Bankovní institut vysoká škola Praha

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Domácí násilí jako sociálně patologický jev z pohledu trestního práva Bakalářská práce

Autor :

Eva Komosná Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Břeclav

JUDr. Anežka Forstová

Duben, 2013

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude

zpřístupněna

třetím

osobám

prostřednictvím

interní

databáze

vysokoškolských prací.

V Břeclavi

Eva Komosná

elektronických

Tímto bych chtěla poděkovat JUDr. Aneţce Frostové za vedení mé bakalářské práce a za její rady a připomínky, které přispěly k úspěšnému ukončení této práce.

Anotace Tématem bakalářské práce je domácí násilí jako sociálně patologický jev z pohledu trestního práva. V této práci je obsaţen také popis obětí tohoto problému a trestně právní úprava. Velká pozornost je věnována moţnostem intervence všech zainteresovaných institucí, určená právě pro osoby ohroţené domácím násilím. Popisuje i bezpečnostní plán, který je důleţitým obraným opatřením pro ohroţené osoby v tak tíţivé ţivotní situaci. Je zde také poukázána statistika obětí těchto patologických jevů různými institucemi za období od roku 2009 – 2012. Annotation The theme of the bachelor´s thesis is a domestic violence as a social-pathologic phenomenon from a criminal law view. There are described this problem´s victims in this work and a criminal legislation adjustment. A great attention is payed to possibilities of intervention of all involved institutions, which is given to these people endangered by domestic violence. It´s even described a safety plan, which is an important defensive arrangement for endangered people in such an oppressive life situation. It´s also shown statistics of victims of these pathological phenomenons through various institutions since 2009 to 2012. Klíčová slova: domácí násilí, oběť, agresor, intervence, institut vykázání Keywords: home violence, victim, aggressor, intervention, the institute of expulsion

OBSAH Úvod………………………………………………………………………………………. 6 1 Vymezení základních pojmů……………………………………………………………… 8 1.1. Rodina a její historie………………………………………………………………….. 9 1.2. Druhy a formy domácího násilí………………………………………………………10 1.3. Klíčové znaky domácího násilí……………………………………………….………14 1.4. Dynamika a cykličnost domácího násilí…………………………………………….. 15 2 Trestně právní ustanovení…………………………………………………………………17 2.1. Nejčastěji páchané trestné činy v rámci domácího násilí…………………………... 17 2.2. Ustanovení trestního zákona postihující domácí násilí………………….................. 21 2.3. Vybraná ustanovení ze zákona o přestupcích………………………………………. 25 3 Postup policie a orgánů činných v trestním řízení……………………………………….. 26 3.1. Jednání na místě samém……………………………………………………………... 27 3.2. Vyhodnocení hrozby nebezpečného útoku………………………………………….. 28 3.3. Zásady komunikace z osobami domácího násilí…………………………………….. 29 3.4. Obvinění a projednání trestného činu soudem………………………………………. 31 4 Preventivní programy v boji proti násilí………………………………………………….. 32 4.1. Význam prevence……………………………………………………………………. 32 4.2. Intervenční centrum………………………………………………………………….. 34 4.3. Bílý kruh bezpečí…………………………………………………………………….. 35 4.4. Oddělení sociálně právní ochrany dětí………………………………………………. 37 Závěr………………………………………………………………………………………. 40 Literatura a pouţité prameny……………………………………………………………… 42

5

Úvod Rodinné vztahy jsou důleţitou součástí našeho ţivota. Jako rodinné vztahy můţeme značit nejenom vztahy v tzv. nukleární rodině, tedy mezi rodiči a dětmi, ale také vztahy mezi dalšími generacemi popř. jinými příbuznými. Ve své práci se však budu zabývat rodinnými vztahy tak, jak je vnímají naše zákony. Vztahy mezi manţeli, rodiči či sourozenci zdaleka nejsou vţdy láskyplné a uspokojující – někdy spíše naopak. Mnohdy má souţití v rodině jen pramálo společného s idealizovanými obrázky z kýčovitých televizních reklam. Rodina můţe být tak zdrojem obrovského napětí, přivádět lidi k zoufalství nebo je naplňovat značnou úzkostí a pocitem viny. Bohuţel násilí v rodině je nepřehlédnutelnou realitou i v naší společnosti. V České republice se podle provedených sociologických šetření, odehrává násilí v kaţdé čtvrté rodině.1 Násilí v kruhu rodiny je velmi sloţitý a specifický jev, který byl v minulosti nejenom v naší společnosti podceňován a přístup typu „děje se to za jejich zavřenými dveřmi, tak se to nikoho jiného netýká“ popř. „to si musí ti dva vyřídit mezi sebou“ nebo „můţe si za to sama“ vede k tomu, ţe osoby, které jsou vystaveny domácímu násilí, se mnohdy stydí a nedokáţí situaci samy vyřešit. ,,Domácí násilí je předmětem intenzivního zkoumání celého spektra odborníků, jejichţ názory se mnohdy liší, jde-li o pojem příčiny, klasifikaci, prevenci či řešení“. Často se však musí konstatovat, ţe násilné a agresivní chování v rámci partnerských konfliktů je mnohdy podle vzoru rodičů, které dotyční agresoři zaţili v dětství a brali to jako součást rodinných vztahů. ,,Jelikoţ bývá domácí násilí mnohdy skryté a zhusta nepotrestané, představuje trauma na celý ţivot, a to jak pro dospělé, tak především pro nezletilé děti“. 2 Proto u nás existuje řada institucí, které se zabývají těmito specifickými problémy a snaţí se obětem pomoci. Pokud se na tento fenomén podíváme z pohledu práva, neměli bychom se omezit jen na právo trestní, ale i právo občanské, rodinné, přestupkové a policejní. V trestním právu byl jiţ v minulosti trestní postih domácího násilí dostatečně zajištěn. Problém byl, ale v odhalení této trestné činnosti. Oběti násilí nenacházely často odvahu oznámit svůj problém orgánům činným v trestním řízení, nebo jiným kompetentním osobám.3 V rodinném právu se zase můţeme opřít o zákon o rodině, kde se například můţe vyuţít § 44 „Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let pouţil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k 1

D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.7 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s.2 3 http://www.trestni-rizeni.com 2

6

trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vţdy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.“4 Důleţité je také působení policie při domácím násilí, které je v souladu s ústavou a listinou základních práv a svobod. Cílem mé bakalářské práce je tedy alespoň zhruba analyzovat sociálně patologický jev domácího násilí jako např. násilí na dětech, ţenách či seniorech, a poukázat na to, ţe i muţ můţe být obětí. Moje práce je rozčleněna do 4 větších celků a kaţdá tato část napomáhá k porozumění problematiky. V první části jsem se zaměřila na vymezení základních pojmů a rozčlenění domácího násilí do určitých druhů a forem. Neméně důleţité jsou pro mne klíčové znaky, zvyšující se dynamika násilí a jeho cykličnost. Druhá část mé bakalářské práce se zabývá právními ustanoveními a vymezení odpovídajícího trestu pro agresora. V následující kapitole je popsána účast policejních orgánů a ve čtvrté části, která je také velmi důleţitá, jsou intervenční programy, které následně řeší těţkou situaci obětí domácího násilí. Tímto tématem jsem se rozhodla zabývat, protoţe rodinné vztahy jsou důleţité a provázejí nás po celý náš ţivot.

4

http://www.zakonycr.cz

7

1. Vymezení základních pojmů „Domácí násilí je velmi těţké definovat. Obecně se má za to, ţe pod pojmem domácí násilí se mohou skrývat nesčetné projevy nerovnováhy moci v určité malé sociální skupině, rodině, společné domácnosti, mající příčiny v nezralosti partnera, touze prosadit moc, v neshodách, vlivu alkoholu, sexuálních poţadavcích, citových vazeb nebo povahových rysech“.5 Dalo by se také definovat podle zdravotnické organizace jako : „úmyslné pouţití nebo výhruţka tělesnou silou či mocí vůči sobě samému, jiné osobě, skupině nebo komunitě, v jehoţ důsledku stoupá pravděpodobnost vzniku úrazu, psychické újmy, špatného zacházení nebo deprivace“.6 Násilí v rodinném kruhu můţeme také pojmout jako násilí mezi generacemi a partnery. Mezi generacemi je myšleno, týrání dětí rodiči nebo právě naopak mohou děti týrat své rodiče. Partnerské násilí se spíše odehrává v intimních vztazích. V úvodu kníţky o partnerském násilí od Bronislavy Marvanové-Vargové se také můţeme dočíst, ţe „existují dva rozdílné typy domácího násilí a zneuţívání“. Týkají se běţného domácího násilí a „patriarchálního teroru“. Tyto dva různé typy se od sebe liší svou intenzitou krutého zacházení a dlouho trvajícím zneuţíváním. Běţné partnerské násilí se nevyskytuje tak často a většinou je uţito mezi muţi i ţenami. Ne vţdy končí fyzickým násilím a jev eskalace není tak častý. Patriarchální teror se však vyznačuje spíše násilím muţů na ţenách s větší krutostí a násilím v čase, nejedná se jen o fyzické a psychické násilí, ale je zde i podřízenost ekonomická a je zde časté pouţívání výhruţek.7 Také bych zde mohla popsat pojem agresor, ale přesně definovat tento pojem není vůbec snadné. „Neexistuje ţádný typický pachatel domácího násilí. Dosud nebyl objeven ţádný povahový rys, který by byl jako jediný typický pro domácího agresora.“ Lze však s určitostí říci ţe agresoři, ale i oběti mohou pocházet z kteréhokoli prostředí, mám tím na mysli sociální, etnické a rasové, ale i ekonomické. V násilí a to i domácím je spíše převaha muţů neţli ţen. Ţeny se ve většině případů dopustí násilí v rámci své sebeobrany, nebo obrany svých dětí. 8

U agresora se ale mohou objevit tyto rizikové vlastnosti jako například úzkost, nejistota, nízké

sebevědomí, nespokojenost, negativní postoj k partnerovi, špatné sebeovládání a častá výbušnost. Také bych zde ráda uvedla něco o pojmu „oběť domácího násilí“. Obětí domácího násilí se můţe stát kaţdý. Nejvíce zranitelnou skupinou jsou ale lidé, kteří mají nějaký handicap, ať uţ je fyzický, sociální nebo lidé vyššího věku. Do této skupiny je moţno zařadit ţeny, děti, tělesně nebo mentálně postiţené a v neposlední řadě i seniory. 5

Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s.5 Zdroj: WHO 1996,http://www.who.int/en/ 7 B.Marvánová-Vargová,D. Pokorná, M. Toufarová, Partnerské násilí: nakladatelství LINDE 2008, s. 9 8 http://www.koordona.cz 6

