YESN Young Entrepreneurs Support Network POSTAVENÍ MLADÝCH LIDÍ NA TRHU PRÁCE NA VENKOVĚ ČESKÁ REPUBLIKA

YESN – Young Entrepreneurs Support Network

POSTAVENÍ MLADÝCH LIDÍ NA TRHU PRÁCE NA VENKOVĚ ČESKÁ REPUBLIKA

Praha, listopad 2007

Obsah

I.

Manažerský přehled

5

II.

Definice mladých lidí v oblasti politiky zaměstnanosti a jejího statistického vykazování

7

Definice venkova 1. Venkov a Evropská unie 2. Venkovské oblasti v EU a ČR

7 8

III.

IV.

Národní strategický plán rozvoje venkova 1. Charakteristika území 2. Situace sektoru 3. Životní prostředí 4. Venkovské oblasti 5. Struktura ekonomiky 6. Strategická řešení 7. Strategie rozvoje venkova České republiky 8. Strategické osy, cíle a priority rozvoje venkova

16 17 18 19 20 21 22 23 23

V.

Vzdělávání mladých lidí na venkově – překážky a příležitosti

25

VI.

Mladí lidé na trhu práce na venkově Celková zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR 3. čtvrtletí 2007 Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva ve 3. čtvrtletí 2007 Počet nezaměstnaných v České republice k 31.10.2007

31 31 35 39

VII. Vývoj počtu, charakteristika a územní výskyt mladých nezaměstnaných

41

VIII. Státní nástroje ke snížení nezaměstnanosti mladých Aktivní politika zaměstnanosti

45 45

IX.

48 49 50 51 54

Venkov a podnikání 1. Mýty o českém venkově a zemědělství 2. Pracovní příležitosti a podnikání na venkově 3. Demografický vývoj venkova 4. Mladí lidé na venkově

2

X.

XI.

XII.

Podnikání mezi mladými lidmi na venkově 1. Podnikání na venkově 2. Státní podpora podnikání mladých lidí na venkově 3. Nástroje podpory mladých podnikatelů a nezaměstnaných na venkově

56 55 60 63

Podpora zaměstnanosti a podnikání nestátními subjekty Příklady dobré praxe

66 68

Závěry a doporučení

73

XIII. Některé NNO, podporující rozvoj zaměstnanosti a podnikání mladých lidí

75

O autorovi

79

3

Zpracovatel : Nadace rozvoje občanské společnosti Jelení 196/15 118 00 Praha 1 www.nros.cz

Copyrights © NROS, Praha, listopad 2007

Autor: ing. Petr Víšek Lektoroval: PhDr. Miroslav Kostka

Zpracováno podle právního stavu k 31.10.2007

4

I. Úvod – manažerský přehled Zpráva byla vypracována jako součást mezinárodního projektu: Síť podpory mladých lidí na trhu práce na venkově.

Národní zpráva je sekundární analýzou zpracovanou na základě oficiálních dokumentů České republiky, zpráv a statistik jednotlivých ministerstev, Českého

statistického

úřadu,

výzkumných

prací,

článků

a

dalších.

Potřebné informace byly získány i v rámci neformálních setkání zástupců nestátních neziskových organizací, která se v říjnu 2007 uskutečnila v Nadaci rozvoje občanské společnosti (NROS).

Pro

oblast

statistického

vykazování

je

třeba

v

úvodu

informovat

o legislativní změně v oblasti zaměstnanosti v České republice. Dnem 1. října 2004 nabyl účinnost nový Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., který legislativně sjednotil celou oblast zaměstnanosti a odstranil zastaralá ustanovení, související s federativním uspořádáním. Hlavním účelem bylo doplnit nové nástroje aktivní politiky nezaměstnanosti a precizovat některé instituty - dopracovat je tak, aby úprava byla kompatibilní s právem EU.

Nově byly také stanoveny definice některých ukazatelů. Došlo k upřesnění postupů a zpřísnění podmínek při zprostředkování zaměstnání úřady práce, zejména podmínek pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to za účelem zvýšení motivace uchazeče o zaměstnání. Byly zpřísněny podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti, v případě absolventů škol nezapočítáváním doby studia nebo přípravy na povolání do náhradní doby zaměstnání. Byly zavedeny nové nástroje aktivní

politiky

zaměstnanosti

(např.

překlenovací

příspěvek

osobě

samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání, příspěvek

zaměstnavateli

na

dopravu

zaměstnanců,

příspěvek

zaměstnavateli na zapracovaní uchazeče o zaměstnání, kterého přijímá do 5

pracovního

poměru

a

další).

Zákonem

bylo

také

uznáno

profesní

poradenství jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti a byl uzákoněn tzv. „přivýdělek“, který vyjadřuje důležitý motivační princip, že práce se musí vyplatit. Bylo také upraveno postavení občanů EU na trhu práce v České republice tak, aby odpovídalo požadavkům stanoveným v právních aktech EU.

Změna definic v oblasti zaměstnanosti znamená, že je možné v této studii používat, pokud jde o zaměstnanost až údaje od roku 2005, protože předchozí data by byla s ohledem na tuto změnu zkreslená. Pokud jsou o nezaměstnanosti předkládány starší údaje, jsou zpracovány podle metodiky Mezinárodní organizace práce (ILO). Tyto údaje používá Český statistický úřad.

Některá data jsou sledována jen v rámci Sčítání lidu, domů a bytů, které bylo naposled provedeno v roce 2001.

Tématický rozsah národní zprávy zahrnuje čtyři významné oblasti. Problematiku

venkova

a

jeho

vymezení,

problematiku

vzdělávání,

problematiku nezaměstnanosti a oblast podnikání. To vše s orientací na mladé lidi, žijící na venkově. Pro analýzu situace v České republice způsobuje toto specifické a relativně úzké vymezení potíže například pokud jde o statistické sledování, a to s ohledem na sídelní strukturu, systém vzdělávání i vývoj zemědělství. Statisticky je

sledována skupina

absolventů popř. mladých lidí, nikoliv však v rozlišení město – venkov. Tato situace je zvlášť vysvětlena v části týkající se vzdělávání.

Pro přehlednost a informativnost zprávy je používáno místo rozsáhlých datových souborů spíše tabulek a grafů.

6

II. Definice mladých lidí v oblasti politiky zaměstnanosti a jejího statistického vykazování

Platný

zákon

o

zaměstnanosti1

stanoví,

že

zvýšená

péče

při

zprostředkování zaměstnání je poskytována fyzickým osobám do 25 let věku a absolventům vysokých škol po dobu 2 let po úspěšném zakončení studia, nejdéle do 30 let věku.

Pro potřeby statistického sledování je používána definice absolventa jako uchazeče o zaměstnání evidovaného na úřadu práce podle místa jeho trvalého bydliště k určitému datu, u kterého doba od ukončení jeho studia nepřekročila 2 roky. Tato definice je platná od 1.1.2004.

Absolventi škol se hlásí do evidence úřadu práce podle místa svého trvalého bydliště, tzn., že se mohou jako nezaměstnaní objevit v jiném okrese, než v jakém studovali. Tato situace nastává zejména u absolventů vysokých škol a ztěžuje sledování uplatnění a úspěšnosti mladých lidí a absolventů podle jednotlivých škol.

III. Definice venkova

1. Venkov a Evropská unie Obecným cílem politiky rozvoje venkova2 EU je zejména zamezení vysidlování

venkovských

oblastí,

boj

proti

chudobě,

podpora

zaměstnanosti a rovných příležitostí, zlepšení životních a pracovních podmínek venkovské populace, ochrana životního prostředí a zvýšení 1

Integrovaný portál MPSV, Zaměstnanost M. Pělucha a kol.: Rozvoj venkova v programovacím období 2007-2013 v kontextu reforem SZP EU, Praha 2006 2

7

blahobytu. Snaha o zachování a zlepšení venkovského prostředí musí být doplněna ostatními strukturálními politikami, jako je politika ochrany životního prostředí, infrastruktura a vzdělávací politika.

Politika venkovského rozvoje se zaměřuje na změny v zemědělském sektoru, diverzifikaci ekonomických činností zejména ve smyslu podpory malých a středních podniků a venkovských služeb, zvýšení přírodních funkcí, propagace kultury, turismu a rekreace, aj.

2. Venkovské oblasti v EU a ČR Venkovské

oblasti

je

možné

obecně

charakterizovat

jedinečnými

kulturními, hospodářskými a sociálními vazbami, zemědělskou činností, zvláštními řemeslnými aktivitami, krajinnou rozmanitostí – to vše určuje kapacitu pro další rozvoj. Velká část venkovských oblastí je pokryta zemědělskou půdou a lesy, které významně ovlivňují charakter krajiny v EU.

Zemědělství

je

v

některých

venkovských

oblastech

zatím

nejdůležitější hospodářskou činností, ale zemědělci mají i úlohu správců krajiny a

ochrany

přírodního

prostředí. Nicméně

váha

zemědělství

a lesnictví postupně klesá a politika venkovského rozvoje musí obsahovat veškeré

socio-ekonomické

oblasti

venkovského

prostoru.

Venkovské

oblasti nejen v EU lze charakterizovat jako oblasti zaostávající za městskými oblastmi z hlediska vývoje příjmů a zaměstnanosti, často se jedná

o

oblasti,

které

mají

hodnotu

z environmentálního

pohledu.

Venkovské oblasti je možné také často charakterizovat jako oblasti s nízkou hustotou obyvatel, oblasti s migračním deficitem mladých a odborně kvalifikovaných lidí. Často uváděným důvodem zaostávání venkovských oblastí je nízký aglomerační potenciál, nedostatek lidského kapitálu a nízká vybavenost infrastrukturou. Např. v České republice je možné vymezit tři významné zemědělské regiony: venkovské oblasti Jihočeského a Jihomoravského kraje a oblast Polabí. 8

Zřejmě nejjednodušší charakteristikou venkovských oblastí je vyjádření definující venkovské oblasti jako opak oblastí městských – oblastí s vysokou hustotou obyvatel. Hustota obyvatel je asi nejpoužívanějším kritériem pro odlišení venkovských oblastí od městských. Použití kritéria hustoty osídlení může být ovšem i ošidné. Hustota obyvatelstva je v EU velice odlišná. Obecně lze říci, že nové členské země jsou méně hustě osídleny než původní členské země. Ukazatel hustoty obyvatelstva je všeobecně považován za příliš zjednodušující a nevhodný v případě hospodářsko-politických rozhodnutí.

9

Následující obrázek zobrazuje hustotu osídlení v nových členských zemích EU. Hustota obyvatelstva (počet obyv./km2), 2000

V běžné ekonomické praxi jsou používány dvě metody definování venkovských oblastí, jedna vyvinutá OECD a druhá Eurostatem.

Definice OECD je založena pouze na jediném kritériu – hustotě osídlení. Jsou rozlišeny dvě úrovně, a to místní a regionální. Na místní úrovni – úrovni NUTS 5, jsou obce považovány za venkovské, pokud je hustota jejich osídlení nižší než 150 obyvatel/1 km2; na úrovni NUTS 3 jsou 10

rozlišeny tři stupně, které závisí na podílu obyvatel žijících ve venkovských obcích. Jedná se o převážně venkovské oblasti, kde přes 50 % populace žije ve venkovských obcích, významně venkovské oblasti, kde 15–50 % obyvatel žije ve venkovských obcích, a převážně městské oblasti, kde žije méně než 15 % obyvatelstva ve venkovských obcích. Následující obrázek znázorňuje situaci v EU. Venkovské obce do 150 obyv./ 1 km2, 2004

Eurostat zvolil jiný přístup, přestože je také založen na kritériu hustoty osídlení. Jedná se o tzv. „vymezení podle stupně urbanizace“, ve kterém jsou regiony rozděleny do tří kategorií. Hustě zalidněné oblasti jsou charakteristické sousedícími obcemi, jejichž hustota obyvatel přesahuje 500 obyvatel/km2 a celková populace takové oblasti dosahuje nejméně 50 000 obyvatel. Druhou skupinu tvoří prostřední oblasti, které se vyznačují obcemi s hustotou větší než 100 obyvatel/1 km2 a nepatří k hustě zalidněným oblastem. Celková populace takové zóny musí být nejméně 50 000 obyvatel, nebo musí sousedit s hustě zalidněnou oblastí.

11

Posledním typem jsou řídce osídlené oblasti, kam patří obce, které nejsou zahrnuty v klasifikaci hustě zalidněných či prostředních oblastí.

