Bankovní institut vysoká škola Praha Finance
Připravenost České republiky na přijetí eura (Preparation of the Czech Republic for the Acceptance of Euro) Diplomová práce
Autor:
Bc. Michaela Hrodková Finance, Evropská unie
Vedoucí práce:
prof. Ing. Luděk Urban, CSc.
Praha
duben 2009
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma „Připravenost České republiky na přijetí eura“ zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 15. dubna 2009
Bc. Michaela Hrodková
…………………………………..
Poděkování
Děkuji panu profesoru Ing. Luďku Urbanovi, CSc. za cenné rady a připomínky, které mi poskytl během přípravy mé diplomové práce.
-3-
Anotace Při vstupu do Evropské unie se Česká republika zavázala přijmout co nejdříve společnou měnu. Termín přijetí tehdy nebyl stanoven a stále se odkládá. Původně byl považován za příznivý termín přijetí eura leden 2012, ale tento datum se nyní definitivně vylučuje. Česká republika by pravděpodobně dosáhla stanoveného cíle, ale bohužel je vstup do eurozóny podmíněn účastí v mechanismu ERM II., do kterého bychom museli vstoupit již v prvním čtvrtletí roku 2009. Tato myšlenka je nepřijatelná. Česká vláda by měla svůj verdikt zveřejnit v listopadu 2009. Předložená diplomová práce se zabývá procesem zavádění společné měny v rámci Evropské měnové unie s postupným rozšiřováním o další státy Evropy. První kapitola se snaží shrnout historický vývoj Evropského měnového procesu od prvních myšlenek až po rozhodnutí přejít na společnou měnu. Druhá kapitola popisuje přípravy vedoucí k zavedení jednotné měny v roce 1999, kdy se euro začalo používat v bezhotovostním platebním styku a od roku 2002 se dostaly do oběhu první eurobankovky a euromince. Ve třetí kapitole jsou objasněna jednotlivá maastrichtská kritéria, jejichž splnění je podmínkou pro vstup do eurozóny. Čtvrtá kapitola vystihuje činnost Evropské centrální banky, která datem vstupu do eurozóny přebírá měnové politiky jednotlivých států. V páté kapitole se zaměřuji na porovnání jednotlivých vstupujících zemí do Evropské měnové unie, především na státy, které přistoupily po roce 2000. Podrobněji srovnávám Slovinsko, Slovensko a Českou republiku, která ještě není součástí eurozóny. Cílem mé diplomové práce je posoudit zda je Česká republika připravena na přijetí nové měny a jaká je politická vůle stát se členem eurozóny. Na závěr se zmiňuji, jaké jsou dosavadní názory na zavedení eura po deseti letech fungování společné měny.
-4-
Annotation The Czech republic agreed to switch to Euro as soon as possible when it joined the European Union. The date of conversion to Euro was not set and at it is still under discussion. Year 2012 should be favourable for the conversion. But this appeares to be impossible. It is expected that the Czech republic would satisfy the requirements, but there are additional conditions in order to join the Exchange Rate Mechanism II in the first quarter of 2009. This idea is unacceptable. The czech government should announce the verdikt in November 2009. This thesis considers process of joining the Euro and further expantion in other European countries. The first chapter presents the historical evolution of the convertion to the new currency . The second chapter contains the preparations for the conversion to Euro in 1999 as noncash transcations and in 2002 cash payments. The third chapter explains the principles of the Maastricht Kriteria. The fourth chapter describes the European Central Bank, which supercedes the National Central Banks following the entry to Eurozone. The fifth chapter compares contries which are already in Eurozone and countries which are in the proces of joining the European Union, initialy Slovenia, Slovakia and Czech republic, which is not in Eurozone yet. The thesis examines if the Czech Republic is ready to confery to the new currency and if there is a political will to step into Eurozone. Finally I am presenting views and opinions for 10 years since the introduction of Euro.
-5-
Obsah:
Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Historický vývoj evropského měnového procesu .............................................................. 8 1.1 Cesta k měnové integraci ........................................................................................... 9 1.2 Wernerův plán .......................................................................................................... 10 1.3 Evropský měnový systém......................................................................................... 11 1.4 Rozhodnutí přejít na společnou měnu ...................................................................... 15 2. Jednotná měna euro .......................................................................................................... 19 2.1. Přípravy pro zavedení jednotné měny ...................................................................... 20 2.2. Zavedení eura ........................................................................................................... 22 2.2.1 Eurobankovky .................................................................................................. 23 2.2.2 Euromince ........................................................................................................ 28 2.3. Přínosy zavedení jednotné měny pro členské země ................................................. 29 2.3.1 Výhody přijetí eura........................................................................................... 29 2.3.2 Nevýhody a rizika přijetí eura .......................................................................... 32 3. Kritéria pro vstup do měnové unie ................................................................................... 34 3.1. Kritérium cenové stability ........................................................................................ 35 3.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb .............................................................. 36 3.3 Kritérium stability měnového kurzu ........................................................................ 36 3.4 Kritérium udržitelnosti veřejných financí ................................................................ 37 3.5 Vyhodnocení plnění kritérií ..................................................................................... 37 4. Evropská centrální banka ................................................................................................. 38 5. Vstup ČR do EMU v porovnání s ostatními zeměmi ....................................................... 41 5.1 Přijetí společné měny v zakládajících státech eurozóny .......................................... 41 (r. 1999) ................................................................................................................................ 41 5.2 Přijetí společné měny zeměmi po roce 2000 ............................................................ 42 5.2.1 Přijetí eura Řeckem (r. 2001) ........................................................................... 42 5.2.2 Přijetí eura Slovinskem (r. 2007) ..................................................................... 43 5.2.3 Přijetí eura Kyprem a Maltou (r. 2008) ............................................................ 49 5.2.4 Přijetí eura Slovenskem (r. 2009) ..................................................................... 50 5.3 Strategie české vlády ................................................................................................ 54 5.4 Zkušenosti s jednotnou měnou ................................................................................. 63 6. Výsledky diplomové práce ............................................................................................... 68 Závěr......................................................................................................................................... 70 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 71 Seznam příloh ........................................................................................................................... 72 Eurobankovky ...................................................................................................................... 73 Euromince ............................................................................................................................ 75 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 78 Tabulky................................................................................................................................. 79
-6-
Úvod Pro zpracování své diplomové práce jsem zvolila téma „ Připravenost České republiky na přijetí eura“. Přijetí nové měny je poměrně složitý krok v rámci Evropy, který je závěrečným bodem třetí etapy Hospodářské a měnové unie. Toto rozhodnutí znamená ztrátu národní měny, která je symbolem jednotlivých států. Dosud přešlo na jednotnou měnu celkem 16 evropských zemí, z nichž jako poslední přistoupilo Slovensko počátkem tohoto roku. Podmínkou pro vstup do Evropské měnové unie je splnění několika konvergenčních kritérií, které budu podrobněji popisovat v diplomové práci. Kromě splnění kritérií na počátku procesu je také důležité jejich dodržování po vstupu. Dalším měřítkem přijetí jednotné měny je také stupeň ekonomické sladěnosti dané země s eurozónou. V diplomové práci se zaměřím na historii Evropského měnového procesu, přípravy na jednotnou měnu včetně zavedení eura v bezhotovostním a hotovostním platebním styku, na jednotlivá maastrichtská kritéria, činnost centrální banky a v poslední kapitole porovnám jednotlivé vstupující země do Evropské měnové unie. Budu se zabývat především těmi státy, které přistoupily do eurozóny po roce 2000. Podrobněji porovnám Slovinsko, Slovensko a Českou republiku. Mojí snahou bude posoudit, zda je Česká republika připravena na přijetí společné měny, dále zhodnotit postoj české vlády k tomuto aktuálnímu tématu a v závěru shrnu zkušenosti s jednotnou měnou při příležitostí desetiletého výročí zavedení eura.
-7-
1. Historický vývoj evropského měnového procesu V průběhu historického vývoje světové ekonomiky můžeme měnovou integraci pozorovat již od počátku 19. století. V tomto období se začaly ztotožňovat měny s konkrétními zeměmi. V oběhu byly zlaté a stříbrné mince, jejichž měnový kurz se měnil podle množství nalezených a vytěžených kovů. V Evropě byly zaevidovány dva pokusy o vytvoření měnové unie. Prvním pokusem byla tzv. Románsko – evropská unie, která byla založena Belgií, Francií, Itálií a Švýcarskem v roce 1865. K ní se ještě o tři roky později přidalo Řecko. V roce 1878 byla tato unie zrušena. Důvodem byl konec války mezi Německem a Francií, Německo také upustilo od stříbra a k oslabení francouzských financí došlo splácením válečných obnov ve zlatě. Poslední kapkou byly nové nálezy stříbra v Nevadě, které vedly ke zrušení zmiňované unie. O další pokus se snažilo Norsko, Švédsko a Dánsko. Tyto státy zavedly společnou skandinávskou měnu, která kolovala na území těchto států. Tato unie zanikla na počátku první světové války, oficiálně pak v roce 1924. V obou pokusech o unii chyběl důležitý prvek integrace, kterým je držet jako celek v době náznaku nějaké hrozby. Každý stát raději hájil zájmy své vlastní země. Velká Británie byla první, která začala používat zlatý standard. Naopak evropské země spíše dávaly dlouhodobě přednost stříbru do doby, dokud stříbrné mince nevymizely z evropského kontinentu. Tento proces můžeme datovat do období 50. let 19. století. Důvody integrace jsou především ekonomické, politické a existenční. Pro malé země je integrace přitažlivá, ale také riskantní. Zlatý standard je datován do let 1880 – 1914. Po tomto období bylo ještě mnoho pokusů o znovuobnovení tohoto systému, jelikož všichni žili v přesvědčení, že se budou mít lépe. Ovšem opak je pravdou. Typické jsou pro toto období naopak finanční a ekonomické krize (nestabilní hospodářský růst, kolísavé měnové kurzy, nezaměstnanost, bankroty apod.). Tento systém nebyl celosvětovým fenoménem a zdaleka nebyl tak silný jak by bylo potřeba.
-8-
Důvodem bylo, že v něm nemohly být země, které měly deficit státního rozpočtu a veřejné dluhy. Neplnily tak pravidla zlatého standardu a musely tento systém opustit. V roce 1914 bylo od zlatého standardu zcela upuštěno. Převoz zlata začal být nebezpečný. Evropské země se vzpamatovávaly z války, měly velké dluhy a zotavování bylo obtížné. Vedoucí úloha měnové oblasti se přesunula do USA.1
1.1 Cesta k měnové integraci Dlouhodobý integrační proces si vyžadoval zavedení společné měny. Počátky měnového integračního procesu jsou zaznamenány na počátku tzv. Brettonwoodského systému, který byl založen na principu pevných měnových kurzů a vznikl dohodou na konferenci v Bretton Woods v roce 1944. Cílem bylo liberalizovat obchod a vyvarovat se chyb, kterých se dopustilo Německo po 1. světové válce (v tomto období došlo k hyperinflaci v rámci válečných reparací). Po roce 1945 byly Spojené státy světovou velmocí a rozhodly se politicky i hospodářsky pomoci zpustošené Evropě.
Brettonwoodský systém byl postaven na třech principech: 1. princip – vzájemná směnitelnost měn – dohody byly uzavřeny mezi většinou států tehdy rozvinutého světa. 2. princip – vzájemný směnný kurz (parita) je dán poměrem zlatého obsahu v měně. 3. princip – byl stanoven požadavek vyváženosti platebních bilancí státu – státy měly povinnost vykazovat svou platební bilanci. Pokud byla deficitní, musel být deficit kryt ze zlatých rezerv státu nebo zahraničním úvěrem. K zajištění dodržování zásad byly na konferenci stanoveny dvě instituce, kterými byly Mezinárodní měnový fond (sledoval dodržování parity) a Světová banka (v případě deficitnosti bylo možno poskytnout státům úvěr). Oficiální ustanovení připadá na datum 27. prosince 1945. Členové se vstupem do Mezinárodního měnového fondu zavázali pomoci členům při platební neschopnosti. Měny členských zemí vázány na americký dolar, který byl v té době vedoucí měnou. 35 amerických dolarů se rovnalo jedné unci zlata. Ostatní měny byly stanoveny vzhledem k dolaru. Sovětský svaz tehdy odmítl jak brettonwoodské dohody, tak i Marshallův plán z června 1947, který měl pomoci obnovit evropské země. Tlačil na další státy evropského bloku, aby také odmítly nabízenou pomoc. Tlaku muselo čelit také Československo. Na základě založení NATO a Varšavského paktu byla Evropa rozdělena na dva bloky. 1
Čerpáno z webových stránek: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_historie_emi.html, Dále čerpáno z knihy Ekonomie evropské integrace - Richard Baldwin, Charles Wyplosz, (Grada Publishing, a.s., 2008)
-9-
Západní část se vyznačovala dobrou hospodářskou úrovní kvůli finanční podpoře USA. V roce 1957 bylo založeno Evropské hospodářské společenství. Prvními kroky bylo založení celní unie a společné zemědělské politiky. Spojené státy se snažily pomoci evropským zemím dodáním zboží. Systém pevných měnových kurzů měl určité slabiny a rozdílný hospodářský růst členských zemí vyžadoval změnu tohoto systému. Koncem 60. let 20. století skončilo zlaté období v Evropě. Důvodem byla inflace v mnoha zemích, která byla zapříčiněná místními podmínkami, ale také válkou ve Vietnamu. Během sedmdesátých let začala dosahovat inflace ve Spojených státech vysoké hodnoty. Od roku 1968 mohly směňovat dolar za zlato pouze centrální banky členských států. Žádný stát nemohl měnit své dolarové rezervy za zlato. O rok později byly znehodnoceny měny Velké Británie, Dánska, Španělska, Izraele a Nového Zélandu. V roce 1970 byl americký dolar pod tlakem zejména na základě posílení ekonomik Německa a Japonska. Německo mělo stálý přísun kapitálu, což vedlo k devalvaci dolaru vůči německé marce. Dne 15. 8.1971 byl americkým prezidentem R. M. Nixonem vyhlášen konec směnitelnosti dolaru za zlato. Dolar byl devalvován o 10 %. Byly nastaveny nové měnové kurzy, aby se nastavilo obnovení systému. Přesto došlo k dalšímu kroku a v březnu 1973 se většina členských zemí rozhodla upustit od pevného směnného kurzu. Země přešly na pohyblivý kurz měny vůči dolaru. V roce 1974 neustál situaci již ani americký dolar a od směnitelnosti za zlato také upustil. Od tohoto roku se také začalo pracovat na vytvoření jednotné evropské měny nezávislé na dolarovém systému a Evropské společenství urychlilo práci na tvorbě společné měny.
1.2 Wernerův plán V šedesátých letech byla poměrně vysoká hospodářská úroveň evropských zemí, nízká nezaměstnanost, inflace byla na přijatelné úrovni a zahraniční obchod se také rozbíhal. Bylo to období tzv. zlaté éry a nebránilo nic tomu, aby se začalo hovořit o vytvoření společné evropské měny. Na základě Haagského summitu, který se konal v prosinci 1969, byl pověřen Pierr Werner, aby vystoupil se svojí myšlenkou společné měnové unie.2 Lucemburský předseda vlády tak učinil v říjnu 1970 a zmínil nutnost existence Evropské centrální banky a realizace společné měny během deseti let. Do roku 1980 mělo dojít k vytvoření hospodářské a měnové unie ve třech stupních. Cílem byla měnová kooperace, sladění politik členských států, 2
Čerpáno z informačních portálů: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/w/werneruv-plan/1000716/6482/ http://ces.vse.cz/portal/index.php?page=view_chapter&kap=16 http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_historie_emi.html
- 10 -
odstraňování bariér pohybu kapitálu a finanční vyrovnání těchto států. Ve Wernerově zprávě byly zmiňované návrhy zaměřené na fiskální politiku a financování deficitu státního rozpočtu. Kromě toho také stanovila jednotlivé kroky pro vybudování EMU. O tři roky později došlo k ropné krizi, z důvodu úpadku těžby ropy v USA, která dosáhla svého vrcholu v roce 1971 a ceny ropy stanovovala organizace zemí vyvážejících ropu (tzv. OPEC) se sídlem ve Vídni. Došlo k prudkému nárůstu ceny ropy, na čemž vydělávaly země vyvážející ropu a prodělávaly země dovážející. Docházelo ke zvyšování nákladů průmyslových podniků v Evropě, což vedlo k těžkému prosazování proti konkurenci japonských podniků a nově se prosazující konkurenci asijských států. Začaly vznikat bariéry na ochranu domácího trhu. Na základě této skutečnosti se plán o vytvoření měnové unie odsunul do postraní, protože se řešily hospodářské problémy. Sedmdesátá léta byla ve znamení kurzové nestability. Členské země měly pohyblivý kurz vůči dolaru, ale mezi sebou měly pevné kurzy s povolenou odchylkou maximálně o 2,25 % od stanovených parit. Systém mohly opustit země, kterým hrozilo znehodnocení měny. Velká Británie, Francie a Itálie se nezapojily z důvodu oslabování jejich měn. Tato situace vedla k nutnosti zavedení společného měnového systému.
