Zavřít soubor
Atrachasis – mýtus o stvoření člověka Když bohové ještě pracovali a práce je začínala zmáhat, rozhodli se stvořit člověka. Toto pojetí se objevuje ve všech původních textech mýtu. (Následující výbor je zpracován podle díla „Mýty z Mezopotámie: Gilgaméš, potopa a jiné“, překlad Stephanie Dalley. Překlad vychází ze starobabylónské verze, v některých částech je doplněn o verzi asyrskou – použit překlad z akkadštiny od Jiřího Proseckého. Dokument je určen pouze pro vzdělávací účely, není autorizován. Kdyţ bohové namísto člověka Těţce pracovali a bývali znaveni lopotou A bylo jí nad hlavu Práce jen přibývala a problémů bezpočet Velcí bohové Anuaki naloţili Igigům Ţe to pro ně nesnesitelné bylo Tehdy ANU jejich otec vládl všem. Poradcem byl Enlil, Správcem ustaven byl Ninurta Řízením prací na kanálech pověřen byl Enki. Tehdy vzali skříňku s losy Losem vrhli a podle toho se rozdělili. Anu do nebe odešel Enlil zemi získal pro svoje lidi. Pás, jimţ hraničilo moře Byl přisouzen prozíravému Enkimu. Kdyţ Anu na nebe vystoupil A bohové Apsů dolů sestoupili Pak Anuakové nebeští Igigům na zemi práce naloţili. Bohové měli nové kanály kopat, Hotové kanály čistit měli, kanály ty tepny zemské, Tak Bohové řece Tigris koryto vytvořili A Eufratu řece stejně tak. … v hloubce, … oni sestavili … Apsů … ze země … místo toho … zvedli jejich vrcholky … ze všech pohoří. Pak si spočítali roky dřiny … velký pochod. Spočítali si roky té dřiny Po 3.600 let snášeli tvrdé zacházení
Těţkou práci, dnem i nocí Sténali pod jařmem a vinu sváděli jeden na druhého Nadávali na zeminu, kterou mají dolovat. Tak postavme se na vzdor svému veliteli Ať uleví nám v těţkém údělu. Jděme, přenesme se rychle ke králi Rádci bohů, k válečníku z jeho leţení. Pak … zazněl jeho hlas Jeţ k bohům promluvil, svým bratrům: Jděme, přenesme se K rádci bohů, k válečníku z jeho leţení. Jděme, přenesme se k Enlilovi. K rádci bohů, k válečníku z jeho leţení. Ať nyní vzplane boj Ať smíchá se boj s bitvou. Bohové slyšeli na jeho řeč. Nářadí svoje zapálili. Stranou rýče odloţili k poţáru Svou dřinu pro boha ohně. Pak vyšli k boji. Kdyţ dosáhli brány leţení válečníka Enlila Byla noc, střední hlídky čas Dům byl obklíčen, Bůh nic netušil. Kdyţ dosáhli brány leţení válečníka Enlila Byla noc, střední hlídky čas Ekur byl obklíčen, Enlil nic netušil. Však Kalkal byl pozorný, bránu zavřenou Klíč u sebe měl a střeţil bránu. Kalkal vzbudil rychle Nuska A poslouchali zvuky jeţ od Igigů přicházely Pak Nusku vzbudil svého mistra vládce A vytáhl ho z postele: Můj vládče, tvůj dům je obklíčen Davy pobíhají kolem tvých dveří! Enlile, tvůj dům je obklíčen. Davy pobíhají kolem tvých dveří! Enlil si zbraně své nachystal v domě. Tehdy promluvil, A sdělil vezírovi Nuskovi Nusku, zataras ty dveře, Vem si své zbraně a postav se přede mne. Nusku zatarasil dveře,
