Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy

Okolnosti polehčující a přitěžující Bakalářská práce

Autor:

Romana Obhlídalová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Mojmír Pokorný

Duben, 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literatura. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……………………………………. v Praze dne 30. Dubna 2011

Romana Obhlídalová

2

Poděkování Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu práce panu Mgr. Mojmíru Pokornému za jeho ochotu a pomoc.

3

Anotace V bakalářské práci jsem se zaměřila na vymezení pojmu trestní čin, pachatel, spolupachatel a na zásady ukládání trestů. Dále zde popisuji jednotlivé okolnosti polehčující a přitěţující dle trestního zákoníku.

Annotation In my thesis, i focused on the definition of criminal offence, perpetrator, accomplice and the principles of sentencing. Also describe the various mitigating and aggravating circumstances under the penal code.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 9 1 Trestný čin ............................................................................................................................. 10 2 Pojem trestného činu a jeho znaky ........................................................................................ 10 2.1. Protiprávnost .............................................................................................................. 11 2.2 Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu ........................................... 11 2.3 Obecné poţadavky na subjekt ..................................................................................... 11 2.4 Protiprávnost ................................................................................................................... 12 2.5 Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu ........................................... 12 3 Obecné poţadavky na subjekt (pachatele)............................................................................. 12 4 Trestní čin a správní delikt .................................................................................................... 13 4.1 V systému správních deliktů se rozlišují: ....................................................................... 14 5 Souběh trestních činů ............................................................................................................ 15 5.1 Souběh trestných činů ..................................................................................................... 15 5.2 Recidiva trestných činů ................................................................................................... 15 6 Pojem a význam pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu ................................ 16 6.1 Vlastonoruční trestné činny ............................................................................................ 18 6.1.1 Neposkytnutí pomoci § 150 ..................................................................................... 18 6.1.2 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku § 151 ................................... 19 6.1.3 Souloţ mezi příbuznými § 188 ................................................................................ 19 6.1.4 Dvojí manţelství § 194 ............................................................................................ 19 6.1.5 Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek § 346 ............................................ 19 6.1.6 Opilství § 360 ........................................................................................................... 20 7 Význam věku ......................................................................................................................... 20 8 Konkrétní a speciální subjekt (pachatel) trestného činu ........................................................ 21 8.3 Ustanovení Trestního Zákoníku § 114 odst. 1 o konkrétním a speciálním subjektu .. 22 9 Trestní odpovědnost právnických osob ................................................................................. 22 10 Zásady ukládání trestů ......................................................................................................... 24 11 Trest je trestní sankcí určen ................................................................................................. 26 11.1 Alternativně ............................................................................................................... 26 11.2 Rámcově ....................................................................................................................... 27 12 Polehčující a přitěţující okolnosti ....................................................................................... 28 5

12.1.1 Prosté upuštění od potrestání ................................................................................. 30 12.1.2 Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem ...................................................... 31 12.1.3 Upuštění od potrestání za současného uloţení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence ...................................................................................................... 31 13 Polehčující okolnosti § 41 ................................................................................................... 32 13.1 Spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých ...................... 32 13.2 Spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku ţivotních zkušeností.............................................................................................................................. 33 13.3 Spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti........................................ 33 13.4 Spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku ................................................... 33 13.5 Spáchal trestný čin pod vlivem tíţivých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil ............................................................................................................................. 34 13.6 Spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých ............................................... 34 13.6.1 Mladiství § 109 ...................................................................................................... 34 13.7 Spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniţ byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost ........................................................................ 34 13.8 Spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo moţno vyvarovat .................... 35 13.8.1 Omyl skutkový (Tr. Zákoník § 18) ........................................................................ 35 13.8.2 Omyl právní (Trestní Zákoník §19) ...................................................................... 36 13.9 Trestným činem způsobil niţší škodu nebo jiný menší škodlivý následek .................. 36 13.10 Přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu ................................................................................................................. 37 13.11 Svůj trestný čin sám oznámil úřadům ......................................................................... 37 13.12 Přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny ......................................................................................... 38 13.13 Trestného činu upřímně litoval ................................................................................... 38 13.14 Vedl před spácháním trestného činu řádný ţivot ........................................................ 39 13.15 Napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným .......................................................................................... 39 14 Přitěţující okolnosti § 42 ..................................................................................................... 40 14.1 Spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uváţení .................................... 40 6

14.2 Spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboţenské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo zjiné zvlášť zavrţeníhodné pohnutky ... 40 14.3 Spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem .................................................................................................. 41 14.4 Spáchal trestný čin vyuţívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti ........................................................................................................................... 41 14.5 Trestným činem porušil zvláštní povinnost .................................................................. 42 14.6 Ke spáchání trestného činu zneuţil svého zaměstnání, postavení nebo funkce ........... 42 14.7 Spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně ţivota a zdraví nebo na ochraně majetku .................................................................................................................... 43 14.8 Spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postiţené, vysokého věku nebo nemohoucí .......................................................................... 43 14.9 Svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší 15 let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých ........................ 44 14.10 Spáchal trestný čin za krizové situace, ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němţ je prováděna nebo byla provedena evakuace ............................................................................................. 44 14.11 Trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek .................. 44 14.12 Trestným činem získal vyšší prospěch ....................................................................... 45 14.13 Spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu ..................................................... 45 14.14 Spáchal více trestných činů......................................................................................... 46 14.14.1 Úhrnný a souhrnný trest (Trestní Zákoník § 43) .................................................. 46 14.15 Spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, nebo ....................................................................................................................... 47 14.16 Byl jiţ pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěţující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu, který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o pachatele, který se oddává zneuţívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím

7

zneuţíváním, také tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho zahájení .............................................................................................................................................. 48 15 Srovnání trestního zákoníku a trestního zákona v okolnostích přitěţujících a polehčující . 49 16 Okolnosti polehčující, které zůstaly nepozměněny ............................................................. 50 17 Okolnosti přitěţující, které zůstaly nepozměněny ............................................................... 51 18 Okolnosti polehčující, které byly pozměněny ..................................................................... 52 19 Okolnosti přitěţující, které byly pozměněny ....................................................................... 52 20 Odlišné okolnosti polehčující .............................................................................................. 53 21 Odlišné okolnosti přitěţující................................................................................................ 54 Závěr ......................................................................................................................................... 55

8

Úvod Předmětem mé bakalářské práce je vymezení okolností polehčujících a přitěţujících, které se zohledňují při ukládání trestů pachatelům za jednotlivé trestné činy, které se v součastné době dělí na přečiny a zločiny. Při ukládání trestů a zvaţování uţití těchto okolností, které jednak pachateli polehčují a jednak přitěţují, je třeba vycházet z různých okolností. Mezi tyto lze řadit způsob spáchání trestného činu, samotnou osobu pachatele, jeho předchozí ţivot, čili zda před spácháním trestné činnosti vedl řádný ţivot. Rovněţ je nutné posuzovat věk pachatele, jakoţ i jeho příčetnost a nepříčetnost. Zvláště je pak třeba posuzovat osoby, které před spáchání činů neměli osmnáct let věku, avšak jiţ překročil patnáct let věku. Tyto osoby se nazývají osobami mladistvým. O jejich trestné činnosti se vede samostatné řízení. Také je třeba zvaţovat při ukládání trestů, které okolnosti lze povaţovat za polehčující a které za přitěţující. Jejich postavení je upravené samostatným zákonem 218. V úvodu mé bakalářské práce se zaměřím na vymezení pojmu trestný čin jeho znaky. Zde budu popisovat typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu, rozdíl mezi trestným činem a deliktem. Dál se budu zaměřovat na pojem a význam pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu. Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám. Také nemohu opomenout zásady ukládání trestů, protoţe za kaţdý trestný čin náleţí trest. Soud musí pří ukládání trestů vycházet jak z obecných zásad pro ukládání trestních sankcí tak z obecných zásad pro ukládání trestu. Základním institutem slouţícím právě k individualizaci uloţeného trestu je institut polehčujících a přitěţujících okolností. V práci se tak pokusím přehledovým způsobem podat ucelený výklad o jeho jednotlivých okolnostech. Nakonec bakalářské práce uvedu srovnání trestního zákoníku a trestního zákon. O jaké okolnosti je trestní zákoník rozšířen a jaké okolnosti jsou zcela nové.

9

1 Trestný čin Trestní zákon československý z roku 1950 kodifikoval podle sovětského vzoru materiální pojetí trestného činu, při kterém byla jako hlavní vlastnost trestného činu prohlášena jeho nebezpečnost pro společnost. Materiální pojetí znamenalo, ţe definici trestního činu tvořily dva znaky a to na jedné straně nebezpečnost pro společnost a na druhé straně skupina formálních znaků. Materiální pojetí trestného činu přešlo i do kodifikace trestního práva z roku 1961. Celá trestně právní nauka běţně vychází z materiálního pojmu trestného činu. Materiální pojetí trestného činu je základem kriminalizace vybraných činů, vyjadřuje představu společnosti a státu a co smí být a co má být pod trestem zakázáno a je tak důleţitý kriminálně-politickým instrumentem. Akceptuje se formální pojem trestného činu. Základem platného trestného práva je formální pojem trestného činu. Umoţňuje přísné rozlišování trestných činů a činů beztrestných a je tak rozhodující pro garanční funkci trestního zákona. Toto pojetí vychází ze zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (zákonná forma trestněprávního předpisu, ţádný TČ bez zákona, ţádný trest bez zákona), ze které vyplývá poţadavek účinnosti trestněprávních norem. Nutí zákonodárce, aby dbali na propracovanost trestního práva a jeho institutů, aby usilovali o náleţitost určitost, přesnost a jasnost trestněprávních norem. 1

2 Pojem trestného činu a jeho znaky Základem trestní odpovědnosti podle platného českého trestního práva je spáchání trestního činu. Definice trestního činu je uvedena v ustanovení § 13 odst. 1 trestního zákoníku, podle něhoţ je trestním činem protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.2

1

Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0, s. 108 - 109 2 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0, s. 110

10

Trestný čin, který spáchal mladiství, se nazývá provinění. Je upraven v § 6 zákona o soudnictví ve věcech mládeţe č. 218/2003 Sb.3 Podle platného českého trestního zákoníku se vyznačuje kaţdý trestní čin těmito znaky:

2.1. Protiprávnost -

V případech úmyslného usmrcení vyloučená např. za podmínek nutné ochrany.

