HDP, MAKROEKONOMICKÉ IDENTITY (1)

Makroekonomie B

HDP, MAKROEKONOMICKÉ IDENTITY (1) Makroekonomie  

  

Makroekonomie je věda, která zkoumá ekonomiku jako celek. Vysvětluje, proč se agregované ekonomické veličiny chovají (vyvíjejí) určitým způsobem, a rovněž zkoumá důsledky tohoto chování (vývoje) včetně toho, jak předcházet negativním důsledkům a podporovat důsledky pozitivní. K hlavním makroekonomickým ukazatelům patří hrubý domácí produkt (HDP) a tempo jeho růstu, míra nezaměstnanosti, míra inflace a ukazatele v oblasti zahraničních vztahů (např. čistý vývoz). Pozitivní pohled v ekonomii rozebírá „co je“ – jaká je ekonomická realita, případně, co se stane – „jaká bude ekonomická realita“, pokud se uskuteční nějaká činnost. Normativní pohled v ekonomii říká, jaká by ekonomická realita měla být, co je správné a co nesprávné.

Makroekonomické identity    

Makroekonomická identita je vztah, který v ekonomice na agregátní úrovni platí za všech okolností. Dvojí deficit vyjadřuje situaci, kdy jsou v deficitu jak veřejné rozpočty, tak čistý vývoz. Dvojí deficit může být jednou z forem řešení deficitu veřejných rozpočtů. Při existenci dvojího deficitu hrozí nebezpečí znehodnocení měny země, která dvojím deficitem trpí.

Hrubý domácí produkt (HDP)   

HDP je základní makroekonomický ukazatel, který se zabývá měřením produkce, tedy zkoumá, kolik statků určitá ekonomika vyprodukovala. Čím více statků společnost vyprodukuje, tím více potřeb obyvatel na svém území uspokojí. HDP představuje peněžní (tržní) hodnotu nových finálních statků vyprodukovaných v ekonomice daného území za určité časové období. o Nezahrnujeme tam materiál, polotovary  tedy věci, které jsou potřeba k výrobě finálního statku.

Podstata zjišťování HDP o HDP je přesná suma nepřesných čísel. o HDP zjišťuje statistický úřad na základě nekompletního vzorku, z kterého pak odhadne celek. Metoda přidané hodnoty  Metodou přidané hodnoty (výrobní či odvětvovou) zjistíme HDP tak, že sečteme přidané hodnoty jednotlivých subjektů, které působí na daném území. K této sumě přidaných hodnot je třeba přičíst čisté dané v podobě rozdílu agregované daně z produkce statků mínus agregované dotace, které firmy obdrží na produkci statků. Výdajová metoda  V případě výdajové metody měření HDP se sčítají jednotlivé položky agregátních výdajů, tedy výdaje jednotlivých sektorů ekonomiky.  Y ≡ C + I + G + NX  Y  Hrubý domácí produkt za dané období v peněžním vyjádření  Symbol ≡ značí, že jde o identitu  C  Spotřební výdaje, tj. výdaje domácností na nákup statků konečné spotřeby (jídlo, TV, nájem, auto …)  I  Investiční výdaje, tj. výdaje firem do budov, strojů apod., opotřebení materiálu (Ib = Ir + In),  Ib = Ir + In  Ib jsou celkové (hrubé) investice, Ir jsou obnovovací investice a In jsou čisté investice, to vše v daném období  G  Vládní výdaje za statky, za které vláda obdrží protihodnotu (nemyslíme jen vládu, ale i kraje, obce atd.)  NX  Čistý vývoz, je definován jako NX = EX – IM, tj. export mínus import, protože prostředky použité na dovoz už nemohou být věnovány na nákup domácích statků

1

Makroekonomie B Důchodová metoda  V případě důchodové metody HDP sčítáme důchody (příjmy) jednotlivých vlastníků výrobních faktorů, kteří se v daném období podíleli na produkci statků vytvořených na daném území.  Dále připočítáváme příjmy, které sice nejsou součástí důchodů jednotlivých vlastníků, ale jsou součástí cen vyprodukovaných statků (např. nepřímé daně či odpisy).

Nominální a reálný produkt o o o o

Nominální HDP je vyjádřen v běžných cenách, tedy v cenách období, ve kterém byly statky vyprodukovány. Reálný HDP se (obvykle) vyjadřuje ve stálých cenách, což jsou ceny statků používané v nějakém základním období. Mění-li se reálný HDP, mění se množství reálně vyprodukovaných statků – při růstu reálného HDP toto množství roste, při poklesu reálného HDP klesá. DEFHDP = HDPnom / HDPreal  DEFHDP  deflátor HDP  HDPnom  nominální HDP daného období  HDPreal  reálné HDP daného období

Co v HDP nenajdeme o o o

o o o o

Volný čas  množství volného času neovlivní počet vyprodukovaných statků. Mimotržní ekonomické činnosti  neplacení dobrovolníci, výroba pro vlastní domácnost. Šedá a černá ekonomika.  Šedá ekonomika zahrnuje ekonomické aktivity, které jsou legální, příjmy z nich však jejich původci zejména kvůli daňovým důvodům nezahrnují mezi své vykazované příjmy  Černá ekonomika zahrnuje nelegální ekonomické aktivity Kvalita životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů. Pozitivní externality  statek působící užitek, za nějž příjemci neplatí. Kvalita života  občanské svobody, nízká kriminalita, malé dopravní zácpy. Chudoba a ekonomická nerovnost  Země může mít vysoké HDP, ale mnoho chudých.

Hrubý domácí produkt na obyvatele a potencionální produkt Hrubý domácí produkt na obyvatele  Jednotlivé území se liší velikostí svého HDP, protože každá země má jiný počet obyvatel, používá se hrubý domácí produkt na obyvatele  Ypeop = Y/PEOP  Ypeop  hrubý domácí produkt na obyvatele  PEOP  počet obyvatel daného území Potencionální produkt  Je to peněžní vyjádření maximálního množství statků, které je schopna ekonomika daného území vyprodukovat za dané časové období při plném využití všech výrobních faktorů, které má k dispozici.  Rozdíl mezi skutečným HDP a potencionální HDP tvoří produkční mezera GAP  GAP = (Y – Y*) × 100  GAP  produkční mezera, obvykle se vyjadřuje v procentech (%)  Y*  potencionální produkt  Krátkodobě může být HDP země vyšší než hodnota potencionálního produktu, ale v takovém případě dochází k nadměrnému využívání zdrojů a tento stav nemůže trvat stále, proto se ekonomika časem vrátí na úroveň Y*.

2

Makroekonomie B

EKONOMICKÝ RŮST (2) Podstata a měření růstu  

  





Ekonomický (hospodářský) růst je jedním z hlavních makroekonomických témat. Pro makroekonomii je důležité: o Příčiny ekonomického růst, respektive faktory, které vedou k tomu, že k růstu dochází. o Důvody, proč některé země dosahují ekonomické růstu, proč některé zem mají vysoká tempa ekonomického růstu, a jiné země růstu nedosahují nebo tempo jejich růstu je nízké. Ekonomický růst je růst (vývoj) reálného HDP, tedy růst vyprodukovaného množství statků. Zjišťováním hospodářského růstu zjišťujeme, jak se reálný HDP vyvíjí v čase (v časovém období, v letech či čtvrtletích). Dlouhodobý ekonomický růst vyjadřuje skutečnost, že v dlouhém období se skutečně vyprodukovaný reálný HDP (vyjádřený např. pomocí Ypeop) zvyšuje, čili že obyvatelé daného území mají oproti minulosti více statků, jak po stránce množství, tak po stránce druhů, přičemž se v čase zároveň zvyšuje kvalita statků. gY = ((Yt – Yt-1)/Yt-1)×100 o gY  tempo růstu reálného HDP. o Yt  skutečný reálný HDP v čase t (např. rok 2011). o Yt-1  skutečný reálný HDP v čase t –1 (např. rok 2010). Pokud zkoumáme ekonomický růst, tak zkoumáme vývoj HDP v čase.

Krátké a dlouhé období    

Krátké období je z hlediska makroekonomie obdobím, ve kterém jsou některé makroekonomické veličiny (např. cenová hladina) fixní. V dlouhém období tato fixnost mizí. Jako obvyklá délka krátkého období se udává jeden až dva roky. Dlouhé období je teoretické, v realitě se vždy nacházíme v krátkém období.

Růst potencionálního produktu, extenzivní a intenzivní ekonomický růst   





 



Aby se mohl dlouhodobě zvyšovat reálný HDP, musí rovněž růst potencionální HDP, jinak by daná ekonomika narazila na své produkční možnosti. Zkoumáme-li faktory dlouhodobého růstu, musíme proto zkoumat faktory, které vedou k růstu potencionálního HDP. Růst potencionálního produktu závisí na následujících zdrojích: o Tempu růstu počtu zaměstnaných osob. o Tempu růstu kapitálových statků připadajících na jednoho pracovníka. o Tempu růstu technologického pokroku. Y = L × Y/L o L  počet zaměstnaných osob o Y/L  HDP na jednoho pracovníka Produkční funkce v makroekonomii vyjadřuje závislost mezi HDP (závislou proměnnou) a množstvím vstupů (nezávislou proměnnou), bez ohledu na to, zda zvyšujeme jeden nebo všechny (většinu) vstupy, začne dříve nebo později platit, že přírůstek HDP má klesající charakter. Pokud HDP roste v důsledku zvyšování jednoho, více, většiny (všech) vstupů, hovoříme o extenzivním ekonomickém růstu. Hlavním faktorem dlouhodobého ekonomického růstu je technologický pokrok, tj. inovace, kdy dochází k objevům nových technologií, které umožňují šetřit náklady nebo produkovat nové, lepší a kvalitnější, statky, případně oboje. Intenzivní ekonomický růst vyjadřuje růst HDP založený na technologickém pokroku, tento typ růstu posouvá produkční funkci nahoru a při intenzivním ekonomickém růstu ekonomika produkuje se stávajícím množstvím zdrojů větší výstupy.

