Vývoj potenciálního a reálného HDP v ČR

1

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Vývoj potenciálního a reálného HDP v ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Hladík Ondřej Finance

Praha

květen 2012

2

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, 16. 06. 2012

Bc. Hladík Ondřej

3

Poděkování: Touto cestou bych chtěl poděkovat paní Ing. Lucii Sandmann M.A. za pomoc při zpracování diplomové práce.

4

Anotace: Vývoj potenciálního a reálného HDP v ČR. Práce popisuje příčiny a důsledky deficitního hospodaření a jeho dopad na celkové zadluţení státu. Porovnává makroekonomickou situaci České republiky a státy EU. Klíčová slova: Hrubý domácí produkt Potenciální produkt Agregátní poptávka Agregátní nabídka

Annotation: Development of potential and real GDP in the Czech Republic. My thesis describes reasons and implications on deficit economy in the Czech Republik and compares it with other states in the European Union. Key words: Great domestic product Potential Product Agregate demand Agregate supply

5

Obsah Úvod

6

1. Úvod do problematiky

7

1. 1. Agregátní poptávka

8

1. 1. 1. Pravidlo měnové politiky 1. 1. 2. Agregátní poptávka, základní veličiny, inflace a v neposlední části úloha centrální banky 1. 2. Agregátní nabídka

16

1. 2. 1. Neefektivita mezd 1. 2. 2. Trh práce (s ohledem na vývoj mezd) 1. 2. 3. Ceny vstupů 1. 3. Odhad PP

22

1. 3. 1. Hodrick – Prescottův filtr 1. 3. 2. Produkční funkce 2. Vývoj hospodářské situace v ČR

25

2. 1. Analýza deficitu veřejných financí v ČR

25

2. 2. Období let 1992-1995/1998-2001

28

2. 3. Období let 2002-2003/2005

32

2. 4. Období let 2005-2009/2011

35

2. 5. Česká republika vývoj 2012

38

2. 5. 1. Příjmy státního rozpočtu 2. 5. 2. Výdaje státního rozpočtu 2. 5. 3. Saldo státního rozpočtu 2. 6. Makroekonomický vývoj v EU 2. 6. 1. Řecko – případ za všechny 2. 6. 2. Řecko – výjimka potvrzující pravidlo 2. 6. 3. Česká republika – euroskeptik?

44

6

3. Srovnání potenciálního a reálného HDP v ČR

54

3. 1. Vývoj potenciálního produktu v ČR

55

3. 2. Predikce makroekonomického vývoje

59

3. 3. Kapitál

61

3. 4. Práce – nezaměstnanost

63

Závěr

66

7

Úvod Práci s názvem Vývoj potenciálního a reálného HDP jsem si vybral z důvodu velmi aktuálního politického tématu. Důvody zadluţování České republiky, zvláště za situace ekonomické krize, potaţmo dopady krize do celkového ekonomického vývoje EU jsou na pořadu denně. Hlavním cílem této práce je poskytnout čtenáři základní přehled o příčinách kaţdoročního vzniku deficitu v České republice, ukázat provázanost jednotlivých kroků vlády, makroekonomického vývoje v Evropě a v neposlední řadě ekonomické krize na dnešní stav veřejných financí v ČR. Svoji diplomovou práci jsem rozdělil do tří hlavních bloků. První nese název, Úvod do problematiky. V této teoretické části vysvětluji základní makroekonomické veličiny. Vţdy ukazuji na příkladech v rámci vývoje v ČR, kde vidíme důsledek či uplatnění obecných zásad. Nalezneme zde tedy obecný výklad agregátní poptávky, nabídky, i kapitolu popisující výpočet a odhad potenciálního produktu. Vše výše uvedené pomáhá lépe porozumět dalším stranám mé práce. Druhou část nazvanou Vývoj hospodářské situace v ČR charakterizuje analýza a shrnutí hlavních příčin vzniku deficitu, a to chronologicky od roku 1992 do roku 2012. Na konci této části jsem zařadil kapitolu s názvem Makroekonomický vývoj EU. Lehce zde zhodnocuji vývoj Řecka v posledních měsících, jenţ mi slouţí jako odstrašující ukázka, kam aţ se můţe země dostat, pokud neřeší dlouhodobě se kumulující zadluţenost. Neopomínám ani na základní směrnici EU, tedy Maastrichtská kritéria. Srovnání potenciálního a reálného HDP v ČR představuje poslední třetí blok. Tyto stránky přímo navazují na předchozí část. Zde jsem se snaţil na vývoj v České republice nahlíţet s pohledu budoucího odhadu ekonomického vývoj. Vyuţívám dat MF pro porovnání jejich predikce s realitou dnešních dnů.

8

1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY K základní analýze vývoje produkce lze uţít model IS-LM-BP. Jeho hlavním problémem je předpoklad fixní cenové hladiny, coţ znamená, ţe vycházíme ze situace, jenţ je velice vzdálená reálnému stavu ekonomiky. Řešení představuje zahrnutí inflace do daných úvah. Inflace nejen ţe ovlivňuje výši produkce, ale zároveň jde o jeden z největších makroekonomických problémů a o hlavní cíl centrální banky. Inflace prochází napříč celým trhem. Firmy přizpůsobují svá rozhodnutí vývoji cenové hladiny, pro odbory jde o hlavní opěrný bod vyjednávání.

Inflace: π = {(P1 –P0)/P0} * 100 π = míra inflace v běžném období P1 = cenová hladina v běžném období P2 = cenová hladina v základním období

K vysvětlení vztahu mezi vývojem cenové hladiny a reálného produktu uţijeme model agregátní poptávky a agregátní nabídky. Tento ekonomický model popisuje vztahy mezi vývojem míry inflace a reálného důchodu. Zároveň umoţňuje podchytit krátkodobé výkyvy ekonomiky a tím určit krátkodobou a dlouhodobou makroekonomickou rovnováhu.

9

1.1. Agregátní poptávka Z důvodu odstoupení od předpokladu stabilní cenové hladiny, musíme křivku IS rozšířit o vliv inflace na celkové plánované výdaje. Dále musíme odlišit nominální a reálnou úrokovou míru. Nominální úroková míra představuje výši zhodnocení aktiv. Obecně udávaná výnosnost, a to například v podobě úroku z vkladu na účtu. Problémem zůstává sám pohyb cenové hladiny. V okamţiku kdy určité aktivum deklaruje výnosnost na úrovni 4% (nominální úroková míra), můţeme mylně očekávat „zbohatnutí“ v oné výši. Pokud ovšem ve stejném okamţiku existuje například 3% inflace (plošné zvýšení cenový hladiny), detekuje naše aktivum reálnou úrokovou míru ve výši 4 – 3 = 1%! Pro náš popis uţijeme reálnou úrokovou sazbu, její vliv na úroveň rovnováţné produkce a na celkové plánované výdaje. Model IS-LM-BP představuje jak rovnováhu na trhu statků a sluţeb (IS), tak vychází z předpokladu rovnováţného stavu na trhu peněz (LM). Pokud by z tohoto faktu vycházela centrální banka, jejím hlavním cílem by bylo řízení nominální zásoby peněz. V 80. letech se tento princip ukázal jako neefektivní. CB vyspělých států postupně změnily svůj cíl. Hlavní snaha je věnována řízení inflace (cenové hladiny) potaţmo zaměstnanosti a to ovlivňováním krátkodobých úrokových sazeb na mezibankovním trhu. ČNB postupuje ve stejném duchu prostřednictvím tzv. dvoutýdenní repo sazby, tedy poskytnutí peněţních prostředků a následný zpětný odkup. Tím, ovlivňuje úrokové sazby na mezibankovním trhu, coţ v konečném důsledku způsobí změnu trţní úrokové sazby. Výše konečných úrokových sazeb pro spotřebitele ovlivní poptávku po penězích, inflaci i celkovou ekonomickou aktivitu dané země. Samotný rozhodovací proces CB je velmi komplikovaný a zahrnuje řadu proměnných. Navíc centrální banky plánují své kroky dopředu, musí tedy odhadovat budoucí vývoj ekonomiky, pracují s tzv. očekávanou mírou inflace.

1. 1. 1. Pravidlo měnové politiky Pomocí pravidla měnové politiky budou vysvětleny kroky CB s ohledem na vztah mezi reálnou úrokovou sazbou a mírou inflace. Pokud tedy dojde k růstu inflace, centrální banka bude tlačit na růst reálné úrokové sazby. Tento krok ovlivní poptávku po „draţších“ penězích. Dojde k omezení investic, spotřebních výdajů, vládních výdajů i čistého exportu. Cílem je

10

snaha udrţet cenovou stabilitu a výši inflace v rámci představ CB a s ohledem na ekonomiku postupovat tak, aby rostla tempem, jenţ je dlouhodobě udrţitelné, bez inflačních šoků. Pokud nastane situace, kdy dochází ke zpomalení inflace a sníţení tempa růstu, bude CB postupovat opačně. To znamená, ţe učiní kroky v duchu expanzivní monetární politiky. V konečném důsledku dojde vlivem sníţení reálné úrokové míry k podpoře a oţivení celkových plánovaných výdajů. Razance výše popsaných opatření závisí na provázanosti uvedených veličin neboli, na citlivosti reálné úrokové míry a inflace. CB ve svých prognózách uţívají pro podchycení budoucího vývoje inflace tzv. trajektorii úrokových sazeb. Stále samozřejmě hovoříme o odhadu budoucího stavu, s příchodem nových skutečností je nutné predikci upravovat a s ní i kroky CB.

Tabulka 1. Vývoj a vzájemná provázanost úrokových sazeb v ČR:

Pramen: ČNB, Propočty MF. Roční úrokové sazby v % p.a. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3A fya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n) Dalším bodem je vztah mezi reálnou úrokovou sazbou a produkční mezerou. V zásadě se jedná o dopad skutečné a očekávané míry inflace na hodnotu reálného produktu.

11

Očekávaná inflace podchycuje aspekt lidského chování. Pokud se například nacházíme v zemi, kde je dlouhodobě roční inflace na úrovni dvou procent, subjekty na trhu ve svých predikcích vycházejí z předpokladu obdobných hodnot inflace i v roce následujícím. Své chování upravují vzhledem k očekávané míře inflace. Rozhodují tak o investicích, o výši produkce i cenách. Pokud v důsledku ekonomického vývoje dojde k vychýlení skutečné inflace, vzniká rozpor. Firmy a investoři musí změnit nebo upravit plány. Vzniká zde časové zpoţdění. V důsledku pesimistických očekávání nemusí být přínos pozitivního vývoje skutečné inflace pro ekonomiku tak výrazný, jako za předpokladu neexistence faktoru očekávání. Sama vykázaná hodnota reálného produktu zase přichází do konfrontace s tzv. potenciálním produktem. Potenciální produkt (PP) představuje nejvyšší dlouhodobě udrţitelný výkon ekonomiky za daných podmínek. Říká nám, kam aţ se můţeme dostat s výkoností ekonomiky za situace optimální efektivnosti vyuţití vstupů. PP nepředstavuje hranici, přes kterou se nemůţeme dostat. Naopak v období expanze, na vrcholu ekonomického cyklu, je reálné tuto hodnotu překročit. Faktem zůstává, ţe další růst je doprovázen právě růstem inflačních tlaků společně se zvyšující se cenovou hladinou. Zdroje, jeţ máme k dispozici, nestačí „poţadované“ produkci a tím dochází k nerovnováze nazývané přehřátí ekonomiky. Tento stav není dlouhodobě udrţitelný a je předzvěstí propadu. Z pohledu centrální banky je neţádoucí! CB tedy reaguje na vzniklou situaci zvýšením úrokových sazeb, tedy viditelná snaha o zpomalení růstu ekonomiky.

Graf 1. Vývoj potenciálního produktu v ČR (příspěvky k růstu v p.b.):

Pramen: propočty MF ČR. Růst potenciálního produktu. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/konvergen_programy_53217.html). Únor 2012

12

V ekonomice můţe nastat i druhá situace, tedy ţe reálný produkt zaostává (nedosahuje hodnot) potenciálního produktu. Vzniká tím mezera výstupu, tzv. produkční mezera. Upozorňuje nás na fakt, ţe ekonomika nepracuje efektivně. Celkově je vykazováno niţší tempo růstu, neţ je v silách dané země. Nedochází k vyuţití veškerých vstupů, případně tyto vstupy nejsou vyuţívány efektivně. Centrální banka tedy přistoupí k monetární expanzi. Sníţení úrokových sazeb podpoří investiční snahy soukromého sektoru. Zvýšené státní výdaje ve formě realizace státních zakázek a projektů povedou k růstu zaměstnanosti, to vše povede k nastartování ekonomiky, růstu produkce a tedy i reálného produktu a tím postupně k uzavření produkční mezery a zvýšení tempa růstu. Na následujícím obrázku vidíme vývoj produkční mezery v ČR v letech 1997 – 2011. Můţeme dobře vypozorovat snahu minimalizovat oscilaci reálného produktu ekonomiky kolem potenciálního produktu. Do roku 2005 dokázala ekonomika ČR udrţet oscilační pásmo na úrovni dvou procent, byť tento stav znamenal zaostávání za „ideálním“ stavem. Následoval poměrně výrazný růst. Ekonomika se nachází nad potenciálem. Je tedy hnána nad své moţnosti. Zdroje, jeţ jsou k dispozici, nestačí a hrozí přehřátí a následný propad. Ten byl v roce 2009 ještě umocněn celosvětovou krizí. Výkonnost České republiky dosáhla svého dna v roce 2010, kdy vidíme zaostávání na úrovni bezmála šesti procent. Dané období, dopad krize a vývoj v ČR podrobně rozebrány dále.

Graf 2. Vývoj produkční mezery v ČR, (v % PP):

Pramen: propočty MF ČR. Růst potenciálního produktu. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/konvergen_programy_53217.html). Únor 2012

13

Reakční funkci centrální banky lze tedy také popsat jako funkci míry inflace a produkční mezery. Centrální banka tedy nejen cíluje inflaci, tj. vyhlašuje inflační cíl, ale současně plní funkci stabilizační. Tedy snaţí se udrţovat ekonomiku na úrovni produktu, jeţ neakceleruje inflaci. CB vlastně v konečném důsledku prostřednictvím řízení úrokových sazeb ovlivňuje hodnotu agregátních výdajů. A to tak, aby opět nedocházelo k urychlování inflace. „Nabourání“ rovnováhy můţou způsobit ekonomické šoky, fiskální politika (špatné hospodaření vlády – deficit), případně změna měnového kurzu. Nesmíme opomenout ani inflační očekávání. Můţe nastat situace, kdy se očekávaná inflace nenaplní. Ovšem ekonomické subjekty podnikly kroky s ohledem k hodnotě inflace, jiţ očekávaly. Výsledkem bude také nerovnováţný stav. V konečném zhodnocení můţeme říct, ţe CB má dvě moţnosti. Buď pasivní způsob řízení (back-looking) monetární politiky, kde se v podstatě jedná o způsob, kde centrální banka podniká kroky dle vývoje inflace. A nebo dopředu hledící monetární politiku (forward-looking), která je dána snahou předpovídat budoucí vývoj, řídit inflační očekávání a předcházet výkyvům dřív, neţ nastanou. Sama agregátní poptávka, jiţ několikrát zmíněná představuje součet celkové poptávky na úrovni státu. Zjednodušeně jí můţeme vyjádřit následovně:

AD = C + I + G + NX

CB svojí politikou dokáţe ovlivnit všechny sloţky dané rovnice, a to následovně. C představuje spotřební výdaje. Můţeme říci, ţe se jedná o výdaje domácností. Přes úrokovou míru lehce ovlivníme jejich výši. Pokud CB zvolí nízkou úrokovou míru, tedy „zlevní“ peníze, začnou si domácnosti půjčovat a jejich výdaje porostou. Pokud bude půjčení finančních prostředků evokovat výrazné přidruţené výdaje v podobě úroků, bude ochota půjčit si podstatně menší. I jsou investiční výdaje firem. Stejně jako u domácností ovlivní trţní úroková míra i investory. Můţeme se na to ovšem dívat i obráceně. Pokud má investor volné peněţní prostředky na účtu u banky a přinášejí mu slušné zhodnocení v podobě úrokové sazby, nebude investovat. Případně bude volit takové investice, které mu detekují ve vztahu k riziku nadprůměrné zisky. Dále zde jsou vládní výdaje (G). V okamţiku monetární expanze rostou. Stát podporuje PPP projekty, vypisuje státní zakázky atd.