8

Také se ke konci mé bakalářské práce objeví pojem intervence. V tomto případě je to intervence, která patří k domácímu násilí a je určitou formou pomoci osobám ohroţeným násilím. Oběti v těchto případech zaţívají smutek, nejistotu a uvaţují zda zůstat s agresorem nebo od něj odejít. Právě při odchodu oběti od tohoto agresorce často nejlepší volbou respektive i nutností, vyuţití krizové intervence. „Krizovou intervencí by pomoc obětem domácího násilí rozhodně neměla končit, ale měla by jí začínat“.9 Posledním pojmem, který bych zde chtěla uvést, je institut vykázání. Institut vykázání můţe pouţít jen policie. Zjistí-li policie na základě skutečností „ţe se osoba dopustí nebezpečného útoku proti ţivotu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závaţného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroţenou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakoţ i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti“. Vykázání agresora trvá 10 dní. Tato doba nejde zkrátit a to i na ţádost osoby, která byla v ohroţení.10

1.1. Rodina a její historie Smyslem rodiny uţ odedávna je, aby lidé mohli pečovat o své děti. „ Kromě toho, ţe je rodina biologicky významná pro udrţení lidstva, je také základní jednotkou kaţdé lidské společnosti. Reprodukuje člověka nejen jako ţivočicha, zprostředkuje mu vrůstání do jeho kultury a společnosti. Rodina krom toho propojuje generace, vytváří mezi nimi kontinuitu a pouta solidarity“.11Je také závazným modelem společnosti, se kterým se dítě potká. Od starověku do současnosti se lidé mnohými pokusy snaţili o přesunutí rodičovské péče na jiné osoby nebo i státem řízené instituce, tyto pokusy se však nikdy neujaly. „Model rodiny tvořené rodiči, jejich dětmi, případně prarodiči vykazuje neobyčejnou stabilitu ve všech epochách vývoje lidstva a ve všech epochách vývoje společnosti, který by se neopíral o rodinu jako o svůj základní článek“. Co se týče historie rodiny je velmi obtíţné dopátrat se toho jak vlastně rodina vypadala například v raném středověku. Vše je odkázáno na zmínky v kronikách a na archeologii. V kronikách se ale často objevují zmínky o tom, ţe bylo tolerováno mnohoţenství, a to však bylo výsadou jen bohatých a mocných. Je však známo, ţe ve středověku je rodina institucí „ bez níţ mohl jedinec

9

D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.155 http://www.policie.cz 11 Oldřich Matoušek, Rodina jako instituce a vztahová síť: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, Praha 2003, s.9 10

9

existovat jen těţko. Bez příslušnosti k feudálnímu pánovi a bez příslušnosti k rodině neměl ve společnosti místo“.12 V novověku zase převládal styl patriarchální rodiny, který se ovšem později začal rozpadat, jakmile i ţeny mohly začít pracovat a vydělávat peníze, kterými přispívaly do domácího rozpočtu.13 Kdyţ přejdeme do současnosti, je rodina stále nejvýznamnější hodnotou, ale její význam uţ nepatrně klesá. „ Rodina je často spojována s představou uspokojení individuálních potřeb a osobního štěstí. Vliv tohoto trendu nelze absolutizovat, ale vzhledem k budoucí stabilitě a integritě rodin je přinejmenším problematický. Řada autorů se shoduje na tom, ţe rodinný ţivot a rodičovství jsou v dnešní době značně náročné“.14

1.2. Druhy a formy domácího násilí V kníţkách, časopisech, ale i na vybraných internetových stránkách nalezneme popis různých druhů domácího násilí. Typy a charakter násilí se mohou lišit nejen tím, jak ho lidé popíší, ale především také tím jaký přístup k danému problému zaujímají. Rozčlenění domácího násilí můţeme pojmout tak, ţe zdůrazníme různé druhy tohoto násilí, jak jsem jiţ uvedla například mezi muţi a ţenami nebo ţeny páchající násilí na muţích, také rodičů vůči dětem, popřípadě v homosexuálních vztazích. Také bychom mohli pouţít „sociální a kulturní kontext tohoto jevu či motivy zainteresovaných osob“. U všech forem domácího násilí je ve většině jediný cíl a tím je získat plnou moc a kontrolu nad druhým.15

„Jde-li o klasifikaci forem útoků, je třeba uvést sexuální násilí či obtěţování, fyzické násilí aţ po mrzačení či dokonce usmrcení, emocionální a psychické týrání, za které lze pak povaţovat pouţívání emocionálních ran a úderů v podobě citového týrání, poniţování, vyhroţování, zastrašování či vzbuzování strachu“.16 Mezi druhy domácího násilí bych uvedla:

Fyzické násilí Tento druh násilí nemusí vţdy směřovat jen proti konkrétní osobě, ale i proti domácímu zvířeti a to s cílem ukázat oběti, co by se mohlo stát, pokud se oběť nepodvolí. Jde o různé formy fyzických

12

Oldřich Matoušek, Rodina jako instituce a vztahová síť: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, Praha 2003, s. 40 Oldřich Matoušek, Rodina jako instituce a vztahová síť: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, Praha 2003 14 D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s. 13 15 D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s. 47 16 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011 s.6 13

10

útoků, jako je například fackování a jiné bití rukama nebo různými jinými předměty. Dále sem také spadá kopání, škrcení, ohroţování zbraní aţ po váţné útoky, které mohou ohrozit na ţivotě. „ Agresor neztrácí ani tak kontrolu nad sebou. Příčinou jeho výbuchu je spíše, ţe ztrácí kontrolu nad situací, či nad svou partnerkou. Jeho násilné jednání je zaloţeno na přesvědčení, ţe má právo kontrolovat chování své partnerky, její pocity a postoje a ţe násilí je oprávněný způsob k dosaţení této kontrolní pozice“.17 Na obětech fyzického násilí zůstávají zjevné stopy, jako jsou modřiny a jizvy. Je pravda, ţe se časem zahojí, ikdyţ to můţe trvat delší dobu. Existuje více druhů tohoto agresivního chování, které jsou uvedeny v další části mé bakalářské práce, a tady bych je nejdříve znázornila v grafickém schématu „Duluthský model“, které pouţívají mnohé organizace.18 Duluthský model:

19

17

B.Marvánová-Vargová,D. Pokorná, M. Toufarová, Partnerské násilí: nakladatelství LINDE 2008, s. 120 Helen L. Conwayová, Domácí násilí: nakladatelství Albatros 2007, s. 15 19 Helen L. Conwayová, Domácí násilí: nakladatelství Albatros 2007, s. 16 18

11

Psychické a emocionální násilí Mezi psychické a emocionální násilí bych zařadila citové týrání, které na obětech mohou zanechat hluboké a skryté rány, ikdyţ se obejdou bez jakéhokoli fyzického ošetření. Tyto rány však bolí celá léta nebo se nikdy nezahojí.20 Do toho druhu násilí můţeme zařadit poniţování, znevaţování a zesměšňování oběti, uráţení, obviňování, vyhroţování (např. vyhoštěním z domova), vydíráním a také různé formy zákazů. Vyhroţování a nátlak ţenu terorizuje a stává se velmi efektivní manipulativní taktikou. „Vyhroţováním dostává násilník ţenu do strachu, ţe se stane něco hrozného, jestli neudělá, co chce on. Vyhroţování zajišťuje efektivnost nátlaku. Strach se nevytratí tak rychle jako vyblednou monokly a přebolí pohmoţděná ţebra. Strach s výhruţek zůstává“.21 Agresoři můţou také vyhroţováním oběti donutit ke kriminálním činům, a aby sama nebyla trestně stíhána, tak se bojí oznámit násilí na policii. Také neustálé kritizování můţeme označit jako psychické nebo emocionální násilí. Kritiku na oběť agresor sděluje ostatním takovou formou aby pro ně byla sympatická a kdyţ potom oběť popisuje své násilí svým blízkým, tak ji moc nevěří. Zpochybňování duševního zdraví je jedna z forem psychického týrání. Pokud se oběti neustále a dlouhodobě vnucují určité myšlenky, jako například ţe si týrání od manţela vymýšlí a ţe manţel se o svou ţenu dobře stará a vše je jen v jejich myšlenkách, začnou tyto řeči danou osobu velmi mučit a trýznit, a nakonec si sama začne myslet, ţe s ní, není něco v pořádku.22 Sexuální násilí Jde o druh násilí, kdy si agresor vynucuje na oběti uspokojení svých sexuálních potřeb proti jeho vůli. Toto násilí se nejvíce děje mezi partnery a hlavně na ţenách, také muţi se stávají oběťmi, jelikoţ je to ale, pro muţe velmi citlivé téma, tak při empirickém výzkumu tato čísla neodpovídají skutečnosti. I vynucený sex mezi manţely je agrese a určitě nejde jen o plnění manţelských povinností jako takových. Sexuální násilí je často pouţito proto aby agresor dotyčného pokořil nebo poníţil. Také po ukončení vztahu se v praxi často setkáváme s obtěţováním formou neţádoucího pronásledování, špehování a vyhroţování, hovoříme o tzv. „ex-partner stalking“.

20

Helen L. Conwayová, Domácí násilí: nakladatelství Albatros 2007 B.Marvánová-Vargová,D. Pokorná, M. Toufarová, Partnerské násilí: nakladatelství LINDE 2008, s. 124 22 Helen L. Conwayová, Domácí násilí: nakladatelství Albatros 2007 21

12

Projevuje se pronásledováním, vyhroţováním, ublíţením na zdraví milovaným lidem, zanecháváním znepokojivých telefonních nebo e-mailových zpráv, vyčkáváním před domem nebo pracovištěm.23 „Tento typ chování se objevuje nejen v souvislosti se zánikem dlouho trvajících manţelství, ale také jako následek rozchodu heterosexuálních i homosexuálních mileneckých vztahů. Čírtková uvádí (2011, s.3), ţe většina případů pronásledování, a to asi 72%, se váţe na vztahy trvající méně neţ čtyři roky.“24

Sociální násilí Sem patří veškerá činnost, která směřuje k naprostému odříznutí oběti od vnějšího světa a k její neustálé kontrole. Mezi tyto jevy řadíme nemoţnost opouštět byt, pouţívání mobilního telefonu, omezení kontaktu s jinými rodinnými příslušníky. Cílem je, aby oběť postupně ztratila všechny sociální vazby a byla tak plně fixována na agresora, prostě izolována. „Cílem izolace je odstranit domnělé příčiny ţárlivosti agresora. Nevychází-li jeho partnerka z domu, nemůţe mít ţádné milostné aféry. Nemůţe se potkávat se svými přítelkyněmi, nemohou ji přesvědčit, aby jednala proti jeho vůli“.25 Agresor totiţ vyţaduje, aby se soustředila hlavně na jeho osobu a tím uspokojovala všechny jeho poţadavky. Zájmy oběti se tudíţ budou soustřeďovat jen a jen na domov. Nejvíce izolace působí, kdyţ je propojena s citovým týráním. Muţ často hlídá i to, jak dlouho ţena tráví v obchodě nakupováním, nebo za jak dlouho vyzvedne děti ze školy a pokud se jiný den opozdí, začne ţenu vyslýchat a podezřívat jestli se tam nesetkala s jiným muţem.26 Mezi sociální násilí můţeme také uvést případ, kdyţ se ţeně podaří odejít od manţela, najde si svůj domov, ale stále zůstávají manţeli, a partner v tomto případě agresor pravidelně navštěvuje svoji manţelku, nadále ji týrá jak psychicky tak i fyzicky s tvrzením, ţe na to má právo jelikoţ nejsou rozvedeni.