2.2 Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu Individuální objekt -U vraţdy, nedotknutelnost lidského ţivota Objektivní stránka U vraţdy, jednání smrtelný následek kauzální vztah mezi nimi Speciální subjekt či konkrétní subjekt U vraţdy novorozeného dítěte matkou (matka konkrétní subjekt) Subjektivní stránka U vraţdy, úmysl

2.3 Obecné poţadavky na subjekt -Fyzická osoba -Věk (starší 15 let) -Příčetná osoba -Osoba patřící rozumově a mravně vyspělá -mladistvého

3

Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN

978-80-7357-509-0, s. 110

11

2.4 Protiprávnost

Protiprávnost činu (§ 13 ods. 1), kterou posuzujeme z pohledu celého právního řádu. Trestním činem můţe být jen jednání právním řádem zakázané a nedovolené. Z hlediska trestního práva nelze protiprávnost posuzovat. Při posouzení je nutné brát v úvahu i hlediska ostatních právních odvětví, výsledkem posouzení musí být rozpor činu s právním řádem. Protiprávnost je obligatorním znakem kaţdého trestného činu. 4

2.5 Typové znaky tvořící skutkovou podstatu trestného činu Charakterizují individuální objekt trestného činu, jeho objektivní stránku, pachatele a subjektivní stránku. Různé typy trestních činů se od sebe odlišují typovými znaky.

3 Obecné poţadavky na subjekt (pachatele) Jen fyzická osoba se můţe dopustit trestného činu, která je trestně odpovědná. Jde o osobu starší patnácti let, která je v době činu příčetná. Pokud se jedná, o osobu mladistvou musí být patřičně rozumově a mravně vyspělá. Tyto poţadavky jsou u všech trestních činů a u všech pachatelů shodné, neodlišují je od sebe navzájem. V § 111 a dalších ustanoveních trestního zákoníku se trestním činem rozumí i příprava zvlášť závaţného zločinu, pokus trestného činu a účastenství na trestném činu ve formě organizátorství, návodu a pomoci. Ve zvláštní části trestního zákona jsou uvedeny definice jednotlivých druhů trestné činnosti. 5

4

Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0,s.111 5 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0,s.112

12

4 Trestní čin a správní delikt Protispolečenské protiprávní činy se dělí podle českého práva na dvě velké skupiny a) Trestné činy definované v trestním právu hmotném, o kterých se mluví jako o jediných soudně trestních deliktech, (u mladistvých se mluví o provinění - § 6 ZSVM). b) Správní delikty definované ve správním právu, jsou postihované v rámci správního trestání a ze kterých jsou neznámější přestupky.

V rozdílném typovém stupni společenské škodlivosti, je základní rozdíl mezi trestnými činy a správními delikty. Trestné činy mají z pravidla vyšší stupeň společenské škodlivosti a

větší závaţností neţ správní delikty. O trestné činy by mělo jít v těch případech, ve

kterých nepostačuje postih daného jednání jako správního deliktu podle správního práva (§ 12 ods. 2 Tr. Zákoníku). Základní rozdíl mezi trestnými činy a správními delikty jsou tak spíše kvantitativní neţ kvalitativní povahy. Trestní právo postihuje trestné činy, coţ jsou závaţné delikty fyzických osob. Správní právo postihuje správní delikty. Jsou to méně závaţné delikty fyzických osob i právnických. Správní trestání, tedy rozhodování správních orgánů o vině a trestu za protiprávní jednání (správní delikt), je u nás (ve srovnání s jinými evropskými státy) velmi široce uplatněno. O šíři trestní pravomoci vypovídá náš trestní řád, který obsahuje přes 200 zákonů obsahující skutkové podstaty správních deliktů a ţe kaţdý přijímaný zákon z oboru správního práva zahrnuje ustanovení o správních deliktech. Dnešní systém správních deliktů je nepřehledný a komplikovaný, právní úprava je roztříštěná a postrádá koncepční přístup.6

6


978-80-7357-509-0,s.133 - 134

13

4.1 V systému správních deliktů se rozlišují:

-

Přestupky (jsou vyznačeny v přestupkovém zákoně ČNR č. 200/1990 Sb.)

-

Jiné správní delikty fyzických osob (nesplnění povinnosti podle zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, můţe správní orgán uloţit fyzické osobě podle § 28 ods. 1 písm. a) tohoto zákona pokutu do výše 20 000 Kč.

-

Správní

delikty

právnických

osob

(porušení

povinnosti

vyplývající

ze

zákona č. 280/19920Sb., o zdravotních pojišťovnách, jde o odpovědnost objektivní bez zavinění). -

Správní

delikty

právnických

osob

a

tzv.

fyzicky

podnikajících

osob

(zákon č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, uloţí stavební úřad pokutu do 1 milionu korun právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě, která provádí novou stavbu bez stavebního povolení, jde o objektivní odpovědnost bez zavinění, tento zákon však v 182 stanoví liberační důvod). -

Správní disciplinární delikty (jde o disciplinární odpovědnost příslušníků Policie ČR, příslušníků Vězeňské sluţby a justiční stráţe, jiných bezpečnostních sborů, vojáků, ale i členů profesních komor např. advokátů).

-

Správní pořádkové delikty (v porušení procesních povinností fyzickou osobou, ale i právnickou osobou, stanovených ve správním řádu nebo v zákonech upravující správní dozor).

Odpovědnost za přestupky je upravena v přestupkovém zákoně ČNR č. 200/1990 Sb., který je moţno povaţovat za kodex přestupkového práva. Vedle přestupkového zákona jsou skutkové podstaty přestupků na jednotlivých úsecích veřejné správy a sankce za jejich spáchání stanoveny ve velkém počtu zvláštních zákonů (např. v celním zákoně č. 13/1993 Sb., v plemenářském zákoně č. 154/2000 Sb., ve stavebním zákoně č. 183/2006 Sb.). V ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona je přestupek definován jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohroţuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postiţitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.

14

5 Souběh trestních činů Trestná součinnost je charakterizována mnohostí osob, které se na trestném činu podílejí, v případě mnohosti trestných činů jde o více trestných činů téhoţ, tedy jediného pachatele.

5.1 Souběh trestných činů

Souběh trestných činů nazýváme situaci, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, neţ byl pro některý z nich odsouzen. Více trestných činů je v souběhu jen tehdy, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem. Právní moc má však pro souběh význam v tom, ţe nelze přihlíţet k vyhlášení rozsudku, který nenabyl právní moci. Odsuzující rozsudek je takový, kterým se obţalovaný uznává vinným trestným činem a je mu ukládán trest. Povahu odsuzujícího rozsudku má i trestní příkaz. Trestní příkaz se nevyhlašuje, ale jen vyhotovuje. Pro posouzení souběhu je určující okamţik prvního vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem 1. stupně, a to i v případě, ţe v důsledku řádného či mimořádného opravného řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud v dalším řízení dojde k pravomocnému odsouzení pachatele.7

5.2 Recidiva trestných činů Dalším případem mnohosti trestů je recidiva. Na rozdíl od souběhů předpokládá recidiva předchozí pravomocné odsouzení. Recidivou tak nazýváme případy, kdy pachatel, který byl dříve pravomocně odsouzen, spáchá nový trestný čin. Po vyhlášení odsuzujícího 7


978-80-7357-509-0,s. 134- 135, s. 331 - 332

15

rozsudku soudem 1. stupně byl spáchán další trestní čin, ale dříve neţ první rozsudek nabyl právní moci, nejsou tyto dva trestné činy v poměru souběhu, avšak při posuzování druhého trestného činu nelze pachatele pokládat ani za recidivistu. Jde o nepravou recidivu.8

6 Pojem a význam pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu -

Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám.

-

Byl-li trestný či spáchán spolčeným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá kaţdá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatel).9

Nový trestný zákoník vymezuje pojem pachatele v ustanovení § 22, ze kterého je třeba dovodit, ţe pachatel musí vykonávat činnost, která je popsána v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákoníku, nebo ji alespoň připravovat či se o ni pokusit. Kdo bezprostředně spáchal trestný čin, je pachatel. Pachatel můţe mít spolupachatele či účastníky (organizátora, návodce a pomocníka). Spolupachatelství ve smyslu (§ 9 odst. 2 Tr. Zákona), je moţné jenom u úmyslného trestného činu. Spolupachatelství je moţné jak ve stádiu pokusu, tak i ve stádiu spáchání trestného činu. Nejde však jiţ o spolupachatelství, byla-li společná činnost uskutečněna aţ po dokonání trestného činu, tzn. po naplnění jeho znaků. Spolupachatelství předpokládá spáchání trestného činu společným jednáním úmysl k tomu směřující (§ 3 odst. 3 Tr .Zákona).

O společné jednání jde tehdy, jestliţe kaţdý ze

spolupachatelů uskuteční svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jestliţe kaţdý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jeţ je pak naplněna jen souhrnem těchto jednáním anebo i jestliţe jednání kaţdého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemţ jednotlivé činnosti směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současné. 8


978-80-7357-509-0,s.333 9

Trestní zákon a trestní řád: Poznámkové vydání s judikaturou. Praha 1: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily

Hořínkové a Jana Tuláčka, a. s., Opletalova 35, 115 51 Praha, 1994. ISBN 80-85647-26-65. s.19

16

České trestní právo ctí zásadu individuální odpovědnosti fyzické osoby a proto nezná kolektivní odpovědnost, ani odpovědnost za cizí vinu. S individuální trestní odpovědností pachatele souvisí i otázka svobody lidské vůle, jejíţ řešení sice nenáleţí k úkolům vědy trestního práva, nicméně má zásadní důleţitost jak pro trestní odpovědnost pachatele a její podmínky, tak i pro motivační účinek hrozby trestním postihem a trestem, a nakonec i pro oprávněnost, povahu a rozlišování trestních sankcí.10

Na základě vývoje vědeckého poznání psychologie jednání člověka současná věda i praxe trestního práva vychází z dialekticky chápaného učení o determinismu lidského jednání, neboť svobodná lidská vůle není odtrţena od vnitřního a vnějšího světa, tedy rozhodování člověka není nezávislé na jeho osobnosti, společenských vztazích a moţnostech, které vyplývají z objektivní reality v daném okamţiku a místě. Vůle člověka je svobodná, ale neznamená to, ţe není ničím podmíněná. Kaţdý člověk jedná na základě svých vrozených i osvojených charakterových vlastností a posouzení souvislosti pohnutek, příčin a následků jeho zamýšleného jednání v objektivním světě. Svoboda znamená svobodné rozhodování, volby mezi různými moţnostmi na základě subjektivního posouzení v úvahu přicházejících objektivních moţností jednání, a podmíněnosti rozhodnutí jak i charakterovými vlastnostmi konkrétního člověka, tak i objektivními okolnostmi, které takové rozhodnutí ovlivňují. Fyzická osoba musí být trestně odpovědná, aby ji bylo moţno povaţovat za pachatele, tedy za subjekt trestného činu, a proto musí dovršit zákonem stanovený věk patnácti let a být příčetná (§ 26 Tr. Zákoníku a u mladistvého i § 5 odst. 1 ZSVM). Osoba, která rozpozná, ţe její čin je protiprávní a zároveň je schopna ovládat své jednání, je z hlediska trestního zákona pachatelem, jenţ je svobodný ve svém rozhodování. Tyto znaky musí být dány u kaţdého trestného činu, a proto je označujeme jako obligatorní znaky subjektu trestného činu. Pachatel je tedy fyzická osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky trestného činu a v době jeho spáchání dovršila patnáctý rok svého věku a byla příčetná. Trestný zákoník pro spáchání některých trestných činů vyţaduje i zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele (tzv. trestné činy s omezeným okruhem pachatelů např. § 142, § 222 odst.

