Absolventi vysokých škol na trhu práce

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Absolventi vysokých škol na trhu práce Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Blahoslav Rozbořil Ph.D

Paulíková Květoslava

Brno 2011

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu mé práce Mgr. Blahoslavu Rozbořilovi Ph.D za odbornou pomoc, cenné rady, připomínky a náměty, které mi poskytl při zpracování této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Absolventi vysokých škol na trhu práce“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne 5.1.2011

……………………………………… Podpis

Abstrakt Paulíková, K., Graduates on the employment market. Abstract labour. Brno: University of Mendel in Brno, 2010. The presented bachelor work deal with some connections between rate of unemployment of graduate people and their social background. Just these graduates represent huge innovative potential and dramatically contribute to a higher productivity of work. Their fast and fluent enter an employment relationship is therefore desirable. The theoretical part is engaged in unemployment form various point of view; distinguish a forms of unemployment and define the basic concepts. The practical part consist of empirical research of the unemployment from partial aspect relevant for success in finding a job. Data gathered through a questionnaire are compared to the conclusion of a previous survey. (Zelenka, 2008).

Keywords Graduates, unemployment, work, employment market.

Abstrakt Paulíková, K., Absolventi vysokých škol na trhu práce. Bakalářská práce. Brno: Mendlova univerzita v Brně, 2010. Bakalářská práce se zabývá některými souvislostmi mezi nezaměstnaností absolventů vysokých škol a jejich sociálním prostředím. Právě absolventi představují velký inovační potenciál a výrazně přispívají k vyšší produktivitě práce. Jejich rychlý a plynulý přechod do pracovních vztahů je tedy žádoucí. Teoretická část se zabývá nezaměstnaností z různých úhlů pohledu, člení typy a formy nezaměstnanosti a definuje základní pojmy. Praktická část je empirickým výzkumem nezaměstnanosti z hlediska dílčích aspektů, podmiňujících možnost rychlého nalezení práce. Data shromážděná dotazníkovým šetřením jsou srovnávána se závěry předchozího výzkumu [Zelenka, 2008]

Klíčová slova Absolventi vysokých škol, nezaměstnanost, práce, trh práce

Obsah

6

Obsah Úvod a cíl práce

9

Úvod Cíl práce.............................................................................................................10 Teoretická část

11

1

11

2

3

Vymezení pojmů 1.1

Vymezení pojmu práce ............................................................................ 11

1.2

Potřeby uspokojované prací ....................................................................12

1.3

Definice pojmu nezaměstnanost .............................................................12

1.4

Kdo je považován za nezaměstnaného ....................................................13

Nezaměstnanost ze sociologického pohledu

14

2.1

Nezaměstnanost jako psychický problém ...............................................14

2.2

Druhy nezaměstnanosti...........................................................................14

2.2.1

Frikční nezaměstnanost...................................................................15

2.2.2

Strukturální nezaměstnanost ..........................................................15

2.2.3

Cyklická a sezónní nezaměstnanost ................................................15

2.2.4

Skrytá nezaměstnanost ....................................................................15

2.2.5

Neúplná nezaměstnanost ................................................................16

2.2.6

Nepravá nezaměstnanost.................................................................16

2.2.7

Dlouhodobá nezaměstnanost ..........................................................16

2.2.8

Job stagnation..................................................................................16

2.2.9

Příčiny nezaměstnanosti.................................................................. 17

Vývoj nezaměstnanosti na českém trhu práce

19

3.1

Situace na trhu práce před rokem 1990 ..................................................19

3.2

Vývoj na trhu práce na počátku 90. let 20. století ..................................19

3.3

Trh práce v letech 1995 - 2005 ................................................................19

3.4

Vliv Evropské unie na trh práce ............................................................. 20

Obsah 4

7

Práce z pohledu jednotlivce a celé společnosti 4.1

Pracovní adaptace....................................................................................21

4.1.1 4.2

5

Adaptace na práce............................................................................21

Změny ve světě práce.............................................................................. 23

4.2.1

Flexibilita organizace ...................................................................... 23

4.2.2

Flexibilita jednotlivce...................................................................... 24

4.2.3

Flexibilita na trhu práce.................................................................. 24

Mikroekonomický a makroekonomický pohled na práci a nezaměstnanost

26

5.1

Práce z mikroekonomického pohledu .................................................... 26

5.2

Nezaměstnanost z makroekonomické perspektivy. ............................... 27

5.2.1

Nezaměstnanost v souvislostech .................................................... 27

5.2.2

Měření nezaměstnanosti..................................................................31

5.2.3

Makroekonomické souvislosti nezaměstnanosti............................ 32

5.3 6

21

Způsoby snižování nezaměstnanosti...................................................... 33

Absolventi vysokých škol na trhu práce

35

6.1

Dopady hospodářské krize na absolventy VŠ......................................... 35

6.2

Absolventi na trhu práce......................................................................... 36

6.2.1

Vzdělávací kariéra ............................................................................37

6.2.2

Sociální nerovnosti ve vzdělávání................................................... 38

6.2.3

Hledání prvního zaměstnání .......................................................... 39

6.2.4

Způsoby hledání práce .................................................................... 40

6.2.5

Kvalita prvního zaměstnání............................................................ 40

6.2.6

Faktory ovlivňující nezaměstnanost mladých lidí...........................41

Praktická část

43

7

43

Metodologie výzkumu 7.1

Úvod ........................................................................................................ 43

7.2

Cíl ............................................................................................................ 44

7.3

Hypotézy ................................................................................................. 44

7.3.1 7.4

Hypotézy a s nimi související otázky: ............................................. 44

Vyhodnocení dotazníků .......................................................................... 47

Obsah

8

7.4.1

Zpracování dat ................................................................................ 47

7.4.2

Vyhodnocení hypotéz...................................................................... 47

7.4.3

Konfrontace výsledků se studií M. Zelenky.................................... 56

7.4.4

Diskuze.............................................................................................57

8

Závěr

59

9

Literatura

61

Úvod a cíl práce

9

Úvod a cíl práce Úvod Nezaměstnanost je v dnešní době velmi často diskutovaným tématem, které ještě více vstoupilo do popředí s nástupem hospodářské krize. Tento problém je v centru zájmu jak politiků, tak i sociologů, analytiků či široké veřejnosti. Míra nezaměstnanosti značně ovlivňuje fungování ekonomického systému a její vysoká míra poukazuje na nedostatečné využití potenciálu lidských zdrojů. Nezaměstnanost má jak z pohledu makroekonomického, tak z pohledu mikroekonomického dalekosáhlé důsledky a mnoho ekonomů ji považuje, hned po inflaci, za druhé makroekonomické zlo. Prozatím však není prokázána souvislost mezi výší nezaměstnanosti a ekonomickou vyspělostí země, jelikož s nezaměstnaností bojuje i řada velmi vyspělých zemí. Nejvíce chod státu ohrožuje dlouhodobá nezaměstnanost, a to především z toho důvodu, že ve svých důsledcích způsobuje ztrátu hrubého produktu ekonomiky. Část zdrojů, ať už pracovních či kapitálových, které jsou k dispozici, není plně využita. Nemalý vliv má i na státní rozpočet. Odčerpávají se finanční prostředky potřebné na vyplácení podpory v nezaměstnaností, financování chodu úřadu práce a zabezpečování aktivní politiky nezaměstnanosti. V další fázi, kdy nezaměstnanost způsobuje i nárůst kriminality, jsou potřeba finanční prostředky na soudnictví, policii či vězeňské služby. Na druhé straně se snižuje i příliv finančních prostředků do státního rozpočtu díky tomu, že nezaměstnaní neodvádí daně z příjmu. Neblahý vliv má nezaměstnanost i na samotného jedince. V naší kultuře totiž hraje práce a zaměstnání v životě lidí klíčovou roli a příchod či odchod do pracovního procesu je pro člověka významným životním mezníkem. Jedinec, který „vypadne“ z pracovního koloběhu postupem času ztrácí získané zkušenosti, ale i praktické a teoretické znalosti a stává se tak pro potencionální zaměstnavatele méně atraktivním. Je sociálně i společensky izolován a ztrácí sebeúctu a sebevědomí. Všechny tyto skutečnosti mohou vést k zhoršování zdravotního stavu, a to jak psychického, tak fyzického. Každý nezaměstnaný je tedy pro stát určitým nežádoucím výdajem, který snižuje pomyslné bohatství společnosti jako celku. Je tedy cílem státu napomáhat ke zlepšení situace, a to pomocí hospodářské politiky. Větší pozornost by měl stát zaměřit na zaměstnávání absolventů, právě oni tvoří populaci nového přílivu „mozků“ do ekonomky a napomáhají tak lepšímu fungování trhu.

Úvod a cíl práce

10

Cíl práce Cílem této bakalářské práce je vymezit a definovat pojmy, které souvisí s nezaměstnaností, a to jak z pohledu sociologického, tak z pohledu ekonomického. Teoretická část se zabývá nezaměstnaností z různých úhlů pohledu, dále pak druhy nezaměstnanosti a jejich souvislosti s absolventy VŠ, pojmem práce a pracovní adaptace, vymezením situace na trhu práce v letech 1995-2005 se zaměřením na absolventy vysokých škol. Praktická část analyzuje současnou situaci postavení absolventů na trhu práce. Sleduje příčiny nezaměstnanosti a snaží se objasnit aspekty, které ovlivňují rozdílené postavení absolventů na pracovním trhu. Analýza je provedena pomocí dotazníků, jejichž vyhodnocení a porovnání se studií pana Zelenky [Zelenka, 2008] je uvedeno v závěru této práce.

Teoretická část

11

Teoretická část 1 Vymezení pojmů 1.1

Vymezení pojmu práce

• Podle I. Nového a A. Surynka je práce pro člověka nutnou a přirozenou podmínkou jeho existence. Je zkoumána mnoha vědními obory a z toho důvodu se i definice práce velice liší. Technické a přírodní vědy pod pojmem práce rozumí nejen činnost člověka, ale i činnost zvířat a přírodních sil ( např. práce mravenců, včel, vln, větru), v jejichž důsledku dochází ke změnám ve stavu přírody bez ohledu na to, kdo a proč je realizuje a v čem je jejich smysl a výsledky. Filosofie chápe práci jako nezbytnou potřebu lidského organismu, jako fyziologickou funkci různých tělesných orgánů uvolňujících energii. Jiná formulace pojmu práce ve filosofii říká, že je to vědomá činnost člověka zaměřená na vytváření určitých hodnot. Práce se svým způsobem podílí i na formování postavení lidí ve společnosti, a proto je jako sociální proces nutně předmětem zájmu sociologie. Nový a Surynek ve své publikaci uvádí všeobecnou definici práce: „Práce je uvědomělou a cílevědomou činností člověka, v jejím průběhu dochází k přetváření předmětů přírody, respektive výsledků předchozí pracovní činnosti tak, aby mohly sloužit k uspokojování jeho potřeb“. Podle Stanislava Ourody je další vlivnou definicí práce např. definice K. Marxe (1867) : „ Práce je především proces probíhající mezi člověkem a přírodou, proces, v němž člověk svou vlastní činností zprostředkovává, reguluje a kontroluje výměnu látek mezi sebou a přírodou“. Toto pojetí odráží uspořádání tehdejší ekonomiky, kdy byla práce soustředěna především v primárním a sekundárním sektoru výroby. Podobně definoval pojem práce ve dvacátém století R. Schultze (1969) : „ Je to účelná, vědomá činnost člověka, v níž pomocí pracovních prostředků mění přírodní látku a využívá ji pro své účely“. Z ekonomického hlediska nejlépe zdůrazňuje pojem práce O. Lange : „ Soubor úkonů, vykonávaných v procesu výroby, jejichž cílem je vytvoření statků, tj. předmětů, sloužících k uspokojování lidských potřeb“. J. Buriánek uvádí, že „práce je základní činnost, jejímž prostřednictvím se člověk vztahuje k přírodě, u níž musí čerpat prostředky k uspokojení základních potřeb, k zajištění, dané kultuře odpovídající, formy existence“. Tato definice však naráží na určité nepřesnosti, nelze totiž říci, že prací lze uspokojit všechny základní potřeby. Přesně vymezit pojem práce tedy není jednoduché. I. A. Bláha tvrdí, že „práce obecně neexistuje. Existuje jen práce určitým způsobem pojmenovaná, práce vykonávaná uvnitř sociálních útvarů“.

Vymezení pojmů

12

Z dnešního hlediska zle říci, že práce uspokojuje některé základní životní potřeby, ale lidé pracují i proto, že se snaží uspokojit i potřeby společenské. Práce uvolňuje stále více člověka z existenční závislosti na přírodě, ale činí ho stále více závislým na společnosti. Pracovní činnost člověka je většinou činností cílevědomou, která je předem „projektována, uvědomována“v jeho psychické oblasti. Navíc, oproti zvířatům, může člověk nacházet i uspokojení z vykonané práce. [S.Ouroda]

1.2 Potřeby uspokojované prací S. Ouroda ve své publikaci uvádí pět základních potřeb člověka, které jsou uspokojované zaměstnáním: • vytváří pro zaměstnaného reálnou strukturu času (dne, týdne, roku…) • znamená příležitost pravidelně sdílené sociální zkušenosti mimo rámec rodiny • umožňuje jedinci podílet se na cílech a účelech, které ho přesahují • vymezuje jeho osobní status a osobní identitu (např. u můžu je sebeúcta většinou založená na finančním příspěvku, který dává do rodiny) • vynucuje si řadu aktivit, ke kterým není člověk bez zaměstnání motivovaný

1.3 Definice pojmu nezaměstnanost Jak říká S. Ouroda, ne každý, kdo pracuje, je zaměstnaný a ne každý, kdo nepracuje, je nezaměstnaný. Je totiž skutečností, že do zaměstnání nejsou např. zahrnovány domácí práce, sebezaměstnávání, vzájemná výpomoc, dobrovolné práce pro dobročinné účely a další práce, které nejsou vykonávané pro ekonomické cíle – např. hobby. Podle definice Mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ženevě je nezaměstnanou osoba, která [S.Ouroda]: • je práce schopná a je z možnosti pracovat v placeném zaměstnání vyřazená • s tímto vyřazením se nespokojuje a hledá nové placené zaměstnání, třeba jenom na částečný pracovní úvazek Naproti tomu I. Surynek a A. Nový definují nezaměstnanost jako jev, kdy lidé, kteří mají předpoklady pracovat a pracovat chtějí, nemohou práci najít. Statisticky a administrativně jsou však mezi nezaměstnanými zařazeni i ti, kteří sice pracovat mohou, ale nechtějí a zneužívají slabin a mezer existujícího systému regulace zaměstnanosti.

Vymezení pojmů

13

1.4 Kdo je považován za nezaměstnaného Za nezaměstnaného je považován člověk, který je schopen pracovat a pracovat chce, ale nemůže z určitých důvodů vstoupit do pracovněprávních vztahů, ze kterých by za svou práci získával kompenzaci v podobě mzdy a tak si zajišťoval prostředky pro sovu existenci. Může to ale být i člověk, který pracovat může a chce, ale který nemůže nalézt práci odpovídající jeho schopnostem a možnostem, tj. jeho kvalifikaci. [S. Ouroda ]


14

2 Nezaměstnanost ze sociologického pohledu 2.1 Nezaměstnanost jako psychický problém Je důležité zamýšlet se nad významem lidské práce z důvodu měnících se podmínek společenského života, a to jak z hlediska společenského, tak z hlediska individuálního. S vývojem společnosti se mění i smysl, který je společností lidské práci přisuzován a ovlivňuje i všechny ostatní oblasti lidského života. Nezaměstnanost způsobuje psychický stav strádání jako důsledek určitého nedostatku, kterému se odborně říká deprivace. To je spojeno s vyloučením nezaměstnaného ze sociálních vztahů a vyloučením z konzumu jako centrální aktivity v moderní společnosti. Činnosti spojené s potřebou zabírají u mnoha lidí značnou část jejich nepracovní doby. Pocit nudy, nespokojenost v práci nebo v občanském životě je kompenzován plánováním nákupu a vyhledáváním požadovaného zboží (služeb). Tato činnost je chápána jako odreagování se od pracovního stereotypu. Jestliže si lidé nemohou dovolit požadované zboží (služby), může to vyvolat absolutní nebo relativní deprivaci. [S.Ouroda] • Absolutní deprivace, která je chápána jako existenční ohrožení života je v naší společnosti spíše ojedinělý jev. Vzniku této formy deprivace brání systém sociálních podpor. • Naproti tomu relativní deprivace je doprovodným jevem nezaměstnanosti. Velkou roli hrají nabídky zboží a služeb, které na spotřebitele chrlí různá média a také sociální prostředí s určitou úrovní spotřeby. Finanční situace však nedovoluje zůstat na dosavadní spotřební úrovni. V důsledku nezaměstnanosti se mohou také objevit psychické potíže, které mohou být výrazné. Nastupují obavy z nedostatku finančních prostředků, které jsou k životu potřebné. Nezaměstnaný mění i svoje společenské chování jednak proto, že nechodí do zaměstnání – ztrácí kontakt s okolím, a jednak proto, že nemá dostatek financí, a proto přestane chodit i do společnosti. Narůstají i ponižující zkušenosti při žádání o práci a odmítáním. Člověk ztrácí sebedůvěru a nastupuje pocit méněcennosti. [S. Ouroda]

2.2 Druhy nezaměstnanosti Můžeme identifikovat různé druhy nezaměstnanosti podle určitých kritérií (např. podle typu práce, podle délky nezaměstnanosti, podle sezónních výkyvů, poptávky po pracovních a jiných kritérií).


