ABS LVENT. Prosadit se je otázka motivace. Masarykova univerzita vzdělává už 90 let. Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala

ABS LVENT

ČASOPIS PRO ABSOLVENTY MASARYKOVY UNIVERZITY

2009/2010

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Prosadit se je otázka motivace VAŠE ALMA MATER

POHLED DO MINULOSTI

O VÁS/PRO VÁS

Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala

Masarykova univerzita vzdělává už 90 let str. 10

Přihlaste se do Absolventské sítě

str. 6

str. 18

OBSAH ČÍSLA

Úvodní slovo prorektora . . . . . . . . . . . . . 1 Fakulty Masarykovy univerzity . . . . . . . . 2 Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6 Univerzita musí nabídnout především kvalitní vzdělání Rozhovor s rektorem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8

8

Masarykova univerzita vzdělává vysokoškoláky už 90 let . . . . . . . . . . . . . 10 Devítky v historii univerzity . . . . . . . . . . 11 90. výročí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Příjemné chvíle při čtení časopisu Absolvent Vám přeje redakce.

Ze zákulisí listopadového převratu . . . 13 Univerzitě bych přál, aby se to celé víc rozdovádělo Rozhovor s Ludvíkem Kunderou . . . . . . . . . . 14

Den absolventů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

14

Nejstarší absolventi . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Absolventská síť a Informační systém Masarykovy univerzity . . . . . . . 18 Významní absolventi . . . . . . . . . . . . . . . 20 Ruský obchodník velmi ocení, když znáte jeho kulturu Rozhovor s Marcelem Binkem . . . . . . . . . . . . 22

Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity . . . . . . . . . . . . . . 24

26

Co připravují pro své absolventy fakulty? . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Snažíme se studentům vštípit potřebu ptát se proč Rozhovor s Kateřinou Kaňkovou . . . . . . . . . . 26

Věda, výzkum a patenty . . . . . . . . . . . . . 27 První česká polární stanice proniká do tajemství ekosystému . . . . . . . . . . . . . . 28 Mendelovo muzeum . . . . . . . . . . . . . . . 29

30

Vždy jsem se snažila dělat hudbu, která něco říká Rozhovor se Zuzanou Lapčíkovou . . . . . . . . . 30

Studentský život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Odbor vnějších vztahů a marketingu REDAKČNÍ RADA: Markéta Tikalová, Kamila Kvapilová, Petra Nováková VEDOUCÍ REDAKTORKA: Kamila Kvapilová REDAKCE: Martina Fojtů, Petra Nováková,

Pavla Ondrušková, David Povolný JAZYKOVÁ REDAKCE: Jana Sobotková FOTO NA OBÁLCE: Aleš Ležatka OBÁLKA A DESIGN: Pavel Jílek GRAF. ÚPRAVA A SAZBA: EXACTDESIGN

Osobnosti v Kabinetu Havel odhalovaly, jací jsou dnešní Češi . . . . . . . . . . . . . . . 33

TISK: Tiskárna EXPODATA–DIDOT,

Brno staví pro vědu i pro krásu . . . . . . 34

VYŠLO v listopadu 2009 v nákladu

Teiresiás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Ve škole nám nikdo nic neodpustil Rozhovor s J. Augustou a J. Holíkem . . . . . . . 36

36

VYDALA: MASARYKOVA UNIVERZITA

Zeptali jsme se vás . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Napsali jste nám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

spol. s r. o., Brno 8 000 výtisků, neprodejné. KONTAKTY:

MASARYKOVA UNIVERZITA, Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno, tel.: +420 549 49 3690, e-mail: [email protected] www.absolventi.muni.cz ROČNÍK 2009/2010

EDITORIAL

Akademická svoboda, pravidla a zodpovědnost Úvodní slovo prorektora Masarykovy univerzity Ještě před několika týdny bych tón úvodníku časopisu určeného absolventům univerzity volil „politicky“ neutrálně a patrně bych se jako prorektor zodpovědný za vnější vztahy pokoušel představit výhody, jež univerzitě i jejím absolventům plynou ze vztahů nepřetržených absolutoriem. Mediálně proslavená kauza plzeňská však natolik změnila klima v českém vysokém školství a přilehlých politických kruzích, že nezbývá, než využít každé vhodné příležitosti k obraně a vysvětlování stanoviska, jež Masarykova univerzita v této věci zaujímá. Nejde totiž již o vlastní plzeňskou kauzu, jež je zkrátka hanbou českého vysokého školství a selháním akademické kultury celé jedné univerzitní obce. Jde spíše o důsledky, jež mediálně umocněná kauza má a může mít pro celé české vysoké školství. Nejen, že jsou médiím téměř všichni absolventi škol podezřelí z podvodů a učitelé z úplatnosti či alespoň z obtěžování studentek. Část politické sféry, očividně animované skandálem, který se jí týká až v druhém pořadí, však využívá situace k prosazování většího vlivu politické reprezentace na přímé řízení univerzit. Že je případ univerzity, která se zničila promiskuitou s politiky a mocenskými elitami státu, argumentačně využíván k posilování vlivu těchto elit na všechny vysoké školy, patří k ironii celé situace. Kořeny plzeňského skandálu jsou však hlubší, než kam sahá osobní selhání pedagogů či selhání vedení dotyčné fakulty a univerzity. Příčiny jsou v omylech státní vysokoškolské politiky devadesátých let minulého století, jež pod tlakem regionálních a lokálních politických lobby připustila nevídané bujení „univerzit“ v celých desítkách. Přitom historická zkušenost českého univerzitního vzdělávání nabádala naopak k opatrnosti. České univerzity se vyvíjely historicky dělením, které bylo zahájeno rozdělením Karlovy univerzity na německou a českou část v osmdesátých letech devatenáctého století. Každé následující dělení pak předpokládalo, že dozraje další generace „mladých“ docentů a profesorů, pro něž na původní alma mater nebylo místa, a ta bude „klonovat“ akademickou www.absolventi.muni.cz

kulturu na nové škole. Tak vznikly z Univerzity Karlovy po vzniku republiky Masarykova univerzita a Univerzita Komenského v Bratislavě. Na větší dělení neměla první republika akademické „lidské zdroje“. Po nacistické likvidaci univerzit stačila po druhé světové válce zásoba mladých pouze na vytvoření jedné nové univerzity ze dvou, totiž Univerzity Palackého v Olomouci. Komunistický režim své zakladatelské úsilí soustředil spíše na samostatné pedagogické fakulty či technické vysoké školství. Na počátku devadesátých let pak měly tři historické univerzity dost potíží s vnitřní obnovou akademické obce zdevastované politickými zásahy v předchozích čtyřiceti letech. Přesto stát připustil a nezřídka inicioval zakládání dalších a dalších „univerzit“ s právnickými, filozofickými a přírodovědeckými fakultami tam, kde dříve byla zelená louka. Na takové bujení však nebylo v České republice dost mladých nespokojených docentů a profesorů, kteří by neměli dobrou perspektivu „doma“. Tento „rozvoj“ vysokého školství vedl k vzniku prostředí bez vnitřní kultury, standardů akademické svobody, jež musí být provázena zodpovědností. Místo profesních vysokých škol, jež by pod přímým řízením místních politických a podnikatelských špiček připravovaly pro lokální potřeby trhu práce absolventy bakalářských programů, vznikly „univerzity“ s magisterskými a doktorskými programy a akademickou svobodou a autonomií. A teď má být tato chyba napravena tím, že bude tato svoboda a autonomie odebrána všem, i skutečným univerzitám. O tom, že „manažerský“ model řízení vysoké školy správní radou tvořenou politiky a představiteli místních podnikatelských kruhů je vhodný pro – u nás oficiálně neexistující – profesní vysoké školy, není pochyb. Mají z definice sloužit krátkodobým potřebám lokálního trhu práce. Vzhledem ke stavu politické a podnikatelské kultury dnešních českých zemí se však nehodí pro univerzity, jež mají za úkol vzdělávat budoucí soudce, lékaře, učitele, historiky a vědce pěstující základní výzkum. Těmto profesím prospívá prostředí akademické svobody,

samosprávy a nezávislosti, byť samozřejmě průhledné a kontrolované. Prostředí založené na ideálech, jež v optimistickém „století rozumu“ přisoudil Immanuel Kant tehdy módnímu pojmu osvícenství. Vymezil je jako „vystoupení lidstva ze stavu dětinskosti, již si samo způsobilo“. A touto dětinskostí rozuměl „neschopnost používat vlastního rozumu bez vedení druhého“. Skutečné univerzity sice také obsluhují trh práce a dlouhodobě možná lépe, jejich primárním posláním je však paradoxní úkol – vést své absolventy k tomu, aby používali rozumu bez vedení svých učitelů. K tomu je v daném okamžiku podle názoru univerzity prostředí akademické autonomie příznivější než manažerské řízení univerzit politiky. Mikuláš Bek prorektor pro strategii a vnější vztahy

Foto: Aleš Ležatka

1

VAŠE ALMA MATER

Fakulty Masarykovy univerzity

Právnická fakulta

Právnická fakulta patří mezi čtveřici nejstarších fakult Masarykovy univerzity. Za téměř devadesát let své existence prošla mnoha změnami, po komunistickém převratu v roce 1948 byla na několik let dokonce zrušena, ale dnes je – nejen mezi odborníky – obecně uznáváno, že patří v České republice k nejlepším školám svého druhu. Potvrzují to ostatně i žebříčky oblíbenosti zveřejňované v denním tisku. Vysoké úrovni napomáhá také současná snaha o mezinárodní rozměr školy, zavádění praktických forem výuky, pořádání konferencí a další aktivity. Fakulta se pyšní celou řadou úspěšných absolventů, velkým množstvím partnerů z praxe a hlavně důrazem na své působení v hlavním městě české justice – Brně. Studenti se proto mohou ve škole setkat s nejvýznamnějšími osobnostmi právnické praxe, které zde pravidelně přednášejí. Posluchači Právnické fakulty jezdí za výukou do historické budovy na Veveří, hned vedle Moravské zemské knihovny, jedné z největších knihoven v České republice. V místech, kde dnes fakulta stojí, mělo kdysi stát celé univerzitní městečko. Nakonec z velkých plánů zůstala pouze Právnická fakulta.

2

Lékařská fakulta Budoucí lékaře, dentisty, fyzioterapeuty, optiky, zdravotní laboranty a další pracovníky nelékařských zdravotnických povolání vychovává na Masarykově univerzitě Lékařská fakulta. Její pedagogové a specialisté tak činí už od roku 1919, tedy od prvních dnů, kdy Masarykova univerzita začala fungovat. Základna teoretických oborů se dnes nachází v moderním areálu Univerzitního kampusu Bohunice v bezprostřední blízkosti Fakultní nemocnice Bohunice, kam se postupně přesune celá fakulta, v současnosti však studenti za výukou míří ještě do budov v centru města. Tam je umístěna i Ce-

louniverzitní počítačová studovna, která má otevřeno 24 hodin denně. Praktická výuka se uskutečňuje v brněnských fakultních nemocnicích. Posluchači Lékařské fakulty tak mají oproti menším městům tu výhodu, že si opravdu všechny své poznatky vyzkouší v praxi. Na fakultě působí řada studentských spolků. Velmi aktivní je tradiční Spolek mediků a International Federation of Medival Students´Associations. S jejich členy mají možnost setkat se i běžní Brňané, při jedné z akcí studenti například lidem měřili krevní tlak a radili, jak se lépe starat o své zdraví.

ROČNÍK 2009/2010

VAŠE ALMA MATER

Přírodovědecká fakulta

Filozofická fakulta

Výzkumy v polárních oblastech, geografické expedice, patenty, popularizační akce pro širokou veřejnost, nové exkluzivně vybavené laboratoře, speciální výzkumná centra – to je jen zlomek z toho, co dnes nabízí Přírodovědecká fakulta. Její záběr pokrývá široké spektrum přírodních věd od chemie přes biochemii, biologii či fyziku až k matematice. Studentům i pedagogům slouží také nově zrekonstruovaná univerzitní observatoř v těsné blízkosti brněnské hvězdárny. Její dalekohled patří k největším přístrojům v České republice a díky synchronnímu otáčení kopule a samotného dalekohledu vznikla robotizovaná observatoř, kterou je možné ovládat přes internet z libovolného místa na zeměkouli. Na fakultě také působí jeden z nejaktivnějších studentských spolků na univerzitě – Spolek přírodovědců. Nedílnou součástí historického areálu Přírodovědecké fakulty v centru je Botanická zahrada, která byla vybudována již v prvních letech fungování univerzity. Dnes nabízí široké veřejnosti nejen ukázku rostlin jihomoravského regionu, ale i prohlídku skleníků s tropickými rostlinami. Univerzita se díky zahradě zapojila do záchrany vzácné rostliny wollemie vznešené a jako první v České republice ji mohla ukázat návštěvníkům. Na fakultě existuje také jedna z nejrozsáhlejších botanických knihoven a herbář, který má dnes více než 600 tisíc položek. Zázemí pro většinu studentů a pracovníků fakulty v současné době poskytují prostory Univerzitního kampusu Bohunice, kam se přestěhovaly převážně chemické obory, a nově zrekonstruovaného areálu v ulici Kotlářské. Opravy tohoto historického objektu v centru Brna univerzita dokončila v roce 2008.

S více než deseti tisíci studenty a nabídkou širokého spektra oborů je největší fakultou univerzity. Již od roku 1921, kdy začaly první přednášky, na ní působily špičky humanitních oborů své doby, čestnými doktory se zde stali například Leoš Janáček nebo Edvard Beneš. Pedagogové a studenti fakulty byli také mezi prvními, kteří prosazovali demokratické zásady – postavili se okupantům v době druhé světové války, v listopadu roku 1989 studentský výbor vyhlásil stávku, která pak pokračovala jednou z prvních velkých demonstrací na náměstí Svobody. V současnosti fakulta pěstuje tradiční disciplíny, ale podporuje také rozvoj nových vědních oborů. Symbolem propojení tradice a současnosti je i nová knihovna, která je obklopena staršími budovami postavenými v historizujícím stylu. Její stavba byla dokončena v roce 2002 a vzápětí získala několik architektonických ocenění. Kromě areálu v ulici Arna Nováka sídlí fakulta i v dalších budovách – v Gorkého ulici, na Veveří a na Janáčkově náměstí. Tradiční Letní škola slovanských studií působí při fakultě již více než čtyřicet let a každý rok ji navštíví několik stovek účastníků z celého světa. Na její tradici navázal Kabinet češtiny pro cizince, který učí cizince češtinu celoročně. Hudební koncerty k zahájení či ukončení akademického roku, ples nebo divadelní představení Kočovné filosofické divadelní společnosti, jejímiž členy jsou pedagogové i studenti fakulty, patří mezi pestrou nabídku kulturních a společenských akcí, které fakulta pravidelně pořádá.

www.absolventi.muni.cz

3

VAŠE ALMA MATER

www.ped.muni.cz

www.econ.muni.cz

www.fi.muni.cz

Pedagogická fakulta

Ekonomickosprávní fakulta

Fakulta informatiky

Jako v pořadí pátá fakulta Masarykovy univerzity zahájila svou činnost v roce 1946. Vedle učitelských programů se zaměřuje na studium speciální a sociální pedagogiky, organizuje také řadu vzdělávacích programů pro příslušníky etnických menšin a studenty se sociálním znevýhodněním. Jednou z unikátních aktivit je vlastní archeologický výzkum na velkomoravském hradišti ve Znojmě. Dalším z výjimečných počinů je například stavba sociálně pedagogického centra v Angole, které nabídne angolským dětem volnočasové aktivity a mělo by pomoci vzbudit jejich zájem o vzdělání. Studenti fakulty se mohou zúčastnit také zahraničních expedic do zemí Latinské Ameriky. Během posledních let prošly všechny tři budovy fakulty rozsáhlou rekonstrukcí. V roce 2005 byla na střeše jedné z nich spuštěna sluneční elektrárna, která se v době svého vzniku stala největší v republice. Fotovoltaické panely byly na fakultu nainstalovány nejen kvůli úspoře elektrické energie, ale slouží i k pedagogickým účelům katedry fyziky. Od roku 2004 při fakultě působí také univerzitní sbor, který má za sebou několik vítězství ve významných mezinárodních soutěžích a vydání několika hudebních CD.

Je první fakultou, která byla na Masarykově univerzitě založena po roce 1989. Od počátku se zaměřila na vzdělávání v ekonomických vědách a veřejné správě. Každý rok zde absolvují studenti, kteří najdou uplatnění například jako finanční manažeři, analytici a ekonomičtí odborníci v soukromých firmách, bankovních institucích, veřejné správě či neziskových organizacích. Fakulta klade velký důraz na spolupráci s partnery z komerční sféry. Už během studia tak mohou její posluchači absolvovat odborné stáže či praxe, zpracovávat bakalářské nebo diplomové práce, jejichž témata si vybírají společně s těmito partnery. Unikátní je dvouletý studijní program magisterského navazujícího studia Administration publique – veřejná správa vyučovaný ve francouzštině, který je připraven ve spolupráci s francouzskou univerzitou v Rennes a je zaměřen na vzdělávání vysoce kvalifikovaných pracovníků pro veřejnou správu. Studenti mají rovněž možnost zvolit si mezifakultní studium v kombinaci s obory na šesti dalších fakultách MU. Od roku 1998 fakulta sídlí v nové budově nedaleko areálu výstaviště. V těsné blízkosti leží největší studentské koleje a menza.

Jedna z nejmladších fakult univerzity byla založena v roce 1994 a stala se první samostatnou fakultou svého druhu v České republice. Univerzita tak reagovala na potřebu vzdělání v dynamicky se rozvíjejícím oboru. Fakulta informatiky klade důraz na propojení praxe a teoretické výuky, kdy posluchači porozumí podstatě používaných nástrojů a systémů a dovedou s nimi samostatně pracovat. Studenti se mohou velmi brzy zapojit do projektů, které fakulta realizuje ve spolupráci s průmyslovými partnery, k nimž se řadí nejvýznamnější firmy působící v oboru. Už během studia tak získávají přehled o reálných projektech. Bakalářský studijní program nyní nabízí studium oborů ze všech významných oblastí včetně Informatiky ve veřejné správě. Patnáct studijních oborů je možno studovat ve studiu magisterském. Při fakultě pracuje také vývojový tým, který je autorem unikátního celouniverzitního informačního systému na podporu studijních aktivit, související administrativy a e-learningu. Součástí informačního systému je aplikace na odhalování plagiátů v seminárních a diplomových pracích. Do tohoto projektu jsou zapojeny i další vysoké školy v České republice. Fakulta je proslulá rozmanitými studentskými aktivitami – kromě divadla studenti organizují pravidelný filmový festival či programátorské soutěže nebo zajímavé vědomostní hry pro středoškoláky.

4

ROČNÍK 2009/2010

VAŠE ALMA MATER

www.fss.muni.cz

Fakulta sociálních studií Ti, kdo na Masarykově univerzitě absolvovali už před delší dobou, možná Fakultu sociálních studií ani nezažili. Oficiálně vznikla 1. ledna 1998, ale rozhodně se nedá říct, že na zelené louce. Obory, které se zde studují, mají dlouholetou tradici, fungovaly už na Filozofické fakultě. Fakulta sociálních studií dnes nabízí pestré spektrum společenských věd. Nad výukou bdí řada mladých a progresivních odborníků, kteří se starají o to, aby fakulta šla s dobou a předávala nejnovější a praktické poznatky. Stále se navíc rozšiřuje nabídka předmětů v angličtině. Studenti mohou své znalosti uplatnit i na odborných vědeckých pracovištích, která na fakultě působí, například v Mezinárodním politologickém ústavu Masarykovy univerzity.

Fakulta sociálních studií sídlí přímo uprostřed města v bývalé budově Lékařské fakulty, jejíž rekonstrukce byla ukončena v roce 2005. Studenti a pedagogové zde mají k dispozici dvě počítačové učebny, rozsáhlou knihovnu, knihkupectví a kavárnu, kam často chodí i lidé, kteří nemají s Masarykovou univerzitou nic společného. Fakulta je známá rovněž pestrým studentským životem. Ve velkém atriu se pravidelně pořádají výstavy, koncerty nebo divadelní představení. Studenti se každý rok baví na maškarním plese, vydávají časopis Halas a nově vysílají ve vlastním internetovém rádiu. Na fakultě funguje i dětský koutek – rarita na českých vysokých školách, která ulehčuje život studujícím rodičům.

ww.fsps.muni.cz

Fakulta sportovních studií Fakulta sportovních studií, která vznikla počátkem roku 2002 jako nástupce katedry tělesné kultury na Pedagogické fakultě, je nejmladší fakultou Masarykovy univerzity. Charakter fakulty vychází z tradic sportovně tělovýchovného vzdělávání v městě Brně, jehož nositelem byla Masarykova univerzita i v minulosti. Základním posláním fakulty je propagovat zdravý způsob života jako nutnou součást moderního životního stylu. Fakulta vzdělává učitele tělesné výchovy, zajišťuje doktorské studium ve vědním oboru kinantropologie, rozvíjí poznatky tělovýchovného lékařství pro potřeby sportu a sportovní výchovy a uděluje rovněž trenérské licence ve vybraných sportovních odvětvích. Škola také věnuje pozornost speciálním výukovým procesům nutným pro profesionální činnost bezpečnostních složek. Fakultu studovala a studuje řada předních českých sportovců, z nichž mnozí na fakultě působí jako pedagogové a předávají své zkušenosti studentům. Počátkem akademického roku 2009/2010 zažila fakulta velké stěhování do nově vybudovaných prostor Univerzitního kampusu Bohunice. Díky bohatě vybaveným tělocvičnám a laboratořím nyní nabízí studentům nejmodernější prostory pro výuku.

