ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 1. POLOLETÍ 2011 Světla Čmejrková – Martin Havlík – Lucie Jílková – Petr Kaderka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. Tentokrát jsme analyzovali následující pořady: Dobré ráno s Jedničkou, Před půlnocí, Turbulence, Tah dámou, Kulturama, Kamelot, Pomáhejme si a Studio Kamarád.
Dobré ráno s Jedničkou Pořad Dobré ráno s Jedničkou je vysílán každý všední den od 5:59, jeho stopáž je 144 minut. Navazuje na někdejší pořad Dobré ráno z Moravy a Slezska, který byl ovšem vysílán pouze regionálně, střídavě z Brna a z Ostravy. Tento pořad jsme hodnotili v prvním pololetí roku 2007. Na rozdíl od něj je nyní hodnocený pořad vysílán denně celoplošně, a to jeden týden z Brna, druhý týden z Ostravy. Pořad má dvě hlavní moderátorské dvojice: ostravský pořad moderuje dvojice Gabriela Lefenda a Petr Rajchert, brněnský pořad dvojice Monika Brindzáková a Jan Musil. Moderátorské styly obou dvojic se liší. Projevy ostravské dvojice působí intelektuálněji, oba moderátoři se ke svým hostům chovají vstřícně a vlídně, ne familiárně. Dávají si na svých mluvních projevech záležet, mluví většinou klidně a dávají najevo, že se na moderátorské vstupy pečlivě připravují. Projevy jsou uměřené, dodržují rozumné mluvní tempo a jsou výhradně spisovné. Spisovný projev moderátoři udržují, i když host mluví obecnou češtinou. Dokonce i výslovnost se snaží zachovávat spisovnou, včetně délky samohlásek (věřím, vím, doufám, tuším, kterým apod.). Moravská moderátorka Gabriela Lefenda hovoří bez rysů
1
obecné češtiny, zato s občasnými rysy moravské či slezské spodoby souhlásek. Spisovný projev se daří ve všech případech zachovávat i Petru Rajchertovi, který pochází z jižních Čech. Projevy brněnské moderátorské dvojice jsou mnohem uvolněnější, spontánnější, familiárnější, jak vůči spolupracovníkům ve studiu, tak vůči pozvaným hostům a divákům u obrazovek (diváky například často oslovují přátelé). Jan Musil je typem moderátora, který neustále poskytuje svým partnerům a hostům řečovou podporu, odezvu a zpětnou vazbu, především stále se opakující částicí jasně; je silně empatický, dává ve své řeči průchod opakujícím se hodnotícím výrokům typu to je hezký, to je krásný, to bylo dobrý, to je super, to je neskutečný, to je neuvěřitelný, Moničce to dneska sluší, Monička je krásná, máme tu dnes krásné dámy, Petra, ta se usmívá, culí a má krásné korále apod. S velkou otevřeností a srdečností se také obrací k hostům pořadu, což někdy působí až přehnaně expresivně. Když má host problémy se vyjádřit, přispěchá mu na pomoc s návrhem na dokončení výpovědi. V rozhovorech s hosty i s moderátorkou je proto hodně souběžného mluvení vznikajícího právě doříkáváním vět, neustálým přitakáváním a mluvením za druhého. S uvolněností a expresivitou projevu Jana Musila souvisejí odklony od normy spisovného jazyka a obecněčeská vyjádření typu abysme postoupili dál, kdybysme to vzali ze všech stran i poněkud překotná a nedbalá výslovnost. Projev Moniky Brindzákové je laskavý, ale nesklouzává do tak velké familiárnosti, naopak se snaží dodržovat linii hovoru (nesměj se, co mám říkat, aby ses nesmál, proč se zase směješ). Brněnští moderátoři spolu jako dvojice působí velmi sehraně, často o sobě mluví v první osobě plurálu (musíme to vyzkoušet, půjdeme spolu, byli jsme na diskotéce apod.); v jejich řeči je hodně kontaktnosti, verbální i neverbální, a hodně smíchu. V pořadu dále vystupují moderátoři zpráv a počasí, kteří jsou zřejmě vesměs moravského či slezského původu a jejich projevy se drží spisovné normy. Osvěžením jsou vstupy slovenského moderátora počasí Tomáše Grohregina v ostravském studiu, který mluví slovensky, někdy i česky, a vyjadřuje se s nevtíravou přirozeností a elegancí. Pořad je vysílán Centrem zábavné tvorby, proto se na něj nevztahují stejně přísná měřítka týkající se dodržování spisovné normy jazyka, jaká platí pro pořady zpravodajské. Pořad svědčí o tom, že styl moderátorů České televize se stále více zbavuje spoutanosti, uvolňuje se a přibližuje se stylu moderátorů komerčních televizí. Moderátoři neváhají užívat barvité frazémy. Za zajímavý rys pořadu související s pestrostí témat probíraných v rychlém sledu považujeme moderátorské vytváření oslích můstků. Toto vytváření oslích můstků mezi tématy jednotlivých rozhovorů či rubrikami pořadů působí někdy násilně, někdy směšně, 2
někdy zcela nepatřičně (například jde-li o přechody k závažným tématům zpravodajským a zpět od nich k tématům zábavným). Moderátoři tuto stránku svých výkonů nezřídka reflektují a komentují, například slovy to má být oslí můstek k tomu, co zpíváš, to nebyl můstek, to byl most, nemáme prý dělat oslí můstky apod. Jan Musil nazývá tento rys moderování někdy také výrazem přesmyčka, což je poněkud nezvyklé. Závěrem: Pořad Dobré ráno s Jedničkou je příjemný a vlídný a tvoří vhodný protipól zpravodajsky nabitému Studiu 6 na ČT24. Moderátoři dodržují vesměs všechny zásady spisovného projevu, od tvarosloví po výslovnost. Jan Musil sklouzává často do přílišné expresivnosti, a spolu s tím pak i do obecné češtiny. Není nám jasné, jak jeho občasnou českou tvaroslovnou a výslovnostní normu přijímají diváci z Moravy a Slezska.