10

Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010,

ISBN 978-80-7357-509-0,s.181-182

17

1, § 223 odst. 1, § 226 odst. 3, § 329 odst. 1, § 330 odst. 1, trestního zákoníku). Znaky charakterizující pachatele spočívající ve zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení pachatele jsou vyţadovány jen u některých skutkových podstat trestných činů, označujeme je jako fakultativní znaky subjektu trestného činu.11 Za trestně odpovědného pachatele se povaţuje i tzv. nepřímý pachatel. To znamená pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, ţe jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu uţil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem. V těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. Nepřímé pachatelství není moţné u takových trestných činů, které můţe pachatel vykonat jen osobně (vlastnoruční trestné činy).

6.1 Vlastonoruční trestné činny

6.1.1 Neposkytnutí pomoci § 150 (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

11


ISBN 978-80-7357-509-0,s.184-186

18

6.1.2 Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku § 151 Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.

6.1.3 Souloţ mezi příbuznými § 188 Kdo vykoná soulož s příbuzným v pokolení přímém nebo se sourozencem, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

6.1.4 Dvojí manţelství § 194 (1) Kdo za trvání svého manželství uzavře manželství jiné, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky (2) Stejně bude potrestán, kdo uzavře manželství s osobou, která již je v manželství jiném.

6.1.5 Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek § 346

(1) Kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a) uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nebo b) takovou okolnost zamlčí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. (3) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, 19

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 značnou škodu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

6.1.6 Opilství § 360 (1) Kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let; dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším. (2) Ustanovení odstavce 1, jakož i § 26 se neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.12

7 Význam věku Narozený člověk není nadán potřebnými duševními schopnostmi z hlediska trestní odpovědnosti. Osoba, která nedosáhla určitého stupně zralosti podmíněné jejím biologickým a psycho-sociálním rozvojem, nemůţe být trestně odpovědná, neboť u ní nejsou dány schopnosti rozpoznávací a určovací. Duševní schopnosti člověka se vyvíjejí pozvolna a individuálně v závislosti na dosaţeném věku, měl by být v ideálním případě kaţdý mladistvý, který spáchal trestný čin, zkoumán, zda dosáhl potřebného stupně dospělosti z hlediska trestní odpovědnosti za konkrétní spáchaný trestný čin. Osoby, které v době spáchání trestného činu dovršily 15 rok a nepřekročily 18 rok svého věku, označuje zákon o soudnictví ve věcech mládeţe jako mladistvé. Takové osoby jsou speciálně upraveny ve speciálním zákoně č. 218/2003 Sb., ve kterém jsou některá zvláštní ustanovení upravující odlišnosti od obecné úpravy týkající se základů trestní odpovědnosti mladistvých a jejich postihu za spáchaná provinění. 12

Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz [online]. [cit. 2012-04-26].§ 150, 151, 188, 194, 346,

360

20

Pojem mladistvého neodpovídá pojmu zletilosti z hlediska občanského práva, a proto je tzv. dřívější nabytí zletilosti před dovršením osmnácti let v oblasti trestního práva hmotného bez významu. Trestní zákoník zná i kategorii pachatele blízkého věku mladistvých. Zde trestní zákoník ponechává na rozhodnutí soudu, o kolik můţe věk pachatele v době činu převýšit věk 18 let, avšak slovem blízký je naznačeno, ţe nebude moţné příliš překročit věk 18 let.13

8 Konkrétní a speciální subjekt (pachatel) trestného činu Kdokoli můţe spáchat převáţnou většinu trestních činů. Jakákoliv osoba za podmínek, ţe je příčetná a v době činu dosáhla 15 let věku. Rozlišujeme: -

Konkrétní subjekt, který je pachatel, u něhoţ trestný čin vyţaduje zvláštní vlastnosti.

-

Speciální subjekt, jímţ je pachatel, u kterého trestný čin vyţaduje zvláštní způsobilost nebo postavení.

8.1 Konkrétním subjektem Pachatelem se zvláštní vlastností, je např. matka dítěte u trestného činu vraţdy novorozeného dítěte matkou podle (Tr. Zákoník § 142 matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí při porodu nebo bezprostředně po něm své novorozené dítě, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let), nebo dluţník u trestného činu zvýhodnění věřitele či trestného činu poškození věřitele. Některých trestných činů se můţe dopustit pouze občan České republiky (např. trestný čin vlastizrady).

13


ISBN 978-80-7357-509-0,s.203 -204

21

8.2 Speciálním subjektem Pachatelem se zvláštní způsobilostí nebo zvláštním postavením, je např. úřední osoba u trestných činů úředních osob, voják u vojenských trestních činů, příslušník bezpečnostního sboru u trestných činů neuposlechnutí rozkazu, neuposlechnutí rozkazu z nedbalosti, uráţka mezi vojáky, uráţka mezi vojáky násilím nebo pohrůţkou násilí, násilí vůči nadřízenému, porušení povinnosti stráţní sluţby, porušení povinnosti dozorčí sluţby, podpora propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, anebo svědek nebo znalec u trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Tyto speciální subjekty jsou uvedeny v Trestním Zákoníku (§ 375 – 383, § 388 – 391 atd.)14

8.3 Ustanovení Trestního Zákoníku § 114 odst. 1 o konkrétním a speciálním subjektu Jestliže k spáchání trestného činu trestní zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem nebo spolupachatelem trestného činu pouze osoba, která

má

požadovanou

vlastnost,

způsobilost

nebo

postavení.

Pachatelem

nebo

spolupachatelem trestného činu vojenského podle hlavy dvanácté zvláštní části tohoto zákona může být jen voják.15 Účastníkem na trestném činu s omezeným okruhem pachatelů můţe být kdokoli, tedy i osoba, která nemá zákonem poţadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení.

9 Trestní odpovědnost právnických osob Nový trestní zákoník v návaznosti na předchozí právní úpravu vychází důsledně ze zásady, ţe trestní odpovědnost můţe být dána jen u fyzické osoby, která je příčetná a dovršila 14


978-80-7357-509-0,s.205 - 206 15

Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz [online]. [cit. 2012-04-26].§ 144 odst. 1

22

stanovený věk. S trestní odpovědností právnických osob naopak počítala osnova trestního zákoníku a navazující návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, které byly předloţeny Parlamentu České republiky v roce 2004, avšak nebyly přijaty. Tato úprava byla navrţena s přihlédnutím k tendencím v Evropě i ve světě. Právnické osoby vystupují opakovaně jako instituce, prostřednictvím nichţ je opakovaně páchána velmi závaţná trestná činnost, neboť rozvoj sloţitě struktury společnosti a její ekonomiky poskytují mnohem více příleţitostí neţ v minulosti k páchání společensky škodlivé svou povahou čistě kriminální činnosti. Postih fyzických osob jednajících za právnické osoby se v této situaci ukazuje jako nedostatečně účinný. Je-li pak uţ některá fyzická osoba odsouzena, neplní její postih z hlediska další trestné činnosti páchané v rámci právnické osoby dostatečně zastrašovací a preventivní funkci, poněvadţ se zpravidla nedotkne vlastní činnosti právnické osoby, jejích materiálních zdrojů a personálních předpokladů pro pokračování v kriminální činnosti, jak se to typicky ukazuje např. u trestných činů spočívajících v zásazích do ţivotního prostředí, v korupčním jednání nebo v organizovaném zločinu. Trestní odpovědnost právnických osob se zpravidla uplatňuje kumulativně s trestní odpovědností osob fyzických. Jen tak lze dosáhnout účinného a vyváţeného postihu všech odpovědných subjektů ve vzájemných souvislostech a vztazích a náleţité ochrany společnosti před oběma těmito kategoriemi pachatelů trestných činů.16 Trestní systém je zcela zaměřen na osoby fyzické coţ odpovídá skutečnosti v České republice.

Musí být však upraveny všechny specifické podmínky trestní odpovědnosti

právnických osob. Je třeba také omezit kriminalizaci na právnické osoby typu korporací s personálním substrátem na vhodné delikty. Musí se také vymezit okruh osob, jejichţ jednání by zakládalo trestní odpovědnosti příslušné právnické osoby, a stanovit účinný katalog sankcí odpovídající povaze a charakteru právnických osob. Trestné sankce nejsou vhodné pro právnické osoby, protoţe neplní svůj účel (individuální a generální prevence). Vhodnými tresty lze právnické osobě zabránit i v dalším páchání trestné činnosti nebo páchání trestných činů alespoň omezit či výrazně ztíţit.

16


ISBN 978-80-7357-509-0,s.209 -211

23

Trestání právnických osob je v rozporu se zásadou personality trestů. Trestní sankce uloţená právnické osobě zpravidla zasáhne i osoby nevinné, které nemají se spáchaným činem nic společného. Kaţdý trest, a to i u fyzické osoby, se do určité míry dotýká nevinných osob, (např. uvězněním nebo přísným majetkovým postihem ţivitele rodiny je postiţena nejen majetková a sociální základna jeho rodiny, ale je ohroţena či znemoţněna dobytnost dluhů ze strany jeho věřitelů). Je na soudu, aby při výběru a ukládání sankce tyto neţádoucí důsledky co nejvíce omezil, a proto je třeba, aby legislativa upravila dostatečně širokou škálu trestních sankcí. Tyto poţadavky jsou silné při trestní odpovědnosti právnických osob. K postihu právnických osob postačuje jejich odpovědnost v rámci správního práva, které se, pokud jde o deliktní odpovědnost, v posledních letech flexibilně rozvinulo. Úprava forem odpovědnosti ve vztahu k zavinění postrádá logické uspořádání. Výše sankcí neodpovídá závaţnosti deliktů. Vychází spíš z momentálního stavu inflace v době přijetí norem neţ z jiných rozumných kritérií. 17

10 Zásady ukládání trestů Soud musí pří ukládání trestů vycházet jak z obecných zásad pro ukládání trestních sankcí tak z obecných zásad pro ukládání trestu. Musí být dodrţeno principu zákonnosti (§ 37 odst. 1 Tr. Zákoník). Při ukládání trestů je třeba se řídit vší důsledností pravidly pro ukládání trestu. Ta jsou obsaţena v obecné části trestního zákon, kde jsou formulovány v obecných zásadách pro ukládání trestu a v ustanoveních vymezujících zákonné předpoklady pro ukládání jednotlivých druhů trestů, tak v části zvláštní, kde jsou v sankcích u jednotlivých trestných činů stanoveny druhy trestů a rozpětí trestních sazeb. Je třeba při ukládání trestů dodrţet zásady přiměřenosti, podle které je nutno trestní sankce ukládat s přihlédnutím k povaze a závaţnosti spáchaného trestního činu poměrům pachatele. I další obecné zásady mají význam pro ukládání trestů. Některé jsou vyjádřeny v trestním zákoně, jiné jsou formulovány trestněprávních teorií. Patří k nim zásada humánnosti trestních sankcí, zásada

