ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 1. POLOLETÍ 2012 Světla Čmejrková – Martin Havlík – Lucie Jílková – Petr Kaderka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. Tentokrát jsme analyzovali následující pořady: Události, Reportéři ČT, Z metropole, Horizont ČT24, 168, Hyde park, Kabaret z maringotky, Planeta YÓ.
Události Hlavní zpravodajská relace České televize se vysílá od dubna 2012 z nového studia, s novými moderátory a v nové délce. I když se ve sledovaném období, tj. v prvním pololetí 2012, vysílala jak ve staré, tak nové podobě, zaměříme se v této zprávě pouze na nové Události, a to především na květnové a červnové vysílání, kdy už byla forma pořadu víceméně ustálená a moderátoři relativně zvyklí na práci v novém prostředí. V této zprávě nebudeme hodnotit koncepci nových Událostí ani jejich dramaturgii, ale pouze jazykovou složku pořadu. Všichni moderátoři nových Událostí, tj. Marcela Augustová, Aneta Savarová, Jolana Voldánová a Jakub Železný, mají kultivovaný jazykový projev. Zřetelně vyslovují, mluví v přiměřeném tempu, náležitě frázují a intonují a vhodně zdůrazňují klíčová slova sdělení (např. i umístěním krátké pauzy před zdůrazněné slovo). Chtěli bychom především vyzdvihnout práci nových moderátorů, Anety Savarové a Jakuba Železného, kteří suverénně ovládají svůj hlasový projev. U zkušených moderátorek Událostí Marcely Augustové a Jolany Voldánové jsme na kvalitní jazykový projev již zvyklí, proto nás poněkud překvapilo, že projev Jolany Voldánové trpí (ve srovnání s ostatními) zvýšeným výskytem hezitačních zvuků (např. A
v Událostech teď ee živě první místopředseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek, ee dobrý večer, e s výsledkem analýzy Ústavu státu a práva musíte být e logicky spokojen. Byla ovšem hotová ee řekněme během několika dnů. Řekněte upřímně: Má sloužit k ovlivnění poslanců ještě před hlasováním o vydání ee Vlasty Parkanové?). Kromě toho jsme v její řeči zaznamenali drobné, snad neuvědomované samohláskové zvuky způsobené nejspíš nevhodnou výslovností závěrových souhlásek na konci slova (t, k, p aj.): např. slovo soud vyslovila jako [soutə], podobně [devětə], [pakə] aj. Důležitou roli v nových Událostech hrají živé vstupy. Reportéři a reportérky je zvládají na velmi dobré úrovni, s minimálním množstvím přeřeknutí či hezitačních zvuků. Prokazují schopnost srozumitelně a jednoduše podat vysvětlující informaci. Zejména Hana Scharffová podává své výborně stylizované texty s úsměvem a lehkostí a dodává tak svému projevu i určitý esprit. U některých reportérů je patrné přílišné soustředění, formulují s větší námahou, opravují se apod. Ojediněle jsme zaznamenali obecněčeské zkracování hlásek (např. nikdy se netajil tim...). V reportážích se reportéři a reportérky pokoušejí zvolnit tempo a zvýšit tak srozumitelnost svých textů. Ne všem se to však daří. Také artikulačně nejsou někdy úplně precizní: např. při výslovnosti dlouhých samohlásek není délka dostatečná, takže někdy vznikají zbytečné obtíže při vnímání obsahu: např. ve větě ...aby nový, jim vybraný ministr... způsobuje krátký tvar jim místo náležitého jím zbytečnou dvojznačnost, s kterou se musejí diváci vyrovnávat. Dodejme, že např. moderátorka Aneta Savarová vyslovuje dlouhé samohlásky příkladně. Sejdou-li se na hranicích slov samohlásky, např. mandátového a imunitního, mají moderátoři spíše tendenci ke splývavé výslovnosti, jako by – v uvedeném příkladu – šlo o „trojhlásku“ oai (mandátovéhoaimunitního). Naproti tomu jsme zaznamenali, že moderátoři ve studiu, jmenovitě Jolana Voldánová, vyslovila toto sousloví náležitě s rázem. Někteří reportéři namlouvají své texty s příliš plochou až monotónní melodií. Stylová stránka zpráv je obecně na dobré úrovni. Jen ojediněle jsme si všimli nevhodné stylizace, která činila text nesrozumitelným. Uvedeme jako příklad začátek jedné reportáže: Nezaměnitelný vzpínající se hřebec ve znaku. Poslední Kaplického realizovaná stavba dostala podobu automobilové legendy – kapoty vozu Ferrari. S jeho zakladatelem, závodníkem a konstruktérem Enzem Ferrarim [klesnutí hlasu, pauza] ho spojovala vášeň pro vysokou rychlost a moderní technologie. Necháme nyní stranou nevhodné frázování a nevhodnou intonaci (klesnutí hlasu uprostřed promluvy) i to, zda je případné hovořit o kapotě vozu (části celku) jako o automobilové legendě (celku). K nesrozumitelnosti vede použití zájmen s nejasnou referencí (výše zdůrazněno tučně). Po větě s referenčně nejasnými zájmeny
bezprostředně následuje promluva Elišky Kaplické: On chtěl povýšit vlastně kus automobilu na kus umění a to se povedlo... Vzhledem k tomu, že referenčně nejasné už bylo předchozí ho, přetrvává problém s referencí i zde. Celkově hodnotíme jazykovou stránku pořadu jako velmi dobrou.
