Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky Diplomová práce

Autor:

Jiří Lacina Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Tanner Leopold MSc., MBA

Duben 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Ústí nad Labem dne 24. dubna 2013

Jiří Lacina

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Leopoldu Tannerovi za cenné připomínky, odborné rady a zajímavé přednášky, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Rovněţ si váţím trvalé podpory ze strany své rodiny a přátel.

Anotace Předmětem diplomové práce „Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky“ je zhodnocení vlivu ekonomické a finanční krize v celosvětovém měřítku a to především prostřednictvím deskriptivní komparace. První část se věnuje ukazatelům světové ekonomiky, hospodářskému cyklu a institucím s rozhodujícím vlivem na světovou ekonomiku. Druhá část rozebírá významné krize 20. století. Jednotlivé krize jsou zde analyzovány od příčin, přes průběh aţ po následky na globální ekonomiku. V podobném duchu je koncipována i třetí část. Ta řeší mnohem detailněji problematiku světové finanční a ekonomické krize z roku 2007. Vliv této krize na světovou ekonomiku je popsán ve 4. kapitole. Tato část je stěţejní celé práce, ve které jsou vyhodnoceny skutečnosti, které svědčí o velmi negativních vlivech na globální ekonomiku ve všech jejich aspektech. V závěru je nastíněn i další moţný vývoj světové ekonomiky. Klíčová slova: ekonomická krize, finanční krize, světová ekonomika, finanční trhy, úrokové sazby, deficit, devalvace.

Annotation: The subject of the thesis “The influence of economic and financial crises to the world`s economic development” is an assessment of the economic and financial crises in the whole world`s scale; preferably through the descriptive comparison. The first part is targeting the indications of the world`s economic, business cycle and to the institutions with the major influence to the world`s economics. The second part is processing the important crises of the 20th century. A due, course, and consequences to the global economy of separate crises are herewith analysed and laid. The third part of the work is made in a very similar way. Such is pointing the problematic of the world`s financial and economic crises since 2007 in detail. The influence of such crises to the world`s economic is described in the fourth part. The fourth part is presenting the most important part of the whole dissertation work where circumstances are being assessed proving negative influences to the global economic in all aspects. A further possible development of the world`s economic is outlined at the conclusion. Key words: The economic crises, The world`s economic, The financial markets, The interest rates, Deficit, Devaluation.

OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 7 1

SVĚTOVÁ EKONOMIKA A HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS..................................................................... 9 1.1 CHARAKTERISTIKA SVĚTOVÉ EKONOMIKY ................................................................................. 9 1.2 VÝZNAMNÉ MEZINÁRODNÍ INSTITUCE ....................................................................................... 10 1.2.1 Světová obchodní organizace ........................................................................................................ 10 1.2.2 Mezinárodní měnový fond ............................................................................................................. 11 1.2.3 Světová banka ................................................................................................................................ 11 1.3 UKAZATELE SVĚTOVÉ EKONOMIKY ............................................................................................ 12 1.3.1 Hrubý domácí produkt ................................................................................................................... 13 1.3.2 Platební bilance ............................................................................................................................. 14 1.3.3 Vztah míry nezaměstnanosti a míry inflace ................................................................................... 14 1.4 HOSPODÁŘSKÝ CYKLUS .................................................................................................................. 16 1.5 FINANČNÍ A HOSPODÁŘSKÁ KRIZE............................................................................................... 18

2

VÝZNAMNÉ SVĚTOVÉ KRIZE 20. STOLETÍ .................................................................................... 20 2.1 VELKÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE ........................................................................................................ 20 2.1.1 Vývoj ve dvacátých letech ............................................................................................................. 20 2.1.2 Vznik a šíření ................................................................................................................................. 22 2.1.3 Průběh a následky .......................................................................................................................... 25 2.2 LATINSKOAMERICKÁ KRIZE ........................................................................................................... 30 2.2.1 Vývoj před krizí ............................................................................................................................. 30 2.2.2 Tequilová krize .............................................................................................................................. 32 2.2.3 Krize v Argentině .......................................................................................................................... 34 2.2.4 Stabilizace a obnovení důvěry ....................................................................................................... 35 2.3 ASIJSKÁ KRIZE .................................................................................................................................... 37 2.3.1 Thajský boom ................................................................................................................................ 37 2.3.2 Sázka na fixní kurz ........................................................................................................................ 39 2.3.3 Nástup krize ................................................................................................................................... 40 2.3.4 Panika v regionu ............................................................................................................................ 41 2.3.5 Role Mezinárodního měnového fondu .......................................................................................... 42 2.3.6 Asijská krize v číslech ................................................................................................................... 44 2.4 RUSKÁ KRIZE ...................................................................................................................................... 46 2.4.1 Předkrizové období ........................................................................................................................ 46 2.4.2 Vládní moratorium ........................................................................................................................ 48

3

SOUČASNÁ FINANČNÍ A DLUHOVÁ KRIZE .................................................................................... 50 3.1 NÁBĚH NA KRIZI................................................................................................................................. 50 3.1.1 Propad akcií ................................................................................................................................... 51 3.1.2 Nízká úroková sazba a hypotéky ................................................................................................... 52 3.1.3 Propad realitního trhu .................................................................................................................... 53 3.2 FINANČNÍ KRIZE ................................................................................................................................. 55 3.2.1 Hedgeové fondy............................................................................................................................. 56 3.2.2 Stínové bankovnictví ..................................................................................................................... 57 3.2.3 Nebankovní bankovní krize ........................................................................................................... 59 3.2.4 Hypoteční krize jako příčina světové finanční krize...................................................................... 61 3.3 KRIZE REÁLNÉ EKONOMIKY ........................................................................................................... 63 3.4 DLUHOVÁ KRIZE ................................................................................................................................ 64

5

4

DOPADY KRIZE NA SVĚTOVOU EKONOMIKU .............................................................................. 66 4.1 DOPADY NA REÁLNOU EKONOMIKU ............................................................................................ 66 4.1.1 Hrubý domácí produkt ................................................................................................................... 66 4.1.2 Nezaměstnanost ............................................................................................................................. 68 4.1.3 Inflace ............................................................................................................................................ 69 4.1.4 Mezinárodní obchod ...................................................................................................................... 72 4.1.5 Ceny komodit ................................................................................................................................ 76 4.2 DOPAD NA FINANČNÍ TRHY ............................................................................................................ 79 4.2.1 Akciový trh .................................................................................................................................... 79 4.2.2 Trh se státními dluhopisy .............................................................................................................. 85 4.3 MAKROEKONOMICKÁ ROVNOVÁHA ............................................................................................ 87 4.3.1 Vnitřní nerovnováha ...................................................................................................................... 88 4.3.2 Vnější nerovnováha ....................................................................................................................... 89 4.4 PROGNÓZA VÝVOJE SVĚTOVÉ EKONOMIKY .............................................................................. 92

ZÁVĚR ................................................................................................................................................................. 96 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................................................................... 99 BIBLIOGRAFIE: ............................................................................................................................................. 99 INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................................................................................... 99 PŘÍSPĚVKY V PERIODIKU ........................................................................................................................ 100 SEZNAM TABULEK ....................................................................................................................................... 101 SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................................................. 102 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................................... 102

6

Úvod Za téma své diplomové práce jsem si zvolil „Vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky“. Toto téma povaţuji v současné době za stále velmi aktuální, zásadní a rozsáhlé. Termín krize ve spojení s globální, ekonomickou nebo finanční patří několik posledních let k těm poměrně hojně uţívaným a diskutovaným tématům. Zaobírají se jím nejen média, ale je předmětem mnoha politických debat i obsahem rozhovorů běţných lidí. Krize bohuţel ovlivňuje ţivoty nás všech. Některých velmi dramaticky tím, ţe jsou ohroţeni ztrátou zaměstnání nebo o něj jiţ přišli, ostatní minimálně úspornými opatřeními, ke kterým dochází ve všech firmách a organizacích, a tím i zvýšenou nejistotou z doby budoucí. Očekávání, jak se krize projeví je pak ovlivněno médii, která mnohdy předkládají informace, ve kterých je velmi těţké se orientovat. Krize je příleţitostí pro další ideologické střetnutí ekonomů různých proudů, ve kterém jedni kritizují neefektivitu a nefunkčnost trhu, jiní naopak chybnou regulaci a neschopnost státu. Cílem mé diplomové práce je zhodnotit vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky a podat tak ucelený přehled o její podstatě a významu. Mám v plánu identifikovat její příčiny, průběh, následky. Záměrem je seznámit čtenáře především s ekonomickou a finanční krizí, která vypukla v roce 2007 v USA, postupně přerostla v krizi globální, a s jejími důsledky pro světovou ekonomiku. Práce je určena zejména pro ty, kteří mají určité základní ekonomické znalosti, a těm by měla problematiku krize více objasnit. Při zpracování práce zamýšlím pouţít metodu literární rešerše a metodu analýzy dat, jejich komparaci a syntézu. Spojení těchto metod podá ucelenější obraz ekonomických jevů posledních let společně s jejich teoretickým vysvětlením. Jsem si vědom, ţe pohled na události minulých let prezentovaný v této práci je nutně zjednodušený, neboť tématika je značně sloţitá, stále aktuální a proměnlivá. Navíc ani mezi uznávanými ekonomickými odborníky na ni není jednotný názor. Práci jsem rozdělil do čtyř kapitol. V úvodní kapitole „Světová ekonomika a hospodářský cyklus“ vysvětlím základní pojmy. Vymezím, co je světová ekonomika a hospodářský cyklus. Prezentuji jednotlivé ekonomické ukazatele a významné globální instituce. Tyto termíny jsou pouţívány v dalších částech mé diplomové práce. Povaţuji tedy jejich vysvětlení jako podmínku pro porozumění této práci. V druhé části se budu zabývat významnými krizemi 20. století. Jednotlivé krize analyzuji od příčin, přes průběh aţ po následky na globální ekonomiku. Seznámím čtenáře s Velkou hospodářskou krizí, Latinskoamerickou, Asijskou a Ruskou. U Velké hospodářské

7

krize se nabízí srovnání s krizí současnou. Je zde příleţitost hodnotit situaci ex post, čerpat z nepřeberného mnoţství zdrojů a být nezávislým pozorovatelem. Obecně panuje názor, ţe tato krize nemusela dosáhnout tak gigantických rozměrů, nebýt špatné monetární politiky Federálního rezervního systému USA. Této problematice se budu věnovat v této kapitole. U krize Latinskoamerické a Asijské prezentuji negativní vliv vysokého přílivu zahraničních investic na národní ekonomiku a nebezpečí pevných směnných kurzů. „Současná finanční a dluhová krize" je název kapitoly třetí. Tato část by měla analyzovat její příčiny a průběh mnohem detailněji. Ve spojitosti se současnou krizí se objevují následující termíny: stínové bankovnictví, sekuritizace, substandardní hypotéky, CDO. Těmto termínům se budu věnovat právě v této části práce. Nastíním, jak problémy na trhu s hypotékami v USA vyústily v propad finančních trhů a vyvolaly tak světovou finanční krizi a následně i světovou ekonomickou krizi. Ve čtvrté části zhodnotím dopady světové krize z roku 2007 na světovou ekonomiku. Jednak na reálnou ekonomiku, ale i na spekulativní, kterou představují finanční trhy. Domnívám se, ţe s následky této krize se potýkáme i v současné době, a to hodlám v této práci prezentovat. Ke zhodnocení mám v úmyslu pouţít data globálních finančních institucí o jednotlivých zemích a ekonomických centrech, která mají na vývoj světové ekonomiky rozhodující vliv. V ekonomii jsou často pouţívány grafy, které mají vysokou vypovídací schopnost. Předpokládám tedy, ţe je bude vhodné vyuţít i v této práci. Jednotlivé grafy zpracuji, a prostřednictvím nich vysvětlím hlavní vývoj jednotlivých ekonomických ukazatelů. Součástí této kapitoly bude i výhled, jak by se mohla světová ekonomika dále vyvíjet. V závěru shrnu získané poznatky a nastíním moţné způsoby řešení současného stavu.

8

1 Světová ekonomika a hospodářský cyklus Světová ekonomika se skládá z národních ekonomik jednotlivých zemí. Tyto ekonomiky jsou determinovány faktory vnitřními, ale i vnějšími, (tj. mezinárodními). Platí tak, ţe světová ekonomika ovlivňuje národní. Platí to i naopak. Pozitivní či negativní vývoj národní ekonomiky (hlavně velkých ekonomik) se promítne do ekonomiky světové. Je zřejmé, ţe hospodářský cyklus má se světovou ekonomikou mnoho společného.

1.1 Charakteristika světové ekonomiky Světová ekonomika je kategorií stejnojmenné vědní disciplíny. Základem světové ekonomiky jsou procesy v mezinárodním obchodu. Jednotlivé národní ekonomiky jsou na sobě velmi závislé, vzájemně se podmiňují a doplňují. Prostřednictvím trhu jsou provázány tak, ţe tvoří jednotný celek. Závislosti na ostatních se nevyhne ani tak velká ekonomika, jakou mají USA. Světová ekonomika však není pouhý souhrn ekonomik jednotlivých státních nebo jiných celků. K základním rysům světové ekonomiky patří propojenost mezi těmito celky. Ekonomické vazby mezi nimi mohou být těsnější nebo volnější, neustále se však reprodukují a vyvíjejí. Důleţitou roli tu sehrávají i různé nadnárodní instituce jako je Mezinárodní měnový fond a Světová banka. V posledních letech nabývá na významu i vliv nadnárodních společností. Vznik světové ekonomiky jako jednotného celku vyplývá z rozvoje výroby podporovaného vědeckotechnickým pokrokem, který překračuje národní hranice a vede k internacionalizaci výroby ve světovém měřítku. Světovou ekonomiku je tedy nutné chápat jako vnitřně rozporný a heterogenní komplex hospodářství jednotlivých státních nebo jiných celků, které jsou vzájemně propojené mezinárodními ekonomickými vztahy. Za těmito ekonomickými vztahy lze vidět systém obchodních a finančních toků. Obchodní toky (obchod se zboţím a sluţbami) vznikají tím, ţe část domácí produkce je exportována a část zahraniční produkce importována a spotřebovávána v domácí ekonomice. Mezinárodní obchod zaujímal v hospodářských politikách jednotlivých zemí velmi významné místo, ale ještě nikdy nebyl tak důleţitý jako v současné době. Mnohem více neţ obchodní toky nabývají na významu kapitálové toky. Investoři při tvorbě svého portfolia umisťují aktiva podle výnosů, rizik a dalších kritérií bez ohledu na hranice národních ekonomik. Tato aktiva se poměrně rychle a s relativně nízkými transakčními náklady přelévají z jedné země do druhé. Kapitálové toky tak mají velmi výrazný vliv na kurzy národních měn, národní úrokové sazby, platební bilance jednotlivých zemí, cenové hladiny. Ovlivňují efekty národních fiskálních a monetárních

9

politik. Mají dozajista také vliv na to, ţe současná světová ekonomika je provázena velkými turbulencemi. Země a firmy, které se z jakéhokoli důvodu izolují od světové ekonomiky a nevyuţívají výhod spojených s účastí na světovém trhu, nemají šanci udrţet krok s technickým, ekonomickým ani kulturním vývojem světa.1

1.2 Významné mezinárodní instituce Na sklonku druhé světové války byla ve městě Bretton Woods v USA uspořádána konference s cílem vytvořit globální finanční systém pro poválečný svět. Systém, který by dokázal zabránit problémům, které sebou přinesla velká hospodářská krize jako obrovský propad

světové

ekonomiky,

mezinárodního

obchodu

a

z toho

pramenící

vysoká

nezaměstnanost. Výstupem z této konference byl návrh na zaloţení tří organizací, z nichţ dvě opravdu vznikly: 1) Mezinárodní měnový fond MMF (International Monetary Fund, IMF) 2) Světová banka SB (World Bank, WB) 3) Organizace pro mezinárodní obchod (International Trade Organization) nikdy nevznikla, ale její myšlenku realizovala Všeobecná dohoda o clech a obchodě (General Agreement on Tariffs and Trade, GATT), nyní Světová obchodní organizace (World Trade Organization, WTO).

1.2.1 Světová obchodní organizace Světová obchodní organizace (WTO) vznikla v roce 1995 jako nástupce Všeobecné dohody o clech a obchodu. Jejím sídlem je Ţeneva a v současné době má 156 členů. Tato organizace zakládá pravidla mezinárodního obchodu prostřednictvím konsenzu mezi členskými státy a řeší spory mezi nimi. Řídícím orgánem je konference ministrů, která se schází kaţdé dva roky. V mezidobí vykonává většinu jejich pravomocí Generální rada, která je sloţená ze zástupců všech členských států. Mezi její základní úkoly patří: 1) Liberalizace mezinárodního obchodu prostřednictvím odbourávání obchodních bariér. 2) Sledovat dodrţování pravidel mezinárodního obchodu. 3) Organizovat obchodní jednání. 4) Sledovat národní obchodní politiky. 5) Urovnávat spory mezi vládami. 1

KUNEŠOVÁ, Hana. JARÝ, Čestmír. MARTINČÍK, David. Úvod do studia světové ekonomiky. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity. 2005. Světová ekonomika pro distanční studium. s. 10. ISBN 80-7043-372-8.

10

6) Boj proti protekcionismu.

1.2.2 Mezinárodní měnový fond Mezinárodní měnový fond (MMF) vznikl v prosinci 1945 a jeho sídlo se nachází ve Washingtonu. Na počátku jeho vzniku stálo 29 států, dnes je jejím členem 187 států. Hlavou celé instituce je generální ředitel, který je volen výkonným sborem na dobu pěti let. Spolupracuje se sborem guvernérů, výkonným sborem, výborem pro rozvoj a vnitřním výborem. Na počátku si jako své hlavní cíle vytyčil především dohlíţení nad pohyby měnových kurzů, ustálení globální ekonomiky a její celkové "vyléčení". V současnosti dohlíţí na fungování mezinárodního finančního systému, usnadňuje mezinárodní měnovou spolupráci a podporuje stabilitu směnných kurzů. Zásadním principem je poţadovat od členských států volnou směnitelnost měn vůči zahraničním měnám a mít k dispozici informace o změnách měnové a finanční politiky svých členů. Jednou z hlavních úloh je také poskytování úvěrů členským státům, které se potýkají s krizí. Prostředky na podobné operace čerpá z příspěvků členských států, které se odvíjejí od přidělených kvót. Právo na úvěr má kaţdý členský stát, podmínky jsou však velmi přísné. Mezinárodní měnový fond svým členům poskytuje také poradenskou pomoc.

1.2.3 Světová banka Světová banka (SB) je investiční banka, která zprostředkovává peněţní půjčky mezi věřiteli a vypůjčovateli. Jejími vlastníky jsou vlády členských zemí se svými podíly. Nejvyšším orgánem je Sbor guvernérů (Board of Govermens), do kterého si kaţdá členská země volí svého guvernéra a jeho zástupce. Tím se nejčastěji stává ministr financí nebo ředitel centrální banky. Sbor se schází minimálně jednou do roka a určuje aktivity SB na nejvyšším organizačním stupni jako je změna její politiky, forma vyuţívání zisků či přijímání nových členů. Nehraje téměř ţádnou roli v běţném chodu banky a při svém rozhodování se řídí radami zaměstnanců a Sboru výkonných ředitelů (Board of Executive Directors). Ten dohlíţí na běţnou politiku banky (je jejím managementem), musí potvrdit kaţdý úvěr a rozhoduje o způsobu rozsahu mobilizace prostředků na světových finančních trzích. Skupinu Světové banky (pojem Světová banka zahrnuje pouze IBRD a IDA) v současné době tvoří tyto subjekty: 1) Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International bank for Reconstruction and Development – IBRD), která poskytuje půjčky za běţné trţní úroky na projekty v zemích

11

Střední a Východní Evropy a Třetího světa. Půjčky poskytuje vládám a na projekty vládami garantovanými. 2) Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association – IDA) půjčují nejchudším zemím na úroky niţší neţ na kapitálových trzích. Půjčky rovněţ určeny vládám a jimi garantovaným projektům. 3) Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation – IFC) podporuje soukromé podnikání v rozvojových zemích. 4) Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes – ICSID) se snaţí vyřešit nesrovnalosti mezi zahraničními investory a hostitelskou zemí. 5) Multilaterální agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency – MIGA) zabezpečuje pojištění proti politickým rizikům pro podnikatele investující v rozvojových zemích. Světová banka je financována jednak penězi, které jí členské státy vyplatí (vyplacený kapitál) a sumou, které se vlády zaváţí dát v případě, ţe jsou o to poţádány (vyţádaný kapitál). Tento kapitál je poměrně sloţitou soustavou úkonů přeměněn na fondy, ze kterých jsou vypláceny půjčky. Nejvyšším představitelem je prezident volený na pětileté období Správní radou. Podle nepsané dohody poválečného vývoje tento post obsazuje Američan, zatímco post generálního ředitele Mezinárodního měnového fondu (MMF) je vyhrazen pro občana některého z evropských států. Projekty SB se

diskutují s MMF,

který také dohlíţí

na

programy hospodářské politiky dané země. V případě půjčky se dluţníkem stává vláda dané členské země. Finanční prostředky takto získané nesmí země pouţít na pořízení zboţí a sluţeb z jiné země.2

1.3 Ukazatele světové ekonomiky Při hodnocení světové ekonomiky lze vyuţít tradiční makroekonomické ukazatele, které se pouţívají k měření národních ekonomik, jako jsou: tempo růstu hrubého domácího produktu, míra nezaměstnanosti, míra inflace, saldo obchodní bilance a saldo platební bilance. Tyto ekonomické veličiny jsou jednorozměrné nebo dvourozměrné. Jednorozměrné se označují jako stavy a vyjadřují zásobu, dvourozměrné vyjadřují změnu stavu za určité období 2

INPEG. Co je SB. Kritické odborné články publikováno 28. 3. 2000. online . cit. 2013-02-18 . Vznik a vývoj světové banky. Dostupné z: http://www.inpeg.ecn.cz/frames/sb/co_je_sb.html .

12

a označujeme je jako toky. Hovoříme-li o výkonnosti ekonomiky, máme obvykle na mysli mnoţství statků a sluţeb, které za určité období tato ekonomika souhrnně vyprodukovala.

1.3.1 Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) je celková peněţní hodnota toku statků a sluţeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jestli jsou vlastněny občany státu nebo cizinci, a započítává se pouze hodnota konečné produkce. Tento ukazatel se pouţívá převáţně v západní Evropě. V Severní Americe je preferován ukazatel hrubý národní produkt (HNP). Ten vyjadřuje hodnotu statků a sluţeb vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, lhostejno zda tyto statky vyrobili na území dané země nebo v zahraničí. Při vyuţití ukazatele HDP je třeba mít na zřeteli, zda je uvedeno v nominálních cenách, nebo v trţních. Ve spojitosti s HDP je třeba rozlišovat dva základní termíny: ekonomickou sílu a ekonomickou úroveň. Ekonomická síla je absolutním vyjádřením velikosti DPH. Z tohoto pohledu lze za největší ekonomická centra a tím i místa s největším vlivem na světovou ekonomiku povaţovat Spojené státy, Japonsko a západní Evropu. Trendem posledních let je nástup rychle rostoucích ekonomik nejlidnatějších zemí světa, Indie a Číny, které tak začínají mít rovněţ velký vliv na světovou ekonomiku. Naproti tomu ekonomická úroveň země odráţí HDP na jednoho obyvatele. Jedná se tedy o rámcovou aproximaci ţivotní úrovně obyvatel dané země. Oba tyto ukazatele lze vyjádřit jednak přímým převodem dle směnného kurzu nebo dle parity kupní síly. Druhá metoda rámcově zachycuje rozdíly v cenové hladině mezi zeměmi. Podstatou je, ţe zboţí a sluţby lze rozdělit na obchodovatelné (automobil), u kterých se cena na světových trzích konverguje. A na neobchodovatelné (kadeřník), u kterých se cena vytváří na domácím trhu. Vznikají tak velké rozdíly mezi zeměmi, které se uţitím parity kupní síly smazávají. Postavení jednotlivých ekonomik ve světové ekonomice není stejné. Je ovlivněno jejich velikostí, vybaveností přírodními zdroji, stupněm dosaţeného hospodářského rozvoje a mírou zapojení do mezinárodního obchodu. Ukazatelem míry zapojení jednotlivých zemí do mezinárodního obchodu můţe být podíl té které země na světovém objemu obchodu (export plus import). Tento ukazatel nám tak dává moţnost posuzovat vliv jednotlivých ekonomik na celé světové hospodářství. Obecně platí, ţe země s velkým importem mají dominantní vliv na světové hospodářství, přičemţ jejich závislost na ostatních zemích není tak značná, protoţe disponují velkým vnitřním trhem. Dalším důleţitým indikátorem je otevřenost ekonomiky. Tu

13

lze vyjádřit poměrem exportu (nebo importu) k DPH, případně obratu (export plus import) k DPH. Zde platí, ţe malé ekonomiky jsou mnohem více závislé neţ ekonomiky velké.

1.3.2 Platební bilance Platební bilance státu vyjadřuje sumu všech přijatých a poskytnutých plateb mezi subjekty národní ekonomiky a mezinárodním okolím, včetně změny stavu rezerv za určitou časovou jednotku (nejčastěji za jeden rok). Za domácí subjekty jsou zde povaţovány takové fyzické osoby, které sídlí na daném území, a ty právnické subjekty, jejichţ ekonomické centrum se nachází v dané zemi. Je to bilance národního hospodářství, sestavená vzhledem k peněţním tokům devizových prostředků, v případě volně směnitelných měn všech finančních toků. Skládá se z následujících částí: běţný účet, kapitálový účet, finanční účet, změna devizových rezerv, patří tam i saldo chyb a opomenutí. Je vedena na základě podvojného účetnictví, proto musí být jako celek vţdy vyrovnaná. V praxi to znamená, ţe kaţdý nákup ze zahraničí musí země vykompenzovat prodejem ve stejné hodnotě. Je-li tedy některá země na běţném účtu v deficitu (v důsledku vyššího nákupu zboţí neţ jeho prodeje), pak na kapitálovém účtu musí být přebytek v téţe výši (je nucena prodávat víc investičního majetku neţ nakupovat). Platí to samozřejmě i naopak, přebytek na kapitálovém účtu musí vyrovnat deficit na běţném účtu. Nutno podotknout, ţe toto vysvětlení bylo zjednodušeno, neboť nebyly brány v úvahu všechny části platební bilance. Avšak pro účely této práce je toto zjednodušení účelnější. Ekonomický význam platební bilance spočívá v následujícím: 1. Naznačuje čistý pohyb zdrojů mezi domácí ekonomikou a zahraničím. 2. Patří k určujícím faktorům pro velikost HDP a vypovídá o vlivu zahraničního obchodu na vývoj hospodářství daného státu. 3. Prezentuje, zda se jedná o ekonomiku uzavřenou nebo otevřenou, tedy vztah domácí spotřeby k zahraniční produkci. 4. Ukazuje změny důchodů mezi domácí ekonomikou a okolím. Jednak v podobě čistých zahraničních aktiv nebo z hlediska spotřeby důchodů v důsledku převodu výnosů a transferů.

1.3.3 Vztah míry nezaměstnanosti a míry inflace Nezaměstnanost se měří pomocí míry nezaměstnanosti. Míru nezaměstnanosti lze definovat jako podíl nezaměstnaných, kteří aktivně o nalezení zaměstnání usilují a jsou schopni to skutečně prokázat, na ekonomicky aktivním obyvatelstvu, vyjádřený v procentech. Existují tři základní typy nezaměstnanosti: frikční, strukturální a cyklická. Frikční je stav, kdy 14

pracovníci přechází z jednoho zaměstnání do druhého, většinou z důvodu získání lepšího pracovního místa. Charakteristickým rysem je její krátkodobost. Strukturální vyplývá ze změn ve struktuře národního hospodářství. Cyklická je spojena s hospodářským cyklem trţní ekonomiky. S nezaměstnaností je spojen i termín přirozená míra nezaměstnanosti. Ta nastává tehdy, jestliţe jsou pracovní trhy v rovnováze. To znamená, ţe se neprojevuje nedostatek pracovníků ani nedobrovolná nezaměstnanost. Inflace je zvyšování hladiny průměrné úrovně cen všech statků a sluţeb v průběhu delšího období. S vysokou mírou inflace je spojováno znehodnocování úspor a zhoršuje se schopnost peněz plnit funkci míry hodnoty a uchovatele hodnoty. V ekonomii se zpravidla setkáváme se třemi základními formami inflace. Mírnou (v rozsahu několika procent ročně), pádivou (v rozsahu desítek procent ročně) a hyperinflací (v rozsahu stovek procent ročně). Vztah mezi inflací a nezaměstnaností v ekonomii popisuje Phillipsova křivka. Teorie, která se o tuto křivku opírá, tvrdí, ţe existuje volba mezi inflací a nezaměstnaností. Nezaměstnanost lze sníţit pouze v případě, ţe dojde ke zvýšení inflace. Naopak inflaci lze sníţit pouze cestou zvýšení nezaměstnanosti. Tato teorie byla postupně upravena tak, ţe Phillipsova křivka platí pouze v krátkém období. V dlouhém období existuje pouze přirozená míra nezaměstnanosti.3 Na světovou ekonomiku lze také pohlíţet prostřednictvím vývoje cen některých komodit, jako je ropa nebo zlato. Zlato je v rozvinutých ekonomikách povaţováno za dobrou investici v případě, kdy se nad světovými trhy vznáší riziko otřesů, nebo hrozí-li inflace. Současná světová ekonomika podléhá velmi silně vlivu globalizace a především financializace. Pod pojmem globalizace si lze představit propojování oddělených ekonomik do jednoho většího celku s cílem zesvětovění výroby a trhu. Coţ má za následek růst světového obchodu, zvýšení toku přímých investic a nárůst mezinárodní produkce. Je s ní spojen i vznik nadnárodních společností, které oplývají obrovským kapitálem. Tyto společnosti pak sehrávají důleţitou úlohu v kontextu světové ekonomiky. Jejich ekonomická síla je v porovnání s některými menšími národními ekonomikami nepoměrně vyšší a mohou tedy tyto ekonomiky ovlivňovat ve svůj prospěch. Touto ekonomickou silou a hlavně segmentem, který zabírají ve světovém hospodářství, mohou ovlivňovat i rozhodnutí některých nadnárodních organizací opět za účelem vlastního prospěchu. Mnohem větší riziko pro světovou ekonomiku přináší financializace. Ta je spojena s růstem významu finančních trhů, finančních motivací, finančních institucí a finančních elit ve fungování hospodářství a 3

SOJKA, Milan. KONEČNÝ, Bronislav. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Libri. Praha 1996. s. 81-90. Nezaměstnanost a inflace. ISBN 80-85983-05-2.