2.2.1

15

Frikční nezaměstnanost

Podstatou je běžná změna zaměstnání. Jde o normální změny zaměstnání a důvodem může být ekonomický rozvoj podniku. Většinou se jedná o nezaměstnanost krátkodobou. K tomuto druhu nezaměstnanosti zařazujeme i nezaměstnanost osob, které nově vstupují na trh práce – to jsou osoby po vyučení, nebo osoby s vyšším vzděláním, které hledají svoje první zaměstnání. K tomuto druhu nezaměstnanosti můžeme tedy zařadit i absolventy vysokých škol, jelikož jsou to lidé, kteří po vystudování poprvé přicházejí na pracovní trh.

2.2.2

Strukturální nezaměstnanost

Je výsledkem nerovnováhy mezi pohotovou pracovní silou k práci a požadavky zaměstnavatelů po určitém typu práce. [S.Ouroda]. Vyskytuje se především tam, kde existuje nerovnováha mezi vysokým počtem nezaměstnaných na straně jedné a vysokým počtem volných pracovních míst na straně druhé. Na trhu tedy existují volná pracovní místa, ale lidé, kteří jsou nezaměstnaní, nemají potřebnou profesní přípravu, aby je mohli obsadit. Hlavním důvodem strukturální nezaměstnanosti je rušení neefektivních podniků a eliminace celých zastaralých odvětví. Řešení pro snižování strukturální nezaměstnanosti je rekvalifikace pracovníků. Z celkového pohledu se strukturální nezaměstnanost netýká absolventů vysokých škol, ale můžeme zaznamenat nedostatky v lékařské profesi a naopak velký nárůst ekonomů.

2.2.3

Cyklická a sezónní nezaměstnanost

Je způsobena nízkou poptávkou po pracovní síle v určitých časových obdobích. Značnou roli hraje i ekonomický cyklus v období recese, kdy existují potíže s odbytem určitého druhu zboží či služeb. Sezónní nezaměstnanost je typická například pro zemědělství, turistiku nebo stavebnictví (v zimním období). U sledovaných absolventů se projevuje tak, že je možné pozorovat na konci školního roku, ale většinou po letních prázdninách, velký nárůst nezaměstnaných vysokoškolských absolventů, kteří hledají práci. Je to způsobeno tím, že vysoké školy „chrlí“ v tomto období právě tuto skupinu osob. Je tedy žádoucí, aby si mladí lidé hledali práci již v posledním ročníku studia, aby až obdrží titul, mohli ihned začít v rozvoji své pracovní kariéry. 2.2.4

Skrytá nezaměstnanost

O tomto druhu nezaměstnanosti hovoříme tehdy, když nezaměstnaní nejsou registrovaní na úřadech práce (především vdané ženy a mladiství). Tyto osoby buď rezignovali na hledání práce a unikly do jiného statusu (mateřství, studium aj.), nebo hledají zaměstnání pomocí neformálních sítí či přímo u zaměstnavatelů. Řadíme sem i osoby zařazené do různých programů pro nezaměstnané – re-


16

kvalifikace, veřejně prospěšné práce a soby, které odešly do předčasného důchodu. Podíl na tomto duhu nezaměstnanosti mají i vysokoškolští absolventi. Chtějí být totiž iniciativní, nezávislí a chtějí si práci nalézt sami, bez pomoci úřadu práce. Stále častěji se tedy obrací spíše na různé zprostředkovatele práce a na personální agentury.

2.2.5

Neúplná nezaměstnanost

Postihuje pracovníky, kteří jsou nuceni pracovat na snížený pracovní úvazek nebo vykonávat práci, která neodpovídá jejich stupni kvalifikace. Ekonomickou krizi se zaměstnavatelé snažili řešit zavedením čtyřdenního pracovního týdne, ale i snížením hodin v pracovním dni. Bez ohledu na ekonomickou krizi jsou tyto praktiky oblíbené především ve Švédsku, Nizozemsku, Japonsku či USA. I u nás se neúplná nezaměstnanost v poslední době rozmáhá. Je skutečností, že absolventi musí přijímat práci na kratší pracovní úvazek či pracovat na různých projektech. Často jsou také nuceni nastoupit na místo, které neodpovídá jejich stupni kvalifikace.

2.2.6

Nepravá nezaměstnanost

Patří sem lidé, kteří jsou sice nezaměstnaní, ale práci v žádném případě nehledají. Využívají podpory státu a čerpají finanční prostředky pro podporu v nezaměstnanosti. Nepravá nezaměstnanost se týká spíše osob se základním vzděláním, kteří nejsou příliš motivováni hledat si práci.

2.2.7

Dlouhodobá nezaměstnanost

Podle Mezinárodní organizace práce je určujícím kritériem doba nezaměstnanosti delší než jeden rok. Absolventů vysokých škol se tento druh nezaměstnanosti dle průzkumů a studií netýká. Jelikož dosáhli vysokého stupně vzdělání, mají tak více pracovních příležitostí, i když jsou někdy nuceni přijímat práci, která neodpovídá jejich stupni vzdělání.

2.2.8

Job stagnation

V době ekonomické krize je stále častěji diskutovaným pojmem tzv. job stagnation. Vyjadřuje situaci, kdy vysoká míra nezaměstnanosti brzdí profesionální i prostorovou mobilitu. Lidé, kteří jsou velice nespokojení se svou prací, v tomto zaměstnání zůstávají, jelikož nechtějí riskovat problémy, které by jim způsobilo hledání nového pracovního místa a jsou touto situací často i frustrováni.


2.2.9

17

Příčiny nezaměstnanosti

Názory na příčiny nezaměstnanosti se liší a autoři publikací se v mnoha směrech různí. Nejčastější příčiny nezaměstnanosti podle I. Nového a A. Surinka jsou: • Technický rozvoj, automatizace, elektronizace a robotizace, které ve svých důsledcích snižuji spotřebu živé práce. • Vysoká porodnost a v důsledku toho i vysoký přírůstek obyvatelstva. To je také jeden z důvodů, proč většina zemí „ třetího světa“ usiluje o regulaci porodnosti. • Prodlužování pracovního dne a prodlužování práce přes čas, což svým způsobem snižuje i počet volných pracovních míst. • Vysoká zadluženost a likvidace drobných podnikatelů. Tato příčina nezaměstnanosti se ostatně potvrdila i při vzniku současné ekonomické krize, kdy startujícím mechanizmem byla stále stoupající míra zadluženosti domácností, ale i států. • Nízká úroveň akumulace kapitálu, a tedy i investic do rozšiřování výroby. • Dosažený stupeň ekonomické prosperity a materiálního bohatství země. Pro ekonomicky a průmyslově vyspělé země je charakteristická vyšší míra zaměstnanosti žen a vyšších věkových skupin obyvatelstva. Stanislav Ouroda [Ouroda, 2004] definuje příčiny nezaměstnanosti podle určitých přístupů. • Liberálové označují nezaměstnanost za dočasnou nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Nezaměstnanost je důsledkem vyšší nabídky pracovní síly a menší poptávky po pracovní síle. Působením trhu práce se nerovnováha časem upraví. Existuje ale přirozená míra nezaměstnanosti, tu tvoří ti, kteří nechtějí pracovat vůbec. • Keynesiánci přisuzují příčiny nezaměstnanosti výraznému technologickému pokroku. Díky tomu roste produktivita práce a při stejné spotřebě roste i počet nezaměstnaných pracovníků. Dle nich je nezaměstnanost důsledkem nedostatku efektivní poptávky po zboží a službách, ale i nízkého sklonu k investování. Existují tedy dva tipy nezaměstnanosti a) nezaměstnanost způsobená nedostatečnou spotřebou b) nezaměstnanost způsobená technologickým pokrokem Řešením je zde zásah státu do ekonomiky. • Marxistické pojetí nezaměstnanosti – marxisté tvrdí, že nezaměstnanost je spojena s kapitalismem, který není schopen se vyhnout opakujícím


18

se krizím, a proto také periodické masové nezaměstnanosti. Z jejich pohledu je nezaměstnanost neřešitelný problém. Lidskou pracovní sílu nahrazují stroje a berou práci dosavadním zaměstnancům, ale i těm, kteří by byli přijímáni díky rozšiřující se výrobě. Nezaměstnanost je tedy důsledkem nerovnováhy mezi reprodukcí pracovních sil akumulací kapitálu. Možným řešením je zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků. • Monetaristé – na prvním místě je pro ně růst inflace, která způsobuje i růst nezaměstnanosti, jelikož zasahuje jak zaměstnané, tak nezaměstnané. Naproti tomu nezaměstnanost postihuje pouze určitý okruh lidí. Jestliže chceme snížit inflaci, musíme zvýšit nezaměstnanost. Magdalena Kotýnková poukazuje na makroekonomické příčiny nezaměstnanosti: Analýza makroekonomických příčin nezaměstnanosti spočívá v analýze vzájemných vztahů mezi ekonomickým růstem, růstem zaměstnanosti a produktivitou práce. Je důležité sledovat ukazatel intenzity zaměstnanosti, jenž vyjadřuje vztah mezi ekonomickým růstem a růstem zaměstnanosti. Pomocí tohoto ukazatele se sleduje pohyb (růst/pokles) podílu zaměstnanostní složky na ekonomickém růstu a pro jeho měření slouží tzv. práh zaměstnanosti. Práh zaměstnanosti vyjadřuje při konstantní produktivity práce bod změny, nad nímž ekonomický růst (tj. růst hrubého domácího produktu) vede k růstu zaměstnanosti. M. Kotýnková se shoduje s názorem I. Nového a A. Surynka především v tom, že intenzitu zaměstnanosti ovlivňuje řada faktorů. Z nich například: cena pracovní síly a množství kapitálu, který mají zaměstnavatelé k dispozici, dále vývoj technologií nebo rozložení zaměstnanosti v jednotlivých sektorech. Je však velice obtížné stanovit míru dopadu jednotlivých faktorů. Lze však určit souhrnný dopad ovlivňujících faktorů za pomoci vztahu mezi růstem hrubého domácího produktu a růstu nezaměstnanosti. Díky tomu zjistíme úroveň produktivity práce jako celku, tedy hrubý domácí produkt na zaměstnanou osobu. Abychom tedy snížili nezaměstnanost, musíme z tohoto pohledu zvýšit hrubý domácí produkt, na který ale působí řada faktorů, které je velice obtížné, či dokonce nemožné, ovlivnit. Uveďme například vývoj světového hospodářství nebo vývoj zahraničního obchodu. Možným řešením této situace je podpora růstu produktivity práce v sektorech, které jsou otevřené mezinárodní konkurenci. Tím zajistíme jejich konkurenceschopnost a s tím související růst bohatství, které lze v rámci celé společnosti rozdělovat. Díky tomu vytvoříme nová pracovní místa a snížíme nezaměstnanost.


19

3 Vývoj nezaměstnanosti na českém trhu práce 3.1 Situace na trhu práce před rokem 1990 Před rokem 1990 byla centrálně řízená ekonomika transformována na ekonomiku tržní. Díky tomu se otevřel pracovní trh, domácí výrobci měli rozhodující vliv na trhu výrobků a služeb a neexistovala vnější konkurence. Značnou mírou byly tedy tuzemské podniky chráněny před vlivem světových trhů. Existoval vysoký stupeň jistoty zaměstnání a stabilita pracovního místa, jelikož byly silně regulovány pracovně-právní vztahy. Tato skutečnost s sebou však přinášela i mnoho záporů jako byla přezaměstnanost, neefektivní využívání pracovní síly, velmi nízká produktivita práce, nízký nárůst mezd, což způsobilo technické a technologické zaostávání.

3.2 Vývoj na trhu práce na počátku 90. let 20. století Počátek 90. let 20. století s sebou přinesl politické, ekonomické a sociální reformy. Tyto reformy směřovaly k urychlení liberalizace obchodu a k otevření ekonomiky světovým trhům, což ale znamenalo pokles výkonnosti ekonomiky, jehož příčinou byla nedostatečná konkurenceschopnost. Pokles výkonnosti ekonomiky způsobil i pokles poptávky po pracovní síle a následně i vznik nezaměstnanosti. Proto bylo nutné provést i reformu sociální, aby byly chráněny ty skupiny obyvatelstva, které čelily nezaměstnanosti. V průběhu let 1990 – 1991 byly vytvořeny úřady práce a byla zákonem stanovena minimální mzda a životní minimum, ale byly vytvořeny i nové sociální dávky – podpora v nezaměstnanosti, dávky sociální péče a jiné.

3.3 Trh práce v letech 1995 - 2005 Mezi lety 1995 – 2005 rostla produktivita práce, ale zároveň i klesala zaměstnanost a tento pokles byl zastaven až v roce 2005. Neustále rostl tlak na zajištění konkurenceschopnosti, který si vynutil nahrazování zastaralých technologií novými. Jednoznačným pozitivem bylo zmenšování rozdílů v úrovni hodinové produktivity práce dosahované českou ekonomikou a průměrem EU15 1 . Růst počtu nezaměstnaných v tomto období byl způsoben nejen poklesem počtu pracovních míst, ale i nárůstem počtu obyvatel v produktivním věku, tj. věku od 15 – 64 let.

1 Členské země Evropské unie


20

3.4 Vliv Evropské unie na trh práce V roce 2000 byla přijata na zasedání Evropské rady (Lisabon, březen 2002) Strategie obnovy a rozvoje Evropské unie pro období 2001-2010 (Lisabonská strategie). Jejím cílem bylo dosažení vzájemné provázanosti mezi politikami, a to mezi hospodářskou politikou, politikou zaměstnanosti a sociální politikou. Výsledkem měla být co nejvíce konkurenceschopná znalostní ekonomika, udržitelný ekonomický růst spolu s růstem zaměstnanosti v rámci sociálně sdružené společnosti jako prostředku k politické stabilitě Evropské unie jako celku. [M.Kotýnková]. V roce 2005 ale Česká republika nesplnila cíl Lisabonské strategie, která stanovila dosažení míry zaměstnanosti ve výši 67% (dosažená skutečnost – 64,7%). Na rok 2010 byla stanovena požadovaná míra zaměstnanosti 70%. Z nejnovějších údajů Českého statistického úřadu je zřejmé, že se tohoto procenta zaměstnanosti nepodaří dosáhnout, jelikož ve 4. čtvrtletí 2009 byla míra zaměstnanosti na úrovni 65,3 %. Podle online zpráv hospodářských novin Brusel připouští, že se cíle Lisabonské strategie nepodařilo splnit. Důvodem bylo jak zasažení evropské ekonomiky hospodářkou krizí, tak i to, že jednotlivé země Evropské unie neplnily stanovené cíle. Otázkou tedy je, jak zajistit, aby se to změnilo. Na dalším summitu Evropské unie, který se konal v červnu 2010, byl přijat nový plán, který navazuje na Lisabonskou smlouvu s názvem „Evropa 2020“. Cílem plánované strategie je zvýšení zaměstnanosti u populace ve věku 20 – 64 let ze současných 69 na nejméně 75 procent. Další prioritou je také navýšení výdajů na vědu, výzkum a inovace- 3% HDP Evropské unie by měli být investovány právě do této oblasti. Dále by podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání. A v neposlední řadě by počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů ale i zvýšení podílu vysokoškoláků či naopak snížení počtu lidí, kteří spadají pod hranici chudoby.

