ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 1. POLOLETÍ 2008 Světla Čmejrková – Martin Havlík – Eva Havlová – Petr Kaderka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. I v tomto období jsme se zaměřili na zpravodajské a publicistické pořady a pokračujeme také ve sledování pořadů určených mládeži. K analýze jsme tentokrát vybrali pořady Události, Branky, body, vteřiny, Události v kultuře, Události, komentáře, Ekonomika ČT24, Před půlnocí, Historický magazín, Pětka v Pomeranči, Sabotáž.
Události K pořadu Události se vracíme po dvou letech (viz Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006). Jsme rádi, že hlavní zpravodajská relace České televize si stále drží svůj vysoký standard a že jazykové projevy moderátorů i redaktorů lze souhrnně označit za kultivované. Moderátoři ve studiu se tradičně vyznačují výborně zvládnutou technikou mluveného projevu: dobře artikulují, mají přiměřené mluvní tempo a zpravidla také dobře frázují a intonují. Pouze několikrát jsme zaznamenali intonační pochybení, nejčastěji se jednalo o ukončující klesavou intonaci (klesnutí hlasem) před vztažnou větou uvozenou zájmenem který/-á/-é. Co se týče výslovnosti, zaznamenali jsme jedinou diskutabilní věc: výslovnost vlastního jména Afghánistán/Afganistan s hláskou [-h-], tj. jako [afghánistán], považujeme za hyperkorektní, a tudíž i zbytečnou, a to vzhledem k existující pravopisné dubletě bez h. Po
1
stránce textové jsou studiové pasáže stylizovány srozumitelně a jasně. Rádi bychom upozornili jen na to, že tvar nominativu množného čísla podstatných jmen mužského rodu vzoru ‚předseda‘ zakončený na -i (kriminalisti, fotbalisti, aktivisti) je mnohými stále považován za stylově nižší variantu. Jazyk reportáží je rovněž na velmi dobré úrovni. Zvuková realizace ale stále nedosahuje artikulační čistoty a intonační jistoty projevů moderátorů. Je ale třeba ocenit zpravidla dobré frázování (např. vhodné umisťování pauz před jádro sdělení, jež usnadňuje divákovi orientaci v informační struktuře sdělení). Reportáže jsou celkově dobře stylizovány, jen ojediněle jsme zaregistrovali formulaci, která byla na první poslech málo přehledná (Práce na jednom ze šesti zákonů právě na tom o převodu nemocnic stojí.). Takto stylizovaná věta brání rychlému porozumění; divák se ve struktuře věty nemusí hned zorientovat, obzvláště vezmeme-li v úvahu poměrně svižné tempo čtených zpráv. Můžeme jen zopakovat, že stylizace textů určených pro vnímání sluchem by měla být co nejjednodušší. Živé vstupy jsou patrně nejnáročnější částí zpravodajské práce. Reportéři musí být schopni podat srozumitelné sdělení za ztížených terénních podmínek. Většinou se jim daří mluvit plynule, zřetelně a jasně. Kladně hodnotíme, že při tom neupouštějí od spisovného projevu. Někteří redaktoři tíhnou v živých vstupech k poněkud rychlejšímu mluvnímu tempu, což nemusí všem divákům vyhovovat. Zaznamenali jsme používání jednoho žurnalistického klišé, totiž označování těch politiků, kteří se otevřeně odchylují od většinového stranického proudu či názoru, za ‚rebely‘ (s jednou z rebelujících poslankyň). Takové pojmenování je jednak přehnané (názorový nesouhlas nemusí ještě znamenat rebelii), jednak se takovým používáním vyprazdňuje původní význam slova, což může mít nepříjemné důsledky pro zpravodajskou práci – ztěžuje se tím výběr pojmenování pro skutečné rebely a skutečné rebelie.