17


ISBN 978-80-7357-509-0,s.211 – 214

24

subsidiarity přísnější (citelnější trestní sankce), zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestných činem, zásada personality trestů a zásada jednoty prevence a represe. Při ukládání trestů jde o to vhodně zvolit trest, který by mohl pozitivně ovlivnit budoucí pachatelovo chování. Dosavadní soudní praxe volí u prvých pachatelů ústavní zacházení (nepodmíněný trest odnětí svobody, ochranné léčení) a u druhé skupiny dává většinou přednost trestům s odnětí svobody nespojeným (obecně prospěšné práce, podmíněné odsouzení, peněţitý trest). Tresty jak nepřiměřeně mírné tak nepřiměřeně přísné mohou působit škodlivě na pachatele i na ostatní občany. Pokud chceme, aby trestné činy splňovaly svůj účel, byly účinnými prostředky k ochraně společnosti před trestnými činy a k výchově pachatelů k řádnému ţivotu, aby odpovídaly potřebám individuální a generální prevence, musí být přiměřené především povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu. V ustanovení § 39 odst. 2 Tr. Zákoníku jsou blíţe vymezeny kritéria pro posouzení povahy a závaţnosti trestného činu. Při ukládání trestů se také musí přihlédnout i k jiným hlediskům, které jsou: -

osobní, rodinném, majetkové a jiné poměry pachatele,

-

dosavadní způsob ţivota pachatele a moţnost jeho nápravy,

-

chování pachatele po činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu,

-

účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele.

Zákon uvádí poměry pachatele samostatné vedle povahy a závaţnosti trestného činu, nutno vyvodit, ţe pod nimi rozumí takové poměry pachatele, které mají při vyměřování trestu relativně samostatný význam. Nejde o takové skutečnosti, jako je např. skutečnost, ţe pachatel spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, byl jiţ pro trestný či odsouzen, nebo ţe vedl před spácháním trestného činu řádný ţivot, které charakterizují závaţnost spáchaného činu. Zákon tu má namysli zdravotní stav pachatele a jeho rodiny, těhotenství pachatelky, počet pachatelem vyţivovaných osob apod. Jde o okolnosti, které charakterizují pachatele jako objekt ukládaného trestu.18

18


978-80-7357-509-0,s.439 - 442

25

Účinnost i tíţe trestu není určována pouze jeho kvalitou a kvantitou, ale je závislá i na osobě pachatele, které se tento trest ukládá. Stejný trest bude na jiného pachatele působit jinak. Určitý trest bude pro jednoho pachatele citelnější, pro druhého pachatele méně citelnější. Půjde tedy nikoli o pachatelovy poměry v době spáchání trestného činu, ale o poměry pachatele v době ukládání trestu. Dosavadní způsob ţivota pachatele a moţnost jeho nápravy jsou hlediskem, které sice zpravidla rovněţ spoluurčuje povahu a závaţnost trestného činu, přesto ho však zákonodárce v ustanovení § 390 odst. 1 Tr. Zákoníku uvádí jako samostatné hledisko pro ukládání trestu. Uloţený trest musí vycházet z prognózy budoucího chování pachatele. Chování pachatele po činu, zejména jeho snaha nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivě následky činu, jsou skutečnosti svědčící rovněţ o moţnosti pachatelovy nápravy. S ohledem na individuálně preventivní cíl trestu, jímţ je znovuzačlenění pachatele do společnosti, je nutno při ukládání trestu vzít v povahu také účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí ţivot pachatele. U některých pachatelů je nutno vzít vedle obecných hledisek i hlediska zvláštní. Abychom správně vystihli povahu a závaţnost spáchaného trestného činu, musíme vycházet jednak z příslušné zákonné trestní sankce, jednak ze zvláštností daného trestného činu. Výrazem typové závaţnost trestného činu jsou zákonné trestní sankce, která je pro trestné činy daného duhu příznačná. Trestní sankce vyjadřují tak v obecné formě zásady trestní politiky, kterou provádí náš stát při ochraně před těmito delikty.19

11 Trest je trestní sankcí určen 11.1 Alternativně Soudu je ponecháno posoudit, který z trestů uvedených v trestní sankci je třeba uloţit. Při této zákonné úpravě má velký význam stanovení druhu trestu. Soud bude muset volit

19


978-80-7357-509-0,s.442 - 445

26

pravidelně mezi několika tresty, ať uţ jde o tresty uvedené v příslušném ustanovení zvláštní části, či o tresty ostatní.20

11.2 Rámcově Je stanovena dolní a horní hranice trestu nebo jen horní hranice. Ponechává se uváţení soudu, v jaké výši vyměřit v rámci této trestní zásady. Význam zákonných trestních sazeb spočívá v tom, ţe určují, jakým trestem můţe být pachatel postiţen. Zvýšit horní hranici trestní sazby odnětí svobody je moţno pouze při ukládání trestů za vícečiný souběh většího počtu trestných činů, při trestání zvlášť závaţné recidivy a obligatorně při trestání pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení. V rámci zákonné trestní sankce je třeba vybrat a vyměřit trest tak, aby odpovídal individuálním zvláštnostem spáchaného trestného činu. O vyměřování trestu v rámci zákonné trestí sankce nerozhodují zákonné znaky trestného činu. Zákonné znaky jsou vlastní kaţdému trestnému činu, ať jiţ za jeho spáchání vyměřujeme jakýkoli trest v rámci zákonné trestní sankce. Zákonné znaky trestného činu rozhodují o tom, podle které trestní sazby bude pachateli vyměřen trest, o volbě a výměře trestu v rámci zákonné trestní sazby rozhodují jedině jeho individuální zvláštnosti. Zvláštnosti daného spáchaného trestného činu je třeba posoudit z hlediska zvláštností pachatele, pohnutek, popřípadě účelu trestného činu, míry zavinění, způsobu provedení, následků, objektu i okolností činu a případně i společenské situaci. V rozsudku nestačí jen mluvit obecně o narušeném pachateli, nýbrţ tyto momenty je třeba vţdy konkretizovat a odůvodnit poukazem především na jednotlivé přitěţující a polehčující okolnosti.21

20


978-80-7357-509-0,s. 445 21

Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0,s.446 - 447 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0,s.448

27

12 Polehčující a přitěţující okolnosti Polehčující a přitěţující okolnosti jsou v trestním zákoně uvedeny v ustanovení § 41 a 42 Tr. Zákoníku. Přitěţující nebo polehčující okolnost je moţno povaţovat pouze takovou skutečnost, která má význam pro posouzení povahy a závaţnosti spáchaného činu a pro dosaţení účelu trestu, a proto i pro jeho vyměření. Mohou mít význam zásadně při výměře trestu pro kterýkoli trestný čin. Mají vliv na výměru trest v rámci stanovené trestní sazby. Od obecných přitěţujících okolností zná trestí zákon ještě okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestí sazby, o nichţ se někdy mluví jako o zvláště přitěţujících okolnostech. Okolnosti podmiňující pouţití vyšší trestní sazby i obecně přitěţující okolnosti musí být vţdy pachatelem zaviněny alespoň z nedbalosti. Obecně přitěţující či polehčující nemůţe být okolnost, která je zákonným znakem trestného činu. Tato ustanovení zamezuje dvojímu přičítání téţe okolnosti k tíţe nebo ve prospěch pachatel. Nemůţe být zákonný znak trestného činu podle §329 odst. 1 Tr. Zákoníku v porušení povinnosti úřední osoby pokládán ještě za obecnou přitěţující okolnosti podle § 42 písm. e) Tr. Zákoníku . Podle § 143 nelze matku, která spáchala trestný čin usmrcení svého dítěte následkem rozrušení způsobené porodem, přiznat ještě obecnou polehčující okolnost podle § 41 písm. b) Tr. Zákoníku. Obecně přitěţující okolnost nemůţe být ani okolnost, která podmiňuje pouţití vyšší trestí sazby. Také jí nemůţe být okolnost, která odůvodňuje mimořádné sníţení trestu odnětí svobody. Vyměřuje-li se trest za krádeţ podle vyšší trestní sazby ve smyslu § 205 odst. 4 písm.a) Tr. Zákoníku, protoţe se jí pachatel dopustil jako člen organizované skupiny, nelze tutéţ skutečnost povaţovat za obecně přitěţující okolnost podle ustanovení §42 písm. o) Tr. Zákoníku. Podobně, zjistí-li se jako okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby, ţe pachatel se dopustil trestného činu v úmyslu usnadnit jiný trestný čin (§ 171 odst. 2 Tr. Zíkoníku), není moţno současně tuto okolnost prohlásit za obecně přitěţující okolnost. 22 V konkrétním případě mohou vzniknout pochybnost, zda jde či nejde o tutéţ skutečnost. Např. pachatel krádeţe způsobí trestným činem škodu ve výši 4 980 tisíc Kč. Podle § 138 Tr. Zákoníku, v němţ jsou vymezeny jednotlivě pojmy škody způsobené 22


ISBN 978-80-7357-509-0,s.449 -450

28

trestným činem, jde v tomto případě nepochybně o „značnou škodu” a je tedy dána okolnost podmiňující pouţití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. c) Tr. Zákoníku. Další skutečnost však spočívá v tom, ţe škoda ve výši 4 980 tisíc Kč je nepochybně výrazně vyšší neţ škoda např. ve výší 500 tisíc Kč, jeţ je také značnou škodou a tak nebude v rozporu se zákazem dvojího přičítání téţe okolnosti, jestliţe v daném případě přiznáme i obecně přitěţující okolnost, ţe pachatel způsobil trestným, činem vyšší škodu, k níţ přihlédneme při vyměřování trestu v rámci vyšší trestní sazby. Správné by nebylo zaměňovat existenci zákonného znaku s jeho intenzitou. Není moţno zaměňovat „úmysl” u trestního činu krádeţe podle § 205 Tr. Zákoníku se „stupněm tohoto úmyslu” „ škodu” u trestného činu podle § 209 Tr. Zákoníku s „vyšší této škody” apod. Zákonné znaky trestného činu není moţné povaţovat současně za obecné přitěţující nebo polehčující okolnosti, avšak takové skutečnosti, jako jsou stupně úmyslu, míra zavinění, intenzita následků, takovými okolnostmi být mohou. Přitěţující a polehčující okolností můţe být i skutečnost, která není jmenovitě uvedena ve výpočtu přitěţujících a polehčujících okolností v ustanovení § 41 a §42 Tr. Zákoníku. V těchto ustanoveních jsou tyto okolnosti uvedeny pouze jako příklady. Podle jejich vzoru můţe soud i jiným okolnostem přiznat povahu okolností přitěţujících či polehčujících. Tak můţe být posouzena jako přitěţující okolnost např. skutečnost, ţe se pachatel dopustil trestného činu v době, kdy se podobné trestné činy rozmáhaly, skutečnost, ţe se pachatel dopustil trestného činu se zbraní apod. Jako polehčující okolnost můţe být posouzena např. skutečnost, ţe jednání zůstalo ve stadiu přípravy k trestnému činu, ţe pachatel se dopustil trestního činu z chvályhodné pohnutky, ţe byl k němu vyprovokován.23 Zákaz dvojího přičítání téţe okolnosti podle § 39 odst. 4 Tr. Zákoníku se uplatňují pouze při posuzování okolností v rámci skutkové podstaty téhoţ trestného činu. Při jednočinném souběhu se neuplatní, jestliţe se táţ okolnost odráţí ve dvou sbíhajících se skutkových podstatách. Opilý řidič, který zavinil dopravní nehodu spojenou se způsobením těţké újmy na zdraví. Tato okolnost můţe být hodnocena jak podle § 274, tak i podle § 147 odst.2) Tr. Zákoníku (č.14/02 Sb. rozh. tr.). přitěţující (polehčující) okolností můţe být i skutečnost, která není jmenovitě uvedena ve výpočtu přitěţujících a polehčujících okolností