3

Makroekonomie B

Faktory ekonomického růstu 

Jeden zdroj sám o sobě nemůže růst zaručit, dlouhodobý růst je kombinací všech zdrojů, přičemž na tyto zdroje působí další faktory. o Lidský a sociální kapitál  znalosti, schopnosti, dovednosti získané vzdělání, zkušenostmi o Podnikatelské a manažerské schopnosti o Politické a právní prostředí o Fyzický kapitál (budovy a stroje) o Půda a jiné přírodní zdroje o Domácí investice a domácí úspory o Zahraniční investice a volný zahraniční obchod o Výzkum a vývoj o Kontrola populačního růstu

Teorie endogenního růstu, teorie strany nabídky a teorie mezí růstu Teorie endogenního růstu o o

Snaží se objasnit, jaké jsou příčiny technologického pokroku. Hlavní odpovědí je, že jsou to investice do lidského a sociálního kapitálu (neplatí Zákon klesajících mezních výnosů)

Teorie strany nabídky Zdůrazňuje, že hospodářský růst je možný jen na základě ekonomických aktivit lidí, zejména podnikatelů, a že pokud jim jsou vytvářeny bariéry, nebude růstu dosahováno. Lafferova křivka o

 



Lafferova křivka vyjadřuje závislost mezi daňovou sazbou a daňovým výnosem. S růstem daňové sazby nejprve daňový výnos roste, dříve nebo později ale začne klesat, protože se jednotlivým subjektům v důsledku vysokých daňových sazeb nevyplatí být ekonomicky aktivní. Od tohoto bodu ekonomická aktivita klesá a růst HDP se zpomalí nebo bude záporný.

Teorie mezí růstu a udržitelného rozvoje o

o

Teorie mezí růstu tvrdí, že dlouhodobě nelze zvyšovat růst HDP na jednoho obyvatele, protože počet obyvatel roste geometrickou řadou a počet statků aritmetickou řadou (podle T. Malthuse), nebo protože ubývají přírodní zdroje, což vede k poklesu produkce. Trvale udržitelný rozvoj je rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez toho, aby budoucí generace byly ohroženy v uspokojování svých potřeb.

Výpočet úrokové míry o

o

Vzorec úrokového výnosu ie = Re/P  ie  očekávaná úroková míra v %  Re  očekávaný výnos  P  cena statku Platí  čím vyšší cena aktiva, tím nižší úroková (výnosová) míra; čím nižší cena aktiva, tím vyšší úroková (výnosová) míra.

4

Makroekonomie B

PENÍZE (3) Funkce peněz  

Peníze jsou statkem, který lidé nespotřebovávají, ale používají jako prostředek směny, účetní jednotku a uchovatel hodnoty. Peníze jsou likvidním statkem, tedy jdou snadno směnit za jiný statek. o Prostředek směny  výměna za statky, které potřebujeme, jsou skladné a udržují hodnotu (většinou) o Účetní jednotka  vyjadřují cenu věci snadněji o Uchovatel hodnoty  nechceme-li statek spotřebovat hned, můžeme jej vyměnit za peníze a uchovat hodnotu

Historie peněz  

 

    

Peníze jsou lidský vynálezem, který nemá konkrétního objevitele. Vyvíjeli se během několika tisíce let, vznikly z důvodu usnadnění směny. o Barterová směna je směna, při které se směňuje jeden statek přímo za jiný statek a nikoliv za peníze. o Dvojí náhoda směny spočívá v tom, že při barterové směně musejí existovat alespoň dva subjekty, z nich každý chce věc, kterou vlastní druhý. o Komoditní peníze je statek, který může být použit i k jiným účelům než jako peníze, hovoříme tedy o tom, že statek má svou vnitřní hodnotu. Centrální bankovnictví je systém, v němž existuje jediná monopolní banka s právem emise bankovek na daném území, vydává peníze na základě své měnové politiky. Od roku 1971 platí, že žádná měna není kryta zlatem nebo jinými kovy (aktivy) a žádný držitel peněz nemá právo na výměnu peněz za zlato nebo jiné aktivum, peníze jsou tak vytvářeny „z ničeho“ a proto jsou někdy označovány jako „fiat money“. Měna je právní forma peněz, kdy je státem určeno, co v daném státě slouží jako peníze. Současné měny, které nejsou ničím kryty, jsou lidmi přijímány jednak proto, že to stát nařizuje a přijímání vynucuje, a jednak proto, že lidé mají k dané měně důvěru. Pokud lidé nebudou mít důvěru v měnu, nebude měna jako peníze fungovat, nejčastějším důvodem ztráty důvěry v měnu je inflace. Nebude-li docházet k dramatickým změnám množství peněz v obědu, bude obvykle důvěra v danou měnu zachována. Aby politici byli zbaveni možnosti zvyšovat množství peněz, centrální banky získali nezávislost na přání politiků.

Soudobý bankovní systém a regulace bank    

Bankovnictví je založeno na důvěře – banky pracují s penězi, které jim svěřili vkladatelé, kteří předpokládají, že tyto svěřené peníze dostanou zpět. Morální hazard bank spočívá v tom, že banky mohou provádět s penězi vkladatelů takové investice, s nimiž by vkladatelé nesouhlasili. Pokud budou tyto investice úspěšně, získají banky zisk, o který se nemusejí se vkladateli dělit, pokud se ale investice nepovedou, mohou jít k tíži vkladatelů. Run (útok) na banku se nazývá situace, když vkladatelé z nějakého důvodu začnou masivně vyvádět peníze z banky (vybírat hotovost či převádět do jiných bank). Pravidla pro vznik a existenci bank  Banka musí disponovat vysokým základním jměním.  Musí mít udělenou bankovní licenci (souhlas Centrální banky).  Představitelé banky musejí mít dostatečné kvalifikační předpoklady, jejich jmenování je schvalováno nějakým státním orgánem.  Tyto kroky zabraňují vstupu do bankovního podnikání podvodníkům. Povinná míra minimálních rezerv  Tato míra se udává v %, vyjadřuje minimální poměr peněz, které banky musejí mít k dispozici, k celkovému objemu vkladů, aby uspokojili nároky klientů.  Tyto minimální rezervy jsou uloženy u centrální banky

5

Makroekonomie B 

Smysl je takový, aby banka byla schopna dát peníze všem klientům, kteří budou v daný časový úsek chtít své peníze zpět. Pravidla obezřetného podnikání (chování) bank  Tato pravidla stanovují, komu mohou banky půjčovat a v jakém objemu.  Jaké operace mohou provádět.  Např. nelze půjčit peníze všech vkladatelů jednomu subjektu.  Rezervy vytvářené na jednotlivé operace se liší podle rizikovosti. Dohled ze strany státních orgánů, zda banky výše uvedené pravidla dodržují  Říká se tomu bankovní dohled.  Pokud banka pravidla nedodržuje, tak stát může bance udělit pokutu, vyměnit představitele, přikázat jí, aby investovala peníze dle pravidel.  Krajním krokem je odnětí bankovní licence. Systém pojištění vkladů  Vklady každého vkladatele jsou ze zákona pojištěny.  Banky odvádějí pojistné, které se rovná určitému procentu z celkové sumy vkladů, do speciálního pojistného fondu.  Pokud dojde ke krachu banky, tento fond vyplatím vkladatelům jejich vklady.

Nabídka peněz Podstata nabídky peněz a peněžní agregáty Nabídku peněz lze definovat jako celkovou hodnotu peněz, která je k dispozici v ekonomice. Toto množství je dáni operacemi komerčních a centrální banky. Nominální hodnota peněz vyjadřuje částku vedenou na bankovce nebo minci, respektive vlastní výši vkladu uloženého v bance. o Reálná hodnota peněz vyjadřuje množství (koš statků), které si za danou nominální částku (hodnotu) můžeme koupit. (Reálná hodnota peněz je ovlivněná inflací) o Peníze se dělí podle likvidity (směnitelnosti) Peněžní agregát  Vyjadřuje, jak snadno jsou peníze směnitelné za jiný statek.  Nejlikvidnější je agregát M1  oběživo a peníze na běžných účtech.  Každý další agregát obsahuje agregát předchozí a k tomu další složky peněz.  M2  M1 + peníze na terminovaných účtech.  M3  M2 + M3 + aktiva ve formě cenných papírů o o o

Celkové množství peněz, optimální míra bankovních rezerv a multiplikační proces vkladů Celkové množství peněz (M) se skládá z oběživa (CU), tj. bankovek a mincí, a z depozitních bezhotovostních vkladů (D). o Výše depozitních vkladů je nepřímo ovlivňována prostřednictvím Povinné míry minimálních rezerv (PMR), pravidel pro obezřetné chování bank etc. o Na základě toho si stanoví optimální míru bankovních rezerv Optimální míra bankovních rezerv (OMR)  Poměr likvidních aktiv (hotovosti a disponibilních zůstatků u centrální banky) vůči objemu zůstatků na běžných účtech, při němž banka optimálně vyvažuje výnos a riziko.  Je vyjádřena v desetinném tvaru čísla mezi 0 až 1, přičemž krajních hodnot nikdy nedosáhne.  Soudobé bankovnictví funguje na principu částečných rezerv – přijaté vklady jsou půjčovány dále a komerční banky mají na uspokojení nároku vkladatelů k dispozici menší sumu rezerv, než je suma přijatých vkladů. Multiplikační proces vkladů  Depozitní multiplikátor je poměr mezi hotovostí uloženou v bankách a množstvím peněz připsaným na účtech klientů.  Vyjadřuje, o kolik se změní množství peněz na účtech klientů u komerčních bank, pokud se změní hodnota přírůstku peněz.  Depozitní multiplikátor závisí na hodnotě OMR, a jeho hodnota je větší než 1.  Multiplikační proces vkladů vyjadřuje, kolik nových peněz ve formě bankovních vkladů se vygeneruje z počátečního přírůstku vkladu (působí to oběma směry). o

6

Makroekonomie B   

Celková změna množství vkladu (ΔDtot) je přitom větší než počáteční změna vkladů (ΔDint) OMR = ΔDint/ΔDtot ΔDtot = ΔDint × 1/OMR  depozitní multiplikátor

Křivka nabídky peněz o o o o o

o o

Monetární báze (MB) se skládá z oběživa (CU) a rezerv, které mají komerční banky uloženy u centrální banky (R). Monetární báze je ta část peněz, kterou určuje přímo centrální banka. MB = CU + R Cenou peněz je nominální úroková míra (i). Exogenní teorie nabídky peněz vychází z toho, že celkové množství peněz, které je v dané ekonomice v daném časovém okamžiku nabízeno, je nějaká pevná (fixní) částka závisející na rozhodnutích a operacích centrální banky a komerčních bank, přičemž je ovlivněno např. povinnou mírou minimálních rezerv a pravidly obezřetného chování bank. Toto množství peněz nezávisí na úrokové míře. Proto je podle exogenní teorie peněz křivka nabídky peněz (MS) svislá a vyjadřuje celkové množství peněz, které je v ekonomice nabízeno, ať je úroková míra jakákoliv.