14

Public private partnerships představují propojení státu se soukromým sektorem za účelem realizace určitého projektu (stavba nemocnic, dálnic atd.). Výhodou je moţnost realizovat daný záměr i za situace, kdy k němu stát nemá dostatek volných peněţních prostředků. Samotná realizace včetně kompletního proinvestování stavby spočívá na bedrech soukromého sektoru (vybraných firem). Za další klad je povaţována rychlejší realizace a moţnost podchytit smluvně kvalitu provedené práce, s právem případné reklamace. Nevýhodou je vyšší finanční náročnost, neţ za situace kdy projekt realizuje sám stát. V opačném případě provádí monetární restrikci (nad PP). A konečně se dostáváme k NX, tedy čistému exportu. Zde se jedná o snahu udrţet vyrovnanou platební bilanci, podporovat export a mnohé další, coţ znamená, ţe zde opět existuje spojitost s úrokovou mírou, jenţ funguje jako ukazatel „dostupnosti“ dodatečného kapitálu.

Tabulka 2. Jednotlivé sloţky AD v ČR (úroveň v mld. Kč., přírůstek v %):

Pramen: MF ČR. Ekonomický růst. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/konvergen_programy_22437.html). Únor 2012 Z tabulky můţeme vidět, jaký podíl v mld./ Kč. na celkové poptávce České republiky mají jednotlivé sloţky dle uvedeného vzorce. Dále můţeme pozorovat vývoj jednotlivých vstupů (meziroční přírůstek) v čase, a to v letech 2004 aţ 2008. Pro lepší představu je předloţen ještě zjednodušený graf, kde se opět jedná o ČR. Zřetelně nám ukazuje příspěvek domácí poptávky a čistého exportu k celkovému HDP, a to včetně odhadu Ministerstva financí ČR pro další období.

15

Graf 3. Vybrané sloţky AD:

Pramen: MF ČR. Rozklad růstu HDP. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/konvergen_programy_22437.html?year=PRESE NT). Únor 2012.

16

1. 1. 2. Agregátní poptávka, základní veličiny, inflace a v neposlední části úloha centrální banky Za normální situace, kdy stát jako celek funguje, je řízení a usměrňování ekonomického vývoje v zemi představitelem velmi komplikovaného procesu. Pravdou zůstává, ţe hlavní nástroje v rukou vlády a ČNB jsou dva: fiskální a monetární politika. Výše byly zmíněny základní kroky a příčiny k uţití restriktivní a expanzivní politiky.

„K udržování cenové hladiny a tím míry inflace v ekonomicky přijatelných mezích kromě monetární politiky ČNB, ochrany hospodářské soutěže prováděné ÚOHS a fiskální politiky vlády rovněž přispívá i Ministerstvo financí podporou soutěžního prostředí na jednotlivých trzích. Ministerstvo financí posuzuje právní předpisy a návrhy jejich změn i návrhy opatření vlády, zejména z oblasti podnikání, hospodářské soutěže, státních podpor, ochrany spotřebitele a zadávání veřejných zakázek. Tyto právní přepisy posuzuje ve vzájemném kontextu z hlediska jejich důsledků pro tržní prostředí. Usiluje o to, aby podporovaly konkurenční prostředí v daném oboru, aby nepřispívaly k monopolním tendencím a aby nevytvářely podmínky pro uzavírání dohod o určení cen. Předkládá návrhy právních předpisů a dalších opatření s cílem liberalizace trhu“.

Pramen: MF ČR. Ochrana trhu, cenová stabilita a konkurence. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vize_perspektivy.html). Únor 2012.

Pokud budeme hovořit na téma Česká republika, nastane jeden zásadní problém. Jak si dále ukáţeme v této práci, ČR bezmála dvacet let hospodaří na dluh. Neboli vlády bez ohledu na vyznání staví státní rozpočet jako deficitní, navyšují celkový dluh státu, a to bez ohledu na fázi hospodářského cyklu. Pokud jakýkoliv stát vynakládá nemalé finanční prostředky na úhradu dluhové sluţby, výrazně omezuje moţnost provádět monetární politiku. Jak v období recese realizovat kroky v duchu expanze, kdyţ na ni nemám finanční prostředky? Situaci v ČR podrobně rozebere další kapitola mé práce.

17

1. 2. Agregátní nabídka V předchozí kapitole jsme definovali agregátní poptávku jako vztah mezi mírou inflace a reálným produktem. Reálný produkt byl určen rovnováţnou produkcí na trhu statků a sluţeb a kroky centrální banky. Teď se zaměříme na agregátní nabídku. Neboli jakým způsobem působí inflace na rozhodování firem s pohledu jejich produkce. „Agregátní nabídka znázorňuje velikost reálného produktu, jejţ jsou firmy ochotny nabízet při různých mírách inflace.“ Pramen: Soukup, Jindřich; Pošta, Vít; Neset, Pavel; Pavelka, Tomáš; Dobrylovský, Jiří. Makroekonomie. 2.vyd., 2010., ISBN 978-80-7261-219-2. V prvním případě si musíme uvědomit sloţku času. Ovlivnění nabídky na trhu a schopnost firem reagovat na nové podmínky se mění v čase. Pokud hovoříme o krátkém období, je velmi sloţité pro řadu producentů promítnou změny do skladby i velikosti produkce. Některé vstupní faktory budeme povaţovat v krátkém časovém horizontu za fixní/neměnné. Za předpokladu dlouhodobého výhledu dokáţe firma většinou měnit svou nabídku daleko efektivněji. V krátkém období předpokládáme, ţe firmy dokáţí plně uspokojit poptávku, a to při současných konstantních cenách. Do předpokladu tedy nevstupuje vliv inflace. Na druhou stranu, musíme brát v úvahu, ţe se v krátkém časovém období můţe ekonomika nacházet v nerovnováze. Tedy můţe se pohybovat nad nebo pod úrovní potenciálního produktu. Jak jsem uvedl dříve, z dlouhodobého hlediska je tato situace neudrţitelná a neţádoucí. Je tedy jasná snaha dlouhodobě udrţovat výkonnost ekonomiky na hodnotách PP. Potenciální produkt představuje rovnováhu, míra inflace je konstantní. Její výše je určena inflačními očekáváními v předcházejícím časovém horizontu. Kladná produkční mezera, tedy situace hrozící přehřátím ekonomiky, znamená růst inflace. Záporná produkční mezera, ekonomika pod PP, způsobí pokles inflace. Toto vše představuje pouze jednu sloţku, jeţ ovlivňuje nabídku firem. Novým aspektem rozhodování jsou tzv. nákladové šoky. Zjednodušeně řečeno, tvorba produktu dané společnosti záleţí na dostupnosti vstupů, které přetváří na finální výrobek. Náklad sám samozřejmě vyjadřuje cena vstupu. V případě České republiky hovoříme hlavně o změnách cen dováţených surovin. Ve finále musí firma upravovat konečnou cenu pro spotřebitele, aby detekovala zisk. Jako příklad dováţených surovin uvádím vývoj ceny ropy v rozmezí let 2002 aţ 2012. Pokud se podíváme, na níţe uvedený

18

graf, uvidíme konstantní růst, který v roce 2007 přechází ve strmý nárůst. V rámci jednoho roku vzrostla cena ze 70 na 100USD/barel, coţ je jasný příklad nákladového šoku.

Graf 4. Vývoj ceny ropy BRENT (USD/barel):

Pramen: MF ČR. Cena ropy BRENT. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/e_pruzkumy_makro_prognoz_51003.html?year =2009). Únor 2012.

1. 2. 1. Neefektivita mezd Stejný dopad v konečném měřítku má růst mezd. Přesněji řečeno, růst mezd za předpokladu stabilní produktivity práce. Pokud by docházelo k růstu mezd na základě zvýšení produktivity práce v konstantním poměru, nedocházelo by k nákladovému šoku. Mimochodem, tento fakt představuje jednu z nezanedbatelných sloţek, jeţ ovlivňuje výdaje státního rozpočtu. Jedná se v podstatě o důsledek konkurence na trhu práce. Na jedné straně stojí soukromý sektor a firmy, jeţ poptávají práci. Na straně druhé stát v podobě zaměstnavatele. Představme si situaci, kdy v soukromém sektoru vzrůstá produktivita práce. Tím dochází k detekci dodatečných příjmů a evokuje to růst mezd. Státní zaměstnanci svou výkonnost nemění. V okamţiku vzniká rozpor. Státní mzdy jsou pod úrovní soukromého sektoru. Stát z obavy ztráty pracovní síly dorovná tuto mezeru. Výsledek? Produktivita práce „státu“ je neměnná, znamená to pouze vyšší náklady na jednotku práce a niţší efektivita.

19

Výsledkem jsou další výdaje ze státního rozpočtu, další kousíček skládanky, na jejímţ konci stojí meziroční deficit a v konečném účtování prohlubování dluhu. Z čistě ekonomického pohledu nebyl opodstatněný důvod mzdy zvyšovat, z pohledu zajištění fungování státních sluţeb je daný zásah odůvodnitelný. Pokud hovoříme o mzdách jako o jednom z nákladových faktorů, musíme zmínit další komplikaci s nimi spojenou. Několikrát uţ jsem zde popisoval hospodářský cyklus. Pokud bychom počítali s ideální situací, tak mzdy, tedy jejich výše, budou kopírovat vývoj ekonomiky s ohledem na fázi, ve které se daný stát nachází. V období expanze počítáme s prosperitou, jiţ evokuje růst platového ohodnocení. Stejný princip očekáváme za situace, kdy ekonomika prochází stavem recese. Důchody by měly klesat úměrně k propadu. Faktem však zůstává, ţe v recesi mzdy neklesají nebo klesají jen v omezeném rozsahu. Důvod nepruţnosti mezd představují dlouhodobé dohody o platovém ohodnocení. Hovoříme zde o modelu explicitních mzdových kontraktů. Ony dohody mají pro firmy i pozitivní sloţku. V okamţiku růstu ekonomiky nemusí společnost v krátkém časovém horizontu zvýšit mzdy úměrně zvýšení zisku, a to právě s ohledem na dlouhodobé dohody. Existuje i jiné vysvětlení důvodu neklesání mezd v recesi v podobě teorie efektivnosti mezd. Firma v době ekonomického propadu nesníţí platy svých zaměstnanců. Výsledkem je růst reálné mzdy, nominální mzda se nemění. Vyšší reálné ohodnocení vede k růstu produktivity práce. Z pohledu zaměstnavatele vlastně nedochází k růstu mzdových nákladů. Ona prvotní disharmonie je vykompenzována. Vyšší platy (vzhledem k ekonomické situaci) zajistí příliv kvalifikovanější pracovní síly, zabrání neţádoucí fluktulaci stávajících zaměstnanců. To vše v konečném účtování sniţuje firemní náklady. Například není nutné přijímat nové osoby z trhu práce a podrobovat je časově i finančně náročnému přeškolovacímu procesu.

20

Graf 5. Mzdy a platy v ČR (nominální růst v %):

Pramen: MF ČR. Mzdy a platy. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/e_pruzkumy_makro_prognoz_66000.html). Únor 2012.

1. 2. 2. Trh práce (s ohledem na vývoj mezd) Důleţitým aspektem je samotný trh práce, tj. místo střetu poptávky po práci a nabídky práce. Stát a firmy v soukromém sektoru tvoří v součtu agregátní poptávku. Lidé v produktivním věku představují agregátní nabídku. Z pohledu firem jsou zaměstnanci jedním ze vstupů, jeţ v konečném účtování ovlivní úspěšnost společnosti na trhu a celkový stav ekonomiky. Za situace přítomnosti mezery produktu nevyuţíváme veškeré dostupné zdroje, jak bylo řečeno. To znamená, ţe na trhu práce nalezneme dostatek kvalifikovaných osob. V důsledku existence konkurence na straně nabídky, můţe poptávající drţet mzdy relativně nízko, a přesto si vybrat „ideálního“ zaměstnance. S růstem ekonomiky a přibliţováním se k potenciálnímu produktu klesá nezaměstnanost. Firmy zvyšují zisky a snaţí se detekovat vyšší produkci. K tomu potřebují více zaměstnanců. Ovšem počet osob v daném kraji či státě schopných vykonávat dané povolání je omezen (demografická struktura). Budoucí zaměstnavatel musí nabízet lepší podmínky, výrazně zajímavější platové ohodnocení a různé

21

další benefity. A to jak nově příchozím, tak stávajícím zaměstnancům! Samozřejmě i v dlouhodobém měřítku bude existovat nezaměstnanost. Teoreticky existuje moţná varianta dosáhnout pouze na tzv. dobrovolnou hladinu nezaměstnanosti. Ovšem z pohledu dlouhodobě udrţitelného tempa růstu ekonomiky existuje přímo úměrná hodnota - tzv. přirozená míra nezaměstnanosti (inflaci nezrychlující).

Graf 6. Míra nezaměstnanosti v ČR (v %):

Pramen: MF ČR. Míra nezaměstnanosti. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/e_pruzkumy_makro_prognoz_66000.html). Únor 2012.

1. 2. 3. Ceny vstupů Pokud by vstupy byly v čase konstantní, opět by nedocházelo k růstu inflace. Je nutné podotknout, ţe ceny výstupů neodráţejí změnu podmínek okamţitě, ale se zpoţděním. Navíc ne vţdy se celkový přírůstek nákladů promítne v koncové ceně pro spotřebitele. Tento fakt je dán konkurencí na trhu, přítomností substitutů, technologickými postupy při výrobě atd. Onen prostor pro růst cen zboţí omezuje i pruţnost poptávky po něm. Firma ovšem můţe řešit i následující situaci. Jasným příkladem je pro výrobce negativní externalita v podobě zvýšení daňové zátěţe na jeho produkt. Jedná se o známý daňový přesun. Opět předesílám, ţe

22

producent dokáţe reagovat tím efektivněji, čím delší časový horizont k tomu má. Pokud stát uvalí daň ve výši 30 Kč na daný produkt, firma nebude chtít sníţit vlastní zisk na jednotku. Na trhu vzhledem ke konkurenci můţe být prostor na zvýšení ceny 10 Kč. Firma tedy upíše 10 Kč, o které zvýší cenu produktu. Jedná se o přesun vpřed. 20 Kč se pokusí kompenzovat například změnou dodavatele, či zvýšením efektivity výroby nebo zavedením nových procesů. Tedy přesun daňové zátěţe vzad. Daná úvaha je pouze ilustrativní. Ovšem ukazuje moţnosti a principy rozhodování subjektů ekonomického trhu. V krátkém časovém období uvedená alternativa není reálná. Pruţnost přizpůsobení je podstatně menší. Co se týká vstupů dováţených, v případě České republiky převáţně energetických surovin, musíme brát v úvahu i vývoj kurzu jednotlivých měn. V případě destabilizace jedné ekonomiky, jeţ by vedla k výrazné změně směnného kurzu, můţe dojít k rapidnímu zdraţení ceny vstupů, neboli ke zmíněnému nákladovému šoku.