15

jejich řídících institucí. A to jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. Mezinárodní pohyb zboţí a sluţeb v kontextu s mezinárodním pohybem kapitálu zaujímá nevýznamné místo. Mezinárodní obchod se tedy odehrává převáţně na finančních trzích. Právě vývoj na těchto trzích je ukazatelem vývoje světového hospodářství. Kapitál, který je soustředěn do produktů finančního trhu (v podobě cenných papírů a dluhopisů), je tak vystaven turbulencím, které jsou s těmito produkty spojeny. Tyto turbulence se pak přenášejí i do světové ekonomiky. Další negativum, které je spojeno s investicí většiny světového kapitálu na finančních trzích představuje, ţe tento kapitál nevytváří ţádnou hodnotu. Finanční trhy jsou postaveny na spekulacích a postrádají hodnototvorný proces.4

1.4 Hospodářský cyklus Hospodářský cyklus je kolísání celkové (agregátní) výkonnosti ekonomiky v čase. Tím se liší od kolísání strukturálního. Strukturální znamená, ţe některá odvětví jsou v útlumu a jiná naopak v expanzi. Tento stav je sice pro řadu lidí nepříjemný, ale je přirozenou a nezbytnou reakcí ekonomiky přizpůsobující se změnám na trzích. V tomto případě nelze v ţádném případě hovořit o krizi, nýbrţ o pruţnosti a adaptabilitě ekonomiky. Během hospodářského cyklu se celková ekonomická aktivita pohybuje v několika fázích. Tyto fáze v neměnném pořadí navazují vţdy jedna na druhou tak, ţe po určité době pohyb dorazí na svoji původní pozici a celý proces se opakuje znovu. Jednotlivé fáze však nemají definitivní konstantní délku trvání. Právě naopak. Kaţdý hospodářský cyklus je svým průběhem jedinečný a neopakovatelný. Jednotlivé hospodářské periody se navzájem odlišují. Jednak časovým horizontem, ve kterém probíhají, a také intenzitou výkyvů. Z těchto důvodů je tedy velmi obtíţné, spíše nemoţné, cyklus předpovědět z hlediska času a ani z hlediska intenzity. Řada ekonomů raději pouţívá termín hospodářské cykly neţ makroekonomické výkyvy (fluktuace). Během cyklického vývoje ekonomik rozlišujeme čtyři fáze: kontrakce, dno, expanze a vrchol. Kontrakce je období, při kterém dochází ke zpomalování ekonomické aktivity. Je-li zpomalení náhlé a prudké hovoříme o krizi. Pokud tento pokles trvá dvě po sobě následující čtvrtletí, pouţíváme termín recese. Dno je označením pro období, kdy pokles aktivity ustává a dochází ke stagnaci. Expanze nastává, kdyţ se aktivita opět zvyšuje, téţ oţivení a obnova. 4

ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 11-17. Dlouhodobé změny ve světovém hospodářství. ISBN 978-80-7380-035-2.

16

Vrchol je poslední částí, které je provázeno útlumem aktivity a dochází ke stagnaci na nejvyšší dosaţené úrovni. Fáze hospodářského cyklu lze nejlépe prezentovat na následujícím modelu.5

Zdroj: Makroekonomie.6 Úprava vlastní.

Body zvratu tohoto procesu jsou tedy vrchol a dno. Dno je přechod z kontrakce do expanze a vrchol je přechod z expanze do kontrakce. V průběhu jednotlivých fází dochází ke změnám spotřebitelské poptávky, poptávky firem po výrobních faktorech, mění se rozsah výrobních kapacit v ekonomice, úroveň dosahovaných zisků, zaměstnanost, objem investic a cenová hladina. Průběh kontrakce je spojen s následujícími vztahy:  Spotřebitelské nákupy klesají, oproti tomu rostou zásoby, především statků dlouhodobé spotřeby. Firmy na to reagují sníţením výroby, coţ má za důsledek pokles reálného HDP. Brzy poté prudce klesají firemní investice do budov a zařízení.  Pokles poptávky po práci zpočátku vede ke zkrácení průměrného pracovního týdne, poté vede k propouštění a růstu nezaměstnanosti.  S poklesem produktu se sniţuje poptávka i dodávky surovin a klesají tak ceny mnoha komodit.

5

LIŠKA, Václav a kol. Makroekonomie. 1. vyd. Professional publishing, 2002. Hospodářský cyklus jako ekonomický fenomén, s. 405-406. ISBN 80-86419-27-4. 6 LIŠKA, Václav a kol. Makroekonomie. Professional publishing, 2002. Fáze hospodářského cyklu, s. 407. ISBN 80-86419-27-4.

17

 Prudce klesají zisky firem. Obvykle nastává propad cen obyčejných akcií, coţ je dáno racionálním očekáváním investorů, kteří očekávají hospodářský pokles. Jelikoţ se sniţuje poptávka po úvěrech, klesají také úrokové sazby.  Dochází k nejednoznačnosti ve vývoji cen a cenové hladiny. Recese způsobená poklesem agregátní poptávky je spojena s poklesem cenové hladiny (pokles míry inflace). Recese způsobená růstem cen vstupů (např. ropy) přináší naopak růst cenové hladiny. Investice mají v hospodářském cyklu velmi významnou roli. Představují velkou a proměnlivou sloţku výdajů. Jejich prudké změny tak mají značný vliv na agregátní poptávku, a tím i na domácí produkt a zaměstnanost. Dále vedou k akumulaci kapitálu. Rozšířením fondu vyuţitelných budov a zařízení se zvyšuje potenciální národní produkt a v dlouhém období je podporován ekonomický růst. Investice tedy mají dvojí úlohu; krátkodobě ovlivňují výrobu prostřednictvím svého vlivu na agregátní poptávku; dlouhodobě ovlivňují růst produktu důsledky kapitálové tvorby na potenciální produkt.

1.5 Finanční a hospodářská krize Ekonomická krize lze popsat na základě předešlé kapitoly jako dlouhotrvající hospodářský pokles, který je náhlý a prudký. Finanční krize je mnohem obtíţněji definovatelná neţ krize ekonomická. Důvod, proč se nám tato krize mnohem hůře definuje, je skutečnost, ţe se v posledních dekádách objevily různé typy těchto krizí a kaţdá z nich má svá specifika. Tudíţ kaţdý z následujících typů je nutné definovat samostatně: 1) bankovní krize 2) měnová krize 3) dluhová krize 4) systematická finanční krize. Bankovní krize je skutečný nebo potenciální útok na banky, který je vyvolán obavou z neschopnosti bank splácet své závazky. Spočívá v nedostatečné likviditě komerčních bank a s tím spojených problémech bank hradit své závazky. Banky se pak mohou dostat aţ do úpadku, popřípadě jsou zachráněny vládními intervencemi. Průvodním jevem je také ztráta důvěry klientů k bankám, v horším případě i nedůvěra bank mezi sebou navzájem. Příčinou bankovní krize můţe být například jejich zahraniční zadluţenost nebo krize měnová, coţ má za následek pokles hodnoty aktiv bank.

18

Měnová krize nastává v situaci, kdy spekulativní útok na měnový kurz vede k devalvaci (nebo silné depreciaci) měny nebo donutí centrální banku bránit měnový kurz za cenu ztráty značné části devizových rezerv nebo prudkého zvýšení úrokových měr. Příčiny měnových krizí jsou nejčastěji spojeny s pohybem kapitálu. Náhlý odliv kapitálu ze země způsobený například politickými problémy země vede k oslabení národní měny. Měnová krize bývá doprovázena krizí bankovní nebo dluhovou. Dluhová krize můţe nabývat dvou podob – externí nebo interní. Externí dluhová krize je způsobena zahraničním zadluţením vlády nebo soukromého sektoru a jejich neschopností tento dluh splácet. Krize interní spočívá v předluţení subjektů uvnitř ekonomiky. Jako příklad lze uvést příliš vysokou zadluţenost domácností a jejich následnou insolvenci. Tento druh krize můţe v konečném důsledku vést ke vzniku bankovní krize. Projevem interní dluhové krize bývá zamrznutí úvěrového trhu. Systematická krize je ta nejnebezpečnější, neboť vzniká v případě společného výskytu znaků výše uvedených typů krizí. Tato krize má silný negativní vliv na reálnou ekonomiku a má mohutný nákazový efekt.7

7

CIHELKOVÁ, Eva a kol. Měnící se uspořádání světa a nové formy vládnutí. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2011. s. 139-140. Základní kontury krize 2007-2009 a případ korporátní governace, ISBN 978-80-245-1776-6.

19

2 Významné světové krize 20. století Toto období bylo provázeno poměrně velkým mnoţstvím krizí, které se navzájem odlišovali jednak délkou a intenzitou, ale také počtem národních ekonomik, které byly v danou chvíli krizí zasaţeny. Právě na základě intenzity, délky a počtu národních ekonomik postiţených krizí jsem vybral ty, kterým se budu v této kapitole věnovat. Na prvním místě si naši pozornost zaslouţí Velká hospodářská krize 30. let. Následující významné jsou Latinskoamerická, Asijská a Ruská.

2.1 Velká hospodářská krize Velká hospodářská krize je označením pro velký propad akcií na americké burze, následovaný mohutným hospodářským kolapsem. V důsledku tohoto krachu došlo ke zhroucení ekonomik prakticky po celém světě.

2.1.1 Vývoj ve dvacátých letech Krize nepřichází ze dne na den. Většinou se objevují symptomy, na základě kterých se dá krize očekávat. Máme-li popsat vliv krize na světové hospodářství a pochopit, co probíhalo během krize a po ní, je třeba si nejdříve osvětlit stav a vývoj před tím, neţ nějaká krize vůbec nastala. Nacházíme se v období po světové válce a právě dozvuky tohoto konfliktu byly dominantní pro vývoj světové ekonomiky. Z pohledu národních ekonomik bylo potřeba přejít z válečného hospodářství k trţním systémům. V průběhu války se po jejím skončení očekával spíše hospodářský propad. Ve skutečnosti však došlo jen k mírné recesi a na jaře 1919 následoval prudký růst. Tento vzestup trval jen krátce a vrcholu dosáhl na jaře 1920. Velkým poválečným problémem byly dluhy vůči Spojeným státům. Prakticky všechny země zataţené do války se v jejím průběhu značně zadluţily. Spojené státy poskytovaly jednak kapitál, ale i zbraně, potraviny a vše, co bylo k vedení války třeba. Poválečná situace však neumoţňovala dluhy splácet. Navíc ve válkou zničených zemích chyběly potraviny a suroviny pro další výrobu. Po krizi z počátku 20. let, následovalo ekonomické oţivení, které u většiny zemí trvalo aţ do Velké hospodářské krize. V oblasti ekonomického růstu panovaly mezi zeměmi značné rozdíly. Země jako Holandsko, Norsko, Československo a Švýcarsko zaţívaly období rychlého vzestupu. Naopak pro země jako Rakousko či Polsko to bylo období, které připomínalo spíše stagnaci. Evropa jako celek dosáhla předválečné úrovně výroby v roce 1925. Velmi významným celosvětovým poválečným problémem byly směnné kurzy. Většina

20

zemí usilovala o návrat k předválečnému stavu, tedy ke zlatému standardu. Byl zde však zásadní problém. V průběhu války docházelo k růstu cenových hladin nerovnoměrně mezi jednotlivými zeměmi, a proto bylo velmi obtíţné určit, v jaké paritě určitou měnu ke zlatu připoutat. K původní paritě se vrátila Velká Británie, Švýcarsko, Švédsko, Norsko, Dánsko a Holandsko. Ostatní země svoji měnu více či méně devalvovaly. Z hlediska světové ekonomiky měl velký vliv přístup Francie a Velké Británie. Francie, přesto ţe se jí podařilo i přes značné poškození válkou nastartovat zdravý hospodářský růst a poměrně brzy se dostala na předválečnou úroveň, připoutala frank ke zlatu na znehodnocené paritě oproti stavu před válkou. Naopak Velká Británie, která nebyla natolik úspěšná, byl zde nízký export a vysoká nezaměstnanost, ve snaze navrátit se ke zlatému standardu v předválečné paritě, zvolila cestu deflace skrze monetární politiku. Libra tedy byla nadhodnocena a frank naopak poměrně významně podhodnocen. To ještě umocnilo hospodářské neúspěchy Británie a úspěchy Francie. Největší vliv to však mělo na pohyb zlata, které směřovalo do Francie a z Británie naopak odcházelo. Ve 20. letech tento vývoj nebyl povaţován za problematický, ale tyto nerovnováţné trendy se plně projevily v průběhu Velké hospodářské krize, kdy se projevoval nedostatek zlata v systému. Mimořádný vliv na světové hospodářství mělo Německo. To bylo označeno za viníka války, a proto na něj byly uvaleny vysoké reparace. Německo však nemělo dostatek kapacit ke krytí těchto nákladů. Německá vláda byla nucena řešit tento stav deficitním financováním, ale hlavně tištěním peněz, coţ nutně vedlo k hyperinflaci. Později došlo k masivnímu přílivu amerického kapitálu, který dočasně řešil problematiku splácení evropských dluhů. To, ţe se světovému hospodářství dařilo, se projevovalo nízkou mírou inflace, nízkou nezaměstnaností a velmi pozitivně se to odrazilo na vývoji cen na světových burzách. Toto období, bývá nazýváno, zlatá dvacátá léta. Například americký akciový index Dow Jones Industrial Averge (DJIA), který byl v roce 1924 na hodnotě 110 bodů, tak o rok později byl jiţ na 150 bodech. Do této doby investice do akcií byly záleţitostí pouze odborníků a velkých investorů. Od poloviny dvacátých let se však těmito investicemi začala zabývat i široká laická veřejnost, neboť hodnota akcií prakticky neustále rostla, coţ přinášelo vidinu velkých zisků. Ke konci dvacátých let investovali lidé do akcií vše, co mohli postrádat a velmi často bohuţel i to, co postrádat nemohli. Následující vývoj DJIA je velmi alarmující. Zatímco mezi lety

21

1906 aţ 1927 se zvýšil ze 100 na 200 bodů, tak z 200 na 300 bodů se dokázal zvednout pouze za jediný rok.8

2.1.2 Vznik a šíření Přestoţe v polovině roku 1929 jiţ Británie, Německo a Itálie zápasily s depresí, a v Americe ještě v podstatě přetrvávalo pozitivní očekávání, zvláště v souvislosti se stále rostoucí burzou, povaţuje se za epicentrum krize USA. Mezi signály, které avizovaly příchod krize, se dá uvést vývoj cen v zemědělství. V tomto odvětví docházelo k významnému poklesu cen obilí. Za tímto poklesem stála vyšší nabídka neţ poptávka, coţ bylo způsobeno dobrou sklizní v letech 1927 a 1928. Rovněţ i v různých odvětvích průmyslu rostly zásoby a spotřeba se sniţovala. Podobně na burze, pokles DJIA o 10 % v květnu 1929 lze povaţovat za signál. Počátečním impulsem propuknutí krize byl kolaps americké burzy na konci měsíce října, kdy se projevila hluboce zakořeněná pokřivení kapitálového trhu. Ještě začátkem září, dosáhl Dow Jonesův index vrcholu 381 bodů. Poté začal klesat. Na přelomu září a října došlo nejprve ke krátkodobému propadu. Poté, co tisk uveřejnil informace o tom, ţe ceny akcií, které byly pouţity k zajištění spekulativních obchodů, se v posledních týdnech dostaly na kritickou hodnotu a tím přinutily mnoho bank a makléřských domů k nuceným výprodejům, došlo na burze k dramatickému propadu. Tento propad je datován na 24. října (Černý čtvrtek) a 29. října (Černé úterý). Jiţ po prvním propadu spáchalo 11 známých finančníků z Wall Street sebevraţdu. Pro ilustraci, během půlhodiny změnilo majitele 1,6 milionu akcií. Spousta investorů propadla panice. Prodávaly se hlavně akcie, které byly nakoupeny na dluh. Kaţdý chtěl prodat za jakoukoli cenu. Během dopoledne došlo k propadu o 11 miliard dolarů. Tento propad byl důsledkem předchozích machinací. Například akcie Radio Corporation of America, která nikdy nevyplácela ţádné dividendy, stouply v roce 1928 z 86 bodů na 420 bodů. V roce 1929 se dokonce některé cenné papíry prodávaly i za 50ti násobek původní hodnoty. Zprávy o velkých výprodejích na newyorské burze se pochopitelně promítly i do obchodování na evropských burzách. Akcie v Berlíně, Paříţi, Londýně zaznamenaly rovněţ strmý pád. Banky v reakci na kolaps začaly poţadovat okamţité splácení dluhů, tím nutily investory vrhat na trh stále další a další akcie, coţ dále sráţelo jejich cenu. Krach na burze byl pouze jedním z projevů nezdravých tendencí v americkém hospodářství, ale rozhodně nebyl jedinou příčinou krize. Vyvolal však nepochybně psychologický šok, který vedl k váhání se 8

PENÍZE.cz. redakce Peníze.cz online . cit. 2013-02-01 . Krach na newyorské burze v roce 1929. Dostupné z: http://www.penize.cz/15898-krach-na-newyorske-burze-v-roce-1929 .

22

spotřebou u občanů a odkladu investic u podnikatelů. Pokles investic byl mnohem větší neţ pokles soukromé spotřeby, a klesl aţ na jednu desetinu původního objemu. Hlavní příčinou tohoto propadu byla nutnost překonat dopady špatných investic z minulých období a nejistota na trzích. Velká deprese byla v USA velmi úzce spojována s krizí bankovní. Zatímco v roce 1929 bylo v USA 24 000 bank, tak v roce 1933 uţ jen 15 000. Tato bankovní krize probíhala ve třech vlnách, přičemţ největší počet zkrachovaných bank byl ve vlně třetí. Problémy bank jsou mimo jiné dávány za vinu centrálnímu bankovnímu systému Spojených států Amerických (FED), který ačkoli to byl jeden z jeho hlavních úkolů, neposkytoval bankovnímu sektoru hotovost. Nedostatek hotovosti se projevil i v národním hospodářství poklesem agregátní poptávky, coţ nepochybně přispělo ke krizi. Hospodářská krize se záhy celosvětově rozšířila. Spojené státy americké měly největší ekonomiku na světě. Pokles takto velké ekonomiky se zákonitě musel přenést i do národních ekonomik ostatních zemí. Vedle toho Američané bohuţel nedokázali v průběhu krize sehrát úlohu supervelmoci, která by svojí hospodářskou politikou podpořila světové hospodářství. USA se vydaly na cestu politického a ekonomického izolacionismu, coţ mělo na vývoj světového hospodářství velmi negativní vliv. Je však třeba připustit, ţe měly značné problémy se svojí vlastní ekonomikou a na podporu systému jako celku uţ jim pravděpodobně energie chyběla. Za dva hlavní aspekty, kterými USA přispěly k šíření krize, lze označit omezení vývozu kapitálu a ochranářství, které vedlo k propadu mezinárodního obchodu. Reakcí americké vlády na stále se zhoršující hospodářskou situaci, bylo prudké zvýšení ochrany vůči zahraniční konkurenci, zavedením cel. Celým světovým hospodářstvím se tak prohnala vlna protekcionismu. K zavádění bariér přistoupila postupně většina zemí. O uvalení cel a kvót se rozhodovalo bez ohledu na mezinárodní smlouvy, a bez jakýchkoliv konzultací s ostatními vládami. Krom těchto opatření navíc vlády sahaly i k sofistikovanějším formám ochrany, jako byly licence, veterinární a obalové regulace, kontroly pohybu zahraničních měn, či monopolizace zahraničního obchodu. Situaci vyhrotil i hromadný útěk od zlatých měn, coţ bylo pro jiţ tak nepříliš stabilní systém modifikovaného zlatého standardu osudné. Výsledkem byl naprostý kolaps světového obchodu. Od roku 1929 do roku 1932 došlo prakticky k poklesu na jednu třetinu. Velmi dobře je nastíněn vývoj světového obchodu v následujícím grafu.

23

Graf č. 1.

Celkové měsíční dovozy 75 zemí (v milionech zlatých dolarů).

2998 3000

2739

2500

1839

2000

1206

1500

992

1000 500 0

1929

1930

1931

1932

1933

Zdroj: Dějiny světového hospodářství.9 Úprava vlastní.

Za tímto kolapsem v mezinárodním obchodu stojí nechuť vyspělých zemí navrátit se ke stavu, který zde byl před započetím krize. Země se navzájem izolovaly a jejich snahy směřovaly k maximalizaci svých exportů a minimalizaci importů. Nebály se k tomu vyuţít jakýchkoli prostředků, devalvaci nevyjímaje. Příčiny poklesu mezinárodního obchodu lze vidět i ze vztahu mezi věřitelskými a dluţnickými státy. Problémy zde způsobovala oblast platebních bilancí a směnných kurzů. Věřitelské státy (největším věřitelem bylo USA) poţadovaly splacení svých pohledávek pouze ve zlatě nebo v devizách a odmítaly zboţí – to znamená, ţe zaváděly cla. Tím nutily dluţnické státy k ochranářství, protoţe ty měly omezené moţnosti získat devizy, a tak v konečném důsledku omezovaly dovoz a podporovaly export. Kolaps zahraničního obchodu se nevyhnul ani obchodování mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi. Jednalo se především o obchod se surovinami a zemědělskými produkty. Export mnohých rozvojových zemí byl často odvislý pouze od jediné komodity. V okamţiku, kdy o tuto komoditu nebyl zájem, nemohly tyto země ani dováţet, jelikoţ neměly za co. Coţ se zpětně odrazilo v poklesu výroby ve vyspělých zemích. Tento začarovaný kruh poškozoval obě strany. Producenty surovin zasáhl mnohem výrazněji. Omezení výroby surovin bylo totiţ mnohem sloţitější neţ omezení produkce výrobků. Vše

9

ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 71. ISBN 978-80-7380-035-2.

24

tak spělo k dalšímu růstu přebytků a dalšímu tlaku na pokles cen. Pokles cen surovin a potravin přispíval k všeobecnému poklesu cenových hladin. Omezení pohybu kapitálu je další nepříznivý faktor, který přispěl k šíření krize. Pro americké investory byla velikým lákadlem newyorská burza. Ta se postupně stávala velmi atraktivní, coţ odrazovalo od investic v zahraničí. Podobně působila i americká konjunktura, čemuţ napomohlo i zvýšení úrokových měr. Pokles investic započal jiţ v roce 1928, neustále se sniţoval, aţ v roce 1934 došlo dokonce k čistému přílivu kapitálu do USA. Tento pokles se musel zákonitě promítnout i do ostatních ekonomik, které byly na americkou ekonomiku navázány. Problém nebyl pouze v poklesu těchto investic, ale také v jejich umístění. Některé z nich byly pouţity na rozvoj, ale celá řada k zaplacení dluhů či k zalepení děr v platební bilanci. K nárůstu dluhů začala zvýšenou měrou přispívat i dluhová sluţba, jeţ byla splácena dalšími půjčkami. Ty byly v podobě úvěrů krátkodobých s vysokými úrokovými sazbami. Běţně se stávalo, ţe dlouhodobá investice byla kryta sérií půjček krátkodobých, coţ v případě neobnovení půjčky znamenalo přímé ohroţení schopnosti splácet dluhy. Vedlejším efektem vedle přímého nedostatku kapitálu byl i růst úrokových měr, který vyvolal další problémy se splácením dluhů a také zvýšené tlaky na platební bilance zadluţených zemí. K nedostatku kapitálu přispěl i kolaps newyorské burzy, který přinutil americké investory k dalšímu stahování aktiv.

2.1.3 Průběh a následky V průběhu krize mezinárodní obchod totálně zkolaboval, ale před krizí fungoval poměrně velmi dobře. Právě díky tomuto dobře fungujícímu obchodu se hospodářská krize záhy celosvětově rozšířila. V jednotlivých zemích docházelo k velkému poklesu HDP, průmyslových výrob a jiţ zmiňovaného mezinárodního obchodu. Deprese měla v různých zemích rozdílný průběh, coţ ukazuje následující tabulka, ve které jsou zaznamenány výsledky průmyslové výroby v některých zemích.

25

Tabulka č.1. Průmyslová výroba ve vybraných zemích (1929=100).

Francie Německo Itálie Japonsko Polsko VB USA

1927

1928

1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

79

91

100

100

89

69

77

71

67

102

99

100

86

68

53

61

80

94

-

92

100

92

78

67

74

81

92

83

90

100

95

92

98

113

129

142

87

100

100

82

70

54

56

63

66

96

94

100

92

84

84

88

99

106

89

93

100

81

68

54

64

66

76

Zdroj: Dějiny světového hospodářství.10 Úprava vlastní.

Jak je patrno z tabulky, tak ve Francii začal pokles později neţ v jiných zemích a současně tato země nepatřila mezi ty, které byly zasaţeny nejvíce. Na druhou stranu se však výkonnost hospodářství na úroveň před krizí ve sledovaném období nepodařilo navrátit. Pozdější příchod krize do Francie lze přisoudit i tomu, ţe tato země nebyla příliš závislá na anglosaských trzích. Británie podobně jako Japonsko zaznamenala jen relativně malý pokles průmyslové výroby a jiţ v roce 1934 byla její výroba prakticky na předkrizové úrovni. Příčiny rozdílného vývoje ve Francii a v Británii lze hledat za finančními aspekty hospodářské krize. Jak jiţ bylo zmíněno v této práci, ve dvacátých letech byly Francie (z důvodu podhodnocené měny) a USA zeměmi, kam mířily mezinárodní zlaté rezervy. Na rozdíl od Británie, kde byla libra nadhodnocená, coţ vedlo k odlivu zlata ze země. Mnohé země drţely libry jako stoprocentní zlaté rezervy, vycházejíce z historie povaţovaly libru za jistotu, neboť její par, byl stabilní po více neţ 200 let. V roce 1931 však došlo ke krachu jedné z největších evropských bank, rakouského Credit Anstaltu. V důsledku provázanosti rakouského a německého hospodářství se vzniklá panika rychle přesunula do Německa, kde došlo ke krachu velké německé banky Darmasädter und National. Po vyhlášení její platební neschopnosti se říšská vláda rozhodla uzavřít všechny banky a sanovat je ze státních prostředků, coţ se prakticky rovnalo jejich zestátnění. Následující zemí, kam se panika přesunula, byla Británie. Libra tlaku neodolala a 10

ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 75. ISBN 978-80-7380-035-2. Úprava vlastní.

26

Bank of England byla nucena vyhlásit její desetiprocentní devalvaci. Toto znehodnocení vedlo v konečném důsledku ke zlomu v britském hospodářství, jeţ se vydalo na cestu obnovy. K té přispělo i sníţení úrokových sazeb a monetární expanze. Přesto byla britská hospodářská politika proti jiným zemím povaţována za antiinflační. Byla sice nepříjemná, zato přinesla výsledky, krom vývoje nezaměstnanosti, která stále dosahovala vysokých hodnot. Z pohledu světového hospodářství byl důleţitý systém Imperiálních preferencí. Tento systém byl vytvořen na základě Otavské dohody a zajišťoval relativně volný obchod v rámci Britské říše a jednotné relativně vysoké tarify vůči ostatním zemím. Systém byl výrazem britské snahy posílit vazby na svoji koloniální říši po rozpadu systému mezinárodního obchodu. Pro ostatní země, které drţely libry jako rezervy, se však devalvace stala noční můrou, protoţe náhle ztratily deset procent svých rezerv. Francie v kontrastu s britským postojem nedevalvovala, a udrţovala frank ve třicátých letech trvale nadhodnocen. To se odrazilo v poklesu francouzského exportu, vzestupu nezaměstnanosti a celkově dlouhém zotavování z hospodářské krize. Mimo Francii a Británii byl nejzajímavější vývoj v Německu, které bylo postiţeno velmi silně. Průmyslová produkce klesla aţ na 50 % stavu před krizí, v zemědělství to bylo na 31 %. Export klesl o 60 %. Podíl Německa na světové průmyslové výrobě byl v roce 1932 jen 8,9 %, přičemţ ještě v roce 1928 dosahoval tento ukazatel 14,6 %. Na rozdíl od ostatních států zde krize trvala relativně krátkou dobu a v roce 1935 se prakticky vrátila na předkrizovou úroveň. Za tímto vývojem je třeba vidět i to, ţe krizi v Německu ovlivnily válečné

reparace,

poniţující

versailleská

mírová

smlouva,

mezinárodněpolitická

nerovnoprávnost s vítězi první světové války. Výdaje německé vlády byly závislé na půjčkách od jiných zemí, hlavně od USA. Příchodem krize uţ tyto půjčky nebyly moţné. Pokles investic byl velmi značný. Pokud v roce 1928 dosahovaly čisté investice v Německu 967 milionů dolarů, pak v roce 1929 to bylo 482 milionů a o rok později jen 129 milionů dolarů. Společně s poklesem vládních výdajů došlo i k poklesu soukromých investic a exportu. V roce 1929 mělo Německo záporný běţný i kapitálový účet a situace jeho platební bilance se prudce zhoršovala, důsledkem čehoţ bylo odstoupení od zlatého standardu. Hospodářská krize dosahovala obrovských rozměrů, nezaměstnanost prudce stoupala. Tento vývoj přispěl i k radikalizaci politické situace. Německo bylo nuceno poţádat o pomoc. Bylo vyhlášeno roční moratorium na všechny mezivládní dluhy, tedy i reparace. Během tohoto roku se rozvinula finanční krize a sanace bankovního systému si vyţádala další půjčku. Na základě tohoto vývoje bylo jasné, ţe Německo není schopné dostát svým závazkům, a proto bylo na konferenci v Lausanne rozhodnuto o ukončení placení reparací. Fakticky byly po konferenci 27

ukončeny i platby spojeneckých dluhů vůči USA, i kdyţ k jejich formálnímu škrtnutí nikdy nedošlo. Krize jednoznačně přispěla k nástupu Hitlera k moci. Jeho program oslovil dělníky a značně ochuzenou střední vrstvu. Hitler převzal hospodářství ve velmi špatném stavu. Podařila se mu však rychlá obnova v podobě růstu výroby a sniţování nezaměstnanosti. Cesta k tomu vedla přes státní zakázky a uvolnění deflační politiky předchozích vlád. Německému hospodářství prospěly investice do zbrojení. Očekávání války a hořké vzpomínky na předešlou vedly ke snahám o co největší soběstačnost, a tak docházelo ke stále většímu uzavírání Německa okolnímu světu. Propad amerického hospodářství byl váţný a Spojené státy se s krizí vypořádávaly velmi dlouhou dobu, jak ukazuje následující tabulka.

