Bankovní institut vysoká škola Praha. Šikana ve školním prostředí

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Šikana ve školním prostředí Bakalářská práce

Autor:

Soňa Topolánková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ingrid Matoušková Ph.D.

Duben 2009

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze, dne 01.04.2009

Soňa Topolánková

-2-

Poděkování:

Dovoluji si poděkovat vedoucí práce Mgr. Ingrid Matouškové Ph.D. za věcné připomínky a cenné rady během mé práce na této bakalářské práci. Také bych ráda poděkovala paní učitelce Mgr. Ivaně Václavkové, učitelce ze ZŠ v ul. Špitálská v Praze 9, za její laskavou pomoc při provádění dotazníkové akce na její škole.

-3-

Anotace: Cílem mé práce je definovat šikanu, popsat chování účastníků šikany a konkretizovat její následky. Následně pomocí dotazníku zjistit názory školní mládeže na šikanu.

V první části mé práce se zabývám šikanou jako specifickým jevem a jejími konkrétními fázemi. Snažím se charakterizovat původce šikany (agresory) a jejich oběti. Dále se zabývám následky šikany, tzn. jaký vliv má šikana na další život oběti a také vyšetřováním šikany a trestní postižitelností agresorů. Stručně se pokusím nastínit úlohu školy při prevenci šikany a dotknu se úlohy učitelů při této prevenci. Podívám se na některé preventivní programy a jejich cíle.

V poslední části své práce jsem se zaměřila na konkrétní školu a pokusila jsem se pomocí dotazníkové akce zjistit názory dnešních školáků na II. stupni základní školy na šikanu . Mé otázky se týkaly jednak šikany všeobecně, dále zda se někdo ze školáků osobně setkal se šikanou a jaké měl u toho prožitky, ale také mne zajímaly konkrétní názory školáků.

Annotation: The purpose of my graduate thesis is to define chicane, describe the behaviour of all parts participating in the chicane process and its effect . Additionally the results of a survey of a survey of teen-agers regarding chicane will be revealed.

The first part of my graduate thesis presents chicane as a specific phenomenon and its corresponding stages. The chicane aggressors and their victims are specified. The chicane long-term effects are detailed, in particular the impact on the chicane victim‘s life, the chicane investigation and the criminal prosecution of the aggressors. The role of the primary school and its teachers in chicane prevention is briefly outlined. The preventitive programmes and its goals are introduced.

The last part of my graduate thesis is focused on a particular primary school and presents the results of a chicane questionnaire wich was given to current students attending the second level of primary schoul. The questionnare consisted of questions related to chicane in general, questions related to individual experience with chicane and questions related to their specific opinion.

-4-

Úvod ...................................................................................................................................... 6 1. Šikana ................................................................................................................................ 7 1.1 Definování šikany ........................................................................................................ 7 1.2 Konkretizace šikany .................................................................................................... 8 1.3 Agrese, jako forma šikany ......................................................................................... 10 1.4 Tři pohledy na šikanování ......................................................................................... 11 1.5 Kyberšikana ............................................................................................................... 14 2. Účastníci šikany............................................................................................................... 17 2.1 Agresor ...................................................................................................................... 17 2.2 Oběť ........................................................................................................................... 19 2.3 Prostředí ..................................................................................................................... 20 3. Šikana a její následky ...................................................................................................... 22 3.1 Následky závisí na míře agrese ................................................................................. 23 3.2 Pomůže změna školy při šikaně? ............................................................................... 24 3.3 Lze žít po agresi normálně? ....................................................................................... 25 4. Vyšetřování šikany .......................................................................................................... 27 4.1 Trestní postižitelnost agresorů ................................................................................... 28 4.2 Trestní odpovědnost .................................................................................................. 29 4.3. Trestné činy, kterých se může šikana dotknout ........................................................ 30 5. Prevence šikany ............................................................................................................... 34 5.1. Historie prevence šikany .......................................................................................... 35 5.2. Úloha učitelů při prevenci šikany ............................................................................. 35 5.3 Pozitivní klima na školách ......................................................................................... 37 5.4 Preventivní programy ................................................................................................ 38 6. Průzkum šikany na základní škole................................................................................... 41 6.1. Vyhodnocení odpovědí z dotazníku ......................................................................... 41 6.2 Shrnutí mého výzkumu ............................................................................................. 65 Závěr .................................................................................................................................... 66 Seznam použité literatury: ................................................................................................... 67 Seznam příloh: ..................................................................................................................... 69

-5-

Úvod V současné době se stále častěji hovoří o šikaně. Tento pojem je velmi frekventovaný a za pomoci médií se dostal do povědomí a středu zájmu nejen odborníků, ale i široké veřejnosti. Šikana se vyskytuje hlavně ve školství, ale můžeme se s ní setkat i v rodinném prostředí nebo na pracovišti. Školní šikana se stává "černou můrou" žáků i učitelů. Začíná to drobnými nadávkami a naschvály a končí brutálním násilím a ponižováním. Já osobně jsem se se šikanou nesetkala, ale moje děti se s ní setkali na základní škole. Naštěstí ne jako účastníci.Tato problematika mne zaujala a začala jsem se o toto téma zajímat více.

Cílem mé práce je definovat šikanu, popsat chování účastníků šikany a konkretizovat její následky. Pomocí dotazníku zjistit názory školní mládeže na šikanu. První část mé práce je více teoretická. Zabývám se šikanou jako specifickým jevem, jejími konkrétními fázemi. Okrajově jsem se podívala i na tzv. kyberšikanu. Je to nový projev šikany, který se začal objevovat s rozvojem elektronických prostředků jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy apod. Ve své práci se snažím charakterizovat původce šikany (agresory) a jejich motivy a pohnutky. Také se zabývám ve své práci oběťmi šikanování, proč se zrovna konkrétní děti stávají terčem útoku. Dále se zabývám ve své práci následky šikany, tzn. jaký vliv má šikana na další život oběti a jestli změna prostředí nebo školy pomůže oběti. Následně jsem se zaměřila na vyšetřování šikany a jak nejlépe postupovat při zjištění šikany. Jaká je trestní postižitelnosti agresorů a jakých trestných činů se může šikana dotýkat? To je další otázka, kterou jsem si položila při zpracování své práce. Důležitou úlohu hraje na školách i prevence šikany. Tato tématika je velmi složitá a já se jí zde pokusím jen stručně nastínit. Dotknu se úlohy učitelů při prevenci šikany a podívám se na některé preventivní programy a jejich cíle.

V poslední části své práce jsem se zaměřila na konkrétní školu a pokusila jsem se pomocí dotazníkové akce zjistit názory na šikanu dnešních školáků na II. stupni základní školy. Dotazováno bylo celkem 67 dětí, z toho 37 chlapců a 30 dívek. Mé otázky se týkaly šikany všeobecně, ale také mne zajímalo jestli se již děti osobně setkaly se šikanou a pokud ano, komu se svěřily, pokud se vůbec svěřily. Dále jsem se ptala např. na to s jakým typem šikany se setkaly, jak často, jak tuto situaci prožívaly. Na závěr jsem dala dětem prostor pro vyjádření vlastního názoru na šikanu, což 27 dětí (40%) využilo.

-6-

1. Šikana Slovo šikana pochází z francouzského slova "chicane", což

znamená zlomyslné

obtěžování, týrání, pronásledování, sužování. Ale také např. byrokratické lpění na předpisech, kdy úředníci šikanují občany vyžadujíce nová a nová potvrzení a razítka a pod. V tomto významu se slovo šikana uplatňuje v souvislosti se zneužíváním moci a obtěžováním v byrokratických systémech. Nejčastěji je ale slovo šikana používáno jako synonymum pro psychotraumatizaci ve skupině, je to označení pro opakované týrání, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou. Jde v podstatě o omezování slabších subjektů silnějšími.1)

1.1 Definování šikany

S šikanováním se můžeme setkat kdekoliv a může nás doprovázet po celý život. Může začít v rodině mezi sourozenci, pokračovat ve školce a na vyšších stupních škol, v zájmových kroužcích, v zaměstnání, v partnerských vztazích.

Pojem šikana zavedl u nás pražský psychiatr Petr Příhoda, který jako první v naší republice před listopadem 1989 veřejně promluvil o tom, co se dělo v socialistické armádě mezi "mazáky" a "bažanty" a co bylo v té době nepřekročitelné tabu. Šikana je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit ho, zastrašovat ho, ponížit ho či jinak mu ublížit. Je to cílené a opakované užití násilí, přičemž oběť je bezbranná, ze situace nemůže uniknout a není schopna se účinně bránit, a útok nevyprovokovala.

V současné době se nejčastěji mluví o šikaně mezi školními dětmi. Jde o šikanování žáků mezi sebou, a to nejčastěji nadávkami, posměchem, pomluvami, bitím, okrádáním, vystraněním z kolektivu. Silnější vždy ubližovali slabším, ale v posledních letech stoupá celkově agresivita mládeže. Vyplývá to jednak ze zkušeností pedagogů, jednak i ze 1)

Wikipedie, otevřená encyklopedie, dostupná na www http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ikana

-7-

statistik. Za šikanu se obecně považuje, když jeden nebo více spolužáků úmyslně a většinou opakovaně ubližuje druhým. Nejdříve nenápadně, pomluvami, naschvály a následně může dojít i k fyzickému násilím. Vždy je zde výrazný nepoměr sil, oběť je ve většině případů bezbranná. Ve skutečných případech šikany si je trýznitel plně vědom úzkostného stavu, který své oběti způsobuje, a právě radost z tohoto strachu je pravým důvodem, proč se na ni stále zaměřuje. I neúmyslný stres je však stejně zničující jako šikana samotná a je třeba ho účinně řešit.

1.2 Konkretizace šikany

Každý kdo zlehčuje šikanu asi nikdy na vlastní kůži nezažil žádný nepříjemný zážitek spojený s šikanou. Když se stanete obětí šikanování, neznamená to jenom snášet fyzickou bolest, nadávky, urážky, ale také se denně při cestě do školy třást strachy, jaké nové formy ponižování si šikanující zase vymyslí. Může to také znamenat poklesnutí sebevědomí a pochybování o sobě samém. Šikanování se vyskytuje ve školách i z toho důvodu, že je její existence bagatelizována a někdy i popírána. V důsledku toho dochází i k podceňování prevence. Oběti často o tom, že jsou šikanovány, nikomu neřeknou. Vinu nesou rovněž lidé, kteří o šikanování vědí, ale ignorují ji a nebo ji také pokládají za projev dětských her. Agresoři mnohdy kalkulují s tím, že nebudou odhaleni a že za své nevhodné chování a jednání nebudou potrestáni.

Slovní napadání je často stejně nepříjemné a někdy i více ponižující než napadání fyzické. Lze je ignorovat, ale nikdy to není zárukou, že se agresor stáhne a své vyhlídnuté oběti dá pro příště pokoj. Naopak se může stát, že to agresora povzbudí ve svém jednání pokračovat a snaze donutit šikanovaného k nějaké reakci.

Velmi účinný a vhodný způsob, jak lze odzbrojit šikanujícího, je dát mu najevo, že se jím nenecháme zastrašit a že u nás nemá šanci na úspěch. Agresor si je ale velmi dobře vědom, že nejlépe zranitelní jsou jedinci, kteří jsou slabí, kteří nemají velký okruh kamarádů a často jsou považováni za outsidery. Tyto oběti mají strach z šikany a je pro ně často obtížné se svěřit se svým problémem jiné osobě. Naopak agresor, tedy ten kdo někoho

-8-

šikanuje, často trpí komplexem méněcennosti či určitým nedostatkem, např. špatné rodinné zázemí, špatný prospěch ve škole, a toto chce potlačit prostřednictvím ponižování jiných. Definice šikany jako opakovaného týrání, ponižování nebo omezování jedince nebo skupiny jiným jedincem nebo skupinou prostřednictvím agrese či manipulace se opírá o vnější znaky šikanování.

Charakteristické vnější rysy šikany jsou dále:
záměrnost jednání,
nepoměr sil mezi agresorem a obětí,
samoúčelnost agrese, šikanujícímu nejde primárně o dosažení konkrétního cíle či zisku, sama agrese je původním a hlavním cílem šikany, protože je nejmarkantnějším stvrzením převahy útočníka a poskytuje mu nezastupitelné uspokojení,
její opakování, jednorázovou agresi je možné považovat za šikanu v případě, že se agresor a jeho oběť již znovu nesetkali.

Šikanu je možné členit dle následujících kritérií:
viditelnost šikany - šikanování zjevné (fyzické útoky, psychické ponižování, vydírání) a šikanování skryté (vyloučení ze skupiny),
míra nutné aktivity oběti - pasivní snášení útoků a nedobrovolné vykonávání příkazů agresora,
forma útoku - fyzické nebo verbální šikanování, ale také i ničení a odcizování osobních věcí.

Dle těchto kritérií lze najít různé typy šikany. Znalost variant a typologie pomáhá při odhalení signálů, které šikanovaný dává svému okolí. Tradiční křtící rituály zacházení s nováčky nejsou šikanou v pravém slova smyslu. Od šikany jako takové se odlišují tím, že "slouží spíše zábavě, jsou jednorázové, oběť je podstupuje dobrovolně, ví, že jde o zkoušku, vše se řídí pravidly a zvykovým právem". Vhodnější je tedy patrně označení "praktiky blízké šikaně".