Branky, body, vteřiny Branky, body, vteřiny jsou ústředním zpravodajským pořadem České televize, který přináší zprávy ze světa sportu. Pořad připravuje samostatná sportovní redakce a je také vysílán jako samostatný pořad od 19.45 ve všední dny a v 19.40 v neděli. BBV nejsou součástí Událostí. Od nich jsou odděleny Předpovědí počasí, čímž je podtržena jejich nezávislost. Moderátoři BBV se však musejí vypořádávat se stejnými úskalími svého projevu
2
jako moderátoři Událostí (i jiných pořadů). Vzhledem k tomu, že čtou zprávy z čtecího zařízení, spočívají tato úskalí především ve zvukové rovině jejich projevů, v tom, jak oživují psaný text; konkrétně ve výslovnosti a v prozódii. Moderátoři musí náležitě artikulovat, aby jejich výslovnost byla srozumitelná, a dodržovat zásady ortoepie. Prozódie by neměla znít nepřirozeně, afektovaně; frázování textu by mělo být poplatno obsahovému a syntaktickému členění psané předlohy. Vydělení světa sportu ze světa „vážných“ událostí by mohlo moderátory svádět k nedbalejší a uvolněnější výslovnosti a k dramatizovanějšímu přednesu. Žádný z moderátorů BBV se touto cestou naštěstí nenechal svést. Pečlivou artikulací docilují srozumitelné výslovnosti. Až na výjimky se jejich projev drží v mezích vyhrazených ortoepií češtiny. Při čtení textu dokáží náležitě frázovat, spád jejich řeči není dramatizovaně ukvapený, ani znuděně uloudaný. Moderátoři se nesnaží vyvolávat sportovní novinky jako cirkusoví vyvolávači dožadující se pozornosti. Všem třem se navíc daří vnášet do svého projevu vlastní osobnost: Stanislav Bartůšek neodkládá před vstupem do studia svou sportovní zapálenost, věčně usměvavý Vojtěch Bernatský dobrou náladu a elegantní Barbora Černošková svou grácii. Moderátoři se tak vhodně doplňují a vytvářejí dobrý tým. BBV i díky nim nepostrádají rys osobitosti. Hlasy moderátorů BBV nezní neživě, strojově ani nevhodně afektovaně. Jazyková úroveň sportovních redaktorů, která je k slyšení v reportážích ze sportovních akcí, kolísá. Reportéři nedbají tolik o zvukovou stránku svého projevu jako výše uvedení moderátoři. Ale ani v jednom případě výrazně nepřekračují meze vyžadované kultivovanosti. Většinou také užívají spisovnou češtinu a jen výjimečně použijí prvky nespisovné češtiny. Bylo by možno více psát o specifickém lexiku sportovního zpravodajství, ustálených až klišovitých výrazech a obratech, které nedbají významových a logických vztahů ve výpovědích, jako je např. oblíbená věta a když netrefil branku, skončil zápas bezbrankovou remízou. Slovem paradoxně bývá zase s obrovskou libovůlí označována každá trochu nečekaná situace, okolnost, aniž by se v ní skrýval jakýkoli paradox. Těmito a podobnými nešvary je však prostoupeno veškeré sportovní novinářství v Česku. A do značné míry si na ně většina zájemců o sport zvykla (byť někteří se skřípěním zubů) a vnímá je jako charakteristickou libůstku, výstřednost. Pokud by se jí sportovní novináři zřekli, nestýskalo by se nám po ní.
3
Události v kultuře Také zprávy z oblasti kultury jsme rozebírali a hodnotili již před dvěma lety (viz Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006). Tehdy byly Události v kultuře tříminutový pořad, který v programu navazoval na Události a sestával z krátkých zpráv a reportáží. Dnes je to bezmála půlhodinový pořad, v němž se kromě zpráv a reportáží objevují i rozhovory s hosty ve studiu a ukázky z koncertů, divadelních představení apod. (někdy i v přímém přenosu). Diváci mohou pořad sledovat ve všední dny od půl desáté večer na ČT24. Události v kultuře jsou pořad zpravodajský, jehož hlavním cílem je informovat diváky o chystaných či právě probíhajících kulturních akcích (festivalech, výstavách aj.), o vydaných knihách či hudebních albech, o připravovaných filmech, dokumentárních cyklech atd., a také o domácí kulturní politice. Informační hodnota pořadu je zvyšována zařazením audiovizuálních ukázek z diskutovaných děl, událostí aj., a především díky rozhovorům s hosty. Jednotlivé části pořadu (studiové promluvy, reportáže, rozhovory) se vyznačují specifickými komunikačními rysy, jež je třeba při hodnocení jazykového ztvárnění pořadu vzít v úvahu. Úvodní studiové pasáže jsou většinou na dobré jazykové úrovni. Nepříjemně nás však překvapilo, že i v těchto částech pořadu se objevila (v ojedinělých případech) nedbalá artikulace, nevhodné frázování, protahování hlásek (kterou představila::), hezitační zvuky a nespisovné tvary slov (např. tvar číslovky dvoum, zvýrazněný navíc větným důrazem). U předem připravených textů jsou tyto nedostatky zarážející. Reportáže mají velice dobrou jazykovou úroveň. Jsou zpravidla přehledně stylizovány a dobře zvukově realizovány. Zaznamenali jsme pouze občasnou absenci pauz mezi syntaktickými celky, tj. bezpauzové navazování vět, což znesnadňuje divákům orientaci v promluvě. Rádi bychom také upozornili na jednu drobnost, která je však pro kulturní zpravodajství důležitá – na výslovnost cizích jmen. Zdá se, že redaktorům činí potíže určení správné délky samohlásek v německých jménech: např. příjmení berlínského kreslíře Heinricha Zilleho vyslovila moderátorka správně s krátkou samohláskou ([hajnricha cileho]), v následné reportáži se však důsledně objevovala samohláska dlouhá ([pro cíleho], [táta cíle], [dívat se dnes na cíleho práci]); podobně chybně bylo vysloveno jméno dramatika Wernera Schwaba s krátkým vokálem ([vernera švaba]) místo náležitého dlouhého vokálu ([vernera švába]). Domníváme se, že na chyby ve výslovnosti jmen jsou diváci citliví a že by z televizní