Tabulka č.2. Rok 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 1939 1940

Ekonomické ukazatele Spojených států mezi lety1929-1940*.

Nezaměstnanost 3,2 8,9 16,3 24,1 25,2 22 20,3 17 14,3 19,1 17,2 14,6

Reálný HDP 203,6 183,5 169,5 144,2 141,5 154,3 169,5 193,2 203,2 192,9 209,4 227,2

C

I

G

139,6 130,4 126,1 114,8 112,8 118,1 125,5 138,4 143,1 140,2 148,2 155,7

40,4 27,4 16,8 4,7 5,3 9,4 18 24 29,9 17 24,7 33

22 24,3 25,4 24,2 23,3 26,6 27 31,8 30,8 33,9 35,2 36,4

Nabídka peněz 26,6 25,8 24,1 21,1 19,9 21,9 25,9 29,6 30,9 30,5 34,2 39,7

Cenová hladina 50,6 49,3 44,8 40,2 39,3 42,2 42,6 42,7 44,5 43,9 43,2 43,9

Inflace -2,6 -10,1 -9,3 -2,2 7,4 0,9 0,2 4,2 -1,3 -1,6 1,6

* -reálný DPH, spotřeba, investice a vládní spotřeba jsou vyjádřeny v mld. dolarů roku 1958 a cenová hladina pomocí deflátoru (1958 =100) Zdroj: Dějiny světového hospodářství 11. Úprava vlastní.

Z tabulky je patrno, ţe nezaměstnanost, která kulminovala v roce 1933, se stala dlouhodobým problémem. Rovněţ je patrný obrovský pokles investic, jakoţ i pokles spotřeby. Na základě těchto dat nutno znovu zmínit přístup Federálního rezervního systému, který měl moţnost předejít nejhoršímu, ale ten této moţnosti nevyuţil. FED během dvacátých let razil cestu levných peněz skrze nízké úrokové sazby. Tato politika přinesla ekonomický růst, ale dostavilo se i přehřátí ekonomiky. S nástupem krize byl ohroţen kurs amerického dolaru vzhledem ke zlatu. FED měl dvě moţnosti. V kritickém období pustit do oběhu velké mnoţství peněz a pomoci tak bankovnímu systému před vlnou platební neschopnosti 11

ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 66. ISBN 978-80-7380-035-2.

28

a bankrotů. Nebo za kaţdou cenu udrţet kurs amerického dolaru vzhledem ke zlatu za pomoci vysokých úrokových měr, coţ je spojeno s poklesem mezd, vysokou nezaměstnaností a poklesem průmyslové produkce. Na základě předešlých dat lze konstatovat, ţe se rozhodl pro druhou moţnost, tedy zachování zlatého standardu. Na světové hospodářství měla tato krize fatální důsledky, coţ je shrnuto v tabulce č. 3.

Tabulka č.3. Světová produkce a ceny 1929-1932 (index, 1929=100) 1929

1930

1931

1932

100 100 100

87 92 81

75 81 68

64 72 54

100 100 100

102 99 102

100 102 103

100 104 100

100 100 100

94 90 90

85 82 80

75 73 64

100 100 100

82 94 84

59 78 66

44 64 52

Průmyslová produkce Svět* Evropa* Severní Amerika

Primární produkce - jídlo Svět Evropa* Severní Amerika

Primární produkce - suroviny Svět Evropa* Severní Amerika

Světové ceny Suroviny Výrobky Jídlo

* - SSSR není zahrnut Zdroj: Dějiny světového hospodářství.12 Úprava vlastní.

Krize vedla k obrovské nezaměstnanosti, hovoří se o něco kolem 40 miliónu nezaměstnaných. Podpory v nezaměstnanosti byly mizivé a nestačily zachránit rodiny nezaměstnaných před hladem. Navíc velké mnoţství dělníků bylo z těchto podpor vyloučeno a v některých zemích nebyly podpory poskytovány vůbec. V průběhu krize docházelo k váţným změnám v hospodářské politice mnohých států a bylo uzavřeno spousty kartelových dohod. Krize se nevyhnula ani zemědělství, kde došlo k prudkému poklesu cen zemědělských produktů. Jednou z mála zemí, které se krize vyhnula, byl Sovětský svaz. Je to přičítáno centrálnímu plánování, likvidaci kapitalistického sektoru a násilné kolektivizaci zemědělství. Tato skutečnost přispěla k podpoře myšlenky, ţe kapitalismus je u konce, a ţe krizi přivodil demokratický systém. Toto nazírání bylo vodou na mlýn fašistům, kteří se 12

ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 74. ISBN 978-80-7380-035-2.

29

postupně dostávali k moci a slibovali nastolení nových pořádků. Lze tedy povaţovat velkou hospodářskou krizi za jednu z hlavních příčin 2. světové války. Velká deprese byla důsledkem řady chyb v americkém finančním a ekonomickém systému, ze kterých je třeba se ponaučit a lépe tak čelit podobným příštím nebezpečím.13

2.2 Latinskoamerická krize V kontextu jiných, lze tuto povaţovat za učebnicový příklad finanční krize. Ústřední zemí zde bylo Mexiko. Takzvaná tequilová krize jenţ zde vypukla, vyvolala jednu z nejhorších recesí, která od třicátých let postihla konkrétní zemi. Postupně se rozšířila na celou Latinskou Ameriku a váţně ohrozila argentinský bankovní systém. S odstupem času měla být ponaučením, ţe dobrý rating na trzích můţe být jen přechodným jevem a pozitivní nálada šířená médii dnes nevylučuje zítřejší propad.

2.2.1 Vývoj před krizí Státy Latinské Ameriky byly po generace nuceny odolávat negativním projevům finančního světa v podobě měnových krizí, pádů bank a hyperinflace. Tyto negativní projevy lze připsat na vrub garniturám, které v jednotlivých zemích vládly. Slabé volené vlády se střídaly s vojenskými juntami. Oba typy těchto administrativ se snaţily naklonit si přízeň lidu pomocí populistických programů, které si však z ekonomického hlediska nemohly dovolit. Ve snaze dostát svým slibům vydaly se tyto vládnoucí garnitury na cestu půjček ze zahraničí, coţ vyústilo v krizi solventnosti a neschopnosti dluhy splácet.

Nebo šly cestou emitování

bankovek, coţ sebou zákonitě přineslo hyperinflaci. Taková politika dovedla Latinskou Ameriku do dluhové krize, za jejíţ počátek je povaţován rok 1982 a trvala po většinu osmdesátých let. Tento neţádoucí vývoj celého regionu bylo moţné otočit pouze cestou radikálních reforem. Společnosti vlastněné státem šly do privatizace, zrušily se dovozní kvóty a sniţovaly se rozpočtové deficity. Hlavním úkolem bylo zastavení inflace. Řada zemí se pustila i do boje za obnovení důvěry svých národních měn. Úspěch těchto opatření se dostavil v podobě zvýšené výkonnosti ekonomik a v přílivu zahraničních investorů. Země, které proţily osmdesátá léta jako finanční pariové, se staly pro finanční trhy velmi zajímavými a proudily do nich četné finanční injekce. Také Mexiko nebylo v tomto směru výjimkou. Úspěšná léta byla spojena s vládou prezidenta Carlose Salianse de Gortari. Ten stavěl na dvou klíčových politických záměrech. 13

ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. s. 53-86. ISBN 978-80-7380-035-2.

30

Prvním bylo vyřešení dluhové krize. To se mu podařilo za pomoci takzvaného Bradyho plánu (Nicholas Brady, byl ministr financí USA). Ten vycházel z logického závěru, ţe věřitelské země nemohou současně splácet dluh a obnovit ekonomický růst. Proto za podmínky uskutečnění pro-růstových ekonomických reforem nabídl, za finanční pomoci IMF a Světové banky, odpuštění části dluhu a úroků. Mexiko splatilo většinu svého dluhu pomocí dluhopisů s niţší nominální hodnotou. Tyto dluhopisy byly velmi významné z psychologického hlediska. Na Mexičany působilo velmi pozitivně, ţe jim zahraniční bankéři umazaly část dluhů. Velký vliv to mělo i na cizí investory, kteří se do této doby zdráhali Mexiku půjčovat. Byl to pro ně signál o změně ve vývoji hospodářského cyklu a oni tak byli ochotni nalít do zdejší ekonomiky nové peníze. Úroky, které muselo Mexiko věřitelům platit, aby zabránilo odlivu peněz ze země, znatelně poklesly, coţ přispělo k vyrovnání rozpočtového schodku. Významná změna ve finanční situaci Mexika nastala jiţ během jediného roku od zavedení Bradyho plánu. Druhým povedeným krokem, kterým ohromil svět, byl jeho návrh na vytvoření zóny volného obchodu se Spojenými státy a Kanadou. Z kvantitativního hlediska měla Severoamerická dohoda o volném obchodu (North American Free Trade AgreementNAFTA) menší význam, neţ by se dalo očekávat, protoţe trh Spojených států byl uţ mexickému zboţí do značné míry otevřen, avšak i zde měla NAFTA poslouţit jako psychologický bod obratu. S postupem reforem, kdy stát privatizoval další podniky a rušil protekcionistické překáţky, se Mexiko stávalo pro investory stále zajímavější. Mexická vláda se zaměřila na stabilizaci své měny a na boj s inflací. Stabilizovat měnu se podařilo tím, ţe peso zafixovali na dolar. Boj s inflací se jí nedařil, ceny zde stoupaly mnohonásobně rychleji neţ v těch zemích, do kterých se Mexiko snaţilo vyváţet, čímţ se toto zboţí stalo drahé a méně konkurenceschopné. To se pochopitelně promítlo do obchodní bilance. O drahé mexické zboţí nebyl zájem. Naopak dovoz, díky odstranění obchodních bariér a relativně přístupným půjčkám, jen vzkvétal. V roce 1993 dosáhl mexický deficit 8 % HDP, coţ je vskutku alarmující číslo. Vládní činitelé v Mexiku to za ţádný problém nepovaţovali a přistoupili k platební bilanci ryze z účetního hlediska. Deficit na běţném účtu vyrovná přebytek na účtu kapitálovém. Snaţili se tedy přimět zahraniční investory, aby kupovali mexická aktiva. To se dařilo, coţ svědčilo o tom, ţe Mexiko je povaţováno za vhodný přístav pro zahraniční investice. Vzhledem k tomu, ţe příliv tohoto kapitálu nebyl nijak uměle vyvolán vládními půjčkami a mexická vláda udrţovala vyrovnaný rozpočet, kdy navyšovala spíše zahraniční aktiva (devizové rezervy) neţ dluhy, nebyl ţádný důvod se přílivu zahraničního kapitálu bránit. Nic tedy nenasvědčovalo moţnému příchodu krize. Přesto bylo na tomto zdánlivě příznivém vývoji něco znepokojivého. Reformy a příliv 31

kapitálu se neprojevily v růstu národního hospodářství. V období 1981-1989 bylo tempo růstu pouze 1,3 % ročně, coţ výrazně zaostávalo za populačním růstem. V dalších letech (19901994 v období tzv. „mexického zázraku“) se situace zlepšila a ekonomika rostla 2,8 % ročně. Ani toto tempo však nedokázalo dohnat předchozí populační růst. Řada ekonomů se shodla, ţe problém spočívá v hodnotě pesa. Silná měna zvedá ceny mexického zboţí, vytěsňuje ho ze světových trhů a znemoţňuje mexickému hospodářství těţit z jeho rostoucí kapacity. Mexiku by tedy pomohla devalvace – jednorázové sníţení hodnoty pesa vůči dolaru. Mexičané odmítali k tomuto kroku přistoupit. Naopak ujišťovali investory, ţe jejich ekonomický program je nastaven naprosto správně, ţe pro devalvaci pesa nevidí ţádný důvod a nemají v úmyslu k ní přikročit.

2.2.2 Tequilová krize V předchozí kapitole jsem se zabýval vývojem před vypuknutím krize. V podstatě jsem tedy popisoval období expanze v hospodářském cyklu. V této kapitole se tedy dostávám do recese. Ta nastala v průběhu roku 1994. Hned první den tohoto roku, byl poznamenán událostmi, které vyvolaly pochybnosti o stabilitě politického reţimu v zemi. Ve federálním státě Chiapas na jihu země propuklo ozbrojené povstání. Vláda na tyto nepokoje reagovala ostrým zásahem armády. Ačkoli se vzbouřence podařilo brzy upokojit, důvěra v mexickou stabilitu jiţ byla nahlodána. Mnohem závaţnější událostí byl březnový atentát na prezidentského kandidáta současné vládní strany, Luise Donalda Colosia. Tyto politické nepokoje, spojené s reálně hrozící devalvací, se zákonitě projevily na finančních trzích. Investoři zastavili veškeré přítoky kapitálu a naopak začali prostředky ze země stahovat. Vláda se snaţila vyhnout znehodnocení měny a udrţet fixní kurz v naději, ţe si tak zachová důvěryhodnost. K financování deficitu běţného účtu začala pouţívat valutové rezervy (dříve se tento deficit dařilo pokrýt z příjmů z vládních obligací). Jejich zásoby se však v průběhu jara a léta začaly pováţlivě tenčit. Naopak dolarový dluh rostl. V září se uţ vyrovnal vládním rezervám v centrální bance. V prosinci 1994 se jiţ situace stala neúnosnou díky kritickému odlivu devizových rezerv. Mexické úřady tedy musely přijmout nějaká opatření, aby tento odliv zastavily. Nabízely se dvě cesty. Zvýšit úrokové sazby, nebo přistoupit k devalvaci. Zvýšení úrokových sazeb se jevilo jako výhodné pro obyvatele Mexika, neboť tím pro ně bylo atraktivní drţet své peníze v pesech. Po tomto kroku by se také dal očekávat příliv zahraničního kapitálu. Současně by se však projevil negativní dopad na obchod. Motivace domácností by byla směrem ke spoření, nikoli k utrácení. Mexiko, které se nacházelo po několika letech 32

neuspokojivého hospodářského růstu na pokraji recese, potřebovalo právě obchod podpořit, a tím růst nastartovat. Devalvace pesa znamenala sníţení jeho hodnoty vůči dolaru, coţ sebou mělo přinést větší konkurenceschopnost mexického exportu a současně přesvědčit zahraniční investory, ţe mexická aktiva mají hodnotu (něco podobného se před šestnácti měsíci povedlo v Británii). Mexiko se rozhodlo pro devalvaci. Pokud se některá země rozhodne devalvovat svoji měnu, je třeba dodrţovat určitá pravidla. Za prvé, pokud k devalvaci přistoupí, měla by devalvovat v dostatečné míře (tak jako v roce 1992 v Británii a ve Švédsku). Jinak vyvolá očekávání z dalšího sniţování hodnoty měny. Finanční trhy jsou totiţ postaveny na spekulacích. Pokud by tedy devalvace nebyla provedena v dostatečné míře, existuje riziko, ţe si spekulanti toto vyloţí jako předzvěst dalšího pádu měny a začnou spekulovat ještě víc na další propad. Za druhé, zodpovědní činitelé v zemi musejí okamţitě po provedené devalvaci začít vysílat jasné signály do světa; vše máme pod kontrolou, devalvace byla provedena na základě předem promyšleného plánu a úspěšně, vládní činitelé jsou odpovědní lidé dbající na zajištění práv investorů, a tak podobně. Při nedodrţení těchto pravidel můţe devalvace vzbudit pochybnosti o zdraví ekonomiky a vyvolat paniku. Mexiko tyto pravidla porušilo. Nejprve devalvovalo pouze o 15 %, tedy jen o polovinu hodnoty, kterou doporučovali ekonomičtí odborníci. Rovněţ chování členů vlády nebylo v souladu s předepsanými pravidly. Vévodilo mu chování ministra financí Jaime Serra Puche, který vystupoval velmi arogantně a nebral v potaz názory zahraničních věřitelů. Na povrch také vyplula skutečnost o tom, ţe se vláda o devalvaci radila s některými domácími podnikateli předem, čímţ protiprávně poskytla informace, které byly zahraničním investorům upřeny. Následoval tedy nevyhnutelně mohutný odliv kapitálu. Mexická vláda musela upustit od fixního směnného kurzu, a urychleně odvolala i ministra financí. Všechny tyto kroky však jiţ přišly pozdě. Pro investory se tato země během velice krátké doby stála příliš riskantní a začali ji tedy opouštět. Největší problém představoval státní rozpočet. Vláda, kterou provázejí pochybnosti o její finanční důvěryhodnosti, pak jen velmi obtíţně prodává dluhopisy s dlouhou dobou splatnosti. Často se pak dostane do vysoké míry krátkodobého zadluţení, které je pak třeba restrukturalizovat. To se stalo i v Mexiku. Nutnost platit vysoké úroky patřila v osmdesátých letech 20. století k hlavním zdrojům fiskálních problémů této země. Díky přistoupení na Bradyho plán, který umoţnil restrukturalizaci krátkodobého dluhu a platit niţší úroky z něj, se z těchto problémů dostalo. Všechny tyto výhody byly nyní ztraceny. V březnu jiţ bylo Mexiko nuceno vyplácet úrok ve výši 75 %. A co hůř, ve snaze přesvědčit trhy, ţe uţ dál 33

devalvovat nebude, konvertovalo Mexiko miliardy svého krátkodobého dluhu do takzvaných tesobonos, které byly pevně vázány na dolar. S propadem pesa objem tohoto dluhu počítaného v hodnotě dolarů závratně rostl, coţ ještě podpořilo jiţ tak vzrůstající paniku. Vládní finanční krize se postupně přelila i do soukromého sektoru. Během roku 1995 se mexický HDP propadl o 7 % a průmyslová výroba o 15 %. Následky této krize byly mnohem horší, neţ následky, které přinesla Velká hospodářská krize do USA. Tisíce podnikatelů zkrachovalo a stovky tisíc dělníků přišli o práci. „Tequilový efekt“ se postupně rozšířil i do ostatních zemí, především do zemí Latinské Ameriky a do Argentiny.

2.2.3 Krize v Argentině Argentina podobně jako Mexiko prošla řadou reforem. Tyto reformy byly završeny přijetím pesa jako měny, s pevným směnným kurzem 1 : 1 vůči dolaru, přičemţ kaţdé peso muselo být kryto jedním dolarem z devizových rezerv. Argentina se tak zákonem vzdala moţnosti libovolně tisknout peníze. Výsledky se dostavily v podobě klesající inflace a přílivu kapitálu. Příchod krize do Argentiny byl tedy velmi překvapivý a nečekaný. Mimo jiné i proto, ţe Argentina a Mexiko leţí na protilehlých koncích Latinské Ameriky a neexistuje mezi nimi příliš mnoho přímých a finančních vazeb. Tvůrci finančních reforem se domnívali, ţe je-li peso kryto zlatem, mělo by se ubránit. Realita ukázala opak. Argentinské banky se velmi rychle ocitly na pokraji bankrotu a hrozilo, ţe sebou strhnou celou ekonomiku. Jak to vysvětlit? Mnozí podnikatelé v Argentině čerpali úvěry v bankách v USA. Tyto banky pod vlivem špatných zpráv z Mexika, měli strach o své investice a doţadovali se splacení svých pohledávek, které bylo třeba zaplatit v dolarech. Argentinci tedy vyměnili bez problémů u domácí banky pesa za dolary, centrální banka jich měla dostatek. Následně argentinská banka potřebuje doplnit hotovostní rezervy, stáhne tedy finanční prostředky od argentinských podnikatelů. Ti pesa vyberou ze svého účtu v bance, která se bude zase muset doţadovat splacení jiných půjček. Počáteční pokles objemu finančních prostředků jdoucích ze zahraničí vyvolal v Argentině multiplikační efekt. Kaţdý dolar úvěru stahovaného ze zahraničí má za následek staţení několika pesos z půjček poskytnutých v Argentině. Tím, jak se objem úvěrů zmenšuje, začíná být ekonomická situace komplikovaná. Podniky se dostávají do potíţí kvůli úvěrům, které musí na poţádání splatit. Pod finančním tlakem se ocitají i jejich zákazníci, kteří tak musí vybírat své vlastní vklady u bank, čímţ ještě více sniţují moţnost bankám poskytovat úvěry. Dostali se takto do bludného kruhu tlaku na úvěry a masového útoku na banky.

34

Dnes, ve snaze těmto situacím předejít, jsou vklady pojištěny a kaţdá centrální banka je připravena zakročit jako „věřitel poslední instance“ a napumpovat peníze do ohroţených bank. Proč tedy tato opatření nezafungovala? Vkladatelé mohli předpokládat, ţe jejich pesa jsou v bezpečí, nemohli si však jiţ být jisti, zda si zachovají i svoji hodnotu vůči dolaru. Proto chtěli raději přejít na dolary. Centrální banka nemohla zakročit, protoţe jí zákon zakazoval tisknout nová pesa, pokud je není moţné krýt dolary. Pravidla, která měla systém chránit před jedním typem důvěry, uţ neumoţňovala se bránit proti jinému.

2.2.4 Stabilizace a obnovení důvěry Během roku 1995 se Mexiko i Argentina propadly z euforie do deprese, přesto ţe v těchto zemích proběhly reformy, které tomu měly zamezit. Latinská Amerika nutně potřebovala dolary. Pro Mexiko, aby mohlo splatit tesobony. Pro Argentinu, aby mohla tisknout pesa a půjčovat je svým bankám. Pomoci se ujal Mezinárodní měnový fond. Evropa a Japonsko, ale chápaly Latinskou Ameriku především jako záleţitost USA. Spojené státy tak byly nuceny poskytnout větší část pomoci samy. Z počátku se vypořádávaly s odporem konzervativců, ale nakonec se Ministerstvu financí podařilo k záchraně vyuţít Měnový stabilizační fond. Záchranné balíčky pro Mexiko a Argentinu sice nedokázaly zastavit prudký pokles ekonomiky, ale uklidnily investory. Úrokové míry poklesly, lidé začali utrácet a mexická i argentinská ekonomika se opět vzpamatovaly. Tato krize postihla tisíce podniků a miliony dělníků velmi zdrcujícím způsobem, nicméně skončila dřív, neţ se většina lidí nadála nebo neţ její konec očekávala. Během dvou let Mexiko i Argentina vzkvétaly a investoři, kteří nepodlehli panice, si vedli přímo skvěle. To, co mělo být varováním, přineslo spíše uspokojení. Mylné ponaučení lze shrnout do následujícího. Tequilová krize byla pouze mexická záleţitost a nevypovídá nic o tom, jak funguje světová ekonomika. Způsobila ji špatná hospodářská politika prezentována mexickou vládou a její špatně provedená devalvace. Taková krize se nemůţe opakovat v dobře zavedených ekonomikách nezatíţených z minulosti makroekonomickým populismem. V kontextu s globální krizí, která vypukla v roce 2007 je zřejmé, ţe z krize v Latinské Americe nevzešlo ponaučení. Měla se zaznamenat existence mechanismů, které umí proměnit drobné politické chyby v dalekosáhlou hospodářskou katastrofu. Mělo se naslouchat argumentům některých komentátorů, kteří tvrdili, ţe k ţádným zásadním omylům ve skutečnosti nedošlo (vyjma sledu několika drobných klopýtnutí, která zanesla Mexiko na nesprávnou stranu trţních očekávání a spustila tak vlnu paniky). Bylo třeba si uvědomit, ţe co se stalo v průběhu mexické krize, můţe se stát stejně dobře i kdekoli jinde. Ţe zdánlivý úspěch hospodářské 35

politiky i obdiv trhů a médií vůči vrcholným politicko-ekonomickým manaţerům ještě nezaručuje imunnost hospodářství vůči náhlé finanční krizi. Je dobré si uvědomit, ţe na záchranu Mexika nebyl vypracován ţádný ucelený plán, který by dosahoval k samé podstatě krize. Jednalo se pouze o mimořádnou finanční injekci vládě v potíţích, která přijala bolestivá opatření ani ne tak proto, ţe by ta souvisela se samotným ekonomickým problémem, jako spíš proto, ţe tím demonstrovala svou dobrou vůli v naději, ţe se jí podaří obnovit důvěru trhů. Kladný výsledek se dostavil, i kdyţ teprve poté, co hospodářství prodělalo velký propad. Neexistoval ţádný argument domnívat se, ţe tato strategie bude úspěšná i příště. Z těchto důvodů nebyl nikdo připraven na příchod další krize v Asii, která přišla jen o několik let později a v mnohém se podobala té tequilové.14

Graf č. 2.

Index meziročního tempa růstu HDP.

12

10

8

6 Argentina 4

Mexiko

2

0 1994

1995

1996

1997

1998

1999

-2

Zdroj: UNSTATS15. Úprava a výpočty vlastní.

Graf č. 2 ukazuje, jak vývoj krize v těchto dvou zemích byl téměř totoţný, přesto ţe spolu nesousedí a nepanují mezi nimi ani ţádné významné finanční vazby. Rovněţ jde 14

KRUGMAN, Paul. Návrat ekonomické krize. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2009. Ignorovaná varování latinskoamerické krize. s. 32-53. ISBN 978-80-7021-984-3. 15 UNSTATS. Database. online . cit. 2012-12-20 . Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/snaama/dnlList.asp .

36

vysledovat, jak významný tento pokles byl a i to jak byl krátký. Právě to, ţe se tuto krizi podařilo rychle zkrotit, rozhodlo o tom, ţe jí nebyla věnována taková pozornost, jakou by si zaslouţila.

2.3 Asijská krize Země jihovýchodní Asie jako např. Hongkong, Jiţní Korea, Singapur a Tchaj-wan byly pro svoji dynamickou ekonomickou výkonnost označovány za „asijské tygry“. Jejich hospodářský růst v 80. a 90. letech se ročně pohyboval v průměru mezi 5-9 %. Tato čísla neměla jinde ve světě obdoby. Rozmach této části světa však přerušila váţná krize z přelomu let 1997 a 1998, která se rozšířila i mimo tento region a pocítily ji i některé významné světové ekonomiky. Thajsko bylo první zemí, kterou asijská měnová krize zasáhla.