Před půlnocí Pořad Před půlnocí patří k tomu nejzajímavějšímu, co český televizní trh v žánru interview v současnosti nabízí. Svým zaměřením osciluje mezi pořadem zpravodajsko-publicistickým a kulturním. Některá vydání pořadu se tematicky vztahují k aktuálnímu společenskému dění, jiná se zabývají otázkami nadčasovými (kulturními, etickými aj.), jiná zas usilují – a tak je tomu ve většině případů – o profil pozvané osobnosti. Hosty pořadu bývají umělci, vědci, diplomaté, překladatelé, novináři, politici, zástupci státních či kulturních institucí, lidé působící v občanském sektoru, lidé se zajímavou profesí apod. Pořad se vysílá kromě soboty denně, vždy půlhodinu před půlnocí, a na jeho realizaci se podílejí tři televizní studia – brněnské, ostravské a pražské. Pořad má jednoduchý interakční půdorys. V televizním studiu spolu rozmlouvají moderátor a host (výjimečně jsou hosté dva). Moderátor uvozuje interview krátkým vstupním monologem, ve kterém představí hosta a/nebo téma interview (tyto úvodní texty byly vždy srozumitelně stylizovány i předneseny). Poté už diváci sledují komunikační výměny mezi moderátorem a hostem. Kromě vlastních otázek využívají někdy moderátoři také otázky, které do pořadu posílají elektronickou cestou diváci (moderátoři diváckou otázku vždy nejprve stručně uvedou, poté přečtou a příp. nějak kontextualizují). Interakční dovednosti moderátorů lze v tomto typu pořadu hodnotit podle toho, zda a jak se moderátorům daří dosahovat dojmu přirozeně se rozvíjejícího dialogu. Úspěch tu závisí zejména na tom, zda dokážou plynule formulovat srozumitelné otázky a přitom navazovat na
3
hostova slova a relevantním způsobem je rozvíjet. Moderátorům se většinou daří tento úkol plnit. Někteří moderátoři pokládali základní i doplňkové otázky s formulační lehkostí a nadhledem a dokázali své otázky suverénně dialogicky napojovat na hostovu řeč. Jiní se při formulování otázky tu a tam trápili, formulovali přerývaně, s množstvím hezitačních zvuků a nápadnou gestikulací a občas také překvapovali hosta (někdy i opakovaně) otázkou, která tematicky na nic z dosavadního rozhovoru nenavazovala. Nechceme tvrdit, že by moderátoři nesměli udělat v rozhovoru tematický skok – to bychom popřeli legitimní moderátorskou techniku –, avšak užijí-li tohoto postupu několikrát za sebou, může vzniknout dojem kouskovaného hovoru, což je v rozporu s ideálem plynulého dialogu (podotýkáme, že v jiných typech pořadu mohou platit jiná kritéria: např. ve zpravodajském interview je tematická rozkouskovanost dána zpravodajskou agendou, v politickém interview zas moderátoři usilují o to, aby měli témata rozhovoru neustále pod kontrolou). Pokládání otázek ovšem není jedinou komunikační aktivitou, kterou moderátoři zajišťují plynulost a přirozenost dialogu. Moderátoři uměli většinou své otázky také vhodně kontextualizovat, naznačovali nebo vysvětlovali, proč pokládají zrovna tuto otázku, byli schopni hostovu řeč shrnout vlastními slovy a navázat na toto shrnutí relevantní otázkou, dokázali krátkými vstupy ověřovat, zda hostu správně rozumějí atd. Neměli bychom podceňovat ani neverbální projevy, jako jsou výrazy tváře a směr pohledu. Všimli jsme si, že se jedna z moderátorek častěji dívala při formulování otázek na stůl do papírů, příp. na neurčité místo u stropu. Odhalovala tím „lešení“ připravených otázek a narušovala dojem samozřejmé komunikace tváří v tvář. Po jazykové stránce je pořad na velmi dobré úrovni. Moderátoři používají spisovnou češtinu, přičemž někteří ji ovládají s bravurou a zároveň s citem pro bohatství a variantnost češtiny, takže jsou např. schopni pohotově a funkčně včlenit do hovoru i nářeční prvky (např. výraz bastlit, vztahující se k životnímu světu hosta i moderátora: během toho vašeho vyprávění o těch rádiích, co jste si bastlil, jak se říká pěkně moravsky). I u těch nejlepších moderátorů jsme však zaregistrovali zjednodušenou výslovnost některých slov. Většinou se to týkalo výrazů, které nebyly na exponovaných místech ve větě ani nenesly hlavní sdělení (např. výrazy mysim, zvášť, dycky), takže to naštěstí nepůsobilo rušivě. Zaznamenali jsme v menší míře také obecněčeské zkracování koncových hlásek (např. psanym, zobrazovanym, tim) a severomoravskou asimilaci znělosti (např. otfírat, zatfrzují, utfářel) či vyslovování hláskové skupiny mě jako mje (např. umjeni). Výjimečně jsme zaslechli i hyperkorektní výslovnost u slov typu jsem, totiž s vysloveným počátečním j-, což někdy vedlo k posunu od standardního kdybyste k hyperkorektnímu kdyby jste (např. paní profesorko, četla jsem, že kdyby jste se). Celkově hodnotíme jazykovou úroveň pořadu Před půlnocí jako velmi dobrou. 4