4
obrazovky měla zaznívat vždy správná výslovnostní podoba (samozřejmě s ohledem na hláskové možnosti češtiny); televize totiž v těchto případech funguje jako mluvní vzor. Na čtenou zprávu či reportáž navazuje rozhovor s hostem ve studiu (s umělcem, organizátorem akce, laureátem ceny apod.). Moderátoři kladou svým hostům nejen otázky týkající se konkrétní události, ale také se ptají na jejich názory, čímž divákům zprostředkovávají něco z osobnosti hostů. Ve většině případů dokáží skloubit předem připravené otázky s vývojem rozhovoru a navazovat svými otázkami plynule na to, co již host řekl. Zpravidla jsou také na rozhovor dobře připraveni a jsou schopni nabyté znalosti v rozhovoru uplatnit (na tom programu jsem zahlídla opravdu některé zajímavé kusy, například mši svatou podle dominikánských rukopisů z třináctého století nalezených v Krakově). Zejména mladší moderátorky bývají schopny vyjadřovat se naznačeným kultivovaným způsobem. Potíže jim někdy činí intonační realizace vět. Jazykový projev starších moderátorů je bohužel nastaven na nižší úroveň. Častěji se v něm vyskytuje nevhodné frázování, nepatřičné protahování a/nebo krácení hlásek (děkuju za navštěvu:: a:: za rozhovo::r), hezitační zvuky, nespisovné výrazy (menovalo, dvouma slovama, s tim: vodchodem vašim, takovej klukovskej, že jo, já mysim, ňákej jinej ředitel, ty seš, todle). Horší je také úroveň artikulace, v ojedinělých případech (u jednotlivých slov) je až na hranici srozumitelnosti. Diskutabilním místem však není jen samotný mluvní projev, ale také s ním korespondující styl vedení rozhovoru. Je uvolněnější a osobnější, v extrémních případech opouští žánr zpravodajského rozhovoru a přibližuje se žánru kavárenského popovídání (Zlatá Praha existuje to to je to zní strašně čtyřicet pět let to je prostě:: strašlivý věk pro festival). Nezřídka se pak stává, že moderátor odbíhá od tématu, nedokončuje věty, myšlenky apod. Dojem žánrového posunu se stupňuje, když si moderátor s hostem tyká. Domníváme se, že tykání je pro diváky zpravodajského pořadu přijatelné, pokud je z rozhovoru zřejmé, že se oba dotyční už dlouho znají, přátelí se a tykání je pro ně přirozený komunikační modus. V Událostech v kultuře se však stává, že si moderátor s hostem tyká, i když to pro oba není tak úplně samozřejmé. Divák je pak svědkem přepínání mezi vykáním a tykáním (jaká je Vaše nebo jaká je Tvoje funkce), příp. toho, jak se problém volby mezi tykáním a vykáním vyjednává přímo na místě (Moderátor: Takže si vykáme. – Host: Vyříkali jsme si tykání, ale ty jsi začal vykat). Souhrnně můžeme říct, že jazyková úroveň Událostí v kultuře je značně rozkolísaná. Někdy má standardní úroveň srovnatelnou s Událostmi (u studiových pasáží a reportáží) a s Událostmi, komentáři nebo Ekonomikou ČT24 (u rozhovorů), někdy je jazyková úroveň tohoto pořadu překvapivě nízká. 5
Události, komentáře K pořadu Události, komentáře se vracíme po dvou letech (viz Analýzu a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006). Od té doby se změnil čas vysílání, nyní je pořad vysílán od 22.30 na ČT2, a také se pozměnilo složení moderátorů. Nově příchozí Martin Veselovský však není žádným nováčkem na naší mediální scéně. Všichni tři současní moderátoři jsou tedy velmi zkušení. O kultivovanosti jejich projevů stále platí, co jsme napsali dříve. S jistotou používají spisovnou češtinu. Všichni tři také srozumitelně vyslovují a náležitě frázují. Tempo řeči je občas snad příliš překotné. Rychlejší spád řeči zřejmě souvisí s naléhavostí tónu řeči. Naléhavost investigativního novináře je nejméně patrná v projevech Martina Veselovského. Jeho řeč zní ze všech tří moderátorů nejméně napjatě, až uvolněně. Na druhou stranu zaznívají v jeho projevech, zejména při kladení dotazů, hezitační zvuky. Ty mohou spolu s jistou uvolněností být některými diváky vnímány jako poklesnutí úrovně jazykového projevu. Naléhavost realizovaná prozódií koření ve způsobu, jakým se moderátoři ujímají svého hlavního úkolu: vést interview. Právě v tom, jak je vedou, stále nacházíme nejproblematičtější stránku jejich projevu. Moderátoři mohou svou roli pojímat buď jako oponenturu: stávají se pak oponenty, jejichž