Práce z pohledu jednotlivce a celé společnosti

21

4 Práce z pohledu jednotlivce a celé společnosti 4.1 Pracovní adaptace Významné místo při sociální determinaci vývoje člověka zaujímá proces socializace. Prostřednictvím socializace se člověk postupně začleňuje do společnosti a stává se ve stále větší míře jejím členem. Je procesem celoživotním a zahrnuje všechny složky lidského jednání a lidské psychiky. Existují dva různé úhly pohledu, a to pohled z hlediska společnosti, která na jedince působí, a pohled z hlediska jedince, který reaguje na působení společnosti, vyrovnává se s ní a díky tomu se i určitým způsobem mění. Socializace [I. Nový, J. Surynek] je souhrnem procesů interakce mezi společností a jedincem, v nichž společnost působí na jedince tak, aby v sobě svým učením vytvořil vnitřní psychické předpoklady nezbytné k participaci ve společnosti současně jako člen společnosti i jako relativně samostatný jedinec, schopný řídit své jednání a odpovídat za ně. Socializace tedy umožňuje přeměnu z biologického organismu novorozeněte v dospělého kulturního člověka. Subjektem tohoto procesu je společnost jako celek, která však nepůsobí na jedince přímo, ale prostřednictvím sociálních skupin, kterých je člověk součástí a do kterých je trvale začleněn (např. rodina, pracovní skupina, studijní třída…). Na člověka také působí osoby, které jsou pro něj důležité, například otec, matka, přítel, kolega, nadřízený, které lze souhrnně označit za činitele socializace. S pojmem socializace úzce souvisí i pojem adaptace [I. Nový, A. Surynek]. Ta je obecně chápána jako proces aktivního přizpůsobení se člověka životním podmínkám a jejich změnám. Člověk nepřijímá podmínky, ve kterých žije, jen pasivně, ale snaží se přizpůsobit svým potřebám, zájmům, hodnotám či cílům. Adaptace se proto týká již zcela konkrétního sociálního prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. V kontextu pracovního zařazení lze tak hovořit o adaptaci na pracovní prostředí ve věcných i sociálních souvislostech. 4.1.1

Adaptace na práce

Tento proces vyrovnání se jedince se skutečností, ve které plní pracovní úkoly, je důležitý nejen pro absolventy, ale i pro ty osoby, které jsou nuceny změnit svoje dosavadní zaměstnání. Předpokladem pro adaptaci člověka v pracovním procesu je vytvoření souladu mezi dosavadními odbornými znalostmi, praktickými pracovními a sociálními zkušenostmi na straně jedné a specifickými pracovními podmínkami na straně druhé. Proces adaptace člověka na práci probíhá ve dvou základních rovinách: • v rovině pracovní adaptace


22

• v rovině sociální adaptace Pracovní adaptace [I. Nový, A. Surynek] je přizpůsobení jedince práci, pracovnímu prostředí a pracovním podmínkám. V průběhu procesu pracovní adaptace dochází k vyrovnání osobních předpokladů s konkrétními požadavky pracovního zařazení, ale i zvládání změn v nárocích pracovní činnosti a podmínkách, ke kterým dochází v důsledku inovačních změn. K tomu výrazně přispívá školení, organizovaný zácvik, dodatečné studium… Proces pracovní adaptace začíná vstupem do zaměstnání, ale projevuje se v nejrůznějších podobách i v průběhu celé profesní kariéry. Právě dosažená míra této adaptace se odráží i v spokojenosti s prací a ovlivňuje i výkonnost pracovníka. Je tedy žádoucí jak z pohledu zaměstnance, tak z pohledu zaměstnavatele dosažení co nejvyšší míry pracovní adaptace. Pracovní adaptace úzce souvisí i s adaptací sociální [I. Nový, A. Surynek]. Jedná se o proces, při kterém se jedinec začleňuje do struktury sociálních vztahů v rámci skupiny i do širšího sociálního prostředí. Proces sociální adaptace pracovníka nastává i tehdy, dochází-li ke změně postavení (pracovní pozice) pracovníka v pracovní skupině. Aby byl průběh adaptačního procesu úspěšný, je nutné, aby byly splněny obě roviny adaptace. Průběh adaptace a úroveň adaptovanosti pracovníka jsou závislé na: • subjektivních předpokladech jedince • objektivních podmínkách práce a na prostředí, ve kterém je práce vykonávána Dle I. Nového a A. Surynka: Subjektivní (osobní) předpoklady jsou: • odborná připravenost (teoretická a praktická příprava, životní zkušenost) • výkonová připravenost (tvořená fyzickou zdatností, neuropsychickou odolností, osobním životním tempem, osobními návyky) • osobní vyhraněnost (soubor osobních vlastností, které se přímo podílejí na zvládání pracovních úkolů, a celkový morální profil) • hodnotová orientace • motivace (která závisí na vnitřních zdrojích – potřeby, zájmy, návyky, ideály, a na vnějších pobídkách) • postojové zaměření


23

Objektivními (z hlediska pracovníků vnějšími) předpoklady jsou: • vnější pracovní podmínky (zahrnující bohatou paletu vlivů spojených s používanou technikou a technologií výroby: osvětlení pracoviště, hlučnost, mikroklimatické podmínky pracoviště) • technické vybavení pracoviště a technologie výroby • sociální vybavení pracoviště • způsob řízení ze strany bezprostředně nadřízeného pracovníka, tedy styl řídicí práce (zahrnuje úroveň kvalifikace řídicího pracovníka, tedy styl řídicí práce, úroveň propojení ekonomické, organizátorské a společenské funkce v činnosti manažera, úroveň komunikačních vztahů v horizontální i vertikální rovině) • organizace práce (organizační normy a předpisy) • sociální klima v pracovní skupině (projevuje se v podobě převládajících vzájemných vztahů mezi členy skupiny, v jejich celkovém ladění, odráží úroveň spolupráce mezi členy skupiny a jejich celkovém ladění, odráží úroveň spolupráce mezi jednotlivci, určuje míru pracovní pohody a vytváří určité zázemí a oporu) • podniková kultura • mimopracovní vlivy (oblast zahrnující vlivy rodiny a vlivy širší komunity, v níž člověk žije a pracuje). Je tedy zřejmé, že každá sociální a pracovní adaptace je velice individuální a záleží na jednotlivci. Každý člověk, který přichází do pracovní skupiny, má odlišné pracovní dovednosti a zkušenosti a prošel jinou teoretickou či praktickou přípravou. Vlastnosti osobnosti, jeho chování, ale i očekávání jsou rozdílené. Každý pracovník vstupuje na pracovní pozici s určitými očekáváními, ambicemi, přáními, které se však mohou s postupem času i obměňovat.

4.2 Změny ve světě práce Všechny podniky jsou v dnešní době nuceny reagovat na změny v oblasti technologií, politiky, na změny společenské, a tím i na změny v oblasti trhu práce. Tuto reakci dostatečně charakterizuje slovo flexibilita neboli přizpůsobování měnícím se požadavkům. 4.2.1

Flexibilita organizace

Flexibilita organizace souvisí s reakcí na změny vnějšího prostředí z důvodu konkurenčního boje. Jestliže chce být organizace i nadále konkurenceschopná, je nutné, aby změnila priority v oblasti nákladů, vedení lidí, personální činnosti, ale i informačních technologií.


24

Do popředí se dostává stále častější forma práce – flexibilní pracovní doba, ale i práce na částečný pracovní úvazek, která převažuje u absolventů škol, či práce na základě specifických typů smluv, rotace práce, týmová práce a jiné. Mnoho organizací využívá i poměrně nové způsoby a formy práce jako jsou: [Nový, Surinek] • Práce na zavolání – pracovník musí být připraven dle potřeb organizace vykonat zadaný úkol. V době, kdy čeká na zavolání, nedostává žádnou odměnu za to, že je připraven být k dispozici. • Teleworking – je fenoménem dnešní doby a znamená práci z domova. Tento způsob práce je pro firmu velice zajímavý, jelikož nepotřebuje prostory pro umístění pracovníků, ušetří finanční prostředky za energii apod. • Sdílení práce/pracovního místa – několik zaměstnanců si rozdělí pracovní povinnosti, mzdu, a další náležitosti spojené s pracovním místem. Některé země Evropské unie (například Německo), využívají tuto formu zaměstnávání k bezproblémovému přechodu do starobního důchodu. • Agenturní zaměstnávání – průkopníkem tohoto způsobu získávání práce jsou Spojené státy, jelikož bylo nutné v době stávky rychle naložit velké množství potravin na palubu lodi, aby se nezkazily. Majitel lodi dostal nápad oslovit lidi na ulici, kterým nabídl dočasnou práci i přivýdělek. S postupem času vstoupila do tohoto pracovního vztahu i třetí strana, a to personální agentury, které pro zaměstnavatele hledají podle potřebné kvalifikace, termínu nástupu, předpokládané doby trvání a dalších specifických požadavků, potřebné pracovníky.

4.2.2

Flexibilita jednotlivce

Nové způsoby a formy zaměstnání kladou vysoké nároky i na osobnost pracovníka. A to na jeho znalosti a dovednosti, ale i na sílu osobnosti. Tedy nároky na jeho schopnost dobře se orientovat a obstát jako jednotlivec v komplikovaném, nepřehledném a konkurenčním, a proto i obtížném, světě práce, na jeho sílu překonávat překážky, přečkat střídání období individuálně úspěšných a neúspěšných a nalézat tomu odpovídající styl života.[Nový,Surynek,s. 235]

4.2.3

Flexibilita na trhu práce

Je potřebné, aby i trh práce pružně reagoval na požadavky ze strany organizací, a to jak reformou vzdělávacího systému, tak změnou nabídky nejrůznějších služeb – úřadů práce či personálních agentur. Díky individualizaci práce se malé podniky zaměřují na úzce specificky orientované služby, které pak vyhledávají malé a střední firmy, ale i veliké koncerny. Díky této specializaci se pak drobní podnikatelé udrží na trhu.


25

Díky společensko-ekonomickému vývoji se mění i smysl chápání práce, ale i hodnoty lidské seberealizace. Práce již není chápána jako něco vnějšího a vynuceného, ale stává se součásti individua a jeho vnitřní potřebou.


26

5 Mikroekonomický a makroekonomický pohled na práci a nezaměstnanost 5.1

Práce z mikroekonomického pohledu

Práce společně s půdou a kapitálem patří mezi výrobní faktory používané k výrobě ekonomických statků. Práci a půdu řadíme mezi primární výrobní faktory, jelikož si je člověk přivlastňuje přímo z okolní přírody, prozatím tedy neprošly procesem výroby. Práce je v první řadě lidská činnost, jejímž nositelem je člověk. Z mikroekonomického pohledu je však limitována ve svém množství a kvalitě, přestože je téměř každý člověk schopen pracovat, kvalita a množství vykonané práce záleží na jeho fyzických a duševních vlastnostech. Kvalitu disponibilní práce lze však zvyšovat růstem kvalifikace a lepším vybavením práce výrobními nástroji. Je však skutečností, že pracovní výkon jedince je podmíněn fyzickými a duševními schopnostmi. Výsledkem použití práce je mzda. Stát chrání pracovníky před vykořisťováním tím, že zavedl minimální mzdu. Tím brání firmám zneužívat jejich ekonomické převahy a stanovovat velmi nízké mzdové sazby. V současné době je v ČR minimální mzda na úrovni 8000 korun za měsíc. Tato výše je platná od ledna 2007. Je definována jako nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. Tato zákonem stanovená minimální mzda může však způsobit i nedobrovolnou nezaměstnanost, zejména u některých málo kvalifikovaných profesí, kde bývají mzdy nízké. Dělníci by sice byli ochotni pracovat za nižší mzdy, ale firmy je za tyto mzdy nesmí zaměstnat. Nejhůře však zákonná minimální mzda ohrožuje mladé lidi bez praxe. Zaměstnavatelé je zaměstnávají za velmi nízký nástupní plat, který jim po zapracování postupně zvyšují. To však způsobuje, že tito lidé nacházejí práci velmi těžko. Poptávka po práci je určena množstvím práce, které firmy najímá při různých úrovních ceny práce, respektive při různých mzdových sazbách. Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává příjem z mezního produktu práce s mezními náklady na práci, respektive mzdovou sazbou[Macáková, 2007]: MRPL = MFC L = w Vývoje produktivity práce určuje zákon klesajících výnosů – přírůstky produktu se tedy s každou dodatečnou jednotkou práce snižují. Pokud chceme v mikroekonomii charakterizovat nabídku práce, musíme uvažovat pouze o dvou možnostech využití času (24 hodin), a to práce, která je pronajímána za mzdovou sazbu, a volný čas. Cílem spotřebitele je maximalizace užitku, každý jedinec se musí tedy rozhodnout, jak rozdělit svůj denní hodinový


27

fond mezi práci a volný čas. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud se mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny voleného času. Maximálního užitku je dosaženo tehdy, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času shodný. Při vyšší mzdové sazbě každá hodina práce umožňuje získání většího množství výrobků a služeb, což vede k tendenci více pracovat na úkor volného času, tzn. nahrazovat volný čas prací. Jedná se o takzvaný substituční efekt změny mzdové sazby, který vede ke zvyšování nabízeného množství práce. Vyšší mzdová sazba však zvyšuje reálný příjem (za předpokladu, že se ceny výrobků a služeb nemění) a vede tak k tendenci mít více volného času – nahrazovat práci volným časem. V tomto případě se jedná o důchodový efekt, kdy změna mzdové sazby vede ke snižování množství nabízené práce. Jestliže převažuje substituční efekt nad důchodovým efektem, pak s růstem mzdové sazby nabízené množství práce roste, pokud však převažuje důchodový efekt nad substitučním, tak s růstem mzdové sazby nabízené množství práce klesá [Macáková, 2007].

5.2

Nezaměstnanost z makroekonomické perspektivy.

Z makroekonomického pohledu představuje nezaměstnanost v mnoha zemích závažný problém. Dodnes však nebyla prokázána příčinná souvislost mezi výší nezaměstnanosti a ekonomickou vyspělostí země a to především proto, že s nezaměstnaností se potýká jak řada zemí hospodářsky slabších, tak i některé vyspělé státy. V zemi, která nevyužívá své pracovní zdroje v optimální míře, dochází ke ztrátám v hrubém produktu, klesá ekonomická efektivnost a roste sociální napětí [V. Janeček, I. Jánošíková, 2009 ]. Můžeme konstatovat, že nezaměstnanost má dalekosáhlé makroekonomické, ale i mikroekonomické důsledky. V naší společnosti hraje práce a zaměstnání v životě člověka velmi významnou roli a příchod či odchod z pracovního trhu je důležitým životním mezníkem.

5.2.1

Nezaměstnanost v souvislostech

Mnoho ekonomů považuje nezaměstnanost za druhé makroekonomické zlo, tím prvním je inflace. Toto pořadí bylo zvoleno proto, že nezaměstnanost ve svých důsledcích dopadá pouze na některé rodiny, kdežto inflace se dotýká v různé míře celé populace. Existuje vztah mezi mzdovou inflací (růstem nominálních mezd) a mírou nezaměstnanosti, kterou znázorňuje Phillipsova křivka v jeho původním pojetí [R.Holma, 2005]. A. W. Phillips prokázal inverzní vztah mezi růstem mezd a nezaměstnaností, který lze vysvětlit tak, že když je nízká nezaměstnanost, zostřuje se konkurence mezi zaměstnavateli při hledání pracovníků. Zaměstnavatelé obtížně hledají lidi a snaží se je získat (nebo udržet) vyššími mzdami. Také pozice odborů je při nízké nezaměstnanosti silnější a sná-


28

ze prosazují svoje mzdové požadavky. V opačném případě, když je nezaměstnanost vysoká, je vyšší konkurence mezi pracovníky, kteří se obávají ztráty zaměstnání, a proto nezvyšují svoje nároky na finanční ohodnocení. Obr. 1

Původní Phillipsova křivka

V 60. letech Američané Paul A. Smuelson a Robert M. Sollow upravil Phillipsovu křivku do podoby, která ukazuje vztah mezi cenovou inflací (růstem cen) a mírou nezaměstnanosti. Jejich úprava spočívá v tom, že dali do vzájemného vztahu růst nominálních mezd, produkty práce a cen. S určitou pravděpodobností platí: p=w–n -

p je růst cen w je růst nominálních mezd n je růst produktivity práce (vše v procentech)

Tento vztah vychází z předpokladu, že firmy v průměru zvyšují ceny podle toho, jak nominální mzdy „předbíhají“ růst produktivity práce. Když například produktivita práce roste 2% tempem, ale nominální mzdy rostou 8% tempem, pak ceny budou růst přibližně 6% tempem.


29

Druhý graf (Obrázek 2) ukazuje upravenou Phillipsovu křivku ze mzdové inflace na cenovou inflaci. Předpokladem je, že produktivita práce roste ročním tempem 2%. Tmavě černá svislá osa měří roční růst nominálních mezd a světle černá svislá osa měří roční růst cen (rozdíl dvou dílků mezi tmavě a světle černou stupnicí svislých os je dán právě růstem produktivity práce). Tudíž Pihillipsova křivka „zasazená“ do tmavě černých souřadnic os, ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mzdovou inflací. Tatáž Phillipsova křivka „zasazená“ do světle černých souřadnicových os ukazuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a cenovou inflací.