Definice dle Rady Evropy a Evropské komise rozlišuje venkovní oblasti podle stupně zapojení do národního hospodářství – integrované venkovské oblasti (rostoucí populace, zaměstnanost v sekundárním a terciárním sektoru, zemědělská činnost klíčová při využití půdy), středně pokročilé venkovské oblasti (převaha primárního a sekundárního sektoru, velký podíl zemědělských aktivit), odlehlé venkovské oblasti (nejnižší hustota obyvatelstva,

nejnižší

příjmy,

starší

obyvatelstvo

zaměstnáno

v zemědělství). Sídelní struktura České republiky je charakteristická rozdrobenou soustavou, která je dána historickým vývojem.3 Od roku 1961, kdy bylo registrováno celkem 8,7 tis. obcí, se jejich počet zaváděním střediskových obcí

snížil až

na

4,1

tis. obcí v roce

1990. Často

administrativní slučování do střediskových obcí vyvolalo excentrické tlaky a již v roce 1990 vzniklo téměř 1,7 tisíc nových obcí. V současné době jejich počet činí 6 250.

Tento stav a trend je zcela opačný evropskému vývoji. Srovnatelné Holandsko má 500 obcí.4 Pokud jde o správní systém blízkých zemí Rakouska a Německa, tyto přijaly v minulosti zásadní řešení ke zvýšení počtu

obyvatel.

Rakousko

s odůvodněním

na

právo

občanů

na

kvalifikovanou veřejnou správu (minimálně 3 tis. obyvatel), Německo s ohledem na ekonomickou soběstačnost (dostatek vlastních příjmů), která byla limitována 2,5 tis. občany. V České republice se má zato, že obec menší než 1 000 obyvatel není „finančně soběstačná“.5

3 4 5

Výzkum Analýza výkonu aktivit v samostatné a přenesené působnosti. Deloitte,2006 Pouze jedna je menší než 1000 obyvatel - jde o ostrov. Adamčík, Státní správa č.24/1996

12

Velikostní struktura obcí ČR a počet obyvatel (stav k 1.1.2004) velikost obce

počet obcí

počet obyvatel

relativně (v podle počtu obyvatel absolutně

%)

relativně (v absolutně

%)

do 499

3 660

58,6

857 261

8,4

500 - 1 999

1 955

31,3

1 819 101

17,8

2 000 - 9 999

503

8,0

2 045 266

20,0

10 000 a více

131

2,1

5 489 827

53,8

Pramen: ČSÚ

Je možné uvést např. že v 90 % všech obcí žije 26 % obyvatel a ve zbývajících 10 % obcí žije 74 % obyvatel. V České republice existuje 1 661 obcí, které mají méně než 200 obyvatel.

Za významně zemědělsky orientované regiony lze určit regiony Jihozápad, Jihovýchod a Střední Morava. Tyto regiony také vykazují relativně nižší hustotu osídlení a jsou i ekonomicky slabší. Všechny jejich zemědělské ukazatele se odchylují od průměru EU. Nadprůměrné podíly pracovníků v zemědělství, lesnictví a rybolovu vzhledem ke stavu zaměstnanosti v České republice v roce 2001 na celkové zaměstnanosti vykázalo 49 venkovských okresů (všech 9 „výrazně venkovských“ a 40 „venkovských“), nejvyšších podílů (nad 10 %) dosáhly okresy Pelhřimov, Znojmo, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Třebíč a Domažlice.6

Ve venkovských regionech, zejména v malých obcích, lze pozorovat některé negativní demografické trendy, jako je klesající porodnost, stárnutí

obyvatelstva

a

záporné

migrační

saldo.

Trend

stěhování

obyvatelstva z venkova do měst je v současnosti modifikován směřováním migrace do vnějších částí městských aglomerací, nikoliv do vlastních měst.

Tvrdší

dopad

tržního

hospodářství

ve

venkovském

prostoru

prohlubuje problémy na trhu práce (nedostatek pracovních příležitostí 6

Tato skutečnost však nemá souvislost s mírou nezaměstnanosti v těchto okresech.

13

v důsledku podnikatelského a investorského nezájmu, nízká nabídka pracovních

míst

v

odvětví

zemědělství,

dlouhodobá

a

opakovaná

nezaměstnanost aj.). Prohlubuje taky disparitu příjmů venkovanů vůči městskému obyvatelstvu a snižování kupní síly na venkově, nepříznivou věkovou a vzdělanostní strukturu. Odráží se i v dopravní obslužnosti a občanské vybavenosti obcí a následně také v ohrožení stability osídlení venkovského prostoru.

14

SWOT analýza venkovského prostoru v ČR – výtah hlavních záležitostí

15

IV. Národní strategický plán rozvoje venkova7 Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky (dále jen NSPRV) vychází z hlavních strategických priorit EU pro léta 2007-2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovních příležitostí a udržitelný ekonomický rozvoj. NSPRV zajišťuje vazby mezi obecnými cíli rozvoje evropského venkova a cíli

rozvoje

venkova,

odpovídajícími

"evropským

strategickým

pokynům", třem strategickým rozvojovým osám (konkurenceschopnost, ochrana přírody, životního prostředí a krajiny, a rozvoj a diverzifikace venkovského života). NSPRV také zajišťuje spolupráci a koordinaci s ostatními nástroji České republiky a EU (strukturální politika, politika 7

Ministerstvo zemědělství ČR

16

soudržnosti, ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů) s cílem zabránit překryvům ve využívání těchto nástrojů a jejich účinným využíváním vytvářet synergické efekty. NSPRV bude realizován v období let 2007-2013 prostřednictvím Programu rozvoje venkova financovaného z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Následující text této kapitoly vychází z NSPRV.

1. Charakteristika území Česká republika je středoevropským státem o celkové rozloze 78 860 km2 a

s 10,2 milionu

obyvatel.

Z celkové

plochy

území

leží

jen

39 %

v nadmořské výšce pod 400 m nad mořem. V evropských poměrech má charakter horské až podhorské oblasti. Strategie jako celek řeší problematiku venkova. Venkov se pro různé účely vymezuje jako soubor venkovských obcí, venkovských regionů nebo soubor venkovských území (prostorů). Podle metodiky OECD, jejímž základním rozlišovacím kritériem je hustota do 150 obyvatel na km2, je celková rozloha venkovských regionů 78 370,9 km2, tj. 99,37 % území státu a žije v nich cca 9,05 milionu obyvatel, tj. 88,55 % obyvatel státu. Při vymezení venkova též jako souboru venkovských obcí, tj. obcí s méně než 2 000 obyvateli to představuje 89,82 % všech obcí, spravujících území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je v absolutním vyjádření 2 689 676 osob (k 1.1.2005).

17

2. Situace sektoru Česká republika má 4 264 tis. ha zemědělské půdy, zaujímající přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetinu půdního fondu České republiky tvoří lesní pozemky. Velká roztříštěnost vlastnictví půdy a velký podíl najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajimatelů je určitou překážkou omezující rozvoj podnikání na zemědělské půdě i péči o přírodu a krajinu. Počet pracovních sil v zemědělství poklesl v roce 2004 přibližně na 141 tis.,

což

představuje

meziroční

úbytek

4,7

%

zemědělských

pracovníků. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství se snížil na 2,9 %. Zemědělství nadále výrazně zaostává

v úrovni

průměrných

mezd

-

v roce

2004

v porovnání

s průměrnou nominální mzdou v národním hospodářství o 28 procentních bodů. Úroveň reálné mzdy v tomto odvětví zůstává dosud o zhruba 10 procentních bodů pod úrovní dosaženou v roce 1989. Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství se za uplynulých 10 let významně snížil a přibližuje se průměru EU-15. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků v EU-25. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy. Technicko-materiální zabezpečení zemědělské výroby zaostává, zejména u techniky a technologií pro plnění nastavených norem především ve spojitosti se zajištěním pohody zvířat, eliminace negativních dopadů zemědělské výroby na přírodu a vytvoření atraktivnějšího prostředí pro život na venkově. Vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství, i přes

18

její pozvolné zlepšování, je stále výrazně nižší než v ostatních odvětvích národního hospodářství.

3. Životní prostředí V období uplynulých 50 let prošlo zemědělství v českých zemích etapou zásadních změn, které utvářely jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu. Došlo ke scelování pozemků do velkých půdních bloků průměrná plocha pozemků se zvýšila z 0,23 ha v roce 1948 na přibližně 20 ha v současnosti, které často nerespektovalo reliéf terénu. Tato opatření mají dodnes za následek značně narušené odtokové poměry, znečištění vod a degradaci půdy. Těmito kroky byl postupně nastartován proces ztráty přirozené úrodnosti půdy, výrazné snížení schopnosti

retence

vody

v krajině,

snížení

biologické

rozmanitosti

a snížení početnosti druhů vázaných na zemědělskou krajinu. Životní prostředí českého venkova se dle OECD vyznačuje těmito klíčovými fakty a trendy: •

podíl čištění odpadních vod bez ohledu na stupeň čištění je oproti většině zemí EU-15 vyšší, ale účinnost čištění je vesměs nižší (přechodné období do roku 2010),

•

klesá stupeň zornění zemědělské půdy,

•

příznivý trend snižování podílu zemědělské půdy ve prospěch lesní půdy je však velice pozvolný,

•

spotřeba

hnojiv

a

pesticidů

se v 90. letech

výrazně

snížila

a v současné době je nižší než v zemích EU-15, •

intenzita chovu v živočišné výrobě u všech druhů dobytka výrazně poklesla pod úroveň EU-15,

•

podíl chráněných území z celkové rozlohy ČR se v souvislosti se vstupem do EU od roku 2004 zvýšil, 19

•

setrvale

nepříznivý

je

stav

ohrožení

některých

volně

žijících

živočichů a planě rostoucích rostlin.

4. Venkovské oblasti Venkovské

oblasti

se

vyznačují

nižším

podílem

obyvatelstva

v produktivním věku. Nejnižší podíl obyvatelstva v produktivním věku (66,5 %)

je

v nejmenších

obcích

(do 100 obyvatel)

a zvyšuje

se

v závislosti na velikostní kategorii venkovských obcí. Vylidňování venkova se zastavilo, nicméně to je způsobeno masivní výstavbou rodinných domů v okolí velkých měst a vznikem husté satelitní venkovské zástavby v těchto oblastech. V mezilehlých oblastech však k vysídlování venkova dochází stále. Jedná se zvláště o pohraniční oblasti, oblast Vysočiny a regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti.8 Týká se také častěji nejmenších obcí (do 200 až 500 obyvatel). Venkov je ohrožován migrací mladých lidí do měst. Ve venkovských obcích bylo podle SLDB přes 1,3 milionu ekonomicky aktivních osob. Ve srovnání s městy je však na venkově nižší míra ekonomické aktivity - aktivních je méně než polovina obyvatel (43 %). V České republice je v zemědělství a v souvisejících odvětvích zaměstnáno celkem 230 tis. ekonomicky aktivních obyvatel, tj. 4,3 %, ale v obcích do 2 000 obyvatel činí tento podíl 11 %. Obdobný podíl však tvoří obchod, pohostinství a některé služby 8,9 % a stavebnictví 10 % a převládá průmysl s 40 %.

8

Výzkumy také detekovaly oblasti, které tvoří tzv. vnitřní pohraničí. Jde o okraje území krajů, u nichž jsou slabé gravitační přínosy center a mají nepříznivé socioekonomické charakteristiky.

20

Dojížďka z venkova za prací však tvoří 60 %. Zaměstnanost obyvatel českého venkova ve službách je o 26 % nižší než v městských oblastech. Zároveň v uvedeném ukazateli zaostává o 10 % oproti průměru EU-25.

5. Struktura ekonomiky Struktura ekonomických aktivit ve venkovských oblastech je mnohem chudší než celostátní průměr. Markantní je to zejména u tržních služeb, včetně poradenství pro podnikání. Tyto činnosti se soustřeďují ve městech a celostátní průměry výrazně zvyšuje Praha. V České republice doposud není plně rozvinuta venkovská turistika a není využit potenciál zemědělských farem v oblasti agroturistiky. Turistická infrastruktura a propagace v této oblasti neodpovídá standardům EU a doprovodné služby (ubytovací, stravovací, informační) mají nízkou úroveň. Podle nedávných odhadů dosahuje kapacita ubytování v oblasti venkovské turistiky přibližně 31 000 lůžek. Jsou to především lůžka v soukromých domech nebo individuální ubytování a obnáší 9 % celkové ubytovací kapacity České republiky. Klasické agroturistice se věnuje přibližně 200 rodinných zemědělských farem. Je známo, že rozvoj turismu přináší významný počet pracovních příležitostí a umožňuje zaměstnat, i když v omezeném rozsahu, i nekvalifikované pracovní síly. Odhaduje se, že kolem 80 % území České republiky má potenciál pro další rozvoj turismu. Připravenost vesnic pro novou výstavbu je malá. Jejich atraktivita pro život a podnikání je nízká. Některé vesnice mají neupravená veřejná prostranství a zeleň, jiné obsahují neorganické budovy, nebo stavby a plochy, které ztratily svůj účel. Z

hlediska

vybavenosti

venkovských

obcí

občanskou

a technickou

infrastrukturou disponuje většina venkovských obcí (cca 62 %) základní 21

občanskou

vybaveností.