2.3.1 Thajský boom Thajský boom nastal v porovnání s ostatními zeměmi regionu o něco později. Export stejně jako celé hospodářství bylo dlouho zaloţeno převáţně na zemědělské produkci. K významnému rozvoji průmyslu zde dochází aţ v osmdesátých letech příchodem zahraničních investorů. Po první úspěšné investiční vlně přicházely další, coţ rozhýbalo ekonomiku k růstu aţ 8 % ročně. Domácí úspory se na investicích podílely velmi významnou měrou. Velké továrny, které vyráběly převáţně na export, se stavěly ze zahraničních zdrojů. Menší podniky však jiţ investovali domácí podnikatelé z vlastních půjček, stejně tak investice do budov šly z bankovních vkladů thajských domácností. Tento poměr mezi domácím a zahraničním kapitálem se začal měnit v průběhu devadesátých let, a to hned z několika příčin. To, jak se podařilo zkrotit latinskoamerickou krizi, učinilo z investic ve třetím světě velmi zajímavou záleţitost. V devadesátých letech se hospodářsky vyspělé země nacházely v mírné recesi. Centrální banky, ve snaze podpořit růst, přistoupily k zavedení velmi nízkých úrokových sazeb. Mnozí investoři tak za vidinou vyšších zisků odcházeli do zahraničí. Tím nejdůleţitějším však byla změna pohledu finančních fondů na asijský region. Zatímco dosud to byly rozvojové země, nyní to byly rozvíjející se trhy a tyto fondy tam cítily obrovské investiční moţnosti. Většina úvěrů, které mířily do Asie, byla z Japonska nebo Evropy. USA byly v tomhle směru zdrţenlivější. Tento velký příliv kapitálu ovlivnil ekonomiku Thajska. V této zemi, jakoţ i v ostatních zemích této oblasti, existovaly společnosti, které lze s určitou nadsázkou nazývat finančními. Cílem těchto společností bylo zprostředkovat tok peněz od zahraničních

37

bank k domácím podnikatelům, ve stylu levně koupit, draze prodat. Přijímaly tedy úvěry v zahraničí v dolarech nebo jenech s cílem poskytnout tyto peníze domácím investorům s daleko vyšším úrokem. Ti však potřebovali místní měnu na nákup pozemků nebo na plat pro dělníky. Finanční společnost je tak nucena vstoupit na devizový trh a tam bahty za dolary či jeny nakoupit. Devizový trh se řídí zákonem nabídky a poptávky (zvedne-li se poptávka, zvedá se i cena). Poptávka finanční společnosti po bahtech, tak bude vytvářet tlak na růst hodnoty bahtu vůči ostatním měnám. Thajská centrální banka má svoji měnovou politiku postavenou na stabilním směnném kurzu vůči americkému dolaru. Musí na tento vzestup poptávky po bahtu reagovat a zvýšit nabídku. Začne prodávat bahty a nakupovat zahraniční měnu. Původní půjčka tedy vyvolala vzrůst devizových rezerv u centrální banky a zvýšení objemu oběţiva v místní měně. Růst oběţiva umoţnil bankám poskytovat nové a nové úvěry na principu klasického „peněţního multiplikátoru“. Tato úvěrová expanze podporovala vlnu nových investic. Některé v podobě skutečné výstavby, mnohé však byly spíše spekulativního rázu. Spekulativní investice do nemovitostí a do cenných papírů sebou přináší riziko spekulativní bubliny. Na finančních trzích se projevuje nejprve strmým růstem a poté prudkým propadem cen. Často i ti nejrozumnější investoři podlehnou všeobecné hysterii, která přichází s růstem cen a pod vidinou velkých zisků, se nedovedou realisticky dívat daleko dopředu. Bublina na trhu s nemovitostmi je způsobena tím, ţe tyto investice jsou financovány převáţnou měrou prostřednictvím bankovních půjček. Takových půjček, kde tradičně seriozní bankovní instituce začaly za o něco vyšší úrokové sazby poskytovat úvěry i na riskantní, často i podezřelé operace. Tento přístup je označován jako morální hazard, pojem původně pochází z oblasti pojišťovnictví. Nyní se pouţívá pro situaci, kdy se jedna osoba rozhodne jít do rizika, zatímco někdo jiný nese náklady, pokud to nevyjde. Vypůjčené peníze, uţ ze své podstaty, mají tendenci k tomuto hazardu. V této souvislosti je třeba se znovu vrátit k finančním společnostem. Pod tímto názvem si nelze představit banku, která má řadu vkladatelů, tyto společnosti většinou neměly ţádné. Nepodobá se ani investiční bance, kde se soustřeďují specializované informace, na základě kterých je potom finanční tok směřován k maximálnímu uţitku. Tyto společnosti fungovaly jen a pouze na základě politické konexe. Majitelé těchto společností byli často v příbuzenském vztahu s některým z vládních činitelů. Zahraniční investoři o tomto vztahu moc dobře věděli, coţ vysvětluje, proč jim tak rádi půjčovali. Jejich předpoklad se s příchodem krize potvrdil. Vláda skutečně většině těchto společností pomohla.

38

2.3.2 Sázka na fixní kurz Ti, kteří byli zodpovědní za monetární politiky v jednotlivých státech jihovýchodní Asie, si byli vědomi nebezpečí, která sebou přináší spekulativní kapitál. Všechny centrální banky se pokoušely tento příliv korigovat, ale bezvýsledně. Thajská centrální banka, která nejprve prodávala bahty na devizovém trhu, je pak musela nakupovat zpět prostřednictvím prodeje obligací. Tím si ve skutečnosti půjčovala peníze, které právě emitovala. Prodej těchto obligací ovšem zvedl domácí úrokové sazby, které se tak staly ještě více lákavé pro zahraniční investice, a tím do země proudily další jeny a dolary. Snahy omezit finanční toky ze zahraničí tak vyzněly naprázdno a úvěry rostly dál. Řešení se nabízelo prostřednictvím směnného kurzu. Pokud by centrální banka nechala svoji měnu zpevnit a upustila tak od fixního směnného kurzu, došlo by dozajista k poklesu přílivu peněz a úvěrů. Termín fixní kurz není zcela přesný. Asijské ekonomiky udrţovaly částečně plovoucí reţimy svých měn s centrální paritou a fluktuačními koridory. Tento reţim byl povaţován za kompromis mezi pevným a volně plovoucím kurzem. Na jedné straně sniţoval kurzové riziko pro věřitele i dluţníky, a na druhé existence koridorů představovala lákadlo pro spekulanty. Mexická vláda odvahu posílit svoji měnu nenašla. Obávala se sníţení konkurenceschopnosti thajského zboţí na světových trzích. Zastávala také názor, ţe pevný kurz měny je prospěšný pro budování důvěry v obchodním styku a plovoucí směnný kurz si mohou dovolit pouze velké a vyspělé ekonomiky. Nechala tedy konjunktuře volný průběh. To, čeho se thajská vláda tolik obávala, však stejně přišlo. Závratně vysoké investice do národního hospodářství sice vyvolaly růst, ale ruku v ruce s tímto růstem přišel i tlak na růst mezd (bylo třeba stále více pracovníků, nejen kvantitativně, ale i kvalitativně). Růst mezd se nutně promítl i do cen zboţí, které se tak stalo méně konkurenceschopné na zahraničních trzích (obzvlášť v kontextu s Čínou, která v roce 1994 svoji měnu devalvovala). Investice samy o sobě podporují dovoz (nové technologie, nové stroje a zařízení), k tomu lze přičíst růst mezd (vyšší mzdy vedou k tomu, ţe se upřednostňuje zahraniční zboţí před domácím). Výsledek je růst importu, pokles exportu a hlavně obrovský deficit obchodní bilance. Tento deficit ale vyrovnal přebytek na kapitálovém účtu díky přílivu investic. Mohlo se tedy zdát, ţe vše je v pořádku. Většina zemí jihovýchodní Asie dosahovala ctihodného hospodářského růstu a vlády jednotlivých zemí se snaţily dodrţovat vyrovnané rozpočty. Obchodní deficity tedy vznikaly vlivem rozhodování soukromého sektoru. Toto tvrzení, ţe půjčky jsou výsledkem svobodného rozhodování soukromého sektoru, mělo poměrně významnou trhlinu. Ta byla spojena s morálním hazardem (lze pouţít i termín

39

klientelistický kapitalismus). Objasnit to pomohou jiţ výše uvedené finanční společnosti. Majitelé neměli ţádný problém získat levné peníze ze zahraničí (vědělo se o jejich kontaktech na vládu). Tato tichá podpora ovlivnila i rozhodnutí, kam peníze investovat. Zda jít do malého rizika s vidinou malého zisku nebo naopak. Je tedy jasné, ţe vyhrálo velké riziko a vidina velkého zisku. V případě, ţe se investice podařila, zisk měla investiční společnost. Pokud ne, pomohla vláda a ztrátu zaplatili daňoví poplatníci. Implicitní vládní garance tedy podpořily riskantní investice a oţivily tak ještě více spekulativní boom. Na základě těchto skutečností, tedy nemůţe příchod krize nijak překvapit.

2.3.3 Nástup krize Za počátek krize je povaţován 2. červenec, kdy Thajci museli přistoupit k devalvaci své měny. K tomu ovšem nedošlo ze dne na den. Jiţ v roce 1996, ale hlavně v první polovině roku 1997 začal příliv zahraničních půjček ustávat. Z části vinou poklesu exportu, ale za hlavní důvod lze povaţovat ztrátu důvěry zahraničních investorů. V portfoliu investic, které přicházely, zaujímaly poměrně významné procento ty spekulativní (riskantní). Investice nejprve zvedly ceny na akciových a realitních trzích a vyvolaly tam spekulativní bublinu. Řada investic, ale nevyšla. Investoři tak utrpěli významné ztráty a tím bublina splaskla. Ještě před vypuknutím krize tak klesly ceny na těchto trzích hluboko pod úroveň z dob největší konjunktury. Pokles půjček ze zahraničí byl problém i pro centrální banku. S poklesem přílivu dolarů a jenů do země se sníţila i poptávka po bahtu. Potřeba nakupovat cizí měnu za baht na dovoz zboţí ale zůstala stejná. To vyvolalo na devizovém trhu tlak na jeho znehodnocení. To Thajská banka nechtěla připustit, musela tedy dělat pravý opak toho, co dělala, kdyţ do země začal proudit kapitál. Přistoupila k intervencím na devizovém trhu a za dolary a jeny nakupovala baht. V tom, zda centrální banka provádí intervence na posílení měny nebo na její oslabení, je propastný rozdíl. Thajská banka neměla problém zvyšovat objem bahtů v oběhu, ty mohla emitovat, dolary si ale vytisknout nemohla. Moţnosti tedy byly velmi omezené a devizové rezervy dříve či později musely dojít. Řešením, jak kurz domácí měny udrţet, by bylo přistoupit k restriktivní měnové politice, sníţit mnoţství peněz v oběhu a zvýšit úrokové sazby. To by zatraktivnilo dolarové půjčky reinvestované v bahtech. Na druhou stranu by se to negativně promítlo do národního hospodářství, ale to se jiţ beztak v útlumu nacházelo. Pokles stavební výroby znamenal méně pracovních míst a niţší příjmy. Vyšší úrokové sazby také odrazovaly podnikatele od nových investic, coţ přispělo ke stagnaci. Byla zde i moţnost přestat nakupovat bahty a nechat kurz 40

poklesnout. To by zvedlo hodnoty úvěrů, které byly v dolarech, a mnoho firem by mělo problém s insolventností. Thajská vláda si ţádnou z těchto variant nevybrala a dala tak jasný signál pro spekulanty. Bylo zřejmé, ţe stav je neudrţitelný a nutnost devalvace nevyhnutelná. Začali si půjčovat v bahtech, v očekávání, ţe dolarová hodnota tohoto dluhu klesne. Přistoupili k vytváření rezerv v dolarech, v naději, ţe hodnota aktiv v bahtech vzroste. Prodávali thajské vládní dluhopisy a nakupovali pokladniční poukázky amerického Ministerstva financí. Veškeré tyto operace představovaly prodej bahtů a nákup zahraničních měn. Centrální banka se i nadále bránila devalvaci a nakupovala z devizových rezerv bahty. Vše se vyvíjí přímo ideálně pro dokonalou měnovou krizi, která vyvrcholila 2. července 1997 pádem bahtu.

2.3.4 Panika v regionu Tato krize se do této doby vyvíjela podle předem předepsaného scénáře. Nerovnováha platební bilance, růst ekonomiky zaloţen na neadekvátní úvěrové expanzi, pokles objemu devizových rezerv, spekulativní útok na slabou měnu a devalvace. Následovat měl pokles bahtu o 15% (tolik potřeboval průmysl, aby mohl konkurovat se svým zboţím na zahraničních trzích), stejnou měrou měla poklesnout i výkonnost ekonomiky. Dále mělo nastat uklidnění na trzích a příliv investorů. Vývoj ovšem nabral zcela jiný směr. Měna, začala nekontrolovatelně padat. Během několika měsíců o 50 % k dolaru. Tento pád zastavilo aţ prudké zvýšení úrokových sazeb. Čím si tento prudký pokles vysvětlit? Panikou. Příkladem takové paniky je útok střadatelů na banku. Všichni chtějí své úspory v hotovosti, banka je tak nucena prodávat svá aktiva pod cenou, coţ vede k jejímu pádu. Útok na banky je pouze jedním z projevů paniky, ve skutečnosti jich je mnohem víc. Proces, který provází finanční krizi lze přirovnat k bludnému kruhu. Do tohoto se postupně dostaly všechny ekonomiky, které byly krizí zasaţeny. Interakce spojené s panikou znázorňuje následující schéma. SKEPSE

OSLABENÍ MĚNY,

KRACHY PODNIKŮ A BANK,

RŮST ÚROKOVÝCH SAZEB,

DOMÁCNOSTI BEZ PŘÍJMU

RECESE HOSPODÁŘSTVÍ

41

Panika tedy byla jednou z významných příčin, proč vlády postiţených zemí nedokázaly zabránit propuknutí krize v tak velkém rozsahu. Při výčtu příčin krize se nabízí srovnání s devalvací libry v roce 1992, kdy ţádná katastrofa nenastala.

Zásadní rozdíl byl ve stavu bankovnictví v Británii a v asijských

zemích. Britské banky měly adekvátní risk management, seriózní standardy poskytování úvěrů a doslova stovky let zkušeností. Asijské banky neměly prakticky ţádný risk management hodný tohoto označení, úvěry se poskytovaly často na základě protekce či politické objednávky. Zkušenosti s bankovnictvím byly velmi malé. Další nezodpovězenou otázkou je, proč znehodnocení měny v jedné z menších ekonomik, vyvolalo zhroucení hospodářství v celém regionu. Krize totiţ nepostihla jen země blízké Thajsku jako Malajsii, Indonésii, Filipíny či Taiwan. Poměrně rychle se rozšířila i do Jiţní Koreje, vzdálené ekonomiky, která měla HDP dvakrát vyšší neţ Indonésie a třikrát vyšší neţ Thajsko. Mezi postiţenými asijskými ekonomikami existovaly přímé vazby. Thajsko je tradiční dovozce malajských výrobků a naopak. Export jednotlivých zemí byl postaven na podobném druhu zboţí (oděvy). Pokud tedy Thajsko devalvuje, zlevní tím své výrobky, které vyváţí na západní trhy. Na stejné trhy vyváţí velmi podobné zboţí i Indonésie. Ta, pokud chce obstát, musí rovněţ své výrobky zlevnit, čímţ se sníţí zisk indonéským podnikatelům. Vedle trhu výrobků, je trh finanční. Úskalím tohoto trhu nebyl tok kapitálu mezi asijskými zeměmi, ten prakticky neexistoval, nebo byl jen zanedbatelný. Investice sem přicházely především prostřednictvím fondů. Zde sehrál významnou úlohu přístup investorů ke svým investicím, kteří je pojali jako investici do jihovýchodní Asie, nikoli jako investici do konkrétní země. S nástupem krize v Thajsku tedy začali své peníze stahovat nejen z této země, ale z celé oblasti.

2.3.5 Role Mezinárodního měnového fondu Na MMF se obracejí národní vlády s ţádostí o peníze v případě, ţe mají velké problémy. Ten si je této situace vědom a poskytnutí pomoci si podmiňuje provedením nepopulárních nápravných opatření. Podobně tak učinil, kdyţ se na něj obrátily Thajsko, Indonésie a Jiţní Korea. MMF těmto zemím naordinoval přísnou fiskální politiku, sníţit státní výdaje, zvýšit daně a zvýšit úrokové sazby s cílem posílení měny. Vývoj krize ukázal, ţe tato opatření nebyla příliš šťastná. Reforma veřejných výdajů je důleţitá, nikoli však v období probíhající měnové a bankovní krize. Země, které toto pravidlo dodrţely, přispěly k poklesu agregátní poptávky 42

v dané ekonomice a recesi tak ještě prohloubily. Země, které toto pravidlo naopak nedodrţely, vyvolaly dojem, ţe se věci vymkly kontrole, coţ paniku na trzích ještě zvýšilo. Zvýšení daní domácnostem sniţuje jejich disponibilní důchod a ty potom méně utrácejí. Tedy opatření, které nepodporuje agregátní poptávku a hospodářský růst. MMF nařídil zvýšit úrokové sazby a to velmi razantně. To mělo zastavit odliv kapitálu a zabránit dalšímu propadu měn. Zastával názor, ţe nekontrolovatelný propad měny, by vedl k finanční krizi nesmírného rozsahu (spousta firem měla dolarové dluhy) a k hyperinflaci. Ke krizi ovšem stejně došlo a to právě díky vysokým úrokovým sazbám, které vyvolaly následnou recesi. Nelze však tvrdit, ţe nezvýšení sazeb by finanční trhy uklidnilo a hospodářskému propadu asijských ekonomik zabránilo. Jediným opatřením, za které lze MMF pochválit, je tak nařízení nechat zbankrotovat všechny postiţené banky.16 Poučení z Asijské krize lze shrnout v následujících bodech:  V případě bankovní krize existují jiné priority neţ fiskální rovnováha.  Úrokové sazby během krize je lepší sníţit neţ zvýšit, případné inflační tlaky je lepší potlačit, aţ krize pomine.  Nejbezpečnější měnový reţim je volně plovoucí kurz.  Není vhodné, je-li ekonomika příliš závislá na úvěrech – je ţádoucí vyuţít i primární emise akcií.  Banky by měly být soukromé a nezávislé na státu.  Zavést fungující systém povinného pojištění vkladů, jako prevenci proti krachům bank.17

16

KRUGMAN, Paul. Návrat ekonomické krize. 1. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2009. Asijské krize. s. 72-10. ISBN 978-80-7021-984-3. 17 KOHOUT, Pavel. Poučení z asijského krizového vývoje. 23. 07. 2007. online . cit. 2012-12-20 . Dostupné z: http://www.finmag.cz/cs/finmag/penize/pouceni-z-asijskeho-krizoveho-vyvoje/ .

43

2.3.6 Asijská krize v číslech Průběh krize v některých asijských zemích demonstruje následující tabulka (a graf v příloze č. 1).

Tabulka č.4. Vývoj HDP (procentní změna) v některých zemích (běţné ceny). USA

THAJSKO

INDONESIE

KOREA

SINGAPUR

TCHAJWAN

1994

5,92

18,34

11,94

14,42

21,37

8,26

1995

4,64

16,45

14,27

19,83

17,99

7,96

1996

5,39

7,91

12,27

6,18

9,41

4,65

1997

5,86

-15,8

-5,27

-8,68

4,01

4,06

1998

4,92

-23,96

-58,82

-29,93

-11,31

-8,66

1999

4,42

15,15

69,7

19,01

-1,72

10,74

2000

4,16

5,84

12,65

6,37

4,9

7,8

Zdroj: Mezinárodní měnový fond.18 Úprava a výpočty vlastní.

Čísla ukazují, ţe propad domácího produktu byl v mnohých zemích velmi zásadní. Z těchto dat lze i usoudit, ţe tato krize negativně ovlivnila významnou světovou ekonomiku USA.

Tabulka č.5. HDP v miliardách dolarů (běţné ceny). INDONESIE

KOREA

SINGAPUR

TCHAJWAN

USA

THAJSKO

1993

65,581.001

1,219.950

1,580.068

3,328.214

1994

69,469.751

1,443.718

1,768.882

3,808.224

0,708.484

2,410.182

1995

72,696.001

1,681.264

2,021.323

4,563.554

0,835.986

2,602.218

1996

76,615.752

1,814.412

2,269.413

4,845.694

0,914.680

2,723.251

1997

81,109.248

1,539.077

2.149.963

4,425.434

0,951.383

2,833.921

1998

85,106.748

1,170.386

0,885.515

3,101.118

0,843.786

2,588.678

1999

88,874.102

1,347.812

1,502.805

3,690.918

0,829.325

2,866.850

2000

92,571.494

1,426.540

1,692.953

3,926.305

0,869.997

3,090.492

0,583.724

Zdroj: Mezinárodní měnový fond:17 Úprava vlastní.

18

Mezinárodní měnový fond: World Economic Outlook Database. online . cit. 2012-12-18 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/1999/01/data/ .

44

2,226.285

Tabulka č. 5 srovnává jednotlivé ekonomiky dle objemu HDP. Z tohoto pohledu je zajímavé, jak relativně malá ekonomika dokázala rozpoutat krizi v ekonomikách daleko větších.

Tabulka č.6. Mezinárodní obchod v miliardách dolarů. EXPORT

IDONESIE IMPOTR

Ex - In

SINGAPUR EXPORT IMPOTR Ex - In

THAJSKO EXPORT IMPOTR Ex - In

1993

36,822

28,327

8,495

74,005

85,230

-11,225

37,166

46,239

-9,072

1994

40,053

31,983

8,069

96,824

102,669

-5,844

45,235

54,437

-9,201

1995

45,417

40,628

4,789

118,263

124,503

-6,240

56,439

70,780

-14,341

1996

49,814

42,928

6,886

125,007

131,339

-6,332

55,678

72,316

-16,638

1997

53,443

41,679

11,763

124,988

132,441

-7,453

58,282

62,461

-4,179

1998

48,847

27,336

21,510

109,904

101,731

8,173

53,583

42,370

11,213

1999

48,665

24,003

24,662

114,681

111,060

3,620

58,423

50,309

8,113

Zdroj: Světová banka.19 Úprava vlastní.

Tabulka č.7. Čistý příliv zahraničních investic v miliardách dolarů. 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

THAJSKO

1,804.040

1,366.440

2,067.936

2,335.837

3,894.755

7,314.804

6,102.677

INDONESIE

2,004.000

2,109.000

4,346.000

6,194.000

4,677.000

-240.800

-1,865.620

SINGAPUR

4,686.312

8,550.165

11,535.26

9,682.130

13,752.707

7,313.866

16,577.945

Zdroj: Světová banka.18 Úprava vlastní.

Porovnáním investic do jednotlivých zemí s jejich HDP, jeví se tyto neúměrně vysoké. Například v Thajsku v roce 1994 se investice téměř rovnaly HDP, coţ tato ekonomika nebyla schopná zvládnout.

19

Světová banka. Data. online . cit. 2012-12-18 . Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/BX.KLT.DINV.CD.WD?page=2 .

45

Graf č. 3.

Vývoj akciových indexů.

Zdroj: STOCKTRADING.20 Úprava vlastní.

Vývoj na akciovém trhu umocňuje průběh krize. K propadu zde došlo mnohem dříve, neţ krize oficiálně nastala a vývoj na tomto trhu příchod krize signalizoval s dostatečným předstihem. Prudký vzestup a poté prudký pád je jasným projevem spekulační bubliny, která je odvislá od nadměrného přílivu kapitálu a poměrně vysokého procenta rizikových půjček.

2.4 Ruská krize V návaznosti na krizi asijskou se spustila krize ruská. Asijská krize jednak odhalila trhliny ruského finančního sektoru a za druhé přiměla investory vybírat své vklady do akcií právě na ruském finančním trhu.

2.4.1 Předkrizové období Vzniku této měnové krize, tak jako u většiny takových krizí, předcházel historický vývoj, ve kterém se utvářely nejrůznější faktory, které k této krizi přispěly. Trţní reformy se začaly v Rusku zavádět od roku 1992. Vznikal zde nový bankovní systém a ostatní finanční instituce. Daňová soustava se utvářela transformací starého systému ze sovětských dob. To vše se nutně odrazilo v nízké úrovni všech sloţek finančního a bankovního systému. Za 20

STOCKTRADING. Data. online . cit. 2012-12-18 . Dostupné z: http://www.stocktrading.cz/export.php .

46

nejslabší článek lze povaţovat rozpočtovou soustavu. Ruský systém veřejných financí se od samého začátku trţních reforem vymykal kontrole úřadů. To se týkalo hlavně nedostatečného výběru daní, kdy se místní úřady nebyly schopny vypořádat s daňovými úniky a nedokázaly tak zabezpečit příjmy do státního rozpočtu. Výdaje rozpočtu zase byly zatíţeny mnoţstvím neproduktivních a neefektivních poloţek. Populární zde bylo i všeobecně rozšířené plýtvání a rozkrádání. Důsledkem těchto vlivů bylo rychlé zadluţování státu. Některé své závazky plnilo Rusko se zpoţděním v řádech měsíců. To se negativně odráţelo v sociální oblasti, nejvíce u státních zaměstnanců a důchodců. Obecně lze nazvat ekonomickou situaci v předkrizovém období za velmi nepříznivou. Vládní rozpočet vykazoval vysoký deficit (7 % HDP v roce 1997). K financování tohoto deficitu vyuţívala ruská vláda velmi hojně zahraniční finanční trhy. Inflace dosahovala dvojciferných hodnot ( 1996 - 48 %, 1997 - 15 %)21 a přispívala tak k devalvačním očekáváním. S problémy se potýkala i celá bankovní soustava. Ty byly spojeny s klesajícími cenami cenných papírů, které se přenášely do poklesu bankovních aktiv. HDP Ruska vykazoval od roku 1991 setrvalý pokles. Přes všechny tyto problémy, které byly spojeny s transformací, se ekonomika v Rusku začala postupně vzpamatovávat. V roce 1997 zaznamenala poprvé od začátku transformace ekonomický růst. Také ruská burza vykazovala v tomto roce jeden z nejrychlejších přírůstků na světě. Zlom nastal v říjnu 1997, kdy se v Rusku začaly projevovat důsledky asijské měnové krize. Zahraniční investoři začali ve velkém stahovat z Ruska svá depozita. Centrální banka přistoupila k intervencím na obranu kurzu rublu a zvýšila úrokové sazby. Nedostatečné vnitřní finanční zdroje zhoršily domácí státní platby. V průběhu roku 1997 došlo k poklesu světových cen energetických surovin, coţ se negativně odrazilo na příjmu z exportu pro Rusko. Na to zareagovali investoři, kteří zesílili odliv kapitálu ze země, nejen zahraničního, ale i domácího. Úrokové sazby vzrostly aţ na 100%. Akciový trh poklesl v srpnu 1998 o zhruba 20 % oproti stavu dosaţenému před rokem. V červenci 1998 zorganizoval MMF společně s některými vládami ekonomicky vyspělých zemí velký úvěrový rámec. Ten měl Rusku pomoci udrţet jeho platební schopnost. To pomohlo částečně uklidnit trh a přispělo k poklesu trţních úrokových sazeb. Zajímavý je zde přístup MMF i velkých západních zemí, jeţ poskytly tento úvěrový rámec Rusku s nebývale velkou ochotou. To nebylo v případě jiných zemí postiţených měnovými krizemi zcela obvyklé. Vysvětlení tohoto kroku lze nalézt ve snaze Západu nepřipustit ekonomické zhroucení Ruska, jeţ by mohlo v této zemi způsobit politický rozklad, coţ by u jaderné mocnosti mohlo vézt k nedozírným následkům. Uklidnění, které výše uvedený úvěrový rámec 21

SARKISYAN, Inna. Významné finanční krize 90. let - Rusko. 23. 10. 2007. [online].[cit. 2013-03-14]. Dostupné z: .

47

přinesl, bylo pouze krátkodobé. V důsledku zhroucení státních příjmů z daňového systému přinutila ruská vláda centrální banku, aby jí začala poskytovat přímé úvěry, i přesto, ţe to zákon zakazoval. Centrální banka poskytovala úvěry i komerčním bankám, které tyto úvěry pouţily k nákupu státních dluhopisů, nebo na konverzi do volně směnitelné měny a tu následně vyvedly ze země, coţ sniţovalo devizové rezervy. Situace se stávala stále neudrţitelnější a to co následovalo, bylo logickým završením vývoje.

2.4.2 Vládní moratorium Dne 17. srpna 2008 ruská vláda provedla jednostrannou restrukturalizaci domácího dluhu a vyhlásila devadesátidenní moratorium na splátky zahraničního soukromého dluhu. Tento den je proto všeobecně povaţován za propuknutí měnové krize v Rusku. Vedle platební neschopnosti ruského státu došlo i k masivní devalvaci rublu. Kurz se z předkrizové úrovně cca 6 Rb za 1 USD propadl do konce září 1998 aţ na 20 Rb/USD. Krize zasáhla i ruské komerční banky, které měly velké otevřené pozice v cizích měnách a ve velkém měřítku prodávaly západním bankám forwardové (termínové) kontrakty. Tyto „forwardy“ západním partnerům pokrývaly kurzové riziko při investování do ruských vládních cenných papírů denominovaných v rublech. Ruské banky takto riziko pokryto neměly. Měnová krize proto také způsobila kolaps významné části ruských komerčních bank. Závaţné důsledky měla krize i pro celou ruskou ekonomiku, inflace vzrostla aţ na 40 % a HDP se za rok 1998 sníţil o 4 %. Analýzou příčin této krize, lze objevit jisté zvláštnosti. Běţný účet platební bilance byl po tři roky před propuknutím krize v kladných číslech. Obchodní bilance vykazovala přebytky kolem 15 mld. USD ročně. Původ potíţí tedy rozhodně nelze spatřovat v nadměrných dovozech, coţ bývá typické pro jiné země postiţené krizí. Velkým problémem byly ruské veřejné finance. Zejména státní rozpočet, který se rychle zadluţoval, a to jak v zahraničí, tak i u domácích věřitelů, hlavně u ruských bank. Zahraniční zadluţenost Ruska v předkrizovém období rostla, a to z cca 118 mld. USD ke konci roku 1996 na 173 mld. USD ke konci roku 1999, coţ je nárůst o téměř 47 %. Z toho připadalo na státní zahraniční dluh 144 mld. USD a na komerční subjekty (především komerční banky) 29 mld. USD. Problém představoval i vývoj domácího úvěru. Do propuknutí krize rostl rychleji neţ hrubý domácí produkt v běţných cenách. Úvěr ruské vládě tak představoval nejvýznamnější část domácího bankovního úvěru. Ruský stát se tedy zadluţoval nejenom v zahraničí, ale i doma. Do konce tisíciletí byly domácí ruské úvěrové zdroje (především úspory obyvatelstva) schopné pokrývat jen část poskytnutého domácího úvěru. Zbytek musely ruské banky pokrývat ze zahraničních 48

úvěrových zdrojů. Výrazným zaměřením ruských komerčních bank na financování státu lze částečně vysvětlit také to, ţe měnová krize byla doprovázena bankovní krizí. Moratorium ruské vlády na splácení svých krátkodobých cenných papírů způsobilo společně s poţadavky západních bank na realizaci uzavřených zajišťovacích kurzových instrumentů ruským bankám likvidní potíţe. Následné runy na banky řadu z nich zlikvidovaly. Rusko bylo významně zatíţeno dluhovou sluţbou, a to zejména u domácího dluhu, ten měl převáţně formu krátkodobých státních cenných papírů. Úroková sazba na tyto instrumenty byla vysoká. Ruský domácí dluh tak rostl jiţ jen v důsledku dluhové sluţby. Rovněţ i zahraniční státní dluh byl zatíţen vysokými úrokovými náklady. Vysoké zatíţení státu dluhovou sluţbou tedy bylo neúměrné a bylo jednou z příčin krize. Další moţnou příčinou, byl únik ruského kapitálu do zahraničí. Do ruské ekonomiky přiteklo ze soukromých zdrojů v období 1996 -1998 cca 53 mld. USD. Oproti těmto zdrojům nastal mnohem větší odliv ve výši 93 mld. USD. To představuje schodek 40 mld. USD. Největším kanálem odlivu kapitálu z Ruska byly tzv. ostatní zahraniční investice. Pod tímto názvem se skrývá únik kapitálu do zahraničí realizovaný ruskými oligarchy a mafiemi. Spouštěcím mechanismem této krize byly problémy se splácením vnitřního dluhu denominovaného v rublech, i kdyţ část z těchto cenných papírů byla také v rukou zahraničních investorů. Ekonomickou situaci se podařilo poměrně brzy stabilizovat. Fakticky jiţ v průběhu prvního pololetí roku 1999. Ke stabilizaci významně pomohla devalvace rublu, která zlepšila konkurenceschopnost ruských výrobců, a následně se běţný účet platební bilance dostal do přebytku. Zvláštní exportní daň také odčerpala část zdrojů z rychle rostoucího exportu do státního rozpočtu a napomohla i jeho stabilizaci, zejména v souvislosti s citelným růstem cen energetických surovin na světových trzích ve druhé polovině roku 1999.22

22

Vladimír Kolman. Deset let od propuknutí ruské měnové krize. 22. 09. 2008. [online]. [čerpáno 2013-03-14]. Dostupné z: .