Text: Martina Fojtů, Petra Nováková Foto: Martin Kopáček, Ivana Rusková, David Povolný, Petra Nováková, David Špaček, Gabriel Dvořák, Aleš Ležatka, Anna Pecková

www.absolventi.muni.cz

5

VAŠE ALMA MATER

Boj o kampus univerzita nikdy nevzdala

Univerzitní kampus byl plánován už při zakládání Masarykovy univerzity v roce 1919. Prvním krokem k jeho vytvoření se stala budova Právnické fakulty na ulici Veveří. Jenomže pak zasáhla ekonomická krize, později druhá světová válka a plány akademického centra uprostřed Brna zůstaly jen u jedné budovy. Na šedesát následujících let se stal kampus nesplněným přáním. Až v roce 2004 byl na půdě brněnských Bohunic položen základní kámen centra vzdělanosti a začala nová etapa v dějinách univerzity. 6

V bezprostřední blízkosti Fakultní nemocnice v Bohunicích vyrůstá už šestým rokem areál pro 5 000 studentů a 1 000 pedagogů a vědeckovýzkumných pracovníků Lékařské fakulty, části Přírodovědecké fakulty a také Fakulty sportovních studií. „Výstavba kampusu je bezkonkurenčně největší stavební akcí ve středoevropském vysokém školství posledních několika desetiletí. Celkové náklady na stavbu kampusu činí 5,1 mld. korun,“ uvádí kvestor Masarykovy univerzity Ladislav Janíček. Stavba kampusu je financována ze tří zdrojů. Ze státního rozpočtu putuje do Brna částka 2,6 mld. korun, Masarykova univerzita zaplatí 2,2 mld., město Brno přispělo částkou 300 mil. korun. „Svým finančním rozsahem je to za posledních dvacet let investice zcela srovnatelná s podobnými investicemi do vysokého školství v západní Evropě,“ podotýká kvestor. Výjimečnost areálu ovšem nespočívá pouze v jeho nákladnosti. Kampus zaujal i architektonicky. V letech 2005 a 2007 získaly jeho budovy ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje. V roce 2005 to byly laboratoře biomedicínských technologií, o dva roky později se

nejzajímavější stavbou roku stalo 12 objektů pro Lékařskou a Přírodovědeckou fakultu včetně budovy knihovny. Knihovna je považována za architektonickou libůstku areálu. Svým zanořením do prostoru kampusu a také speciálními vnitřními okny připomíná ponorku, její počítačová učebna zavěšená u stropu zase může evokovat kosmické těleso. Na ploše téměř 5 000 m2 nabízí knihovna 500 studijních míst v nejrůznějších typech místností. Prostory jsou otevřené, vzdušné, vévodí sklo, světlé dřevo a kov. Knihovna je připravena uložit do svých polic až 500 tisíc svazků. „Kampus nabízí moderní zázemí nejen pro studium, ale i pro výzkum a vývoj,“ dodává Ladislav Janíček. Kromě malých učeben zde najdete i obří posluchárny či výborně vybavené laboratoře a výzkumná pracoviště. Přístup do kampusu je bezbariérový. Pro neslyšící slouží standardní vizuální navigace, nevidomí se mohou po areálu pohybovat pomocí tří navigačních prvků – vodicí, zvukové a hmatové linie. Kampusu se dočkali až v novém tisíciletí Cesta k vybudování akademického centra se nakonec protáhla na 79 let. Ačkoli se s kampusem ROČNÍK 2009/2010

VAŠE ALMA MATER

Historie myšlenky kampusu MU

Architektura a generální projektant A PLUS a. s. Foto pro A PLUS a. s. Zdeněk Náplava.

Výstavba kampusu se plánovala už od roku 1919, kdy byla MU založena. Stavět se začalo v roce 1928, nikoli však v Bohunicích, ale nedaleko centra města. Akademické náměstí s budovami Právnické, Filozofické, Lékařské a Přírodovědecké fakulty zůstalo nakonec však jen na papíře. Zasáhla totiž hospodářská krize, následně druhá světová válka a z původního kampusu zbyla jen budova Právnické fakulty na ulici Veveří. Četné poválečné plány se již nepodařilo uskutečnit. Myšlenka kampusu byla oživena znovu až v 90. letech a na začátku 2. tisíciletí stavba kampusu MU začala.

Kampus v datech: 2004 zahájena stavba kampusu 2005 dokončeny první 4 pavilony

počítalo už ve zřizovacím zákoně Masarykovy univerzity v roce 1919 a předpokládané dostavění posledních budov bylo plánované na rok 1930, nakonec vznikl kampus až v novém tisíciletí a na zcela jiném místě, než se původně zamýšlelo. Nový kampus se nachází místo na svahu Kraví hory a mezi ulicemi Veveří a Kounicova vedle Fakultní nemocnice v Bohunicích. Přemístění centra není porevoluční novinkou. Už v roce 1945 se totiž počítalo s propojením nemocnice a kampusu. Tehdy Ministerstvo školství a národní osvěty v souvislosti s rozhodnutím o vybudování klinické zemské nemocnice v Brně-Bohunicích doporučilo zajistit vedlejší pozemky pro budoucí vysokoškolský areál. V roce 1975 byla znovu vypsána urbanisticko-architektonická soutěž na kampus. Tentokrát na ten v Bohunicích. Ovšem i tento druhý pokus ztroskotal. Po vyhlášení vítězného návrhu byla projektová příprava zastavena. Univerzita se však svého kampusu vzdát nehodlala. V devadesátých letech byla myšlenka univerzitního centra znovu oživena. V roce 2000 se univerzitě podařilo získat podporu ministerstva školství, později i finanční prostředky a úvěr www.absolventi.muni.cz

a v Bohunicích začal v roce 2004 vyrůstat monumentální šedo-oranžový areál. Zásadní část výstavby akademického centra by měla být dokončena v roce 2010. V té době už by mělo být propojeno s nemocnicí. „Jejich těsné spojení bude významné, neboť usnadní komunikaci pedagogů, vědců i lékařů. K pozitivní synergii dochází ale i v případě Přírodovědecké fakulty, a to zejména díky rozvoji biotechnologií,“ doplňuje kvestor. Projekt kampusu se stal hybnou silou rozvoje celého území. „Smyslem plánu bylo vytvořit kromě moderního univerzitního areálu plnohodnotnou integrovanou, soběstačnou a hlavně životaplnou městskou čtvrť s doprovodnou sítí obchodů, služeb, stravovacích zařízení, administrativními a obchodními plochami, jakož i objekty pro bydlení, sportování a volnočasové vyžití,“ popsal Janíček. To se už plní. Nedaleko kampusu vyrostla moderní budova Moravského zemského archivu, nedávno bylo otevřeno nové obchodní centrum, akademická restaurace a zprovozňují se první objekty obchodního a technologického parku.

(laboratoře biomedicínských technologií získaly ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje 2005) 2007 dokončena tzv. Modrá etapa – 12 objektů pro Lékařskou a Přírodovědeckou fakultu včetně budovy knihovny (ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje 2007) 2008 zahájena výstavba tří objektů Fakulty sportovních studií 2009 dokončen areál Fakulty sportovních studií (hlavní budova a 2 sportovní haly) 2010 předpokládané dokončení biologických a chemických pavilonů Přírodovědecké fakulty, ústavů Lékařské fakulty, nové auly a budovy děkanátu Výstavba kampusu bude pokračovat i v dalších letech.

Kampus v číslech cena: 5,1 miliardy korun areál pro: 5 000 studentů a 1 000 pedagogů a vědeckovýzkumných pracovníků Lékařské a Přírodovědecké fakulty a Fakulty sportovních studií doba hlavní výstavby: 6 let

Text: Pavla Ondrušková s využitím Archivu MU

7

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Univerzita musí nabídnout především kvalitní vzdělání obce a tato funkce se dala spojit s akademickou činností. Dnes je to práce na plný úvazek, a pokud ji člověk chce dělat dobře, musí se rozloučit s tím, že by se mohl vedle toho naplno věnovat vědecké práci nebo učit. Být rektorem je tedy dost náročné. Vy jste ve funkci rektora začínal jako velmi mladý – po Karlu Englišovi, který jako první vedl Masarykovu univerzitu, jste nejmladším rektorem v historii univerzity. Co pro vás bylo v začátcích nejtěžší?

Do funkce rektora Masarykovy univerzity nastoupil v roce 2004, a ve svých čtyřiceti letech se tak stal nejmladším rektorem českých vysokých škol. Druhou největší univerzitu v České republice povede politolog Petr Fiala do roku 2011 a do té doby bude také hájit zájmy českých vysokých škol jako předseda České konference rektorů. O tom, co všechno obnáší být rektorem, o slabinách českého vysokoškolského systému, ale i o tom, jak odpočívá, jsme s Petrem Fialou mluvili na začátku jednoho z jeho hektických pracovních dnů. Začíná váš další den ve funkci rektora Masarykovy univerzity. Jak takový běžný rektorův den vypadá?

Dny jsou velmi různé. Funkce rektora je na jedné straně manažerská, obnáší rozhodování uvnitř instituce, zrovna dnes mám před sebou poradu s děkany fakult. Je to ale také funkce v mnoha směrech reprezentativní. To ovšem neznamená jen to, že se objevím na veřejnosti v taláru, zahrnuje to i celou řadu jednání s partnerskými institucemi, zástupci ministerstev, práci v zahraničí. Kdysi byl rektor především reprezentantem akademické

8

Začátky jednoduché nebyly z mnoha důvodů, z nichž jedním byla i složitá situace kolem výstavby kampusu, která tehdy právě začínala. V prvních měsících bylo důležité přesvědčit akademickou obec, která mě zvolila, že jsem opravdu člověk na svém místě. Mladý člověk ve vysoké funkci postrádá část přirozené autority přicházející s věkem, o to více se musí snažit prokázat své schopnosti. Jinak se ale domnívám, že věk není tak důležitý a nemá být v žádném směru handicapem. S Masarykovou univerzitou jsou spojena i vaše studentská léta, absolvoval jste obory čeština a historie. Jak vzpomínáte na svá studia?

Absolvoval jsem v roce 1988, tehdy ještě Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Na univerzitě v té době působila řada zajímavých lidí, nicméně studium, obzvlášť humanitních oborů, bylo hodně ovlivněno ideologií a množstvím zbytečných předmětů, které neměly žádnou jinou než indoktrinační funkci. Spoustu znalostí jsem proto získával mimo univerzitní prostředí. Studium bylo také hodně pasivní, měli jsme přesně předepsáno, co a kdy studovat –

vzpomínám si, že jsme měli až dvaačtyřicet povinných hodin týdně, bez možnosti si cokoli volit. Tak univerzitní vzdělání vypadat nemá. Co by tedy měla dobrá univerzita nabídnout svým studentům?

Především kvalitní vzdělání, což není fráze, ale docela náročný úkol. Cíle Masarykovy univerzity by bylo možné stručně vyjádřit heslem „pravidla, svoboda, odpovědnost“. Máme jasná a srozumitelná pravidla studia, která všichni dodržují, náš studijní systém je svobodný a otevřený, nabízíme široké spektrum různých oborů od humanitních až po přírodovědné, kombinovatelných napříč celou univerzitou, student má možnost ovlivňovat svoje studium, samostatně si jej řídit, což v něm současně rozvíjí i pocit odpovědnosti za vlastní osud. Proč byste doporučil studentovi střední školy, aby se přihlásil právě na Masarykovu univerzitu?

Nemusím příliš doporučovat, studenti dnes sami hledají školu, která jim nabízí dostatek zajímavých oborů, kvalitní pedagogy, výborné zázemí a perspektivu získat po studiu dobré uplatnění na pracovním trhu. Proto jsme už několik let nejžádanější českou vysokou školou. Masarykova univerzita má velmi dobré podmínky pro studium, informační systém, který umožňuje administrativu a část studijních povinností vyřídit z domova bez zbytečné byrokracie, obrovskou výhodou je moderní kampus pro pět tisíc studentů a tisíc pedagogů a dalších pracovníků, který dostavujeme. Navíc působíme v příjemném ROČNÍK 2009/2010

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

městě, které má strategickou polohu. Ukazuje se také, že jsme stále atraktivnějším místem i pro zahraniční studenty. Máme jich už dvanáct procent a jejich studium na naší škole je samozřejmě výhodou i pro české studenty. V jakém smyslu? Někdy je slyšet poznámky, že jim spíše zabírají místa…

Vytváří se kvalitnější studijní prostředí, je tu větší konkurence, střetávají se různé kultury a přístupy ke studiu, zvyšuje se mezinárodní prestiž univerzity. To všechno má pozitivní vliv i na naše absolventy, kteří se ucházejí o pracovní místa nejen v českém prostředí. Co byste chtěl, ještě než skončíte s funkcí rektora, prosadit?

Klíčovým úkolem, kterému musím věnovat hlavní pozornost a síly, je to, aby univerzita dobře využila šanci, kterou nabízejí evropské strukturální fondy. Jde o mimořádně velké finanční prostředky, které obsahují celou řadu závazků i do budoucna. Musíme dobře připravit univerzitní prostředí, abychom je získali a abychom je také co nejlépe využili. A to není snadné. Nejen vzhledem k tomu, jak jsou strukturální fondy v České republice nastaveny, ale i proto, že samo budování infrastruktury by mělo být součástí jasné celostátní koncepce výzkumu a jeho financování. Nyní jsme v situaci, že rozvoj výzkumných institucí prostřednictvím strukturálních fondů nebude zřejmě doprovázen potřebným růstem dalších financí na rozvoj výzkumu ze strany státu – a to je vážné nebezpečí pro dobré využití evropských prostředků ze strukturálních fondů. Proto musíme dobře zvažovat, které projekty připravíme a jak je po všech www.absolventi.muni.cz

stránkách zajistíme tak, aby byly pro univerzitu přínosem a ne rizikem. Český systém vysokoškolského vzdělávání se stále potýká s řadou problémů. Co je příčinou? Je to hlavně nedostatek peněz?

Ne, v tomto případě nejde jen o nedostatek finančních prostředků. Celý systém terciárního vzdělávání by fungoval mnohem lépe, efektivněji a možná by nestál ani tolik peněz, kdyby byly definovány jeho cíle a existovala jasná politická strategie, jakými nástroji je naplnit – toho se nám v současné době nedostává. Máme systém, který se setrvačně valí kupředu, naráží už na své limity, a přitom nemáme dost vůle ho zreformovat. V čem konkrétně by měla spočívat vysokoškolská reforma?

Reforma systému terciárního vzdělávání by neměla spočívat tolik v reformě jednotlivých škol, jak jsme toho byli svědky doposud, ale naopak celého systému, a to vyžaduje velkou odvahu. Potřebujeme například vyřešit, co uděláme se systémem vyšších odborných škol a jak je zařadíme do systému terciárního vzdělávání. Musíme dospět k diferenciaci vysokých škol – nemůžeme mít osmadvacet veřejných a státních škol se stejnými funkcemi. Potřebujeme, aby bylo jasné, že některé mají specifické úkoly – některé jsou spíše výzkumné, jiné zaměřené na vzdělávání. Je samozřejmě třeba provést i celou řadu dalších změn. Například zavést školné?

Co se týká školného, není otázkou, zda jej v budoucnu zavést, nebo ne. Otázkou je nyní už jen kdy a v jaké formě. Systém ale musí

být nastavený tak, aby nikomu nebránil ve studiu ze sociálních důvodů. Tím se vracím k otevřenosti univerzity. Zároveň ovšem nelze očekávat, že školné nahradí chybějící prostředky z veřejných zdrojů. Stal jste se předsedou České konference rektorů, která zastupuje vysoké školy. Může se současnou situací ve vysokém školství Česká konference rektorů něco udělat?

Může, a dokonce i musí. V tomto sdružení zasedají všichni rektoři veřejných a státních vysokých škol a sedmnáct rektorů nejvýznamnějších soukromých vysokých škol. To už je dostatečně reprezentativní orgán a jeho připomínky by měly být politiky a společností brány opravdu vážně. K tomu ale potřebuje být víc vidět. Mojí snahou je, abychom uvnitř České konference rektorů dokázali náš společný zájem lépe formulovat a vytvořili mechanismy, jak společný zájem českých rektorů přednést veřejnosti. Nebudeme úspěšní, pokud budeme žádat jen o navýšení finančních prostředků, ale musíme se stát kvalifikovaným připomínkovým místem, vytvářet vlastní návrhy, mít svoje představy o vzdělávání a výzkumu a tyto přinést do veřejného prostoru. Máte vůbec čas na koníčky při všech povinnostech? Kdy si nejlíp odpočinete?

Důležitá je pro mě moje rodina, mám rád literaturu, divadlo, výtvarné umění, pokud mohu, hraji tenis. Může to znít divně, ale pro mě je při mé současné funkci zábavou také moje vědecká práce, které se snažím ve svém volném čase alespoň trochu věnovat. Text: Petra Nováková Foto: Aleš Ležatka, David Povolný, Petr Preclík

9

POHLED DO MINULOSTI

Masarykova univerzita vzdělává vysokoškoláky už 90 let Kdyby byla člověkem a měla ke svým letošním narozeninám dostat dort, všechny svíčky by se na něj snad ani nevešly. Zástupci vědecké komunity po celém světě, současní studenti i absolventi Masarykovy univerzity si v roce 2009 připomínají 90. výročí jejího založení. Zatímco pro člověka jsou devadesátiny obdobím, kdy se běh jeho života zpomaluje, brněnská univerzita je slaví v době, kdy patří k nejdynamičtějším vzdělávacím a vědeckým institucím v České republice. Přitom už jen o to, aby vůbec vznikla, se vedly dlouholeté diplomatické boje. Po svém ustanovení musela přečkat pokusy o zrušení,

druhou světovou válku nebo nástup komunistického režimu. Na několik let přišla o Právnickou fakultu i jméno Tomáše Garrigua Masaryka v názvu. Ani jedno se vedení státu a strany za komunistické éry nelíbilo. Přesto na ní za dobu její existence vystudovalo už více než 134 000 lidí. Ale po pořádku. Brněnská univerzita byla zřízena 28. ledna 1919 jedním z prvních zákonů, který vůbec v čerstvě samostatném Československu prošel legislativním procesem. Ti, kdo mladý stát vedli, věděli, že bez vzdělaných lidí se republika rozvíjet nebude. Nejvíce na to upozorňoval Tomáš Garrigue Masaryk, jemuž se přičítají největší zásluhy o to, že vysoká škola v Brně vůbec vznikla.

Budova dnešní Filozofické fakulty, v níž dříve sídlil Rektorát UJEP

Studie akademického náměstí, 1919

„Dávno už existovala univerzita v Praze a právě on přišel s tezí, že máme-li jednu vysokou školu, musíme mít dvě. Chtěl, aby vzniklo konkurenční národní centrum, které by tomu prvnímu oponovalo, aby v zemi nebyla jen jedna izolovaná univerzita s českým vyučovacím jazykem. Ta by bez konkurence nutně upadla do průměru,“ vysvětlil ředitel Archivu Masarykovy univerzity Jiří Pulec. Ani Masarykovo naléhaní však zpočátku nestačilo. Vzniku vysokoškolské instituce horlivě bránila brněnská německá menšina. „Stejně jako celá Morava, tak i Brno bylo dvojjazyčné. Němci ovládli brněnskou radnici a nechtěli, aby se v Brně, a tím i na celé Moravě, posílil český živel. Navrhovali, ať se univerzita vybuduje třeba v Prostějově,“ vylíčil Pulec. Spory českých a německých Brňanů nejen o vznik univerzity vyvrcholily v říjnu roku 1905. Tehdy přišel o život při pouličních šarvátkách mezi oběma tábory dokonce jeden člověk. Nešťastná událost cestu za vybudováním nové vysoké školy na několik let zatarasila. Vhodné podmínky pro znovuoživení této myšlenky nastaly až po vzniku samostatného Československa zkraje roku 1919. Ve svých počátcích měla univerzita jen čtyři fakulty – filozofickou, lékařskou, právnickou a přírodovědeckou. Během let se však rozrůstala až na dnešních devět. V roce 1946 se přidala Pedagogická fakulta, na přelomu 50. a 60. let byla krátce součástí univerzity také Farmaceutická fakulta. V roce 1990 vznikla Ekonomicko-správní fakulta, o čtyři roky později Fakulta informatiky. V roce 1998 byla založena Fakulta sociálních studií a jako zatím poslední vznikla v roce 2002 Fakulta sportovních studií. Text: Martina Fojtů Foto: Archiv MU

Slavnostní inaugurace posledního předválečného rektora MU Arna Nováka (1938)

10

ROČNÍK 2009/2010

POHLED DO MINULOSTI

Devítky v historii univerzity Masarykova univerzita vznikla v roce 1919 a také další roky s devítkou na konci sehrály v jejích dějinách důležitou roli. Které to byly? 1919 Masarykova univerzita byla zřízena zákonem číslo 50/1919 Sb.

1939 17. listopadu obsadili nacisté české vysoké školy. Nevynechali ani Masarykovu univerzitu, kde způsobili rozsáhlé materiální škody a ztráty na lidských životech. Přírodovědecká fakulta ztratila asi čtvrtinu profesorského sboru, řádění nacistů však podlehla také řada zaměstnanců, pedagogů a studentů z ostatních tří fakult.

1969 Vládním nařízením č. 35/1969 Sb. byla 15. března obnovena Právnická fakulta, jejíž zrušení bylo jedním z důsledků únorového převratu v roce 1948.

1979 Vznikl Ústav výpočetní techniky Masarykovy univerzity, s nímž úzce souvisí rozvoj a využívání výpočetní techniky na univerzitě.

1989 Listopadové události dovolily univerzitě znovu se začít rozvíjet. V jejich důsledku se škola mohla v roce 1990 vrátit ke svému původnímu názvu, od roku 1960 totiž nesla označení Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.