Reportéři ČT Bezmála čtyřicetiminutový pořad patří k tomu nejlepšímu, co Česká televize v oblasti publicistiky nabízí. Dokládá to mj. řada cen, které pořad a jeho reportéři získali na nejrůznějších filmových a novinářských soutěžích (srov. přehled ocenění na internetových stránkách pořadu). Hlavní osobností relace je její dramaturg a reportér Marek Wollner. Ten pořadem v roli moderátora také provází, tj. uvádí stručně jednotlivé reportáže (zpravidla jsou v jednom dílu tři reportáže), vítá diváky na začátku pořadu a loučí se s nimi na konci. Všechny tyto komunikační úkoly zvládá Marek Wollner na dobré úrovni. Jeho jazykový projev působí uměřeně, seriózně a zároveň dostatečně živě. Je relativně dobře frázovaný i intonovaný, má přiměřené mluvní tempo i relativně dobrou artikulaci. V textech jsou vhodně zdůrazňována klíčová slova, aniž by se přitom sklouzávalo do manýry „investigativní prozódie“, při níž se (nepatřičně) vyslovuje s důrazem (téměř) každé slovo. Jen výjimečně v nich můžeme zaslechnout jevy, které by byly z hlediska ortoepie považovány za substandardní, např. neortoepickou znělostní asimilaci [potfrdit] místo ortoepického [potvrdit]. Tyto drobné a řídké neortoepické jevy však nijak nesnižují srozumitelnost projevu ani celkový dobrý dojem, který z něho máme. O to víc překvapí, že hlas Marka Wollnera v úvodním stručném přehledu témat (na pozadí znělky) někdy obsahuje jeden prozodický nedostatek, který snižuje srozumitelnost a znesnadňuje vnímání textu. Máme na mysli ploché melodické ztvárnění čteného textu, které nesignalizuje, zda je určitá výpověď již u konce, anebo ještě pokračuje, zda je míněna jako oznámení, anebo jako otázka. Jasné ukončovací melodie, ať už klesavé nebo stoupavé, by úvodnímu tematickému přehledu určitě prospěly. Jazyková úroveň reportáží je celkově rovněž velmi dobrá. Hlas reportéra či reportérky se v reportážích objevuje v několika typech promluv: ve čteném autorském textu, v úryvcích z rozhovorů s respondenty (v situacích tváří v tvář nebo v telefonických rozhovorech) a někdy i v monologických promluvách na kameru. Ve čtených autorských pasážích se reportéři i reportérky vyjadřují spisovnou češtinou. Jejich projev je relativně dobře frázován i intonován.
Jen občas jsme zaslechli chybnou výslovnost některé hlásky; zejména u vlastních jmen by měla být artikulace kvůli srozumitelnosti precizní (zaznamenali jsme např. na jednom místě reportáže výslovnost [litvínovec] místo [litvínovic]). V úryvcích z rozhovorů je patrná snaha reportérů vyjadřovat se kultivovaně a spisovně. Jejich projev přirozeně obsahuje také řadu jevů typických pro mluvený projev: nadužívání ukazovacích zájmen ten, ta, to před substantivy, „neučesaný“ slovosled, dloužení hlásek na konci promluvového úseku, občasné hezitační zvuky. Tyto jevy však nepůsobí nijak rušivě. Oceňujeme, že i ve větách, kde se vyskytují, je důraz kladen především na přesné vyjadřování (např. ve větě Takže teď přicházíme ee na pole:, které vlastně bylo směněno ee za ten stavební pozemek je náležitě použit pasivní tvar bylo směněno, který přesně označuje stav věcí, na rozdíl od alternativního, v tomto kontextu substandardního adjektivního tvaru bylo směněné/-ý, který by stav věcí spíše zamlžoval). Po stylistické stránce je pořad na dobré úrovni. Vyznačuje se referujícím stylem, při němž je hlavní důraz kladen na vysvětlování podstaty věci a hledání souvislostí. Reportéři referují jednak o věci samé, jednak o otázkách, které si ve snaze proniknout k podstatě kauzy, sporu atd. kladli. Považujeme za dobré, že se snaží o co nejjednodušší formulace a že přitom „dialogicky“ vtahují diváky do výkladu (např. A jak se mu to vlastně podařilo? Kupodivu úplně jednoduše. Základem bylo mít dobré přátele. Ty Petr Smetka měl. A pak už jenom zašel k notáři a u notáře napsal, že firmě svého přítele dluží peníze. Nevadilo přitom, že mu nic nedluží.). Reportéři také vhodně používají (obsahově) zdůrazňující a (formálně) členicí prostředky, které usnadňují divákům zorientovat se ve výkladu mnohdy komplikovaných souvislostí (např. V této skutečnosti je zásadní rozdíl, který ještě rozebereme.). Upozorňují také na to, že se některé kauze věnovali už dříve: uvádějí úryvky