebo určité sociální skupiny. Sociální skupina vzniká a udrţuje se na základě: 1. buď spolehlivého osobního kontaktu mezi jejími členy, 2. nebo na vědomí společných zájmů. Mezi subjekty sociální politiky zahrnujeme: 1/ stát a jeho orgány – na základě zvoleného dialogu a příslušné koncepce vytváří nestátní subjekty legislativní opatření, mající velký význam pro sociální politiku a ostatní organizace. 2/ zaměstnavatele a firmy – jejich povinností je plnění opatření stanovených státní subjekty. 3/ zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány – například odborové svazy a orgány, orgány tripartity, profesní komory a svazy. 4/ regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce. 5/ občanské organizace a iniciativy – dobročinná charitativní sluţba, dobročinné instituce. 6/ církve - mají velmi významnou roli v oblasti mravní, hygieny (duše a těla), výchovné činnosti, vzdělávací činnosti; charitativní instituce. 7/ rodiny, občany, obyvatelstvo, domácnosti…- tyto skupiny mají uplatnění jiţ od počátku lidské existence, jsou nejzákladnějšími a nejpřirozenějšími; očekává se od nich, od jejich členů, vzájemná podpora a pomoc. Základním problémem není ani tak otázka, které subjekty se mají v sociální politice angaţovat, neboť na ni do značné míry dává odpověď tradice. Je známo, ţe sociální politiky jsou hluboce zakořeněny ve svém ideologickém prostředí a ţe jsou výrazně ovlivňovány 16


22 0

minulým vývojem. Sloţitějším problémem je, jak se mají subjekty účastnit tvorby a realizace sociální politiky a s jakými důsledky nejen pro sociální sféru, ale i pro ostatní sféry ţivota. K řešení těchto otázek můţe přispět i charakteristika moţných sociálních politik. 17 Evropský ekonomický a sociální výbor EU [2008] definuje sociální politiku takto: „Sociální ekonomika umoţňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu. Vytváření zisku / přebytku sociálního podniku je ţádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně uţíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma sociální ekonomiky není rozhodující, principiálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování.“ 18

1.2 Sociální politika v Evropské unii Sociální politika v Evropské unii zahrnuje rozsáhlé dlouhodobé cíle, které jsou zaměřeny na velmi dobré ţivotní a pracovní podmínky občanů EU dané zásadními principy (volné stěhování pracovníků, rovnoprávnost ţen a muţů z hlediska odměňování za práci a překonávání překáţek v oblasti sociálního pojištění při zaměstnání v jiných státech Unie). Všeobecný klid a stálost pro sociální politiku ve státech EU ještě nenastaly: například pro odpor Velké Británie k moţné novelizaci Maastrichtské smlouvy v oblasti sociální politiky. Základní formulaci tématu sociální politiky dodala Evropská sociální charta – dokument Rady Evropy, přijatý v roce 1961, který chrání sociální práva a svobody občanů a který vytváří základ sociálního systému demokratické společnosti. Sociální charta EU není zavazující, i kdyţ jsou v ní uvedeny základní principy evropského pojetí sociální politiky: -

právo na volný pohyb pracovníků v rámci Unie, právo na stejné daně a sociální zabezpečení,

-

právo seniorů na dobrou ţivotní úroveň,

-

svobodná volba práce v rámci EU,

-

právo muţů a ţen na stejné zacházení,

-

pracovní podmínky rovné pro všechny, i pro pracovníky s částečnými úvazky,

-

právo na vzdělání, úctu po celý pracovní ţivot,

-

právo na bezpečnost práce, zdravotní a sociální zabezpečení,

17

WINKLER, J.; WILDMANOVÁ, M. Evropská unie, evropské pracovní trhy a průmyslové vztahy.

1999. 18

EHSV. INT/242. Dostupné z: http://www.scmvd.cz/download/standardy_se.pdf.

22 1

-

právo na spravedlivou odměnu za práci,

-

právo seberealizace (v celostátních i mezinárodních organizacích) a ochranná práva pracovníků, bez ohledu na příslušnost k odborům. „Pro oblast ochrany práce vydává Rada EU závazné minimální předpisy (standardy),

jejichţ cílem je zlepšování pracovního prostředí a zvyšování bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci. 19 Dosud byly vydány předpisy o ruční manipulaci s břemeny, o práci s obrazovkami, o ohroţení karcinogenními a biologickými látkami, o minimálních standardech pro zajištění zdravotní péče na lodích, o úpravě pracovní doby a ochraně těhotných ţen na pracovišti.“20

1.2.1. Rozvinutí evropského sociálního modelu O rozvinutí evropského sociálního modelu je psáno v Zelené knize, kam se zapojily členské státy, odbory a jiné instituce. „Bílá kniha“ pak je výsledkem konzultací, které proběhly v Zelené knize; i kdyţ všechna hlediska nemohou být zrealizována, je třeba reagovat na sociální cíle, které jsou uvedeny v těchto důleţitých knihách pro EU. „Úkolem Společenství bude v celém Společenství podporovat sladěný a vyváţený rozvoj všech hospodářských aktivit, udrţitelný růst bez inflace, který bere ohled na ţivotní prostředí, vysoký stupeň konvergence hospodářské výkonnosti, vysokou míru zaměstnanosti a sociální ochrany, růst ţivotní úrovně a kvality ţivota a hospodářskou a sociální soudrţnost a solidaritu členských států.“ 21 Témata a podklady, na nichţ vznikla Zelená kniha, jen stvrzují mnoho hodnot, které jsou podkladem pro evropský sociální model představovaný lidskými právy a demokracií rovných podmínek pro všechny, sociální péčí, trţním hospodářstvím, svobodným vyjednáváním, solidaritou. Ve své podstatě všechny členské státy znovu potvrdily, ţe je nezbytný a ţádoucí rozvinutý sociální systém pro Unii i pro kaţdý její členský stát. ,,Evropská sociální politika musí slouţit zájmům Unie jako celku i zájmům všech lidí, kteří ji vytvářejí, a to jak zaměstnaným, tak těm, kdo zaměstnáni nejsou.“ 22 K zásadám a cílům Unie patří: 19


1999. 20


1999. 21


1999. 22


1999.

22 2

1/ Korektní a kooperativní partnerství mezi členy Evropské Unie, sociálními partnery, občany v Evropě, a to hlavně v tom případě, pokud nemůţe stát sám dosáhnout svého cíle, a to s pozitivní a aktivní koncepcí subsidiarity a maximální efektivity nákladů. 2/ V Evropě by měl mít kaţdý šanci na seberealizaci a přispívání k hospodářské činnosti. 3/ Důleţité je financování systémů sociální politiky v celé Unii; pokud Unie sladí vysoké sociální standardy a bude konkurenceschopná na světových trzích, je povinna vytvářet nová pracovní místa, aby se kaţdý jedinec mohl realizovat v ekonomice a společnosti. 4/ Sociální pokrok je moţné vytvářet na základech hospodářské prosperity, coţ vede ke konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Pokrok také závisí na efektivitě evropské společnosti jako celku, s čímţ souvisí ekologická a sociální politika. 5/ Minimální standardy jsou neméně důleţité při respektování odlišných systémů a potřeb států Unie a relativní síly. Standardy by neměly škodit těm státům, které jsou ekonomicky slabší. „Trvalou snahou by mělo být vypracovávat a zdokonalovat standardy pro všechny členy Unie.“ 23

1.2.2. Nástroje sociální politiky v Evropské unii V oblasti zákonodárství a kolektivních smluv na úrovni Unie se na základě uvedených pravomocí pracuje se zásadami subsidiarity a proporcionality. To v podstatě znamená, ţe Unie dá návrh na takovou právní úpravu, která se bude nejvíce přibliţovat daným cílům. Je ţádoucí, aby státy Unie respektovaly cíle a standardy Unie jako celku. Pro budoucí období se komise usnesla, ţe není důleţité vytvoření programu nových legislativních návrhů, ale určitý problém vyřešit na úrovni členského státu. „Snahou navrhovaných i přijímaných právních úprav by i nadále mělo být vytvářet rámec, umoţňující systémům jednotlivých států podrobně stanovit metody realizace.“ 24 Vyhodnocení hospodářských a sociálních nákladů a z nich plynoucího prospěchu budou předcházet právní úpravy všech členských států Unie. Ovlivněna bude také konkurenceschopnost průmyslu, s důrazem na malé a střední podniky. „Úmluva o sociální politice, odvozená od Smlouvy o Evropské unii, vytváří nový základ postupů Unie a Komise jí hodlá vyuţívat při zajišťování dynamické sociální dimenze Unie.“ 25 Pokud má být zachována integrita práva a respektovány všechny zásady pro rovné 23


1999. 24


1999. 25


1999.