1999 Tým odborníků Masarykovy univerzity začal vyvíjet Informační systém. Univerzita za něj později mimo jiné jako první firma či instituce v České republice obdržela prestižní ocenění

www.absolventi.muni.cz

EUNIS Elite Award. V roce 2009 se informatici jako první z České republiky úspěšně probojovali až do finále prestižní soutěže ISA Awards 2009. Systém převzala také řada jiných vysokých škol.

Osobnosti univerzity, jejichž jména dnes nesou brněnské ulice: ul. Arna Nováka podle literárního historika a kritika Arna Nováka, bývalého rektora MU

ul. Grohova podle historika Vladimíra Groha, bývalého děkana Filozofické fakulty

ul. Jana Uhra podle pedagoga, psychologa a sociologa Jana Uhra

ul. Kallabova podle právníka Jaroslava Kallaba, bývalého rektora MU

ul. Křivého podle neurologa a psychiatra Miroslava Křivého, bývalého děkana Lékařské fakulty

ul. Lerchova podle matematika Matyáše Lercha

ul. Podpěrova podle botanika Josefa Podpěry

ul. Teyschlova podle pediatra Otakara Teyschla, bývalého děkana Lékařské fakulty

ul. Tvrdého podle filozofa Josefa Tvrdého

11

POHLED DO MINULOSTI

Lukáš Fasora a Jiří Hanuš

Masarykova univerzita v Brně. Příběh vzdělání a vědy ve střední Evropě. Vydalo Nakladatelství Masarykovy univerzity v roce 2009. Rozsah 272 stran, formát 26 × 21 cm, pevná vazba s přebalem.

Rok 2009 se na Masarykově univerzitě nesl ve znamení oslav 90. výročí jejího založení. Mnozí jste slavili s námi na Dni absolventů. Podívejte se, jak slavila univerzita po celý rok:

MASARYKOVA UNIVERZITA „věčně mladá dáma“ OSLAVY ZALOŽENÍ UNIVERZITY 28. ledna 2009

DEN ZALOŽENÍ / 28. 1. 1919 – 28. 1. 2009 Slavnostní akademický obřad Operní představení Příhody lišky Bystroušky 4. února – 30. dubna 2009

MU-90 Výstava studentů a absolventů katedry výtvarné výchovy PdF 21. května – 30. listopadu 2009

Kniha si klade dva významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání. Chce proto oslovit široký okruh čtenářů a připomenout jim u příležitosti jubilea slavné i stinné stránky dějin univerzity. Autorům, vědeckým pracovníkům Historického ústavu Filozofické fakulty MU, však jde také o příspěvek do vědecké diskuse: kladou si otázku o postavení univerzity ve společnosti, o proměnách vědy, vysokoškolského studia a celé univerzitní kultury ve velmi dramatických a totalitními ideologiemi silně poznamenaných českých a evropských dějinách 20. století. Jejich snahou je neulpět v minulosti a zároveň ji ani nepřikrašlovat, obcházet nebo zapírat. Navíc se jim podařilo udržet vysokou literární úroveň textu a některé kapitoly lze číst doslova „jedním dechem“. Text knihy doprovází téměř 250 historických i soudobých fotografií. Přílohy obsahují chronologický přehled událostí, seznam rektorů a nositelů čestných doktorátů Masarykovy univerzity.

Objednávky přijímá: Nakladatelství MU, Rybkova 19, 602 00 Brno, [email protected]. Prodejní cena je 479 Kč, pro studenty, zaměstnance a absolventy Masarykovy univerzity 290 Kč.

12

PŘÍBĚHY Z DĚJIN MU Historická výstava 30. května 2009

DEN ABSOLVENTŮ MU Celouniverzitní sraz absolventů 5. – 9. října 2009

VÍCE MASARYKŮ DO SVĚTA Týden o zahraničních aktivitách 5. listopadu 2009

90 let v pohybu Sportovní galavečer

Další akce v rámci oslav a více informací na www.90.muni.cz ROČNÍK 2009/2010

POHLED DO MINULOSTI

Ze zákulisí listopadového převratu aneb paradoxní příběh jednoho absolventa

V pátek 17. listopadu se to stalo v Praze, o víkendu jsme s Pavlínou a Janem Sládkovými dávali dohromady stávkový výbor, jehož zakládajícími členy se stali také naši milí profesoři Zdenka Rusínová, Jana Jelínková a Dušan Šlosar, v pondělí 20. listopadu ráno jsme na dvoře Filozofické fakulty vyhlásili stávku, v poledne se tamtéž konalo první velké shromáždění brněnských vysokých škol (vedení FF se v tu chvíli zabývalo hlavně tím, abychom nepošlapali trávník), večer první velká demonstrace na náměstí Svobody a tak to šlo až do generální stávky v pondělí 27. listopadu, kterou vrcholila první fáze převratu. A tehdy se (mi) stalo něco velmi podivného. Právě na onen 27. listopad mi totiž škodolibou hříčkou osudu připadl termín druhé státní zkoušky (státnici jsem si prozíravě odložil z jara na podzim poté, co rok 1989 začal Palachovým týdnem a pokračoval poryvy občanského nepokoje, říkal jsem si, že studium musí za této situace počkat a že podzim bude třeba klidnější). Byla to zkouška z historie jako z druhého oboru a z marxismu-leninismu jako z povinné otravy. Ve víru hektických událostí jsem samozřejmě na státnici ani nepomyslel, pomyslel na ni ovšem můj vedoucí učitel prof. Šlosar a měl ke mně naléhavou soukromou promluvu, ať tam jdu. Odporoval jsem: To přece nejde, jednak na to nemám čas, jednak nemůžu přece být stávkový předák a současně stávkokaz. I můžeš, odvětil rozhodně prof. Šlosar, historie to pochopí. Tak jsem ráno onoho památného dne, kdy se lámaly dějiny, vyběhl jedno poschodí mezi stávkovým výborem, který strategicky sídlil v přízemí hlavní budovy a konkrétně v pracovně prof. Šlosara, a zkušební komisí. Dostal jsem www.absolventi.muni.cz

otázku, jak vidím současnou politickou situaci. Odpověděl jsem, že se právě hroutí komunismus. Dostal jsem za to od komunistické komise známku velmi dobře. Načež jsem seběhl zpět na stávkový výbor a jal se organizovat průvod na generální stávku. A rozmarný osud mi vzápětí nachystal ještě další pokračování tohoto paradoxního příběhu: za pár dní byl totiž předmět jménem marxismus-leninismus generálně zrušen a já jsem tedy s velkou pravděpodobností posledním studentem v Československu, který z něj skládal státní zkoušku.

Dvůr Filozofické fakulty 20. 11. 1989, shromáždění brněnských vysokoškoláků

Text: Jiří Voráč Foto: Archiv J. Voráče, archiv muni.cz

Autor textu dnes působí na Filozofické fakultě MU jako vedoucí Ústavu filmu a audiovizuální kultury.

Nadační fond studentů Filozofické fakulty pořádá k výročí 17. listopadu každý rok tradiční lampionový průvod centrem Brna.

13

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Univerzitě bych přál, aby se to celé víc rozdovádělo Ve slunečném prázdninovém odpoledni nás básník a dramatik Ludvík Kundera přivítal ve svém domě na náměstí v moravském Kunštátě. Usadil nás s kolegyní do křesel a nabídnul čaj z oblasti Darjeelingu, věrný své pověsti výborného znalce čaje (o jeho pití dokonce napsal knížku). „Nemíchat,“ upozornil, když před nás postavil voňavé kouřící šálky, „počkejte, až se sama rozvine vůně a chuť.“ Lepší smyslový doprovod k rozhovoru pod stěnami plnými knih a surrealistických obrazů jsme si ani nemohly přát. Už více než třicet let žijete v Kunštátě, tedy na venkově, předtím jste dlouhá léta žil v Brně. Nikdy vás nelákala Praha? Přece jen jste tam strávil nějakou dobu na studiích a měl tam řadu přátel.

učněm v drogerii. Chybělo čtvrt roku a byl bych dostal výuční list. Škoda, býval bych mohl tvrdit: Jaroslav Hašek a já jsme jediní dva vyučení drogisté v české literatuře.

Tam mě to vůbec nevábilo. Já jsem se sem takříkajíc přiženil, žena je odtud, z tohoto domu. Prahu mám rád, ale ne natrvalo, velká města, to už pro mě není. Bydlení v Kunštátě je pro nás splněný sen, vždycky jsme si se ženou říkali, že sem půjdeme „v penzi“. Vlastně to přišlo asi deset let před legální penzí, ale byli jsme rádi a rádi jsme pořád.

Potkala budoucího spisovatele ještě nějaká další netypická zaměstnání?

Jste brněnský rodák, vysokou školu jste začal studovat v Praze, pak jste opět přešel do Brna. Co bylo důvodem těchto změn?

Na sklonku první republiky jsem začal studovat v Praze, kde jsem absolvoval na Karlově univerzitě dva semestry bohemistiky a germanistiky. Tatínek byl důstojník ve výslužbě, střídali jsme různá města a v létě 1938 jsme se přestěhovali do Brna. Sotva jsem se ohřál ve třetím semestru na brněnské univerzitě, došlo k uzavření českých vysokých škol nacisty. Musel jsem být zaměstnán a dostal jsem jedno z nejkurióznějších zaměstnání svého života – byl jsem dva roky

14

Asi čtyři měsíce jsem u nějakého inženýra stavitele obkresloval mapy, ale byli tam samí technici, kterým tehdy také zavřeli techniku, a ti mnou, jelikož jsem studoval filozofii, otevřeně pohrdali. Našel jsem tehdy inzerát, že továrna na nábytek v Rousínově hledá mzdového účetního a korespondenta – dodávali do Německa a potřebovali někoho, kdo umí německy. Po třech letech jsem byl z Rousínova „odvelen“ na práci do rajchu – říkalo se tomu totální nasazení. Dostal jsem se do obrovského vojenského skladu ve Špandavě u Berlína. Práce spočívala hlavně v nakládání a vykládání vagónů s nákladem od jehel až po kanóny, což bylo fyzicky dost náročné. Vy jste se tam tehdy doslova podruhé narodil – co se přihodilo?

Dostal jsem tam záškrt, ale měl jsem – jako ostatně později v životě mnohokrát – zatracené

štěstí. Záškrt byl tehdy smrtelná choroba, poněvadž po něm přicházely s železnou pravidelností komplikace, z nichž se u mě dostavily dvě: zánět srdečního svalu a nervová obrna, takže jsem ani nemohl psát. Tzv. fremdarbeitři se posílali do dostihových stájí v Karlshorsu, kam se vešlo zhruba osm stovek lidí, doktor žádný; vědělo se, že se tam chodí umírat. Protože bylo všechno obsazené, poslali mě do školy přebudované na nemocnici. To bylo obrovské štěstí. Mezi zaměstnanci nebyl jediný muž, všichni byli na frontě. Zůstaly tam pouze lékařky a příjemné ošetřovatelky, se kterými jsem se dobře domluvil, poněvadž pocházím ze staré rakousko-uherské rodiny – maminka byla Rakušanka, tatínek Brňák. Každou noc tam byly nálety a ošetřovatelky mě nosily do sklepa. Udělal jsem s nimi tichou dohodu, že mě nechají nahoře, a sledoval jsem nálety z druhého patra. Nebál jste se?

Ne, mě to hrozně zajímalo. Ovšem ta otázka je na místě – čtrnáct dní po mém odjezdu nemocnici vybombardovali. Po návratu z nemocnice už povolávací rozkaz nepřišel?

Zásluhou mnoha riskantních kroků jsem žil v jakési poloilegalitě. Ke konci války jsem dostal už docela výhružný dopis, že mě předvedou, když okamžitě nenastoupím. Šel jsem se poradit s jedním známým, který bydlel vedle nás a pracoval na nějakém úřadě, a on prohlásil: „Chodím s dívkou, která kamarádí s jinou a ta má poměr s německým úředníkem z pracáku. Dej mi ten dopis a já něco zkusím.“ Za dva dny přišel a řekl: „Povedlo se.“ Tehdy pro mě největší problém představovalo sehnat pro ty dvě dívky ROČNÍK 2009/2010

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Ludvík Kundera Básník, překladatel a dramatik Ludvík Kundera, bratranec spisovatele Milana Kundery, se narodil roku 1920 v Brně. Studoval bohemistiku a germanistiku na Karlově univerzitě, studium dokončil na Masarykově univerzitě v roce 1946. Je autorem mnoha divadelních, televizních a rozhlasových her (Totální kuropění, Labyrint světa a lusthauz srdce), v letech 1968–1970 byl dramaturgem Mahenovy činohry. Za normalizace nesměl oficiálně publikovat. Jeho tvorba je spjata s avantgardními směry, především surrealismem – stál u zrodu surrealistické skupiny Ra. Jako literární historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertolta Brechta, ale i na dějiny dadaismu. Od roku 1976 žije a tvoří v Kunštátě.

bonboniéry, což bylo v lednu 1945 téměř nemyslitelné. Naštěstí se podařilo i to. Jak vás tak poslouchám, přitahujete šťastné náhody jako magnet.

Ještě vám musím povědět, proč mě předtím tak dlouho nepředvolávali. Tušil jsem, že to mělo nějakou souvislost s mým ošetřujícím lékařem. Tak jsem se ho po válce zeptal, jak to dělal. „Víte, to bylo jednoduché,“ řekl mi, „otevřených případů bylo hodně, a když na vás přišla řada, dal jsem vás vždycky dospod hromady.“ Vyšlo najevo, že je velký hudební fanda, a můj strýček a jmenovec Ludvík Kundera, tatínek bratrance Milana, byl tehdy velice populární klavírista. Lékař chodil na jeho koncerty. Na nic se mě neptal a tiše vykonával svoji službu. Dokončil jste po válce studia na Masarykově univerzitě?

Nejdřív žádná výuka nebyla, asi dva měsíce jsme uklízeli školu. Byl tam hrozný nepořádek. Započítali nám načatý semestr před válkou a pak jsme měli tak zvaný letní mezisemestr, abychom splnili požadovaný počet semestrů. V roce 1946 jsem udělal absolutorium. Za normalizace jste nesměl oficiálně publikovat, ale vaše díla vycházela pod jinými jmény. Kdo vám pomáhal?

Jako „utajený dramaturg“ jsem se podílel na četných inscenacích režisérů Aloise Hajdy ve Zlíně a Evžena Sokolovského v Praze. Terminus technicus zní „pokrývač.“ Měl jsem tolik pokrývačů, že jsem si je jednu dobu pletl. Jinak mi hodně pomáhali mí němečtí přátelé – když to nebylo možné u nás, tiskl jsem v NDR i v západním Německu. Projevovala se v tom iracionalita www.absolventi.muni.cz

dějin – když u nás byl tvrdý režim, u nich bylo tání. Když bylo tání v 60. letech u nás, v NDR to byla doba obrovského pronásledování. Nenapadlo vás někdy odejít z vlasti za svobodou?

Napadlo, ale to už byla rodina, děti... Pronásledování se trochu lišilo od toho v 50. letech. 70. léta byla horší – nebylo tolik poprav, ale lidé umírali jinak. Zrůdné bylo, že vedle „pachatele“ pronásledovali i ženu, děti, široký okruh příbuzných, známých a přátel. Byl jsem v určitém pokušení odsunout se po roce 1948, kdy jsem byl ještě svobodný, do Švýcarska. Bylo dokonce domluvené na ministerstvu, že bych tam snad mohl působit jako kulturní atašé. Tento plán ovšem padl, pak jsem se oženil a vhánět další lidi do dalších zel, to si člověk rozmyslí. Později už mě ta myšlenka nepronásledovala. Určitý únik tedy pro vás představovalo přesídlení do Kunštátu.

V Brně to bylo k nevydržení. Někde ve Švýcarsku dokonce vyšlo, že Milan Kundera emigroval do Paříže a Ludvík Kundera do Kunštátu. Moje vazba s Brnem ovšem trvala nadále, jezdil jsem tam pravidelně každý čtvrtek, zejména kvůli sauně. To je vedle čaje moje velká vášeň. Dovedu si představit, že saunování s vašimi brněnskými přáteli bylo živnou půdou pro nové nápady a myšlenky.

To bylo fantastické. Vyskytovala se tam mimo jiné základní sestava Divadla na provázku – Bořivoj Srba, dávný kamarád a můj první dramaturg, který má na svědomí, že jsem začal psát hry. Sestavu doplňovali Scherhaufer a Oslzlý. Víceméně jsme tam ukuli Labyrint světa a lusthauz

srdce. Někdy se tam ještě objevil brněnský herec Stanislav Zindulka, který nás tak bavil, že nás po sauně vždycky bolelo břicho. V temných dobách předchozího režimu se tam sdružoval kroužek asi dvanácti lidí různých profesí, což bylo ovšem podezřelé, ale byl tam výborný saunér Emil Sokol, vyhozený z televize, který nás kryl. Samozřejmě ho vyslýchali, ale vždycky tvrdil, že se tam nemluví o ničem jiném než o nemocech. To víte, že tam kolovaly ty nejlepší protirežimní anekdoty. Vraťme se do současnosti – jak probíhají vaše dny v roce 2009 v Kunštátě?

Kamarádi mi říkají, že jsem workoholik. Je dost všelijakých oborů, kterým se věnuji – poezie, próza, drama, esejistika, věda, editorská činnost… Momentálně připravuji výbor z básnických překladů zhruba dvou set básníků. Mám mimochodem štěstí na nakladatele, píšu ještě na stroji a v nakladatelství to opisují. Režisér Scherhaufer se sice snažil vštípit mi novou techniku, strávil jsem u něho jedno odpoledne a oba jsme to vzdali. Nepotřebujete mimochodem starý psací stroj? Já jich mám pět. Narodil jste se rok po Masarykově univerzitě, takže i vás čeká brzy stejné jubileum. Co byste jí i sobě na závěr popřál k narozeninám?

To už jste třetí, kdo mě tím straší. Sobě můžu přát jen nějaké to zdraví, a snad abych nezblbnul. Univerzitě bych přál, aby se to celé trošku víc rozdovádělo, aby bylo méně pustého šprtání a všecko bylo volnější. To, že je možné jezdit studovat do ciziny, to je ono, tak to bylo už za středověku a je dobře, že teď to jde zas. Text: Kamila Kvapilová • Foto: Petra Judová

15

O VÁS / PRO VÁS

Den absolventů Masarykovy univerzity Více než dva tisíce absolventů všech generací se 30. května 2009 sjely do Brna z celé České republiky, ale i ze zahraničí, aby se podívali, jak se i po letech daří jejich alma mater, a aby se setkali se starými přáteli. Po dopoledním programu na jednotlivých fakultách, kde si všichni mohli prohlédnout, co se změnilo od dob, kdy na nich studovali, zavítali do nově budovaného kampusu a pak na společný sraz na brněnském výstavišti. O program absolventského setkání se postaral moderátor a zpěvák Ondřej Havelka s kapelou Melody Makers, vystoupil zde ale také Pěvecký sbor Masarykovy univerzity nebo univerzitní mažoretky. Text a foto: archiv muni.cz Den absolventů nabídl návštěvníkům brněnského výstaviště bohatý kulturní program. Své umění předvedl i cenami ověnčený Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením Michala Vajdy. Zaplněný pavilon G2 na brněnském výstavišti hostil první celouniverzitní setkání absolventů Masarykovy univerzity. Zahájení kulturního programu dostaly na starost mažoretky Masarykovy univerzity složené ze studentek několika fakult. Na setkání dorazil z USA i proslulý právník a politolog Mojmír Povolný, který absolvoval Právnickou fakultu MU v roce 1947. Na místě převzal z rukou rektora Fialy zlatou medaili. Celý odpolední program Dne absolventů moderoval Ondřej Havelka, který také vystoupil se svou kapelou Melody Makers.