ze starších reportáží a referují příp. i o tom, jaký dopad na aktéry kauz nebo na úřady jejich reportáže měly. Toto neustálé reflektování vlastní práce je příkladné a zaslouží si ocenit. Stylisticky problematické pasáže jsme objevili v úvodních přehledech témat. Potřeba prezentovat na malé ploše spor, o který ve sledované kauze jde, někdy vede k nadmíru zhuštěnému a neprůhlednému vyjadřování. Jako příklad může posloužit následující shrnutí tématu (uvádíme v úplnosti): Jak anonymní dopis přivedl státního zástupce na stopu utajeného španělského hotelu [pauza] zakladatele H-Systému Petra Smetky [pauza] a jak se mu ho podařilo prodat vyšetřovatelům přímo před nosem. Pro recipienta vnímajícího text sluchem je obtížné zorientovat se v řadě nominálních výrazů (utajeného španělského hotelu zakladatele H-Systému Petra Smetky), takže není jasné, jestli po první pauze nezačíná nová věta (srov. výše naše poznámky o nedokonalém prozodickém signalizování ukončenosti
v úvodních přehledech zpráv). Teprve až tvar Smetky na konci této řady dovoluje zpětně interpretovat celý výraz jako genitivní, tj. rozhodnout, že se jedná o genitivní pokračování předchozí věty a nikoli – například – o akuzativní začátek nové věty. Tuto interpretační práci však vykonává divák v době, kdy už se musí soustředit na další větu. V té se objeví dvě zájmena s nejasnou referencí: mu a ho. K čemu se tato zájmena vztahují: k dopisu nebo hotelu, ke Smetkovi nebo státnímu zástupci? Budou diváci schopni to v danou chvíli rozhodnout? Celkově hodnotíme jazykovou stránku pořadu jako velmi dobrou. Z metropole Tento zpravodajský pořad je na internetových stránkách ČT charakterizován těmito slovy: „Reportážní týdeník věnovaný hlavnímu městu. Praha v komunální problematice, ale také jako kulturní fenomén. Praha jako architektonický unikát, ale také milionové velkoměsto. Vše o dění v metropoli – služby, informace, doprava, pozvánky, postřehy, kritika i chvála.“ Stopáž pořadu je 26 minut a je vysílán v sobotu v poledne postupně na ČT24 a ČT1. Vedle Petra Sojky, který je průvodcem pořadu i autorem mnoha reportáží, se na pořadu významně podílí Luděk Jíra, a to zejména svými reportážemi, v případě potřeby se také objevuje v roli průvodce pořadu. V pořadu se ovšem objevují i reportáže dalších redaktorů a redaktorek, jež obvykle vytvářejí reportáže zejména pro Události, nejčastěji to v sledovaném období byli Karel Rožánek, Jitka Szászová, Iva Němcová, Richard Samko a další. Pořad je sestaven ze sledu reportáží z hlavního města, průvodcovské slovo je omezeno na úvodní a závěrečné promluvy celého pořadu, případně úvodní slova k jednotlivým reportážím. V pořadu tak nejsou k slyšení žádné nepřipravené projevy. Mluvní projevy jsou navíc nejen připraveny, ale jak je to u reportáží obvyklé, z podstatné části načteny, jedná se tedy v zásadě o ozvučené psané texty. Úskalí těchto projevů spočívá zejména v kompozici, lexikálním výběru a zvukové realizaci psaného textu. Dodržování spisovné podoby češtiny je v reportážích pravidlem. Reportéři ovšem, jak je v současném zpravodajství ČT obvyklé, dávají v mnoha případech přednost hovorovější podobě některých výrazů: zpátky, taky, fašisti, komunisti, dokonce i lidi. Někteří diváci přitom tyto podoby považují za pokleslé, ba i nespisovné. Ne vždy užití hovorovějších variant může být proto diváky vnímáno jako pozitivní a vstřícný krok, který přispívá k živosti projevu. Reportáže bývají velmi dobře vystavěné, diváci jsou informováni v logicky se rozvíjejících textech, a mohou proto bez obtíží sledovat zprostředkované dění. Rovněž při