Vzal si své zbraně a postavil se před Enlila. Nusku tehdy promluvil, A sdělil válečníku Enlilovi, Ó můj pane, tvoje tvář naţloutlá je jako tamaryšek! Proč z vlastních synů obavy ty máš? Ó můj pane, tvoje tvář naţloutlá je jako tamaryšek! Proč z vlastních synů obavy ty máš? Pošli pro Ana, ať přibere se dolů k tobě Enkiho zavolej, ať přispěchá ti k účasti. Poslal pro Ana, aby přibral se dolů k němu, Enki přivolán byl k jeho účasti. Anu, vládce nebes přítomen byl, Enki, vládce Apsu přispěchal. Velcí Anuakové přítomni byli. Enlil vstal a soud spustil. Enlil tehdy promluvil, A velkým bohům pravil: Je snad proti mně to jejich povstání? Mám snad bojovat …. ? Coţe to vidím na vlastní oči ? Davy pobíhají kolem mého domu. Anu tehdy promluvil, A řekl válečníku Enlilovi: Ať Nusku vyjde ven A vyslechne, co Igigové chtějí Jeţ kol domu pobíhají. Povel … K …. Nusku, otevři své dveře Vem si své zbraně a postav se přede mne. Ve jménu všech shromáţděných bohů, Pokloň se před shromáţděním, pak vstaň a řekni jim, Ve jménu vašeho otce Anu, Vašeho poradce, válečníka Enlila Vašeho správce Ninurty, Vašeho dílovedoucího Ennugiho, Sami řekněte, kdo z vás, To rabování rozpoutal? který z vás k válce svedl? A válku vyhlásil? Kdo Enlilovy dveře obsadil? Nusku otevřel své dveře Zbraně nasadil a postavil se před Enlila. Ve jménu všech shromáţděných bohů, Poklonil se před shromáţděním, pak vstal a řekl jim, Ve jménu vašeho otce Anu, Vašeho poradce, válečníka Enlila,
Vašeho správce Ninurty, Vašeho dílovedoucího Ennugiho, Sami řekněte, kdo z vás, To rabování rozpoutal? Který z vás k válce svedl? A válku vyhlásil? Kdo Enlilovy dveře obsadil? Enlil … Kaţdý jediný z nás bohů válku vyhlásil! My chceme práci zastavit, Lopota nad naše síly je, aţ k smrti, Dřina neúnosná a potíţí je mnoho, Tak kaţdý jediný z nás bohů, Souhlasil, ţe k Enlilovi se stíţností půjdeme. Nusku vzal své zbraně, Vykročil a k Enlilovi vrátil se. Můj pane, poslal jsi mne … Já šel jsem … A vyjasnil jsem …. Mluvili, ţe kaţdý jediný z nás bohů Válku vyhlásil! My chceme práci zastavit, Lopota nad naše síly je, aţ k smrti, Dřina neúnosná a potíţí je mnoho, Tak kaţdý jediný z nás bohů, Souhlasil, ţe k Enlilovi se stíţností půjdeme. Enlil vyslechl tu řeč, I jemu slzy proudem tekly, Enlil pak řekl opatrně, K uchu válečníka Ana, Jeho ctihodnosti, vydej nařízení, Tam mezi nebesy, ukaţ svoji sílu, Kdyţ Anuakové velcí sedí před tebou, Vyvolej jednoho z nich, ať svalí na něj za rozbroje vinu. Anu tehdy promluvil, A řekl bohům, svým bratrům, Na co si vlastně stěţujeme, Je skutečně ta práce těţká, a potíţí je moc ? V kaţdém dni ta země zní, Dostatečné jejich upozornění, my naslouchat měli bychom tomu, Pracovat … Úkol ….
Kdyţ Anuakové velcí sedí před tebou, A kdyţ i Belet-ili, bohorodička je mezi námi, Vyvolejme jednoho a svalme na něj vinu! Anu tehdy promluvil a řekl Nuskovi. Nusku, otevři dveře a zbroj svoji nasaď, Pokloň se před shromáţděním, pak vstaň A řekni jim … Ve jménu vašeho otce Anu, poradce, válečníka Enlila Vašeho správce Ninurty, dílovedoucího Ennugiho, Sami řekněte, kdo z vás, To rabování rozpoutal? Který z vás k válce svedl? A válku vyhlásil? Proč davy pobíhají kolem dveří mých? Kdyţ Nusku vyslechl tu řeč, Nasadil zbroj, Poklonil se před shromáţděním bohů, pak vstal, A řekl jim … Ve jménu vašeho otce Anu, poradce, válečníka Enlila Sami řekněte, kdo z vás, To rabování rozpoutal? Který z vás k válce svedl? A válku vyhlásil? Proč davy pobíhají kolem Enlilových dveří? Ea tehdy promluvil, A řekl bohům bratrům svým. Proč klademe jim za vinu, Vţdyť lopota jejich váţně těţká je, a potíţí je mnoho, V