Obr. 2

Upravená Phillipsova křivka

Díky těmto skutečnostem došlo mnoho ekonomů v 60. letech k závěru, že existuje volba mezi inflací a nezaměstnaností. Nezaměstnanost lze snížit „za cenu“ zvýšení inflace a naopak inflaci lze snížit „za cenu“ zvýšení nezaměstnanosti. Díky tomu pak může stát (vláda a centrální banka) zvolit určitý bod na této křiv-


30

ce jako cíl. Zvolenou kombinaci inflace a nezaměstnanosti docílí určitým „nastavením ventilu“ agregátní poptávky (nastavení určitého tempa růstu peněžní zásoby). Vývoj v 70. letech však ukázal, že tyto představy ekonomů a politiků o „volitelnosti“ mezi inflací a nezaměstnaností byly mylné. Porušení Phillipsovy křivky poskytl pan Friedman. Pokud chce vláda snížit nezaměstnanost, zvýší agregátní poptávku a zvýší také vládní výdaje a růst finančních zásob centrální banky. Nezaměstnanost tedy klesne, ale zároveň zvýšení poptávky vyvolá růst inflace. Po čase si však lidé začnou uvědomovat, že se pro ně nic nezměnilo, opět tedy sníží nabídku práce a firmy sníží produkci. Nezaměstnanost tedy roste a firmy její růst očekávají i do budoucna a promítnou jí do svých cen a smluv. Tímto způsobem se z ní stala inflace setrvačná a situace je mnohem horší, než byla na začátku. Třetí graf ukazuje, jaká byla situace v České republice v období mezi květnem 1998 a březnem 1999, tedy v době, kdy naše ekonomika sklouzávala do recese. Přestože je toto období krátké, jasně ukazuje existenci inverzního vztahu mezi inflací a nezaměstnaností. Obr. 3

Česká Phillipsova křivka

Vysoká míra nezaměstnanosti způsobuje ztrátu hrubého produktu ekonomiky. Země totiž nevyrábí na hranici svých produkčních možností a část ekonomických zdrojů, kapitálových i pracovních, zůstává nevyužita. Propad


31

produktu dobře charakterizuje Okunův zákon: „zvýší-li se skutečná míra nezaměstnanosti o 1% oproti přirozené míře nezaměstnanosti, poklesne reálný produkt o 2-3 % oproti potenciálnímu produktu“[ V. Janeček, I. Jánošíková, 2009]. Když tedy domácí produkt roste rychleji, míra nezaměstnanosti klesá, a když naopak domácí produkt roste pomalu nebo klesá, míra nezaměstnanosti se zvyšuje. Přetrvávající nezaměstnanost prohlubuje i schodek státního rozpočtu. Je nutné totiž vynakládat výdaje na vyplácení podpor v nezaměstnanosti, ale i financovat chod úřadu práce a aktivní politiku nezaměstnanosti. Na druhé straně stát přichází i o příjmy do státního rozpočtu, které by odváděli zaměstnaní ve formě daní z příjmů. Dalším negativním projevem (především dlouhodobé nezaměstnanosti) jsou změny, které ztěžují zpětný návrat do zaměstnání, jelikož způsobují úpadek lidského kapitálu. Nezaměstnaní postupem času ztrácí získané zkušenosti, schopnosti, ale i praktické a teoretické znalosti, které získávali a udržovali si prací. Je tedy skutečností, že po nástupu do zaměstnání nepodávají takové výkony, které jsou od nich ze strany zaměstnavatele očekávány. S prohlubujícím se neúspěchem se projevuje i klesající zájem o práci. Pobírání sociální podpory a dostatek volného času se stane zvykem a díky tomu klesá intenzita hledání práce. V dnešní době jsou k zaplňování volného času nutné peníze, které však nezaměstnaný nemá, a proto se zvyšuje i kriminalita. Nepřímým důsledkem je i zvyšování výdajů státu a policejní služby, soudnictví či vězeňské služby. Ztráta zaměstnání vede i k sociální izolaci. Lidé ztrácí kontakty, společenskou prestiž a mnohdy i autoritu v rodině. Pokud je člověk dlouhodobě nezaměstnaný, podléhá smutku, depresím a tuto situaci řeší například konzumací alkoholu nebo i jiných drog. Konečným důsledkem může být i zhoršení jak fyzického, tak psychického zdravotního stavu. Jedním z projevů nezaměstnanosti je také ztráta sebeúcty a podlomené sebevědomí. Pokud však nezaměstnanost nepřekročí sociálně, politicky a ekonomicky únosnou míru, hraje ve společnosti i do jisté míry pozitivní úlohu. Je faktem, že pokud není zaměstnání úplnou samozřejmostí, pracovníci si ho váží a snaží se více prokazovat svou přínosnost pro zaměstnavatele. Tento doprovodný jev napomáhá optimální alokaci zdrojů v ekonomice.

5.2.2

Měření nezaměstnanosti

Aby bylo možné kvantifikovat nezaměstnanost z makroekonomického pohledu, je třeba vymezit určité pojmy [ V. Janeček, I. Jánošíková, 2009] :  z makroekonomického hlediska se zaměstnanost týká obyvatel v produktivním věku – věk od ukončení povinné školní docházky do odchodu do penze (16-63 let).  zaměstnaní – lidé, kteří pracují na plný nebo částečný úvazek


32

 nezaměstnaní – nemají zaměstnání, ale aktivně jej hledají (aktivně hledat zaměstnání v českých podmínkách znamená být evidován jako nezaměstnaný na úřadu práce, pravidelně dvakrát do měsíce se tam hlásit a být schopen nastoupit na volné místo do 14 dnů).  Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (pracovní síla) – zaměstnaní i nezaměstnaní  Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo – ostatní lidé v produktivním věku, kteří nemají zaměstnání a ani ho z různých důvodů nehledají. Patří sem především studenti, kteří se v denním studiu připravují na budoucí povolání, lidé v domácnosti, kteří pečují buď o malé děti, nebo handicapované členy rodiny, zdravotně postižení, jimž jejich zdravotní stav znemožňuje pracovat, lidé, kteří už ztratili po dlouhodobé snaze získat zaměstnání naději na nalezení pracovního místa apod. Ukazatele mapující vývoj na pracovním trhu •

Míra nezaměstnanosti (u), kterou vypočteme jako podíl počtu nezaměstnaných (N) k ekonomicky aktivním (EA) a vyjádříme v procentech. N U= ------- x 100 EA

•

Míra ekonomické aktivity (ea) – poměr počtu ekonomicky aktivních obyvatel (EA) k obyvatelstvu v produktivním věku (vyjádřeno v procentech)2 EA ea= ------------------------------------ x 100 obyvatelé v produktivním věku

5.2.3

Makroekonomické souvislosti nezaměstnanosti

Za ideální trh práce je považován pružně reagující systém, který se přizpůsobuje vnějším i vnitřním změnám pomocí změn mzdové sazby. Tento trh práce je vždy dokonale „vyčištěn“, jelikož zde nevzniká ani přebytek práce, což je nezaměstnanost, a ani nedostatek práce, kdy firmy mají volná pracovní místa, ale nejsou pracovníci, kteří by je zaplnili. Předpokladem takového trhu práce jsou pružné mzdy. Jestliže tato mzda existuje, dojde vždy při změně nabídky nebo poptávky po práci k ustálení trhu na rovnovážné pozici. Mzda se tedy při jakékoli změně

V ČR je míra ekonomické aktivity cca 65%, u mužů je mírně vyšší, asi 70% u žen dosahuje 56% podle ČSÚ. 2


33

dostane na rovnovážnou úroveň. I zde však existuje nezaměstnanost, ale bez práce jsou pouze ti, kterým se rovnovážná mzdová sazby zdá příliš nízká. Tito lidé bývají označováni jako dobrovolně nezaměstnaní – nechtějí pracovat, přesto že jsou na trhu volná pracovní místa. Ve skutečnosti tato situace není reálná, jelikož předpoklad rychlého reagování trhu práce na probíhající změny není splněn. Mzdové sazby se totiž nestačí dostat do rovnovážné pozice a nedochází zde k potřebnému „vyčištění“, proto hovoříme o nepružnosti mzdových sazeb.

Trh práce může vykazovat dvě situace:  Příliš vysoké mzdové sazby způsobí, že mnoho pracovníků nabízí své kvalifikované služby, ale zaměstnání nenajdou, neboť firmy jsou ochotny za tuto mzdovou sazbu najmout menší počet lidí. Ve většině evropských zemí je tato skutečnost běžnější.  Velmi nízká mzdová sazba, která je nižší než mzda rovnovážná, má vliv na velké množství poptávané práce, avšak lidé nejsou ochotní akceptovat tak nízkou mzdovou sazbu – bude tedy nedostatek pracovníků. Negativním důsledkem je to, že firmy zaměstnávají zahraniční pracovníky, kteří jsou ochotni tuto mzdu přijmout.

5.3

Způsoby snižování nezaměstnanosti

Vláda svou hospodářskou politikou může snížit důsledky nezaměstnanosti a dobu hledání práce mnoha způsoby. Za nejzávažnější je považována dlouhodobá nezaměstnanost, která vzniká v důsledku změn struktury ekonomiky, závažná může být i plošně rozprostřená nezaměstnanost, jež vzniká v důsledku cyklického propadu ekonomiky [ V. Janeček, I. Jánošíková, 2009]. K omezování nezaměstnanosti vláda využívá kombinaci expanzivní, fiskální a monetární politiky, a to tak, že podporuje agregátní poptávku, snaží se docílit ekonomického růstu a optimálního využití potenciálu země. Dalším východiskem z této situace a aktivní politika zaměstnanosti, na které se v naší zemi podílí dvě instituce, a to Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s úřadem práce. K tomuto účelu jsou využívány: dotace podnikatelům na společensky účelná pracovní místa, která jsou obsazovaná nezaměstnanými registrovanými na úřadech práce, organizování veřejně prospěšných prací, rekvalifikace, vytváření chráněných pracovišť pro osoby se změněnou pracovních schopností, poskytování dotací zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají absolventy škol a jiné. Nedílnou součástí je i pasivní politika nezaměstnanosti, která se snaží eliminovat její negativní důsledky. Spočívá v kvalitní činnosti úřadů práce, bez-


34

platné poskytování informací o volných pracovních místech a ve vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Nepřímou cestou ke snižování nezaměstnanosti může být i podpora malého a středního podnikání především proto, že tyto společnosti zaměstnávají část nevyužité pracovní síly. Dále i kvalitní bytová politika, která způsobí lepší mobilitu pracovních sil.


35

6 Absolventi vysokých škol na trhu práce 6.1 Dopady hospodářské krize na absolventy VŠ Článek Lidových novin[15. 12. 2009, XXII] s názvem: „Krize nešetří ani vysokoškoláky“ identifikuje situaci, ve které se nyní nachází absolventi vysokých škol. Článek se opírá o analýzu střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, ve které se píše, že situace vysokoškoláků na pracovním trhu v České republice je dlouhodobě příznivá, ale zároveň uvádí, že se u nás počet nezaměstnaných vysokoškoláků za poslední rok zvýšil z necelých jedenácti na šestnáct tisíc. Toto zvýšení postihlo ze tří čtvrtin mladé absolventy vysokých škol. Nabízí se otázka, zda to je či není hodně. Podle autorů studie Jana Kouckého a Martina Zelenky není toto číslo zdaleka alarmující. Ve skutečnosti se míra nezaměstnanosti vysokoškoláků zvýšila jen z 1,4% na 1,9% a je výrazně nižší než celková míra nezaměstnanosti. Zvýšení počtu nezaměstnaných lze také vysvětlit tím, že z vysokých škol odchází každým rokem s diplomem stále více a více lidí. Za poslední rok vzrostl jejich počet o 8% a oproti roku 2006 dokonce o 36%. Výsledkem studie je zjištění, že ekonomická krize dopadá silněji na absolventy ekonomických, technických, přírodovědeckých a zemědělských fakult, tedy těch oborů, které jsou s krizí těsněji spjaty. Ostatní absolventi krizí zatím tolik postiženi nebyli a u některých fakult, jako třeba lékařských nebo právnických došlo dokonce k dalšímu zlepšení. Nárůst počtu nezaměstnaných absolventů ekonomických oborů může být způsoben i tím, že těchto absolventů je víc než v mnoha jiných oborech. Pro soukromé vysoké škole může být potěšením fakt, že jejich studenti mají již druhým rokem nižší míru nezaměstnanosti než studenti, kteří vyšli z veřejných vysokých škol. Vysvětlením může být i to, že soukromé vysoké školy navštěvují lidé, kteří již práci mají a jen ji tak doplňují nebo vylepšují kvalifikaci. Více než dvojnásobně se zvedla míra nezaměstnanosti u absolventů Univerzity Hradce Králové, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Technické univerzity v Liberci a Slezské univerzity v Opavě. Podle Kouckého se míra nezaměstnanosti absolventů vysokých škol vrátila v letošním roce (rok 2010) na úroveň roku 2006. Nezaměstnanost absolventů našich dvou největších univerzit – Univerzity Karlovy a Univerzity Masarykovy se zatím neprojevila. U obou škol ale došlo k poklesu zaměstnanosti absolventů přírodovědeckých fakult, což často souvisí s poklesem nástupních platů. Z tohoto pohledu není situace příznivá ani v ostatních zemích Evropy, což je způsobeno hospodářskou krizí. Například ve Velké Británii či USA nástupní platy vysokoškoláků letos (rok 2010) stagnují nebo mírně klesají. Můžeme konstatovat, že se jedná o opravdu velkou změnu, jelikož podle materiálů Střediska vzdělávací politiky předtím každoročně rostly nástupní platy zhruba o 7,5%. Faktem také je, že zaměstnavatelé v obou zmíněných zemích nabízeli absolventům v roce 2009 oproti roku 2008 o 20-25% méně pracovních míst.


36

Nezaměstnanost vysokoškoláků roste v České republice pomaleji než celková nezaměstnanost všech skupin obyvatelstva. Odborníci tento fakt přisuzují tomu, že vysokoškoláků je u nás mezi dospělým obyvatelstvem stále ještě poměrně málo a na trhu práce se střetávají s mnohem menší konkurencí než v jiných rozvinutých zemích. Z pohledu Evropské unie se míra nezaměstnanosti za poslední rok zvýšila z 6,9% na 8,8% a míra nezaměstnanosti vysokoškoláků z 3,6% na 4,7%. A jak vidí analytici Jan Koucký a Martin Zelenka situaci do budoucna? Oba dva se shodují v názoru, že záleží na vývoji ekonomické krize a také na tom, jak se v příštích letech podaří zvládnout deficit veřejných rozpočtů, který ovlivňuje počet pracovních míst ve veřejném sektoru. Z dlouhodobého pohledu se však situace nejeví nijak zvlášť příznivě. Jak uvádí studie, v současné době totiž tvoří absolventi vysokých škol největší skupinu absolventů, kteří odcházejí ze vzdělávacího systému. Je velice nepravděpodobné, že nastane obdobná tendence i ve struktuře pracovních míst. Proto lze předpokládat, že se editace absolventů vysokých škol bude postupně vyrovnávat s absolventy ostatních vzdělávacích úrovní. Jan Koucký uvádí, že je možné očekávat zhoršování situace vysokoškoláků na trhu práce. Častěji, než je tomu dnes, se ocitnou na pozici nezaměstnaných a budou muset akceptovat pracovní místa, která nebudou odpovídat jejich kvalifikaci.

6.2 Absolventi na trhu práce Stále častěji se řada politiků a výzkumníků zabývá problémem přechodu absolventů ze vzdělávání na pracovní trh. Jeden z důvodů je ten, že v řadě vyspělých zemí jsou mladí lidé nejvíce ohroženi nezaměstnaností. Tato skutečnost poukazuje na neuspokojivé využití potenciálu lidských zdrojů, ale může i negativně ovlivnit budoucí pracovní a životní kariéru jedince. Namístě jsou tedy otázky jak je možné tento problém řešit, jak má vypadat příprava na budoucí povolání, do jaké míry má být vzdělání spíše odborné nebo více obecné… Přechod absolventů ze vzdělávání na pracovní trh však ovlivňuje řada faktorů, a to jak pozitivně, tak negativně. Záleží tedy na stávající situaci v jednotlivých zemích, na vzdělávacím systému či na ekonomické a sociální situaci. Faktory ovlivňující tento proces můžeme hledat ve fázi vzdělávání, v období přechodu na pracovní trh a na straně trhu práce. Důležitým předpokladem v době přechodu ze vzdělávání do zaměstnání je dobrá dostupnost informací a poradenských služeb jak v oblasti vzdělávání, tak trhu práce. Měla by také existovat podpora v případě návratu do vzdělávacího procesu a snadná dostupnost v případě ochoty dokončit si vzdělání.