-9-

1.3 Agrese, jako forma šikany

Šikana je jednou z forem agrese, ale ne každé dítě, které je agresivní musí šikanovat. Kde se v lidech bere agrese? Je to něco vrozeného, člověku vlastního, snad nějaký pud, který se musí vybít anebo se člověk stává agresivním až v průběhu života, v důsledku nějakých nesprávných vlivů, např. výchovy, takže se tomu dá včas zabránit?

Vztahy mezi rodiči a dětmi hrají velmi významnou roli v dětské agresi. Dítě se od rodičů učí jak se chovat k jiným lidem. Podněty pro rozvoj agresivního chování dítěte spočívají v rodičích, kteří se o dítě nezajímají, nedávají mu najevo svoji lásku nebo když jsou rodiče lhostejní při projevech počínající agrese svého dítěte. Děti se mohou učit, jak druhé zraňovat, když jsou rodiče či jiný dospělí tolerantní k jejich chování. Výrazná absence komunikace v rodině také přispívá k rozvoji agresivního chování u dětí. Významnou roli při výchově dětí hrají prostředky, používané při prosazování se silou, mocí, zejména fyzické tresty, kterým rodiče dávají přednost před zdůvodňováním. Rizikovým faktorem také může být nepřítomnost jednoho z rodičů, který by byl vzorem pro dítě.

Další vliv na dítě může mít a má sourozenecký vztah. Výzkumy ukazují, že sourozenec agresivního dítěte bude s velkou pravděpodobností reagovat na napadení protiagresí ve srovnání se sourozencem neagresivního dítěte. Lze tedy říci, že chová-li se sourozenec vůči jinému sourozenci agresivně, pak je možné předvídat jeho vlastní agresi i k jiným lidem. Dále se potvrzuje, že agrese mezi sourozenci je nejmenší, když rodiče netrestali ani jedno dítě a agrese je největší, když je trestáno dítě nejstarší. Ideální by bylo, kdyby rodiče ignorovali konflikty mez sourozenci, pokud to jde. Když už jeden z rodičů musí zasáhnout, pak se zásadně vyhnout fyzickým trestům. Zejména tyto tresty posilují agresi dítěte a jsou to dospělé osoby, které nejčastěji používají agresi a různé způsoby donucování vůči dětem.

Stéphane Bourcet a Isabelle Gravillonová ve své knize píší: "V mnoha případech může za agresi obyčejná náhoda. Dítě se v nesprávnou chvíli ocitne na nesprávném místě. Zkříží cestu bandě zdivočelých lumpů, kteří se chtějí porvat s kýmkoliv, zrovna když nikdo jiný není, a podmínky pro agresi jsou na světě. Nebo má jen smůlu, že se podobá osobě, kterou

- 10 -

agresor nesnáší, což stačí, aby dal násilník průchod své podrážděnosti. Anebo má tmavou pleť, je židovského či arabského původu a narazí na silně rasisticky založenou osobu. Jsou to náhodné, ale o nic méně nešťastné okolnosti." 2)

Příčiny nárůstu agrese, tedy i šikany, je možné vidět v rychle se měnících životních podmínkách, v absenci požadavku na neagresivní chování i v obecné krizi autority. V takovém prostředí pak skupinová dynamika může vést k agresi projevované například šikanou. Nejsilnějším faktorem, který ovlivňuje vznik šikany jsou osobnostní charakteristiky členů skupiny. Podstatná je také osobnost autority, pod kterou skupina spadá, např. učitel. Nevhodné chování autority může být dokonce impulzem ke vzniku šikany nebo jejím podpůrným faktorem. Šikana se objevuje hlavně tam, kde je kolektiv uzavřeným celkem, z něhož nelze kdykoliv vystoupit, např. škola.

1.4 Tři pohledy na šikanování

V praxi se setkáváme s několika pohledy na šikanování:

První pohled na šikanování - jde o nemocné čili patologické chování, řadíme sem hlavně nejnápadnější projevy, které porušují školní pravidla, nebo dokonce naplňují některou skutkovou podstatu trestných činů. Tento pohled je v praxi nejběžnější a většinou také jediný. Jako příklady lze uvést:


fyzická agrese aktivní přímá - škrcení, kopání, fackování,
fyzická agrese aktivní nepřímá - ničení věcí, kápo pošle své nohsledy, aby oběť zbili,
fyzická agrese pasivní přímá - fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů, např. agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice, šla na oběd, přišla včas na vyučování,
fyzická agrese pasivní nepřímá - odmítnutí splnění požadavků, např. agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod, 2)

BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě... 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01552-8.

- 11 -


verbální agrese aktivní přímá - nadávání, urážení, zesměšňování,
verbální agrese aktivní nepřímá - rozšiřování pomluv,
verbální agrese pasivní přímá - neodpovídání na pozdrav, otázky,
verbální agrese pasivní nepřímá - spolužáci se oběti nezastanou, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé.

Druhý pohled na šikanování popisuje Michal Kolář jako závislost. Jde zde o vzájemnou vazbu mezi agresorem a obětí. Skrytí vlastního strachu a zároveň využití strachu toho druhého. Tento princip diktuje rozdělení žáků ve většině skupin na ty silné, kteří dokáží svůj strach skrýt tím, že ho vyvolají u ostatních a ty slabé, kteří jsou strachem tak ochromeni, že ukážou své slabosti, které by chtěli jinak zakrýt. Při pokročilých stadiích šikanování se obvyklé hraní a experimentování se strachem zvrtne v závislost mezi agresorem a obětí. Agresorovi to přináší pocit nadřazenosti a moci. U oběti většinou dojde k prolomení obrany vůči tělesné, psychické a fyzické bolesti a může se vytvořit až extrémní forma závislosti - identifikace s agresorem, která se může projevit tak, že oběť považuje agresora za kamaráda a obdivuje ho.

Třetí pohled na šikanování - šikanování jako porucha vztahů ve skupině. Šikana se nevztahuje jen na agresora a jeho oběť, ale i na skupinu, ve které k šikaně dochází. Tato část silně souvisí s vývojem šikany ve skupině a proces šikanování zpravidla představuje onemocnění celé skupiny. Toto onemocnění má svůj vývoj a podle Michala Koláře prochází pěti stádii:


1. stadium - zrod ostrakismu - jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet "drobné" legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

- 12 -


2. stadium - fyzická agrese a přitvrzování manipulace - v zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity, např. z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Zážitek agresorů při týrání slabších spolužáků může vyvolat u agresorů prolomení zábran a oni začnou své agresivní chování opakovat. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.


3. stadium (klíčový moment) - vytvoření jádra - vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito "šiřitelé viru" začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběť. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti "slabí".


4. stadium - většina přijímá normy - normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. Ve skupině dochází k šokující proměně. Skupina zůstává navenek zachována, avšak místo aby fungovala, rozkládá se zevnitř. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů "virem" přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě - aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.


5. stádium - totalita neboli dokonalá šikana - násilí jako normu chování přijímají všichni členové třídy (skupiny). Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra "vykořisťování". Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které můžeme označit jako "otrokáře" a "otroky". Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Otrokáři využívají na otrocích všechno, co je využitelné, od peněž po školní znalosti. Největším důkazem moci nad těmito otroky je skutečnost, že jim otrokáři mohou způsobit bolest, znásilňovat je všemi způsoby a oni nejsou schopni se bránit. Čas pracuje pro nárůst a zdokonalování násilí.

- 13 -

1.5 Kyberšikana

V poslední době se začíná ve školství mluvit o tzv. kyberšikaně (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying). Jde o druh šikany, který využívá elektronické prostředky jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy apod. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či útočných e-mailů a SMS, popřípadě může kyberšikana sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě vystavení na internetu. Zejména poslední varianta šikany může být extrémně nebezpečná - pokus se spojí s nějakou velmi ponižující situací. Takovéto zveřejnění ponižujících materiálů pro obrovské množství lidí mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti. 3)

Kyberšikana je velkým problémem v řadě zemí, které kvůli ní přijímají nové zákony a bezpečnostní opatření (např. Polsko filtruje na školních sítích přístup k internetu a chystá se zakázat dětem používat na školách mobilní telefony, Jižní Korea přijímá rozsáhlé restriktivní úpravy ohledně využití internetu), některé země už dokonce ustavily speciální policejní vyšetřovací týmy určené pro boj s kyberšikanou. V USA je kyberšikana od roku 2006 federálním zločinem.

I u nás dochází ke změnám v pohledu na kyberšikanu. Ministerstvo školství vydalo v lednu tohoto roku nový metodický pokyn, který se zabývá řešením šikany. Dává to možnost každé škole, vytvořit si podle tohoto metodického pokynu vlastní program, a v neposlední řadě se tento pokyn zabývá i řešením nebezpečí tzv. kyberšikany. Učitelé však zatím stále nebudou mít možnost zakázat mobilní telefony, jak informovala některá česká periodika.

Mluvčí ministerstva školství Kateřina Bohmová uvedla v rozhovoru pro noviny Právo (dne 30.12.2008, str. 2): "Jedna z těch věcí je, že nově pojmenováváme i pojem kyberšikana. Natáčení na mobily je určité zesměšňování člověka, forma šikany. S tou budeme ještě dále pracovat. Zdaleka to tak není, že by od 1. ledna byly zakázány mobily."

3)

Wikipedie, otevřená encyklopedie, dostupná na www http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyber%C5%A1ikana

- 14 -

Podle metodického pokynu kyberšikana zahrnuje útoky pomocí e-mailů, SMS zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Ve své zárodečné, spíše slovní podobě, se podle zprávy ministerstva vyskytuje prakticky na všech školách.

Oproti tradiční šikaně má kyberšikana pro některé jedince řadu výhod. Šikovný a inteligentní agresor je jen těžko polapitelný. Oběti (podobně jako u tradiční šikany) nemají příliš tendenci si stěžovat a zveřejňovat tak své ponížení. Internetové prostředí navíc smazává rozdíly ve fyzické síle a sociálním postavení ve skupině. Na druhé straně kyberšikana může být velmi nebezpečná pro jejího agresora, při nerozumné formě užití či souhře náhod může vést k odhalení a jednoznačnému prokázání šikany. Zvýšené riziko existuje v případě nahrání scénky s jasně identifikovatelnými účastníky, nebo pro agresora velmi neinteligentního, který buďto postupuje velmi naivně ohledně použitých internetových prostředků, nebo se nechá jednoznačně identifikovat svým výtvorem. Jinak je boj s ostatními formami kyberšikany, jako je např. zakládání ponižujících a urážejících stránek či napadání a sexuální obtěžování pomocí e-mailů, zatím v počátcích. Mladí teenageři zde navíc mohou těžit z toho, že jejich znalosti počítačové techniky, v současné době obvykle v rozsahu několika řádů překračují znalosti rodičů. Často si mohou dělat na počítači doslova co chtějí, aniž by rodiče měli jakoukoliv šanci je nějak účinně kontrolovat.

S kyberšikanou se můžeme setkat kdykoliv a kdekoliv. Vzhledem k rychlému šíření komunikačních technologií jsou u nás mobilní telefony a připojení k internetu poměrně lehce dostupné. To s sebou samozřejmě přináší celou řadu výhod – jsme k zastižení prakticky neomezeně 24 hodin denně 7 dnů v týdnu a příliš ani nezáleží na tom, na jakém místě se zrovna nalézáme (pokud je samozřejmě místo pokryto GSM signálem). Musíme si ale uvědomit, že stejně snadno jsme k dispozici i těm, kteří na nás chtějí prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu útočit, tj. původcům kyberšikany. Z toho vyplývá, že na rozdíl od klasické šikany, před kyberšikanou se nemáme kam schovat, protože nás může dostihnout i na místech, která nám dříve dávala pocit bezpečí, tedy tam, kde jsme hledali útočiště.

- 15 -

Oběť reálné kyberšikany by si měla zachovat chladnou hlavu a nestydět se. Neměla by jednat na vlastní pěst a nereagovat na hrozby a útoky. Měla by se poradit s někým blízkým, kdo může pomoci, vyhledat pomoc psychologické poradny. Rodiče by měli informovat vedení školy, příp. policii.

Ne každá kyberšikana je záměrná, někdy může být způsobena jen nedorozuměním nebo nedomyšlením důsledků. Odesílatel může špatně odhadnout adresátovu reakci na danou zprávu (např. něco pošleme jako vtip, ale pro adresáta to může být hluboce znepokojující nebo urážlivé) nebo nedokáže zhodnotit jaké následky bude mít poslání zprávy (např. řekneme něco negativního o nějaké známé osobě někomu jinému a nečekáme, že on to přepošle dál).

- 16 -

2. Účastníci šikany Pro vznik a vývoj šikany jsou velmi důležité osobnostní charakteristiky agresorů a obětí šikany, členů skupin, v nichž se šikanuje. Význam zde hrají i osobnosti pedagogů. Níže se pokusím charakterizovat jednotlivé účastníky šikany.

2.1 Agresor

Motivem jednání útočníka bývá nejčastěji nevyřešený vnitřní konflikt, vlastní traumatizující zkušenost, získaná v roli oběti šikanování nebo podobného násilného jednání, se kterou se tímto způsobem snaží vypořádat.