úkolem je dotazovaného dostat do úzkých (jak bezděčně přiznal jeden z moderátorů); nebo se mohou snažit svými otázkami získat zajímavé informace a zprostředkovat tak divákům nová poznání. Zjednodušeně řečeno, mohou působit jako vyšetřovatelé či zkoušející, nebo jako zvědaví, poznáníchtiví tazatelé. Většinou působí dojmem vyšetřovatele, který se snaží z dotazovaných dostat přiznání, resp. vytáhnout z nich něco, co by si zpovídaní rádi nechali pro sebe. Tento způsob vedení rozhovoru nejspíše souvisí se zájmem a potřebou moderátorů získat z dotazovaných jednoznačné a zpravodajsky využitelné odpovědi. Takové odpovědi však často nejsou možné, případně není na položenou otázkou možná žádná smysluplná odpověď (Moderátor: Dá se od Bushe očekávat nějaké překvapení? – Host: (…) samozřejmě předvídat překvapení je protimluv v samé podstatě, překvapení musí být překvapující). Podoba dotazů má často formu zjišťovacích otázek, nezřídka v negativní podobě (není to…? nebudete…?). Není výjimečné, že je předem zřejmé, jak host na otázku nemůže odpovědět; např. není už to [mediální prohlášení spolustraníka] taková demagogie? Na
6
takovou otázku nemůže žádný politik se zdravým rozumem odpovědět ano, máte pravdu, členové naší strany občas podléhají demagogii. Cílem těchto dotazů tedy není získat přímé odpovědi, ale jsou používány jako prostředek, jímž má být dotázaný zahnán do kouta, neboť je mu předkládáno něco, s čím nemůže souhlasit či co musí odmítnout. Tento způsob dotazování funguje, je-li uplatněn při zpovídání politiků ostřílených z mnoha televizních či rozhlasových debat. Když jsou tímto způsobem zpovídáni rozliční odborníci, docházívá v rozhovoru k zádrhelům: dotazovaní korigují otázku, poukazují na nemožnost jednoznačné odpovědi, kterou moderátor po nich tvrdošíjně vyžaduje sérií následných otázek, případně vůbec změní směr rozhovoru. Bylo by proto vhodné, kdyby moderátoři dokázali měnit svůj způsob vedení interview podle toho, koho zpovídají a nač se ptají. Ze tří moderátorů Událostí, komentářů se toto nejúspěšněji daří Martinu Veselovskému, který dokáže zahnat dotázaného do úzkých, ale také zvládá klást zvídavé otázky a působit dojmem člověka, který se chce něco dozvědět. Celkově považujeme jazykovou úroveň všech tří moderátorů za velmi dobrou.
Ekonomika ČT24 Ekonomika ČT24 je hlavním ekonomickým zpravodajským pořadem České televize, který je vysílán každý všední den od 20.00 na zpravodajském kanálu ČT24. Pořad trvá půl hodiny a bývá sestaven z několika tematických bloků, krátkého přehledu zpráv, předtočeného rozhovoru. Jednotlivé tematické bloky mívají trojdílnou strukturu: studiová zpráva, kterou moderátorky čtou ze čtecího zařízení, reportáž, rozhovor s pozvaným hostem. V moderování tohoto pořadu se střídají redaktorky ekonomické redakce ČT. Ty by měly zvládat dobře animovat psaný text a také vést rozhovory s hosty. Celkově můžeme konstatovat, že obě základní dovednosti zvládají všechny moderátorky velmi dobře. Pečlivě artikulují, náležitě a vhodně frázují a intonují. I spád jejich řeči bývá přiměřený. Rozdíly mezi jednotlivými redaktorkami spočívají v určité míře suverenity a jistoty, s níž promlouvají. Ty méně zkušené artikulují s patrným úsilím, které může působit až nepřirozeně, a spád jejich řeči je občas překotný. To může nepříjemně rušit zejména při předčítání krátkých zpráv v přehledovém bloku. Moderátorky pak působí dojmem, že čtení zpráv chtějí mít úspěšně (bez přeřeknutí) co nejrychleji za sebou. Neměly by však zapomínat, že překotným spádem
7
řeči a nedostatečnou intonační modulací znesnadňují posluchačům vnímání zpráv. Pro posluchače je snesitelnější jedno, dvě přeřeknutí než nezadržitelný úprk řeči. I při vedení rozhovoru jsou všechny redaktorky schopny bez viditelného úsilí používat spisovnou češtinu. Zvuková stránka jejich promluv zůstává také na velmi vysoké úrovni. Zpovídané hosty nevyslýchají, nechávají je dokončit odpovědi, netlačí je do (jednoznačných) odpovědi, ani je nepronásledují sérií následných otázek; usilují o získání zajímavých informací. Za vhodné považujeme také to, že předtočené rozhovory jsou uváděny i s dotazy redaktorky, že z nich tedy nejsou vystříhány jen odpovědi hostů. Jazyková úroveň uváděných reportáží je celkově také na velmi dobré úrovni. Redaktoři a redaktorky se drží spisovné češtiny a zvuková stránka jejich projevů není rušivá. U všech promluv, které jsou v uvedeném pořadu k slyšení v různých kontextech, převládá věcný tón. Zaměření na věcnost bylo jistě usnadněno tematickým vymezením. Na druhou stranu ekonomika je natolik těsně spjata s politikou a různými kauzami, že by bylo snadné podlehnout touze po dramatickém vyznění. S povděkem konstatujeme, že se tak nestalo a pořad Ekonomika ČT24 je tak možno považovat za příkladně věcné zpravodajství s velmi vysokou úrovní jazykových projevů redaktorů a redaktorek.