výběru slov autoři reportáží obvykle vybírají s rozmyslem a citem a volí vhodné a výstižné výrazy. Bezmyšlenkovité užívání různých klišé a módních slov typu paradoxní, kteréžto slovo si čeští novináři v posledních letech velmi oblíbili, je také omezeno na přijatelnou míru. Na druhou stranu pečlivá volba náležitých výrazů textům může jen prospět. U zvukové realizace textu si všimneme jen dvou hlavních autorů, Petra Sojky a Luďka Jíry. Oba mluvčí promlouvají srozumitelně a k jejich výslovnosti nemáme větších námitek. Výrazněji se od sebe liší jen v tempu a rytmu. Luděk Jíra mluví rychleji (rychlejší tempo je přitom i náchylnější k méně pečlivé výslovnosti) a rytmizuje, jak je pro češtinu obvyklé. Petr Sojka promlouvá pomaleji, pro jeho přednes je pak typické nápadné zdůrazňovaní přízvučných slabik, jeho projev je tím výrazně rytmizován. Tato rytmizace je žurnalistickým zlozvykem, nejspíše daným potřebou zdůrazňovat aktuálnost, ba senzačnost, či významnost a zajímavost toho, o čem je reportováno. Příliš dramatický projev ovšem může na některé diváky působit rušivě, jelikož na sebe strhává pozornost a narušuje tak koncentraci diváků, resp. posluchačů. Horizont ČT24 Horizont ČT24 je týdeník zahraniční redakce zpravodajství ČT, který je vysílán v neděli od 20:00 na ČT24, jeho stopáž je 52 minut. Pořad je sestaven z reportáží o aktuálním, důležitém či zajímavém dění v zahraničí. Diváci se nadto dozvídají mnoho zajímavého, pozoruhodného či důležitého o dění v zahraničí, jež často není zachyceno jinými médii, neboť se nejedná o tzv. horké zprávy. Součástí každého dílu je i analytický náhled Zdeňka Velíška na dění v Evropě. Pořadem střídavě provázejí redaktoři Tomáš Šponar a Hana Scharffová. Oba reportéři v roli moderátorů důsledně užívají spisovnou češtinu. Promlouvají srozumitelně a v přiměřeném tempu. Zároveň není jejich projev afektovaný, rytmizace a intonace odpovídají neutrálním formálním veřejným projevům. Jejich promluvy jsou tak nejen kultivované, ale i přiměřené, nestrhávající na sebe pozornost. Diváci tak mohou samozřejmě a bez problémů sledovat, co je jim sdělováno. Reportáže mívají běžně stopáž tří a více minut, redaktoři tedy mají dost času představit událost, o níž informují. Reportáže jsou většinou velmi dobře sestaveny. Někdy se projevuje snaha o zdynamičtění reportáže dialogizováním, kdy je např. slovesná část přísudku nahrazena sekvencí otázka – odpověď, z běžné věty se pak stává sekvence dvou nevětných výpovědí: A jejich význam? Požehnání pro milované osoby, které nemohou být spolu.
Reportéři a reportérky ovšem o daných událostech informují věcně a zasvěceně, nikoli emotivně, v reportážích nechybí ani vhodný analytický vhled do představovaných skutečností. Na minimum jsou přitom omezeny prostředky žurnalistického přehánění (např. když reportér mluvil o tom, že kostel je naplněn k prasknutí, na doprovodných záběrech přitom byly k vidění jen obsazené lavice, mezi nimiž a kolem nichž ani nikdo nepostával) i různá novinářská klišé, jako je módní a často nesmyslné užívání slova paradox, resp. paradoxní. Reportéři ve svých reportážích také promlouvají zásadně spisovnou češtinou. Nadto v případech, kdy existuje několik spisovných gramatických forem, užívají stylově vyšší varianty, např. lidé, islamisté apod. Jejich výslovnost je obvykle na velmi dobré úrovni. Rovněž tempo, rytmus i intonace jejich projevů jsou přiměřené a odpovídající neutrálním veřejným promluvám. Celkově se jedná o vynikající a příkladný pořad.
168 Zpravodajský pořad 168 vysílá ČT1 každou neděli večer po několik let. Představuje události týdne (odtud počet hodin 168) očima zpravodajství České televize. Donedávna byla jedinou moderátorkou pořadu Nora Fridrichová, která vtiskla pořadu vyhraněnou podobu. Projev moderátorky hodnotíme jako energický, razantní, upoutávající rázností mluveného slova a důraznou intonací, která přitom zůstává vzdálena nepříjemně chytlavé bulvárnosti. Temperamentnost projevu Nory Fridrichové je předznamenána úvodní znělkou s obrazem přicházející moderátorky, poté následuje výčet tří až čtyř témat, o nichž bude v pořadu řeč. Způsob, jímž jsou hlavní mediální témata uplynulého týdne ohlašována, je stručný a úderný: témata jsou formulována buď jmennými frázemi, po nichž následuje nějaká upřesňující formulace (Titanic po sto letech; Nadité obálky Víta Bárty; Arktický mráz pro bezdomovce; Exekuce – bič na dlužníky; Kauza vlčích dětí – pojmenovala ji tak média; 18 výměn za 17 měsíců – kde se šéfové střídají jako ponožky) nebo tázacími větami (Kteří exekutoři jsou ostudou své profese?; Musíme kvůli autorským právům obětovat svobodu internetu?; Jak může sportovní prádlo ovlivnit výkon šampiona nebo šampionky?; Jak se zapsat do historie za peníze daňových poplatníků?). Tyto formulace mají působit výrazně a dramaticky a díky expresivitě dané lexikálně i skladebně tak také působí. Po úvodních formulacích moderátorka rozvíjí jednotlivá témata opět stručným, hutným, často obrazným způsobem nebo způsobem využívajícím ustálená rčení (V policejní síti uvíznou velké ryby; Mantra obchodníků je jednoduchá; Kdo bude mít navrch?), případně tato rčení aktualizujícím (Když se dva perou,