Turbulence Specializovaný zpravodajský pořad Turbulence se začal vysílat 9. ledna 2011. Má délku dvacet pět minut a na obrazovce se objevuje vždy v neděli od půl šesté večer (na ČT24). Samotní tvůrci charakterizují nový pořad jako „magazín o počasí“. Skládá se z několika pravidelných rubrik, kterými provází dvojice moderátorů (buď Taťána Míková a Pavel Karas, nebo Alena Zárybnická a Michal Žák): po úvodním přehledu témat přichází Mozaika neboli pásmo krátkých čtených zpráv o událostech ve světě (o požárech v USA, povodních v Norsku, sesuvech půdy v Číně apod.), do rubriky Téma je zařazena delší reportáž (např. o ozonové díře, smogu, jarní přírodě, sluneční aktivitě atp.), vždy stručně uvedená moderátory ve studiu, následuje rozhovor s pozvaným hostem (většinou meteorologem nebo klimatologem, ale také např. lavinovým specialistou, polárníkem apod.), v rubrice Týden ve světě zhlédnou diváci zpravidla jednu až dvě zprávy ze světa včetně reportáže (např. o přívalových deštích v Kolumbii, červnovém sněhu na Islandu apod.), rubrika Na cestách přináší turistický portrét vybrané země s důrazem na charakteristiku klimatu, v rubrice Váš námět jsou pak prezentovány fotografické nebo audiovizuální materiály diváků pořadu. Pořad chce zajímavým způsobem informovat o aktuálních událostech, které souvisejí se změnami počasí, a také vzdělávat diváky o meteorologických jevech. Stylizace textů tomuto záměru v zásadě odpovídá: publicistický jazyk se tu kombinuje s odborným, terminologickým vyjadřováním. Mnohdy se odborná terminologie na příslušných místech vysvětluje (např. když odborník v reportáži použije slova mezi látky ... byly zařazeny i koncentrace suspendovaných částic frakce PM10, naváže reportérka vysvětlujícím textem: Suspendované částice PM10 – lidově řečeno polétavý prach. Jsou to miniaturní částečky prachu ne větší než deset mikrometrů...), jindy sehrají moderátoři mezi sebou malý vzdělávací dialog (Moderátor: Táňo, já myslím, že se sluší v této chvíli něco málo o tornádech prozradit. Moderátorka: Určitě. Tornádo je silně rotující vír se svislou nebo šikmou osou otáčení, který se vyskytuje pod spodní základnou konvektivních bouří. Během své existence se musí aspoň jednou dotknout zemského povrchu a navíc je potřeba, aby mělo dost síly něco na zemi poškodit...), někdy použijí moderátoři ve své řeči odborný termín bez vysvětlení (např. Anticyklonální počasí v zimě příliš pestrou oblohu nenabízí). Vysoký podíl odborné terminologie v pořadu (včetně latinského názvosloví oblaků) by mohlo při prvním setkání s pořadem zarazit. Ukazuje se však (a to jak v samotném pořadu, tak na internetové a
5
facebookové stránce pořadu), že si pořad oblíbilo speciální diváctvo, kterému není určitá míra odborného vyjadřování cizí (srov. např. odpověď diváka v telefonickém rozhovoru s moderátorem: před příchodem studené fronty jsem zpozoroval vyvíjející se cumulonimbus na východě od Plzně, na jeho vrcholku jsem si všimnul, že se objevila vlastně čepice, takový tak zvaný pileus...). Jazyková stránka pořadu je na velmi dobré úrovni. Moderátoři usilují o kultivované spisovné vyjadřování. Dodržují kupř. spisovné tvary množného čísla u neuter (a to i v rozhovorech, např. Zajímavá jsou i maxima...) a také tvary příčestí trpného (byli včas varováni). Jen občas „uvolní“ styl výrazem hovorovým či obecněčeským (např. míň, bysme, koukat). Většina jazykových projevů moderátorů a veškeré projevy reportérů jsou písemně koncipované a čtené, můžeme proto na ně přiložit přísná ortoepická měřítka. Výslovnost hlásek není u všech moderátorů vždy úplně čistá, výjimečně dochází k artikulačním lapsům (např. déšč místo déšť). Patrná je snaha dbát na správnou výslovnost artikulačně náročných výrazů meteorologie, hydrometeorologický aj., přesto jsme u těchto slov vícekrát zaregistrovali vynechávání slabik (např. meteologové, hydrometologického). Frázování a intonace byly většinou v pořádku. Celkově je jazyková úroveň pořadu Turbulence velmi dobrá.