Ekonomické násilí Nemoţnost disponovat s finančními prostředky. Často se stává, ţe oběť je omezena natolik, ţe nemá svůj vlastní zdroj příjmů, jelikoţ ji agresor zakazuje chodit do zaměstnání. Také jednou z běţných forem týrání bývá upírání peněz na hygienické potřeby a ţena je nucena zůstávat doma a cítí se velmi poníţena.

23

D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011 D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.52 25 Helen L. Conwayová, Domácí násilí – příručka pro současné i potenciální oběti : nakladatelství Albatros 2007, s.20 26 L. Conwayová, Domácí násilí – příručka pro současné i potenciální oběti : nakladatelství Albatros 2007 24

13

„Drţí-li partner ţenu neustále ve finanční tísni, oslabuje ji. Znamená to, ţe ţena musí ţádat partnera o peníze, kdykoli něco potřebuje, čímţ mu zavdává příčinu k tomu, aby ji kritizoval a vytýkal ji její potřeby či přání“.27 Pokud týraná osoba bydlí v nějaké odlehlejší části města či vesnice a je tímto vázána na hromadnou dopravu, potřebuje peníze, aby mohla navštívit nějakou pomocnou organizaci, policii či právníka respektive hledá jakoukoli pomoc, je bezmocná a díky této formě násilí není schopna opustit dům.

Zkušenost obětí s násilím 2011

Sexuální násilí Ekonomické násilí Fyzické násilí Psychické násilí

28

1.3. Klíčové znaky domácího násilí „Historie domácího násilí odkazuje na to, ţe domácí násilí není ojedinělým násilným aktem (jedna facka domácí násilí nedělá“)“, jedná se zde totiţ o dlouhodobě a opakované násilí s jistou cykličností, takové násilí na pokračování, klíčové znaky určuje například rozdělení rolí na osoby, které jsou ohroţené a osoby násilnické.„I kdyţ se v rodině vyskytne nějaký násilný incident, nemusí nutně jít o domácí násilí. Aby se jednalo o domácí násilí, musí být naplněny všechny čtyři definiční znaky domácího násilí. Jestliţe některý ze znaků chybí, zvaţuje se jiná podoba rodinného problému, neţ je domácí násilí. Se vší pravděpodobností, ale bude chybějící znak brzy doplněn a proces domácího násilí odstartován“.29

27

Helen L. Conwayová, Domácí násilí – příručka pro současné i potenciální oběti : nakladatelství Albatros 2007, s. 17 http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/STATISTIKA_ROSA_za_rok_2011.pdf 29 D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.37 28

14

Mezi uváděné znaky řadíme: Opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku ještě nelze poznat domácí násilí, ale můţe to být jeho začátek. Eskalace, stupňování – jednání agresora začíná psychickým nátlakem, jako je sniţování lidské důstojnosti potom přechází v sexuální či fyzické násilí, které můţe skončit i smrtí. V současnosti jiţ ale eskalace není přímo brána jako základní znak násilí. Je spíše chápána jako jeden z rizikových faktorů. Rozdělení rolí – agresor jasně ukáţe nadřazenost nad obětí. Neveřejnost – domácí násilí probíhá často za zavřenými dveřmi domácností. Na veřejnosti se však většinou agresor chová jako příkladný otec nebo manţel.

1.4. Dynamika a cykličnost domácího násilí Rodinné vztahy jsou natolik sloţité, ţe člověk z počátku nerozpozná, jestli právě proběhla hádka mezi partnery ve které figuroval pohlavek a nebo zda se jedná o náznak domácího násilí. Člověk si pohlavek odůvodní jako zaslouţený, a proto věří, ţe nic takového se uţ nemůţe stát. Útoky agresora ze začátku nejsou tak časté a dotyčné osobě se stává, ţe po nějaké době na tyto incidenty zapomene a svému protějšku odpustí. Domácí násilí začíná často velmi nenápadně, takţe si jeho prvních příznaků oběť ani nevšimne. Pokud se ovšem hned v počátcích nezastaví, opakuje se a nabývá na intenzitě. K násilí ve vztahu nedochází neustále - střídají se období násilí a relativního klidu. V násilném vztahu se totiţ projevují tři faktory: láska, naděje (ţe se vše zlepší, ţe se partner změní apod.) a strach. Cyklus domácího násilí, v němţ se střídá období "líbánek", vzrůstající tenze, konfliktu a "usmiřování", se tak stále opakuje - navíc se stupňující tendencí. Oběť se tak poté často není schopna vůbec bránit. Její situaci komplikuje blízký vztah k pachateli, ale i například pocit naučené bezmocnosti a bezradnosti. Násilí navíc není moţné zaměňovat s partnerskou hádkou či"manţelskou rozepří". Při hádce totiţ proti sobě stojí dvě přibliţně rovnoprávné osoby, které jsou v podobném postavení a vyměňují si názory. V případech domácího násilí ale proti sobě stojí bezmocná a vystrašená oběť, která se obává "trestu" či napadení, a pachatel, který se skrze pouţití moci snaţí oběť ovládat a donutit k tomu, co chce on.30

30

Autor: -sn- Časopis: Děti a my : http://www.portal.cz/

15

Domácí násilí se někdy můţe jevit jako to co nemůţeme nikdy předvídat, ale doopravdy má svůj určitý cyklus, který bychom mohli rozdělit do čtyř fází, jak je popsala ve své kníţce Lenore Walkerová. První fázi nazývá jako hromadění napětí, kde selhává komunikace a oběť začne mít strach a pociťuje potřebu se s agresorem usmířit. Druhou fází nazývá incidentem, kde dochází k ústnímu a fyzickému zneuţití jako je hádka obviňování, výhruţky zastrašování a podobně. Ve třetí fázi nastane usmiřování, kdy násilná osoba se začne omlouvat, ţádá o odpuštění a celou situaci zlehčuje. Čtvrtá fáze je klid, kdy je incident zapomenut a začíná fáze líbánek. Tento cyklus se neustále opakuje, ale časové intervaly se zkracují. Tento cyklus můţe trvat týdny, měsíce, ale i desítky let.31

31

D.Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011

16

2. Trestně právní ustanovení „Trestní postih domácího násilí byl jiţ v minulosti dostatečně zajištěn trestním zákonem. Problém byl právě v odhalení trestné činnosti související s domácím násilím. Oběti domácího násilí totiţ málokdy našly odvahu svěřit se svým problémem orgánům činným v trestním řízení nebo jiným kompetentním osobám. K tomuto postoji je vedl buď strach z útočníka a často i jakýsi zvrácený typ lásky k útočníkovi (jsou známy případy, kdy docházelo např. k dlouhodobému týrání manţelky manţelem, která týrání neoznámila proto, ţe se bála, ţe o svého manţela přijde). Můţe se proto snadno stát, ţe člověk, který je hodnocen v zaměstnání jako vynikající pracovník a přátelé ho mají za báječného člověka, ve skutečnosti doma dlouhodobě několikrát týdně bije svou ţenu a děti. Nejčastěji dochází k týrání manţelky manţelem (ale jsou i opačné případy), poměrně časté je i týrání rodičů dětmi. K odhalování domácího násilí s účinností od 1. ledna 2007 přispívá zákon č. 135/2006 Sb. Tímto zákonem byly obětem domácího násilí dány lepší moţnosti se účinně bránit. Zároveň v tomto směru byly posíleny i pravomoci policie a soudu“.32 „Trestní zákon pamatuje v současnosti na moţnost postihu různých intenzivních či tvrdých typů útoků osoby, jeţ se dopouští domácího násilí“. Musí se však naplnit tímto násilným útokem skutková podstata trestných činů jako jsou „omezování osobní svobody, znásilnění, útisku, týrání svěřené osoby, nebezpečného vyhroţování, trestných činů proti ţivotu a zdraví“. A také dalších podobných trestných činů.33 Na závěr této části bych ještě ráda uvedla, ţe jsem se dočetla v Beckových skriptech o významném počinu, který spočívá v tom, ţe byl doplněn zákon č, 140/1961 Sb. trestního zákona o novou skutkovou podstatu činu „ týrání osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě (§ 215a). Jiţ samotný název nové skutkové podstaty napovídá, ţe zákonodárce se vyhnul výstiţnému pojmu domácí násilí, který právní řády celé řady zemí uţívají a který plně postihuje podstatu věci.34

2.1. Nejčastěji páchané trestné činy v rámci domácího násilí Mezi nejčastěji páchané trestné činy v rámci domácího násilí bych zde uvedla některé trestné činy proti lidské důstojnosti. „Do této skupiny patří především

32

http://www.trestni-rizeni.com/ Systém ASPI - stav k 3.4.2013 do částky 38/2013 Sb. a 17/2013 Sb.m.s. - RA377, Domácí násilí - LIT26954CZ 34 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011 s.23 33

17

§ 185 TZ (1) Kdo jiného násilím nebo pohrůţkou násilí nebo pohrůţkou jiné těţké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneuţije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ pět let. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) souloţí nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloţí, b) na dítěti, nebo c) se zbraní. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let, b) spáchá-li takový čin na osobě ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení, zabezpečovací detence, ochranné nebo ústavní výchovy anebo v jiném místě, kde je omezována osobní svoboda, nebo c) způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na deset aţ osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt. (5) Příprava je trestná. Znásilnění s trestní sazbou aţ do patnácti let odnětí svobody pro toho, kdo násilím nebo pohrůţkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloţi nebo k jinému podobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneuţije bezbrannosti jiného a způsobí takový činem smrt“. Také podle § 187 TZ o pohlavním zneuţívání (1) Kdo vykoná souloţ s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneuţije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ osm let. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneuţívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těţkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na deset aţ osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.(5) Příprava je trestná.