22 3

příleţitosti pro všechny občany Unie, pak je moţno se opírat o jednotný právní rámec; je to i ţivotně důleţité. Smlouva o Evropské unii dává nové moţnosti, novou rovnováhu mezi zákonodárcem na úrovni Unie a kolektivními smlouvami na úrovni sociálních partnerů. Co se týká finanční podpory a finančních stimulů, ,,… (k) dosahování svých cílů poskytuje Unie rovněţ finanční podporu. Strukturální fondy jsou hlavním nástrojem Unie k vytváření souladu v jejím rámci.“ 26 Neméně důleţité je začleňování mládeţe na trh práce, mobilita pracujících i adaptace na změny ve výrobě a v technice pracovního programu. Unie podporuje velkou řadu zkušebních projektů a programů v sociální oblasti, kde se uskutečňuje velká výměna zkušeností a informací. Tato kooperace má ve svých moţnostech být mobilizována, a tak ještě lépe dosahovat společných cílů v rámci Evropské unie, a to v oblasti zaměstnanosti a sociální ochrany. Evropská komise klade velký důraz na spolupráci při jednotlivých akcích. O tom je i psáno v Bílé knize – v části Komise o růstu konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. Ke spolupráci uvádíme tento citát: „Úspěch sociální politiky závisí rovněţ na široké škále aktérů a organizací, zejména na místní a regionální úrovni.“ 27 Organizace slouţí k zajištění přístupných informací v sociální oblasti, to má velký význam zvláště v kaţdodenním ţivotě. Komise by měla zabezpečit pro občany Evropy četnější a lepší informovanost o jejich sociálních právech a o vývoji v sociální oblasti. „Vedle konkrétních návrhů, o nichţ se hovoří na jiných místech Bílé knihy (zejména v kapitolách IV a X), bude Komise usilovat o zvýšení úlohy svých informačních kanceláří v jednotlivých členských státech při zajišťování informací v sociální oblasti.“ 28 Je záhodno analyzovat budoucí tendence. Tyto podstatné otázky souvisí s budoucností samotné práce a s kaţdodenním ţivotem. K těmto tendencím patří zdokonalující se informační společnost, dále například změny organizace pracovní doby a uzpůsobení systému práce - volný čas a sociální důsledky z toho plynoucí. Stinnými stránkami jsou stále rozšířenější kriminalita atd. To vše si ţádá veškeré dostupné zdroje. „Zdrojem rostoucí důvěry v Unii můţe být jedině sladění politiky růstu a jejího promítnutí vyššího společenského rozvoje se zvýšenou ţivotní úrovní všech. Vědomí, ţe Unii to můţe v 26


1999. 27


1999. 28


1999.

22 4

konkurenci zvýhodnit, posílí rovněţ její vliv na světové scéně.“29 Bílá kniha se snaţí popisovat přístup Komise k dalšímu rozvoji sociální politiky v nedávných letech 1995-1999. Pro členské státy Unie a všechny strany, které byly zainteresovány, to byla velká příleţitost k tomu, aby byly projednány návrhy, které by si tyto strany přály mít v definitivním programu v určitých oblastech. Vyuţití Zelené knihy je hlavně v řešení jednotlivých návrhů a zajištění, aby návrhy, myšlenky a hodnoty, které budou realizovány, byly brány na vědomí s největším porozuměním. Zveřejnění Zelené knihy vyvolalo velkou diskusi, byla pro Komisi rozsáhlou inspirací pro různé oblasti a podnětem pro podání shrnutí Evropské nadaci pro zlepšování ţivotních a pracovních podmínek. „Bílá i Zelená kniha se tudíţ staly cenným vzájemně se doplňujícím jádrem diskuse o potřebě vytvářet více pracovních míst a zároveň zachovat základnu sociální ochrany, jíţ se lid Evropy naučil váţit.“30 „Oba tyto dokumenty byly při přípravě nyní předkládané Bílé knihy vzaty v úvahu, nadto ve světle závěrů, k nimţ na svých zasedáních v prosinci 1993 v Bruselu a v červnu 1994 na Korfu dospěla Evropská rada.“31

1.2.3. Zásady a cíle, kterými by se Unie měla v budoucnosti řídit „Sociálního pokroku lze dosáhnout jedině kooperativním partnerstvím mezi Evropskou unií, členskými státy, sociálními partnery a občany Evropy.“32 Velmi důleţitá je aktivita subsidiarity, coţ je ve své podstatě to, ţe celá Unie bude jednat jedině v takovém případě, kdy členské státy nemohou samy věc zrealizovat; poskytne pomoc. Při této pomoci můţe Unie dosáhnout velmi dobrých výsledků. Realizaci cílů je důleţité volit po předchozím vyhodnocení. Také je třeba si uvědomit, ţe zatímco růst zaměstnanosti byl v Evropské unii ve srovnání se Spojenými státy a Japonskem niţší, úroveň sociální solidarity byla vyšší.“33 Avšak do současné doby byla solidarita velmi pasivní, byla zaměřena na příjmy velkých

29


1999. 30


1999. 31


1999. 32


1999. 33


1999.

22 5

společenských skupin, coţ do jisté míry hradí činné pracovní síly tak, aby přispívaly k hospodářské činnosti. Zdroje, které jsou do současné doby přerozdělovány, je důleţité postupně doplňovat a zaměnit lepším rozdělováním příleţitostí. Tyto úkoly jsou velmi propojeny a jako hlavní úkol je spatřována snaha sníţit sociální a lidské náklady na strukturální změny a dále od pasivity přejít k aktivitě. Sociální a ekonomická integrace je další zásadou, klíčová tu je nezaměstnanost. „Nepřijatelně vysoká úroveň nezaměstnanosti, chudoby a vylučování ze společnosti odporuje společně dohodnutým cílům, které si Unie ve vztahu k zaměstnanosti, sociální ochraně a rovným příleţitostem vytyčila.“ 34 Pokud má Unie dosáhnout velmi dobrých sociálních standardů ve světě, tak vytváření nových pracovních míst je velmi důleţité, aby kaţdý se mohl zapojit do ekonomiky a naší společnosti; cílem Unie by mělo být ,,pracovní místo pro kaţdého“. Zbývající cíle jsou tyto: 1. Konkurenceschopnost a sociální pokrok: Jsou dvěma stranami jedné mince. Sociální pokrok je postaven na hospodářské prosperitě a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky; v tom je klíčovou produktivita, která stále roste. V Evropě je důleţité přejít na opravdu efektivní, kvalitní ekonomiku, o kterou se můţe kaţdý stát opřít s dostatečně velkou mírou nových investic a nových technologií. Jsou důleţité dále s tím související vzdělané pracovní síly, které budou mít pracovní motivaci vedoucí k velmi dobrým pracovním výsledkům. 2. Konvergence, která respektuje rozmanitost: toto téma komentuje Zelená kniha, která zdůrazňuje potřebu respektovat rozmanitost společnosti. Budoucnost rozvoje Unie by měla být i v podpoře rozmanitosti, která bude zvyšovat kvalitu ţivota, podporovat nové ekonomické systémy a dobře se vyrovnávat s nepředvídanými, předvídatelnými problémy. Dále bychom neměli pominout „monitorovací pracoviště“, která členské státy Evropské unie a Komise v sociální praxi provozují jako velmi cenná pro analýzu situace (propagace informací a hodnocení rychlých změn, ke kterým v dnešní době dochází). Monitorovací pracoviště jsou dále totiţ vyuţívána k přístupným a informačně podloţeným analýzám a tato pracoviště kooperují navzájem pro řešení problémů sociální politiky. Neméně důleţitá je činnost příslušných agentur, zvláště Evropské nadace pro zlepšování ţivotních a pracovních podmínek a Evropské agentury pro zdraví a bezpečnost. „Komise se bude snaţit zlepšit své vztahy s Nadací a posílit spolupráci s ní, aby plně 34


1999.

22 6

vyuţila jejího konkrétního přínosu.“

35

„Komise zejména vyzve Nadaci, aby dále rozvíjela

svůj potenciál, pokud jde o srovnání analýzy a podporu výměny zkušeností.“ 36

35


1999. 36


1999.

22 7

2. Sociální podnikání 2.1. Význam sociálního podnikání, sociálního podniku Sociální podnikání se snaţí řešit prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na tuzemském a světovém trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudrţnosti a místního rozvoje. Svou prací podporuje sociální chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu, zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale rozšířeného a udrţitelného rozvoje. Sociální podnik je „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba (nebo její část) nebo fyzická osoba, která splňuje principy sociálního podniku či sociální podnik musí mít příslušné ţivnostenské oprávnění. Základní principy sociálního podniku jsou tyto: -

financování a pouţití dotací, které budou specifikovány

-

místní realizace, podpora obyvatelstva

-

demokratické rozhodování a rozšířený sociální kapitál

-

participace

-

prospěšnost cíle, který musí být formulován ve statutu či stanovách. Pro sociální podniky není tak důleţitá právní forma, ale musí se jednat o subjekty

soukromého práva - podle současného právního řádu tyto: druţstva, občanská sdruţení, obecně prospěšné společnosti, církevní právnické osoby, osoby samostatně výdělečně činné či akciové společnosti. Obce či příspěvkové organizace nemohou být sociálním podnikem, protoţe jsou součástí veřejné správy. Sociální podnikání je velmi široký pojem, zahrnuje například zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce, organizace poskytující obecně prospěšné sluţby v oblasti sociálního začleňování a místního rozvoje (např. ekologicky orientované činnosti, doplňkové činnosti nestátních neziskových organizací realizované z důvodu reinvestice zisku do hlavní obecně prospěšné činnosti organizace). „Sociální podnikání - motivace a šance lidem, kteří nenacházejí z nejrůznějších důvodů seberealizaci v současném unifikovaném globálním trhu práce, zboţí a sluţeb.“ 37

37

EHSV. Stanova INT/242. Dostupné z: http://www.scmvd.cz/download/standardy_se.pdf.