16

ROČNÍK 2009/2010

O VÁS / PRO VÁS Věra Jedličková (Foto: Petra Nováková)

Nejstarší absolventi Promoce: 1945 a dříve Když začala loni na podzim Masarykova univerzita hledat své „ztracené děti“, našla mimo jiné také několik absolventů, kteří navštěvovali její učebny už ve 30. letech minulého století. Nejstarším žijícím absolventem MU je pravděpodobně Vladimír Večeřa (97). Na Právnické fakultě začal studovat ještě v době, kdy tato instituce ani neměla vlastní budovu. Na studentská léta vzpomíná rád – už proto, že na fakultě potkal obě své pozdější manželky. Pohnuté období druhé poloviny 30. let zažila jako studentka i Věra Jedličková (95). Roku 1934 začala studovat na Lékařské fakultě, těsně před koncem studia však nacisté české vysoké školy uzavřeli. Promována tak mohla být až po skončení druhé světové války. Dalším absolventem, který ve 30. letech studoval práva, je Hanuš Weigl (94), mimo jiné bývalý prezident Sdružení československých Židů. V Brně žil do roku 1939, nyní dlouhodobě pobývá v Izraeli. Na právech získal diplom i Jan Pospíšil (93), který po 2. světové válce působil jako

Mojmír Povolný (Foto: Miroslav Mašek)

www.absolventi.muni.cz

osobní tajemník ministra Stránského. V 50. letech jej zatkla StB a prošel řadou komunistických žalářů. Po roce 1990 byl rehabilitován a věnoval se práci na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Oslava v duchu 21. století Mezi nejúspěšnější absolventy Masarykovy univerzity patří také profesor politických věd na Lawrence University ve Wisconsinu Mojmír Povolný (88). Stal se spoluzakladatelem Mezinárodního politologického ústavu MU v Brně a Centra pro exilová studia Palackého univerzity v Olomouci. V roce 1995 obdržel od prezidenta Havla Řád T. G. Masaryka a letos na Dni absolventů přijal z rukou rektora zlatou medaili. O své dojmy z absolventského srazu se podělil i se čtenáři Amerických listů, pro něž píše každých čtrnáct dnů sloupek: Z návštěvy v Brně – s odskokem do Bratislavy a do Prahy – jsem si odnesl několik dojmů. Na přelomu z května na červen nad zemí vládlo typické středoevropské jarní počasí – mračné ráno, slunné odpoledne, sem tam s přeháňkami. Ve srovnání s Wisconsinem – ačkoli Wisconsin je na úrovni Neapole a Brno na úrovni

Frankfurtu – sady byly již odkvetlé, třešně se červenaly, pověstný Zelný trh, jehož jednu stranu dosud hyzdí nešťastný Fuchsův „pseudofunkcionalistický“ obchodní dům z doby komunistické diktatury, byl zaplaven nepřeberným množstvím zeleniny všech barev, jahod a sazenic z domácích zahrad. Brno žilo 30. května oslavou 90. výročí založení Masarykovy univerzity. Sjelo se na ni kolem dvou tisíc absolventů všech fakult, setkání se konalo ve velké hale na brněnském výstavišti, pořad byl v duchu 21. století – žádné kroje a tance, ale pěvecký sbor studentů, mažoretky a obdivuhodný jazzový orchestr Ondřeje Havelky a Melody Makers. Jen na slavnostní recepci – českém rautu – hrál cimbálový sbor. Masarykova univerzita má dnes 41 000 studentů a na kopci v předměstských Bohunicích staví nový „campus.“ Masarykova socha stojí před Lékařskou fakultou uprostřed města. Univerzitu vede již v druhém období mladý politolog Petr Fiala. V Brně je pokládán za jednoho z nejúspěšnějších rektorů, ne-li za současného nejlepšího rektora v celé republice. Text: Miroslav Mašek, Kamila Kvapilová

Jan Pospíšil (Foto: archiv Jana Pospíšila)

17

O VÁS / PRO VÁS

Absolventská síť a Informační systém Masarykovy univerzity Spojte se kdykoli, kdekoli a odkudkoli s dávnými spolužáky i současnou alma mater prostřednictvím elektronické Absolventské sítě (http://is.muni.cz/absolventi/) Masarykova univerzita u příležitosti svého 90. výročí představila novou agendu v Informačním systému Masarykovy univerzity určenou pro absolventy – Absolventskou síť. Poté, co byla data o 125 000 absolventech přenesena z archivů do Informačního systému, oslovila univerzita absolventy v mediální kampani „Hledá se 125 000 Masaryků“ a požádala je, aby se znovu spojili s akademickou půdou, kterou před delší či kratší dobou opustili. Absolventi tak měli možnost poznat a sami na vlastní kůži vyzkoušet, jaký pokrok do dnešní doby univerzita zaznamenala. Vývojáři Informačního systému pro ně připravili aplikaci, pomocí které se mohou do Absolventské sítě registrovat, vyhledat své spolužáky a známé a znovu s nimi navázat kontakty. Vývoj však neúprosně postupuje vpřed, a tak vám nyní můžeme představit i další agendy, které jsou absolventům postupně zpřístupňovány tak, aby naši absolventi nezůstávali izolováni od každodenního života a rozvoje Masarykovy univerzity a jejích současných studentů a zaměstnanců. Co je Informační systém Masarykovy univerzity? Informační systém Masarykovy univerzity, zkráceně IS MU, je jedním ze základních nástrojů studia každého studenta na univerzitě, jenž ho provází od okamžiku podání přihlášky až po ukončení aktivního vztahu ke škole (úspěšné absolvování zvoleného oboru či jiné ukončení studia nebo zaměstnání na univerzitě).

18

Nejprve byl vyvíjen k tomu, aby evidoval celý průběh studia a umožňoval automatizované vyhodnocování splnění studijních povinností jednotlivých studentů, které není nijak jednoduché, obzvláště když je studentů univerzity v současnosti kolem 41 tisíc. Díky IS MU má navíc každý možnost studovat různé předměty mezi různými fakultami a sestavovat si sám svůj studijní plán. Kromě několika oborů, kde je to nutné, již není po studentovi Masarykovy univerzity vyžadováno, aby studoval dle pevného studijního plánu, ale může studovat dle plánu, který si sám sestaví. A tak, má-li student zájem, může získat mnohem více mezioborových zkušeností a znalostí. V průběhu celého studia má student k dispozici množství informací včetně kopie svého diplomu nebo Diploma Supplementu (tzv. dodatku k diplomu, který je cizojazyčný a detailně popisuje průběh studia; často bývá vyžadován zejména při pracovním uplatnění absolventa v zahraničí), ale také například hodnocení ze zkoušek nebo studijní materiály k předmětu. Absolventovi Masarykovy univerzity zůstává přístup do ISu ke všem výše zmíněným materiálům i po ukončení studia. K dispozici má nadále i elektronickou poštu se svojí schránkou a může si nechávat přeposílat poštu na adresu novou, například do zaměstnání. Těchto možností využívají především absolventi, kteří ukončili své studium až v době existence Informačního systému, tj. od roku 1999.

Co můžeme udělat pro vás, kteří jste absolvovali již před rokem 1999? Tuto otázku si kladli vývojáři Informačního systému již v roce 2007, kdy Masarykova univerzita zahájila přípravy na 90. výročí založení univerzity. Bylo rozhodnuto, že se pokusíme absolventům vytvořit služby, které souhrnně označujeme názvem Absolventská síť (http:// is.muni.cz/absolventi/). Absolventi v současné době mohou: editovat Osobní stránku, tj. mají možnost vytvořit si osobní a profesní vizitku, upravit a aktualizovat kontakty a informace o sobě, vložit svou aktuální fotografii atd., vyhledat své bývalé spolužáky, znovu navázat kontakt skrze Kruhy lidí, naplánovat setkání, sdílet se svými spolužáky fotografie ze společných akcí, případně je pozvat do Absolventské sítě, kontaktovat se s kamarády a známými mimo obor či ročník, přidat je do agendy Moji známí a případně s nimi sdílet důvěrnější informace osobní povahy, aniž by byly zveřejněny celému světu, vytvořit si vlastní web nebo využít ke krátkodobé i dlouhodobé úschově různých souborů a dokumentů úložiště, jakými jsou Úschovna či Můj web, diskutovat o nejrůznějších tématech v agendě Diskusní fóra a vést si blog Vzkazy pro mé známé, kde lze známé krátce a jednoduše informovat o novinkách z vašeho života, popřípadě založit jiný blog s tématy, jež vás zajímají, sledovat Vývěsku, kde se zveřejňují aktuality z dění na univerzitě, dále nejrůznější inzeráty či pozvánky na sportovní a kulturní akce pořádané univerzitou, jednotlivými fakultami či samotnými uživateli, ROČNÍK 2009/2010

O VÁS / PRO VÁS

Elportál

E-mail

přehledně na jednom místě shromažďovat a případně sdílet Záložky s odkazy na stránky, které se týkají vašich studijních či profesních zájmů, které mohou být užitečné nebo se vám prostě jen líbí a chcete se o ně podělit s ostatními. Všechny tyto aplikace slouží především k tomu, aby mezi sebou absolventi mohli obnovit kontakty, které mnozí z nich ztratili po dlouhých letech odloučení. Implementované prostředí Absolventské sítě v Informačním systému jim umožňuje nejen přečíst a sdělit si něco o sobě navzájem, případně odlišit, komu které informace zveřejnit, ale i umísťovat a sdílet fotografie nebo jiné dokumenty. To je výhodou zejména pro člověka, který žije v jiném městě, zemi, na jiném kontinentě… Vývěska – sdělení pro vás nebo od vás Nedávno byla dokončena nová verze tzv. Vývěsky v IS MU, která nově slouží i absolventům. Studenti a zaměstnanci zde mohou zveřejňovat svou inzerci, pozvánky a další aktuality, přičemž vy jako absolvent tak můžete být stále informován o tom, co se na škole děje. Nově budete moci na Vývěsku také přispívat, jste-li autentizovaným (resp. ověřeným) uživatelem systému. Můžete tak i vy nabídnout ostatním studentům a zaměstnancům informace, o nichž si myslíte, že by je mohly zajímat. Aplikaci Vývěska naleznete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/vyveska/.

Obchodní centrum MU

Dril

www.absolventi.muni.cz

Dril – znáte elektronické učení jazyků metodou opakování s prodlevami? Pokud se učíte jazyk, ale jste věčnými začátečníky, může vám pomoci aplikace Dril v IS MU. Láká-li vás naučit se něco nového nebo si oživit již pozapomenuté poznatky, můžete využít e-learningový nástroj, který usnadňuje učení jazyků nebo například také terminologických výrazů v daném oboru apod. tím, že za vás sám „hlídá“, kdy máte nabyté informace (slovíčka) opakovat, abyste si je lépe a dlouhodobě zapamatovali. Předkládá vám slovíčka v intervalech podle toho, jak a zda jste si je naposledy vybavili nebo ne. Výhodou je pohodlí učení, protože se můžete ve svém volném čase odreagovat studováním slovíček a jen hodnotíte, jak dobře si nabývané informace pamatujete, aby vám program mohl nabídnout slovíčka k opakování těsně před tím, než byste je zapomněli. Aplikaci Dril naleznete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/dril/. Pošta – nové funkce e-mailu Už jsme zmínili, že absolventům univerzity zůstává funkční e-mail i po ukončení aktivního vztahu ke škole. Nyní vás v poště čekají nové funkce jako např. přidávání barevných štítků k jednotlivým zprávám, odesílání velkých příloh automatickým vložením velkého

souboru do Úschovny, jednodušší ovládání či možnost zrušit odeslání e-mailu. E-mailem také dostanete zprávy o nejrůznějších aktualitách určených absolventům a využíváte-li např. agendu Moji známí či Kruhy lidí, můžete se také nechat e-mailem informovat o aktivitách svých známých či spolužáků. Pošta vás podobně jako agendy v Absolventské síti udrží v kontaktu, a to i na velké vzdálenosti. Můžete též využít přesměrování pošty na jinou adresu, např. do zaměstnání. Poštu najdete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/email/.

Záložky – sdílení zajímavých či užitečných informací s ostatními V této agendě lze mít přehledně a bezpečně na jednom místě vlastní záložky (odkazy a stránky, které vás zaujmou a chcete se k nim vracet). Lze se o ně podělit s ostatními a zveřejnit je. Záložky najdete v autentizované části IS MU na adrese https://is.muni.cz/auth/ln/. Elportál – inspirace z elektronických studijních materiálů na Masarykově univerzitě Na adrese http://elportal.cz/ můžete čerpat poznatky z množství autorských děl, elektronických publikací, shlédnout zajímavá videa nebo animace. Nechte se inspirovat publikacemi a materiály, které nabízí e-learning na Masarykově univerzitě. Možná naleznete inspiraci k samostudiu nebo návod, jak správně sportovat, konkrétně třeba lyžovat. E-přihláška – jednoduše podat a zaplatit přes internet Láká vás možnost znovu studovat na své alma mater? Nebo by se rády přihlásily ke studiu na Masarykově univerzitě vaše děti či vnoučata? Vyberte sobě nebo jim z rozsáhlé nabídky studijních oborů prezenčního či kombinovaného studia nebo programů celoživotního vzdělávání. K podání i zaplacení elektronické přihlášky stačí několik kliknutí a dále není nutné nic dodatečně zasílat poštou. E-přihlášku naleznete na adrese http://is.muni.cz/prihlaska/. Obchodní centrum – vzdělávat se s Masarykovou univerzitou Někdy člověk už nechce začínat další studium, ale přece jen by se rád vzdělal v nějaké oblasti. Pak může využít bohaté nabídky Obchodního centra Masarykovy univerzity, kde jednotlivé fakulty nabízejí celou řadu kurzů od vzdělávacích, jazykových či přípravných po kurzy celoživotního vzdělávání. Předmět nebo kurz, který člověka zajímá, lze objednat a zaplatit přes internet. Některé fakulty nabízejí absolventům také možnost slevy. Aktuální nabídku Obchodního centra naleznete na adrese http://is.muni.cz/obchod/. Text: Jitka Brandejsová, Jitka Hofbauerová

19

O VÁS / PRO VÁS

Významní absolventi Masarykovy univerzity 28. ledna 2009 slavila Masarykova univerzita svůj Den založení. U příležitosti 90. výročí jejího vzniku převzalo na slavnostním akademickém obřadu čtrnáct absolventů nejrůznějších oborů z rukou rektora zlatou medaili za důstojnou reprezentaci své školy.

Mgr. Josef Augusta útočník a trenér ledního hokeje, absolvent studijního oboru Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů (zeměpis – tělesná výchova) na PdF v roce 1979

Jako hráč Dukly Jihlava se stal osminásobným mistrem republiky. Jako jeden z asistentů trenéra Ivana Hlinky se podílel na zisku titulu mistrů světa v roce 1999. Po odchodu Ivana Hlinky do NHL se stal hlavním trenérem reprezentačního týmu, který přivezl zlato z Mistrovství světa 2000 a 2001. Mgr. Kateřina Janků (roz. Forstingerová) generální ředitelka společnosti Moravia IT, a. s., absolventka studijního oboru Moderní filologie (maďarský jazyk a literatura – anglický jazyk a literatura) na FF v roce 1993

Pod jejím vedením se Moravia IT vypracovala mezi 15

20

největších společností v oboru jazykových služeb na světě. Tato společnost nabízí zejména překlady dokumentace a lokalizaci softwaru a jeho testování, to vše ve více než 100 jazycích. Má 11 kanceláří v devíti zemích na 3 kontinentech, například v USA, Argentině, Irsku, Japonsku nebo Číně. V roce 2000 se Kateřina Janků stala vůbec první držitelkou ocenění Podnikatel roku pro Českou republiku. Mgr. Jiří Holík útočník, trenér, trojnásobný mistr světa v ledním hokeji, absolvent studijního oboru Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů (zeměpis – tělesná výchova) na PdF v roce 1980

Stal se symbolem slavného hokejového týmu Dukla Jihlava v době jeho největší slávy, když s ním sedmkrát vyhrál Mistrovství republiky. Za československé národní mužstvo vybojoval čtyři olympijské medaile a tři tituly mistrů světa. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.

Ing. Viktor Kotlán, Ph.D. ředitel Správy aktiv pro instituce a hlavní stratég finančních trhů ČS, Česká spořitelna, a. s., absolvent studijního oboru Finanční podnikání na ESF v roce 1997

Po studiích nastoupil do České národní banky, kde se vypracoval až na pozici ředitele Odboru měnové politiky a strategie. Od roku 2004 působí v České spořitelně, kde nyní zastává pozici ředitele Správy aktiv pro instituce. prof. PhDr. Ludvík Kundera, dr.h.c. básník, prozaik, dramatik, překladatel, literární historik, absolvent studijních oborů bohemistika a germanistika na FF v roce 1946

Napsal mnoho divadelních, televizních a rozhlasových her (Totální kuropění, Labyrint světa a lusthauz srdce), v letech 1968-70 byl dramaturgem Mahenovy činohry. Jeho tvorba je ROČNÍK 2009/2010

O VÁS / PRO VÁS

spjata s avantgardními směry, především surrealismem – stál u zrodu surrealistické skupiny Ra.

v soukromém sektoru ve společnosti Deloitte Czech Republic.

Ing. Marek Loula

prof. Dr. Tomáš Paus, Ph.D.

ředitel korporátního a bankovního rizika ČSOB v Praze, absolvent studijního oboru Finanční podnikání na ESF v roce 1997

Od roku 1999 je jeho profesní dráha spojena s Československou obchodní bankou, kde zastával několik pracovních pozic. V současné době působí na pozici ředitele korporátního a bankovního rizika. prof. JUDr. Jiří Malenovský, CSc. soudce Evropského soudního dvora v Lucemburku, absolvent studijního oboru Právo na PrF v roce 1974

neurofyziolog, profesor psychologie a mentálního zdraví, The University of Nottingham, absolvent studijního oboru Všeobecné lékařství na LF v roce 1986

Zabývá se stavebním a funkčním uspořádáním mozkové kůry a souvisejícími obvody se zvláštním důrazem na nervové mechanismy akce a vzruchu a jejich interakci. Vyučuje na univerzitě v Nottinghamu a externě působí rovněž na katedře neurologie a neurochirurgie na McGill University v kanadském Montrealu. prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc. emeritní děkan Fakulty sociálních věd UK a prorektor UK, absolvent studijních oborů Filozofie a Historie na FF v roce 1959

Působil jako soudce Ústavního soudu ČR, velvyslanec České republiky při Radě Evropy ve Štrasburku nebo vrchní ředitel pro právní a konzulární záležitosti Ministerstva zahraničních věcí ČR. Od roku 2004 je soudcem Soudního dvora Evropských společenství v Lucemburku.

Jako významný český sociolog se zasadil o vznik Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a stal se jejím prvním děkanem.

RNDr. Luděk Niedermayer

prof. JUDr. Mojmír Povolný, Ph.D., dr. h. c.

bývalý viceguvernér České národní banky, absolvent studijního oboru Teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů na PřF v roce 1989

V bankovní radě ČNB zasedal dvanáct let, což je zákonem stanovené nejdelší možné období. Podílel se na formování měnové politiky a také hledal způsoby řešení kurzové a bankovní krize koncem 90. let. V současné době pracuje www.absolventi.muni.cz

právník a politolog, absolvent studijního oboru Právo na PrF v roce 1947

Významný exilový právník a politolog působil jako předseda Rady svobodného Československa a profesor na univerzitě ve Wisconsinu. Spolu s přáteli z exilu byl spoluzakladatelem Mezinárodního politologického ústavu na Masarykově univerzitě a Centra pro exilová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.

prof. MUDr. Martin Riedel, FESC profesor vnitřního lékařství, kardiolog, Deutsches Herzzentrum München, Německo, absolvent studijního oboru Všeobecné lékařství na LF v roce 1972

Věnuje se především problematice chorob plicního oběhu, kardiopulmonálních zátěžových testů, pooperačních kardiopulmonálních komplikací, vrozených srdečních vad v dospělosti a invazivní bronchologie. V roce 1983 emigroval do Německa, kde pracuje v Deutsches Herzzentrum v Mnichově. RNDr. Pavel Ševeček zakladatel firmy Lingea s.r.o., absolvent studijního oboru Teoretická kybernetika, matematická informatika a teorie systémů na PřF v roce 1988

V roce 1997 založil firmu Lingea s.r.o., která se zaměřuje na vývoj a prodej elektronických a knižních slovníků, jazykových nástrojů a aplikací. Lingea je předním evropským dodavatelem lingvistických technologií a partnerem významných světových vydavatelů slovníků a encyklopedií. Mgr. Thanh Han The, Ph.D. konzultant pro správu systémů a vývoj softwaru, absolvent magisterského studijního programu Informatika na FI v roce 1996, v roce 2001 zde získal titul Ph.D.

Thanh Han The je autorem unikátního nástroje pdfTeX, který rozšiřuje možnosti sázecího systému TeX o přímý výstup do formátu pdf. Text: Jana Sobotková • Foto: Jindřich Kepert, archiv abs.

21

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Ruský obchodník velmi ocení, když znáte jeho kulturu Když se dnes řekne Rusko, mnoho lidí už si nevybaví ani tak Sovětský svaz s jeho neslavně proslulou historií, jako spíše rychle se rozvíjející ekonomiku s množstvím zajímavých podnikatelských příležitostí. Marcel Binek patří mezi ty, kteří se rozhodli spojit s Ruskem svoji kariéru. Už přes dva roky pracuje jako obchodní ředitel ruské pobočky největší české potravinářské firmy Hamé. Pro specifická jednání s ruskými obchodníky si také pořídil vzdělání – vystudoval rusistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. O Rusku je u nás často slyšet v souvislosti s papalášským chováním premiéra Putina. Co pro obchodníka znamená pracovat v zemi, kde prakticky neomezeně vládne takový člověk?

Problém je v tom, že tento styl vládnutí si berou za příklad tisíce státních úředníků, kteří takto „vládnou“ i ve svých regionech. Obrovský problém Ruska je byrokracie a úplatkářství, kterým je prolezlá celá státní zpráva, a to má v konečném důsledku dopad i na vymahatelnost práva obecně.

22

Liší se výrazně práce obchodníka v České republice a v Rusku třeba ve způsobech, jak se musí člověk chovat při jednáních?

Určitě ano, ale neřekl bych, že ten rozdíl je větší než například rozdíl, který je mezi středoevropským způsobem obchodování a anglosaským stylem. Rusko je slovanská země a vše je založeno na vztazích. Tedy čím bližší má člověk se svým obchodním partnerem vybudovaný vztah, tím lépe se potom obchoduje a tím větší je na partnera spolehnutí.

Jak vy budujete vztahy s obchodními partnery?

Naše firma to v Rusku dělá tak, že pořádá takzvané Business days v různých regionech. Tam pozveme deset až dvacet obchodních partnerů a v odlehčené atmosféře, většinou je to nějaká sportovně zaměřená akce, navazujeme „bližší vztahy“. Je to jednodušší, než tyto partnery v každém regionu navštívit zvlášť. Zejména když uvážíte ruské vzdálenosti – takový region může mít rozlohu půlky Evropy. No a všechny tyto akce končí většinou podobným způsobem, čímž se dostávám k možná největšímu rozdílu v obchodování – množství vypité vodky během a po skončení jednání. Pociťujete v Rusku výrazně dopad globální hospodářské krize?

Jednoznačně, dopad hospodářské krize v Rusku je výraznější než v České republice, a to prakticky ve všech odvětvích. Ruský rozpočet je závislý na prodeji ropy a zemního plynu a tím, že poptávka po ropě kvůli krizi klesla, má Rusko problém s naplněním státního rozpočtu. ROČNÍK 2009/2010

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Jak snášíte létání nad Ruskem? Ruská letadla nemají zrovna dobrou pověst...