6.2.1

37

Vzdělávací kariéra

Prvním typem školy, která stojí na počátku vzdělávací kariéry, je mateřská škola. Dle Zelenky má to, zda lidé navštěvovali či nenavštěvovali mateřskou školu, vliv na délku vzdělávání, ale ovlivňuje i přechod na pracovní trh a budoucí pracovní život. Ze studie je zřejmé, že mladí lidé, kteří navěšovali mateřskou školu, strávili budoucím vzděláváním více času než ti, kteří mateřskou školu nenavštěvovali. Tito lidé mají pak výhodu i na pracovním trhu a v budoucím pracovním životě. Je však otázkou, zda je to způsobeno vlivem mateřské školy nebo tím, že vzdělanější rodiče dávají častěji svoje děti do mateřských škol. V dalším textu se budu zabývat pouze typem škol, u kterých se předpokládá, že jejich navštěvovatelé budou mít delší vzdělávací kariéru, a to jsou střední odborné školy a gymnázia. Lidé, kteří navštěvovali střední odbornou školu strávili formálním vzděláváním v průměru 13,7 let a každý, kdo navštěvoval tuto školu, strávil více jak 0,6 roku studiem na vysoké škole. Poměrně vysoká je i doba strávená na vyšší odborné škole (vyšší než u navštěvovatelů gymnázií). Tyto absolventi se uplatňují na trhu práce poměrně dobře a 80% je spokojeno s úrovní svého vzdělání. Délka hledání zaměstnání je lehce průměrná, ale existují problémy s prací v oboru v prvním zaměstnání, kde pracovalo 65%. Socioekonomický status je nižší než už těch, kteří navštěvovali gymnázium či některou formu terciárního vzdělání. Naproti tomu lidé, kteří studovali na gymnáziu, strávili vzděláváním v průměru 14,7 let, což je dáno výrazně vyšší participací ve studiu na vysoké škole. Uplatnění těchto absolventů na pracovním trhu je velice dobré, především díky následujícímu studiu na vysoké škole. Spokojenost s volbou své vzdělávací dráhy je 82% a 15% by volilo vyšší úroveň (to jsou zřejmě ti, co neuspěli na vysoké škole). Délka hledání první práce je podprůměrná, socioekonomický status v prvním zaměstnání je velice dobrý. Finanční ohodnocení je nadprůměrné, zhruba na úrovni navštěvovatelů bakalářského stupně VŠ. Studenti bakalářského stupně studia na vysoké škole strávili vzděláváním 16 let. Mladí lidé, kteří navštěvovali bakalářské studium, strávili nejvíce času na gymnáziu (2,5 roku), méně pak na SOŠ (1,5 roku). Uplatnění na pracovním trhu je velice dobré, spokojeno s volbou vzdělávací dráhy je 83% studentů. Délka hledání práce je velice nízká, ale je zde poměrně častý výskyt částečného pracovního úvazku a smlouvy na dobu určitou v prvním zaměstnání. Socioekonomický status v prvním zaměstnání je velice dobrý. V této skupině je minimum nezaměstnaných a velice málo neaktivních z jiných důvodů než je studium. Celkový počet let které strávili lidé, kteří navštěvovali magisterský typ studia, je 17,2 let. Uplatnění na pracovním trhu mladých lidí, kteří navštěvovali magisterské studium, je ve v porovnání s ostatními, takřka ve všech ohledech výborné. Spokojenost s volbou vzdělání je 89% a 10% by pomýšlelo výše. Délka hledání první práce je velice nízká, socioekonomický status je v prvním současném zaměstnání výrazně vyšší než u předcházejících. Finanční ohodnocení je také velice dobré, téměř o 4000 korun vyšší než u bakalářského stupně studia.


6.2.2

38

Sociální nerovnosti ve vzdělávání

Téměř všechny rozvinuté země se v minulosti snažily nejen o zvýšení celkové účasti na vzdělávání, ale i o zvyšování a vyrovnávání participace všech vrstev společnosti bez ohledu na jejich sociální, ekonomický, kulturní či etnický status [Zelenka, 20008]. Díky zajištění rovného přístupu ke vzdělávání bude zajištěn i potřebný ekonomický a společenský rozvoj, což je hlavním cílem vyspělé společnosti. Přestože je rovný přístup formálně zaručen vládami rozvinutých zemí, projevuje se spíše meritokratická koncepce, kdy jsou sice zdůrazňovány výsledky a schopnosti jedince, ale ukazuje se, že jsou neustále zvýhodňováni ti, kteří měli lepší podmínky k jejich dosažení díky bohatšímu a stimulujícímu prostředí rodiny. Velkou roli hraje také množství ekonomického kapitálu, který představuje materiální a finanční zajištění rodiny. Jeho nedostatek je částečně kompenzován poskytováním stipendia, půjček či vytvářením různých nadací. Takřka neřešitelné je zvyšování množství sociálního a kulturního kapitálu, který také vytváří nerovnosti ve vzdělávání a pozdějším uplatňování se na trhu práce. Kulturní kapitál je popisován jako stupeň participace na dominantní statusové kultuře, z níž je odvozen jazyk i ostatní symbolické kódy a na níž je založeno školní vzdělání [Zelenka, 2008]. Naproti tomu sociální kapitál je charakterizován sítí styků a známostí, které mohou být využity k dosažení určitých cílů (například získání prestižního povolání). Všechny tři tipy nerovnosti – finanční kapitál, kulturní úroveň a společenské kontakty rodiny jsou těstě spojeny se vzděláním a vykonávanou prací rodičů. Tedy jinou úroveň kapitálů bude mít student z rodiny dělníka a jinou z rodiny váženého lékaře. Rodiny, které mají vysokou úroveň všech tří forem kapitálu, mají pozitivní vztah ke vzdělávání a jejich děti jsou pak silně motivovány k pokračování v terciárním studiu. Naopak děti v opačné situaci jsou často nuceni odejít ze vzdělávacího cyklu a nastoupit do zaměstnání, většinou i kvůli špatné finanční situaci rodiny. Dalším významným ukazatelem, který ovlivňuje vzdělání, je vzdělání rodičů. Podle údajů z výzkumu v České republice v roce 2007 [Zelenka, 2008] bylo zjištěno, že lidé, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání, mají rodiče vysokoškoláky mnohem častěji, než ti, kteří mají pouze středoškolské nebo základní vzdělání. Vliv rodinného zázemí opět nemalým způsobem ovlivňuje úroveň dosaženého vzdělání. Indikátory rodinného zázemí jsou: vzdělání rodičů, povolání rodičů, ekonomický kapitál a sociální kapitál rodičů. Zelenka ve své publikaci měří úroveň povolání pomocí indexu ISEI – Mezinárodní index socioekonomického statusu povolání. Tento index měří sociální postavení člověka na základě jeho zaměstnání a finančního příjmu. Hodnoty ISEI se pohybují mezi úrovní 10 a 90 a z výsledků měření je zřejmá souvislost mezi socioekonomickým statusem rodičů a vzděláním jejich potomků. Existuje zde přímo úměrný vztah – čím vyšší ISEI, tím vyšší vzdělání jejich potomků a podobná souvislost existuje i mezi vzděláním, ekonomickým a sociálním kapitálem rodičů. Velkou roli v úrovni


39

dosaženého vzdělání hraje však i vlastní zájem a motivace jedince, míra podpory zve strany rodiny a v neposlední řadě i podpora učitelů a školy.

6.2.3

Hledání prvního zaměstnání

Hledání prvního zaměstnání je náročné nejen na čas, ale i na finanční prostředky. Je to zdlouhavý proces především pro ty, kteří nepracovali brigádně při studiu ve svém oboru a nemají tudíž žádné praktické zkušenosti. Čas je v dnešní době také velice „vzácný“ a místo hledání práce by se člověk mohl věnovat jiným činnostem. Každý uchazeč o zaměstnání musí trávit svůj volný čas vyhledáváním informací o volných pracovních místech, ať už prostřednictvím úřadu práce, přes inzerci v denním tisku, pomocí internetových portálů či vyptáváním se kamarádů a známých. Intenzita hledání může v čase klesnout, jelikož roste pesimismus z neúspěšného hledání. Zvýšit úspěšnost hledání lze pomocí upozornění na potencionální produktivitu nezaměstnaného, která není na trhu práce plně známa. Další možností může být i zvyšování svého vzdělání prostřednictvím nejrůznějších certifikátů, které jsou známkou vysoké produktivity. Naopak negativním signálem produktivity je pro zaměstnavatele dlouhodobé hledání práce. Co se týče délky hledání práce3, asi tři čtvrtiny lidí najdou práci ještě v tom samém roce, co dostudovali. Během dalších dvou let si první významnou práci najde dalších více jak 17 %. Po 3 letech je bez zkušenosti s významnou prací pouze 5 % populace. Rychlost přechodu do zaměstnání se liší podle toho, o jaký typ vzdělání u příslušných absolventů jde. Nejrychleji se dostávají na pracovní pozici absolventi vysokých škol, kteří čekají na svoji první práci zhruba 3 měsíce. Existuje i rozdíl v délce hledání zaměstnání mezi muži a ženami. Ženy čelí nezaměstnanosti o více jak 2 měsíce déle než muži. Je nutné zdůraznit, že tento údaj je ovlivněn i tím, že některé ženy mají děti dříve, než nastoupí do prvního zaměstnání [Zelenka, 2008]. Vliv rodiny má vliv i na délku hledání zaměstnání. Záleží tedy na tom, z jak sociálně postavené rodiny jedinec pochází, jaké zde existují sociální kontakty, vzdělání rodičů a jiné. Je evidentní, že množství sociálních kontaktů hraje důležitou roli v délce hledání zaměstnání. Ukázalo se totiž, že lidé z rodiny, která disponuje mnoha sociálními kontakty, hledají první zaměstnání o 4,5 měsíce kratší dobu. Co se týče oboru vzdělávání, nejdéle si hledají první práci absolventi humanitních oborů, všeobecných nebo nespecifikovaných oborů a oborové skupiny přírodní vědy, matematika a počítače.

Rozdíl mezi okamžikem ukončení školy a nástupem do první významné práce (tím se myslí, že podnikal/a, nebo byl/a zaměstnán/a, nebo pomáhal/a jinému členu rodiny na více než poloviční pracovní úvazek = více jak 20 hodin týdně. Nepočítají se brigády).

3

Absolventi vysokých škol na trhu práce Tab. 1

Podíl nezaměstnanosti dle oborů podle zjištění statistického úřadu

Obor Vzdělání a výhova Humanitní vědy a umění Společenské vědy a obchodní práva Přírodní vědy, matematika a informatika Technika, výroba a stavebnictví Zemědělství a veterinářství Zdravotnictví a sociální péče Služby

6.2.4

40

1,1

Věková skupina 15 - 29 1 100

Věková skupina 1529 v % 29,73

8200

2,1

3 300

40,24

54 900

14,3

30 000

54,64

4 800

1,2

2 800

58,3

153 400

39,8

45 500

29,66

14 900

3,9

3 500

23,49

5700

1,5

2 300

40,35

40 900

10,6

23 900

58,44

Nezaměstn aní celkem

Nezaměstn anost v %

3700

Způsoby hledání práce

Trh práce stejně jako i ostatní trhy je vytvářen interakcí nabídky a poptávky. Toto pojetí se však nová ekonomická sociologie snaží částečně obměňovat a poukazuje na značný vliv osobních kontaktů, známostí a konexe, které si dokáží lidé pořídit. Tyto potřebné kontakty vyváří členové rodiny, ale i bývalý spolužáci, kolegové v práci, známý ze společných zájmových aktivit atd. Podle studie pana Zelenky se mezi roky 2002 a 2007 značně rozšířil počet způsobů hledání práce. Evidentně nejvíce lidé hledali práci přímo kontaktováním vybrané firmy, na druhém místě nejvíce využívali sociální sítě – tedy rodiče, přátele či známé. Třetí nejčastější způsob byl pomocí úřadu práce. Z pohledu stupně vzdělání jsou nejvíce aktivní lidé s vyšším stupněm vzdělání, kteří využívají častěji služby na internetu a podávají vlastní inzeráty.

6.2.5

Kvalita prvního zaměstnání

Kvalita prvního zaměstnání je pro jednotlivce představována peněžní stránkou, kam se řadí především hrubá mzda, ale i stránkou nepeněžní, což představuje zaměstnanecký status, prestiž, různé benefity a subjektivní spokojenost s prací. Z koncepce vzdělanosti společnosti vyplývá, že vzdělání své nositele sociálně zvýhodňuje – umožňuje jim získat ve společnosti lepší postavení, zaujímat vyšší sociální pozice a pobírat i vyšší příjmy. I v tomto místě poukáži na studii Zelen-


41

ky[Zelenka, 2008], který kvalitu prvního zaměstnání měří pomocí indexu ISEI4. Je zřejmé, že socioekonomický status povolání, do kterého lidé po skončení školy nastupují, je tím vyšší, čím vyšší je úroveň jejich vzdělání. Jak bylo zmíněno výše, tak i zde má sociální zázemí a vzdělání rodičů vliv na socioekonomický status prvního povolání. Tedy děti, které mají vzdělanější, lépe sociálně situovanější rodiče s dobrými společenskými kontakty dosahují ve svém první zaměstnání i vyšší míry socioekonomického statusu. Ukazuje se dokonce, že vzdělání rodičů má na postavení jejich dětí v zaměstnání podstatně větší vliv, než je tomu v ostatních evropských zemích.

6.2.6

Faktory ovlivňující nezaměstnanost mladých lidí

Nezaměstnanost mladých lidí je ovlivňována řadou ekonomických, demografických a sociálních faktorů, které můžeme rozlišit na ty, které přímo souvisí s trhem práce a na ty ostatní. První skupina zahrnuje celkovou ekonomickou situaci v zemi, celkovou nezaměstnanost, nabídku volných pracovních míst a v neposlední řadě i vztah mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách. Z pohledu České republiky se situace na ekonomickém trhu zlepšovala, klesala celková nezaměstnanost, vznikala nová pracovní místa, rostla poptávka po pracovní síle a díky tomu se i zmenšovaly rozdíly mezi nabídkou a poptávkou po práci. Tento žádoucí postup byl ale zastaven díky krachu americké investiční banky Lehman Brother v září roku 2008. To byl počátek celosvětové hospodářské krize, která nepříznivě ovlivnila situaci trhu práce v České republice. Na míru nezaměstnanosti mají vliv i další okolnosti. Významnou roli hraje demografický vývoj, který se projevuje především v tom, že na trh vstupují slabší populační ročníky, které nemusí čelit příliš vysoké konkurenci. Výrazně roste počet absolventů a ještě výrazněji roste podíl těch, kteří pokračují ve vzdělávání [Koucký, 2008]. Je tedy zřejmé, že mladí lidé přichází na pracovní trh lépe připraveni, mají větší ochotu pracovat již během studia, chtějí získávat praxi, a to nejen v tuzemsku, ale i prostřednictvím různých stáží či výměnných pobytů v zahraničí. S ohledem na tuto skutečnost jsou pak zaměstnavatelé více ochotni zaměstnávat právě tyto „aktivní“ absolventy. Je to tedy jeden ze způsobů, jak zvýšit svoje šance na úspěch při vstupu na pracovní trh. Dalším velice významným faktorem, který ovlivňuje nezaměstnanost, je i změna zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., kdy nárok na podporu v nezaměstnanosti může být přiznán těm uchazečům o zaměstnání, kteří v posledních třech letech vykonávali zaměstnání či jinou výdělečnou činnost alespoň 12 měsíců. Absolventi tak nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, jsou více motivování intenzivně hledat práci. Nemalou roli hrají také změny v konkrétních profesních oborech. V poslední době se jedná o pokles nezaměstnanosti v technických oborech díky Mezinárodní index socioekonomického statusu povolání – kontinuální míra sloužící k měření sociálního postavení člověka na základě jeho zaměstnání.

4


42

zvýšení nabídky pracovních příležitostí ze strany zahraničních investorů. Velký potenciál v tomto směru mají především strojírenské, elektrotechnické a informačně-technologické obory. I přes veškerou snahu státu odstranit znevýhodnění absolventů při vstupu na pracovní trh existuje až dvojnásobný rozdíl mezi celkovou mírou nezaměstnanosti a mírou nezaměstnanosti mladých lidí. Je třeba zdůraznit, že stejná situace existuje i v ostatních vyspělých zemích.

Praktická část

43

Praktická část 7 Metodologie výzkumu 7.1

Úvod

Praktická část bude zaměřena na kvantitativní výzkum realizovaný pomocí dotazníků. Potřebné informace byly získávány od absolventů vysokých škol, kteří toho času hledají práci. Pro tento účel jsem sestavila dotazník, který vychází ze studie Zelenky [Přechod absolventů škol ze vzdělávání na pracovní trh, 2008]. Tento způsob získávání dat má své výhody i nevýhody. Pro získávání informací se jeví jako nejjednodušší forma, dotazování je rychlé a jednoduché, ale na druhou stranu je nutná přesná a jednoznačná formulace otázek a odpovědí. Dotazník je anonymní a koncipován tak, aby všechny otázky byly respondentům srozumitelné. Použila jsem převážně uzavřené otázky, formulované jako teze. Svůj souhlas či nesouhlas s nimi respondent hodnotil na pětibodové škále: rozhodně ano, spíše ano, nevím, spíše ne, rozhodně ne. Předpokládám však, že odpověď NE, se bude vyskytovat pouze zřídka. Tam, kde je to nutné, existuje i možnost vepsání vlastní odpovědi. Dotazník je rozdělen na tři části. První část je zaměřena na samotnou osobu respondenta, druhá se týká především jeho rodičů a třetí mapuje pracovní skutečnosti. K výše uvedeným respondentům jsem se dostala pomocí univerzitního informačního systému, kdy byly vyhledány osoby, které již dostudovaly a formou e-mailů byly požádány o vyplnění dotazníku. Dalším způsobem k získání sledované skupiny osob byli přátelé a známí, kdy jsem se jich ptala, zda neznají někoho, kdo má vystudovanou vysokou školu a v současné době zároveň hledá práci. Toto dohledávání respondentů je označováno jako „ princip sněhové koule“. Dále jsem oslovila pracovníky úřadu práce, kteří mi umožnili vyhledat a dotazovat absolventy VŠ hledající práci v prostorách úřadu. V shromážděném vzorku je sedmdesát respondentů, z nichž je 46 žen a 24 mužů, 37 bakalářů a 33 absolventů s magisterským či inženýrským vzděláním.