Tah dámou Pořad Tah dámou začala ČT24 vysílat v lednu roku 2011, jednotlivé díly trvají necelou půlhodinu, premiérově jsou uváděny v sobotu večer ve 20:30 a opakovány v neděli odpoledne v 16:30. Stálými moderátorkami pořadu byly v sledovaném období Jolana Voldánová, Nora Fridrichová a Michala Hergetová. Kromě toho vystupují v každém pořadu dvě stálé spolukomentátorky a jeden zajímavý host. Hostem je většinou žena známá z veřejného života, tj. zpravidla z médií, ať už je to politička, ekonomka, režisérka, manažerka, sexuoložka, advokátka, sportovkyně, modelka apod. V každém pořadu jsou probírána čtyři témata, která nějak souvisejí s aktuálním děním uplynulého týdne, přičemž druhé z témat bývá často zobecněním či aspektem prvního tématu (je-li hostem politička a mluví-li se v první části o jejím vstupu do politiky a její politické kariéře, navazuje na to např. v druhé části pořadu téma kvót pro ženy v politice). Pořad je charakterizován jako pořad o ženském pohledu na veřejné dění a na otázku „proč jen ženy?“ odpovídá „proč ne“. Je ovšem třeba dodat, že v sledovaném
6
období byli hosty pořadu pětkrát také muži (dnes jsme udělaly výjimku, pozvaly jsme muže), z toho ve čtyřech případech politici. Pořad je vysílán redakcí zpravodajství, zároveň se na www stránkách dozvídáme, že jde o talk show. Je to ovšem talk show jiného druhu než zábavné popovídání si se zajímavými hosty pro pobavení publika. Většinou se v pořadu diskutuje o závažných politických a společenských tématech, jako je etika v politice, korupce, zastoupení žen ve veřejném životě, reformy sociální, zdravotnické, ekonomické, dopad reforem na handicapované, generační stereotypy, otázky kultury, sportu, rodiny, ochrany dětí apod. Všechny tři moderátorky pořadu dodržují ve svých projevech spisovnou normu češtiny, což je pro ně snazší tím spíše, že jejich úvodní vstupy jsou předem připravené a moderátorky mají většinou promyšleny i otázky, které budou v průběhu pořadu nastolovat. Odklony od spisovné normy jsou v jejich řeči ojedinělé (tady bysme se shodli na tom, vy, která pracujete s modelkama), a to u všech tří moderátorek, patřících ke zkušeným redaktorkám a moderátorkám ČT. Zatímco u těchto moderátorek jsou odklony od spisovné normy ojedinělé, řeč spolukomentátorek, jimiž jsou vždy dvě ženy – dámy veřejného života, ženy, které nejvíc rozbíjejí stereotypy (v sledovaném období Jiřina Šiklová, Adriana Krnáčová, Irena Obermannová, Jana Ciglerová, Iva Pazderková, Lenka Tréglová, Věra Nosková, Lenka Zlámalová, Hana Fifková, Vladimíra Dvořáková), bývá z hlediska spisovnosti a nespisovnosti dosti smíšená. Převažuje v ní sice tvarosloví spisovné (provedl jste velké sympatické gesto, občanka této země, jaké je postavení žen v arabském světě, deníky jsou naplněny muži, to je heslo, které si klade do vínku každá vláda, bude příští hlavou českého státu žena?, opět je to takové velmi nekonkrétní, jsme těmi správnými arbitry?, je to špatně vysvětlováno aj.), ale nacházíme tu i řadu nespisovných prvků (je to antidemokratický, takový triumfální vítězství, jestli děti jsou ochotný se postarat, v tý konkurenceschopnosti, kapitál lidskej a politickej, potřebovala bych nějakýho politickýho vůdce, jaký vošklivý ženy?, stejný spektrum aj.). Sklouzávání k obecné češtině je důsledkem toho, že spolukomentátorky zastávající občas opačné názory spolu vedou někdy i ostré diskuse (ženy nejsou lepší než muži – ale jsou jiný) a vyjadřují se expresivně (chlapi síťujou, chlapi si pomáhaj, my síťujeme blbě, doma u kafe). V takovém případě moderátorka usiluje o nestrannost, ale někdy vyjadřuje i své postoje (já se přiznám, že já jsem proti kvótám, my čtyři se rozhodně nedohodneme). V řeči žen z různých sfér veřejného života se občas vyskytují anglicismy (heads of mission, elections were free and fair, jump start, hard core otázky).