Létání nepatří zrovna k mým koníčkům a například přelet mezi Moskvou a Vladivostokem zabere skoro devět hodin. Vzhledem k tomu, že naše firma prodává po celém Rusku – od evropské části až po Sachalin a Kamčatku, je moje návštěva každého teritoria, kde mám svého podřízeného regionálního zástupce, minimálně jedenkrát v roce nezbytná. Pokud to ale jde, létám pouze velkými federálními linkami, menšími regionálními linkami nelétám. Minulý rok jsem takhle nalétal asi 110 tisíc kilometrů. I teď vám odpovídám v průběhu pětihodinového letu, při návratu ze služební cesty z Krasnojarsku. Odpovědi snad nebudou ovlivněny tím, že jsme proletěli několika turbulencemi. Jak se žije v Rusku ve srovnání s Českou republikou? Máte v plánu se v Rusku usadit dlouhodobě?

Život v Moskvě je odlišný od života v jiných městech, a to nejenom tím, že naše firma má kanceláře v rámci Českého domu, ale i tím, že mně firma platí byt, který je taktéž umístěn v Českém domě. To znamená, že já a moje přítelkyně máme každodenní kontakt s českou komunitou, která čítá několik set lidí. Co se týká možnosti usadit se natrvalo v Rusku, tak tuto variantu vylučuji s téměř stoprocentní jistotou. Kde v Rusku se vám líbilo nejvíc?

Vzhledem k tomu, že strategická část průmyslu je svázaná se státem, je propad ruské ekonomiky markantnější. Pokud bych měl říct konkrétní čísla – ruská ekonomika rostla v posledních šesti letech asi o sedm procent, nynější propad je kolem deseti procent. Většině lidí asi Rusko nezní jako snová země, kde by chtěli pracovat. Jak ho vnímáte vy?

Co se týká práce, je Rusko zemí, kde je možné nabrat celou řadu zkušeností. Ruský styl obchodování se v některých aspektech výrazně liší od českého, což je způsobeno velikostí země, ale i kulturní odlišností v různých regionech – jiný přístup musíte volit, pokud obchodujete s člověkem, který má „horkou kavkazskou krev“, a jiný, pokud jednáte s gubernátorkou Petrohradu. Rusko je ale také zemí, která ušla od ekonomické krize v roce 1998 velký kus cesty co se týká životní úrovně. Co se například málo ví, je to, že průměrné platy jsou v Moskvě výrazně vyšší než v České republice – na úrovni top managementu dokonce několikanásobně. Rusko je také velká země, takže hodně času trávíte na cestách. www.absolventi.muni.cz

V Rusku jsem navštívil, ať už služebně nebo soukromě, několik zajímavých míst. Mezi největší zážitky určitě patří lyžování na hoře Elbrus ve výšce skoro čtyři a půl tisíce metrů nad mořem. Úplně jiný, ale nádherný zážitek zase byla prohlídka historického Petrohradu nebo návštěva lázeňského města Soči, kde se budou konat olympijské hry. Úžasné bylo i rybaření uprostřed tajgy na Sibiři, kde je člověk sám s přáteli na území velkém jako pět Českých republik. Poslední velký zážitek je z návštěvy jezera Bajkal. Velkou událostí pro mne jako fanouška fotbalu byla návštěva finále Ligy mistrů ve fotbale mezi Chelsea a Manchesterem United, které se konalo v roce 2008 v Moskvě na stadionu v Lužnikách.

Tyto znalosti by se bez studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity velice špatně doháněly. Obory, které jsem studoval, také nespočívají jenom v jazykovém vzdělávání, ale i ve filozofii, sociologii, politologii a dalších. To znamená, že student, pokud chce, získává všeobecný přehled, který by mu měl pomáhat nejenom v obchodě. Na co nejraději vzpomínáte ze svých studií?

Určitě na studijní stáže v zahraničí, které mně umožnily poznat odlišný způsob studia – třeba ruský a německý systém je nesrovnatelný – a díky kterým jsem se dostal na pozici, na níž nyní pracuji. V neposlední řadě vzpomínám samozřejmě na řadu vynikajících profesorů, kteří mě vedli. Za všechny bych jmenoval dva: Iva Pospíšila a Danuši Kšicovou. Poznal jste kromě Masarykovy univerzity i řadu jiných vysokých škol, jaké mezi nimi byly rozdíly?

Postsovětský a německý styl vzdělávání, které jsem měl možnost poznat, byly ve své době výrazně odlišné, a to zejména přístupem ke studentovi. Německý styl studia je téměř výhradně orientován na studenta a na jeho potřeby a zájmy, na postsovětských univerzitách je student mlčícím návštěvníkem přednášky – srovnání ale pochází z dob, kdy jsem studoval já, je tedy možné, že se od té doby něco změnilo. Pro srovnání bych český styl studia zařadil někam „mezi“. Jaké máte budoucí ambice? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

V dnešní době ekonomické krize lze dlouhodobě velice těžko plánovat a navíc myslím, že jsem se svou kariérou teprve v začátcích. Do budoucna proto nevylučuji to, že přijmu nabídku z úplně jiné země a úplně jiného oboru, čímž bych získal opět více zkušeností a profesně i lidsky by mě to obohatilo. Text: David Povolný • Foto: archiv Marcela Binka

Pohled na to, co všechno jste vystudoval, působí velmi cílevědomě. Získal jste jazykové vzdělání a pak manažerské, načež jste se vydal ještě na Filozofickou fakultu, zřejmě jazykové vzdělání prohloubit. Co vás motivovalo? Nedalo se vyrazit do praxe i bez toho?

Myslím si, že ne. Pokud chce člověk obchodovat na nejvyšší úrovni, je znalost jazyka skoro na úrovni rodilého mluvčího téměř nutností, ale samo o sobě to nestačí, a to platí o Rusku dvojnásobně. Ruský obchodní partner velmi ocení, když znáte historii a kulturu jeho země.

23

O VÁS / PRO VÁS

ČLENS KÁ KA Eva Ja RTA nouško vcov

Spolek absolventů a přátel MU Masarykova univerzita se vydala na nelehkou, ale záslužnou a nezbytnou cestu vybudovat síť svých absolventů, tj. zjistit o nich co nejvíce informací, oslovit je, navázat s nimi kontakt a komunikaci. Výstupem tohoto snažení je mimo jiné i časopis, který právě držíte v ruce. Není to však pouze univerzita, která umí sdružovat své absolventy a komunikovat s nimi. Možnosti univerzity jako celku jsou sice veliké, ale současně také omezené – není v silách jejích představitelů vytvářet individuální příležitosti pro setkávání a komunikaci úzkých okruhů absolventů s podobnými zájmy, přibližného věku, nicméně s rozmanitými představami a cíli, které by tito absolventi rádi prostřednictvím vazby na jiné absolventy mohli realizovat. To je v možnostech menších a organizačně mnohem jednodušších celků, jakým je Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity, nezávislé občanské sdružení absolventů a dalších příznivců univerzity. Jeho hlavním úkolem je od samého

Kontaktní údaje:

á

UČO: 1 23456 Platno st do: 1. 1. 2 0

10

Pro mnoho absolventů a přátel MU je členství ve Spolku prestižní záležitostí. Umožňuje nejen získávat informace o dění na Masarykově univerzitě a s univerzitou a jejími absolventy komunikovat či symbolicky udržovat vazby, ale také dává možnost různými způsoby univerzitu podporovat. Někteří členové naopak reálně čerpají výhody spojené

s členstvím nebo se přímo účastní pořádaných akcí. Pokud byste se chtěli připojit, pošlete svoje jméno a datum narození. Po registraci obdržíte členskou kartu, na základě které můžete čerpat výše uvedené výhody. Text: Eva Janouškovcová výkonná místopředsedkyně Spolku

MĚSÍČNÍK MASARYKOVY UNIVERZITY

 zprávy z vaší alma mater  nejnovější objevy a výzkumné projekty  rozhovory s významnými osobnostmi a absolventy

Spolek absolventů a přátel MU Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno [email protected]

www.spolek.muni.cz počátku aktivní existence (od roku 2006) nejen informovat své členy o aktuálním dění na univerzitě, ale především zprostředkovávat jejich setkávání a kontakty a dle možností jim poskytovat co největší množství výhod a slev v úzké spolupráci právě s Masarykovou univerzitou. Patří mezi ně zvýhodněné vstupné na vybrané akce univerzity, sleva na vstupném v některých kulturních stáncích a na služby u vybraných společností, bezplatný vstup do univerzitních knihoven a využívání všech služeb nabízených těmito knihovnami, pozvání na absolventské srazy, informování o dění na univerzitě a další.

24

http://info.muni.cz ROČNÍK 2009/2010

O VÁS / PRO VÁS

Co připravují pro své absolventy fakulty? Právnická fakulta Práce s absolventy na Právnické fakultě má dlouholetou tradici. Již v roce 1994 připravila fakulta první celofakultní setkání s účastí téměř 1 200 absolventů. V roce 1999 oslavila za podobně hojné účasti 30. výročí znovuobnovení. Vedle toho si organizují jednotlivé ročníky svá více či méně pravidelná setkání. Stalo se již tradicí, že někteří absolventi využívají každoročně ke vzájemným setkáním právnické plesy. V pořadí 38. reprezentační právnický ples se uskuteční v sobotu 13. března 2010 v brněnském hotelu International. Podrobnější zprávy k plesu i dalším aktivitám najdou absolventi na webových stránkách fakulty www.law.muni.cz. Danuše Spáčilová Katedra právní teorie PrF

Ekonomicko-správní fakulta Ekonomicko-správní fakulta vznikla jako šestá z fakult Masarykovy univerzity a první polistopadová. Výuku zahájila v roce 1991. První absolventi tak obdrželi diplom v roce 1995. Do dnešního dne opustilo fakultu přes 6 000 absolventů. Už od svého počátku si ESF byla vědoma nutnosti udržovat a rozvíjet kontakty jak se svými stávajícími studenty a zaměstnanci, tak se svými absolventy. Proto si vede vlastní databázi absolventů, která je průběžně doplňována o kontaktní e-maily na základě jejich dobrovolného sdělení. Studenti jsou v posledním ročníku, před státní závěrečnou zkouškou nebo těsně po ní, obesláni prostřednictvím aplikace v Informačním systému MU s žádostí o poskytnutí aktuálního e-mailu. Nevýhodou e-mailových kontaktních údajů je jejich četné obměňování, zastarávání nebo změna v souvislosti s výměnou pracovního místa apod. Přesto však databáze absolventů aktuálně obsahuje e-mailové adresy na více než tisícovku absolventů včetně několika prvních absolventů ESF z roku 1995. Tyto údaje fakulta využívá především k distribuci pozvánek a informací o pořádaných akcích za účelem posilování komunity a identity absolventů s jejich fakultou. Na těchto akcích mají absolventi možnost potkat své spolužáky www.absolventi.muni.cz

a učitele. Jednou z nich je Absolventský majáles, který se koná s dvouletou periodicitou od roku 2005. Třetí, resp. čtvrtý ročník se připravuje na rok 2011, kdy bude ESF slavit 20. výročí svého založení. (V roce 2009 pozvala fakulta své absolventy místo na majáles na celouniverzitní Den absolventů MU pořádaný k 90. výročí univerzity.) Každým rokem organizuje fakulta rovněž reprezentační ples studentů, absolventů a zaměstnanců, jehož 15. ročník se uskuteční v sobotu 13. března 2010 v Kongresovém sále hotelu Voroněž. V roce 2010 se chystá založení fakultní sekce Spolku absolventů a přátel MU, kde budou mít stávající absolventi ESF zařazení do databáze prostor pro setkávání na přednáškách, sportovních akcích apod. Simona Škarabelová proděkanka pro vnější vztahy

Den absolventů 30. 5. 2009 (Foto: archiv ESF) Absolventský majáles 2007 (Foto: archiv ESF)

Setkání absolventů ročníku 1978 v květnu 2008 (Foto: archiv PrF)

25

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Snažíme se studentům vštípit potřebu ptát se proč Kateřina Kaňková, docentka Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, se zabývá především problematikou metabolických poruch. V roce 2007 obdržela prestižní stipendium L´Oréal pro ženy ve vědě „For Women in Science“. ženu moc. Je mnoho dalších povolání, kde je menší zastoupení žen a naopak, a i když se mezi jednotlivými zeměmi konkrétní procenta liší, trend zůstává stejný. Já se domnívám, že je za tím fundamentální rozdíl v motivaci. Musela jste se mezi mužskými kolegy ve vědě naučit větší dravosti nebo jako žena nepociťujete žádný výrazný handicap?

Nepociťuji a nikdy jsem nepociťovala absolutně žádný handicap. Ani u nás, ani v zahraničí. Spíše naopak. Naštěstí občasný kompliment ještě není v našem prostředí vnímán jako sexismus. Vzhledem k tomu, že některé ceny, jako ta, kterou jsem obdržela, jsou určeny pouze pro ženy, možná by dokonce šlo hovořit o pozitivní diskriminaci. Žena a věda – mnohým stále nejde toto spojení dohromady. Myslíte si, že ženám ve vědě chybí sebevědomí, aby se více prosadily?

Všimla jsem si, že na vašem pracovišti převažují právě ženy. Je to podle vás dáno oborem nebo u nás mají obecně ženy v akademickém prostředí dobrou pozici?

Myslím, že je to více otázka motivace. Určitě existují rozdíly v tom, co muži a ženy shledávají atraktivním a co je naopak nudí nebo odrazuje. V případě vědecké kariéry může být obrovská svoboda zkoumat v podstatě to, co chci – samozřejmě za předpokladu, že někoho přesvědčím o smysluplnosti a on mi na to dá prostředky – a zodp ově d n o s t za to, že to povede k cíli, pro leckterou

To je pravda, v současné době převažují, ale jestli je to trend, to nevím, spíš momentální stav věcí. Obecně si myslím, že akademické prostředí je v tomto smyslu naprosto nezaujaté a svobodné. Na pozicích postgraduálních studentek, juniorských badatelek a asistentek je poměrně dost žen. Zlom nastává na pozicích vedoucích týmů a na akademických postech. Nedomnívám se v žádném případě, že za tím stojí diskriminace žen, ale jejich vlastní nedostatek soutěživosti, ambic a motivace. Z toho, co jsem poznala, se tento problém netýká jen českého prostředí, ale i zahraničí, i když zásluhou některých administrativních opatření možná v menší míře. Je to tedy spíše psychologický fenomén než důsledek vnějších okolností.

Slovo „patologický“ nezní pro většinu lidí příliš povzbudivě. Co přesně se skrývá pod souslovím patologická fyziologie a čím konkrétně se zabýváte?

Je to medicínský obor, který studuje příčiny vzniku a mechanizmy rozvoje nemocí. Asi každý odborník začne časem podléhat sebeklamu, že to, co dělá, je to nejdůležitější, ale opravdu si myslím, že pro budoucí lékaře je zvládnutí patofyziologie jednou ze zásadních fází studia. Zjednodušeně řečeno, fyziologie popisuje, jak to funguje ve zdravém těle, patofyziologie vysvětluje, jak to funguje v těle nemocném a proč. A zejména ta neustálá potřeba ptát se „proč“ je právě to, co se snažíme studentům vštípit. Aktivně se zajímat, kam se konkrétní problematika, které se budou věnovat, posunula, co se o ní momentálně ví, zda je stále v souladu se zaběhnutou praxí; popřípadě je vést, aby byli sami schopni formulovat výzkumné hypotézy a měli představu, jak by se dal problém řešit. Každý učitel na univerzitě by měl být aktivně vědecky činný – přesně to ji odlišuje od jiných typů škol. Učitel je tak bezprostředním příkladem pro studenty, že je reálně možné posunovat věci dále a zaplňovat mezery ve znalostech o dané problematice. Já osobně se zabývám problematikou etiopatogeneze metabolických poruch, zejména diabetu, na metodologické úrovni, kde se většina nových poznatků v současnosti hledá, tedy molekulární. Proč jste si vybrala zrovna tento obor?

Jako u mnoha jiných to byla kombinace zájmu a okolností. Jak vzpomínáte na svá studia na Masarykově univerzitě?

Jako na jedno z nejšťastnějších období svého života. Text: Kamila Kvapilová Foto: Aleš Ležatka

26

ROČNÍK 2009/2010

STŘÍPKY Z MU

Věda a výzkum Neviditelnost už není jen snem fantastů Zneviditelnění člověka nebo nějakého předmětu přijde většině laiků jen jako motiv z každého druhého fantastického příběhu. Teoretický fyzik Tomáš Tyc z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity ale udělal další krok k tomu, aby se neviditelnost mohla brzy prakticky uskutečnit. Spolu s německým fyzikem Ulfem Leonhardtem rozvinul myšlenku založenou na principu, že se zneviditelňovaný předmět obalí jemnou mikroskopickou strukturou, která vede přicházející světlo tak, že na předmět nedopadne, ale obejde ho. „Můžeme si to představit jako vodu, která obteče nějakou překážku. Aby toto obtékání nebylo poznat, světlo se musí vrátit do směru, který mělo, než se k předmětu přiblížilo,“ vypráví Tyc. Když k tomu dojde, lidské oko takový předmět neuvidí. Tyc s Leonhardtem dosáhli toho, že jimi navržený princip funguje na rozdíl od těch předchozích i v přirozeném světle, a vyneslo jim to možnost publikovat závěry svého výzkumu v prestižním vědeckém časopise Science. Pořád ale ještě zbývá, aby nastoupili inženýři a sestrojili materiál, který bude mít požadované vlastnosti. Cesta k uskutečnění neviditelnosti je nicméně zase o další kousek kratší.

Průlomová metoda netextového vyhledávání Informací kolem nás stále přibývá, a proto jsou čím dál tím důležitější nástroje, které nám umožní se v nich orientovat – tedy co možná nejefektivněji najít to, co potřebujeme. Málokdo přitom ví, že většina současných internetových vyhledávačů pracuje jen s metodami založenými na psaných textech. Ne tak vyhledávač nazvaný MUFIN, který vyvinuli vědci z Fakulty informatiky Masarykovy univerzity a který získal prestižní cenu IBM Shared University Research. Pokud chcete s běžnými vyhledávači najít třeba obrázek Karlova mostu, nezbude vám než napsat do příslušného řádku „Karlův most“ a technologie vám vyhledá obrázky, ke kterým jejich autoři nezapomněli připojit text obsahující toto heslo. Porovná tedy vámi zadaný text se sekundárně přidaným textem. MUFIN (Multi-Feature Indexing Network) www.absolventi.muni.cz

je naproti tomu založený na porovnávání obsahu datových objektů přímo prostřednictvím jejich vlastností. Jednoduše si to lze představit tak, že pomocí obrázku Karlova mostu je MUFIN schopen vyhledat další obrázky, které se mu budou co nejvíc podobat, ať strukturou nebo barvami. Zásadní je také rychlost systému, který dokáže prohledat obsah více než padesáti milionů obrázků za méně než půl vteřiny. Na celé technologii je navíc unikátní, že může teoreticky pracovat s jakýmkoliv typem dat – třeba se zvukem nebo videem. MUFIN lze najít na webové adrese http://mufin.fi.muni.cz/imgsearch/.

Patenty Masarykovy univerzity Patenty mají v dnešní době pro univerzitu velký význam. Zejména v posledních letech se totiž ukazuje, že nejsou jen zdrojem získávání peněz nebo možností, jak bojovat na trhu o prestižní pozici. V budoucnu by se snad mohly stát i hodnotícím měřítkem pro firmy a vnější subjekty, které chtějí s univerzitami spolupracovat. Eva Janouškovcová z Centra pro transfer technologií Masarykovy univerzity předpokládá, že by se dokonce mohly časem stát kritériem pro přerozdělování prostředků na vědu a výzkum ze státního rozpočtu. Pořízení patentů, a zejména těch, které přesahují národní úroveň, je ale velmi nákladné. „Univerzita proto velmi pečlivě zvažuje strategie, které stávající patenty udržovat a na které dále vyhrazovat prostředky,“ uvádí Janouškovcová. Za posledních dvacet let bylo pod hlavičkou Masarykovy univerzity podáno pětadvacet patentových přihlášek a uděleno patnáct patentů – především v oborech chemie, biologie a fyzika. V poslední době to byl například patent nového způsobu regulace tvorby biomasy v rostlinách nebo patent metody li-

Začalo testování vakcíny proti rakovině ledvin Vědci na Masarykově univerzitě začali provádět klinické testy nové vakcíny proti zhoubnému nádoru ledvin. Pokud vše vyjde, nová léčba bude díky využití vlastních obranných buněk pacienta vůči jeho organismu šetrnější a účinnější než současné standardní metody. V průběhu následujících tří let by mělo projít testy patnáct až dvacet lidí s tímto zhoubným onemocněním. „Podařilo se nám vyvinout velmi účinnou vakcínu proti vysoce zhoubnému nádoru ledvin, který v pokročilé formě, kdy jsou již v organismu přítomna vzdálená ložiska neboli metastázy, vede k úmrtí do šesti až dvanácti měsíců,“ říká Jaroslav Michálek, vedoucí Univerzitního centra buněčné imunoterapie. Najít vhodnou léčbu je velmi aktuální, protože výskyt rakoviny ledvin se v České republice dlouhodobě zvyšuje. Ročně zde onemocní téměř osmnáct set mužů a tisíc žen – v počtu nádorů ledvin tak Česká republika drží světové prvenství.

kvidace bojového plynu yperit. Patentována byla také plazmová tužka, která na povrchu ošetřeného materiálu vytváří slabou neviditelnou nanovrstvu odpuzující vodu. A v neposlední řadě byl nedávno patentován také objev vlastností rostlinného alkaloidu makarpinu, který urychlí a zjednoduší vyšetření pacientů s nádorovými onemocněními. Text: David Povolný a redakce Foto: archiv muni.cz

27

STŘÍPKY Z MU

První česká polární stanice proniká do tajemství ekosystému Mít antarktickou stanici se jen tak nějakému státu nepodaří. Česká republika má to štěstí, že jednu takovou si pořídila Masarykova univerzita. Stanice nazvaná po světoznámém genetikovi Mendelovi vyrostla na antarktickém ostrově James Ross, úspěšně funguje už od roku 2006 a pravidelně ve svých útrobách hostí ty nejlepší experty, od rostlinných fyziologů až po klimatology.