Před půlnocí Pořad trvající přibližně 25 minut je vysílán denně od pondělí do pátku a je tematicky značně různorodý. Ve studiu je přítomen jeden moderátor nebo moderátorka a vedou rozhovor většinou s jedním, řidčeji dvěma nebo i třemi hosty. Rozhovor moderují zkušení moderátoři České televize, jako je Barbora Kroužková nebo Zuzana Burešová, které diváci znají i z jiných pořadů, moderátoři specializovaní na tento pořad, jako je Tomáš Procházka nebo Miroslav Škraňka, publicisté Alexandr Mitrofanov nebo Martin Komárek a mnozí další. Smyslem pořadu je seznámit veřejnost s aktuálními otázkami domácího veřejného života, včetně politického, informovat o kulturních událostech, vysvětlit výsledky vědy, často lékařské, probrat tabuizovaná témata, představit zajímavé osobnosti – vědce, literáty, sportovce, politiky, podnikatele, informovat o aktivitách, které se týkají různých vrstev a generací společnosti (dětské školky, zájmové projekty, domy pro seniory apod.), informovat o situaci v zahraničí (Afrika, Latinská Amerika, Čína, Tibet aj.).
8
Při takové rozmanitosti hostů i moderátorských osobností a při takové pestrosti témat není snadné hodnotit pořad jako celek. Lze však říct, že se moderátorům zpravidla daří vést rozhovor zajímavě, udržet pozornost diváků i v pozdní noční době, neslevit při tom z informační hodnoty rozhovoru a nesklouznout do laciných postupů podbízivé zábavnosti. Mnozí moderátoři a moderátorky si vypracovali v tomto pořadu osobitý styl, který osciluje mezi formálností a neformálností, odstupem a přátelskou spontánností. Moderátoři hostům v naprosté většině případů vykají, jen velmi zřídka se uchylují k tykání (např. v rozhovoru Martina Komárka s Jaroslavem Duškem se tykání vysvětluje společným studiem na FF UK). Někdy bývá pořad uvozen vstupním slovem, v němž moderátor přednese shrnující informaci o tématu a teprve pak představí svého hosta, jindy pořad začíná přivítáním hosta. Moderátory lze hodnotit podle toho, jak dokáží zkombinovat kladení předem připravených otázek s nasloucháním hostovým odpovědím a jak jsou schopni formulovat následné otázky adekvátně tomu, co host na předchozí otázku odpověděl. Není to v žádném případě snadné, neboť mezi hosty jsou odborníci na nejrůznější témata, a moderátor má často možnost seznámit se s danou problematikou jen rámcově. Je jisté, že má předem připravené otázky, které postupně klade, a někdy se stává, že ke skutečnému dialogu ze strany moderátora ani nedojde, pokud svému hostu neporozumí do té míry, aby byl schopen navázat na to, co host sděluje. Stává se to však jen výjimečně, hovoří-li se např. o nějakém vědeckém, filozofickém či etickém tématu. Opačná situace nastává, je-li odborníkem na téma, o němž host hovoří, rovněž moderátor. Platí to např. o pořadech moderovaných Alexandrem Mitrofanovem, který v rozhovorech vedených s politiky a političkami vychází ze svého rozhledu politického komentátora a je svým hostům více než rovnocenným partnerem: formuluje své otázky naprosto přesně, zasvěceně a podnětně a vede s hosty natolik přirozený dialog, že chvílemi zdánlivě vystupuje ze své moderátorské role a formuluje i své vlastní postoje (např. s odůvodněním, že funguje jako advocatus diaboli, jehož úkolem je provokovat hosta protikladným tvrzením). Podobně je tomu v pořadech moderovaných Martinem Komárkem i některými dalšími osobnostmi. Moderátoři mají rozdílné mluvní návyky, jsou mezi nimi školení mluvčí, jimž lze po stránce výslovnostní, tvaroslovné i syntaktické málo co vytknout, ale i tehdy, nemá-li moderátor či moderátorka zcela bezchybnou výslovnost a plynulost projevu, je to zase obvykle vyváženo pozoruhodným intelektem. V pořadu slyšíme z úst moderátorů a moderátorek spisovnou češtinu, jen několikrát jsme zaznamenali ojedinělé vybočení ze spisovné normy, dané zpravidla emocionálním zaujetím (děkuju Ti za báječnej rozhovor).