Graf 7. Vývoj měnového kurzu CZK/EUR:

Pramen: MF ČR. Měnový kurz. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/e_pruzkumy_makro_prognoz_66000.html). Únor 2012.

23

1. 3. Odhad potenciálního produktu Potenciální produkt představuje stav, jehoţ můţe ekonomika daného státu dosáhnout za předpokladu optimálního vyuţití veškerých vstupů, které má k dispozici. Jde o situaci ţádanou. Za daných podmínek se jedná o optiimální dlouhodobě udrţitelný vývoj. Pokud nedochází k efektivní alokaci zdrojů s jejich maximálním vyuţitím, vykazuje ekonomika reálný produkt niţší. Nacházíme se tedy pod potenciálem. Existuje zde prostor pro zlepšení výkonosti, tedy tzv. produkční mezera. Druhou situaci ukazuje stav tzv. přehřátí ekonomiky. Zdroje jsou dlouhodobě přetěţovány nad únosnou mez. Další snaha o zvýšení celkového výstupu nepřináší kýţený efekt, naopak jejím projevem je rostoucí nerovnováha na trhu. Klasický výsledek takové situace je rychle rostoucí inflace. Makroekonomické přístupy odhadu PP vycházejí v zásadě ze zjištění trendu vývoje reálného HDP. Metod jak dosáhnout výpočtu potenciálního produktu, existuje několik. Následně přiblíţím dvě, a to Hodrick – Prescottův filtr k vyhlazení HDP a tzv. produkční funkci. Obě tyto metody jsou obecně uznávány a doporučeny organizací OECD. Výsledný PP následně pouţijeme pro zjištění produkční mezery, je kde produkční mezera definována jako rozdíl mezi potenciálním produktem a produktem reálným. Produkční mezera = ( Y –Y*)/ Y* Y – reálný produkt Y* - potenciální produkt

1. 3. 1. Hodrick – Prescottův filtr Výhodou uvedené teorie je její nenáročnost na mnoţství vstupních dat. Opírá se zásadně pouze o reálné hodnoty HDP ve stálých cenách. Největší slabinu představuje tzv. vyhlazovací parametr. Pro jeho určení nejsou stanovena jasná kritéria. Existují obecná východiska. V literatuře se obecně uţívají hodnoty tohoto parametru následovně. Pro roční období (rozsah zkoumaných dat) uţijeme η = 100, čtvrtletní interval je potom roven 1600 a pro měsíční interval mezi jednotlivými pozorováními je daný parametr roven 14400. Další nevýhodu představuje určitá disharmonie okrajových údajů a zbytku výsledné časové řady. Tento jev nastává za situace, kdy naše pozorování začíná, nebo končí v jiné fázi ekonomického cyklu. V takové situaci můţeme například na konci časové řady pozorovat potenciální produkt

24

taţený dolů. To z důvodu přechodu ekonomického vývoje do recese, v opačném případě, tedy pokud bude PP vychýlen vzhůru, vstupuje ekonomika do období expanze. Ke zmírnění uvedeného problému, je časová řada doplněna o předpovědi budoucího vývoje. Tím je zaručena provázanost dat. Poslední nevýhoda ukazuje na fakt, ţe výsledek neodráţí moţné strukturální změny v ekonomice.

Graf 8. Hospodářský cyklus ČR (porovnání se světem):

Pramen: Devian.cz. Hospodářský cyklus. (http://devian.cz/2010/zkaza-vyhlazeneho-hospodarstvi-aneb-jak-staty-likviduji-trhy/). Březen 2012. Výpočet HP filtru: Min{t-1r∑(lnYt – ln Yt*)2 + η t-0 r-1∑[(lnY*t-1 – lnY*t) – (lnY*t – lnY*t-1)]} Y – reálný produkt Y* - potenciální produkt η - parametr určující hladkost trendového vyhlazení

1. 3. 2. Produkční funkce Produkční funkce uţívaná pro odhady potenciálního produktu je tzv. dvou-faktorová Cobb – Douglasova produkční funkce. Obsahuje souhrnnou produktivitu faktorů, zohledňuje tedy technický pokrok. Tento přístup předpokládá konstantní výnosy z rozsahu produkce s konstantním podílem práce α.

25

Výpočet produkční funkce: Yt = Lαt Kt(1-α) At

rovnice a Y – reálný HDP L – práce K – zásoba fixního kapitálu A – souhrnná produktivita faktorů t – čas α – podíl práce

ΔY/Y = α(ΔL/L) + (1- α)(ΔK/K) + ΔA/A

rovnice b (převedení na tempa růstu)

Při znalosti počtu pracovníků (L) a zásoby kapitálu ve stálých cenách (K) získáme At podle rovnice a, jako reziduál. Takto zjištěnou souhrnnou produktivitu následně vyhladíme. Výsledkem získáme trend vývoje At. Potenciální hrubý domácí produkt vypočítáme dosazením trendové souhrnné produktivity faktorů, zásoby kapitálu a maximální potenciální zaměstnanosti zpět do produkční funkce. Pro výpočet tempa růstu HDP můţeme vyuţít i rovnici b. Vyhlazením tempa růstu souhrnné produktivity faktorů (ΔA/A) a zpětným dosazením do rovnice získáme potenciální tempo růstu. Tento postup ovšem neumoţňuje získat přímo absolutní úroveň PP. Pramen: Odhad potenciálního produktu a produkční mezery v ČR, Hájek – Bezděk, VP. č. 26, Praha 2000

26

2. VÝVOJ HOSPODÁŘSKÉ SITUACE V ČR 2. 1. Analýza deficitu veřejných financí v České republice:

Neţ začneme řešit problém deficitu veřejných financí, je důleţité osvětlit si, jak k němu dojdeme. V první řadě potřebujeme znát stav veřejných financí státu, tedy rozpočet. Pomyslnou startovní čárou je predikce ministerstva financí pro nadcházející období. Ministr financí ve spolupráci s ostatními ministerstvy sestavuje rozpočtový plán. V něm nastává vzájemná interakce příjmů a výdajů státního rozpočtu. Přesnost plánu ovlivňuje celá řada aspektů, mezi jinými i budoucí vývoj (růst) ekonomiky. Špatný odhad tempa růstu významnou měrou mění výši příjmů. Pokud vláda vychází z predikce s rostoucí ekonomikou například na úrovni 4%, upravuje státní rozpočet k daným hodnotám příjmové strany bilance. Nastane-li situace, kdy ekonomika zaostává za očekáváním a celkový posun se odehraje na hodnotách kolem dvou procent, nastává problém. Odhad budoucího vývoje se stává mylným. Počáteční stav odpovídající vyrovnané platební bilanci je narušen. 2% propad ekonomiky (nedostatečné tempo růstu) způsobí nerovnováhu. Výsledkem bude schodek odráţející onen nesoulad reálného a odhadovaného vývoje, v našem případě ve výši dvou procent. Popsaná situace je jenom jedním z mnoha důvodů, jejichţ výsledkem je určitá mezera mezi celkovými příjmy a výdaji státu. Je zde velmi dobře vidět, jak sloţité je sestavování vyrovnané platební bilance. Její pravdivost a provázanost s realitou, záleţí do značné míry na schopnosti odhadnout budoucí vývoj ekonomické situace v zemi. Státní rozpočet je tedy plán finančního hospodaření státu. Obvykle se sestavuje na období jednoho roku. Má formu zákona, který navrhuje vláda a následně schvaluje Parlament ČR. V rámci státního rozpočtu se jednotlivé příjmy a výdaje dělí do několika kapitol. V okamţiku schválení rozpočtu na příští rok a přidělení finančních prostředků, je jejich vynaloţení a hospodaření s nimi na odpovědnosti vlády, jednotlivých ministerstev, případně dalších organizačních sloţek. Největší poloţkou příjmů do SR jsou daně vybírané od obyvatelstva. Dále cla, dotace (převáţně z EU). Nemůţeme opomenout příjmy z činnosti podniků vlastněných státem, případně podniků se státní účastí. Nemalou poloţku zaujímají prostředky

27

vybrané za poskytování sluţeb a statků, jejichţ provozovatelem a poskytovatelem je stát. Ve finále zde nalezneme různé další poplatky, případně dary. Výdajovou stranu rozpočtu představují prostředky vynakládané na činnost státu, které jsou stanoveny buď zákonem anebo Ústavou (tzv. mandatorní výdaje), případně na realizaci politiky vlády. Největší podíl tvoří výdaje na nákup veřejných statků a sluţeb. Zde nalezneme finanční prostředky nutné k fungování školství, zdravotnictví, vynakládané na obranu a jiné. Nesmíme opomenout investiční výdaje v podobě rozvoje infrastruktury, tedy stavby dálničních koridorů, nových ţeleznic atd. Druhou sloţku představují transferové platby v podobě dotací firmám, či různým odvětvím (například dotace zemědělcům). Velmi významnou část celkových výdajů státu tvoří transferové platby domácnostem – zde mám na mysli veškeré sociální dávky, nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti, přídavky na děti a další. Za stavu, kdy stát vychází ve své predikci výdajů ze situace, kdy musí převádět dluh z minulých období (tzn., vykazoval deficit veřejných financí), spadají mezi výdaje i finanční prostředky nutné k umořování dluhu, případně úroků z dluţné částky. Aby bylo moţno sestavit SR, je nutné dodrţovat určitá pravidla. Prvním je tzv. zásada jednotnosti. Veškeré finanční příjmy a výdaje státu mají být soustředěny v jediném dokumentu, kterým je státní rozpočet, a mají být ústředně účtovány. Druhou zásadu představuje zásada úplnosti. Všechny příjmy a výdaje státu musí být obsaţeny v plném rozsahu bez kompenzací. Třetí je zásada kaţdoročního sestavování a schvalování rozpočtu. Ta zabezpečuje pravidelnou kontrolu parlamentu nad činností vlády. Za rozpočtový rok je v České republice povaţován rok kalendářní. Čtvrtá je zásada zveřejňování státního rozpočtu. Důvodem je zabránit nekalým praktikám při nakládání s veřejnými prostředky a umoţnit voličům seznámení a finančním hospodařením vlády. Pátá je zásada reálnosti, jeţ zabraňuje zkreslování údajů v rozpočtu. Moţná tou nejdůleţitější je zásada vyrovnanosti. Veškeré běţné výdaje musí být kryty stabilními příjmy, tedy příjmy trvalého charakteru bez pouţití státních půjček. Mimořádné výdaje mohou být kryty ostatními příjmy. Následující tabulky ukazují vývoj plánovaného a reálného rozpočtu v České republice, a to v rozmezí let 1992 -2011. Určité zkreslení dat je nutné akceptovat z důvodu změny státního uspořádání v roce 1993. Před tímto datem uvedené bilance přísluší ČSFR, po něm jiţ samostatné ČR. Od roku 1992 vidíme snahu vlády připravovat rozpočet s jasným cílem, tedy vyrovnanou bilancí. Bohuţel reálný vývoj tomu ne zcela odpovídal. V důsledku toho jsou rozpočty počínaje rokem 1999 konstruované jako schodkové. Trvalý růst celkových čísel, jak

28

na straně příjmů, tak výdajů, je důkazem zvyšování HDP a inflace. Zlomové roky 2003 a 2009 představují exponenciální růst deficitu veřejných financí. V prvním případě vidíme, ţe vláda s tímto počítá jiţ v samotném plánu. Druhá situace dopadá pouze do reálného rozpočtu, byla tedy ekonomickým šokem. Důvody, proč tomu tak bylo a jakým způsobem se s daným stavem vyrovnávala vláda, blíţe rozeberu na následujících stránkách této práce.

Tabulka 3. Státní rozpočet v ČR v jednotlivých letech (plán v mld. Kč) Rok Plánované příjmy Plánované výdaje Plánovaná bilance

199 2 255, 9 255, 9 0

199 3 342, 2 342, 2 0

199 4 381, 8 381, 8 0

199 5 411, 8 411, 8 0

199 6 497, 6 497, 6 0

199 7 549, 1 549, 1 0

199 1999 200 200 200 2003 8 0 1 2 536, 574,1 592, 636, 690, 684 6 1 1 3 536, 605,1 627, 685, 736, 795,3 6 3 1 6 0 −31,0 −35, −48, −46, −111, 1 1 9 2 3

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 754 824,8 884,3 949,4 1035,6 1114 1022 869 908,4 958,7 1040,7 1107,3 1152,1 1185 −114,9 −83,5 −74,4 −91,3 −70,8 −38,1 −163

2011 1044 1179 −135

Tabulka 4. Státní rozpočet v ČR v jednotlivých letech (realita v mld. Kč) Rok Skutečné příjmy Skutečné výdaje Skutečná bilance

199 2 251, 3 253, 0 −1,7

199 3 358 356, 9 1,1

199 4 390, 5 380, 1 10,4

199 5 439, 9 432, 7 7,2

199 6 482, 8 484, 4 −1,6

199 7 508, 9 524, 7 −15, 7

199 8 537, 4 566, 7 −29, 3

199 9 567, 3 596, 9 −29, 6

200 0 586, 2 632, 3 −46, 1

200 1 626, 2 693, 9 −67, 6

200 2 705, 0 750, 7 −45, 7

2003 699,6 808,7 −109, 0

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 769,2 866,4 923,3 1025,9 1064,6 974,8 1000,4 862,9 922,9 1020,6 1092,3 1083,9 1167 1156,8 −93,7 −56,4 −97,3 −66,4 −19,4 −192,2 −156,4

Pramen: Wikipedie. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Státní_rozpočet_ČR ). Listopad 2011

29

2. 2. Období let 1992 - 1995/1998 - 2001: Pro popis vývoje deficitu budeme pouţívat výše uvedené tabulky. Ekonomika v České republice po revoluci doznala změn. Naše data začínají rokem 1992, tak odstartujeme právě zde. V první tabulce vidíme prognózy vývoje veřejných financí a bilanční výsledek. V rozmezí let 1992 - 1998 vláda ve své predikci vycházela z určité výše předpokládaných příjmů a k tomuto upravovala výdaje. Je zde očividná snaha dosahovat bilanční rovnováhy, byť reálná situace tomu zcela neodpovídala. Rok 1992 byl uzavřen se ztrátou na úrovni 1,7 mld. Kč. Následující roky lze povaţovat z pohledu bilance veřejných financí za nejúspěšnější v porevolučním vývoji ekonomiky. V dnešní době se jim nedokáţeme ani přiblíţit. S určitou mírou nadsázky vypadají jako výsledky z říše snů. Ekonomika dokázala v letech 1993 – 1995 vykazovat přebytkovou bilanci veřejných financí, přičemţ jejího maxima se podařilo dosáhnout v roce 1994, a to ve výši 10,4 mld. Kč. Za tímto stavem musíme hledat rychlejší růst příjmů, neţ výdajů. Důvodem byl odprodej státních podniků, tzv. privatizace. Stala se zdrojem financí do státního rozpočtu, díky němuţ se podařilo financovat veškeré výdaje a detekovat přebytek. Bohuţel se jednalo o zdroj finančních prostředků, jenţ je moţno pokládat za jedinečný a neopakovatelný. Dalším faktem tehdejších let je rostoucí propojení se státy Evropské unie. Evropské státy vykazují růst poptávky po domácím zboţí, coţ evokuje růst exportu a rozvoj domácí ekonomiky. S tím samozřejmě roste i import zahraničních produktů do ČR. Česká republika měla z počátku konkurenční výhodu. Jednou z jejích příčin byla niţší mzdová úroveň a vysoké tempo průmyslové výroby. Obé přálo obchodu. Výhodná situace nicméně postupně mizela. Růst mezd a propad vývozu produktů z průmyslového sektoru, jenţ byl tahounem českého exportu, způsobuje roku 1996 stagnaci a píše definitivní tečku za přebytkem VF. Je nastartován trend, jenţ s prohlubující tendencí setrvává aţ do dnešních dnů. Vedle nových příjmů (léta 1990 – 1996) z rozvíjejícího se obchodu s EU tvoří nemalý podíl finančních prostředků do rozpočtu účast v dotačních programech. Česká republika v této době dostala přiděleno celkem 433 miliony ECU.