kaţdém dni ta země zní, Dostatečné jejich upozornění, my naslouchat měli bychom tomu, Je tam … Kdyţ tedy Belet-ili, bohorodička je mezi námi Ať smrtelného stvoří muţe, Který tu tíhu převezme, Který tu tíhu převezme, tu dřinu Enlilovu, Ať smrtelný člověk lopotu bohů zastane! Kdyţ tedy Belet-ili, bohorodička je mezi námi Ať bohorodička stvoří potomka, Ať oni pak lopotu bohů zastanou! Pak zavolali na bohyni, poţádali Tu porodní bábu, moudrou Mami Jsi bohorodičkou, tedy stvoř i lidstvo, Stvoř smrtelníka, který lopotu zastat můţe, Ať zastane tu práci, dřinu Enlilovu,
Ať zastane tu lopotu bohů. Nintu tehdy promluvil, A řekl bohům velikým, Na prvého, sedmého a patnáctého v měsíci, Budu očistu umýváním provádět, Pak jeden z bohů buď ubit k tomu účelu, A bohové nechť pak očištěni ponořením jsou. Nintu hlínu jemnou bude mísit S jeho masem a krví jeho. Tehdy bůh a člověk V hlíně společně uhněteni budou. Ať víření bubnů provţdy bude znít, Ať duch boţského masa do bytosti vstoupí, Ať oznámí to, ţe oţivení nastalo, Ať duch, jenţ oţiven jest, boha mrtvého pak nezapomene. Oni řekli „ano“ ve shromáţdění, Velcí Anuakové, kteří osudy určují. Na prvého, sedmého a patnáctého v měsíci, Kdyţ očistu umýváním prováděl, Geštu-E boha, který rozum měl Zabili ze svého středu Nintu hlínu jemnou mísil, S jeho masem a krví jeho. Víření bubnů provţdy znělo jim, Duch boţského masa do bytosti vstoupil, A ona oznámila, ţe oţivení nastalo, A duch, jenţ oţiven byl, boha mrtvého pak nezapoměl. Poté co hlínu uhnětla, Zavolala Anuaky, velké bohy, Igigové, velcí bohové, Plivanec vmetli do hlíny Mami tehdy promluvila A řekla bohům velkým, Provedla jsem výborně Práci, jíţ jste mne pověřili. Zabili jste boha společně s jeho rozumem, Mám zmírnit vaši těţkou dřinu, Mám lopotu vaši na člověka přenést, Vzpouru přenechali jste člověku, Vzpouru přenechali jste lidstvu. Mohu pouta uvolnit a svobodu vám zajistit. Poslouchali její řeč, Osvobozeni od strachu, šlépěje její líbali pak. Doposud nazývali jsme tě pouze Mami, Od nynějška jméno tvoje „ všech bohů učitelka“.
Vševědoucí Enki a moudrá Mami Do místnosti osudu vešli. Kdyţ bohorodičky všechny shromáţděny byly, Opatrně našlapoval hlínu v její přítomnosti, Ona zaklínadla předříkavala, Pro Enkiho, stojícího vedle, předříkávala. Kdyţ hotova byla s kouzly, Uštípla čtrnáct kousků hlíny, A postavila sedm hrudek napravo A sedm hrudek nalevo, A mezi ně cihlu z bláta poloţila. Nachystala rákos pro přeříznutí pupeční šňůry, Zavolala moudré a chytré Bohorodičky, sedm a sedm. Sedm z nich vytvářelo muţe, Sedm vytvářelo ţeny, Pro bohorodičku jest stvořitel osudu. On …. je dva po dvou. …. je dva po dvou za její přítomnosti. Mami zavedla tato pravidla pro lidi. V domě, v němţ ţena rodit bude, Nechť cihla z bláta po sedm dní poloţena bude, A Belet-ili, moudrá Mami, nechť uctívána jest. Ať porodní báby radují se v domě, kde ţena rodit bude, A kdyţ pak dítě matka počne Nechť matku a dítě od sebe oddělí. Muţ k dívce …. … její poprsí Vous objeví se Na tváři mladého muţe. V zahradách a při krajích cest, Ať ţena a její muţ vybírají si jeden druhého. Bohorodičky byly shromáţděny A Nintu byl s nimi. Počítali měsíce, Vyhlásili desátý za měsíc zrodu. Kdyţ desátý měsíc přišel, Odstranila zábranu a otevřela lůno. Její tvář byla plná radosti a očekávání. Pak přikryla její hlavu, Přípravu porodnickou provedla, Stiskla ji v pase, odříkala poţehnání, V moučném prachu obrázek nakreslila a cihlu z bláta poloţila. Sama jsem to udělala, co mé ruce provedly, Mé porodní báby se budou radovat v domě qadistu-kněţek, Pokaţdé, kdykoliv ţena rodí, A matka sama sebe od dítěte oddělí, Cihla z hlíny nechť na devět dnů poloţena jest. Nintu bohorodičky bude uctívat,