9
Historický magazín Historický magazín je diskusní analytický pořad, vysílaný na kanálu ČT24 s týdenní periodicitou (stopáž 25 minut, premiéra vždy v sobotu v 21 hodin). Je věnován historickým osobnostem a událostem, které jsou probírány nejen v dobových, ale i aktuálních souvislostech; výběr osobností a událostí je zpravidla motivován jejich výročím. Ambicí pořadu je zlepšit znalost české i světové historie, zbavit ji mýtů, ať již je zplodila školní výuka či umělecká tvorba. Tematický záběr pořadu je široký a pestrý. Z tematické skladby prvního pololetí 2008 uveďme některé osobnosti: Zikmund Lucemburský, Jiří z Poděbrad, Jan Amos Komenský, maršál Radecký, Eduard Štorch, Konrad Henlein, J. V. Stalin, Pol Pot, Karel Marx, Henry Kissinger aj. Z událostí připomeňme Libeňský mír z roku 1608, konec třicetileté války roku 1648, revoluční rok 1848 v Čechách, bitvu u Stalingradu, u Sokolova, ale také Katyň či československou měnovou reformu z roku 1953. Vedle toho zde byla prezentována témata jako např. Českoslovenští legionáři versus bolševici, 80. let brněnského výstaviště, ženy v uniformách nebo pořad věnovaný Juriji Gagarinovi a počátkům kosmonautiky. Tematické pestrosti pořadu odpovídá výběr moderátorů. Historický magazín moderují střídavě historička Marie Koldinská, která své demytizační snahy uplatňuje i v knižní publicistice (Falza a podvody české historie, Nakladatelství AKROPOLIS, Praha 2001), vojenský historik Eduard Stehlík, který moderuje pořady věnované výročí bitev a vojenských operací, překladatel a publicista František Novotný a novinář Petr Brod. Kromě moderátora v pořadu vystupují vždy dva hosté, vedle historiků to bývají i odborníci z jiných oborů, publicisté, případně přímí účastníci historických událostí. Východiskem pořadu předcházejícím setkání hostů ve studiu bývá nějaké literární či filmové dílo, v němž je daná událost či osobnost zobrazena a od níž se diskuse odvíjí. Nejčastěji je to ukázka z historického filmu, např. z filmových děl Otakara Vávry. Jindy obstarává vstup do diskuse dobový filmový týdeník, jako tomu bylo např. v pořadu o měnové reformě, případně dobové dokumentární záběry provázené komentářem moderátora, jako např. v pořadu Zlatá éra kosmonautiky či Fenomén jménem Beatles. Poté moderátor uvede diskusi krátkým, předem připraveným monologickým medailonkem osobnosti či shrnutím události, v němž seznámí diváky s důvodem, proč bylo dané téma zvoleno. Základní model diskusního pořadu předpokládá specializaci hostů a dělbu rolí mezi nimi. Hosté jsou vybíráni tak, aby se svými obory vzájemně doplňovali, a ve většině pořadů 10
Historického magazínu na sebe hosté spíše jen souhlasně navazují, aniž by se dostávali do sporu či dokonce konfliktu. Zřetelně rozdělené úlohy hostů byly evidentní např. v pořadu o kosmonautice, v němž se publicista Karel Pacner zaměřoval na obecnou charakteristiku Gagarinova letu a počátků kosmonautiky, zatímco Antonín Vítek, pracovník AV ČR, se věnoval technickým aspektům kosmických letů. Historický magazín se neomezuje jen na diskusi u stolu, v průběhu pořadu v předtočených vstupech dostávají slovo i jiné osoby než hosté ve studiu (např. v pořadu o Karlu Marxovi), výjimečně je diskuse oživena přenesením mimo studio. Tak např. v zmíněné Zlaté éře kosmonautiky se část rozhovoru odehrává v leteckém muzeu ve Kbelích u návratného modulu, s nímž přistál československý kosmonaut Vladimír Remek. Mluvený projev moderátorky a tří moderátorů, kteří se v jednotlivých dílech pořadu střídají, je na vysoké úrovni. Zcela samozřejmě dodržují všichni spisovnou tvaroslovnou normu a zpravidla i normu syntaktickou. Platí to zvláště o monologických pasážích na začátku a v závěru pořadu, které jsou předem promyšlené a připravené (a zřejmě sledované na čtecím zařízení, tedy v podstatě čtené). Bývají koncízně, někdy poměrně náročně a nápaditě, ale vždy srozumitelně formulovány, občas s využitím knižního stylu (v nečekanými zvraty protkaném životě – o generálu Syrovém; Jules Verne, neboť o něm je řeč, jim uhranul natolik…), jindy s využitím stylu publicističtějšího (propagandistická ikona minulého režimu – o Karlu Marxovi), někdy snad až příliš zjevně usilujícího o atraktivní uchopení tématu v úvodu pořadu (různé verze Gagarinovy nehody, legendy kolem Gagarinovy smrti aj.). Občas může zřejmá snaha o aktualizaci historických zkušeností působit násilně a jevit se jako ahistorický zkrat (např. otázka, zda byl Jiří z Poděbrad při královské volbě lepší vyjednavač než Václav Klaus při volbě prezidentské). Všichni moderátoři vedou rozhovor s odborníky erudovaně a s přehledem, ocenění si zaslouží fakt, že i když jsou moderátoři často sami odborníky na dané téma historické či vojenské, vkládají své znalosti jen do svých otázek a nechávají hovořit hosty (otázky moderátorů ovšem bývají formulovány s využitím vlastních zkušeností, např. já jsem v té souvislosti slyšel vzpomínku apod.). Vstupy moderátorů do diskuse spočívají především v udílení slova, kladení otázek a hodnocení odpovědí vedoucích k následným otázkám (Vy jste teď zmínil zajímavou věc). Moderátoři hostům ve studiu vykají, pokud moderátor František Novotný v jednom pořadu hostům výjimečně tyká, své chování komentuje (nebudeme předstírat, že se neznáme, a snad nám diváci prominou, že si budeme tykat). Závěrečné slovo moderátora je shrnutím aspektů diskutovaného tématu a nese zpravidla opět znaky poučeného moderátorova přístupu. Moderátorské výkony, přestože se přidržují 11
spisovné normy (všimli jsme si jen někdy zbytečného užívání ukazovacích zájmen, např. ten jeho snímek, v návaznosti na tu ukázku, vycpávkových slůvek jako vlastně), nepůsobí strojeně. Výslovnost Františka Novotného, Petra Broda i Eduarda Stehlíka je perfektní, zatímco u Františka Novotného pozorujeme úzkou výslovnost vokálů moravského typu, Marie Koldinská má vokály mírně pražsky otevřené. Vzhledem k tomu, že nejen moderátorka a moderátoři předvádějí takřka bezchybné mluvní výkony, ale velmi dobré projevy mají i pozvaní hosté, patří Historický magazín k těm nejlepším pořadům, které Česká televize nabízí, bohužel jen na kanálu ČT24.