Pokud se mění něco jiného než úroková míra, posouvá se křivka nabídky peněz při růstu množství peněz doprava a při poklesu peněz doleva. Zvýšení množství peněz v oběhu  Pokud centrální banka emituje (tiskne) nové bankovky a mince, jejich hodnota převýší hodnotu stažených peněz.  Pokud centrální banka koupí aktivum od komerční banky. Snížení množství peněz v oběhu  Pokud centrální banka stahuje peníze a nově emitované mají nižší hodnotu  Pokud centrální banka prodá aktivum bance komerční (peníze se ocitnou mimo oběh). o

Poptávka po penězích   

Poptávka po penězích vyjadřuje skutečnost, že jednotlivé subjekty chtějí peníze držet a používat jako prostředek směny a uchovatel hodnoty. Poptávka po penězích je rovna množství peněz, které jednotlivé subjekty chtějí držet jako součást svých portfolií. Podle důvodů, proč subjekty poptávají peníze, rozdělujeme poptávku po penězích na transakční, opatrnostní a spekulační. Transakční poptávka  Vyjadřuje skutečnost, že peníze jsou prostředkem směny a jsou používány k transakčním účelům, na nákup statků a výrobních faktorů.  Závisí pozitivně na výši HDP a negativně na výši úrokové míry.

7

Makroekonomie B Opatrnostní poptávka  Vyjadřuje skutečnost, že peníze lze použít na krytí nenadálých životních situacím na krytí transakcí vzniklých v důsledku těchto situací. Spekulační poptávka  Vyjadřuje skutečnost, že peníze slouží jako jedna z forem uchování bohatství.  Závisí na preferencích jednotlivých subjektů. Faktory ovlivňující poptávku po penězích  Reálný HDP  Úroková míra  Cenová hladina  Rychlost obratu peněz  Náklady na výběr a držbu peněz  Finanční inovace

Křivka poptávky po penězích o

o

Křivka poptávky po penězích vyjadřuje celkové množství peněz, které jednotlivé subjekty chtějí držet pro různé úrovně úrokové míry. Křivka poptávky po penězích je klesající – čím vyšší je úroková míra, tím nižší je poptávané množství peněz.

Rovnováha na trhu peněz o

o

o o

Rovnováha na trhu peněz nastává, pokud se nabízené množství peněz a poptávané množství peněz rovnají, graficky vyjádřeno při takové úrokové míře, pro kterou se protínají křivky nabídky a poptávky po penězích. Pokud je na trhu peněz nerovnováha, potom se poptávka po penězích (množství peněz, které chtějí jednotlivé subjekty držet) přizpůsobuje nabídce peněz. Je-li nabízené množství vyšší než poptávané, klesá úroková míra tak dlouho, dokud jednotlivé subjekty nebudou ochotny držet nabízené množství. Je-li nabízené množství nižší než poptávané, roste úroková míra tak dlouho, dokud jednotlivé subjekty nebudou ochotny držet nabízené množství.

8

Makroekonomie B

INFLACE (4) Definice a měření inflace    =

Inflace je situace, kdy v průměru ceny v dané ekonomice rostou, tedy situace růstu cenové hladiny. Míra inflace je relativní nárůst cenové hladiny za dané období. Záporný růst (tedy pokles) cenové hladiny se nazývá deflace. − = −1 Pn  Průměrná cena (cenová hladina) v okamžiku n Pn+1  Průměrná cena (cenová hladina)v následujícím okamžiku Π  míra inflace  příklad  Pokud by na konci prosince 2010 činila cena průměrného spotřebního koše 100 Kč a na konci prosince 2011 by byla cena stejného koše 105 Kč, tak by meziroční míra inflace byla 5% (105/100 – 1 = 0,05 = 5%) Cenová hladina (P) je teoretický koncept, který vyjadřuje všeobecnou úroveň cen. Index spotřebitelských cen (CPI) si můžeme představit jako účtenku za obrovský nákupní vozík, do kterého ve fiktivním super-marketu naložíme řadu statků, které ekonomika produkuje a domácnosti obvykle spotřebovávají – od chleba přes boty po nákup aut, kadeřnických služeb, atd. o Nedostatky CPI  stálé váhy, nezahrnutí nových statků, nezahrnutí růstu kvality statků

o o o

 

Vztah inflace a úrokové míry   

Inflace ukrajuje z peněz jejich hodnotu Nominální úroková míra je míra včetně inflace. Reálná úroková míra je míra očištěná o inflaci.

Cenová hladina, inflace a dezinflace     

Pokud roste cenová hladina, tak daná ekonomika má inflaci, růst cenové hladiny však není totéž co růst inflace. Pokud v jednotlivých obdobích roste cenová hladina stejným tempem, tak je v daných obdobích inflace stejná. Inflace vzroste pouze tehdy, pokud cenová hladina roste o více procent (větším tempem) než v předchozím období, v takové situaci je správné mluvit o růstu neboli o akceleraci inflace. Naopak, pokud cenová hladina sice vzroste, ale o méně procent než v předchozím období, hovoříme o poklesu míry inflace, neboli o dezinflaci. Pokud potom cenová hladina klesá, tedy je nižší než v předcházejícím nebo základním období, hovoříme o deflaci.

Příčiny inflace 

Hlavní příčinou inflace je růst množství peněz v oběhu (M), pokud nedochází k jiné změně, tak důsledkem zvýšení hodnoty M je růst cenové hladiny (P), tedy inflace.

Poptávková a nabídková inflace o o

Poptávková inflace nastává tehdy, pokud cenová hladina roste v důsledku vyšší poptávky po statcích. K nabídkové inflaci dochází tehdy, pokud cenová hladina roste v důsledku nižší nabídky.

9

Makroekonomie B

Důsledky inflace Ztráta kupní síly. o o o

Inflace obecně snižuje reálnou hodnotu peněz, které jednotlivé subjekty drží – mohou si za ně koupit méně statků. Aby se tomuto snížení vyhnuly, snaží se peníze co nejrychleji utratit. Ekonomická teorie zde hovoří o nákladech ošoupaných podrážek (bot) – obrazně řečeno, lidé musí někam častěji chodit a tam se snažit peníze utratit.

Vliv na daňový výnos. Náklady jídelníčku a neefektivní alokace. o o o

Pojem náklady jídelníčku vyjadřuje skutečnost, že změna cen je nákladná. Náklady zahrnují jak vlastní náklady změny (např. tisk nového katalogu), tak možnou ztrátu, kterou změna může způsobit, apod. Pomalá změna cen a nedostatečná informovanost ostatních subjektů, proč se ceny mění, vedou k neefektivní alokaci – ceny přestávají plnit svoji informační funkci, takže jednotlivé subjekty kupují i statky, které by jinak nekoupily.

Pokřivení investičního chování. Přerozdělování bohatství mezi věřiteli a dlužníky. o o o o

Neočekávané zvýšení inflace zvýhodňuje dlužníka a znevýhodňuje věřitele. Neočekávané změny inflace jsou nákladnější u vyšších hodnot inflace. Jejich důsledkem je, že firmy nemají dostatek zdrojů na nákup kapitálových statků, které jsou podmínkou hospodářského růstu. Země s vyššími hodnotami inflace proto obvykle dosahují nízkých (někdy i záporných) hodnot hospodářského růstu.

Ztráta funkčnosti peněz.

Typologie inflace do 5 % Mírná inflace (plíživá) Lidé ji běžným okem téměř ani nepoznají, stále jsou v ekonomice i některé ceny, které klesají. Míra inflace je často menší než reálný růst ekonomiky. U kontraktů s krátkou lhůtou splatnosti lidé ani nepoužívají inflační doložky.

5 % - 20 % Středně vysoká inflace (pádivá) Příčiny jsou převážně na straně agregátní poptávky. Stát systematicky tiskne peníze. Lidé se takové inflaci ale dokáží přizpůsobit a neutíkají k jiné měně nebo naturální směně. Pokud je míra inflace stálá (očekávaná), nezpůsobuje v ekonomice větší škody než jiné daně.

20 % - 200 %

více než 200 % ročně

Vysoká inflace

Hyperinflace

Vláda zneužívá centrální banku, aby tiskem peněz pokrývala běžné výdaje, nedaří se jí vybírat daně. Situace hrozí přerůst v hyperinflaci.

Peněžní systém je v rozvratu, lidé inflační peníze používají jen pro to, že jinak hrozí přísné tresty. Zvětšující se tempo růstu množství peněz už ani nepřináší státu větší díl HDP, protože lidé utíkají k naturální směně.

Náklady deflace a pozitivní důsledky mírné inflace  

Deflace (záporná inflace) vede k rozpadu trhu zápůjčných fondů. Za deflace se dlužníkům nevyplácí půjčovat peníze, protože nejsou v důsledku poklesu cenové hladiny schopni splatit vypůjčenou částku spolu s úroky.

10

Makroekonomie B

Nezaměstnanost (5) Definice a měření nezaměstnanosti     

Za nezaměstnaného se považuje ten, kdo nemá v daném časovém období práci a aktivně ji hledá. Míra nezaměstnanosti se vypočte jako podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu (krát 100). Ekonomicky aktivní obyvatelstvo zahrnuje zaměstnané, OSVČ, podnikatele a nezaměstnané. Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo zahrnuje zbytek populace (ekonomicky neaktivní je i člověk nezaměstnaný, který práci nehledá a žije ze sociálních dávek). u = ((U/(L+U)) × 100 o u  míra nezaměstnanosti o U  počet nezaměstnaných o L  počet zaměstnaných (včetně OSVČ)

Makroekonomické příčiny nezaměstnanosti Frikční nezaměstnanost o o

Frikční nezaměstnanost zahrnuje osoby, které jsou nezaměstnané v důsledku své životní situace. Frikční nezaměstnanost je spojena s časem hledání, tedy s obdobím, které je nutné k tomu, aby hledající mohli práci najít a obsadit volná pracovní místa.