Podle Dr. Říčana má šikana více příčin. Podle jeho názoru je jednou ze skrytých příčin šikany tlak kolektivu, který nutí chlapce nebo mladého muže, aby se choval tak, jak se od muže očekává, aby byl mužně tvrdý, nikoli změkčilý, aby se nebál rány a aby ji v případě potřeby také sám dovedl dát. Jedním z faktorů šikany je touha po moci, přání ovládat druhého člověka. Dalším motivem je krutost, člověku někdy působí potěšení, když vidí druhého trpět. Určitou roli při šikaně hraje také zvědavost nebo nuda a touha po stále silnějších vzrušujících zážitcích, po senzaci. 4)

Většinou jde o nadprůměrně tělesně zdatné jedince, silné a obratné, a to zvláště pokud jde o chlapce. Právě chlapci používají většinou tzv. přímou šikanu, což je fyzické násilí rvačky, kopání, apod.. U děvčat převažuje použití tzv. nepřímé šikany - pomlouvání, intriky. Přímá a nepřímá šikana se ovšem často vyskytuje současně. Samozřejmě nelze podezírat ze šikany všechny zdatné jedince.

4)

ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál,

1995. ISBN 80-7178-049-9.

- 17 -

Agresor může být např. velmi inteligentní, vymyslí plán a zorganizuje jej. Pak získá pro svůj záměr skupinu, proti níž je oběť bezmocná, a se sám agresor se šikany přímo neúčastní. Pro šikanující děti je typická touha dominovat, ovládat druhé, bezohledně se prosazovat. Snadno se urazí, mají sklon vidět agresi proti sobě i tam, kde žádná není.

Šikanující má zvýšenou potřebu sebeprosazení, kterou buď nemůže uspokojit v jiné oblasti z důvodu omezených schopností, nebo má návyk řešit všechno násilím. Bývá spíše podprůměrným, méně úspěšným žákem. Jedinec promítá do ostatních svoje vlastní postoje a sklony ubližovat druhým. Většinou se projevuje agresivně již od ranného věku. V jeho chování je zjevný nedostatek citlivosti a ohledu k ostatním.

Podle Michala Koláře existují v šikanování tři základní typy agresorů:


První typ je primitivní, brutální, impulsivní, který druhé zastrašuje. Má silný energetický přetlak, kázeňské problémy, narušený vztah k autoritě, někdy je zapojen do gangů páchajících trestnou činnost. Tento typ šikanuje masivně, tvrdě a

nelítostně,

vyžaduje

absolutní

poslušnost,

používá

šikanování

cíleně

k zastrašování ostatních. I jeho rodiče jsou spíš lidé s násilnými sklony. Jakoby agresoři násilí vraceli nebo napodobovali.


Druhý typ je velmi slušný, sevřený, zvýšeně úzkostný, narcisticky šlechtěný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že by jedinec nebyl v pořádku. Násilí a mučení je cílené a rafinované. Oběť trápí většinou někde stranou, třeba na záchodě, aby ho druzí neviděli. V rodině těchto typů agresora často dochází k uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky.


Třetím typem agresora je žák oblíbený, vlivný, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, s dobrým prospěchem, s výborným chováním. Umí si získat kantory, je zábavný a šikanuje většinou ve třídě, kvůli obecenstvu, pro pobavení sebe i ostatních.

- 18 -

2.2 Oběť

Jak se pozná oběť? Přesně popsat, jak vypadá oběť šikanování je velmi obtížné, dokonce obtížnější než popsat charakteristiku agresora.S. Bourcet a I. Gravillonová ve své knize píší: "Říká se, že zlí psi "vyčenichají" lidi, co se jich bojí, a pokoušou spíše je než ty, co své obavy nedávají najevo. Lze si velmi snadno představit, že si agresor vybere spíše nesmělou a bázlivou kořist než sebejistou osobu. Jinak řečeno, jestliže dítě patří mezi utlačované a nesmělé, jistě mu hrozí víc než ostatním, že se jednoho dne stane obětí agrese - což v žádném případě neznamená, že se to musí stát! Nesmělost je vlastnost, která se stěží skrývá, protože právě ona ovlivňuje mezilidské vztahy, způsob mluvy, chování, chůze atd. Zkrátka a dobře, dá se vycítit (nebo "vyčenichat", zůstaneme-li u naší psí metafory) už z dálky. Jakákoliv jiná viditelná známka slabosti, například fyzické nebo mentální postižení, bude mít jistě stejné důsledky jako velká nesmělost - z osoby, která je jeho nositelem, se stane přitažlivá kořist, protože je to kořist snadná. V některých případech může stačit pouze ošklivý rys ve vzhledu dítěte, jako je zvlášť nehezký obličej, hnisavé akné, velmi silné brýle atd., aby bylo "napadnutelnější" než jiné dítě, protože ono samo se bude cítit méněcenné. Obecně vzato, k oslabení potomka může přispět jakákoliv odlišnost stačí být dobrý ve škole, milovat klasickou hudbu ve třídě plné fanoušků rapu, nosit levné a ne zrovna "trendy" oblečení, jako jediný odmítat zákon velkého šéfa třídy atd." 5)

Agresor si většinou vybírá konkrétní oběť, u které si je téměř jistý, že nebude klást odpor ani se bránit. Proč se právě takovýto jedinec nebrání a smíří se s agresí? Může být realista, stojí proti němu šéf bandy, je daleko větší a silnější než on sám, nebo celá banda a pak lze uznat, že v takovém případě je dobré se občas podvolit...

Někdy ale agresor nemusí být o moc větší svalovec než samotná oběť. Ta se ale přesto nebrání a ani se o to nepokusí. Jak se může smířit s bitím, ponižováním nebo vydíráním a neprojevit žádný náznak vzpoury? Stejná otázka nás může napadnout ve chvíli, kdy bylo dítě vybráno jako třídní fackovací panák a svůj úděl překvapivě snadno přijalo.

5)

BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě... 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01552-8.

- 19 -

Často se jedná o děti, které si dobře neosvojily pravidla hry ze života ve společnosti. V kolektivu je třeba umět se postavit a hlavně se učit, jak si poradit sám, bez systematické pomoci druhých. Proto dítě, které jeho rodiče příliš hýčkají a nadměrně ochraňují, není v případě problému schopné aktivně události ovlivnit a samo najít řešení. Protože rodiče dělají vše za něj a nikdy ho nenechají střetnout se s překážkami, nezíská dítě o sobě právě hodnotné mínění a nikdy se nenaučí vytvořit si vlastní strategii jak reagovat, jak se přizpůsobit a jak se bránit.

Lze tedy říci, že velmi záleží na tom, jak bude vytypovaná oběť reagovat na počáteční šikanu. Někteří žáci jsou schopni využít své společenské dovednosti a zdravý rozum k tomu, aby předešli další šikaně tím, že se naučí vyhýbat situacím, chování a místům, která by šikanu pravděpodobně mohla vyvolat. K efektivnímu zvládnutí okolností, které šikanu vyvolávají, využívají také obranné strategie, například asertivitu a humor. Asi nejdůležitější ze všeho je, že se oběti nerozčílí a nedají na sobě znát strach. Šikana závisí na vztahu vytvořeném mezi šikanujícím a jeho obětí. Šikanující má radost z toho, když vidí oběť trpět. Pokud ale oběť stres nedává znát, pak se tento vztah poruší.

2.3 Prostředí

Šikanování není nikdy pouze záležitostí jednotlivce nebo jen agresora a jeho oběti. V tomto smyslu je šikanování vždy těžkou poruchou vztahů skupinového organismu, který podlehl "infekci". V každé nové třídě a výchovné skupině se záhy utvářejí obecně přijímané normy. Po jejich ustanovení se již tyto normy obtížně mění. V infikované skupině, která postrádá obranyschopnost, zpravidla dochází k tomu, že podskupina agresorů uchvátí neformální role vůdce a prosadí své normy jako normy celé skupiny. Pokud k tomu dojde, nastane situace silně navozující konformitu i u méně ovlivnitelných jedinců. Normy se stanou skupinovým zákonem, který zásadně ovlivňuje postoje a chování žáků, především legalizuje násilí a morálně ho ospravedlňuje. Díky tomu žáci vidí týrání slabých jako normální a vůbec je nenapadne, že je něco v nepořádku a že by měli učiteli něco říct.

- 20 -

Formám skupinového šikanování vychází vstříc tendence člověka k závislému, nesvobodnému jednání. Jde o konformitu a závislou poslušnost k autoritě. Z praxe je zřejmé, že jakákoliv organizace nebo skupina vyžaduje pro své fungování určitý vztah autority a podřízenosti. Zdá se, že významná část lidí vyhledává závislost na mocensky založených jedincích, protože se bojí vlastní svobody. Vzhledem ke své nejistotě při absenci určité autority vychází tato podskupina vstříc jakékoliv autoritě, nedokáže posoudit hlubší kvalitu osobnosti, umí rozlišit pouze vnější sílu.

- 21 -

3. Šikana a její následky Šikanování přináší nejhorší následky pro oběť. Závažnost poškození závisí na tom, jaké míry šikanování dosáhlo a zda bylo krátkodobé nebo dlouhodobé. Důležitá je i míra obranyschopnosti oběti. Michal Kolář ve své knize píše: " Tragické je, když dojde ke zlomení oběti, rozbití její identity a nastolení trvalého pocitu bezmoci, závislé otrocké poddajnosti a věrnosti agresorovi (pramenící ze strachu před ještě větším utrpením, které by mohlo následovat, kdyby se snad oběť nesnažila agresorovi všemi způsoby zalíbit). Smutnou pravdou je i skutečnost, že bývalé oběti se po přechodu na jinou školu někdy znovu stávají terčem šikanování. Jako by jejich skryté zranění přitahovalo agresory. Stačí málo a celé utrpení se opakuje znovu. Mladý člověk je opakovaně týrán a mučen svými vrstevníky. Praxe nás vede k závěru, že oběti poškozené prvním šikanováním jsou v budoucnu významně více ohroženy." 6)

Vzhledem k tomu, že šikana je silným sociálním stresorem, objevují se u obětí šikany dost často potíže, které můžeme nazvat - posttraumatické stresové poruchy, které se projevují čistě psychickými i somatizujícími symptomy. Psychickými důsledky šikany může být zvýšený sklon k úzkosti, depresivní nálady, obranný postoj a senzitivní vztahovačnost. Somatické projevy mohou zahrnovat poruchy spánku, svalovou tenzi, snížení imunity, větší sklon k prožívání bolesti a celkovou nepohodu.

Systematické násilí vede u oběti také k rozpadu její původní identity a nastolení nové, alternativní identity, plně poplatné vůdcům šikanování. Žáci považovaní za kořist si nechávají odejmout svobodnou volbu rozhodování, ale nejsou si toho plně vědomi. Jsou manipulováni.

Šikana je vždy záležitostí celé skupiny. Jejím důsledkem je deformace sociálních vztahů, hierarchie rolí a postojů k normám. Nebyla by možná, kdyby ji zbývající členové skupiny odmítli. Značným problémem je společenská tolerance šikany a její bagatelizování. Tendence popírat šikanu může být obranou v situaci, kdy se proti ní jedinec cítí bezmocný

6)

KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2. vydání. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-014-3.

- 22 -

a nedovede tento problém řešit. Ukázalo se, že tento postoj volí značná část lidí, kterých se šikana přímo osobně netýká. Problémem na všech věkových úrovních je nepříznivé hodnocení oběti, kterou bývá nesympatický jedinec s malou prestiží. Vztah k obětem šikany bývá tudíž ambivalentní, nejčastěji jde o kombinaci soucitu a pohrdání.

3.1 Následky závisí na míře agrese

Je potřeba se zmínit o druzích, intenzitě a síle agrese. Z hlediska následků, které agrese vyvolává, se bití liší od nadávek - přestože i ty mohou způsobovat velkou bolest. Když dojde na rány, oběť se musí vypořádat jak se stopami, jež na těle fyzická agrese zanechala (často jde o podlitiny, ale i viditelné jizvy, které nezmizí), tak s psychickou újmou (strach, ale i příval nejrůznějších pocitů). Čím méně byl útok předvídatelný, čím méně jej oběť očekávala, tím těžší jsou jeho následky. V momentě překvapení nedokážeme zmobilizovat obranné zdroje, jsme vydaní napospas agresorovi, navíc bez jakékoliv ochrany. Psychika oběti je zasažena více.

I když každá osoba snáší agresi jinak, většina obětí se s největší pravděpodobností nevyhne dvěma pocitům - studu a vině. Nejdříve stud. Co si o mě kamarádi pomyslí, až uslyší, že jsem se vůbec nebyl schopen bránit nebo klást odpor? Budou mě mít za padavku, slečinku a zbabělce, že jsem si nechal dát výprask nebo se nechal vydírat? Potom nastupuje pocit viny. Třeba ten, kdo mi každý den ve škole nadává - má pravdu. Nemůžu být o moc lepší, než tvrdí oni, když se jim ani nedokážu bránit.