1.3 Evropský měnový systém Tento systém začal fungovat v březnu 1979 na základě rozhodnutí Rady ministrů 5. 12. 1978. Německý kancléř Helmut Schmidt a francouzský prezident V.G. d´Estaing byli znepokojeni měnovými otřesy po Brettonwoodském systému a považovali velké změny v měnovém systému jako hrozbu společného trhu a vyžadovali mnohem silnější systém. Státy nechtěly riskovat oslabení své měny. Důvodem zavedení evropského měnového systému bylo omezení vlivu nestabilního dolaru na evropské společenství, jehož vliv negativně působil na společenství zvenčí. Dalším úkolem bylo zavedení pevných měnových kurzů členských zemí navzájem pro další potřebné kroky v měnové a ekonomické oblasti. Aby mohlo dojít ke stabilitě měnových kurzů na evropském území, bylo potřeba omezit měnové politiky jednotlivých států. Evropský měnový systém měl určité nedostatky a zavedení společné měny bylo nevyhnutelným krokem. Existovalo pravidlo, že členské země ES nemusí být členy tohoto systému, ale členové systému musí být členy EU. Jednalo se o druhý pokus vytvoření
- 11 -
společné měnové unie. Členské státy se zavázaly omezit kolísání měn, tedy zajistit evropskou měnovou stabilitu. 3
Cíle měnového systému: -
stabilita měnových kurzů
-
podpora sbližování členských států
-
podpora pro založení hospodářské a měnové unie Členské státy se zaměřily na vznik společné měnové jednotky (ECU) a zřízení
mechanismu směnných kurzů (MSK). Jednalo se o dva důležité úkoly, které byly potřebné pro zavedení společného systému.
ECU (European Currency Unit) Kurz této měnové jednotky byl dán košem všech měn členských zemí EMS. Každá měna přestavovala velikost a roli své země na evropském trhu. Jedná se pouze o zúčtovací jednotku. Protože se nevyskytuje v podobě bankovek a mincí, neplní funkci peněz jako oběživa. Slouží k tzv. clearingovým obchodům. Státy si výměnu zboží navzájem neproplácejí, pouze ji vedou v bilanci. Na konci období si vyrovnávají tzv. clearingovou špičku v dohodnuté měně, nikoli v měně národní. Proplácejí si jen rozdíl (tzv. saldo). Zúčtovací jednotka neměla v té době svůj vlastní zlatý obsah, ale byla stabilnější než měny jednotlivých států. Výhodou bylo, že případné výkyvy některé z měn tuto jednotku neovlivnily. Stálost kurzu znamenala omezení pravomoci národní vlády samostatně rozhodovat o devalvaci a revalvaci národní měny. Revalvace či devalvace byla možná v procesu za účasti komise ES, která posuzovala nezbytnost zhodnocení či znehodnocení měny. Poměr ECU a národních měn v době vzniku Evropského měnového systému v roce 1979 je možné shlédnout v příloze č. 2, tabulka č. 1.
3
Čerpáno ze stránek:
http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_historie_emi.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%BD_m%C4%9Bnov%C3%BD_syst%C3%A9m Podrobněji v knize Ekonomie evropské integrace - Richard Baldwin, Charles Wyplosz, (Grada Publishing, a.s., 2008)
- 12 -
Zřízení mechanismu směnných kurzů - ERM (Exchange Rate Mechanism) Kurz národních měn k ECU byl stálý. Země ERM měly centrální paritu vůči ECU, která byla pro každý členský stát stanovena. Centrální banky si nemohly měnit měnový kurz dle jejich uvážení, jelikož by byla porušena dohoda o rovnocennosti. Podle kurzu bylo možné stanovovat kurz národních měn mezi sebou. Udržet dlouhodobou stabilitu národních měn je obtížné. Rozkolísanost kurzů bylo nutné eliminovat, proto došlo k minimalizaci hranic výkyvu národních kurzů a bylo stanoveno fluktuační pásmo ± 2,25 %. Dočasně bylo povoleno pásmo ± 6 % v Itálii kvůli vyšší míře inflace a politickým potížím na domácím území. Pokud výkyv přesáhl toto rozmezí, národní banky musely činit opatření, aby ho vrátily do povoleného fluktuačního pásma. Pokud by jedna měna ze dvou zemí přesáhla tuto hranici, země se silnější měnou by začala prodávat svou měnu, aby jí bylo v oběhu více a začala zlevňovat. Naopak země se slabší měnou by nakupovala svou vlastní měnu, aby získala vyšší hodnotu. Hlavním důvodem těchto činů byla úmluva, že v rámci ERM bude fungovat vzájemná podpora mezi státy tohoto systému. Se souhlasem všech členských zemí tohoto systému bylo možné změnit centrální paritu.Evropský měnový systém prošel několika fázemi. Nejprve docházelo k častému přeměňování centrální parity z důvodu odlišnosti vývoje členských zemí. Později v období 1983- 1992 nedošlo k žádným změnám vzájemného směnného kurzu. Toto dlouhodobé stabilní období bylo zakončeno měnovými výkyvy a spekulacemi, což vedlo k posunutí fluktuačního pásma na ± 15 % od centrální parity. Tímto krokem byla splněna podmínka ERM a přitom si země udržely svou tvář. Systém byl platný pouze pro evropské země a nebyl závislý na dolaru ani zlatu. Žádná měna neměla rozhodující úlohu v systému při porovnání s Brettonwoodským systémem, kdy měl rozhodující úlohu dolar. Přestala se rozlišovat silná a slabá měna, jelikož na udržení měny ve fluktuačním pásmu se nepodílela pouze jedna země. Od počátku měnového systému do poloviny 80. let 20. století se země ERM snažily o stabilitu měnového kurzu, měnovou nezávislost a kontrolu kapitálu v zemích, které byly náchylné na devalvaci měny. Kvůli nezávislosti měnových politik operovaly země s různou mírou inflace, proto docházelo k častým změnám v nastavení centrálních parit, aby byla obnovena konkurenceschopnost. Později bylo upuštěno od nezávislosti měnových politik a základním bodem bylo snížení inflace v zemích, ve kterých byla inflace hlavním tématem.
- 13 -
Původně byl Evropský měnový systém vytvořen za účelem snížení fluktuace mezi evropskými státy. Po ropných šocích došlo k odchylce inflací mezi jednotlivými zeměmi. Země ERM nastolily systém pevných, ale upravitelných měnových kurzů a došlo tak k rozpolceným strategiím. První strategií bylo upevnění měnových kurzů, což vyžadovalo podobnost míry inflace v jednotlivých zemích. Rozdílnost by dostala do popředí země s nízkou inflací oproti vysokoinflačním politikám. Druhá strategie byla ponechat rozdílnou inflaci a častěji přizpůsobovat měnové kurzy dle potřeby, aby nedocházelo k potížím s nerovností konkurenceschopnosti a nerovnováhám v obchodě. V prvním případě by díky nízké inflaci docházelo k restriktivní hospodářské politice a vysoké nezaměstnanosti v zemích s vysokou inflací. Současně nízkoinflační země by nepřistoupily na zvýšení inflace. Z důvodu neschopnosti vyřešit tento problém přizpůsobení se byla nejprve zvolena druhá varianta a často docházelo ke změnám parit. Postupem času bylo zjištěno, že tato zvolená varianta nebude fungovat bez potíží. Z důvodu nového nastavení parit se ve vysokoinflačních státech zhodnocoval kurz, bilance zboží a služeb se zhoršovala. Později by muselo dojít k nucenému znehodnocení což by musely schválit všechny státy ERM. Nízkoinflační země vykazovaly přebytky, proto nechtěly přistoupit na dobrovolně na depreciaci. Naopak země s vysokou inflací byly ve stálém vnějším deficitu. Nová nastavení centrálních parit se dala snadno předvídat. Toto bylo příčinou pro spekulace sázkařů a brzy se od této strategie upustilo. Problémem opačné strategie bylo, že se špatně dohadovala kritéria spojená s měnovou politikou. Na základě Delorsova podnětu se francouzská banka snažila nastavit pravidla německé banky poté co zde došlo během roku ke třem devalvacím. Důsledkem bylo, že během následujících šesti let až do září 1992 nedošlo k žádnému novému nastavení centrálních partit.
- 14 -
1.4 Rozhodnutí přejít na společnou měnu Druhá polovina osmdesátých let představovala období kurzové stability a začalo se opět uvažovat o vytvoření hospodářské a měnové unie. V červnu 1988 bylo zasedání v Hannoveru, kde byl pověřen k vypracování plánu tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors spolu odborníky a guvernéry centrálních bank členských států. 4 Delorsova zpráva byla zveřejněna v dubnu 1989 a přijata v červnu téhož roku na zasedání Evropské rady v Madridu. Byla zaměřena na skutečnost, že správného využití vnitřního trhu je možno zajistit pouze vytvořením společné měny.
Vytvoření hospodářské a měnové unie mělo být rozděleno do třech stupňů: 1) urychlení hospodářského sbližování a sladění měnových politik 2) technické přípravy na zavedení jednotné měny 3) zafixování měnových kurzů a nahrazení národních měn eurem Mezivládní konference byla v činnosti rok od prosince 1990. Byla zakončena smlouvou o Evropské unii (tzv. Maastrichtská smlouva), která byla podepsána v únoru 1992 s účinností od listopadu 1993. Maastrichtskou radou bylo rozhodnuto, že bude Evropské společenství nahrazeno Evropskou unií (hospodářskou a měnovou). Účelem konference bylo dosažení podmínek měnové unie a vypracovat institucionální a právní rámec této unie. Maastrichtská smlouva časově a technicky navrhovala vytvoření hospodářské a měnové unie. Na Maastrichtské konferenci byla právě Delorsova zpráva hlavním bodem jednání o EMU.
Podmínkou pro vytvoření měnové unie bylo splnění určitých cílů a úkolů: 1)
Pro vznik měnové unie byl stanoven nejzazší termín 1. 1. 1999
2)
Podmínkou pro vstup do měnové unie bylo splnění konvergenčních kritérií
3)
Pro dohlížení na cenovou stabilitu byla zřízena Evropská centrální banka
4
Více o Delorsově zprávě a současně o hospodářské a měnové unii na stránkách Evropské centrální banky http://www.ecb.int/ecb/history/emu/html/index.cs.html
- 15 -
Schéma 1: Stádia budování hospodářské a měnové unie Stádium 1 1990 - 1993
Stádium 2 1994 - 1998
Stádium 3 1999 – 2003
Plná liberalizace kapitálových toků
Založení EMI
Neodvolatelná fixace přepočítacích kurzů
Užší koordinace centrálních bank
Zákaz úvěrování veřejného sektoru centrál. bankami
Zavedení eura
Odstranění všech restrikcí vůči ECU
Zvýšená koordinace měnových politik
Provádění společné měnové politiky
Prohloubení ekonomické konvergence
Posílení hospodářské konvergence
Spuštění kurzového mechanizmu ERM-II
Nezávislost národních centrálních bank
Nabytí účinnosti Paktu stability a růstu
Přípravné práce na zahájení stádia 3
Zdroj: Zavedení eura a business info5
V procesu budování hospodářské a měnové unie mělo dojít k hospodářské a měnové harmonizaci členských států se zavedením společné měny v budoucnu. 1. etapa (1. 7. 1990 - 31. 12. 1993) měla být zaměřena na volný pohyb kapitálu uvnitř členských států a zároveň mělo dojít k užší spolupráci centrálních bank a také hospodářských politik členských států. 2. etapa (1. 1. 1994 - 31. 12. 1998) vedla ke sbližování hospodářských a měnových politik členských států a měla zajistit cenovou stabilitu. 3. etapa (od 1. 1. 1999) měla za úkol doladit tento proces, tj. založit Evropskou centrální banku, zafixovat směnné kurzy a zavést společnou měnu.6 5
Podrobněji na http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_maastricht.html http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/h/hospodarska-a-menova-unie/1000700/5253/?fornewsid=5253
6
Této etapy se účastnilo jedenáct členských států. Celkem čtyři státy nepřijaly společnou měnu. Velké Británii a Dánsku bylo toto právo umožněno na základě protokolů, které byly součástí Smlouvy o založení ES. Švédsko a Řecko nesplnily povinná konvergenční kritéria. Nakonec Řecko přijalo jednotnou měnu v lednu 2001 jako dvanáctý člen eurozóny.
- 16 -
1. etapa Začala v roce 1990. Důležitým úkolem Výboru guvernérů centrálních bank byla konzultace a snaha o slaďování v oblasti měnové politiky, aby bylo docíleno cenové stability. Členským státům evropského společenství byl uložen úkol přijmout víceletý program k zajištění stability cen, veřejných financí a stability kurzů. Do konce roku 1993 mělo dojít ke stanovení pracovního programu a skupin, které tímto budou pověřeni.
2. etapa Počátky jsou datovány do roku 1994. V tomto roce Výbor guvernérů ukončil svou činnost a měnová politika zůstává politikou národních vlád. Státu byla uložena povinnost zavést nezávislost ústředních bank na národních vládách. Hlavním úkolem centrální banky je stabilita měny. Pokud dochází k posilování koruny, jsou ohroženy zájmy exportérů a vyvíjejí tlaky, aby vláda přinutila banku zamezit dalšímu posilování koruny a byla zajištěna stabilita měny. Banka je nucena k odkupu či prodeji vlastní měny, kdy dochází ke změnám v měnových rezervách. Předchůdcem Evropské centrální banky byl Evropský měnový institut (EMI), který měl v čele předsedu a guvernéry národních bank. Každoročně předkládá Radě hlášení o připravenosti státu na zavedení společné měny. Hodnotí se míra inflace, rozpočtový deficit, stabilita úrokové míry, dodržování fluktuačního pásma 15 %. Členské státy se zapojily do procesu vytváření jednotné evropské měny.
Hlavní úlohou EMI bylo: -
sladění měnových politik a posílení spolupráce členských států
-
provádění příprav pro ustanovení Evropského systému centrálních bank, provádění příprav na jednotnou politiku a tím se připravit na používání jednotné měny unie V prosinci 1995 vyslovila Evropská rada souhlas s názvem euro pro jednotnou měnu a
potvrdila datum počátku třetí etapy na 1. 1. 1999. V roce 1996 institut navrhl Evropské radě zásady a prvky nového mechanismu směnných kurzů ERM II., který byl přijat v červnu 1997. V tomtéž měsíci přijala také Pakt stability a růstu, který byl ještě v květnu 1998 doplněn. V květnu 1998 jmenovaly vlády jedenácti zemí budoucí eurozóny prezidenta, viceprezidenta a další čtyři členy Výkonné rady Evropské centrální banky, jejichž jmenování vstoupilo v platnost 1. 6. 1998, kdy byl Evropský měnový institut přetransformován na Evropskou centrální banku, se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Byly přeneseny pravomoci, které obvykle vykonávaly národní banky. Evropská centrální banka spolu s ostatními centrálními bankami členských států tvoří Evropský systém centrálních bank (ESCB). - 17 -
Platí zde určité zásady: -
systém nemůže přijímat žádné pokyny od národních vlád nebo orgánů společenství
-
nikdo do jejich práce nezasahuje a nechá je pracovat samostatně
-
nebere ohledy na národní vlády ani orgány společenství Všechny politiky (zahraniční, měnová…) byly realizovány národními vládami, ale
v tomto roce byly některé pravomoci odňaty národním vládám a staly se součástí výlučných pravomocí Evropského společenství.
Výlučné pravomoci ES: -
měnová politika
-
provádění směnných operací ve vztahu k třetím zemím (stojících vně ES)
-
spravování zahraničních rezerv členských států (měnové i zlaté rezervy)
-
podpora fungování platebního systému uvnitř společenství V roce 1998 bylo již třeba definitivně rozhodnout, které státy se od začátku zúčastní
procesu zavádění jednotné měny. Původně se v tomto roce odmítly zúčastnit Velká Británie, která měla a zatím má nejpevnější měnu, Dánsko, Švédsko a Řecko. Řecko odmítalo euro z historicko-kulturních důvodů, jelikož řecká drachma byla jednou z nejstarších měn na světě (cca 2000 let).
3. etapa Byla započata v roce 1999. Bylo potřeba neodvolatelné stanovení směnných kurzů měn jedenácti zúčastněných států měnové unie. Platné kurzy k 1. 1. 1999 se staly pevnými. V roce 2001 se Řecko vrátilo k procesu zavedení eura a rozhodlo se přijmout společnou měnu jako dvanáctý člen. V roce 2002 došlo ke skutečnému zavedení Eura v podobě bankovek a mincí se všemi funkcemi peněz. Proces přechodu na Euro bude postupně pokračovat u ostatních evropských zemí podle plnění konvergenčních kritérií. K 1. 1. 2007 se přidalo také Slovinsko, o rok později následovaly Kypr a Malta a zatím bylo rozšíření měnové unie završeno přijetím jednotné měny Slovenskem.
- 18 -
2. Jednotná měna euro Zavedení eura je důsledkem jednotlivých integračních kroků, jejichž cílem bylo postupné vytváření jednotného trhu (odstraňování celních, daňových a dalších překážek pro volný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb mezi zeměmi EU). Euro je jednotnou měnou států eurozóny. Jedná se o druhou nejdůležitější měnu v měnovém systému po americkém dolaru. Na měnovou politiku dohlíží Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Eurozónu tvoří 16 států, ve kterých se oficiálně platí eurem. Touto měnou také platí další státy, které do EU nepatří.