Strukturální nezaměstnanost o o o

Strukturální nezaměstnanost je projevem heterogenity na trhu práce. Vyjadřuje skutečnost, že se liší struktura schopností, dovedností a znalostí osob hledajících práci a struktura schopností, dovedností a znalostí, kterou po uchazečích požadují firmy. Ve strukturální nezaměstnanosti se projevují i rozdíly mezi jednotlivými regiony, kdy nemusí existovat ochota nebo nemusí být výhodné pobývat v regionu, ve kterém lze najít práci.

Cyklická nezaměstnanost o

Cyklická nezaměstnanost je spojena s hospodářským cyklem – v recesi (při poklesu HDP) nezaměstnanost roste, ve fázi konjunktury (růstu HDP) nezaměstnanost klesá.

Přirozená míra nezaměstnanosti 

  

 

Frikční a strukturální nezaměstnanost se v ekonomické terminologii označuje za přirozenou nezaměstnanost (u*)  lidé, kteří jsou nezaměstnaní, jsou nezaměstnaní z přirozených důvodů o Buď proto, že v důsledku své situace se stali nezaměstnanými a hledají novou práci (frikční nezaměstnanost). o Nebo proto, že struktura jejich schopností, dovedností a znalostí neodpovídá struktuře schopností, dovedností a znalostí, kterou vyžadují firmy. Nezaměstnanost nikdy nemůže být nulová, jinak řečeno, přirozená míra nezaměstnanosti nemůže být nulová. Z přirozených příčin v každé ekonomice vždy budou existovat frikčně a strukturálně nezaměstnaní. Přirozená míra nezaměstnanosti není neměnná hodnota, její výši ovlivňuje řada faktorů, např. výše podpor v nezaměstnanosti, struktura poptávky po zaměstnancích a struktura schopností, dovedností a znalostí zaměstnanců. Ve vyspělých zemích by se měla pohybovat mezi 4 – 6%. u = u* ≡ Y = Y*

Mikroekonomické příčiny nezaměstnanosti Pojištění v nezaměstnanosti, sociální dávky  Díky pojištěním či dávkám je z velké části příjem zachován, tudíž nemusí přijmout první pracovní nabídku, která se jim nabízí. Vysoká ochrana zaměstnanců, vysoká moc odborů  Díky vysoké ochraně zaměstnanců, např. odbory, budou se zaměstnavatelé zdráhat přijmout nové zaměstnance či propustit staré, protože by je to vyšlo draho.  Doplácejí na to např. studenti, lidé, kteří se přestěhovali atd.

11

Makroekonomie B Minimální mzda  Pokud je minimální mzdy vyšší než tržní mzda, tak je vyšší nabídka práce než poptávka po práci a někteří lidé nezískají práci. Progresivní zdanění  Člověk, který vydělává více, má nižší přírůstek čisté mzdy než přírůstek hrubé mzdy.  Snižuje motivaci lidí s vyšším příjmem k práci, může někoho stimulovat stát se nezaměstnaným. Nedostatečně rozvinutý lidský a sociální kapitál  Pokud člověk němá dostatečnou kvalifikaci, vzdělání, sociální schopnosti, těžko se mu hledá práce. Asymetrie informací  Lidé nevědí o všech volných místech a firmy nevědí o všech lidech. Teorie efektivnostních mezd  Firmám se vyplatí udržovat mzdy, které platí svým zaměstnancům, nad úrovní tržní mzdy.  To ale vede k zaměstnávání menšího počtu lidí. Strnulé mzdy  Změny mezd a dohodování se o nich je drahé, způsobuje to fluktuaci zaměstnanců atd. Stejné postavení studentů jako ostatních osob  Pokud budou studenti na úrovni ostatních pracujících (daně, zdravotní), tak dojde k poklesu poptávky práce studentů a mezi jejich počty naroste nezaměstnanost. Požadavek stejné mzdy za stejnou práci  Různí lidé mají za stejnou práci různou mzdu. Globalizace  Firmy se často stěhují do zahraničí, kde je to pro ně levnější, takže propustí všechny zaměstnance v domovině.

Důsledky nezaměstnanosti

   

Ekonomické  Nezaměstnaní neprodukují statky, které by produkovat mohli.  Klesá tedy HDP. Psychologické  Nezaměstnanost vede ke ztrátě sebeúcty, depresím a stresu, v krajním případě i k sebevraždě.  Peníze vynaložené na léčbu vy šlo využít lépe. Sociální  Nezaměstnaní pociťují zlobu, frustraci a zoufalství.  Snadněji se stávají závislí na drogách, alkoholu, mají tendence protestovat proti všemu, vyvolávat nepokoje atd. Za krátkodobou nezaměstnanost se obvykle udává nezaměstnanost do 6 měsíců (tj. nezaměstnaný není bez práce déle než 6 měsíců), za dlouhodobou nezaměstnanost nad 6 měsíců. Do pasivní politiky je zahrnuto vyplácení dávek v nezaměstnanosti - v ČR zejména podpor v nezaměstnanosti a případně dávek hmotné nouze. Cílem aktivní politiky zaměstnanosti je snížit nezaměstnanost, respektive udržet vysokou zaměstnanost. Aktivní politika tak spočívá v konkrétních krocích státu (včetně jeho součástí, tedy např. obcí a krajů) napomáhajících, aby nezaměstnaní našli práci.

12

Makroekonomie B

Agregátní výdaje (6) Složky agregátních výdajů 

Agregátní výdaje se skládají ze 4 částí, respektive složek, či sektorů národního hospodářství: o spotřebních výdajů domácností (C), o investičních výdajů firem (I), o vládních výdajů na statky (G), o čistého exportu (NX).

Spotřební výdaje o o

Spotřební výdaje jsou výdaje, které vynakládají domácnosti na nákup finálních statků tj. statků, jež už neslouží k produkci dalších statků. Na makroekonomické úrovni jsou tedy spotřební výdaje souhrnem všech výdajů všech domácností za určité časové období.

Keynesiánská spotřební funkce o

o o o o o

Spotřební výdaje (C) se skládají z autonomní spotřeby (Ca) a spotřebních výdajů závislých na disponibilním důchodu ve výši c*YD. C = Ca + c * YD YD = Y + TR – TA – GBS TA = TAa + t * Y Ca = autonomní spotřeba TAa = autonomní daně

Další faktory, na kterých závisí spotřeba Reálná úroková míra  Tím, že domácnosti spotřebovávají, přicházejí o úspory, které by měly, pokud by nespotřebovávaly a nespotřebovanou částku by naopak spořily a díky úrokové míře by získávaly úroky. Míra zdanění  Daně jsou sice zahrnuty v disponibilním důchodu, přesto zdůrazňujeme, že vysoké daně budou spotřebu snižovat. Očekávání domácností  Jakkoliv jsou očekávání subjektivní kategorií, mohou spotřebu domácností výrazně ovlivnit, pokud mají domácnosti optimistické očekávání ohledně ekonomické budoucnosti, budou spotřebovávat více a naopak. Míra inflace  Vyšší míra inflace bude domácnostem snižovat reálný důchod, takže budou spotřebovávat méně, nižší míra inflace bude mít opačné účinky. Demografická struktura  Starší lidé obecně spotřebovávají méně než mladí. Bohatství  Výši spotřeby ovlivňuje i výše bohatství, kterým domácnosti disponují. Politická stabilita  Má nejednoznačný vliv, ale předpokládá se, že ve stabilních dobách domácnosti spotřebovávají více. Ostatní faktory  Systémový důchod zabezpečení, sociální systémy apod.

Investice Plánované investiční výdaje (Ip) o o

Jejich součástí není neplánovaná změna stavu zásob. Jejich součástí jsou  Obnovovací investiční výdaje (Ir)  Čisté investiční výdaje (In)  Plánované změny stavu zásob (Ivp)

13

Makroekonomie B

Závislosti investičních výdajů o

o

o

Investice firem do kapitálových statků se musí vyplatit, tj. výnos u této investice musí pokrýt náklady na pořízení kapitálového statku a musí být vyšší nebo roven, než je výnos z alternativního uložení peněz. Rozhodující faktory:  Technologický pokrok  Změny mezního kapitálového produktu statku  Změny příjmu z mezního produktu (tj. výnos z) daného kapitálového statku po dobu jeho životnosti  Růst ekonomiky po dobu životnosti statku  Výnos z alternativního investování peněz  Politická stabilita, právní prostředí apod. Plánované investiční výdaje závisejí na řadě různých faktorů;  k nejdůležitějším patří reálná úroková míra, její růst vede k poklesu investic, její pokles k nárůstu investic.  A hrubý domácí produkt, růst HDP způsobuje růst investic a pokles HDP vede k poklesu investic.

Čistý export Faktory ovlivňující čistý export o o o o o o o

o

o

Čistý export je definován jako rozdíl export (EX) mínus import (IM). Export představuje vývoz domácích statků do zahraničí. Import představuje dovoz zahraničních statků do tuzemska. NX může nabývat libovolných hodnot, může být kladný, roven 0 i záporný. Export (EX) závisí na světovém HDP (HDP ostatních zemí). Z pohledu domácího HDP je tedy hodnota EX autonomní (nezávislá). Domácí import IM   Autonomní import IMa  Import závislý na domácím HDP (je roven m – násobku hodnoty domácího HDP) Z hlediska hodnoty NX jsou podstatné následující skutečnosti   Pokud je NX kladný, země získává devizové rezervy.  Pokud je NX záporný, země přichází o devizové rezervy. Faktory ovlivňující výši NX   Měnový kurz  Zhodnocení domácí měny snižuje hodnotu EX a zvyšuje hodnotu IM.  V souhrnu řečeno, hodnota NX klesá.  Stejné důsledky má revalvace kurzu domácí měny.  Znehodnocení domácí měny zvyšuje hodnotu EX a snižuje hodnotu IM.  V souhrnu řečeno, hodnota NX roste.  Stejné důsledky má devalvace kurzu domácí měny.  Cenová hladina, respektive míra inflace  Obchodní ochranářství  Politická, ekonomická stabilita  Technologický pokrok  Změny preferencí spotřebitelů

Čisté zahraniční investice o



Zahraniční investice lze obecně definovat jako nákup statků, které zůstávají v zahraničí, případně jako nákup zahraničních aktiv (typu akcií, dluhopisů apod.).  NFI = FIH – HIF  Pokud je hodnota NFI kladná, země získává devizové rezervy. Pokud je hodnota NFI záporná, země přichází o devizové rezervy.