28

Projekt výstavby stanice se začal rýsovat už v roce 1998 na Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kořeny myšlenky ale sahají hluboko do devadesátých let minulého století. A k čemu univerzita vlastně takovou stanici potřebuje a proč bádat zrovna na Antarktidě? Konkrétně ostrov James Ross, kde stanice stojí, představuje jednu z největších odledněných oáz v Antarktidě a také geologicky velmi mladou; proces odledňování zde tedy stále pokračuje a právě to je pro vědce velmi zajímavé. „Klíčové jsou pro nás zejména změny zemského povrchu, který se najednou ocitá v energeticky či hydricky úplně jiných podmínkách. Zaměřujeme se na to, jak celý tento systém odledněného území funguje, jaké procesy modelace povrchu tam probíhají a jak se mění klima,“ vysvětluje profesor Pavel Prošek, který stojí za celou myšlenkou antarktického výzkumu Masarykovy univerzity. Díky polární stanici mají vědci podmínky k bádání ideální, kvůli tvrdým klimatickým podmínkám ale nedostávají nic zadarmo. Občasné silnější větrné bouře jim často komplikují život a brzdí práci. To se ale stává každému, kdo se rozhodne vstupovat na místa, kam

ještě mnoho lidí nevkročilo – české výpravy mají jiná veselá specifika. „Naše expedice například nemá kuchaře, jídlo připravuje každý den dvoučlenná služba. To znamená, že přibližně jednou týdně tato povinnost vyjde na každého člena, a to včetně pečení chleba, protože nemíváme po celou dobu k dispozici balený chléb, který tvoří součást expedičních zásob,“ vypráví Miloš Barták, vedoucí zatím poslední expedice a biolog Masarykovy univerzity. Celý výzkum na ostrově James Ross by měl podle profesora Proška končit tím, že se vytvoří model antarktického odledněného systému. „V rámci takového modelu by pak mělo být možné měnit některé jeho parametry a pozorovat, jaké budou následné odezvy simulovaného prostředí. Polární ekosystémy jsou relativně jednoduché, takže se poměrně snadno studují, ale jsou také velmi citlivé na vnější změny, tudíž celý proces známého globálního oteplování je může dost poškodit,“ vysvětluje Prošek a dodává, že právě s takovým modelem by se mohlo podařit předejít zániku choulostivého antarktického ekosystému. Text: redakce Foto: archiv expedice PřF

ROČNÍK 2009/2010

STŘÍPKY Z MU

Mendelovo muzeum Muzeum, které je pojmenováno podle zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela, převzala univerzita v roce 2007. Sídlí v prostorách starobrněnského opatství, přímo v místech, kde tento vědec a mnich učinil své průlomové objevy v oblasti genetiky. U příležitosti 90. výročí založení univerzity, v lednu 2009, byla otevřena nová stálá expozice, která atraktivní formou představuje Mendela široké veřejnosti jako komplexní osobnost – vedle genetiky se totiž věnoval také šlechtitelství, chovu včel či meteorologii. Výstava je navržena podle nejnovějších trendů

www.absolventi.muni.cz

v muzejnictví a klade důraz na zapojení všech návštěvníkových smyslů. Muzeum ale neprezentuje jen Mendelovu osobnost, pořádá také pravidelně výstavy pro nejširší veřejnost a stalo se místem setkávání vědecké komunity. Hostí i cyklus vědeckých přednášek Mendel Lectures, který představuje významné vědecké osobnosti z oblasti genetiky a na němž se sešlo již několik nositelů Nobelovy ceny. Text: Petra Nováková Foto: David Povolný, Petr Preclík

www.mendelmuseum.muni.cz

29

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Vždy jsem se snažila dělat hudbu, která něco říká Není to tak dlouho, co byl cimbál považován za mužský nástroj. Dnes je největší českou cimbálovou hvězdou žena. Zuzana Lapčíková hraje na cimbál už od svých dvanácti let a oblibu publika i kritiky si získala především tím, že do folklórní hudby vnáší prvky dalších žánrů. Na kontě má řadu autorských desek a na desítkách se podílela. Své vzdělání získala na konzervatoři, ale aby toho nebylo málo, přidala k tomu ještě etnologii a muzikologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Dnes žije v Topolné u Uherského Hradiště, kde spolu se svým manželem založila hudební školu. Studiem jste strávila poměrně velkou řádku let a tím nemyslím, že byste si ho natahovala. Jen jste studovala hodně věcí. To vás tolik bavilo?

Snažila jsem se prodloužit si mládí úplně nejvíc, jak to šlo, a přišla jsem na to, že studium je dobrá metoda. Ne ale že bych byla úplně nezodpovědná. Když jsem se dopracovala k promoci, pan děkan ve svém projevu říkal, že teď už konečně končí bezstarostné období a začíná reálný život, jenže mně v té aule už spaly dvě děti (směje se). Proč jste se po konzervatoři vydala na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity? Chtěla jste víc teoretického vzdělání?

Od třetího ročníku na konzervatoři jsem hrála v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů a asi jsem se ještě necítila úplně zralá pro ten reálný život a chtěla ještě studovat a cestovat. Ze zájmu jsem se přihlásila na Masarykovu univerzitu. Bylo to takové roztomilé, protože jsem se přihlásila spíš s tím, že to zkusím bez nějaké cílené přípravy, a skončila jsem na jednom oboru první a na druhém třetí. Vděčím za

30

to určitě tomu, že jsem za sebou už vlastně měla dvě maturity a taky nějakou praxi. Jak přemýšlíte o hudbě? Dá se to nějak popsat?

Já především o muzice sním a až potom přichází ta reálná věc, u které pak zkoumám, co pro mě znamená. To mám od mládí až dodnes a kolikrát jsem sama velmi překvapená, že nejsem schopná posoudit, jestli je něco dobrý nápad. Souvisí s tím i historka z mého dětství, kdy jsem byla přistižena, že jsem si coby předškolní dítě, které neumí psát písmenka, vytvořila vlastní notový zápis. Už tehdy jsem věděla, že se píší nějaké kuličky, nevěděla jsem ale, co přesně představují, i když jsem pochopila, že je to nějaká grafická značka pro noty. Vytvořila jsem takhle ve vlastním systému několik nápěvů, které právě nedávno objevil můj kmotr. Docela jsem se u toho pobavila. Jak skládáte hudbu? Máte na to třeba vyhrazený nějaký čas?

Čas já nemám vůbec na nic, a už vůbec ho nemám vyhrazený (směje se). Kdybych měla své

hudební aktivity – tedy hráčské, pěvecké, pedagogické nebo autorské – nějak oddělovat, tak bych se z toho musela zjevit. Mám taky docela početnou rodinu, takže můj čas během dne je velice naplněný. Jako inspirace mi proto slouží absolutně všechno, od atmosféry různých situací, emocí a nálad přes mimohudební zvuky až po různé texty. Nedokážu ale ten tvůrčí proces přesně popsat. Určitě to ovšem není tak, že bych si sedla a čekala na nápad. Nedávno jste dokomponovala oratorium Orbis pictus složené na text J. A. Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských. Jak probíhala práce na tomto díle?

Nejtěžší bylo najít způsob, jak uchopit nestrofický filozofický text, a objevit klíč, jak ho hudebně vyjádřit. Já měla to štěstí, že když jsem se Komenského texty probírala, četla a studovala je, postupně v mé hlavě muziku nesly už samy o sobě. Prostě jsem to slyšela a věděla dost přesně, jaké nástroje budou co hrát, kde bude sbor, kde sólo a tak dále. Velice milým průvodcem po díle Jana Ámose mi byl profesor Pavel Floss, kterého jsem po dobu více než roku a půl navštěvovala na jeho chalupě v Březové na moravskoslovenském pomezí. Byla to určitě dost náročná práce. Dala jste si po tom nějakou pauzu?

Já si žádnou pauzu nedávám (směje se). Slezla jsem na Smetanově Litomyšli z premiérového pódia a jela hned do Prahy, kde mě ostříhali téměř dohola kvůli natáčení filmu. Tím se vysvětluje, proč jste mě nezastihli s dlouhými vlasy. Ale samozřejmě jsem si užila i nějakou tu dovolenou, protože už jsem to dětem slíbila – předtím jsem pořád jenom skládala. ROČNÍK 2009/2010

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Vy hrajete na cimbál v hudebních sestavách, které nejsou úplně obvyklé. Jak na to lidé reagují? Není publikum konzervativní, co se týče sestavy cimbálovky?

Dnes už není sestava tak svázaná, ale je pravda, že dřív to bývalo opravdu hodně drsné. Není pro to ale žádný důvod. To tradiční obsazení, tedy cimbál obklopený lesem smyčců plus nějaký dechový nástroj, obvykle klarinet, je sice hodně zažité, ale ve skutečnosti je poměrně

mladé. Je to záležitost nejdřív třicátých let minulého století a většinou až z období po druhé světové válce, zvlášť tedy na Slovácku. Cimbál pochází z východu. V jiných zemích je sestava cimbálovky jiná?

Maďaři často hrají s dalšími nástroji – s řadou dechových, se saxofony, trubkami a různými druhy fléten, s kytarami a dalšími. A ti o tom musí něco vědět. Cimbál totiž opravdu pochází z východu, z Orientu. Přímým předchůdcem našeho středoevropského typu je santur, který pochází z Indie či Persie. Tím, že hraju na cimbál, představuju hmatatelný doklad toho, že východní Morava je pod vlivem východní hudby. Cimbál na Moravě zažívá opravdový boom a rozšíření tohoto nástroje je čistě regionální záležitost – v Čechách se na cimbál prakticky nehraje. No a mě instrumentální ozvláštňování cimbálovky baví. Už se toho asi nevzdám. Je ale fakt, že realizovat takové velké sestavy, jaké hrají v Maďarsku, si tolik netroufám. Víc mi vyhovuje, když je nás do pěti. Jak jste začala na cimbál hrát?

Hrála jsem na různé nástroje, od flétny, přes kytaru, až jsem postupně přešla na klavír. Hrozně jsem po něm toužila a už tehdy jsem měla docela výdrž, takže jsem sama ve svých sedmi letech dokázala hrát celé odpoledne. Když mi bylo asi dvanáct let, přišla do školy, kde jsem se učila, vynikající klavíristka Jindřiška Forstová a já se náhodou dozvěděla, že umí hrát na cimbál. Ve škole jsme měli jeden starý, zaprášený, na který nikdo nehrál, a tak jsem chodila a žadonila, aby mě na něj naučila hrát. Byla jsem po strašně dlouhé době její první žák. Takže je to skutečná souhra okolností. Navíc moje maminka hodně www.absolventi.muni.cz

váhala, protože v té době na cimbál holky vůbec nehrály – byla to dost mužská věc. Je ve srovnání s klavírem technicky náročné zvládnout hru na cimbál?

Je to technicky náročné do té míry, že na cimbálu je těžká orientace. Musíte se zorientovat v ploše, která jako by neměla žádný systém. Ti, co ten nástroj vymysleli, se totiž pokusili dostat do něj obrovský rozsah a ve prospěch toho

opustili jakýkoliv řád. Na klavíru se orientujete v jedné linii pomocí klaviatury. Výhodou klavíristy je taky, že má všech deset prstů, ale cimbalista jen dvě paličky. Všechno to, co může klavírista zahrát jako souznějící akord třeba deseti tónů, my musíme zvládnout poměrně náročnou technikou. Umělci jako vy často kvůli práci žijí spíše ve velkých městech. Proč jste si zvolila vesnici u Uherského Hradiště?

V určité době jsem zkusila působit asi měsíc ve státním souboru, kde jsem byla schopná za den odehrát tři i čtyři akce a dokonce vydělat dost peněz, ale zjistila jsem, že mi prostě něco chybí. Ačkoliv bych se dokázala snáz realizovat v Praze, tak jsem prostě přišla na to, že takový způsob života pro mě není. Pro mě je důležité cítit vazbu na kořeny. Postupně jsem poznala, že můžu relaxovat a nasávat vnitřní energii jen tady na Slovácku. Spolu se svým manželem a manželi Hrubými jste v Uherském Hradišti založila základní uměleckou školu. Co vás k tomu vedlo?

Založili jsme školu s takovým ambiciózním záměrem, aby tady v rámci gymnázia vznikla umělecká třída. Jsme totiž přesvědčeni, že tento region má velký hudební potenciál. Sama jsem už dřív vyučovala a spoustu svých žáků, kteří studovali na středních školách, připravovala na přijímačky na humanitní obory, tak jsem si říkala, že v rámci gymnázia by to nebylo špatné. Rozhodli jsme se proto začít od základní umělecké školy, která by pro tuto uměleckou větev na gymnáziu vytvořila zázemí. Tedy jednak, abychom vychovali případné žáky, a také

abychom vytvořili místo, kde se budou kantoři moci přijatelným způsobem živit, aby nemuseli shánět obživu po různých nejistotách. Máte za sebou několik úspěšných autorských desek a na řadě dalších jste spolupracovala. Je o vaši hudbu velký zájem?

Já jsem nikdy nešla do desky s tím, že bych chtěla natočit něco komerčně nebo kriticky úspěšného. Když už jsem desku natáčela, tak

Já především o muzice sním a až potom přichází ta reálná věc…

jsem měla záměr se k něčemu vyjádřit. Nikdy jsem si nesedla ke skládání s tím, že vím, jak to udělat tak, aby se hudba líbila a byla vysílatelná v rádiích. Vždy jsem se snažila dělat hudbu, která něco říká. Nebojíte se, že vám dojde inspirace?

Toho by se mohl muzikant bát v každé minutě, protože nápad zkrátka přijde nebo nepřijde, ale já takovým způsobem nepřemýšlím. Mě muzika prostě těší. Navíc tím, že jsem někam dospěla, můžu své poznání zase předávat dál. Neuvažuju tedy zatím nad tím, jestli se to někdy vyčerpá. Rozhodně taky nemám pocit, že bych už složila něco, co by měl být ten pomyslný vrchol, po kterém to už půjde jenom dolů. Text: David Povolný Foto: Petr Preclík

31

STŘÍPKY Z MU

Studentský život Studium na vysoké škole bez dalších aktivit je dnes takřka zapovězené. Studenti se sdružují do nejrůznějších spolků, hnutí, organizací. Některé jsou tu už desítky let, jiné sotva vznikly. S některými jste možná ušli kus cesty během svého studia i vy. A jak to vypadá se studentskými spolky dnes? AIESEC. Možná jste v roce 1991 byli u zrození brněnské pobočky této největší studentské organizace na světě. V současné době v něm působí zhruba 50 brněnských studentů. Hlavní náplní AIESEC je zprostředkovávání odborných stáží v českých firmách a vysílání studentů na zahraniční praxi. Organizace vznikla po druhé světové válce, aby napomohla porozumění mezi národy světa právě skrze výměnné studentské stáže. Momentálně působí v 92 zemích světa a má přibližně 20 tisíc členů. Biomania. Nově vzniklé hnutí studentů Přírodovědecké fakulty odkazuje na šílenství, které se dnes roztáčí kolem všeho, co je takzvaně „bio”. Moderní jsou tedy podle studentů i BIOlogové, BIOchemici nebo BIOinformatici. Kromě pořádání kulturních akcí se hnutí zaměřuje i na problematiku týkající se přírody. Debatní klub studentů FSS MU. U zrodu bylo několik cvičných debat a kurz debatování na katedře politologie. V roce 2005 pak vzniklo občanské sdružení. Stejně jako většina podobných vysokoškolských klubů se i klub Fakulty sociálních studií věnuje debatování v tzv. britském parlamentním formátu, který si bere za vzor pravidla schůzí britské Dolní sněmovny. Debatéři si mohou vylepšovat své řečnické schopnosti na různých soutěžích či přímo sériích turnajů a probojovat se až na Mistrovství Evropy v debatování. English Students´ Club. Tento klub při Filozofické fakultě má široké spektrum aktivit, které souvisejí s anglofonní kulturou. Vydává vlastní mini-časopis, pořádá kulturní akce, zaštiťuje akademické aktivity studentů. Akcí se účastní nejen studenti katedry anglistiky a amerikanistiky, ale i další příznivci anglofonní kultury. Evropská asociace studentů práva (ELSA) Brno. Sdružení studentů práv bylo založené v roce 1981 ve Vídni jako mezinárodní nepolitická a nezisková organizace studentů práv a mladých právníků. Je považována za největší studentskou organizaci tohoto typu na světě. Umožňuje studentům navázat cenné

32

kontakty a získat nadstandardní znalosti a dovednosti v oblasti práva i v dalších příbuzných oborech. Gender centrum FSS MU. Cílem centra je sledovat gender problematiku a aktivity nejen v prostředí univerzity, ale také poskytovat o nich informace veřejnosti. Centrum organizuje již řadu let přednáškově-diskusní cyklus Gender kulatý stůl a sérii promítání dokumentárních i hraných filmů spojených s diskusí nad genderovými aspekty zhlédnutých děl. International Student Club Brno. Klub zvaný ISC Brno byl zřízen Centrem zahraničních studií MU v létě 2003. Od srpna 2004 je členem celoevropské sítě mezinárodních studentských klubů Erasmus Student Network, které pomáhají zahraničním studentům v místě jejich dočasného studia. Nadační fond studentů FF a FSS. Tento projekt vznikl transformací Nadace studentů FF MU, jejíž historie sahá až do doby společenských změn po listopadu 1989. Fond pořádá řadu setkání a diskuzí, zahraniční výměnné pobyty, divadelní festival či plesy obou fakult. Přesahy. Toto občanské sdružení vzniklo v roce 1999. Jeho náplní jsou studentské projekty, kterým se snaží poskytnout podporu, možnost vyzkoušení si „věcí naučených ve škole“ v praxi, organizace kulturních akcí. Spolek mediků. Úvahy o založení tohoto spolku pocházejí již z roku 1889, kdy se valná hromada Spolku českých mediků (založen r. 1863 v Praze) usnesla na zřízení sekce pro budoucí českou univerzitu v Brně. Novodobá činnost je datována od roku 1989. Spolek pořádá plesy, nepravidelné charitativní akce (Medici Malým Marodům) či organizuje soutěž vysokoškoláků ve vědecké odborné činnosti. Spolek přírodovědců. Spolek pořádá nejrůznější přednáškové cykly i kulturně-společenské akce (plesy, koncerty, besedy, happeningy, výlety, charitativní sbírky).

Studentský ples organizovaný sdružením Přesahy

Biomania

Medvídková nemocnice: Medici ukazují dětem z brněnských školek a škol v Nemocnici zvířátek, jak se chránit před úrazy a jak ošetřit drobná poranění.

Text: Pavla Ondrušková Foto: archiv muni.cz

ROČNÍK 2009/2010

STŘÍPKY Z MU

Osobnosti v Kabinetu Havel odhalovaly, jací jsou dnešní Češi

Dokumentaristka Olga Sommerová

Jak se za dvacet let od listopadu 1989 Češi změnili a jakým směrem se ve svém vývoji ubírají? Především na tyto dvě otázky se v průběhu letošního roku pokoušely odpovědět osobnosti české vědy, kultury i politiky. Dělo se tak v rámci akce s názvem Kabinet Havel, kterou spolupořádala Masarykova univerzita. Vždy jednou v měsíci se v salonku v brněnském Divadle Husa na provázku vybraní lidé sešli, aby diskutovali o tématech jako například česká podnikavost, česká žena či český jazyk a média. Nápad na netradiční oslavu dvacátého výročí listopadových událostí se zrodil mezi studenty Masarykovy univerzity, které inspirovaly dobové materiály z roku 1989. „Studenti tradičně pořádají lampiónový průvod a mě oslovil Honza Skalík z Fakulty sociálních studií, abychom letos naše aktivity rozšířili,“ vzpomněl jeden z organizátorů Kabinetu Havel, Tomáš Mozga. „Napadlo mě, že lepší než se otáčet za minulostí by bylo zaměřit se na současnost a budoucnost našeho národa – jaký vůbec je a kam směřuje,“ popsal Mozga hlavní myšlenku projektu, díky kterému se v brněnském divadle objevil třeba Václav Havel, Otakar Motejl, Olga Sommerová či Helena Illnerová. Podobné myšlenky ve stejné době zaměstnávaly i členy a vedení Divadla Husa na provázku. „S Vladimírem Morávkem (režisérem divadla, pozn. red.) jsme uvažovali, že bychom chtěli navázat na náš Kabinet F. M. Dostojevského, kam byly zvány různé osobnosti debatující o Bohu nebo víře. A do toho nám přišel e-mail od Tomáše Mozgy,“ vylíčila náhodu dramaturgyně divadla Barbara Vrbová. www.absolventi.muni.cz

Designér Maxim Velčovský

Chtěli jsme výměny názorů, ne jen přikyvování A i díky této náhodě se zrodil cyklus diskusí, který organizátoři koncipovali vždy jako debatu moderátora a třech hostů. Na židli moderátora se postupně vystřídali redaktorka Lidových novin Renata Kalenská, vedoucí kulturní rubriky časopisu Týden Jiří Peňás, Barbara Vrbová a Tomáš Mozga. I když ne vždy se podařilo, že se sešli všichni tři hosté, bylo pokaždé nad čím se zamýšlet. „Usilovali jsme o to, aby trojice byly co nejrůznorodější zkušenostmi nebo věkem. Aby si ti lidé vyměňovali své názory a vyhecovali se k něčemu novému, ne aby si jen vzájemně přizvukovali,“ podotknul Mozga. V Kabinetu Havel tak na sebe narazily názory feministky Olgy Sommerové a Ludvíka Vaculíka, jenž tvrdil, že neví, co to feminismus je. Když se mluvilo o české podnikavosti, reprezentovali podnikatele nakladatel Martin Reiner a pivovarník Stanislav Bernard, spolu s nimiž zasedl ke stolu makroekonom Tomáš Sedláček. Myšlenky, které v divadle padly, však nezůstaly jen za jeho dveřmi. Každou debatu rozebírali studenti Masarykovy univerzity na stránkách Lidových novin. Webové stránky časopisu Respekt pak k daným tématům přinášely on-line rozhovory s dalšími osobnostmi. Projekt Kabinet Havel se prosadil i na internetové stránky idnes.cz, kde vycházely eseje, z nichž má vzejít vize, jaké hodnoty by měli Češi upřednostňovat v budoucnu. A aby toho nebylo málo, chystá se i vydání speciální publikace, která dění kolem celého projektu zkompletuje.