Ona bude volat jejich ….. „Mami“ Ona bude …… bohorodička, Uloţena na lněném plátně. Kdyţ postel vystavena bude v jejich domě, Ţena a její muţ budou vybírat jeden druhého, Innana radovat se bude z toho manţelství V domě tchánově Oslava bude drţena po devět dnů, A oni budou nazývat Innanu „Isharou“ V patnáctý den, v určený den zrodu. Ona bude volat… Muţ …. Vyčistit dům …. Syn svému otci …. …. Posadili se a …. Byl přenášející … Viděl … Enlil … Oni uchopili … Vyrobeny nové motyky a rýče, Vyrobeny nové zavlaţovací kanály, Nakrmit lidi a uspokojit bohy. …. 600 let, skoro 600 roků minulo, ??? a země hlučela jako stádo řvoucích býků, Bohové ţili v neklidu na svých výšinách, K Enlilovi pak dolehl ten hluk, ten k velkým bohům obrátil se. Hluk lidstva je mimo rozumné meze, Nemohu klidně spát skrze ten řev, Zjednejte pořádek, neţ suruppu-nemoc vše zničí. …. Neţ našel se jeden Atrachasis, Bohu Enkimu věrně slouţící, Promluvil se svým bohem A bůh promluvil si s ním. Atrachasis tehdy promluvil A svému pánu pravil. Jak dlouho s námi bohové budou mít trpělivost? Bude nemoc lidstva věčně trpěna? Enki tehdy promluvil A řekl věrnému sluţebníkovi, Svolej starce, moudré muţe, Nastartuj změnu ve vlastní domě, Ať hlasatelé oznámí …. Ať ztropí řádný povyk v zemi,
Nechovejte v úctě jen své bohy, Nemodlete se k svým bohyním, Ale vyhledejte dveře toho Namtary, Sloţte mu k nohám bochník chleba, Moţná ho darem uspokojíte A on si své ruce očistí. Atrachasis pořádek zjednal, A starší do těch dveří zavedl, Atrachasis tehdy promluvil A k starcům vedl řeč, Mám svolány starce, moudré muţe, Mám nastartovat změnu ve vlastní domě, Ať hlasatelé oznámí …. Ať ztropí řádný povyk v zemi, Nechovejte v úctě jen své bohy, Nemodlete se k svým bohyním, Ale vyhledejte dveře toho Namtary, Sloţte mu k nohám pochoutku z mouky, Moţná ho darem uspokojíte A on si své ruce očistí. Starci naslouchali jeho dobré řeči, Namtarovi ve městě postavili chrám. Hlasatelé oznámili … Ať ztropí řádný povyk v zemi, Nechovali v úctě jen své bohy, Nemodlili se ke svým bohyním, Ale vyhledány byly dveře toho Namtary, Pečený bochník sloţen mu byl k nohám, Tu pochoutku z mouky přijal on, A darem tímto uspokojen byl A ruce své si vyčistil. A suruppu-nemoc (mor) zaţehnána v zemi, A vrátili se k práci bohové. (dále vloţena asyrská verze z knihovny Aššurbanipalovy) Ještě nepřešlo dvanáct set let, a rozšířily se obydlené kraje a rozmnoţilo se lidstvo. Jeho, povykem byl Enlil rušen a v tom hluku nezamhouřil oka. I svolal shromáţdění své a pravil bohům, svým synům: "Povyk lidí je mi velmi nepříjemný, jejich křik mne ruší a v tom hluku nezamhouřím oko. Přikaţte, nechť propukne mor, ať jejich křik hned Namtar potlačí! Jak vichřice nechť je ovane neduh, bolest, pohroma a mor!"