30

Graf 9. Zahraniční obchod ČR

Pramen:(http://zpravy.e15.cz/burzy-a-trhy/makroekonomicka-data/zahranicni-obchod-cr-seod-roku-1989-zvysil-desetinasobne). Listopad 2011

Na grafu velmi dobře vidíme vývoj zahraničního obchodu a onu výše popsanou změnu po roce 1992. V letech 1989 – 1992 můţeme pozorovat určitou stagnaci, zhruba na úrovni 200 mld. Kč/rok. Spolupráce a uţší propojení se státy EU jako předzvěst přistoupení České republiky způsobují razantní nárůst a během čtyř let 3 aţ 4 násobně vyšší objem finančních prostředků. I tato změna byla jedním z důvodů kladného salda veřejných financí v daném období. Zlomovým rokem 1996 končí období kladného salda veřejných financí. Důvodem přebytku byl fakt, ţe vláda realizovala dodatečné a neopakovatelné příjmy. Z tabulky vidíme zajímavý trend. Po roce 1994 začínají celkové příjmy veřejných financí zaostávat zhruba o 10 mld. Kč ročně za výdaji. Situace není nikterak řešena. Záhy tedy přecházíme v konečném účtování do ztráty. Od uvedeného roku 1996, místo snahy o sníţení výdajů, pozorujeme další propad v rámci meziročního vývoje, a to na 15 mld. Kč. Pravdou zůstává, ţe přechod ČR od principu plánovaného hospodářství na trţní ekonomiku s sebou nesl mnohé mimořádné výdaje a

31

určitou dobu trvalo uklidnění VF a ekonomického prostředí jako celku. Jako příklad uvádím tabulku s vývojem inflace v České republice po roce 1989.

Tabulka 5. Vývoj inflace: Rok 1995 9,1

1996 8,8

1997 8,5

1998 10,7

1999 2,1

2000 3,9

2001 4,7

2002 1,8

Pramen: ČSÚ. (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace). Listopad 2011

Z tabulky jasně vidíme velmi vysokou míru inflace v letech 1995 aţ 1998, kdy dosahuje svého maxima na úrovni 10,7 %. Uklidnění a určitou stabilizaci vidíme teprve od roku 1999. Onu zápornou bilanci nám velmi dobře osvětlí pohled na vývoj deficitu v ČR. Velmi důleţité je si uvědomit rozdíl mezi vykazovaným deficitem vládou a tím skutečným. V rámci reformních kroků po roce 1989 se fiskální politika prováděla za pomoci různých institucí, jejichţ bilanční výsledek je nutné brát v úvahu při zjištění skutečného deficitu daného období. Mezi tyto patřila hlavně Konsolidační banka, Česká finanční a Česká investiční.

Tabulka 6. "Skutečný" fiskální deficit v ČR, 1993 - 1998 (jako % HDP) Období Vykazovaný fiskální deficit Skrytý FD ve zvláštních institucích (KoB, ČF,ČI) Skrytý FD v zárukách, čistá skrytá dotace Skutečný fiskální deficit (% HDP)

1993 -0,5 3,2

1994 -1,3 1,9

1995 0,3 1

1996 0,5 0,5

1998 1,1 1

0 2,7

0 0,6

0,1 1,4

1 2

3,1 5,2

Pramen: Ministerstvo financí ČR. Skutečný fiskální deficit. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/hodnoc_vysledku_11341.html). Listopad 2011

32

Další problém představují záruky státu v rámci restrukturalizace a rozpadu ČSFR. ČR převzala odpovědnost za dluhy bank, jeţ se nacházely ve ztrátě po roce 1989, i za řadu podniků včetně např. Českých drah. Jednalo se o vysoce rizikové závazky, neboť splacení samotným primárním dluţníkem bylo v mnoha případech velmi nepravděpodobné aţ nereálné. Tento fakt se později vyplnil a nemalou měrou zatíţil a zatěţuje VF dodnes. Navíc to samo přináší problém v podobě úroků, coţ zvyšuje dále dluţnou částku. Aby bylo jasné, o jak velkou sumu jde, přikládám následující tabulku.

Tabulka 7. Státní záruky za úvěry a finanční závazky soukromého a veřejného sektoru Rok A. výše garantovaných úvěrů B. explicitní záruky bankám C. záruky po rozdělení ČSFR A + B + C (mld. Kč) Úroky (mld. Kč.)

1993 1994 21,4 49

1995 1996 77,4 113,9

1997 1998 1999 99,7 143,2 135,5

2000 101

2001 87,8

0

0

0

0

0

22,5

53,5

45,5

45,9

26,7

26,7

23

18,2

10,2

8,2

4,4

1,8

1,7

48,1 5,4

75,7 5,6

100,4 132,1 109,9 173,9 193,4 148,3 135,4 10,6 8,9 9 11,1 12,4 18,3 20

Pramen: Ministerstvo financí ČR. Státní záruky. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/hodnoc_vysledku_11341.html). Listopad 2011

Zajímavostí je se podívat například na dosah záruk převzatých ČR po rozpadu ČSFR. Celková hodnota závazku představovala v roce 1993 zhruba 26,7 mld. Kč. Ještě o osm let později tyto zatěţují státní rozpočet nezanedbatelnou výší 1,7 mld. Kč. Navíc zde dokáţeme vysledovat vývoj úrokových sazeb vzhledem k celkové dluţné částce. Lehkou úvahou dojdeme k jasnému výsledku, ţe tíha úroků postupem doby poměrně razantně sílila. Zatím co v roce 1996 při vládních garancích o celkové výši 132,1 mld. činil úrok „pouhých“ 8,9 mld. Kč., roku 2001 zhruba ze stejné částky celých 20 mld. Kč.

33

2. 3. Období let 2002-2003/2005: Pokud budeme sledovat vývoj růstu deficitu veřejných financí v České republice do roku 2002, můţeme hovořit o konstantním tempu růstu zadluţení. Zlom nastává v roce 2003. ČR čeká takřka exponenciální nárůst schodku VF. Při pohledu na tabulky zjistíme, ţe tento skok je promítán jiţ v plánu vlády. Nejedná se tedy o neočekávaný propad ekonomiky v důsledku finančních šoků. Příčinu musíme hledat v přírodní katastrofě. V tomto roce zasahují území České republiky povodně, přesně v srpnu 2002. Jednalo se o jednu z nejničivějších přírodních katastrof v ČR. Výsledkem byly škody ve výši zhruba 73,3 mld. korun. K tomu můţeme připočítat další mimořádné výdaje v podobě dotování ztráty Konsolidační banky či náklady na uskutečnění vojenské mise v Afghánistánu. Výsledkem popsaného byl nárůst deficitu veřejných financí, a to skokem ze 45,7 mld. Kč na 109 mld. Kč. Největší dluh v porevolučním vývoji ekonomiky byl na světě. Je zde také moţno vyčíst, ţe předpověď vlády byla ještě o něco pesimističtější a počítala se schodkem na úrovni 111,3 mld. Kč (131,7 mld. Kč po úpravě).

Tabulka 8. Výsledek pokladního plnění státního rozpočtu, 2003:

Pramen: Ministerstvo financí ČR. Plnění státního rozpočtu. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_4716.html?year=2004). Listopad 2011

Ministerstvo financí zpětně zhodnotilo rok 2003 z pohledu státního rozpočtu pozitivně a povaţovalo výsledný schodek za úspěch. Ve svém tvrzení poukázalo na fakt, ţe se v Poslanecké sněmovně podařilo schválit rozpočet počítající s největším deficitem od roku 1989. Ten sám, byl ještě v průběhu projednávání navýšen. Důvodem byl pesimističtější odhad budoucího vývoje z důvodů jiţ výše uvedených. V konečném zúčtování se „ušetřilo“

34

nemalých 22,7 mld. Kč. To zajisté představuje nemalé pozitivum. Skutečností ovšem zůstává saldo, jeţ se při porovnání s rokem 2002 zvýšilo o neskutečných 138,5% původního stavu!

„Výsledky státního rozpočtu za rok 2003 znamenají, že z hlediska celkového výsledného schodku 109,1 mld. Kč vláda nepřekročila původně Zákonem o státním rozpočtu stanovenou hranici 111,3 mld. Kč schodku. K tomu přispěla na straně příjmů zejména inkasa daní, a to především daně z přidané hodnoty a spotřebních daní. Celkové příjmy stanovené Zákonem o státním rozpočtu byly překročeny o 15,6 mld. Kč. Úspory na výdajové straně (proti upravenému rozpočtu ve výši 9,1 mld. Kč) se spolupodílely na vytvoření celkového prostoru, kdy vláda přes významná navýšení schváleného rozpočtu o mimořádné výdaje v celkovém rozsahu 23 mld. Kč (téměř 11 mld. Kč - spor se CME, dopady povodní kryté úvěry EIB - 6,3 mld. Kč, infrastrukturní investice kryté úvěry EIB - 2,8 mld. Kč, zvýšení dotací Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu 2,0 mld. Kč apod.) udržela hospodaření státního rozpočtu v původně stanoveném rámci“. Pramen: Ministerstvo financí ČR. Plnění státního rozpočtu. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_4716.html?year=2004). Listopad 2011 Ještě většímu propadu zabránil pozitivní vývoj růstu hrubého domácího produktu, jak vidíme z přiloţeného grafu.

Graf 10. Reálný HDP (meziroční růst v %):

Pramen: Ministerstvo financí ČR. Reálný HDP. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/konvergen_programy_43977.html). Listopad 2011

35

Z grafu velmi dobře odečteme vysoké tempo růstu HDP v následujících letech. Zlom nastává na přelomu let 2002 a 2003, kdy se odráţíme od pomyslného dna na úrovni zhruba 1,5% tempa růstu. Expanze pokračuje a v roce 2006 dosahuje svého maxima s hodnotou kolem 7%. To představuje velmi vysoké tempo ekonomického růstu v ČR. Výsledkem pozitivního vývoje je poměrně rychlé umořování deficitu veřejných rozpočtů a snaha překlenout krizi způsobenou výdaji na odstranění škod po povodních. Z tabulky jednoznačně vidíme umořování dluhu. Velmi dobrý výsledek dosahuje ČR v roce 2005, a to tempo růstu kolem 6% a meziroční skok zhruba o 2% vzhledem k roku 2004. To vše je završeno schodkem VF ve výši 56,4 mld. Kč. Samo o sobě nejde o nikterak pozitivní výsledek, neboť celkové reálné příjmy nedosáhly potřebné hodnoty na pokrytí výdajů. Faktem zůstává, ţe v porovnání s rokem 2004, případně i 2003, sledujeme pozitivní tendenci sniţujícího se deficitu veřejného rozpočtu. Zpomalení ročního propadu ze 109 mld. Kč na oněch uvedených 56,4 mld. Kč lze povaţovat za zlepšení situace. Tento fakt samozřejmě nezůstal nepovšimnut. Politici měli po delší době důvod, aby se pochválili. Podle údajů na účtech Ministerstva financí vedených v ČNB dosáhly celkové příjmy státního rozpočtu v roce 2005 výše 866,5 miliardy Kč. Výdaje byly čerpány v objemu 922,9 miliardy Kč. Hospodaření státního rozpočtu tak skončilo deficitem 56,4 miliardy Kč. Je to o 27,2 miliardy Kč méně než činil deficit schváleného rozpočtu na rok 2005 a o 37,3 miliardy Kč méně než činil schodek státního rozpočtu v roce 2004. „Je to velmi dobrý výsledek. Jde o nejnižší schodek od roku 2002. Ve skutečnosti byl schodek státního rozpočtu ještě nižší, pouze 31 miliarda Kč, protože zbytek do celkové částky tvoří rozdíl mezi čerpáním z rezervních fondů a převody do rezervních fondů jednotlivých ministerstev. Hospodaření veřejných rozpočtů v evropské metodice bylo v roce 2005 nejlepší od roku 1997,“ uvedl první místopředseda vlády a ministr financí Bohuslav Sobotka. Pramen: Ministerstvo financí ČR. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_23358.html?year=2006). Listopad 2011

36

2. 4. Období let 2005 - 2009/2011 Česká republika se začíná postupně vzpamatovávat z krize a snaţí se zapomenout na největší deficit v porevoluční historii. Následující roky se jí poměrně daří. Vlády a hlavně ekonomický vývoj v zemi dosahuje slušných hodnot. Díky tomu začíná schodek státního deficitu postupně klesat. Zdá se, ţe je postupováno správným směrem. Nejniţšího deficitu veřejných financí se daří dosáhnout v roce 2008, a to na úrovni 19,4 mld. Kč. Tato hodnota představuje takřka umoření negativní bilance na stav roku 1997. ČR jako člen Evropské unie má řadu povinností. Jednu z nich si odbyla dne 1. 4. 2007. Jednalo se o notifikaci vládního deficitu a dluhu za období 2003 – 2007. Ministerstvo financí jako zástupce státu předloţilo zprávu vypracovanou ČSÚ, a to Evropské komisi a Eurostatu. Podle údajů činil deficit státního rozpočtu pro rok 2006 cca. 94,5 mld. Kč, coţ představovalo 2,9% HDP. Celkový dluh se vyšplhal na 973 mld. Kč, tedy přes 30% z celkového HDP České republiky v daném roce. Ve zprávě byla také predikce pro rok 2007. Bohuţel předpokládala znovu horší výsledek, neţ tomu bylo v roce předešlém. Vláda uváděla deficit 138,4 mld. Kč (4% HDP) a celkový dluh dokonce 1074,2 mld. Kč. (31% HDP)! Při pohledu na stanovy EU zjistíme, ţe poţadovaný výsledek (Pakt stability) od členských zemí nařizuje udrţet deficit pod hranicí 3% HDP. Celková výše zadluţení nesmí překročit 60% HDP. Jedná se o tzv. Maastrichtská kritéria. Jasně vidíme, ţe Česká republika v predikci pro Eurostat pro rok 2007 nesplnila 1. podmínku. I přes tento fakt na tom ČR v porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie není tak špatně. Z pohledu celkové zadluţenosti se řadí mezi ty s niţší mírou celkového dluhu na HDP. Kritiku si zaslouţí zejména za dlouhodobý růstový trend, bez větší snahy, či úspěchů o změnu. Bez ohledu na fáze hospodářského cyklu nejsou vlády od roku 1996 schopny detekovat přebytek veřejných financí. Navíc od roku 1999 sestavují budoucí rozpočet jako schodkový a i s jeho plněním mají leckdy potíţe. Daná fakta ukazují na problém přítomnosti strukturálního deficitu. Pravidla nastolená v České republice a špatné hospodaření s veřejnými penězi vedou k prohlubování celkového dluhu země. Slova vládních představitelů (viz výrok B. Sobotky) za situace, kdy je aktuální deficit niţší v porovnání s minulým, jsou velmi malou útěchou. V konečné fázi se totiţ jedná o další meziroční propad a zvýšení celkové zadluţenosti!

