ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 1. POLOLETÍ 2014 Martin Havlík – Lucie Jílková – Kamila Mrázková – Helena Özörencik (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. Tentokrát jsme analyzovali pořady Události, komentáře, Interview ČT 24, Události v kultuře, Černé ovce, Toulavá kamera, Zprávičky, Bludiště, Lvíčata.
Události, komentáře Pořadu Události, komentáře se ve svých analýzách věnujeme opakovaně, naposledy jsme se jím zabývali v prvním pololetí roku 2014. V druhém pololetí se v moderování pořadu střídali David Borek (DB), Lukáš Dolanský (LD) a Daniel Takáč (DT). Vedle rozhovorů s hosty, na něž se v této analýze zaměřujeme především, jsou součástí pořadu také zpravidla dva krátké zpravodajské bloky nazvané Stalo se. Jejich jazykovou úroveň zmiňujeme jen tehdy, pokud je prezentovali uvedení moderátoři nebo pokud se v nich objevily formulační chyby. Všichni tři moderátoři užívají spisovné tvarosloví; tam, kde jsou ve spisovné normě vedle sebe stylově rozdílné varianty, dávají často přednost variantě stylově nižší: taky, rozhodnul, takhle, nezvládnul. Zatímco ve spontánním mluveném projevu jsou tyto tvary i ve spisovném jazyce přijatelné, v psaném textu, tj. v titulcích a nápisech na obrazovce, kde se objevil výraz lidi (aby lidi pobírali penze), jsou nevhodné. U některých porušení spisovné normy není snadné rozhodnout, zda jde o nespisovnou koncovku nebo o nesrozumitelnou výslovnost vokálu: téma, který (LD). Největší problémy, které se různou měrou objevují u všech tří moderátorů, se týkají artikulace hlásek, intonace a tempa. Redukce postihuje délku samohlásek (politikum místo 1
politikům, pani místo paní, DT) i jejich kvalitu, a to tak, že zaniknou zcela (principálně, DT) nebo jsou nahrazeny redukovaným vokálem ə: přəznejme místo přiznejme (DB), səce místo sice (DB) či dəbry vəčer Mərəslave místo dobrý večer Miroslave (LD). Redukce postihuje i souhlásky a souhláskové skupiny, např. na švu slov zanikne předložka: důvěra prezidenta místo důvěra v prezidenta (LD), nebo poslední souhláska slova splyne s první souhláskou následujícího: dnezazněla místo dnes zazněla (LD), popř. je vynechána celá slabika: jánom místo já jenom (LD). Důležitým faktorem způsobujícím tyto redukce (např. i dvou slabik, srov. skəčně (DB) místo skutečně) je příliš rychlé tempo mluvčího. Některá zjednodušení výslovnosti souhlásek a souhláskových skupin jsou ovlivněna běžnou nespisovnou výslovností: eště, méno, neska, pətože (vše DB) místo ještě, jméno, dneska, protože. Příliš rychlé tempo se často střídá s úseky pronesenými naopak výrazně pomaleji a s přehnanými důrazy na některá slova, např. (rychle pronesená část promluvy je podržena tečkovaně, pomalu pronesená část dlouhými přerušovanými čárkami, dvojtečka značí prodlouženou výslovnost hlásky; na slovech Linda, elektronika a v moderních byl slovní důraz): Linda (PAUZA) Hajlichová z brněnského Dopravního podniku České televizi potvrdila:, že elektronika v moderních trolejbusech, a tramvajích, při jakékoliv námraze tento dopravní prostředek, (PAUZA) prostě automaticky zastaví (LD). Rychlejším tempem bývají často řečeny pasáže obsahující již známou nebo méně důležitou informaci. Výslovnost jednotlivých slov a hlásek, která bývá takovým tempem postižena, tak nezpůsobuje naprostou nesrozumitelnost dané pasáže, protože divák vyrozumí její znění z kontextu. Přesto působí tyto zrychlené a neartikulované pasáže nekultivovaně, jako tomu bylo v následující otázce (první část byla pronesena velmi pomalu, místy až skandovaně, druhá naopak velmi rychle): Proč zavádět speciální podkategorii saniho zasəpitelsvi proj s koruci? (DB, míněno státního zastupitelství pro boj s korupcí, na slovech proč a speciální byl dynamický důraz). V projevech moderátorů se také občas objevují chyby v intonaci. Zaznamenáváme nesoulad mezi intonačním a významovým členěním výpovědi. Například v promluvě DT: Po setkání s někdejšími členy komise MÍRNÉ STOUPNUTÍ HLASEM Federálního shromáždění pro vyšetření KLESNUTÍ HLASEM těchto událostí, to řekl (…) byla dvakrát intonačně oddělena slova, která tvoří jeden syntaktický a významový celek. V prvním případě částečné melodické stoupnutí, které se obvykle užívá ve výčtech nebo mezi větami v souvětí, oddělilo slovo komise od přívlastku Federálního shromáždění. V druhém případě oddělila podstatné jméno vyšetření od jeho přívlastku klesavá intonace, jež obvykle signalizuje konec výpovědi. Intonační chybou je také kladení důrazu na slova, která nejsou pro celkový smysl výpovědi důležitá, např. na křestní jméno: mluvím o odposleších lobbisty Romana Janouška 2