22 8

Překáţky rozvoje sociálního podnikání v České republice jsou následující: Nízká a neefektivní podpora. Úřady práce poskytují systematickou podporu pouze vybrané znevýhodněné skupině, tj. osobám se zdravotním postiţením, veřejná správa nevyuţívá moţnosti nákupu sluţeb a zboţí od stávajících sociálních podniků v rámci moţností daných zákonem o veřejných zakázkách, chybí více variabilních grantových výzev podporujících rozvoj sociálního podnikání, v neziskovém sektoru chybí vzdělávání k podnikatelské profesionalitě potřebné k zaloţení a provozu sociálních podniků, finanční soběstačnost sociálního podniku nelze stanovit jako „podmínku k datu.“ Není místo ve společnosti pro uznání a pochopení. Lidé mají malou motivaci, jsou málo ochotní převzít rizika ,,strany zakladatelů sociální politiky“, sociálního podniku. Lidé často přesně nevědí, co je to pojem sociální politika, sociální podnik a sociální podnikání. Není dána koncepce rozvoje sociální politiky. Co by mělo být zavedeno? Je to zvláště podpora a propagace sociálních podniků, aby jich více vznikalo a stávající se mohly rozvíjet. Neméně důleţitá je také infrastruktura, která bude propagovat a podporovat sociální podnikání. Dále ještě je potřebná reprezentativní platforma zakladatelů sociálních podniků, kde by měly být uvedeny výsledky sociální politiky. V neposlední řadě je to také sociální odpovědnost podniků. 38

2.2. Sociální podniky – realizace a vytváření příležitostí Podniky v sociální ekonomice jsou zvláště druţstva, různé společnosti a nadace. Definici těchto podniků souhrnněji je moţno podat takto: jsou to neziskové organizace, které se soustřeďují na sociální cíl v oblastech sociálních sluţeb nebo v různých oblastech komerčního sektoru, například v pojišťovnictví, bankovnictví, lékárenství, obchodě, různých výrobách; také pomáhají při řešení různých problémů současnosti – např. dnešní velké nezaměstnanosti, bytové situace pro mladé rodiny, ochrany zdraví apod. Spolupráce občanské aktivity a ekonomické solidarity je velmi důleţitá při řešení všech uvedených problémů. Sociální

podniky

jsou

charakterizovány

rozvojem

demokratického,

sociálního

participativního podnikání a ještě mj. snahou o místní rozvoj a vzájemnou sociální ochranou.

38

EHSV. Stanova INT/242. Dostupné z: http://www.scmvd.cz/download/standardy_se.pdf.

22 9

a

Téma z nadpisu měly dvě velké mezinárodní konference. Nejdříve v Praze v roce 2002, další pak byla v roce 2004 v Krakově, tato pozdější měla velký vliv na pokrok v sociálním podnikání a na realizaci pracovních příleţitostí, sociálního začleňování a zvláště uplatnění znevýhodněných skupin obyvatel. Na základě konference v Krakově proběhla kampaň pro schválení zákona, který měl pomoci občanům v tom, aby jedno procento jejich daní mohlo být darováno veřejně prospěšným organizacím. Unie stála (ne sama) u zrodu zákona o privatizaci státních podniků a také se podílí na návrhu zákona o fondech důchodového pojištění. Úředníci Unie pomáhají společnostem a podnikům s jejich organizací, s jejich ekonomikou, právními vztahy a ekologií. V rozvinutých státech se sektor sociální ekonomie a sociální politiky velmi rychle rozvíjí a prohlubuje. Jsou realizovány velmi úspěšné národní programy sociálního podnikání, které mají vysokou efektivnost rozvoje a dobré výsledky v oblasti zaměstnanosti.

2.2.1. Sociální podnik jako nástroj řešení nezaměstnanosti V dnešní době a v dnešních podmínkách je řešení otázky nezaměstnanosti velmi náročné, není vţdy uspokojivé - ani při hospodářském růstu, ani při zvýšeném investování, do kterého můţeme zařadit také sociální podnikání (to můţe být v rámci jak ziskové, tak neziskové organizace). Sociální podnikání se obvykle vyznačuje cílem neziskovosti, zvláště vytvářením nových pracovních míst. Ekonomika sociálního podniku je buď nezisková, nebo zisková, pokud je realizováno alokování zdroje sociálního podniku takovým způsobem, který bude efektivní a zaměřen na poptávku trhu. Sociální podnik neziskový někdy hospodaří i s plánovanými ztrátami. V obecném smyslu za sociální podnikání můţeme povaţovat realizaci takových veřejných podniků státem, u kterých jejich hlavním cílem je vytváření nových pracovních míst. Je velkou nadějí, ţe sociální podnikání bude rozhodujícím a velkým přínosem pro řešení nezaměstnanosti a zároveň pro vytváření národního důchodu. Je to velmi důleţité pro naši společnost v dnešních podmínkách dlouhodobého zvolnění nezaměstnanosti, ale je to zároveň otázkou politické vůle.

2.2.2. Proč v neziskovém sektoru sociálně podnikat? „Neziskové podnikání“ je pro organizace jedním z mála důleţitých a potřebných finančních zdrojů tzv. „volných peněz“ – peněz, jeţ nejsou vázány na jistý účel, a organizace s nimi tudíţ můţe zcela volně nakládat podle svých momentálních potřeb. Vhodné začlenění 32 0

sociálního podnikání mezi zdroje příjmů a dotací organizaci nejen ekonomicky posílí, ale činí ji zároveň méně závislou naopak na dotacích a darech a umoţňuje její dlouhodobý rozvoj. Díky tomu se organizace můţe více věnovat svému klíčovému poslání. Přes zjevné výhody je tento finanční zdroj naší zemí zatím nedoceněn a informací o něm je v českém prostředí také poskrovnu, informovanost není na takové úrovni, aby tato sféra mohla být doceněna lidmi. Aby nezisková organizace mohla úspěšně realizovat výdělečné potřeby a aktivity, potřebuje pochopit základní principy sociálního podnikání, vybudovat pro ně odpovídající podmínky a vhodným způsobem vzdělávat, vychovávat a profesionalizovat své pracovníky. Společnost Philip-Morris ČR, Nadace VIA a Vysoká škola finanční a správní proto přicházejí s jiţ připraveným komplexním programem pro budoucí manaţery NNO, který jim poskytne ekonomicko-manaţerské vzdělávání spojené s praktickou pomocí, jak uvést získané poznatky do kaţdodenního ţivota organizace, tedy i jak lze pomoci lidem, kteří jsou handicapováni.

2.3. Sociální podniky v rozšířené Evropě, koncept a skutečnosti Sociální podniky se v Evropě (i v nových členských zemích EU) rozrůstají s podnikatelskou dynamikou, jsou odpovědí na sociální a ekonomické výzvy zároveň a vedly ke vzniku nové ekonomiky, sociálního podnikání. V minulosti sociální ekonomika neměla takovou velkou váhu ve společnosti, ale mezitím došlo v této oblasti k boomu, průlomu, na obou stranách Atlantiku. V USA byl tento koncept vzat do povědomí v 90. letech velmi pozitivně. V roce 1993 byl poloţen základní kámen Business School. Sociální podnikatelská iniciativa započala novou éru. Od té doby se zapojily další důleţité univerzity, a to Columbia a Yale, a tím také další asociace vybudovaly programy pro sociální podnikání. Sociální podnikání je dnes v USA velmi širokoúhlým a velmi často vágním pojmem, který je odkázán na trţní síly s kontextem sociálních záměrů. V tomto období bylo na sociální politiku a sociální podnikání poukázáno jako na nové problémy s financováním neziskových organizací, coţ vedlo k zdůraznění a k problematice finančních risků, které musely být při této práci vzaty v potaz. V Evropě se tato problematika začíná prohlubovat také kolem roku 1990, ale ne tolik. V té době italský parlament přijal zákon, který určoval specifický status sociálním druţstvům a sociálním podnikům, coţ vyvolalo značný nárůst těchto institucí. V další etapě vědci v Evropě řešili podobné iniciativy, coţ nemělo takový velký význam, jako v jiných evropských zemích. V roce 1996 bylo zrealizováno rozšířené studium vývoje sociálního podnikání v Evropě. Na základě rozšíření studie do všech patnácti zemí, které tehdy tvořily EU, byl zrealizován přístup k usnadnění studia sociálního podnikání a k jeho podpoře. V roce 2002 32 1

následně proběhla podpora těchto trendů ve Velké Británii. Blairova vláda poloţila základní kámen Koalici pro sociální podnikání a Sociálně-podnikatelskému svazu pro vzdělávání obyvatelstva o sociálním podnikání v rozšířené Evropě. Na tomto základě byla vytvořena definice sociálního podnikání a byl vyhotoven počáteční seznam sociálních podniků. Tímto nová politika dostala základ konceptu o sociálním podnikání, na který se můţeme dívat ze dvou stran. Na jedné straně se připojují nové organizace, nové podniky, na druhé straně je to proces nového podnikatelského přístupu, který ovlivňuje starší iniciativy třetího sektoru. V dnešní době uţ společnost třetí sektor, neziskový, povaţuje za potřebný. 39