Metodologie výzkumu Tab. 2

44

Zkoumaný vzorek respondentů

ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 1 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) bakalář 27 10 14,29 38,57 magistr/inženýr 19 27,14 14 20 součet 46 65,71 24 34,29 Jakkoli je soubor shromážděných dotazníků relativně malým vzorkem, jeho poměrně velká homogenita v relativních znacích – tedy především věk a vzdělání (a patrně i způsob života a hodnoty) zvyšují jeho reprezentativnost. Přesto se domnívám, že zpracování pomocí statistických metod není relevantní. Pro vyhodnocení souvislostí mezi délkou hledání práce a níže uvedenými sociodemografickými vlastnostmi jsem stanovila jisté koeficienty. Ty mi rozdělily jednotlivé absolventy do kategorií a pomohly lépe objasnit souvislosti.

7.2

Cíl

Cílem praktické části mé bakalářské práce je zjistit, jaká je nyní situace absolventů vysokých škol. Jaké jsou příčiny toho, že nemohou nalézt práci, ale i skutečnosti ovlivňující délku hledání práce. Na základě těchto zjištění se pokusím nalézt východiska analyzované situace a stanovit doporučení, které zvýší jejich úspěšnost při vstupu na pracovní trh.

7.3

Hypotézy

Prvním krokem bylo pročtení příslušné literatury, na základě které byly vytvořeny otázky a hypotézy. Každá hypotéza vždy souvisí s určitou otázkou, na kterou se v dotazníku ptám. Hypotézu je možno definovat jako předběžnou odpověď na otázku vztahující se k určitému problému a kterou chceme potvrdit nebo vyvrátit.

7.3.1

Hypotézy a s nimi související otázky:

HH: hlavní hypotéza: Délka hledání práce je (ne)přímou funkcí určitých socio-demografických znaků absolventa VŠ.

Metodologie výzkumu

45

H1: Děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů navštěvují častěji vysokou školu. Otázky: - Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání? (otázka č. 1) - Mají vaši rodiče vystudovanou vysokou školu? (otázka č. 8) H2: Absolventi, kteří jsou finančně podporovaní rodiči, nejsou pod tlakem nalézt co nejdříve práci. Otázky: - Můžete odhadnout, jakou částku jste dostávali od rodičů jako kapesné (měsíčně) v posledním ročníku studia? (otázka č. 4) - Odhadněte počet hodin (týdně) strávených výdělečnou činností během posledního ročníku studia (brigáda). (otázka č. 5) - Jak moc rodičům záleželo na tom, abyste získali diplom? (otázka č. 9) H3: Vyšší sociální kapitál vede k rychlejšímu nalezení práce. Otázky: - Chodíte rád/a do společnosti jiných lidí? (otázka č. 3) - Jak postupujete, když se vám pokazí něco na PC? (otázka č. 6) - Odhadněte, kolik lidí přibližně týdně navštíví (vyhledá) vaše rodiče. (otázka č. 10) - Kolikrát týdně jdou vaši rodiče na setkání k přátelům/známým? (otázka č. 11)

H4: Způsob hledání práce má vliv na délku hledání práce. Otázky: - Jak dlouho jste od ukončení studií bez stálého pracovního poměru? (otázka č. 12) - Jak dlouho hledáte intenzivněji práci? (otázka č. 13) - Jakým způsobem hledáte práci? (otázka č. 16) - Pokud hledáte práci déle než rok, můžete vypsat, čemu jste se v té době věnovali?(otázka č. 14)


46

H5: Délka hledání práce se snižuje s delší praxí během studia. Otázky: - Jaký je podle vás důvod toho, že nemůžete nalézt práci? (otázka č. 15) - Pracovali jste již při škole v oboru, který jste vystudoval/a? (stejný či příbuzný obor)? (otázka č. 17) - Pokud máte již pracovní zkušenost ve stejném (příbuzném) oboru, jak je dlouhá? (otázka č. 18) - Zajímali se vaši potencionální zaměstnavatelé, zda máte praxi v oboru? (otázka č. 19) H6: Absolventi mají příliš vysoké nároky na pracovní pozici, proto se hůře uplatňují na trhu práce. Otázky: - Jaké očekáváte finanční ohodnocení, jestliže budete pracovat ve vystudovaném oboru? (otázka č. 21) - Byl/a byste ochoten/a pracovat v oboru, kde je potřeba nižší kvalifikace, než které jste dosáhl/a studiem na VŠ? (otázka č. 22) - Byl/a byste ochoten/a pracovat v jiném oboru, než který jste vystudoval/a? (např. rekvalifikovat se)? (otázka č. 23) - Byl/a byste ochoten/a slevit ze svých nároků na pracovní pozici? (přijmout práci, která neodpovídá vašemu stupni vzdělání)? (otázka č. 24) - Byl/a byste ochoten/a dojíždět (více jak 100Km)/přestěhovat se kvůli zaměstnání? (otázka č. 25) - Jaký plat byste byl/a schopen/a akceptovat ve vašem prvním zaměstnání? (otázka č. 26) H7: Míra jazykových dovedností viditelně zkracuje délku hledání práce. Otázka: - Máte nějaké zkoušky z jazyka? (otázka č. 2) - Zajímali se vaši potenciální zaměstnavatelé, zda máte jazykové dovednosti? (otázka č. 20)


7.4 7.4.1

47

Vyhodnocení dotazníků Zpracování dat

Po sběru informací následuje zpracování získaných dat. Je nutné vyčlenit dotazníky, které mají špatnou vypovídací schopnost, například ty, které nejsou kompletně vyplněny. Z celkového počtu – sto dotazníků – se mi jich vrátilo zpět 73, a z nich se 3 nedaly použít právě proto, že nebyly zcela vyplněny. Více vstřícní k vyplňování dotazníků byly ženy, jak je již vidět z tabulky pro vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1., která je uvedena v příloze dokumentu. Nejdříve jsem zpracovala získané informace od respondentů pomocí tabulek vyhodnocujících jednotlivé otázky, ty však nebudou stěžejním podkladem pro potvrzení či vyvrácení formulovaných hypotéz a z tohoto důvodu jsou uvedeny pouze v příloze. K zjištění závislostí mezi délkou hledání práce a jednotlivými sociodemografickými znaky jsem vypracovala jakési koeficienty odrážející a sumarizující hodnoty více indikátorů měřících relativní znak. Tyto byly přiděleny každému jednotlivému respondentovi a stanoveny pro každou otázku zvlášť. Tyto koeficienty byly určeny podle těchto pravidel: např. každá hypotéza má přímou souvislost mezi otázkou č. 13, což je délka hledání práce – respondent, který odpověděl, že hledá práci 1-2 měsíce, dostal přidělenu hodnotu koeficientu plus dva (+ 2), v případě, že hledá práci 3-5 měsíců – hodnota koeficientu plus 1 (+ 1), 6-12 měsíců – koeficient minus 1 (-1), déle jak 12 měsíců – koeficient minus 2 (-2). Hodnota koeficientu se tedy pohybuje v rozmezí od +2 do -2. Dále například pro otázku č. 20 (byli byste ochotni pracovat v oboru, kde je potřeba nižší kvalifikace, než které jste dosáhli studiem na VŠ?) byly zvoleny hodnoty koeficientů pro odpovědi: rozhodně ano – plus 2 (+2) spíše ano – plus 1 (+1) nevím – nula (0) spíše ne – minus 1 (-1) rozhodně ne – minus 2 (-2) Podle těchto pravidel byly vyhodnoceny všechny otázky a respondenti rozděleni do kategorií, podle kterých byly vytvořeny tabulky a grafy. Hypotézy, které v sobě zahrnovaly více otázek, byly vyhodnoceny v relativních četnostech (tedy v procentuálním vyjádření), aby bylo možno lépe interpretovat výsledky. 7.4.2

Vyhodnocení hypotéz

Při vyhodnocování otázek bylo zjištěno, že hypotézu č. 7 (Míra jazykových dovedností viditelně zkracuje délku hledání práce) není možné vyhodnotit, protože respondentů, kteří mají jazykové dovednosti bylo ve vzorku příliš málo. Hypotéza č. 4 (Způsob hledání práce má vliv na délku hledání práce) také nebude zpracována, jelikož otázky formulované v dotazníku nebyly stanoveny


48

tak, aby bylo možné jednoznačně říci, že způsob hledání práce má vliv na délku hledání práce. Při sestavování dotazníků bylo definováno mnoho možností odpovědí, tudíž existuje i velký počet kombinací. Jelikož je zkoumaný vzorek z tohoto úhlu pohledu příliš malý, byly by zjištěné skutečnosti nevěrohodné. Otázky č. 5 a 9 pro formulaci hypotézy č. 2 byly vyjmuty z vyhodnocení, Otázka č. 14 pro vyhodnocení hypotézy č. 4 nebude brána v potaz z toho důvodu, že je příliš málo respondentů, kteří vyplnili tuto otázku. Otázky č. 15 a č. 19 pro hypotézu č. 5 jsou také vyjmuty z vyhodnocení z toho důvodu, že jsou to příliš nepřímé otázky na to, že se délka hledání práce snižuje s delší praxí během studia.


49

H1: Děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů navštěvují častěji vysokou školu. Tab. 3

Vyhodnocení hypotézy č. 1

vysokoškolské ženy muži % vzdělání Σ bakalářské vzdělání bakalářské vzdělání rodičů oba rodiče 9 6 15 32,61 pouze otec 2 4 6 13,04 pouze matka 3 3 6 13,04 ani jeden z nich 13 6 19 13,04 27 19 46 100 Tab. 4


vysokoškolské ženy mži % vzdělání magisterské/inženýrské magisterské/inženýrské Σ rodičů vzdělání vzdělání oba rodiče 4 5 9 37,5 pouze otec 1 3 4 16,67 pouze matka 2 1 3 12,5 ani jeden z nich 3 5 8 33,33 10 14 24 100 Obr. 4

Vztah mezi vzděláním rodičů a vzděláním jejich dětí


počet absolventů (v absolutních číslech)

30 25 20

8 absolventi magisterského studia absolventi bakalářského studia

9

15 10

15

5

19

4

3

6

6

0 oba rodiče

pouze otec

pouze matka

vzdělání rodičů

ani jeden z nich


50

Jak je zřejmé z výše uvedené tabulky a grafu, je hypotéza č. 1 potvrzena. Absolventů, kteří mají buď oba rodiče, nebo alespoň jednoho z nich vysokoškolsky vzdělané, je více než těch, jejichž rodiče nemají vystudovanou vysokou školu. U magisterského či inženýrského stupně vzdělání tato převaha dokonce dvojnásobná. Můžeme tedy říci, že děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů navštěvují častěji vysokou školu. Byl však i velký počet těch respondentů, jejichž rodiče vysokoškolské vzdělání nemají. Může to být důkaz o tom, že roste počet lidí, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Jestliže v dnešní době je přijímána ke studiu na VŠ nejméně polovina populace, je třeba si uvědomit, že v populační kohortě jejich rodičů bylo přijímáno ke studiu na VŠ méně než 1/10 celkové populace. Tito musí převládat mezi rodiči dnešních vysokoškoláků.


51

H2: Absolventi, kteří jsou finančně podporováni rodiči, nejsou pod tlakem nalézt co nejdříve práci. Tab. 5


žádné kapesné 8 10 5 0 23 32,86

1-2 m 3-5 m 6-12 m 12 < m Σ % Obr. 5

10001500 2 3 4 0 9 12,86

<1000 3 2 3 0 8 11,43

20003500 7 9 4 1 21 30

4000< 2 6 0 1 9 12,85

Σ

%

22 31,43 30 42,86 16 22,86 2 2,85 70 100

Vztah mezi dobou hledání práce a mírou podpory rodičů

Vztah mezi dobou hledání práce a mírou podpory rodičů

počt absolventů (v absolutních číslech)

25 20 15

0 5

4

doba hledání práce 6-12 měsíců doba hledání práce 3-5 měsíců

10 0

10 5

doba hledání práce déle jak 12 měsíců

1

8

0

3

4

2

3

3

2

9 1 0

doba hledání práce 1-2 měsíce

6 7 2

0 žádné <1000 kapesné

10001500

20003500

4000<

míra podpory rodičů operacionalizovaná jako výše měsíčního kapesného (v Kč)

Pro hypotézu č. 2 byla nepřímo formulovaná otázka č. 4 ve znění: „Jakou částku jste dostávali od rodičů jako kapesné v posledním ročníku studia?“ Předpokladem bylo, že pokud absolventi dostávají vysoké kapesné, nejsou pod takovým tlakem nalézt si co nejdříve práci, jelikož mohou počítat s jistou (existenční) podporou ze strany rodičů. Z grafického vyjádření se zdá být zřejmé, že


52

s přibývající finanční podporou rodičů roste i počet studentů, kteří hledají práci delší dobu. Skutečnost, že největší skupinu absolventů tvoří ti, kteří hledají práci od 3 do 5 měsíců, může poukazovat i na fakt, že čerství absolventi využívají možnosti statusu studenta během prázdnin po absolutoriu.


53

H3: Vyšší sociální kapitál vede k rychlejšímu nalezení práce Tab. 6

1-2 m 3-5 m 6-12 m 12 < m Obr. 6


sociální kapitál ++ 37,18 43,59 17,95 1,28

Sociální kapitál + 51,11 20 26,67 2,22

Sociální kapitál 0 40,91 36,36 18,18 4,55

Sociální kapitál 24,42 51,16 23,26 1,16

Sociální kapitál - 8,16 51,02 34,69 6,13

Vztah mezi dobou hledání práce a mírou sociálního kapitálu

Vztah mezi dobou hledání práce a mírou sociálního kapitálu

počet absolventů v procentech

100 doba hledání práce déle jak 12 měsíců doba hledání práce 6-12 měsíů doba hledání práce 3-5 měsíce doba hledání práce 1-2 měsíce

80 60 40 20 0 ++

+

0

-

--

míra sociálního kapitálu

Pro zjištění míry sociálního kapitálu byly formulovány čtyři nepřímé otázky. Předpokládala jsem výrazný vliv sociálního kapitálu rodičů (respektive jeho reprodukci). Dvě otázky se tedy týkaly sociálního kapitálu rodičů respondenta a další byly na samotnou osobu respondenta. Nejvyšší míra sociálního kapitálu je označena symbolem ++, střední míra je označena symbolem +, nulová míra symbolem 0, nízká míra symbolem – a velmi nízká míra sociálního kapitálu symbolem - - . Předpokladem bylo, že pokud má člověk mnoho sociálních kontaktů, má větší možnost najít si rychleji práci, právě přes tuto síť. Graf naznačuje závěr: ti, co mají velmi nízkou míru sociálního kapitálu, hledají práci déle než ti, kteří mají sociálního kapitálu dostatečné množství.


54

H5: Délka hledání práce se snižuje s delší praxí během studia. Tab. 7


Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne 1-2 m 34,79 25,53 15,38 35,48 3-5 m 17,39 27,66 30,77 38,72 6-12 m 21,78 6,38 23,08 12,9 12 < m 26,04 40,43 30,77 12,9 Obr. 7

Vztah mezi dobou hledání práce a délkou praxe

počet absolventů v procentech

Vztah mezi dobou hledání práce a délkou praxe 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

doba hledání práce déle jak 12 měsíců doba hledání práce 6-12 měsíců doba hledání práce 3-5 měsíců doba hledání práce 1-2 měsíce

++

+

-

--

hodnota koeficientu měřícího praxi během studia (++ největší, -- nejmenší)

Vztah mezi délkou hledání práce a mírou praxe během studia není příliš jednoznačný. Je zde sice převaha těch, kteří mají určité množství praxe a hledají práci pouze 1-2 měsíce, ale zároveň převažuje počet absolventů, kteří sice mají určité množství praxe a hledají práci déle jak 12 měsíců. Sledovaný vzorek hypotézu stoprocentně nepotvrzuje, ale ani nevyvracuje. Nabízí se i jiná možnost interpretace. Lze například přepokládat, že respondenti, kteří nemají žádnou praxi, se naplno chtěli věnovat studiu a ihned po absolutoriu se jejich priority otočily. Se stejnou cílevědomostí a aktivitou hledali i zaměstnání. Je tedy pravděpodobné, že doba hledání práce je u nich kratší, i když nemají praktické dovednosti.