Vybavenost

venkovských

obcí

technickou

infrastrukturou se kontinuálně zlepšuje. Rozvody veřejné vodovodní sítě byly v roce 2004 ve více než 80 % obcí (63,7 % ve velikostní kategorii do 199 obyvatel). Podíl obcí s kanalizační sítí zakončenou čistírnou odpadních vod se zvýšil na 26,1 % (v nejmenších na 7,7 %). Venkov v České republice má vysoký potenciál přírodního a kulturního dědictví. Na mnoha místech je tento potenciál nedoceněný, zanedbaný a nevyužitý. V průběhu 90. let se v České republice rozvinula aktivita venkovských společenství. Potenciál venkova v místních partnerstvích však nebyl doposud dostatečně využit.

6. Strategická řešení Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky je jedním ze základních dokumentů strategického řízení a programování na léta 20072013. Svým pojetím i věcnou orientací přispívá k naplnění orientace rozvoje EU a jejich tří hlavních cílů rozvoje venkova: •

Zlepšování

konkurenceschopnosti

zemědělství

a

lesnictví

podporou restrukturalizace, rozvoje a inovací •

Zlepšování životního prostředí a krajiny podporou ekologicky šetrných způsobů hospodaření s půdou

•

Zlepšování

kvality

života

ve

venkovských

oblastech

a povzbuzení diverzifikace hospodářské činnosti. Česká republika bude v celém horizontu strategie usilovat o systematické pozitivní změny ve venkovském prostoru státu, a to jak o změny vedoucí ke

zvýšení

kvality

životního

prostředí,

ekonomického

potenciálu

a diverzifikaci podnikatelských aktivit, tak o změny přinášející vyšší životní úroveň a celkově lepší životní podmínky venkovského obyvatelstva.

22

Strategie přispěje ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělské, lesnické a potravinářské produkce, s respektováním principů udržitelného rozvoje a principů ekologicky šetrného zemědělského hospodaření.

7. Strategie rozvoje venkova České republiky Strategie rozvoje venkova České republiky deklaruje tuto rozvojovou vizi: Do roku 2013 se změní tvář venkova České republiky a jeho hospodářská struktura v míře vedoucí k výraznému zlepšení životního prostředí, životní úrovně a životních podmínek jeho obyvatel, k posílení nosných oborů a diverzifikaci

ekonomických

hospodářství,

cestovního

aktivit

ruchu

a

zemědělství, dalších

lesního

odvětví

a

vodního

zabezpečujících

hospodářskou a společenskou stabilitu venkova a k dosažení úrovně srovnatelné s venkovskými regiony vyspělých zemí EU. Komparativní výhody života na venkově zvýší atraktivitu venkova pro bydlení, práci a podnikání.

8. Strategické osy, cíle a priority rozvoje venkova Globální cíl •

Rozvoj venkovského prostoru České republiky založit na dodržování principů udržitelného

rozvoje, systematickém zlepšování stavu

životního prostředí, péči o přírodu a krajinu a snižování negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. •

Vytvořit

podmínky

pro

konkurenceschopnost

České

republiky

v základních potravinářských komoditách s přednostní orientací na kvalitní značkové potraviny, zvýšit podíl produkce uplatnitelné na

23

zahraničních trzích a zvýšit HDP na obyvatele venkova a příjmy venkovského obyvatelstva. •

Rozšiřovat a diverzifikovat ekonomické aktivity ve venkovském prostoru České republiky vedoucí k rozvoji podnikání, tvorbě nových pracovních

míst,

hospodářskému

růstu

a

ke

snížení

míry

nezaměstnanosti na venkově. Posílit sounáležitost obyvatel na venkově a společenskou strukturu. Osa I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Cíl: Vytvořit silné a dynamické zemědělsko-potravinářské odvětví Priority • •

Modernizace, inovace a kvalita Přenos znalostí

Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny Cíl: Vytvořit multifunkční zemědělské a lesnické systémy prospěšné životnímu prostředí, přírodě a krajině Priority • • •

Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin Ochrana vody a půdy Zmírňování klimatických změn

Osa III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Cíl: Vytvořit různorodé pracovní příležitosti a prorůstové podmínky pro atraktivní život na venkově Priority • •

Tvorba pracovních příležitostí Podmínky růstu a kvalita života na venkově

24

•

Vzdělávání a informace

Osa IV: Leader Cíl: Iniciovat vytváření a rozvoj místních partnerství a podporovat využití vnitřního rozvojového potenciálu venkova Priority •

Zlepšení řízení a mobilizace přirozeného vnitřního rozvojového potenciálu venkovských oblastí

V. Vzdělávání mladých lidí na venkově – překážky a příležitosti K vysvětlení situace ve vzdělávání mladých lidí na venkově je třeba především podrobněji představit sídelní a správní strukturu státu. V České republice existuje 14 krajů, 76 okresů a 6 250 obcí. Na území okresu působily od roku 1960 do roku 2000 orgány všeobecné státní správy. Po jejich zrušení na tomto území působí Úřady práce.

Bývalá okresní města byla historickými spádovými centry vymezených oblastí, průmyslovými a obchodními centry, zabezpečovala zpracování zemědělských produktů a obchod s nimi. Současné také byla centry kultury a vzdělání, tedy centry kde bylo a je zabezpečováno střední školství (střední školy s maturitou, gymnázia, odborná učiliště). Základní školství bylo a je zabezpečováno na úrovni obcí.

Reformou veřejné správy po roce 2000 byly zrušeny územní státní orgány – okresní úřady a z celkového počtu obcí bylo 380 měst dalšími pověřeno rolemi při výkonu státní správy a z nich 205 měst bývalými rolemi okresních úřadů. Ve všech případech jde o města se silným gravitačním vlivem na své venkovské okolí. Podle velkosti měst pak dochází k překrývání této gravitace (spádovosti). Jako příklad lze uvést město

25

Roudnice nad Labem, které má cca 13 tis. obyvatel a vykonává státní správu na území 13 venkovských obcí s celkovým počtem rovněž cca 13 tis. obyvatel, současně je v zóně gravitačního působení k okresnímu městu Litoměřice i ke 50 km vzdálené Praze. Tato gravitace se projevuje v dojíždění do škol, do zaměstnaní, v poskytování veřejných služeb s vyšší spádovostí (nemocnice apod.).

Tento úvod je důležitý pro uvození následujících údajů. Ve školním roce 2005/2006

působilo

v České

republice

celkem

354

středních

škol

poskytujících všeobecné vzdělání s maturitou, 1 069 škol poskytujících střední vzdělání (odborné) s maturitou. V tom bylo 70 škol vzdělávajících v oboru zemědělství a lesnictví. V témže školním roce působilo také 726 škol, které poskytovaly střední vzdělávání s výučním listem, z toho 188 v oboru zemědělství a lesnictví.

Tyto údaje dokládají vysokou hustotu středního vzdělávání na celém území státu.9 Ve všech 14 krajských městech jsou vysoké školy.

Základní charakteristikou situace proto je dostupnost vzdělání pro mladé lidi z venkova, realizovaná vysokou mírou dojíždění do škol. Dvě třetiny všech mladých lidí (především děti v základním vzdělávání a studenti ve větších městech) zůstávají v obci. Do škol z místa svého trvalého bydliště vyjíždí jedna třetina tj. cca 612 tis. mladých lidí, z toho cca 340 tis. dojíždí do města v rámci okresu, 116 tis. do jiných okresů kraje a 156 tis. do jiných krajů.

K vývoji v čase dochází více méně jen v rámci základního školství. S ohledem na nízkou porodnost dochází v posledních letech k tzv. procesu optimalizace sítě škol a rušení malých škol ve venkovských obcích. Tím se vytvořila potřeba většího vyjíždění z místa trvalého bydliště i v na primární úrovni vzdělávání. Počty středních a vysokých škol se zvyšují. 9

Zdroj dat: Český statistický úřad, Sčítání lidu 2001

26

Pro získání představy o dostupnosti vzdělávacích institucí je vhodné uvést i údaje o čase stráveném cestou dojížďky do škol. V případě dojíždění v rámci obce je dominující dojížďka v délce 16 - 29 minut, mezi obcemi v rámci okresu 29 minut a mimo okres 40 minut.

Vzhledem k tomu, že výše uvedená sídelní struktura znamená i následné husté rozmístění vzdělávacích institucí na území státu, lze vyslovit názor, že pokud jde o přístup ke vzdělání, neexistují zásadní rozdíly mezi městem a venkovem. Jisté rozdíly jsou jistě v dostupnosti mimoškolních, volnočasových aktivit pro dojíždějící žáky a studenty.

Pokud jde o vysoké školství, přispívá k dostupnosti i systém podpory ubytování studentů, spočívající v tom, že všichni studenti získávají příspěvek na ubytování a mohou jej řešit individuálně, nikoliv jen prostřednictvím kolejí, kterých je nedostatek.

Přesto existuje závislost mezi „venkovskostí" území a úrovní dosaženého vzdělání – se zvyšující se mírou "venkovskosti" okresů dochází i ke zvyšování podílu obyvatel se základním vzděláním nebo bez vzdělání (všechny

„výrazně

venkovské“

okresy

vykázaly

nadprůměrný

podíl

obyvatel se základním vzděláním) a ke snižování podílu vysokoškoláků (všechny

„výrazně

venkovské“

okresy

vykázaly

podprůměrný

podíl

vysokoškoláků). Lze však vyslovit názor, že se nejedná o důsledek omezeného přístupu obyvatel venkovského prostoru ke vzdělání, ale

o

důsledek

odlivu

mozků,

který

souvisí

se

sociálním

vzestupem, jehož součástí je i bydlení ve městech.

Dostupnost vzdělání „z venkovského

prostoru“ je tradičním staletým

fenoménem a odráží socioekonomické charakteristiky vývoje českého území. Děti a mladí lidé nejsou ani v koncepčních dokumentech

27

resortu

školství

považovány

za

znevýhodněné

k přístupu

ke

vzdělání.

Školská soustava je představena v následujícím piktogramu.

28

29

Vzdělanostní struktura české dospělé populace je oproti jiným zemích charakteristická vysokým podílem osob se středním vzděláním, středním vzděláním s maturitní zkouškou a středním vzděláním s výučním listem (více než 90 % dospělých mezi 25-64 lety má minimálně středoškolské vzdělání). Naopak se ale vyznačuje nízkým podílem osob s vyšším a vysokoškolským (terciárním) vzděláním. Za posledních 15 let se více než zdvojnásobil počet přijatých studentů na vysoké školy, podíl absolventů je však stále nízký. V této oblasti jsou definovány cíle:10 •

realizace kurikulární reformy

•

rozšíření

přístupu

k vyššímu

odbornému

a

vysokoškolskému

vzdělání •

spolupráce zaměstnavatelů, vzdělávacích institucí a institucí odborně profesních

10

•

propojení systémů počátečního a dalšího vzdělávání

•

podpora prostupnosti mezi jednotlivými stupni terciárního vzdělávání

•

podpora dalšího vzdělávání ve firmách

•

podpora informační společnosti

•

podpora celoživotního vzdělávání

Národní Lisabonský program 2005-2008, říjen 2005 MPSV

30

VI. Mladí lidé na trhu práce na venkově Mladí lidé na venkově nejsou statistiky sledováni, proto je třeba sledovat v rámci vývoje celkové nezaměstnanosti skupiny mladých lidí obecně.

Celková zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR 3. čtvrtletí 2007 Celková zaměstnanost se ve 3. čtvrtletí 2007 zvýšila proti stejnému období roku 2006 o 102,8 tis. osob a dosáhla nejvyšší úrovně za posledních deset let. Vzrostl především počet zaměstnanců o 87,3 tis., počet podnikatelů se zvýšil o 17,5 tis. Počet nezaměstnaných osob podle metodiky ILO se meziročně snížil o 98,3 tis. osob, počet dlouhodobě nezaměstnaných

se

přitom

snížil

o

62,3

tis.

osob.

Obecná

míra

nezaměstnanosti meziročně klesla o 1,9 procentního bodu na nejnižší úroveň od konce roku 1997 (5,2 %).

Zaměstnanost

Míra

zaměstnanosti

(podíl

počtu

osob

s

jediným

nebo

hlavním

zaměstnáním ve skupině 15-64letých) dosáhla 66,3 % a ve srovnání s 3. čtvrtletím 2006 vzrostla o 0,9 procentního bodu. Míra zaměstnanosti mužů se zvýšila o 1,3 procentního bodu na 75,2 %, míra zaměstnanosti žen vzrostla o 0,5 procentního bodu na 57,3 %.