23


ISBN 978-80-7357-509-0,s.449 -450

29

v ustanovení § 41 a § 42 TZ. Podle jejich vzoru můţe soud i jiným okolnostem přiznat povahu okolností přitěţujících či polehčujících. Jako přitěţující okolnost můţe být posouzena skutečnost, ţe se pachatel dopustit trestného činu v době, kdy se podobné trestného činy rozmáhaly, skutečnost, ţe se pachatel dopustil trestného činu se zbraní. Jako polehčující skutečnost můţe být posouzena skutečnost, ţe jednání zůstalo ve stadiu přípravy k trestnému činu, ţe pachatel se dopustil trestného činu z chvályhodné pohnutky, ţe vyl k němu vyprovokován. Ve významu polehčujících a přitěţujících okolností mohou být značné rozdíly. Některé mají význam větší některé menší. Je třeba posoudit význam kaţdé přitěţující a polehčující okolnosti pro určení povahy

a závaţnosti spáchaného činu.

Upustit od

potrestání umoţňuje trestní zákoník v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe pokud je k nápravě pachatele a ochraně společnosti postačující samotné projednání věci před soudem.24

12.1 Trestní zákoník rozlišuje celkem tři druhy upuštění od potrestání :

12.1.1 Prosté upuštění od potrestání Přichází v úvahu ve dvou případech. V prvním z nich lze upustit od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, jestliţe vzhledem k povaze a závaţnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu ţivotu pachatele lze důvodně očekávat, ţe jiţ projednání věci před soudem postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti. Ve druhé případě je moţné upustit od potrestání, jestliţe pachatel přípravy nebo pokusu trestného činu nerozpoznal , ţe příprava nebo pokus nemohl vést k dokonání, a to vzhledem k povaze nebo durhu předmětu útoku, na němţ měl být čin spáchán, anebo vzhledem k povaze nebo druhu prostředku, jímţ měl být spáchán. Niţší závaţnost spáchaného činu je společným znakem těchto případů. V prvním případě můţe jít jen o přečin. Nedbalostní trestný čin anebo úmyslný trestný čin, jehoţ horní hranice sazby trestu odnětí svobody nepřevyšuje pět let, okolnosti jehoţ 24


ISBN 978-80-7357-509-0,s.451 - 450

30

spáchaní spolu s moţností nápravy pachatele umoţňují upustit od potrestání. Ve druhém případě jde o nezpůsobilou přípravu nebo nezpůsobilý pokus, kde důvodem jejich niţší závaţnosti je nezpůsobilost předmětu útoku nebo nezpůsobilost prostředku, kterou pachatel sám nerozpoznal.

12.1.2 Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem Je vázáno na stejné podmínky jako upuštění od potrestání podle § 46 Tr. Zákoníku, ale na rozdíl od něj soud povaţuje za potřebné po stanovenou dobu sledovat chování pachatele. Můţe být stanovena zkušební doba aţ na jeden rok a zároveň můţe být vysloven nad pachatelem dohled. Zkušební doba slouţí k ověření, zda je pachatel schopen nápravy i bez uloţení trestu. 25

12.1.3 Upuštění od potrestání za současného uloţení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence Tento druh upuštění od potrestání se týká pachatelů, kteří spáchali trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou.

Zákon zde rozlišuje dva případy: V prvním případě má soud za to, ţe ochranné léčení, které zároveň obligatorně ukládá, zajistí nápravu takového pachatele a ochranu spolčenosti lépe neţ trest. Podmínkou upuštění je, ţe pachatel si stav zmenšené příčetnosti nebo duševní poruchy nepřivodil vlivem návykových látek. Ve druhém případě upuštění moţné tehdy, jestliţe nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na

25


ISBN 978-80-7357-509-0,s.451 - 452

31

pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má zároveň za to, ţe zabezpečovací detence, kterou zároveň obligatorně ukládá, zajistí ochranu společnosti lépe neţ trest. Tento postup se s ohledem na podmínky pro ukládání zabezpečovací detence vztahuje pouze na pachatele, který spáchal ve stavu příčetnosti nebo ve stavu vyvolané duševní poruchou zločin. Na rozdíl od prvního případu je tu upuštění od potrestání moţné, přestoţe si pachatel stav zmenšené příčetnosti nebo stav vyvolaný duševní poruchou přivodil zaviněně vlivem návykové látky. V tomto případě je upuštění od potrestání moţné téţ u nebezpečných pachatelů, neboť zároveň ukládaná detence má do značné míry stejný charakter jako trest odnětí svobody. Smyslem upuštění od potrestání podle § 47 Tr. Zákoníku je zabránit kumulaci trestu a ochranného opatření téţe povahy tam, kde tato kumulace není nezbytná z hlediska působení pachatele a o ochranu společnosti. Upuštění od potrestání podle § 46 a § 47 Tr. Zákoníku je spojeno s fikcí neodsouzení, tj. na pachatele se hledí, jako by nebyl odsouzen. V případě podmíněného upuštění od potrestání s dohledem se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, má-li se za to, ţe se osvědčil.26

13 Polehčující okolnosti § 41 13.1 Spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých Osoby, které byli poprvé trestně stíhané (prvopachatelé), jsou takové osoby, které policie eviduje jako pachatele kriminálních činů, které se poprvé dopustili úmyslného trestného činu, kteří byli poprvé trestně stíháni a vyšetřováni policií pro úmyslný trestný čin a kteří neměli záznam v trestním rejstříku. Člověk, který spáchal trestný či poprvé se mohl dostat do tísně.

26


ISBN 978-80-7357-509-0,s. 452

32

Tíseň je třeba povaţovat tíţivou situaci poškozeného mimořádné povahy, která je vyvolána naléhavou potřebou, jejíţ uspokojení není v momentálních moţnostech poškozeného. Tíseň můţe být i zcela přechodného rázu.27

13.2 Spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku ţivotních zkušeností Silné rozrušení je duševní stav, který ovlivňuje sloţku rozumovou a sloţku jednání. Můţe jít o krátkodobou duševní poruchu, častým je pak jednání v afektu. V zákoně není jednoznačně stanoveno čím by mělo být rozrušení způsobeno. Toto rozrušení můţe být způsobeno nemocí, proţitím zlé události nebo také následky útoky jeţ byl spáchán na pachateli.28

13.3 Spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti

Tato okolnost můţe vyplývat z rodinných, pracovních, citových vztahu, vztahů mezi učitel a ţákem, podřízeným a nadřízeným, nemocným a ošetřujícím. Přitom osoba na jíţ je pachatel závislí, tak tato osoba nemusí mít na spáchaní trestného činu pachatel ţádnou účast, postačí, pokud pachatel jednal v jejím zájmu.

13.4 Spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku Tato okolnost předpokládá bezpodmíněný vliv třetí osoby na pachatele.

I v této

okolnosti nemusí mít pachatel určitý vztah k osobě, která na něj tlak vyvíjí. Tento nátlak bude mít spíše psychický charakter. Vyţaduje se přitom určitá závaţnost nátlaku nebo hrozby, jehoţ význam je závislý na povaze a závaţnosti spáchaného činu. 27 28

Www.epravo.cz/top/clanky/zakladní-skutkova-podstat-lichvy-dle-21/-odst.-1-tr.-zakoniku-77208.html. [online]. [cit. 2012-04-26].. Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999.

33

13.5 Spáchal trestný čin pod vlivem tíţivých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil

Mohou spočívat v potíţích v rodině, alkoholismus manţela či manţelky, nemoci v rodině, v rozvratu rodiny nebo manţelství nebo v nemoci pachatele. Jako polehčující okolnost se uplatní v tom případě, pokud měly vliv na spáchání trestného činu, jinak se uplatní v rámci tzv. poměrů pachatele.29

13.6 Spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých V době spáchání trestného činu je důleţitý věk pachatele. Zákon přesně nestanovuje, o kolik let můţe věk pachatele převýšit 18 let. Zákon tak poskytuje větší prostor a bude tak záleţet na konkrétní pachatelově fyzické a duševní vyspělosti. Zákon stanovuje, ţe aplikace okolnosti má určité meze a to ţe zpravidla nemůţe být překročen věk 20 let. 30

13.6.1 Mladiství § 109 Trestní odpovědnost mladistvých a sankce jim ukládané upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Pokud zákon o soudnictví ve věcech mládeže nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.31

13.7 Spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniţ byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo 29

Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999.

30

dle ust. § 11 TZ

31

Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz [online]. [cit. 2012-04-26].

34

překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost

Jde zejména o uplatnění v nutné obraně nebo krajní nouzi, to znamená v případě kdy nejsou naplněny podmínky těchto institutů. Můţe se jednat jak o trestný čin úmyslný tak o trestný čin nedbalostní. Podle okolností činu můţe přicházet v úvahu aplikace polehčující okolnosti upravená pod písm. b), popř. d). Krajní nouze je upravena v § 14 platného trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění ozdějších předpisů a norem takto:32 „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.33

13.8 Spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo moţno vyvarovat

13.8.1 Omyl skutkový (Tr. Zákoník § 18) (1)Kdo při spáchání činu nezná,ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost která je znakem trestného činu,nejedná úmyslně:tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti. (2)Kdo při spáchání trestného činu mylně předpokládá skutkové okolnosti,které by naplňovaly znaky mírnějšího trestného činu,bude potrestán jen za tento mírnější trestný čin,nejde-li o trestný čin spáchaný z nedbalosti. (3)Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti,které by naplňovaly znaky 32


33

Zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, v platném znění.