Ekonom Tomáš Sedláček

Co také zaznělo v Kabinetu Havel Dokumentaristka Olga Sommerová o českých ženách: „Žena potřebuje muže. Ale ne, aby v domácnosti pomáhal. V tomto smyslu nesnáším slovo pomáhat. To, že muž pomáhá v domácnosti, je nesmysl. Ta domácnost je jeho a on tam nemá co pomáhat, on tam má dělat.“ Teatrolog a divadelní kritik Vladimír Just o médiích: „Když jedu metrem a vidím člověka začteného do bulváru, tak nechápu, proč to čte. Přeběhnu titulek a vím, o čem se píše v celém článku. Víc tam toho není. Lidé se musí naučit nepoužívat jen první signální soustavu, na niž všechna ta krev, skandály a ňadra působí.“ Ekonom Tomáš Sedláček o českém hospodářství: „Naše situace se dá připodobnit k biblickému příběhu o Josefovi a sedmi bohatých a chudých letech. My jsme v těch bohatých letech rostli, ale přesto nám to nestačilo a ještě jsme to bohatství prožrali.“ Designér Maxim Velčovský o českých umělcích: „Neumíme sami sebe propagovat. Strašně se bojíme přiznat, že popkultura může být kvalitní, pro Čechy je to pořád něco pejorativního. Umělci se bojí slova komerce, přitom když malíř nebo výtvarník dělá výstavu, tak přece očekává, že se jeho obrazy můžou prodat.“

Text: Martina Fojtů • Foto: David Povolný

33

STŘÍPKY Z MU

Brno staví pro vědu i pro krásu

Tušíte, co se nyní děje ve městě vašich studií? Některé ulice byste poznali snadno, ovšem mnohá místa se proměnila k nepoznání. Náměstí Svobody se převléklo do moderního, Husova ulice se dočkala rekonstrukce, pod městem se kopou Dobrovského tunely. Pokud byste se nyní chtěli projet lodí po Brněnské přehradě a zavzpomínat na studentská léta, budete si muset počkat. Je totiž vypuštěná. Proto doporučujeme spíše procházku po čtvrti budoucnosti a vědy – Bohunicích. A až budete plni zážitků z proměn města vašeho studia, můžete příjemně posedět například v obnovené prvorepublikové kavárně. Brněnskou přehradu byste nyní pravděpodobně nepoznali. Proměnila se totiž v malý rybník. Hladina vody je teď nejníže za posledních 70 let. Na odhalených březích byste kromě rychle rostoucí zeleně našli i kotvy, ploutve, spadené stromy či dokonce zbytky kdysi zatopených Kníniček. Přehrada byla vypuštěna kvůli sinicím, které se v posledních letech přemnožily natolik, že koupání už nebylo možné. Vápnění břehů a další ozdravné procedury by mohly skončit již příští rok. Pak bude přehrada znova napuštěna. Brno se může pochlubit mezinárodním soutěžním festivalem ohňostrojů. Již dvanáctkrát vybuchovaly nad Brněnskou přehradou či nad hradem Špilberk světelné kreace. Festival ohňostrojů, známý jako Ignis Brunensis, láká tím, že světelná show je vytvořena na konkrétní hudbu, kterou si diváci naladí v rádiu. Umění ohňostrůjců tak mohou sledovat přímo u přehrady nebo intimněji kdekoli na louce kolem ní. Každý rok zhlédnou světelnou show statisíce lidí. Šalina. Jinak se brněnské tramvaji v jihomoravské metropoli neřekne ani dnes. Právě

34

tento dopravní prostředek, ale i další, které křižují Brno, slaví. Letos totiž uplynulo 140 let od založení městské hromadné dopravy v Brně. Cestující tak měli možnost nejen projet se nejrůznějšími historickými vozy, ale také se projít během dne otevřených dveří v areálech vozoven tramvají, trolejbusů nebo dokonce lodní dopravy. Do nového se v roce 2001 přestěhovala Moravská zemská knihovna a ještě v témže roce získalo její nové sídlo ocenění Stavba roku. Prosklená čelní strana budovy večer září do ulice Kounicova. Se svými čtyřmi miliony dokumentů je druhou největší knihovnou v České republice. Změnilo se i největší brněnské náměstí. Rekonstrukce z roku 2006 přinesla náměstí Svobody nejen novou dlažbu, ale i novou kašnu, kolem které jsou v kruzích vyryty verše

básníka Jana Skácela. Voda v kašně může bublat, přetékat nebo vystřikovat do výšky. Náměstí zútulnily i lavičky, stojany na kola či květiny. V budoucnu se tu objeví také netradiční sedmimetrové hodiny, které nebudou odbíjet, ale rachotit. Ty ozvláštní prostor před kontroverzním moderním zeleným domem Omega. Pokud jste po roce 2000 ještě nebyli v brněnských Bohunicích, kde sídlí fakultní nemocnice, jen stěží byste tuto městskou část poznali. Kromě kampusu Masarykovy univerzity, který je zde budován od roku 2004, tady vyrostla budova Moravského zemského archivu nebo multifunkční středisko s obchody a administrativními budovami. Právě sem by měl směřovat i projekt Středoevropského technologického institutu CEITEC. Jeho cílem je vytvořit kvalitní podmínky a zázemí pro rozvoj výzkumu biotechnologií, biomedicíny, pokročilých materiálů a technologií. Zajímavé změny a návraty se odehrály i na poli brněnské kultury. První podnik, který hrál v Brně jazz, znovu ožil. Na Flédě z roku 1911 hudba v 70. a 80. letech umlkla, ovšem po roce 2000 se z ní opět stal hudební stánek, kde se pořádají i filmové přehlídky či divadelní představení. Obnovení se dočkaly i zapomenuté kavárny. Místo galanterie se do domu Výběr na rohu Jakubského náměstí a Běhounské ulice loni vrátila prvorepubliková kavárna Savoy. Oprava čeká i meziválečnou funkcionalistickou kavárnu Era, která stojí nedaleko vily Tugendhat. Zato s takřka původní tváří vítá stále své hosty už více než 70 let Zemanova kavárna. Text: Pavla Ondrušková Foto: Pavla Ondrušková, Gabriel Dvořák

ROČNÍK 2009/2010

STŘÍPKY Z MU

Teiresiás Jméno bájného slepého věštce, který radil i králi Oidipovi, tvoří zkrácený název Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky. Od roku 2000 zajišťuje toto pracoviště praktický servis studentům se zdravotním postižením. V akademickém roce 2008/2009 pomáhalo středisko bezmála třem stovkám studentů se zrakovým, sluchovým, pohybovým nebo jiným postižením a jejich učitelům. Handicapované studenty provází od přijímacích zkoušek až k promoci. Přijímací zkoušky na Masarykovu univerzitu skládají studenti v bezbariérovém prostředí Střediska Teiresiás a probíhají jedním z mnoha alternativních postupů: elektronická verze testu může být přizpůsobena práci s digitální lupou, může mít hlasový výstup nebo se může promítat na hmatový displej či jej student může skládat pomocí speciálního typu klávesnice či myši. Zadání lze také vytisknout v bodovém písmu nebo

tlumočit do českého znakového jazyka. Nikdy ale nedochází k obsahové modifikaci testů, pouze se adekvátně nastavuje časový limit. Teiresiás vydává elektronické, hmatové a hybridní publikace, které pak ukládá ve vlastní knihovně, jejíž katalog je součástí souborného katalogu Masarykovy univerzity. Materiály vydávané přímo univerzitou jsou do této knihovny povinně ukládány v elektronické kopii. Zdravotně postižení studenti mohou využívat vlastní studovny s nepřetržitým provozem. Na univerzitě funguje také tlumočnický dispečink. Se čtyřmi interními tlumočníky a desítkou externích tlumočníků a zapisovatelů je jednou z největších institucí tohoto druhu v České republice. Pro nácvik bezbariérových tras a prostorovou orientaci zrakově postižených či pro řešení komunikačních problémů při ubytování či stravování existuje dispečink osobní asistence.

Univerzita předem nevymezuje, na který obor si může postižený uchazeč podat přihlášku, někteří ze sto padesáti řádných studentů se specifickými nároky studují i více oborů, proto se v součtu jedná o stovky předmětů a tisíce publikací a komunikačních situací. Nejvyšší počet handicapovaných studentů – téměř dvě procenta – studuje některý z oborů Fakulty informatiky. Na Masarykově univerzitě v současné době studuje většina české vysokoškolské populace s postižením a počet studentů se smyslovým postižením výrazně převyšuje evropský statistický průměr. Zajištění studijních podmínek pro většinu handicapovaných v České republice, kteří mají předpoklady pro studium na vysoké škole, s sebou přináší zvýšené náklady. Středisko získává peníze na úhradu nákladů spojených s adaptací studia pro osoby s postižením převážně z jednoletých rozvojových programů a dvouletých nebo tříletých evropských projektů. Cílem do budoucna je dosáhnout toho, aby na studium s postižením bylo nahlíženo jako na standardní formu studia, kterou není třeba neustále představovat formou rozvojových projektů. V září 2009 získala univerzita cenu za nejvstřícnější přístup ke studentům se zdravotním postižením v soutěži Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Soutěž nazvaná Škola bez bariér 2009 se konala v rámci osvětové kampaně Kroky k integraci a Masarykova univerzita se v ní umístila jako nejlepší. Text: redakce • Foto: archiv Teiresiás

MASARYKOVA UNIVERZITA

C Í S I T 5 2 HLEDÁ 1 Ů T N E V L O

řestáváte býyt! p e n ia d u t s erzit absolvováním součástí univ

ABS

Ä aktuality z vaší univerzity Ä přihlášení do Absolventské sítě Ä zpravodaj Absolvent Ä fotogalerie z akcí Ä kniha vzkazů www.absolventi.muni.cz

www.absolventi.muni.cz prostor pro absolventy MU

35

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Ve škole nám nikdo nic neodpustil Jak na svoje působení na vysoké škole vzpomínáte? AUGUSTA: Velice rádi, byly to krásné roky. I když

jsme se museli smířit s tím, že ti, co s námi začali v ročníku, už byli dávno doktoři a my teprve pracovali na závěrečných zkouškách. HOLÍK: Byli jsme věční studenti. Hráli jsme hokej, cestovali po světě, já jsem dokonce působil mimo republiku. Jednou už jsem byl i rozhodnutý, že to vzdám, ale Pepa mě u školy udržel. Pořád mi říkal, že ji musíme dodělat. Takže jste se vzájemně podporovali? HOLÍK: Přesně tak, ale určitě jsme odpromovali i díky tomu, že na univerzitě působili ohromně sympatičtí profesoři. Ne že bychom měli nějaké výhody, to oni nás párkrát od zkoušek vyhodili, ale celkově tam vládla výborná atmosféra. AUGUSTA: Třeba soustředění jsme museli absolvovat všechna. Nikdo nám je neodpustil. Museli jsme dělat i zkoušky z krasobruslení… HOLÍK: …a zajet volnou jízdu (směje se). AUGUSTA: Dodnes si pamatuju, ze které hrany se který skok skáče.

Nevadilo trenérům, že studujete a nevěnujete se jen hokeji?

Josef Augusta dobyl coby trenér české hokejové reprezentace v letech 1999 až 2001 třikrát po sobě titul mistrů světa. Jeho velký kamarád Jiří Holík zase dodnes drží rekord v počtu reprezentačních startů a vyhrál světový šampionát třikrát jako hráč. Oba spolu nastupovali a hráli za historicky nejúspěšnější český hokejový celek Duklu Jihlava v době její největší slávy i za národní tým. Ale muže, kteří se řadí mezi hokejové legendy, nespojuje jen sport. Na Masarykově univerzitě oba vystudovali učitelství zeměpisu a tělesné výchovy. „I když nebýt Pepy, tak jsem školu možná nedokončil,“ přiznává Jiří Holík. 36

HOLÍK: Že by byli nadšení, to se říct nedá, ale v Jihlavě nás podporovali. AUGUSTA: Mladí kluci tomu ani nebudou věřit, ale my jsme měli rodinu, každý dvě děti, stavěli jsme domy, hráli hokej za Duklu, za národní mužstvo a navíc studovali vysokou školu. A zvládli jsme to.

Přesto, setkávali jste coby vrcholoví sportovci se závistí? HOLÍK: Ta byla stejná jako dnes. Pořád jsme

odpovídali na otázky typu: Co děláte přes den, když trénujete ráno? Přitom lidé si běžně vydělali tři nebo čtyři tisíce a my asi sedm, takže nešlo o tak velké rozdíly jako dnes. ROČNÍK 2009/2010

SETKÁNÍ S OSOBNOSTÍ

Nemrzí vás, že jste nezažili dnešní hráčské platy? HOLÍK: Ne, každá doba má svoje. AUGUSTA: Téměř celou kariéru jsem strávil

v Jihlavě, vytvořila se tam skvělá parta a já si to parádně užil. V kritickém roce 1968 jsme byli zrovna v cizině. Jasně nám naznačili, že kdo tam chce zůstat, tomu dají pas a nemusí se vracet. Ale náš autobus se jediný vrátil plný. Jak jste se cítili, když jste vyjížděli do zahraničí? AUGUSTA: My jsme sice s Duklou projeli celou

Skandinávii, Německo nebo Itálii, ale když jsme poprvé přijeli na Kanadský pohár, octli jsme se v úplně jiném světě. Třeba jen to, že jsme po zápase naházeli výstroj na zem, oni nám ji vyprali a na druhý den bylo všechno pověšené v kabině čisté, byl pro nás zážitek. Nebo když jsme letěli z Montrealu do Toronta jenom na večeři. Nebrala se díky tomu, že jste se podívali do zahraničí, reprezentace prestižněji než dnes? HOLÍK: Pro nás tehdy reprezentace představovala nejvyšší metu, hokejista nemohl dokázat víc. Dnes bychom to možná brali jinak, proto bych dnešním hráčům nic nevyčítal.

A vy, pane Augusto, vzpomínáte ještě na tři vítězné světové šampionáty, na nichž jste trénoval reprezentaci?

Jiří Holík (*9. 7. 1944)

AUGUSTA: Moc to už neprožívám. Měli jsme

sportovní štěstí, které je v současném systému vrcholných turnajů, kde rozhoduje čtvrtfinále, moc důležité. A k tomu se přidala výborná generace hráčů. Všichni si mysleli, že je tehdy mohl trénovat každý, ale ono to zase tak jednoduché nebylo. Reprezentaci se teď nedaří tak jako v době, kdy jste ji vedl. Nemůže za to i způsob nominace, kdy na turnaje Euro hockey tour jezdí hráči z Evropy, ale na šampionát hokejisté z NHL, takže tým se nemá kdy sehrát? AUGUSTA: To je problém. My jsme brávali ma-

ximálně šest hráčů z NHL, ale základní kádr asi patnácti hráčů tvořili hokejisté z Evropy. Ten základ teď nedokážeme vytvořit. I proto, že Československo mívalo neuvěřitelně vypracovanou tréninkovou metodiku, všichni hráči jako Robert Reichel, Martin Ručínský nebo David Výborný a další na tom vyrostli, jenže pak se celý systém přípravy mladých sportovců zbořil. Napadá vás, co by mohlo reprezentaci zase pomoct k lepším výsledkům?

Hokejová legenda, český rekordman v počtu reprezentačních startů byl v roce 1999 uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace. Za svoji bohatou kariéru totiž získal s Duklou Jihlava sedm ligových titulů, má třináct medailí z mistrovství světa, z toho tři zlaté a po dvou stříbrných a bronzových z olympijských her.

Josef Augusta (*24. 11. 1946) Bývalý výborný hokejista a dnes především trenér se stal s Duklou Jihlava devítinásobným mistrem republiky – osmkrát jako hráč, jednou coby trenér. Zahrál si na zimních olympijských hrách v Innsbrucku v roce 1976, kde pomohl vybojovat stříbrné medaile. Jako trenér vedl českou hokejovou reprezentaci na vítězných mistrovstvích světa v roce 1999, 2000 a 2001.

HOLÍK: Žádný lepší systém, než byla bývalá

Lidé dnes mají ve sportu i v pracovním životě neuvěřitelné možnosti. Proto se dříve noví hokejisté vychovávali snáz. Pro hokejové fanoušky, kteří vás neviděli oba na vlastní oči hrát, je Jiří Holík především hokejová legenda a Josef Augusta trenér, jenž vedl reprezentaci na třech vítězných světových šampionátech. Pane Holíku, proč jste se také nedal na trenéřinu? HOLÍK: Už jsem měl hokejového života dost. Pro někoho vypadá atraktivně, ale on je strašně jednotvárný. Pořád jen trénink, zápas a cestování. Už mě to unavovalo. Působil jsem ve školství, práce ve sportovních třídách mě bavila. Nejsem zase takový fanatik sportu jako Pepa, i když jsem se na pár let k jihlavskému hokeji vrátil a pracoval tam coby jednatel. AUGUSTA: A já na něj prozradím jednu věc. On byl jediný jednatel v Dukle Jihlava, který když klub předával, tak ho předával v plusu. HOLÍK: Jenže to také nebyly moc šťastné roky. Věděl jsem, že souboj s bohatšími kluby nemůžeme vyhrát. Navrhoval jsem, že bychom měli zavést platové stropy a všichni se na mě jen pohoršeně dívali. A musím se jen smát tomu, jak se o tomtéž dnes všichni baví. V současnosti chybí peníze všem, ale platy už se budou snižovat těžko, protože si na ně hráči zvykli.

www.absolventi.muni.cz

střediska mládeže, nevymyslíme. Navíc lidé dnes mají ve sportu i v pracovním životě neuvěřitelné možnosti. Proto se dříve noví hokejisté vychovávali snáz. Bude chvilku trvat, než přijdou noví, opravdu dobří hráči. V NHL jich sice nastupuje hodně, ale až se vrátí do extraligy, tak nikdo ani nepozná, že působili za oceánem. Může něco přinést původně kanadsko-americký systém farem, který se teď rozmáhá, kdy extraligové kluby spolupracují s celky z první ligy a berou si odsud hráče? HOLÍK: Podle mě je to dobré jen pro mládež. Vývoj to nijak nebrzdí, ale příliš to nepomůže. AUGUSTA: Často si myslíme, že v Americe jsou chytřejší, ale není to tak. My v jednom ročníku sportovních tříd vyprodukujeme asi tisíc hokejistů, Amerika sto tisíc a právě ti zkouší štěstí po farmách. Ale my nějak musíme hospodařit s tím tisícem, abychom měli z každého ročníku alespoň dva tři dobré hráče. Proto si myslím, že to farmy nemůžou zachránit.

A co Jihlava? Vrátí se ještě někdy doba, kdy bude vyhrávat extraligu? HOLÍK: Už se to nikdy nevrátí, doba už to neumožňuje. V Jihlavě už se na to neseženou peníze. Já ani nevěřím, že se vrátí do extraligy. AUGUSTA: Chce to dlouhodobou práci. Podívejte se na brněnskou Kometu, ta se před čtyřmi lety nacházela ve stejné pozici jako Jihlava a dnes patří znovu do nejvyšší soutěže. Musíme pracovat a ne čekat, že Jihlavu někdo spasí.

Sportovní osobnosti MU Ondřej Bank – historicky první český sjezdař, který se dostal na stupně vítězů ve světovém poháru Petr Bubniak – pětinásobný mistr světa v nohejbalu Miroslav Čada – trenér slovenských volejbalových reprezentantek Ivo Dubš – bývalý kapitán mužské volejbalové reprezentace Zuzana Hlavoňová – halová vicemistryně světa ve skoku do výšky Hana Horáková – mistryně Evropy v basketbalu Šárka Kašpárková – mistryně světa v trojskoku Roman Novotný – v současnosti nejlepší český skokan do dálky Filip Ospalý – mistr Evropy v triatlonu a duatlonu Jana Pechanová – vicemistryně světa, v současnosti nejlepší česká dálková plavkyně Karel Večeřa – bývalý fotbalista a dnes trenér Ivana Večeřová – mistryně Evropy v basketbalu Martin Verner – plavec, český rekordman Jana Veselá – mistryně Evropy v basketbalu Eva Vítečková – mistryně Evropy v basketbalu, juniorská mistryně světa

Text: Martina Fojtů • Foto: David Povolný

37

VAŠE OHLASY

Zeptali jsme se vás Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na Masarykovu univerzitu a co se vám z té doby nejvíc vybavuje? RNDr. Bronislava Milinková (Korkešová) absolventka matematiky na Přírodovědecké fakultě v roce 1969

Jej, to byly časy! Masarykova univerzita se v té době jmenovala Univerzita Jana Evangelisty Purkyně a studovat na ní byla čest. Poněvadž jsme měli v prvních dvou ročnících hodně „hromadných“ přednášek, v podstatě jsme se mezi sebou znali v celém ročníku. Co se mi z té doby nejvíc vybavuje? Plné přednáškové sály – co jsme nevyslechli, to jsme neměli k dispozici při přípravě na zkoušky, kdepak dnešní internet a jiné zdroje informací! Dokonce ani skript nebylo dost pro všechny, kopírky nebyly, co člověk neslyšel nebo neopsal, neměl… Odpoledne strávená v chemických laboratořích (sem tam i se zakázanou cigaretou vykouřenou za budovou; holt některé chemické reakce byly časově náročné a čas se dal strávit různě). Společné termíny zkoušek – celý studijní kruh prožíval hromadně trému před zkouškou, ale taky následnou oslavu v některé z brněnských kaváren. A poněvadž jsem byla Brňačka, ráda jsem docházela za kolegyněmi na koleje, někdy se opravdu učit, někdy si užít i legrace a společenského života. Ing. Viktor Kotlán, Ph.D. absolvent finančního podnikání na Ekonomicko-správní fakultě v roce 1997

Při vzpomínání na studentská léta v Brně se mi nejdříve vybaví život na koleji. To je pro mne skutečně jedinečná etapa života, kterou bych svým dětem chtěl rozhodně doporučit. Nejde až tak o večírky (ty jsou i později v životě), ale o dostatek času, který studium poskytuje na poměrně hloubkové diskuse s podobně naladěnou skupinou inteligentních lidí na rozličná témata. Později v životě člověk zjistí, že buď nemá na diskuse o „smyslu všehomíra“

38

čas, nemá po ruce ty správné lidí nebo často nemá ve shonu všedních starostí na tyto diskuse ani energii. Přitom právě toto nekonečné elaborování nad smyslem lásky, míru, medicíny, letů do vesmíru, laseru, tance, hvězd, manželství, sportu a prostě všeho tříbí životní postoje mnohdy více než hodiny strávené biflováním ve studovně (na což si také matně vzpomínám)… Chtěl jsem prostě říci, že na studiu vysoké školy je hodnotné nejen ono studování, ale také věci okolo a mezi nimi především čas na diskuse s okolím, který později v životě již mnohdy chybí.