I přikázali a propukl mor, jejich křik hned Namtar potlačil. Jak vichřice je ovanul neduh, bolest, pohroma a mor. Osudu Atrachasíse, člověka, bůh jeho Ea sluchu popřál. I hovořil se svým bohem a on, Ea, hovořil s ním. Atrachasís otevřel ústa svá a pravil Eovi, svému pánu, řka: "Hle, pane, lidstvo jen sténá, vaše nemoc zemi poţírá. Eo, pane, lidstvo jen sténá, nemoc seslaná bohy zemi poţírá. Protoţe jste nás stvořili, zadrţte neduh, bolest, pohromu a mor!" Ea otevřel ústa svá a pravil Atrachasísovi řka: "Přikaţte poslům, aby rozhlásili mohutným hlasem do kraje: Neuctívejte bohy své a své bohyně nevzývejte!..." (5 řádků poškozeno) (pokračuje starobabylónská verze) Ještě nepřešlo dvanáct set let, a rozšířily se obydlené kraje a rozmnoţilo se lidstvo. Země řvala jako býk a jejím hlukem bůh byl rušen. Enlil slyšel lidský povyk a pravil velkým bohům: "Povyk lidí je mi velmi nepříjemný a v tom hluku se mi nedostává spánku. Zbavte lidstvo obţivy; ať rostlin je nedostatek, aby měli hlad! Nechť Adad zadrţí déšť a dole nevystoupí z hlubin záplava! Ať vítr duje a půdu vysuší! Ať mračna houstnou, však ani kapka nespadne! Kéţ se zmenší výnos polí a Nisaba svá ňadra zahalí! Pak opustí je všechna radost." (zbytek kolumny zničen) (6 řádků zničeno) "Přikaţte poslům, aby rozhlásili mohutným hlasem do kraje: Neuctívejte bohy své a své bohyně nevzývejte! Však vyhledejte bránu Adadovu a přineste k ní upečený chléb!
Snad se mu zalíbí oběť praţené mouky. Zahanben bude tím darem a zadrţí svou paţi. Zrána dá padnout mlze, za noci tajně rosu rozstříkne a pole vydá kradmo devaterý výnos." Ve městě Adadovi zbudovali chrám. Kázali poslům, aby to rozhlásili mohutným hlasem do kraje; a nikdo neuctíval bohy své a své bohyně nikdo nevzýval. Vsak vyhledali bránu Adadovu a přinesli k ní upečený chléb. I zalíbila se mu oběť praţené mouky. Zahanben byl tím darem a zadrţel svou paţi. Zrána dal padnout mlze, za noci tajně rosu rozstříkl a pole dalo kradmo devaterý výnos. I zbaveni byli hladu. (zbytek sloupce zničen) (sloupec z větší části zničen) Nahoře ustaly deště a dole nevystoupila z hlubin záplava. Neplodné bylo lůno zemské a bylina nevzešla z půdy. Na polích nebylo vidět ani človíčka, černozem zbělela a širá step solí pokryta byla. Lidé se první rok ţivili přestárlým zrnem, druhý rok trpěli svrabem. Třetí kdyţ nadešel rok, hlad změnil jejich tvář k nepoznání. Obličej jejich vypadal jak sušený slad. Na samé hranici smrti ţivořili. Ve tváři byli bledí a shrbeni se vlekli ulicemi. Poklesla jejich široká ramena a dlouhé nohy se podlamovaly. (zbytek sloupce) (dále vloţena asyrská verze z knihovny Aššurbanipalovy) Enlil svolal shromáţdění své a pravil bohům, svým synům: (1 řádek zničen) "Nezmenšil se počet lidí, je jich víc neţ dřív.