Nezaměstnanost

Průměrný počet nezaměstnaných osob podle metodiky ILO, očištěný od sezónních vlivů, se snížil proti 2. čtvrtletí roku 2007 o 17,9 tis. Počet nezaměstnaných osob dosáhl 266,7 tis. (z toho 146,9 tis. žen), což je

31

nejnižší úroveň od konce roku 1997. V porovnání s 3. čtvrtletím roku 2006 se celkový počet nezaměstnaných snížil o 98,3 tis. a meziročně poklesl o více než čtvrtinu (o 26,9 %). Obecně se nezaměstnanost rychleji snižovala u osob v mladším a středním produktivním věku. Pokles nezaměstnanosti se projevil více v ženské složce populace (o 53,6 tis.), a to zvláště v pětileté věkové skupině 20-24 let (o 13,7 tis.). Celkový počet nezaměstnaných mužů se meziročně snížil o 44,7 tis., nejvíce ve skupině

mladých

20-24

let

(o

14,1

tis.).

Převážná

část

všech

nezaměstnaných (71,1 %) jsou osoby se středním vzděláním bez maturity nebo se základním vzděláním. Počet osob nezaměstnaných jeden rok a déle sice klesl proti 3. čtvrtletí 2006 o 62,3 tis. na 134,8 tis., ale jejich podíl

stále

přesahuje

polovinu

všech

nezaměstnaných

(50,5

%).

Mimořádně vysoký podíl osob dlouhodobě bez práce je ve skupině nezaměstnaných se základním vzděláním (70,0 % všech nezaměstnaných se základním vzděláním), ve skupině nezaměstnaných se středním vzděláním bez maturity je to téměř polovina všech nezaměstnaných (49,7%). Celkový počet nezaměstnaných déle než čtyři roky se snížil o 12,8 tis. na 45,9 tis. (17,2 % z celkového počtu nezaměstnaných). Obecná míra nezaměstnanosti podle ILO (ve věkové skupině 15-64letých) dosáhla

ve

3.

čtvrtletí

2007

podle

výsledků

výběrového

šetření

desetiletého minima 5,2 %. Proti 3. čtvrtletí 2006 se snížila o 1,9 procentního bodu. Obecná míra nezaměstnanosti je v České republice dlouhodobě nižší než průměr za všechny členské země EU nebo průměr za země eurozóny. Odlišná metodika zjišťování se promítla do diference mezi výší

obecné

míry

nezaměstnanosti

(ILO)

a

míry

registrované

nezaměstnanosti MPSV, ale tendence vývoje obou měr byla obdobná. Míra registrované nezaměstnanosti MPSV dosáhla ve 3. čtvrtletí hodnoty 6,3 %, tj. o 1,6 procentního bodu méně než před rokem.

Nízkou míru nezaměstnanosti mají trvale vysokoškoláci (2,1 %) a osoby s úplným středním vzděláním s maturitou (3,1 %). Vysoká míra nezaměstnanosti přetrvává ve skupině osob se základním 32

vzděláním (18,8 %) a nadprůměrná je i v početné skupině osob se středním vzděláním bez maturity vč. vyučených (5,6 %).

Počet nezaměstnaných se základním vzděláním se meziročně snížil o 18,6 % na 69,0 tis., což souvisí se všeobecným poklesem počtu českých občanů v produktivním věku s nejnižším stupněm vzdělání. Počet nezaměstnaných se středním vzděláním bez maturity (především vyučených) klesl o 26,9 % na 120,7 tis. a počet nezaměstnaných se středním vzděláním s maturitou se snížil o 34,0 % na 61,4 tis. Počet nezaměstnaných vysokoškoláků klesl o 30,0 % na 15,4 tis. osob, přičemž nezaměstnanost osob s vysokoškolským vzděláním je v porovnání s prvními třemi skupinami stále výrazně nižší.

Regionální míry nezaměstnanosti

Snížení nezaměstnanosti se projevilo s výjimkou Vysočiny ve všech krajích republiky, absolutně nejvíce v oblastech s vysokou nebo nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti tj. v Moravskoslezském a Ústeckém kraji a dále v Jihomoravském kraji.

Regionální míra nezaměstnanosti se pohybovala od 2,3 % v Praze a 3,2 % v Jihočeském kraji do 7,9 v Karlovarském a 9,0 % v Ústeckém kraji. Snížení míry nezaměstnanosti se projevilo ve všech krajích republiky, nejvíce v oblastech s přetrvávající vysokou nebo nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti, tj. v Moravskoslezském, Karlovarském a Ústeckém kraji.

Neaktivita

V rámci výběrového šetření jsou zjišťovány údaje i za osoby, které nepracují, aktivně práci nehledají a nesplňují tak podmínky ILO pro nezaměstnané, ekonomicky

ale

přitom

neaktivní

uvádějí,

osoby

že

by

představují

chtěly

pracovat.

potenciální

Tyto

pracovní 33

rezervu. Ve 3. čtvrtletí roku 2007 činil jejich počet 210,4 tis., tj. o 31,2 tis. méně než ve stejném období roku 2006. Velký počet těchto osob je ve věkové skupině do 24 let (74,8 tis.), kdy se převážně jedná o studenty a učně. Relativně značný počet 25-34letých (celkem 39,6 tis.) vyplývá hlavně ze zájmu žen, které jsou na rodičovské dovolené nebo v domácnosti, o své pracovní uplatnění. Počet zájemců o zaměstnání je vysoký ve věku 50 a více let. V pětileté skupině 50-54 let je to 15,4 tis. a ve skupině 55-59 let 22,2 tis. Ve skupině 50-54 let se jedná především o invalidní důchodce a ve skupině 55-59 let o osoby v invalidním a řádném starobním důchodu. Ve skupině šedesátiletých a starších to bylo 30,3 tis., když rozhodující částí zájemců o práci jsou starobní důchodci. Údaje Českého statistického úřadu.

34

Analýza ČSÚ - Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva ve 3. čtvrtletí 2007

Vývoj ekonomické aktivity obyvatelstva ve 3. čtvrtletí 2007 Zaměstnanost v primárním sektoru (zemědělství, lesnictví, chov ryb) meziročně klesla o 11,3 tis. na 177,3 tis. osob a činila pouze 3,6 % celkového počtu osob s jediným nebo hlavním zaměstnáním.

Počet pracujících v sekundárním sektoru (průmysl, stavebnictví) se zvýšil proti 3. čtvrtletí 2006 o 49,5 tis. na 1 984,7 tis., tj. 40,2 % celkové zaměstnanosti.

35

Zaměstnanost v terciárním sektoru (všechna odvětví služeb včetně dopravy) se zvýšila o 64,7 tis. na 2 779,7 tis. (56,2 % celkové zaměstnanosti).

Pro ekonomiku České republiky je typický vysoký podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru (průmysl + stavebnictví). Tento podíl je nejvyšší ze všech zemí EU-27 a přibližuje se mu pouze podíl tohoto sektoru na celkové zaměstnanosti na Slovensku.

Počet žáků základních škol se snížil o 2,3 tis., počet frekventantů na středních školách včetně učilišť klesl o 1,9 tis. na 524,5 tis. Počet studentů na vysokých resp. vyšších odborných školách vzrostl o 22,9 tis. na 292,0 tis.

Uchazeči a volná místa (od 1.7. 2004)- Zdroj MPSV ČR v celé České republice Období

Uchazeči

364 978 372 08/2007 759 376 07/2007 608 370 06/2007 791 382 05/2007 599 402 04/2007 932 430 03/2007 474 454 02/2007 737 465 01/2007 458 09/2007

Volná místa 137 528 133 492 124 034 123 334 119 552 113 958 107 763 104 910 97 961

Míra nezam. 6,2 % 6,4 % 6,4 % 6,3 % 6,4 % 6,8 % 7,3 % 7,7 % 7,9 %

36

Období

Uchazeči

448 545 432 11/2006 573 439 10/2006 788 454 09/2006 180 458 08/2006 729 458 07/2006 270 451 06/2006 106 463 05/2006 042 486 04/2006 163 514 03/2006 759 528 02/2006 154 531 01/2006 235 510 12/2005 416 490 11/2005 779 491 10/2005 878 503 09/2005 396 505 08/2005 254 500 07/2005 325 489 06/2005 744 494 05/2005 576 512 04/2005 557 540 03/2005 456 12/2006

Volná místa 93 489 99 064 101 228 97 582 94 265 88 269 86 001 80 914 74 128 70 485 66 498 59 408 52 162 52 994 55 121 55 801 59 285 56 790 56 994 57 250 55 864 55 941

Míra nezam. 7,7 % 7,3 % 7,4 % 7,8 % 7,9 % 7,9 % 7,7 % 7,9 % 8,3 % 8,8 % 9,1 % 9,2 % 8,9 % 8,4 % 8,5 % 8,8 % 8,9 % 8,8 % 8,6 % 8,6 % 8,9 % 9,4 %

37

Období

Uchazeči

555 046 561 01/2005 662 541 12/2004 762 517 11/2004 726 517 10/2004 812 530 09/2004 239 536 08/2004 012 532 07/2004 128 02/2005

Volná místa 56 068 54 217 52 850 50 340 52 895 51 206 52 622 48 670

Míra nezam. 9,6 % 9,8 % 9,5 % 8,9 % 8,9 % 9,1 % 9,3 % 9,2 %

38

Následujíc mapy ukazují nezaměstnanost v České republice v rozlišení podle území okresů.

Zdroj: MPSV ČR, Správa služeb zaměstnanosti Statistická ročenka trhu práce v ČR 2006

39

Míra nezaměstnanosti v České republice k 31. říjnu 2007 DC LB TP

UL

JN

CL

MO

SM

CV

CH

SO

LT ME

LN

KV

KL RA

PM

JC

RO

PZ

PY

PI

UO

OP OL ZR

PE

PV

FM

VS BM BO

TR

CB

VY

KM ZL UH

ZN CK

PR

BK

ST

PT

NJ

JI JH

OT KA

SY

HB

TA

BR

SU

CR

KH BN

JE

RK

PU

KO

PJ

KT

NA HK

NB

PB DO

TU

AB BE

PS TC

MB

HO BV

Míra nezaměstnanosti (v %) 0-5 5-10 10-15 15-20 >20 40

Počet nezaměstnaných v České republice k 31.10.2007 K 31.10.2007 evidovaly úřady práce celkem 348 842 osob, což je o 16 136 osob méně než ke konci předchozího měsíce. Ve srovnání se stejným obdobím roku 2006 je celkový počet uchazečů o zaměstnání nižší o 90 946. K 31. 10. 2007 bylo registrováno 27 648 absolventů škol všech stupňů vzdělání a mladistvých, je to o 3 571 osob méně než v minulém měsíci a o 10 244 osob méně než v říjnu 2006. Na celkové nezaměstnanosti se tak podílejí 7,9 % (září 2007 – 8,6 %, říjen 2006 – 8,6 %). Výše uvedená tabulka a informace jsou převzaty z portálu www.mpsv.cz.

VII. Vývoj počtu, charakteristika mladých nezaměstnaných

a

územní

výskyt

Rekapitulace Absolventi škol patří na trhu práce k rizikovým skupinám, neboť více než dvojnásobně

převyšují

míru

nezaměstnanosti

ekonomicky

aktivních

obyvatel. Takřka 70 % absolventů středních a vysokých škol má zkušenosti s nezaměstnaností v prvních dvou letech po ukončení školy.

Vysoká nezaměstnanost absolventů škol má obecně dvě základní příčiny: nedostatek praxe a nepřipravenost ke vstupu na trh práce z počátečního vzdělávání a dále je to strukturální problém, kdy stále mnoho mladých lidí vystudovalo obor, po kterém není dostatečná poptávka na trhu práce. Zaměstnavatelé tak postrádají u absolventů praktické zkušenosti, často se obávají

dlouhodobého

zaškolování,

seznamování

s kulturou

firmy,

s pracovními návyky, fluktuací spojenou s nevhodnou volbou povolání apod. Většina absolventů nemůže využít žádných předchozích kontaktů, referencí a praxe na pracovištích. Ideální podmínky pro přechod od studií k zaměstnání

mají

ti

absolventi

škol,

kteří

s potencionálními

41

zaměstnavateli spolupracovali již během studia. Přes všechna „rizika“ a „nevýhody“, spojené s přijetím absolventů, přinášejí zaměstnavatelům mladí lidé nové neotřelé názory, postupy, aktivitu a modernizaci.