37

Srovnání jednotlivých států EU, včetně vývoje celkového dluhu na HDP za období let 2004 aţ 2009, ukazuje následující tabulka.

Tabulka 9. Procentní podíl hrubého konsolidovaného vládního dluhu na HDP: Země EU/rok Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemí Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko

2004 2005 2006 2007 2008 2009 94,2 92,1 88,1 84,2 89,6 96,2 37,9 29,2 21,6 17,2 13,7 14,7 30,1 29,7 29,4 29 30 35,3 45,1 37,8 32,1 27,4 34,2 41,4 5 4,6 4,4 3,7 4,6 7,2 44,4 41,7 39,7 35,2 34,1 43,8 64,9 66,4 63,7 63,8 67,5 78,1 29,7 27,4 24,8 25 44,3 65,5 103,8 105,8 106,6 103,6 106,3 116 70,2 69,1 64,6 58,3 48,3 58 19,4 18,4 18 16,9 15,6 29,5 14,9 12,4 10,7 9 19,7 36,7 6,3 6,1 6,7 6,7 13,6 14,5 59,1 61,8 65,7 66,1 72,3 78,4 72,3 70,1 63,4 61,7 63,1 68,6 65,8 68 67,6 64,9 66,3 73,4 52,4 51,8 47,4 45,3 58,2 60,8 45,7 47,1 47,7 45 47,1 50,9 58,3 63,6 63,9 62,7 65,3 76,1 64,8 63,9 32,1 59,3 62,5 67,5 18,7 15,8 12,4 12,6 13,4 23,9 98,6 100 106,1 105 110,3 126,8 41,5 34,2 30,5 29,6 27,8 35,4 27,2 27 26,7 23,4 22,5 35,4 40,9 42,5 43,4 44,5 52,1 68,2 46,2 43 39,6 36,1 39,8 53,2 51,1 50,8 45 40 38,2 41,9

Pramen: ČSÚ. Obecná databáze Eurostatu. (http://apl.czso.cz/ode/tab/tsieb090.htm). Listopad 2011

Výše jsem zmínil Maastrichtská kritéria. Jedním z jejich hlavních bodů je podíl celkové zadluţenosti státu (vyjádřeno v %) na celkovém HDP. Tedy přesně to, co nám ukazuje tabulka. Veškeré údaje, odlišené červenou barvou, jsou v rozporu s pravidly Evropské unie.

38

Jedná se o překročení 60ti procentní hranice, jeţ je povaţována za maximální moţnou, pro zachování stability státu. Mimo Řecka, které se dostalo v zadluţování vlastní země nejdále, v podstatě všichni ostatní unikají postihu ze strany výkonných orgánů EU. Bohuţel se situace dále zhoršuje. Stejný problém postihuje Itálii a Irsko. Dle zpráv ohledně vývoje v posledních měsících roku 2011 dosahuje zadluţení Itálie podobných hodnot jako v případě Řecka (myšleno v % k HDP). Výnosnost italských dluhopisů dosahuje 7%, coţ představuje nejvyšší hodnotu země od zavedení eura a zároveň dluhovou past. Problémem ovšem zůstává samotná nominální výše italského dluhu. Ta je v porovnání s Řeckem daleko vyšší. Předpokládá se, ţe samotné státy Evropské unie, ani Evropská banka, ani MMF nedisponují dostatečnou finanční rezervou na vytvoření záchranného balíčku podobnému řeckému. Tedy případná pomoc bude muset přijít z ostatních koutů světa (USA, Čína). Velmi dobře z tabulky vidíme počátek celosvětové ekonomické krize, jejíţ dopad pocítila i Česká republika, a to exponenciálním růstem deficitu veřejných financí v roce 2009. Právě tento rok nám odráţí vývoj ekonomických veličin. V podstatě všechny státy Evropské unie zaznamenávají výraznější nárůst zadluţenosti. Ona krize přetrvává dodnes. Velkou měrou ovlivnila a stále ovlivňuje ekonomický vývoj nejen v ČR. Rok 2009 přestavuje v porevoluční historii naší země nejčernější scénář růstu schodku veřejných financí. Tuto situaci nelze nazvat jinak neţ ekonomický šok. Co to znamená v praxi, je krásně vidět v tabulkách vývoje reálné a plánované bilance. Vláda, nevědoma si krize, předpovídá deficit ve výši „pouhých“ 38,1 mld. Kč. Výsledek roku 2009? Schodek roven astronomickým 192,2 mld. Kč.! Více jak 5ti-násobek odhadu. Stalo se to, co si nikdo nepřipouštěl. Nutno podotknout, ţe ostatní státy na tom nebyly nikterak lépe. Například Řecko definitivně završilo propad veřejných financí a v zásadě vyhlásilo bankrot. Dostalo se do situace, z níţ není vlastní silou cesta zpět. Taková situace ČR zdaleka nehrozí. Čím větší byla provázanost dané země na světovou ekonomiku, tím větší a drtivější propad následoval. Dá se říci, ţe Česká republika pocítila krizi s mírným zpoţděním a moţná i díky v dané chvíli stabilní měně relativně v menším rozsahu (v případě EURO by byla situace pravděpodobně odlišná a spíše horší). Koruna se stala jakýmsi „nárazníkem“ při sráţce s celosvětovou krizí.

39

2. 5. Česká republika v roce 2012 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl 14. prosince 2011 schválen zákon č. 455/2011 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2012, který stanovil příjmy ve výši 1 084,7 mld. Kč, výdaje ve výši 1 189,7 mld. Kč a schodek ve výši 105,0 mld. Kč. Pokud porovnáme tuto predikci s realitou roku 2011, vypadá to následovně. Podle údajů na účtech Ministerstva financí vedených v ČNB dosáhly k 31. říjnu 2011 celkové příjmy státního rozpočtu 838,6 mld. Kč, celkové výdaje 930,1 mld. Kč a schodek 91,5 mld. Kč (v říjnu 2010 vykázán schodek 96,7 mld. Kč).

Tabulka 10. Rozpočet 2011 v mld. Kč

Ukazatel

2011

Skutečnost leden-říjen 2010

Schválený rozpočet

Rozpočet po změnách*)

1

2

3

Skutečnost % leden-říjen plnění 4

5=4:3

% plnění v roce 2010

Index 2011/2010

6

7=4:1

PŘÍJMY CELKEM

834,51

1055,70

1070,83

838,64

78,3

79,5

100,5

VÝDAJE CELKEM

931,24

1190,70

1205,94

930,12

77,1

76,8

99,9

SALDO

-96,73

-135,00

-135,11

-91,48

67,7

59,4

94,6

Pramen: MF. Rozpočet 2011. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_65302.html?year=2011 ). Březen 2012 Vidíme, ţe vláda pro letošní rok počítá opět s nárůstem dluhu zhruba o 8,3 mld. Kč! Podle předešlého odstavce se můţe zdát, ţe ony diskutované reformy spolu se sniţováním vládních výdajů a expanzivní fiskální politikou nebudou mít poţadovaný dopad. Pravdou zůstává, ţe se podařilo sníţit reálné saldo za rok 2011 zhruba 43 mld. Kč. ve srovnání s predikcí na dané období. Jak úspěšná bude vláda v roce 2012, můţeme zatím pouze předpokládat. Určitým vodítkem pro odhad vývoje hospodaření České republiky pro rok 2012 nám můţe být následující tabulka. Jasně zde vidíme konfrontaci odhadovaných příjmů a výdajů a jejich plnění pro první měsíce letošního roku v přímé konfrontaci se stejným obdobím roku minulého.

40

Tabulka 11. Příjmy státního rozpočtu v mld. Kč 2011 Příjmy státního rozpočtu

Skutečnost leden únor 1

Příjmy celkem

2012 Schválený rozpočet 2

Skutečnost % leden plnění únor 3

4=3:2

% plnění SR Index leden - skutečnost únor 2012/2011 2011 5

6=3:1

157,70

1 084,70

167,47

15,2

14,9

106,2

130,47

945,54

139,13

14,7

14,2

106,6

70,80

561,52

77,29

13,8

13,0

109,2

- DPH

27,45

221,60

29,18

13,2

14,1

106,3

- spotřební daně (vč. tzv. energetických daní)

23,26

142,30

26,49

18,6

16,5

113,9

z toho: odvod z elektřiny ze slunečního záření

0,00

4,20

0,24

5,8

0,0

- daně z příjmů PO

1,21

85,60

1,04

1,2

1,4

86,5

- daně z příjmů FO

v tom: Daňové příjmy celkem Daňové příjmy (bez pojistného SZ) v tom:

x

16,21

92,00

17,79

19,3

16,0

109,7

vybíraná srážkou

1,18

9,00

2,17

24,1

8,8

183,4

ze závislé činnosti

14,77

80,30

15,34

19,1

17,9

103,9

z přiznání

0,26

2,70

0,28

10,4

4,9

106,7

- správní poplatky

0,32

2,39

0,34

14,4

13,7

106,9

- majetkové daně

1,09

12,20

1,30

10,7

8,4

118,8

- clo **)

0,24

x

19,9

- poplatky za uložení odpadů *)

0,27

1,40

0,28

20,1

19,6

102,9

- ostatní daňové příjmy ***)

0,74

4,03

0,86

21,4

19,5

116,2

z toho: odvod za odnětí půdy ze zem. půd. fondu

0,00

1,70

0,03

1,6

0,0

59,67

384,01

61,84

16,1

16,0

103,6

53,04

341,35

54,97

16,1

16,0

103,6

27,23

139,16

28,33

20,4

19,6

104,1

- kapitoly

24,94

110,57

25,43

23,0

19,7

102,0

z toho: transfery přijaté od EU a Národního fondu

20,39

101,56

21,03

20,7

17,4

103,1

převody z fondů OSS

1,15

0,00

0,66

x

přijaté sankční platby

0,24

1,05

0,21

20,0

23,4

86,6

soudní poplatky

0,15

0,65

0,26

40,2

26,6

170,5

dobrovolné pojistné

0,09

0,44

0,05

11,9

19,0

61,3

- kapitola Operace SFA

0,66

3,34

0,19

5,6

23,8

28,2

- kapitola Státní dluh

1,43

6,54

2,25

34,4

25,3

157,7

- VPS

0,20

18,70

0,47

2,5

4,6

235,9

- příjmy z úroků a real.fin.majet.

0,00

0,00

0,00

28,2

6,0

59,6

- splátky půjček ze zahraničí

0,02

0,16

0,00

0,0

15,4

0,0

1,10

0,27

24,4

Pojistné SZ z toho: na důchody Nedaňové a kapitálové příjmy a přijaté dotace

x

x

x

x

v tom:

x

57,9

v tom :

- příjmy sdílené s EU (clo) **)

x

x

x

41 - ostatní příjmy VPS ***)

0,18

17,44

0,47

2,7

4,3

259,4

*) rozpočet i skutečnost za kapitolu OSFA **) do roku 2011 byl národní podíl na clech součástí daňových příjmů ***) dopočet do celku

Pramen: MF. Příjmy státního rozpočtu. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_68492.html). Březen 2012

2. 5. 1. Příjmy státního rozpočtu Dosaţené příjmy v celkové výši 167,5 mld. Kč představovaly zhruba 15,4 % schváleného rozpočtu (v únoru 2011 pouze 14,9 %). Proti únoru 2011 došlo k nárůstu o 9,8 mld. Kč (6,2 %). Rozpočet ovšem v predikci počítal s růstem o 7,1 % proti skutečnosti roku 2011. Na meziročním růstu se podílely především daňové příjmy, které byly meziročně vyšší o 6,5 mld. Kč. Daňové příjmy dosáhly na 77,3 mld. Kč, coţ představuje 13,8 % schváleného rozpočtu a meziroční růst o 6,5 mld. Kč (9,2 %). Tato hodnota dokonce předčila plánovaný růst, jenţ byl odhadován na + 7,3% roku předcházejícího. Meziroční růst byl ovlivněn především vládními reformami, a to vyšším inkasem spotřebních daní společně s navýšeným DPH a DPFO. Inkaso DPH představovalo 29,2 mld. Kč, tj. 13,2 % rozpočtu, coţ je o 0,9 procentního bodu niţší plnění neţ v únoru minulého roku. Meziročně vzrostlo o 1,7 mld. Kč, tj. o 6,3 %. Inkaso daně v samotném únoru dosáhlo záporné hodnoty 3,4 mld. Kč (v roce 2010 to bylo -3,3 mld. Kč; vliv vratek). Rozpočet počítá s růstem o 15,5 % proti skutečnosti roku 2011, coţ ovlivňuje především novela Zákona o DPH, která zvyšuje sníţenou sazbu daně z přidané hodnoty z 10 procent na 14 procent s účinností od 1. ledna 2012. V souvislosti s touto změnou došlo i ke změně parametrů rozpočtového určení daní (pro státní rozpočet 71,78 % celostátního výnosu, pro obce 19,93 % a pro kraje 8,29 %). Inkaso spotřebních daní dosáhlo 26,5 mld. Kč, coţ představuje 18,6 % rozpočtu (loni to bylo 16,5 %). Podařilo se dosáhnout meziročního růstu o 3,2 mld. Kč (13,9 %). Z této částky tvořily odvody z elektřiny ze slunečního záření 0,2 mld. Kč (plnění na 5,8 %). Nejvýraznějším vlivem na inkaso spotřebních daní v roce 2012 je zvýšení sazeb tabákových výrobků platné od 1. 1. 2012.

42

Daň z příjmů právnických osob svým objemem 1,0 mld. Kč, představovala 1,2 % rozpočtu a meziročně tak byla o 0,2 mld. Kč niţší neţ v roce 2011. Rozpočet této daně počítá s růstem o 4,0 % proti skutečnosti roku 2011. Nízké inkaso souvisí s platebním kalendářem, kdy zálohy daně platí větší plátci aţ v polovině 3. měsíce příslušného čtvrtletí. Inkaso daní z příjmů fyzických osob dosáhlo 17,8 mld. Kč, tj. 19,3 % rozpočtu (loni plnění na 16,0 %) při meziročním růstu o 1,6 mld. Kč (9,7 %). Rozpočet přitom uvaţoval s růstem o 1,5 % proti skutečnosti roku 2011. Daň z příjmů fyzických osob dosáhla 17,8 mld. Kč a její rozpočet byl naplněn na 53,6 % (loni to bylo 49,4 %). Meziročně je inkaso o 2,8 mld. Kč vyšší. Mírný pokles v případě daně z příjmu u osob provozující závislou činnost je způsoben zvýšením slevy na dani na dítě o 1800 Kč ročně. Relativně nízké plnění od FO odvádějících daň na základě daňového přiznání je dán faktem tuto povinnosti realizovat aţ na konci kaţdého čtvrtletí. V našem případě za období leden – únor se většina těchto příjmů neprojeví. Ve výnosu daně z příjmu FO vybírané sráţkou daně se předpokládá změna dosahovaných příjmů v důsledku nové povinnosti zdanit příjmy z úroků z vkladů u stavebního spoření, a to včetně státní podpory. Majetkové daně dosáhly 1,3 mld. Kč, coţ představuje 10,7 % rozpočtu a meziroční růst o 0,2 mld. Kč. Rozpočtované celostátní inkaso daní na rok 2012 ve výši 754,3 mld. Kč je proti skutečnosti roku 2011 vyšší o 45,5 mld. Kč, tj. o 6,4 %. Objemově je nejvyšší růst rozpočtován u DPH, a to o 33,3 mld. Kč! Skutečné celostátní inkaso daní dosáhlo k 29. 2. 2012 výše 100,4 mld. Kč, v roce 2011 pouze 93,4 mld. Kč. Příjmy z pojistného na sociální zabezpečení dosáhly 61,8 mld. Kč, coţ představuje meziroční růst o 2,2 mld. Kč, tj. o 3,6 %. Tato skutečnost ovšem zaostává za predikcí, jeţ počítala s růstem o 4,7% proti roku 2011. Z celkové částky připadlo na důchodové pojištění 55,0 mld. Kč. I zde ovšem realita zaostává ze předpokladem zhruba o 1,1%. Ke konci února 2012 dosáhly nedaňové a kapitálové příjmy a přijaté transfery 28,3 mld. Kč, tedy o 4,1 %, více neţ v únoru loňského roku (rozpočet uvaţuje s meziročním poklesem o 0,1 % proti rozpočtu 2011). I příjmy z rozpočtu EU vzrostly, tentokrát o 0,6 mld. Kč Zde ovšem rozpočet počítá s poklesem proti skutečnosti 2011 dokonce o celých 15,6 mld. Kč. Příjmy z kreditních úroků operací řízení státního dluhu a likvidity státní pokladny dosáhly 2,3 mld. Kč (+ 0,8 mld. Kč oproti 2011). Převody z fondů OSS a zapojené ostatní mimorozpočtové zaznamenaly pokles o 0,5 mld. Kč.