2.3.1. Třetí sektor nové ekonomiky Pojem vzniká uţ v polovině sedmdesátých let. Instituce s tímto zaměřením vyvíjely jiţ v různých směrech aktivitu a staly se důleţitým mezníkem specifické veřejné politiky, avšak nebyl vytvořen pevný základ pro stmelení všech organizací s tímto cílem a jejich úsilí bylo roztříštěné. V USA práce Filerovy komise a program univerzity Yale, který se zabývá neziskovými organizacemi (z roku 1976) znamenaly důleţité kroky k popsání teoretické báze neziskových organizací a neziskového sektoru. V Evropě, která je nejednotná v kulturních a národnostních aspektech, nebylo reálné uskutečnit rozsáhlé a rychlé informování o třetím sektoru. Ale i přesto ekonomické entity, které se dostaly do povědomí obyvatelstva, byly důleţitými faktory, zvláště proto, ţe měly pevné základy v tradicích. Celkové veřejné mínění bylo dáno historickým kontextem specifické země, coţ znamená, ţe se na světové úrovni vyvíjely dva teoretické přístupy ke třetímu sektoru (včetně cíle vyhodnotit výsledný ekonomický efekt). První jiţ byl specifikován, druhý, který má původ ve Francii, je zaměřen na nadace, asociace a sjednocování druţstev. I kdyţ první přístup má podporu a výhodu ve své originalitě a jednoduchosti, druhý přístup to byl, který měl odezvu a podporu po celém světě a hlavně měl podporu z Evropské unie: byl také přijat jejími institucemi.

39

Akademie sociálního podnikání. Program VIA, Philip- Morris ČR a VŠFS. www.socialnipodnikani.cz.

32 2

Další teorie o třetím sektoru byly rozvinuty na světové úrovni – například třípólový přístup, který se dívá na ekonomiku ze tří stran – pólů: jsou to stát, domácnosti a soukromá sféra-podnikatelé; jiná teorie je vystavěna na základě metod, kterými jsou různé směry regulovány (trh práce, reciprocita, veřejná redistribuce). Z těchto hledisek se na třetí sektor nahlíţí jako na střední prostor, ve kterém je moţná kombinace různých pólů. Třetí sektor je dnes velmi důleţitý a má uţ nezastupitelnou roli pro dnešní světovou ekonomiku, neboť je zapojen do alokace zdrojů, do různých sluţeb, které mnohdy pomáhají potřebným lidem, i tím, ţe je např. aktivizuje, ,,mobilizuje“. Uvedený sektor zasahuje pozitivně do světové ekonomiky například tím, ţe pomáhá v hledání práce nezaměstnaným, u kterých je moţné vyloučení z pracovního trhu. Problémy v sociální ekonomice přirozenou cestou nastolují otázku, kam aţ můţe třetí sektor jít v pomoci při hledání řešení různých výzev, otázky nezaměstnanosti a v pomoci slabším vrstvám obyvatelstva. „Z výše uvedeného vyplývá, ţe od sociálního státu se dostáváme ke smíšenému sociálnímu státu, kde veškerou odpovědnost na sebe berou veřejné instituce, ziskové organizace a organizace třetího sektoru s přihlédnutím na efektivitu a spravedlnost ve společnosti, coţ jsou velmi důleţité stránky.“ 40

2.3.2. Podniky, které mohou být nazvány „sociální“ Shrňme dílčí problematiku: Jak poznat sociální podnik? A. Rovina záměru aktivit: Aktivity sociální ekonomiky zahrnují především poskytování sluţeb obyvatelstvu neziskovou formou tak, ţe vedení podniku si nemůţe rozdělit přebytky hospodaření. Hlavním a společným rysem je důraz na poţadavek „socializovat“ přebytky hospodaření, to znamená další znovu investovat na rozvoj činností nebo aspoň je rozdělit lidem, kteří organizují podnik. B. Rovina netrţních zdrojů: Obě výše uvedené roviny počítají s pomocí místní společnosti (místním lidem). Tato pomoc je často důvodem k podpoře podnikům třetího sektoru, a to se realizuje především v sociálních podnicích, které dostávají finance z prostředků odvozených z trţních aktivit nebo z prostředků od orgánů státní správy. Jsou to obvykle nepeněţní zdroje, dobrovolná pomoc, darování. C. Rovina konkrétních organizačních metod: Sociálně neziskové ekonomické přístupy udávají názor, ţe třetí sektor by měl být nezávislý, autonomní a měl by mít vlastní rozhodovací orgány. Tento přístup v sociální ekonomice klade 40

Akademie sociálního podnikání. Program VIA, Philip-Morris ČR a VŠFS. www.socialnipodnikani.cz.

32 3

důraz na svobodné a demokratické rozhodování; takové rysy jsou typické pro sociální ekonomiku, kde rozhodovací moc členů není závislá na mnoţství kapitálového podílu, který by mohli mít; z tohoto důvodu právě tyto podniky můţeme povaţovat za sociální.

2.3.3. Definice sociálního podniku V dnešní společnosti jsou známy dvě definice sociálního podniku. Nejnovější verzi vytvořila britská vláda a publikovala ji v roce 2002. Je uvedena ve studii „Sociální podnik: Strategie úspěchu“: Sociální podnikání je zaměstnání zvláště zaměřené, kdy hospodářské přebytky jsou opět znovu investovány do podnikání za stejným účelem, neţ aby zisk byl prospěšný pro zainteresované jedince. Závěr studií byl zadán organizaci, která se zabývá výzkumem, a ta na základě těchto studií a podkladů podala zprávu a vyjasnila přístup k problematice sociálního podnikání a ta zní: vylepšování řešení problémů, důslednosti a srovnatelnosti různých sociálních podniků by znamenalo progresivní zlepšení v sociální ekonomice a v sociálním podnikání. 41 Dále se zkoumá, na jaké bázi pracují sociální podniky v dnešním světě. Proto je doporučeno ,,rozloţit“ definici na různé indikátory, které by se dívaly na sociální podniky z různých stran. Tento rozklad definice by měl mít tři hlavní indikátory: jakým směrem jde podnikatelský záměr; cíle sociálního záměru; sledování aktivit. Velká Británie má lví podíl na rozšíření sociální politiky, neboť ji neustále rozvíjí a klade na ni v ekonomice velký důraz. Další, kdo velmi významně přispěl k rozvoji sociální politiky a sociálního podnikání, byla Evropská síť EMES, která svůj důraz kladla na ekonomii, sociologii, management a politickou vědu. Na základě projektu, který je velmi teoretický, se došlo k definici, indikátory mohly být jednoduše a stručně rozpoznány a popsány. Od roku 1996 se síť EMES zabývá teorií bloků, základními kritérii pro definování sociálních podniků, a to v kaţdé členské zemi Evropské unie. Indikátory se budou zpřesňovat postupem času, ale jen málo, jsou spolehlivé. Tato pracovní definice klade důraz na kritéria, která jsou zvláště z oblasti ekonomické, to na jedné straně, a na druhé straně jsou indikátory, které jsou hlavně sociální. Podnikatelská a ekonomická stránka – tato dimenze dává přednost čtyřem, spíše šesti hlavním bodům: 

trvalé aktivity produkující uţitek



trvalé aktivity poskytující sluţby - progresivním cílem sociálních podniků by neměla být angaţovanost v různých aktivitách nebo přerozdělování finanční pomoci (asociace,

41


32 4

nadace). Avšak zajišťování tohoto uţitku je rozhodující pro prosperování sociálního podniku a sociálního podnikání. 

velmi vysoký stupeň autonomie - soudobé sociální podniky vytváří skupina lidí, kteří do nich vstupují dobrovolně a jsou řízeni autonomním plánováním a částečně je reálné, aby tyto podniky byly závislé na veřejných dotacích. Mají právo jak upevňovat své pozice, tak i ukončit své aktivity.



rovina ekonomického riskování - do předpokladů k zaloţení sociálního podniku patří také částečný risk spojený se všemi iniciativami a pracovními činnostmi. Finanční zabezpečení lidí, kteří vstupují do tohoto druhu podnikání, je zcela závislé na veřejných institucích.



iniciativa nastartovaná skupinou občanů - do sociálního podnikání, sociálních podniků by měli vstupovat takoví lidé, kteří jsou do tohoto druhu podnikání zainteresováni, a jejich soudrţnost (jejich kolektivu) by měla mít dobrou úroveň, aby spolupracovali, a to dynamicky.