11

Více než 75 % mladých lidí ve věku 20-29 pracuje na pozici, která odpovídá úrovni jejich vzdělání. Poměrně velké procento mladých lidí s vyšší úrovní vzdělání (střední odborné školy s maturitou – 23 % a terciárním vzděláním – 19 %) však pracuje na pozicích, které vyžadují nižší úroveň vzdělání. S ohledem na nedostatečné praktické zkušenosti musí proto pro získání praxe a praktických zkušeností (vzhledem k tomu, že nemohou nalézt práci odpovídající jejich vzdělání) zahájit svoji profesní kariéru v zaměstnání, pro které postačuje nižší úroveň vzdělání.12

Následující grafy: Zdroj - Český statistický úřad, Statistická ročenka 2006

11 12

www.novinky.cz, 31. 8. 2007 Problémy trhu práce a politiky zaměstnanosti, MÚ Brno, VÚPSV, NVF, listopad 2003

42

43

44

VIII. Státní nástroje ke snížení nezaměstnanosti mladých

Aktivní politika zaměstnanosti Výchozím principem pro zaměření státní politiky zaměstnanosti13 je revidovaná

Lisabonská

strategie

EU,

konkrétně

strategie

pro

růst

a zaměstnanost. Vláda ČR deklarovala své národní priority a reformní opatření v dokumentu Národní Lisabonský program 2005-2008.

Hlavním cílem problematiky zaměstnanosti je dosažení co nejpříznivějšího vývoje zaměstnanosti a zvýšení motivace a aktivace pro hledání, nalezení a

udržení

zaměstnání.

Zvláštní

pozornost

je

věnována

oblastem

s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti (severní, střední a jižní Morava a severozápadní Čechy). Výrazná podpora je poskytována projektům, které předpokládají vytvořit zejména v ohrožených regionech významný počet pracovních míst a podpořit další rozvoj drobného a středního podnikání. Aktivní politika zaměstnanosti se v roce 2006 zaměřovala, pokud jde o cílové skupiny, zejména na: •

Skupiny nezaměstnaných (mladí do 25 let a absolventi VŠ po dobu dvou let po úspěšném ukončení studia, nejdéle však do 30 let věku)

•

Starší 50 let věku

•

Dlouhodobě nezaměstnaní

V roce 2006 bylo v rámci aktivní politiky zaměstnanosti vytvořeno 43,4 tis. nových míst, což znamenalo nárůst proti stejnému období roku 2005 o 6,1 %. Nejvíce bylo nově vytvořeno společensky účelných

13

Statistická ročenka trhu práce 2006, MPSV ČR

45

pracovních míst14. Do této kategorie byla dle zákona z roku 2004 zahrnuta také tzv. absolventská místa. Jde o nově vytvořená místa a vyhrazená místa u zaměstnavatelů a o místa vytvořená za účelem samostatně výdělečné činnosti uchazeče o zaměstnání. Bylo jich přes 25 tis., tj. téměř 60 % všech nových míst. Na druhém místě v počtu vytvořených

pracovních

prospěšných

prací15

míst –

bylo

se jich

umístila 17,1

místa tis.

v rámci

V rámci

veřejně

chráněných

pracovních dílen16 a chráněných pracovních míst17, vč. samostatně výdělečné činnosti osob se zdravotním postižením bylo vytvořeno 1,2 tis. míst.

V roce 2006 bylo zařazeno na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti a rekvalifikace celkem 109,4 tisíc uchazečů o zaměstnání a zaměstnanců. Nejvíce byly využívány rekvalifikace, uchazeči o zaměstnání zařazení do rekvalifikací (51,2 tis. osob) tvořily 46,8 % všech uchazečů. Druhým nejužívanějším

nástrojem

byla

společensky

účelná

pracovní

místa

(23,2 %) a veřejně prospěšné práce (16,5 %).

14

Společensky účelnými pracovními místy se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Společensky účelným pracovním místem je i pracovní místo, které zřídil po dohodě s úřadem práce uchazeč o zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Na společensky účelná pracovní místa úřad práce může poskytnout příspěvek. Podle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. 15 Veřejně prospěšnými pracemi se rozumí časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. 16 Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60% těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. 17 Chráněné pracovní místo je pracovní místo, vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením, na základě písemné dohody s úřadem práce. Místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek.

46

Součástí aktivní politiky zaměstnanosti jsou i Cílené programy zaměstnanosti celostátního, obecního, okresního a regionálního charakteru, včetně mezinárodních programů s mezinárodní účastí a

programů

financovaných

v rámci

strukturálních

fondů

Evropského společenství.

Nezaměstnaných absolventů je v České republice nejméně od roku 1998. Míra

nezaměstnanosti

u

vyučených

u absolventů učilišť s maturitou 11,3

činila

v roce

2006

13,5

%,

% a

u absolventů středních

odborných škol s maturitou 9,1 %. U absolventů vyšších odborných škol dosáhla míra nezaměstnanosti 6,5 %, u absolventů gymnázií 3,4 % a u vysokoškoláků 3,1 %.

Ke zvýšení zaměstnatelnosti uchazečů o zaměstnání do 25 let věku a do 6 měsíců jejich evidence je určen program První příležitost. Po pilotním testování v letech 2002 a 2003 byl plošně rozšířen od 1.1.2004 na všechny úřady práce. S uchazeči o zaměstnání úřady práce uzavírají Individuální akční plány, tzn. harmonogramy naplňování dohodnutých zprostředkovacích a poradenských aktivit, které vedou k zaměstnání nebo ke zvýšení zaměstnatelnosti. Využití těchto plánů zároveň zvyšuje odpovědnost uchazečů za svůj vlastní osud a aktivizuje je k pracovnímu uplatnění.18

Vedle působení aktivní politiky zaměstnanosti je třeba uvést i další opatření, která vytvářejí všeobecně příznivé prostředí pro zvýšení zaměstnanosti.

Na prvním místě je třeba uvést změny v oblasti sociálních dávek. Česká republika byla dlouhodobě kritizována (zejm. ze strany OECD), že její systém sociálních dávek působí demotivačně k přijetí zaměstnání. Byl vyslovován požadavek, aby se tyto dávky změnily a působily k vyšší 18

Zpráva o plnění Národního Lisabonského programu reforem ČR, MPSV 2006

47

zaměstnanosti (employment friendly). Dřívější situace se týkala do značné míry mladých nezaměstnaných a absolventů, kteří žili v domácnostech svých rodičů, ale deklarovali se jako samostatná domácnost – s ohledem na nezaměstnanost – bez příjmů. Účelovým jednáním pak bylo možné setrvávat v tomto stavu delší dobu a čerpat dávky sociální péče. Tito příjemci sociální pomoci tvořili až 60 % všech příjemců. Od 1.1.2007 vstoupil v platnost nový Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb. Ten stanovil pravidlo, že osoby žijící v jednom bytě tvoří jednu domácnost – pokud neprokážou opak. V průběhu roku 2007 se počet příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi snížil k dalšímu

snížení

téměř na polovinu a došlo

nezaměstnanosti.

Tato

změna

vytvořila

významný a účinný tlak na vstup mladých nezaměstnaných na trh práce. Lze předpokládat, že se tato změna dotkla cca 100 tis. nezaměstnaných, zejm. mladých lidí.

Druhé opatření, které bude mít pozitivní vliv na zaměstnanost mladých lidí, ale v delší perspektivě, je přijetí Zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání č. 179/2006 Sb. Tento zákon umožní získat na základě zkoušky před autorizovanou osobou kvalifikaci ve vybraných jednodušších tzv. dílčích kvalifikacích, a to na základě praxe a praktické zkoušky. To posílí nezaměstnané při hledání místa, protože budou moci prokázat kvalifikaci.

IX. Venkov a podnikání V roce 2005 byla publikována závěrečná zpráva státního výzkumného úkolu

„Sociální

a

regionální

rozvoj

venkovského

prostoru

v České

republice“, který byl realizován pod vedením Prof. PhDr. Ing. Věry Majerové, CSc. Výsledky výzkumu přinesly řadu závažných, zajímavých i překvapivých poznatků a následující kapitola z nich čerpá.

48

1. Mýty o českém venkově a zemědělství Ukázalo se, že některé stereotypy týkající se venkova a zemědělství, které jsou ve veřejném mínění zakořeněny, přetrvávají bez ohledu na měnící se realitu.

Prvním mýtem je tradovaná představa, že vesnice byla plně závislá na vysokých státních dotacích a jejich snížením a následnou redukcí pracovních sil přišlo vesnické obyvatelstvo o základní zdroj obživy, z čehož se těžko vzpamatovává. Venkov nebyl nikdy plně závislý jen na zemědělství, dojížďka za prací do blízkých obcí a měst vždy u ekonomicky aktivních osob přesahovala padesáti procentní hranici. Transformace postihla některé sociální skupiny, především málo kvalifikované či bez kvalifikace, zdravotně či sociálně handicapované, neschopné rekvalifikace a méně adaptabilní.

Proto je také nepravdivý druhý mýtus, který předpokládá pokles životní úrovně na vesnici. Lze hovořit o značné sociální diferenciaci, která ale vcelku dokládá růst životní úrovně.

Třetím mýtem je konzervatizmus venkovských obyvatel, nechuť své zvyky měnit, stěhovat se za prací, rekvalifikovat se. Tato charakteristika se týká jen

části

venkovského

obyvatelstva.

„Venkovské

zvyky“

vyplývají

z možností, které poskytuje venkovská obec a mění se, změní-li se její ekonomické

a

sociální

podmínky.

Část

podnikatelských

aktivit

venkovského obyvatelstva snese srovnání s flexibilitou podnikatelských subjektů v městském prostředí. Objevují se některé typy agroturistiky, obchodní spolupráce se zahraničními partnery, spolupráce s nevládními organizacemi v sousedních zemích, mikroregionech a další. Venkov má značný, avšak dosud málo využívaný podnikatelský potenciál.

49

Čtvrtý mýtus praví, že vesnice je nespokojená se současným vývojem a v důsledku tohoto silně levicově orientovaná. Že to neodpovídá realitě lze doložit výsledky voleb, v nichž výsledky odpovídají zhruba rozložení volebních preferencí v České republice.

Pátým mýtem je zhoršování mezilidských vztahů na vesnici v důsledku restitucí. Restituce ve skutečnosti neznamenaly ani z ekonomického, tím méně ze sociálního hlediska zásadní změny ve vztazích a způsobu života. Bezesporu se vyskytla závist, nepřátelství a zklamání, výsledky výzkumu však nehovoří o zásadnějších rozporech mezi lidmi, které restituce vyvolaly.

2. Pracovní příležitosti a podnikání na venkově Na venkově byla a je situace v oblasti nabídky pracovních příležitostí komplikovanější než ve městech. Možnosti podnikat na venkově však naráží

na

obdobné

bariéry

–

věk,

zdravotní

stav,

zkušenosti,

podnikatelské schopnosti, nedostatek finančních prostředků, restituovaný majetek nevhodný k podnikání. Ale přidružovaly se k nim i další – sociální klima nepřející podnikání, nedostatečná infrastruktura, nízký odbyt, málo kontaktů a informací. Můžeme konstatovat, že v současné době patří rozvoj

podnikání,

zvláště

ve

venkovských

oblastech

k důležitým

ekonomickým i sociálním úkolům, na nichž bude záviset prosperita českých vesnic. Z politologického hlediska má rozvoj malého a středního podnikání vliv na formování středního stavu, který působí ve společnosti stabilizačně a stává se nositelem národní a státní identity.

50

3. Demografický vývoj venkova Pro budoucnost venkova je důležitým faktorem stabilita venkovského osídlení. Data ukazují, že venkovské obce v posledních 10 letech získávají nové obyvatele stěhováním. Ovšem tento proces se koncentruje pouze do okolí větších a velkých měst, jemuž venkov slouží jako obytné zázemí, určený pro nocování. Většina výstavby rodinných domků se realizuje právě

v okolí

v rozsahu

a

velkých

měst.

organizaci

Demografický

zemědělské

v posledních letech v příměstských

výroby,

vývoj,

migrace,

zvláštní

typ

změny

výstavby

oblastech (SPRAWL) nepochybně

působí proti tradičnímu rodinnému a sousedskému životu, který byl pro venkov typický.

Suburbanizace

zatím

nedosahuje

rozměrů

srovnatelných

s městy

v západní Evropě a USA, ale tato tendence je jednoznačná a rychlá. Struktura osídlení se vyznačuje vysokou setrvačností a výsledky procesu urbanizace přinášejí v podstatě nevratné změny ve využívání krajiny člověkem. Vytvářejí se celé nové rezidenční okrsky s výstavbou rodinných domků na klíč nebo se rozparcelují pozemky pro individuální výstavbu. V obou případech dochází k vytváření nových okrsků luxusního bydlení na okrajích stávajících sídel (metropole i okolních obcí). Staví se však i ve volné krajině zcela mimo dotyk se stávajícími sídly.

Rozvoj suburbáního bydlení je limitován kupní silou obyvatelstva. Rodinné domky si pořizují téměř výhradně domácnosti s vysoce nadprůměrnými příjmy. Předměstské zóny tak migrací získávají především vzdělané a příjmově silné obyvatelstvo. Sociální status nově příchozích domácností i jejich

způsob

života

ostře

kontrastuje

s původním

obyvatelstvem.