43

2. 5. 2. Výdaje státního rozpočtu Celkové výdaje v objemu 184,0 mld. Kč čerpané ke konci února 2012 jsou o 3,5 mld. Kč. nad úrovní února 2011. Běţné výdaje státního rozpočtu ke konci února byly ve výši 166,8 mld. Kč. Proti loňskému únoru vzrostly o 5,3 mld. Kč. V rozpočtu vláda počítala s růstem o 5,9 % proti skutečnosti 2011. Realita se udrţela na hodnotě 3,3%. Největší objem prostředků v rámci běţných výdajů je kaţdoročně vynakládán na sociální dávky. Při pohledu do schváleného rozpočtu jsou vyčísleny částkou 491,6 mld. Kč, coţ představuje 41,3 % všech rozpočtovaných výdajů! To znamená předpokládaný nárůst o 10,7 % v porovnání se skutečností roku 2011. V relativně vysokém nárůstu rozpočtu sociálních dávek se projevil metodický vliv, kdy dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky zdravotně postiţeným a příspěvek na péči nejsou od roku 2012 z hlediska rozpočtové skladby jiţ transferem do územních rozpočtů, ale staly se sociálními dávkami vyplácenými úřadem práce. K 29. 2. 2012 bylo na sociálních dávkách vyčerpáno 79,6 mld. Kč, tj. meziroční růst o 5,6 mld. Kč. Z toho na důchody připadlo 63,1 mld. Kč., a to při meziročním růstu o 3,4 mld. Kč. Pokles vykazuje státní sociální podpora a podpora v nezaměstnanosti o 1,2 mld. Kč. Neinvestiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně poklesly o 10,6 mld. Kč. Neinvestiční transfery fondům sociálního a zdravotního pojištění zůstaly meziročně na stejné úrovni. Stejného pozitivního trendu bohuţel nedosáhly výdaje kapitoly Státní dluh. Zde pozorujeme mírný růst v porovnání s realitou minulého roku, a to zhruba o 0,7 mld. Kč. Na odvody vlastních zdrojů ES do rozpočtu EU bylo poukázáno 11,5 mld. Kč. Bohuţel opět růst, tentokrát o 1,3 mld. Kč. Kapitálové výdaje byly čerpány ve výši 17,3 mld. Kč, coţ představuje pokles o 9,4 %. Rozpočet ovšem počítá s poklesem o 21,7 % proti skutečnosti roku 2011!

44

2. 5. 3. Saldo státního rozpočtu Faktem zůstává, ţe hospodaření státního rozpočtu skončilo na konci února 2012 schodkem ve výši 16,6 mld. Kč! Při porovnání se stejným období roku 2011 můţeme hovořit o úspěchu. Uvedený výsledek je o 6,3 mld. Kč niţší. V meziročním srovnání se pozitivně projevilo zejména inkaso daňových příjmů včetně pojistného na sociální zabezpečení. I přes tento fakt a řadu reforem provedených v poslední době vidíme přetrvávající trend posledních více jak dvou desetiletí. Česká republika i nadále navyšuje vlastní dluh! Znovu zde podotýkám, v tento okamţik kdy vznikají tyto řádky, máme k dispozici pouze data za první dva měsíce roku 2012. Na finální porovnání budeme muset počkat do začátku roku 2013. Prozatímní výsledky jsou ovlivněny hlavně měsícem únorem. Hospodaření rozpočtu za zmíněný měsíc skončilo ve schodku 37,5 mld. Kč. Tradičně nízké příjmy v důsledku inkasa DPH, které vlivem vratek dosáhlo stejně jako v roce 2011 záporné hodnoty.

Graf 11. Vývoj rozpočtu ČR

Pramen: MF. Vývoj salda státního rozpočtu leden – únor. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/tiskove_zpravy_68492.html). Březen 2012.

45

2. 6. Makroekonomický vývoj v EU Tabulka 12. Makroekonomický vývoj v EU 2004 2005 2006 2007 2008 2009 94,2 92,1 88,1 84,2 89,6 96,2 Belgie 37,9 29,2 21,6 17,2 13,7 14,7 Bulharsko 29 30 35,3 Česká republika 30,1 29,7 29,4 45,1 37,8 32,1 27,4 34,2 41,4 Dánsko 5 4,6 4,4 3,7 4,6 7,2 Estonsko 44,4 41,7 39,7 35,2 34,1 43,8 Finsko 64,9 66,4 63,7 63,8 67,5 78,1 Francie 29,7 27,4 24,8 25 44,3 65,5 Irsko 103,8 105,8 106,6 103,6 106,3 116 Itálie 70,2 69,1 64,6 58,3 48,3 58 Kypr 19,4 18,4 18 16,9 15,6 29,5 Litva 14,9 12,4 10,7 9 19,7 36,7 Lotyšsko 6,3 6,1 6,7 6,7 13,6 14,5 Lucembursko 59,1 61,8 65,7 66,1 72,3 78,4 Maďarsko 72,3 70,1 63,4 61,7 63,1 68,6 Malta 65,8 68 67,6 64,9 66,3 73,4 Německo 52,4 51,8 47,4 45,3 58,2 60,8 Nizozemí 45,7 47,1 47,7 45 47,1 50,9 Polsko 58,3 63,6 63,9 62,7 65,3 76,1 Portugalsko 64,8 63,9 32,1 59,3 62,5 67,5 Rakousko 18,7 15,8 12,4 12,6 13,4 23,9 Rumunsko 98,6 100 106,1 105 110,3 126,8 Řecko 41,5 34,2 30,5 29,6 27,8 35,4 Slovensko 27,2 27 26,7 23,4 22,5 35,4 Slovinsko 40,9 42,5 43,4 44,5 52,1 68,2 Spojené království 46,2 43 39,6 36,1 39,8 53,2 Španělsko 51,1 50,8 45 40 38,2 41,9 Švédsko

Pramen: ČSÚ. Obecná databáze Eurostatu. (http://apl.czso.cz/ode/tab/tsieb090.htm). Listopad 2011 Dovolím si ještě jednou pouţít tuto tabulku. Jiţ z předešlé kapitoly této práce víme, ţe znázorňuje vývoj zadluţenosti jednotlivých států Evropské unie. Červená čísla znamenají překročení stanovených hranic na základě podepsaných dohod v rámci EU. Následující stránky této práce ať jsou varováním nynější i budoucím vládám, jeţ povedou Českou republiku v nadcházejícím desetiletí.

46

2. 6. 1. Řecko – příklad za všechny: V roce 1993 vzniká Evropská unie. Opírá se o Maastrichtskou smlouvu a onen vznik představuje dovršení integračního procesu započatého v 50. letech minulého století. Mezi zakládající členy (tehdy ještě Evropského společenství) patří šestice států: Belgie, Nizozemí, Lucembursko, SRN, Itálie a Francie. První rozšiřovací proces přichází aţ o 21 let později. Roku 1973 přistupuje Dánsko, Irsko a Spojené království. Následuje Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (1986). V roce 1990 dochází v rámci ES ke změně. A to ke sjednocení NDR a vzniku Spolkové republiky Německo. Další „nábor“ nových členů (tentokrát jiţ do EU) přichází v roce 1995. Finsko, Rakousko a Švédsko tvoří další trojici. Úspěšné jednání prodělalo i Norsko - k přistoupení ovšem nedošlo, obyvatelé v referendu projevili nesouhlasné stanovisko. 1. květen 2004 představuje datum, kdy dochází k historicky největšímu rozšíření, a to rovnou o deset států: ČR, Estonsko, Kypr, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko, Slovensko a Slovinsko. A konečně zatím poslední „den otevřených dveří“ přichází v roce 2007. Rumunsko a Bulharsko završuje dosavadních 27 členských států. Kaţdý stát přibraný do Evropské unie musí splnit řadu podmínek týkajících se nejen stavu vlastní ekonomiky, ale zároveň musí akceptovat veškeré dohody platící v rámci dosavadních stanov EU. S postupem času oněch dohod a kritérií samozřejmě přibývá. Navíc se řídicí orgány EU nechaly slyšet, ţe se do budoucna nepočítá s podobným rozšiřováním jako v roce 2004. Před branami tedy zatím zůstává Chorvatsko, Makedonie, Černá Hora, Turecko, Island a Srbsko. Nejblíţe ke vstupu má zřejmě Chorvatsko. Turecko vyvolává řadu nesouhlasných postojů ohledně „vzdálenosti“ od států v Evropě. Jak svojí geografickou polohou, tak filozofií, náboţenstvím, lidskými právy atd. Proč zde popisuji „evropský“ sjednocovací proces? Na samém začátku této kapitoly je uvedena tabulka znázorňující jednotlivé členské státy včetně vývoje jejich zadluţenosti státní ekonomiky. Vývoj hospodářství v dnešní Evropě je často skloňován v souvislosti s celosvětovou krizí, jeţ udeřila v roce 2008. Při pohledu do tabulky je její dopad jasně patrný a nezpochybnitelný. Můţe však za problémy některých členských států v celém rozsahu? Jistě ne! V případě Itálie a hlavně Řecka došlo pouze k urychlení situace. Zde se ještě jednou vrátím k filozofii Evropské unie. Cílem EU je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování ţivotní úrovně a kvality ţivotního prostředí. K zabezpečení těchto cílů slouţí čtyři základní svobody vnitřního

47

trhu: volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu, a dále společné politiky Evropské unie například v oblastech hospodářské soutěţe, společné vnější obchodní politiky a zemědělství. Stále se opakující důvod vzniku a existence EU. Velmi často uváděná definice, jeţ dnes můţe navozovat dojem sloganu z letáku či reklamy. Při pohledu na uvedený cíl Evropské unie mi vyvstává na mysli otázka týkající se stavu Řecka. Pro přesnost opakuji, Řecko je členem Evropského společenství, potaţmo EU od roku 1981! Pokud převezmeme myšlenku členského státu, nad nímţ stojí nadnárodní struktura, jeţ si za hlavní cíl dává prosperitu svých členů, ekonomickou vyspělost a „zdravost“, jak je moţné nechat bez povšimnutí dojít onen stát na hranici bankrotu?

Tabulka 13. Vývoj dluhu Řecka (v % na HDP)

Řecko

2004

2005

2006

2007

98,6

100

106,1 105

2008

2009

110,3 126,8

Pramen: Vlastní tabulka. Březen 2012

Odvolávat se na celosvětovou ekonomickou krizi jako příčinu stavu řecké ekonomiky je pouze zastírání problému, který zde byl ještě daleko dříve. Několikrát v průběhu této práce došlo na citování Maastrichtské smlouvy a Paktu stability. Deficit nesmí překročit 3% HDP, přičemţ výše celkového dluhu nesmí dosáhnout 60% HDP. Z grafu jasně vidíme, ţe jiţ v roce 1999 dosahuje zadluţenost Řecka 94 %. V roce 2000 odpovídá dluh celkovému HDP, tedy osm let před krizí překračuje zmíněný členský stát stanovy Evropské unie o více jak 40%! Jiţ dávno mělo dojít k sankcím a k zásahům orgánů EU, a přitom se nedálo v zásadě nic. Neplnění základních podmínek, jenţ jsou v daných letech tak striktně poţadovány po nových členských státech i po budoucích členech, u Řecka jaksi nevadí (a nejen u Řecka!). Krize sama neznamenala v tomto případě ţádný exponenciální růst, pouze urychlila lineární vývoj zadluţování (viz následující graf).

48

Graf 12. Řecký dluh

Pramen: Finanční noviny. Řecký dluh. (http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/index_img.php?id=213975). Březen 2012. V posledním roce vidíme snahu řešit danou situaci. Evropská unie opakuje, ţe v důsledku celosvětové krize došlo k řadě problémů. Ekonomiky jednotlivých států procházejí hektickým vývojem atd. Najednou dochází k intervencím a EU hledá východiska. Bohuţel se ukázalo, ţe Evropská unie nemá systém podpory, jakousi poslední záchranu v případě, ţe dojde k problému. Nejsou jasně stanoveny sankce a pravidla. Zdá se, jako by existovala pouze optimistická teorie o jednotné Evropě za ideálních podmínek. Narychlo a hlavně se zpoţděním více jak dvaceti let vzniká boj o ekonomickou záchranu Řecka. Otázkou ovšem je, zda je to pokus o záchranu ekonomiky, jeţ se vlastním přičiněním za dvě desetiletí sama dovedla za hranice bankrotu, nebo oddalování pádu nefungujícího systému tím, ţe v něm doslova utopíme stovky milionů EUR. Přes veškeré dotační balíčky, z nehodnocení státních dluhů v drţení soukromých věřitelů i vládních reforem se problém nedaří dostat pod kontrolu. Řecko dokonce prezentuje vlastní odmítavý postoj k záchrannému programu, neboť znamená šetření, sníţení důchodů i sociálních dávek. Bankrot, jenţ charakterizuje aktuální stav členského státu, má jasné viníky. Prvním je samotný řecký stát. Vlády, které bez ohledu na ekonomickou situaci a hospodářský cyklus dotáhly vlastní zadluţenost do extrému. Druhým viníkem je Evropská unie. Pokud si sama stojí za svým cílem, jak můţe vlastní členský stát nechat pod svým dohledem za dvacet let dojít k bankrotu? Posledním, třetím viníkem byla ona celosvětová krize, jenţ představuje

49

pověstný poslední hřebík do rakve. Podle všeho nastolený způsob záchrany nebude východiskem. Optimistická předpověď budoucího vývoje přes veškerou snahu nevypadá nijak lichotivě.