třetí vydělává; Já na mámu, máma na mě). Poté moderátorka uvádí jednotlivé reportáže, předtočené rozhovory s politiky, s aktéry událostí apod. Od poloviny dubna 2012 po odchodu Nory Fridrichové na mateřskou dovolenou je moderátorkou pořadu Zuzana Tvarůžková, která přejala styl předchozí moderátorky a zřejmě hlavní tvůrkyně pořadu 168. Zachována zůstala kompozice pořadu, způsob rozvádění hlavních témat týdne i uvádění předtočených reportáží. Mluvený projev Zuzany Tvarůžkové vykazuje analogické stylové rysy jako projev Nory Fridrichové, je jen o trochu méně razantní. Splňuje všechny nároky na inteligentně vedený způsob moderování, je dostatečně zřetelný a poutavý. Rovněž projevy redaktorů a reportérů jsou důrazné, zřetelné, dobře přednesené. Jen výjimečně proniká do reportáží zbytečná, rádoby komická ilustrativnost: např. reportáž o nástupu Tomáše Töpfera na místo ředitele Vinohradského divadla uvádí reportér v převleku za četníka ze seriálu Četnické humoresky, v němž hrál Tomáš Töpfer postavu strážmistra; teatrální výjev je doprovázen výrokem, který vystihuje inscenační program nového divadelního ředitele a který je zároveň aluzí k zmíněnému seriálu: Tomáš Töpfer po něm [= vinohradském divákovi] vyhlásil pátračku. Naproti tomu výroky tvořící rubriku Malostranské korekce, která je pravidelnou součástí každého pořadu, okořeňují pořad autentickými citacemi poslanců parlamentu i jiných politiků, kterým se v uplynulém týdnu podařil nějaký vtipný, absurdní či jinak humorný výrok. Pokud nehodnotíme řeč politiků a jiných osob vystupujících v reportážích a rozhovorech a hodnotíme řeč moderátorů a redaktorů uvádějících reportáže, lze konstatovat, že pořad má velmi dobrou jazykovou úroveň.
Samozřejmostí mluveného projevu obou
moderátorek (které mají své texty předem připravené a v zásadě je čtou), ale i ostatních redaktorů a reportérů je – při uvolněném lexikálním a idiomatickém slovníku a expresívní intonaci – důsledné dodržovaní spisovné normy hláskoslovné i tvaroslovné. Lze si přát, aby expresivita a dramatičnost dosahovaná lexikálně i skladebně nepřevážila nad věcným hodnocením událostí uplynulého týdne.
Hyde park Pořad Hyde park je vysílán každý všední den od 20.10 hod. na kanálu ČT24 a trvá přibližně 50 minut. Hodnotili jsme jej již v 1. pololetí 2010. Od té doby se změnila dvojice moderátorů. V 1. pololetí 2012 se v moderování střídali Daniel Takáč a Lukáš Dolanský. V každém dílu je vždy (až na výjimky) zpovídán jeden host, jímž je buď politik, nebo jiná osobnost veřejného
života, státní správy, kultury, zdravotnictví, sportu, finančnictví, představitel médií, tištěných i elektronických apod. Hyde park je svými tvůrci označován jako interaktivní pořad: diváci jsou na webových stránkách i v samotném pořadu vyzýváni, aby se vyjádřili k dění kolem sebe: Řekněte, co si myslíte o dění kolem vás. Využijte k tomu nejen telefon, SMS zprávy či chat na našem webu, ale i Facebook, Twitter nebo You Tube. Pořad začíná tím, že moderátor uvádí jeho téma nějakým stručným shrnutím, např. V České televizi je od nového roku leccos nového, a uvádí dílčí problémy, které jsou s daným tématem spojeny. Pak již následuje interaktivní část pořadu, v níž moderátor představuje a vítá hosta a oslovuje a vyzývá diváky, aby se projednávání tématu zúčastnili (Doufám, že znáte naše webové stránky; Vaše otázky na našeho hosta; Otázek je hodně, hned si je připomeneme; Těch otázek, kterých je řada, bude jistě v průběhu pořadu ještě víc). Po předtočené reportáži, v níž redaktoři představují téma plastičtějším způsobem, již následují otázky. Otázky, s nimiž se volající či píšící diváci na zpovídaného hosta obracejí, pak běží na liště v horní části obrazovky (přepsány i s četnými chybami, kterých se diváci dopouštějí); moderátor, případně redaktoři, které ovšem divák nevidí, ze zaslaných otázek vybírají ty, které budou hostu skutečně