Evropské země používající euro jako svou měnu ██ členské státy eurozóny ██ země EU zapojené do ERM II ██ země EU mimo ERM II ██ státy mimo EU používající euro
- 19 -
Členské státy eurozóny Belgie
Itálie
Německo
Řecko
Finsko
Kypr
Nizozemí
Slovensko
Francie
Lucembursko
Portugalsko
Slovinsko
Irsko
Malta
Rakousko
Španělsko
Kromě Kypru, Malty, Slovenska a Slovinska zavedly do oběhu ostatní státy eurobankovky a mince již v roce 2002. Existují také území, která patří členským státům EU, ale leží mimo evropské území. Jedná se o portugalské souostroví Azory a Madeira, Kanárské ostrovy a města Ceuta a Melilla, Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Réunion, Saint – Barthélemy a Saint-Martin. Další skupinou jsou státy, které nepatří do EU a neleží na evropském území, přesto platí eurem. Některé státy mají uzavřenou dohodu s EU o používání eura, některé tuto dohodu neuzavřely, a přesto touto měnou platí.7
2.1. Přípravy pro zavedení jednotné měny Termíny pro vznik měnové unie byly dva. Začátek r. 1997, kdy bylo předpokladem splnit kritéria alespoň v polovině členských zemí. V prosinci 1996 potvrdila Evropská rada na zasedání v Dublinu, že členské země nejsou schopné přizpůsobit své ekonomiky a splnit požadovaná kritéria. Druhý termín byl stanoven na začátek roku 1999. Podmínkou bylo splnění kritérií bez udání počtu členů. Snažily se splnit kritéria do stanoveného termínu, jelikož se rozhodovalo o členech zakládajících měnovou unii. Evropská unie spolu s Evropským měnovým institutem vypracovaly podklady o připravenosti členských zemí na společnou měnu v březnu 1998. Začátkem května 1998 rozhodla Evropská rada na zasedání v Bruselu o jedenácti členech zakládajících měnovou unii. Jednalo se o Belgii, Finsko, Francii, Irsko, Itálii, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko a Španělsko.8 Dne 1.1.1999 vznikl Evropský mechanismus směnných kurzů II. (ERM II.). Zapojené země musí dodržovat fluktuační pásmo kurzu své měny ± 15 % od stanovené centrální parity k euru (pro Dánsko platilo užší fluktuační pásmo ± 2,25 %). Členské země, které chtějí přistoupit do měnové unie, musí setrvat v tomto systému alespoň dva roky za výše uvedených podmínek, které jsou jedním z kritérií pro přijetí společné měny. 7 8
Viz příloha č.2, tabulka č. 3 Viz příloha 2, tabulka č. 2
- 20 -
Schéma 2: Účast v ERM II. Řecko
1. 1. 1999
31. 12. 2000
Slovinsko
28. 6. 2004
31. 12. 2006
Kypr
2. 5. 2005
31. 12. 2007
Malta
2. 5. 2005
31. 12. 2007
Slovensko
28. 11.2005
31. 12. 2008
Dánsko
1. 1. 1999
?
Estonsko
28. 6. 2004
Asi 2010
Litva
28. 6. 2004
Asi 2010
Lotyšsko
2. 5. 2005
Asi 2011
Zdroj: Wikipedie9
11 zemí začalo používat euro a k 1. 1. 1999 byli v systému Dánsko10 a Řecko. Od tohoto data mechanismem prošlo pět států a nyní jsou do něj zapojeny čtyři národní měny. V nejbližší době se předpokládá vstup Bulharska11, České republiky, Polska12, Maďarska13, Rumunska14, Švédska15 a Velké Británie16. Zde se data vstupu a výstupu pouze předpokládají. Následuje zpracování národního plánu na zavedení eura pro bezproblémový přechod na jednotnou měnu se stanovenými technickými, organizačními a legislativními kroky a opatřeními v jednotlivých sektorech, které musí být přijaty před zavedením nové měny. 9
Podrobněji na http://cs.wikipedia.org/wiki/ERM_II Provázanost dánské koruny a eura je dobrovolný závazek Dánska. Má trvalou výjimku (opt-out) na zavedení eura ve své zemi (je odvolatelná referendem) 11 Bulharský lev zatím není součástí ERM II., ale je od roku 1999 navázán na euro v poměru 1,95583 BGN = 1 EUR 12 Plánovaný rok pro přijetí eura je stanoven na rok 2012 13 Maďarsko v minulosti dobrovolně udržovalo svou měnu ve stanoveném fluktuačním pásmu ± 15 % Od 26. 2. 2008 přešlo na plovoucí kurz. 14 Plánovaný rok pro přijetí eura je stanoven na rok 2014 15 Švédsku chybí politická vůle pro zavedení eura, na přijetí společné měny je připraveno 16 Velká Británie také nemusí přijmout společnou měnu, má také vyjednaný opt-out 10
- 21 -
2.2. Zavedení eura Rok 1999 se zapsal do dějin jako rok zavedení Eura, přesto, že byl tento proces završen až v roce 2002, kdy se dostaly do oběhu bankovky a mince.17 V roce 1999 přestaly měny fungovat jako měnové nástroje, pouze zůstaly v oběhu jako znaky peněz. Důvodem byly materiální a technické příčiny (nebylo zvládnutelné rychleji vytisknout bankovky a vyrazit mince). Došlo ke zrušení ECU, jelikož skončil účel této zúčtovací jednotky. Kurzovní politika byla realizována už jen v euru. Měna zanikla, tudíž nemá kurz a je přepočítávána koeficientem vůči euru (nemění se v závislosti na změně ekonomiky). Měnová jednotka euro dostala mezinárodní kód EUR. Pro euro byl zvolen symbol €. Pod tímto symbolem je možné si představit E jako Evropa nebo také řecké písmeno epsilon, jelikož právě Řecko je považováno za kolébku bohaté evropské kultury. Pro občany tedy tento rok nepřinesl žádné změny. Národní měny dále existovaly ve fyzické podobě, stále byly v oběhu národní bankovky a mince. Společná měna existovala pouze v bezhotovostní formě jako zůstatky na účtech u bank. Toto přechodné období trvalo tři roky. K 1. 1. 2002 se začaly ve všech státech eurozóny měnit národní měny na jednotnou měnu. Nastala tzv. doba cirkulace, tedy doba, po kterou bylo možné stále platit národními měnami, které postupně mizely z oběhu. Bylo nutné vyrobit, uskladnit a následně distribuovat velké množství bankovek a mincí v nové měně pro více jak 300 milionů obyvatel, ale také stáhnout z oběhu, uskladnit a zlikvidovat národní měny členských států. Na konci února roku 2002 bylo toto období ukončeno a od 1. 3. 2002 začala fungovat evropská unie s jednotnou měnou euro. V tomto období bylo také důležité informovat obyvatele o nové měně formou informačních kampaní, aby se zamezilo padělání peněz, na které by nejvíce doplatili neinformovaní občané. Nebyly zaznamenány žádné zásadní problémy při přechodu na novou měnu. Euro je druhá nejdůležitější měna po dolaru. Největší propad byl ke dni 26. 10. 2000, kdy byl přepočet 1 EUR = 0,8252 USD a nejsilnější kurz mělo euro vůči dolaru v poměru 1 EUR = 1,5990 USD ke dni 15. 7. 2008. Od doby zavedení bezhotovostního eura do konce prosince 2008 se držel průměrný kurz 1,11 USD za 1 EUR. Začíná se měnit role eura vůči dolaru v měnovém systému. Na počátku zavedení této společné měny měly banky převážnou část měnových rezerv v dolarech (71%) a pouze malá část rezerv zahrnovala eura (18%). Postupem času se zvýšily zásoby rezerv na 26,5% a rezervy dolarů se snížily na 64%. 17
Podrobněji na webových stránkách http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/676.html
- 22 -
2.2.1 Eurobankovky Celkem můžeme vidět 7 eurobankovek18 v nominální hodnotě 5 €, 10 €, 20 €, 50 €, 100 €, 200 € a 500 €. Bankovky se stejnou nominální hodnotou, které jsou v oběhu, mají stejnou podobu ve všech členských zemích. Bankovky mají obě strany stejné, neliší se podle národních symbolů. Na přední straně bankovek jsou zobrazená okna a portály, které značí otevřenost a spolupráci Evropy. Zadní strana naopak zobrazuje spolupráci unie a zbytku Evropy a světa. Symbolem tohoto jevu jsou mosty na rubové straně bankovek. Evropská centrální banka má na starosti výrobu a distribuci bankovek. O uskladnění a uvedení do oběhu se starají centrální banky členských zemí.
Příprava eurobankovek Příprava začala již v listopadu 1994. Pracovní skupina pro bankovky byla požádána Radou Evropského měnového institutu o celkový návrh bankovek nové měny. Podmínkou bylo, aby se na bankovkách neobjevovaly národní prvky, které by vyvracely symbol sjednocené Evropy. V červnu 1995 bylo rozhodnuto experty, že bankovky budou mít motiv architektonického slohu, abstraktní nebo moderní motiv. Na základě toho byla vyhlášena veřejná soutěž o nejlepší návrh. Každá centrální banka mohla navrhnout maximálně tři možnosti. Dánsko nepodalo žádný návrh. Bylo celkem vybráno deset možností ze čtyřiceti čtyř navržených k detailnějšímu projednání. Nejlepší návrhy byly předloženy také veřejnosti. Stály proti sobě návrhy Maryka Degrese, který si na nových bankovkách představoval abstraktní a moderní motivy a Roberta Kaliny, který chtěl zvěčnit historii a architektonické slohy. Z celkového počtu 1896 dotázaných oslovil styl Maryka Degrese celkem 35% lidí a styl Roberta Kaliny zaujal celkem 23% dotázaných, ovšem ze všech oslovených se celkem 76% oslovených shodlo,že návrh Roberta Kaliny podle nich lépe vystihuje seskupení států Evropy, který byl nakonec také zvolen.
18
Viz příloha 1
- 23 -
Musely být dodrženy určité podmínky: - snadná rozpoznatelnost bankovek - kvalita ochranných prvků, pro ztížení padělání bankovek - zajímavost bankovek pro obyvatelstvo pro získání pozitivního vnímání nové měny Všechny zpracované návrhy byly spolu s výsledkem mínění lidu předány Radě Evropského měnového institutu, který zvolil vítězný návrh Roberta Kaliny a byl představen na summitu Evropské rady v Dublinu 16. 12. 1996.19
Ochranné prvky bankovek20 Vždy se najdou tací, kteří se snaží se obohatit na nevědomosti druhých. Největší obavy byly po zavedení eura do oběhu, kdy nebylo obyvatelstvo dostatečně seznámeno s novou měnou. Padělané bankovky jsou většinou rozmazané a nevýrazné. Přeci jen se postupem času dají bankovky lépe napodobit.
19
Tehdejší prezident Evropského měnového institutu byl Alexander Lamfalussy. Čerpáno ze stránek: http://www.finance.cz/evropska-unie/informace/euro/ochranne-prvky/ http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_ochran_prvky.html http://www.zavedenieura.cz/euro/flash/flash-app/flash_CS.html 20
- 24 -
Pravost bankovek je možné posoudit prověřením několika ochranných prvků: 1)
Pomocí hmatu – bankovky jsou natištěné na zvláštním papíře, který je pevný a tuhý,
proto takřka nenapodobitelný. Je vyroben z vláken čisté bavlny. Kromě toho je na přední straně hlavní text a nominální hodnota bankovky na omak vystouplá. Po přejetí nehtem je cítit „plastický“ tisk. Dvě bankovky s nejvyšší hodnotou mají také prvky pro rozeznání peněz zrakově postiženými. 2)
Nastavením proti světlu – takto můžeme ověřit rovnou tři ochranné prvky, které jsou
vidět z obou stran. Jedná se o vodoznak, ochranný proužek a doplnění neúplného čísla. Ochranný proužek obsahuje slovo euro a hodnotu bankovky. Proti světlu ztmavne. Na obou stranách bankovky je znak, který se spojí v hodnotu bankovky opět po nastavení proti světlu. Vodoznakem je myšlen motiv a hodnota bankovky, které se střídají ze světlé barvy na tmavou. 3)
Nakloněním – při naklonění bankovky se mění motiv na hologramu. U bankovek
nižší hodnoty (5 €, 10 €, 20 €) se na zadní straně objevuje zlatý proužek a u bankovek vyšší hodnoty (50 €, 100 €, 200 €, 500 €) se mění barva hodnoty na bankovce. Dále při naklánění měníme na hologramu hodnotu bankovky a okno nebo portál té bankovky. Na tomto hologramu se objevují duhové kruhy, ve kterém je navíc také umístěno mikropísmo. Pravost bankovky můžeme také prověřit pod ultrafialovým světlem. Pokud je bankovka falešná a je na obyčejném papíře začne pod světlem svítit. Dále jsou na papíře rozptýlená červeně, modře a zeleně svítící vlákna, pozadí vlajky je zelené s oranžovými hvězdičkami a podpis prezidenta Evropské centrální banky je také zelený. Na přední straně ještě můžeme vidět svítící hvězdy a kroužky. Na zadní straně svítí motiv mapky, mostu a hodnoty žlutozeleně.
pravá bankovka
falešná bankovka - 25 -
Eurobankovky mají celkem sedm ochranných prvků: 1) Vodoznak – proti světlu je vidět nějaký architektonický motiv a hodnota bankovky. Přechází tak ze světlé barvy na tmavou. Při položení na tmavou plochu je vodoznak nevýrazný. Vzniká použitím různé tloušťky papíru.
2) Hlubotisk - tento prvek se dá ověřit po hmatu. Části bankovek jsou vystouplé, jedná se především o zkratky Evropské centrální banky, nominální hodnotu bankovky a architektonická stavba.
3) Ochranný proužek – tento proužek je zapuštěn do papíru a při nastavení proti světlu ztmavne a objeví se v něm slovo euro a hodnota bankovky.
4) Soutisková značka – Na rubové straně je v pravém horním rohu a na lícní v levém. Po prosvícení se tyto značky spojí a můžeme v něm vidět hodnotu bankovky.
- 26 -
5) Fólie s hologramem – U bankovek nižší hodnoty (5 EUR, 10 EUR a 20 EUR) můžeme najít fólii s hologramem, kde se při naklánění zobrazuje hodnota či symbol společné měny. U bankovek vyšší hodnoty (50 EUR, 100 EUR, 200 EUR a 500 EUR) je na lícní straně medailon s hologramem, ve kterém můžeme vidět při různém úhlu naklonění hodnotu bankovky, okno či portál a symbol eura € v duhovém pozadí. V každém rohu tohoto medailonu je také malým písmem vyobrazená hodnota bankovek, která není vidět pouhým okem. 5, 10, 20 euro
50, 100, 200, 500 euro
6) Iridiscdentní pruh – Tento pruh je široký 8 mm a při pohybu mění barvu ze žluté do zlaté a objevují se v něm hodnota bankovky spolu se symbolem eura €. Mají ho pouze bankovky s hodnotou pod 50 EUR. Můžeme ho vidět na rubové straně bankovky.
7) Opticky proměnlivá barva -
Poslední ochranný prvek je pouze na bankovkách o
hodnotě vyšší než 50 EUR. Najdeme ho v pravém dolním rohu rubové strany. Při pohybu se mění z fialové na zelenou a nakonec hnědou.
- 27 -
2.2.2 Euromince V oběhu je celkem 8 mincí21, s nominální hodnotou 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1 €, 2 €. Mince mají stejnou pouze lícní stranu, na které je nějaký evropský symbol spolu s hodnotou mince a zobrazené mapky Evropy ve třech variantách dvanácti hvězdičkami. Na rubové straně, o jejíž podobě rozhoduje členský stát, je nějaký národní symbol. Tuto podobu si musí zvolit s dostatečným předstihem před zavedením eura v zemi. Symbol může být stejný na všech mincích, pouze na některých nebo lze zvolit odlišné symboly pro každou minci. Postupem času se v členských zemích promíchají mince s různými národními symboly, jelikož je možné platit eurem v jakékoli členské zemi bez ohledu na rubovou stranu mince.
Příprava euromincí Bylo zapotřebí s dostatečným předstihem ujasnit počet a technické parametry euromincí22 (váha, rozměr, velikost a materiál). Zbytečně velké množství druhů mincí by mohlo vést ke špatnému rozpoznání a naopak u malého množství by mohlo dojít k problémům při rozměňování. Od roku 1991 se začali ředitelé mincoven scházet a diskutovat o podobě euromincí a poté v roce 1994 byla pověřena tato Pracovní skupina ředitelů mincoven pro technické aspekty evropského systému euromincí. V dubnu 1996 se konalo neforemní zasedání ve Veroně, kde Rada ECOFIN rozhodla o podobě mincí, kdy na jedné straně měl být evropský a na druhé národní symbol. Evropská komise vypsala veřejnou soutěž pro navržení vzhledu evropské strany mince. V březnu 1997 vybrali experti devět nejlepších návrhů z třiceti šesti předložených. Finální podoba byla schválena ministry financí v Amsterodamu v červnu 1997 na zasedání Evropské rady. Vítězem se stal grafik Luc Luycx z Belgické královské mincovny.Od 1. 1. 2007 jsou v oběhu další nové mince, které znázorňují rozšíření eurozóny. Společná strana mincí
21 22
Viz příloha 1 Mince v hodnotě jednoho a dvou centů se běžně nepoužívají, razí se pro účely sběratelů
- 28 -
2.3. Přínosy zavedení jednotné měny pro členské země Vstup do evropské měnové unie s přijetím společné měny s sebou přináší určité pozitivní dopady, možná rizika a slabiny tohoto nadnárodního projektu. Do budoucna se bude prosazovat sbližování ekonomické úrovně členských států, zaměstnanosti, sociální oblasti, životní oblasti a cílem bude dosáhnout konkurenceschopnosti v rámci celého světa. Také je potřeba zapracovat na sladění hospodářských politik, aby bylo možno dosáhnout žádoucích výsledků v oblasti volného pohybu osob, zboží, pracovních sil a kapitálu. Diskutuje se o třech skupinách důsledků zavádění měnové unie se společnou měnou.