Pětka v Pomeranči Pětka v Pomeranči je 55minutový pořad o životním stylu mladých lidí. Ve sledovaném období byl v premiéře vysílán v sobotu ve 12 hodin na ČT2 a reprízován ve středu v noci na ČT1. Pořad je strukturován jako pestrá směsice různých příspěvků. V první části bývá uváděn rozhovor moderátora Martina Zellera s hostem či hosty. Obvykle se neodehrává ve studiu, ale v prostředí, které je pro hosta či téma rozhovoru příznačné (rozhovor s vedoucím přenosového vozu v novém zvukovém voze ČT, rozhovor se skialpinisty v exteriéru na horách atp.). Druhá část pořadu je věnována rozhovoru se členy vybrané hudební skupiny. Tento rozhovor bývá natáčen ve studiu. Oba tyto hlavní rozhovory jsou přerušovány jednak předtočenými reportážemi, které nijak nesouvisejí s tématem rozhovoru, do něhož jsou vloženy, a tvoří samostatný uzavřený celek (např. do rozhovoru se členy ruského státního kozáckého tanečního souboru byla vložena reportáž o alternativním divadelním festivalu), jednak hudebními klipy, neboť součástí pořadu je i hitparáda. Klipů je během každého pořadu odvysíláno deset, zabírají tedy poměrně velkou plochu. Témata reportáží vycházejí ze zájmů cílové skupiny pořadu – jsou jimi adrenalinové sporty, móda, hudba, alternativní kultura apod. Moderátorem a tváří pořadu je hudebník Martin Zeller; má průvodní slovo a vede také všechny rozhovory. Určuje tedy i jazykovou podobu pořadu a bohužel musíme konstatovat, že ta není právě vzorem kultivovanosti. Už v dřívějších analýzách jsme zmínili skutečnost, že moderátoři pořadů pro mládež stojí před obtížným úkolem, který je dán rozvrstvením současné češtiny: užívat obecnou (běžně mluvenou), či spisovnou (hovorovou) češtinu? Pro
12
mnohé mladé diváky je přirozeným kódem běžné komunikace obecná čeština a spisovný jazyk je pro ně spojen s institucionálním, oficiálním užitím. M. Zeller zvolil za základ svého projevu obecnou češtinu. Její používání bychom v tomto typu pořadu považovali v některých případech za přijatelné, např. v bezprostředních rozhovorech s hudebníky, kde by spisovný jazyk mohl působit násilně, nicméně v jiných promluvách, např. když se moderátor obrací na diváky, by hovorová (spisovná) čeština byla vhodnější. Moderátor užívá substandardní tvarosloví, slovní zásobu i frazeologii (nevim, jak to máte vy, ale u nás v Brdech je pořád děsná kláda; když sem si zvyknul na ten vizuál; pro dnešek docela slušnej set-up). Za nevhodné považujeme časté užívání výplňkových slov (ta::kže, teda, jako, jakoby, fakt jako...: sice máme jako hory; co se tam stane v tý vejšce jakoby?). Po fonetické stránce považujeme za nutné upozornit na často ledabylou výslovnost s polykáním hlásek, která místy vede až k nesrozumitelnosti projevu. Už dříve jsme konstatovali, že takováto výslovnost je problematická, zejména pokud mluvčí užívá méně obvyklá slova (byť sám je může považovat za všeobecně známá) či při uvádění názvů skupin a hudebních skladeb. Za zaznamenáníhodné považujeme i to, jak se s důsledným užíváním obecné češtiny ze strany moderátora vyrovnávají jeho hosté. Někteří zcela samozřejmě přejímají jeho způsob vyjadřování, u jiných je patrné jisté kolísání mezi standardním územ, který pravděpodobně považují za vhodný pro televizní vysílání, a obecnou češtinou, a najdou se i tací, kteří víceméně zůstávají u spisovné (hovorové) podoby jazyka. Otázkou ale je, jak se mají v této situaci chovat profesionální televizní mluvčí, jsou-li v roli hosta pořadu, jak se to stalo např. A. Zárybnické. Ta během rozhovoru přešla od spisovné podoby jazyka do obecné češtiny, zejména v oblasti tvarosloví a frazeologie (meteorologie je vo datech; máme to za ty naše blbý řeči). Druhou mluvčí, kterou můžeme během pořadu slyšet, je Monika Vrchotová, která čte komentáře k reportážím a uvádí novinky v hitparádě. V jejím případě nejde o primárně mluvený projev, ale o čtený psaný text. Užívá hovorovou podobu češtiny, v níž se objevují slangové prvky (dýfko – DVD; živák – záznam živého vystoupení; kavr – cover verze), které jsou v daném kontextu přijatelné. Po zvukové stránce je její projev velmi dobrý (výslovnost, dynamika, členění promluv), a tak je dobře srozumitelný. I když je jasné, že se v jejím případě jedná o jiný typ promluv než u Martina Zellera, považujeme její jazykový projev za výrazně kultivovanější a pro veřejnoprávní médium vhodnější.