7
Pořad je zajímavý z hlediska probírání genderové problematiky, poskytuje některé zajímavé jazykové doklady (většina těch blogerů jsou blogerky); mezi hosty pořadu bylo několik žen, žijících jak doma, tak v zahraničí (Lucie Robinson, Sylvie Lauder, Eliška Hašková Kulič aj.), jejichž příjmení či jedno z příjmení představuje nějakou nepřechýlenou variantu. Pořad hodnotíme jako velmi dobrý, přinášející do ČT 24 nové pohledy na aktuální veřejné dění a prezentující názory osobností, z nichž některé se na televizní obrazovce vyskytují častěji (Vladimíra Dvořáková, Jiřina Šiklová), jiné vzácněji. Jejich mluvené projevy svědčí o aktuálních tendencích českého mediálního vyjadřování. Považujeme nicméně za důležité upozornit na poměrně velkou tvaroslovnou uvolněnost, zejména v polemických a expresivních pasážích pořadu.
Kulturama Kulturama je bezmála půlhodinový kulturní magazín vysílaný jednou týdně v sobotu od 12:32 na ČT24 (opakovaně je reprízován hned následující den). Na internetových stránkách České televize je charakterizován slovy: „Výběr toho nejlepšího a nejzajímavějšího z kulturního dění uplynulého týdne, ale i událostí, na které se nezaslouženě pozapomnělo, doplněný o podrobnější kritické pohledy, rozhovory a diskuse s hosty.“ V moderování pořadu, jenž bývá složen z reportáží a zejména rozhovorů s hosty, kteří jsou buď pozváni do studia, nebo jež moderátoři navštívili na místě kulturní akce, se střídají moderátorské dvojice Petr Fischer, Lucie Klímová a Petra Schubertová, Jiří Svoboda. Ani jednomu z moderátorů nečiní výrazné problémy, až na výjimky jako nebylo jednoduchý, jasnej danej scénář, užívat tvarů spisovné češtiny. Celkem bezproblémové užívání spisovné češtiny vyniká obzvláště ve zmíněných rozhovorech s hosty, kteří hojně užívají tvarů obecné češtiny. Horší už je to se syntaktickou výstavbou výpovědí; jistá syntaktická kostrbatost se pochopitelně objevuje zejména v nepřipravených výpovědích, moderátoři se pak občas vyjadřují až příliš krkolomně: všechno nejlepší do jejího jubilea, další obava, která padla v reportáži. Také výběr slov je někdy příliš mechanický, používají se různá módní a ošoupaná slova typu projekt (Sex Pistols jako komerční projekt), energie (nějakého umělce, uměleckého díla a zřejmě i „projektu“), geniální (tvůj výkon je naprosto geniální). Rovněž výslovnost není bez chyby; zejména někteří z moderátorů sem tam
8
artikulují poměrně lajdácky, občas až na hranici srozumitelnosti (předstabili sme vám, filarmonie, naštěvuje, jak třeba přepravujete ediční plán (míněno připravujete)). Moderátoři obvykle dokáží náležitě rytmizovat své promluvy, jen občas způsobuje nelogické členění problém s porozuměním, zejména v souvislosti s vlastními jmény: Depresivní děti // touží po penězích. V pořadu se objevuje nadmíra anglických slov; moderátoři, kteří patrně umějí dobře anglicky, soudě z rozhovorů se zahraničními hosty, je většinou vyslovují po česku, a to i v případě anglických názvů (skupin, uměleckých děl), v takových případech však není anglický název vždy zcela srozumitelný (diváci přitom mohou název, jméno rozpoznat jen z mluveného slova) a může působit až komicky, např. název hudebního alba [rejzink d flek] neměl být umělecky inovativní raising the fleck, ale skutečně obvyklé raising the flag ['reǺzǺŋ ðə flæDZ]. Týdeník je zcela nekritický, což se projevuje nejen neustálým přitakáváním zpovídaným hostům, ale i tím, nač se moderátoři ptají; některé z jejich dotazů jsou přitom na hranici triviality (když zpíváte v češtině, jak reagují v zahraničí – dotaz na zpěváka punkové skupiny Plexis, jemuž při zpěvu velmi obtížně rozumí i rodilý Čech; máš pro to nějakou škatulku?). Oceňujeme, že všichni moderátoři jsou dobře zasvěceni do kulturního dění a takřka vždy jsou dobře informováni a připraveni na rozhovory. Jejich mluvní projev je celkově na dobré úrovni a plně odpovídá standardům České televize.