položeny. Tyto otázky se pak objevují na obrazovce ve větším zobrazení a moderátor vyzývá hosta, aby se k nim vyjádřil: uvádí je slovy Na Facebooku je František; Twitter a tam se ptá Jindřich; Filip na chatu apod., pokud do pořadu volá divák přímo, uvádí jej slovy Kdo se k nám dovolal?; Dáme prostor divákovi, který se do studia dovolal; Máme tu dalšího volajícího diváka. Moderátorova úloha tedy spočívá v tom, že pokud se objeví otázky na obrazovce, přečte je (případně okomentuje jejich formulaci, pokud má s dešifrací problém, např. Mnoho zkratek, které neznám, vy je asi znáte). Pokud má otázka více částí, musí často znění otázek opakovat, a v případě, že je otázka nejasná, se pokouší interpretovat, oč tazateli šlo, a otázku nějak reformuluje; jestliže divák do pořadu přímo volá, může se moderátor zeptat: Rozumíme té otázce dobře? Moderátorova úloha v tomto typu pořadu je tedy především zprostředkující, moderátor např. dbá na to, aby host na některou dílčí otázku nezapomněl (A ta kritika, kterou divák vyslovil?). Přesto není výjimečné, že moderátor klade hostu i nějaký vlastní doplňující dotaz, jímž probírané téma rozvádí, upřesňuje, dokumentuje (A je to náš cíl orientovat se na tu masu?; A nepotvrzují to i data z peoplemetrů?; Nicméně není tu i limitace finančními prostředky?; Několik otázek z těch postřehů našich diváků vytvoříme). Některé dotazy položené předem písemně zřejmě moderátor zná, jak prozrazují doplnění typu Ještě bych to rozšířil několika otázkami z našeho webu; Na to se lidé ptají; Patrně poslední otázka a lidé se na to hodně ptali. Kromě toho, že host odpovídá na otázky vnesené do pořadu diváky, je
konfrontován v každém pořadu ještě s nějakými odborníky, kolegy, studenty apod. nebo i laickými diváky, za nimiž redakce pořadu přijíždí zpravidla do jejich působiště, většinou mimopražského. Na webu se píše: Jeden host a vy. Protože za vámi dojedeme s naším přenosovým vozem do různých koutů Česka a vyslechneme si vás v přímém přenosu. Protože během pořadu diváci hodnotí, zda je host přesvědčil, zjišťuje moderátor výsledky hlasování a oznamuje je hostu: Děkuji, takhle Vás/tě hodnotí diváci, kteří se rozhodli hlasovat... Poté se s hostem i diváky loučí. Pořadu nelze nic závažného vytknout, stereotypnost danou opakujícím se uváděním diváckých dotazů se moderátoři snaží narušit různými variantními formulacemi. Moderátoři vnášejí svými projevy do pořadu odlišné vklady. Projev Daniela Takáče je rozvážnější a klidnější, jeho formulace jsou střídmější, tempo jeho řeči je pomalejší a vyrovnanější. Lukáš Dolanský je osobnější a vůči hostu vystupuje tvrději (Já to řeknu sám za sebe, stále se nic neděje; Já nevím, co je referenční údaj...; Tak pardon, a není to tak, že lidé opravdu nevědí...; To jako člověk, který platí daně, nemohu přijmout; Tohle je ale hrozné; Na to mi asi neodpovíte). Jeho projev je uvolněnější (Kapři si rybník nevypustí), barvitější (To už je pro mě Kafka) a dynamičtější: je mnohomluvnější, provází projev hosta více signály souhlasu a nesouhlasu (To je perfektní, ale...), je netrpělivější a hosta častěji přerušuje a zastavuje (Tak a...), občas hovoří překotně, zadrhává se v řeči, užívá více výplňkových slov (nicméně, každopádně a zejména opakující se částice tak), plynulost jeho projevu je nižší, tempo řeči nerovnoměrnější; s tím souvisí i občasná nezřetelnost výslovnosti, která ovšem nevybočuje z přijatelného normálu. Jazykový projev Daniela Takáče hodnotíme jako velmi dobrý, projevu Lukáše Dolanského by prospělo zpomalení tempa řeči. Oba moderátoři užívají zcela samozřejmě hláskoslovně i tvaroslovně spisovnou varietu češtiny a neodchylují se od ní.
Kabaret z maringotky Kabaret z maringotky je 40minutový pořad složený z písniček a hraných scének, který bývá zařazován do delšího dětského pořadu, a to do Studia Kamarád. To bývá vysíláno každé nedělní dopoledne (vyjma prázdnin). Skladba protagonistů se v jednotlivých dílech pořadu mírně proměňuje. Nejčastěji v něm vystupují K. Oltová (KO), M. Němec (MN), T. Pavelka (TP) a M. Gallo (MG), proto se zaměříme právě na jejich jazykový projev. Pro všechny tyto mluvčí platí, že dobře vyslovují, mluví v přiměřeném tempu, s vhodnou intonací a frázováním.