35

přísnějšího úmyslného trestného činu,bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu. (4)Kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost,která vylučuje jeho protiprávnost,nejedná úmyslně:tím není dotčena odpovědnost za trestný čin,spáchaný z nedbalosti.34

13.8.2 Omyl právní (Trestní Zákoník §19) (1)Kdo při spáchání trestného činu neví,že jeho čin je protiprávní,nejedná zaviněně,nemohl-li se omylu vyvarovat. (2)Omylu bylo možno se vyvarovat,pokud povinnost se s příslušnou právní úpravou vyplývá pro pachatele ze zákona,nebo jiného právního předpisu,úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,povolání,postavení nebo funkce,anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu Oba zmíněné §18 a 19 jsou účinné od 1.1.2010 jako nově zavedené. rozpoznat bez zřejmých obtíží.35

13.9 Trestným činem způsobil niţší škodu nebo jiný menší škodlivý následek Pokud mladistvý spáchá trestnou činnost, policie celou věc prošetří. Pokud je zjištěno, ţe mladistvý nespáchal trestný čin, ale věc je kvalifikována jako přestupek (základním právním přepisem upravujícím přestupkové právo je výslovně označeno v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů). V případě, ţe Policie ČR kvalifikuje spáchaný čin mladistvého jako přestupek, předává věc k projednání správnímu orgánu obecního úřadu. O přestupku rozhoduje i výše způsobené škody (maximálně do výše 5 000 Kč). V případě, ţe dochází k dalšímu souběhu činů - např. vloupání, je věc klasifikována jako trestný čin i kdyţ škoda bude niţší neţ 5 000 Kč.36 34

Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz

35

Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz [online]. [cit. 2012-04-26].

36


36

13.10 Přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu „Škoda“ vyjadřuje majetkovou škodu, jejíţ náhradu lze přiznat v adhezním řízení. Ty škody, které jsou způsobeny činem jsou škodlivými následky. Zákon nepoţaduje, aby škodlivé následky odstranil pachatel sám nebo úplně, ale aby přispěl k jejich odstranění. Pokud se jedná o úhradu škody, musí být v plné výši a musí být poskytnuta dobrovolně. Pokud úhrada škody byla vymoţena exekucí, nejde o dobrovolnou úhradu. Pokud bylo jiţ trestní řízení zahájeno, můţe ještě jít o dobrovolnou úhradu do té doby neţ bude řízení ukončeno a vynesen rozsudek.37

13.11 Svůj trestný čin sám oznámil úřadům Tato okolnost je postavena na vlastní aktivitě pachatele, který se sám dobrovolně oznámí úřadům. Pachatel by měl oznámit konkrétní trestní čin i jeho pachatele, kde by měl uvést i sám sebe. Pokud by však svou účast na trestném činu zamlčen, tak by to nemohlo být bráno jako polehčující okolnost. Toto zamlčení účasti pachatel, by mu mohlo spíše uškodit. Samotné oznámení, nemusí pachatel učinit přímo osobně, můţe k tomu vyuţít třetí osobu, písemné podání, telefon nebo jiný komunikační prostředek.38

37 38

Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999. Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999.

37

13.12 Přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny Pachatel napomáhá nejen k objasnění vlastní trestné činnosti, ale i k objasnění trestné činnosti dalších pachatelů. Pokud by tak pachatel neučinil, nebyly by naplnění znaky této polehčující okolnosti. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR, sp. zn. To 4/76, k tomu judikuje, ţe pokud je pachatel předem v celém rozsahu usvědčen jinými důkazy, nemůţe být jeho doznání takovou okolností, která by svým významem odpovídala polehčující okolnosti pod písm. m) Tr. Zákoníku. Obviněný není povinen napomáhat orgánům k vyšetřování trestného činu, to však znamená ţe se zbavuje uplatnění polehčující okolnosti, ale tento postoj nemůţe byt pouţit v jeho neprospěch. Také se tato polehčující okolnosti vztahuje na pachatele, kteří jsou součástí zločineckých skupin nebo na osoby jednající ve prospěch těchto skupin.39

13.13 Trestného činu upřímně litoval Pokud pachatel spáchání trestného činu lituje nemělo by to být projeveno třeba jen prohlášením, ale mělo by se vycházet z celkového postoje pachatele k spáchanému trestného činu a měl by se zjistit skuteční vnitřní stav pachatele a také jeho chování po spáchání trestného činu. Toto posouzení má v kompetenci soudce. V případě zjištění vnitřního postoje pachatele k spáchanému trestnému činu by bylo zapotřebí odborné znalosti psychologů. TŘ však podle našeho přesvědčení přibrání znalce k posouzení naplnění této polehčující okolnosti

39


38

umoţňuje, a to včetně posudku vypracovaného na základě ţádosti některé ze stran dle ust. § 89 ods. 2 Tr.Řádu.40

13.14 Vedl před spácháním trestného činu řádný ţivot Řádným ţivotem se rozumí vést takový ţivo,t který spočívá v dodrţování právního řádu a dodrţování základních norem občanské společnosti, v plnění rodinných, pracovních povinností a také povinností vůči státu, plnění vyţivovací povinnosti a povinností vůči dětem atd. Nejde tedy jen o trestní bezúhonnost pachatele. Dřívější znění této okolnosti – „řádný ţivot pracujícího člověka. Člověk, který vede řádný ţivot by měl plnit základní povinnosti občana jak v soukromém ţivotě, tak i vůči společnosti. 41

13.15 Napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným U této okolnosti byly provedeny dvě změny. Z původního znění své trestné činnosti napomáhal příslušným orgánům bylo odstraněno „příslušným orgánům“, Byla připojena alternativa za spojku nebo spočívající ve významném přispění k objasnění trestného činu spáchaného jiným. Přesto nová úprava nadále váhu obou skutečností odlišuje, kdyţ při objasňování vlastní trestné činnosti stačí pouhé „napomáhání“, zatímco k objasnění cizí trestné činnosti je nutno „významně přispět“. Pachatel sám přispěl k objasnění trestného činu, který spáchal sám nebo který spáchal jíný pachatel.42

40

Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999 i Breier, Štefan a kol. Trestní zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964, s. 125. 41

Breier, Štefan a kol. Trestní zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964, s. 124.

42


39

14 Přitěţující okolnosti § 42

14.1 Spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uváţení

Spáchání trestného činu s rozmyslem je odlišením od afektu a podobných stavů, ale můţe jít i o velmi krátkou úvahu, při níţ pachatel jedná uváţeně, ale nikoli po předchozím uváţení. Pachatel před spácháním trestného činu dobře uváţil jaké budou následky jeho činu. Pachatel si je dobře vědom jakého trestného činu se dopouští. Např.§140 Tr. Zákoník vraţda: pachatel si průběh zavraţdění oběti dobře naplánoval a promyslel. Měl přesně stanovený způsob provedení vraţdy. Uváţil všechny okolnosti. Pachatel, který úmyslně zavraţdí jinou osobu bude potrestán odnětím svobody na deset aţ osmnáct let. Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uváţení, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct aţ dvacet let. Příprava vraţdy je trestná. 43

14.2 Spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboţenské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrţeníhodné pohnutky

Trestný čin spáchaný z nenávisti je trestný čin motivovaný nesnášenlivostí a společenskými předsudky vztahujícími se ke společenské skupině identifikované na základě rasy, náboţenství nebo víry, pohlaví, sexuální orientace, národnostní a etnické příslušnosti či jiné odlišnosti. Pachatel si vybírá oběť na základě příslušnosti k takto identifikovatelné skupině osob. Trestný čin z nenávisti můţe mít jak podobu verbálního útoku tak i fyzického útoku.44

43

Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz [online]. [cit. 2012-04-26]. § 140

44

Wwww.cs.wikipwdia.org/wiki/zlocin-z-nenavisti.

40

14.3 Spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem

Zde je zdůrazněn zvlášť zavrţenihodný způsob

provedení trestného činu. Tento

způsob provedení trestného činu se vymyká z toho, co lze u činů stejného druhu povaţovat za obvyklé. Surový způsob je pak usuzováno z charakteru pouţitých prostředků i z charakteru jejich samotného pouţití (nástroje způsobující kruté útrapy, prodluţování umírání oběti). Útok ze zadu je povaţován za podstatu zákeřnosti. Napadená osoba se nemůţe útoku bránit. Lest má pak zvláštní význam i pro spáchání trestného činu násilím. Násilí, které je zákonným znakem trestného činu. Pachatel tím dostal oběť do bezbraného stavu lstí lze to rovněţ pokládat za případ zvláštní lsti a pak jiţ nelze aplikovat přitěţující okolnost podle písm. c). 45

14.4 Spáchal trestný čin vyuţívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti

Pokud pachatel vyuţije bezbrannosti, třetí osoby, aniţ by útočil proti ní (například spánu stráţného a spáchání trestné činnosti krádeţe) tak nezáleţí kdo stav bezbrannosti, závislosti či podřízenosti vyvolal. Pojem bezbrannosti můţe vyplývat z bezvědomí, tvrdého spánku, mdloby, zranění, hypnózy, opilosti, duševní poruchy. V těchto stavech není osoba schopna vnímat pachatelovo jednání a nemůţe se mu bránit a i své jednání nemůţe ovládat. Důleţité však je ţe pachatel si je vědom svého trestného chování a toho, ţe oběť nemůţe klást odpor a pachatel tak vyuţije situace ke spáchání trestné činnosti. I stav bezbrannosti má význam pro spáchání trestného činu násilím.

45

Púry, František in Šámal, Pavel; Púry, František; Rizman, Stanislav. Trestní zákon: komentář. I. Díl (§ 1 aţ § 90). Praha: C.H. Beck, 2004, s. 284.

41

14.5 Trestným činem porušil zvláštní povinnost Zohledňuje postavení, zařazení, ať zákonné, smluvní, pracovní, sluţební. Jde o dílčí segmenty populace. Často je ale i taková okolnost znakem skutkové podstaty přímo.46

14.6 Ke spáchání trestného činu zneuţil svého zaměstnání, postavení nebo funkce Můţe tak mířit např. na trestnou činnost spáchanou pracovníky s dětmi, policisty, ale i vysokými manaţery. Pachatel zneuţil svého zaměstnání nebo funkce k trestné činnosti. Pachatel neoprávněně uţije, poškodí, zničí, padělá, úmyslně způsobí škodu nebo újmu.