velmi progresivní záměr prospět společnosti - základním cílem sociálních podniků a sociálního podnikání je slouţit společnosti nebo určité skupině obyvatel, zároveň podporují myšlenky pro zvýšení úrovně sociální zodpovědnosti. 42

2.3.4. Správné využití EMES přístupu Pokud je výše uvedený systém dobře vyuţit a lidé ho pochopí, pak na tomto základě sítě EMES musí vzít do úvahy další dvě hlediska: jedním jsou dobré sociální podmínky a ekonomické zázemí – je to významnou pomocí pro vznik nových sociálních podniků. Druhé hledisko je podmíněno plněním kritérií. Sociální podnik musí určitá kritéria splňovat. Je důleţité vědět také to, v jaké pozici se určitý celek nachází vůči jinému. Takový ,,kompas“ nám pomůţe určit hranice sociálního podniku. Na základě konceptuálního schématu můţe výzkum EMES doloţit svou zásadovost, spolehlivost, reálnost. V roce 2003 realizoval EMES přehled různorodých typů sociálních podniků, které byly spojeny s rekvalifikacemi (i v 15 zemích EU); výsledkem byl koncept pracovní integrace speciálního podniku (WISE). Bylo identifikováno 39 kategorií či modelů WISE ve všech 15 zemích. 43

42 43

Akademie sociálního podnikání. Program VIA, Philip-Morris ČR a VŠFS. www.socialnipodnikani.cz. Akademie sociálního podnikání. Program VIA, Philip-Morris ČR a VŠFS. www.socialnipodnikani.cz.

32 5

2.3.5. Tessea - Tématická síť rozvoje sociální politiky Ustanovující konference, která proběhla dne 24. září 2010 v Praze, za podpory společnosti Nová ekonomika TESSEA, jejímţ cílem je rozvoj sociální ekonomiky a sociálního podnikání, zastupovat členy, podporovat jejich zájmy. Konference se zúčastnilo na 150 představitelů neziskových organizací, soukromého sektoru, veřejné správy, akademické sféry. Na základě jednání na konferenci se přisuzovaly podklady pro spolupráci s politickou reprezentací a veřejnou správou, zvláště v době rostoucí nezaměstnanosti. V uvedené konferenci se řešily dvě hlavní otázky: v sociálním podnikání nejde jen o zaměstnávání znevýhodněných osob, ale zároveň zvyšování jejich společenského a pracovního potenciálu. sociální podnikání je celková úspora veškerých finančních prostředků, osoby zaměstnané platí daně, a pokud jsou zaměstnané, stát nevyplácí dávky. Paní ředitelka Nové ekonomiky, o.p.s. Petra Francová sdílí názor, ţe v západní Evropě nová ekonomika podporuje podnikatelské subjekty, které slouţí k řešení místních problémů. Například ve Velké Británii prosperuje přes 50 000 sociálních podniků s obratem 25 miliard liber. Důleţitá je také systémová podpora u malých a středních podniků. Tématické sítě pro rozvoj sociální ekonomiky jsou dotovány přes subjekt prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost státního rozpočtu ČR. Představitelé TESSEA spolupracují aktivně s MPSV, která podporuje finančně sociální podniky z prostředků strukturálních fondů.

2.3.6. Mezinárodní XXII. konference CEFEC Výše jmenovaná konference proběhla v Praze ve dnech 10. - 12.září 2009, jejímţ hlavním tématem bylo: Sociální firmy a jejich nová dimenze. Hlavním představitelem za sociální podnikání v České republice byl pan Pavel Novákmanaţer a vedoucí sociálního podniku FOKUS Praha. Důleţitými otázkami, které byly tématem na konferenci: - prosperita sociálních firem, - marketing a strategický plán sociálních podniků a sociálního podnikání, - pracovní plány sociálních podniků, - sociální plán znevýhodněných zaměstnanců. Program na konferenci byl velmi praktický ohledně pracovních obchodů, pracovních 32 6

mítingů, důleţitých otázek týkajících se sociálního podnikání, inspirativní motivace pro sociální firmy.

2.3.7. Sociální podnikání z rozšířené Evropské unie Výzkum EMES byl řešen ve třech oblastech: osobní sluţby, školení, reintegrace a lokální rozvoj. Ve státech ve střední a východní Evropě nebyl proveden ţádný výzkum problémů se sociální organizací, který by byl srovnatelný s průzkumem realizovaným EMES v 15 zemích EU. Důvody, které mohou brzdit rozvoj sociálního podnikání ve východní Evropě, jsou velmi různorodé: 

sociální politika spoléhá na sílu volného trhu a podceňuje hodnoty alternativních organizací,



negativně jsou vnímány druţstevní spolky, které vznikly před komunismem, a jsou podezírány ze spolupráce s komunistickým reţimem,



nedůvěra v sociální podniky jako alternativní organizace - sociální podnik je závislý na světových nadacích, důraz je na občanské společnosti s vidinou finanční příleţitosti,



nejsou zviditelněny neziskové organizace a jejich legislativa,



nedůvěra v solidární jednání, komunikaci,



otázka mobilizace zdrojů. I přesto, ţe byly zdůrazněny výše uvedené problémy, představují nové země EU nový

prostor ,,pro novou generaci neziskových organizací“ a dalekosáhlý rozvoj sociálního podnikání. Koncept sociálního podniku můţe pomoci k realizaci rozsáhlejšího a ucelenějšího programu, který pak můţe napomoci sociálním podnikům a sociálnímu podnikání přispět ke změně pohledu na sociální ekonomii, a to je pro dnešní společnost důleţité, neboť stále jsou dohady o konceptech sociální politiky a sociálního podnikání. Charakteristika konceptu sociálního podnikání je závislá především na tradici druţstevnictví (velký vliv amerických neziskových organizací). Dalším způsobem jsou 32 7

obecně prospěšné společnosti. Pokud se tyto oblasti propojují, dosahují velkých výsledků a ke slovu dojdou i právní mechanismy jednotlivých států. Je velmi důleţité podotknout, ţe sociální podniky jsou blíţe k dělnickým druţstvům, neţ k dnešním spotřebním druţstvům. Některé podstatné rysy sociálních podniků se liší od tradic výrobních druţstev.

2.3.8. Evropský sociální fond v České republice ESF patří mezi důleţité strukturální fondy Evropské unie pro rozvíjení a realizaci Evropského plánu zaměstnanosti. Cíle Evropského sociálního fondu jsou např.: 1. lepší přístup k ţenám a účasti ţen na trhu práce, 2. řešit problémy s trhem práce, s formami diskriminace, 3. rozvoj vzdělání obyvatelstva, 4. důleţitá pomoc při nezaměstnanosti na trhu práce, 5. realizace pracovních sil, důleţitá kvalifikace, 6. příleţitost a rovnoprávnost pro kaţdého na trhu práce, 7. důleţitá pomoc občanům z problémových či znevýhodněných skupin. Základní programy Evropského sociálního fondu jsou: - Lidské zdroje a zaměstnanost - Vzdělávání pro konkurenceschopnost - příleţitost na trhu práce kaţdému – Praha - adaptabilita Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost má za cíl sniţovat nezaměstnanost prostřednictvím aktivní politiky, která probíhá na trhu práce, celoţivotního vzdělání a zvyšování kvality při styku s veřejnou správou, a to i v mezinárodním měřítku. Z fondů Evropské unie je pro operační programy vyčleněno 1,84 mld. Euro, to znamená 6,80 % prostředků, které jsou určeny pro Českou republiku. Z novodobých českých veřejných zdrojů má být finanční navýšení o 0,32 mld. Euro. Podstatným cílem tohoto operačního systému je vize a realizace v oblasti sociálních sluţeb, s čímţ souvisí také finanční podpora sociálních sluţeb, dále zvýšení zaměstnanosti v České republice na velmi dobrou úroveň průměru 15 nejlepších zemí EU. Operační systém – program byl schválen Evropskou komisí dne 16. října 2007 a zahrnuje různé druhy projektů: 32 8

Adaptabilita-seberealizace kaţdého jedince, pruţná organizace práce, novodobé vzdělávací programy, různé formy organizování práce atd. 44 Aktivní politika na trhu práce - různorodý rozvoj doškolování, programy pro pracovníky sítě pro potřeby sluţeb zaměstnanosti, bilanční rozpisy, pracovní příleţitosti a diagnostika, důleţitá podpora zaměstnanosti ţen a mladých lidí na trhu práce a neméně důleţité je zajištění a propagace odborné praxe, rozvíjení a realizace specifických integrovaných školicích programů, zázemí pro rozvoj systémů předvídaných změn i těch nečekaných (hlavně v zaměstnanosti). Sociální integrace a rovné příleţitosti pro kaţdého – pomoc v sociální oblasti kaţdému jedinci; to má za důsledek sociální začleňování a prevenci sociálního vyloučení, zajištění bytové otázky pro problémovou skupinu, realizace zvyšování kvality a dostupnosti v sociálních oblastech pro problémové skupiny, seberealizace kaţdého, zvyšování vzdělání, rozvoj pro kvalifikaci ţen, nediskriminační přístup. Neméně důleţitý je rozvoj distančních forem vzdělávání apod. Veřejná správa a veřejné sluţby - realizace moderních metod kvality, transparentnosti veřejné správy. Novodobé veřejné sluţby - zkvalitnění, důleţité vzdělávání zaměstnanců úřadů veřejné správy, zkvalitnění a efektivita lidských zdrojů ve veřejné správě, dobrá úroveň komunikace s obyvatelstvem. Dále sem patří: mezinárodní spolupráce, která je zaměřena na různá řešení specifických problémů, realizace tematických sítí, předání zkušeností s praxí mezi členské státy, pokud mají zaměření týkající se věcného zaměření ESF (evropského sociálního fondu). Technická pomoc- dobrý výběr programů a monitoring projektů, dobrá realizace a efektivita při čerpání finanční pomoci z programu, kvalitní výběr projektů, efektivní financování aktivit, které jsou řízeny programem.