Na studiu vysoké školy je hodnotné nejen ono studování, ale také věci okolo a mezi nimi především čas na diskuse s okolím. V. Kotlán

Mgr. Tomáš Šenkyřík absolvent estetiky a hudební vědy na Filozofické fakultě v roce 1997

Když se mě ptáte na studium, spontánně mi naskakují tyto asociace: chodby, které byly při nástupu na fakultu obrovské a dlouhé a během studií se postupně zmenšovaly. Prof. Štědroň, který nám na přednášce pouští novou Monteverdiho nahrávku a volá: „… to je škoda, ty tympány jsou o čtvrt tónu níž.“ Nebo jak nás seznamuje s Janáčkovým geniálním Putováním dušičky. Taky se mi vybavuje úžasně inspirativní Petr Osolsobě nebo Stanislav Tesař s přednáškami o gregoriánském chorálu. Pak samozřejmě kultovní domek, dvorek…

O své vzpomínky se s námi podělili i absolventi, kteří Masarykovu univerzitu nejen vystudovali, ale spojili s ní také svůj profesní život. prof. RNDr. Eduard Schmidt, CSc. absolvent fyziky na Přírodovědecké fakultě v roce 1958, profesor na Ústavu fyziky kondenzovaných látek PřF, v letech 1992–1998 rektor MU

Na Masarykovu univerzitu jsem přišel jako student fyziky v roce 1953. Šťastnou shodou okolností jsem na ní dosud, tedy téměř nepřetržitě víc jak půl století. Moje vzpomínky tvoří, časem už trochu obroušený, sled událostí svázaných s historií univerzity, která je spojena s osudy této země. 50. léta byla chladná až děsivá. Studentský život byl v soukromí normální, docela veselý a přirozený. To oficiální bylo pod tlakem, strachem a obavami. Končili jsme v roce 1958 pod kuratelou umístěnek (dnešní studenti nemohou vědět, o co se jedná), pod dohledem kádrového oddělení, řádně vzděláni v marxismu-leninismu, vybaveni pouze ruskou odbornou literaturou (to nebylo tak zlé, byla dostupná a odborně velmi kvalitní), v izolaci od světa, ale naštěstí v ideálním (a pro ideology nedostupném) světě fyziky. 60. léta začala mírným a velmi příjemným oteplením. Najednou režim potřeboval reálné vědecké výsledky a ne ideologický blábol, poprvé jsme mohli cestovat na Západ – vedl jsem skupinu fyziků na cestě za poznáním belgických pracovišť. Podmínkou cesty na Západ byla stáž na Východě, ale nebylo to tak zlé; měl jsem možnost pracovat na špičkových fyzikálních pracovištích v tehdejším Leningradě a to bylo nad všechna školení. Potkal jsem skvělé osobnosti, ale také bídu a absurdnosti sovětské společnosti. Skoro zázrakem jsem v roce 1968 mohl odjet na více než jeden rok do USA. To bylo pro mne naprosto zásadní v řadě ohledů, ale především jsem už na celý život získal standardy univerzitního vzdělávání a bádání a těmi se mohu řídit dosud. Jako mnoho jiných Čechů mne ve Spojených státech pronásledovalo dilema – vrátit se, nebo nevrátit? Věděl jsem velmi dobře, ROČNÍK 2009/2010

VAŠE OHLASY

jaké poměry po okupaci budou, ale všechno mne táhlo domů. Začátek 70. let připomínal léta padesátá. Snad největší mrazení v zádech mám při vzpomínce na kategorizaci všech kantorů do skupin A, B, C (hádejte, co to bylo) a na prověrky s cílem ponížit každého při výslechu, zda schvalujeme „bratrskou pomoc“. Doba však už musela sama přinést jiná pozitiva. Řada straníků přece jen prohlédla a docela se s námi ráda kamarádila, prozrazovala tajnosti ze schůzí stranických skupin a je třeba přiznat, že nám občas aktivně pomohla a zabránila realizaci mnoha nesmyslů. Pamatuji si na možnost nahlédnout do důvěrných materiálů, které se týkaly kádrového růstu. Ti vybraní měli předepsanou cestu do výšin (včetně habilitace, profesury a třeba i rektorování), ti druhořadí byli jen trpěni. Svět však už byl jiný, a tak 80. léta přece jen znamenala pokrok. Ve fyzice se dalo vcelku svobodně bádat. Sice jen ve skromných podmínkách, ale už s určitými kontakty ve světě, s bohatší literaturou, s dobrou spoluprací s kolegy v akademii nebo s tehdejším průmyslem, často založenou na ochotě a přízni našich úspěšných absolventů. Zpětně mám takový pocit, že závěr 80. let byl takové ticho před odpočítáváním startu rakety. Pak to 17. listopadu prostě přišlo a už se to nedalo zastavit. Na úplném začátku nové éry sice nebylo vše jednoduché, ale z dnešního pohledu šlo o drobnosti. Nastal úžasný rozvoj naší alma mater, mohli jsme se vrátit k základním idejím univerzity. Najednou jsme měli spoustu studentů, zakládali jsme nové fakulty, stavěli nové knihovny, nové budovy a dnešní kampus je skoro snovým městem. Vrátil se výzkum v plném slova smyslu, cesty a styky se zahraničím jsou samozřejmostí. Jsem rád, že jsem se toho všeho mohl účastnit. Patřím ke šťastným absolventům Masarykovy univerzity. prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc. absolventka latiny a řečtiny na Filozofické fakultě v roce 1960, profesorka na Ústavu klasických studií FF, v letech 1995–1998 děkanka FF

Studovala jsem na naší univerzitě na konci dávných padesátých let. Mé vzpomínky se váží k několika kamarádstvím a přátelstvím tehdy navázaným a dodnes udržovaným, a dokonce fungujícím. V celém ročníku nás bylo něco přes šedesát, obory, jejichž studenti se dnes nevejdou do největších poslucháren, měly po dvou až pěti studentech v ročníku. Atmosféra byla všelijaká, různila se podle stavu a nálady režimu. Hlavním úběžníkem mých vysokoškolských zážitků jsou spíše učitelské osobnosti: na tehdejší katedře starověké kultury působili prof. František Novotný, Ferdinand Stiebitz a Jaroslav Ludvíkovský, poslední zástupci staré klasické filologie, onoho výsostného, a zejména gymnaziálními studenty obávaného oboru. Na fakultě tehdy pracovalo a vyučovalo mnoho předních osobností české humanitní vědy; připomínat je není věcí mou, www.absolventi.muni.cz

to patří kolegům z jiných oborů. Ráda jen zmíním romanistu docenta Stupku, který nám filologům přednášel jednosemestrový kurz Světová literatura. Neuvěřitelné, co všechno jsme se tam dozvěděli a s jakým nadšením jsme pak chodili nakupovat tituly, o nichž se v přednášce zmínil, k paní Kuchyňkové do fakultní prodejny knih a jak jsme hltali stránky nově založeného časopisu Světová literatura. Bylo toho málo, ale bylo to vydatné. prof. PhDr. Zdenka Rusínová, CSc. (Zapletalová) absolventka češtiny a ruštiny na Filozofické fakultě v r. 1961, profesorka na Ústavu českého jazyka FF

Na Filozofickou fakultu jsem přišla ve školním roce 1956-57. Studovala jsem obor čeština – ruština. Nepříjemným překvapením byl fakt, že k předmětům s nejbohatší hodinovou dotací patřila politická ekonomie a že tomu tak bylo s tzv. marxákem i v dalších ročnících. Z těchto předmětů byla v závěru studia jedna ze čtyř státnic. Naštěstí přednášky z oboru otevíraly zcela jiný svět poznání. Branou do lingvistiky se stala fonetika u prof. Ohnesorga a srovnávací jazykověda doc. Erharta. Oslnivým vstupem do světa literatury byly přednášky prof. Stupky, který přednášel světovou literaturu i s ukázkami. Měla jsem ráda předměty, v nichž se nenabízely hotové poučky, a vážila jsem si učitelů, kteří nás vedli tak, že jsme si připadali jako objevitelé. Studovat jsme museli především z vlastních zápisků, takže bylo nutno si rychle osvojit techniku zápisu, a samozřejmě i z literatury, která však byla většinou předválečná a dostupná jen v knihovně na fakultě, v Univerzitní knihovně a pak také někdy v antikvariátě. Skripta byla tehdy raritou, knižní publikace se vydávaly s velkým zpožděním. Shánění literatury včetně povinného penza četby z literatur bylo tedy denním chlebem studenta. Společenský život byl velmi chudý a omezoval se na jeden seznamovací večírek a jeden ples za rok; byl svazovaný na kolejích i na fakultě ideologickým dozorem svazu mládeže a strany. Na kolejích byl v každém pokoji tzv. rozhlas po drátě s jedinou oficiální stanicí. Když hrál tehdejší módní charleston (Babičko, prosím tě, nech ten svetr), tak se všechna patra hýbala společným rytmem tančících děvčat. Zato se každoročně jezdilo povinně na neplacené brigády bramborové, chmelové, řepné a jiné. Zbývaly aktivity sportovní, a tak jsme nadšeně navštěvovali turistický kroužek společně s dalšími studenty, především z Přírodovědecké fakulty, s nimiž jsme poznávali okolí Brna, jezdili na vodu a na lyže. Byl to pro nás vhled do jiných vědních oborů, spousta legrace a především volnost neoficiální zábavy. Začátek 60. let s patrným uvolněním života a kultury už pro nás většinou znamenal vstup do zaměstnání a rokenrol kolem postýlek prvních dětí.

A jaká je Masarykova univerzita očima dnešních studentů? Mgr. Karolína Brahová studentka dějin umění na Filozofické fakultě

Nemám bohužel srovnání s jinou vysokou školou, ale podle mého názoru dává Masarykova univerzita studentům velký prostor pro vlastní realizaci. Velmi oceňuji, že si můžu sestavit rozvrh přednášek a seminářů podle vlastní potřeby. Kromě toho univerzita poskytuje svým studentům možnost podílet se na nejrůznějších projektech, díky nimž mohou získat zkušenosti a kontakty i mimo svůj obor – sama se účastním projektu Partnerství ve vzdělání, jehož hlavní náplní je spolupráce s vybranými středními školami. Nevýhodou dnešního studia je jeho masovost. Díky velkému počtu studentů na většině oborů je téměř nemožné poznat všechny spolužáky z ročníku a kruhy, které dříve fungovaly automaticky, si tak člověk musí utvořit sám. Bc. Dalibor Jenne student mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních studií

Líbí se mi, jak každým rokem roste počet studentů ze zahraničí, kteří přijíždějí na MU. Myslím si, že je to důkaz vysoké úrovně a dobré pověsti Masarykovy univerzity i v mezinárodním měřítku. Je dobře, že univerzita má moderního ducha a neustále usiluje o inovace a zlepšování svých služeb. Studium na Masarykově univerzitě tak vidím jako příležitost k dobrému startu do života. Bc. Petr Červinka student tělesné výchovy na Fakultě sportovních studií

Díky dohodám uzavřeným se zahraničními univerzitami jsem mohl studovat na univerzitách v Dánsku a Norsku. Studium mi tak přineslo řadu poznatků a kontaktů, které jsou pro dnešní dobu velmi důležité. Tyto zkušenosti mě ovlivnily natolik, že se do Norska pravidelně vracím za prací a poznáním. Samozřejmě nic není pouze černé nebo bílé, ale pozitiva a výhody, které mi studium na MU přináší, rozhodně převažují. Na svou alma mater jsem hrdý.

Anketu připravila Kamila Kvapilová

39

VAŠE OHLASY

Napsali jste nám V

těchto krásných dnech slaví Masarykova univerzita 90. výročí svého založení. V těžkých poválečných letech 1945–1950 jsem zde studoval na Lékařské fakultě MU. Promoval jsem 28. září 1950. Promotor rite constitutus byl prof. MUDr. Oktavián Wagner. Je tomu již dávno… Rád vzpomínám na své kolegy z naší fakulty i na přátele z jiných fakult a vůbec na celé období svých vysokoškolských studií. Přeji naší milované Masarykově univerzitě, aby se jí stále dařilo vychovávat nejlepší odborníky a čestné občany. Naše alma mater si to zaslouží. Vivat! MUDr. Alois Kalandra, Znojmo

Od podzimu 2008, kdy byla v médiích zveřejněna výzva „Hledá se 125 000 Masaryků“, nám přišlo mnoho milých dopisů a e-mailů, v nichž se k nám hlásíte, vzpomínáte na svá léta prožitá na Masarykově univerzitě, posíláte kontakty na sebe i své spolužáky a dělíte se o své, leckdy pohnuté, životní příběhy. Nahlédněte spolu s námi do některých z nich.

Vaše názory nás zajímají Máte pro nás vzkaz? Chcete se i vy s námi podělit o svou vzpomínku ze studií na Masarykově univerzitě? Budeme rádi, když nám o sobě dáte vědět a pošlete aktuální kontakt nejen na sebe, ale i na svoje spolužáky. Pište na: Rektorát Masarykovy univerzity Odbor vnějších vztahů a marketingu Mgr. Kamila Kvapilová Žerotínovo nám. 9 601 77 Brno nebo na e-mail [email protected]

40

yla jsem první studentkou bydlící v dívčích Kounicových kolejích, která promovala 2. května 1946. V té době jsme všichni jen a jen pilně studovali, abychom konečně dosáhli kýženého titulu. Já jsem ihned po promoci nastoupila na stomatologickou kliniku v Praze. Tam jsem zůstala až do svého důchodu. Těším se na setkání s Vámi, ale bohužel mých kolegů bude již asi velmi málo. Jsem ročník 1917. doc. MUDr. Lilla Čechová, CSc., Praha 10

Oba jsme rodáci z Brna, a pokud chtěl přijet, musel sednout odpoledne v pátek do vlaku a v sobotu během dopoledne přijel. Nazpět musel odjet v neděli večer, aby byl v pondělí v nemocnici. A to si na sobotu musel vzít volno ze čtrnáctidenní dovolené, neboť v sobotu se tehdy pracovalo. Aby toho nebylo málo, po dvou letech strávených v Humenném dostal povolávací rozkaz na dvouletou vojenskou službu. Po návratu jsme se rozhodli, že za žádnou cenu na Slovensko nepůjdeme, a začala půlroční anabáze, než se manželovi podařilo získat uvolnění z východoslovenského kraje. Bez toho totiž nemohl být přijat do žádné jiné nemocnice. Náš sen, že bychom mohli zůstat v Brně, byl nerealizovatelný. Manžel nebyl nikdy v KSČ a ani tam za žádnou cenu nehodlal vstoupit. Osud nás nakonec zavál do nádherné přírody Vysočiny. V Novém Městě na Moravě jsme oba strávili pracovní léta a dožili jsme se důchodu. Za jedno z nejšťastnějších období považujeme 20 let svobody, kterých jsme se bohužel dočkali jako staří, ale o to více si všeho považujeme. Mgr. Eva Brychtová, Nové Město na Moravě

V

D

B

ážím si každé příležitosti setkání se společností lidí, která spojila své životy se studiem na Masarykově univerzitě. Rovněž si ráda uvědomuji, že kontakt s absolventy, tolik Vámi hledanými, nekončí. Samozřejmě mám zájem o toto veškeré dění a kontakt na mě, jak adresně, tak i telefonicky, Vám je k dispozici a ode mne vždy vítán. Náš studijní ročník, ještě celý v éře původní Masarykovy univerzity, byl dlouho známý jako vynikající a příkladný. Po přijímacích zkouškách se tu shromáždili vybraní studenti z celé republiky. Některá známá jména si dobře pamatuji. Snad se ještě někteří absolventi přihlásí a bude nás ještě více. Vždyť každý rád na ta léta zakončená vrcholným životním úspěchem vzpomíná. PhMr. Libuše Vanicek (roz. Chobolová), Brno

D

ovoluji si Vám zaslat k významnému výročí univerzity krátký příběh z té doby. Fakultní výbor určil mému manželovi umístěnku na východní Slovensko. Ocitnul se v nemocnici v Humenném, odkud nebylo úniku.

očítám se na internetu, že Masarykova univerzita v Brně hledá své bývalé studenty. Já sama, ač Brňačka, žiji již 42 let v Praze. Ale chtěla jsem vzpomenout mého otce, také dávného absolventa Filozofické fakulty Masarykovy univerzity: prof. PhDr. František Svěrák (1906–1976) studoval v letech 1926–1931 český a francouzský jazyk. Sám později působil jako vysokoškolský profesor na Pedagogické fakultě MU na tehdejší katedře filologie v letech 1946–1976. Pamatuji si, jak tatínek vzpomínal na některé ze svých učitelů, jako např. prof. Trávníčka, prof. Arna Nováka a další. U zmiňovaného prof. Arna Nováka (mimochodem syna spisovatelky Terezy Novákové) vzpomínal na příhodu nejsmutnější, když v roce 1939 při uzavření vysokých škol pro pana profesora přišlo gestapo přímo do posluchárny při jeho přednášce z české literatury. Ten s noblesou sobě vlastní napsal na tabuli: “Silentio a spes!” (t. j. „Mlčením k naději!“). Pak se otočil a šel. Již se nikdy nevrátil. Ing. Eva Smítková, CSc., Praha ROČNÍK 2009/2010

MASARYKOVA UNIVERZITA

UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU Přehled kurzů a aktivit

Výuka

Univerzita třetího věku na Masarykově univerzitě se realizuje v těchto kurzech: Základní kurz trvá čtyři semestry a jsou zde prezentována témata: Člověk a zdraví, Člověk a příroda, Člověk a umění, Člověk a společnost. Nástavbový kurz trvá také čtyři semestry a je pokračováním Základního kurzu. Spirituální dimenze člověka – Živá teologie kurz trvající 6 semestrů poskytuje příležitost k poznání vybraných otázek z teologie a dalších oborů pojednávajících o duchovním rozměru člověka, např. historických, biblických, věroučných či morálních.

Pro posluchače Univerzity třetího věku jsou organizovány jednodenní exkurze korespondující s tématy přednášek kurzů U3V a exkurze zaměřené na architekturu, činnost, historii a rozvoj jednotlivých fakult a Rektorátu Masarykovy univerzity.

informační technologie výuku cizích jazyků aktuální otázky a problémy humanitních a přírodních věd pohybově relaxační aktivity

Účastníkem programu U3V může být osoba, která dosáhla věku potřebného pro přiznání starobního důchodu a má úplné středoškolské vzdělání s maturitou. Spolek absolventů a přátel MU, sekce „Univerzita třetího věku“ – je určen absolventům vzdělávání v kurzech Univerzity třetího věku. Jde o volné pokračování U3V na MU.

Kurz Od pravěku do raného novověku z pohledu archeologie má za cíl seznámit posluchače s terminologií, metodikou a dějinami bádání v oboru archeologie. Trvá 6 měsíců a koná se v Telči. Nad rámec základního programu Univerzity třetího věku jsou pro jeho účastníky organizovány tematické krátkodobé kurzy zaměřené například na:

Výuka probíhá formou přednášek, případně cvičení, seminářů, exkurzí. Jednotlivé přednášky trvají 2 vyučovací hodiny a probíhají jedenkrát za čtrnáct dnů od října do května. Vzdělávání je bezplatné, každoročně se hradí pouze zápisné, které bylo pro akademický rok 2009/2010 stanoveno na 600 Kč.

Počet účastníků Zájem o Univerzitu třetího věku na Masarykově univerzitě rok od roku roste. Zatímco v akademickém roce 2000/2001 navštěvovalo U3V na MU 433 posluchačů, v akademickém roce 2008/2009 je to již 1 770.

Studovna U3V Účastníci Univerzity třetího věku mohou využívat počítačovou studovnu na Pedagogické fakultě a počítačovou cvičebnu a studovnu na Fakultě sociálních studií. Senioři zde mají k dispozici počítače, připojení na internet a mohou zde číst odborné časopisy, případně si zapůjčit skripta, knihy, encyklopedie, slovníky a populárně naučné publikace o stárnutí korespondující s tématy přednášek.

Kontakty Rektorát Masarykovy univerzity Studijní odbor Žerotínovo nám. 9, 601 77 Brno web: www.u3v.muni.cz e-mail: [email protected]

MASARYKOVA UNIVERZITA www.muni.cz