Tato přitěţující okolnost můţe být např. na insider trading. Insider trading je obchodování akcií či jiných cenných papírů korporace někým, kdo má o této korporaci neveřejné informace (například doposud nezveřejněnou hospodářskou bilanci, investiční záměry, informace o akvizicích či fúzích s jinými firmami, atd.). Na insider trading v Česku pamatuje i trestní zákoník. Ten ovšem postihuje jen ty, kteří dosud neveřejnou informaci získali a zneuţili "díky svému zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkci". I kdyţ zákoník hrozí třemi roky vězení a v případě škody velkého rozsahu aţ deseti lety. "Pojem insider trading je díky hollywoodskému zpracování automaticky povaţován za zločin. Ale jde o terminus technicus, o obchodování někoho. Dále sem můţe také patřit korupce. Zneuţití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Korupce postihuje zejména politiku, hospodářství i společnost. Ačkoliv korupce přispívá ke zločinnosti, např. k praní špinavých peněz, kuplířství nebo obchodu s drogami, tak se zdaleka neomezuje jenom na tyto (dnes) trestné aktivity.47 46

Www.is.muni.cz/th/61359/pravf-m/diplomka. [online]. [cit. 2012-04-26].

Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999. 47

http://m.ihned.cz/ekonom/c1-53980410-evropa-versus-gordon-gekko http://cs.wikipedia.org/wiki/Insider_trading http://cs.wikipedia.org/wiki/Korupce

42

14.7 Spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně ţivota a zdraví nebo na ochraně majetku Tato přitěţující okolnost má zabránit rostoucímu počtu útoků na osoby, které zasahují v krizových situacích. Přitěţující okolnost měla přinést vyšší trest pachatelům, kteří útočí proti osobám, které chrání hodnoty člověka. Tyto hodnoty jsou chráněny Listinou základních práv a svobod. Okolnost byla zavedena novelou č. 692/2004 Sb. s účinností k 31. prosinci 2004.

48

Překladatel povaţoval okruh osob za dostatečně obecný. Na základě toho tak

umoţňuje vyšší stupeň ochrany, nejen osobám profesionálním, ale i všem osobám, které se rozhodnou pomoci druhým v nouzi. Návrhu ze strany vlády bylo vytýkáno, ţe by se tato přitěţující okolnost vztahovala i na trestné činy spáchané proti zaměstnancům různých soukromých bezpečnostních agentur, kteří ochraňují majetek soukromých osob. Také bylo vytýkáno, ţe by se okolnost nemohla pouţít při napadení lékaře při běţné výkonu jeho povolání (preventivní prohlídka, běţné ošetření).49

14.8 Spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postiţené, vysokého věku nebo nemohoucí

V tomto případě musí být přímo určeným osobám způsobena škoda. Zákonodárce zde nerozlišil majetkovou a nemajetkovou škodu pouţitím dvou rozličných pojmů. Tato přitěţující okolnost byla zavedena na místo jiné, původně navrhované v rámci senátního návrhu novely trestního zákona

–

týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě.

K aplikaci přitěţující okolnosti pak jiţ nemusí pachatel spáchat trestný čin ke škodě osoby „váţně nemocná“, kdyţ tak učiní ke škodě osoby „nemocné“.50

48

Návrh poslance Parlamentu ČR MUDr. Mgr. Ivana Langera Blíţe Čentéš, Jozef a kol. Trestný zákon s komentárom. Ţilina: Poradca podnikateľa, 2006, s. 70 a násl.

49 50

Langhansová, Hana. Nový paragraf v trestním zákoně. Malý dárek osobám týraným ve společné domácnosti. Via Iuris, 2003, č. 6, s. 4

43

14.9 Svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší 15 let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých

Děti , které byli obviněny ze spáchání trestné činnosti, mají právo na to, aby byla dodrţována jejich práva. Delikt musí být bez odkladu vyřízen kompetentním orgánem. Děti mají právo na bezplatné zajištění tlumočníka, pokud se proces vede v jazyce, kterému nerozumí. Tato okolnost je návodem, který navádí jiné osoby k trestné činnosti. Zde se míní pachatel, který zároveň k účasti na trestném činu svedl jiného.51

14.10 Spáchal trestný čin za krizové situace, ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němţ je prováděna nebo byla provedena evakuace Tato okolnost zahrnuje jako ţivelné pohromy: povodně, poţáry, sucho. Jsou to následky působení přírodních síl. Události, které ohroţují ţivot, veřejný pořádek nebo majetek jsou například demonstrace, vzpoura vězňů, hromadné havárie a další.52

14.11 Trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek Tato okolnost připouští jen škodu majetkovou. Poţaduje, aby škoda převýšila minimální hranici škody, jaká je nutná pro naplnění základní nebo kvalifikované skutkové podstaty. Nejedná se o určitou číselnou částku. Vyšší škoda nehmotného majetku by mohla 51

Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999

52


44

hodnocena jako jiný zvlášť závaţný následek (tuto moţnost nabízí například trestný čin omezování osobní svobody ve své kvalifikované skutkové podstatě). Při vyšší škodě souběhu více majetkových trestných činu můţe jít také o přitěţující okolnost, kdy se škody jimi způsobené z hlediska jejich právní kvalifikace nesčítají, ale v souhrnu představují vyšší škodu ve smyslu této přitěţující okolnosti.53

14.12 Trestným činem získal vyšší prospěch

Okolnost doplňuje přitěţující okolnost, kdy pachatel činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek. Pachatel svým trestným jednáním získal vyšší prospěch jako např. úplatkářstvím (Hlava X), podvodem (§ 209 tr. Zákoníku). Pachatel svým chováním zneuţije oběť ke svému

prospěchu. Pachatel oběť lstí přivede v omyl nebo zneuţije omylu oběti, ve kterém se jiţ v té

době nachází, při jednání s obětí úmyslně zamlčí podstatné skutečnosti, s jejichţ znalostí by se oběť rozhodla jinak.

14.13 Spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu Páchání po delší dobu budou jednak trestné činy trvající, pokud pachatel udrţoval bezprávný stav po dobu podstatně delší, neţ stačí k naplnění samotného trestného činu, po delší dobu lze páchat ale i jinak jednorázové trestné činy, např. podávat malé dávky jedu po delší dobu s úmyslem oběť usmrtit. Jestliţe obviněný pokračuje v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Trestnost činu se posuzuje 53

Púry, František in Šámal, Pavel; Púry, František; Rizman, Stanislav. Trestní zákon: komentář. I. Díl (§ 1 aţ § 90). Praha: C.H. Beck, 2004, s. 286-287.

45

podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliţe to je pro pachatele příznivější. Jestliţe se zákon změní během páchání činu, uţije se zákona, který je účinný při dokončení jednání, kterým je čin spáchán. Při pozdějších změnách zákona, který je účinný při dokončení jednání, jímţ je čin spáchán, se uţije zákona nejmírnějšího. Čin je spáchán v době, kdy pachatel nebo účastník konal nebo v případě opomenutí byl povinen konat. Není rozhodující, kdy následek nastane nebo kdy měl nastat.54

14.14 Spáchal více trestných činů Této okolnosti se vyuţije při výměře úhrnného souhrnného trestu. Poměrně často se stává, ţe obţalovaný je rozsudkem uznán vinným spácháním více trestných činů. Více trestných činů se pachatel můţe dopustit jedním jednáním (např. řídí auto v době zákazu činnosti a navíc opilý – trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a ohroţení pod vlivem návykové látky) – tzv. jednočinný souběh, nebo více jednáními (např. při uzavírání smlouvy o úvěru předloţí falešné potvrzení o zaměstnání a poté ukradne sousedovi auto – trestné činy úvěrového podvodu a krádeţe) – tzv. vícečinný souběh. Pokud mezi jednotlivými trestnými činy není odsouzení obţalovaného za jiný trestný čin, lze mu uloţit pouze jeden trest.55

14.14.1 Úhrnný a souhrnný trest (Trestní Zákoník § 43)

Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloţí mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. Jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, můţe soud pachateli uloţit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíţ horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu. Vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uloţit i jiný druh trestu, jestliţe jeho uloţení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných 54


55

Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999; Breier, Štefan a kol. Trestní zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964, s. 128. Www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/tresani-za-vice-trestnych-cinu.

46

činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, můţe být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný. Soud uloţí souhrnný trest podle zásad uvedených výše, kdyţ odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, neţ byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uloţením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloţeném pachateli rozsudkem dřívějším, jakoţ i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níţ došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení o souhrnném trestu se neuţije, jestliţe dřívější odsouzení je takové povahy, ţe se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.56

14.15 Spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, nebo

Tato okolnost patří k vyšší formě trestné činnosti. Je charakterizován vysokou odborností pachatelů. Postavení ve skupině je zaloţeno na hierarchickém uspořádání funkcí. Činnost této organizované skupiny je většinou zaměřena na dosaţení většího zisku. Tímto ziskem pak dále financují další trestnou činnost nebo jsou finanční prostředky pouţity k nelegálním ochodům. Činnost organizátora přitom nevyţaduje vytvoření organizované skupiny. Tuto okolnost lze uplatnit pokud, není současné zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, kterým se rozumí i příprava, pokus, organizátorství, návod nebo pomoc. Organizátor není povinen vytvořit organizované skupiny. U organizátora se okolnost uplatní jen tehdy pokud je sám pachatel nebo spolupachatel trestného činu, jestliţe spáchaní trestného činu řídil nebo zosnoval. Organizování skupina je tedy sdruţení více osob, kde je určitá dělba práce. V případě spolčení jde o volnou dohodu více osob na budoucí trestné činnosti. Definice organizovaných skupin: jde o sdružení alespoň tří osob, ve skupině je vše plánované a organizované a tím se zvyšuje pravděpodobnost dosažení cíle, může být 56


47

vytvořena jen ke spáchání jednorázového ojedinělého trestného činu, není vyžadováno výslovné přijetí za člena skupiny ani výslovné přistoupení ke skupině, stačí aktivní podílení se člena skupiny na trestné činnosti.57

14.16 Byl jiţ pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěţující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu, který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o pachatele, který se oddává zneuţívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneuţíváním, také tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho zahájení Jedná se zde o recidivu trestné činnosti. Situace, kdy pachatel spáchá další trestný čin po právní moci odsuzujícího rozsudku, jímţ mu byl uloţen trest za předcházející trestný čin. Mezi druhy recidivy tu zákon nerozeznává. Spadá sem tedy jak recidiva obecná, k níţ stačí, ţe pachatel byl jiţ před spácháním souzeného činu odsouzen pro jakýkoli jiný trestný čin vůbec, tak logicky i recidiva stejnorodá, kde se vyţaduje, aby šlo o odsouzení pro trestný čin téhoţ druhu, tak i recidiva speciální, kde jde o předchozí odsouzení pro stejný trestný čin, pro jaký je pachatel souzen znovu. Z hlediska trestního práva je recidiva závaţným jevem, ačkoliv byl pachatel jiţ jednou odsouzen za spáchání trestného činu, nedošlo k jeho nápravě, ale opětovně spáchal trestný čin. Recidiva je tedy, kdyţ pachatel spáchá trestní čin, za který byla jiţ pravomocně odsouzena za předchozí trestný čin. Zvláštní druhem je také recidiva nepravá. Jde o situaci, 57