(LD), Linda Hajlichová (PAUZA) z brněnského Dopravního podniku (LD). Zdůraznění křestního jména by bylo na místě např. tehdy, pokud by bylo třeba odlišit dvě osoby stejného příjmení, o to však v uvedených případech nešlo. Tento typ chyb je spojen s přehnaným zdůrazňováním více slov ve výpovědi, přecházejícím do skandování; typický je tento postup hlavně pro LD. Poslední z výslovnostních jevů, které zde zmíníme, je vyslovovaná podoba iniciálových zkratek. Místo standardní vokalizované podoby, např. emȤemȤer (= Ministerstvo pro místní rozvoj) jsme v UK ojediněle zaslechli podobu s redukovanými vokály məmərə (LD), podobně səžədəcə (DT) místo ezžeddécé (= Správa železniční dopravní cesty). Nestandardní podoby zkratek byly do pořadu vneseny hosty, moderátoři by je ale neměli napodobovat, ale naopak by měli být řečovými vzory. Moderátoři, kteří vedou rozhovory s hosty, musejí umět pohotově a výstižně popsat problém a formulovat otázku, a to většinou v návaznosti na hosty, kteří vnášejí do pořadu svoji agendu a své formulace. Všichni tři moderátoři UK tento úkol víceméně zvládají, vedle ojedinělých přeřeknutí jsme ale zaznamenali i některé nepřesné formulace a nesprávně užité výrazy, které jsou pro současnou českou (nejen) mluvenou publicistiku bohužel typické. Jedním typem jsou výrazy popsatelné jako administrativní a politický slang, které se z jazyka úředníků a politiků dostávají do publicistiky a odtud do obecného úzu: Můžu vám to rozporovat (LD); Něco jste neodzjistili? (DT). Sloveso rozporovat má možná funkci v parlamentních rozpravách, jinak jsou ale vhodnější formulace jako oponovat / uvést protiargumenty atd. Dalším typickým jevem je užívání významově neurčitých, a proto univerzálně použitelných výrazů jako kontext: V jakém časovém kontextu to bylo děláno? (LD; vhodněji kdy) a eliptických formulací, které vedou k nesourodým spojením vy ste byl u spousty situací, spousty momentů, které ještě nezazněly (LD; vhodněji o nichž jsme ještě neslyšeli). Poněkud vágní je také spojení sankce směrem na Rusko (LD) místo vůči Rusku. Za zamyšlení stojí formulace zpochybnil anexi Krymu (v zpravodajském bloku Stalo se), která je sice věcně správná, ale vzhledem k tomu, že sloveso zpochybnit se ve veřejném diskurzu používá často ve významu kritizovat, byla by vhodnější formulace, která by rozlišila, zda je zpochybňován akt, nebo jeho pojmenování: zpochybnil, že v případě Krymu šlo o anexi. V případě výpovědi Morálka nahradila ekonomické zájmy (LD), si nejsme jisti, zda jde o chybnou formulaci, přeřeknutí nebo nedbalou výslovnost samohlásek; autor výroku to ale nejspíše myslel tak, že „morálku nahradily ekonomické zájmy“ (alespoň diskutující tomu tak rozuměli).
3
Pro Události, komentáře je důležitý způsob vedení rozhovoru s hosty, především formulace otázek. Moderátoři UK kladou otázky, resp. předávají slovo replikami různého rozsahu – někdy hosty jen „vyvolají“ oslovením nebo jim předají slovo gestem či pohledem, jindy formulují a reformulují dlouhé dotazy. Oba způsoby mají své výhody i nevýhody – první vede k tomu, že rozhovor „odsýpá“, ale jeho vedení se může moderátorovi vymknout z ruky, druhý způsob naopak průběh pořadu zpomaluje a dlouhá formulace dotazu může vést k tomu, že host nakonec neví, na co má odpovídat. Oba krajní způsoby kladení otázek se však v UK objevují v únosné míře. Ještě ale upozorníme na několik formulací dotazů, které jsou problematické z jiného důvodu. Patří sem postup, kdy moderátor předloží svůj nebo cizí názor či popis problému a po hostu chce, aby s předloženou formulací buď souhlasil, nebo nesouhlasil: Je to tak, že výroky prezidenta republiky signalizují obecnější odklon České republiky od étosu lidských práv?; Je to možné takto interpretovat? Není to skutečně jenom selektivní ad hoc kritika prezidenta vůči jednomu konkrétnímu činu? (obé DB). Otázky typu Je/není tomu tak? jsou v publicistice v ČT poměrně časté (srov. zde naši analýzu Interview ČT24), až se stávají klišé, svojí uzavřeností přitom vyvíjejí na dotazovaného tlak, jenž není většinou přiměřený situaci. Problematické jsou také formulace postavené na juxtapozici jmenných spojení bez určitého slovesa: pane ministře bohatý (PAUZA) ministr Řebíček? ostatně eh on přišel ze stavební firmy (DT); pane ministře předčasné ovace? (DB); prosím telegraficky, zvířata v zadlužené táborské soukromé zoologické zahradě a slovo jatka (DB). Takovéto otázky jsou vlastně jen heslovitým výčtem témat, na něž hosté reagují, přesné vztahy mezi tématy nejsou formulovány.
Interview ČT 24 Dvacetipětiminutový magazín Interview ČT 24 vysílá Česká televize každý všední den vpodvečer. Jeho náplní je rozhovor moderátora s hostem, jehož výběr se odvíjí od aktuálního, především politického dění. Interview je tvůrci pořadu charakterizováno jako „profilové“, lze tedy předpokládat, že jeho ambicí je hlubší vhled do tématu a kritická reflexe stanovisek, která k tématu zaujímá pozvaný host. V moderování Interview ČT 24 se ve sledovaném období střídalo několik členů redakce zpravodajství, z nichž pro hodnocení vybíráme Světlanu Witowskou (SW) a Zuzanu Tvarůžkovou (ZT), které pořad moderovaly nejčastěji. Struktura pořadu se ve všech zkoumaných vydáních opakuje: Moderátorka ve stručném úvodu blíže charakterizuje téma
4