18

§ 189 TZ Kuplířství (1) Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo b) jako člen organizované skupiny. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těţkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na osm aţ patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.35 Samozřejmě bych zde mohla uvést mnoho dalších příkladů trestných činů, souvisejících s rodinou a domácím násilím, ale ráda bych se v této kapitole také věnovala i osobám, které bývají postiţeny těmito trestnými činy. Mezi osoby nejčastěji ohroţené domácího násilí patří ţeny a děti. V dalších případech určitě nemůţeme vynechat seniory a osoby se zdravotním postiţením. Muţi ovšem jako týrané osoby mají ve statistice taky své místo. „ Obětí domácího násilí se však můţeme stát my sami, mohou se jimi stát naše děti, naši rodiče, naši sourozenci nebo naši přátelé a známí. Přijetí toho, ţe obětí násilí se můţe stát v podstatě kdokoli, znamená ohroţení naši představy o tom, ţe domov je bezpečné místo a ţe jsme před tímto druhem násilí ochráněni“.36 „ Ţeny jako osoby ohroţené domácím násilím – v literatuře se opakovaně objevuje snaha o identifikaci společných charakteristik ţen jako osob ohroţených domácím násilím, respektive týraných. Nejčastěji se setkáváme s tím, ţe tyto ţeny mají nízkou sebeúctu, jsou přesvědčeny o tom, ţe si takové chování ze strany muţů zaslouţí a mohou se cítit vinny kvůli svým údajným pochybením“.37 Ţeny při domácím násilí často muţe omlouvají tím, ţe byl ovlivněn alkoholem anebo špatnou náladou se kterou přišel z práce. Doufají, ţe je to jen momentální indispozice a situace se nebude opakovat.

35

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákon B.Marvánová-Vargová,D. Pokorná, M. Toufarová, Partnerské násilí: nakladatelství LINDE 2008, s. 35 37 .Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.92 36

19

„Muţi jako osoby ohroţené domácím násilí – to ţe násilí na muţích se dostává stále více do podvědomí laické i odborné veřejnosti, dokazují nejrůznější empirická šetření a statistiky některých pomáhajících institucí. Muţi mají na rozdíl od ţen podle statistik menší pravděpodobnost, ţe se stanou obětí domácího násilí. Jejich šance opustit násilný vztah je na rozdíl od ţen větší, protoţe k tomu mají více moţností“.38 Násilí na muţích nemusí vţdy pocházet jen z manţelského souţití mezi muţem a ţenou, ale také z homosexuálních partnerství, kdy se u jednoho z partnerů vyvinou násilnické sklony a agresor se povaţuje v tom to vztahu nadřazenější a své násilí se snaţí vyuţít ke své nadvládě nad partnerem. „Děti jako osoby ohroţené domácím násilím – pro dítě je násilí mezi rodiči zpravidla vţdy traumatickým záţitkem. Děti mohou být přímými či nepřímými oběťmi. Dítě je přímou obětí domácího násilí, jestliţe je proti němu ze strany násilného rodiče, popř. blízké osoby směřováno fyzické, psychické nebo sexuální násilí. Ve smyslu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, jde zejména o dítě, jehoţ rodiče nevykonávají nebo zneuţívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti, která je zakotvena v § 6 odst. 1 písm. a) bod 3 tohoto zákona“.39 Násilí na dětech se můţe projevit opravdu závaţně. Nejen ţe tyto děti ztrácejí sebeúctu, ale mají také problémy se svým chováním. Mohou se chovat agresivně, působí neklidně, mívají poruchy spánku a začnou mít problémy ve škole. Tyto děti se špatně začleňují do kolektivu a jejich přizpůsobení se okolí, je velmi sloţité. Děti jako svědci domácího násilí jsou podle statistik v 90 %. Tyto děti jsou vystaveny podobnému ne-li stejnému tlaku a psychickému teroru jako děti, na kterých je samotné násilí pácháno. Důsledky, které jsou na dětech patrny závisí na několika faktorech jako je : „ - věk a pohlaví dítěte - míra brutality násilí, jehoţ byly děti svědky - reakce okolí (podpora či netečnost) - počet útoků, jichţ byly děti svědky - nestabilní výchovné metody a tělesné tresty“40

38

, Ševčík N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011 s.97 Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.120 40 http://www.stopnasili.cz/verejnost/deti-svedci-domaciho-nasili.html 39

20

Fyzicky týrané děti obětí násilí, 2011 Dívky 0-4roky 5-9 let 10-14 let 15-19 let 20+ Chlapci 0-4roky 5-9 let 10-14 let 15-19 let 20+

počet 1 4 7 6 1

v% 0,3% 1,3% 2,2% 1,9% 0,3%

2 7 5 4 2

0,6% 2,2% 1,6% 1,3% 0,6%

Celkem dětí

39

12,2%

41

„Senioři jako osoby ohroţené domácím násilím – senioři jako osoby ohroţené, představují skupinu dosud neprávem opomíjenou výzkumníky i odborníky na problematiku domácího násilí. Statistiky ukazují jen malou incidenci tohoto jevu. Skutečnost však bude spíše taková, ţe oznámené případy představují jen špičku ledovce. Samotní senioři danou skutečnost skrývají, protoţe se za ni stydí, nebo v důsledku nemoci nejsou schopni násilí rozpoznat a oznámit“.42 Senioři neradi oznamují, ţe je právě na nich pácháno domácí násilí, protoţe mají strach, ţe osoby, které se o ně starají je dají buď do domova důchodců, nebo nějakého ústavu a oni uţ se domů nikdy nevrátí. A také proto, ţe ve většině případů jsou to jejich děti nebo vnuci, kteří toto násilí na nich provádějí. Počet seniorů v našem státě se zvyšuje a s tím i problémy násilí a týrání na těchto lidech, které však bývají často skryty. Jsou viditelné jen velmi málo a je potřeba se touto problematikou více zaobírat.43

2.2. Ustanovení trestního zákona postihující domácí násilí „ V České republice nabyl k 1.1.2010 účinnosti nový zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Je výsledkem několikaleté snahy o rekodifikaci trestního práva. Nový trestní zákoník reflektuje změny, které nastaly v naší společnosti za posledních několik desítek let. 41

http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/STATISTIKA_ROSA_za_rok_2011.pdf Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s.126 43 http://www.stopnasili.cz/verejnost/nasili-na-seniorech/nasili-na-seniorech.html 42

21

Nutnost konstruktivního řešení problematiky domácího násilí si ţádné formy a přístupy subjektů, jeţ se podílejí na jejím odhalování, řešení, subjektů, jeţ odpovídají za spravedlivý postih pachatele a ochranu obětí“.44 „Zákonodárce se při kriminalizace tohoto jednání do skutkových podstat vydal směrem, kdy pojem domácího násilí není výslovně v trestním zákoníku vyjádřen, a to ani ve výkladových ustanoveních. V tomto můţeme spatřovat jisté výhody, neboť můţeme vyuţít širšího záběru pro vznik trestní odpovědnosti nejen naplněním skutkové podstaty jednoho trestného činu tj. týrání osoby ţijící ve společném obydlí ( § 199 TrZ ), na straně druhé však je třeba přesto pojem definovat, aby bylo jednoznačné, co je a co jiţ není domácím násilím. Skutkových podstat, jejichţ znaky můţeme podřadit pod danou problematiku tak, jak ji známe z definic domácího násilí. Dále se nabízí mnoho dalších moţností jak právně kvalifikovat taková chování“.45 Mezi tyto moţnosti bych uvedla například těţké ublíţení na zdraví (§ 145 TrZ), ublíţení na zdraví (§ 146 TrZ), zbavení osobní svobody (§ 170 TrZ), omezování osobní svobody (§ 171 TrZ), vydírání (§ 175 TrZ), znásilnění (§ 185 TrZ), pohlavní zneuţití (§ 187 TrZ), zanedbání povinné výţivy (§ 196 TrZ), týrání svěřené osoby (§ 198 TrZ), trestný čin týrání osoby ţijící ve společném obydlí, dále trestný čin týrání osoby ţijící ve společném obydlí (§ 199 TrZ) a jistě by se našlo mnoho dalších skutkových podstat, které bych zde mohla ještě uvést. Ráda bych alespoň některé více definovala podle Beckových skript. „Trestný čin týrání osoby ţijící ve společném obydlí (§ 199 TrZ) (1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu ţijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ čtyři léta. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt.

44 45

Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 89 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s. 90

22

Základní skutková podstata tohoto trestného činu spočívá v týrání osoby blízké nebo jiné osoby ţijící ve společném obydlí. Můţe to být nejen osoby blízká, ale například i bývalá manţelka nebo podnájemník (ovšem za podmínky, ţe s pachatelem ţijí ve společné domácnosti). Objektivní stránka tedy představuje týrání takové osoby ţijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Zákonný znak ,, ve společném obydlí “ je vyjádřením zvláštního vztahu mezi pachatelem a týranou osobou, není však určením místa spáchání trestného činu“. K týrání samozřejmě můţe dojít i na jiném místě. Společné obydlí je pojem, který je vymezen v § 133 TrZ jako dům, byt nebo jiné místo k bydlení a příslušenství k němu náleţící. Můţe se, ale týkat také hotelových domů, ubytoven, internátů nebo vysokoškolských kolejí. Tedy kaţdé obydlí, které slouţí k bydlení osob. Podle okolností je moţné pouţití vyšší trestní sazby a to zejména jeli čin spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem. Pod pojmem „zvlášť surový způsob“ je myšleno takové nakládání s osobou s výraznou mírou brutality. Co se týče páchání trestného činu v delším časovém úseku, je tím myšlen časový úsek řádově v měsících.46 „Trestný čin omezování osobní svobody (§171 TrZ) (1) Kdo jinému bez oprávnění brání uţívat osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. (2) Odnětím svobody aţ na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu usnadnit jiný trestný čin. (3) Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, ţe je skutečně nebo domněle bez vyznání, c) způsobí-li takovým činem fyzické nebo psychické útrapy, d) způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví, nebo e) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. (4) Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. U případů domácího násilí dochází nejen k fyzickému týrání, ale i k omezování osobní svobody, např. nemoci jít ven s kamarády, do kina, vycházet s domu mimo práci či školu“. V tomto případě 46

Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011

23

se jedná o omezení vlastního pohybu týrané osoby. U tohoto činu není důleţité jak dlouho byla oběť omezována, ale toto bránění musí však být těţko překonatelné. „ Pokud půjde o přípravu k zvlášť závaţnému trestnému činu, dojde k souběhu trestného činu s oním trestným činem, k němuţ se pachatel připravoval či se o něj pokusil“. A další okolnosti jako je členství v organizované skupině, je tento čin podmíněn zvýšenou trestní sazbou.47 „Trestný čin týrání svěřené osoby (§198 TrZ) (1) Kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok aţ pět let. (2) Odnětím svobody na dvě léta aţ osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví, c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu. (3) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 a) těţkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt. Předmětem útoku je nejen dítě ale i osoba zletilá, která pro stáří, nemoc, invaliditu, mentální retardaci a podobně je odkázána na péči jiných osob. Skutková podstata trestního činu tedy postihuje jednání pachatele, které spočívá v týrání osoby, jeţ je v jeho péči nebo výchově, kdyţ s touto osobou nemusí po celou dobu obývat společné obydlí, případně je svěřena osobě jen po určitý čas dne. Týrání lze chápat jako zlé nakládání se svěřenou osobou vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těţké příkoří“. V těchto případech je zvlášť přitěţující okolností, kdyţ agresor způsobí těţkou újmu na zdraví nejméně dvěma osobám, nebo přímo smrt. Násilníkem tohoto trestného činu můţe být třeba učitel, sportovní trenér, vychovatel, ale i rodič.48

47 48

Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011

24

2.3. Vybraná ustanovení ze zákona o přestupcích Přestupky s charakterem domácího násilí můţeme najít v zákoně o přestupcích č. 200/1990 Sb. „Jiţ ze samé podstaty domácího násilí vyplývá, ţe ve většině případů se bude jednat o přestupky spáchané mezi osobami blízkými (příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec manţel a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich druhá právem pociťovala jako újmu vlastní). Tyto přestupky jsou tzv. návrhové, coţ znamená, ţe se projednávají pouze na návrh postiţené osoby. Tento návrh musí být podán nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o přestupku dozvěděl nebo od postoupení věci orgánem činným v trestním řízení“. Jestliţe správní orgán nazná, ţe se přestupek opravdu stal a spáchal jej obviněný, skončí tato věc potrestáním pachatele. Vzhledem k situaci, ţe se jedná „o delikty s niţším stupněm nebezpečnosti pro společnost, odpovídá tomu i sankce – napomenutí, eventuelně. uloţení pokuty maximálně do výše 3000,- Kč. Postih pachatele v případech spojených s domácím násilím absolutně neodpovídá závaţnosti problému“. Tato problematika v přestupkovém řízení je ne vţdy včasná a důkladně zajištěna důkazy policejními orgány. Policie se někdy omezí na nezbytná šetření jako je zajištění podezřelé osoby a přiloţení lékařské zprávy do spisu, ale zjištěním dalších důkazů se jiţ nezabývá. Z těchto důvodů se občas správní orgán musí uchýlit k tomu, ţe pro nedostatek důkazů řízení zastaví.49 V mnoha případech se ovšem tyto přestupky dají kvalifikovat podle zákona a proto bych zde několik vybraných ustanovení ze zákona o přestupcích, uvedla: § 49 přestupky proti občanskému souţití (1) Přestupku se dopustí ten, kdo a) jinému ublíţí na cti tím, ţe ho urazí nebo vydá v posměch, b) jinému z nedbalosti ublíţí na zdraví, c) úmyslně naruší občanské souţití vyhroţováním újmou na zdraví, drobným ublíţením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním, d) omezuje nebo znemoţňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin, e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboţenství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruţeních, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manţelský nebo rodinný. 49

http://www.profem.cz/clanky/

25

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uloţit pokutu do 5 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) aţ e) pokutu do 20 000 Kč.50

50

Zákon č.200/1990 Sb.,o přestupcích

26

3. Postup policie a orgánů činných v trestním řízení Policie má v případech domácího násilí jednu z nejdůleţitějších rolí, kde uplatňuje zákonná opatření podle zákona č. 273/2008 Sb. O Policii České republiky. Úkolem policie je chránit občany České republiky, jejich majetek a samozřejmě pokusit se předcházet trestné činnosti některých spoluobčanů. Zákon o policii přinesl do domácího násilí určité změny a došlo k významným posunům a upřesněním. „Vykázání je pojato jako výkon oprávnění policisty, nejedná se jiţ tedy o rozhodnutí vydané ve správním řízení a je pojato jako faktický úkon. Pro policii tím dochází k zásadnímu zjednodušení postupu, kdy jiţ policisté nadále nejsou nuceni vyhotovovat formální rozhodnutí se všemi náleţitostmi, včetně odůvodnění, odpadá komplikované doručování a dochází k odformalizování lhůt pro posouzení správnosti vykázání v odvolacím řízení“. Tímto dochází ke zjednodušení práce policie a policisté se tak mohou více soustředit na rozpoznání kvalifikovaných znaků domácího násilí. Také je nově zakázán styk vykázané osoby s obětí a navazování kontaktu.51 „Policie tak představuje významný článek v řetězci zúčastněných institucí na řešení problému domácího násilí a jako nejvýznamnější je moţnost vykázat osobu ze společného obydlí“.52

3.1. Jednání na místě samém O tom, ţe se v bytě nebo domě děje domácí násilí se police dozví buď telefonicky od sousedů, kteří bydlí v blízkosti anebo od samotné oběti, která je agresorem napadena. „Veškeré relevantní informace zjištěné z oznámení předá policista svým kolegům, kteří jsou vysláni na místo incidentu“.53 Také policie provede šetření, jestli agresor nebo oběť nebyli v minulosti trestně stíháni nebo jestli nevlastní střelné zbraně a tyto poznatky oznámí policistům, kteří tam byli vyslání. Po té co policie dorazí na místo incidentu je nutné, aby získali souhlas se vstupem do domu nebo bytu, které získá od oznamovatele nebo další osoby, která toto obydlí uţívá. „ Pokud se nepodaří telefonické spojení s obětí a nastane důvodná obava, ţe někomu hrozí bezprostřední nebezpečí, má policista postupovat v souladu s § 83c TrŘ, § 40 Policie České republiky a metodickým pokynem. Ustanovení § 40 odst. 1 Policie ČR stanoví, ţe „ policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uţivatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná 51

Materiál NAP 15-04-2011, Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s.82 53 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s.82 52

27

opatření jen tehdy jestliţe věc nesnese odkladu a vstup je nezbytný pro ochranu ţivota nebo zdraví osob anebo odvrácení závaţného ohroţení veřejného pořádku a bezpečnosti“.54

3.2. Vyhodnocení hrozby nebezpečného útoku Po vniknutí policie do domu zamezí dalším škodám a sepíše úřední záznam. Při výpovědi osob, je nutné oddělit agresora od oběti domácího násilí z důvodu bezpečnosti, aby nemohlo dojít k vzájemnému ovlivňování při výpovědích zúčastněných osob. Samozřejmě probíhá ověření totoţnosti a zevrubná kontrola zdravotního stavu. Následně policisté zjišťují, jestli byl agresor v minulosti obviněn z podobných případů a jestli není závislý na alkoholu nebo jiných návykových látkách. Dále se také pohlíţí na to, zda nejsou přítomny v místě incidentu děti. „Na základě shromáţděných poznatků policista posoudí, zda v konkrétním případě vykazuje jednání násilné osoby všechny znaky domácího násilí. Přítomnost či nepřítomnost znaků domácího násilí je policista povinen zaznamenat a v případě ţe nazná, ţe jde o domácí násilí a mohlo by přicházet v úvahu vykázání, vyrozumí příslušného policistu k vydání rozhodnutí o vykázání“55. „Vykázání. Policie ČR je oprávněna podle § 44 – 47 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, po vyhodnocení situace pouţít institut vykázání. Tento institut byl od 1.1. 2007 do 31.12.2008 v reţimu správního řádu a policisté vydávali rozhodnutí o vykázání, popř. zákazu vstupu, pokud se násilná osoba nacházela v době vykázání mimo společnou domácnost. Vzhledem k tomu, ţe jim působilo nemalé aplikační problémy, zákon byl s účinností od1.1.2009 novelizován a policisté nyní vydávají pouze potvrzení o vykázání mimo reţim správního řádu. Vykázání má tak podobu tzv. faktického úkonu, tj. úkonu neformálního.56 Vykázání ze společného obydlí trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohroţené osoby. Je-li v průběhu trvání vykázání podán k soudu návrh na vydání předběţného opatření podle § 76b občanského soudního řádu, doba vykázání se prodluţuje aţ do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o návrhu na vydání předběţného opatření. Vykázání oznamuje policista ústně vykázané osobě i ohroţené osobě, a to přímo v místě jejich společného obydlí, z něhoţ je pachatel domácího násilí vykazován. O vykázání vyhotovuje policista potvrzení, které předá proti podpisu vykázané osobě i ohroţené osobě.57 54

Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s.83 Z.Králíčková ,E. Ţatecká, R. Dávid,M. Kornel, Beckova skripta: Nakladatelství C. H. Beck, 2011, s 84 56 Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s. 133 57 http://www.mpsv.cz/files/clanky/9466/metodika_3.pdf 55

28

Další moţností jak je moţné pomoci osobám ohroţeným domácím násilím je, ţe policista můţe dát oběti telefonní kontakt, aby se mohla obrátit s pomocí na intervenční centrum, ale jen za podmínky, ţe situace není natolik závaţná, aby byla řešena okamţitě.

3.3. Zásady komunikace s osobami domácího násilí Jednou z důleţitých zásad komunikace s osobou postiţenou domácím násilí je vcítit se do problému a pokládat dotazy účelně a s porozuměním, aby byla vzbuzena důvěra u dané oběti. Je nutné také vysvětlit jaká je situace policie v danou chvíli. Osoby ohroţené domácím násilím ve většině případů bagatelizují a také minimalizují vše co se u nich právě stalo, ale skutečnost bývá mnohem horší. Policista klade otázky pro přesnější představu o páchaném násilí na oběti.

„Byl/a jste jiţ dříve napadán/a a týrán/a (historie týrání)? - Byly napadány i děti? - Kde jsou děti v tuto chvíli? - Popište mi dřívější násilné incidenty. - Pozorujete, ţe se násilí zhoršuje, dochází k němu častěji a je více intenzivní? - Došlo i k poškozování věcí? Jaké vznikly škody? - Byly proti vám nebo vašim dětem pouţity (věci jako) zbraně?“58 Snaţí se vcítit do pocitů ohroţené osoby, nebo si představit, ţe jde o jeho blízkého. Policistovi to tak pomůţe zvolit nejlepší způsob pro jednání s obětí. Poskytuje také veškeré informace o postupu policie co se bude dít, jaká situace můţe dále nastat a kde ohroţená osoba můţe získat další informace. Dále veškeré poznatky policista zapíše do příslušného formuláře, aby se později nevyskytli problémy s neupřesněnými informacemi. „ Domácí násilí je vztahové a nikoli jednotlivý násilný akt, proto je dokumentace důleţitá. Jestliţe v domácnosti postiţené násilím mezi dospělými ţijí děti, vţdy je třeba zdokumentovat i toto, aby mohl být vyrozuměn orgán sociálně právní ochrany dětí.“ Je důleţité také myslet na bezpečí ohroţené osoby, a co vše by se mohlo stát po odchodu policie z domu a podat informace o bezpečnostním plánu.