Faktory mající vliv na pozitivní a negativní vývoj eurozóny: - viditelné a prokazatelné - faktory odhadnutelné pouze s přibližnou hodnotou, s určitou mírou přesnosti - neověřitelné a sporné
2.3.1 Výhody přijetí eura23 Evropská měnová unie představuje významný pokrok v ekonomice, posiluje výkonnost a konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku. Celkem můžeme zmínit čtyři pozitivní aspekty zavedení společné měny, které zahrnují různá pozitiva přijetí společné měny. Konvergence makroekonomických veličin, všeobecné snížení nákladů, cenová transparentnost, zlepšení postavení Evropy ve světové ekonomice. Konvergence makroekonomických veličin Pro úspěšné zahájení evropské měnové unie a další pozitivní vývoj společné měny je podmínkou stabilita měnové oblasti, kterou je možno posuzovat na základě splnění konvergenčních kritérií. Dochází ke stabilitě míry inflace a konvergenci úrokových sazeb. Kromě toho jsou důsledkem stabilně se vyvíjející veřejnými financemi a stabilními měnovými kurzy před přijetím společné měny. Tato kombinace má za následek příznivé podmínky pro budoucí vývoj. Tento vývoj je garantován Eurosystémem a Evropským systémem centrálních bank, v jejichž čele stojí Evropská centrální banka. Společně se snaží o stabilitu cen, podporu ekonomického růstu atd.
23
O výhodách a nevýhodách jsem čerpala z knihy Evropská měnová integrace a Česká republika – Antonín Brůžek, Gabriela Smrčková, Martin Záklasník (Velryba 2007) a z portálu www. zavedenieura.cz
- 29 -
Výhodou je také sjednocení úrokových sazeb pro podnikatelské subjekty. Zamezuje se tak devizové spekulaci na základě odlišných úrokových měr mezi podnikatelskými subjekty jednotlivých států. Dochází také k rozšíření trhu kapitálu a z toho plynoucí levnější a snadnější financování potřeb jednotlivých podniků v rámci eurozóny a lepší umístění finančních prostředků, což vede
k dalšímu
rozvoji.
Důsledkem
vytvoření
společné
měny
je
zlepšení
konkurenceschopnosti eurozóny jako celku. Postupně dochází ke snižování rozdílů ekonomické úrovně jednotlivých států navzájem a k rostoucímu postavení ve světové ekonomice. Ke snižování ekonomických rozdílů dochází přísunem přímých zahraničních investic do zemí s nižší ekonomickou úrovní, kde mají nižší cenu práce, dále přesunem pracovních sil ze zemí s vysokou nezaměstnaností do států kde chybí pracovní síla a s tím spojený přesun lidí, kteří jsou ochotni pracovat za nižší platy v ekonomicky vyspělých zemí. Všeobecné snížení nákladů Na základě zavedení jednotné měny došlo k celkovému ponížení nákladů za převody jedné měny na druhou, dále je s tímto spojena také úspora ve zjednodušení účetnictví v jednotlivých podnicích, rychlejší vyřizování plateb mezi podniky v jednotlivých zemích a není potřeba držet prostředky v různých měnách. Díky společné měně dochází k odstranění kurzového rizika, což pozitivně přispívá k ekonomickému růstu z důvodu zvyšování přeshraničních obchodů. Pro tyto transakce je používán platební systém TARGET. Již není potřeba udržovat stabilitu měnových kurzů, proto odpadla také podmínka udržovat devizové rezervy na krytí schodku platební bilance a vzniknou zde také značné úspory. Tuto funkci má na starost Evropská centrální banka v rámci celé eurozóny. Dříve také některé země upravovaly vývoj měnového kurzu, aby posílily domácí produkty v rámci zahraničního obchodu, což je nyní také znemožněno. Je také důležité zmínit, že se v každém státě kurzy vyvíjely různě, což různě ovlivňovalo toky zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. Docházelo k odlišné míře dovážené inflace, což ovlivňovalo zisk jednotlivých podniků růstem či poklesem dovozních a vývozních cen. Zavedením společné měny byly ceny sjednoceny a dopady na všechny státy eurozóny jsou stejné.
- 30 -
Cenová transparentnost Kvůli nestabilitě měnových kurzů existovala nejistota budoucího vývoje cen zboží a služeb. Tato situace komplikovala rozhodování podniků o investicích a výrobě a umístění zdrojů. Tento nedostatek je zavedením jednotné měny opět odstraněn. Ceny zboží a služeb jsou vykazovány ve stejné měně ve všech zemích eurozóny a nemusí se přepočítávat národní měny navzájem. Je možné takto jednoduše porovnávat také mzdy, důchody, daně, hrubý domácí produkt, státní rozpočet, zahraniční obchod a další. Cenové rozdíly stejných výrobků v jednotlivých zemích se liší. Důvodem mohou být i rozdíly v nákladech na dopravu, zdanění či koupěschopnosti obyvatelstva. Zavedením společné měny také došlo k odstranění dopadů na majetek a důchody při převodu ze země do země. Zlepšení postavení Evropy ve světové ekonomice Evropská unie patří mezi tři nejvýznamnější ekonomiky spolu s USA a Japonskem. Měnová nesourodost není dobrá pro obchodní a finanční sféru. Společná evropská měna by měla tuto nevýhodu odstranit a zvýšit evropský vliv ve světě v obchodní, finanční i politické sféře. Rozvoj eurozóny a rozšiřování společné měny by mělo stále více působit na světovou ekonomiku a mezinárodní měnový systém z kvůli zvyšování úlohy eura ve světě. Při posuzování situace na trhu v roce 2007 bylo 50% obchodů realizováno v USD a přibližně 20% v EUR, Z celkového počtu devizových rezerv zaujímal americký dolar zhruba 65% a EUR 20%. Při zachování dolaru by se měla hodnota uskutečněných obchodů dostat na 30 - 4O%. Euro by se mělo postupem času dostat více na mezinárodní obchodní trhy v rámci eurozóny i v obchodu s třetími zeměmi aniž by vytlačilo dolar.
- 31 -
2.3.2 Nevýhody a rizika přijetí eura Mezi zápory tohoto projektu patří rozhodně ztráta státní suverenity a nezávislosti měnové politiky, neschopnost čelit asymetrickým šokům a je nutné také zdůraznit finanční náklady. Suverenita národních států Státy by měly hájit zájmy eurozóny jako celku, přesto se státy hájí více své národní zájmy, jak byly vždy zvyklí. Politická oblast zůstává nadále v kompetenci národních vlád na rozdíl od měnové oblasti, která je přenesena na nadnárodní úroveň. Rozhodnutí o státním rozpočtu tedy nadále zůstává národním vládám. Tuto otázku řeší Pakt stability a růstu, který se snaží tlačit a ovlivnit rozpočtovou stránku jednotlivých států se snahou o rozpočtovou a měnovou stabilitu s cílem reformy veřejných financí. Pozitivní i negativní dopady jsou dány členstvím v eurozóně. Měnová suverenita je přesunuta z pravomocí členských států na Evropskou centrální banku. Měnové politiky jednotlivých států jsou přesouvány do jedné politiky a jednotně také na jednotlivé politiky působí, což vede k úspěšnému fungování jednotné měny. Ztráta nezávislé měnové politiky Jelikož národní centrální banky přišly o své funkce, nemohou již po vstupu do ekosystému regulovat měnové kurzy, množství peněz v oběhu ani úrokové míry. Státy potřebují vymyslet jiný způsob jak tuto skutečnost řešit a nerovnováhu odstranit či zmírnit. Pro eurozónu je typická jednotná měnová politika, která je závislá na ekonomikách jednotlivých států. Z důvodu jejich odlišného vývoje může být společná měnová politika pro některé země nevýhodná. Řídící rada evropské centrální banky aplikovala jednotnou nominální sazbu pro všechny státy eurozóny. Pravdou přitom zůstává, že země s rozdílnou mírou inflace by potřebovali rozdílné úrokové míry. Právě zde tedy vzniká rozpor a nastávají problémy v zemích s vyšší mírou inflace. Společná měnová politika by mohla být také negativně ovlivněna, pokud je v zemích odlišná míra nezaměstnanosti, konkurenceschopnosti, rozdílný ekonomický růst apod.
- 32 -
Neschopnost čelit asymetrickým šokům Je důležité také zmínit další ekonomický nástroj, kterým je mobilita pracovních sil ze zemí, které mají přebytek pracovní síly do zemí, kde pracovní sílu potřebují, a s tím spojenou také flexibilitu mzdových sazeb, které se ani v jedné zemi po přesunu pracovních sil nemění. Důsledkem je vyřešení otázky nezaměstnanosti v jedné zemi a posílení ekonomického růstu v zemi druhé. V rámci EU je mobilita pracovních sil prozatím nízká což je také docela rizikový faktor. Důvodem jsou většinou jazykové bariéry, rozdílné tradice, kulturní úroveň atd. Existují rozdíly mezi ekonomickou úrovní jednotlivých států a dochází k migraci ze zemí s nižší ekonomickou úrovní do zemí vyspělých. Flexibilita mzdových sazeb má zatím v zemích eurozóny nižší pružnost než by bylo potřeba a dochází k růstu cen a mezd, což by mohlo vést ke snižování konkurenceschopnosti země, pokud nedojde k růstu produktivity práce. Tento problém se dříve řešil oslabováním měnového kurzu. Konkurenceschopnost exportérů je závislá na produktivitě práce, mzdové a cenové flexibilitě v rámci EMU a vývojem kurzu EUR k ostatním měnám v rámci zemí mimo eurozónu. Dále je konkurenceschopnost dána také kvalitou servisu, životností nabízených výrobků a podobně. Negativa mohou být dána špatnou sladěností politik členských zemí, které jsou nadále v kompetenci jednotlivých států, rozdílnými preferencemi států ohledně otázky nezaměstnanosti a inflace a neochotou nechat si zasáhnout do fiskální politiky, aby se zmírnily asymetrické šoky. Finanční náklady Zahájení fungování měnové unie je spojeno se značnými náklady na administrativu, podnikovou a bankovní sféru. Je potřeba investovat do technického zařízení, programů na účetnictví, bankomatů, další investice jsou na ražení mincí a tisk bankovek a stahovaní národních měn z oběhu, školení pracovníků apod.
- 33 -
3. Kritéria pro vstup do měnové unie V Maastrichtské smlouvě z roku 1992 jsou uvedena kritéria, bez jejichž splnění není možné přistoupit k eurozóně.24 Snahou bylo sladit ekonomiku kandidátských států se členy měnové unie, a tím je připravit na přijetí jednotné měny. Pokud by státy nebyly na podobné úrovni, mohlo by dojít k ohrožení měnové politiky. Toho se obávalo hlavně Německo, které trvalo na tom, aby vstoupení států do měnové unie nebylo automatické a mělo určitý řád. Toto bylo důvodem navržení konvergenčních kritérií. Podmínkou není je pouze splnit, ale také si je dlouhodobě udržet. Kritéria můžeme rozlišovat rozpočtová a měnová. Rozpočtová kritéria → stanovují maximální výši schodku státního rozpočtu a veřejného dluhu v poměru k HDP Měnová kritéria → tato kritéria se zaměřují na velikost inflace, výši úrokových sazeb a stabilitu měnového kurzu. Evropská komise spolu s Evropskou centrální bankou vydávají každé dva roky pravidelnou Konvergenční zprávu, ve které prezentují, jak si stojí kandidátské země v plnění konvergenčních kritérií25. Může se stát, že na sebe nenavazují vydání této zprávy a plánu zavedení eura v některých zemích. V tomto případě může kandidátská země požádat o vydání mimořádné Konvergenční zprávy, což oslovilo Slovensko a Litvu k využití této možnosti na jaře 200626. Kritéria jsou hodnocena striktně a samozřejmě se sleduje dlouhodobá udržitelnost. To dokazuje např. žádost Litvy o zrušení výjimky na zavedení eura, která byla zamítnuta kvůli překročení udaného limitu o necelý 1 procentní bod.27 Také Estonsku, které plánovalo přistoupit k eurozóně spolu s Litvou a Slovinskem v lednu 2007, byl vstup zamítnut.
24
Čerpáno z knih: ČR a evropská integrace – Antonín Brůžek, Gabriela Smrčková, Martin Záklasník (Velryba 2007) Ekonomie evropské integrace - Richard Baldwin, Charles Wyplosz, (Grada Publishing, a.s., 2008) Dále webové stránky http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_podmin_prijeti.html 25 Poslední konvergenční zpráva je z května 2008 26 V tomto období bylo kritérium cenové stability určeno opět stejnými zeměmi, ale s jinou procentní hodnotou Švédsko (0,9%), Finsko (1 %) a Polsko (1,5 %) 27 Zamítnutí litevské žádosti vyvolalo v Evropě vlnu kritiky a kandidátské země požadovaly přehodnocení konvergenčního kritéria cenové stability s tvrzením, že kritéria byla nastavena pro vyspělejší země v jiné době. Nyní by se měla kritéria více přizpůsobit dohánějícím ekonomikám. Dalším požadavkem bylo, aby do výpočtu kritéria nevstupovaly země, které do eurozóny nepatří. Změna kritérií by ale mohla narušit myšlenku rovného zacházení se státy Evropské unie.
- 34 -
Klade se důraz na dlouhodobou schopnost plnění těchto kritérií. Je potřeba, aby státy dokázaly stabilitu udržet také v dlouhodobém vývoji, nikoli jen sledované období. Jsou zaměřena zejména na cenovou stabilitu, udržení dlouhodobých úrokových sazeb a směnného kurzu. Současnou situaci a budoucí vývoj kontrolují a předpovídají evropské instituce. Pokud se odsouhlasí, že kandidátská země splnila maastrichtská kritéria, dohodne se Rada Evropy s Evropským parlamentem, zda má stát nárok na výjimku, že nemusí zavádět euro jako platidlo. Poté se určí fixní kurz na přepočet národní měny vůči euru. Kromě toho se také prozkoumává slučitelnost národní legislativy včetně statusu národní centrální banky. Krize vede státy k tomu, že se snaží co nejdříve zavést euro, jelikož dochází k výkyvům v národní měně a ekonomiky jsou nestabilní. V době krize by se zdálo, že by plnění kritérií nemuselo být striktně dodržováno. To je ovšem pouze naivní myšlenka. Konvergenční kritéria zůstávají nezměkčena.
3.1. Kritérium cenové stability Toto kritérium se zabývá inflací. Ukazatel míry inflace se vypočítá Harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (HICP). Tento vývoj se pozoruje pomocí tzv. spotřebitelského koše, který zahrnuje nejčastěji používané zboží a služby domácností. Udává se v procentech. Tento koš se v jednotlivých ekonomikách liší. Aby bylo možné porovnat vývoj inflace v jednotlivých zemích, používá se sjednocený koš, akorát se mění váhou podle zvyklostí ve spotřebě u jednotlivých zemí. Míra inflace vyjadřuje, jak se vyvíjely ceny výrobků a služeb za posledních 12 měsíců. Je potřeba spočítat průměr tří zemí s nejnižší inflací a při srovnání musí být harmonizovaný index spotřebitelských cen za poslední rok maximálně o 1,5 % vyšší než zmiňovaný průměr. Cílem Evropské centrální banky je udržení cenové stability v eurozóně, což podporuje hospodářský růst a kladně ovlivňuje makroekonomické prostředí. Při vysoké míře inflace dochází ke snižování zájmu investorů o měnu daného státu a důsledkem je oslabování kurzu vůči kurzu ostatních měn. Evropská centrální banka určuje výši nominálních úrokových sazeb pro všechny členské země. Pokud je inflace v určité zemi značně vyšší než v eurozóně, dochází ke snižování reálné úrokové míry, což nemůže banka ovlivnit snížením nominálních sazeb právě proto, že vychází z průměru míry inflace členských zemí měnové unie.Kandidátské země mají odlišný hospodářský vývoj, ale snaží se co nejvíce přizpůsobit vyspělým západoevropským zemím a tím dosáhnout vyššího ekonomického růstu, ale také k vyšší inflaci nebo zhodnocováním měnového kurzu.
- 35 -
Zatím jsou kvalifikovány jako země s nižší životní úrovní a nižší úrovní cen. Státy s vyšší inflací jsou například Estonsko, Lotyšsko a Litva, které jsou založené na pevných měnových kurzech28. Naopak nižší inflací se mohou chlubit ČR, Polsko a Slovensko. V těchto zemích kurz domácí měny posiluje, snaží se dosáhnout cenové stability.
3.2 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Toto kritérium je spojeno s cenovou stabilitou a věrohodností veřejného sektoru. S inflací dochází také ke zvyšování úrokových sazeb, aby se tím vykompenzovaly ztráty reálné hodnoty peněz, které byly investovány. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb bylo zavedeno, aby nedocházelo k podvodnému jednání států, které by se rok před přijetím snažili snížit inflaci např. zmražením regulovaných cen a poté by od toho opět ustoupili. Tímto druhým kritériem se mělo podvodnému jednání zabránit. Pokud se zaznamená průměr úrokové míry tří zemí s nejnižší mírou inflace a porovná se s inflací daného státu, neměly by úrokové míry převyšovat tuto průměr o více než dva procentní body. Průměr dlouhodobých nominálních úrokových sazeb se vypočítává za posledních dvanáct měsíců.