Slovní zásoba je s ohledem na dětského diváka volena vhodně a nápaditě. Objevuje se zde spousta slovních hříček či aluzí, např. mám sešívanýho syna – hřeju si na prsou slávistu; cokoli štěkneš, může být u soudu použitý proti tobě (o psovi); v dobrých rukách krále Marka; pes kavkovillský; herectví, to zatraceně těžkej a tvrdej popkorn; spolknutý čokominátor; TP: Je třeba znát míru! (míněno v jídle), MN: Míru já znám, Míra je výbornej kluk; v písničkách pak: žít s pilinami jak v hlavě, tak v manéži; bulíky jim na čenichy věšel (o psovi); v kabaretu svět je k světu; pleš má krátké nohy a daleko neučeše. Občas bohužel slyšíme slova z nižších stylových vrstev, která pořad posouvají do pokleslejší podoby: kolikpak to žere? (o dopravním prostředku); to je ten sralbotka; sakra; jsem tlustoprdka; v písničkách zaznělo: v noci nebo za šera, přisaje se jako klíště, takže až ho potkáš příště, řekni: nejsem posera; nemůže tě minout štěstí, i když sedne na vola, náš zájmový dotazníček štěstí z vola odvolá. Pro M. Němce, T. Pavelku a K. Oltovou shodně platí, že jsou schopni bez problémů užívat češtinu spisovnou, poměrně často, nejvýrazněji zřejmě T. Pavelka, se však uchylují k užívání češtiny obecné. Z mnoha zaznamenaných příkladů uveďme třeba tyto: TP: jak se česká rodinka vzdálí životu v civilizaci jednadvacátýho století a vrhne se střemhlav dolů, aby prožila něco opravdovýho; něco skutečnýho; to je dobrej fór; to chce pevný nervy; von to vejce spolknul celý; neni malej; MN: všechno kovový rychle z kapes; tedy sedim já; ať je po tvym; už to neřešim; bude zklamanej; KO: nemůžu bejt chytrá jenom, musim aj vypadat; já chodim na zamilovaný filmy a cedim slzy do toho svýho popkornu; oni jsou trochu rozkousaný a přijde jim to trochu divný. M. Gallo užívá výhradně češtinu obecnou: co kdybysme jeli třeba na vodu; se tady hádáte jak malý děti; všichni šustěj a mlaskaj; umyvadlo jahodovýho šejku; musim; proč by dneska nemoh bejt slušnej, ba dokonce kultivovanej a citlivej dlaždič?; vopravit; mezi rybama; srandovně mrská parůžkama. S projevy češtiny spisovné se u tohoto mluvčího prakticky nesetkáme. V pořadu jsou příležitostně prezentovány další různé variety češtiny, např. v jednom díle se objevila píseň napodobující ostravský dialekt (zkracování samohlásek, umisťování přízvuku na předposlední slabiku), v jiném zase píseň, v níž M. Němec předvádí širokou výslovnost vokálů typickou pro středočeskou (pražskou) oblast. V hraných scénkách lze výjimečně narazit na nepřesnosti v předávaných informacích. Např. totéž zvíře je jednou nazýváno rypoš a podruhé rypouš; v díle věnovaném historii bylo mylně uvedeno, že císařovna Marie Terezie je autorkou slova nosočistoplena. Závěrem lze říci, že protagonisté analyzovaného pořadu jsou jazykově velmi zdatní. Doporučujeme zvážit míru užívání obecné češtiny, která není varietou, již by všichni dětští diváci v komunikaci běžně užívali. Citujme k tomu dva příspěvky z internetové diskuse ke
Studiu kamarád, které dokazují, že i někteří diváci se nad neužíváním spisovné češtiny v tomto pořadu pozastavují: Zdenka, 9. 4. 2012: Dobrý den, je nyní trendem, jak se přiblížit mládeži používat nespisovnou češtinu? Jezuita Jan Regner chtěl takto zřejmě zaujmout. Marie Michenková, 8. 4. 2012: Dobrý den, zajímalo by mě, proč se na veřejnoprávní televizi, navíc v pořadu pro děti, nepoužívá spisovná čeština. Samozřejmě se dá tolerovat občasný přeřek, ale několikrát zopakovat Krásný Velikonoce!, to si snad moderátorka mohla odpustit. Planeta YÓ Pořad Planeta YÓ je určen žákům základních škol. Jedná se o moderované pásmo animovaných i hraných seriálů a krátkých pohádek (např. Ovečka Shaun, Pat a Mat). Moderátoři Marie Doležalová a Jan Cina uvádějí jednotlivé pohádky, vedou interview s hosty (jsou-li hosté v daném díle přítomni), pokládají příležitostné soutěžní otázky a v neposlední řadě ve svých vstupech předávají dětským divákům různé informace. Každý díl je nějak tematicky zaměřen (např. významné postavy z české historie, hudba a oblékání 80. let 20. století); pokud je přítomen host, je téma pořadu předurčeno hostovou specializací. Moderátoři se vždy po týdnu střídají. „Partnerem v rozhovoru“ je moderátorům animovaná postavička mimozemšťana TýYó vydávající neartikulované zvuky, které moderátoři dětským divákům tlumočí prostřednictvím tzv. překládací rukavice. Jan Cina je velmi dobrý a kultivovaný mluvčí. Zřetelně vyslovuje, mluví v přiměřeném tempu, s dobrou intonací, vhodně frázuje. Bez problémů používá spisovnou češtinu (to by mohl říct každý; chystáte