Suburbanizace má tak významné sociální důsledky.

Rychlý rozvoj nové výstavby se v řadě obcí projevil vznikem oddělených, často přímo ohraničených

„městeček“, která se zásadně liší jak stylem 51

zástavby, tak strukturou obyvatelstva. Často se tak za celkově pozitivním rozvojem obce skrývá obec „polarizovaná“, kde původní venkovská zástavba stagnuje a obyvatelstvo stárne; zatímco v nově vzniklém satelitním městečku žije mladé, ekonomicky silné obyvatelstvo městského typu s výrazně vyšším sociálním statusem. Nově příchozí obyvatelstvo často s původními obyvateli nekomunikuje a mnohdy se neúčastní dění v obci ani nevyužívá místních služeb.19

Postupně tak může vznikat (resp. vzniká) silná segregace mezi obyvateli v různých částech sídel (např. pejorativní označení „náplava“), posiluje se individualizace,

dochází

ke

ztrátě

sociální

soudržnosti,

oslabování

sociálního kapitálu a občanské společnosti. Vytvoření nového bytového okrsku v malé obci může zcela změnit její společensko politickou atmosféru

a

samosprávy,

současně apod.

Jde

ale o

nevytvořit rozsáhlý

sociální proces,

kapitál který

pro

výkon

bude

měnit

sociodemografické charakteristiky „dosavadního venkova“: Pro příklad jen Středočeský kraj (okolí Prahy) získal tímto způsobem za posledních deset let cca 70 tis. obyvatel, což je počet odpovídající celému novému okresu. Tato výstavba však nijak neřeší bytové potřeby místních obyvatel, kteří (zejména mladí lidé toužící se osamostatnit) souběžně odcházejí do města. Dochází tak k významné sociální výměně obyvatel - viz mapa.

19

Český statistický úřad – Středočeský kraj

52

53

4. Mladí lidé na venkově Mladí lidé na venkově20, zejména kvalifikovaní, musí řešit základní otázky svého dalšího profesního i osobního života. Bydlení na venkově může být přitažlivé z hlediska kvalitního bydlení, zdravého životního prostředí, možnosti

pěstování

koníčků,

sportů

apod.,

ovšem

předpokladem

dlouhodobé perspektivy a spokojeného rodinného života je možnost vhodného zaměstnání pro oba partnery a později možnost kvalitních vzdělávacích institucí pro děti. Z předchozích výzkumů je známo, že odchod z venkova je v nemalé míře iniciován snahou poskytnout dětem co nejkvalitnější vzdělávací příležitosti, kterých nabízí města mnohem více než vesnice - město poskytuje více možností pro volnočasové aktivity, kulturu a sport, dojíždění znamená časovou ztrátu.

Výsledky výzkumu potvrdily hypotézu, že mladí svobodní lidé ve výrazné míře touží venkov opustit. Všichni dotazovaní mladí lidé dosud bydleli u rodičů, proto může být jejich rozhodnutí odstěhovat se z obce ovlivněno i touhou po osamostatnění, nejen snahou dostat se do města. Generační obměna však má více směrů. Programový „odchod z města“ na venkov může být i alternativní volbou pro jiné mladé lidi, k pohybům dochází i pokud jde o generační složení.

Nejvýraznější skupinou, která by ráda z obce odešla byli mladí svobodní studenti. Většina z nich ve městech tráví podstatnou část svého času a to nejen v době studia, ale i ve volném čase, neboť venkov jim nenabízí dostatek příležitostí ke společenskému či kulturnímu vyžití. Také jejich možnosti pracovního uplatnění jsou s městem úzce spjaty - zde je třeba připomenout specifickou sídelní strukturu českého osídlení s velkým počtem malých obcí.

20

Sociální a regionální rozvoj venkovského prostoru v ČR, Prof. PhDr. Ing. Věra Majerová, CSc.

54

Naopak jako výrazně stabilní se ukázala skupina mladých lidí, kteří již mají děti a bydlí ve venkovských obcích. Pro ně je nutno vytvářet podmínky, zajišťovat možnosti uspokojování nejen základních potřeb v obci či blízkém okolí a umožňovat jim tím kvalitní život na venkově. Mladí lidé a jejich potomci jsou nezbytným prvkem budoucnosti a dalšího rozvoje venkova a na nich především závisí podoba, jakou budou mít venkovské oblasti v příštích letech.

Pokud jde o společenský a politický život na venkově, rozhodující podíl na formování místních politických reprezentací mají věkové skupiny mezi 30 až 59 lety, avšak postupně se projevuje tendence k vyrovnání podílu věkových skupin mezi kandidáty a zvolenými zastupiteli. Výzkum ukázal, že jsou to však především mladí lidé, kteří vymýšlejí i realizují nejrůznější projekty. Týkají se nejen udržování tradic, ale také úprav a údržby obce, ekologických aktivit, pomoci nesoběstačným a postiženým lidem.

Tvář tradičních vesnic se mění a mění se i lidé, kteří v nich žijí. Hodnoty vyvíjející se po staletí se postupně mění nebo zanikají a nastupují hodnoty nové. Především v hodnotách mladých lidí došlo k výrazným proměnám, díky nimž mají někteří pocit, že venkov ve své současné podobě jim nemůže pro splnění jejich životních cílů poskytnout stejné možnosti jako město.

Na druhé straně se budou stále více projevovat nové fenomény, které jsou známy z jiných zemí. Jde o zlepšování všeobecné dopravní obslužnosti a rozvoj dálniční sítě. Zejména dálniční sít jakoby „zmenšuje zemi“, umožňujíce

snadnou

dostupnost

dříve

vzdálených

měst.

Dřívější

zanedbané pohraničí se dostává pro snadnou prostupnost hranic (a po zavedení Schengenského prostoru zásadně) do sfér gravitačního působení velkých atraktivních měst za hranicemi, což prohlubuje, také po stanovení evropských

pravidel

pro

poskytování

služeb,

oboustranně

již

dnes

využívané příležitosti. 55

Jak bylo již řečeno, transformace zemědělství postihla více některé sociální skupiny, především málo osoby kvalifikované či bez kvalifikace, zdravotně či sociálně znevýhodněné, neschopné rekvalifikace a méně adaptabilní, což se projevuje v jejich vyšší nezaměstnanosti. Je zřejmé, že podpora

jejich

zaměstnatelnosti

a

zaměstnanosti

nevystačí

jen

se

standardními metodami aktivní politiky zaměstnanosti, ale že bude vyžadovat komplexnější a individuálnější přístup, který jsou schopny poskytovat a poskytují nestátní neziskové organizace.

X. Podnikání mezi mladými lidmi na venkově 1. Podnikání na venkově Pro zpracování této kapitoly, zejména k vymezení skupiny mladých lidí, je značný nedostatek informací. Je proto třeba vycházet z celkové analýzy situace zemědělství a jeho vývoje. Je zřejmé, že význam zemědělství se v nových členských zemích EU dramaticky snížil, jak to ukazuje následující graf.

56

Podíl zemědělského sektoru na vytvořeném HDP v nových členských zemích SVE (v %)

Dramaticky významné jsou také rozdíly v počtu a ve vlastnické struktuře zemědělských podniků v nových členských státech EU.

57

Počet zemědělských podniků ve srovnání v letech 1989-1990 s roky 1997-1998 podle typu podniků, SVE země

Počet zemědělských podniků podle právních forem v ČR k 31. 12. 2004

Tato tabulka ukazuje na výměry pozemků s nimiž hospodaří podniky různých vlastnických forem.

58

Tabulky a mapa následující ukazují vývoj této struktury po roce 2000, vývoj věkového složení pracovníků v zemědělství. Hospodařící subjekty v zemědělství (stav k 30. 9. 2006) Ukazatel

Index

Hospodařící subjekty celkem

v tom hospodařící subjekty podle právních forem: fyz.osoby evidované v RES neevidované v RES právnické osoby celkem v tom: obchodní společnosti z toho: spol.s r.o. akciové společnosti družstva ostatní

2000

2003

2005

54 158

54 071

42 252

78

33 747 17 726 2685

34 893 16 394 2 784

29 404 10 015 2 833

87,1 56,5 105,5

1 859

2 069

2 154

115,9

12 364 559 741 85

1 400 627 631 84

1 493 622 584 95

118,1 111,3 78,8 111,8

2005/2000

Zdroj: ČSÚ, Statistická ročenka 2006

Pracovníci v zemědělství podle věkových skupin

Ukazatel

2000 celkem

Pracovníci v zemědělství 157 232 v tom věková skup.: do 24 let 9 054 25-34 let 25 746 35-44 let 39 502 45-54 let 61 460 55-64 let 19 110 65 a více 2 360 Zdroj: ČSÚ, Statistická ročenka 2006

z toho ženy

2003 celkem

z toho ženy

2005 celkem

z toho ženy

55 371

163 273

56 591

183 648

61 981

2 092 7 991 14 823 25 232 4 450 783

8 918 25 314 35 625 56 845 31 218 5 353

2 230 7 983 13 282 22 642 8 742 1 712

9 310 26 861 36 071 55 546 42 760 13 130

2 537 8 245 13 216 21 102 12 619 4 262

59

Zdroj: ČSÚ, Statistická ročenka 2005

2. Státní podpora podnikání mladých lidí na venkově V regionálním pohledu je patrná nevyhovující věková struktura obyvatel venkova. Mladých podnikatelů nepřibývá, mimo jiné i proto, že přes veškeré proklamace o jejich podpoře zatím zůstává podle jejich informací jen u slov. Programy na podporu nastupující generace sice existují, chybí v nich ale potřebné množství motivačních peněz. Přitom se hned v prvním odstavci programového prohlášení současné vlády v kapitole zemědělství praví: „Vláda využije plně svých možností k podpoře života mladých lidí na venkově a použije finanční nástroje k urychlení generační výměny v zemědělství“.

60

V rámci Programu rozvoje venkova je takovým nástrojem podpora mladých začínajících zemědělců. Na tyto účely je v něm ale vyčleněno jen 1,99 % finančních prostředků, konkrétně 60 mil. korun. To podle Společnosti mladých agrárníků v praxi znamená, že ročně by mohlo zahájit s touto podporou činnost asi 50 mladých zemědělců. Za 7 let existence programu by tak bylo podpořeno 350 nových zemědělských pracovních míst. To by při současném počtu lidí v zemědělství (zhruba 140 tis.) znamenalo podporu 0,25 % mladých lidí z řad farmářů. Umožnit dřívější nástup do podnikatelské praxe by měl také Program předčasné ukončení zemědělské činnosti. Jeho principem je převzetí farem nastupující generací ještě za života současných majitelů, kterým by byla vyplácena jakási důchodová renta. Jenže ani na tento program není dostatek peněz. Kromě toho je převod farem daňově zatížen. Nastupující mladý zemědělec tak ještě předtím, než začne hospodařit, zaplatí na daních statisíce korun. Podle Společnosti mladých agrárníků se ovšem za začínajícího zemědělce považuje ten, kdo zahájí hospodaření nejpozději 18 měsíců před datem přiznání dotace. Toto vymezení je příliš úzké, dosud přitom platila pětiletá lhůta, podmínce vyhoví jen několik osob. Česká republika sice musí respektovat nařízení Evropské komise, které závazně předepisuje právě 18 měsíců, není ale řečeno, co znamená ono ,zahájení‘. V současné době je jen asi třetina českých zemědělců mladší 40 let. V porovnání s jinými rezorty je mladých v zemědělství o 15 % méně. Z údajů evropského statistického úřadu Eurostat přitom vyplývá, že již v roce 1998 patřila Česká republika v rámci tehdejších žadatelů o členství v EU mezi země s nejstarší populací osob pracujících v zemědělství. Hůře na tom byl pouze Kypr a Malta. Přesto tehdy podle analýzy brněnského Centra pro studium demokracie a kultury existoval pouze jediný dotační titul přímo zaměřený na podporu 61

mladých farmářů. Týkal se možnosti získat padesátiprocentní podporu od státu při nákupu, rozšíření a modernizaci farmy. Maximální možná částka činila v přepočtu 6300 €. Ovšem v členských státech byla a je možná podpora čtyřnásobně vyšší. Analýza také konstatovala, že podpora mladých je v České republice nejnižší ze všech zemí EU. Důsledky dosavadního přístupu státu k podpoře mladých farmářů dokládá

i poslední

strukturální

šetření

Českého

statistického

úřadu. Podíl lidí pracujících v zemědělství, kterým je 65 let a více, se od roku 2003 zvýšil o 4 %. Rovněž zastoupení zemědělců ve věkové kategorii 55-64 let se během dvou let zvýšilo o 4 %. Naproti tomu podíl nejmladších zemědělců do 24 let se nemění a činí zhruba 5 %. Podle Společnosti mladých agrárníků navíc podpora mladých po vstupu do EU poklesla. Vstupem do EU v České republice skončily národní dotace pro mladé zemědělce a měl je nahradit operační program. Pomoc začínajícím farmářům

do

40

let

se

však

od

roku

2004

výrazně

snížila.