Kamelot Kamelot je hodinový pořad vysílaný od 21. hod. v pondělí večer (v sledovaném období však nebyl vysílán každý týden) na sportovním kanálu ČT4. Diskutovány jsou v něm aktuální problémy týkající se českého fotbalu nebo hokeje. Diskutujícími jsou pozvaní odborníci či zainteresované osoby. V řízení a moderování diskuze se střídají podle toho, jakého sportu se diskuze týká, Jaromír Bosák (fotbal) a Robert Záruba (hokej). Tento nový pořad patří mezi ty, které umožňují divákům aktivně se diskuze zúčastnit, zde konkrétně mají diváci možnost položit jeden dotaz. Pravidla pro položení takového dotazu, která na začátku každého dílu moderátoři připomínají, jsou následující: žádné vulgarismy, žádné anonymy, skutečně dotazy, jeden dotaz na jednoho volajícího.
9
Oba moderátoři patří mezi nejzkušenější sportovní komentátory České televize, navíc oba jsou skutečně zasvěcenými odborníky ve sportu, na nějž se specializují, tj. ve fotbalu, respektive hokeji. Zkušenost a profesionalita obou moderátorů je patrná již z toho, že jejich projevy jsou živé, nenucené a bezprostřední, a přitom se moderátoři až na výjimky vyjadřují spisovnou češtinou. Oba jsou tak dobrým příkladem toho, že spisovná čeština se nutně nevylučuje s jistou uvolněností a neformálností, která je vlastní sportu, obzvláště patří-li mezi nejoblíbenější, nejlidovější. Jaromír Bosák, známý svým sklonem k neotřelým obrazným pojmenováním, přece jen působí o něco ležérněji než jeho kolega. Projevuje se to tím, že častěji sáhne po lidovějším obratu (nevěděli, která bije, žití nad poměry, co si budem’ povídat), v některých případech se cítil nucen své jadrnější obraty explicitně komentovat (nám visí na drátě člověk, teď to myslím obrazně), případně tu a tam použije obecněčeskou formu (všecko dobrý). Naproti tomu Robertu Zárubovi už slovo bordel, které použil jeden z jeho hostů, přišlo již nepatřičné pro daný pořad a daného mluvčího usměrňoval slovy opatrně s těmi slovy. Jaromír Bosák také v porovnání s Robertem Zárubou nedbaleji artikuluje a nebylo by od věci, kdyby se snažil vyslovovat o něco pečlivěji. Oba moderátoři dokážou velmi dobře řídit debatu, neměli by však zapomínat ohlídat, aby pozvaní hosté skutečně odpovídali na otázky diváků. Tak se například v jednom dílu telefonující divák zeptal, zda by děti do 15 let neměli mít povolen přístup na fotbalové stadiony jen v doprovodu dospělých. Pozvaný host na tento dotaz odpověděl, že divák od 15 let již vlastní občanský průkaz, a je tedy svéprávný, a nevidí proto důvod, proč by tito diváci museli na stadion chodit v doprovodu dospělých. Moderátor v daném případě bohužel neuhlídal to, aby odpovídající odpověděl na to, nač se tázající skutečně zeptal, ten se proto nedočkal odpovědi na svou otázku. Také nepovažujeme za nejšťastnější, když moderátor hned po položení dotazu nabízí svůj názor ještě před tím, než dotázaný odpoví, a předjímá tak jeho odpověď, jako se stalo právě v uvedeném příkladu, kdy moderátor po dotazu diváka konstatoval to se mi moc nezdá [že by mladší 15 let měli mít povolený vstup na stadion jen v přítomnosti dospělého]. Oba moderátory považujeme za kultivované mluvčí, kteří dokážou i debatu o sportu a jeho problémech moderovat kultivovaně a zároveň neupjatě. Bosákova záliba v neotřelých metaforách a pohrávání si se slovy se občas blíží hranici nepatřičného manýrismu, ale zatím ji nepřekračuje.