3.3 Kritérium stability měnového kurzu Stabilita měnového kurzu je hlavním předpokladem pro vstup do měnové unie. Zkouškou kandidátských států je vstoupit do systému ERM do prosince 1998 a následně ERM II od ledna 1999 alespoň na dva roky a zároveň se co nejvíce přiblížit kurzům ostatních budoucích členských států bez potřeby devalvace vlastní měny. Požadavkem je udržet národní měnu v určeném fluktuačním pásmu. Od roku 1993 bylo pásmo posunuto na ±15 %. Pohyb v tomto pásmu by měl být dosažen snahou o cenovou stabilitu a snižování schodku veřejného rozpočtu. Základním bodem je zafixování národní měny vůči euru a předat měnovou politiku Evropské centrální bance.
28
Pokud mají země pevný měnový kurz, je těžké plnit maastrichtské kritérium cenové stability. Přibližování cen je možné pouze na základě vyšší inflace.
- 36 -
3.4 Kritérium udržitelnosti veřejných financí Toto kritérium se skládá ze dvou částí. Je zaměřeno na nízký deficit vlády a veřejný dluh. Vládní deficit Jedná se o stav veřejných financí v krátkodobém a střednědobém měřítku. Pokud si vláda půjčuje na krytí schodků, po čase vzniká dluh státu. Při pokračování tohoto procesu může dojít k pozastavení půjček danému státu. Další možností financování schodku je požádat centrální banku o tisk peněz. Důsledkem je růst inflace. Z toho důvodu je určena hranice rozpočtového deficitu, která je povolena. Schodek by neměl překročit 3 % HDP a měl by se rovnat veřejným investičním výdajům, jelikož právě z poplatků ze silnic, telekomunikace a jiné infrastruktury může vláda deficit snižovat. Poplatky většinou dosahují okolo 3% HDP. Veřejný dluh Vypovídá o dlouhodobém stavu veřejných financí. Státy mohly deficit rozdělit např. do dvou let, aby vypadal stav v daném státě příznivěji. Proto bylo rozhodnuto o maximální výši dluhu na základě nového fiskálního ukazatele. Nakonec byla tato hranice určena na 60 % HDP. Inspirací byl průměr dluhu v roce 1991, kdy byla projednávána Maastrichtská smlouva.
3.5 Vyhodnocení plnění kritérií Splnění těchto kritérií je podmínkou pro přijetí společné měny. Naposledy žádalo o posouzení připravenosti na společnou měnu deset zemí. Jednalo se o Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Švédsko. Ze všech zemí bylo schválen vstup do eurozóny pouze Slovensku. U zbylých devíti zemí nebylo schváleno, že by splňovaly požadovaná kritéria. Naše vláda má v plánu být v ERM II. pouze po dobu nezbytně nutnou, tedy dva roky. Česká koruna by měla být zafixována v okamžiku, kdy bude jisté, že jsme schopni splnit všechna maastrichtská kritéria. Do budoucna je hlavním úkolem stabilita veřejných financí umožňující splnit závazky pro přijetí do eurozóny a připraví tak prostředí pro sladěnost ekonomik.
- 37 -
4. Evropská centrální banka Evropská centrální banka byla založena 1. července 1998 smlouvou o Evropské unii.29 Byla založena spolu s Evropským systémem centrálních bank. Od 1. 1. 1999 přebírá funkce měnové politiky od všech států eurozóny. Sídlo je ve Frankfurtu nad Mohanem a v jejím čele je prezidentem od roku 2003 Jean Claude Trachet. Evropská centrální banka zabezpečuje stabilitu měny pro země užívající euro a chrání tak jeho hodnotu. Sleduje sjednocování podmínek bankovního dohledu v rámci eurozóny. ECB má právo přijímat nařízení, rozhodnutí, doporučení, stanoviska, obecné zásady, stanoviska a pokyny. Jejím cílem je zavést a spravovat společnou měnu, její cenová stabilita, aby v důsledku inflace nedocházelo ke snižování kupní síly eura. Kontroluje, aby nebylo příliš velké množství peněz v oběhu a nedocházelo k inflaci. To řídí pomocí úrokových sazeb v rámci eurozóny. Monitoruje cenové trendy a rizika, což ovlivňuje cenovou stabilitu. Stará se o realizaci měnové politiky v rámci eurozóny a není závislá na žádném národním ani nadnárodním orgánu. Instituce a orgány ECB a zároveň vlády jednotlivých států se zavázaly, že nebudou ovlivňovat členy ECB ani národních centrálních bank států v jejich rozhodování. Existují čtyři druhy nezávislosti: Institucionální – banka se nesmí řídit pokyny od orgánů ES či vlád a orgánů členských států. Osobní – Představitelé centrálních bank mohou být odvoláni pouze z důvodů uvedených ve smlouvě a nejvyšší orgány musí být ve své funkci alespoň 5 let, aby bylo období dostatečně dlouhé. Věcná (funkční) – Hlavním cílem Evropské centrální banky je udržování cenové stability. Stanoví se tento cíl a odpovědnost za jeho plnění. Finanční – Centrální banka nesmí financovat státní výdaje a její rozpočet nesmí být vládou ovlivněn.
29
Čerpáno z webových stránek: http://europa.eu/institutions/financial/ecb/index_cs.htm http://www.euroskop.cz/82/sekce/evropska-centralni-banka/ http://www.ecb.int/ecb/orga/escb/html/index.cs.html
- 38 -
Hlavní orgány ECB Evropská centrální banka je složená z Rady guvernérů, Výkonné rady a Generální rady. V čele stojí prezident, který provádí měnovou politiku dle rozhodnutí a pokynů Generální rady. Předsedá všem těmto třem hlavním orgánům. Rada guvernérů (Governing Council) Jedná se o hlavní rozhodovací orgán ECB, složený z prezidenta, viceprezidenta a guvernérů členských států měnové unie. Zasedá minimálně desetkrát do roka. Úkoly Rady guvernérů: -
má výlučné právo povolovat a vydávat bankovky v rámci eurozóny a určuje úrokové sazby centrální banky vůči obchodním bankám
-
sbírá statistické informace a podílí se na zprávách o aktivitách Evropského systému centrálních bank a o měnové politice
-
vytváření pravidel pro sjednocení operací v národních centrálních bankách
-
schvaluje roční uzávěrku Evropského systému centrálních bank
Výkonná rada (Executive Board) Je složena z prezidenta ECB, viceprezidenta a dalších čtyř členů. Všichni jmenovaní členové musí mít nějaké zkušenosti v bankovní či měnové oblasti. Vždy se jedná o členy vlád členských států a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů můžou být jmenování do své funkce. Jsou jmenováni na jedno období v délce osmi let. Úkoly Výkonné rady: -
provádí měnovou politiku a vydává pokyny pro národní centrální banky
-
sestavuje uzávěrku ESCB po schválení Radou guvernérů
-
je odpovědná za běžné řízení ECB a připravuje zasedání Rady guvernérů
Generální rada (General Council) Generální rada byla zřízen jako poslední a byla vytvořena pouze na přechodnou dobu. Jakmile bude ve všech zemích EU zavedeno euro, bude tento orgán rozpuštěn. Skládá se z prezidenta a viceprezidenta ECB spolu s guvernéry národních centrálních bank všech zemí eurozóny.
- 39 -
Úkoly Generální rady: -
plní převzatou funkci po Evropském měnovém institutu, pomáhá při poradenské a koordinační činnosti ECB a podílí se na přípravě rozšíření eurozóny
Evropský systém centrálních bank (ESCB) Evropský systém centrálních bank se skládá z Evropské centrální banky a všech národních centrálních bank členských států EU. Opět zde mají svůj rozhodující vliv Rada guvernérů, Výkonná rada a Generální rada. Tento systém nemá svou právní subjektivitu. Typické rysy pro ESCB: -
stará se o stabilitu cen v zemích, které zavedly euro jako svou měnu
-
podporuje ekonomickou politiku EU
-
je nezávislý a odpovědný
Úkoly ESCB: -
definuje a vede měnovou politiku v rámci společenství
-
spravuje devizové rezervy států eurozóny
-
řídí obchody s devizami
-
Snaží se o to, aby platební systémy fungovaly hladce
-
Podílí se na programech, které jsou budované pro úřady zabývající se stabilitou finančního systému.
Eurosystém Je složený z Evropské centrální banky a národních měn eurozóny. Dokud nebude ve všech zemích EU zavedeno euro, budou fungovat oba systémy současně. Národní centrální banky Jsou součástí Evropského systému centrálních bank. Úkoly národních centrálních bank: -
shromažďují statistické informace pro ECB, aby mohla fungovat
-
spolu s ECB se podílejí na činnosti mezinárodních měnových institucí
- 40 -
5. Vstup ČR do EMU v porovnání s ostatními zeměmi V Evropské měnové unii je celkem 16 států používajích společnou měnu.30 Z původních zemí si vyžádaly výjimku na přijetí eura Velká Británie a Dánsko. Kromě toho také zatím nepřijalo společnou měnu Švédsko. Tyto tři země proto nemusely splňovat kritérium udržitelnosti měnového kurzu ve stanoveném rozpětí. Všechny ostatní země jsou povinné přijmout euro po splnění konvergenčních kritérií. Jako poslední přijaly euro Slovinsko, Kypr, Malta a Slovensko. Přijetí eura čeká v blízké budoucnosti Českou republiku, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Švédsko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu. Jakmile se členské státy EU rozhodnou přijmout společnou měnu, požádá Evropskou komisi a Evropskou centrální banku o posouzení slučitelnosti národní legislativy a plnění konvergenčních kritérií. Rada EU po dohodě s Evropským parlamentem rozhodne o zrušení výjimky na zavedení eura, a poté se s Evropskou centrální bankou dohodne na přepočítacím koeficientu národní měny vůči euru.
5.1 Přijetí společné měny v zakládajících státech eurozóny (r. 1999) Dne 2. května 1998 se rozhodovalo o zapojení zemí do společné měnové unie na základě plnění konvergenčních kritérií. Požadovaná kritéria byla splněna všemi uchazeči o vstup do evropské měnové unie mimo Řecka. Problematické bylo kritérium veřejného dluhu. Splnilo ho pouze Finsko, Francie a Lucembursko, proto bylo navrženo kompromisní řešení, že bude považováno za splněné, pokud se bude podíl veřejného dluhu na HDP snižovat. V roce 1999 vstoupilo do evropské měnové unie celkem 11 států. Jednalo se o Belgii, Finsko, Francii, Irsko, Itálii, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. V těchto státech byla splněna kritéria pro přijetí do eurozóny, ale také politická vůle přejít na společnou měnu.31 Od 1.1.1999 do 31.12.2001 obíhalo euro vedle národních měn v bezhotovostní formě. Používání společné měny bylo stanoveno na principu dobrovolnosti.
30 31
Přehled měn před přijetím eura viz příloha 2, tabulka č. 5 Plnění kritérií zakladatelských zemí eurozóny, posuzované v roce 1998 viz příloha č. 2, tabulka č. 4
- 41 -
5.2 Přijetí společné měny zeměmi po roce 2000 Po původním přijetí jedenácti států do eurozóny došlo ve čtyřech fázích k rozšíření měnové unie. V roce 2001 přistoupilo také Řecko, které v roce 1999 kritéria ještě nesplňovalo, 2007 Slovinsko, 2008 Kypr a Malta a v zatím posledním rozšíření přijalo společnou měnu Slovensko od ledna 2009. Od 1.1.2002 začalo euro obíhat také v hotovostní formě v podobě bankovek a mincí. Národní měny jednotlivých zemí se začaly stahovat z oběhu a platidlem v rámci eurozóny se stalo euro.
5.2.1 Přijetí eura Řeckem (r. 2001)32 Řecko se snažilo stát zakládajícím členem EMU, ovšem nesplňovalo přísná požadovaná kritéria, proto bylo Řecku přijetí odepřeno. Ekonomická situace Řecka se zlepšovala z důvodu zpřísnění hospodářské politiky při přípravách na vstup do evropské měnové unie. Dne 9.3.2000 požádalo o přijetí společné měny a stalo se jejím členem k 1.1.2001. Od tohoto data je oficiálním dvanáctým členem eurozóny a Řecká banka se stala součástí Eurosystému. Řecká drachma byla druhou nejstarší měnou evropského kontinentu. O začlenění do eurozóny rozhodovali ministři financí členských zemí Evropské unie na základě hospodářských výsledků z roku 1999. Museli být hodně shovívaví, V té době Řecko splňovalo pouze kritérium míry inflace nižší než 3% a rozpočtový deficit 1,9%. Podmínku, že dluh veřejných financí nesmí překročit 60% HDP, Řecko nesplnilo, ovšem podařilo se státní dluh snížit ze 112 % HDP na 103,5 % HDP. Kladné rozhodnutí bylo ovlivněno rozsáhlým úsporným rozpočtovým hospodařením. Ekonomika byla ještě nedávno považována za rozvíjející se ekonomiku a musela projít ozdravnými opatřeními. Cesta do měnové unie je spojená také s negativními dopady na řeckou ekonomiku. Zavedení hotovostního eura v roce 2002 bylo spojeno s řadou nedostatků z důvodu nedostatečných technických příprav. Společná měna jim tak přinesla spíše zdražování. 1.1.2003 předsedalo Řecko již počtvrté Evropské unii od svého vstupu v roce 1981. Další předsednictví čeká Řecko v roce 2014 ve spolupráci s Irskem a Litvou.
32
Čerpáno z webových stránek: http://www.europeum.org/disp_kalend_entry.php?kalid=170 http://hartman.hyperlink.cz/bakalarka/vyvoj.htm
- 42 -
5.2.2 Přijetí eura Slovinskem (r. 2007) Slovinský tolar byl vyměněn za euro k 1.1.2007. Jedná se o první stát z nově přistupujících, který přijal euro jako zákonné platidlo. Slovinsko také jako první použilo tzv. Velký třesk jako scénář přijetí eura.
Tento scénář znamenal, že bylo bezhotovostní i
hotovostní euro přijato ve stejný den. Jedná se o náročnou na přípravu, ale naopak o levnější variantu. Noví členové tedy volí tuto metodu automaticky. Veřejnost je společné měně kladně nakloněná a mají v ní důvěru. V roce 2003 byl stanoven oficiální termín přijetí eura a ihned v červnu 2004 se tolar zapojil do kurzového mechanizmu ERM II. Po čtrnácti dnech od zavedení eura byla ukončena tzv. duální cirkulace. K 1. březnu 2007 byla ve všech bankách ukončena výměna tolarů za eura. Do 30. června byla povinnost označovat ceny ve dvojí měně. Ještě nějakou dobu bylo možné někde směnit slovinskou měnu za euro. Koncem roku 2007 byla tato výměna ukončena i v těchto vybraných bankách.
Schéma 3: Scénář velkého třesku
Předpřípravná fáze
Přípravná fáze
Duální cirkulace
Rozhodnutí o zrušení výjimky
Vstup do eurozóny
Zavedení eura v bezhotovostní i hotovostní formě
Zdroj: Zavedení eura33
33
Podrobněji na http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_scenar_prijeti.html
- 43 -
Plnění konvergenčních kritérií Kritérium cenové stability Posuzovaná inflace se snížila na 2, 3% v březnu 2006. Inflace se hodně snížila např. od roku 2001, kdy byla inflace 8,6%. Důvodem této vysoké hodnoty bylo zavedení daně z přidané hodnoty. Od roku 2003 je tento trend spíše klesající. Slovinská národní banka spolupracovala s vládou, aby dosáhli snížení inflace a splnili tak toto kritérium, které je od listopadu 2005 plněno bez přerušení. Referenční hodnota v roce 2006 byla stanovena 2,6%. Graf č.1: Inflační kritérium (porovnání roku 2001 a 2006) 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Inflace
r. 2001
r. 2006
Zdroj: Prognóza Evropské komise - jaro 200634
Graf č. 2: Plnění kritéria cenové stability 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0% Referenční hodnota
Cenové kritérium
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 200635 34 35
Čerpáno na portálu zavedení eura
Čerpáno na webových stránkách http://www.ecb.int/pub/pdf/conrep/cr2006cs.pdf
- 44 -
Kritérium udržitelnosti veřejných financí Toto kritérium sleduje krátkodobý a střednědobý vývoj deficitu vlády, ale také dlouhodobý vývoj státního dluhu. Toto kritérium nebylo plněno mezi roky 2000 – 2001. Hodnota deficitu dosahovala hodnoty 4,3% HDP. Ke splnění kritéria bylo zapotřebí zapracovat na rozpočtové stránce. Tato snaha se podařila a Slovinsko již po roce 2002 plnilo kritérium bez problémů. V roce 2004 se snížilo DPH, což vedlo ke snížení příjmu do státního rozpočtu. Tento jev byl vyrovnáván snížením výdajů, aby nedošlo ke zvýšení schodku státního rozpočtu. Do budoucna existuje riziko zvýšení výdajů z důvodu stárnutí populace36. Graf č.3: Vládní dluh (porovnání situace koncem 90. let a v roce 2005) 30%
20% Podíl veřejného dluhu na HDP
10%
0% konec 90.let
r. 2005
Zdroj: Prognóza Evropské komise - jaro 2006
Graf č. 4: Plnění kritéria veřejného dluhu
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Referenční hodnota
Kritérium veřejného dluhu
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2006
36
Podrobněji v konvergenční zprávě Evropské komise z května 2006
- 45 -
Vývoj vládního dluhu Slovinska vykazuje spíše klesající trend a splňuje toto kritérium. Před rokem 2000 byl podíl dluhu 30% na HDP, v roce 2005 vykazoval podíl dluhu již 29,1% HDP. V roce 2006 byl vládní dluh Slovinska 29,9%. Hodnota veřejného rozpočtu neměla přesáhnout 3% HDP. Toto kritérium bylo splňováno s hodnotou 1,9% HDP. Graf č. 5: Plnění kritéria udržitelnosti veřejného rozpočtu 5% 4% 3% 2% 1% 0% -1% -2% -3% -4% -5% Referenční hodnota
Kritérium veřejného rozpočtu
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2006
Kritérium kurzové stability 28. 6. 2004 vstoupilo Slovinsko do kurzového mechanismu ERM II. se zafixováním kurzu 1 EUR =
239,640 SIT. Slovinský tolar byl vystaven spekulačním tlaku, ovšem
centrální banka tomuto tlaku dokázala čelit a za své působení v tomto mechanizmu zdaleka nevyužila povolené fluktuační pásmo.