Co nutí oběť k tomu, aby se vžila do role viníka? Podle psychoanalytiků jde o obranný mechanismus. Když oběť zažije bolestnou událost a neví, proč k ní došlo, často si, je-li to třeba, od základů vysvětlení vykonstruuje. U takových agresí oběť vůbec nechápe, co se jí přihodilo, a proto si vymyslí odpověď. Ten, co mi to udělal, má k tomu pádné důvody a já jsem si to určitě zasloužil. Je to pro oběť výmluva, jakou si napadený vytvoří, aby dokázal snést naprosto neopodstatněný, nespravedlivý a nevysvětlitelný útok.

- 23 -

Pocity, které provází oběť po několika hodinách či dnech následujících po agresi, jsou často nepostřehnutelné, ale fyzické projevy lze pozorovat velmi jasně. Přicházejí stavy otupělosti, nervového otřesu nebo zamlklosti. Den nebo dva může napadená osoba pociťovat úzkost, mít poruchy spánku a být podrážděná. A pak se vše vrátí do pořádku. Ostatně ne všechny útoky stavy akutního stresu způsobují.

O několik týdnů či měsíců později je možno odlišit, zda oběť prošla okamžitou stresovou reakcí (ta je prudká, ale jen přechodná a krátkodobá) nebo může jít o skutečnou traumatickou neurózu. Ta se dostaví později, když už to vypadá, že oběť na svůj zážitek zapomněla a že patří minulosti. Oběť začne projevovat podivné příznaky, které si s dávnou agresí rodiče nutně nemusí hned spojit. Oběť podléhá únavě, bolí ji břicho nebo cokoliv jiného, přičemž vyšetření nedokáže určit příčinu této bolesti, opakovaně má noční můry, mění se jí povaha, přeruší společenský styk se svými kamarády, bez ustání si v hlavě promítá napadení, má dojem, že všude vidí svého agresora.

Toto jsou známky posttraumatických poruch, ať už se vyskytují samostatně nebo v kombinaci. Ve skutečnosti není psychika schopna tento šok vstřebat a překonat ho. Zažilo-li dítě útok, je důležité být ve střehu a pozorovat, jestli se náhle nezměnilo, přestože se incident odehrál už dávno. Funguje to totiž opačně - když trauma jednou zapustí kořeny, později neodejde ani se zázračně nevymaže. Zavrtá se hlouběji pod kůži a bude bolet čím dál víc... Proto je třeba dávat pozor, aby se tento proces nespustil.

3.2 Pomůže změna školy při šikaně?

Únik z místa, ze školy, kde se šikana (agrese) odehrála je považován za dobré řešení. Prokážou ale rodiče odchodem ze školy dítěti dobrou službu? Podaří se oběti nechat minulost za sebou? Podaří se oběti vybudovat si jinde bezstarostnější život bez pomluv, hraného soucitu a zbavit se strachu, že si agresor začne znova? Toto nelze tak jednoznačně říci - záleží na oběti, na agresi, na okolnostech.

- 24 -

Nelze počítat s tím, že odchod ze školy, únik od problému, může být zázračným lékem. Oběť, která změnila školu, protože na té minulé se stala obětním beránkem, si tuto roli s sebou možná ponese i do nového prostředí. Jednoduše proto, že problém souvisí s jeho osobností a zranitelností. A právě nad tím je třeba se dobře zamyslet dříve, než rodiče dítě přeřadí do jiného kolektivu. Protože ať jde dítě kamkoliv, své starosti si všude nese sebou! Na druhou stranu, pokud rodič pro svého křehkého potomka vybere "jednodušší" školu, ulehčí mu tím od jeho břemene...

Dalším nebezpečím odchodu oběti je, že pokud zůstane agresor nepotrestán, tak vlastně rodič přitakává zákonu silnějšího a je to právě oběť, která odchází se sklopenou hlavou a na čele má znamení hanby. Naopak je třeba nepolevit a na agresora ukázat a je-li to možné, podat žalobu. Když jsou pak role definovány, je přesně určeno, kdo je oběť, kdo agresor, vše je pro oběť šikany jasnější, méně bolestivé a méně pokořující. Mladá oběť i její rodiče však musí mít dost síly, aby tomu mohli čelit. Je na každém, aby zvážil, kde jsou jeho hranice.

3.3 Lze žít po agresi normálně?

Aby mohla oběť po útoku navázat na normální život a pokračovat v něm, nesmí podlehnout úzkosti. Tato úzkost, která se vepsala do paměti psychiky při traumatu způsobeném agresí, se dokáže probudit a vynořit pokaždé, když nějaká událost vzdáleně nebo konkrétně připomene okolnosti agrese. Některým obětem se podaří tuto trhlinu zcela zacelit a znovu se odrazit po zážitku, který je mohl zlomit. Většinou se to podaří obětem, které mají u sebe nějakou osobu, o kterou se mohly opřít.

Sázku o budoucnost člověk vyhraje, když se mu podaří agresi proměnit v sice viditelnou, ale dobře zahojenou jizvu, která už nebolí. Přesto se může stát, že za pár let při příležitosti nějakého důležitého rozhodnutí, obrovské změny v životě, nebo incidentu, si oběť může všimnout, že rána se znovu rozevírá a vzpomínky vylezou na povrch. Aniž bychom lpěli na minulosti a agresi, je třeba se smířit s tím, že agrese bude součástí naší minulosti a že jí

- 25 -

pravděpodobně nikdy úplně nevymažeme z paměti. Čím méně bude agrese tabuizována doma v době činu, čím méně rozjitřených reakcí v rodině vyvolá, tím klidněji se později budou vzpomínky ohlašovat. Důležité je totiž nechat otevřené dveře a nezamykat je na sedm západů. Ke konečnému uzdravení nemusí dojít nuceným zapomněním.

- 26 -

4. Vyšetřování šikany O šikaně se můžeme dozvědět od postiženého dítěte nebo od jiných dětí ve třídě, od jiných dospělých, kteří byly jejími svědky, případně od rodičů, kterým se oběť svěřila. Rodiče, kteří se dozvědí o tom, že jejich dítě se stalo obětí šikany, by měli v prvním případě ujistit dítě o své podpoře a zaručit mu bezpečnost. Je třeba ihned informovat třídního učitele, popř. i ředitele školy. Je třeba znemožnit další fyzický kontakt s agresorem. V inkriminovaných okamžicích, např. o přestávkách, by mělo být dítě s někým dospělým. V závažnějších případech je možné také uvažovat o dočasném přerušení školní docházky. Škola je povinna zajistit dítěti bezpečnost a měla by mít v takových případech zájem na spolupráci s rodiči a na tvrdém potrestání agresora. Praxe je ale většinou jiná. Učitelé mívají tendenci problém bagatelizovat na běžnou dětskou šarvátku.

Učitel, který má podezření, že ve škole dochází k šikanování žáků, by měl zvýšit pozornost, aby agresory přistihl přímo při činu. Pokud učitel zjistí, že jde o šikanu, je potřeba vše pečlivě vyšetřit. Šikanu zpravidla vyšetřuje třídní učitel, který si vyžádá informace od svých kolegů a pokud se jedná o závažnější případ, měl by přizvat i výchovného poradce, případně psychologa.

Než se začne se samotným vyšetřováním, mělo by se zvážit, jaká je naděje na usvědčení aktérů šikany. Je-li příliš malá naděje nebo pokud oběť nesouhlasí se zveřejněním, může být někdy prospěšnější spokojit se s tím, že učitel udělá maximum pro ochranu oběti. Učitel tedy musí chránit zdroj informací a neprozradit ho.

Pokud dojde k vyšetřování a oběť je ochotna nápomoci při vyšetřování, musí učitel vyslechnout všechny strany zvlášť a později jejich výpovědi konfrontovat. Snahou by mělo být, aby se vyšetřování oběti jako svědka nemuselo několikrát opakovat a bylo co nejvíce šetrné. Je třeba respektovat psychické trauma oběti.Jestliže rodiče, učitel či ostatní dospělí nedokáží zabránit šikanování, může se stát, že dítě přijme své postavení jako osudovou roli. Ztotožní se s tím, že je opravdu hloupé, ošklivé a neschopné se prosadit. A podle tohoto scénáře začne žít. Dalším neméně závažným rizikem je, že se z oběti může stát v budoucnu útočník.

- 27 -

4.1 Trestní postižitelnost agresorů

V právní praxi bývá pojem šikana používán jako synonymum pro úmyslné jednání, které je namířené proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost. Není důležité, zda k šikanování dochází verbálními útoky či fyzickým násilím nebo jen hrozbou násilí. Musí se to dít úmyslně.

Aby bylo možno šikanu trestně postihnout, musí být splněny dvě podmínky trestní odpovědnosti. Po formální stránce musí nastat úmysl pachatele takového jednání se dopustit a míra společenské nebezpečnosti jeho jednání musí dosahovat intenzity uvedené v zákoně. Po materiální stránce se musí pachatel - agresor dopustit takového jednání, které splňuje znaky konkrétního trestného činu tak, jak jsou znaky vymezeny v trestním zákoně. Jednání pachatele musí být zařaditelné pod skutkovou podstatu některého trestného činu. Pokud nelze přiradit jednání pachatele pod některou skutkovou podstatu, nejde o trestný čin, ale lze toto jednání postihnout jako přestupek, jsou-li splněny zákonné podmínky.

Řešení problému šikany trestním oznámením by ale mělo přicházet v úvahu až jako poslední možnost. Většina šikany mezi dětmi se děje přímo ve škole nebo v jejím nejbližším okolí. Měli by to být hlavně učitelé a další pedagogičtí pracovníci, kdo budou dohlížet na to, aby k šikaně nedocházelo. Také musí dohlížet na to, aby se rychle a účinně řešila, pokud k ní dojde.

Školská zařízení by měla pečlivě sledovat chování dětí a v případech, kdy dochází k šikaně a nezletilci se dopouští jednání, které je trestně postižitelné, měla by z toho vyvozovat důsledky. Na řadu by měly přijít pohovory s rodiči, odborná pedagogicko-psychologická pomoc, měl by být podán návrh na stanovení dohledu nad chováním dítěte, a pokud by ani ten nepomohl, mělo by takové dítě být umisťováno v ústavu. Pokud se řešení problému šikany nebude zdát dostatečné, zpravidla rodičům šikanovaného dítěte, pokud přístup učitelů nebude dostatečně důsledný a účinný, mohou poškození žádat řešení situace po školských správních orgánech, počínaje ředitelem školy přes obecní, krajský úřad, resp. Českou školní inspekci, až po ministerstvo školství. Pokud by orgány státní správy zjistili pochybení v řešení šikany, mohou sankcionovat konkrétní školu. Škola jako právnická

- 28 -

osoba, případně její zřizovatel, také nese občanskoprávní odpovědnost za případnou způsobenou škodu, pokud ke škodě na zdraví nebo na majetku dojde ve škole. Jestliže ke škodě dojde mimo školu, odpovídají za ni rodiče agresora, případně agresor sám.

4.2 Trestní odpovědnost

Trestní odpovědnost pachatelů šikany:

Je třeba rozlišovat, zda v době šikanování agresoři dosáhli věku 15 let, či dokonce 18 let. V případě osob mladších 15 let se nejedná o klasickou trestní odpovědnost. Přesto se jednáním takovýchto pachatelů orgány činné v trestním řízení zabývají a soud pak za ně může uložit zákonem stanovená výchovná opatření a to od dohledu až po ochrannou výchovu vykonávanou v příslušném diagnostickém ústavu, nebo mohou být postiženi jejich rodiče. U mladistvých ve věku 15-18 let je již dána trestní odpovědnost podle trestního zákona, ale s některými omezeními. Jako např. omezený výčet trestních opatření a snížení sazeb u trestních opatření na polovinu oproti trestům ukládaným dospělým pachatelům. Agresoři, kteří dosáhli věku osmnácti let jsou posuzování bez jakýchkoliv výjimek podle platného trestního zákona.

Trestní odpovědnost nenastává pouze u duševní poruchy, která v době spáchání trestného činu způsobila, že pachatel nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat svá jednání. Předchozí požití alkoholických či jiných toxických látek, naopak nezbavuje trestní odpovědnosti, pokud je pachatel požil sám a sám se přivodil do tohoto stavu.

Trestní odpovědnost rodičů:

Trestní zákon stanoví odpovědnost rodičů, kteří zanedbávají výchovu dětí. Trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže se dopouští ten, kdo vydá, byť z nedbalosti, osobu mladší než osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že jí umožní vést zahálčivý nebo nemravný život.

- 29 -

Trestní odpovědnost pedagogických pracovníků:

Pokud bude zjištěno, že tito pracovníci v souvislosti s šikanou zanedbali své povinnosti, přichází do úvahy odpovědnost pracovně právní. Zanedbání povinností pak řeší zaměstnavatel pracovníka podle pracovněprávních předpisů, což se může odrazit např. ve snížení některých složek mzdy, příp. může dojít i k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Ve zvlášť závažných případech může být odpovědný pedagogický pracovník i trestně stíhán.

4.3. Trestné činy, kterých se může šikana dotknout

V souvislosti s šikanou nejčastěji dochází k páchání trestných činů proti svobodě a lidské důstojnosti. Níže uvádím a cituji konkrétní trestné činy (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon), kterých se mohou agresoři dopustit. Sazby trestu odnětí svobody uvádím pro dospělé pachatele. U mladistvých se trestní sazby snižují na polovinu, dolní hranice nesmí přesáhnout jeden rok a horní hranice pět let odnětí svobody. Pouze v případech, kdy by dospělému pachateli mohl být uložen výjimečný trest, může být opatření odnětí svobody uloženo mladistvému až na deset let.