49

3 Současná finanční a dluhová krize Soudobá krize vznikla jako finanční krize v USA během roku 2007. Díky dnešnímu globalizovanému světu, ve kterém jsou jednotlivé ekonomiky vzájemně propojeny, dosáhla poměrně rychle globálního charakteru. Z této finanční krize se postupně stala krize dluhová, která zasáhla řadu vyspělých ekonomik.

FÁZE KRIZE VE VYSPĚLÝCH EKONOMIKÁCH

Hypotéční krize Pád

v USA:

Lehman

(červenec 2007)

Brothers:

spouštěč krize

Náběh na krizi: dlouhodobá kumulace faktorů: bubliny,

Akutní Latentní

fáze

Krize

fáze

finanční

reálné

finanční

krize

ekono-

riziko

miky

krize

Problémy veřejných financí

Dluhová krize

zhroucení

nerovnováhy

před 2007

září 2008

systému

2007

2008

2009

2010

2011

Zdroj: ČNB23

3.1 Náběh na krizi Ţádná krize nevznikne ze dne na den a ani tato nebyla výjimkou. Této krizi předcházel vznik a poté splasknutí dvou obrovských bublin. Jedna na trhu akciovém a druhá na trhu realitním.

23

ZAMRAZILOVÁ, Eva. Ekonomický růst: očekávání a nástroje. online . 16. 11. 2012. cit. 2012-12-20 . Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/bankovni_rada/clenove_bankovni_rady/zamrazilova_projevy.html .

50

3.1.1 Propad akcií Akciová bublina devadesátých let měla s největší pravděpodobností minimálně dvě příčiny. Jednou z nich byl přehnaný optimismus ohledně ziskového potenciálu informačních technologií a tou druhou přehnaná důvěra v ekonomiku, mínění, ţe období hlubokých recesí jsou minulostí. V devadesátých letech 20. století nastal prudký rozvoj internetu, podpořený růstem počtu jeho uţivatelů. Firmy ve velkém investovaly do vývoje internetového podnikání s vidinou velkých zisků a rychlé návratnosti. K financování těchto investic se vyuţívala zejména emise cenných papírů, převáţně akcií. Investoři, kteří zaznamenali obrovské zisky prvních kupců akcií Microsoftu a dalších společností, které vstoupily do světa informačních technologií, věřili, ţe podobného zázraku můţe dosáhnout i celá řada dalších firem. Tato očekávání se nakonec stala nereálná. Pro tak velké mnoţství nových firem nebylo v ekonomice místo, i přesto ţe jak ceny akcií rostly, stával se tento růst impulsem k dalšímu růstu. Bez ohledu na racionální i méně racionální argumenty ve prospěch investic do akcií bylo zcela zřetelné, ţe kdo nakoupil akcie do roku 1998, vydělal nemalé peníze. Ten kdo nenakoupil, ten přišel o zajímavý zisk. Na akciový trh tak vstupovaly nové a nové fondy, ceny se šplhaly směrem nahoru a bublina se tak stále více nafukovala. Návratnost investic se prodluţovala. Nemalá část firem se dostala do ztráty a řada investic se nikdy nezaplatila. Akciové trhy dosáhly vrcholu v létě 2000. Během dalších dvou let ztratily průměrně čtyřicet procent své hodnoty. V okamţiku, kdy bublina splaskla, musely firmy špatné investice odepsat, neboť tuto ztrátu jiţ nešlo ufinancovat. Mnoho firem tak vyhlásila bankrot a ty, které nezbankrotovaly, musely provést restrukturalizaci. To vedlo k růstu nezaměstnanosti. Domácnosti, které byly zasaţeny touto nezaměstnaností, ale i nevydařenými investicemi do technologických akcií, reagovaly sníţením spotřeby. USA se tak ocitly na pokraji recese. Federální rezervní systém reagoval prostřednictvím měnové politiky a velmi razantně sníţil úrokové sazby, aţ k jednomu procentu. Díky tomu banky začaly půjčovat levněji, coţ zastavilo propad spotřeby a niţší úroky umoţnily půjčovat i méně solventním firmám, které tak nemusely propouštět, a zastavilo se zvyšování nezaměstnanosti. Na druhou stranu nízké úrokové sazby umoţnily americkým domácnostem ţít na dluh mnohem více neţ před krizí a díky tomu rostla spotřeba a HDP. Současně klesly sazby u hypotéčních úvěrů a tak se staly velmi dostupné i těm, kteří by na ně za normálních okolností nedosáhli. Začal se také velmi výrazně zvyšovat rozdíl mezi dlouhodobou a krátkodobou fixací úrokových sazeb u úvěrů. To znamená, ţe většina zájemců o úvěry volila raději krátkodobou fixaci před dlouhodobou.

51

Nízké úrokové sazby se negativně odrazily i v platební bilanci zahraničního obchodu, která se tak dostávala do obrovského schodku a i na odlivu portfoliových investic z USA. Federální rezervní systém ve snaze zabránit dalšímu odlivu investic tak musel úrokové sazby zvýšit. Tím se zvedla i úroková sazba u hypotéčních úvěrů, nejen u těch nových, ale coţ byl větší problém, i u těch starých, protoţe byla ve velmi hojném počtu vyuţívána krátkodobá fixace. Velký počet domácností se dostalo do situace, kdy mohly dlouhodobě splácet svůj hypotéční úvěr pouze za předpokladu, ţe nebudou mít mimořádný výdaj v rozsahu více neţ deset procent příjmu.

3.1.2 Nízká úroková sazba a hypotéky Sníţení úrokových sazeb vedlo ke zvýšení počtu prodávaných domů. S růstem počtu prodávaných domů rostla i jejich cena. Tento vzestup ovšem neodpovídal moţnostem americké ekonomiky. Do roku 2001 se trh s nemovitostmi vyvíjel rovnoměrně (rostl přibliţně o 2 %, coţ kopírovalo růst obyvatel a bohatnutí společnosti). Po roce 2002 začal prodej nemovitostí velmi výrazně narůstat a v roce 2005 byl skoro o třetinu vyšší neţ v roce 2001. To představovalo růst o 9 % ročně. Současně rostla i cena, a to o 8 % ročně. Pokud by tento stav měl být trvalý a udrţitelný, musely by příjmy vzrůst o 18 %. Ve skutečnosti rostly nominální příjmy přibliţně o 6 %. Z toho vyplývá, ţe přebytek musel být financován dluhem domácností.24 To by ovšem nenastalo, pokud by nedošlo k poklesu úrokových sazeb. Další problém v této oblasti byl způsob, jakým byly hypotéky poskytovány. Byla zde zavedena nová, velmi uvolněná pravidla. Podle starých pravidel, bylo zřejmé, ţe si nemůţe brát hypotéku ten, kdo nemá prostředky na její splacení. Dále platilo i pravidlo, ţe ten kdo si chtěl koupit dům na hypotéku, musel nejdříve sloţit dostatečně velký finanční obnos, aby se v případě mírného poklesu cen nemovitosti, hodnota jeho majetku po odečtení všech dluhů a hypotéky pohybovala v kladných číslech. Nízké úrokové sazby měly pouze sníţit splátky, na ostatní uţ vliv mít neměly. Ve skutečnosti na tyto zásady nebyl brán ţádný zřetel. Mohlo za to rozhodnutí jednotlivých domácností, které kdyţ viděly, jak ceny domů neustále rostou, rozhodly se vstoupit na trh, bez ohledu na jejich reálné moţnosti splácení úvěru. Tento přístup byl ještě podpořen poskytovateli hypoték. Zájemci o půjčku ji získali, aniţ museli předem sloţit jakoukoli zálohu (nebo byla velmi nízká). Byla jim poskytnuta i v případě, ţe měsíční výše splátek přesahovala moţnosti kupujících. Tento problém nebyl spojen pouze s nejméně 24

Zemánek, Josef. Hypoteční krize v USA. Příčiny, průběh, následky (2. díl). online . 10. 3. 2008. čerpáno 2012-12-20 . Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky2 .

52

bonitními klienty, kdy tyto hypotéky byly označovány jako „subprime“ (druhořadé), ale byl spojen i s normálními hypotékami, kdy si střední třída pořizovala luxusnější bydlení, neţ si mohla dovolit. Příčinu

tohoto

benevolentního

přístupu

poskytovatelů

hypoték

lze

hledat

v následujícím. Věřili v neustálý růst cen nemovitostí. Pokud ceny nemovitostí stoupají, není problém, kdyţ dluţník není schopen splácet. V případě, ţe se dostane do potíţí, můţe si vzít novou půjčku, kdy se zaručí jiţ splacenou částí nemovitosti. V horším případě dům prodá a hypotéku doplatí. Další důvod byl ten, ţe věřitelé tyto půjčky obratem prodávali investorům, kteří příliš nerozuměli tomu, co kupují. Tyto prodeje umoţňovala sekuritizace hypoték. Původně šlo prodávat pouze standardní či prvotřídní hypotéky. Finanční inovací byly zajištěné dluhové obligace (collateral debt obligation, CDO), které umoţnily sekuritizaci substandardních hypoték. Tyto CDO nabízely podíly na výnosech ze splátek do fondů hypoték. Všechny ovšem neměly stejnou hodnotu. Ty, které nesly označení „senior“, měly přednostní právo na výplatu výnosů ze splátek. Poté co byly uspokojeny tyto, začaly se vyplácet podíly s niţší tranší. Tento systém měl zabezpečit, ţe podíly označené „senior“ budou velmi bezpečnou investicí. Díky tomu byly ratingové agentury ochotny přidělit těmto nejméně rizikovým podílům v CDO rating AAA (to i v případě velmi pochybných podkladových hypoték). To otevřelo cestu k financování substandadních hypoték ve velkém. Existuje totiţ mnoho institucí (například penzijní fondy), které nakupují pouze cenné papíry s ratingem AAA, ale bylo pro ně zajímavé nakupovat aktiva se stejným ratingem, která vynášela výrazně víc neţ běţné dluhopisy. Pokud ceny realit rostly, bylo vše v pořádku. Většina dluţníků splácela, hypotéční zástavní listy přinášely vysoké výnosy a na realitní trh přicházely nové a nové fondy.

3.1.3 Propad realitního trhu Propad realitního trhu nenastal ze dne na den, jak tomu bývá u akcií, ale docházelo k němu postupně. Ceny realit se vyšplhaly tak vysoko, ţe se staly nedostupnými pro většinu obyvatelstva, to i přes jiţ zmiňovaný benevolentní přístup poskytovatelů hypoték. Díky tomu začal klesat objem prodejů. Z počátku ceny nemovitostí ještě stále stoupaly. Domy totiţ na rozdíl od akcií nemají jednotnou trţní cenu, která se mění ze dne na den, nebo z hodiny na hodinu či z minuty na minutu. Kaţdý dům je jiný a svým způsobem jedinečný. Představy prodávajícího o ceně se odvíjí od cen podobných domů, které se prodaly v nedávné minulosti. Proto jsou připraveni čekat na toho správného kupce, který je ochoten jejich cenu zaplatit.

53

Pakliţe po relativně dlouhou dobu ceny strmě stoupaly, očekávali, ţe tento trend bude pokračovat i nadále. Ceny tedy ještě určitý čas rostly i přesto, ţe prodeje klesaly. Na jaře 2006 se situace stala neudrţitelnou a ceny domů začaly klesat. Z počátku pozvolna, postupně však stále víc. Během jednoho roku došlo k poklesu o více jak 15 %. Tento pokles nebyl ve všech regionech stejný. U lukrativních domů a oblastí, kde byla bublina nejvíce přifouknutá, tam byl propad největší. S poklesem cen domů se ukázalo, jak bylo nerozumné uvolnit podmínky pro poskytování hypoték. Z pohledu věřitele není příliš důleţité, jestli jsou dluţníci schopni hypotéky splácet, pokud ceny rostou. Naprosto odlišná situace nastane v okamţiku, kdy ceny klesají. S poklesem cen klesá i počet prodaných nemovitostí. Dluţník se tak dostává do situace, kdy nemůţe dům prodat a hypotéku doplatit. Nebo můţe prodat, ale za cenu, která je však tak nízká, ţe není schopná pokrýt rozsah hypotéky. S poklesem cen nemovitostí začal prudce narůstat počet nesplacených hypoték a exekucí, které však nebyly pohromou pouze pro vlastníky domů. Přinášely i velké ztráty poskytovatelům hypoték. S exekucí je spojena řada nákladů, které výnos z prodané nemovitosti velmi výrazně sniţují. Přičte-li se k tomu čas a obecný pokles cen nemovitostí, nebylo výjimkou, ţe se podařilo od dluţníka získat jen polovinu původní hodnoty půjčky. Nabízí se zde otázka, proč nevyuţít moţnosti restrukturalizace dluhů v podobě sníţení splátek a vyhnutí se tak ztrátám spojených s exekucemi. Problém spočíval v tom, ţe substandardní půjčky neposkytovaly banky (které by si je ponechaly), ale povětšinou různé hypoteční společnosti. Ty je prodaly finančním společnostem, které pak své fondy hypoték převedly do zajištěných dluhových obligací a nabídly je investorům. Vlastní management půjček zůstal na správcích hypoték, kteří však neměli zdroje ani motivaci se v oblasti restrukturalizace jakkoli angaţovat. Restrukturalizace tedy ve většině případů nebyla reálná. S příchodem prvních problémů spojených se substandardními hypotékami, které se objevily začátkem roku 2007, bylo jasné, ţe z cenných papírů, kterými byly tyto hypotéky podloţeny, se stanou velmi prodělečné investice. Řada investorů se domnívala, ţe prodělek se bude týkat pouze cenných papírů s niţší tranší. Těch s vyšší tranší, ohodnocených jako AAA a mající přednostní právo na výplatu se to týkat nebude. Realita byla ovšem výrazně jiná. Z počátku skutečně klesla pouze hodnota cenných papírů s niţší tranší, a to velmi výrazně. Tím se tyto cenné papíry staly prakticky neprodejné. Finanční společnosti tak ztratily zájem dále investovat na realitním trhu, coţ znamenalo konec substandardních hypoték. Realitní trh tak přišel o velmi významný segment financování a pokračoval tak dál pokles cen nemovitostí. 54

I přes tento negativní vývoj investoři nadále důvěřovali zajištěným dluhovým obligacím s vyšší tranší. Ty se ještě v říjnu 2007 prodávaly za cenu nepříliš vzdálenou od jejich nominální hodnoty. Díky obrovským rozměrům realitní bubliny se ale ukázalo, ţe bezpečné není nic, co jakkoli souvisí s bydlením. Dokonce ani ty hypotéky, které byly poskytnuté bonitním klientům, kteří sloţili vysoké zálohy. Nadhodnocení cen bylo tak vysoké, ţe ještě v roce 2006 (kdy uţ docházelo k poklesu) to bylo pravděpodobně více jak 50 %. V některých oblastech bylo toto nadhodnocení ještě větší. Nebylo výjimkou, ţe se domy prodávaly i dvakrát dráţ, neţ byla jejich opodstatněná cena. Aby se tento nepoměr eliminoval, musely ceny poklesnout v průměru o třetinu. Na základě těchto skutečností vyplývá. Kdo si koupil dům v období, kdy byla realitní bublina na svém vrcholu, dostal se do situace, kdy po odečtení něco kolem 20 % byl jeho hypotéční dluh vyšší neţ hodnota nemovitosti, které byl vlastníkem. Mnozí z dluţníků se tak rozhodli hypotéku nesplácet, protoţe pro ně bylo ekonomicky výhodnější o dům přijít. K tomu se samozřejmě přidávají i tradiční problémy jako je například ztráta zaměstnání. Řady neplatičů se tak ve velmi významném měřítku rozrostly. Pro věřitele toto velké nadhodnocení byl rovněţ veliký problém. Pokud má dům niţší hodnotu neţ je hypotéka, jsou jejich investice nenávratně ztraceny.

3.2 Finanční krize Ke vzniku této finanční krize významnou měrou přispěly změny, ke kterým docházelo v několika posledních letech ve finančním systému. Mezi tyto změny lze zařadit například velký rozmach a vliv stínového bankovnictví i samotný charakter finančního systému. Ten je pod masivním vlivem globalizace a financializace, která přináší dominantní finanční motiv. Dále pak dominantní postavení finančních trhů v globální ekonomice. Stejně tak i dominantní postavení finančních institucí a finančních elit. Globalizace se vyznačuje tím, ţe investoři z jedné země mají své investice (velmi významné balíky peněz) umístěny v různých zemích. Jako vhodný demonstrativní příklad lze pouţít USA. Zde byl ještě v roce 1996 objem aktiv v zahraničí 52 % HDP a objem pasiv 57 % HDP. Zatímco v roce 2007 to jiţ bylo 128 % aktiv a 145% pasiv. Tato čísla mnohem více neţ sumou zaujmou nesmírným vzestupem objemu vzájemných pohledávek a také ukazují, ţe se USA nacházejí v pozici čistého dluţníka. Cílem těchto změn bylo především sníţení rizika. To znamená, ţe američtí investoři, kteří měli významnou část majetku investovánu v zahraničí, tak byli méně vystaveni dopadům finančních a hospodářských otřesů ve Spojených státech. Zahraniční investoři, kteří

55

investovali ve Spojených státech, méně utrpěli otřesy ve své zemi. Finanční globalizace je také spojená s investicemi finančních institucí vyuţívajících pákového efektu a s riskantními investicemi přesahující hranice jednoho státu. V okamţiku, kdy se v USA začaly projevovat problémy na realitním trhu, umoţnily tyto zahraniční investice rozšíření krize téměř do celého světa. Za počátek této krize se většinou pokládá krach hedgeových fondů spojených s francouzskou bankou.

3.2.1 Hedgeové fondy Hedgeové fondy v doslovném překladu znamená zajištěné. Tyto fondy ovšem nic nezajišťují, spíše naopak. Dosahují zisk prostřednictvím investic a spekulací na finančním trhu a snaţí se vytvořit protiváhu negativnímu trendu. S některými produkty obchodují „na krátko“ a s jinými naopak „na dlouho“. Obchodovat „na dlouho“ (long, téţ dlouhá pozice) znamená, ţe očekávám jako investor dlouhodobý růst ceny. Tímto způsobem přistupují k obchodům běţní investoři, kteří nakupují například nemovitosti, akcie či komodity. Naopak obchodovat „na krátko“ (short, krátké pozice) znamená, ţe jako investor očekávám krátkodobý pokles ceny. Pokud se rozhodnu obchodovat „na krátko“, očekávám tedy pokles ceny, vypůjčím si (za úplatu) například akcie od jejich majitelů s příslibem, ţe je v dohodnutém termínu vrátím. Tyto půjčené akcie ihned prodám. Před stanoveným datem vrácení je zase nakoupím zpět. Pokud se tedy naplní očekávání, ţe došlo k poklesu ceny, tak tyto akcie nakoupím levněji, neţ jsem je prodal, čímţ se mi vytváří zisk. Krom toho v okamţiku, kdy vypůjčené akcie prodám, získám hotovost, kterou mohu pouţít k jiným investicím. Těm, kteří svá aktiva propůjčují k těmto obchodům, je třeba poskytnout dostatečné záruky, ţe jejich partner disponuje hotovostí, aby mohl vypůjčená aktiva vrátit zpět. Výhodou tohoto obchodování je, ţe investorům, kteří vkládají svá aktiva do hedgeových fondů, mohou jejich investice generovat velký výnos. Tyto fondy disponují mnohonásobně větším objemem prostředků, neţ do něj vlastníci vloţili. To je dosaţeno tím, ţe tzv. dlouhé pozice se nakupují za hotovost získanou vytvořením pozic krátkých. Tyto fondy potřebují hotovost prakticky jen k tomu, aby mohly svým smluvním partnerům poskytnout záruky za transakce spekulující na pokles ceny. Hedgeové fondy s dobrou pověstí tak mohou realizovat obchody aţ stokrát větší, neţ je kapitál, kteří do nich vlastníci vloţili. To v praxi znamená, ţe jednoprocentní nárůst hodnoty jejich aktiv nebo jednoprocentní pokles ceny jejich pasiv můţe kapitál těchto fondů i zdvojnásobit. Z tohoto vztahu vyplývá i obrovská nevýhoda. Nedojde-li ke změně ceny očekávaným směrem, mohou tyto fondy velmi 56

rychle o své peníze přijít. I malé vychýlení ceny, které běţnému investorovi připadá bezvýznamné, můţe takový fond dostat do velkých problémů. To, jak velké tyto hedgeové fondy jsou a jak rozsáhlých obchodů jsou schopny, je dost problematické zjistit. Jednak proto, ţe potřebují relativně malý objem základního kapitálu, který lze získat od poměrně malého počtu lidí. Také proto, ţe mohou působit kdekoli na světě a za svá sídla si záměrně vybírají místa, kde jsou jim zákony příznivě nakloněny, kde mají dostatečnou míru volnosti a kde jsou chráněny před zásahy zvenčí. Vysledovat jednotlivé transakce těchto fondů je tedy velmi problematické. Obecné mínění o těchto fondech, zejména ve Spojených státech, bylo po dlouhou dobu takové, ţe není třeba se s nimi zabývat.

3.2.2 Stínové bankovnictví Radou pro finanční stabilitu (FSB) bylo stínové bankovnictví definováno jako „systém zprostředkování úvěrů, který zahrnuje subjekty a činnosti mimo standardní bankovní systém“. Na základě této definice se stínový bankovní systém opírá o dva propojené pilíře. Jedním z nich jsou činnosti, které vykonávají subjekty stojící mimo bankovní systém, mezi které lze zařadit tyto:  přijímání finančních prostředků, jeţ mají vlastnosti vkladů,  transformace splatnosti a/nebo likvidity,  převádění úvěrového rizika,  vyuţívání přímého nebo nepřímého finančního pákového efektu. Druhým pilířem pak jsou činnosti, které představují významné zdroje financování nebankovních subjektů, coţ je sekuritizace, půjčování cenných papírů a repo obchody. Vzhledem k tomu, ţe subjekty a činnosti stínového bankovnictví se velmi rychle vyvíjí, je sloţité je všechny vyjmenovat. Pro ilustraci uvádím alespoň některé.  Pojišťovny a zajišťovny vydávající nebo zaručující úvěrové produkty.  Finanční společnosti a subjekty cenných papírů poskytující úvěr nebo úvěrové záruky nebo provádějící transformaci likvidity a/nebo splatnosti, aniţ by byly regulovány jako banky.  Investiční fondy, které poskytují úvěr nebo vyuţívají pákového efektu, včetně fondů obchodovaných na burze.  Fondy peněţního trhu a jiné typy investičních fondů nebo produktů, které mají vlastnosti vkladů, coţ je činí zranitelnými vůči mohutnému výběru hotovosti (runnům).

57

 Jednotky pro speciální účel provádějící transformaci likvidity a/nebo splatnosti (sekurizační jednotky, přidruţené subjekty vykazované mimo rozvahu obsahující komerční papíry zajištěné aktivy, zvláštní investiční jednotky). Existence stínového bankovnictví představuje uţitečnou součást finančního systému, současně však přináší i řadu rizik. Pozitivně působí tím, ţe plní následující funkce:  poskytuje investorům alternativu k bankovním vkladům,  díky vyšší specializaci efektivněji usměrňuje zdroje pro specifické potřeby,  je alternativní zdroj financování pro reálnou ekonomiku (uţitečné při dočasném narušení tradičních bankovních nebo trţních nástrojů),  představuje diverzifikaci rizika mimo bankovní systém. Rizika spojená se stínovým bankovnictvím lze rozdělit do následujících skupin: Struktura financování a vlastnosti vkladů mohou vest k „runům“. Stínové bankovnictví je vystaveno podobným finančním rizikům jako banky. Na rozdíl od bank, ale tato oblast nepodléhá omezením vyplývajícím z bankovní regulace a dohledu. Některé aktivity stínového bankovnictví jsou financovány z krátkodobých zdrojů, které jsou náchylné k náhlému a hromadnému výběru finančních prostředků ze strany klientů. Užití pákového efektu. Masivní a skrytý pákový efekt můţe vnést nestabilitu do finančního sektoru a stát se zdrojem systémového rizika. Obcházení pravidel. Operace stínového bankovnictví lze záměrně vyuţít s cílem obejít regulaci a dohled, který je uplatňován na standardní banky. Dochází k rozdělení tradičního procesu zprostředkování úvěrů do právně nezávislých struktur obchodujících mezi sebou navzájem. Tato roztříštěnost směřuje k minimálnímu dodrţování pravidel. Banky a další finanční zprostředkovatelé mají snahu napodobovat subjekty stínového bankovnictví nebo vyvést některé operace do subjektů mimo oblast působnosti své konsolidace. Neřízený úpadek s dopadem na bankovní systém. Standardní bankovní systém je se stínovým bankovnictvím propojen velmi úzce. Za podmínek tísně nebo závaţné nejistoty tak mohou být rizika, které podstupují subjekty stínového bankovnictví velmi snadno přenesena do bankovního sektoru. To jednak pomocí přímých půjček z bankovního sektoru nebo masivním prodejem aktiv s dopady na ceny finančních a nemovitých aktiv.25

25

EVROPSKÁ KOMISE. ZELENÁ KNIHA STÍNOVÉ BANKOVNICTVÍ. [online]. 19. 3. 2012. [cit. 2013-31-01]. Dostupné z: .

58

3.2.3 Nebankovní bankovní krize Stínové bankovnictví se na vzniku a rozšíření krize podílelo velmi významně. Mimo jiné i proto, ţe si jen málokdo uvědomoval nebezpečí, které v sobě skrývá a bylo v podstatě podporované. V reakci na Velkou hospodářskou krizi byl v roce 1933 přijat zákon GlassSteagall Act. Tento zákon rozdělil univerzální bankovnictví na komerční a investiční. Jednotlivé banky se tak musely rozhodnout, kterou cestou půjdou. Tím byla omezena moţnost riskování vkladů přes obchodování s cennými papíry na území USA. Pro obchodní banky platila velmi přísná omezení ohledně rizik. Naproti tomu mohly bez překáţek čerpat úvěr od Federálního rezervního systému. Jejich vklady, coţ bylo moţná to nejdůleţitější, byly pojištěné z peněz daňových poplatníků. Investiční banky jiţ nepodléhaly tak přísným regulacím, protoţe se nepředpokládalo, ţe by se jako nedepozitní instituce mohly stát objektem útoku na banku. Během 80. a 90. let minulého století začal být tento zákon vnímán poněkud jinak. Postupně byl vyvíjen tlak na jeho zrušení, jelikoţ měl bránit konkurenceschopnosti amerických bank oproti evropským bankám. Účinnost tohoto zákona postupně upadala, aţ byl zrušen přijetím Gramm-Leach-Bliley Act. Tato legislativní úprava zrušila

oddělení

komerčního

bankovnictví,

investičního

bankovnictví,

kolektivního

investování a pojišťovnictví a umoţnila tak pouţívání vkladů na rizikové investiční operace.26 Mezi další nepovedené kroky lze zařadit i to, ţe některým bankám bylo umoţněno zvýšit finanční páku z původních 15:1 na 40:1 (aktiva v hodnotě 40 USD byla financována 1 USD kapitálu a 39 USD bylo kryto dluhem). Mezi tyto zvýhodněné banky patřily: Lehman Brothers, Merrill Lynch, Bear Stearns, Morgan Stanley a Goldman Sachs. V souvislosti s touto krizí se do popředí nejvíce dostaly sekuritizované produkty, ve formě zajištěných dluhových obligací CDO - Collateralized Debt Obligations. Tento finanční instrument je vytvořen za účelem přenosu kreditního rizika portfolia podkladových aktiv do jiných finančních instrumentů a na jiné subjekty. Podkladovým portfoliem označovaným jako collateral (zástava) jsou v CDO dluhové instrumenty jako hypoteční úvěry, ale i běţné půjčky, které představují pohledávky banky. Na jedno CDO bývá těchto zástavních aktiv často i více jak 200. Samotný finanční instrument CDO, který banka upíše a prodá na trhu, je závazek banky. Banka tak získá hotovost, kterou musí vrátit včetně úroku. CDO se často prodává v takzvaných tranších. Kaţdá tranše je charakterizována specifickým rizikovým profilem a výnosem. Tranše je přeneseně označení skupiny investorů, kteří koupili CDO, a jejich práv. CDO je nástroj, kterým se výplatní profil podkladových aktiv přenáší na investory. Pokud se 26

MUSÍLEK, Petr. Finanční krize a jejich odezvy v institucionálních reformách [online]. 2. 2010 [cit. 2013-01-31]. Dostupné z: .