Graf 13. Restrukturalizace dluhu Řecko - predikce:

Pramen: Investiční web.cz. Dluh Řecka. (http://www.investicniweb.cz/zpravy/graf-dne/2012/2/3/clanky/recti-veritele-kdo-se-hlasi-naholeni/ ). Březen 2012 Graf znázorňuje dosavadní vývoj řeckého dluhu. Hnědá čára ukazuje vývoj zadluţenosti bez restrukturalizace dluhu. Jasně vidíme, ţe v tomto případě do roku 2020 s velkou pravděpodobností dluh Řecka vzroste bezmála na 200% jejich HDP. Na základě jednání o řešení krize došlo k přijetí restrukturalizace. Ta spočívá v seškrtání dluhu soukromým věřitelům, kteří jsou drţiteli státních dluhopisů. Takto vzniklé ztráty se odhadují zhruba na 50 - 70% ceny dluhopisů. S přihlédnutím k faktu, ţe soukromí věřitelé, kteří jsou účastníky dané dohody, drţí dluh ve výši „pouze“ 85 mld. EUR, se nedá očekávat vyřešení krize. Celkový dluh je totiţ na úrovni 375 mld. EUR! I tak vidíme posun z původní situace (modrá linka). Rok 2020 by měl znamenat poníţení dluhu z dnešních 160% na cca 120% HDP. Pro zajímavost graf ukazuje hodnoty zadluţenosti Argentiny a Mexika. Oba uvedené státy prodělaly bankrot z důvodu podobných Řecku. Po restrukturalizaci se podařilo výši dluhu sníţit na 40% v případě Mexika a lehce přes 50% u Argentiny. Podotýkám, ţe stejné počínání

50

v případě Řecka znamená dluh 120% HDP. Argentina do dnešních dnů prodělává soudní pře mezi věřiteli, kteří přišli o své peníze uloţené ve státních dluhopisech. Je to velký problém, ţe kvůli němu není stále Argentina připuštěna na mezinárodní dluhopisový trh. Jak velká bude ochota věřitelů nakupovat „uzdravené“ řecké dluhopisy při zadluţení 2,5x větším neţ u Argentiny, snad nemá smysl ani spekulovat.

51

2. 6. 2. Řecko - výjimka potvrzující pravidlo? Existuje na otázku v nadpise jednoduchá odpověď? Nikoli! V posledních měsících je Řecko tématem číslo jedna, pokud hovoříme o propadu, krizi a ekonomické nestabilitě v rámci Evropské unie. Moţná, ţe právě v těchto dnech jsme svědky opakujícího se scénáře. Řeší se jednotlivec, přitom existuje řada členských států, jeţ „šlapou“ Řecku na paty. Zde se nic neděje a dluhy tiše rostou. Největší kandidáti na problém jsou Itálie, Belgie, Irsko, Portugalsko a Španělsko.

Obrázek 1. Státy ohroţené dluhovou krizí

Pramen: Value investing. Dluhová krize. (http://www.valueinvesting.cz/2011/08/10/zpravy/whos-most-in-debt-kdo-nejvice-dluzi/ ). Březen 2012 Největší riziko z výše uvedených států představuje Itálie. Pokud by se její dluh nadále zvyšoval a nastala krize obdobná té v Řecku, bude to pro Evropskou unii znamenat neřešitelný problém. Nominální výše takového dluhu by dalece přesáhla oněch 375 mld. EUR. V rámci EU i celé Evropy neexistuje stát, případně nadnárodní instituce, která by dokázala Itálii z dluhu „vykoupit“. Na danou situaci upozornila nedávno mezinárodní ratingová agentura Moody’s. Ta sníţila rating závazků Itálie na stupeň A2 z úrovně Aa2. Výhled ratingu je podle ní negativní.

52

Obrázek 2. Hodnocení států (rating):

Pramen: Economics in Pictures. Credit ratings. (http://www.economicsinpictures.com/2011/12/credit-ratings-of-european-countries.html ). Březen 2012

Uvádí se potenciální záchrana v podobě USA, případně Číny. Otázkou zůstává, jestli by Spojené státy byly ochotné pomoci s ohledem na vlastní zadluţenost a stabilitu. V okamţiku, kdy by se stala hlavním věřitelem Itálie Čína, nikdo netuší, jaké následky by to přineslo.

53

Levná pracovní síla, mnoţství zboţí zaplavující trhy uvnitř EU? To by mohlo znamenat řadu konkurenčních problémů pro domácí výrobce.

Graf 14. Vývoj státního dluhu v EU (% na HDP)

Pramen: Česká Spořitelna a.s. Veřejný dluh. (http://www.csas.cz/banka/nav/o-nas/vyvoj-statnich-dluhu-v-eu-d00014488). Březen 2012

Zajímavostí je fakt, ţe pokud budeme pozorovat Evropskou unii jako samostatný celek a zařadíme ji do grafu mezi ostatní státy, bude uzavírat třetinu států s nejvyšší mírou dluhu na HDP. Čtrnáct států plní podmínku 60% dluhu HDP. Třináct států tuto hranici překračuje. EU jako celek dosahuje zadluţenosti na úrovni 80% HDP. Nebezpečně vysoko nalézáme u Německa, které je jedním z největších věřitelů Řecka a je s ním obchodně silně spjato. O nic lépe na tom není ani Francie či Velká Británie. Česká republika je na tom poměrně dobře, byť nesmíme zapomínat, ţe její zadluţenost neustále vzrůstá.

54

2. 6. 3. Česká Republika – euroskeptik? Velmi často vidíme skloňovat výše uvedené slovní spojení. ČR je „odsuzována“ z nepochopení evropské ideologie. Slýcháme slova o tom, jak se oddalujeme ostatním evropským státům. Straší nás, ţe pokud nebudeme přebírat rozhodnutí od činných orgánů EU, zůstaneme osamoceni. Celá plejáda českých politiků jakoby viděla v Evropské unii „něco“, jenţ ČR ochrání od všeho zlého. Ten, kdo si dovolí polemizovat o správnosti a nutnosti některých kroků, je hned označen nálepkou euroskeptik. Není pochyb o významu Evropské unie v některých oblastech ekonomického ţivota v Evropě. Celní unie usnadňující pohyb zboţí, jednodušší pohyb osob i kapitálu, to vše jsou pozitiva. Na druhou stranu příklad Řecka jasně ukazuje, ţe dotáhnout státní ekonomiku do hluboké krize na hranici bankrotu, jde velmi „dobře“ jak samostatně, tak pod patronátem EU. Uvědomme si, ţe Evropská unie není prosta špatných rozhodnutí, ţe onen euroskeptik představuje stejné „riziko“ jako eurofanatik, posedlý nadnárodní ideologií. Kaţdý stát a jeho představitelé by si měli uchovat vlastní názory a hlavně nadhled nad onou nadnárodní fascinací. S odstupem času se ukazuje, ţe reálný postup na vytvoření celoevropské unie jako silně provázaného a centralizovaného celku značně pokulhává za prvotními plány. Otázkou zůstává, zda je vůbec reálné propojit tři desítky států, jeţ se opírají o několika-set letou samostatnou historii, v jeden celek. Oněch překáţek v odlišné filozofii, ve způsobu ţivota a v ekonomické vyspělosti je velmi mnoho.

55

3. SROVNÁNÍ POTENCIÁLNÍHO A REÁLNÉHO HDP V ČR Třetí blok mé diplomové práce ukazuje principy předpovídání makroekonomického vývoje v České republice. Snaţím se zde poukázat na sloţitost a v mnohých případech i nepřesnost těchto předpovědí v návaznosti na pozdější reálný vývoj v zemi. Výsledkem těchto odchylek jsou mnohdy problémy na příjmové straně státního rozpočtu, nedostatečné korekce a výsledný kaţdoročně se opakující schodek veřejných financí a růst celkové zadluţenosti.

56

3. 1. Vývoj potenciálního produktu v ČR PP specifikovaný dle Cobb - Douglasova modelu produkční funkce, udává tedy úroveň HDP při efektivním vyuţití zdrojů. Růst potenciálního produktu ukazuje dlouhodobě udrţitelné tempo ekonomického vývoje, a to bez přítomnosti nerovnováţných stavů. Jak bylo uvedeno výše, můţeme ho rozloţit na několik základních kamenů. Příspěvek pracovní síly, kapitálu a souhrnné produktivity výrobních faktorů. Produkční mezera identifikuje pozici ekonomiky v cyklu a vyjadřuje vztah mezi HDP a PP. Koncept potenciálního produktu a produkční mezery je pouţíván pro analýzu ekonomického vývoje a pro výpočty strukturální bilance veřejných rozpočtů. V dnešních podmínkách ekonomického vývoje v důsledku celosvětové krize, je velmi sloţité oddělit vliv prohlubující se produkční mezery od zpomalení růstu potenciálního produktu. Výsledky současných propočtů daných parametrů, je nutno brát s jistou mírou odstupu, neboť obtíţně podchycují prudké změny současného ekonomického ţivota v České republice i celé Evropě.

Graf 15. Tempo růstu PP v ČR (příspěvek v % bodech): 6

Pracovní síla Zásoba kapitálu Souhrnná produktivita výr. faktorů Potenciální HDP

5 4 3 2 1 0 -1 1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2009/Q4. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3A fya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

57

Na obrázku vidíme vývoj potenciálního produktu v ČR v letech 1995 aţ 2009. Dále ukazuje podíl jednotlivých sloţek na celkovém propočtu. Přesnější pohled na ekonomický vývoj v České republice rozeberu na následujících stránkách, a to včetně predikce vývoje jednotlivých sloţek. Výše jsem zmínil, ţe rozdíl mezi potenciálním produktem a reálným produktem dané země, bude tím menší, čím vyšší bude efektivita vyuţívání vstupů. Tedy, velikost produkční mezery je nepřímo úměrná efektivitě nakládání se zdroji, jimiţ disponuje země za současných podmínek.

Graf 16. Vyuţití výrobních kapacit v ČR (v %) 90 88 86 84 82 80 78 76 74 1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

Graf 17. Produkční mezera (v % PP) 5 4 3 2 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2009/Q4. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3A fya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

58

Je zřejmé, ţe probíhající ekonomická krize uvrhla ekonomiku do hluboké záporné produkční mezery. Podle propočtů dosáhla ve 3. čtvrtletí 2009 úrovně pod -5 %, coţ indikuje nejniţší vyuţití ekonomického potenciálu období po roce 1993. Zvětšující se záporná produkční mezera se v ekonomice projevuje extrémně nízkým vyuţitím výrobních kapacit v průmyslu, výrazným nárůstem míry nezaměstnanosti, sníţením počtu volných pracovních míst a inflačních tlaků. Největší vliv měla ekonomická krize na tzv. souhrnnou produktivitu výrobních faktorů. Obecně můţeme vymezit souhrnnou produktivitu výrobních faktorů jako poměr mezi výstupem výrobního procesu, tj. produktem a souhrnem vstupů výrobních faktorů do výrobního procesu. SP(t) = Q(t) / N(t) SP - souhrnnou produktivitu faktorů Q – produkt N - souhrnný vstup výrobních faktorů t - čas.

Meziroční pokles dané sloţky potenciálního produktu způsobil propad trendového růstu zhruba o 2% v porovnání s rokem 2005. Trendový růst představuje vývoj určité proměnné, jeţ zjistíme na základě prozkoumání časových řad vývoje předcházejícího a jeho očištěním.

Graf 18. Souhrnná produktivita výrobních faktorů (meziroční růst v %) 6 5 4 3 2 1 0 -1 SPVF

-2

Trend

-3 1/95

1/97

1/99

1/01

1/03

1/05

1/07

1/09

59

Graf 19. Kompozitní předstihový indikátor 110

4

105

2

100

0

95

-2

90

-4

85

kompozitní indikátor

-6

HDP, cyklická složka (pravá osa)

80 1/96 1/97 1/98 1/99 1/00 1/01 1/02 1/03 1/04 1/05

-8 1/06 1/07 1/08 1/09 1/10

[průměr 2000 = 100 (levá osa). Synchronizováno s cyklickou složkou HDP zjištěnou na základě statistických metod (Hodrick-Prescottův filtr). Udáno v % HDP (pravá osa)]

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2009/Q4. (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3A fya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

Kompozitní předstihový indikátor se sestavuje z výsledků jednotlivých průzkumů. A to z takových, jeţ splňují parametry pro tzv. předstihové indikátory cyklu. Jedná se o hodnoty dostupné, rychle reagující na budoucí vývoj ekonomického cyklu. Z grafu vidíme propad HDP v roce 2009. Tato předpověď byla následně potvrzena reálným vývojem. Pro první pololetí roku 2010 byl předpovídán růst. Výsledkem je určité pozorovatelné zlepšení záporných hodnot, ovšem s viditelným zpomalením trendu v průběhu popisovaného roku.

60

3. 2. Predikce makroekonomického vývoje Vývoj hlavních makroekonomických indikátorů české ekonomiky a jejich predikce jsou shrnuty v následující tabulce.

Tabulka 14. Hlavní makroekonomické indikátory 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Aktuální predikce

Hrubý domácí produkt Spotřeba domácností Spotřeba vlády Tvorba hrubého fixního kapitálu Příspěvek ZO k růstu HDP Deflátor HDP Průměrná míra inflace Zaměstnanost (VŠPS) Míra nezaměstnanosti (VŠPS) Objem mezd a platů (dom. koncept) Podíl BÚ na HDP Předpoklady: Směnný kurz CZK/EUR Dlouhodobé úrokové sazby Ropa Brent HDP eurozóny (EA12)

2008

2009

2010

Minulá predikce

6.8 5.2 1.2 6.0 1.5 1.1 2.5 1.3 7.1 7.9 -2.4

6.1 5.0 0.7 10.8 1.1 3.4 2.8 1.9 5.3 9.4 -3.2

2.5 3.6 1.0 -1.5 1.3 1.8 6.3 1.6 4.4 8.7 -3.1

-4.0 1.4 4.0 -7.5 -0.6 3.1 1.0 -1.4 6.7 -0.3 -1.0

1.3 -0.8 -1.7 -3.7 1.5 0.5 2.0 -1.8 8.8 -0.7 0.5

2.6 2.0 1.0 2.5 0.6 1.0 1.8 0.0 8.6 4.5 -0.2

2.7 3.4 1.6 -1.1 1.5 1.7 6.3 1.6 4.4 8.7 -3.1

-5.0 0.7 2.0 -7.8 -1.0 2.7 0.9 -1.3 6.5 -0.3 -1.4

0.3 -1.3 -1.0 -3.9 1.4 0.2 1.4 -1.9 8.4 -1.1 0.4

28.3 3.8 USD/barel 65 růst v %, s.c. 3.0

27.8 4.3 73 2.7

24.9 4.6 98 0.6

26.4 4.7 62 -3.9

25.8 3.8 81 1.1

24.8 4.0 92 1.9

24.9 4.6 98 0.8

26.3 4.9 61 -4.0

24.9 4.3 79 0.9

růst v %, s.c. růst v %, s.c. růst v %, s.c. růst v %, s.c. p.b., s.c. růst v % % růst v % průměr v % růst v %, b.c. %

% p.a.