Jejich křik mne ruší a v tom hluku nezamhouřím oka. Zbavte lidstvo obţivy; ať rostlin je nedostatek, aby do ţaludku neměli co dát! Nechť vzácný je shora Adadův déšť, dole ať řeky přestanou téci a z hlubin záplava nevzejde! Kéţ se zmenší výnos polí a Nisaba svá ňadra odvrátí! Ať zbělá černozem a širá step rodí toliko sůl! Ať zemské lůno se vzbouří, bylina nevzejde, nevzroste obilí! Kéţ lidstvo zachvátí neduh, lůno ať sevře v křečích a děcko nenechá vyjít!" Lidstvo zbavili obţivy; byl nedostatek rostlin a do ţaludku neměli co dát. Vzácný byl shora Adadův déšť, dole přestaly téci řeky a z hlubin nevzešla záplava. Zmenšil se výnos polí a Nisaba odvrátila svá ňadra. Černozem zbělela a širá step rodila toliko sůl. Zemské se vzbouřilo lůno, bylina nevzešla, nevzrostlo obilí. Lidstvo zachvátil neduh, křečemi sevřel lůno a děcko nenechal vyjít. (11 řádků poškozeno) Druhý rok lidé trpěli svrabem. Třetí kdyţ nadešel rok, hlad změnil jejich tvář k nepoznání. Kdyţ nadešel rok čtvrtý, podlamovaly se jim dlouhé nohy, široká ramena poklesla a shrbeni se vlekli ulicemi. Pátého roku vyhlíţí dcera matčina návratu, však matka své dceři neotvírá dveře. Na misku vah dcera hledí, kdyţ její matku otec prodává. Na misku vah matka hledí, kdyţ vlastní dceru otec prodává. Šestý rok dceřino tělo rodičům za pokrm slouţilo, stravou jim bylo tělo vlastního syna. …jeden dům poţíral druhý. Obličej lidí vypadal jak sušený slad, na samé hranici smrti ţivořili. (pokračuje starobabylónská verze) (asi 25 řádků zničeno, 12 řádků poškozeno) Proti Igigům jal ho hněv. "My všichni velcí Anunnakové společně vládnout jsme se rozhodli. Nahoře Anu a Adad střeţili a já jsem hlídal dole na zemi. Ale kam Enki vstoupil, tam jařmo bylo odstraněno a dána svoboda. Lidstvo zahrnul hojností..."
(1 řádek zničen} Enlil otevřel ústa svá a pravil Nuskuovi rádci: ,,... nechť mi přinesou, nechť sem ke mně pošlou!" Přinesli mu... i pravil jim Enlil válečník: "My všichni velcí Anunnakové společně vládnout jsme se rozhodli. Nahoře Anu a Adad střeţili a já jsem hlídal dole na zemi. Ale kam ty jsi vstoupil, tam jařmo bylo odstraněno a dána svoboda. Tys lidstvo zahrnul hojností..." (1 řádek zničen) (přibližně 25 řádků zničeno, 12 řádků poškozeno) "Nebudete ţivit jeho lid, nezásobíte jej mnoţstvím obilí!" Bůh jiţ byl zmoţen tím sezením i počal se smát shromáţděným bohům. Enki jiţ byl zmoţen tím sezením i počal se smát shromáţděným bohům. (4 řádky zničeny) "My všichni velcí Anunnakové společně vládnout jsme se rozhodli. Nahoře Anu a Adad střeţili a já jsem hlídal dole na zemi. Ale kam ty jsi vstoupil, tam jařmo bylo odstraněno a dána svoboda. Tys lidstvo zahrnul hojností..." (3 řádky poškozeny) (29 řádků zničeno) "Těţké práce vás zbavila a člověka obtíţila vaší robotou. Nářek jste lidstvu udělili. Zabili jste boha i s jeho rozumem. (2 řádky zničeny) Vládnout jste se rozhodli... Ať lidé zpátky do děr zalezou! A vladaře Enkiho přísahou zavaţme...!" Enki otevřel ústa svá a pravil bohům, bratřím svým: "Proč přísahou mne chcete zavázat... ? Coţ vztáhnout mám ruku na vlastní svůj lid?! Co znamenat má potopa, o níţ mi tu vyprávíte? Já to nevím! Mám snad takovou potopu přivodit? Vţdyť to je úkol Enlilův.