§ 187 - Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba zvýšena na deset až patnáct let.

§ 188a - Šíření toxikomanie Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba zvýšena na jeden rok až pět let.

- 30 -

V případě způsobení smrti může být uložen i výjimečný trest. Pokud někdo vyrábí a šíří drogy nebo nutí někoho jiného k užívání těchto drog, je to trestný čin. Šikana může spočívat v tom, že např. starší spolužák může nutit mladšího a slabšího spolužáka k užití drogy pod pohrůžkou násilí.

§ 221 a 222 - Ublížení na zdraví Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba zvýšena na jeden rok až pět let (§221) nebo na tři léta až deset let (§222). V případě způsobení smrti může být uložen i výjimečný trest. Důsledkem šikany může být ublížení na zdraví oběti, a to ublížení lehčího nebo i těžšího stupně. Pokud by agresorovi byl prokázán alespoň nepřímý úmysl směřující k usmrcení oběti, mohlo by být jednání kvalifikováno i jako vražda (§ 219) se základní sazbou na deset až patnáct let odnětí svobody, s možností uložení i výjimečného trestu za splnění zákonem stanovených podmínek.

§ 231 - Omezování osobní svobody Kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba zvýšena až na tři léta až deset let. Agresor může oběti bránit užívat osobní svobodu, např. uzamykáním na záchodě, v šatně, nucením setrvávat na určitém místě po určitou dobu, přivazováním oběti k topení.

§ 234 - Loupež Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba zvýšena na pět až dvanáct let. V případě způsobení škody velkého rozsahu nebo smrti může být trestní sazba deset až patnáct let nebo může být udělen i výjimečný trest. Agresor využívá násilí nebo pohrůžku násilí vůči oběti, aby se zmocnil cizí věci. Nezáleží na tom, jakou hodnotu tato cizí věc má, důležitý je fakt, že agresor používá násilí vůči někomu jinému, aby se zmocnil cizí věci. Ve škole

- 31 -

jsou děti často šikanovány a obírány o drobné peníze na svačinu či oběd, či rovnou o nachystané svačiny. Děti mohou být nuceny nosit z domova agresorovi různé věci, samy jsou v podstatě nuceny loupit pro agresora.

§ 235 - Vydírání Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba postupně zvyšována až na pět až dvanáct let. V případě způsobení smrti může být udělen i výjimečný trest. Agresor může oběť nutit násilím nebo pod pohrůžkou násilí k nějakým úkonům, např. když mi nedoneseš z domova tvůj MP3 přehrávač, tak tě zmlátím, tak rozhlásím po škole, že se v noci počůráváš... Nemusí se jednat vždy jen o fyzické násilí nebo vyhrožování. Hrozit lze jak násilím, tak i způsobením jakékoliv jiné újmy.

§ 237 - Útisk Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců. Agresor již bezprostředně nenapadá svou oběť, ale využívá toho, že oběť sama se ho bojí. V důsledku dřívějšího jednání agresora, kdy byla oběť např. zmlácena, se oběť již sama dobrovolně podřizuje. Agresor tak pouze zneužívá tíseň oběti k tomu, aby se chovala proti svému přesvědčení. Oběť např. v tísni krade pro agresora, nebo mu dobrovolně dává každé ráno svojí svačinu.

Může docházet i k sexuální formě šikany, k násilnému donucení k pohlavnímu styku (či pohrůžce bezprostředního násilí). Může jít i o homosexuální pohlavní styk. Takováto forma šikany může být kvalifikována jako trestný čin znásilnění (§ 241), pohlavního zneužívání (§ 242) -agresor vykoná soulož s osobou mladší patnácti let nebo trestný čin kuplířství (§ 204) - agresor svou oběť přiměje nebo svede k provozování prostituce nebo z takové prostituce kořistí.

§ 241 - Znásilnění Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. V závažnějších zákonem

- 32 -

stanovených případech může být trestní sazba postupně zvyšována až na pět až dvanáct let. V případě způsobení smrti může být uložen i výjimečný trest.

§ 247 - Krádež Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou, čin spáchá vloupáním, bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba postupně zvyšována až na pět až dvanáct let. U krádeže musí být vždy splněna podmínka, že škoda převýší hodnotu 5.000,-- Kč nebo je způsobena vloupáním nebo odcizením či jiným způsobem tak jak je popsáno ve skutkové podstatě trestného činu.

§ 257 - Poškozování cizí věci Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. V závažnějších zákonem stanovených případech může být trestní sazba postupně zvyšována až na dva roky až osm let. Musí nastat situace, kdy agresor způsobí škodu převyšující 5.000,-- Kč a kdy úmyslně zničí nebo poškodí věc náležející oběti. Současná doba této situaci dost nahrává, protože drahé MP3 přehrávače či drahé mobilní telefony jsou u dnešní mládeže standardem.

Agresoři se mohou svým jednáním dopustit i více trestných činů naráz. V těchto případech se pak trest, či trestní opatření, ukládá v rámci sazby, která je ze všech trestných činů nejpřísnější a ke spáchání více trestných činů se přihlédne jako k přitěžující okolnosti. Agresorům - pachatelům lze kromě trestu odnětí svobody uložit i jiné druhy trestů nebo trestních opatření, pokud se jedná o mladistvé. Některé činy šikanujících agresorů nemusejí dosáhnout takové intenzity, aby bylo možno tyto činy posoudit jako trestný čin. Může se ale jednat o přestupek, nejčastěji o přestupek proti občanskému soužití nebo přestupek proti majetku. Přestupky projednávají příslušné obecní nebo městské úřady a osoby od 15 let jsou již za přestupky odpovědné. Za přestupek lze uložit napomenutí, pokutu, zákaz činnosti či propadnutí věci. - 33 -

5. Prevence šikany Jako prevenci šikany nelze považovat jen předcházení šikanování, ale je třeba hledat řešení na všech úrovních vývoje šikany (viz. stadia šikanování od M. Koláře - kapitola 1.4). Je třeba vybudovat ucelenou ochranu dětí a dospívajících před týráním spolužáků. Michal Kolář ve svém modelu ucelené pomoci při prevenci školní šikany uvádí sedm vrstev pomoci:


Pedagogická komunita, která posiluje imunitu školních skupin a celých škol proti onemocnění šikanování.
Specifický program proti šikanování jako dílčí součást školní komunity, který dokáže případné onemocnění brzy detekovat a účinně léčit.
Odborné služby resortu školství, tvořené pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry, diagnostickými ústavy, apod., jejichž úkolem je umět řešit pokročilé šikany a vůbec poskytnout servis v oblasti prevence šikanování.
Spolupráce škol s odborníky z jiných resortů a nestátními organizacemi zabývajícími se prevencí šikanování. Patří sem např. spolupráce s kriminalisty pro mládež, sociálními kurátory, dětskými psychiatry (zejména při brutálních a kriminálních šikanách).
Pomoc a podpora ministerstva a krajských úřadů školám při vytváření prevence šikanování.
Kontrola škol ze strany České školní inspekce, ministerstva školství a krajských úřadů, jak jsou připraveny ochránit žáky před šikanováním.
Monitorování situace a zabezpečování ochrany práv dětí nevládními organizacemi, jako je např. Amnesty International v ČR, Občanské sdružení proti šikanování apod.

Na první pohled je jasné, že načrtnutý model pomoci se zaměřuje na přístupné roviny školních příčin a podmínek. Hlubších zdrojů šikanování se dotýká velmi omezeně, například prostřednictvím mravní výchovy. Zde musíme přijmout pravý stav věcí. Škola nemůže bezprostředně odstraňovat destruktivní vlivy zvenčí, může k nim pouze přihlížet při hledání účinné ochrany žáků na své půdě, říká Michal Kolář.

- 34 -

5.1. Historie prevence šikany

Rozsáhlé kampaně proti šikanování jsou známé hlavně ze zahraničí. Mezi klasiky patří Dan Olweus, který byl v letech 1983-1985 pověřen norským ministerstvem školství, aby vedl celonárodní kampaň proti násilí. Součástí byl intervenční program s názvem "Co můžeme udělat se šikanováním". Program byl realizován na čtyřech úrovních všeobecné, školní, třídní a individuální. V rámci všeobecné fáze bylo zvyšováno povědomí učitelů o problematice šikany. Opatření na školní úrovni zahrnovala posílení dozoru během přestávek, přednášky pro studenty a vytvoření skupiny, která plánovala a řídila aktivity zaměřené proti šikaně. Ve třídách byla vytvořená nová pravidla a pořádaly se pravidelné třídnické hodiny. Na individuální úrovni se začalo pracovat přímo s oběťmi, agresory a jejich rodiči. Na 24 školách, na kterých tento program probíhal, se během dvou let snížil výskyt šikany o 50%. Podle Olweusova dotazníku byli žáci ve škole více spokojení, měli pozitivnější postoj ke vzájemným vztahům i školní práci. Tímto programem se inspirovaly i jiné školy v dalších státech. Jako další můžeme zmínit školní politiku vůči šikanování v Irsku, Portlandský výchovný program proti šikanování v USA nebo Skotský program proti šikanování.

U nás se šikana jako problém otevřeně řeší až od konce devadesátých let, i když první zmínky se objevily už v 2. polovině 80 let. Byla provedena řada výzkumů, které potvrdili přítomnost šikany na našich školách. Byly vydány první knihy na toto téma, začaly se u nás objevovat zkušenosti pedagogů ze zahraničí, nastal zájem médií, začaly se pořádat první výcvikové semináře pro odborníky. V roce 2000 byla ustanovena skupina MŠMT proti šikanování, Občanské sdružení proti šikanování a byl vypracován metodický pokyn ministerstva školství k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol.

5.2. Úloha učitelů při prevenci šikany

Na školách to jsou především učitelé, kteří by měli šikaně čelit. Právě ti by si měli nejvíce všímat, co se mezi jejich žáky děje, jaké vztahy mezi nimi panují. Učitel by měl umět

- 35 -

s žáky dobře komunikovat a měl by umět nenásilným způsobem proniknout do jejich soukromí. Měl by umět udržet kázeň a měl by mít ve třídě přirozenou autoritu. Úkolem učitele je především ochránit slabší jedince před silnějšími. Učitel by se měl záměrně všímat více dětí, které jsou plaché, nějakým způsobem handicapované, izolované od kolektivu. Měl by využívat každé příležitosti, aby je povzbudil, posílil jejich sebevědomí.

Za dobrou prevenci lze považovat všechny školní činnosti, které dávají příležitost k lepšímu utváření vztahů mezi žáky, k lepšímu poznávání se mezi sebou. Mezi žáky je navozována individuální soutěživost. Ukládají se úkoly, které mají děti plnit společně a úspěch závisí na všech členech týmu. Všechny týmy musí být rovnocenné, vychází se zde ze schopností všech žáků. Atmosféru třídy a vztahy mezi dětmi lze pozitivně ovlivňovat i společnou účastí na různých sportovních, rekreačních nebo společenských akcích, přičemž může sehrát velkou úlohu i účast rodičů.

Zavádění výchovných programů pro žáky, které kladou důraz na nutnost potírat šikanu a které slouží jako pomoc šikanovaným i šikanujícím na školách, mají vliv na snížení šikany na zanedbatelnou úroveň. Programy boje se šikanou jsou více účinnější na základních školách. Možná proto, že na středních školách je již drtivá většina šikanujících proti účinkům takových programů na jejich chování značně odolná. Vezmeme-li v úvahu utrpení, které šikana působí, pak každá akce vedoucí k omezení výskytu podobných incidentů je považována za důležitou.

Školy mohou potírat šikanu dvěma různými způsoby, které ve skutečnosti odrážejí dvě opačné strany téže mince - za prvé se přímo zaměřit na potlačování asociálního chování, za druhé působit na zkvalitnění chování společenského. V prvním případě se žákům vysvětlí škody, které svým asociálním chováním působí. Druhým případem je míněna podpora žáků při vytváření pozitivních společenských vztahů, uznávání práv ostatních žáků a zdůraznění potřeby důvěry a spolupráce.Mnohé z podnětů pro prevenci šikanování ve školách směřují přirozeně do oblasti přípravy budoucích učitelů. Pedagogické školy, které budoucí učitele připravují na své povolání, by měly klást a kladou důraz na osobnostní průpravu adeptů učitelství. Zaměřují se na prohloubení sebereflexe, ovšem i na zcela cílené vedení budoucích učitelů k potírání šikany na školách.

- 36 -

Zkušení pedagogové by měli být dobře informováni o strategiích a intervenčních programech, které může škola zařídit, aby žákům pomohla zvládnout obtížné situace, v nichž se ocitli. Navíc, všichni učitelé, začínající i zkušení, by měli průběžně dostávat čerstvé informace o tom, jaká je jejich přesná úloha a jaké mají povinnosti při jednání s žáky, kteří mají problémy. Na zřetel by měly být brány právní souvislosti jejich práce i skutečnost, že při své práci vstupují do partnerského vztahu s ostatnímu učiteli, rodiči, vnějšími organizacemi a pochopitelně s žáky samotnými.