rozhovoru a představí svého hosta. Průběh samotného rozhovoru v některých vydáních doplňují výroky dalších aktérů zprostředkované ze záznamu nebo telefonicky. Obě moderátorky užívají prostředků spisovné češtiny a obvykle preferují ty s vyšším stylovým příznakem (děkuji namísto děkuju, hovořit místo mluvit). Artikulace SW je velice pečlivá a správná i tam, kde nezřídka chybují i profesionální mluvčí (například ve slově vicepremiér bylo vysloveno náležité krátké i). Ani ZT nemá s výslovností hlásek zásadnější problémy, zaznamenali jsme několik případů nedbalé artikulace v úsecích pronesených vysokým tempem (náměscích namísto náměstcích, nešním namísto dnešním). V projevu SW jsme nepozorovali ani žádné zásadní potíže s užíváním náležitého tvarosloví, také u ZT se nespisovné tvary objevovaly spíše ojediněle (všechny slova namísto všechna slova; pro vaše portfolium místo portfolio). Obě moderátorky volily slovní zásobu, která obsahovala také (často metaforické) obraty užívané v publicistice pro určité ozvláštnění projevu (vzájemně si zavřeli dveře ke spolupráci, strany se oťukávají, SW; jak se k tomu má postavit Evropa, ZT). Některé z nich jsou však v publicistice užívány tak často, že považujeme za vhodné zvážit, zda jejich potenciál působit jako oživení není už spíše vyčerpán. Při kladení otázek se také velmi často vyskytují obraty je to (skutečně) tak, že… a kdybyste měl(a) říci/popsat… Jejich užívání doporučujeme omezit, protože jde o formulační klišé, a otázky, které se jimi tvoří, nejsou ani věcně přesné, ani formálně přehledné. Několik logicky nesprávných formulací (dávat větší přednost, SW; vládní ministři a ministryně, ZT), jež jsme zaznamenali, je třeba patrně přičíst určitému napětí plynoucímu z živého vysílání, jejich míra neohrožuje srozumitelnost ani kultivovanost celkového projevu. Obě moderátorky dokáží vést rozhovor tak, aby rovnoměrně plynul, jejich přístup je sice kritický a polemický, ne vždy se však daří zajistit, aby rozhovor do probírané problematiky pronikl skutečně hlouběji než například běžné zpravodajství. Do určité míry tento problém souvisí s některými aspekty jazykové stavby jejich projevu. SW otázky formuluje pomocí stručných vět a může se spolehnout na schopnost bezchybně pracovat s důrazy a pauzami. Snaha o stručné a přehledné vyjádření však někdy vede až k heslovitosti, která nedává prostor náležitě vyjádřit významové vztahy mezi myšlenkami, které si tak musí divák a rovněž respondent doplňovat. Za předpoklad úspěšně vedeného kriticky zaměřeného rozhovoru považujeme srozumitelnou a přiměřeně přesnou formulaci i komplikovanějších otázek. Například otázka: Jak je to se zločiny páchanými na dětech? PAUZA Protože zdá se, jako by jich přibývalo, ale je to opravdu tak, že jich přibývá? by tak, jak je formulována, mohla být adekvátním 5
doplněním již zavedeného tématu (například po úseku zaměřeném na zločiny páchané na dospělých). Jako otázka otevírající úplně nové téma je však tato formulace tak široká, že na ni de facto není možné relevantně odpovědět. To, jakou odpověď moderátorka od respondenta očekává, bylo naznačeno až po krátké pauze. Ani v navazující upřesňující otázce však významové vztahy nejsou zcela jasné. Spojka protože pouze vzdáleně naznačuje, jaká je mezi první a druhou otázkou souvislost, aby bylo její užití skutečně náležité, muselo by souvětí obsahovat alespoň ještě jednu větu: Jak je to se zločiny páchanými na dětech? Pokládám tuto otázku, protože se zdá, jako by jich přibývalo, ale je to opravdu tak, že jich přibývá? S heslovitostí se pojí i vyšší frekvence ukazovacích zájmen nahrazujících vhodnější prostředky zajišťující soudržnost projevu (Co v té rodině formuje ty děti, které se pak stávají těmi patologickými lidmi?). U ZT naopak pravidelně zaznamenáváme formulace otázek obsahově i formálně komplikovanější. Některé otázky obsahují dokonce několik dotazů (Čím vším měříte úspěch vašeho projektu? Vy jste mluvil o té vzdělávací části, na druhou stranu i ta čísla jsou důležitá. Jak moc pro vás?). Takové formulace sice nabízejí respondentovi více témat, na která může reagovat, snižují ale tazatelovu možnost se vůči odpovědi, pokud ji nepovažuje za relevantní, vymezit. U některých otázek komplikuje pochopení a formulaci odpovědi někdy ne zcela logické umisťování pauz (v dozorčích a správních radách velkých firem, které obchodují PAUZA své akcie na burze a také státních podniků). Zejména v úvodní pasáži pořadu pak pravidelně pozorujeme formulace, v nichž je téma, o němž se hovoří, záměrně identifikováno až v závěru celé promluvy. Jde o celkem běžný prostředek ozvláštňující psané texty, aby však mohl být úspěšně využit v mluveném projevu, navíc pronášeném rychlým tempem, musí být jeho stavba jednoznačná a bezchybná. To se však, jak ilustruje následující příklad, ne vždy daří: Vypadalo to jako sebevražedný pokus PAUZA Tak zněla jedna z pochybností od radního české televize, v dnešním zahlceném informačním prostoru totiž vznikl jeden zvláštní PAUZA určený dětem PAUZA Chtěl nejmladší diváky nejen bavit, ale i vzdělávat, program české televize pro děti má za sebou jeden rok vysílání. Přestože v uvedené pasáži není úsek mezi první a druhou pauzou významovým celkem, chybějící předěl za slovem televize a implicitní podmět ve větě: vznikl jeden zvláštní..., způsobuje, že nejasně vyjádřené významové vazby musí divák sám doplňovat na základě kontextu a svých znalostí. Vybrat z různých variant (vznikl například informační prostor nebo něco, co vypadalo jako zvláštní sebevražedný pokus) je však obtížné, a to vinou nekonkrétnosti některých výrazů a zmiňovaného faktu, že divák téma, o němž moderátorka mluví, přesně nezná. 6