- 46 -
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Toto kritérium bylo Slovinskem také plněno bez problémů. V období 2002 – 2004 došlo ke snížení dlouhodobých úrokových sazeb. Důvodem bylo např. snížení krátkodobých úrokových sazeb nebo inflace. Při posuzování kritéria dlouhodobých úrokových sazeb byla v Konvergenční zprávě v květnu 2006 stanovena referenční hodnota 5,9%. Slovinsko tuto hodnotu splňovalo se svými 3,8%. Graf č. 6: Plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0%
Úrokové kritérium
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2006
Slovinsko splnilo konvergenční kritéria ve všech bodech a dosáhlo vysokého stupně udržitelné konvergence. Nebránilo tedy nic tomu, aby se eurozóna rozšířila o dalšího člena.
- 47 -
Slovinsko a euro Slovinsko je možné uvádět jako ukázkový příklad při přechodu na novou měnu. Důvody bezproblémového přechodu na společnou měnu euro: -
kladný vztah veřejnosti a k euru
-
politická vůle
-
obeznámenost Slovinců s eurobankovkami a euromincemi
-
dobrá spolupráce a vztahy vlády, úřadů, centrální banky, organizace na ochranu spotřebitelů a zástupců podnikatelů
-
zkušenost s přechodem z jedné měny na druhou (po rozpadu Jugoslávie nahradilo Slovinsko dináry za peněžní kupony v roce 2001 a poté v roce 2002 obdrželo novou měnu – tolar). Zajímavostí u Slovinska je používání duálního označování cen již čtyři měsíce před
oficiálním stanovením přepočítávacího kurzu. Tato povinnost byla stanovena na období březen 2006 – červenec 2007. Existují výjimky, na které se tato povinnost nevztahuje. Např. čerpací stanice, knihy a tiskoviny, malé prodejny, drobní řemeslníci a podobně. Bylo kontrolováno dodržování Obchodní inspekcí. Při zjištění pochybení následovalo napomenutí či pokuty ve výjimečných případech. Slovinsko se hodně připravovalo na přijetí nové měny. V prvních měsících po zavedení eura byla inflace stabilní, cenová hladina byla občas dokonce klesající. Cenová hladina se zvýšila pouze v sektoru služeb (v restauracích, kavárnách a podobně). Zdálo se, že Slovinsko je pro ostatní země příklad bezproblémového přechodu na společnou měnu. Ovšem zhruba půl roku po přijetí eura došlo k prudkému nárůstu inflace. Nárůst cenové hladiny byl o 5,7 % což bylo způsobeno vnějšími vlivy, které zapříčinily růst cenové hladiny nejen ve Slovinsku, ale také v ostatních evropských zemích. Projevilo se to hlavně v cenách energetických zdrojů a potravin. Pro snížení inflace se v lednu 2008 vláda Slovinska zaměřila na udržitelnost mzdové politiky a vylepšení konkurenceschopnosti v oblasti obchodních řetězců .
- 48 -
5.2.3 Přijetí eura Kyprem a Maltou (r. 2008) Evropská komise a Evropská centrální banka se dne 16.5.2007 dohodli na dalším rozšíření eurozóny o jižní část Kypru a Maltu, kde se mohlo začít eurem platit od roku 2008.37 Podle Evropské komise měly obě země veřejné finance v pořádku a splňovaly předepsaná kritéria. Povolená hranice výše inflace jsou 3% a skutečná inflace za poslední rok na Kypru a Maltě byla 2%, taktéž povolený schodek rozpočtu usilujících států nesmí přesáhnout 3% HDP, což splnil Kypr se svými 1,4% a Malta s 2,1%. Kypr měl před přijetím problém se sladěním vnitrostátního a evropského práva. Souladu bylo dosaženo v březnu 2007 změnou předpisů ohledně činnosti centrální banky, a tím už nic nebránilo přijetí společné měny. Kypřané se museli vyrovnat s tlakem občanů, médií a představitelů EU. Obávali se zvýšení inflace po zavedení společné měny. Problémem Malty byla tehdy vyšší zadluženost oproti ostatním kandidátským zemím. Zadluženost byla 70% HDP oproti povoleným 60% HDP. Toto kritérium však nehraje velkou roli, proto mu není přikládán takový důraz. V minulosti toto kritérium bylo tolerováno také Itálii, Belgii a Řecku. Technické přípravy na euro začaly v roce 2006. Na Maltě byla zřízena instituce, jejíž cílem bylo připravit stát na zavedení nové měny. O přípravy se starala Národní koordinační skupina složená ze státní správy, bank a soukromého sektoru. Přistoupení k eurozóně znamená usnadnění obchodních transakcí, mezinárodní prestiž, měnovou stabilitu či snadnější cestování a samozřejmě přijetí nové měny znamená symbol společenství. Tyto dvě země si od přijetí slibovaly podporu turistického ruchu a větší příliv zahraničních investic.
37
Čerpáno z webových stránek: http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/kypr-a-malta-se-zrejme-k-eurozone-pripoji-v-roce-2008 http://zahranicni.ihned.cz/c4-10086660-20537770-H0DALS_d-malta-oficialne-pozadala-o-vstup-do-eurozony http://ec.europa.eu/news/economy/080103_2_cs.htm# http://ec.europa.eu/news/economy/070710_1_cs.htm http://www.euroskop.cz/38/7275/clanek/ek-malta-a-kypr-mohou-prijmout-euro-v-roce-2008/ http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_rozsir_eurozony_443.html http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_rozsir_eurozony_444.html
- 49 -
5.2.4 Přijetí eura Slovenskem (r. 2009) Slovenská koruna byla po šestnácti letech své existence nahrazena eurem, jelikož se od ledna 2009 stalo Slovensko šestnáctou zemí eurozóny. Schéma 4: Přípravy Slovenska na zavedení společné měny
Červen 2005 Zpracován Národní plán Zavedení eura
Srpen 2008
Listopad 2005 Zapojení slovenské koruny do ERM II.
Počátek duálního označování cen 1.1.2009 Vstup do eurozóny
Červenec 2008
Květen 2008 Kladné hodnocení plnění kritérií evropskými institucemi
Vyhlášení přepočítávacího kurzu vůči euru
Zdroj: Zavedení eura38
Přepočítací koeficient byl stanoven na 30,1260 SKK za 1 EUR. Následovalo duální označování cen, informovanost o významu společné měny ,ale také vzdělávací kampaně jak manipulovat s eurem a znát ochranné znaky měny. Dolaďovaly se systémy ministerstev, územních samospráv a podniků. Dne 31.12.2008 již všichni netrpělivě očekávali přechod na novou měnu. Do 16. ledna 2009 bylo možné ještě platit slovenskými korunami, ovšem vráceny byly už jen eurobankovky nebo euromince. 38
Podrobněji na http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/index_1039.html
- 50 -
Během tohoto období někteří raději zavřeli své provozovny, aby nemuseli operovat s dvojími cenami. Až na malé drobnosti se zdá být start eura na Slovensku vydařený. Slováci podporují otázku společné Evropy, politici se dokázali ohledně nové měny jednotně dohodnout. Začátkem května 2008 byla zveřejněná pravidelná Konvergenční zpráva vydaná Evropskou komisí a Evropskou centrální bankou.39 V této zprávě se hodnotila hospodářská a právní sladěnost deseti států (Bulharsko, Českou republiku, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Švédsko).Tato zpráva vyhodnocuje plnění konvergenčních kritérií a posuzuje jak jsou jednotlivé státy připravené na přijetí společné měny. Plnění konvergenčních kritérií Kritérium cenové stability Povolená referenční hodnota byla 3,2%. Toto kritérium Slovensko splňovalo se svými 2,2%. Graf č. 7: Plnění kritéria cenové stability 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0%
Cenové kritérium
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2008
39
Podrobněji Konvergenční zpráva květen 2008 viz http://www.ecb.int/pub/pdf/conrep/cr200805cs.pdf Čerpáno z portálu www.zavedenieura.cz (odkaz na květnovou konvergenční zprávu)
- 51 -
Kritérium udržitelnosti veřejných financí U tohoto kritéria se sledují veřejné finance a vládní dluh.Pro veřejný rozpočet je povolená hodnota až -3%, což Slovensko splňuje se svými -2,0% . Vládní dluh by neměl přesahovat 60% HDP. U tohoto plnění se Slovensko může pyšnit veřejným dluhem 29,2% HDP. Graf č. 8: Plnění kritéria udržitelnosti veřejného rozpočtu 5% 4% 3% 2% 1% 0% -1% -2% -3% -4% -5%
Kritérium veřejného rozpočtu
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2008
Graf č. 9: Plnění kritéria veřejného dluhu
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Kritérium veřejného dluhu
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2008
- 52 -
Kritérium kurzové stability Toto kritérium vyžaduje účast v ERM II. za stanovených podmínek. Každý stát, který chce přijmout jednotnou měnu, musí v tomto systému zůstat minimálně dva roky. Slovensko bylo součástí ERM II. od 28.11.2005 do 31.12.2008. Po tomto období následovalo zavedení jednotné měny. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Referenční hodnota je zde 6,5%, Slovensko ji o splňuje o celé 2%. Graf č. 10: Plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0%
Úrokové kritérium
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2008
Podle Evropské komise bylo Slovensko připraveno na přijetí společné měny. Evropská centrální banka, jejíž úkolem je hodnotit připravenost země na přijetí eura, shledala Slovensko jako zemi splňující stanovená kritéria, ovšem obávala se inflačních tlaků, které by již Slovensko po přijetí eura nemohlo řešit sílícím kurzem slovenské koruny vůči euru. Slovensko splnilo jako jediné z posuzovaných zemí stanovená kritéria a nic nebránilo přijetí jednotné evropské měny.
- 53 -
5.3 Strategie české vlády Po vstupu Slovenska nastupuje otázka, proč Slováci začali platit eurem dříve než Češi a proč nezačaly obě republiky platit eurem současně, po tolika letech soužití. Na tuto otázku se snažil odpovědět předseda vlády ČR, Mirek Topolánek.40 „ Slovenská republika si mohla dovolit žádat dříve o euro. Dzurindovy reformy podpořily nabídkovou stranu ekonomiky, rozhýbaly a zpružnily trh práce, zjednodušily daňový systém a díky penzijní reformě v dlouhém období zřetelně ulevily veřejným financím. Tento úkol byl splněn dříve než u nás. Vláda ji je dobře vědoma, že zásadní strukturální reformy se dají a mají dělat zásadně před přijetím eura, nikoli poté. Desetiletá praktická zkušenost eurozóny ukazuje, že motivace dělat cokoli zásadního v oblasti reforem po přijetí společné měny neroste, ale naopak klesá.“ „ Socialističtí předchůdci nás k euru nejen nepřibližovali, ale dokonce nás od něj vzdalovali. Od roku 2004 (tedy hned od prvního roku našeho členství v Evropské unii) až do loňska jsme byli díky fiskálnímu hospodaření na černé listině EU. Byla s námi vedena tzv. procedura nadměrného deficitu. Druhou rovinou je, že Slováci euro více chtěli. Jakkoli jsou ekonomické důvody pro správné časování zásadní, hrají v rozhodnutí úlohu i faktory politické, prestižní či reputační. Zdá se mi, že na Slovensku hrály tyto „měkké faktory“ v diskusi o euru mnohem větší roli než u nás a možná měly dokonce stejně silnou váhu jako argumenty ekonomické. Po poměrně dlouhých českých diskusích o euru snad většina odborné ani laické veřejnosti nevěří, že ten, kdo má euro dříve, ukazuje sousedům, o kolik je „lepší než oni“. Takto se alespoň já na euro nedívám. Stejně tak u nás naštěstí neplatí, že přijetí eura je jakousi politickou „pojistkou“ či zárukou nezvratnosti zásadních nastoupených politických trendů a procesů. Koneckonců, když jsme po zralé úvaze v Česku došli k závěru, že dřívější termíny přijetí eura stanovené socialisty, jsou nereálné, nemělo to na vnímání naší měny ze strany finančních trhů žádný vliv. To vše, umocněno faktem, že Česká republika je přece jen větší ekonomikou než Slovensko, a že má dlouhodobě dostatečně důvěryhodnou domácí měnu, mě vede k docela optimistickému závěru. Máme v postkomunistickém prostoru poměrně nevídaný luxus v klidu, bez zbytečného tlaku a na základě tvrdých argumentů rozhodnout o správném časování přechodu na euro. Vyvrcholení této diskuse nastane ve druhé polovině roku.“
40
Citace z komentáře Mirka Topolánka v Hospodářských novinách 9.1.2009
- 54 -
Konvergenční zpráva je zveřejňována přibližně jednou za dva roky a hodnotí, zda státy žádající o vstup do společné měnové unie, splňují požadované podmínky. Kromě toho se také hodnotí, zda jsou země schopné si udržet plnění kritérií i do budoucna. Z Konvergenční zprávy z května 2008 vyplývá, že Česká republika neplní inflační kritérium a kritérium směnného kurzu (Doposud nevstoupila do ERM II.). Ve zprávě je uvedeno: "Ve světle hodnocení právní slučitelnosti a plnění konvergenčních kritérií a vzhledem k dalším faktorům se komise domnívá, že Česká republika nesplňuje podmínky pro přijetí eura"41 Na tento fakt bylo ihned reagováno ze strany ministra financí: "Minimálně to inflační kritérium porušováno je a jedná se o jednorázový výkyv," dodal. Podle něj by bylo teoreticky možné, aby vláda rozhodla o přijetí eura v roce 2012. "Jiná věc je diskuse o tom, zda termín 2012 pokládáme za správný a realistický"42 Pokud bude chtít Česká republika přijmout novou měnu, je důležité, aby splňovala všechny stanovené podmínky současně. Zatím nemáme stanovený pevný termín přijetí eura. Původně se hovořilo o přechodu na novou měnu v roce 2010 z důvodu veřejných financí, později se začal uvádět rok 2012 a nyní se zatím uvádí období 2014 – 2015. Podle Mirka Topolánka se zavede nová měna, až to bude výhodné pro ekonomiku i občany. V tomto případě je opět nutno srovnat situaci se Slovenskem, jehož cílem bylo přijmout novou měnu bez ohledu na výhodnost pro ekonomiku či veřejnost. Dle slov paní senátorky Ing. Jany Juřenčákové není kam spěchat v oblasti přijetí eura. Samozřejmě je naší povinností přijmout společnou měnu, k čemuž jsme se zavázali při vstupu do EU v květnu 2004. Otázkou ale zůstává, kdy je ten správný čas pro toto rozhodnutí. Jakmile stabilizujeme finance veřejného sektoru a dokážeme dlouhodobě udržet požadovná kritéria, potom nastane ten správný čas udělat další krok na cestě za novou měnou. Pravdou je, že by přijetí eura pomohlo exportu, ale je důležité posuzovat hospodářství a společnost jako celek. Na rozdíl od České republiky Slovensko před přijetím eura provedlo důležité reformy, které vedli k bezproblémovému plnění požadovaných kritérií. Ve chvíli, kdy naše republika bude na přijetí eura připravena, začne usilovat o tuto novou měnu.