10
Pomáhejme si Pořad Pomáhejme si je určen dětem od 8 do 14 let, je vysílán ve středu odpoledne a trvá 15 minut. Pořad se věnuje nejrůzněji znevýhodněným dětem (např. dětem mentálně či tělesně postiženým) a způsobům, jak jim lze pomáhat. Moderátorem pořadu je herec Petr Vacek. Vše, co je v pořadu řečeno, simultánně tlumočí do znakového jazyka Jaroslav Švagr. V každém pořadu jsou zpravidla zpracovávána dvě témata; někdy je téma jen jedno, pak je nazíráno podrobněji. Moderátor Petr Vacek je průvodcem celého pořadu: na úvod se s diváky vítá, v jeho závěru se loučí, vede rozhovory s hosty, komentuje reportáže, které dokreslují probíraná témata. Jak bylo již řečeno, celý pořad je tlumočen do znakového jazyka, takže jej pohodlně mohou sledovat i neslyšící diváci; ovšem i ti slyšící se mohou něco ze znakového jazyka přiučit: v každém díle se např. opakuje moderátorův pozdrav ahoj kluci, ahoj holky. Jazykový (a nejen jazykový) projev Petra Vacka je celkově uvolněný, k divákům a hostům ve studiu vstřícný, empatický. P. Vacek přirozeně vede rozhovory se svými hosty, jimiž jsou často děti. Hosté mohou od moderátora očekávat podporu ve formě přikyvování, pohledu do očí, přitakávacího hm; pokud si hosté hned nevědí s odpovědí rady, moderátor jim s formulováním odpovědi pomůže, snaží se pozměnit otázku tak, aby se hostům odpovídalo snáze apod. Dětské hosty moderátor pravidelně oslovuje křestními jmény; pokud si s dospělými hosty moderátor tyká, pak je také oslovuje křestním jménem a oni jej pak symetricky oslovují Petře. Oslovování křestními jmény přispívá k celkově uvolněné a otevřené atmosféře pořadu, navíc dětským divákům, kteří mají nějaký problém (slovy moderátora: nějaké trápení), může připadat snazší svěřit se někomu, koho moderátor pojmenovává pouze křestním jménem (napište Magdě). V moderátorově projevu považujeme za problematické pouze dvě věci. První z nich je příliš časté užívání částice ty jo, pomocí níž moderátor zpravidla vyjadřuje své překvapení či obdiv. Její užití působí nepatřičně např. tehdy, když moderátor hostovi vyká (např. v rozhovoru se spisovatelkou A. Ježkovou: ty jo, to je ale úplně úžasný). Druhou problematickou oblastí je moderátorovo užívání obecné češtiny. Moderátor je schopen zcela přirozeně mluvit dlouhou dobu naprosto spisovně, je tedy otázka, proč tak často užívá tvarů obecněčeských. Užívání obecné češtiny může na diváky, kteří běžně v komunikaci obecnou češtinu nepoužívají, působit rušivě: někdy se stanou takový věci, prej jste vymysleli úžasnej projekt spolu, lidi přenášej nemoce, jak to pude, nevim, vono je to ňáký těžký, to co řikáš, je
11
strašně zajímavý a mnoho dalších příkladů. Někdy moderátor užívá češtinu obecnou, i když jeho host užívá češtinu spisovnou. Moderátor někdy na malém prostoru spisovnou a obecnou češtinu střídá: s těmi majáky, s těma houkačkama, uměl bych stejně krásné obrázky, jako uměj oni, jak je to možný, že najednou vojáci, kteří byli zvyklí válčit a já nevim něco bořit a dobývat ňáká území, najednou pomáhají, hasičské závody – to by bylo zajímavý téma. Moderátorovi je evidentně vlastní užívání češtiny spisovné i obecné, v tomto pořadu by však jistě bylo vhodné, kdyby dal přednost češtině spisovné. Doporučením pro moderátora je dále pokusit se ze svého projevu odstranit částici ty jo.
Studio Kamarád Studio Kamarád je pořad pro dětské diváky vysílaný každé nedělní dopoledne, trvá celkem 130 minut. Pořad je tvořen vstupy moderátorů a plyšových loutek a dále několika pohádkami či seriály pro děti. Naše analýza se zaměřuje na vstupy moderátorů a některých herců, kteří jsou skryti za plyšovými loutkami. (Do budoucna by si jazykovou analýzu jistě zasloužily i další části pořadu, např. česká verze australského seriálu Taylor má trable.) Nejprve se budeme věnovat jazykovému projevu Zuzany Skalníkové, která propůjčuje svůj hlas plyšové loutce jménem Muf. Až na nepatrné výjimky je její/jeho projev veden v obecné češtině. Z mnoha příkladů obecněčeských tvarů, které jsme zaznamenali, uveďme alespoň: žádný zdržovačky, no to bych se na to podival, jaký těstoviny, našel jsem totiž tyhle skvělý hodinky, ušiska máte vokousaný vod molů, už na sobě cejtíte ty májovodešťový zkrášlovací účinky, větší frajer než ňákej pirát, žádnej bourák, důležitý dopravní zásady, nesnášim smutný lidi a nemocný hafany, nový koště, to neustojej. Nedílnou součástí „Mufova“ jazykového projevu jsou dále výrazy expresivní, ve srovnání s ostatními mluvčími tohoto pořadu je jejich míra nejvyšší. Uveďme například: hlavně už padej, abyste mě takhle vošušňávali, nejvyšší čas se zdejchnout, kterej děsně chrápe, je dost natvrdlej, na tý zebře si musíš dávat majzla. Mezi výrazy expresivní můžeme zařadit i výrazy nekňubáci a zlobišárna, které užívá výhradně Muf a bez nichž si jeho projev snad ani nelze představit. Je možné, že užívání obecněčeských tvarů (spolu s užíváním expresivních výrazů) má být tím, co z Mufa dělá – ve Studiu Kamarád jedinou – zápornou postavu. Jak ale uvidíme dále, obecnou češtinu zdaleka neužívá jen Muf.