V praxi to znamená, že podpora pro mladé začínající zemědělce poklesla z 350 mil. korun v letech 2001 až 2003 na 80 mil. v letech 2004 až 2006. Za stejné období - tři roky - se tedy celková podpora snížila na 23 % oproti dotacím před vstupem do EU. Žádoucí nástup mladé generace brzdí údajně i představitelé některých zemědělských organizací výboru.

Ten

stanovuje

při

hlasování v

bodovací

kritéria

takzvaném monitorovacím pro

projekty

na

čerpání

zemědělských podpor. Pro bodová zvýhodnění mladých v tomto výboru hlasují jen Asociace soukromého zemědělství a Společnost mladých agrárníků, takže nemají šanci nic prosadit. O výsledku totiž rozhoduje většina, a tu má Agrární komora. Mladí zemědělci přitom vůči komoře představují konkurenci v čerpání peněz. To 62

se údajně projevilo i při konstrukci některých konkrétních programů. Například zatímco podpora odbytových družstev, která tvoří hlavně členové komory, je nároková a stanovená na dobu 5 let, podpora na ukončení zemědělské činnosti je stanovena „do vyčerpání vyčleněných prostředků“. Takže výše peněz klesá s počtem žadatelů.21

3. Nástroje podpory mladých podnikatelů a nezaměstnaných na venkově Období 2007–2013 Vedle programových dokumentů resortů, které se k podpoře podnikání mladých lidí i podpoře zaměstnanosti mladých lidí na venkově hlásí, budou hrát klíčovou roli nástroje a zdroje finanční. Jakkoliv financování aktivit nestátních neziskových organizací bude vždy multizdrojové, největší roli bude hrát financování prostřednictvím evropských fondů. Pro nestátní neziskové organizace zde bude prostor pro financování širokého rozsahu aktivit.

Pro programovací období 2007-2013 připravila Česká republika celkem 24 operačních programů. Z tohoto počtu tvoří poměrně velkou část programy regionální (celkem sedm) a pět programů přeshraniční spolupráce.

Tematicky zaměřené operační programy Integrovaný operační program

21

Převzato z podnikatelského týdeníku PPROFIT, autor Petr Havel

63

Rozvoj IT ve veřejné správě, služby v oblastech sociální integrace, veřejného zdraví a zaměstnanosti, národní podpora cestovního ruchu, využití kulturního bohatství a další. Program řídí Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. OP Podnikání a inovace Podpora začínajících podnikatelů, inovací v podnikání a nových technologií, využití

nových

finančních

nástrojů,

úspory

energie

a

podpora

obnovitelných zdrojů energie, rozvoj poradenských a marketingových služeb

pro

podnikání

a

další.

Program

řídí

Ministerstvo

průmyslu

a obchodu ČR. OP Životní prostředí Zlepšování vodohospodářské infrastruktury, snižování rizika povodní, snižování emisí a průmyslového znečištění, obnovitelné zdroje energie, nakládání s odpady, zlepšování stavu přírody a krajiny, vzdělávání v této oblasti a další. Program řídí Ministerstvo životního prostředí ČR. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost Zvyšování

kvality

počátečního

vzdělávání,

vyššího

odborného

a vysokoškolského vzdělávání, podpora výzkumu a vývoje v této oblasti, rozšiřování nabídky dalšího vzdělávání a další. Program řídí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. OP Výzkum a vývoj pro inovace Podpora výzkumných center, podpora spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve výzkumu a vývoji, posilování kapacit vysokých škol pro terciární vzdělávání a další. Program řídí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. OP Doprava

64

Modernizace železniční, dálniční a silniční sítě, rozvoj pražského metra a další. Program řídí Ministerstvo dopravy ČR. OP Lidské zdroje a zaměstnanost Zvyšování kvalifikace stávající pracovní síly, podpora vyloučených z trhu práce, mezinárodní spolupráce, rozvoj veřejné správy a veřejných služeb a další. Program řídí Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Regionální operační programy Rozvoj regionální dopravní infrastruktury a udržitelných forem veřejné dopravy, služeb a infrastruktury cestovního ruchu, rozvoj a revitalizace regionálních center, měst a venkova, podpora podnikání. Řídicím orgánem odpovědným za řádnou realizaci regionálního operačního programu je Regionální rada příslušného regionu soudržnosti.

Operační programy evropské územní spolupráce OP Meziregionální spolupráce OP Nadnárodní spolupráce V programovém období 2007-2013 je realizováno pět bilaterálních Operačních programů Přeshraniční spolupráce. Cílem programů je podpora hospodářské a sociální integrace příhraničních území prostřednictvím odstraňování

přetrvávajících

bariér

a

posilování

jejich

rozvojového

potenciálu. Jsou posilovány vzájemné hospodářské, společenské a kulturní vztahy, společná péče o přírodní bohatství, rozvoj cestovního ruchu a budování flexibilního trhu práce. OP Přeshraniční spolupráce ČR - Bavorsko OP Přeshraniční spolupráce ČR - Polsko OP Přeshraniční spolupráce ČR - Rakousko

65

OP Přeshraniční spolupráce ČR - Sasko OP Přeshraniční spolupráce ČR - Slovensko V rámci evropské územní spolupráce jsou dostupné i síťové programy ESPON 2013 a INTERACT II. Roli národního koordinátora programu ESPON plní Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Kontaktním místem programu INTERACT v České republice je rovněž Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

XI. Podpora subjekty

zaměstnanosti

a

podnikání

nestátními

V oblasti podpory zaměstnanosti se v České republice angažuje v místním a regionálním měřítku řada subjektů a pro svou činnost užívají nejrůznější druhy financování, zejména Evropské fondy. Struktura sídel v České republice stejně jako struktura veřejné správy vede k tomu, že tyto subjekty sídlí ve městech a při výběru klientů nerozlišují městské

a

venkovské

obyvatelstvo.

Svoji

činnost

zaměřují

primárně na cílové skupiny, nikoliv na nějak vymezený prostor. Je to dáno také tím, že realizují úzkou spolupráci s orgány veřejné správy a dalšími subjekty, které působí na spádovém území. Nepodařilo se proto nalézt subjekty, které by se orientovaly výlučně na venkovské prostředí.

Analýza praktických zkušeností nestátních neziskových organizací ukazuje na čtyři významné skutečnosti.

První je zkušenost, že čím nižší je v regionu nezaměstnanost, tím s většími

problémy

se

potýkají

jejich

klienti

a

tím

individuálnější

a komplexnější pomoc a podporu je zapotřebí jim poskytovat. Na straně klientů se pak potýkají nejen s nízkou nebo žádnou kvalifikací, ale i řadou osobnostních deficitů pokud jde o sociální dovednosti a nízkou motivaci,

66

malou schopnost převzít odpovědnost za svůj život a budoucnost a podobně. Ve vztahu k těmto klientům zjevně nestačí standardní metody

aktivní

politiky

zaměstnanosti

a

podpora

se

strany

nestátních neziskových organizací je nezastupitelná. Na druhé straně tam, kde je nezaměstnanost vysoká, je i přístup klientů

plný

motivace a angažovanosti a činnost těchto organizací může významně aktivní politiku zaměstnanosti rozšířit, obohatit a individualizovat.

Druhý poznatek je to, že k dosažení celkového záměru – zvýšení zaměstnanosti mladých lidí na venkově je možné dospět různými cestami. Může to být: •

přímá podpora klientů, posilováním jejich zaměstnatelnosti cestou zvýšení kvalifikace, rekvalifikace, rozvoje sociálních dovedností, posílení motivace

•

posilování kompetence vlastní a výcvikem vlastních pracovníků

•

působení na obce, cestou projektů a podobně.

•

poradenství k podpoře podnikání

•

kombinace přístupů

organizace

vzděláváním

jejich aktivizace, pomocí v tvorbě

Třetí zkušeností je, že je třeba analyzovat situaci v regionu - pokud jde o zaměstnanost - a analyzovat situaci potenciálních klientů a jejich znevýhodnění. Programy aktivit co nejpřesněji zacílit na odstraňování těchto handicapů v nejširších smyslu slova (počítat s riziky) tak, aby programy vedly k reálným výsledkům.

A poslední dobrá zkušenost je, že je velmi potřebné a užitečné navazovat partnerství, spolupracovat s orgány veřejné správy, seznamovat se s jejich prioritami a potřebami v toto oblasti, i s ostatními nestátními neziskovými organizacemi.

67

Příklady dobré praxe

1. Program Restart s YMCA Projekt realizuje YMCA Brno. Je určen osobám do 26 let věku z Brna a jeho širokého (venkovského) okolí. Týká se osob ohrožených sociálním vyloučením, mladistvých a nezaměstnaných absolventů škol s nízkou kvalifikací. Je orientován na osoby, které mají osobností problémy, nízkou pracovní motivaci apod. Program je třístupňový a obsahuje pobytový motivační kurs, vzdělávací kurs a práci na zkoušku. Účastníci získávají počítačovou

gramotnost,

dovednost

k získání

zaměstnání,

základy

pracovního práva, rozvoj osobních klíčových kompetencí apod. Program obsahuje i individuální poradenství a je zakončen tříměsíční prací na zkoušku.

2. Programy občanského Podkrušnohoří (dále jen VCP)

sdružení

Vzdělávací

centrum

Projekty: •

Žena – matka 2002

•

Pečovatelka/pečovatel

•

Centrum pro nezaměstnané v Lounech

•

Pečovatelka/ošetřovatelka

•

Pracovník v sociálních službách

•

Návrat do práce

•

Příprava na práci v Ústeckém kraji

Cílem činnosti VCP je pomoci při hledání zaměstnání, pomoc sociálně slabším spoluobčanům, pomoc znevýhodněným občanům, psychologické poradenství, a další. Výše uvedené projekty poskytovaly rekvalifikační

68

kursy. Pokud jde o skupiny mladých lidí, byly dokončeny dva projekty, a to:

Budoucnost – šlo o projekt určený žákům základních škol, kteří ukončili školní docházku převážně v nižších třídách. Hlavními aktivitami projektu byla motivace žáků k aktivitě a převzetí odpovědnosti za svoji profesní budoucnost a sestával z modulů sociálně psychologické hry, předprofesní přípravy, orientace na trhu práce, počítačové gramotnosti, brigády, apod.

Comeback – cílovou skupinou byli mladiství do 25 let se základním vzděláním. Hlavními aktivitami projektu bylo proškolení pedagogických pracovníků, vypracování manuálů pro rekvalifikaci, zajištění rekvalifikace v oboru švadlena, stavební výroba, zámečnické práce a výuka českého jazyka a matematiky a podpora osobnostního rozvoje.

3. Program o.s. Společné Soužití Litvínov Cílovou skupinou jsou jednotlivci a rodiny, které jsou sociálně vyloučené nebo tímto vyloučením ohrožené. Snaží se přispívat k předcházení jejich sociálního propadu a podporovat jejich společenskou integraci. Cílem je vést dospělé k přijetí vlastní zodpovědnosti za svůj život a pomáhat jim obstát v dnešní společnosti. Sdružení má dvě střediska, a to poradnu v Litvínově

a

poradnu

v Janově,

kde

je

rozsáhlá

romská

sociálně

vyloučená komunita. Do činnosti patří poradenství v oblasti zaměstnávání, pomoc při hledání a zprostředkování nabídek práce, pomoc při psaní životopisu, vzdělávání apod.

4. Nabídka služeb Kofoedovy školy Východiskem pro činnost je názor, že k sociálnímu vzestupu je třeba vzdělávací

podpory.

Hlavní

pracovní

metodou

je

princip

„pomoc

k svépomoci“. Jedná se tedy o pomoc při objevování a využívání vlastních

69

schopností a dovedností. Uživatel služby v tomto pojetí není vnímán jako pasivní a závislý příjemce, ale učí se aktivně nést odpovědnost za svou situaci a za pomoci svých znovunalezených zdrojů své problémy řešit možná i za cenu pokusů a omylů. Jde o rozvoj komplexů sociálních dovedností a osobních kompetencí. Kofoedova škola užívá sociálně pedagogických principů a používá terminologii známou ze školního prostředí (škola, student). Služby sociální rehabilitace se uskutečňují ve čtyřech

programech,

a

to

poradenství,

vzdělávací

kurzy,

pracovní

programy a aktivační programy. Organizace působí v Bruntále, Karviné, Ostravě, Třinci a Ústí nad Labem. Její činnost je financována městem, krajem, MPSV, EU i příspěvky drobných dárců.