59

některé aktivum v podkladovém portfoliu dostane do úpadku, musí být jasné, kdo z investorů tuto ztrátu ponese, a právě to definují tranše. Součástí definice tranší je i vymezení jejich pořadí při absorbování ztrát z podkladového portfolia. Dostane-li se do úpadku více aktiv v podkladovém portfoliu, musí být předem jasné, na kterou další tranši připadají další ztráty. Podle rizika jaké investor podstupuje a jaký je mu za to slíben výnos, se tranše dále dělí (Junior tranche, Mezzanine tranche, Senior tranche)27. V této části je nutné se podrobněji vrátit k samotné sekuritizaci. Ta představuje významný trend na světových finančních trzích, při němţ dochází ke zvyšování financování podnikatelských aktivit prostřednictvím kapitálových trhů a k relativnímu sniţování významu financování pomocí tradičních úvěrových smluv. Transnacionální korporace se tak často stávají finančně nezávislými entitami na bankovních úvěrech, protoţe mají moţnost obstarat si finanční zdroje přímo na kapitálových trzích. Proces sekuritizace byl v posledních letech hojně vyuţíván i komerčními bankami jako reakce na bankovní regulace. Banky jsou povinny dodrţovat kapitálovou přiměřenost a pravidla obezřetného podnikání. To znamená, ţe jim je zpravidla centrální bankou, nařízen poměr mezi vlastním kapitálem a poskytnutými úvěry. Tato kapitálová přiměřenost má zabránit nedostatečné likviditě bank. Banky tedy mohou poskytovat jen takové mnoţství úvěrů, které v určité krizové situaci neohrozí jejich existenci. V případě, ţe se dostanou nad tento poměr, musí si navýšit vlastní kapitál, aby mohly poskytovat další úvěry. Vlastní kapitál je téměř vţdy draţší neţ cizí zdroje. Nároky na zvyšování vlastního kapitálu tak zvyšují transakční náklady na financování. Jedním z modelů sekuritizace je ABS (Asset Backed Securities). Podstatou tohoto typu je, ţe banka poskytuje úvěry a následně tyto úvěry o stejných charakteristikách (splatnost, výše, způsob úročení) sdruţí do balíků (úvěrový pooling). Ty následně převede na účelově zaloţenou nebankovní instituci – SPV (Special Purpose Vehicle), na kterou se uţ ovšem nevztahují bankovní regulace. Tato SPV vystaví na budoucí cash flow z úvěrových balíků obchodovatelné tzv. postupované cenné papíry, které opatří ratingem, a ty poté převezmou investiční banky, aby je umístily na finančním trhu. Tyto investiční banky je pak dále nabízejí na kapitálovém trhu finálním investorům, kteří inkasují cash flow z původních půjček. Sekuritizace tedy představuje určitou přeměnu úrokového obchodu na zprostředkovatelský obchod. To sebou přináší řadu výhod:

27

Collateralized Loan Obligation [online]. [cit. 2013-01-31]. Dostupné z:

60

 Eliminace úrokového rizika – toto riziko přechází na investory. Banka (původní věřitel) jen zprostředkuje přesun úroku a jiţ nenese rizika, která vyplývají ze změn trţních úrokových sazeb.  Eliminace úvěrového rizika – banka jako původní věřitel se zcela nebo z části zbavuje úvěrového rizika dluţníků, coţ má pozitivní vliv i na tvorbu rezerv.  Uvolnění vlastního kapitálu pro další úvěrovou expanzi – v okamţiku, kdy je balík sekuritizovaných pohledávek vyveden z bilance banky (banka nenese úvěrové riziko dluţníků), stav vlastního kapitálu umoţňuje provádění nových aktivních operací bez nutnosti jeho navýšení.  Růst rentability vlastního kapitálu – růst zisku vyplývá z provizí za obsluhu úvěrů bez nutnosti růstu aktiv a zvyšování rezerv.  Zdroj likvidity – banka nahrazuje málo likvidní část svých aktiv hotovými penězi.  Vhodné zdroje i pro méně bonitní banky – emitované cenné papíry jsou zajištěny přesně vymezenými aktivy, proto mohou mít proti nim emitované cenné papíry vyšší rating, neţ předmětná banka.28

3.2.4 Hypoteční krize jako příčina světové finanční krize Hypoteční krize v USA dokázala vyvolat světovou finanční krizi a stala se její nedílnou součástí. Vše začalo propadem realitního trhu a problémy v oblasti substandardních hypoték. Jak jiţ bylo uvedeno v předchozích kapitolách, byla tato oblast financována hlavně prostřednictvím institucí nebankovního sektoru. Díky tomu, ţe poměrně mnoho dlouhodobých rizikových a relativně nelikvidních aktiv bylo financováno z krátkodobých pasiv, byly tyto produkty a instituce tohoto paralelního finančního systému podrobeny klasickému útoku na banku. Ten byl o to horší, ţe zde neexistovala ochrana typu pojištění vkladů, prostřednictvím které se bankovní systém snaţí eliminovat moţná rizika. Ztráty, které utrpěli investoři v souvislosti se substandardními hypotékami, podkopaly důvěru ve stínové bankovnictví, a to vehnalo tento segment finančního trhu do začarovaného kruhu pákového efektu, ale v opačném gardu. V okamţiku, kdy se investoři (nezřídka šlo o konzervativně spravované peněţní fondy) začali z tohoto trhu stahovat, nebo tím jen hrozili, ocitl se celý tento sektor pod velkým tlakem na nucené zlikvidnění aktiv. To dále prohlubovalo nestabilitu a sniţovalo ceny napříč různými druhy aktiv. Na propadajících se trzích docházelo k velkým 28

SANKOT, Martin. Financování hypotečních obchodů pomocí modelu sekuritizace hypotečních úvěrů - MBS [online]. 16. 10. 2003. [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: < http://bankovnictvi.ihned.cz/3-13502490-bonitn%ED900000_d-94>.

61

výprodejům aktiv a kapitálové polštáře se rozpadaly. Dynamika této destruktivní spirály byla umocněna špatnou kvalitou aktiv, hlavně těch, která souvisela s hypotékami, kterými byl celý systém zamořen. Investoři, kteří vsadili na pákový efekt, utrpěli ztráty, které je nutily činit opatření vedoucí k ještě větším ztrátám, způsobených zhroucením cen rizikových aktiv. V této fázi jiţ přestaly fungovat i páky, které vyuţívá Federální rezervní systém k tomu, aby dodal impuls finančním trhům, případně celé ekonomice. Úkolem federálního rezervního systému je především sniţovat nebo zvyšovat úrokové sazby a poskytovat hotovost bankám. Od chvíle kdy vypukla krize, byly tyto nástroje hojně vyuţívány. Úroková sazba byla sníţena na minimum. Celkový objem úvěrů depozitních institucí z federálních rezerv, jako ukazatel přímých půjček, velmi významně narostl. Tyto kroky by za běţné situace umoţnily snazší přístup k úvěrům. Pokles úrokové sazby se promítne i do sníţení úrokových sazeb v celém spektru finančních ústavů. Levnější jsou potom i obchodní úvěry, úvěry podnikům i hypotéky. Doposud i hotovostní úvěry bankám dokázaly zabránit nedostatku likvidity. Nic z toho tentokrát nefungovalo. Například společnosti, které neměly vynikající úvěrový rating, musely platit za krátkodobé úvěry více neţ před krizí, a to přesto, ţe úrokové sazby, o kterých rozhoduje centrální banka, klesly více jak o čtyři procentní body. Za událost, která dramatický sled dalších otřesů odstartovala je obecně povaţován pád investiční banky Lehman Brothers z 15. září 2008. Zatímco v březnu 2008, kdyţ se dostala do problémů jiná z původní pětice velkých investičních bank, Bear Steams, podal pomocnou ruku Federální rezervní systém a Ministerstvo financí a tuto banku zachránily. Nešlo zde o záchranu samotné banky, ale především o ochranu jejich obchodních partnerů, jimţ banka dluţila peníze nebo s nimi měla uzavřené finanční obchody. U banky Lehman Brothers k podobnému postupu nedošlo, ačkoli se tak všeobecně očekávalo. U této banky Ministerstvo financí usoudilo, ţe důsledky jejího pádu nebudou nikterak drastické, a připustilo její bankrot bez jakékoli pomoci pro její obchodní partnery. Jen několik dalších dnů ukázalo, jak velký to byl omyl. Tímto krokem zmizely iluze o tom, ţe centrální orgány mají situaci pod kontrolou, a začal převládat názor, ţe se systém hroutí. Na finančních trzích došlo k dalším rekordním poklesům cen aktiv. Faktické znárodnění pojišťovny AIG o několik dní později jiţ nedokázalo tuto paniku zastavit. Obětí této paniky se stal také carry trade. Jednalo se o metodu obchodování, kdy si investoři půjčovali finanční prostředky v zemích s nízkými úrokovými sazbami (nejčastěji v Japonsku) a poskytovali půjčky v jiných zemích s vysokými úrokovými sazbami (Rusko, Brazílie). Vlivem paniky na finančních trzích toto obchodování ustalo. V okamţiku, kdy přestal japonský kapitál proudit do zahraničí, kurz jenu na devizových trzích prudce vzrostl. 62

Naopak hodnota měn zemí, do kterých tento kapitál přestal téci, výrazně oslabila. To vedlo k velkým kapitálovým ztrátám pro ty, kteří si vzali úvěry v jedné měně, ale půjčky jiţ poskytovali v jiné. To postihlo nejvíce sektor hedgeových fondů, ale i konkrétní firmy přímo na rozvíjejících se trzích. Finanční globalizace měla obrovskou zásluhu na tom, ţe se z této původně hypoteční stala krize světová a finanční. Řada finančních institucí se u svých investic snaţí vyuţít velmi silného pákového efektu a pouští se do různých riskantních transakcí přesahující hranice jednoho státu. V okamţiku, kdy se situace v USA stávala kritickou, působily právě tyto zahraniční investice jako něco, co bývá označováno jako „převodní mechanizmus“. Ten umoţnil, aby se krize, která začala na americkém realitním trhu, přelila ven a byla zdrojem dalších krizí v zámoří.29

3.3 Krize reálné ekonomiky Hypoteční krize postupně přerostla v krizi likvidity a banky se začaly dostávat do situace, kdy měly jen omezené mnoţství finančních prostředků. Po krachu Lehman Brothers se celý finanční systém začal potýkat s velmi zásadními problémy, mezi které lze zařadit: nedostatečná likvidita, insolventnost finančních institucí, nárůst volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazný pokles hodnoty finančních i nefinančních aktiv a podstatné sníţení rozsahu alokace úspor ve finančním systému. Tento stav byl jako stvořený k tomu, aby vypukla bankovní panika, která je způsobená runem na velké mnoţství bank najednou. V tomto okamţiku banky přestaly prakticky půjčovat peníze nebo jen za velmi vysoký úrok. Tento stav se nazývá credit crunch a je pro ekonomiku, zejména pak pro ekonomiku USA, velmi nepříznivý. Řada ekonomik je totiţ postavena na dostupnosti peněz. Jednotlivé firmy jsou zvyklé financovat běţné náklady, jako jsou mzdy a platby dodavatelům pomocí bankovních úvěrů nebo formou krátkodobých dluhopisů, které vyrovnají v okamţiku, kdy jim je proplacena faktura. Po září 2008 si tak mnoho firem nemohlo zajistit provozní kapitál a muselo přistoupit k omezování výroby a sniţování stavu zaměstnanců. Lidé začali méně utrácet a firmám klesal odbyt. Krize likvidity tak zmrazila úvěrový trh, coţ přineslo pokles poptávky i HDP. Díky tomu se ekonomika dostala do recese. Hypotéční krize, která přerostla v krizi likvidity, se tak stala klasickou ekonomickou krizí se všemi jejími projevy. To, ţe tato krize měla původ v krizi hypotéční, sebou přináší i velmi negativní prvek v podobě 29

KRUGMAN, Paul. Návrat ekonomické krize. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2009. Suma všech obav. s. 146-159. ISBN 978-80-7021-984-3.

63

znehodnocení cen nemovitostí. Firmy tak přichází o zdroj pro ručení úvěru. Vzhledem k tomu, ţe firmám klesá odbyt, jsou nuceny sniţovat náklady. Mezi nejvyšší náklady patří mzdy. Kaţdá taková krize směřuje ke sniţování produkce a propouštění zaměstnanců. Některým firmám se díky těmto opatřením podaří přeţít. Jiné, i přes omezení nákladů zkrachují, a tím vznikají neuspokojené pohledávky. To nutí banky přehodnotit střednědobé a dlouhodobé finanční plány, lépe prověřovat hodnotu zástav a zvyšovat důraz na analýzu klientů i úvěrů ve vztahu k úvěrovému riziku. V období krize mají firmy horší scoring a rating, coţ přístup k půjčkám stěţuje, společně s jiţ zmiňovaným poklesem cen nemovitostí. Firmy jsou pak nuceny platit vyšší marţi za vyšší riziko. Klesající ceny nemovitostí nejsou jen problém zástav. Přes pokles nové výstavby mají přímý negativní dopad na zaměstnanost a vedou k omezení spotřebitelské poptávky, protoţe lidem se zdá, ţe chudnou a ztrácejí i přístup k hypotékám. Tyto negativní trendy mají multiplikační efekt, protoţe zvyšující se nezaměstnanost vede k dalším poklesům ve výdajích domácností. I přes řadu opatření, která se prováděla na národní i nadnárodní úrovni, se z této krize stal celosvětový problém, který postihl celou světovou ekonomiku. Nedostatečná likvidita byla nejdříve příčinou řady bankrotů bank a pojišťoven. Následoval pokles akcií na burzách, to sníţilo hodnotu firem, coţ opět ztíţilo přístup k úvěrům. Investoři, hlavně ti spekulativní, se s poklesem na trzích akciových přesunuli na trhy komoditní. Díky tomu došlo k růstu cen na tomto trhu (draţší ropa, potraviny, kovy). To se promítlo do nákladů a zdraţilo i věci denní potřeby, coţ krizi jen prohlubovalo.

3.4 Dluhová krize Dluhovou krizi společně s krizí eura (eurozóny) lze povaţovat za pokračování světové finanční krize. Státní pomoc bankám a stimulace hospodářského růstu vedly k prohloubení schodků veřejných rozpočtů. Vlády financovaly pokrytí deficitů prodejem státních dluhopisů na kapitálovém trhu. Prováděly tedy tzv. dluhové financování deficitů, coţ vedlo k růstu státních dluhů a k dluhové krizi. Některé země se díky tomu ocitly na pokraji bankrotu. Dopady krize na veřejné finance mohou mít různý charakter, načasování a průběh. Lze je rozdělit na jednorázové a cyklické. Nebo dle času působení na krátkodobé a dlouhodobé. Do jednorázových se obecně řadí i mimorozpočtové, jako je vliv na politickou situaci v té které konkrétní zemi. Ve většině případů směřovaly mimořádné výdaje na záchranu finančního sektoru, zejména do finančních institucí, především bank, pojišťoven a subjektům

64

poskytujícím hypotéky. Řada zemí, ale směřovala svoji pomoc i do jiných odvětví, která povaţovala pro svoji zemi za důleţitá. Cyklické dopady se projevují jak na výdajové, tak i na příjmové stránce veřejných rozpočtů. U veřejných příjmů dochází k propadu a u veřejných výdajů k nárůstu, a to u poloţek, které jsou citlivé na změnu hospodářského cyklu. Růst nezaměstnanosti vyvolává sníţení soukromé spotřeby a poptávky po zboţí a sluţbách. To sniţuje zisky podnikům i korporacím, s konečným dopadem na sniţování daňových příjmů. V některých zemích došlo důsledkem krize i k odlivu ekonomicky činného obyvatelstva a přesunu některých společností do zahraničí. Zvýšení nezaměstnanosti znamená i zvýšení sociálních výdajů. Salda veřejných rozpočtů se tak dostala do záporných hodnot, nebo se jiţ vzniklé deficity ještě více prohloubily. Transformovat náklady krize na náklady fiskální lze prostřednictvím rozpočtu, ale i mimo něj. V rozpočtu se odráţí růst výdajů spojených se snahou o zmírnění dopadu krize na domácnosti a firmy. Je zde vidět i růst úrokových nákladů rostoucího veřejného dluhu. Mimorozpočtové náklady se projeví přímo ve veřejném dluhu. Fiskální protikrizová stabilizační a podpůrná opatření byla přijata ve většině zemí. Stimulační balíčky na podporu ekonomik negativně ovlivnily vývoj veřejných financí. Fiskální expanze přispěla ke vzniku deficitů u většiny státních rozpočtů. Roste státní dluh a to mimo jiné i tím, ţe dochází k přesunům nesplacených soukromých dluhů, které zatěţují bankovní bilance, právě do veřejného dluhu (vlivem státních intervencí, ospravedlňovaných snahou zabránit kolapsu bankovního systému). Některé země vzhledem ke své předluţenosti si tato protikrizová opatření nemohly dovolit a musely poţádat o pomoc mezinárodní instituce.

65

4 Dopady krize na světovou ekonomiku V této části se zaměřím na konkrétní dopady krize, kterou jsem popsal ve 3. kapitole. Ekonomiku lze rozdělit na reálnou a spekulativní. V reálné funguje transformační funkce peněz a je vytvářena přidaná hodnota. Ve spekulativní je transformační funkce potlačena, a nevytváří se zde ţádná přidaná hodnota. Při hodnocení vyuţiji jednotlivé segmenty obou těchto rovin. V souvislosti s vývojem globální ekonomiky jsou zmiňovány především významná ekonomická centra jako: USA, Japonsko a západní Evropa. V posledních letech získává na významu i Asie, především Čína. Pro účely této práce jsem se tak rozhodl posuzovat světovou ekonomiku pomocí ekonomických center a zemí, které na ni mají největší vliv.

4.1 Dopady na reálnou ekonomiku Pro zhodnocení dopadů světové finanční a ekonomické krize na světovou reálnou ekonomiku jsem se rozhodl pouţít makroekonomické ukazatele, které se pouţívají k hodnocení národních ekonomik, HDP, inflaci a nezaměstnanost. Mezinárodní obchod ovlivňuje jednotlivé ekonomiky velmi významně, proto zhodnotím i dopady na něj.

4.1.1 Hrubý domácí produkt Vývoj HDP ukazuje, ţe krize se do reálné ekonomiky promítla velmi významně. V grafu č. 4 jsem aplikoval k porovnání vývoje HDP bazický index. Propad tohoto indexu v období 2007-2009 ukazuje, jak se jednotlivé ekonomiky v úrovni HDP propadly o několik let zpět. V tabulce č. 8 jsem pouţil pro srovnání tempo růstu HDP, zde je propad vidět ještě markantněji. Za počátek této krize je povaţováno 15. září 2008, kdy nastal pád investiční banky Lehman Brothers. Následující rok se téměř všechny sledované ekonomiky dostaly do červených čísel. Výjimkou je Asie, nicméně i zde k poklesu došlo. Do červených čísel se dostalo i celosvětové HDP, coţ potvrzuje skutečnost, ţe se jedná o krizi globálního charakteru. Na základě čísel uvedených v této tabulce lze polemizovat o tom, zda krize odstartovala aţ 15. září 2008. Čísla ukazuji, ţe růst ustal jiţ v roce 2007 a k propadu (nikoli tak hlubokému jako v roce 2009) došlo v roce 2008. Graf v příloze č. 2 pak potvrzuje téměř totoţný průběh ve většině ekonomik. Jednak co do rozsahu propadu, tak i z hlediska času.

66

Graf č. 4.

Vývoj HDP (bazický index, rok 2000=100 %).

125

120

Canada

Francie

Německo

Itálie

Japonsko

VB

USA

115

110

105

100

95 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: MMF.30 Úprava a výpočty vlastní.

HDP ve stálých cenách, procentuální změna. 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Tabulka č.8.

2009

2010

2011

2012

SVĚT

3,69

4,87

4,56

5,25

5,41

2,80

-0,57

5,14

3,83

3,28

VYSPĚLÉ EKONOMIKY

2,02

3,09

2,63

3,03

2,80

0,06

-3,49

3,01

1,59

1,29

EUROZONA

0,72

2,21

1,70

3,25

2,98

0,37

-4,42

2,03

1,43

-0,41

ASIE

8,14

8,52

9,47

10,30

11,43

7,92

6,98

9,51

7,76

6,67

KANADA

1,88

3,12

3,02

2,82

2,20

0,69

-2,77

3,22

2,41

1,94

ČÍNA

10,03

10,09

11,31

12,68

14,16

9,64

9,21

10,45

9,24

7,83

FRANCIE

0,90

2,54

1,83

2,47

2,29

-0,08

-3,15

1,66

1,69

0,12

NĚMECKO

-0,39

0,70

0,84

3,89

3,39

0,80

-5,07

4,02

3,10

0,94

ITALIE

-0,05

1,73

0,93

2,20

1,68

-1,16

-5,49

1,80

0,43

-2,29

JAPONSKO

1,69

2,36

1,30

1,69

2,19

-1,04

-5,53

4,53

-0,76

2,22

VB

3,82

2,91

2,77

2,60

3,63

-0,97

-3,97

1,80

0,76

-0,38

2,54 3,47 3,07 Zdroj: MMF. Úprava a výpočty vlastní.

2,66

1,91

-0,34

-3,07

2,39

1,81

2,17

USA

29

30

World Economic Outlook Database. Data. online . cit. 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

67

4.1.2 Nezaměstnanost Jak ilustruje následující tabulka a graf v příloze č. 3, ekonomický pokles se projevil i v rostoucí míře nezaměstnanosti. V porovnání s předcházejícím vývojem HDP není tento dopad zřetelný. Podobný trend se dá ale vypozorovat. U většiny sledovaných zemí došlo k bodu zvratu v roce 2007. To, k jak výrazné změně došlo, bylo odvislé od vývoje před krizí. Například v Německu, kde byla nezaměstnanost před krizí velmi vysoká, paradoxně s příchodem krize došlo k jejímu poklesu. Spojené státy před krizí na tom byly v porovnání s eurozónou velmi dobře, nezaměstnanost zde byla téměř poloviční. S nástupem krize se situace na trhu práce ve Spojených státech začala prudce zhoršovat a došlo k jejímu růstu. To takovým tempem, ţe eurozónu téměř dohnaly.

Míra nezaměstnanosti, procento z celkové pracovní síly. 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Tabulka č.9.

Země Vyspělé

2011

2012

ekonomiky

6.72

6.54

6.29

5.84

5.46

5.83

8.01

8.27

7.93

8.03

Eurozóna

9.00

9.28

9.18

8.47

7.60

7.66

9.58

10.12

10.17

11.17

Kanada

7.58

7.18

6.76

6.30

6.06

6.15

8.29

7.98

7.47

7.28

Čína

4.30

4.20

4.20

4.10

4.00

4.20

4.30

4.10

4.10

4.10

Francie

8.89

9.26

9.28

9.24

8.38

7.82

9.50

9.73

9.63

10.52

Německo

9.78

10.52

11.21

10.19

8.78

7.60

7.74

7.06

5.98

5.27

Itálie

8.45

7.99

7.71

6.77

6.11

6.78

7.81

8.41

8.43

11.06

Japonsko

5.24

4.72

4.43

4.12

3.83

3.97

5.05

5.03

4.57

4.42

VB

5.05

4.79

4.80

5.41

5.40

5.56

7.45

7.85

8.02

8.11

5.99

5.54

5.08

4.61

4.62

5.80

9.28

9.63

8.95

8.13

USA Zdroj: MMF

31

Úprava a výpočty vlastní.

Nezaměstnanost je jedním z nejzávaţnějších aspektů krize s negativním dopadem na jednotlivce a společnost. Ovlivňuje ekonomickou, sociální a psychologickou stránku ţivota kaţdého z nás. Vytváří tlak na státní rozpočty prostřednictvím menších příjmů (niţší odvody daní) a větších výdajů (především mandatorních).

31

World Economic Outlook Database. online . cit. 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

68

4.1.3 Inflace Čísla v tabulce č. 10 vypovídají o tom, ţe v období před vypuknutím krize se inflace ve většině zemí drţela na relativně vysokých hodnotách. Tento stav odpovídá expanzivní politice, kterou centrální banky v jednotlivých zemích v této fázi ekonomického cyklu upřednostňovaly. S nástupem krize se inflace ještě zvýšila, ale pouze na přechodnou dobu. Pak došlo k jejímu razantnímu poklesu, aţ k nulovým hodnotám. V některých zemích dokonce k hodnotám záporným. Pokud se inflace pohybuje v záporných číslech, je třeba jiţ hovořit o deflaci nikoli inflaci. Růst inflace je moţné explikovat prudkým vzestupem ceny ropy (ukazuje graf č. 10), ke kterému s rozvíjející se krizí došlo. Porovnáním grafů č. 5 a č. 6 lze zaznamenat fakt, ţe s nástupem této krize přestávají fungovat některé ekonomické zákonitosti. Centrální banky z obavy před recesí jednotlivých ekonomik v aplikaci expanzivní monetární politiky pokračovaly, a to s mnohem větší razancí. Jedním z nástrojů této politiky je sníţení úrokových sazeb (graf č. 6). Inflace na sníţení sazeb podle ekonomických teorií reaguje vzestupem nikoli poklesem. Sníţení úrokových sazeb zlevňuje cenu peněz, tím se peníze stávají snadněji dostupné pro investory a v ekonomice by jich mělo být více. Větší mnoţství peněz v ekonomice má na inflaci pozitivní vliv. Nízké úrokové sazby jsou naopak nevýhodné pro střadatele (domácnosti). Ti by měli více utrácet, protoţe při nízkých úrokových sazbách není spoření příliš lukrativní. Nejen investorům, ale i domácnostem nízké úrokové sazby usnadňují přístup k úvěrům. Všechny tyto zmíněné ekonomické zákonitosti mají přispívat k růstu poptávky, která dává prostor výrobcům k navýšení cen, následkem toho dochází ke zvyšování celkové hladiny většiny statků a sluţeb v průběhu delšího období, coţ je podstata vzniku inflace. Zvýšená poptávka by měla vyvolat i vyšší nabídku, ke které je třeba více zaměstnanců, kterým je třeba lépe zaplatit a růst mezd opět vyvolá inflační tlaky. Nic z toho nefungovalo. Příčinu si lze spojit s hrozící deflací. Období kdy klesají ceny, nejsou investice pro investory příliš zajímavé a jejich návratnost se stává do značné míry rizikovou. Pro obchodníky je nevýhodné kupovat zboţí, které bude muset prodat pouze za sníţenou cenu. Nikomu se nechce investovat do podniku, kterému klesá poptávka po jeho zboţí. Jelikoţ ceny permanentně klesají, většina lidí čeká, aţ bude ještě levněji. Nákupy, které není nutné uskutečnit bezprostředně, jsou pak odsouvány. Vzniká tak bludný kruh, čili deflační sestupná spirála. Tím, jak všichni čekají na levnější zboţí, klesají obraty podnikům. Ty jsou nuceny sniţovat produkci, v horším případě vyhlásit bankrot. USA, ale i třeba Japonsko mají s deflací z historického hlediska velmi neblahé zkušenosti.

69

Tabulka č.10. Vývoj inflace, spotřebitelské ceny, procentuální změna. Země

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Svět

3.70

3.57

3.76

3.71

4.05

6.00

2.43

3.67

4.89

4.00

Vyspělé ekonomiky Eurozóna

1.85

2.01

2.32

2.34

2.17

3.38

0.13

1.53

2.70

1.93

2.13

2.18

2.18

2.20

2.14

3.29

0.30

1.62

2.72

2.33

Kanada

2.74

1.84

2.23

2.02

2.13

2.39

0.30

1.78

2.89

1.79

Čína

1.17

3.90

1.82

1.47

4.77

5.90

-0.68

3.33

5.42

3.01

Francie

2.14

2.14

1.75

1.67

1.49

2.82

0.10

1.49

2.14

1.92

Německo

1.03

1.79

1.92

1.78

2.28

2.75

0.23

1.15

2.48

2.15

Itálie

2.81

2.27

2.21

2.22

2.04

3.50

0.76

1.64

2.90

3.01

Japonsko

-0.25

-0.01

-0.27

0.24

0.06

1.38

-1.34

-0.72

-0.29

0.04

VB

1.36

1.34

2.04

2.30

2.35

3.63

2.12

3.34

4.45

2.73

2.30

2.67

3.37

3.22

2.87

3.82

-0.32

1.64

3.14

1.97

USA 32

Zdroj: MMF. Úprava a výpočty vlastní.

Graf č. 5.

Vývoj inflace k tabulce č. 10.

7.00 6.00 5.00

SVĚT

VYSPĚLÉ EKONOMIKY

EUROZONA

KANADA

ČÍNA

FRANCIE

NĚMECKO

ITALIE

JAPONSKO

VB

USA

4.00 3.00 2.00 1.00 0.00 -1.00 -2.00 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: MMF.31 Úprava a výpočty vlastní. 32

World Economic Outlook Database. online . cit. 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

70

2010

2011

Graf č. 6.

Vývoj úrokových sazeb v některých zemích. Kanada

Japonsko

VB

USA

Eurozona

7.00 6.00 5.00 4.00 3.00 2.00 1.00 0.00 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 -1.00 Zdroj: OECD.33 Úprava vlastní.

33

Statistika. Úrokové sazby. online . citováno 28. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.oecd.org/statistics/ .

71

4.1.4 Mezinárodní obchod Mezinárodní obchod je směna zboţí či sluţeb různých subjektů určitého státu v rámci celého světového hospodářství. Míru zapojení státu (jeho ekonomiky) do mezinárodního obchodu se označuje jako otevřenost nebo uzavřenost ekonomiky. Mezinárodní obchod umoţňuje jednotlivým zemím vyuţít absolutní a komparativní výhody. To má příznivý dopad na jednotlivé národní ekonomiky.

Graf č. 7.

Vývoj světového obchodu procentní změna.

15 12.553

10.657 9.157

10

7.836

5

5.431

7.714 5.831 3.016

0 -5 -10

-10.385

-15 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Zdroj: MMF.34 Úprava a výpočty vlastní.