Události v kultuře Dvacetiminutový zpravodajský pořad vysílaný na ČT art Události v kultuře analyzujeme po roce již podruhé (viz naši Analýzu pořadů v 2. pololetí 2013). Tým moderátorů se od dob poslední analýzy nezměnil – jsou jimi stále Kateřina Bílková (KB), Petra Křížková (PK) a Jiří Svoboda (JS). Ve své analýze se zaměřujeme hlavně na jejich jazykový projev, v jazykovém projevu autorů reportáží si všímáme pouze některých jevů, zejména formulačních. Všichni tři moderátoři mluví plynule spisovnou češtinou, přiměřeným tempem a snaží se zřetelně artikulovat. Výslovnostní chyby nejsou v jejich projevu nijak frekventované, nejčastější jsou v projevu JS. Zaznamenali jsme u něj např. redukci souhlásek (spomínáte místo fspomínáte, tj. vzpomínáte, narávky místo nahrávky, polištění místo politštění, tj. polidštění), samohlásek (jesise místo jestli se, zeptali sme sco místo zeptali sme se co) i rozsáhlejší redukce více hlásek i celé slabiky (zobná místo zhoubná, paralní místo paralelní), někdy redukce postihne předložku (konkurenci … není lehké uspět místo f konkurenci; navíc speciálním dárkem místo navíc se speciálním dárkem). Za kuriózní přeřeknutí je asi třeba považovat tenk místo tank ve spojení nabarvil tenk narůžovo. I přes uvedený výčet chyb je třeba konstatovat, že výslovnost JS se od minulého hodnocení zlepšila. U obou moderátorek jsou chyby v artikulaci hlásek ojedinělé. U všech tří moderátorů se občas objevují chyby v intonačním členění. Jednou z nich je předčasné klesnutí hlasem, signalizující konec výpovědi, která ale dále pokračuje (podtržením značíme důraz): Vracíme se k našemu povídání o Josém Curovi KLESNUTÍ HLASEM Teď s operní publicistkou Helenou Havlíkovou KLESNUTÍ HLASEM kterou vítám podruhé v Událostech v kultuře (KB). Místo druhého klesnutí hlasem měla mluvčí mírně stoupnout hlasem, aby signalizovala pokračování výpovědi, protože vedlejší věta (kterou vítám podruhé v Událostech v kultuře) není samostatná významově, a tedy nemůže být samostatná ani intonačně. Zaznamenali jsme také případ klesnutí hlasem mezi předložkou a následujícím jménem: hraje orchestr bez KLESNUTÍ HLASEM dirigenta. Soulad mezi intonačním a významovým členěním porušuje také nadbytečné kladení důrazu na více slov ve výpovědi: Berlinale uvede Popelku, i Padesát odstínů šedi (JS). Tento jev je poměrně typický pro KB, jejíž jazykový projev je jinak kultivovaný, s pečlivou artikulací a relativně pomalým tempem, ve spojení s přehnaným důrazem však někdy působí nepřiměřeně dramatickým dojmem: v kostele svatého Ducha; Symfonický orchestr PAUZA hlavního města Prahy má nového
7
šéfdirigenta. Je ale třeba dodat, že v porovnání se stavem v době posledního hodnocení se projev moderátorů mírně zlepšil i po intonační stránce. Moderátoři formulují své projevy v naprosté většině spisovně, zaznamenali jsme pouze ojedinělou chybu v užívání přivlastňovacích zájmen: Knihovna Akademie věd otevírá její dveře zdarma pro veřejnost (KB). Místo zájmena její by podle pravidla reflektivizace mělo být své, ještě lépe by bylo přivlastňovací zájmeno zcela vypustit: otevírá dveře. Tam, kde spisovná norma umožňuje volbu mezi dvěma stylově odlišenými variantami, zaznívá v Událostech v kultuře – ostatně jako i v jiných pořadech ČT – téměř důsledně varianta stylově nižší, hovorová (například: taky místo také, víc místo více). Stojí za zvážení, nakolik je to v pořadu vysílaném na ČT art, určeném divákům se zájmem o kulturu, v připravených projevech vhodné; nadto např. spojení taky výtvarní umělci je poněkud nesourodé. Podobně neformální poděkování moc díky na závěr rozhovoru o zesnulém umělci nepůsobí příliš pietně (KB v rozhovoru s J. Vodňanským o P. Skoumalovi). Pořad věnovaný kultuře by se měl vyvarovat také formulačních a s nimi spojených myšlenkových klišé, jaké jsme slyšeli od PK v příspěvku o Vladimíře Čerepkové: Matka ji odložila do dětského domova, odkud zamířila přímo do čela české bohémy. Lze předpokládat, že diváci Událostí v kultuře již mají o kulturu zájem, a není je proto nutné získávat lacinými příměry, jaký zazněl v reportáži o archeologických objevech dokumentujících starověkou Makedonskou říši: ta odkryla neuvěřitelnou minulost makedonské civilizace, která s lehkostí trumfla ledajakou hollywoodskou velkoprodukci (Adriana Dergam). Pozorný divák by se mohl udiveně ptát, zda staří Makedonci natáčeli velkofilmy. Přes uvedené výhrady patří Události v kultuře k jazykově kultivovaným pořadům a kloníme se k názoru, že se jejich úroveň od 2. pololetí 2013, kdy jsme je analyzovali naposledy, mírně zlepšila.
Černé ovce Tradiční publicistický magazín Černé ovce byl ve druhém pololetí roku 2014 (respektive od 1. září loňského roku) vysílán v délce přibližně 15 minut každý všední den. Pořad byl obvykle rozdělen mezi vstupy moderátorů a reportážní příspěvky členů redakce Černých ovcí. V rámci omezeného prostoru je bohužel obtížné zabývat se vyjadřováním jednotlivých reportérů, zaměříme se proto na projev moderátorů a jeden jev, který pro jazykovou stránku pořadu Černé ovce považujeme za charakteristický obecně.