5. KLIKA 1, o.s. Správný směr- centrum služeb zaměstnanosti Projekt

Správný

směr

podporuje

osoby

dlouhodobě

nezaměstnané

s nízkou motivací a s charakteristikou ohrožení sociálním vyloučením, a to z důvodů

zdravotního

postižení,

vyššího

věku,

nízké

nebo

žádné

kvalifikace či z důvodu pečování o dítě nebo jinak závislou osobu. Cílem je odstranit bariéry klientům v přístupu na trh práce a k tomu účelu posílit kapacity organizace a zvýšit odborné znalosti a dovednosti zaměstnanců. Mezi nástroje patří motivačně-vzdělávací aktivity k rozvoji osobnosti a individuální konzultace k získání praktických schopností a dovedností k získání zaměstnání.

6. CpKP Střední Morava - projekt „Mladí pro venkov – venkov pro mladé: nové síly pro oživení vesnic“ Cílem projektu je vytvoření sítě nových projektových manažérů na vybraném území, zpracovávání projektových námětů obcí, mikroregionů, MAS

na

venkově,

vyhledávání

finančních

zdrojů,

psaní

převážně

investičních žádostí o podporu z fondů EU a manažérsky i organizačně naplňovat tyto konkrétní projekty pro oživení a rozvoj vesnic. Vizí projektu je akce proti „odlivu mozků“. Jde o to, oživit venkov mladými lidmi tak, 70

aby po studiích ve městech neodcházeli za prací mimo Olomoucký kraj, ale nacházeli uplatnění ve venkovských sídlech, odkud pocházejí, a aby se zasadili o další trvale udržitelný rozvoj vesnic i venkova v širším měřítku. Představitelé obcí by měli vytvořit „novým silám“ zázemí a podmínky pro život na venkově. Mezi aktivitami lze uvést výběr cílové skupiny školení (oslovení nezaměstnaných absolventů škol – 15 až 25 let a maminek po mateřské dovolené – místo působení Přerovsko a Lipnicko), realizace školení, výběr a zaměstnání nových projektových manažérů, vznik „Poradenského centra venkova“, podávání projektů jednotlivých aktérů, apod.

7. EUROEDUCA - program Kroky správným směrem (vzděláváním sociálně ohrožených osob k integraci na trh práce) Cílem projektu je umožnit účastníkům (klientům azylového domu) zorientovat se ve své životní situaci, ve svých možnostech, především ve vztahu k možnostem k uplatnění se na trhu práce, na které je chce tento projekt připravit. Projekt se realizuje v Pardubickém kraji. K aktivitám projektu patří po výběru účastníků bilanční diagnostika, motivační aktivita, výcvik počítačové gramotnosti, profesní školení a rekvalifikace, klubová činnost a doprovodná opatření, tzv. přímá podpora, např. hrazení jízdného do místa realizace aktivit, hlídání dětí v průběhu realizace projektu, apod.

8. Česká unie pro podporované zaměstnávání Smyslem podporovaného zaměstnávání je vyrovnávání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí, kteří v důsledku zdravotního postižení nebo jiných znevýhodňujících faktorů mají ztížený přístup na otevřený trh práce a v důsledku toho mohou být nebo jsou omezeni ve svém společenském uplatnění. V rámci podporovaného zaměstnávání je poskytována podpora rovněž zaměstnavatelům uživatelů služby. Podporované zaměstnání je tedy služba, nikoliv pracovní místo. Cílem je pomoci lidem najít pracovní

71

místo, včetně rozvoje kompetencí, nikoliv jenom zprostředkování práce. Klienti pracují na běžném pracovišti na otevřeném trhu práce, nikoliv na specializovaných pracovištích – chráněných dílnách.

9. Jihočeská rozvojová, o.p.s. Organizace se zabývá komunitním rozvojem Jihočeského kraje, podporou rozvoje

občanské

společnosti

Jihočeského

kraje,

podporou

rozvoje

lidských zdrojů a vzniku nových sociálních služeb a programů. Své činnosti vykonává

prostřednictvím

projektů,

poskytováním

bezplatného

občanského poradenství a poradenství v oblasti sociální a pracovně právní, akcí určených široké veřejnosti, poskytováním školících a lektorských aktivit a bezplatným informačním servisem. Provozuje také Centrum STROOM

DUB

v Dubu

u

Prachatic.

Poskytuje

odborné

individuální

i skupinové poradenství, orientované na trh práce. Cílovými skupinami jsou osoby zdravotně postižené, osoby v sociální nouzi, generace 50+, začínající podnikatelé, NNO, nezaměstnané a osoby nezaměstnaností ohrožené. Provozuje občanskou poradnu.

10. Společnost mladých agrárníků České republiky Společnost mladých agrárníků v ČR je občanské sdružení, zastupující mladou zemědělskou veřejnost a venkovskou mládež. Prosazuje zájmy svých členů v oblasti politické, odborné i společenské. Odborná činnost společnosti zahrnuje poradenství a vzdělávací činnost. Společnost nabízí pomoc při zhotovování projektů a žádostí pro různé druhy podpor určených zemědělcům. Jedná se o individuální poradenství i o pořádání různých seminářů, kurzů a přednášek.

72

XII. Závěry a doporučení Cílem projektu je vytvořit v příštích měsících jako součást mezinárodního projektu (Polsko, Slovensko, Česká republika) „Síť podpory mladých lidí na trhu práce na venkově“. Síť mají tvořit koordinovaně působící nestátní neziskové organizace. Projekt zajistí i výměnu mezinárodních zkušeností.

Analýza situace a neformální setkání zástupů některých nestátních neziskových organizací přinesly dvě zjištění podporující jejich roli v této oblasti.

První je zkušenost, že čím nižší je v regionu nezaměstnanost, tím s většími

problémy

se

potýkají

jejich

klienti

a

tím

individuálnější

a komplexnější pomoc a podporu je zapotřebí jim poskytovat. Na straně klientů se potýkají nejen s nízkou nebo žádnou kvalifikací, ale i řadou osobnostních deficitů pokud jde o sociální dovednosti a nízkou motivaci, malou schopnost převzít odpovědnost za svůj život a budoucnost a podobně. Ve vztahu k těmto klientům zjevně nestačí standardní metody

aktivní

politiky

zaměstnanosti

a

podpora

se

strany

nestátních neziskových organizací je nezastupitelná. Na druhé straně tam, kde je nezaměstnanost vysoká, je i přístup klientů plný motivace a angažovanosti, a činnost nestátních neziskových organizací může

významně

aktivní

politiku

zaměstnanosti

rozšířit,

obohatit

a individualizovat.

Jak bylo již také řečeno, transformace zemědělství postihla více některé sociální skupiny, především málo osoby kvalifikované či bez kvalifikace, zdravotně či sociálně znevýhodněné, neschopné rekvalifikace a méně adaptabilní, což se projevuje v jejich vyšší nezaměstnanosti. Je zřejmé, že podpora zvýšení jejich zaměstnatelnosti a zaměstnanosti nevystačí jen se standardními metodami aktivní politiky zaměstnanosti, ale že bude rovněž

73

vyžadovat komplexnější a individuálnější přístup, který jsou schopny poskytovat a poskytují právě nestátní neziskové organizace.

Z věcného hlediska se jeví prioritní i pro činnost nestátních neziskových organizací takové aktivity jako jsou: •

Podpora profesního a kariérového poradenství při volbě povolání, se zaměřením na žáky základních škol v převážně zemědělských regionech, a to jak na školách, tak v Informačně poradenských střediscích úřadů práce

•

Podpora poradenství pro drobné a především začínající podnikatele v oblasti

zemědělství

a

agroturistiky

v oblasti

profesního

poradenství, ale také marketingu, propagace a trhu práce. •

Podpora rozvoje podnikání v oblasti tradičních řemesel.

•

Podpora oživení venkova, rozvoj společenského života, komunitní aktivity, podpora tradic.

74

XIII. Některé NNO, podporující rozvoj zaměstnanosti a podnikání mladých AGAPO, o.s. - agentura podporovaného zaměstnávání

Cejl 68, Brno

www.agapo.cz

Asociace podnikatelek a manažerek ČR

Plzeňská 221/130, Praha 5

www.apmcr.cz

CpKP Střední Morava

Horní náměstí 9, Přerov

www.cpkp.cz

CpKP Západní Čechy

Americká 29, Plzeň

www.cpkp.cz

Česká unie pro podporované zaměstnávání Studentská 3, Praha 6

www.unie-pz.cz

Český západ

Dobrá Voda 8, Toužim

www.cesky-zapad.cz

Diakonie ČCE - Milíčův dům

Havlíčkova 14, Jaroměř

www.milicuvdum.diakoniecce.cz

DROM, romské středisko

Bratislavská 41, Brno

www.rs.drom.cz

Dům křesťanské pomoci - Bethel

Pražská 14, Litoměřice

www.bethel.cz

Euro Educa

Horní 22, Žďár n./Sázavou

www.euroeduca.cz

Farní charita Kralupy n./Vltavovou

Chmelova 212, Kralupy n./Vltavou

www.charita.nasefarnost.cz/

75

Farní charita Starý Knín

nám. Jiřího z Poděbrad 147, Nový Knín

www.charita.novyknin.net

GENESIA, o.s. Josefa Ressla 1793, Most Charita Olomouc - agentura podporovaného zaměstnávání Wurmova 11, Olomouc

www.genesia.wm.cz

IQ Roma servis

Cejl 49, Brno

www.iqrs.cz

Jihočeská rozvojová, o.p.s.

Plachého 59/4, České Budějovice

www.jr-spolecnost.cz

Klika 1 - Centrum služeb zaměstnanosti

Velká Dominikánská 36, Litoměřice

www.klika1.cz

Kofoedova škola

Hasičská 550/50, Ostrava - Hrabůvka

www.kofoedovaskola.cz

Lomikámen, o.s.

Bezručova 928, Beroun

www.lomikamen.cz

Mesada - centrála Písek

nábř. 1. máje 2259, Písek

www.mesada.eu

Městská charita České Budějovice Moravská asociace podnikatelek a manažerek

Jírovcova 12, České Budějovice

www.mchcb.org

Dvoříkova 14, Brno

www.mapm.cz

Most k životu, o.p.s.

Šikmá 300, Trutnov 3

www.mostkzivotu.cz

Občanské sdružení Prácheň

Karlova 108, Písek

www.prachen.cz

www.olomouc.charita.cz

76

Omega Liberec

Erbenova 2, Liberec 8

www.omega-liberec.cz

ORFEUS

Čimická 86/a, Praha 8

www.hefaistos.org

PONTON

Podmostní 1, Plzeň

www.ponton.cz

Přerovský podnikatelský INKUBÁTOR

Wilsonova 12, Přerov

www.podnikatelskyinkubator.cz

REVA - regionální vzdělávací agentura

U Nisy 6, Liberec 3

www.reva.wz.cz

R-MOSTY, o.s.

Havlíčkovo náměstí 300, Praha 3

www.r-mosty.cz

Roma agentura

Stavbařů 2203, Karviná -Mizerov

www.romacentrum.karvina.info

Sdružení CEPAC - Morava Společné soužití Litvínov - poradna pro nezaměstnané Janov

Jeremenkova 1142/42, Olomouc

www.cepac.cz

Hamerská 22, Litvínov - Janov

www.spolecnesouziti.cz

Společnost mladých agrárníků

Štěpánská 63, Praha 1

www.smacr.cz

Sokrates Ústí n./Labem - Klub "Domeček"

Prokopa Diviše 1605/5, Ústí n./Labem

www.sokrates-ul.cz

STROOM Dub, o.p.s.

Dub 26, Dub u Prachatic

www.jr-společnost.cz

SKP-CENTRUM

Bělehradská 513, Pardubice

www.skp-centrum.cz

77

Šance pro tebe

Štěpánkova 92, Chrudim

www.chance.chrudim.cz/

Trojzemí, o.p.s. Vyšší odborná škola Dakol a Střední škola Dakol, o.p.s.

tř. 1. máje 858/26, Liberec 3

www.3zemi.cz

Petrovice u Karviné 570

www.rpbudoucnost.cz

Vzdělávací centrum Podkrušnohoří

Masarykova 745, Žatec

www.vcp.zatec.cz

White Light 1 - Sociálně právní agentura

Drážďanská 106, Ústí n./ Labem

www.whitelight1.cz

YMCA Brno

Kounicova 3, Brno

www.brno.ymca.cz

78

O autorovi

Ing. Petr Víšek absolvoval v roce 1968 Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor regionální plánování. Od roku 1972 do roku 1992 pracoval na Federálním ministerstvu práce a sociálních věcí v oblasti sociální politiky, naposledy jako ředitel odboru sociální politiky. Od roku 1992 do odchodu do důchodu v roce 2007 pracoval v odboru sociální politiky MPSV ČR. Odborně působil v oblasti rodinné politiky, sociální péče, státní sociální podpory a dalších. Je externím učitelem na katedře sociální práce Filozofické fakulty UK Praha. Je ředitelem sdružení Socioklub.

79