V grafu č. 7 je zaznamenán vývoj mezinárodního obchodu. Hodnoty dokazují velmi negativní dopady světové finanční a ekonomické krize na světový obchod, který je součástí světové ekonomiky. Pokles nastal jiţ v roce 2007. K největšímu propadu (o 13 %) došlo v roce 2009 oproti roku 2008. Podobný trend se dá vysledovat jak u exportu, tak i u importu jednotlivých sledovaných zemí (tabulka č. 11 a č. 12 a grafy v příloze č. 4 a č. 5).

34

World Economic Outlook Database. online . citováno 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

72

Tabulka č.11. Objem dovozu zboţí a sluţeb, procentuální změna. 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

5,558

10,905

7,81

8,903

7,96

3,263

-10,746

12,532

5,907

4,322

9,274

6,376

7,665

5,286

1,012

-11,887

11,367

4,408

3,100

7,093

6,009

8,272

6,729

1,944

-11,386

9,217

4,066

Rozvoj Asii

12,565

18,015

13,225

11,834

11,933

5,658

-1,255

18,676

8,949

Kanada

4,136

8,036

7,142

4,93

5,909

1,472

-13,404

13,138

6,995

Čína

21,631

19,55

13,431

16,033

13,896

3,748

4,2

20,087

9,537

Francie

0,826

5,881

5,577

5,045

5,501

0,914

-9,639

8,876

4,938

Německo

5,502

8,23

6,197

11,84

5,41

3,389

-7,981

11,07

7,44

Itálie

2,132

4,842

3,485

7,904

5,222

-2,956

-13,37

12,685

0,417

Japonsko

3,95

7,946

4,215

4,531

2,323

0,346

-15,712

11,176

6,287

VB

2,629

6,958

6,896

10,064

-1,7

-1,779

-11,031

7,965

0,513

USA

4,424

11,091

6,145

6,098

2,408

-2,688

-13,534

12,481

4,779

2009

2010

2011

-10,018

12,575

5,754

-11,274

11,975

5,314

Svět Vyspělé ekonomiky eurozóna

Zdroj: MMF.35 Úprava a výpočty vlastní.

Tabulka č.12. Objem vývozu zboţí a sluţeb, procentuální změna. 2003 Svět

5,304

2004 10,409

2005

2006

2007

2008

7,618

9,414

7,711

2,767

Vyspělé ekonomiky eurozóna

1,692

7,946

5,304

8,586

6,771

1,342

-12,656

10,905

6,241

Rozvoj Asii

11,87

15,674

17,202

17,253

14,352

5,614

-7,847

22,084

8,335

Kanada

-2,259

4,978

1,894

0,588

1,225

-4,697

-13,786

6,404

4,585

Čína

18,326

18,425

23,641

23,907

19,822

8,446

-10,33

27,765

8,772

Francie

-1,338

4,759

2,862

5,167

2,351

-0,328

-12,101

9,646

5,274

Německo

2,52

10,697

7,66

13,093

7,978

2,842

-12,815

13,705

7,812

Itálie

-1,243

6,254

3,43

8,423

6,247

-2,828

-17,506

11,59

5,626

Japonsko

9,48

13,969

6,236

9,934

8,699

1,417

-24,196

24,315

-0,081

VB

2,788

4,773

9,056

12,144

-2,481

1,205

-8,199

6,377

4,406

1,609

9,547

6,75

8,969

9,303

6,102

-9,133

11,137

6,682

3,562

USA

9,366

6,255

8,739

6,707

2,228

33

Zdroj: MMF. Úprava a výpočty vlastní.

35

World Economic Outlook Database. online . citováno 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

73

Tyto dopady lze vyloţit pomocí jevů, které s sebou krize přináší. Mezi tyto jevy, které ovlivňují světový export i import, patří:  Sníţení domácí poptávky. Pokles výdajů na spotřebu a investice v národní ekonomice vyvolá sníţení dovozů, tedy vývozů jiných států. Tento faktor se řadí k těm nejdůleţitějším, protoţe poptávka je nezbytnou podmínkou obchodu.  Nepříznivý vývoj na finančních trzích. Exportéři a importéři, kteří své aktivity financují především z úvěrů, jsou závislí na přístupu k těmto úvěrům a na úrokových sazbách.  Makroekonomická nestabilita. Obava z budoucího vývoje můţe demotivovat ekonomické subjekty vyváţet či dováţet zboţí a sluţby.  Vývoj měnových kurzů a změna kurzového reţimu. Zhodnocení měny sniţuje cenovou konkurenceschopnost exportérů a podporuje import do země a naopak. Díky podepsaným kontraktům nastávají tyto změny s určitým časovým zpoţděním. Změna kurzového reţimu dokáţe obchodování v podstatě i zastavit.  Protekcionismus. Období krizí jsou provázena snahami států chránit domácí producenty (cla nebo mnoţstevní omezení).

74

Graf č. 8.

Vývoj světového HDP, obchodu a inflace. HDP - v běžných cenách, procentní změna Inflace - procentní změna, průměrné spotřebitelské ceny Obchod -v běžných cenách, procentní změna

25 20 15 10 5 0 -5 -10 -15 -20 -25 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: MMF.36 Úprava a výpočty vlastní.

Graf č. 8 srovnává vývoj růstu světového HDP, obchodu a inflace. Od roku 2001 jsou tempa růstu světového obchodu výrazně vyšší neţ u HDP. Sniţování tempa nastalo v roce 2007. Nadále platilo, ţe tempo růstu u obchodu je vyšší. V okamţiku, kdy krize udeřila v plné síle, došlo k propadu u obou sledovaných ukazatelů. Zde uţ byl větší propad u světového obchodu. To znamená, ţe negativní dopad krize na obchod byl větší neţ na vytvářený světový HDP. Průběh inflace dokazuje, ţe změny v mezinárodním obchodu nebyly ovlivněny inflací.

36

World Economic Outlook Database. online . cit. 18. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

75

Graf č. 9.

Podíl světového exportu na světovém HDP.

UNCTADSTAT. 37 Úprava a výpočty vlastní.

Čísla v grafu č. 9 napovídají, jak se postupně zvyšoval podíl objemu světového obchodu na vytvořeném světovém HDP. S příchodem krize došlo ke sníţení HDP i objemu světového obchodu. Tento pokles je ovlivněn poklesem poptávky. Zajímavější je však pokles podílu obchodu na HDP. Ten signalizuje sniţování otevřenosti jednotlivých národních ekonomik. Toto uzavírání se světu, můţe být vyvoláno snahou jednotlivých vlád, chránit domácí výrobce.

4.1.5 Ceny komodit Významnými světovými komoditami jsou zlato a ropa. Zejména cena ropy velmi zásadně ovlivňuje světové hospodářství. V grafu č. 10 je zaznamenán cenový vývoj ropy. Cena zde byla stanovena jako prostý průměr ze tří spotových cen (APSP); Datováno Brent, West Texas Intermediate a Dubaj Fateh. Na vývoji ceny je patrný prudký růst s příchodem krize. To vyvolalo zvýšení inflace, 37

Data. online . cit. 20. 02. 2013 . Dostupné z: http://unctadstat.unctad.org/ReportFolders/reportFolders.aspx?sRF_ActivePath=P,15912&sRF_Expanded=,P,1 5912%20

76

protoţe cena ropy se odráţí prakticky ve všech spotřebních statcích současné společnosti. Cena ropy přispěla k poklesu reálného HDP a zvýšení spotřebitelských cen. Růst ceny ropy je spojen se samotným nástupem krize. K růstu přispěly i spekulativní obchody investorů, kteří se tak snaţili sníţit riziko portfolia pocházejícího z akciových trhů. Lze vysledovat i následný poměrně velký pokles. Ten přišel zcela zákonitě. Ekonomická krize, která postihla světovou ekonomiku, vyvolala sníţenou poptávku po této komoditě. V souladu s trţním hospodářstvím sníţení poptávky vede ke sníţení ceny.

Graf č. 10.

Vývoj ceny ropy v USD za barel.

110

105.098 104.008

100

106.177

97.035

90 80

79.03 64.273

70

71.128 61.777

60 53.354

50

nástup krize

40

37.76 28.234

30 24.95

20

28.892

24.331

10

World Economic Outlook Database. online . cit. 18. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

77

2013

38

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

Zdroj: MMF. 38 Úprava vlastní.

Graf č. 11.

Vývoj ceny zlata na světových burzách.

1 oz zlata v CZK

1 oz zlata v USD

Zdroj: Zlaté rezervy.39 Úprava vlastní.

Graf č. 11 je věnován další komoditě, která s krizemi a světovou ekonomikou velmi úzce souvisí. Zlato je povaţováno za kov, který si dlouhodobě uchovává svou hodnotu. Proto je investory ve zvýšené míře vyhledáván, jestliţe se obávají inflace. Totéţ platí i pro období krizí, kdy panuje finanční nejistota. Skutečnost, ţe cena zlata úzce souvisí se světovou ekonomickou situací, dokládá to, ţe soukromí investoři ho kupovali ohromné mnoţství v roce 2008, kdy vrcholila krize finančních trhů. Tehdy podle CPM Group nakoupili 41,7 milionu uncí, v roce 2009 to bylo 37 milionů uncí. Také centrální banky v roce 2009 nakoupily více zlata, neţ ho prodaly. Přitom posledních několik desítek let od doby, kdy přestal platit tzv. zlatý standard (krytí měn zlatem), své zlato hromadně prodávaly. Banky totiţ povaţují zlato za dobré zajištění v době krize a bezprostředně po ní. Graf potvrzuje, ţe cena zlata posledních deset let stále roste. V období krize lze zaznamenat výrazné zvýšení ceny, které je moţno objasnit předcházejícími informacemi 39

Grafy. online . citováno 18. 02. 2013 . Dostupné z

http://www.zlaterezervy.cz/grafy/ .

78

o zlatě. Lze ho také dát do souvislosti s úrokovými sazbami. Nízké úrokové sazby zvyšují poptávku po aktivech bez úrokového výnosu. Mezi tato aktiva právě zlato patří.40

4.2 Dopad na finanční trhy Finanční trhy představují souhrnný pojem pro všechny trhy, na kterých jsou obchodovány peněţní prostředky a cenné papíry. Jedná se o systém institucí a instrumentů zabezpečující pohyb peněz a kapitálu prostřednictvím těchto finančních nástrojů mezi ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky. Umoţňují alokovat finanční prostředky od přebytkových subjektů k deficitním. V dnešním globálním světě, který je propojen pomocí informačních technologií tak představují významnou součást světové ekonomiky. Finanční trhy se dělí podle předmětu směny. Pro zhodnocení dopadů krize na světovou ekonomiku jsem zvolil trh akciový a trh se státními dluhopisy.

4.2.1 Akciový trh Akcie jsou majetkové cenné papíry, které jsou relativně velmi likvidní, ale vyznačují se vysokou volatilitou. Mohou velmi rychle získat nebo ztratit i desítky procent. Trendy se mění nepředvídatelně ze dne na den. Vysoká volatilita je způsobena nadbytkem likvidity, kterou sebou přináší extrémně expanzivní měnová politika. Lze ji také spojit s moderními informačními technologiemi. Všichni účastníci trhu jsou velmi dobře informováni a navzájem se ovlivňují. To vede k efektu hystereze, kdy je-li trh v období růstu, tak po určitou dobu roste dál, přesto ţe většina objektivních indikátorů naznačuje propad. To platí i naopak. Akciový trh patří k trhům, na kterém se snadno vytváří spekulativní bubliny. Na jejich vznik mají vliv následující faktory: 

Akcie jsou vnímány jako výhodné investice bez rizika.



Akcie jsou nakupovány v očekávání jejich dalšího růstu ceny.



Díky zvýšené poptávce cena roste.



V určitém okamţiku je jiţ tato cena tak vysoká, ţe ji nelze ekonomicky zdůvodnit.41

40

Ceny zlata. Vliv ekonomické situace na vývoj ceny zlata. online . cit. 2013-02-19 . Dostupné z: http://ceny-zlata.eu/vliv-ceny-zlata.html . 41 Kohout, Pavel. Finance po krizi. 3 . vyd. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s. 2011. Moderní teorie portfolia. s. 136-143. ISBN 978-80-247-4019-5.

79

Graf č. 12 naznačuje vývoj akciových indexů v období krize. Index je základním statistickým indikátorem měřícím vývoj celého trhu. Z nejznámějších světových indexů jsem pouţil následující: Dow Jones Industrial Average (DJIA). Tento index se počítá jiţ více neţ 100 let a povaţuje se za indikátor nálady na mezinárodních finančních trzích. Přitom jeho hodnota je dnes stále počítána podle mechanismu, který byl zaveden v roce 1896. Dow Jones je počítán jako cenově vyváţený index – všechny společnosti jsou v něm zastoupeny podle svých absolutních akciových kurzů. To způsobuje, ţe některé společnosti s vysokým akciovým kurzem mají v indexu významnou pozici, i kdyţ, co se týče trţní kapitalizace, patří spíše k těm menším. NIKKEI 225. Japonský, který patří k nejstarším globálním indexům. Podobně jako u amerického DJIA je metoda výpočtu tohoto indexu zcela zastaralá. Zohledňuje při své kalkulaci pouze výši aktuálních kurzů. Změny ve sloţení indexu jsou velice vzácné. DAX Performance-Index. Zahrnuje 30 hlavních emisí, které jsou obchodované na německé burze ve Frankfurtu. Sloţení indexu se opírá o kombinovaný ranking zaměřený na „free float value“ a objemy burzovních obchodů. Sloţení se prověřuje kaţdé čtvrtletí. Váha technologických společností představuje téměř 30 %, naopak finanční sektor je zastoupen přibliţně 20 %. Klasické energeticky orientované společnosti v indexu zcela chybí. Výsledná volatilita indexu DAX je ve srovnání s jinými poměrně vysoká.42 Z grafu č. 12 jasně vyplývá, ţe akciové trhy reagovaly na problémy v oblasti hypoték stejně, propadem. Situace na těchto trzích, při níţ index prudce klesá, se dá označit burzovním krachem. Toto období je spojeno s mohutnými výprodeji a zvýšenou kolísavostí trhů. Burzovní krach je doprovázen opatřeními centrálních bank. Konkrétně se jedná o změnu úrokových sazeb. Podle následků, které tento krach vyvolá je moţné je rozdělit na tzv. benigní a maligní. Benigní krach je spojen pouze se ztrátami investorů na dané burze. Poměrně brzy je tento propad vystřídán opětovným růstem. Oproti tomu maligní má daleko rozsáhlejší následky. Propad je větší a trvá po delší období. Především se velmi negativně odráţí v ekonomice. To se projevuje hospodářskou stagnací, poklesem průmyslové výroby, růstem nezaměstnanosti a nestabilitou v bankovním systému. Tyto negativní následky se mohou projevovat i několik let. Pokles, který znázorňuje graf č. 12 (ten jeţ započal v roce 1997), je moţné označit jako maligní. Propad byl velký a dlouhý. Konkrétně index DAX klesal 421 dní a poklesl o téměř 55 %. I negativní následky burzovního krachu v globální 42

Invesujeme.cz. Nejznámější světové indexy. online . cit. 2013-02-28 . Dostupné z: http://investice.finance.cz/indexy/jak-obchodovat-s-indexy/nejznamejsi-svetove-indexy/ .

80

ekonomice lze vysledovat, vyvolal finanční světovou krizi. Podrobněji popíši průběh krize na vývoji indexu DJIA.

Graf č. 12.

Vývoj akciových indexů na světových burzách. DJIA

NIKKEI

DAX

19000.00 17000.00 15000.00 13000.00 11000.00 9000.00 7000.00 5000.00

1000.00

3.1.2000 3.7.2000 2.1.2001 2.7.2001 2.1.2002 1.7.2002 2.1.2003 1.7.2003 2.1.2004 1.7.2004 3.1.2005 1.7.2005 3.1.2006 3.7.2006 3.1.2007 2.7.2007 2.1.2008 1.7.2008 2.1.2009 1.7.2009 4.1.2010 1.7.2010 3.1.2011 1.7.2011 4.1.2012 2.72012 4.1.2013

3000.00

Zdroj: Bloomberg.43 Úprava vlastní.

Zajímavé srovnání nabízí graf č. 13, kde je nastíněn vývoj cen domů v USA společně s vývojem indexu DJIA. Pokles cen nemovitostí nastal jiţ v roce 2005. K ještě většímu propadu u nemovitostí došlo v roce 2006. S tímto poklesem začaly problémy na hypotečním trhu, které se přenesly do bankovního systému. Na tyto problémy akciové trhy nijak nereagovaly a po celé toto období rostly, a to poměrně slušným tempem.

43

Světové akciové indexy. online . cit. 2013-02-22 . Dostupné z: http://www.bloomberg.com/markets/stocks/world-indexes/ .

81

Graf č. 13.

Vývoj cen domů v USA a index DJIA (procentní změna).

20.0 ceny domů

DJIA

15.0 10.0 5.0 0.0 -5.0 -10.0 -15.0 -20.0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: OECD.44 Úprava vlastní.

Index DJIA začal klesat aţ v říjnu 2007, kdy dosáhl svého maxima. Změna trendu nastala po 357 dnech, kdy dosáhl svého minima. Celková hodnota indexu klesla o 50 %.

Tabulka č.13. Údaje indexu DJIA. Datum

Otevírací

Max.

Min.

Závěr

Objem

+ %

10.3.2009

6547.008

6926.488

6546.609

6926.488

640023782

5.8

10.10.2007

14165.02

14165.02

14009.51

14078.69

163281603

-0.61

15.09.2008

11416.37

11416.45

10917.51

10917.51

432965227

-4,37

Za 235 dní pokles o 19,40 %.

Max. 10. 10. 2007 - doposud se nevrátil

Za 122 dní pokles o 42,65 %.

Min. 10. 03. 2009

Zdroj: Stocktrading.45 44

Statistika. Ceny domů. online . cit. 2013-02-28 . Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/economics/house-prices_2074384x-table17 .

82

Tabulka č.14. Největší denní poklesy indexu DJIA. Datum

Otevírací

Max.

Min.

15.10.2008 01.12.2008 09.10.2008 29.09.2008 22.10.2008 20.11.2008 08.08.2011 07.10.2008 19.11.2008 05.11.2008

9301.91 8826.887 9261.69 11139.62 9027.84 7995.527 11433.93 9955.42 8420.688 9616.6

9308.76 8827.047 9448.14 11139.94 9027.84 8187.398 11434.09 10124.03 8504.637 9616.6

8530.12 8141.359 8579.19 10365.45 8335.3 7506.969 10809.85 9436.67 7987.078 9111.469

01.10.2008 10847.4 31.10.2008 9179.09

Zavěr

Objem

+ %

8577.91 8149.09 8579.19 10365.45 8519.21 7552.289 10809.85 9447.11 7997.277 9139.27

374353804 321013364 436743776 385942051 348837577 528128651 479981128 362523799 350470954 264635550

-7.78 -7.68 -7.37 -6.95 -5.63 -5.54 -5.46 -5.11 -5.03 -4.96

10882.52 10631.95 10831.07 Pokles za měsíc říjen 2008 - 13,905 9454.36 9119.2 9325.01

Zdroj: Stocktrading.43 Úprava a výpočty vlastní.

Největší denní poklesy indexu DJIA z tabulky č. 14 (hodnoty jsou zde seřazeny podle poklesů sestupně) a celkový vývoj tohoto indexu v grafu č. 14 je vhodné komparovat s některými milníky, které pokles světových akciových indexů doprovázely. Přelom roku 2006 a 2007. Nárůst úrokových sazeb v USA nad 5 %. Počet nesplácených hypotéčních úvěrů roste. Jaro 2007. Počet nesplácených hypoték v USA atakuje nové rekordy. Řada poskytovatelů úvěrů krachuje. Problémy se začínají přesouvat do reálné ekonomiky. 9. srpna 2007. Francouzská veřejně obchodovaná banka BNP Paribas zmrazila výběry hotovostí ze tří svých fondů (tyto fondy investovaly do rizikových hypoték v USA). Krize se tak dostává i do Evropy. Týţ den Evropská centrální banka (ECB) poskytuje peněţnímu trhu injekci 94,8 miliardy EUR. K podobnému kroku přistoupily další centrální banky (např. Kanady, USA a Japonska) Říjen - listopad 2007. Řada významných bank ohlásily váţné ztráty za 3. čtvrtletí. 17. března 2008. Pád banky Bear Stearns, která se stala první velkou bankou, kterou postihla krize na úvěrových trzích. Americká centrální banka oznámila (dozajista z obavy před deflací, se kterou se USA potkaly ve 30. letech), ţe hodlá pouţít všechny dostupné prostředky k tomu, aby zajistila pro ekonomiku dostatek peněz.

45

Historická data. online . cit. 2013-03-05 . Dostupné z: http://www.stocktrading.cz/export.php .

83

7. září 2008. Americká vláda oznámila, ţe převezme kontrolu nad klíčovými polostátními hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac. 15. září 2008. Americká investiční banka Lehman Brothers ţádá o ochranu před bankrotem. Stát odmítl dát na záchranu této banky peníze daňových poplatníků. 17. září 2008. Fed oznámil, ţe v součinnosti s vládou zachrání jednu z největších světových pojišťoven American International Group (AIG). Vláda převzala v pojišťovně 79,9 % akcií. 29. září 2008. Sněmovna reprezentantů odmítla plán podpory finančního systému v hodnotě 700 miliard dolarů. Tento plán byl schválen 3. října 2008. Graf č. 14.

Vývoj akciového indexu DJIA.

15000 14000 13000 12000 11000 10000

Pád Bear Steams

9000 8000 Pád Lehman 7000

Brothers

6000

Zdroj: Stocktrading.46 Úprava a výpočty vlastní.

46

Historická data. online . cit. 2013-03-05 . Dostupné z: http://www.stocktrading.cz/export.php .

84

4.2.2 Trh se státními dluhopisy Státní dluhopis je dluţný cenný papír slouţící pro financování schodku státního rozpočtu. Jeho emitentem je stát. Investice do dluhopisů je spojena s třemi hlavními riziky: úrokové, kreditní a likvidity. Úrokové představuje nebezpečí, ţe centrální banka zvýší neočekávaně základní úrokovou sazbu nebo více, neţ investoři předpokládali. Kreditní spočívá v moţnosti neplnění závazků ze strany emitenta (nedodrţení splátky úroků nebo jistiny). Riziko likvidity reflektuje situaci, kdy vlastník dluhopisu má zájem o jeho prodej před splatností, ale není ţádný zájemce o koupi. Míra rizika se odráţí ve výnosu dluhopisu. S růstem rizika roste i poţadovaný výnos, ale klesá jeho cena.

Graf č. 15.

Výnosy státních dluhopisů, splatnost 10 let.

7.00 23,73 24,22

6.00

2011 2012

5.00 4.00 3.00 2.00 1.00 0.00 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

eurozona Španělsko VB

Německo Francie USA

Řecko Itálie Japonsko

Zdroj: OECD. Bloomberg47. Úprava vlastní.

47

OECD. Statistika. Výnosy státních dluhopisů. online . cit. 2013-02-28 . Dostupné z http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/interest_rates/data/database , Bloomberg. Tržní data. online . cit. 2013-02-22 . Dostupné z http://www.bloomberg.com/ .

85

Výnosy státních dluhopisů se u většiny zemí do začátku krize pohybovaly v podobném trendu a v relativně úzkém pásmu (graf č. 15). S příchodem krize došlo na dluhopisových trzích k disintegraci. U jedné skupiny zemí došlo k růstu u druhé naopak k poklesu. Dluhopisy mají přesně danou výši výnosu. V období krize či deprese jsou proto lákavou investicí, jelikoţ přinášejí oproti ostatním investičním instrumentům jistotu alespoň určitého zhodnocení. Úrokové riziko zohledněné ve výnosu dluhopisů vzhledem k nízké inflaci a nízkým úrokovým sazbám je malé. Kreditní riziko a riziko likvidity však u některých zemí začali investoři vnímat jako zvyšující se. Důvodem byla špatná fiskální perspektiva. Vývoj veřejných financí v některých zemích je povaţován za relativně bezpečný, v jiných zemích naopak za silně nebezpečný. Státní dluhopisy zemí jako jsou USA, Japonsko, Německo jsou z pohledu pravděpodobnosti nesplacení nebo nemoţnosti okamţitého odprodeje, povaţovány investory za bezpečné. U státních dluhopisů některých zemí eurozóny (Řecko, Španělsko, Portugalsko a Irsko) kreditní riziko vzrostlo, a je spojené se špatnou fiskální politikou, jejímţ výsledkem je velký nárůst zadluţenosti jednotlivých států (graf č. 16). Vlády těchto zemí se snaţí podpořit domácí ekonomiku prostřednictvím zvýšených vládních výdajů. Vzhledem k probíhající recesi nelze tyto výdaje pokrýt z příjmů. Jsou si tedy nuceny půjčovat prostřednictvím státních dluhopisů. Čím více si půjčují, tím více roste jejich dluh. S růstem dluhu jsou nuceny nabízet vyšší výnos u dluhopisů. To potvrzuje srovnání grafu č. 15 a č. 16. Země s nejvyšším státním dluhem mají i nejdraţší dluhopisy. Výjimkou jsou USA a Japonsko. Japonsko je zemí, která má nejvyšší zadluţení a nejniţší výnos u státních dluhopisů. Proč investoři poţadují například od Itálie daleko vyšší výnos neţ od Japonska? Přesto, ţe Itálie není tak hrozivě zadluţena jako Japonsko? Vysvětlení lze nalézt v jedné z typických vlastností Japonců. Ti, krom toho, ţe jsou velmi pracovití, jsou i spořiví. Díky tomuto vysokému sklonu k úsporám si Japonsko na své dluhy půjčuje od domácích subjektů. Obyvatelé USA rozhodně nepatří k těm nejspořivějším, spíše naopak. Zde je důvod jiný. Státní dluhopisy USA jsou povaţovány za nejbezpečnější investici na světě, proto investoři nepoţadují vysoký výnos. Srovnáním grafů č. 15 a č. 16 lze vypozorovat, ţe u některých zemí zadluţení neklesá a roste, přesto ţe u těchto zemí výnosy z dluhopisů klesají. Objasněním tohoto jevu je přístup Evropské centrální banky. Ta se v zájmu udrţení stability Evropské jednotné měny, snaţí pomoci těm zemím, které jsou součástí eurozóny. Začala tedy ve velkém skupovat dluhopisy problémových zadluţených zemí. Důsledkem toho výnosy dluhopisů těchto zemí poklesly.

86

Graf č. 16.

Hrubý veřejný dluh, procento nominálního HDP.

220 Japonsko

200 180

Řecko

160 140

Itálie 120 USA 100 Kanada 80

Francie Německo Španělsko

60

VB

40 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: OECD.48 Úprava vlastní.

4.3 Makroekonomická rovnováha Makroekonomická rovnováha je důleţitým předpokladem udrţitelného ekonomického růstu. Podporuje vytváření nových pracovních míst, usnadňuje strukturální změny a podporuje příliv přímých zahraničních investic. Dále přispívá k lepšímu fungování finančního sektoru. Snazším přístupem k finančním prostředkům posiluje soukromé investice. Právě porušení této rovnováhy u většiny zemí světa je povaţováno za jednu z příčin současné globální krize. Makroekonomickou rovnováhu je třeba vnímat z části jako vnitřní, která je spojena s národní ekonomikou jednotlivých států. Z části jako vnější, která je spojena s globální ekonomikou. 48

Statistika. Dluh. online . cit. 2013-02-28 . Dostupné z http://www.oecd.org/statistics/ .

87

4.3.1 Vnitřní nerovnováha Pro makroekonomickou rovnováhu je určující vztah mezi domácí nabídkou a poptávkou. Právě v interakci nabídky a poptávky se rovnováha vytváří. Původ makroekonomické nerovnováhy bývá často v tom, ţe země více statků a sluţeb spotřebovává, neţ vytváří (domácí poptávka převyšuje domácí nabídku). Tato mezera je pak zaplněna dovozem, který převyšuje vývoz (čistý vývoz je záporný). Záporné saldo zahraničního obchodu tak vytváří nerovnováhu. Umoţňuje ovšem na druhou stranu vyšší domácí uţití HDP oproti jeho tvorbě. Tyto skutečnosti lze vyjádřit rovnicí, která naznačuje, jak nedostatečné HDP je nahrazováno importem a naopak.

SPOTŘEBA

INVESTICE

VÝVOZ ZBOŢÍ A SLUŢEB

DOVOZ ZBOŢÍ A SLUŢEB

HDP = C + I + (Ex - Im)

A = DOMÁCÍ POPTÁVKA

HDP - A = Ex - Im

Rozdíl mezi domácí nabídkou (HDP) a domácí poptávkou (A) se rovná saldu zahraničního obchodu se zboţím a sluţbami. V řadě zemí je zdrojem vnější nerovnováhy, která se souhrnně projevuje v bilanci běţného účtu platební bilance. To, jak na tom některé země se zahraničním obchodem byly a jsou, je zaznamenáno v grafu č. 17.

88

Graf č. 17.

Salda zahraničního obchodu.

2000 2007

2001 2008

2002 2009

2003 2010

2004 2011

2005 2012

2006

25 5 Kanada

Francie Německo

Řecko

Itálie

Japonsko

VB

USA

Čína

-15 -35 -55 -75 Zdroj: OECD.49 Úprava vlastní.