12
Přejděme k plyšovým loutkám Jů a Hele. S postavičkou jménem Hele je neodmyslitelně spjat hlas Oty Jiráka. Také v jeho projevu jsme zaznamenali řadu obecněčeských tvarů: co kdybychom zejtra koupili nový akvárium, a jakej má problém, tomu se říká, na vlastní plyšový uši, myslim, že nemůže bejt daleko, palouk jako vymetenej, ňáký správný úbory, nejde vo chuť, malej a smutnej. Plyšová postava Hele se na obrazovce prakticky vždy vyskytuje v dialogu s Jů, tedy s postavou, kterou hlasově ztvárňuje Jiří Lábus. Ten je vzorem mluvčího užívajícího češtinu zcela spisovnou, místy až knižní (namátkou: já též, milé podvodní kolego, rodiny, kde to mají vyřešené), takže dialog Jů a Hele občas působí poněkud nesymetricky. Ota Jirák, coby Hele, dále užívá stylizovanou výslovnost, užívá jinou barvu hlasu než v civilním projevu, což bohužel někdy činí jeho mluvu hůře srozumitelnou: v takto stylizované výslovnosti jsou citelně postiženy sykavky. Dalšími plyšovými postavičkami jsou Tryskomyšák (Filip Cíl) a Tryskomyš (Lucie Pernetová). S Filipem Cílem se jako diváci Studia Kamarád můžeme setkávat jednak v roli Huga Ventila ve vstupech s dopravní tematikou, jednak právě jako s „hlasem“ Tryskomyšáka. Rovněž pro tohoto mluvčího je typické užívání obecné češtiny: ty slova jsou takový, no to nevim, před tim jsem byl takovej takovej bezproužkovej, každej správnej chodec, to je jednoduchý, panáčky pravýho pirátskýho rumu, to je takový místo, s nějakejma vajíčkama, seš slepá jak netopejr; někdy dochází k míšení češtiny spisovné a obecné: já chci bejt oblíbený, zaznamenali jsme i kontaminaci vazeb: že si vymejšlí, až se z něj práší. Zvláštní pozornost věnujme slovu sejra, které projev Tryskomyšáka doprovází neustále. Někdy je jeho užití případné a působí nápaditě, totiž v dialozích s Tryskomyší, pokud ta užívá spisovného tvaru sýr, pak je opozice sejra – sýr užito pro dosažení komického efektu. Domníváme se však, že někdy je tento výraz užíván zbytečně často na malém prostoru (sem ti řikal, že potřebuju jen tři věci: sejra, sejra a sejra). Vyloženě nevhodně – s ohledem na dětský pořad – pak působí ve spojení: jó sejra, to žeru. Přejděme k jazykovému projevu Lucie Pernetové, která propůjčuje svůj hlas Tryskomyši. Rovněž tato mluvčí se nevyhýbá obecněčeským tvarům: tak to mně teda to balení na prázdniny zabralo o něco málo dýl, duhový kuličky pro štěstí, ty ztracený zebří pruhy, že tys je ukrad, milej zlatej Ventile, kokosový mlíčko, novej kámoš, ty seš pěknej kousek, podobnejma kočičárnama. Poměrně často se však u této mluvčí setkáváme s češtinou spisovnou (zřejmě nejvýrazněji v jejích vstupech uvádějících krátké animované filmy). Pro Tryskomyš je dále typické mluvení se smíchem, výskání a hihňání, které její projev spolehlivě odlišuje od ostatních a k dané plyšové postavičce se hodí. Občas se u této mluvčí setkáváme s nadměrným užíváním deminutiv: pokoukáníčko, hudbička, filmeček. 13
Pro moderátory Kláru Sedláčkovou-Oltovou a Martina Písaříka je přirozené užívání češtiny spisovné, zvláště u prvně jmenované navíc nezřídka pozorujeme mimořádně pečlivou výslovnost (např. výslovnost dvou zřetelně oddělených m na hranici slov ve spojení: myslím Muf nebo umístění rázu: o 'inspektorovi). Oba působí velmi příjemně, kultivovaně, v rozhovorech s dětskými hosty projevují značnou míru empatie. (Ke zvážení dáváme zdánlivou drobnost: Možná by bylo dobré věnovat i pozornost nápisům na tričku moderátora. Je nutné, aby na něm byl například obří nápis Florida 08?) Za jazykově nápadité považujeme titulky, které uvádějí jednotlivé pohádky či díly seriálu, např. Horká stopa láká Fouska, ten hned další případ louská, Hop do dávných dob, Z čeho Spejbl zhub? Z hub!, Pár špekáčků ve hledáčku, Ránem s Jonatánem a mnoho jiných. Pro všechny mluvčí Studia Kamarád bez výjimky platí, že mluví v přiměřeném tempu a dostatečně srozumitelně, s přiměřenou intonací a frázováním, správně umisťují slovní přízvuk (i na slabičnou předložku). Protože se jedná o texty do značné míry připravené, v případě hlasů plyšových loutek o texty pravděpodobně čtené, nedochází prakticky k žádným vybočením z větné vazby. Projev všech zúčastněných dobře zapadá do celkové podoby pořadu, jsou uvolnění, dobře naladění, své projevy doprovázejí – v přiměřené míře – smíchem či úsměvy. Obecně doporučujeme zvážit míru užívání obecné češtiny jednotlivých mluvčích, neboť pořad sledují i děti, které v běžné komunikaci s obecnou češtinou do styku nepřicházejí.
14