58

http://domacinasili.cz/files/uploaded/UserFiles/manual%20pro%20prislusniky%20PCR 29

Na webových stránkách „Magdalenium“ pomoc obětem domácího násilí je pro tyto osoby vypracován bezpečnostní plán, který bych zde ráda uvedla: „Jste-li ohroţeni domácím násilím, máme pro Vás několik uţitečných rad: -snaţte se rozeznat situace, kdy se schyluje k násilí a opusťte v takovém případě byt/místnost při incidentu se nenechejte zavřít v části domu nebo bytu, kde nejsou ţádná okna nebo východ nebo kde se nacházejí jakékoli moţné zbraně (např.noţe v kuchyni) -zapamatujte si některé z důleţitých telefonních čísel (nonstop telefonní linka, policie, azylový dům,...). -Naučte toto telefonní číslo i Vaše děti -svěřte se přátelům nebo příbuzným, ke kterým máte důvěru -promyslete si a naplánujte moţné únikové cesty -promyslete si přijatelné a důvěryhodné důvody, kvůli kterým byste mohla z domu odejít (např. jít k sousedům, na nákup,..). - Po opuštění domu zavolejte pomoc předem si promyslete, kam půjdete (kamarádky, rodinní příslušníci, krizová centra v okolí,..- zjistěte si důleţité kontakty) -zabalte si pohotovostní tašku s penězi, oblečením a důleţitými dokumenty (OP, rodné listy, kartičku zdravotní pojišťovny, pasy, platební kartu,..). Tašku schovejte na bezpečném místě (např.u kamarádky, v práci,..) -uschovejte jakékoli důkazy o fyzickém násilí! (roztrhané oblečení, fotografie, potvrzení o lékařském vyšetření,..)“59 „Bezpečí osoby ohroţené domácím násilím je základním předpokladem řešení problému. V případě náhlého útoku by ohroţená osoba měla pamatovat především na své zdraví a ţivot. Policista by ji měl informovat o moţných bezpečnostních opatřeních.

Policista by měl osobu ohroţenou domácím násilím poučit: aby se svěřila přátelům nebo příbuzným, kterým důvěřuje, s tím, ţe je doma napadána. Je důleţité, aby si vytvořila podpůrnou síť, kde se jí dostane alespoň krátkodobé pomoci,aby si se sousedy nebo přáteli domluvila znamení, kterým můţe signalizovat potřebu pomoci, např. zatelefonovat smluvené heslo, po kterém mají zavolat policii nebo se domluvit, aby volali policii vţdy, pokud uslyší křik, pláč, rozbíjení předmětů apod., aby si zabalila pohotovostní tašku s penězi, náhradními klíči, 59

http://www.magdalenium.cz/

30

oblečením na výměnu a důleţitými dokumenty a uloţila ji mimo dosah násilné osoby (sousedé, v práci). Při náhlém odchodu z domova by si osoba ohroţená domácím násilím měla vzít s sebou: - osobní doklady (občanský průkaz), léky, brýle, hygien. potřeby - kartičky zdravotních pojišťoven (svou a dětí), kreditní karty - záznamy o násilí: vlastní, lékařské, policejní, ze soc. odboru - soudní rozhodnutí o dětech, majetku atd.“60 Je nutné také informovat ohroţenou osobu o uschování a zdokumentování veškerých důkazů, které by mohly být nápomocny při případném dalším šetření a popřípadě ještě vyhledat lékaře, aby také on zdokumentoval vše potřebné.

3.4. Obvinění a projednání trestného činu soudem „Vyšetřováním se získávají důkazy buď k prokázání, nebo k vyvrácení domněnky, ţe určitá osoba spáchala trestný čin. V případě, ţe policie najde důkazy nasvědčující tomu, ţe určitá osoba spáchala trestný čin, můţe policie tuto osobu zatknout a zadrţet, avšak pouze na dobu nepřesahující 24 hodin. Pouze státní zástupce je oprávněn rozhodnout o tom, zda bude doba zadrţení osoby prodlouţena, nikoli však na déle neţ 72 hodin. Jinak by měla být zadrţená osoba propuštěna. Účelem zadrţení policejním orgánem je zjistit, zda by měla být dotčená osoba obviněna. Účelem zadrţení státním zástupcem je zajistit, aby se obviněný dostavil k prvnímu jednání u soudu. Jakmile je vyšetřování skončeno, předloţí vyšetřovatel shromáţděné důkazy státnímu zástupci. Státní zástupce důkazy přezkoumá a rozhodne, zda byla na základě shromáţděných důkazů domněnka, ţe došlo ke spáchání trestného činu, prokázána nad rámec přiměřených pochybností. Teprve poté je státní zástupce oprávněn podat obţalobu k soudu. V opačném případě státní zástupce věc odloţí“.61 Pakliţe je nařízeno hlavní líčení rozhoduje se v něm o vině a trestu obţalovaného. „Soud přezkoumává obvinění obsaţená v obţalobě (popř. v návrhu na potrestání), a to zásadně za účasti veřejnosti a dalších subjektů trestního řízení majících vliv na průběh projednávané věci. Obviněnému se zde říká obţalovaný“. Hlavní líčení končí rozsudkem kde soud určí zda je obţalovaný vinen anebo zproštěn obţaloby.62 Hlavní líčení však můţe skončit i jiným způsobem, a to např. zastavením nebo přerušením trestního stíhání, anebo postoupením věci.63 60

http://domacinasili.cz/ https://e-justice.europa.eu/ 62 http://cs.wikipedia.org 61

31

4. Preventivní programy v boji proti násilí Domácí násilí jako takové, je neustálým společenským problémem. Je to negativní jev, k jehoţ prevenci a moţnému vymícení je nutno přistupovat z celkově společenského hlediska. „Návrh Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2011-2014 má přispět k systémovému řešení této problematiky a jedním z jeho úkolů je provést analýzu současné, výše nastíněné, právní úpravy a navrhnout moţná zlepšení. Dále upravil podmínky poskytování bezprostřední psychologické a sociálně-právní pomoci osobám ohroţeným domácím násilím v intervenčních centrech a interdisciplinární spolupráci mezi státními, komunálními a nestátními organizacemi, které se podílejí na prevenci domácího násilí a pomoci ohroţeným osobám.“64

4.1. Význam prevence Ještě v neţ další kapitole popíši moţnosti intervence pro oběti domácího násilí, je také důleţité zabývat se prevencí a jejím významem. Jednou z hlavních příčin, nevědomosti o domácím násilí, je malá informovanost veřejnosti. U prevence by měla být taková činnost, která pomůţe k tomu, aby naše společnost a její okolí nebylo lhostejno k danému jevu. A také proto, aby svou nečinností nenapomáhala pachatelům k takovým nemorálním činům. Moţnosti prevence násilí a základní východiska WHO „pozitivní rodičovství (bezpečí, jistota a péče ve vztazích mezi rodiči a dětmi) podpora sociálních dovedností dětí a adolescentů sníţení dostupnosti a vysoké konzumace alkoholu sníţení přístupu ke zbraním, jedům podpora rovného přístupu změna kulturních a sociálních norem, které akceptují, tolerují či podněcují jakoukoli formu násilí zlepšení identifikace, včasné detekce, péče, terapie a podpory obětí násilí“65 Dále podle výboru pro prevenci domácího násilí a jeho návrhu národního akčního plánu je nutné působit na:

63

http://www.nsz.cz http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Narodni-akcni-plan-prevence-domaciho-nasili-na-leta-2011-2014.pdf 65 Prevence násilí na dětech MUDr. Eva Vaníčková,CSc.ÚZDM, 3. LF UK 64

32

„Ve stanovených oblastech se odráţí rovněţ potřeba působit systematicky na všechny příčiny domácího násilí existující v různých rovinách: makrosystému (vzdělávání, kampaně), exosystému (pomáhající profese, šíření informací osobám, které se s ohroţenými dostávají do styku, efektivní sociální sítě), mikrosystému (výchova a vzdělávání ve vztahu k rodinnému a partnerskému ţivotu) a v ontogenetické rovině (psychologická práce s osobami ohroţenými i páchajícími domácí násilí).66 Můţeme však říci, ţe v našem státě uţ programy v boji proti tomuto násilí fungují a také bych zde chtěla uvézt některé informační kampaně, které u nás proběhly. Kampaň: Přijďte včas 2010 „Občanské sdruţení ROSA usiluje o zvýšení povědomí o domácím násilí a změnu vnímání tohoto jevu. Z tohoto důvodu pravidelně spolupracuje s médii a pořádá různé akce pro veřejnost či mediální kampaně. Kaţdým rokem je v České republice zavraţděno několik desítek ţen. ROSA proto zahájila informační kampaň Přijďte včas. Jejím cílem je zajistit dostupnost informací pro oběti domácího násilí, aby dokázaly včas zastavit násilí. Kampaň podpořila Česká televize.“67 Občanské sdruţení ROSA je nezisková organizace a jejím hlavním cílem je pomáhat obětem domácího násilí. Také je zde zřízeno centrum na pomoc týraných ţen. Kampaň proti psychickému týrání Cílem této kampaně je „oslovení široké veřejnosti prostřednictvím odborně připravené inzerce, zaměřené na dospělou populaci. Očekáváme, ţe kampaň přinese přehodnocení pohledu dospělých, především rodičů , na emocionální vývoj jejich dětí, jakoţ i k osvětě o právech dětí obecně.“68 Nadace „Naše dítě“ pomáhá týraným, zneuţívaným, také handicapovaným a opuštěným dětem, které se ocitnou v těţké ţivotní situaci. Kampaň proti násilí na seniorech Tato měsíční informační kampaň se zaměřovala na problematiku týrání seniorů v České republice, kterou pořádalo občanské sdruţení „ŢIVOT 90“. Tuto kampaň dále popsal ředitel občanského sdruţení Jan Lorman. „Jako velký přínos kampaně vnímáme to, ţe jsme představili týraným osobám nonstop bezplatnou linku Senior telefon, coţ je pomoc dostupná úplně všem. Na Senior