41 42
Citace z Konvergenčí zprávy z května 2008 ČTK sdělil ministr financí Miroslav Kalousek (čerpáno na http://www.financninoviny.cz/index_view.php?id=311399)
- 55 -
Plnění konvergenčních kritérií Kritérium cenové stability Na základě tohoto kritéria nesmí průměrná roční míra inflace přesáhnout o více než 1,5% průměrnou roční inflaci tří zemí EU s nejnižší inflací. Povolená referenční hodnota byla 3,2%. Toto kritérium Česká republika převyšovala o 1,2%. Hodnota byla na 4,4%. Graf č. 11: Plnění kritéria cenové stability 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0%
Cenové kritérium
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 200843
43
Konvergenční zpráva v elektronické podobě http://www.ecb.int/pub/pdf/conrep/cr200805cs.pdf Čerpáno z portálu www.zavedenieura.cz (odkaz na květnovou konvergenční zprávu)
- 56 -
Kritérium udržitelnosti veřejných financí V květnu 2008 nepřevyšoval vládní dluh ani veřejný rozpočet České republiky povolenou hranici. V obou případech byly výsledky příznivější než na Slovensku. Udaná hodnota pro veřejný rozpočet je -3% a vládní dluh by měl být maximálně ve výši 60% HDP. V obou případech Česká republika splňovala požadovaná kritéria. Hodnota veřejného rozpočtu byla -1,4% a vládní dluh byl ve výši 28,1%HDP. Graf č. 12: Plnění kritéria udržitelnosti veřejného rozpočtu 5% 4% 3% 2% 1% 0% -1% -2% -3% -4% -5%
Kritérium veřejného rozpočtu
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2008
Graf č. 13: Plnění kritéria veřejného dluhu
100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Kritérium veřejného dluhu
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Zdroj: Konvergenční zpráva květen 2008
- 57 -
Kritérium kurzové stability Česká republika zatím nevstoupila do ERM II., nemůže proto zatím přijmout společnou měnu. V tomto období se nesmí kurzy příliš odchylovat od centrální parity. Termín přijetí eura se stále odsouvá. Zatím má česká republika pohyblivý devizový kurz. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Referenční hodnota je zde 6,5%, Toto kritérium Česká republika splňovala stejně jako Slovensko o 2% s hodnotou 4,5%. Graf č. 14: Plnění kritéria dlouhodobých úrokových sazeb 10% 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 2% 1% 0%
Úrokové kritérium
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Pro vstup do eurozóny je podmínkou plnění těchto kritérií a vysoký stupeň udržitelnosti konvergence. Česká republika se zavázala, že se bude snažit splnit požadovaná kritéria co nejdříve. Stanovení termínu vstupu do eurozóny je v kompetenci jednotlivých kandidátských států na základě jejich připravenosti. Česká republika plní kritérium udržitelnosti veřejných financí. Hodnota vládního deficitu by se výhledově neměla dostat nad hranici 3% a vládní dluh má velice příznivý výsledek a zdaleka nedosahuje povolené hodnoty. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb je také plněno. Největším problémem zůstává cenová nestabilita. Snížení inflačního cíle ČNB od 1. ledna 2010 by mělo vytvářet lepší podmínky pro plnění tohoto kritéria. Plnění kurzového kritéria bude možné posuzovat až po vstupu do mechanizmu ERM II., kdy bude vyhlášena centrální parita pro kurz koruny 44.
44
Čerpáno ze společného dokumentu Ministerstva financí ČR a České národní banky schváleného vládou na zasedání ze dne 16.prosince 2008. Jedná se o vyhodnocení plnění konvergenčních kritérií a stupně sladěnosti s eurozónou. Podrobněji na http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2008_pdf.pdf
- 58 -
Vstupem do Evropské unie se Česká republika zavázala, že zavede euro jako zákonné platidlo, jakmile bude země připravena. Bude muset euro přijmout, jelikož se na ní nevztahuje výjimka na přijetí eura jako i na ostatní nové členské země. Není tedy zbavena povinnosti přijmout euro. Termín přijetí společné měny se však v ČR stále odsouvá. Česká republika dosazuje vysokého stupně hospodářské integrace s EU. 85% celkového českého exportu je směřován do zemí EU a CEFTA45 . 80 – 90% investic je z EU. Dalším důkazem je skutečnost, že bankovní sektor je pod dohledem evropských bank. V České republice dochází k rychlé nominální a reálné konvergenci. V dubnu 2007 byl vládou schválen Národní plán zavedení eura v ČR. V plánu je obsažen plán úkolů na další roky a obecný harmonogram příprav. Je také zdrojem informací pro veřejnost o procesu přijímání eura. Tento plán je velice detailní a rozsáhlý (obsahuje přes osmdesát stran). Nehodnotí přínosy ani náklady na zavedení eura. Tento dokument byl vytvořen pro všechny ekonomické subjekty a pro společnost v rámci České republiky. Jedná se o výsledek práce Národní koordinační skupiny pro zavedení eura. V době schválení plánu nebyl stanoven pevný termín pro přijetí nové měny46.
45
Central European Free Trade Agreement ( Středoevropská zóna volného obchodu), podrobněji na http://cs.wikipedia.org/wiki/CEFTA
46
O této problematice více napsal Vladislav Flek, vedoucí Organizačního výboru Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v České republice http://www.euroskop.cz/gallery/42/12765-pardubice.pdf
- 59 -
Zásady pro zavedení eura v České republice -
Jednorázové zavedení eura: v České republice bude pro přijetí eura využit scénář velkého třesku.
-
Duální cirkulace: mince a bankovky budou stahovány z oběhu dva týdny.
-
Zajištění kontinuity právních nástrojů: přijetí nové měny nenaruší platnost smluv a dalších právních nástrojů.
-
Použití přepočítacího koeficientu: Rada EU stanoví přepočítací koeficient, podle kterého se koruna přepočítá na eura.
-
Zaokrouhlování: zaokrouhlení euroměny bude na dvě desetinná místa, tzn. na nejbližší eurocent.
-
Princip nepoškození občana: Zavedením nové měny nesmí být nikdo poškozen. Nesmí být poškozen občan ani spotřebitel. Platby občanům budou zaokrouhleny směrem nahoru, poplatky občanů směrem dolů.
-
Předcházení zvýšení cen a vnímaná inflace.
-
Minimalizace nákladů: Stát poskytne subjektům informace a doporučení na minimalizaci nákladů, ovšem tyto náklady si bude muset každý vynaložit sám.
-
Věcná a finanční odpovědnost: Každý subjekt bude muset vynaložit náklady na informační a další systémy, za které je zodpovědný. Tyto náklady mu nebudou státem proplaceny.
- 60 -
Úkoly vyplývající ze zavedení eura Finanční sektor -
stažení národní měny z oběhu a zavedení eurobankovek a euromincí
-
přizpůsobení platebních a účetních systémů, dodržení trvání smluv
-
ochrana spotřebitele pomocí dvojího označování výrobků apod.
-
dle přepočítávacího kurzu na euro nastanou změny na účtech, přepočítávání úvěrů, cenných papírů apod.
-
přípravy České národní banky na členství v Eurosystému
Veřejné finance, správa a samospráva -
je potřeba nastolit postupy pro přípravu státního rozpočtu a rozpočtů měst a obcí
-
dle stanoveného přepočtu bude na euro přepočítáno sociální zabezpečení, zdravotní, důchodové a nemocenské pojištění, platy
-
přepočet se bude vztahovat také na dluhopisy , clo a poplatky (správní, soudní, místní a jiné)
Ochrana spotřebitele -
dvojí označování cen (začátek maximálně do jednoho měsíce od stanoveného přepočítacího koeficientu, povinnost duálního označování rok po zavedení eura a dobrovolně ještě dalších půl roku)
-
sledování vývoje cen a dodržování správného přepočítávání národní měny na euro
-
kampaně pro občany
Podniková sféra -
přínosy pro podnikatele z důvodu rozšíření stabilního měnového prostředí, k čemuž přispějí menší výkyvy kurzů a odpadnou rizika mezinárodních operací
-
odpadnou poplatky a náklady spojené s existencí národní měny při převodech na euro
-
dojde ke zlepšení situace v oblasti zahraničních investic a budou se lépe hledat dodavatele jelikož již nebudou potřeba devizová opatření a a záruky proti výkyvům kurzů
- 61 -
Přechod na jednotnou měnu by měl být lepší především pro menší podniky, které jsou zaměřené na krátkodobé plánování. Tato strategie vede ke spekulacím a je možné vydělávat podle vývoje kurzu. Po přechodu na novou měnu tyto možnosti odpadají a pokud budou chtít tyto firmy obstát v konkurenčním prostředí, budou muset plánovat alespoň ve střednědobém horizontu, což je efektivnější pro konkurenceschopnost.47
Změny měnové politiky České národní banky spojené s přijetím nové měny48 -
Česká národní banka (ČNB) již nebude určovat měnovou politiku, pouze se bude podílet na definování a provádění (Guvernér ČNB se bude podílet na zasedáních rady guvernérů)
-
ČNB bude muset jednat dle předpisů a zásad Evropské centrální banky (ECB)
-
v zákoně o ČNB budou uvedené povolené transakce pro ČNB v rámci i mimo rámec Systému centrálních bank
-
guvernér ČNB bude členem Rady guvernérů ECB
-
Rada ECB má výlučné právo povolovat emisi bankovek, úprava v oblasti emise bankovek ČNB
-
uzákonění eura jako nové měny v zákoně o ČNB a dalších zákonech
-
již bude možné zrušit stanovování kurzu koruny vůči ostatním měnám
-
Auditory ČNB bude doporučovat Rada guvernérů ECB a schvalovat Rada EU
47
Čerpáno z materiálů paní Doc. Ing. Evy Kováčové CSc., vedoucí Institutu integrace ČR do evropské a světové ekonomiky, FMV, VŠE v Praze – „ Euro, naše příští měna“ ze 4. října 2007. Podrobněji na http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Klvacova_Eva_VSE_pdf.pdf
48
Čerpáno ze stránek ČNB http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/cr_eu_integrace/index.html#III
- 62 -
5.4 Zkušenosti s jednotnou měnou Uběhlo 10 let od zavedení eura a je na čase zhodnotit skutečnost, zda se jednotná měna osvědčila či nikoli. Přípravy na zavedení měny probíhaly v dlouhodobém procesu a jednalo se o poměrně rozsáhlý projekt, který je těžké soudit po takto poměrně krátké době. Přesto existují pozitivní i negativní názory na zavedení eura. 10. výročí této události bylo náležitě oslaveno. Tentýž okamžik bylo možné oslavit výročí jednotné měny a zároveň vstup Slovenska do eurozóny. Na zasedání při příležitosti výročí zavedení eura se vyjádřili k desetileté zkušenosti s novou kromě předsedy Evropského parlamentu také ti, kteří se podíleli na zavedení jednotné měny. Jmenovitě Jean-Claude Trichet, Jean-Claude Juncker, Joaquín Almunia a Valéry Giscard D'Estaing. Bylo zde samozřejmě zmíněno, že jednotná měna je nepostradatelný prvek v době krize49. Zasedání zahájil předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering. „Zavedení jednotné měny bylo jedno z nejvýznamnějších rozhodnutí Evropské unie a odráží„logický vývoj v oblasti rozvoje vnitřního trhu“. Po deseti letech lze konstatovat, že euro má důvěru a skýtá pro lidi a podniky řadu výhod“. Také se zmínil o důležité úloze Evropské centrální banky, která zabránila hospodářskému kolapsu v mnoha členských států (především v Irsku). „Zavedení eura je jasným důkazem, že EU je schopna činit rozhodnutí a také je realizovat.” Předseda Evropského parlamentu je přesvědčen, že rozšiřování eura posiluje eurozónu, a proto nepochybuje o tom, že se měnová unie postupně rozšíří o další státy. V závěru zmínil úlohu Evropského parlamentu, který se také podílel na zavedení společné měny.
49 Citace zúčastněných ze zasedání k příležitosti 10. výročí zavedení eura http://www.europarl.europa.eu/news/expert/infopress_page/043-45939-012-01-03-907-20090112IPR45938-12-01-20092009-true/default_cs.htm
- 63 -
Jako další se k tomuto problému vyjádřil předseda Evropské centrální banky JeanClaude Trachet. „Euro přispívá k užší unii mezi občany. Přinesla občanům Evropy stabilitu, která chrání úspory, investice a zajišťuje dlouhodobou budoucnost. Přispěla také k posílení transparentnosti cen a pomohla hospodářské integraci. Kdyby Evropa neměla společnou měnu, nemohla by tak rychle reagovat na nedávnou finanční krizi.V nestálých časech je lepší fungovat jako celek nežli každý stát samostatně. ” Kromě toho nezapomněl zdůraznit, že díky finanční krizi vypluly na povrch také nedostatky a slabiny společné měny, které je třeba nyní co nejrychleji odstranit. Je potřeba zajistit cenovou stabilitu a zdravé ekonomické politiky. Dalším důležitým bodem je přijmout opatření, která umožní vyhnout se zásadním odlišnostem v oblasti konkurenceschopnosti. Dalším zúčastněným byl Jean-Claude Juncker, předseda vlády Lucemburska. „Za posledních 50 let Evropa často projevila schopnost přijmout ambiciózní plány a odhodlanost tyto ambice naplnit. Nelepším příkladem toho je EU se svým vnitřním trhem, schopností neustále se rozšiřovat a společnou měnou. Mnohé národní banky vyjádřily obavy, že společná měna bude slabá a nebude perspektivní. Opak je ale pravdou. Euro se stalo „kotvou stability, jež chrání občany před nejhoršími dopady hospodářské krize. Hospodářství eurozóny je lépe chráněno proti negativnímu hospodářskému vývoji a její členské státy lépe provádějí makroekonomickou politiku pro růst.“ Dle jeho slov bude rok 2009 poměrně obtížný pro EU i pro eurozónu. Je potřeba čelit několika problémům. „ Je potřeba jednat a poté směrem navenek vyvodit ekonomické závěry. „Z eura musíme těžit i politicky, protože euro je také politickým projektem.“ K situaci se také vyjádřil komisař pro hospodářské a měnové záležitosti Joaquín Almunia, který se také zmínil, že hospodářská a měnová unie se zavedením společné měny má opravdu úspěch jak v době stability, tak i v době krize. „Euro si zaslouží pověst měny, která je zárukou stability, neboť jeho úloha v mezinárodním hospodářství je srovnatelná s dolarem. Společná měna kromě toho přispěla k vytvoření 16 mil. pracovních míst, k posílení finanční integrace a představuje také ochranu před výkyvy a nestabilitou nejen v EU, ale i po celém světě. Euro se stalo rovněž
- 64 -
stabilizujícím prvkem v době největší finanční krize. Kdybychom neměli euro, negativní dopady by byly mnoho větší. Členské státy by čelily obrovské volatilitě kurzů a byly by vystaveny spekulacím. Krize nám ukazuje obrovské výhody společné měny. Ti co nemají euro, by si to měli uvědomit. Hlavním předpokladem další úspěšnosti je provedení strukturálních reforem a posílení finančních trhů. Krize otevírá novou éru ve světovém hospodářství a společná měna musí nadále sehrávat významnou úlohu.” Důležité příspěvky zazněly také od Valéry Giscarda d´estainga bývalého prezidenta Francie. „Zavedení eura byl největší příspěvek k evropské integraci od přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979. Úspěch eura překonal očekávání jak jeho odpůrců, tak i těch, kteří jej od počátku podporovali. Během deseti let se euro stalo druhou světovou a nejvíce uznávanou měnou. Nebýt eura, Evropa by byla otřesena monetární bouří, která by přispěla k prohloubení krize. Euro však nesmí mít globální rozměr, neboť to by vedlo ke zvýšení rizik.Euro je symbol integrace a mělo by vést k tomu, abychom nadále budovali Evropu, která bude ještě více sjednocená na základě Smlouvy.“ Další zúčastněnou byla předsedkyně Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu Pervenche Berés . „Euro je úspěchem politické vize. Je to důkaz toho, co Evropa může udělat, pokud se mobilizují všichni. Euro je symbolem příslušnosti k Evropě.Díky euru EU může pokračovat v prohlubování a rozšiřování Unie a může otevírat nové oblasti.“ S dalším názorem přispěl poslanec Werner Langen, který zdůraznil následující body: „Vývoj eura je lepší, než se očekávalo. Parlament na prosincovém plenárním zasedání přijal zprávu, která popisuje úspěchy, výzvy a rizika spojená s eurem. Aby se eurozóna mohla vyhnout rizikům do budoucna, musí nadále provádět decentralizovanou rozpočtovou politiku při používání společné měny, a členské státy musí brát velmi vážně rozpočtovou disciplinu. Euro se stalo druhou rezervní měnou v době, kdy to od něj nikdo neočekával a zvýšilo tlak na strukturální reformy v členských státech. Instituce eurozóny a další orgány pak vytvořily předpoklady, aby společně fungovaly a vhodně a spolehlivě reagovaly v době finanční krize. „Státy se společnou měnou se dostaly do integračního stádia, který zabezpečuje mír a stabilitu.”