4.3.2 Vnější nerovnováha Širší hledisko makroekonomické rovnováhy vychází ze vztahu mezi národními úsporami a domácími investicemi. Tento vztah bere na zřetel i vliv rozdělování důchodu mezi národní ekonomikou a světem. Nabídku zde představuje národní disponibilní důchod. Ten zobrazuje důchod, který národní ekonomice zbývá po procesu prvotního a druhotného rozdělení (jedná se o saldo prvotních důchodů a běţných transferů se zahraničím). Pro tyto vztahy platí následující rovnice:

HNDD = HDP + NY +NCT

rovnice tvorby hrubého národního disponibilního důchodu

HNDD = C + S

rovnice pouţití hrubého národního disponibilního důchodu

CAB = (X – M) + NY + NCT

rovnice běţného účtu

HNDD – hrubý národní disponibilní důchod 49

Statistika. Mezinárodní obchod. online . cit. 2013-02-28 . Dostupné z

89

http://www.oecd.org/statistics/ .

NY – saldo prvotních důchodů rezidentů s nerezidenty NCT – saldo běţných transferů ve vztahu k zahraničí CAB – saldo běţných transakcí rezidentů s nerezidenty S – národní úspory C - spotřeba I - investice X - vývoz M - dovoz

Dosadíme-li do rovnice tvorby HNDD komponenty z rovnice pouţití HNDD a místo HDP obecnou rovnici národního účetnictví, dostaneme:

C + S = C + I + (X – M) + NY + NCT

S = I + CAB

CAB

CAB = S - I

Země, které vytvářejí více úspor, neţ jsou jejich investice, mají přebytek na běţném účtu platební bilance, a mohou tak část svých úspor poskytnout jiným zemím. V grafu č. 18 to jsou: Čína, Japonsko, Německo a Kanada. Jiné země (především rozvíjející se, ale i vyspělé např. USA), májí naopak nedostatek národních úspor a musí tak část svých investic pokrýt z vnějších zdrojů (v grafu vyčnívá především Řecko). Vnitřní nerovnováha (vztah úspor a investic) se tak projeví ve vnější nerovnováze (bilance běţného účtu platební bilance). Pokud úspory a investice rozdělíme na soukromé (p) a vládní (g), potom platí: (Sp -Ip) + (Sg -Ig) = CAB Z této rovnice vyplývá, ţe deficit vládního sektoru (Sg - Ig) je nutné financovat z úspor soukromého sektoru nebo ze zahraničních zdrojů. Vysoké vládní deficity (deficity veřejných rozpočtů) se stávají v řadě zemí zdrojem schodků běţného účtu platební bilance (deficit 90

vládního sektoru není dán pouze mezerou mezi úsporami a investicemi vládních institucí, ale i kapitálovými transfery a čistým pořízením nevyráběných nefinančních aktiv). Graf č. 18.

Salda úspor a investic v jednotlivých zemích. 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2007

2008

2009

2010

1011

2012

2006

10

5

0 Kanada

Francie Německo

Řecko

Itálie

Japonsko

VB

USA

Čína

-5

-10

-15 Zdroj: MMF. 50 Úprava vlastní.

Deficit běţného účtu platební bilance u ekonomicky méně vyspělých zemí má své opodstatnění. Tyto země potřebují investice k dosaţení ekonomického růstu a k zmenšování rozdílů v ekonomické oblasti oproti vyspělým zemím. Země s nízkým HDP na obyvatele nejsou schopny generovat dostatek národních úspor ke krytí investic. Potřebují tedy vyuţít zahraniční zdroje financování. V době hospodářské expanze se ovšem deficity staly neúměrně vysoké. Byly vytvářeny nejen potřebou investic, ale i dalšími faktory. Mezi tyto faktory je moţné zařadit nadměrný růst mezd a spotřeby, který neodpovídal růstu produktivity práce. Vznik bublin na trhu nemovitostí. Rozsáhlé úvěry soukromému sektoru, jenţ umoţňoval dostatek volných finančních prostředků a nízké úrokové sazby. V období expanze se zvyšuje domácí poptávka, která převýší domácí nabídku. To je umocněno vyuţitím dosud volných výrobních kapacit. Poptávka je pak kryta dovozem, který začne převyšovat vývozy. Snaha o 50

World Economic Outlook Database. online . cit. 2013-02-18 . Dostupné z http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .

91

ekonomický růst prostřednictvím vyšší spotřeby a investic tak ohroţuje rovnováhu. Z tohoto pohledu je zajímavé, ţe deficit běţného účtu bývá zpravidla vyšší v průběhu expanze, kdy investice rostou, a míra úspor klesá. V období recese je tomu naopak a deficit se sniţuje (lze vysledovat v grafu č. 18). Finanční trhy a měnová politika ovlivňují rovnováhu prostřednictvím mnoţství finančních prostředků, poskytnutých úvěrů a výší úrokových sazeb. Dominantní význam má mezinárodní tok kapitálu a s ním spojený příliv přímých zahraničních investic. Ty sice podporují exportní výkonnost národních ekonomik, ale vedou k odlivu prvotních důchodů ve formě dividend a reinvestovaných zisků. Globalizace a intenzifikace obchodních a kapitálových toků přispěla k narušení globální makroekonomické rovnováhy. Značně rozvinutý finanční sektor, liberalizace kapitálových toků, nízké úrokové sazby, to vše umoţnilo expanzi půjček a úvěrů, které dokázaly pokrýt deficity běţných účtů jedné skupiny zemí z úspor té druhé. Paradoxně neplynul kapitál od vyspělých zemí k rozvíjejícím. Největším příjemcem zahraničních úspor byla ekonomika USA. Největší přebytky vykazovala Čína a Japonsko. Finanční krize narušila toky tohoto kapitálu a otevřela problémy, které skýtají jak deficity, tak přebytky běţných účtů. Země s vysokými schodky běţného účtu a velkým zahraničním dluhem, byly s nástupem finanční krize vystaveny silnému šoku a potíţím při financování deficitu, prohloubily recesi a ztíţily průběh oţivení. Země se značnými přebytky, které opíraly svůj růst o vývozy, byly v době recese negativně ovlivněny poklesem světové poptávky.51

4.4 Prognóza vývoje světové ekonomiky Odhadovat vývoj světové ekonomiky je sloţité. I některé významné instituce se ve svých prognózách mírně rozcházejí. Tyto odhady mohou být velmi snadno narušeny nějakou nepředvídatelnou událostí v podobě přírodní katastrofy nebo válečného konfliktu. Pokud se tyto odhady opřou o dosavadní vývoj, dá se očekávat, ţe trend, který nastal, bude pokračovat. U vyspělých ekonomik se dá předpokládat jen velmi malý růst, spíše stagnaci. U rozvíjejících se zemí lze očekávat hospodářský růst podstatně větší, a bude pravděpodobně doprovázen i vyšší inflací. Očekávání růstu je moţné zdůvodnit tím, ţe rozvojové země loni zaznamenaly jeden z nejslabších růstů za posledních deset let. Z části byla na vině nejistota kolem eurozóny a jejího setrvání pohromadě, coţ byly obavy, které vrcholily v květnu a červnu 2012. Od té 51

Ekonomické listy. Prof. Ing. Vojtěch Spěváček, DrSc. Makroekonomická nerovnováha – vážný problém světové ekonomiky. 03. 2011[online]. [cit. 2013-03-10]. Dostupné na:

92

doby se však podmínky na finančních trzích podstatně zlepšily a obnovil se také tok kapitálu do rozvojových zemí. Očekávaný špatný hospodářský vývoj u vyspělých zemí pramení z nejistého budoucího ekonomického vývoje. Ten je spojen s probíhající konsolidací veřejných financí, která velmi negativně ovlivňuje spotřebu domácností a investiční aktivitu firem. Německo, které je povaţováno za ekonomického tahouna celé eurozóny, za poslední rok vykazovalo jen nepatrný růst. Je tedy velmi pravděpodobné, ţe celá ekonomika eurozóny i nadále setrvá v recesi. U Japonska se všeobecně očekává tempo ekonomické výkonnosti nad jednoprocentní úrovní a zároveň se mu podaří postupně se vymanit z obávaného deflačního vývoje. Mírný optimismus je očekáván u dat o americké ekonomice. Je však podmíněn nalezením střednědobého řešení fiskálních problémů USA. Zatímco u rozvíjejících se zemí je očekáván růst inflace, u ekonomicky vyspělejších zemí se dá předpokládat její stagnace kolem 2 %. V těchto zemích je vysoká nezaměstnanost. Tlak na růst cen a mezd tak bude velmi malý. Výjimkou by mohlo být Japonsko. Zde se inflace pohybovala kolem nuly nebo byla i v záporných hodnotách, dá se tedy očekávat její růst. Výhledy úrokových sazeb ukazují na jejich mírný setrvalý nárůst, a to jak v eurozóně, tak i ve Spojených státech. Tam by však tento nárůst mohl být pozvolnější. Vývoj ceny ropy ukazuje na její mírný pokles z aktuálně zvýšené úrovně. Není-li očekáván růst globální ekonomiky, lze usuzovat, ţe sníţená poptávka po ropě vyvolá pokles její ceny. V grafu č. 19 je představena prognóza vývoje HDP některých zemí. Z institucí, které výhled uvádějí, jsem vybral následující: CF - Consensus Forecasts BoJ - Japonská centrální banka ECB - Evropská centrální banka Fed - Federální rezervní systém (centrální banka USA) MMF - Mezinárodní měnový fond OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Největší shoda panuje u odhadu vývoje u eurozóny. Nejmenší shoda u Číny. U Japonska je všeobecně očekáván růst, ale centrální banka Japonska to vidí naopak pesimisticky. Po mírném růstu v tomhle roce očekává propad v roce následujícím. U USA se odhad centrální banky také liší. Růst je očekáván všeobecně, ovšem Fed věří ekonomice USA mnohem více, neţ ostatní instituce. 93

Graf č. 19.

Výhled vývoje HDP u některých zemí.

ČÍNA

EUROZONA

4.00

14.00

3.00

13.00

2.00

12.00

1.00

11.00

0.00

10.00 -1.00

9.00

-2.00

8.00

-3.00 2007 2008 2009 20010 2011 2012 2013 2014 2015

7.00

MMF

OECD

CF

-4.00 -5.00 MMF CF

OECD ECB

EUROSTAT

USA

JAPONSKO 4.00 4.00

3.00 2.00

2.00

1.00 0.00 0.00 -2.00

-1.00 -2.00

-4.00

-3.00 -6.00 MMF EUROSTAT BoJ

OECD CF

-4.00 MMF

Zdroj: ČNB.52 Úprava vlastní.

52

Globální ekonomický výhle . online . cit. 2013-03-15 . Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/gev/ .

94

OECD

CF

Fed

Mezi významné faktory, které by mohly velmi výrazně ovlivnit budoucí vývoj světové ekonomiky ve všech oblastech je Tobinova daň. Ekonomický nástroj, který má umoţnit zdanění čistě spekulativních operací na devizových trzích. V sedmdesátých letech 20. století ji navrhl nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin. S obdobou této daně přišla i Evropská komise EU, která 14. 2. 2013 oznámila, ţe by se měla od začátku roku 2014 v 11 zemích eurozóny platit daň z finančních transakcí. Navrhovaná sazba této daně je u obchodů s akciemi a dluhopisy 0,1 % z objemu a na obchody s deriváty 0,01 %. Tato daň by se měla platit z kaţdého cenného papíru nebo derivátu podle toho, kde byl emitován, bez ohledu na to, kde se s ním obchoduje. Neměla by se vztahovat na běţné finanční operace občanů a podniků typu: hypotéky, pojištění, podnikové úvěry. EU tuto daň vidí jako jednu z moţných řešení evropské dluhové krize.53

53

ZAVADILOVÁ, Tereza. ZÁRUBA, Igor. ČNB: Tobinova daň nakazí i český trh. [online]. 18. 02. 2013. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z: .

95

Závěr Na základě prostudovaného materiálu, který se mi podařilo k tématu této práce shromáţdit, jsem dospěl k tomuto závěru. Světovou ekonomiku jednoznačně ovlivnila Světová hospodářská krize z 30. let 20. století a krize, která vypukla v USA v roce 2007. Vzhledem k aktuálnosti této práce jsem zvolil právě tuto poslední, a té věnoval největší prostor. Latinskoamerická a Asijská krize příliš velký dopad na světovou ekonomiku neměly. Ekonomiky těchto zemí ani nepatří k těm, které jsou vzorovým příkladem dobře fungujících ekonomik, přesto jsem je do této práce zařadil. Na těchto krizích se mi podařilo velmi dobře zachytit jejich zákonitosti a jsou tak velmi dobrým demonstrativním příkladem pro čtenáře. Ruské krizi jsem věnoval relativně malý prostor a zařadil jsem ji do diplomové práce především proto, aby byl výčet krizí úplný. Cílem diplomové práce bylo zhodnotit vliv ekonomické a finanční krize na vývoj světové ekonomiky. Zhodnocení jsem vypracoval především ve čtvrté části a snaţil jsem se tak naplnit stanovený cíl. Diplomová práce je zpracována v souladu se zadáním a se záměry, které jsem si stanovil v úvodu. Celosvětová finanční krize započala hypoteční krizí na území Spojených států amerických, kde se přelila do krize finanční a následně se přesunula do zbytku světa. K problémům na americkém hypotéčním trhu se postupně přidávaly další faktory, jeţ po kombinaci utvořily základ hospodářských poklesů. Krize přinesla značné ztráty ve výrobě, investicích, zahraničním obchodě a vedla ke zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení veřejných financí. V současné době se většina ekonomik nachází ve fázi mírného růstu, čímţ není naplněna definice krize. Přesto se domnívám, ţe na základě ukazatelů, především nezaměstnanosti v jednotlivých zemích a stavu veřejných financí, je moţné tvrdit, ţe se světová ekonomika v krizi stále nachází. Tím se potvrzuje hypotéza z úvodu práce. Porovnáním Velké hospodářské krize a současné krize lze vysledovat společné rysy. Jejich podstata tkví v charakteru hospodářského cyklu. Období ekonomického růstu dospěje ke svému vrcholu, po němţ následuje stagnace. Po velmi silném růstu světové ekonomiky postihla převáţnou většinu zemí světa nejhlubší recese v celém poválečném období, která byla do značné míry synchronizovaná, a proto je moţné hovořit o globální recesi světové ekonomiky. Recesi předcházela krize světového finančního systému ovlivněná celou řadou faktorů. Mezi tyto faktory patří nízké úrokové míry, předcházející dostatek likvidity, silný růst úvěrů a cen aktiv (především nemovitostí) i poskytování půjček klientům neschopných splácení. Nepříznivě působily i sloţité kapitálové a vysoce rizikové operace s vyuţitím

96

sofistikovaných finančních nástrojů i nedostatečná transparentnost a regulace finančního trhu. V globálním a značně liberalizovaném finančním systému se tak krize velmi snadno přelila z USA do Evropy a dalších zemí. V přístupu některých zemí k současné krizi je moţné zaznamenat odkaz Velké hospodářské krize. USA se ve 30. letech soustředily na obranu zlatého standardu na úkor domácí ekonomiky, snaţily se vyrovnávat rozpočtové schodky a odmítly poskytnout hotovost ohroţeným bankám. U současné krize se neváhají velmi výrazně zadluţovat (přesto, ţe byly zadluţeny před vypuknutím krize) a snaţí se ekonomiku podpořit obrovským přílivem peněz. Banky, které byly ve špatném stavu, v podstatě znárodnily. To se s odstupem času jeví jako velmi rozumné, protoţe tento krok bude pro USA v konečném důsledku ziskový. Německo se ve 30. letech potýkalo s obrovskou hyperinflací, kdy milióny pracujících lidí byly oţebračeny a veškeré jejich ţivotní úspory přišly vniveč. Zdecimována byla především střední vrstva obyvatelstva, která měla pouze finanční úspory a ţádné věcné hodnoty. V současné době se Německo podobného vývoje bojí a zavrhuje stabilizaci ekonomického cyklu prostřednictvím fiskální a monetární expanze. Odmítá umoţnit Evropské centrální bance, aby působila jako věřitel poslední instance, protoţe se obává morálního hazardu a oslabení monetární stability. Jedním z významných činitelů současné krize je nesoulad v platebních bilancích jednotlivých zemí. Některé země mají hluboký deficit, jiné naopak vysoký přebytek. Sníţení těchto nerovnováh je váţný celosvětový problém. Jeho vyřešení vyţaduje koordinaci hospodářských politik, které by vedlo k nutným změnám v deficitních i přebytkových zemích. Jde o obtíţný a dlouhodobý úkol, který vyţaduje v deficitních zemích zvýšení konkurenceschopnosti, jeţ by posílila exporty, a omezení domácí poptávky prostřednictvím sniţování fiskálních deficitů a střídmého růstu mezd. Země se značnými přebytky běţného účtu by naopak měly posilovat domácí poptávku. Dalším významným faktorem s rozhodujícím vlivem na vznik a průběh krize je financializace světové ekonomiky a nesoulad mezi objemem finančních prostředků umístěných v reálné a ve spekulativní ekonomice. Ten je umocněn tím, ţe výnos vytvořený v reálné ekonomice je přesouván do spekulativní. Moţným řešením tohoto problému je zdanění finančních transakcí, které navrhuje Evropská komise EU. Dle mého názoru je to cesta správným směrem, ale tato daň musí být řešena v globálním měřítku, nikoli pouze lokálním. Návrh, aby se daň platila z kaţdého cenného papíru nebo derivátu podle toho, kde byl emitován, bez ohledu na to, kde se s ním obchoduje, je špatný. Výsledkem tohoto kroku bude jistě přesun emisní aktivity do zemí, kde se tato daň platit nebude. Problematika daně z finančních transakcí je mnohem hlubší neţ jen to, zda bude uvalena lokálně nebo globálně. 97

Obchody s deriváty jsou mnohonásobně větší neţ celosvětové HDP. Zdanění tedy na tuto oblast dolehne velmi citelně. Zvýšení nákladů pro spekulanty s nízkou marţí a vysokým objemem obchodů donutí tyto obchodníky hledat trhy, jeţ nebudou touto daní postihnuty. Odliv tohoto druhu obchodů však neprospěje nikomu, jelikoţ spekulanty daná likvidita sniţuje spready a vytváří hloubku trhu. Vzhledem k tomu, ţe se tito obchodníci zaměřují i na trhy státních dluhopisů evropských zemí, můţe se tato daň při odlivu spekulačního kapitálu ukázat jako kontraproduktivní. V době zpracování mé diplomové práce se staly velmi aktuální problémy Kypru. Tato země nutně potřebuje zahraniční pomoc, aby se vyhnula platební neschopnosti (bankrotu) a mohla vyplatit důchody a mzdy státním zaměstnancům. Původ této krize je téměř totoţný jako u krizí, které charakterizuji a analyzuji v této práci. Růst mezd a levné úvěry vyvolaly růst spotřeby, bublinu na trhu nemovitostí a vysoké schodky platební bilance. Fatální se ukázala provázanost kyperských a řeckých bank. I zde krize nenastala ze dne na den. Kypr byl jiţ delší dobu v ekonomicky neúnosném stavu a bylo jen otázkou času, kdy se přemění latentní krize v krizi otevřenou. Kyperské banky poskytly půjčky v rozsahu osminásobku ekonomického výstupu země, zatímco průměr v EU činí tři a půl násobek. Unie tedy poţaduje, aby záchranu bankovního sektoru zaplatily alespoň částečně z vlastních zdrojů. Je evidentní, ţe problémy Řecka se přesouvají dále. Nabízí se zde srovnání s krizí Latinskoamerickou a Asijskou. Tyto země se z problémů dostaly teprve tím, ţe přestaly bránit svoji měnu a přistoupily k její devalvaci. Řecko tuto moţnost nemělo. Téma a zpracování pramenů k diplomové práci mi přineslo mnoho nových a zajímavých informací k dané problematice, které jsem se snaţil předat dále čtenářům.

98

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Bibliografie: 1. CIHELKOVÁ, Eva a kol. Měnící se uspořádání světa a nové formy vládnutí. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2011. 262 s. ISBN 978-80-245-1776-6. 2. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 710 s. ISBN 80-7179-891-6. 3. KOHOUT, Pavel. Finance po krizi. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Grada Publishing, a.s. 2011. Finanční trhy a instituce 328 s. ISBN 978-80-247-4019-5. 4. KRUGMAN, Paul. Návrat ekonomické krize. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2009. 176s. ISBN 978-80-7021-984-3. 5. KUNEŠOVÁ, Hana. Světová ekonomika pro distanční studium. Jarý, Čestmír. Martinčík, David. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity. 2005. 236 s. ISBN 80-7043-372-8. 6. LIŠKA, Václav a kol. Makroekonomie. Professional publishing, 2002. 554 s. ISBN 80-86419-27-4. 7. SOJKA, Milan. Malá encyklopedie moderní ekonomie. Konečný, Bronislav. Praha: Libri s.r.o. 1996. s. 81-90. ISBN 80-85983-05-2. 8. ŢÍDEK, Libor. Dějiny světového hospodářství. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 391 s. ISBN 978-80-7380-035-2.

Internetové zdroje 1. BANKOVNICTVÍ. Dostupné z: < http://bankovnictvi.ihned.cz/.> 2. BLOOMBERG. Dostupné z:

http://www.bloomberg.com/ .

3. ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Dostupné z: 4. DŮM FINANCÍ.cz Dostupné z: < http://dumfinanci.cz/>. 5. E15.cz. Dostupné z: < http://www.e15.cz/>. 6. EUROEKONOM.CZ Dostupné z: http://www.euroekonom.cz/ . 7. EUROSTAT:Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database . 8. EVROPSKÁ KOMISE. Dostupné z: .

99

9. FINMAG, Peníze v souvislostech Dostupné z:

http://www.finmag.cz/ .

10. INICIATIVA PROTI EKONOMICKÉ GLOBALIZACI. Dostupné z: http://www.inpeg.ecn.cz . 11. MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND: Dostupné z http://www.imf.org/external/data.htm . 12. OECD: Dostupné z: http://www.oecd.org/ . 13. PENÍZE.cz. Dostupné z

http://www.penize.cz/ .

14. STOCKTRADING. Dostupné z http://www.stocktrading.cz/. 15. STŘEDOEVROPSKÉ CENTRUM PRO FINANCE A MANAGEMENT. Dostupné z: . 16. SVĚTOVÁ BANKA. Dostupné z:

http://data.worldbank.org/ .

17. UNCTADSTAT. Dostupné z: < http://unctadstat.unctad.org>. 18. UNITED NATIONS STATISTICS DIVISION. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/default.htm . 19. ZLATÉ REZERVY. Dostupné z:

http://www.zlaterezervy.cz/ .

Příspěvky v periodiku 1. ČESKÝ FINANČNÍ A ÚČETNÍ ČASOPIS. Dostupné z: < http://www.vse.cz/cfuc/> 2. EKONOMICKÉ LISTY. 03/2011. Dostupné z:

100

Seznam tabulek TABULKA Č.1. TABULKA Č.2. TABULKA Č.3. TABULKA Č.4. TABULKA Č.5. TABULKA Č.6. TABULKA Č.7. TABULKA Č.8. TABULKA Č.9. TABULKA Č.10. TABULKA Č.11. TABULKA Č.12. TABULKA Č.13. TABULKA Č.14.

PRŮMYSLOVÁ VÝROBA VE VYBRANÝCH ZEMÍCH (1929=100). ...................... 26 EKONOMICKÉ UKAZATELE SPOJENÝCH STÁTŮ MEZI LETY1929-1940*. ...... 28 SVĚTOVÁ PRODUKCE A CENY 1929-1932 (INDEX, 1929=100) ............................ 29 VÝVOJ HDP (PROCENTNÍ ZMĚNA) V NĚKTERÝCH ZEMÍCH (BĚŢNÉ CENY). 44 HDP V MILIARDÁCH DOLARŮ (BĚŢNÉ CENY). .................................................... 44 MEZINÁRODNÍ OBCHOD V MILIARDÁCH DOLARŮ. .......................................... 45 ČISTÝ PŘÍLIV ZAHRANIČNÍCH INVESTIC V MILIARDÁCH DOLARŮ. ............ 45 HDP VE STÁLÝCH CENÁCH, PROCENTUÁLNÍ ZMĚNA. ..................................... 67 MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI, PROCENTO Z CELKOVÉ PRACOVNÍ SÍLY. ......... 68 VÝVOJ INFLACE, SPOTŘEBITELSKÉ CENY, PROCENTUÁLNÍ ZMĚNA. .......... 70 OBJEM DOVOZU ZBOŢÍ A SLUŢEB, PROCENTUÁLNÍ ZMĚNA. ......................... 73 OBJEM VÝVOZU ZBOŢÍ A SLUŢEB, PROCENTUÁLNÍ ZMĚNA. ......................... 73 ÚDAJE INDEXU DJIA. ................................................................................................. 82 NEJVĚTŠÍ DENNÍ POKLESY INDEXU DJIA............................................................. 83

101

Seznam grafů GRAF Č. 1. GRAF Č. 2. GRAF Č. 3. GRAF Č. 4. GRAF Č. 5. GRAF Č. 6. GRAF Č. 7. GRAF Č. 8. GRAF Č. 9. GRAF Č. 10. GRAF Č. 11. GRAF Č. 12. GRAF Č. 13. GRAF Č. 14. GRAF Č. 15. GRAF Č. 16. GRAF Č. 17. GRAF Č. 18. GRAF Č. 19.

CELKOVÉ MĚSÍČNÍ DOVOZY 75 ZEMÍ (V MILIONECH ZLATÝCH DOLARŮ). ......... 24 INDEX MEZIROČNÍHO TEMPA RŮSTU HDP. ................................................................... 36 VÝVOJ AKCIOVÝCH INDEXŮ. ........................................................................................... 46 VÝVOJ HDP (BAZICKÝ INDEX, ROK 2000=100 %). ......................................................... 67 VÝVOJ INFLACE K TABULCE Č. 10. .................................................................................. 70 VÝVOJ ÚROKOVÝCH SAZEB V NĚKTERÝCH ZEMÍCH. ............................................... 71 VÝVOJ SVĚTOVÉHO OBCHODU PROCENTNÍ ZMĚNA. ................................................ 72 VÝVOJ SVĚTOVÉHO HDP, OBCHODU A INFLACE. ....................................................... 75 PODÍL SVĚTOVÉHO EXPORTU NA SVĚTOVÉM HDP. ................................................... 76 VÝVOJ CENY ROPY V USD ZA BAREL. ....................................................................... 77 VÝVOJ CENY ZLATA NA SVĚTOVÝCH BURZÁCH. .................................................. 78 VÝVOJ AKCIOVÝCH INDEXŮ NA SVĚTOVÝCH BURZÁCH. ................................... 81 VÝVOJ CEN DOMŮ V USA A INDEX DJIA (PROCENTNÍ ZMĚNA). ......................... 82 VÝVOJ AKCIOVÉHO INDEXU DJIA. ............................................................................. 84 VÝNOSY STÁTNÍCH DLUHOPISŮ, SPLATNOST 10 LET. .......................................... 85 HRUBÝ VEŘEJNÝ DLUH, PROCENTO NOMINÁLNÍHO HDP. .................................. 87 SALDA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU. ........................................................................... 89 SALDA ÚSPOR A INVESTIC V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH. ....................................... 91 VÝHLED VÝVOJE HDP U NĚKTERÝCH ZEMÍ. ........................................................... 94

Seznam příloh PŘÍLOHA Č. 1 VÝVOJ HDP (PROCENTNÍ ZMĚNA) V NĚKTERÝCH ZEMÍCH. PŘÍLOHA Č. 2 VÝVOJ HDP VE STÁLÝCH CENÁCH, PROCENTUÁLNÍ ZMĚNA. PŘÍLOHA Č. 3 VÝVOJ NEZAMĚSTNANOSTI, PROCENTO Z CELKOVÉ PRACOVNÍ SÍLY. PŘÍLOHA Č. 4 OBJEM DOVOZU ZBOŢÍ A SLUŢEB V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH. PŘÍLOHA Č. 5 OBJEM VÝVOZU ZBOŢÍ A SLUŢEB V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH.

102

Příloha č. 1 Vývoj HDP (procentní změna) v některých zemích, v běţných cenách. USA

THAJSKO

1994

1995

INDONESIE

KOREA

SINGAPUR

TCHAJ-WAN

70 60 50 40 30 20 10 0 -10 -20 -30 -40 -50 -60 1996

1997

1998

1999

2000

Zdroj: Mezinárodní měnový fond: World Economic Outlook Database. online . citováno 18. 12. 2012 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/1999/01/data/ .Úprava a výpočty vlastní.

Příloha č. 2 Vývoj HDP ve stálých cenách, procentuální změna. 20 SVĚT EUROZONA KANADA FRANCIE ITALIE VB

15

VYSPĚLÉ EKONOMIKY ASIE ČÍNA NĚMECKO JAPONSKO USA

10

5

0

-5

-10 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Zdroj: MMF. World Economic Outlook Database. online . citováno 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .Úprava a výpočty vlastní.

2012

Příloha č. 3 Vývoj nezaměstnanosti, procento z celkové pracovní síly. 12

11

Vyspělé ekonomiky

Eurozona

Kanada

Čína

Francie

Německo

Itálie

Japonsko

VB

USA

10

9

8

7

6

5

4

3 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: MMF. World Economic Outlook Database. online . citováno 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .Úprava a výpočty vlastní.

Příloha č. 4 Objem dovozu zboţí a sluţeb v jednotlivých zemích, procentuální změna. Svět

Vyspělé ekonomiky

Eurozóna

Rozvoj Asii

Kanada

Čína

Francie

Německo

Itálie

Japonsko

Spojené království

Spojené státy

25

20

15

10

5

0

-5

-10

-15

-20 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Zdroj: MMF. World Economic Outlook Database. online . citováno 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .Úprava a výpočty vlastní.

Příloha č. 5 Objem vývozu zboţí a sluţeb v jednotlivých zemích, procentuální změna. Svět Eurozóna Kanada Francie Itálie Spojené království

40

Vyspělé ekonomiky Rozvoj Asii Čína Německo Japonsko Spojené státy

30

20

10

0

-10

-20

-30 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Zdroj: MMF. World Economic Outlook Database. online . citováno 11. 02. 2013 . Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2012/02/weodata/index.aspx .Úprava a výpočty vlastní.