66

http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Narodni-akcni-plan-prevence-domaciho-nasili-na-leta-2011-2014.pdf http://www.rosa-os.cz/o-nas/kampan/ 68 http://www.nasedite.cz/cs/nadace_a_media/tiskove_zpravy_2012/359-pocty_tyranych_a_zneuzivanych_deti_v_cr_jsou_stale_vyssi 67

33

telefon se díky informační kampani obracejí noví klienti, kteří linku dříve neznali. Senior telefon tak naplňuje svoje poslání a přispívá k podpoře a záchraně ţivotů seniorů“.69

4.2. Intervenční centrum Intervenční centrum poskytuje odbornou pomoc osobám, které jsou ohroţeny domácím násilím nebo násilím svých blízkých a ţijí s nimi ve společném bytě nebo domě. Následkem toho se dostaly do sociálně nepříznivé situace, kterou nejsou schopni sami vyřešit. Pomocí sociálního poradenství a sociálně terapeutických činností intervenční centra zvyšují soběstačnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí tak, aby byly schopny těmto situacím předcházet či jej řešit vlastními silami.70 V těchto intervenčních centrech pracují odborně kvalifikovaní odborníci z oblasti sociální, právní a také psychologie. „Činnost intervenčních center je zakotvena v zákonech č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, v platném znění § 60a : Na základě vykázání ze společného obydlí vydaného podle zvláštního předpisu ( zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR) a ve znění pozdějších předpisů, je osobě ohroţené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru. Dále je zakotvena v zákoně č.135/2006 Sb., v platném znění, jímţ se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Na policejní vykázání tedy přímo ze zákona navazuje sociálně-právní a psychologická pomoc poskytovaná pracovníky intervenčních center ohroţené osobě během lhůty deseti dní“.71 Intervenční centra poskytují sluţby ambulantní, terénní a také pobytové. Ambulantní sluţby se poskytují přímo v intervenčních centrech a v závaţných případech jezdí pracovníci těchto center do terénu. Ta to forma sluţeb je hlavně pro osoby handicapované, staré a osoby v mimořádně sloţité situaci. Pobytová forma sluţeb intervenčního centra spočívá v tom, ţe zajistí ubytování v azylových domech, ústavech sociální péče a jiných zařízeních, samozřejmě v souladu se zákonem. Veškeré sluţby těchto center jsou bezplatné. V intervenčních centrech však existují pravidla pro uţivatele těchto sociálních sluţeb a kaţdý je s těmito pravidly seznámen. „Pravidla intervenčního centra: -

Veškeré sluţby IC jsou ze zákona bezplatné

69

http://www.informacezbrna.cz/clanky/spolecnost/vyjimecna-kampan-proti-nasili-na-seniorech-konci-na-senior-telefon-se-obratil-rekordni-pocettyranych-lid 70 http://www.centrum-poradenstvi.cz/intervencni-centrum 71 Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s. 144

34

-

Uţivatel má – ovšem pouze v případech mimo reţim vykázání – moţnost vystupovat v kontaktu s centrem anonymně, tj. bez udání svého jména a adresy.

-

Uţivatel uzavírá s pracovníkem IC ústně smlouvu o poskytování sociální sluţby (dále jen smlouva). V průběhu spolupráce má uţivatel právo smlouvu podle svých potřeb změnit, coţ je vţdy zaznamenáno do dokumentace uţivatele. Na ţádost uţivatele můţe být smlouva sepsána.

-

Délku spolupráce uţivatele s IC stanoví pracovník centra podle závaţnosti problematiky a po dohodě s uţivatelem.

-

Od uţivatele je očekáván aktivní přístup a vlastní podíl na řešení jeho problémů, jeho nepříznivé sociální situace.

-

Standardní délka individuální konzultace je 50 - 60 minut.

-

Uţivatel je poučen o moţnosti podat si stíţnost na průběh či způsob poskytování sociální sluţby, dále je poučen o osobní bezpečnosti v případě, ţe v průběhu poskytování sociální sluţby dojde k nouzové nebo havarijní situaci.

-

Další osoby (příbuzní a blízcí) mohou být ke konzultaci přizváni pouze po dohodě mezi uţivatelem a pracovníkem intervenčního centra. Uţivatel můţe být také poţádán o souhlas s účastí dalšího odborníka ( kolegy nebo supervizora) při konzultaci. Případné odmítnutí ze strany uţivatele je pracovníkem intervenčního centra respektováno a zaznamenáno do spisové dokumentace uţivatele.“72

4.3. Bílý kruh bezpečí Bílý kruh bezpečí je občanské sdruţení, které bylo v České republice zaloţeno v roce 1991. Jeho působnost zasahuje do všech koutů našeho státu. Náplní této organizace je poskytovat pomoc obětem, svědkům trestných činů a podílejí se také na prevenci kriminality. Také usilují, aby nebyly poškozena jejich práva v trestním řízení. „BKB v devíti poradnách v republice (Brno, České Budějovice, Jihlava, Liberec, Olomouc, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Praha) poskytuje odbornou, bezplatnou, nestrannou a diskrétní pomoc obětem trestných činů, svědkům a pozůstalým po obětech včetně morální a emocionální podpory.

72

Ševčík, N.Špatenková, Domácí násilí: nakladatelství Portál 2011, s. 147

35

Přímá pomoc je postavena na osobním kontaktu s dvojicí konzultantů, právníka a odborníka na psychologickou pomoc. Tuto sluţbu poskytuje bezplatně v roli dobrovolníků 280 osob. V roce 2012 má sdruţení 13 registrovaných sluţeb (dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách), 12 pracovišť v devíti regionech, z toho nonstop telefonickou linku DONA pro pomoc lidem ohroţeným domácím násilím, Intervenční centrum Ostrava pro osoby ohroţené domácím násilím v regionech Moravskoslezského kraje a nonstop linku telefonické krizové pomoci obětem trestných činů, a eviduje více neţ 45.000 kontaktů s občany, kteří u této organizace hledali pomoc.“73 Na internetových stránkách bílého kruhu bezpečí nalezneme také upozornění na program pro osoby s násilným chováním ve vztazích. Tento program nabízí SOS Diakonie ČCE v Praze. „Cílem projektu je pomoc násilným osobám a pachatelům domácího násilí ke změně jejich chování, zlepšení partnerské a rodinné komunikace a osvojení si řešení konfliktů nenásilnou formou“. Je to terapeutický program pro osoby, které mají problém se zvládáním své agresivity. Tým tří terapeutů pomáhá porozumět emocím, postojům těmto lidem se sklony k agresivitě a také se jim snaţí pomoci ke změně chování tak, aby si váţili sami sebe. Tento program obsahuje ty to prvky : „- tématika moci a kontroly, často související s rolemi muţe a ţeny ve společnosti - porozumění svým agresivním projevům - změna postojů v partnerských vztazích - rozpoznání zátěţových situací a jejich nenásilné řešení - učení se kontrole vlastního chování a pouţívání nenásilných strategií při řešení vztahových problémů - přijetí odpovědnosti za vlastní násilné chování bez obviňování druhých nebo bagatelizování či zlehčování tohoto chování“ Na webových stránkách organizace Bílého kruhu bezpečí také najdeme kontakty na azylové domy. Účelem azylových domů je poskytovat sluţby lidem na přechodnou dobu, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Jeden z příkladů je azylový dům pro ţeny a matky s dětmi, který se nachází ve Vsetíně a který se mimo jiné zaměřuje na matky od osmnácti let s dětmi, které jsou obětí domácího násilí. Tento azylový dům nabízí také ambulantní sluţby psychologa, právníka a sociálního pracovníka. Tyto sluţby jsou poskytovány zdarma a záleţí jen na lidech jestli dané sluţby vyuţijí. 73

http://www.domacinasili.cz/bily-kruh-bezpeci/

36

4.4. Oddělení sociálně právní ochrany dětí „Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneuţíváním nebo vykořisťováním. Ochrana dítěte, která je širším pojmem neţ sociálně-právní ochrana, tak zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte, a je proto upravena v různých právních odvětvích a v právních předpisech různé právní síly. Tvoří tak předmět činnosti celé řady orgánů, právnických a fyzických osob, a to v závislosti na jejich působnosti. Ochrana dítěte a zajišťování jeho práv se promítá do právních předpisů v oblasti rodinně právní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod., a z toho také vyplývá okruh subjektů, které ji realizují. Z této skutečnosti je zřejmé, ţe právní úpravu ochrany dítěte nelze zahrnout do jediného právního předpisu“. Co se rozumí sociálně – právní ochranou dětí v zákoně č. 359/1999 Sb. Tento zákon vymezuje ochranu práva dítěte, jeho příznivý vývoj a výchovu, také ochranu zájmů dítěte, včetně jeho jmění a obnovení narušených funkcí rodiny.74 Ráda bych zde poukázala na některé statistky sociálně právní ochrany dětí XI.A Týrané, zneužívané a zanedbávané děti Číslo řádk tělesné týrání u chlapc dívk i y b 1 2

A

psychické týrání chlapc i 3

dívk y 4

10

14

do 1 roku

119

15

13

od 1 roku do 3 let

120

43

26

64

59

od 3 do 6 let

121

63

58

116

108

od 6 do 15 let

122

225

185

235

212

od 15 do 18 let

123

42

68

54

81

388

350

479

4

6

188

Nahlášen CELKEM 123a o případů z ř. 123a zdravotně 124 postiţených Jednorázov 125 ě z ř. 123a opakovaně 126 nezjištěno

126a

75

chlapc i 13

dívk y 14

0

151

150

176

177

5

9

0

325

273

437

368

24

70

0

422

306

625

542

113

475

29

1124

878

1708

1775

24

86

4

248

226

370

464

474

166

640

33

2270

1833

3316

3326

9

4

5

7

0

20

16

38

33

158

208

198

74

352

24

1020

851

1499

1575

144

148

212

228

66

208

8

1065

863

1491

1457

56

44

59

48

26

80

1

185

119

326

294

http://www.mpsv.cz http://www.mpsv.cz

37

0

celkem

0

75

74

Počet dětí dětská sexuální zanedbávání pornografi zneuţívání dětí e chlapc dívk Chlapci i chlapc dívk i y dívky i y 5 6 15 11 12