55

H6: Absolventi mají příliš vysoké nároky na pracovní pozici, proto se hůře uplatňují na trhu práce. Tab. 8


Rozhodně ano Spíše ano Nevím Spíše ne Rozhodně ne 1-2 m 48,48 31,77 20,69 20 20 3-5 m 36,36 51,75 48,28 40 33,33 6-12 m 12,12 16,48 31,03 38,57 40 12 < m 3,04 0 0 1,43 6,67

Obr. 8

Vztah mezi dobou hledání práce a ochotu snížit svoje nároky na pracovní pozici

Vztah mezi dobou hledání práce a ochotou snížit svoje nároky na pracovní pozici

p o čet ab so lven tů v p ro cen tech

100

doba hledání práce déle jak 12 měsíců doba hledání práce 6-12 měsíců doba hledání práce 3-5 měsíců doba hledání práce 1-2 měsíce

80 60 40 20 0 Rozhodně Spíše ano Nevím ano

Spíše ne Rozhodně ne

míra ochoty snížení nároků na pracovní pozici

Otázky, které měly potvrdit či vyvrátit hypotézu č. 6, byly nepřímými dotazy na to, do jaké míry jsou absolventi ochotni slevit ze svých nároků na pracovní pozici a lépe se tak uplatnit na trhu práce. Sledovaný vzorek respondentů jasně potvrdil hypotézu, že s rostoucí ochotou slevit ze svého standardu, například přijmout práci, která neodpovídá získané kvalifikaci na vysoké škole či se přestěhovat za prací, klesá doba hledání práce.


7.4.3

56

Konfrontace výsledků se studií M. Zelenky

Publikace M. Zelenky [M. Zelenka, 2008], která pojednává o přechodu absolventů škol ze vzdělávání na pracovní trh, potvrzuje skutečnost, že děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů navštěvují častěji vysokou školu, než ti, kteří mají rodiče se středním nebo základním vzděláním. Tato situace je obdobná i v celoevropském měřítku. V Zelenkově práci se ukázala větší váha vysokoškolského vzdělání otce pro vysokoškolské studium dětí (u magisterského stupně studia). To se v mém výzkumu však nepotvrdilo, jelikož můj vzorek vykazuje stejný počet vysokoškolsky vzdělaných otců i matek. Možným vysvětlením je to, že Zelenkův vzorek má mnohem větší rozměr. Shodnost se prokazuje i v případě hypotézy č. 3 – vysokou roli tedy hrají sociální kontakty rodičů, tedy i míra sociálního kapitálu. Studie uvádí, že mladí lidé, kteří odpověděli, že by jejich rodiče byli schopni sehnat dobře placené zaměstnání, si v průměru hledali zaměstnání o téměř jak 4,5 měsíc kratší dobu než ti, jejichž rodiče by toho schopní nebyli [M. Zelenka, 2008].


7.4.4

57

Diskuze

Praktická část se skládala z dotazníkového výzkumu, vyhodnocení a interpretace výsledků a testování hypotéz. Na začátku bylo stanoveno 7 hypotéz, které mají být buď potvrzeny, nebo vyvráceny. Základní hypotéza: Délka hledání práce je (ne)přímou funkcí určitých socio-demografických znaků absolventa vysoké školy. •

H1: Děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů navštěvují častěji vysokou školu.

Z celkového počtu 47 dotazovaných absolventů bakalářského stupně studia 27 mělo buď oba rodiče, nebo alespoň jednoho vysokoškolsky vzdělaného. U absolventů magisterského stupně studia měli z celkového počtu 24 respondentů, z nichž 16 mělo alespoň jednoho (nebo oba) vysokoškolsky vzdělané rodiče. Hypotéza je tedy potvrzena, více jak 2/3 respondentů měli alespoň jednoho rodiče vysokoškolsky vzdělaného. •

H2: Absolventi, kteří jsou finančně podporovaní rodiči, nejsou pod tlakem nelézt co nejdříve práci.

Průzkum sice ukazuje, že mnoho studentů (23) nedostávalo žádné kapesné, ale zároveň se prokázalo, že s rostoucí finanční podporou přibývá počet studentů, kteří hledají práci delší dobu. Skutečnost, že největší počet dotazovaných absolventů hledá práci 3-5 měsíců, může poukazovat na to, že chtějí využít možnosti statusu studenta během prázdnin. Práci tedy začnou hledat až počátkem září. •

H3: Vyšší sociální kapitál vede k rychlejšímu nalezení práce. Je evidentní, že míra sociálního kapitálu výrazně ovlivňuje délku hledání práce. Čím vyšší míra sociálního kapitálu, tím více se zkracuje doba hledání práce, to platí i v opačném směru – s klesající mírou sociálního kapitálu se doba hledání práce prodlužuje.

•

H4: Způsob hledání práce má vliv na délku hledání práce.

Při zpracovávání odpovědí jsem zjistila, že tuto hypotézu také nemohu zpracovat, jelikož otázky formulované v dotazníku nebyly stanoveny tak, aby bylo možné jednoznačně říci, že způsob hledání práce má vliv na délku hledání práce


•

58

H5: Délka hledání práce se snižuje s delší praxí během studia.

Vztah mezi délkou hledání práce a mírou získané praxe během studia nelze jednoznačně definovat. Absolventi, kteří mají delší praxi získanou během studia, vykazují kratší dobu hledání práce. Tuto tendenci však porušuje skupina absolventů, kteří žádnou praxi nemají. Je zde totiž větší procento těch, kteří hledají práci 1-5 měsíce než těch, kteří hledají práci delší dobu. Z tohoto důvodu usuzuji, že hypotéza není jednoznačně potvrzena, ale ani vyvrácena. •

H6: Absolventi mají příliš vysoké nároky na pracovní pozici, proto se hůře uplatňují na trhu práce.

Zkoumaný vzorek respondentů jasně potvrdil skutečnost, že pokud se absolventi vzdají svých vysokých nároků, ať už na finanční ohodnocení či kvalifikaci, lépe se uplatní na trhu práce. S rostoucí mírou přizpůsobivosti klesá i délka hledání práce. Každý absolvent by tedy měl počítat s tím, že zpočátku své pracovní kariéry bude pracovat například na částečný pracovní úvazek nebo na nižší pracovní pozici, než by odpovídala jeho stupni vzdělání. •

H7: Míra jazykových dovedností viditelně zkracuje délku hledání práce. Při vyhodnocování otázek jsem zjistila, že tuto hypotézu není možné vyhodnotit, protože respondentů, kteří mají jazykové dovednosti potvrzené, respektive formalizované uznávanou zkouškou z cizího jazyka, bylo ve sledovaném vzorku příliš málo. Z celkového počtu 70 absolventů měli pouze 4 certifikát z jazyka. Několik respondentů uvádělo, že mají maturitní zkoušku z jazyka, z mého pohledu to však není dostačující prověření znalostí. V úvahu jsem brala tedy pouze certifikáty z jazyků.

Závěr

59

8 Závěr Přechod ze statusu studenta na status zaměstnanec (ekonomicky činný člověk) je jedním z mezníků lidského života. Je žádoucí, aby změna proběhla co nejplynuleji. Ekonomická krize, která v současnosti doléhá na každého z nás, situaci absolventa nijak neusnadňuje, spíše naopak. Každý, kdo získá tolik vytoužený diplom, chce nalézt i práci odpovídající stupni svého vzdělání. Bohužel ne každému je to umožněno a skutečnost je mnohdy úplně jiná. Pro zaměstnavatele je v současnosti výhodné zaměstnávání vysokoškolských absolventů na vedlejší pracovní poměr či jejich zapojování do nejrůznějších projektů. Mnozí z nich také přijímá práci, která neodpovídá jejich stupni vzdělání. To způsobí, že čerství absolventi ztrácí sebevědomí a snižuje se i jejich motivace a počáteční nadšení, které jsou potřebné při prvotním hledání zaměstnání. V mojí bakalářské práci jsem se snažila zjistit, jaké skutečnosti mají vliv na délku hledání prvního zaměstnání. V prvotní fázi jsem definovala několik hypotéz. V průběhu sociologického zkoumání se některé z nich ukázali jako neopodstatněné a proto byli z vyhodnocení vyjmuty. Ukázalo se, že existuje mnoho skutečností, které není možné ovlivnit, nebo jsou ovlivnitelné pouze z části. Nyní tedy mohu stanovit, určitá doporučení pro ty, kteří budou stát před pomyslnými dveřmi neúprosného trhu práce. První skutečností, kterou jedinec nemůže ovlivnit je, to, že děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů navštěvují častěji vysokou školu. Toto tvrzení bylo ze dvou třetin potvrzeno. Ukázalo se však, že existuje i mnoho respondentů, kteří nemají ani jednoho rodiče, který by měl vystudovanou vysokou školu. Toto je možné vysvětlit tím, že roste počet vysokoškolsky vzdělaných lidí. Dnes je přijímána ke studiu na vysoké škole téměř polovina populace, je třeba si uvědomit, že v populační kohortě jejich rodičů bylo přijímáno ke studiu na VŠ méně než 1/10 celkové populace. Potvrdila se také souvislost mezi finanční podporou rodičů a délkou hledání práce jejich potomků. Ti absolventi, kteří jsou dostatečně finančně zajištěni, hledají práci delší dobu, jelikož na ně netlačí nedostatek prostředků. Je třeba poukázat také na to, že mnoho čerstvých absolventů využije možnosti posledních prázdnin před vstupem do pracovního koloběhu. Tudíž u nich můžeme sledovat určitou prodlevu mezi absolutoriem a nástupem na pracovní pozici. Míra sociálního kapitálu se také vysokou měrou podílí na délce hledání práce. Znevýhodněni jsou tedy ti, kteří pochází z nižších sociálních kruhů. Rodiče a tím pádem i jejich děti mají méně sociálního kapitálu. Mohu tedy konstatovat, že čím vyšší je míra sociálního kapitálu, tím kratší je délka hledání práce absolventů VŠ. Velmi důležitá je i praxe získaná v době studia. Prokázalo se, že respondenti, kteří měli pracovní zkušenosti jsou u zaměstnavatelů více žádaní. Získat praxi ve studovaném oboru není příliš lehké a při hledání tak zvané „brigády“ opět hrají roli sociální kontakty.

Závěr

60

Jako velký problém při hledání zaměstnání s ukázalo to, že respondenti měli příliš vysoké nároky na pracovní pozici v oblasti finančního ohodnocení, nutností dojíždění a podobně. Při postupném snižování nároků se zvyšuje úspěšnost nalezení práce. Příliš velké sebevědomí a ambice tedy nejsou namístě. Možným řešením by mohla být osvěta, která by připravila budoucí absolventy na tuto skutečnost. Závěrem lze tedy konstatovat, že kromě teoretických znalostí získaných mnohaletým studiem je zapotřebí také značná míra praktických zkušeností. Mnoho zaměstnavatelů požaduje praktické znalosti, ale skutečností je, že je studenti nemají kde získat. Důležitou roli také hraje množství sociálního kapitálu, který absolventi vlastní, ale i finanční podpora jejich rodičů. V neposlední řadě by se také absolventi měli zamyslet nad nároky, které kladou na svoje budoucí zaměstnání a v tomto případě platí přísloví :“ méně je někdy více“. Otázkou však zůstává, zda cíle Evropské unie související se vzděláváním, který byly vytyčeny na summitu s názvem Evropa 2020 jsou pro budoucí vysokoškolské absolventy výhodné. Jednou z priorit totiž je, by podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku byl pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace má dosáhnout terciárního úrovně vzdělání. Vysoké školy tedy budou chrlit stále více absolventů, kteří však nebudou moci nalézt odpovídající pracovní pozice. Již nyní článek pana Zelenky otištěný v Lidových novinách [15. 12. 2009, XXII] s názvem: „Krize nešetří ani vysokoškoláky“ poukazuje na skutečnost, že absolventů terciárního stupně vzdělání přibývá a tím pádem roste i konkurence na trhu práce. Velký vliv na počet budoucích vysokoškolských studentů bude mít i připravovaná vládní reforma vysokých škol. Čas tedy ukáže, do jaké míry budou lidé s vysokoškolským diplomem konkurence schopní.

Literatura

61

9 Literatura ZELENKA, Martin. Přechod absolventů škol ze vzdělávání na pracovní trh. 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta: Cinemax, s.r.o, 2008. 93 s., 6. ISBN 978-80-7290-372-6. NOVÝ, Ivan, SURYNEK, Alois. Sociologie pro ekonomy a manažery. Eva Modrá. 2. přeprac. vyd. Praha: Grada Publishing a.s, 2006. 288 s. ISBN 80-2471705-0 OURODA, Stanislav. Sociologie. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004. 160 s. ISBN 80-7157-766-9 KVAČKOVÁ, Radka. Krize nešetří ani vysokoškoláky: Nezaměstnanost dopadá mnohem silněji na čerstvé absolventy škol než na zapracované odborníky. Lidové noviny: Akademie. 15. 12. 2009, XXII, 291, s. 25-27 KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Trh práce na přelomu tisíciletí, 1. vydání. Vysoká škola ekonomická v Praz : Oeconomica, 2006. 256 s. ISBN 80-245-1149-5. Business center: Zákony a právní normy [online]. c1998 [cit. 2010-04-17]. Zákony. Dostupné z WWW: . KOUCKÝ, Jan; BARTUŠEK, Aleš; ZELENKA, Martin. Účast na vzdělávání, financování škol a uplatnění absolventů. 1. vydání. Univerzita Karlova v Praze: Cinemax, s.r.o, 2008. Uplatnění absolventů škol na pracovním trhu, s. 83. ISBN 978-807290-370-2. MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie: Základní kurz. Vyd. 10. Praha 3 : Melandrium, 2007. Trh práce, s. 160 - 163. ISBN 978-80-86175-56-0 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Upravené vydání. 2006, 19. 2. 2009 [cit. 2010-04-26]. Minimální mzda. Dostupné z WWW: <mpsv.cz/cs/871> JUREČEK, Václav; JÁNOŠÍKOVÁ, Ivana. Mikroekonomie: Základní kurz. 2. vydání. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava: [s. n.], 2009. Nezaměstnanost, s. 312. ISBN 978-80-248-2065-1.

Přílohy

62

Přílohy

63

Seznam obrázků Obr. 1

Původní Phillipsova křivka

28

Obr. 2

Upravená Phillipsova křivka

29

Obr. 3

Česká Phillipsova křivka

30

Obr. 4


49

Obr. 5

Vztah mezi dobou hledání práce a mírou podpory rodičů 51

Obr. 6 Vztah mezi dobou hledání práce a mírou sociálního kapitálu

53

Obr. 7

54

Vztah mezi dobou hledání práce a délkou praxe

Obr. 8 Vztah mezi dobou hledání práce a ochotu snížit svoje nároky na pracovní pozici

55

64

Seznam tabulek Tab. 1 Podíl nezaměstnanosti dle oborů podle zjištění statistického úřadu 40 Tab. 2

Zkoumaný vzorek respondentů

44

Tab. 3


49

Tab. 4


49

Tab. 5


51

Tab. 6


53

Tab. 7


54

Tab. 8


55

Tab. 9

Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1.

70

Tab. 10

Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8

70

Tab. 11


71

Tab. 12


71

Tab. 13


72

Tab. 14


72

Tab. 15


73

Tab. 16


73

Tab. 17


74

Tab. 18


74

Tab. 19


75

Tab. 20


75

Tab. 21


75

65

Tab. 22

Vyhodnocení opovědí na otázku č. 15

76

Tab. 23


76

Tab. 24


77

Tab. 25


77

Tab. 26


78

Tab. 27


78

Tab. 28


79

Tab. 29


79

Tab. 30


80

Tab. 31


81

Tab. 32


82

Tab. 33


82

Tab. 34


83

66

Dotazník Dobrý den, prosím o vyplnění tohoto dotazníku, který bude využit k čistě akademickým účelům jako podklad pro praktickou část mojí bakalářské práce. Hodící se zatrhněte.

Uveďte věk _________

Pohlaví

1.Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) bakalářské

MUŽ ŽENA

b) magisterské/inženýrské

2. Máte nějaké zkoušky z jazyka? (např: státní zkoušku). Pokud ano, vypište jaké. _______________________________________________________

3. chodíte rád/a do společnosti jiných lidí? a) rozhodně ano c) nevím b) spíše ano

d) spíše ne e) rozhodně ne

4. Můžete odhadnout, jakou částku jste dostávali od rodičů jako kapesné (měsíčně) v posledním ročníku studia? a) žádné kapesné jsem nedostával/a b) méně jak 1000 c) 1000 – 1500 d) 2000 - 3500 e) 4000 – 5500 f) 6000 – 7500 g) 8000 a více h) jiné (vypište)______ 5. Odhadněte počet hodin (týdně) strávených výdělečnou činností během posledního ročníku studia (brigáda). a) 24 a více hodin týdně d) 6 a méně hodni týdně b) 16 – 24 hodin týdně e) nepracoval/a jsem c) 8 – 16 hodin týdně 6. Jak postupujete, když se vám pokazí něco na PC (notebooku)?