8
Moderátory pořadu Černé ovce jsou již tradičně Iveta Fialová (IF) a Vlado Štancel (VŠ). Jejich projevu jsme se v analýze věnovali už v roce 2012 a i v tomto hodnocení můžeme konstatovat, že je na velmi dobré úrovni. Oba jednoznačně formulují a obvykle pečlivě vyslovují. Pouze u VŠ jsme zaznamenali několik případů nenáležité výslovnosti souhláskových skupin (dostado místo dostat do) a znělé výslovnosti tam, kde je správná výslovnost neznělá (jiných lidí jako jinýhlidí, vůbec nepoužívám jako vůbedznepoužívám). Ve sledovaném období provázeli IF a VŠ diváky pořadem společně a témata jednotlivých reportážních příspěvků představovali v rámci krátkých připravených dialogů. Často v nich využívali slovní hříčky nebo – jak ilustruje následující ukázka – ustálená slovní spojení, která mají v kontextu, do něhož jsou zasazena, ironické vyznění. Jak vyplynulo z reportáže, jež následovala po rozhovoru citovaném níže, „plodem“, který realitní kanceláře sbírají, je například i rezervační poplatek, který jedna z nich odmítala neoprávněně „ze svého košíku“ vrátit klientům: IF: Obchody s realitami jen kvetou. VŠ: Realitní kanceláře sbírají plody. IF: Ne vždy však patří do jejich košíku. Ironii a určitou nadsázku jsme zaznamenávali pravidelně nejen v projevech moderátorů, ale také v reportážích a doprovodných textech na webových stránkách pořadu. Například příspěvek o jedné internetové seznamovací agentuře doplňuje na webu text, jehož autor využil skutečnosti, že v češtině je možné seznámit se nejen s někým, ale také s něčím, a tak vytvořil ironicky vyznívající slovní hříčku: nakonec se přece jen seznámil, minimálně s tím, jak internetové seznamky fungují. V reportážích pak formulační kreativitu často doplňoval žoviální přednes dotáčených komentářů a veselá doprovodná hudba. Zdá se, že ironii a nadsázku využívají tvůrci pořadu Černé ovce systematicky, a to jako součást komunikační strategie, v jejímž rámci vyjadřují svou – informační i morální – převahu nad těmi, kteří jsou za problémy, o nichž pořad pojednává, zodpovědní. V podobném typu pořadu je tato pozice samozřejmě pochopitelná a je třeba uvést, že ji nezaznamenáváme tam, kde by ironie a nadsázka byly nemístné, například v příspěvku o finanční situaci rodiny pečující o handicapované dítě. Ostatní poškození aktéři reportáží se nadhledem, s nímž je o jejich situaci referováno, patrně dotčeni necítí, protože se na Černé ovce s žádostmi o pomoc obracejí sami. Z našeho pozorování však vyplývá, že přizpůsobuje-li se snaze dosáhnout ironického efektu jazyk jednotlivých projevů zcela bezvýhradně, může utrpět korektnost a věcná správnost užitých formulací. V některých projevech moderátorů, redaktorů i v doprovodných 9
textech na webových stránkách narážíme na kategorická tvrzení (dozvěděl se, jak internetové seznamky fungují; být vlastníkem nemovitosti je rozhodně výhoda; když pojišťovací agenti klienta lapají, pěkně mu u toho do ouška zpívají), která je možné snadno využít k vytvoření komického či ironického vyznění. Zásadním rysem těchto formulací je to, že jejich obsah je prezentován jako absolutně platný. I z citovaných příkladů je však zřejmé, že věcná správnost těchto tvrzení není často zdaleka tak samozřejmá, jak formulace předpokládá. Ne všechny seznamovací agentury totiž musejí fungovat tak, jak popisuje reportáž, rozhodně ne vždy znamená vlastnictví nemovitosti výhodu a ne všichni pojišťovací agenti při nabízení svých produktů zamlčují jejich méně pozitivní aspekty. V některých případech jsou sice významové nesrovnalosti spíše filozofického rázu, často se ale takto zobecňujícími výroky mohou celkem pochopitelně cítit poškozeni ti, kteří jsou do nich zahrnuti neoprávněně (například všechny seriózní seznamovací agentury a pojišťovací agenti). Považujeme proto za vhodné tvůrcům doporučit, aby podobným formulacím věnovali skutečně podrobnou pozornost, protože obsahová korektnost a věcná správnost jsou předpokladem serióznosti, která je od publicistického pořadu veřejnoprávní televize očekávána.
Toulavá kamera Průvodci pořadu Toulavá kamera jsou Iveta Toušlová (IT) a Josef Maršál (JM), na jejichž jazykový projev je naše analýza zaměřena především. Oba moderátoři jsou velmi zkušenými mluvčími. Mluví ve vhodném tempu, používají spisovnou češtinu, do níž občas pronikají nižší stylové varianty (děkuju, blahopřeju), jejichž užití je však s ohledem na charakter pořadu zcela v pořádku. V projevu obou moderátorů se však opakovaně, ba pravidelně objevují dva nedostatky, na něž zde upozorňujeme. Prvním je intonační pochybení v souvětích, přesněji klesání hlasem v místě, kde by vzhledem k pokračování výpovědi bylo namístě naopak stoupnutí hlasem. Děje se tak často (u JM téměř vždy) před vedlejší větou nebo před spojkou a, po které následuje další věta hlavní. Namátkou uveďme u IT: Dodnes je na celém světě ceněna zejména ruční práce našich malířek KLESNUTÍ HLASEM které měly napilno i letos; Typické je pro ně používání pařezů KLESNUTÍ HLASEM které připomínají rozeklané skály KLESNUTÍ HLASEM nebo barevných mechů; Mimo jiné vás provede (míněna stezka) jednou z našich největších obor KLESNUTÍ HLASEM a prozkoumat můžete i zříceninu hradu Štamberk a u JM: Naší další zastávkou bude Ostravské muzeum hraček KLESNUTÍ HLASEM kde instalovali expozici 10