Orgán sociálně-právní ochrany dětí je u soudu takzvaným opatrovníkem, který hájí zájmy dítěte. V soudních řízeních, kde jsou nezletilé děti a jedná se zde například o tom, kdo a jaké výţivné bude na dítě platit, komu by mělo být svěřeno do péče, popřípadě jak bude upraven styk rodiče a dítěte. Nezletilé dítě musí mít opatrovníka především proto, jelikoţ zájmy rodičů jsou ve většině případů rozdílné a v těchto situacích musí být vţdy dítěti ustanoven opatrovník. Orgán sociálně-právní ochrany dětí má stejná práva jako účastník řízení a jeho náplní u soudu a podáva návrhy na soudní rozhodnutí, odvolání proti rozsudku apod. Rodiče jsou povinni s tímto orgánem spolupracovat a orgán-sociálně právní ochrany dětí je povinný poskytovat údaje pro občanské soudní řízení, jeho nejdůleţitějším úkolem je, aby nebyl ohroţen zájem dítěte. Nejčastějším projednávaným druhem je vyţivovací povinnost. Tato povinnost rodičů trvá do doby, neţ jsou děti samy schopny se uţivit. I kdyţ dítě dosáhne zletilosti, tedy osmnácti let, ale stále studuje, trvá i na dále tato vyţivovací povinnost aţ do konce studia.76 Orgán sociálně-právní ochrany dětí vyhodnocuje situaci dítěte a rodiny. „Vyhodnocování situace dítěte a rodiny je v zákoně uţito ve smyslu nástroje a postupu sociální práce, jehoţ prostřednictvím pracovník/pracovnice OSPOD zjišťuje situaci dítěte a jeho rodiny. Vyhodnocování je sběrem všech relevantních informací, na základě jejichţ posouzení můţe dojít k co nejobjektivnějšímu vyhodnocení situace dítěte, určení jeho ohroţení, zmapování kapacit a zdrojů jak v rodině, tak v sociálním okolí dítěte a rodiny. Na základě faktického vyhodnocení pak dochází k plánování a přijímání opatření, intervencí, zprostředkování sluţeb, poradenství a dalších aktivit, jeţ jsou součástí individuálního plánu ochrany dítěte. Vyhodnocování je metodou sociální práce a jako takové můţe mít řadu podob a můţe vyuţívat řadu metod a způsobů sběru dat“77. Proces vyhodnocování začíná v podstatě podnětem, který se dostane na pracoviště OSPOD. Kompletně pracovník zhodnotí tento podnět a na základě svého uváţení se rozhodne, zda se jedná o případ, který spadá do situací § 6 ZOSPOD. „Je tedy zřejmé, ţe v případech, kdy jde o jednorázové úkony, opatrovnictví v nekonfliktních případech apod., bude výstupem počátečního zhodnocení závěr ve smyslu, ţe není zaloţen důvod pro vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny, protoţe nebyly shledány důvody pro výkon SPOD z důvodu ohroţení dítěte podle § 6 ZSPOD“. Vyhodnocování se vţdy provádí pro jedno dítě, ale pokud je to moţné a v mnoha případech je to i nutností, proběhne vyhodnocení současně u více dětí, zejména u sourozenců. Vţdy je však potřeba, aby u kaţdého sourozence proběhlo vlastní

76 77

http://www.asociaceneuplnychrodin.cz http://www.codexisonline.cz/

38

vyhodnocení, které se bude lišit v daných specifikacích. V oblastech však společných, jako je bydlení, rodiče a v dalších společných oblastech se vyuţívá stejných zdrojů. „Povinnost vyhodnocovat situaci dítěte a rodiny se vztahuje na případy řešené od účinnosti novely ZSPOD, tedy od 1. ledna 2013. Není stanovena povinnost "přehodnotit" stávající spisové dokumentace u jiţ zavedených případů“.78 Chtěla by se zde ještě zmínit o předběţném opatření ve věcech nezletilých dětí, které také souvisí s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. „Jestliţe se nezletilé dítě ocitne bez jakékoli péče, nebo jestliţe je jeho příznivý vývoj nebo dokonce jeho ţivot v ohroţení, můţe být i bez návrhu tímto předběţným opatřením okresního soudu umístěno ve vhodném prostředí, zejména u soudem určené osoby, případně v sociálním zařízení. Po jeho nařízení je bezodkladně provede sám soud ve spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí a policie, a to i proti vůli osob, u kterých je dítě doposud v péči. Toto předběţné opatření trvá jen po dobu 1 měsíce (svěření do pěstounské péče aţ 3 měsíce), přičemţ je lze v případě zahájení soudního řízení opakovaně prodlouţit. Nemělo by však přesáhnout dobu 6 měsíců. Rodiče nezletilého dítěte, případně i orgán sociálněprávní ochrany dětí nebo jeho opatrovník mohou navrhnout jeho zrušení, o kterém soud rozhodne bezodkladně, nejpozději do 7 dnů“.79 Předběţná opatření je tedy rychlá reakce úřadů, kde je potřeba reagovat okamţitě prostřednictvím soudní ochrany, „a adekvátní instrument v případě nutnosti bezodkladného zohlednění váţné změny poměrů. Současně je ovšem třeba říci, ţe nemohou suplovat funkci věcného rozhodnutí a nelze je chápat jako předestření výsledku řízení ve věci samé“.80

78

http://www.codexisonline.cz/ Informace MPSV ČR http://cs.wikipedia.org 80 http://www.ipravnik.cz 79

39

Závěr Při vypracovávání mé bakalářské práce jsem pochopila, ţe domácí násilí je celospolečenský problém, o kterém se často mluví, píše v knihách a také i na internetových stránkách. V některý podkladech pro mou práci jsem našla mnoho bolestných příběhů obětí tohoto násilí, ať to byly děti, ţeny či senioři. A jsem ráda, ţe náš stát je schopen s tímto fenoménem bojovat. Začátkem všeho by však měla být fungující rodina, kde se partneři navzájem doplňují, své dětí podporují a snaţí se je bez větších útrap vychovat bez konfliktů. Coţ právě v některých rodinách tak úplně nefunguje a domácí násilí je u nich na denním pořádku. V první části této práce bylo pro mne nutné definovat co pojem „domácí násilí“ vůbec znamená a udělat si tak představu jaké jsou jeho formy, klíčové znaky a čím toto násilí vlastně začíná. Také jsem v této častí chtěla upřesnit cykličnost násilí, v jakých fázích agresor postupuje a ţe se to můţe neustále opakovat do té doby, neţ oběť zareaguje a začne konat. V další části jsem se dostala k trestně právním ustanovením kde trestní zákon v současné době postihuje různou intenzitu útoků která je právě v domácím násilí obsaţena a to i v zákoně o přestupcích kde nemusí být naplněna taková míra nebezpečnosti, aby to bylo kvalifikováno jako trestný čin. Tato kapitola ujasňuje, jakou podstatu trestného činu s danými znaky můţeme podřadit k dané problematice a jaké jsou další moţnosti právní kvalifikace. Třetí část se zabývá postupem policie a orgánů v trestním řízení. Z materiálů, které jsem si vyhledala a pouţila v mé bakalářské práci, mé poznatky dospěly k tomu, ţe policie má v případech domácího násilí jednu z nejdůleţitějších rolí, kde uplatňuje zákonná opatření podle zákona č. 273/2008 Sb. O Policii České republiky a kde je jejím úkolem chránit občany našeho státu, jejich majetek a samozřejmě pokusit se předcházet trestné činnosti některých spoluobčanů. Podstatnou částí je také, ţe policie můţe také pouţít institut vykázání podle § 44 – 47 zákona č. 273/2008 Sb.. V poslední části, která je neméně důleţitá, jsem se zaměřila na prevenci násilí, vyuţití intervenčních center a Bílého kruhu bezpečí. V těchto organizacích pracují odborně kvalifikovaní odborníci z oblasti sociální, právní a také psychologie a jsou nedílnou součástí při pomoci obětí domácího násilí. Je to odborná pomoc na přechodnou dobu, která je provozována bezplatně. Nedílnou součástí této pomoci je vyuţití ambulantních sluţeb v podobě právníků, psychologů a také sociálních pracovnic. Posledním bodem, který je v mé práci prezentován je sociálně – právní ochrana dětí. V tomto bodě

40

vidím obrovský přínos pro dětské oběti domácího násilí. OSPOD vytváří pro dítě ochranu, zajišťuje jeho práva a jiné další moţnosti, které jsou pro tyto dětské oběti opravdu neocenitelné. To vše je samozřejmě zaštítěno zákonem č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Musím konstatovat, ţe v popisované problematice, jsem dospěla k závěru ţe kaţdá kapitola má v tomto patologickém jevu své opodstatnění a ţe domácí násilí je pro naši společnost problémem, který je nutné řešit.

41

Seznam použité literatury 1. CONWAYOVÁ.Nakladetelství Albatros, 2007. ISBN Domácí násilí 2. KRÁLIČKOVÁ, ŢATECKÁ, DÁVID a KORNEL. Nakladatelství C. H. Beck, 2011. ISBN Beckova skripta 3. MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, ISBN 80-901-4247-8 4. ŠEVČÍK a ŠPATENKOVÁ. nakladatelství Portál, 2011. ISBN Domácí násilí 5. VARGOVÁ, Branislava, Dana POKORNÁ a Marie TOUFAROVÁ. Partnerské násilí. Praha: Linde, 2008, ISBN 978-808-6131-764 Internetové zdroje 6. Http://www.zakonycr.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 7. Http://www.trestni-rizeni.com [online]. [cit. 2013-04-21] 8. Http://www.who.int/en/ [online]. [cit. 2013-04-21] 9. Http://www.policie.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 10. Http://www.rosa-os.cz/fileadmin/rosa/STATISTIKA_ROSA_za_rok_2011.pdf [online].

[cit.

2013-04-21] 11. Http://www.stopnasili.cz/verejnost/deti-svedci-domaciho-nasili.html [online]. [cit.2013-0421] 12. Http://www.mpsv.cz/files/clanky/9466/metodika_3.pdf [online]. [cit. 2013-04-21] 13. Http://domacinasili.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 14. Http://cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2013-04-21] 15. Http://www.nsz.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 16. Http://www.vlada.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 17. Http://www.centrum-poradenstvi.cz/intervencni-centrum [online]. [cit. 2013-04-21] 18. Http://www.codexisonline.cz/ [online]. [cit. 2013-04-21] 19. Http://www.ipravnik.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 20. Https://e-justice.europa.eu/ [online]. [cit. 2013-04-21] 21. Http://www.nasedite.cz [online]. [cit. 2013-04-21] 22. Http://www.informacezbrna.cz/clanky/spolecnost/ [online]. [cit. 2013-04-21] 23. Http://www.portal.cz/ [online]. [cit. 2013-04-21] 24. Systém ASPI [online]. [cit. 2013-04-21] 42

Právní předpisy

25. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR 26. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 27. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů 28. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů 29. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů 30. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 31. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 32. Materiál NAP 15-04-2011, Národní akční plán prevence domácího násilí na léta 2011-2014

43