44


32 9

2.3.9. Podpora sociálního podnikání v Evropské unii 7 let po vzniku Evropské unie, v roce 2000, vzniká instituce pro sociální ekonomiku a sociální podnikání „Evropská stálá konference druţstev, vzájemných společností, sdruţení a nadací (CEP-CMAF), v lednu 2008 byl název změněn na „Social-Economy Europe“. Mezitím byla publikována v roce 2002 Charta sociální ekonomiky, která podporovala sociální podniky a charakterizovala je: Znaky: 

zisky z aktivit na rozvoj podniku, ve prospěch veřejného zájmu,



přijaté zásady odpovědnosti,



respektovány zásady solidarity,



začlenění zájmů členů a veřejné prospěšnosti,



dobrovolnost a svoboda členství,



zařazení pracovníků a členů do rozhodovacího procesu,



sociální cíl je zásadní více neţ kapitál. Sociální podniky jako organizace občanské společnosti mají podporu z Evropské unie

a v její politice a systému. „Zpráva o sociální ekonomice Výboru pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu z roku 2009 zdůrazňuje, ţe kromě sniţování nezaměstnanosti spočívá důleţitost sociální ekonomiky také v plnění cílů sociální soudruţnosti a aktivního občanství.“45 46

2.3.10. Definování sociální ekonomiky a sociálního podnikání v zahraničí Z právně-institucionálního hlediska rozlišujeme čtyři důleţité pilíře sociálního podnikání – druţstva, nadace, asociace, vzájemné společnosti. V mnoha zemích jsou zřizovány sociální podniky pro znevýhodněné skupiny, které podporují nezávislost těchto skupin na trhu práce a při začleňování do společnosti. Při normativním přístupu si všímáme rysů subjektů sociální ekonomiky a sociálního podnikání. Sociální podnikání se rozvíjí na přístupu zodpovědnosti, a to: sociální, 45

SKOVAJSA, M. Občanský sektor. 2010. Poznámka: Skovajsa [2010] dále uvádí: V Evropské unii s 25 členskými státy bylo v roce 2005 ekonomicky aktivních více neţ 240 000 druţstev. Druţstva mají dobré postavení v kaţdé oblasti hospodářské činnosti, zvlášť významná jsou v zemědělství, finančním zprostředkování, maloobchodu a bydlení a jako druţstva pracujících v odvětví průmyslu, stavebnictví a sluţeb. Druţstva zajišťují přímou zaměstnanost pro 3,7 milionu osob a mají 143 milionů členů. Významnou ekonomickou sílu v Evropě představují také dobrovolníci. 46

V roce 2005 v Evropské unii pracovalo v přepočtu na plnou pracovní dobu více neţ pět milionů dobrovolníků.

42 0

enviromentální a ekonomické. „Koncept sociální ekonomiky a sociálního podnikání vychází z organizovaných aktivit, které jsou zaloţeny na demokratických hodnotách a uskutečňovány nezávisle na veřejném sektoru, a jejich hlavním cílem je poskytování zboţí anebo sluţeb místní komunitě. Tyto sociální a ekonomické aktivity vykonávají zejména dobrovolná sdruţení, druţstva, nadace a podobné subjekty. V sociální ekonomice není hlavním motivem dosahování zisku, ale zvyšování veřejného prospěchu. Patří sem tedy organizace zdravotně postiţených osob, kulturní sdruţení, církevní organizace a další subjekty.“ 47 Podstata sociální ekonomiky a sociálního podnikání

Zdroj: Skovajsa a spol., str 294

2.3.11. Základní charakteristiky sociálního podnikání Ekonomické charakteristiky: 

trvalé aktivity - hlavním cílem těchto aktivit je prodej sluţeb, zboţí, výroba sortimentu, není důleţité rozdělení finančních toků, v podstatě dávají lidem moţnost poskytnout pomoc.



omezené přerozdělení zisku - není podmíněně dané přerozdělování zisku, je reálné zisk přerozdělit svým podílníkům.



předpoklad

ekonomických

rizik

-

důleţité

je

zajištění

potřebných

ţivotaschopnost sociálního podniku, udrţitelnost úsilí zaměstnanců, podílníků.

47

SKOVAJSA, M. Občanský sektor. 2010.

42 1

zdrojů,



postavení stupně autonomie - důleţité šíření aktivit, základ sociálních podniků tvoří skupiny lidí, kteří vytvářejí velké plány a zároveň je sami realizují. Veřejné dotace nemusejí být podmínkou vzniku sociálních podniků, ale hlavně sociální podniky nejsou řízeny přímo veřejnými institucemi.



minimální podíl placené práce - kaţdá organizace můţe nepeněţní a peněţní zdroje kombinovat, zásadně je nutný velký podíl práce placené. Sociální charakteristiky:



velmi důleţitou podmínkou je spolupráce se zákazníky



rozšiřování demokratických přístupů v jednání a v ekonomických aktivitách



vytyčený jasný cíl a záměr, který by měl mít jasná stanoviska, i kdyţ je podnik řízen skupinou vedoucích



důleţitost prospěchu určeným skupinám či jednotlivcům, podpora smyslu pro sociální podnikání, sociální odpovědnost v místních lokalitách 

základ rozhodování není na jedinci, který vlastní kapitál, je velmi důleţité zachovat princip Jeden občan, jeden hlas 48

2.4. Prosazování sociální ekonomiky a sociálního podnikání v České republice Teorie o sociální ekonomice dokazují, ţe nemůţeme definovat přesně sociální podnik, sociální podnikání, není to ukotveno v legislativě, neexistuje orgán na vládní nebo jiné úrovni, který by se samostatně zabýval sociální politikou; celkově je sociální politika stále poměrně málo vnímána obyvatelstvem. Česká republika, i kdyţ je uvedená ve srovnávací analýze CIRIEC ve skupině států, které sociální ekonomiku neuznávají, byla první zemí střední a východní Evropy, kde se v roce 2002 konala světová konference o sociální ekonomice. Na konferenci byla přijata tzv. Praţská deklarace, v níţ se mimo jiné uvádí: Přestoţe neexistuje ţádná přesná definice sociální ekonomiky, je moţné se shodnout na třech konstatováních: 1/ sociální ekonomika není zaloţena na kapitálu, ale na participativní demokracii 2/ cílem sociální ekonomiky není zisk, ale vzájemná solidarita 3/ sociální ekonomika můţe významnou měrou přispívat k začleňování znevýhodněných osob do společnosti.“49 48 49

SKOVAJSA, M. Občanský sektor. 2010. SKOVAJSA, M. Občanský sektor. 2010.

42 2

„Díky finanční podpoře z programů evropských strukturálních fondů byly pilotně ověřeny dva typy sociálního podniku: sociální druţstva jako vhodná forma podnikání za účelem místního rozvoje obcí a mikroregionů a sociální firmy zaměstnávající výrazně znevýhodněné cílové skupiny. Řešitelé minulých i současných projektů mají moţnost poznat sociální podniky v zahraničí. Zaloţili spolu s experty pracovní skupinu „prodefinování“ sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálního podniku v současné české společnosti.“50

2.4.1. Příklady sociálních podniků v České republice Znovoz, sociální druţstvo: Tento sociální podnik, který byl zaloţen v roce 2006, zaměstnává znevýhodněnou skupinu, kde věk a druh znevýhodnění nehraje důleţitou roli. Stane-li se, ţe podnik má k určitému datu zaměstnané i pracovníky bez postiţení, pak jsou to lidé před důchodovým věkem nebo maminky po mateřské dovolené (také znevýhodnění). Agentura ProVás, s.r.o.: Agentura realizuje různorodé podnikatelské příleţitosti a pracovní místa pro občany, kteří jsou znevýhodněni (zdravotní postiţení). V roce 2002 byla postavena prodejna se zdravotnickým materiálem a různými zdravotnickými pomůckami, jiţ od roku 2008 je v provozu kavárna ProVás na zámku v Roztokách u Prahy, v roce 2009 se otevírá Keplerovo muzeum a zaměstnává osoby se zdravotním postiţením. Pan Vojtěch Sedláček, který zaloţil Agenturu ProVás, s.r.o., a Obsluţné, spol. s. r. o., se stal vítězem v celostátní soutěţi Sociální podnikatel roku 2006. Jůnův statek: Vznikl v roce 1999 v Sedleci. Tato sociální firma má v provozu penzion, prádelnu, obchod, internetovou kavárnu a restaurační zařízení pro osoby se znevýhodněním (viz Praktická část). V tomto případě jde převáţně o zaměstnávání občanů se zdravotním postiţením, ne o ,,pouhou“ přípravu na zaměstnání. Rovné pracovní příleţitosti pro kaţdého a přirozené jednání s jednotlivcem jsou charakteristické rysy této sociální firmy. Kavárna Vesmírna:

50


42 3

V centru Prahy se nachází od roku 2002 nekuřácká tréninková kavárna Vesmírna, která realizuje programy s osobami zdravotně postiţenými. Pracují zde například jako kuchaři, číšníci, barmani. Cílem tohoto sociálního podniku je připravit osoby se zdravotním postiţením na trh práce pro jejich další uplatnění v ţivotě.