nazvanou historické Vánoce; Zachránila ji čtveřice mužů KLESNUTÍ HLASEM kteří založili Klub vojenské historie a sportu Tachov KLESNUTÍ HLASEM a pod jeho hlavičkou se postarali o přestavbu věže PAUZA ve volně přístupnou rozhlednu KLESNUTÍ HLASEM k níž se vydáme PAUZA ze Staré Knížecí Huti. Druhým nedostatkem je někdy nedbalá výslovnost souhláskových skupin. Pokud se v nějakém slově objeví více souhlásek pohromadě, pak oba skupinu souhlásek zjednoduší, např. u JM jsme zachytili: V násedujících (vynecháno l) minutách se vydáme na Valasko (vynecháno š); orlickýhor (tj. Orlických hor, vynecháno ch); na Skutecku (tj. na Skutečsku, skupina čs byla vyslovena jako c); u IT: roštejnedaleko Telče (tj. Roštejn nedaleko Telče, vynecháno n); skříci (vynecháno t); rozlednu (vynecháno h). Nedbalá výslovnost může způsobit i dvojznačnost, např. přídavné jméno pražská bylo vysloveno jako praská. Rovněž při vyhlašování správné odpovědi divácké soutěže oba moderátoři pravidelně nedbale vyslovují, a to: pocéčkem (tj. pod céčkem), resp. potáčkem (tj. pod áčkem), když říkají: Správná odpověď se ukrývala pod céčkem / pod áčkem. U I. Toušlové ještě zmiňme občasnou znělou výslovnost v místech, kdy by byla na místě výslovnost hlásky neznělé (vzuhakrásná příroda, tj. vzduch a krásná příroda; pjedlet, tj. pět let). Dodejme však, že tato nenáležitá znělost není nijak výrazná, u IT došlo v tomto směru v průběhu let k výraznému zlepšení. Kromě zmíněných výslovnostních nedostatků se okrajově objevují i nežádoucí jevy, k jejichž odstranění by napomohla promyšlenější práce s prezentovaným textem. Zachytili jsme například formulace, které by podle našeho názoru mohly být považovány za pleonastické, tedy takové, v nichž je táž skutečnost vyjadřována dvakrát. Ve formulaci Odpočinek, relaxaci, ale i poznání a sportovní vyžití, to vše nabízejí městské lesy Hradce Králové zjevně není významný významový rozdíl mezi slovy odpočinek a relaxace. Podobná je situace u slovního spojení tajemných příběhů a legend; k tomuto příkladu dodejme, že legenda je samozřejmě specifický žánr, tedy má užší vymezení než příběh, ale v daném kontextu nebyl zjevně tento rozdíl brán v potaz. Jindy narážíme na formulaci eliptickou: Jesličky se postupně šířily po Evropě a k nám se dostaly někdy v 16. stol. Nejprve to byli jezuité, pak šlechta a měšťanstvo i lid venkovský. Chalupnické jesličky vznikaly… Možná vhodnější by byla formulace poněkud rozšířená: Jesličky se postupně šířily po Evropě a k nám se dostaly někdy v 16. stol. Nejprve si je pořizovali jezuité, pak šlechta a měšťanstvo i lid venkovský. Chalupnické jesličky vznikaly… Ještě se zmiňme o dvou pochybeních týkajících se zeměpisných jmen, která jsme zachytili v reportážích. Prvním z nich je skloňování českého zeměpisného názvu Borová Lada 11
způsobem, jako by se jednalo o podstatné jméno v ženském rodě: v Borové Ladě. Borová Lada jsou však číslem množným, hypotetické jednotné číslo by znělo „Borové Lado“ (lado znamená neobdělané pole, viz slovní spojení: nechat něco ležet ladem), zaznít tedy měl tvar: v Borových Ladech. Druhým případem je výslovnost polského městečka Lądek-Zdrój. V první části polského jména se vyskytuje nosovka ą, kterou čeština nedisponuje a která se v podobných případech pravidelně v češtině vyslovuje on, např. druhá část zeměpisného jména Górny Śląsk, tj. Horní Slezsko, se v češtině vysloví Šlonsk. Druhá část polského jména, Zdrój, česky lázně, obsahuje dlouhé ó, které se však v polštině vyslovuje jako u. Náležitá výslovnost tohoto zeměpisného jména by tedy měla v češtině znít: Londek Zdruj, v pořadu však zaznělo: Ladek Zdrój. Jiným řešením by bylo využití exonyma, tj. českého (i německého) pojmenování tohoto města: Landek (německy Bad Landek). Úplně poslední poznámka se týká postoje moderátorů. JM má téměř pokaždé (a IT tehdy, když má na sobě kalhoty) ruku v kapse. Dáváme tvůrcům pořadu na zvážení, zda je tento postoj, v němž moderátoři setrvávají po celou dobu vstupu, vhodný.
Zprávičky Pětiminutový pořad dětského kanálu ČT :D Zprávičky posuzujeme již potřetí za sebou. Pořad v druhé polovině roku 2014 nedoznal výraznějších změn. Nadále se v moderování střídají Kateřina Maďarková a Petr Srna. Rovněž skladba pořadu je prakticky stejná jako v předchozím období: úvodní přehled zpráv, uvítací projev moderátorky, resp. moderátora, několik reportáží s úvodním slovem moderátorů, občas je zařazen rozhovor s pozvaným hostem, na závěr předpověď počasí. Oba moderátoři užívají výhradně spisovnou češtinu, promlouvají srozumitelně a v dobrém tempu. Jen intonace, s níž promlouvají, je poněkud nepřirozená, strojená. Je to dáno jednak snahou zřetelně artikulovat a v živém vysílání neudělat chybu, jednak potřebou zdůrazňováním podtrhnout důležitost či pozoruhodnost vybraných zpráv. Moderátoři se také občas ve svém projevu přeřeknou, případně dojde v jejich projevu k nevhodné artikulační asimilaci (pomoč člověku) či k artikulaci zjednodušené. Toto jsou ovšem jen drobné nedostatky a s pokračující zkušeností jistě oba moderátoři ještě získají na sebejistotě a přirozenosti. Projev obou moderátorů tudíž považujeme za kultivovaný a adekvátní pořadu. V tomto hodnocení se oproti předchozím více zaměříme na jazyk promluv v reportážích. Máme k tomu čtyři připomínky, které demonstrujeme na dvou reportážích.