67

a) najdu si odborníka b) zeptám se přátel, zda neznají někoho, kdo by mi ho opravil c) mám někoho, na koho je možné se vždy obrátit d) zajdu do prodejny, o které mi poskytuje servis e) jiná možnost. (vypište) ____________________________________________ 7. Je vaše budoucí povolání podobné (stejné), jaké vykonávají vaše rodiče?

OTEC Ano Ne 8. Mají vaši rodiče a) ano – oba rodiče b) pouze otec

MATKA Ano Ne vystudovanou vysokou školu? c) pouze matka d) ani jeden z nich

9. Jak moc rodičům záleželo na tom, abyste získali diplom? a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne 10. Odhadněte, kolik lidí přibližně týdně navštíví (vyhledá) vaše rodiče. a) nikdo b) 1-2 c) 3-4 d) 5-6 e) více jak 6 11. Kolikrát týdně jdou vaši rodiče na setkání k přátelům/známým? a) ani jednou b)1-2 c) 3-4 d) 5-6 e) více jak 6x 12. Jak dlouho jste od ukončení studií bez stálého pracovního poměru? a) méně jak měsíc b) 2-5 měsíců c) 6 měsíců-1rok d) 1-2 roky e) více jak 2 roky 13. Jak dlouho hledáte intenzivněji práci? a) práci nehledám b) 1-2 měsíce d) 6 měsíců – 1 rok e) déle jak 1 rok

c) 3-5 měsíců

14. Pokud hledáte intenzivněji práci déle jak 1 rok, můžete vypsat, čemu jste se v této době věnovali? _______________________________________________________ 15. Jaký je podle vás důvod toho, že nemůžete nalézt práci? a) mám nedostatečnou kvalifikaci b) mám nedostatečnou znalost cizího jazyka

68

c) mám nedostatečnou specializaci d) jiný důvod (vypište) ______________________________________________ 16. Jakým způsobem hledáte práci? (můžete zatrhnout i více možností) a) na internetu b) přes inzerci v tištěných periodikách c) pomocí úřadu práce d) přes rodiče, známé, kamarády, spolužáky e) přes školu/fakultu 17. Pracovali jste již při škole v oboru, který jste vystudoval/a ? (stejný či příbuzný obor) a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) jiné (vypište) _______________ 18. Pokud máte již pracovní zkušenost ve stejném (příbuzném) oboru, jak je dlouhá? (napište v měsících) _______________________________________________________ 19. Zajímali se vaši potencionální zaměstnavatelé, zda máte praxi v oboru? a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne 20. Zajímali se vaši potencionální zaměstnavatelé, zda máte jazykové dovednosti? a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne 21. Jaké očekáváte finanční ohodnocení, jestliže budete pracovat ve vystudovaném oboru? a) do 10 000 b) 10 000 – 14 000 c) 15 000 – 19 000 d) 20 000 – 24 000 e) 25 000 – 30 000 f) více jak 30 000 g) jiná možnost (vypište) _________________________________ 22. Byl/a byste ochoten pracovat v oboru, kde je potřeba nižší kvalifikace, než které jste dosáhl/a studiem na VŠ? a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne

23. Byl/a byste ochotni pracovat v jiném oboru, než který jste vystudoval/a? (např. rekvalifikovat se?)

69

a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne f) ano ale pouze z určitých důvodů – uveďte _________________ 24. Byli byste ochotni slevit ze svých nároků na pracovní pozici? (přijmout práci, která neodpovídá vašemu stupni vzdělání?) a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne 25. Byli byste ochotni dojíždět(více jak 100km)/přestěhovat se kvůli zaměstnání? a) rozhodně ano c) nevím d) spíše ne b) spíše ano e) rozhodně ne 26. Jaký plat byste byli schopni akceptovat ve vašem prvním zaměstnání? (napište) _______________________________________________________

Děkuji za Váš čas strávený vyplněním dotazníku.

70

Vyhodnocení odpovědí z dotazníkového šetření Otázka č. 1: Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Tab. 9

Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1.

ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 1 absolutní relativní (v %) otázka č. 1 absolutní bakalář 27 bakalář 27 38,57 magistr/inženýr 19 27,14 magistr/inženýr 19 součet 46 65,71 součet 46

Otázka č. 8 : Mají vaši rodiče vystudovanou vysokou školu? Tab. 10


ŽENY

MUŽI

četnosti četnosti Otázka č. 8 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) ano oba rodiče 13 18,57 11 15,71 pouze otec 3 4,29 7 10 pouze matka 5 7,14 4 5,71 ani jeden z nich 0 22,86 11 15,71 37 52,86 33 47,14

71

H2: Absolventi, kteří jsou finančně podporování rodiči, nejsou pod tlakem nalézt co nejdříve práci. Otázka č. 4 Můžete odhadnout, jakou částku jste odstávali od rodičů jako kapesné (měsíčně) v posledním ročníku studia? Tab. 11


otázka č. 4 žádné kapesné jsem nedostával/a méně jak 1000 1000-1500 2000-3500 4000-5500 6000-7500 8000 a více jiné (vypište)

ŽENY MUŽI četnosti četnosti absolutní relativní(v%) absolutní relativní (v %) 13

18,57

10

14,29

3 6 10 5 0 0 0 37

4,29 8,57 14,29 7,14 0 0 0 52,86

6 2 11 4 0 0 0 33

8,57 2,86 15,71 5,71 0 0 0 47,14

Otázka č. 5 Odhadněte počet hodin (týdně) str1ávených výdělečnou činností během posledního ročníku studia (brigáda) Tab. 12


otázka č. 5 četnosti 24 a více hod. týdně 16-24 hod. týdně 8-16 hod. týdně 6 a méně hod. týdně nepracoval/a jsem

ŽENY MUŽI četnosti četnosti absolutní relativní(v%) absolutní relativní(v%) 9

12,86

7

10

6 5

8,57 7,14

6 2

8,57 2,86

8

11,43

11

15,71

9 37

12,86 52, 86

7 33

10 47,14

72

Otázka č. 9 Jak moc rodičům záleželo na tom, aby jste získali diplom? Tab. 13


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 9 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 25 35,71 16 22,86 spíše ano 4 5,71 9 12,86 nevím 2 5 7,14 7,14 spíše ne 3 4,29 3 4,29 rozhodně ne 0 0 0 0 37 52,85 33 47,15 H3: Vyšší sociální kapitál vede k rychlejšímu nalezení práce. Otázka č. 3 Chodíte rád/a do společnosti jiných lidí?

Tab. 14


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 3 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 20 28,57 16 22,86 spíše ano 11 15,71 14 20 nevím 2 2,86 1 1,43 spíše ne 4 5,71 2 2,86 rozhodně ne 0 0 0 0 37 52,85 33 47,15

73

Otázka č. 10 Odhadněte, kolik lidí přibližně týdně navštíví (vyhledá) vaše rodiče. Tab. 15


ŽENY MUŽI četnosti četnosti Otázka č. 10 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) nikdo 11 15,71 7 10 1-2 14 20 14 20 3-4 7 10 9 12,86 5-6 2 2,86 1 1,43 více jak 6 3 4,28 2 2,86 37 52,86 33 47,15

Otázka č. 11 Kolikrát týdně jsou vaši rodiče na setkání k přátelům/známým Tab. 16


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 11 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) ani jednou 13 18,57 8 11,43 1–2 21 30 20 28,57 3–4 0 0 0 0 5–6 1 1,43 0 0 více jak 6 x 2 2,86 5 7,14 37 52,86 33 47,14

74

Otázka č. 6 Jak postupujte, když se vám pokazí něco na PC (notebooku)? Tab. 17


otázka č. 6 najdu si odborníka zeptám se přátel,zda neznají někoho, kdo mi ho opraví mám někoho, na koho je možné se vždy obrátit zajdu do prodejny, která mi poskytuje servis jiná možnost

ŽENY četnosti absolutní relativní(v%)

MUŽI četnosti absolutní relativní(v%) 7,14 5

6

8,57

9

12,86

7

13

18,57

17

7

10

3

2 koupím nový 37

2,86

1 opravím sám 33

10

24,29

4,29 1,43

H4: Způsob hledání práce má vliv na délku hledání práce Otázka č. 12 Jak dlouho jste od ukončení studií bez stálého pracovního poměru? Tab. 18


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 12 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) méně jak 1 měsíc 6 8,57 2 2,86 2 – 5 měsíců 13 18,57 19 27,14 6 měsíců – 1 rok 16 22,86 11 15,71 1 – 2 roky 1 1,43 1 1,43 více jak 2 roky 1 1,43 0 0 37 52,86 33 47,14

75

Otázka č. 13 Jak dlouho hledáte intenzivněji práci? Tab. 19


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 13 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) práci nehledám 0 0 1 1,43 1 – 2 měsíce 11 15,71 11 15,71 3 – 5 měsíců 16 22,86 14 20 6 měsíců – 1 rok 9 12,86 6 8,57 déle jak 1 rok 1 1,43 1 1,43 37 52,86 33 47,14 Otázka č. 16 Jakým způsobem hledáte práci? (můžete uvést i více možností) Tab. 20


otázka č. 16 na internetu přes inzerci v tištěných periodikách pomocí ÚP přes rodiče, známé, kamarády, spolužáky přes školu/fakultu

ŽENY MUŽI četnosti četnosti relativní relativní absolutní absolutní (v %) (v %) 35 18,13 30 15,54 16

8,29

17

8,81

24

12,44

15

7,77

22

11,41

26

13,47

4 101

2,07 52,34

4 92

2,07 47,66

Otázka č. 14 Pokud hledáte práci déle než jeden rok, můžete vypsat, čemu jste se v této době věnovali? Tab. 21


otázka č. 11 studium jazyka péče o prarodiče, brigády v oboru

ŽENY MUŽI četnosti četnosti absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) 0 0 1 1,43 1

1,43

0

0

1

1,43

1

1,43

76

H5: Délka hledání práce se snižuje s delší praxí během studia. Otázka č. 15 Jaký je podle vás důvod, ž nemůžete nalézt práci? Tab. 22

Vyhodnocení opovědí na otázku č. 15

otázka č. 15 nedostatečná kvalifikace nedostatečná znalost cizího jazyka nedostatečná specializace jiný důvod (vypište): nedostatek praxe nedostatek zkušeností ekonomická krize

ŽENY MUŽI četnosti četnosti relativní relativní absolutní absolutní (v %) (v %) 5 7,14 5 7,15 12

17,14

11

15,71

5

7,14

2

2,86

8 1 6 37

11,43 1,43 8,57 52,85

11 1 3 33

15,71 1,43 4,29 47,15

Otázka č. 17 Pracovali jste již při škole v oboru, který jste vystudoval/a? (stejný či příbuzný oboru) Tab. 23


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 17 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 4 5,72 3 4,29 spíše ano 12 17,13 11 15,71 spíše ne 10 14,29 11 15,71 rozhodně ne 11 15,72 8 11,43 jiné (vypište) 0 0 0 0 37 52,86 33 47,14

77

Otázka č. 18 Pokud máte již pracovní zkušenost ve stejném (příbuzném oboru), jak je dlouhá? (v měsících) Tab. 24


ŽENY ŽENY MUŽI MUŽI bakalářky inženýrky/magistry bakaláři inženýři/magistři 3 36 8 35 5 35 12 38 3 23 8 29 1 36 1 14 14 36 3 28 16 9 36 3 1 12 4 6 4 9 7 6,92 33,2 5,75 23,67

Otázka č. 19 Zajímali se vaši potencionální zaměstnavatelé, zda máte praxi v oboru? Tab. 25


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 19 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 21 30 17 24,29 spíše ano 8 11,42 8 11,43 nevím 2 2,86 2 2,86 spíše ne 4 5,71 6 8,57 rozhodně 2 2,86 0 0 37 52,85 33 47,15

78

H6: Absolventi vysokých škol mají příliš vysoké nároky na pracovní pozici, proto se hůře uplatňují na trhu práce. Otázka č. 21 Jaké očekáváte finanční ohodnocení, jestliže budete pracovat ve vystudovaném oboru? Tab. 26


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 21 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) do 10 000 0 0 1 1,43 10 000 – 14 000 3 4,28 2 2,86 15 000 – 19 000 10 14,28 8 11,43 20 000 – 24 000 9 12,86 8 11,43 25 000 – 30 000 12 17,14 11 15,71 více jak 30 000 3 4,29 3 4,29 jiná možnost 0 0 0 0 37 52,85 33 47,15 Otázka č. 22 Byl/a byste ochoten/a pracovat v oboru, kde je potřeba nižší kvalifikace, než které jste dosáhl/a studiem na VŠ? Tab. 27


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 22 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 14 20 7 10 spíše ano 9 12,85 10 14,29 nevím 2 2,86 4 5,71 spíše ne 10 14,28 10 14,29 rozhodně ne 2 2,86 2 2,86 37 52,85 33 47,15

79

Otázka č. 24 Byl/a byste ochoten/a slevit ze svých nároků na pracovní pozici? (přijmout práci, která neodpovídá vašemu stupni vzdělání?) Tab. 28


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 24 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 6 8,57 8 11,43 spíše ano 16 22,86 12 17,14 nevím 3 4,28 3 4,29 spíše ne 9 12,86 7 10 rozhodně ne 3 4,28 3 4,29 37 52,85 33 47,15 Otázka č. 23 Byl/a byste ochoten/a pracovat v jiném oboru, než který jste vystudoval/a? (například rekvalifikovat se?) Tab. 29


otázka č. 23 rozhodně ano spíše ano nevím spíše ne rozhodně ne ano,ale pouze z určitých důvodů

ŽENY četnosti relativní absolutní (v%) 9 12,86 10 14,29 3 4,28 9 12,86 5 7,14 1 práce by ji 1,43 musela bavit 37 52,86

MUŽI četnosti relativní absolutní (v%) 5 7,14 12 17,14 2 2,86 11 15,71 3 4,29 0

0

33

47,14

80

Otázka č. 25 Byl/a byste ochoten/a dojíždět (více jak 100 km) / přestěhovat se kvůli zaměstnání? Tab. 30


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 25 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 12 17,14 4 5,72 spíše ano 8 11,43 8 11,43 nevím 5 7,14 7 10 rozhodně ne 6 8,57 8 11,43 spíše ne 6 8,57 6 8,57 37 52,85 33 47,15

81

Otázka č. 26 Jaký plat byste byli ochotní akceptovat ve vašem první zaměstnání? Tab. 31


ŽENY ŽENY MUŽI MUŽI bakalářky inženýrky/magistry bakaláři inženýři/magistři 15 000 22 000 14 000 22 000 12 000 25 000 15 000 45 000 16 000 18 000 17 000 22 000 18 000 20 000 12 000 19 000 13 000 16 000 14 000 20 000 20 000 20 000 13 000 22 000 15 000 17 000 20 000 28 000 17 000 15 000 18 000 17 000 13 000 18 000 17 000 25 000 20 000 25 000 16 000 16 000 14 000 25 000 15 000 13 000 13 000 19 000 20 000 16 000 16 000 14 000 16 000 15 000 17 000 15 000 15 000 17 000 13 000 20 000 12 000 22 000 13 000 20 000 25 000 17 000 18 000 15 000 14 000 16 000 25 000 18 000 15592,59 19 600 16842,11 22 428,57

82

H7: Míra jazykových dovedností viditelně zkracuje délku hledání práce. Otázka č. 2 Máte nějaké zkoušky z jazyka? Tab. 32


ŽENY bakalářky relativní absolutní četnost četnost (v %) Státní zkouška 1,43 z NJ -1

ŽENY inženýrky/magistry relativní absolutní četnost četnost (v %) certifikát z NJ - 1

1,43

certifikát v AJ - 1 Státní zkouška španělština -1

1,43

1,43

Tab. 33

1,43 4,29


MUŽI Bakaláři absolutní četnost

relativní četnost (v %)

certifikát NJ - 1

1,43

certifikát francouzština -1

1,43 2,86

MUŽI Inženýři/magistři relativní absolutní četnost četnost (v %) státní zkouška NJ 1,43 1 jazyková škola - 1

1,43

stanag - 1

1,43 4,29

83

Otázka č. 20 Zajímali se vaši potencionální zaměstnavatelé, zda máte jazykové dovednosti? Tab. 34


ŽENY MUŽI četnosti četnosti otázka č. 20 absolutní relativní (v %) absolutní relativní (v %) rozhodně ano 20 28,57 16 22,86 spíše ano 11 15,71 12 17,14 nevím 1 1,43 0 0 spíše ne 4 5,71 3 4,29 rozhodně ne 1 1,43 2 2,86 37 52,85 33 47,15

Chyba! V dokumentu není žádný text v zadaném stylu.

84

Absolventi vysokých škol na trhu práce

Recommend Documents