2.4.2. Sociální podnikání a organizovaná občanská společnost „Podobně jako v západních zemích s rozvinutou sociální ekonomikou platí i v českém případě, ţe sociální ekonomika a organizovaná občanská společnost se do značné míry překrývají, ale nejsou zcela totoţné. Vzhledem k novosti tématu v českých podmínkách je při úvahách o vzájemném vztahu těchto dvou oblastí vhodné vyjít ze stávajících právních forem organizací občanské společnosti a z charakteristik druţstev i z moţnosti dané obchodním zákoníkem zaloţit obchodní společnost za jiným účelem, neţ je podnikání. U těchto subjektů je třeba aplikovat charakteristiky sociálních podniků ze zahraničních studií.“51 „Subjektem sociální ekonomiky – sociálním podnikem mohou být v ČR všechny právní formy OOS, tj. občanská sdruţení, evidované právnické osoby, církve, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy, pokud zaměstnávají znevýhodněné osoby a/nebo vykonávají jako doplňkovou také ekonomickou činnost. Jejich hlavní činností nemůţe být podnikání jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku, protoţe to by bylo v rozporu s podstatou OOS, nicméně ekonomická činnost můţe být doplňkovou. Sociální podnik nemusí jen zaměstnávat znevýhodněné osoby, ale můţe také vyrábět produkty či poskytovat sluţby určené lidem (sociální účel).“52

2.4.3. Sociální podniky a zaměstnávání znevýhodněných osob Podle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti je moţné realizovat pro sociální podniky, kde jsou zaměstnány osoby handicapované (se zdravotním postiţením), dobré pracovní podmínky, zajistit příjemné prostředí, které podporuje tyto osoby. Od místního úřadu práce má moţnost podpory pro zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen. Aby mohl vzniknout sociální podnik, musí mít podporu - finanční prostředky, dobré společenské prostředí a zvláště lidské zdroje. 51 52

SKOVAJSA, M. Občanský sektor. 2010. SKOVAJSA, M. Občanský sektor. 2010.

42 4

„Znevýhodněné skupiny, jimţ sociální podniky pomáhají při sociálním začleňování, jsou také uvedeny v Zákoně o zaměstnanosti. Jsou to uchazeči o zaměstnání, kteří potřebují zvýšenou péči pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných váţných důvodů.“53

2.4.3.1. Charakteristika chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny podle zákona o zaměstnanosti Chráněné pracovní místo je takové místo, které vytvoří zaměstnavatel mající zájem zaměstnat osoby se zdravotním postiţením; důleţitá je také písemná dohoda s tamním úřadem práce, neboť na základě písemné smlouvy je moţné poskytnout zaměstnavateli příspěvek. Chráněné pracovní místo musí být v provozu nejméně 2 roky od písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní dílny jsou pracoviště, která se přizpůsobují osobám se zdravotním postiţením. Mělo by v nich být zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Na vybudovanou chráněnou dílnu také tamní úřad práce poskytuje zaměstnavateli příspěvek, pracovní dílna musí být v provozu také po dobu alespoň dvou let. Pokud zaměstnavatel zaměstnává více neţ 50 % osob se zdravotním postiţením, má nárok na příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob.

2.4.3.2. Znevýhodněné skupiny Příklady osob, které potřebují nutnou péči při poskytnutí zaměstnání, shrnujeme, jsou tyto: 

osoby, které pečují o dítě do věku 15 let



fyzické osoby, které dosáhly věku 50 let



osoby mentálně postiţené



osoby se zdravotním postiţením



těhotné matky, ţeny, které kojí, matky do 9. měsíce po porodu



osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu



osoby ze sociálně a kulturně znevýhodněného prostředí



osoby, které jsou v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetrţitě déle neţ pět měsíců. „V sociální ekonomice nacházejí pracovní uplatnění nejen osoby zdravotně postiţené

a ty, které uvádí zákon o zaměstnanosti. Výčet znevýhodněných sociálních skupin je v zahraničí širší a není vţdy spojen pouze s vytvářením pracovních míst. Sociální podniky 53


42 5

poskytují pomoc při hledání práce osobám, jimţ hrozí nebezpečí trvalého vyloučení z pracovního trhu, nebo zajišťují sluţby pro znevýhodněné občany. Tím sociální podniky mohou přebírat některé ekonomické role veřejných institucí.“54 Je velmi důleţité, aby sociální podniky vytvářely nové podnikatelské záměry, kde bude hlavním cílem vytvářet nová pracovní místa pro výše uvedené skupiny s tím předpokladem, ţe z těchto skupin bude alespoň 30 % osob. Podporu od státu mají také projekty s novými podnikatelskými záměry, které směřují k podpoře veřejných sluţeb v rámci okresu, kde je minimálně 75 % pracovníků veřejné sluţby vytvořeno znevýhodněnými osobami.

2.4.3.3. Cílové skupiny pro předkládání projektů v Integrovaném operačním programu-podpora sociální ekonomiky, sociálního podnikání Výše uvedené se týká těchto skupin: 1. cizinci, kteří jiţ dlouhodobě ţijí na území České republiky, 2. mladí lidé ohroţení patologickými jevy, 3. mládeţ, která odchází z ústavního zařízení, 4. osoby zdravotně postiţené, 5. osoby mentálně postiţené, 6. oběti domácího násilí, 7. osoby bez přístřeší, domova, 8. lidé, kteří jsou závislí na návykových látkách nebo kteří tři měsíce souvisle abstinují.

2.4.3.4. Celková charakteristika sociálního podnikání v České republice Zopakujme: „Koncept sociální ekonomiky pochází z Francie, kde má hluboké kořeny, a rozvíjí se i v mnoha dalších zemích. Jsou zakládány národní i mezinárodní instituce pro podporu a rozvoj sociální ekonomiky. Sociální ekonomika je spojena s odpovědností ekonomickou, sociální a environmentální. Jak potvrzují výsledky výzkumů, sociální ekonomika existuje mimo veřejný sektor a její subjekty působí v místních podmínkách.“55 Celkově vychází z různých projektů a výzkumů závěr, ţe sociální politika a sociální podnikání je odděleno od veřejné správy a veřejného sektoru. Subjekty sociální ekonomiky a sociálního podnikání jsou rozdílné, realizují je nadace, různá sdruţení, společnosti, dalšími jsou sociální firmy, střediska zaměstnanosti a jiné organizace, různé rozvojové agentury, které poskytují občanům sociální sluţby.

54


55


42 6

„K překrytí sociální ekonomiky a organizované občanské společnosti dochází zejména tam, kde OOS vyvíjejí ekonomické aktivity a sledují sociální účely. Jejich úspěšnost není hodnocena pouze ekonomickou výkonností, která je nutná pro dosaţení jejich cílů, ale především je přínosem pro posílení solidarity, sociální soudrţnost a místní komunitu.“56

56


42 7

3. Praktická část bakalářské práce 3.1. Charakteristika sociálního podniku – Jůnův statek Fokus Praha 57 Sociální firma Jůnův statek je konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běţném trhu, jehoţ účelem a cílem je vytvářet pracovní příleţitosti pro osoby výrazně znevýhodněné na trhu práce a přitom jim poskytovat a umoţňovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu. Současná podoba objektu viz. Příloha č. 5 Tento podnik zaměstnává osoby s duševním onemocněním (schizofrenie 90%) i osoby bez znevýhodnění. Celkem 43 zaměstnanců – 30 s duševním onemocněním, 6 s jiným znevýhodněním, bez znevýhodnění 7. Profese, které sociální firma Jůnův statek nabízí, jsou spojeny s provozováním ubytovacího zařízení, restauračního zařízení a tréninkového a vzdělávacího střediska Fokusu Praha, provozováním malé prodejny (prodej výrobků z chráněných dílen) a prádelny a provozem údrţby (například práce se dřevem apod.).