12
Za prvé, někteří reportéři mají sklon užívat na konci intonačních celků i ukončených vět stoupavou intonaci, např. Tady v Barmě ale ještě postavičky od Walta Disneyho nebyly STOUPNUTÍ HLASEM Za bývalé vlády to nebylo možné STOUPNUTÍ HLASEM přesto je tu každý pozná STOUPNUTÍ HLASEM Když nebylo možné je sledovat v televizi STOUPNUTÍ HLASEM půjčovali si je obyvatelé Barmy na videu STOUPNUTÍ HLASEM (…) Postavičky se v Barmě pár dní zdrží STOUPNUTÍ HLASEM a místním dětem zahrají několik představení STOUPNUTÍ HLASEM Ani potom, co odjedou, jim ale nezmizí z očí STOUPNUTÍ HLASEM Dnes už jsou i v Barmě filmy Walta Disneyho stejně běžné PAUZA jako kdekoli jinde na světě KLESNUTÍ HLASEM. Stoupání hlasem na konci vět je prohřeškem proti ortoepii a nepůsobí ve čteném monologickém projevu dobře. Druhá naše připomínka se týká používání absolutizujících výrazů. Tak např. ve výše uvedené reportáži se říká, že postavičky z filmů Walta Disneyho v Barmě každý pozná a že filmy Walta Disneyho jsou stejně běžné jako kdekoli jinde na světě. Obojí je zřejmý nesmysl. Totalizující a přehánějící vyjadřování je poměrně běžné v neformálních promluvách a bohužel i v českých médiích. Jazyk zpráv by však měl být pokud možno co nejpřesnější, zejména u pořadů pro děti je tato potřeba ještě naléhavější, neboť jsou nejen informativní, ale také vzdělávací. S nepřesností vyjadřování souvisejí i následující dvě připomínky. Za třetí jsme si povšimli, že v reportážích se užívá antropomorfizace, to znamená, že neživé či abstraktní objekty jsou pomocí jazyka stavěny do rolí jednajících bytostí; jedná se v zásadě o metonymické pojmenování. V reportáži o skotském referendu např. zaznělo, že oblast rozlohou stejně velká jako Česká republika nakonec rozhodla, že se od zbytku Spojeného království Velké Británie a Severního Irska nakonec neodtrhne. Oblast pochopitelně nerozhodla vůbec nic, jelikož rozhodli lidé zde žijící. Tuto formu obrazného vyjadřování nepovažujeme za dobrou, jelikož snímá z lidí odpovědnost za jejich činy a děje prezentuje fatalisticky. Děti by se přitom měly naučit tomu, že lidé nesou za své jednání zodpovědnost a že jejich jednání má své důsledky. Pikantní je, že po této reportáži následovala reportáž o divadelním představení určeném dětem, v němž měly poznat důležitost mechanismu voleb pro demokracii. Za čtvrté by měli tvůrci Zpráviček používat pojmosloví pokud možno co nejpřesněji. Ve výše citovaném úryvku si všimněme, že v reportáži bylo správně uvedeno celé jméno státu, o němž se mluvilo. V úvodním slově však moderátor užil zkráceného, sice obvykle užívaného, ale nepřesného pojmenování Velká Británie: Skotsko si v hlasování zvolilo, že chce i nadále zůstat součástí Velké Británie. Skotsko by ovšem zůstalo součástí Velké Británie, i pokud by Skotové v referendu podpořili nezávislost Skotska. Velká Británie je totiž 13
jméno největšího z Britských ostrovů, nikoli státního útvaru. Slova o Velké Británii před úvodem reportáže byla matoucí tím více, že v reportáži bylo nejen náležitě uvedeno celé jméno, ale nadto se na obrazovce objevila mapa se čtyřmi barevně vyznačenými částmi Spojeného království; tedy i Severního Irska, jež součástí Velké Británie ovšem není. Ačkoli se označení Velká Británie v Česku běžně užívá pro označení celého Spojeného království, ve zpravodajství veřejnoprávních médií by mělo být pojmosloví užíváno přesně. Běžně se také užívá např. jméno Čechy pro celou Českou republiku, to ale neznamená, že v kultivovaném projevu je možno mluvit o Olomouci v Čechách. Na konci této reportáže jsme se pak dověděli, že britský premiér … mohl totiž ztratit celou třetinu své země a že Skotům teď slíbil, že za jejich věrnost společnému království jim už brzy nadělí další státnické věci. Britský premiér je ovšem volený zástupce a předseda vlády, nikoli král Spojeného království, jak lze vyvodit z citovaných slov, a jakožto takový nemůže sám o své vůli Skotům nadělit vůbec nic. Spojené království Velké Británie a Severního Irska mu totiž v žádném případě nepatří, jak by si děti sledující Zprávičky mohly na základě výše citovaných slov pomyslet. Celá reportáž tedy byla plná nepřesností a ve světle hned následující reportáže o důležitosti voleb v demokratickém zřízení působila jako karikatura fungování volebního systému parlamentní demokracie. Po formální stránce je pořad Zprávičky velmi dobrý, jeho tvůrci by však mohli usilovat o větší formulační i věcnou přesnost.
Bludiště Bludiště, tedy zábavná vědomostní, ale i fyzicky náročná soutěž pro dva týmy složené z dětí staršího školního věku, se na obrazovkách České televize objevuje již od roku 1997. Tváří pořadu je Roman Pastorek, zkušený moderátor nejen televizních pořadů, ale i pořadů rozhlasových a různých společenských akcí. Jeho jazykový projev je předmětem naší analýzy. Roman Pastorek je dobrý a kultivovaný mluvčí. Moderátor je dětským soutěžícím empatickým a rovnocenným partnerem v dialozích, bez problémů zvládá i komunikaci s jejich učiteli, přítomnými asistentkami, publikem ve studiu, v průběhu pořadu oslovuje i televizní diváky. Také zadání vědomostních úkolů, která moderátor čte, jsou po jazykové i obsahové stránce v pořádku. Mluví ve vhodném tempu, s přiměřenou intonací, dodržuje ortoepické zásady (pouze výjimečně se v jeho projevu objeví znělá výslovnost v místě, kde je náležitá výslovnost
14
neznělá: bojovadoceny, tj. bojovat o ceny; pár dobrýhrad, tj. pár dobrých rad; jak navigátora tagilezce, tj. jak navigátora, tak i lezce). Bez problémů používá tvarosloví spisovné češtiny (doskoky bývají problematické, červený tým, hodně napínavé, dvě nová družstva, to jsou krásná hesla), opakující se odchylky od něj se projevují jen občasným nenáležitým krácením samohlásky (se nedivim, slyšim, se těšim, to neni možné, zatimco, věřim, myslim si). V případě přídavného jména jistící naopak můžeme upozornit na nenáležité dloužení. Tento výraz se v pořadu vyskytuje ve spojení jistící lana. Vhodná je v tomto případě podoba jisticí, neboť se jedná o tzv. přídavné jméno účelové, tj. označující jistou trvalou vlastnost, účel, nikoli o tzv. přídavné jméno dějové, tj. vyjadřující nějakou právě probíhající činnost, děj (viz analogické dvojice kropicí/kropící, hodnoticí/hodnotící aj.). Rozdíl v užití zmíněných přídavných jmen lze ukázat na větách: Tato jisticí lana jsou vyrobena z kvalitního materiálu vs. Lana jistící lezce jsou napnuta. Moderátor dokáže vhodným způsobem obohacovat jazykovou stránku pořadu tím, že se v jeho promluvě objevují neotřelé formulace, např.: Vaše silná mozková sestava vygenerovala správnou odpověď; Čekám krásný vědomostní souboj; součástí jeho aktivní slovní zásoby jsou i výrazy knižní, např. Váš koš zeje prázdnotou; ve své promluvě pohotově a kontextově případně užívá frazémy, např. biblický frazém Jákobův žebřík zařadí do své promluvy ve chvíli, kdy se družstva chystají na fyzicky náročnou disciplínu: Cesta vede přes tento mnohapatrový Jákobův žebřík; pohrává si s významy přenesenými a doslovnými: Občas má každý z nás pocit, že ztrácí půdu pod nohama. Velmi často se to stává právě tady na lanové dráze aj. V pořadu, nejčastěji samozřejmě opět z úst moderátora, dále pravidelně zaznívají originální výrazy spjaté výhradně s tímto pořadem. Tím nejčastějším je nápaditý expresivní neologismus bludišťák (název jednak pro přidělovaný bod, jednak pro plyšovou hračku, která se v pořadu objevuje) a od něj odvozené přídavné jméno bludišťácký; uvést lze i neobvyklý výraz balancovník (výraz, který v tomto pořadu označuje kulatou desku s otvory na míčky, přičemž cílem je vhodným nakláněním desky umístit míčky do otvorů), v pořadu se pak pravidelně vyskytují formulace: budeme balancovat, jdeme balancovat. Celkově můžeme konstatovat, že jazykový projev Romana Pastorka je na velmi dobré úrovni.