14

Makroekonomie B

MODEL DŮCHOD – VÝDAJE (7) 





Jedná se o model makroekonomické rovnováhy, který zkoumá, zda makroekonomická rovnováha nastává, za jakých předpokladů, a i otázku, zda lze pomocí určitých cílených zásahů rovnovážný stav dosáhnout, respektive změnit (konkrétně zvýšit). Makroekonomickou rovnováhou se v tomto modelu myslí rovnováha na trhu statků, konkrétně stav, kdy se HDP (tj. výstup, co je vyprodukováno) rovná agregátním výdajům (AE), tj. výdajům jednotlivých sektorů za statky. Pokud v tomto pojetí makroekonomická rovnováha nastává, tak je veškerý produkt (všechny vyprodukované statky) užit, tj. rozdělen mezi jednotlivé členy společnosti.

Předpoklady modelu    

Fixní cenová hladina Fixní úroková míra Uzavřená ekonomika Model řeší pouze agregátní poptávku Y = AE

Dvousektorová ekonomika 



Zahrnuje pouze sektor domácností jejich spotřebními výdaji (C) a sektor firem s jejich plánovanými investičními výdaji (I). Rovnováha v modelu důchod – výdaje v dvousektorové ekonomie nastává pro úroveň HDP, pro kterou celkové plánované výdaje (AE) protnou přímku pod úhlem 45˚.

Třísektorová ekonomika  

Zahrnuje C, I plus vládní výdaje (G), které jsou v tomto modelu zcela autonomní na výši produktu. Rovnováha nastává rovněž pod úhlem 45˚.

Rovnováha v modelu – důchod výdaje 

Existuje pouze jedna hodnota HDP, pro kterou platí, že je to rovno AE.

Výdajový multiplikátor 

Obecný princip výdajového multiplikátoru nám říká, že změna kterékoliv části autonomních výdajů, jež znamená změnu agregátní poptávky (AE), povede ke změně produktu o více, než o kolik se změní autonomní výdaje (tedy o kolik se změní hodnota AE).



Multiplikační efekt je založen na skutečnosti, že každý dodatečný výdaj je zároveň dodatečným příjmem.

Fiskální politika v modelu důchod-výdaje  

Fiskální politiku provádí vlády jednotlivých zemí. Tyto vlády mají k dispozici zejména tyto nástroje jak ovlivnit ekonomiku: o V případě recese kdy HDP klesá, provádějí vlády expanzivní fiskální politiku v podobě zvýšení vládních výdajů (G), zvýšení transferů obyvatelstvu (TR) a snížení daní (TA). o V případě nadměrného růstu HDP mohou vlády provádět restriktivní fiskální politiku v podobě snížení G, snížení TR a zvýšení TA.  Vlády častěji provádějí expanzivní fiskální politiku. V takovém případě agregátní výdaje (AE) rostou. Recesní mezera  rovnovážná i skutečná hodnota produktu je pod úrovní potencionálního produktu, v ekonomice existují nevyužité zdroje a míra nezaměstnanosti je vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti. Inflační mezera  rovnovážná i skutečná hodnota produktu je nad úrovní potencionálního produktu, růst cenové hladiny (míry inflace)

15

Makroekonomie B

AGREGÁTNÍ POPTÁVKA A NABÍDKA (8) Agregátní poptávka 

Křivka agregátní poptávky (AD  aggregate demand) vyjadřuje souhrnné množství statků, které jednotlivé subjekty poptávají při dané cenové hladině.

Křivku AD můžeme charakterizovat dvěma způsoby o

o o

Křivka agregátní poptávky (AD) při pohyblivé cenové hladině zobrazuje všechny kombinace cenové hladiny (P) a úrovně důchodu (produktu, HDP, Y), při kterém jsou trhy statků a trhy aktiv v rovnováze. Křivka agregátní poptávky je tedy rovnováhou na trhu statků. Křivka agregátní poptávka vyjadřuje souhrnné množství statků, které jednotlivé subjekty poptávají při dané cenové hladině.

Důvody klesajícího tvaru křivky AD Efekt bohatství  Pokud klesá cenová hladina, zvyšuje se reálná hodnota peněz v hotovosti a na účtech.  Lidé tyto peníze začnou utrácet, tedy zvyšovat spotřebu (C), nejdůležitější část agregátní poptávky. Efekt úrokových měr  Při poklesu cenové hladiny lidé nemusejí držet v hotovosti tolik peněz.  Začnou je tudíž více půjčovat (nabízet bankám, nakupovat obligace apod.).  Pokles P vede k růstu hodnoty Ip a tedy k růstu agregátního poptávaného zboží. Efekt měnového kurzu  Pokles úrokové míry na trhu aktiv vede k odlivu kapitálu, tj. růstu poptávky po zahraničních měnách a dojde k znehodnocení domácí měny.  Znehodnocení domácí měny ale vede k růstu čistého vývozu (NX), který je součástí agregátní poptávky.

Agregátní nabídka   



Křivka znázorňuje rovnováhu na trhu práce a dalších výrobních faktorů. Křivka AS (aggregate supply) znázorňuje množství produkce (HDP, Y), které všechny firmy v dané ekonomice produkují (jsou ochotny vyprodukovat) při dané cenové hladině (P). Křivka AS v krátkém období (krátkodobá křivka AS, SRAS) je rostoucí – s růstem P roste úroveň Y, který firmy produkují (jsou ochotny vyprodukovat), a opačně s poklesem P klesá úroveň Y, který firmy produkují (jsou ochotny vyprodukovat). Křivka AS v dlouhém období (dlouhodobá křivka AS, LRAS) je svislá na úrovni potenciálního produktu (Y*), změna P nemá v dlouhém období na hodnotu Y vliv.

Posuny křivek AD a AS (poptávkové a nabídkové šoky)  

Pokud se mění cenová hladina, pohybujeme se po křivce AD, mění-li se něco jiného, celá křivka AD se posouvá. Pokud se změní cenová hladina, nebo produkt, budeme se pohybovat po křivce AS, mění-li se něco jiného, celá křivka AS se posouvá.

Agregátní poptávka Pozitivní poptávkový šok vede k posunu křivky AD doprava – pro jakoukoliv úroveň P roste hodnota HDP (Y). o Negativní poptávkový šok vede k posunu křivky AD doleva – pro jakoukoliv úroveň P klesá hodnota HDP (Y). K posunu křivky AD dochází zejména z následujících důvodů  Změna vládních výdajů (G), transferů (TR), změna daňové sazby (t).  Změna v oblasti měnové politiky (změna nabídky peněz, M).  Změna v očekávání domácností (spotřeba, C).  Změna v investičním chování firem (I).  Změna v oblasti čistého exportu – snížení či zvýšení NX. o

16

Makroekonomie B

Agregátní nabídka Pokud se mění cenová hladina (P), pohybujeme se po křivce AS, pokud se mění něco jiného, posouvá se celá křivka. o Pozitivní nabídkový šok vede k posunu křivky AS doprava – pro jakoukoliv úroveň P roste hodnota HDP (Y). o Negativní nabídkový šok vede k posunu křivky AS doleva – pro jakoukoliv úroveň P klesá hodnota HDP (Y). K posunu křivky AS dochází zejména z následujících důvodů  Změna reálného množství výrobních faktorů.  Změna základních surovin (ropa, plyn, uhlí, atd.).  Inovacemi všeho druhu.  Změna produktivity práce  Tento růst vede k růstu produkce firem, tedy i HDP, při jakékoliv úrovni P.  Produktivita práce může vzrůst z řady důvodů – např. díky inovacím, díky investicím do lidského kapitálu, díky lepší struktuře sociálního kapitálu atd.  Změna daňových sazeb. o

Rovnováha v modelu AD – AS 

První model, který řeší rovnováhu v krátkém i v dlouhém období.

Krátkodobá rovnováha o

o

Při krátkodobé rovnováze je splněna podmínka, že se agregátní nabízené množství rovná agregátnímu poptávanému množství graficky vyjádřeno, jedná se o množství, pro které křivka AS protíná křivku AD, tedy o rovnovážné množství. Ekonomika se ale v situaci krátkodobé rovnováhy nemusí nacházet na úrovni potenciálního produktu.

Dlouhodobá rovnováha o o

Při dlouhodobé rovnováze v ekonomice se agregátní nabízené množství rovná agregátnímu poptávanému množství a zároveň se rovnovážné množství nachází na úrovni Y*. Dlouhodobá rovnováha je paretovsky efektivním stavem, protože při dané cenové hladině je uspokojena veškerá agregátní poptávka, firmy prodají veškeré vyprodukované statky a ekonomika se nachází na úrovni Y*.

Fiskální a monetární politika a model AD – AS   



Za situace, kdy je skutečný produkt pod úrovní potencionálního produktu, je fiskální nebo monetární expanze účinná – vede k růstu HDP. Pokud je ale skutečný produkt nad úrovní HDP, tak je fiskální nebo monetární expanze neúčinná – dlouhodobě nevede k růstu HDP. Monetární nebo fiskální expanze vede k posunu křivky AD severovýchodně. o Monetární Expanze (ČNB) růst množství peněz v oběhu. o Fiskální Expanze (vláda)  růst vládních výdajů a transferů, snížení daní. Monetární nebo fiskální restrikce vede k posunu křivky AD jihozápadně. o Fiskální nebo monetární restrikce vedou k poklesu HDP. o Monetární Restrikce (ČNB)  pokles množství peněz v oběhu. o Fiskální Rrestrikce (vláda)  pokles vládních výdajů a transferů, zvýšení daní.

Nabídkové šoky – stagflace 

Stagflace vzniká jako důsledek negativního nabídkového šoku a projevuje se poklesem HDP a růstem nezaměstnanosti na jedné straně a růstem inflace na straně druhé.