3.2. Vznik sociálního podniku Vše začalo darem v roce 1995. Vnučka pana Jůna totiţ darovala objekty a pozemky kolem starého objektu občanskému sdruţení Fokus Praha. Pan Jůn, který ţil v zahraničí, se také pohyboval v oboru charity a i vnučka chtěla, aby tyto staré objekty byly pouţity pokud moţno k charitativním účelům. Původní podoba objektu viz. Příloha č. 6 V roce 1997-1999 byla zrealizována přestavba a rozšířená rekonstrukce (výstavba penzionu, sedmi pokojů a učebny v projektu Phare Lien). V roce 1999-2001 provoz v nových prostorech a dále se prováděla druhá část rekonstrukce (4 pokoje, restaurace, kuchyně). V této době sociální firma jiţ zaměstnávala 11 osob znevýhodněných a 2 osoby bez znevýhodnění. V dalších letech 2001-2007 se uskutečnila přestavba restaurace a penzionu. Zaměstnáno bylo 25 osob znevýhodněných a 8 bez znevýhodnění. V letech 2007 - 2008 pak proběhla rekonstrukce budovy (nový sál, recepce, prádelna, internetová kavárna, chráněné bydlení, údrţba, kanceláře kompletního týmu), a to v projektu SROP). Po celou dobu této rekonstrukce fungovala restaurace. V roce 2008 byl zahájen

57

Návštěvu výše uvedeného sociálního podniku absolvovala autorka práce v září 2010.

42 8

provozu v nových zrekonstruovaných prostorech. V současné době sociální podnik podniká v oblastech: ubytovací sluţby: penzion s kapacitou 45 míst gastronomie: restaurace se 2 sály (60 a 80 míst) prádelna, která má stálé zakázky. Podnik zaměstnává celkem 57 pracovníků, z toho: 38 s duševním onemocněním 11 s jiným znevýhodněním 8 bez znevýhodnění Rozpis pracovních pozic obsazených pracovníky se znevýhodněním: (podtrženo) Vedoucí sociálního podniku

Kuchař

Provozní restaurace

Recepční

Vedoucí penzionu

Pomocný číšník

Vedoucí údrţby

Pomocný kuchař

Vedoucí recepce

Pokojská

Vrchní číšník

Údrţba

Šéfkuchař

Úklid

3.3. Pracovní podmínky znevýhodněných zaměstnanců Spočívají v úlevách při práci a pomoci ostatních zaměstnanců. 3.3.1. Pracovní omezení: Patří sem vysoká míra nemocnosti omezující výkonnost a častá neschopnost dlouhodobější soustavná práce, také nutnost časté kontroly činnosti. Nemocnost je často dlouhodobá. 3.3.2. Podpůrné pracovní prostředí zaměstnanců 1. Výběr zaměstnanců provádí pracovní CPPZ, sociální pracovník. 2. Při nástupu zaměstnanců a jejich zaučování pomáhá pracovní asistent. 3. Zaměstnávání znevýhodněných se vyznačuje prací v týmu, funguje solidarita a zastupitelnost. 4. Vzdělávání ve formě kurzů. 42 9

5. Hodnocení a mzdy. 6. V případě nevolnosti při nástupu práce můţe pracovník odejít domů. 7. Pracovní náplň lze přizpůsobit duševním stavům nemocného. 8. Při třísměnném provozu se směny přizpůsobují moţnostem nemocného (v rámci problémů se vstáváním atd.) Prostředí malého obchůdku s výrobky z chráněných dílen v podniku viz. Příloha č. 7

3.4. Zlepšování podnikatelského záměru Jůnova statku Vybudování letní zahrádky určené ke grilování a volné zábavě v dalším období. Zvelebení velkého dvora Jůnova statku (například venkovní šachy nebo kuţelky) Vybudování venkovního parketu pro letní zábavy s tancem a hudbou Prostor pro cyklistické stezky, pro uloţení jízdních kol Vlastnictví vlastního loga ve formě „Jůnův statek doporučuje“

3.5. Podpora sociálních podniků státem Stát by se měl zajímat o sociální politiku jako o jedno velké důleţité odvětví, které se však některých členů společnosti zdánlivě velmi málo dotýká nebo vůbec netýká; proto je důleţité sociální politiku propagovat: Na základě deklarace sociálního podniku Výhodnějšími podmínkami pro sociální firmy, realizací různorodých projektů v sociálním podnikání Uznáním sociálního znevýhodnění Pomocí – stát by měl přispívat na znevýhodněné osoby finančně (například uznáním části mzdy matce po mateřské dovolené přijaté do pracovního poměru) Závěr: Nad tímto tématem bakalářské práce by bylo moţno bádat mnohem více, je zde prostor pro další odbornou práci. Zaměstnání v sociální politice jsou velmi zodpovědná; kaţdý, kdo pracuje v tomto oboru, musí mít sociální cítění. Sociální politika a sociální podnikání by měly být cílem pro zaměstnance, kteří si uvědomují, co je to sociální politika, a ţe na prvním místě zde má být občan.

52 0

Závěry a doporučení Evropská unie je rozsáhlý novodobý příběh, prolíná se do celého světa a je to prosperující část světa. V některých místech na světě stále ţijí lidé bez práce a v chudobě. Státy EU jiţ ví, ţe není moţné se koncentrovat na ekonomický růst a konkurenceschopnost, celkový hospodářský úspěch souvisí se zlepšením ţivotních podmínek pro všechny. Pohled na postavení sociální dimenze – integrace je dnes velmi odlišný. EU se snaţí prosazovat politiku, která integruje ekonomické, enviromentální a sociální otázky. K tomu, aby EU dosáhla ideální podoby, byly důleţité reformy, které proběhly. Sociální politika v různých zemích do dnešní podoby se postupně rozvinula před několika lety jak v ekonomických, tak v sociálních podmínkách, s velkým odlišením od dnešní nové doby. Rostoucí glabalizace světové ekonomiky přináší nové způsoby, nové myšlení, které ovlivňuje nejednu sféru. Dnešní národní vlády negativně ovlivňují sociální úroveň a změny řešení problémů. Úřady Evropské Unie mají mnoho koncepcí v oblasti sociální politiky. Tato práce se interesovala objektivním popisem evropské integrace s důrazem na její politiku sociální a na různé aktivity institucí EU. Z obsahu této práce je jasné východisko , ţe sociální politika tu má dnes pevný bod. Ačkoliv se realizují různé diskuse, rozšíření členské základny, je zřejmé, ţe evrospká integrace je stále otevřeným tématem. Podoba evropské sociální ekonomiky se stále vytváří a její vývoj bude stále měněn. Na tomto základě Evropa jiţ je součást sociální politiky a sociální otázky mají rovnocenné místo, jako otázky národní. Mezi další východisko patří ,ţe sociální politika a sociální podnikání velmi kladně „okysličuje“ dnešní ekonomiku a důraz na její rozšiřování a podporu je velmi důleţitý.

52 1

Seznam použité literatury Knižní publikace: KREBS, Vojtěch a kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha: Nakladatelství ASPI, 2007. 503 str. ISBN 978-80-7357-276-1. SIROVÁTKA, Tomáš. Česká sociální politika na prahu 21. století: efektivnost, selhávání, legitimita. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 236 str. ISBN 80-210-2307-4. SKOVAJSA, Marek a kol. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 372 str. ISBN 978-80-7367-681-0. WINKLER, Jiří; WILDMANOVÁ, Mirka. Evropská unie, evropské pracovní trhy a průmyslové vztahy. 1. vyd. Praha: Computer Press, 1999. 142 str. ISBN 80-7226-195-9.

Internetové zdroje: Akademie sociálního podnikání. Program Nadace VIA, společnosti Philip- Morris ČR a VŠFS. [online] Klub ASP, 28.2.2007. [cit. 29.6.2010] Dostupné z www: http://www.socialnipodnikani.cz/index.php?page=includecontent&include=download. Evropský ekonomický a sociální výbor EU. INT/242. Stanoviska EHSV. [online] Dokument NTS C CIP EQUAL, 14.4.2008. [cit. 29.6.2010] Dostupné z www: .

52 2

Přílohy Příloha č. 1 Výdaje na politiku zaměstnanosti v letech 1994 – 2005 (mld.Kč)

Zdroj: Krebs, str. 488 Příloha č. 2 Vývoj nákladů státní sociální podpory 1996 – 2005 (mil.Kč)

Zdroj: Krebs, str. 486

52 3

Příloha č. 3 Příjmy a Výdaje sociálního pojištění v letech 1996 – 2005 (v mld.Kč)

Zdroj: Krebs, str. 480 Příloha č. 4 Podíl složek sociálních výdajů k HDP v EU v roce 2003 (%)

Zdroj: Krebs, str.476

52 4

Příloha č. 5 Současná podoba objektu Jůnův statek

Příloha č. 6 Původní stav objektu Jůnův statek

52 5

Příloha č. 7 Malý obchůdek s výrobky z chráněných dílen

52 6

Bankovní institut vysoká škola Praha

Recommend Documents