15
Lvíčata Půlhodinový pořad Lvíčata se objevuje každé pondělí od 14.35 na programu ČT :D. V každém díle je dětským divákům představena nějaká sportovní disciplína. Hlavním moderátorem pořadu je Aleš Valenta, jehož partnery v rozhovorech bývají plyšový lev Filip, kterému hlas propůjčuje Jiří Laštovka, a plyšová lvice Leonka; ta je namluvena stylizovaným ženským hlasem, námi neidentifikovaným. Rozhovory s dětskými sportovci dále někdy vede Elen Černá a posledním hlasem, který v pořadu pravidelně zaznívá, je Pavlína Skružná, jež čte komentáře k reportážím. Aleš Valenta (AV) se v pořadu objevuje jednak v živých vstupech, jednak čte stručné sportovní zprávy v úvodu pořadu. Čteným textům nelze po jazykové stránce vytknout prakticky nic, ocenit je třeba například výslovnost cizích jmen sportovců. V živých vstupech se tento mluvčí někdy odchyluje od tvarosloví spisovné češtiny, např. takový to točení, to je těžký, na nějakym závodě, celej týden, bylo to skvělý aj. Dodejme, že tvarosloví obecné češtiny je pravidelně přítomno v řeči hostů, obvykle sportovců, s nimiž AV vede rozhovor. Užívání těchto prostředků lze tedy chápat i jako přizpůsobení AV svým dialogickým partnerům. Obecně lze říci, že tento mluvčí vede rozhovory jak s dětmi, tak s dospělými přirozeně a nenuceně. Poznámku lze ještě věnovat módnímu obratu mně přijde, který se u něj (a ovšem nejen u něj, obecně jde o jev dnes velmi rozšířený) objevuje a který by alespoň někdy mohl být nahrazen stylově vyšším připadá mi. Výslovnost AV je pečlivá (viz např. zřetelně dvojslabičně vyslovené slovo duu, náležitě umístěný ráz po neslabičné předložce: f Ȥautomobilových soutěžích, zřetelná výslovnost c a s na rozraní slov: jezdec si zajistil), mluví v přiměřeném tempu a s vhodnou intonací. Jiří Laštovka alias lev Filip užívá téměř výhradně tvarosloví obecné češtiny: ňákej klacek, abych zapad, pravidelně lze slyšet nespisovné krácení samohlásek: musim, nenajim, myslim. Rovněž Elen Černá v rozhovorech s dětskými sportovci užívá tvarosloví obecné češtiny: jak se cejtíte, ňákej soupeř. U této mluvčí je však třeba ocenit, že s dětmi ze Slovenska je schopna vést rozhovor ve slovenštině. Pavlína Skružná čte připravené texty k reportážím zřetelně a v přiměřeném tempu. Tyto texty bývají pečlivě připraveny, neobvyklé výrazy, např. názvy sportovních disciplín či sportovního nářadí, které mají původ v angličtině, jsou v nich s ohledem na dětského diváka srozumitelně vyloženy. Pouze ojediněle se stává, že se v nich objevují nepřesné či matoucí formulace, např. jsme zachytili eliptickou formulaci: Zatímco povinné skladby mají jasná kritéria, tak ve volitelných sestavách se meze nekladou,
16
jež by mohla být ve své druhé části rozvinuta: ve volitelných sestavách se fantazii meze nekladou. Jak už jsme uvedli, výslovnosti přejatých slov nebo vlastních jmen v tomto pořadu obecně snad nelze nic vytknout. Drobná výtka však může směřovat k výslovnosti názvu u nás poměrně neobvyklého sportu capoeira. V průběhu pořadu se objevovaly různé výslovnosti: kapuera, kapúra, kapoira, kapuejra (posledně uvedená podoba nejvíce odpovídá původní portugalské výslovnosti). Tento sport byl tématem jednoho z dílů, proto jeho název samozřejmě zazníval opakovaně. Domníváme se, že tvůrci pořadu mohli výslovnosti tohoto výrazu věnovat větší pozornost, především měla být v celém pořadu jednotná. Na závěr si dovolujeme uvést poznámku k hudbě, která zní prakticky po celou dobu pořadu, veškeré mluvené slovo zaznívá na jejím pozadí. Domníváme se, že není např. nutné, aby dost hlasitá hudba zněla zároveň s odpověďmi dětských sportovců a jejich rodičů, mluvené slovo totiž občas v hlasité hudbě téměř zaniká. Hudba by v těchto případech nemusela znít vůbec nebo by alespoň mohla být trochu snížena její zvuková hladina. Někdy hudební doprovod působí vysloveně rušivě, což se stalo například v díle věnovaném mažoretkám. V něm bylo opakovaně zdůrazňováno, že je třeba, aby mažoretky měly smysl pro rytmus, aby dokázaly pochodovat v rytmu hudby. Divák tohoto dílu však vidí mažoretky pochodující v rytmu jiném, než je rytmus – opět po našem soudu zbytečně hlasité – hudby, která zaznívá v průběhu reportáže. Výsledný dojem je takový, že mažoretky, v rozporu s tím, co by měly samozřejmě zvládat, pochodují mimo rytmus.
17