něco nového; každý sportovec potřebuje pořádného maséra, to je logické; prohrál jsem všechna svoje céčka; objevování neznámých chemických prvků; že jsem ti neřekl; souborné dílo Aloise Jiráska; sté výročí; se dvěma svými představeními; loutkové divadlo; kraťasy jsou hrozně zatuchlé), jen zřídka se setkáváme s obecněčeskými rysy (na začátku jsem upad; já vám zatim děkuju; ňák). Ve vhodné chvíli dokáže sáhnout i ke stylisticky vyšším jazykovým prostředkům, např. hosta-básníka uvede slovy: ten, jenž talentem se vyjímá; poradí si se slovními hříčkami: projedu čáru na plné čáře. Jeho výklad (např. historie maratonského běhu) určený dětským divákům je vždy dobře srozumitelný. Ve vedení rozhovorů s hosty je přirozený, svými otázkami je dokáže rozpovídat, ve vhodných okamžicích jim přitakává, zásadně jim vyká. I v případě, že jeho host mluví češtinou obecnou, dodržuje spisovnou češtinu. Je nepochybné, že tento mluvčí si je rozdílu mezi zmíněnými varietami češtiny velmi dobře vědom, neboť
v jednom z dílů ztvárnil dvojroli, přičemž jedna z postav mluvila spisovnou češtinou a druhá obecnou. Varieta češtiny se tak stala jedním z rozlišovacích znaků postav. Marie Doležalová dosti zřetelně vyslovuje, občas však mluví příliš rychle (zvláště čteli, např. z knihy), což chvílemi činí její projev pro diváky hůře srozumitelný; a někdy je překotným tempem dotčena i výslovnost (např. slovo vzkvétalo bylo vysloveno jako [skétalo], výjimečně může dojít k dvojznačnosti: ve slovním spojení pes z pejska a kočičky byla první tři slova vyslovena jako [pes pejska]). Příliš rychlé tempo někdy vede k tomu, že moderátorka nevystačí s dechem a její projev pak provázejí hlasité nádechy. Ty občas způsobují nevhodné frázování, promluva je jimi nečekaně přerušena (Ty tady chodíš – hlasitý nádech – s Papadescu po planetě; Co si počnu bez – hlasitý nádech – scénáristy?; Můžeš mi říct, jak se u tebe – hlasitý nádech – objevil ten jehelníček?). Zachytit lze reformulace (Napadlo tě třeba, dokážeš si představit, že bys byla herečkou?; Proč sis třeba vybral nebo co tě láká na té Asii?; Mám tady tisíc korunních plátků chci říct tisíc korunních svědků), syntakticky nedokonalé konstrukce (Jaký jiný den by byl skvělý ke slavnostnímu vypuštění létajícího balónu? Věta by mohla např. znít takto: Jaký jiný den by byl vhodnější ke slavnostnímu vypuštění létajícího balónu než právě tento?), kontaminace (Tady dáme sladký koutek. Věta by lépe zněla: Tady bude sladký koutek. nebo Sem dáme/umístíme sladký koutek.), nenáležité umístění zvratné částice (Aby se ti vytrávilo.), či vycpávkové výrazy a hezitační zvuky (A nabízí linka bezpečí eště i nějaké další eee jako kromě těch telefonních hovorů teda ještě něco dalšího?). Moderátorka užívá výhradně češtinu obecnou (to je jasný; my bysme; miniufa přistály; pořady máme zábavný, výborný a skvělý; to ti vysvětlim; musim; nepředstavitelný věci; ňáký fotky; to by bylo blbý; s hercema; já jsem se dneska hodila do cestovatelskýho; máš vydaný dvě knížky; budem; bojim; nenasytnej; rektor, to je něco jako hodně chytrej šéf). Na spisovné koncovky narážíme u této mluvčí spíše zřídka (jediný čas, objevovat nové země). V rozhovorech s hosty je moderátorka přirozená, výrazně gestikuluje rukama a přikyvuje, s hosty si vždy tyká (to může být dáno i tím, že se s nimi zná z dřívějška: jedním z hostů byla např. scénáristka P. Ušelová, s níž se M. Doležalová setkala již při natáčení filmu Pusinky). Její projev je někdy ale stylizačně triviální, někdy až nevhodně: Já ti chci přečíst svojí nejoblíbenější část Babičky, ale kde jí jenom mám? Tady seš, babi; o císaři Rudolfu II.: To byl docela dobrej týpek, ne? (...) Tenhleten člověk byl císařem a králem, ale taky byl trošku – následuje výrazné gesto: poklepání na spánek, kroužení prsty doplněné nezvučným hvízdnutím).
Oba moderátoři užívají ve všech svých vstupech lexikum přiměřené dětskému divákovi. Kromě toho běžně používají výrazy bytostně spjaté pouze s tímto pořadem: planeťáci (oslovení diváků), meteometro (dopravní prostředek, kterým se do pořadu pomyslně dopravují moderátoři i hosté ze Země), již výše zmíněná překládací rukavice, miniufa (drobné animované postavičky), Máre Geláto (moře na planetě YÓ) a další. Pro oba moderátory platí, že jsou ve svém projevu přirození a sebejistí, pro pořad tohoto typu jsou zvoleni velmi vhodně a lze předpokládat, že dětští diváci je dobře přijímají. U M. Doležalové doporučujeme zvolnit tempo řeči a zvážit užívání obecné češtiny, jež není varietou, kterou by všichni dětští diváci běžně užívali.