- 65 -
Z těchto názorů vyplývá, že na oslavách 10. výročí zavedení eura bylo možné slyšet především pozitivní názory na zavedení společné měn. Ovšem přijetí eura jako zákonného platidla v eurozóně má i své stinné stránky. Již 10 let funguje Evropská centrální banka. Její vytvoření bylo nezbytným krokem pro zavedení nové měny pro několik zemí Evropy a národní měny těchto států byly stažené z oběhu. Centrální banka si vytvořila fungující strategii měnové politiky, dokázala udržet inflaci pod kontrolou a díky této skutečnosti se jí podařilo vytvořit z eura měnu, která je uznávána v mezinárodním měřítku. Euro se dostalo do situace, že je mnohem silnější než dolar, který býval nejsilnější měnou. Přesto se nejedná o příliš velký úspěch. Zde vzniká otázka proč tomu tak je. Členské země eurozóny včetně svých občanů již nemají stejný důvod k oslavám. Jednotná měna přinesla poměrně neuspokojivý hospodářský růst s velkými rozdíly mezi zeměmi. V roce 1999 byl vznik eurozóny politickým projektem a předpokládalo se, že se ekonomická nestejnorodost v zemích eurozóny doladí dodatečně a vznikne jedna měnová oblast, pro kterou bude jednotná měna výhodou. Toto předsevzetí se dosud nenaplnilo. Evropští politici si od zavedení eura slibovali urychlení hospodářského růstu v rámci Evropy, který zaostával za vyspělými ekonomikami. Opak je ale pravdou a od zavedení společné měny došlo spíše k dalšímu zpomalení. Můžeme také zmínit, že eurozóna má pomalejší hospodářský růst než Evropská unie a Spojené státy. Místo sjednocení inflace došlo k rozdělení zemí na dvě skupiny. Existují země s trvale nízkou a trvale vysokou inflací. Země s vyšší inflací ztrácejí konkurenceschopnost. Pokud je země tlačena ke snižování inflace, dochází ke zpomalení hospodářského růstu. Rozdíly v inflaci mohou být s novými přistupujícími zeměmi ještě větší. Další příčinou neuspokojivého ekonomického růstu vedle společné měny je také nedostatečná politická vůle provádět liberalizační a protržní reformy. Mnozí hodnotí přijetí nové měny jako pozitivní krok, ale přesto uznávají, že zatím společná měnová unie nebyla v minulosti vystavena žádné krizi, která by euro prověřila. Tato situace se prokáže po skončení krize, která právě panuje v celém světě.50
50
Čerpáno z Hospodářských novin, 4. června 2008
- 66 -
Před vstupem Slovenska do Evropské měnové unie platilo touto eurem přes 300 milionů obyvatel. Během 80. a 90. let se průměr veřejného dluhu pohyboval kolem 4% HDP. V roce 2007 poklesl průměrný schodek státních rozpočtů v EU na uspokojivou hodnotu 0,6% HDP. Z toho důvodu komise navrhla Radě ukončit postupy při nadměrném schodku, které se týkaly České republiky, Itálie, Portugalska a Slovenska. Hospodářskou a měnovou unii bude nutné později přizpůsobovat globalizaci, nedostatku přírodních zdrojů, změně klimatu a stárnutí obyvatelstva. Zůstává nezodpovězeno mnoho otázek. Jednou z nich je například, jaké přínosy bude mít pro nás euro v budoucnu.51 Jistě bude problém zavádění eura v nehomogenních skupinách zemí, z nichž by každá potřebovala jiné úrokové sazby a vývoj kurzu. Po deseti letech zkušeností zaznívají názory, že by mělo dojít k větší rozpočtové disciplíně, ke zdokonalení Paktu stability růstu52 a k rozhodnějším a ke strukturálním reformám. Podle Evropské komise by proto mělo být nejvýznamnějším krokem společné měnové unie vytvoření těsnější politické unie, což by vedlo k prosperitě celé eurozóny.
51
Podrobněji o tomto tématu na http://ec.europa.eu/news/economy/080507_1_cs.htm
52
Podrobněji o tomto tématu na : http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_pakt_stabil_rust.html, http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_83_cs.htm
- 67 -
6. Výsledky diplomové práce Mojí snahou bylo zjistit, zda je Česká republika připravena na přijetí nové měny a porovnat výsledky plnění kritérií se zeměmi, které přijaly euro mezi posledními. Nejprve jsem stručně zmínila přistoupení původních zemí k eurozóně v roce 1999. Poté jsem se více zaměřila na státy, které přistoupily po roce 2000. Jednalo se o Řecko (2001), Slovinsko (2007), Kypr a Maltu (2008) a Slovensko, které přistoupilo zatím jako poslední člen v roce 2009. Ještě podrobněji jsem se zaměřila na porovnání plnění konvergenčních kritérií ve Slovinsku, na základě konvergenční zprávy z června 2006 a z konvergenční zprávy 2008 jsem čerpala výsledky pro situaci Slovenska a České republiky, jelikož žádali o zhodnocení plnění kritérií společně spolu s dalšími zeměmi. Slovinsko jako první přijalo scénář velkého třesku a přijalo euro v bezhotovostním i hotovostním platebním styku v jeden okamžik. Plnění konvergenčních kritérií Slovinskem Kritéria
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Vyhodnocení
Cenová stabilita
2,6%
2,3%
0,3%
Dlouhodobé úrokové
5,9%
3,8%
2,1%
Veřejný dluh
60%
29,9%
30,1%
Vládní deficit
-3%
-1,9%
1,1%
sazby
Kurzové kritérium
Účast v ERM II.
ANO
Splnění kritéria
Při posuzování vstupu Slovinska nebyl shledán žádný důvod, proč by se Slovinsko nemělo stát dalším členem eurozóny.
- 68 -
Plnění konvergenčních kritérií Slovenskem Kritéria
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Vyhodnocení
Cenová stabilita
3,2%
2,2%
1%
Dlouhodobé úrokové
6,5%
4,5%
2%
Veřejný dluh
60%
29,2%
30,8%
Vládní deficit
-3%
-2%
1%
sazby
Kurzové kritérium
Účast v ERM II.
ANO
Splnění kritéria
Slovensko splnilo všechny očekávané požadavky a bylo jako jediné s posuzovaných zemí navrženo na přijetí společné evropské měny. Plnění konvergenčních kritérií Českou republikou Kritéria
Referenční hodnota
Skutečná hodnota
Vyhodnocení
Cenová stabilita
3,2%
4,4%
-1,2%
Dlouhodobé úrokové
6,5%
4,5%
2%
Veřejný dluh
60%
28,1%
31,9%
Vládní deficit
-3%
-1,4%
1,6%
sazby
Kurzové kritérium
Účast v ERM II.
NE
Nesplnění kritéria
Česká republika nesplňuje kritérium cenové stability a kurzové kritérium, jelikož zatím nevstoupila do ERM II. Při posouzení těchto tří zemí nejlépe splnilo kritérium cenové stability Slovensko, které se lišilo od stanovené hodnoty o celé 1%. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb bylo plněno u všech třech zemí téměř stejně, kdy Slovinsko mělo lepší hodnotu o 2,1% od referenční hodnoty a Slovensko s Českou republikou mělo stejné vyhodnocení se svými 2%. Kritérium veřejného dluhu mělo při žádosti o posouzení opět ve všech třech zemích příznivý výsledek. Česká republika si stála nejlépe v hodnocení vládního deficitu. Posledním kritériem byla účast v ERM II., což splnilo Slovinsko i Slovensko a Česká republika je v tomto ohledu zdrženlivější.
- 69 -
Závěr Předpokládalo se, že Česká republika přijme společnou měnu dříve než Slovenská republika. Hlavním důvodem byla skutečnost, že je česká ekonomika mnohem podobnější ekonomice eurozóny než ekonomika slovenská. Ovšem ne vždy toto kritérium hraje hlavní roli. Mnohdy stačí chuť, elán v reformách, politická vůle a vůle veřejnosti, aby se vše dotáhlo do vydařeného konce. Na druhou stranu se výhodou zdá být skutečnost, že alespoň Česká republika získá zkušenosti od svých sousedů a přejde bez problémů na novou měnu. Dle informací České národní banky by přechod na euro neměl v budoucnu znamenat zdražování nebo znehodnocení úspor. Dojde v podstatě pouze k přepočítání cen, platů, důchodů, úspor a podobně dle pevně stanoveného přepočítacího koeficientu. Důvody proč nepřijmout euro jsou většinou ekonomické, které jsou hlavním měřítkem posuzování. Zatím se nedoporučuje přechod na novou měnu, jelikož není český hospodářský cyklus dostatečně podobný cyklu eurozóny. Dalším problémem je stárnutí populace a nutnost zajistit důchodové a zdravotnické reformy. V neposlední řadě je důležité zmínit, že udeřila celosvětová finanční krize a ekonomická nestabilita. Roli hrají také politické důvody, například ztráta symboliky národní měny. Termín přijetí eura je v České republice stále odsouván. Zde se může náš stát jevit jako nerozhodný, preferující více domácí politiku. Tato situace může mít vážný zpětný dopad, že bychom nemuseli být Evropou tolik podporováni. Vyhlášení termínu zavedení eura v České republice je přislíbeno v listopadu 2009.
- 70 -
Seznam použité literatury Richard Baldwin, Charles Wyplosz – Ekonomie evropské integrace, Grada Publishing a.s., 2008 Antonín Brůžek, Gabriela Smrčková - Evropská měnová integrace a Česká republika, Velryba 2007 Hospodářské noviny 2008 – 2009 (vybrané články) Webové stránky: www.zavedenieura.cz www.businessinfo.cz ces.vse.cz www.wikipedie.cz www.finance.cz www.euroskop.cz www.europa.eu www.ecb.int www.europeum.org www.euractiv.cz www.zahranicni.ihned.cz www.europarl.europa.eu
- 71 -
Seznam příloh Příloha 1: Eurobankovky a euromince Příloha 2: Tabulky
- 72 -
Příloha č.1: Eurobankovky a euromice
Eurobankovky Nominální hodnota: 5 € Rozměry: 120 x 62 mm Barva: šedá Architektonický sloh: antika
Nominální hodnota: 10 € Rozměry: 127 x 67 mm Barva: červená Architektonický sloh: románský
Nominální hodnota: 20 € Rozměry: 133 x 72 mm Barva: modrá Architektonický sloh: gotika
- 73 -
Nominální hodnota: 50 € Rozměry: 140 x 77 mm Barva: oranžová Architektonický sloh: renesance
Nominální hodnota: 100 € Rozměry: 147 x 82 mm Barva: zelená Architektonický sloh: baroko a rokoko
Nominální hodnota: 200 € Rozměry: 153 x 82 mm Barva: hnědožlutá Architektonický sloh: věk skla a oceli
- 74 -
Nominální hodnota: 500 € Rozměry: 160 x 82 mm Barva: fialová Architektonický sloh: moderní architektura 20. století
Euromince Na mincích všech osmi hodnot se objevují tři různá výtvarná ztvárnění společné strany: •
Mince 1 a 2 eura (mince vysokých nominálních hodnot) znázorňují Evropskou unii před rozšířením, ke kterému došlo 1. května 2004.
•
Mince 50, 20 a 10 centů znázorňují jednotlivé země Evropské unie před rozšířením, ke kterému došlo 1. května 2004.
•
Mince v hodnotě 5, 2 a 1 cent znázorňují glóbus s Evropou vedle Afriky a Asie.
Průměr (mm): 25,75 Síla (mm): 2,20 Hmotnost (g): 8,50 Tvar: kulatý Barva: střed žlutý, mezikruží bílé Složení: na mezikruží mědinikl, na středu tři vrstvy – niklová mosaz, nikl, niklová mosaz Hrana: jemně vroubkovaná s vtlačeným nápisem nebo motivem
- 75 -
Průměr (mm): 23,25 Síla (mm): 2,33 Hmotnost (g): 7,50 Tvar: kulatý Barva: střed bílý, mezikruží žluté Složení: na mezikruží niklová mosaz, na středu tři vrstvy – mědinikl, nikl, mědinikl Hrana: střídavě hladká a vroubkovaná Průměr (mm): 24,25 Síla (mm): 2,38 Hmotnost (g): 7,80 Tvar: kulatý Barva: žlutá Složení: severské zlato Hrana: profilovaná s jemnými zoubky Průměr (mm): 22,25 Síla (mm): 2,14 Hmotnost (g): 5,74 Tvar: španělský květ Barva: žlutá Složení: severské zlato Hrana: hladká •
Průměr (mm): 19,75 Síla (mm): 1,93 Hmotnost (g): 4,10 Tvar: kulatý Barva: žlutá Složení: severské zlato Hrana: profilovaná s jemnými zoubky
- 76 -
•
Průměr (mm): 21,25 Síla (mm): 1,67 Hmotnost (g): 3,92 Tvar: kulatý Barva: červená Složení: ocel pokovená mědí Hrana: hladká •
Průměr (mm): 18,75 Síla (mm): 1,67 Hmotnost (g): 3,06 Tvar: kulatý Barva: červená Složení: ocel pokovená mědí Hrana: hladká s rýhou •
Průměr (mm): 16,25 Síla (mm): 1,67 Hmotnost (g): 2,30 Tvar: kulatý Barva: červená Složení: ocel pokovená mědí Hrana: hladká
- 77 -
Seznam tabulek Tabulka 1: Poměr ECU a národních měn v době vzniku (13. března 1979) Tabulka 2: Zakladatelské státy eurozóny a jejich zafixování kurzů vůči euru Tabulka 3: Státy nepatřící do EU ale používající euro jako platidlo Tabulka 4: Plnění konvergenčních kritérií členskými zeměmi EU ( v průběhu r. 1998) Tabulka 5: Přehled národních měn před přijetím eura
- 78 -
Příloha č.2: Tabulky
Tabulky Tabulka 1: Poměr ECU a národních měn v době vzniku (13. března 1979) Měna
Podíl národní měny v
Počet jednotek národní měny
1 ECU (%)
v 1 ECU
Belgický a lucemburský frank
9,5
0,828
Britská libra
13,6
1,15
Dánská koruna
3,0
0,286
Francouzský frank
19,8
3,80
Irská libra
1,1
109,0
Italská lira
9,5
0,217
Německá marka
33
0,00759
10,5
0,0885
Nizozemský gulden Zdroj: Zavedení eura53
53
Informace z informačního portálu o zavedení eura http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_evrop_men_sys.html
- 79 -
Tabulka 2: Zakladatelské státy eurozóny a jejich zafixování kurzů vůči euru Stát
Fixní kurz k euru
Belgie
40,3399
Finsko
5, 94573
Francie
6,55957
Irsko
0,787564
Itálie
1936,27
Lucembursko
40,3399
Německo
1,95583
Nizozemí
2,20371
Portugalsko
200,482
Rakousko
13,7603
Španělsko
166,386
Zdroj: Zavedení eura54
54
Informace z informačního portálu o zavedení eura http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_clen_staty_eurozony.html
- 80 -
Tabulka 3: Státy nepatřící do EU ale používající euro jako platidlo Státy nepatřící do EU
Dohoda s EU o používání
Povolení vydávat mince
ale používající euro jako
eura
s vlastní rubovou
platidlo
národní stranou
Monako
Ano
Ano
San Marino
Ano
Ano
Vatikán
Ano
Ano
Mayotte
Ano
Ne
Saint-Pierre a Miquelon
Ano
Ne
Andorra
Ne
Zatím ne, ale je v jednání
Černá Hora
Ne
Zatím ne, ale je v jednání
Kosovo
Ne
Zatím ne, ale je v jednání
Franc. jižní a antarktická
Ne
Ne
Clippertonův ostrov
Ne
Ne
Akrotiri a Dhekelia na
Ne
Ne
území
Kypru Zdroj: Wikipedie55
55
Informace z informačního portálu Wikipedie http://cs.wikipedia.org/wiki/Euro
- 81 -
Tabulka 4: Plnění konvergenčních kritérií členskými zeměmi EU ( v průběhu r. 1998) Státy
Inflace
Úrokové
Deficit
Dluh
ERM
Členství
Sazby Belgie
1,4
5,7
-2,1
122,2
Ano
Ano
Dánsko
1,9
6,2
0,7
65,1
Ne
Ne
Finsko
1,3
5,9
-0,9
55,8
Ano
Ano
Francie
1,2
5,5
-3,0
58,0
Ano
Ano
Irsko
1,2
6,2
0,9
66,3
Ano
Ano
Itálie
1,8
6,7
-2,7
121,6
Ano
Ano
Lucembursko
1,4
5,6
1,7
6,7
Ano
Ano
Německo
1,4
5,6
-2,7
61,3
Ano
Ano
Nizozemí
1,8
5,5
-1,4
72,1
Ano
Ano
Portugalsko
1,8
6,2
-2,5
62,0
Ano
Ano
Rakousko
1,1
5,6
-2,5
66,1
Ano
Ano
Řecko
5,2
9,8
-4,0
108,7
Ne
Ne
Španělsko
1,8
6,3
-2,6
68,8
Ano
Ano
Švédsko
1,9
6,5
-0,8
76,6
Ne
Ne
Velká
1,8
7,0
-1,9
53,4
Ne
Ne
2,7
7,8
-3,0
60
Ano
Británie Limitní hodnoty Státy
Inflace
Úrokové
Deficit
Dluh
Sazby Zdroj: Zavedení eura56
56
Informace z informačního portálu o zavedení eura http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_vznik_eurozony.html
- 82 -
ERM
Členství
Tabulka 5: Přehled národních měn před přijetím eura
Země
Rok přistoupení k eurozóně
Národní měna před přijetím eura
Zkratka
Belgie
1999
frank
BEF
Finsko
1999
marka
FIM
Francie
1999
frank
FRF
Irsko
1999
libra
IEP
Itálie
1999
lira
ITL
Lucembursko
1999
frank
LUF
Německo
1999
marka
DEM
Nizozemí
1999
gulden
NLG
Portugalsko
1999
escudo
PTE
Rakousko
1999
šilink
ATS
Španělsko Řecko Slovinsko Kypr Malta Slovensko
1999
peseta
ESP
2001 2007 2008 2008 2009 ?
drachma tolar libra lira koruna koruna
GRD SIT CYP MTL SKK DKK
? ? ? ? ? ? ? ? ? ?
koruna litas lat lev koruna zloty forint leu koruna libra
EEK LTL LVL BGN CZK PLN HUF RON SEK GBP
Dánsko Estonsko Litva Lotyšsko Bulharsko Česká republika Polsko Maďarsko Rumunsko Švédsko Velká Británie Zdroj: Zavedení eura57
57
Informace z informačního portálu o zavedení eura http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xchg/euro/xsl/euro_clen_staty_eurozony.html
- 83 -