(1 řádek poškozen) Šullat a Chaniš nechť kráčejí v čele! Nechť Errakal stavidla otevře! Ninurta ať jde a dá přetéci hrázím!..." (přibliţné13 řádky zničeny) (30 řádku zničeno, 3 řádky poškozeny) Bohové učinili konečné rozhodnutí. Vůči lidskému pokolení Enlil se dopustil zla. (novobabylónská verze) Enlil otevřel ústa svá a pravil shromáţděným bohům řka: "Pojďte, my všichni budeme přísahat, ţe přivodíme potopu!" Nejprve přísahal Anu, potom přísahal Enlil a synové jeho přísahali s ním. (pokračuje starobabylónská verze) (10 řádků zničeno) Atrachasís otevřel ústa svá a pravil svému pánu: "Dej mi poznat smysl snu, ...nechť najdu v něm poučení!" Enki otevřel ústa svá a pravil svému sluţebníku: "V loţnici ho nalezneš. Zvěst, kterou ti vypovím, dobře v paměti chovej! Stěno, slyš mne! Stěno z rákosu, všech mých slov dbej! Strhni dům, postav loď! Zbuduj archu, zachraň si ţivot! Lodice, jiţ postavíš... (3 řádky zničeny) Pokryj ji střechou jak Apsú, ať Slunce nevidí dovnitř! Nechť zakryta je ze všech stran a výstroj ať je pevná! Ať hustá je smola, tak odolnou ji učiníš! Já vbrzku tobě sešlu déšť, mnoţství ptactva, hojnost ryb." (dále vloţena asyrská verze z knihovny Aššurbanipalovy) (2 řádky poškozeny) "Ať všude hustá je smola, ...utěsni loď! Dodrţ lhůtu, kterou ti stanovím! Do lodě vejdi, uzavři dveře, naloţ ji obilím, majetkem svým i jměním,
uveď tam ţenu svou, rodinu, příbuzné i zdatné řemeslníky! Stepní zvěř i ţivočišstvo, jeţ na trávě se pase, já k tobě pošlu a bude čekat u tvých vrat." Atrachasís otevřel ústa svá a pravil Eovi, svému pánu, řka: "Nikdy jsem nestavěl loď... Nakresli na zemi její obraz! Aţ si ho prohlédnu, zbuduji koráb." I nakreslil Ea na zemi obraz. (1 řádek poškozen) (pokračuje starobabylónská verze) Otevřel přesýpací hodiny a naplnil je. Sedmou noc písek mu ohlásí potopy příchod. Atrachasís přijal ten rozkaz, shromáţdil starší u svých vrat, ústa svá otevřel a pravil jim: "Můj bůh je s vaším v rozepři, Enki se pohněval s Enlilem. Vyhnali mne z mého domu. Protoţe stále ctím Enkiho, on řekl mi o té věci. Nemohu déle zůstat s vámi a na zemi Enlilovu nesmím jiţ vstoupit!..." (2 řádky poškozeny, přibliţně 5 řádků zničeno) (10 řádků zničeno) Tesař přinášel prkna, vazač rákosu přinášel spony, dítě nosilo smolu a chuďas nosil, co třeba bylo. (15 řádků zničeno) Všechno stříbro, jeţ měl, naloţil na ni, všechno zlato, jeţ měl, naloţil na ni. Zvířata čistá... Zvířata tučná ... Okřídlené ptactvo nebeské pochytal a naloţil na ni. Naloţil dobytek... Divokou štěpní zvěř... ... uvedl na loď. ... Měsíc se skryl. ... sezval svůj lid ...k hostině. ...rodinu svou uvedl na loď. Jedlo se a pilo. Ale on chodil sem a tam, neusedl, nepřiklekl. Se srdcem zlomeným ţlučí se zalykal.
Náhle den změnil svou tvář a Adad zahřímal v mračnech. Jakmile zaslechl boţí hlas, smolou utěsnil za sebou dveře. Kdyţ dveře zavřeny byly, Adad se rozbouřil v mracích a vzápětí nato větry se rozběsnily. Přesekl lano a uvolnil koráb. (dále vloţena asyrská verze z knihovny Aššurbanipalovy) (2 řádky poškozeny) I vešel a utěsnil loď. Vítr... přinesl bouři. Čtvero větrů, mezků svých, Adad osedlal, vítr jiţní, vítr severní, vítr východní i vítr západní. A dula s ním vichřice, smršť, řinul se déšť, bouře zlá... povstaly větry. ...po jeho boku zvedl se jiţní vítr, po jeho boku zavanul západní vítr. (1 řádek zničen) ... boţí povoz... drtí, hubí, tepe... Ninurta dal přetéci hrázím, Errakal stavidla otevřel. Anzu svými drápy drásal nebesa, ...úradky zemské jak hliněný hrnec přivedl vniveč. (pokračuje starobabylónská verze) (2 řádky zničeny, 8 řádků poškozeno) ...i začala potopa. A síla její jak válka na lidstvo dolehla. Jiţ nevidí druh druha, jiţ se nepoznávají v té zkáze. A potopa řve jako býk. Jak orlí křik se nese jekot větrů. Temnota zhoustla a slunce se skrylo. (6 řádků poškozeno) Bez sebe byl Enki, kdyţ uzřel před sebou dítka svá, jak sraţena jsou k zemi. Nintu, vznešená paní, v úzkostech zkřivila rty. Anunnakové, bohové velcí, strádali hladem a ţízní. I uzřela to bohyně a zaplakala, bohů porodní bába, moudrá Mami. "Ať zčerná den, ať znovu vládne tma! Jak jsem jen mohla v shromáţdění bohů