5.3 Pozitivní klima na školách

Postupy týkající se prevence šikanování, zvládání už existujících problémů a zodpovědnost delikventů za důsledky svého jednání, je základní složkou pozitivní školní atmosféry. Všichni členové školy by měli být bráni jako rovnocenní partneři. Je třeba, aby důsledky z incidentu vedly k řešení problému. Žáci si musí uvědomit, že jejich chování má vliv na celý třídní kolektiv a vztahy v něm. Měli by napravit vzniklé škody a přijmout za své chování zodpovědnost. Měli by se také naučit jak se v takové situaci příště zachovat.

Některé školy se svým přístupem k žákům podobají spíše věznicím. Přehnané zdůrazňování trestů a zákazů nemá mnoho společného s dobrou atmosférou pro učení. Žáci by se k sobě měli chovat ohleduplně, protože o sebe mají zájem a starost. Ne proto, že se bojí trestu. Učitel může ovlivnit vzájemný respekt žáků tím, že jim sám půjde příkladem, ať už ve vztahu k nim nebo k ostatním kolegům pedagogického sboru. Je dobré, aby škola upřednostňovala spolupráci před soutěživostí, povzbuzovala dobré žáky, aby pomáhali těm slabším, zdůrazňovala demokratický přístup k rozhodování.

Učitelé hrají ve vytváření pozitivní atmosféry klíčovou roli, zároveň je však jejich povolání velmi náročné a klade na ně vysoké požadavky. Různé semináře a kurzy by jim měly pomoci rozšířit jejich dovednosti, měly by je motivovat, aby tyto nově získané dovednosti využili a měly by jim dodat novou sílu.

- 37 -

Škola by měla být pro žáky i učitele příjemným místem, protože v ní tráví mnoho hodin každý den. Měla by být příjemná také pro rodiče, aby do ní své děti rádi posílali. Vedení školy by mělo vždy zajistit čistotu prostředí, všech místností a prostorů školy a také dostatek pomůcek a vybavení pro žáky. Mělo by projevit uznání nad žákovskými uměleckými úspěchy a vystavit jejich díla. Školní třídy a chodby by měly vypadat esteticky, být vymalovány veselými barvami a vyzdobeny pracemi žáků. Budova školy by měla být přehledně členěná a značená, aby nikdo neměl problém s orientací.

5.4 Preventivní programy

Řešení šikany není lehké a je to dlouhotrvající proces. Jedna z cest, jak pomoci školám bojovat s násilím a výskytem šikany jsou preventivní programy. Na internetových stránkách ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se píše o preventivních programech:

"Cílem je napomoci při proměně školy. Nabízeny jsou některé konkrétní cesty k tomu, aby se škola stala

školou podporující zdravý životní styl, vytvářející optimální podmínky

pro prevenci společensky nežádoucích jevů a stala se bezpečným místem pro efektivní vzdělávání. Ve vztahu k prevenci na školách a školských zařízeních je třeba zdůraznit základní východisko efektivní prevence: nelze preventivně působit ani rozvíjet vzdělávání bez tvorby optimálních podmínek pro tyto procesy; není prevence bez proměny školy. Jádrem preventivní strategie je komplexní změna ve škole, která zahrnuje vše, co se ve škole děje."

7)

Preventivní programy by měly probíhat na co největším počtu škol, za

aktivní podpory ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a krajských (příp. obecních) úřadů.

7)

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Školní preventivní program pro MŠ, ZŠ školská zařízení.

[online]. [cit. 2009-01-30]. Dostupný z WWW:

- 38 -

V českém prostředí jsou známy hlavně dva projekty:

1/ Program Škola podporující zdraví (ŠPZ) - Zdravá škola - tento program má za cíl analýzu a hlavně tvorbu bezpečného a sociálně podnětného prostředí v celé škole a v každé třídě, mezi žáky i mezi učiteli, rodiči. První školy tohoto typu začaly fungovat v roce 1992. ŠPZ vytváří kvalitní sociální klima tím, že:
respektuje individuální potřeby žáka, stará se, aby byly naplňovány a k jejich naplňování byly vytváření odpovídající podmínky,
dbá na to, aby organizace a pravidla soužití byla předem dohodnuta, aby si je vytvořili společně ti, kdo se jimi mají řídit, aby platila pro každého a všichni je dodržovali,
cílem ŠPZ jsou humanisticky orientované postoje všech aktérů programu ve styku mezi lidmi a tomu odpovídající chování a jednání. K těmto postojům patří úcta, důvěra, snášenlivost, uznání, účast a empatie, otevřenost a vůle ke spolupráci a pomoci.

Filozofie podpory zdraví vychází z vědeckých poznatků o tom, že zdraví každého jednotlivce (ať už si to uvědomujeme či ne) je výslednicí vzájemného ovlivňování všech stránek jeho bytosti a jeho vztahů k okolnímu světu. Bez uvědomování nezbytného vnitřního i vnějšího souladu není možné uchovat zdraví individuální ani zdraví světa. Zdraví člověka neznamená jen nepřítomnost nemoci, zdraví je výslednicí vzájemných interakcí celého člověka, všech jeho systémů a složek na úrovni biologické, psychické, sociální a duchovní.

Chránit a posilovat zdraví znamená pozitivně působit na všechny jeho složky. Důležitou roli přitom hraje životní styl jednotlivce i skupiny. Životní styl a chování, které zdraví podporují, je třeba vytvářet již v předškolním a školním věku dítěte, kdy se návyky a postoje upevňují nejtrvaleji. Nejsnáze se vytvářejí spontánně, přímou zkušeností dítěte, tzn. tím, že dítě kolem sebe vidí příklady zdravého chování a také tím, že žije ve zdravě utvářených životních podmínkách. Zjistilo se, že již několik měsíců po zavedení programu klesla celkově šikana ve školách průměrně o 42,5%. Ve školách podporujících zdravý životní styl je sociálně bezpečnější klima ve třídě činitelem, který prokazatelně motivuje žáky k pracovní aktivitě, omezuje zdroje šikany a v případě, že se příznaky šikany objeví, dává škole (třídě) mocnou šanci, že si s nimi dokáže poradit v počátečních stadiích. - 39 -

2/ Program Začít spolu - tento program je u nás realizován od roku 1994 v síti mateřských a základních škol. Mezinárodní název tohoto programu je "Step by Step". Je to vzdělávací program zdůrazňující individuální přístup k dítěti, partnerství rodiny, školy a širší společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání. Prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními potřebami (dětí nadprůměrně nadaných, dětí s vývojovými poruchami, dětí s postižením, velmi se také osvědčuje u dětí z různých etnických menšin). Dále klade důraz na podnětné prostředí - netradiční členění třídy do center aktivit, kooperativní učení, projektové vyučování a integrovanou tématickou výuku. Již od mateřských škol se úspěšně pracuje se sebehodnocením dětí, což posiluje pozitivní motivaci dětí k aktivnímu a samostatnému učení.

- 40 -

6. Průzkum šikany na základní škole Pro svoji bakalářskou práci jsem se rozhodla provést výzkum i na základní škole. Cílem bylo zjistit, jak se děti staví k šikaně, co si o ní myslí a zda se s ní někdy setkali. Jako výzkumný nástroj pro sběr údajů jsem zvolila anonymní dotazník.

Oslovila jsem základní školu v ul. Špitálská v Praze 9, kterou navštěvuje moje dcera. Za velké ochoty

a pomoci

její třídní učitelky Mgr. Ivany Václavkové jsem mohla

dotazníky předložit žákům 8. a 9. tříd, tedy celkem ve 4 třídách. Žáci těchto tříd jsou ve věku 13-15 let a mají za sebou již skoro celou školní docházku. Na této základní škole jsou většinou od 1. třídy, někteří se přistěhovali později, ale tyto třídní kolektivy jsou celkem sehrané a všichni měli dostatek času se poznat s ostatními. Tento věk, 13-15 let, je ideální pro výzkum, tito vlastně už skoro dospělí jedinci, by již měli mít své názory srovnané a měli by si plně uvědomovat důsledky šikany a svého chování.

Sběr údajů jsem provedla v říjnu roku 2008. Vyplňování dotazníků respondentům - žákům trvalo cca 30 minut. Dotazník jsem sestavila z 13 otázek, na které mohli respondenti odpovídat libovolně. Odpovědi byly formou zaškrtávací, většinou se dalo vybrat více variant odpovědí (počet odpovědí se tedy neshoduje s počtem respondentů, protože někteří odpovídali ve více variantách) a také s možností připsat svůj názor. Poslední 13. otázka byla otevřená a respondenti měli možnost, pokud chtějí, vyjádřit svůj vlastní názor na šikanu. Celý dotazník uvádím v příloze č.1.

6.1. Vyhodnocení odpovědí z dotazníku

V následujících podkapitolách bych ráda rozebrala jednotlivé otázky a odpovědi od respondentů. Ke každé otázce přikládám tabulku podle zvolených odpovědí a výsledné grafy. Také ke každé otázce připojuji komentář k odpovědím respondentů a svůj vlastní komentář.

- 41 -

Otázka č. 1 - Jsem:

a) chlapec b) dívka

chlapec dívka

celkem

8. třída

17

20

37

9. třída

20

10

30

celkem

37

30

67

80 70 60 chlap ec

50 40

dívka

30

celkem dětí

20 10 0 8. třída

9. třída

celkem

Výzkumu se zúčastnili žáci 8. a 9. tříd ZŠ Špitálská v Praze 9. Celkem se zúčastnilo 67 žáků, z toho bylo 37 chlapců a 30 dívek. Následující odpovědi jsem rozlišovala podle toho jak odpovídali chlapci, jak dívky a jak odpovídali žáci celkem za oba ročníky dohromady.

- 42 -

Otázka č. 2 - Co považuješ za šikanu? Vyber aspoň tři body, které nejvíce odpovídají šikaně:

a) vtipkování na účet spolužáka b) odmítání půjčovat sešit, školní pomůcky c) naschvály d) posměšky, nadávky e) schovávání věcí f) rvačky, kopání g) vyhrožování násilím h) předbíhání ve frontě na oběd i) jiné - vypiš ............................................................................................................

a

chlapec dívka

celkem

12

19

7

b

0

c

9

15

24

d

28

27

55

e

4

4

8

f

32

25

57

g

30

17

47

h

2

2

i

3

3

celkem

120

95

215

- 43 -

60 vtip kování na účet sp olužáka 50

odmítání p ůjčovat sešit naschvály

40

p osměšky , nadávky 30

schovávání věcí rvačky , kop ání

20

vy hrožování násilím 10

p ředbíhání ve frontě na oběd jiné

0 chlap ec

dívka

celkem

Žáci měli na výběr z několika variant odpovědí a měli vybrat nejméně 3 možné varianty. Někteří žáci vybrali jen 3 varianty, jiný zvolili i více možných variant. Pod pojmem šikana si chlapci nejvíce představují rvačku a kopání, vyhrožování násilím, posměšky a nadávky. U dívek jsou na prvním místě posměšky a nadávky, následují rvačky a kopání a poté vyhrožování násilím. U obou pohlaví se na prvních třech místech vyskytovaly stejné odpovědi pouze v jiném pořadí. Z odpovědí jasně vyplývá, že žáci si uvědomují co šikana znamená, dokáží jí popsat a mají o ní povědomí. Většina žáků jasně formulovala šikanu jako násilí v různých podobách.

- 44 -

3) Stalo se ti někdy, že ti někdo ubližoval, že tě někdo šikanoval? Pokud ano, odpověz na následující otázky, pokud ne, přejdi k otázce č. 9.

a) ano b) ne

chlapec dívka

celkem

ano

16

11

27

ne

21

19

40

45 40 35 30 ano

25 20

ne 15 10 5 0 chlap ec

dívka

celkem

Z celkového počtu 67 dotazovaných žáků, bylo nějakým způsobem šikanováno 27 žáků 16 chlapců a 11 dívek, tj. 40% dětí z celkového počtu dotazovaných. Výsledek mne překvapil, osobně jsem očekávala větší procento dětí, které se osobně setkaly se šikanou.

- 45 -

4) Kdo to byl?

a) starší spolužák z vyšší třídy b) mladší spolužák z nižší třídy c) spolužák z mé třídy d) někdo z jiné školy

a

chlapec dívka

celkem

7

2

9

1

1

b c

9

5

14

d

1

3

4

celkem

17

11

28

16 14 starší sp olužák z vy šší třídy

12

mladší sp olužák z nižší třídy

10 8

sp olužák z mé třídy

6 někdo z jiné školy

4 2 0 chlap ec

dívka

celkem

Většinu šikanovaných žáků šikanoval spolužák z vlastní třídy - celkem 14 žáků, na druhé pozici byla šikana starším spolužákem z vyšší třídy - celkem 9 žáků. 4 žáky šikanoval někdo z jiné školy a 1 žákyně byla šikanována mladším spolužákem z nižší třídy. Jeden chlapec, v současné době žák 8. třídy, uvedl jako jediný dvě odpovědi, kdy uvedl, že byl šikanován jak starším spolužákem z vyšší třídy, tak spolužákem ze své třídy. Šikana

- 46 -

v rámci třídy je pro agresora nejjednodušší, protože svou oběť má neustále pod dozorem. Agresor vidí jedince během celého dne ve škole, vidí co dělá, s kým se baví, s kým se nebaví, vidí co má např. k svačině. Agresor může kdykoliv reagovat na chování své oběti, může mu znepříjemňovat celodenně pobyt ve škole a šikanovaný se pro něj může stát tzv. "fackovacím panákem", kdy si na něm může agresor kdykoliv vybít nashromážděné negativní emoce psychického či fyzického charakteru.