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2010/Q1 (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3Af ya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012 Česká republika byla ve 4. čtvrtletí 2008 naplno zasaţena světovou ekonomickou krizí a vstoupila do recese, propad pokračoval také v 1. čtvrtletí 2009. Reálný HDP se za tato dvě čtvrtletí sníţil o 5,0%. K obratu došlo ve 2. čtvrtletí 2009, kdy pozorujeme růst o 0,2 %. Ve 3. čtvrtletí 2009 se růst zrychlil na 0,8 %. To znamená meziroční propad HDP ve stálých cenách o 4,7 %. Postupně se začíná projevovat posilování ekonomik našich hlavních obchodních partnerů (hlavně Německa). Vývoj před koncem roku 2009 nebyl ovlivněn restriktivními fiskálními opatřeními. Ta se začnou projevovat aţ v roce 2010, v případě některých obchodních partnerů i později. Předpověď v době svého vzniku dále počítala s určitým oţivením ekonomického vývoje ve 4. čtvrtletí roku 2009, a to zhruba o 0,8%. Nadále to ovšem znamenalo meziroční propad zhruba o 2,3%. Ohledně ročního vývoje za

61

období 2009 předpovídala predikce propad na úrovni 4,0% hrubého domácího produktu. Pro začátek roku následující bylo počítáno s jednorázovým poklesem o dvě desetiny procenta vlivem zavedení stabilizačních opatření. Hlavním růstovým faktorem se měl stát příspěvek zahraničního obchodu, jenţ měl zaujmout dosavadní pozici spotřeby domácností a vládních institucí. Celkově se počítalo s růstem HDP 2010 zhruba ve výši 1,3%. Tehdejší výhled dané studie končil predikcí pro rok 2011. Počítal s postupným „odraţením“ od pomyslného dna, na které byla česká ekonomika sesazena z důvodu celosvětové krize. Výsledkem byl předpokládaný růst na úrovni 2,6% HDP. Následující obrázek ukazuje predikci pro období 2009 – 2012. Jedná se o reálný hrubý domácí produkt. Zřetelně vidíme prognózu očekávaného propadu a následný odhadovaný opětovný růst.

Graf 20. Hrubý domácí produkt-predikce (v % bodech): 7

Predikce spotřeba

6

hrubá tvorba kapitálu saldo ZO

5

růst HDP

4 3 2 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2010/Q1 (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3Af ya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

62

3. 3. Kapitál V samém začátku této kapitoly jsem zmínil způsoby výpočtu (odhadu) budoucího vývoje ekonomiky. Pro celkový průběh potenciálního produktu musíme znát moţné změny jeho jednotlivých sloţek. Souhrnná produktivita výrobních faktorů, efektivita vyuţití jednotlivých vstupů. Další na řadě je kapitál. Vývoj cen, potaţmo cenová stabilita, ukazují na finanční „zdravost“ ekonomiky daného státu. Důleţitost řízení inflace jen podtrhuje fakt, ţe se jedná o hlavní pracovní náplň České národní banky. Snaha zabránit cenovým šokům a tím nadměrné zátěţi ekonomiky, je klíčem ke konstantnímu dlouhodobě udrţitelnému tempu růstu země. Pokud CB řídí „cíluje“ inflaci aktivně, tedy s předstihem, potřebuje znát výhled budoucího vývoje. Graf velmi dobře zachycuje průběh inflace v ČR. Ţlutá oblast prezentuje pásmo vytyčené ČNB, v němţ by měla být inflace drţena s ohledem na konstantní růst ekonomiky. Opět musím upozornit na rok 2009. Ekonomický šok způsobil v podstatě exponenciální růst inflace a velmi silně destabilizoval ekonomiku. Dopad dané skutečnosti prošel napříč celým trhem, a to nejen v rámci vnitrostátního dění. V důsledku skoku z 2,8 na 6,3% inflace je v rámci predikce počítáno se zpomalením ekonomiky. Předpověď předpokládá přehodnocení postoje ČNB s ohledem na inflační cíl. Jasným důkazem je onen predikovaný posun oscilačního pásma, a to z <2.0;4.0> do <1.0;3.0>.

Graf 21. Inflace - predikce (meziroční růst v %) 8,0

Predikce

7,5

inflační cíl ČNB

7,0

klouzavá míra inflace

6,5

růst proti stejnému měsíci předch.r.

6,3

6,0 5,5

4,7

5,0 4,5 4,0 3,9

3,5

2,8

3,0

2,5

2,5 2,0

2,1

1,5

1,8

2,8

1,9

1,0 0,5 0,0 -0,5 1/99

0,1 7

1/00

7

1/01

7

1/02

7

1/03

7

1/04

7

1/05

7

1/06

7

1/07

7

1/08

7

1/09

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2010/Q1

7

1/10

7

1/11

7

63

(http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3Af ya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012 Samotné řízení inflace nemá význam pouze v rámci České republiky, ale je sledovaným údajem Evropské unie. Sedmého února 1992 byla podepsána Maastrichtská smlouva (platí od 01. 11. 1993). V rámci podepsání a uvedení v platnost vešly do praxe nové předpisy ohledně společenství a jejích členů. Snaha o větší sjednocení EU, vzájemnou provázanost, zabezpečení rozkvětu a stability jednotlivých členů. Státy se svým podpisem zaručily plnit kritéria „garantující“ zdravou ekonomickou úroveň. Přiloţený graf ukazuje vývoj inflace v čase. Vidíme, ţe ČR dokázala udrţovat, k čemu se zavázala, a to aţ do roku 2008. Příchod toliko-zmiňované krize znamenal skokový růst inflace a překročení dohody EU. Predikce ukazuje, ţe tento stav je nutno brát jako dočasný v důsledku ekonomického šoku.

Graf 22. Maastrichtské kritérium-inflace (klouzavá míra inflace HICP v %): 7,0

Predikce

6,5

HICP v ČR

6,0

Maastrichtské kritérium

5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 -0,5 5

9

1/05

5

9

1/06

5

9

1/07

5

9

1/08

5

9

1/09

5

9

1/10

5

9

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2010/Q1 (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3Af ya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

64

3. 4. Práce – nezaměstnanost Posledním členem našeho vzorce pro výpočet potenciálního produktu je sloţka práce. Představuje jeden ze vstupů. Jakýmsi vodítkem poukazujícím na efektivitu vyuţití práce můţe být nezaměstnanost. Pravdou zůstává, ţe ekonomika nemá schopnost sníţit nezaměstnanost aţ na úroveň dobrovolné sloţky. Tedy snaha dosáhnout 100% zaměstnanosti osob ochotných pracovat není v silách ekonomiky státu. Tento stav je dán aktuální situací ekonomické vyspělosti, hodnotami jednotlivých vstupů (kapitál, technický pokrok, dostupnost surovin). Vţdy existuje „ideální“ míra nezaměstnanosti, jeţ je přímo svázaná s hodnotou PP daného státu. Další stlačování pod tuto mez znamená narušení rovnováhy a urychlování inflace! Jiţ jsem zmiňoval fakt tzv. přirozené míry nezaměstnanosti. Neboli, takové procentuální hodnoty, jeţ je přímo úměrná ekonomickému stavu a je dlouhodobě udrţitelná bez zvyšování inflačních tlaků. Bohuţel to znamená jediné, ţe existuje právě takové mnoţství obyvatel daného státu, kteří musí být bez práce, aby ekonomika vykazovala „ideální“ růst. Pokud taková hodnoty existuje za daných podmínek, můţeme povaţovat vstupní faktor práce za efektivně vyuţitý. Graf zachycuje vývoj nezaměstnanosti v České republice včetně tehdejší predikce období po krizi. Znovu platí provázanost jednotlivých sloţek ekonomiky. Celková ekonomická stagnace a narušení rovnováhy dopadá i na trh práce. Zde bych chtěl poukázat na zajímavý vývoj před krizí. Můţeme zde pozorovat pozitivní tendenci na trhu práce, kde se nezaměstnanost dostala dokonce pod úroveň roku 1998! VŠPS (výběrové šetření pracovních sil) představuje pouze odlišný způsob zjišťování nezaměstnanosti (lehce odlišná kritéria) od míry nezaměstnanosti, jeţ vychází z registru úřadů práce. Hodnoty VŠPS udává ČSÚ. Základní údaje pro zjišťování míry nezaměstnanosti poskytují úřady práce.

65

Graf 23. Nezaměstnanost (levá osa v tis. obyvatel, pravá osa v %) 660

Predikce

Počet nezaměstnaných registr.

600

10

Míra nezaměstnanosti registr. (pr. osa) Míra nezaměstnanosti - VŠPS (pr. osa)

540

11

9

480

8

420

7

360

6

300

5

240

4

180

3

120

2

60

1

0

0 I/92

I/93

I/94

I/95

I/96

I/97

I/98

I/99

I/00

I/01

I/02

I/03

I/04

I/05

I/06

I/07

I/08

I/09

I/10

I/11

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2010/Q1 (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3Af ya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

Pevné propojení mezi vývojem celkového stavu ekonomiky, zde vyjádřené HDP, a nezaměstnaností nejlépe dokládá následující schéma. Obě pozorované veličiny se pohybují spojitě. Dobře patrné je určité zpoţdění křivky nezaměstnanosti za křivkou hrubého domácího produktu. Důvod je zřejmý. V okamţiku růstu HDP a zlepšení zdraví ekonomiky vzrůstá ochota investovat, celkově zvyšovat ekonomickou aktivitu na trhu. Výsledkem je potřeba nové pracovní síly. Tím dochází k zastavení propadu a sniţování nezaměstnanosti. Samozřejmě nemalý vliv na nezaměstnanost, lépe řečeno ochotu jedince pracovat, mají mzdy. Rostoucí ekonomika evokuje tlak na postupný růst průměrné mzdy. I zde je určité zpoţdění. Při porovnání predikce obou grafu jasně patrné. Mzdy reagují na změnu ekonomického vývoje vţdy pomaleji. Vyšší produkce neznamená okamţitý růst mezd. Producent se snaţí mzdu dočasně udrţet na aktuální úrovni. Tím detekuje určitý bonus daný stabilní mzdou a rostoucí produkcí. Tato situace je pouze dočasná. Opačný stav nastane v případě ekonomického propadu. Firma sice sníţí produkci, ale zaměstnanci mzdu nesníţí. Důvodem je například brzký očekávaný opětovný růst, případně

66

náklady na „pořízení“ levnějšího pracovníka a jeho rekvalifikace převyšují dočasnou ztrátu v podobě „přeplácení“ stávajícího pracovníka.

Graf 24. Ekonomický vývoj a nezaměstnanost + průměrná mzda (v tis. obyvatel, v %) -120

8

Predikce

Nezaměstnaní (MPSV) Růst HDP s.c. (pravá osa)

-80

6

-40

4

0

2

40

0

80

-2

120

-4

160

-6

200 I/97

-8 I/98

I/99

I/00

I/01

I/02

I/03

I/04

I/05

I/06

I/07

I/08

I/09

I/10

11

I/11

Predikce

10 9 8 7 6 5 4 3 2

Mzdy (domácí koncept) na zaměstnance

1

Průměrná měsíční mzda - podniková metoda

0 -1 I/01

III

I/02

III

I/03

III

I/04

III

I/05

III

I/06

III

I/07

III

I/08

III

I/09

III

I/10

III

Pramen: MF ČR. Makroekonomická predikce 2010/Q1 (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/gsearch.html?cx=004441192457648347899%3Af ya79ukzntg&cof=FORID%3A11&ie=UTF8&q=potenci%C3%A1ln%C3%AD+produkt&x=0&y=0&adv=n ). Březen 2012

67

Závěr Má práce shrnuje základní příčiny problému hospodaření České republiky. Prokazuje chronologickou spojitost kroků vlád po roce 1989 a jejich přímý dopad do celkového dluhu ČR. Upozorňuje na dlouhodobě trvající nepříznivý vývoj celkové zadluţenosti naší země a na fakt, ţe bez razantních kroků a reforem prováděných ve správný čas (nikoli dle politického cyklu), bude tento nepříznivý stav dále gradovat. Ve své diplomové práci nezapomínám na celosvětovou ekonomickou krizi a její důsledky. Pokouším se zhodnotit aktuální dění, převáţně základní reformní kroky vlády. Dále kladu důraz na fakt, ţe Česká republika není samostatně stojící subjekt, ale je členem mnoha nadnárodních organizací a v neposlední ředě také členským státem Evropské unie. Na několika stránkách své práce předkládám jednoduché zhodnocení makroekonomického vývoje hospodaření jednotlivých států EU, a to v přímé konfrontaci s aktuálním postavením ČR. Má práce předkládá čtenáři i varování v podobě aktuální makroekonomické situace Řecka a upozorňuje na velké riziko podlehnutí iluze čísel mezi hodnotami celkového dluhu některých zemí EU a naší vlastí. Závěr této práce by měl znít následovně: „Neřešení kumulujícího se problému veřejných financí v České republice, znamená přímou linku do Řecka.“

68

Seznam pouţité literatury: 1. Česká národní banka. Zpráva o inflaci 2011. Praha 2011, No. 1. Dostupný z WWW: http://cnb.cz 2. Flek, Vladislav. Economic Research Bulletin. May 2005, No. 1, Vol. 3. Dostupný z WWW: http://www.cnb.cz/en/vyz.phd 3. Flek, Vladislav. Výkonnost a struktura nabídkové strany díl 1. Praha 2001, VP č. 27. Dostupný z WWW: http://cnb.cz 4. Hájek, Mojmír; Bezděk, Vladimír. Odhad potenciálního produktu a produkční mezery v ČR. Praha 2000, VP č. 25. Dostupný z WWW: http://cnb.cz 5. Hořejší, Bronislav; Soukupová, J ana;

Macáková,

Libuše;

Soukup,

Jindřich.

Mikroekonomie. 5.vyd., 2010., ISBN 978-80-7261-218-5 6. Pačesová, Hana. Kapitoly z makroekonomie. 1.vyd., 2011. ISBN 978-80-7265-193-1 7. Rusmichová, Lada; Soukup, Jindřich. Makroekonomie. 5. vyd., 2002., ISBN 80-86175-24-3 8. Soukup, Jindřich; Pošta, Vít; Neset, Pavel; Pavelka, Tomáš; Dobrylovský, Jiří. Makroekonomie. 2.vyd., 2010., ISBN 978-80-7261-219-2.

69

Seznam grafů 1. Vývoj potenciálního produktu v ČR 2. Vývoj produkční mezery v ČR 3. Vybrané sloţky AD 4. Vývoj ceny ropy BRENT 5. Mzda a platy v ČR 6. Míra nezaměstnanosti v ČR 7. Vývoj měnového kurzu CZK/EUR 8. Hospodářský cyklus v ČR 9. Zahraniční obchod ČR 10. Reálný HDP 11. Vývoj rozpočtu ČR 12. Řecký dluh 13. Restrukturalizace dluhu Řecko – predikce 14. Vývoj státního dluhu v EU 15. Tempo růstu PP v ČR 16. Vyuţití výrobních kapacit v ČR 17. Produkční mezera 18. Souhrnná produktivita výrobních faktorů 19. Kompozitní předstihový indikátor 20. Hrubý domácí produkt – predikce 21. Inflace – predikce 22. Maastrichtská kritéria – inflace

70

23. Nezaměstnanost 24. Ekonomický vývoj a nezaměstnanost + průměrná mzda

Seznam tabulek 1. Vývoj a vzájemná provázanost úrokových sazeb v ČR 2. Jednotlivé sloţky AD v ČR 3. Státní rozpočet v ČR v jednotlivých letech (plán) 4. Státní rozpočet v ČR v jednotlivých letech (realita) 5. Vývoj inflace 6. Skutečný fiskální deficit v ČR 7. Státní záruky za úvěry a finanční závazky soukromého a veřejného sektoru 8. Výsledek pokladního plnění SR 9. Procentní podíl hrubého konsolidovaného vládního dluhu na HDP 10. Rozpočet 2011 11. Příjmy státního rozpočtu 12. Makroekonomický vývoj v EU 13. Vývoj dluhu 14. Hlavní makroekonomické indikátory

Seznam obrázků 1. Státy ohroţené dluhovou krizí 2. Hodnocení států (rating)

71