13
Sabotáž Autoři tento pořad definují jako antilifestylový magazín pro mladé. Pořad připravuje ostravská redakce, ve sledovaném období byl vysílán v sobotu ve 13 hodin na ČT2 (premiéra) a ve středu v noci na ČT1 (repríza). Stopáž je 25 minut. Celý pořad je koncipován jako hra. Protagonisté – Profesor, agenti Tobi a Vladimír a palubní počítač Sáša (který má podobu ženského obličeje promlouvajícího z obrazovky počítače) – nevystupují sami za sebe, ale jako postavy, mají přidělené role. (Obdobným způsobem je moderován i pořad pro děti Kouzelná školka, který jsme analyzovali ve 2. pololetí 2006.) Skutečná jména vystupujících nezjistíme dokonce ani z titulků. Každé vydání pořadu má své téma, které určuje postava Profesora. Tobi a Vladimír se snaží splnit zadaný úkol, pomáhá jim počítač. Téma je zpracováno z různých pohledů, a tak se pořad dále člení na kratší úseky, které mají nejrůznější podobu – anketa, hraná scénka, reportáž, rozhovor. Součástí pořadu jsou i hudební klipy (spíše jejich části), které autoři vybírají nikoliv podle žánru, ale tak, aby text písně nebo vizuální podoba klipu nějakým způsobem souvisely s hlavním tématem pořadu. Charakteristickým rysem Sabotáže je stylizace, což samozřejmě ovlivňuje i její jazykovou podobu. Už samotné názvy jednotlivých rubrik dokládají, že hra (i hra s jazykem) je autorům vlastní; a tak v návaznosti na titul je místo ankety anketáž, místo rozhovoru debatáž, kontakt „agentů“ s počítačem je označen jako kompjúteráž, dále třeba témáž, závěráž atd. Jazykové hrátky a odkazy na jiné kontexty jsou v tomto pořadu časté (Bill Gates s námi a zlé pryč; Jak to uděláte, je mi í a kvé [v pořadu o testech inteligence]). Stejně jako se liší úlohy jednotlivých postav, liší se i užívaný jazyk. Profesor užívá jazyk spisovný, místy až hyperkorektní, s velmi výraznou dikcí (např. vy jste s výrazně vysloveným j na začátku slova). V jeho řeči najdeme řadu ustálených frází, které se pravidelně opakují v každém vydání pořadu (úvodní a závěrečná pasáž). Naopak agenti i Sáša mluví jazykem neformálním. Stejně jako u jiných pořadů pro mládež i zde autoři řeší otázku, zda používat spisovnou, či běžně mluvenou češtinu. V tomto ohledu mají průvodci jistou výhodu, neboť severomoravská podoba běžně mluvené češtiny je po morfologické stránce poměrně blízká spisovnému jazyku. Mluvčí proto užívají spisovné tvary zcela přirozeně. Přesto jsme některé nespisovné morfémy zaslechli (v konkurenci s ostatníma zeměma; to je zbytečný), rozhodně ale nepřevládají. Za problematičtější lze označit stránku zvukovou, kdy jsme opakovaně zaznamenali nedbalou artikulaci s polykáním hlásek (např. čovek místo
14
člověk) a příliš rychlé tempo řeči, které znesnadňuje porozumění (zejména v reportážích, které jsou natáčeny v reálném prostředí). Neortoepická spodoba znělosti (to zme) a úzká výslovnost vokálů jsou také jevy, které u moravských mluvčích zaznamenáváme opakovaně. Na závěr můžeme konstatovat, že přes uvedené výhrady považujeme daný pořad po jazykové stránce za celkově přijatelný, doporučujeme věnovat větší pozornost zvukové stránce projevu mluvčích.
15