- 47 -

5) Kolikrát se to stalo, pokud tě někdo šikanoval?

a) 1x b) 2-4x c) 5x a více

chlapec dívka

celkem

1x

4

5

9

2-4x

4

4

8

více

8

2

10

celkem

16

11

27

5x

a

12 10 8

1x

6

2-4x 5x a více

4 2 0 chlap ec

dívka

celkem

Z celkového počtu 27 šikanovaných žáků se jich pouze 9 setkalo se šikanou 1x (4 chlapci a 5 dívek). 8 žáků bylo šikanováno 2-4x a 10 žáků bylo šikanováno 5x a vícekrát. To že se 10 žáků setkalo se šikanou tak často je pro mne znepokojivé. Tito žáci byli šikanováni dlouhodobě a nějakou dobu jim muselo trvat než našli odvahu toto řešit a obrátit se na někoho o pomoc.

- 48 -

6) Jak ti bylo ubližováno?

a) rvačka, kopání b) schovávání věcí c) posměšky, nadávky d) vyhrožování e) naschvály f) vtipkování na můj účet g) jiné - vypiš ...................................................................................................................

chlapec dívka

celkem

a

10

10

b

4

1

5

c

5

9

14

d

4

4

8

e

5

4

9

f

4

3

7

g

3

2

5

celkem

35

23

58

16 rvačka, kop ání

14

schovávání věcí

12

p osměšky , nadávky

10

vy hrožování 8 naschvály 6 vtip kování na můj účet jiné

4 2 0 chlap ec

dívka

celkem

- 49 -

Na tuto otázku odpovídali žáci více variantami, proto výsledné číslo nekoresponduje s počtem 27 šikanovaných dětí. Nejčastěji se žáci setkali s posměšky a nadávkami, následně se rvačkami a kopáním a s naschvály. Pokud se na formu šikany podíváme z pozice pohlaví, je zde jasný rozdíl mezi dívkami a chlapci. Dívky byly nejčastěji šikanovány posměšky a nadávkami. I v odborné literatuře se hovoří, že psychická šikana převládá především u dívek a je pro ně více traumatizující. Fyzická šikana (agrese) je typičtější pro chlapce a i z mého výzkumu vyplývá, že chlapci byli nejčastěji šikanováni formou rvačky a kopání. Psychická šikana ve formě různých posměšků, nadávek, vyhrožování, je také hůře rozpoznatelná oproti fyzické šikaně v jakékoliv formě.

- 50 -

7) Jak jsi se při tom cítil?

a) ustrašeně b) osaměle c) plakal jsem d) bránil jsem se e) jinak - popiš .................................................................................................................

a

chlapec dívka

celkem

3

4

7

3

3

b c

2

4

6

d

12

4

16

e

3

3

6

celkem

20

18

38

18 ustrašeně

16 14

osaměle

12 10

p lakal jsem

8 bránil jsem se

6 4

jinak

2 0 chlap ec

dívka

celkem

- 51 -

Při odpovědi na otázku - Jak se žáci cítili při šikaně, odpovídali žáci více variantami. Dívky odpovídaly více rovnoměrně. Chlapci nejčastěji uváděli obranu - tedy, že se při šikaně snažili bránit. Znovu je zde ale vidět rozdíl mezi pohlavími, kdy chlapci jsou agresivnější a více se nebojí reagovat na sílu silou. Dívky šikanu více prožívaly psychicky. V celkovém počtu odpovědí zvítězila obrana a následně psychické pocity žáků, jako ustrašenost, osamělost, pláč.

- 52 -

8) Řekl jsi o tom někomu:

a) rodičům b) spolužákům c) učiteli d) někomu jinému - komu ................................................................................................ e) nikomu

chlapec dívka

celkem

a

5

7

12

b

3

3

6

c

7

3

10

d

3

2

5

e

6

2

8

celkem

24

17

41

14 12 rodičům 10 sp olužákům 8 učiteli 6 někomu jinému 4 nikomu 2 0 chlap ec

dívka

celkem

- 53 -

Žáci o své šikaně ve většině případu někomu řekli. Pouze 8 žáků, 6 chlapců a 2 dívky, o své šikaně nikomu neřekly. Ve většině případů žáci řekli o šikaně svým rodičům, učiteli nebo spolužákům. Jsem ráda, že nejvíce žáků řešilo šikanu v prvé řadě se svými rodiči. Je potěšující, že žáci mají ke svým rodičům důvěru a nebojí se o šikaně mluvit. I důvěra k učitelům je velmi pozitivní a potěšující.

- 54 -

9) Jak bys reagoval, kdybys viděl, že je někomu ubližováno?

a) nezasahoval bych, ale řekl bych to dospělému b) nezasahoval bych a nikomu to neřekl c) snažil bych se pomoci oběti d) snažil bych se pomoci útočníkovi e) měl bych strach to někomu říct f) zachoval bych se jinak - popiš jak ..............................................................................

chlapec dívka

celkem

a

9

24

b

3

c

20

d

3

3

e

2

2

f

9

3

12

celkem

46

31

77

15

3 13

33

35

nezasahoval by ch, ale řekl by ch to dosp ělému

30

nezasahoval by ch a nikomu to neřekl

25

snažil by ch se p omoci oběti

20 15

snažil by ch se p omoci útočníkovi

10

měl by ch sstrach to někomu říct

5

zachoval by ch se jinak

0 chlap ec

dívka

celkem

- 55 -

Pokud žáci viděli někoho šikanovat, tak ve většině případů by se mu snažili pomoci, příp. by nezasahovali a o šikaně řekli někomu dospělému. U chlapců převažovala snaha pomoci oběti a následovala odpověď - nezasahovat a říci to někomu dospělému spolu s odpovědí zachoval bych se jinak. Zde uváděli chlapci možnosti jako doběhnout pro dospělého a jeho okamžitou pomoc nebo zachovat se podle situace. Jeden chlapec uvedl " ... zkusil bych je přesvědčit o tom, že je to zbytečný, ať toho nechají". 3 chlapci uvedli, že by násilníka zmlátili. Jeden z nich konkretizoval " ... vzal bych útočníka za límec a vyhodil

jej

z okna"". Těžko říci, zda tento napsaný projev znamená u tohoto chlapce projev agrese a nebo jde spíše o pubertální projev nevyspělého jedince. Je zajímavé, že chlapci si v podstatě vybírali ze všech šesti možných variant odpovědí. U dívek to byly naopak jen tři varianty odpovědí. Nejčastěji dívky odpovídaly, že by nezasahovaly a řekly to dospělému, pak by se snažily pomoci oběti a nakonec by se tři dívky zachovaly jinak podle situace, pomohly by oběti a pak by došly pro dospělého nebo by zavolaly pomoc.

- 56 -

10) Ve své současné třídě je mi:

a) velmi špatně, protože ................................................................................................... b) špatně, protože ............................................................................................................ c) dobře, protože .............................................................................................................. d) velmi dobře, protože ....................................................................................................

chlapec dívka

celkem

a

3

1

4

b

3

5

8

c

19

17

36

d

12

7

19

celkem

37

30

67

40 35 velmi šp atně

30 25

špatně

20

dobře

15

velmi dobře

10 5 0 chlap ec

dívka

celkem

Ve své současné třídě se většina dětí cítí dobře až velmi dobře. Pár žákům se úplně nepodařilo začlenit do kolektivu. Mnou zkoumané třídy jsou vesměs stabilní třídy, kdy žáci jsou spolu od 1. třídy, takže se velmi dobře znají. Pár dětí se přistěhovalo, ale na kolektiv - 57 -

to nemělo tak velký vliv, většinou jsou to relativně sehrané kolektivy. Žáci, kteří uváděli, že se v současné třídě cítí špatně nebo velmi špatně, jako důvod tohoto stavu většinou uváděli - špatný kolektiv, rozdělení na party, vulgární jedinci, jedna dívka uvedla jako důvod, že je romka.

- 58 -

11) Zajímají se Tvoji rodiče o to, jak bylo ve škole?

a) každý den b) někdy c) vůbec ne

chlapec dívka

celkem

den

18

20

38

někdy

18

10

28

každý

vůbec ne

1

celkem

37

1 30

67

40 35 30

každý den

25 někdy

20 15

vůbec ne

10 5 0 chlapec

dívka

celkem

Rodiče žáků se vesměs zajímají o své děti a dění ve škole. Pouze jeden chlapec uvedl, že se rodiče nezajímají vůbec. Jinak u chlapců to bylo přesně rozděleno na rodiče, co se zajímají každý den a co se zajímají jen někdy. U dívek se většinou rodiče zajímají každý - 59 -

den. Tato otázka na mne působila velmi pozitivně. Měla jsem obavy, že žáci budou hodně odpovídat, že se rodiče vůbec nezajímají o dění ve škole, což by odpovídalo současné uspěchané době, ve které žijeme, kdy často rodiče nemají žádný čas na své děti. Proto mne potěšilo, že tomu tak není.

- 60 -

12) Jak bys potrestal spolužáka, který šikanuje?

a) zhoršená známka z chování b) poznámka c) vyloučení ze školy d) fyzický trest e) zveřejnění v rámci školy (ve škol. rozhlase přečtení jména, fotka násilníka na nástěnce, apod.) f) jinak - jak .....................................................................................................................

chlapec dívka

celkem

a

14

10

24

b

4

1

5

c

11

16

27

d

8

e

10

8

18

f

6

3

9

celkem

53

38

91

8

30 25 zhoršená známka z chování 20

p oznámka vy loučení ze školy

15

fy zický trest zveřejnění v rámci školy

10

jinak 5 0 chlap ec

dívka

celkem

- 61 -

Na tuto otázku děti odpovídali i více variantami, počet odpovědí tedy neodpovídá počtu žáků. V celkových odpovědích zvítězilo vyloučení ze školy a hned za ním zhoršená známka z chování a zveřejnění v rámci školy. Při rozdělení na chlapce a dívky, u chlapců byla na prvním místě zhoršená známka z chování a u dívek vyloučení ze školy. Dívky např. vůbec neuvedly jako potrestání fyzický trest na rozdíl od chlapců. Možnost jiného potrestání uvedlo 6 chlapců a 3 dívky. Dívky zde uvedly, že v podstatě nevědí jak šikanu potrestat. Chlapci uvedli jako jinou formu potrestání např. popovídat si, napomenout, trest zvolit podle druhu agrese. Jeden žák napsal - uříznout nohy. Tuto odpověď také beru jako odpověď pubertálního jedince a předpokládám, že jí nemyslel doopravdy. Žáci by většinou volili razantnější tresty, které by radikálněji upozornily šikanujícího na jeho nepřijatelné chování.

- 62 -

13) Pokud chceš, můžeš zde vyjádřit svůj vlastní názor na šikanu:

vyjádřil se

chlapec dívka

nevyjádřil se

9

40

18

chlapec 13%

dívka 27%

nevyjádřil se 60%

V poslední otázce dostali dotazovaní žáci možnost se sami vyjádřit k šikaně a říci zde svůj názor na ní. 60% žáků se nevyjádřilo vůbec, 40% žáků se vyjádřilo, z toho bylo 27% dívek a 13% chlapců. Žáci zde většinou vyjádřili své negativní postoje k agresivnímu chování ve škole. Některé zajímavé, ale i kontroverzní názory žáků cituji:

Chlapec, 8. třída: " Šikanu nemám rád a sám jí neprovozuji." Chlapec, 8. třída: " Kdybych viděl, jak někdo někoho šikanuje, dám mu takovou ránu, že už druhou nebude potřebovat! A to myslím doslova! " Chlapec, 9. třída: " Myslím, že pokud někdo někoho šikanuje, měli bychom mu okamžitě pomoct! "

- 63 -

Chlapec, 9. třída: " Podle mě šikana vyplývá ze strachu, ať už oběti nebo pachatele, když má strach zaútočí, aby si udělal respekt. Až se to opakuje a je to šikana. Oběť má však svou vinu - nikomu to neřekne a nebrání se. " Dívka, 8. třída: " Nikdo by neměl ubližovat jiným, agresorům se to vrátí! " Dívka, 8. třída: " Šikana se mi vůbec nelíbí - úplně se mi hnusí, ale v neprospěch se objevuje čím dál víc. A to je velice špatně. " Dívka, 8. třída: " Je to hnusný, nechápu proč to ty lidi dělají, chtěla bych vidět je, jak je někdo šikanuje .... je to hnus. " Dívka, 8. třída: " Myslím, že je to přímo nefér vůči těm, kteří jsou šikanováni. Já vlastně vůbec nechápu, proč se takové věci dějí. Většinou teda je to bohužel starší dítě a šikanuje mladší a asi si tím myslí, že jsou super. " Dívka, 8. třída: " Ten kdo šikanuje, je ubožák. Přála bych mu, aby se mu to někdy vrátilo, aby věděl, jaké to je! " Dívka, 8. třída: " Myslím, že šikanujou, protože byli v dětství šikanováni nebo měli špatné dětství. " Dívka, 9. třída: " Není to nic příjemného, někteří lidé nedokáží snést např. že má někdo lepší známky nebo se lépe obléká a proto se ho snaží ponížit. Podle mě to není správné, každý člověk by se měl brát takový jaký je. " Dívka, 9. třída: " Hrůza, kdo si tím projde, pozná! " Dívka, 9. třída: " Je to něco hrozného. Nikomu bych nepřála, aby zažil to co já v 1.-4. třídě. Je to opravdu moc hrozné a děsné! " Dívka, 9. třída: " Někdo třeba naschvály a nadávky bere s humorem a tak si myslím, že ho nechají... ale když ten dotyčný brečí nebo mu to vadí - tak si na něj ostatní pořád budou dovolovat. " Dívka, 9. třída: " Myslím, že nejvíce šikanují děti co mají problémy doma nebo ve škole s učením. Nejspíš potřebují s jejich problémem pomoct, samy to asi nezvládají. Vylívají si zlost na slabších. Nebo chtějí být středem pozornosti. " Dívka, 9. třída: " Dělají to lidé, kteří nejsou spokojeni ve skutečnosti sami se sebou. Hloupý lidi. Jen závidí. "