17

Makroekonomie B

Krátkodobé kolísání ekonomiky (9) Podstata kolísání (hospodářského cyklu)       

  



Hospodářským cyklem (cyklickým kolísáním ekonomiky) se rozumí pravidelné střídání fází růstu a poklesu HDP. Fáze růstu se nazývá expanze, fáze poklesu recese, případně při zvláště závažném poklesu deprese. Ve vrcholu cyklu se růst HDP mění v pokles, v sedle (na dně) cyklu se pokles HDP mění v růst. Kolísání HDP je charakteristickým znakem tržní ekonomiky, která je principálně díky inovacím apod. vnitřně nestabilní. Fáze expanze proto nutně předcházejí ve fázi recese. Každá recese ale jednou skončí a přejde opět ve fázi expanze. Vedle HDP se cyklicky vyvíjejí (tj. po určitou dobu rostou, po další dobu klesají) i další veličiny jako spotřební výdaje (C), investiční výdaje (I), čistý vývoz (NX), míra inflace (π), míra nezaměstnanosti (u), indexy akciových trhů apod. Hospodářský cyklus tedy zahrnuje vedle kolísání HDP i kolísání dalších veličin. Pokud se jednotlivé veličiny vyvíjejí v daném čase stejným směrem jako HDP, hovoříme o procyklických veličinách, vyvíjejí-li se opačně, hovoříme o proticyklických veličinách. Pokud vývoj dané veličiny souvisí s vývojem HDP, lze dále zkoumat, zda daná veličina předbíhá vývoj HDP (např. zda roste dříve, než dochází k růstu HDP) nebo naopak zda daná veličina reaguje na vývoj HDP (např. zda začne růst později, až po růstu HDP). První typ veličin se nazývají předstihové (anglicky „leading“), druhý typ zpožděné (anglicky „lagged“).

Příčiny kolísání na straně agregátní poptávky o

o o

Poptávkové příčiny kolísání ekonomiky spočívají v kolísání agregátních výdajů (AE), tedy v růstu nebo poklesu jednotlivých složek AE (tj. C, Ip, G, NX) v jednotlivých časových obdobích. Růst AE může vést k růstu HDP (Y), pokles AE může vést k poklesu Y. Spotřební a investiční výdaje  Kolísají, pokud se mění faktory, na kterých závisí.

Příčiny kolísání na straně agregátní nabídky o o

Nabídkové příčiny kolísání ekonomiky spočívají ve změně chování firem – ve změně rozsahu jejich produkce, aniž by se měnily agregátní výdaje. Nabídkové šoky jsou způsobeny změnami vzácnosti vstupů (výrobních faktorů), inovacemi a případně institucionálními faktory.

Vládní výdaje a čistý vývoz o G a NX kolísají, pokud se mění faktory, na kterých závisí.

18

Makroekonomie B

Mezinárodní obchod a pohyb kapitálu, platební bilance, protekcionismus, ekonomická integrace (10) Mezinárodní obchod a pohyb kapitálu Otevřenost ekonomiky o

Otevřenost národního hospodářství spočívá v jeho zapojení do mezinárodních ekonomických vztahů prostřednictvím mezinárodního obchodu, mezinárodního pohybu kapitálu a mezinárodní migrace pracovníků.

Nízká míra otevřenosti (USA) o

Velký vnitřní trh, domácí firmy najdou dostatek trhu v zemi svého sídla.

Vysoká míra otevřenosti (ČR) o

Malý vnitřní trh, nenachází ve své zemi dostatek zákazníků.

Absolutní výhoda o

Spočívá v tom, že tato produkce je levnější než v jiných zemích.

Komparativní výhoda o o

Spočívá v tom, že v této produkci má daná země ve srovnání s jinými druhy svojí produkce nejnižší relativní náklady; lze ji zjistit i pomocí nákladů obětované příležitosti (OPC. Nejnižší OPC  komparativní výhoda

Relativní náklady o

Poměr nákladů na určitou produkci v jedné zemi vůči nákladům na tutéž produkci v jiné zemi.

Největší absolutní výhoda o

Dané země je rovna nejvíce výhodnému poměru nákladů vůči jiné zemi.

Nejmenší absolutní výhoda o

Dané země je rovna nejméně nevýhodnému poměru nákladů vůči jiné zemi.

Hranice spotřebních možností (CPF) o

Udává všechny kombinace statků, které mohou spotřebitelé v jednotlivých zemích spotřebovávat.

Praktické naplňování komparativní výhody Protekcionistická opatření  Brání volnému mezinárodnímu obchodu.  Dovozní kvóty.  Neviditelné překážky dovozu. Deformace cen subvencemi exportérům, cly apod.  Neumožňuje objektivní srovnání cen domácí a zahraniční produkce. Omezená meziodvětvová mobilita kapitálů a pracovní síly  Brzdí specializaci na produkci s komparativní výhodou. Dopravní náklady, pojišťovací a jiné náklady

Mezinárodní pohyb kapitálu o o o

Kapitál ve smyslu věcného kapitálu (stroje, budovy). Kapitál ve smyslu finančních aktiv. Kapitál ve smyslu lidského kapitálu.

Zhodnocení finančních aktiv o

Je ovlivněno jejich výnosem, likviditou a rizikovostí.

o

Soubor finančních aktiv, který drží jednotliví investoři, z různých sektorů.

Portfolio Diverzifikace portfolia o

Spočívá v tom, že investoři vytváření takovou strukturu portfolia (aktiv), která zohledňuje očekávanou výnosnost, likviditu a rizikovost jednotlivých aktiv.

Krátkodobý kapitál o

Jde o krátkodobý příliv bankovních depozit nebo úvěrů nebo o nákup cenných papírů se splatností do 1 roku.

19

Makroekonomie B

Dlouhodobý kapitál o

Jde o dlouhodobé úvěry nebo nákupy velkých balíků akcií, směřující k dlouhodobé kontrole nad podnikem (tzv. přímé zahraniční investice).

Platební bilance a vnější ekonomická rovnováha Podstata platební bilance Účetní dokument, který slouží k evidenci vztahů země se zahraničím (zachycuje všechny ekonomické transakce tuzemska se zahraničím). Struktura platební bilance (Mezinárodní měnový fond - MMF) Běžný účet (CA)  Evidence výrobků.  Evidence služeb.  Evidence výnosů.  Evidence běžných převodů (transferových plateb). Kapitálový účet Finanční účet  Přímé zahraniční investice (PZI).  Portfoliové investice.  Ostatní finanční investice. Chyby a opomenutí  Kurzové rozdíly.  Nelegální transakce.  Metodické problémy.  Nedokonalosti v evidenci zmíněných toků. Změna devizových rezerv  Přírůstek se zaznamenává se znaménkem mínus ( - )  Úbytek se znaménkem plus ( + )  Znamená to, že když nakupuju devizové rezervy, tak snižuju nabídku českých korun na trhu.  Součet všech řádků platební bilance musí být roven 0. o

Investiční pozice vůči zahraničí o

Celková investiční pozice představuje veškeré pohledávky a závazky tuzemských subjektů vůči zahraničí.

Saldo investiční pozice o o o

rozdíl těchto pohledávek a závazků Aktivní  saldo je kladné. Pasivní  saldo je záporné.

Zahraniční zadluženost o

Tvoří podmnožinu celkové investiční pozice a představuje závazky tuzemských subjektů vůči zahraničí spojené s povinností jejich úhrady ve stanovené lhůtě splatnosti.

Čistý zahraniční dluh o

Pokud od těchto závazků odečteme pohledávky tuzemských subjektů vůči zahraničí se stanovenou lhůtou splatnosti.

Vnější ekonomická rovnováha Saldo bilance výkonů Saldo běžného účtu platební bilance  Vyjadřuje vliv na čistou investiční pozici dané země vůči zahraničí.  Přebytek běžného účtu  růst domácích pohledávek vůči zahraničí nebo pokles našich závazků vůči zahraničí.  Deficit běžného účtu  růst našich závazků vůči zahraničí nebo pokles našich pohledávek vůči zahraničí. Celkové saldo platební bilance  součet sald všech součástí platební bilance.

20

Makroekonomie B

Protekcionismus nebo volný obchod Protekcionismus o

Taková opatření vlády, která znamenají omezení zahraniční konkurence vůči domácím výrobcům.

Nástroje protekcionismu o

Cla a mimocelní bariéry (dovozní kvóty)

Cíle protekcionismu o o o

Podpora domácí výroby s cílem udržení pracovních míst a vysoké zaměstnanosti. Strukturální problémy národního hospodářství. Neekonomické cíle.

Důsledky protekcionismu a tzv. oprávněný protekcionismus o

Dlouhodobé účinky protekcionismu na zaměstnanost a domácí HDP jsou negativní.  Klesá EX, a tím i zaměstnanost a domácí HDP.

Společná obchodní politika o

Protekcionistická opatření EU, tedy i ČR, jsou vázány tzv. Společnou obchodní politikou, tj. jednotnou obchodní politikou pro všechny členské země EU vůči třetím zemím.  Úprava celních sazeb.  Uzavírání celních a obchodní dohod.  Sjednocování liberalizačních opatření.  Obchodní ochranná opatření.

Proexportní politika o o o

Politika podporující export. Je samostatnou záležitostí každé členské země, nejsou pro ni jednotná unijní pravidla. Musí být v souladu s dalšími ustanoveními, kterými se EU řídí.

Nástroje proexportní politiky o o o

Subvence, daňové úlevy a podobné nástroje, které nejen umožňují udržet výrobu pro domácí trh, ale eventuálně i proniknout na trhy zahraniční. Jinou formou podpory exportu je poskytování úvěrů nebo pojišťování úvěrů exportérům různými vládními agenturami. Vlády též mohou organizovat a financovat poradenskou činnost a informace, podporující export.

Ovlivňování mezinárodního pohybu kapitálů o

Cílem regulace je buď jeho stabilizace, nebo doplnění nedostatečných domácích úspor

Regulace měnových kurzů o o

Obvykle spočívá v úsilí o udržení stabilní úrovně kurzu, dalším cílem regulace je potom stimulace čistého exportu. Konkrétní prosazení základní souvislosti mezi měnovým kurzem a čistým exportem je však podmíněno řadou dalších okolností.  Citlivost reakcí zahraničních odběratelů a domácích dovozců na změnu kurzu.  Strukturální podoba ekonomiky (J křivka).  Reakce domácí i zahraniční ceny daného statku na znehodnocení domácí měny  Okolní prostředí.