48

kdy ke spáchání nového trestného činu dojde v době mezi vyhlášením odsuzujícího rozsudku za předchozí trestní čin a právní mocí tohoto odsuzujícího rozsudku. Soud při výměru trestu můţe k recidivě přihlédnout jako k přitěţující okolnosti. Kde je recidiva znakem skutkové podstaty, nelze k ní přihlédnout ještě jako k okolnosti přitěţující. Samozřejmě tam, kde intenzita výrazněji převyšuje míru poţadovanou skutkovou podstatou trestného činu, je nutné to zohlednit při soudní individualizaci a je moţné na ni pohlíţet jako na okolnost přitěţující. Osoba, která je závislá na drogách se opakovaně dopouští trestného činu drţení drogy pro vlastní potřebu, proto je zde otázkou času, kdy se jako recidivista ocitne ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.58

15 Srovnání trestního zákoníku a trestního zákona v okolností přitěţujících a polehčující

Hluboké ekonomické, politické a sociální změny, ke kterým došlo po pádu totalitního reţimu koncem roku 1989, postupně významně ovlivnily všechny oblasti ţivota společnosti. Nová kodifikace trestního práva hmotného bude vycházet samozřejmě ze současné trestněprávní materie. Současný trestní kodex je výsledkem četných novelizací, mnohdy reagujících především na aktuální potřeby vyvolané dynamikou kriminality, hlubší zásahy do koncepčního pojetí našeho trestního práva byly provedeny jen okrajově. Výsledkem je trestní zákon, který jen obtíţně reaguje na měnící se společenskou realitu, nedostatečně zajišťuje ochranu svobod a práv jednotlivce a jen v omezené míře přispívá ke stabilitě společnosti. Nová kodifikace trestního zákoníku bude zaloţena na přesvědčení, ţe ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich ţivota, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními prostředky. Na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva aţ v krajních případech v souladu s pomocnou (subsidiární) úlohou trestního práva v právním řádu a ve společnosti.

58

Www.epravo.cz/top/clanky/recidiva-17958.html. [online]. [cit. 2012-04-26]


49

Kriminální politika, sledující kontrolu a potlačování kriminality, musí proto spočívat ve vhodném vyvaţování prevence a represe. Dne 1. ledna 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 40/2009[1]; současně byl zrušen původní trestní zákon. Nový trestní zákoník nahradí od 1.1.2010 trestní zákon, který u nás platil od roku 1961 (trestní zákon č. 140/1961 Sb.) a byl mnohokrát novelizován.59

Nový trestní zákoník upravuje zcela odlišně oproti dosavadní úpravě pojetí trestnosti činu. Zatímco dosavadní kodifikace byla zaloţena na principu formálně - materiálním, nový zákoník je jiţ postaven na pojetí formálním. Obecně lze říci, ţe nový trestní zákoník klade větší důraz na ochranu ţivota, majetku a dalších individuálních práv, kdyţ tyto zájmy staví před zájmy společnosti a státu. To se projevuje i v systematice zákona, kde jsou (na rozdíl od současného trestního zákona) na první místo řazeny trestné činy proti ţivotu a zdraví, rodině a dětem, svobodě a lidské důstojnosti. Trestní zákoník rozšířil počet polehčujících okolností (15) a počet přitěţujících okolnosti (16). Jejich výčet však stejně jako v trestním zákoně zůstává příkladem. V trestním zákoníku zůstalo 7 okolností polehčujících nepozměněno. Trestný zákon upravuje okolnosti polehčující v § 33 a trestní zákoník v § 41.

16 Okolnosti polehčující, které zůstaly nepozměněny -

spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku

trestní zákoně písm. d) a trestním zákoníku písm. d) -

spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil

59

http://www.propravo.cz/news/novy-trestni-zakonik-uplne-zneni/.

50

v tr. Zákoně písm. e) a v tr. Zákoníku písm. e) -

spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých

v tr. zákoně písm. b) a v tr. zákoníku písm. f ) -

vedl před spácháním trestného činu řádný život

v tr. Zákoně písm. g) a v tr. Zákoníku písm. o) -

trestného činu upřímně litoval, nebo

v tr. Zákoně písm. ch) a v tr. Zákoníku písm. n) -

přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu

v tr. Zákoně písm. h) a v tr. Zákoníku j) -

svůj trestný čin sám oznámil úřadům

v tr. Zákoně písm. i) a v tr. Zákoníku písm. k) Okolnosti přitěţující v trestním zákoníku prošly více změnami, jen 5 jich zůstalo nepozměněných. Jsou upraveny v Tr. Zákoník § 42 a Tr. Zákoně § 34.60

17 Okolnosti přitěţující, které zůstaly nepozměněny -

trestným činem porušil zvláštní povinnost

v tr. Zákoně písm. g) a v tr. Zákoníku písm. e) -

svedl k činu jinak trestnému, provinění nebo trestnému činu jiného, zejména dítě mladší patnácti let, mladistvého nebo osobu ve věku blízkém věku mladistvých

v tr. Zákoně písm. i) a v tr, zákoníku písm. i) -

spáchal trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku

v tr. Zákoně písm. f) a v tr. Zákoníku písm. g) -

spáchal trestný čin jako organizátor, jako člen organizované skupiny nebo člen spolčení, nebo

v tr. Zákoně písm. ch) a v tr. Zákoníku písm. o) 60

spáchal více trestných činů,


Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/. Business center.cz

51

v. tr. Zákoně písm. k) a v tr. Zákoníku písm. n)61

18 Okolnosti polehčující, které byly pozměněny -

spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností,

-

spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti

-

spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniţ byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost

-

napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným

-

přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny62

19 Okolnosti přitěţující, které byly pozměněny -

spáchal trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrţeníhodné pohnutky

-

spáchal trestný čin surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně, se zvláštní lstí nebo jiným obdobným způsobem,

61


Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/.Businesscenter.cz. 62



52

-

spáchal trestný čin ke škodě dítěte, osoby blízké, těhotné, nemocné, zdravotně postižené, vysokého věku nebo nemohoucí

-

spáchal trestný čin vyuţívaje něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti nebo podřízenosti

-

spáchal trestný čin za krizové situace, ţivelní pohromy nebo jiné události váţně ohroţující ţivot, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace

-

trestným činem způsobil vyšší škodu nebo jiný větší škodlivý následek,

-

spáchal trestný čin ve větším rozsahu, na více věcech nebo více osobách, anebo trestný čin páchal nebo v něm pokračoval po delší dobu,

-

byl jiţ pro trestný čin odsouzen; soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost za přitěţující, zejména s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění, jeho pohnutku a dobu, která uplynula od posledního odsouzení, a jde-li o pachatele trestného činu, který byl spáchán ve stavu vyvolaném duševní poruchou, anebo o pachatele, který se oddává zneužívání návykové látky a spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, také tehdy, započal-li léčení nebo učinil jiná potřebná opatření k jeho zahájení.63

20 Odlišné okolnosti polehčující

63

-

spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat

-

trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý následek

-

spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávis



53

21 Odlišné okolnosti přitěţující

64

-

spáchal trestný čin s rozmyslem nebo po předchozím uvážení

-

ke spáchání trestného činu zneužil svého zaměstnání, postavení nebo funkce

-

trestným činem získal větší prospěch64



54

Závěr V první části mé bakalářské práce jsem se zaměřila na vymezení pojmu trestní čin, obecné poţadavky na subjekt pachatele, souběh trestných činu, pojem a význam pachatele, spolupachatele, účastníka trestného činu, význam věku, trestní odpovědnost právnických osob, zásady ukládání trestů. Při ukládání a výměru trestu jsou brány v potaz okolnosti polehčující a přitěţující, je třeba vycházet z různých okolností. Mezi tyto lze řadit způsob spáchání trestného činu, samotnou osobu pachatele, jeho předchozí ţivot, čili zda před spácháním trestné činnosti vedl řádný ţivot. Rovněţ je nutné posuzovat věk pachatele, jakoţ i jeho příčetnost a nepříčetnost. Pokud pachatel dovršil věku 15 let, ale ne 18 let věk, tak se tento pachatel nazývá mladiství. V druhé části bakalářské práce jsem se zaměřila na jednotlivé okolnosti polehčující a přitěţující podle trestního zákoníku. Ke kaţdé okolnosti upravené v trestním zákoníku jsme se snaţili poskytnout výklad se zaměřením na případné problematické aspekty. V závěru práce jsem se srovnávala trestní zákoník a trestní zákon. V trestním zákoníku jsou okolnosti rozšířené o další okolnosti polehčující a přitěţující, některé však zůstaly stejné. Trestní zákon, u který u nás platil od roku 1961 (trestní zákon č. 140/1961 Sb.) byl nahrazen novým trestní zákoníkem, který nabyl účinnost 1. Ledna 2010. V trestním zákoníku zůstalo 7 okolností polehčujících nepozměněno. Trestný zákon upravuje okolnosti polehčující v § 33 a trestní zákoník v § 41. Okolnosti přitěţující v trestním zákoníku prošly více změnami, jen 5 jich zůstalo nepozměněných. Jsou upraveny v Tr. Zákoník § 42 a Tr. Zákoně § 34.

55

Seznam pouţité literatury Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. akol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, ISBN 978-80-7357-509-0,s. Kuchta, Josef. Trestní zákon – komentář. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI. ASPI, 1999 Trestní zákon a trestní řád: Poznámkové vydání s judikaturou. Praha 1: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, a. s., Opletalova 35, 115 51 Praha, 1994. ISBN 80-85647-26-65. Breier, Štefan a kol. Trestní zákon. Komentář. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964, Langhansová, Hana. Nový paragraf v trestním zákoně. Malý dárek osobám týraným ve společné domácnosti.Via Iuris, 2003, č. 6 Púry, František in Šámal, Pavel; Púry, František; Rizman, Stanislav. Trestní zákon: komentář. I. Díl (§ 1 aţ § 90). Praha: C.H. Beck, 2004, Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/. Business center.cz Http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/. Business center.cz Http://cs.wikipedia.org/wiki/Trestní_zákoník. Http://www.propravo.cz/news/novy-trestni-zakonik-uplne-zneni/. Http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestani-za-vice-trestnych-cinu. Http://m.ihned.cz/ekonom/c1-53980410-evropa-versus-gordon-gekko. Http://cs.wikipedia.org/wiki/Insider_trading. Http://cs.wikipedia.org/wiki/Korupce. Zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, v platném znění. Www.epravo.cz/top/clanky/zakladní-skutkova-podstat-lichvy-dle-21/-odst.-1-tr.-zakoniku77208.html. Návrh poslance Parlamentu ČR MUDr. Mgr. Ivana Langera DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Kamila Krejčová - Polehčující a přitěţující okolnosti při výměře trestu 56

57

Bankovní institut vysoká škola Praha

Recommend Documents