rozhodnout takto s konečnou platností společně s ostatními?! Kdyţ Enlil promluvil chytrými ústy, jak ona Tiruru stejně by učinil můj výrok neplatným. A nyní já sama s bolestí naslouchat musím lidskému křiku. Jak ovce beze mne potomstvo bloudí. Jaké mám bydlení v tomto domě nářku, kde zanikl můj hlas! Mám raději k nebesům vystoupit, jako bych tu ţila v domě nepřítele? Kam se poděl moudrý Anu, jehoţ slovo poslouchali bozi, synové? Bez rozvahy potopu způsobil a lidstvo v záhubu přived." (1 řádek zničen) (3 řádky zničeny) Naříká Nintu... "Potopu na sebe přivolali hroznou, jak mrtvé váţky pokryli moře a řeky. Na pastvině uvázli jak vor, při břehu, kdyţ na zádech tak pluli, uvázli jak vor. Já viděla je a plakala jsem hořce, pak přestala jsem pro ně naříkat." Pláčem si ulevila, dost a dost se natruchlila Nintu. A bohové pro zemi plakali s ní. Přesytila se hořem a po víně prahla. Kam ona usedla plačíc, usedli oni téţ a jako ovce ze strouhy pili. Úzkostí byly jejich rty seschlé, hladem se třásli. Po sedm dní a sedm nocí řinul se déšť, běsnila bouře a potopa. (přibližně 29 řádků zničeno) (29 řádků zničeno, 4 řádky poškozeny) čichali bohové vůni, jak mouchy se slétali k oběti. Kdyţ pojedli z obětiny, povstala Nintu a všem ţalovala. "Kam poděl se Anu,
moudrý? Přišel téţ Enlil k zápalné oběti? Bez rozvahy potopu způsobili a lidstvo přivedli v záhubu! Ústa vaše konečné rozhodnutí pronesla i vyhasly jasné tváře lidí." Vztáhla ruce po velikých mouchách, jeţ Anu před bohy zavěsil. "Mé je to hoře! Kéţ sudba má pomine! Kéţ zlého osudu mne zprostí, ó, kéţ mne potěší! Zrána vycházet budu... (1 řádek zničen) Ať tyto mouchy jako šperk z lazuritu kol hrdla mého jsou! Já navţdy toho budu vzpomínat." Kdyţ spatřil lodici hrdina Enlil, proti Igigům jal ho hněv. "My všichni velcí Anunnakové společně přísahu jsme sloţili. Odkud se tento tvor ţivý vzal? Jak mohl člověk přeţít tu zkázu?" Anu otevřel ústa svá a pravil Enlilovi válečníku: "Kdo jiný neţ Enki to mohl učinit? Rozkaz dal vyzradit rákosové chýši." Enki otevřel ústa svá a pravil velkým bohům: "Vskutku jsem to učinil navzdory vám, neboť jsem chránil ţivot..." (21 řádek poškozen) Enlil otevřel ústa svá a pravil vladaři Enkimu: "Nuţe, přivolej Nintu, rodičku, společně s ní se poraď!" Enki otevřel ústa svá a pravil Nintu, rodičce: "Tys bohyně rodička, stvořitelka osudů. Lidstvu... (přibliţně 4 řádky zničeny) Navíc ať třetí skupina je lidí, kromě ţen, jeţ rodí a nerodí. Nechť mezi lidmi bývá Hubitelka! Nechť děcko malé vyrve 5 z klína matčina! Ustanov kněţky ugbabtu, kněţky entu a kněţky igisitu! Ať zakázány jsou
a tak omezíš porody!..." (32 řádky zničeny) (8 řádků zničeno) Potopu jsme způsobili, však člověk přeţil tu zkázu. Na tvůj příkaz, rádce velkých bohů, rozpoutal jsem bitvu. Ať ke tvé chvále písni té Igigové naslouchají! Nechť dozvědí se o tvé velikosti! O potopě všeho lidstva jsem zpíval. Slyšte! Měsíc sabat, 28. den, rok, kdy Ammísaduka král město Dúr-Ammísaduka při ústí sipparského kanálu zbudoval. Ukončeno. III. tabulka "Kdyţ bohové ještě byli lidmi". Počet řádků 390. Celkem 1245 řádků na třech tabulkách. Napsal Ku-Aja, mladší písař.