Ekonomická integrace a evropská unie Spolupráce v oblasti volného obchodu o o o

Zóny volného obchodu (CEFTA, NAFTA, EFTA, ASEAN). Celní unie. Světová obchodní organizace (GATT, WTO).

Mezinárodní ekonomická integrace o

Vyšší forma ekonomické spolupráce  znamená vznik nové jednotné ekonomiky

21

Makroekonomie B

Mechanismus mezinárodní ekonomické integrace může probíhat ve dvou formách Funkcionální integrace  Liberálně pojaté sjednocování ekonomik jako výsledek konkurence nejen výrobců, ale též hospodářských politik a systémů. Institucionální integrace  Intervencionisticky pojaté sjednocování ekonomik jako výsledek politiky národních a nadnárodních autorit.

Mikroekonomické přínosy obchodní integrace o

Rozšíření trhů, snížení nákladů a růst produktivity.

Optimální měnová oblast (OCA) o

Seskupení zemí, ve kterém se vyplatí zavést společnou měnu.

Podmínky zavedení jednotné měny o o o o o

Vysoká míra integrace všech trhů mezi danými zeměmi. Podobná ekonomická úroveň v daných zemích. Vysoká míra podobnosti struktury hospodářství. Diverzifikace výroby (země produkují široký sortiment výrobků). Mobilita pracovních sil.

Zavedení společné měny je spojeno i s určitými náklady a riziky o o o o o

Ztráta autonomní měnové a kurzové politiky. Bezprostřední růst cenové hladiny. Může dojít ke zvýšení míry inflace. Administrativní a technické náklady přechodu na jednotnou měnu. Specifické náklady bankovního sektoru (ČNB i komerční banky).

Evropská unie – historie o o

o

Roku 1992 vznikla Maastrichtská smlouva. od roku 1993 tzv. Kodaňská kritéria.  Politická, ekonomická kritéria, země musí být schopna převzít závazky vyplývající z členství, musí disponovat výkonným systémem veřejné správy. Roku 2004 přistoupila ČR.

Cíle Evropské unie o o o o

Společná obchodní politika. Společná zemědělská politika. Politika hospodářské a sociální soudržnosti. Politika na ochranu hospodářské soutěže.

Hospodářská a měnová unie o o o

1993  Vývoj HMU. 1999  Zavedena společná měna EURO v 11 členských státech v bezhotovostní podobě. 2002  Zavedena také v hotovostní podobě.

Nominální a reálná konvergenční kritéria zavedení eura o o o o o o o o o

Maastrichtská konvergenční kritéria, tj. nominální kritéria. Kritérium cenové stability. Kritérium udržitelnosti veřejných financí – max. 3 % deficitu veřejných financí v poměru k HDP a max. 60 % veřejného dluhu v poměru k HDP. Kritérium stability měnového kurzu. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Kritéria reálné konvergence. Sbližování ekonomické úrovně. Sbližování cenových hladin. Sladěnost hospodářských cyklů.

22

Makroekonomie B

Měnový kurz (11) Podstata měnového kurzu        

Měnový (směnný) kurz představuje cenu určité národní nebo nadnárodní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných penězích. Přímý záznam vyjadřuje kurz jako cenu cizí měny ve vlastních penězích, tedy počet jednotek vlastní měny za jednotku cizí měny, Nepřímý záznam vyjadřuje kurz jako cenu vlastní měny v cizích penězích, tedy počet jednotek cizí měny za jednotku vlastní měny. Bilaterální kurz je kurz jedné měny vůči jiné měně. Kurz jedné měny vůči koši měn se nazývá efektivní kurz. Běžná vyjádření kurzu mají podobu nominálního kurzu - počet jednotek domácí měny, za které lze nakoupit jednotku měny zahraniční. Nominální kurz se může měnit i z důvodu změn cenových hladin v daných zemích, tato změna však není v kurzu zachycena. Reálný kurz vyjadřuje, kolik si reálně lze při daném kurzu koupit v zahraničí.

Zhodnocení a znehodnocení měny  



  

Pokud domácí měna zhodnocuje, tak zahraniční měna znehodnocuje, a naopak. Dochází-li ke zhodnocení určité měny (k její apreciaci), znamená to, že za jednotku této měny získáme více jednotek jiné národní měny. o V případě přímého kurzového zápisu (xCZK/1 EUR) se zhodnocení projevuje tak, že za jednotku cizí měny zaplatíme méně domácí měny. Obrácený vývoj kurzu určité měny se nazývá znehodnocení (depreciace). o V tomto případě je jednotka této měny stále levnější – za jednotku dané měny zaplatí subjekty vlastnící jinou měnu méně jednotek jiné měny. o V případě přímého kurzového zápisu (xCZK/1 EUR) se znehodnocení projevuje tak, že za jednotku cizí měny zaplatíme více jednotek domácí měny. Na agregátní úrovni tedy v případě znehodnocení domácí měny bude hodnota IM klesat a tudíž hodnota NX růst. Opačně v případě zhodnocení domácí měny bude hodnota IM růst a hodnota NX klesat. Důležité  Nezaměňujme pojmy „zhodnocení a znehodnocení“ měny s pojmy „revalvace a devalvace“ měny, pojmy revalvace a devalvace se vztahují k vývoji měnového kurzu pouze ve specifickém případu systému fixních kurzů. Revalvace měny  Úřední změna kurzu, jejímž důsledkem je zhodnocení měny.  Vede k růstu NX. Devalvace měny  Úřední změna kurzu, jejímž důsledkem je znehodnocení měny.  Vede k poklesu NX.

Fixní a flexibilní kurzy Flexibilní o o o o o

Také plovoucí, pružný, volný. Je charakterizován tím, že hodnota kurzu může nabývat libovolných hodnot. Centrální banka potom zpravidla kurz nijak neovlivňuje, neintervenuje ve prospěch domácí nebo zahraniční měny. Výhoda  nezávislá politika ČNB, nepřispívá ke vzniku měnových krizí. Nevýhoda  neumožňuje jistotu zisku a ztráty při zahraničních operacích.

Fixní o o o

Také pevný, stabilní. Je charakterizován tím, že hodnota kurzu se pohybuje na (okolo) nějaké předem stanovené hodnotě, přičemž tuto hodnotu zpravidla stanoví centrální banka. Centrální banka se potom dále zavazuje danou hodnotu kurzu udržovat.

23

Makroekonomie B o

o o

V praxi to znamená, že musí intervenovat – pokud se skutečná hodnota kurzu začne odchylovat od stanovené, musí centrální banka nakoupit měnu, která znehodnocuje, a prodat měnu, která zhodnocuje. Výhoda  stabilita, nízké riziko ztráty při zahraničních operacích. Nevýhoda  přispívá ke vzniku měnových krizí.

Dokonalý kurzový režim 



Musel by splňovat následující znaky  o Stabilita měnového kurzu. o Kapitálová mobilita. o Nezávislá měnová politika. Ale žádný kurzový režim nemůže splnit všechny znaky najednou, mluví se tedy o nedosažitelném trojúhelníku.

Měnový (devizový) kurz  

Měnový (devizový) kurz je určen střetnutím nabídky a poptávky na trhu dané měny jako rovnovážný kurz (cena) této měny. Platí, že  o Pokud subjekt poptává zahraniční měnu, nabízí zároveň domácí měnu (např. poptáváme eura a zároveň nabízíme koruny). o Pokud subjekt nabízí zahraniční měnu, poptává zároveň domácí měnu (např. německý obchodník nabízí eura a poptává koruny).

Rovnovážný kurz o o

Představuje takovou hodnotu kurzu, při které se nabídka a poptávka dané měny rovnají. Pokud se skutečný kurz odlišuje od rovnovážného, nastává na trhu jedné měny přebytek a zároveň na trhu druhé měny nedostatek.

24

Makroekonomie B

Měnová politika (12) Cíle měnové politiky 

   

Měnová (monetární) politika je politika centrální banky, která si klade za cíle  o Ovlivnit míru inflace. o Výši měnového kurzu. o Velikost ražebného. o Hrubý domácí produkt. o Zaměstnanost a míru nezaměstnanosti nebo jiné veličiny. Využívá k tomu skutečnost, že centrální banka může ovlivnit množství peněz v ekonomice (M), přičemž změny M ovlivňují zde uvedené veličiny. Vnitřní stabilitou měnové politiky se obvykle rozumí stabilita cenové hladiny. Vnější stabilitou se rozumí stabilita kurzu domácí měny k zahraniční měně. Platí, že centrální banka nemůže (bez regulace pohybu kapitálu) dosáhnout zároveň vnitřní a vnější stability.

Nástroje měnové politiky    

Nástroje měnové politiky ovlivňují výši množství peněz v oběhu (M). Změna M potom působí na jednotlivé makroekonomické ukazatele (veličiny). Expanzivní měnová politika spočívá ve zvyšování M, přičemž jejím cílem je obvykle zvýšit výši HDP nebo tempo růstu HDP. Restriktivní měnová politika spočívá ve snižování M, přičemž jejím cílem je obvykle snížit inflaci nebo snížit tempo růstu HDP.

Konkrétní nástroje centrální banky Operace na volném trhu  Operace na volném trhu jsou takové operace, kdy centrální banka nakupuje nebo prodává cenné papíry, případně jiným způsobem stahuje peníze z oběhu nebo je do oběhu dává.  Těmito operacemi se tedy mění nabídka peněz (M), pokud centrální banka cenné papíry prodává, hodnota M klesá, pokud je kupuje, hodnota M roste. Diskontní politika  Diskontní politika je založena na stanovení úrokových měr centrální bankou.  Růstem svých úrokových měr centrální banka působí na to, aby se peníze z oběhu stahovaly, poklesem na to, aby se množství peněz v oběhu zvyšovalo.  Sazby používané ČNB  Repo sazba  ČNB si půjčuje od komerčních bank obvykle na 14 dní  Diskontní sazba  komerční banka si může uložit u ČNB peníze na noc  Lombardní sazba  komerční banka si může půjčit od ČNB peníze přes noc Povinná míra minimálních rezerv a pravidla pro obezřetné chování (podnikání) bank  Povinná míra minimálních rezerv (PMR) a pravidla pro obezřetné chování bank ovlivňují hodnotu bankovních rezerv (R) a v opačném směru i hodnotu bezhotovostních vkladů (D) a množství peněz v oběhu (M).  Zvýšením PMR a zpřísněním pravidel hodnota R roste a zároveň o stejnou částku klesá hodnota D a M.  Snížení PMR a uvolnění pravidel má opačné důsledky.