- 64 -

6.2 Shrnutí mého výzkumu

Můj výzkum ukazuje, že žáci 8. a 9. tříd si plně uvědomují co slovo šikana znamená. Vědí, co šikanu vyvolává, co vede agresory k tomu, aby začali někoho šikanovat. Většina žáků charakterizovala šikanu jako určitou formu násilí. Nejčastěji za šikanu považují rvačku, kopání, vyhrožování násilím, ale i posměšky a nadávky. 40% dotázaných žáků se již se šikanou setkalo a to většinou ve vlastní třídě, kdy bylo šikanováno spolužákem ze své třídy a nebo byli šikanováni spolužákem z vyšší třídy. Školní šikana je rozšířená i z důvodu, že agresor je většinou se svojí obětí po celý den. Má o ní přehled, ví co dělá, kam jde, s kým jde. Potěšující je pozitivní přístup žáků k boji proti šikaně. Žáci by se ve většině případů nebáli zasáhnout ve chvíli, když by viděli někoho šikanovat. Tento přístup ubírá prostor agresorům, kteří tak ztrácí podporu ve svém šikanování a mají tak menší možnost zastrašovat své spolužáky a kamarády. Na dotaz "Jak jsi se při šikanování cítil?" většina dětí, zvláště chlapci, odpovídali - bránil jsem se. Žáci se tedy při určité formě agrese nebáli zareagovat a snažili se chránit a nějaký způsobem útok odvrátit.

U chlapců se nejvíce šikana projevila formou rvaček a kopání, u dívek posměšky a nadávkami. Plně se zde projevil rozdíl pohlaví. Dívky nepoužívají tolik fyzické násilí oproti chlapcům, pro které je fyzická šikana typičtější. Většina žáků se o své šikaně nebála hovořit a někomu z blízkého okolí se svěřila. V prvé řadě to bylo svým rodičů, následně učiteli. Pouze 8 žáků ze 41 šikanovaných o svém zážitku se šikanou neřeklo nikomu. Více jak polovina rodičů se také aktivně o své děti zajímá a pouze jeden žák odpověděl, že se jeho rodiče vůbec nezajímají o to, co bylo ve škole. Většina dětí se ve své současné třídě cítí dobře až velmi dobře, zkoumané kolektivy jsou vesměs stabilní a velmi dobře se znají.

U potrestání šikany se mnoho žáků vyjádřilo hlavně pro vyloučení ze školy a zhoršenou známku z chování, ale někteří by vybrali i fyzický trest. Většinou žáci volili přísnější potrestání agresorů. Takovéto tresty donutí agresory nést za svůj čin následek a je to také výstražný příklad pro budoucí agresory, že si mají dát pozor, že se šikana trestá a netoleruje.

- 65 -

Závěr Výsledky mého výzkumu mne pozitivně naladily zejména

z důvodu, že žáci dokáží

definovat a včas rozpoznat šikanu a také se dokáží bránit. Šikana je jev, se kterým se na školách budeme setkávat i nadále, ale povědomí dětí o ní a dobrá informovanost učitelů i rodičů přinese časem kýžené "ovoce". Boj proti šikaně a její předcházení by měl být jedním z řady úkolů, které škola má při výchově dítěte. Podaří-li se omezit šikanu, ubude tak vandalského ničení a klesne také počet krádeží. Zlepší se i celková atmosféra ve škole a zvýší se spokojenost dětí s pobytem ve škole.

Na šikanu se stejně jako na úmrtí nebo jinou nešťastnou životní událost nedá úplně zapomenout. Postupem času je možné se s ní ale naučit žít, aniž by představovala bolest, handicap nebo brzdu.

Aby to oběť mohla dotáhnut až sem, musí se pevně opřít

o své okolí, aby se z incidentu dokázala vymanit a uzdravit.

Oběť, která zažila násilí a pojala ho jako životní zkušenost, nikoli jako nepřekonatelnou bariéru, se nevyhnutelně cítí silnější než před touto zkouškou. Získá povzbuzující pocit, že zvládla svůj osud, že si sama vybudovala život, že se nepoddala rizikům existence. Tato zkušenost oběť také naučí, že nemůžeme žít a vyvíjet se bez ostatních. Ti, kteří se z toho dostali, museli přijmout oporu okolí, zatímco ti, co ztroskotali, byli takoví blázni, že si mysleli, že nepotřebují nikoho. Tomu se říká životní lekce...

Věřím, že v budoucnu bude šikana na školách ustupovat do pozadí. Doufám, že se s tímto jevem už tak často nebudeme setkávat. Je to ještě hodně práce, která čeká nás všechny. Ale pomocí rodičů, vyškolených učitelů, ale i žáků, kteří se nebudou bát zakročit a včas dospělým oznámit případnou šikanu, se určitě dočkáme toho, že někdy nastane doba, kdy šikana úplně vymizí...

PŘEKONÁNÍM AGRESE - ŠIKANY DOJDE OBĚŤ K POUČENÍ, ŽE ČLOVĚK MŮŽE BÝT PÁNEM SVÉHO OSUDU A NEMUSÍ JEJ JEN TRPNĚ SNÁŠET. 8)

8)

BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě... 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01552-8.

- 66 -

Seznam použité literatury: Tištěné monografie: 1. BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě... 1. vyd. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-01552-8.

2. KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2. vydání. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-014-3.

3. KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování na školách. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-123-1.

4. KYRIACOU, Chris. Řešení výchovných problémů ve škole.1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-945-3.

5. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. Jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-049-9.

Internetové odkazy: 1. Kolář, Michal. Jak na šikanu. Psychologie dnes. 2/2006. [online]. [cit. 2009-01-17]. Dostupný z WWW:

2. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 28 275/2000 - 22 k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol

a

školských

zařízení.

[online].

[cit.

2009-01-18].



- 67 -

Dostupný

z

WWW:

3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve školách a školských zařízeních, č.j.: 20 006/2007-51.[online]. [cit. 2009-01-18]. Dostupný z WWW:

4. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Průzkum v oblasti primární prevence ve školských zařízeních-2006. [online]. [cit. 2009-01-18]. Dostupný z WWW:

5. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Školní preventivní program pro MŠ, ZŠ školská zařízení. [online]. [cit. 2009-01-30]. Dostupný z WWW:

6. Občanské sdružení proti šikaně. [online]. [cit. 2009-01-18]. Dostupný z WWW: <www.sikana.cz>

7. Projekt Rychlá šetření 2007, realizovaný Ústavem pro informace ve vzdělávání, 1. kolo 16.-20.04.2007. Šikana ve školách. [online]. [cit. 2009-01-12]. Dostupný z WWW: < http://www.uiv.cz/clanek/374/1359>

8. Škola podporující zdraví. Program školy podporující zdraví. [online]. [cit. 2009-01-16]. Dostupný z WWW:

9. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2009-01-16]. Dostupný z WWW:

10. Začít spolu. [online]. [cit. 2009-01-16]. Dostupný z WWW:

- 68 -

Seznam příloh: Příloha č. 1:

Dotazník

Příloha č. 2:

Seznam užitečných kontaktů pro žáky, učitele a rodiče

- 69 -

Příloha č. 1:

Dotazník

Tento dotazník je anonymní, proto nikam nepiš své jméno. Nemusíš se obávat, že by Tě Tvoje odpovědi mohly jakkoliv znevýhodnit. Pokus se, prosím, na všechny otázky odpovědět pravdivě. Pokud otázka nabízí více možností, zakroužkuj tu, která nejvíce odpovídá situaci nebo Tvému názoru. Děkuji za Tvůj čas a upřímnost při vyplňování dotazníku.

1) Jsem: a) chlapec b) dívka

2) Co považuješ za šikanu? Vyber aspoň tři body, které nejvíce odpovídají šikaně: a) vtipkování na účet spolužáka b) odmítání půjčovat sešit, školní pomůcky c) naschvály d) posměšky, nadávky e) schovávání věcí f) rvačky, kopání g) vyhrožování násilím h) předbíhání ve frontě na oběd i) jiné - vypiš ............................................................................................................

3) Stalo se ti někdy, že ti někdo ubližoval, že tě někdo šikanoval? Pokud ano, odpověz na následující otázky, pokud ne, přejdi k otázce č. 9. a) ano b) ne

- 70 -

4) Kdo to byl? a) starší spolužák z vyšší třídy b) mladší spolužák z nižší třídy c) spolužák z mé třídy d) někdo z jiné školy

5) Kolikrát se to stalo, pokud tě někdo šikanoval? a) 1x b) 2-4x c) 5x a více

6) Jak ti bylo ubližováno? a) rvačka, kopání b) schovávání věcí c) posměšky, nadávky d) vyhrožování e) naschvály f) vtipkování na můj účet g) jiné - vypiš ...................................................................................................................

7) Jak jsi se při tom cítil? a) ustrašeně b) osaměle c) plakal jsem d) bránil jsem se e) jinak - popiš .................................................................................................................

8) Řekl jsi o tom někomu: a) rodičům b) spolužákům c) učiteli d) někomu jinému - komu ................................................................................................ e) nikomu

- 71 -

9) Jak bys reagoval, kdybys viděl, že je někomu ubližováno? a) nezasahoval bych, ale řekl bych to dospělému b) nezasahoval bych a nikomu to neřekl c) snažil bych se pomoci oběti d) snažil bych se pomoci útočníkovi e) měl bych strach to někomu říct f) zachoval bych se jinak - popiš jak ..............................................................................

10) Ve své současné třídě je mi: a) velmi špatně, protože ................................................................................................... b) špatně, protože ............................................................................................................ c) dobře, protože .............................................................................................................. d) velmi dobře, protože ....................................................................................................

11) Zajímají se Tvoji rodiče o to, jak bylo ve škole? a) každý den b) někdy c) vůbec ne

12) Jak bys potrestal spolužáka, který šikanuje? a) zhoršená známka z chování b) poznámka c) vyloučení ze školy d) fyzický trest e) zveřejnění v rámci školy (ve škol. rozhlase přečtení jména, fotka násilníka na nástěnce, apod.) f) jinak - jak .....................................................................................................................

13) Pokud chceš, můžeš zde vyjádřit svůj vlastní názor na šikanu:

..................................................................................................................................................

..................................................................................................................................................

- 72 -

Příloha č. 2:

Seznam užitečných kontaktů pro žáky, učitele a rodiče

SDRUŽENÍ LINKA BEZPEČÍ Linka bezpečí - 800 155 555 www.linkabezpeci.cz [email protected] nonstop, pomoc dětem a mladým lidem v obtížných životních situacích, ale i při každodenních starostech Linka vzkaz domů - 800 111 113 www.vzkazdomu.cz 8-22 hod. Telefonická krizová linka slouží především dětem a mladým lidem, které situace v rodině , ve škole nebo v ústavním zařízení donutí k útěku. Dovolat se na ni mohou zdarma ze všech pevných linek Rodičovská linka - 283 852 222 Dvakrát týdně, pondělí 13-16 hod., středa 16-19 hod., v době vysvědčení i v mimořádných provozních hodinách. Určená dospělým, kteří se chtějí poradit o výchově svých dětí, také využívaná pro ohlašování podezření z týrání, zneužívání a zanedbávání dětí.

ČESKÁ SPOLEČNOST NA OCHRANU DĚTÍ Růžová linka - 272 736 263 www.ruzovalinka-praha.cz [email protected] Pondělí-pátek: 08-22 hod., víkendy a svátky: 20-08 hod. Pro děti a mladé lidi ve stavu akutní krize nebo v situaci, kdy si neumějí poradit nebo se rozhodnout.

BÍLÝ KRUH BEZPEČÍ 257 317 100 www.bkb.cz Duškova 20, Praha 5 Pomoc obětem trestné činnosti.

- 73 -

ASOCIACE OBČANSKÝCH PORADEN 222 780 599, 777 257 521 www.obcanske-poradny.cz [email protected] Nezávislí poskytovatelé bezplatné pomoci občanům.

DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM 241 484 149 www.dkc.cz [email protected] V Zápolí 1250/21, Praha 4 Nonstop

- 74 -