Účinnost měnové politiky    

Z hlediska HDP to znamená, zda změna množství peněz v oběhu (M) vede ke změně HDP (tempo růstu). Konkrétně zda růst M vede k růstu HDP a pokles M vede k poklesu HDP. V krátkém období může být měnová politika účinná z hlediska HDP. Z hlediska inflace je měnová politika obvykle účinná – expanzivní měnová politika vede k růstu hodnoty inflace, restriktivní k poklesu hodnoty inflace.

25

Makroekonomie B

Fiskální politika (13) Klasifikace příjmů a výdajů státu o o

Stát stejně jako jiný subjekt má své příjmy a výdaje a hospodaří se svým rozpočtem. Hospodaření státního rozpočtu může být   Přebytkové  suma příjmů je vyšší než suma výdajů.  Deficitní  suma příjmů je nižší než suma výdajů.  Vyrovnané suma příjmů je rovna sumě výdajů.

Příjmy státu Daně  



Nedobrovolná, nenávratná, ekvivalentní a neúčelová platba. Kritérium, co je zdaňováno.  Majetkové  zdaňován je majetek, např. daň z nemovitostí.  Důchodové  zdaňován je důchod (příjem), např. daň z mezd, zisků a úroků.  Spotřební daně  zdaňována je spotřeba, např. daň z přidané hodnoty. Kritérium, kdo ve výsledku daň platí.  Přímé  daň platí ten, na koho je uvalena, příkladem přímé daně je daň z příjmu, pokud je zdaněn náš příjem (např. příjem občana X), jsme to my (občan X), kdo daň platí.  Nepřímé  daň platí někdo jiný než ten, na koho je uvalena, příkladem nepřímé daně je daň z přidané hodnoty, tu sice odvádí (státu platí) prodejce daného statku, ve skutečnosti ji ale platí ten, kdo si statek kupuje (v praxi je daň placena z finálních statků, takže ji platí spotřebitel).

Poplatky 

Nedobrovolná, částečně návratná, částečně ekvivalentní a účelová platba.

Pojistné  Nedobrovolná, částečně návratná, částečně ekvivalentní a částečně účelová platba. Dary, dědictví, apod.  Příjmy, které stát získá dobrovolným rozhodnutím jiného subjektu. Příjmy na základě účelového rozhodnutí nějakého orgánu  Pokuty, příjmy pocházející z trestné činnosti.  Aby je stát získal, musí rozhodnout například soud, či nějaký jiný orgán. Příjmy z výnosu státního majetku  Stát může mít majetek, který mu přináší výnos.  V ČR je typickým státním majetkem ČEZ Půjčky  Jedná se o příjem, který se stát zavazuje vrátit v plné výši.

Výdaje státu o Celkové výdaje státu  PE = G + TR + ID Vládní výdaje (G)  Jedná se o výdaje, za které stát dostane protihodnotu.  Typickým příkladem jsou výdaje na stavbu či opravu silnic (protihodnotou je silnice), nákup zbraní (protihodnotou je zbraň), platy státních zaměstnanců (protihodnotou je práce těchto zaměstnanců). Transfery (TR)  Jedná se o výdaje, za které stát nedostane protihodnotu.  Typickým příkladem jsou sociální dávky (dávky v hmotné nouzi, tj. příspěvky chudým), vyplacené důchody, nemocenské dávky a dávky v nezaměstnanosti, ale i státní podpora stavebního spoření či penzijního připojištění. Úroky z veřejného (státního) dluhu (ID)  Jedná se o úroky, které stát a jeho součásti musí platit subjektům, které mu půjčily peníze.

Rozpočtová politika 

Cílem rozpočtové politiky je získat dostatek veřejných příjmů k zabezpečení veřejných výdajů.

26

Makroekonomie B 

Rozpočtoví politika se zabývá otázkami plánování, sestavování rozpočtu, kontrolou rozpočtového hospodaření, problematikou rozpočtového přebytku a deficitu.

Fiskální politika 



Politika, která záměrně ovlivňuje hodnoty vybraných makroekonomických ukazatelů (zejména HDP a jeho tempo růstu, výše nezaměstnanosti a výše inflace) prostřednictvím změn veřejných příjmů a veřejných výdajů, eventuálně jinými nástroji, které souvisejí s veřejnými rozpočty. Fiskální politiku obvykle provádí vláda prostřednictvím jednotlivých ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy.

Nástroje fiskální politiky o

Nejčastějším nástrojem fiskální politiky je jednorázová změna veřejných příjmů v podobě změny vládních výdajů (G) a změny transferů (TR), jednorázová změna daní (TA) nebo politika vestavěných stabilizátorů.  Pokud hodnota G a TR roste, respektive hodnota TA klesá, hovoříme o expanzivní fiskální politice.  Pokud hodnota G a TR klesá, respektive hodnota TA roste, hovoříme o restriktivní fiskální politice.  Vestavěné stabilizátory představují automatickou změnu výše G, TR nebo TA, pokud se mění to, na čem hodnota G, TR nebo TA závisí, tedy cílem politiky vestavěných stabilizátorů je zmírnit kolísání ekonomiky.

Účinnost fiskální politiky   

   

Cílem fiskální expanze je zvýšit hodnotu HDP (Y, respektive tempo růstu HDP gY). Cílem fiskální restrikce je snížit hodnotu HDP (Y, respektive tempo růstu HDP gY). Protože změna HDP nebo tempa růstu HDP ovlivňuje míru nezaměstnanosti (u), růst Y nebo gY vede k poklesu u, pokles Y nebo gY vede k růstu u, je často cílem fiskální expanze snížit hodnotu u a cílem fiskální restrikce zvýšit hodnotu u. V krátkém období může být fiskální politika z hlediska HDP účinná, kdy fiskální expanze vede k růstu HDP a fiskální restrikce k poklesu HDP. V dlouhém období je fiskální politika neúčinná, velikost produktu je determinována výší potencionálního HDP (Y*). I z hlediska míry nezaměstnanosti je fiskální politika účinná jen v krátkém období, kdy může ovlivnit výši u. V dlouhém období se nezaměstnanost ustálí na hodnotě přirozené míry u*.

Deficit státního rozpočtu  

Představuje závazky státu, které státu a jeho součástem vznikly za dobu platnosti rozpočtu (kalendářní rok). Pokrývá se obchodním úvěrem nebo půjčkou.

Strukturální rozpočet o o o

Vyjadřuje výši příjmů a výdajů státního rozpočtu v situaci, kdy se ekonomika nachází na úrovni potencionálního produktu Y*. Strukturální saldo je dáno rozdílem těchto příjmů a výdajů. Cyklické saldo vyjadřuje rozdíl mezi skutečným saldem státního rozpočtu a strukturálním saldem.

Veřejný (státní) dluh    

Veřejný dluh je suma závazků státu na všech úrovních vůči jiným osobám. Hlavní příčinou vzniku jsou deficity veřejných (státních) rozpočtů. Monetizace dluhu znamená nákup státního dluhu státní centrální bankou za nově vytištěné peníze. Dluh je tak vykoupen inflační daní uvalenou na veřejnost.

27

Makroekonomie B

Phillipsova křivka (14) Phillipsova křivka v krátkém období  

  

 

Vztah mezi mírou nezaměstnanosti a tempem růstu mezd byl brzy (tj. v průběhu 60. let 20. století) přetransformován do vztahu mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace. Phillipsova křivka tak začala znázorňovat vztah mezi nezaměstnaností a inflací, který je obvykle inverzní o Pokud míra nezaměstnanosti klesá, tak míra inflace roste. o Pokud míra nezaměstnanosti roste, tak míra inflace klesá. Přitom existuje jedna míra nezaměstnanosti, která tvar Phillipsovy křivky významně ovlivní. Jedná se o přirozenou míru nezaměstnanosti (u*). Platí zde následující závislosti o Pokud skutečná míra nezaměstnanosti (tj. hodnota u) klesne pod hodnotu u*, začne hodnota inflace prudce růst. o Pokud hodnota u přesáhne hodnotu u*, bude inflace obvykle velmi stabilní (přibližně stejná), kdy bude ovlivněna zejména vztahem mezi tempem růstu nabídky peněz a tempem růstu poptávky po penězích, přičemž se předpokládá, že tempo růstu nabídky peněz je vyšší než tempo růstu poptávky po penězích, tudíž inflace je kladná. Zde uvedené závislosti platí pouze v krátkém období. Proto budeme používat název krátkodobá Phillipsova křivka, či Phillipsova křivka krátkého období (SRPC).

Dlouhodobá Phillipsova křivka 

Dlouhodobá Phillipsova křivka (LRPC) je svislá a je na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti - ať je inflace jakákoliv, tak míra nezaměstnanosti se v dlouhém období vrací na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti.

Adaptivní očekávání a PC  



Adaptivní očekávání jsou založena na minulém vývoji, kdy jednotlivé subjekty očekávají, že to, co platilo (se dělo) v minulosti, bude platit (se dít) i v budoucnosti. Z teorie adaptivních očekávání plyne, že krátkodobá Phillipsova křivka (SRPC) je při poklesu míry nezaměstnanosti (u) pod přirozenou míru nezaměstnanosti (u*) klesající – krátkodobě tedy může docházet k poklesu hodnoty u pod hodnotu u*, přičemž tento pokles je doprovázen růstem inflace. Dlouhodobě je však Phillipsova křivka (LRPC) svislá na úrovni u*.

Racionální očekávání a PC   

Racionální očekávání vycházejí ze všech dostupných informací, kterými v současnosti rozhodující se a jednající člověk disponuje. Nejsou tedy založena pouze na minulém vývoji, ale i na předpovědích budoucího vývoje apod. Z teorie racionálních očekávání plyne, že Phillipsova křivka by měla být jak v krátkém, tak v dlouhém období (tedy jak křivka SRPC, tak křivka LRPC) svislá na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti.

28