POJMY URBANISMUS A ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ, VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích
Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
URBANISMUS • urbanismus je vědní obor a tvůrčí architektonická disciplína • smyslem a cílem je racionální, komponované a harmonické navrhování (projektování) sídelních útvarů nebo jejich částí a krajiny • ideálním výsledkem je funkční a vyvážený celek, harmonicky uspořádaný, v němž jsou chráněny a rozvíjeny přírodní, civilizační a kulturní hodnoty včetně kulturního dědictví
URBANISMUS • urbanismus se snaží v optimálním případě při řešení jednotlivých úkolů hledat taková řešení, při nichž je vyvážený soukromý a veřejný zájem • hlavním cílem je dosažení tzv. genia loci (latinské označení překládané jako „duch místa“) • představuje jedinečný, výlučný a většinou příjemný pocit vyvolávaný v člověku jeho pobytem v určitém místě nebo prostoru a jejich vnímáním, který motivuje člověka se na toto místo opakovaně vracet, aniž by vždy dokázal přesně vyjádřit důvody tohoto pocitu)
URBANISMUS • základní produkt urbanismu je: • urbánní prostor a parter v sídlech (náměstí, ulice, park, nábřeží) • kulturní krajina jako součást přírody (zemědělsky obhospodařované plochy, lesy, vodní toky a plochy, ekologicky stabilní území s minimálními zásahy člověka do jeho podoby a fungování, chráněná území)
URBANISMUS • skladebné prvky urbanismu jsou: • jednotlivé stavby • exteriérové solitéry a artefakty • přírodní komponenty – zeleň, voda, terénní reliéf, světlo
URBANISMUS • základní kompoziční nástroje urbanismu: • Urbanistická osa • Rytmus • Proporce • Měřítko • Kontrast
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ • územní plánování je • trvalá, • soustavná • komplexní činnost orgánů územního plánování a stavebních úřadů, zaměřená na naplňování cílů a úkolů územního plánování, za použití jeho základních nástrojů, kterými jsou územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentace a územní rozhodnutí
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ • územní plánování je činnost, která: • soustavně a komplexně řeší funkční využití území • stanoví zásady jeho organizace • věcně i časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území
ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ • vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem: • na péči o životní prostředí a
• ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší
HISTORIE A VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ • nejstarší prokazatelné doklady o koordinované plánované činnosti při využívání území sahají do období starověkého Egypta a Mezopotámie
• staří Řekové navázali na vědomosti a umění Kréťanů při osídlování a kolonizaci Středomoří • to se neobešlo bez zakládání nových obchodních stanic na pobřeží – přístavy • dokladem jejich vyspělé organizace a schopnosti koordinace využití území je Aténský chrámový okrsek na Akropoli
HISTORIE A VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ • imperiální tendence starověkých Římanů vyžadovala upevňovat dosažené pozice zakládáním a budováním opevněných vojenských táborů – „castrum“ na pravoúhlém půdorysu a budováním spojovacích komunikací – cest • princip castra spočívá v opakovaném využití systému dvou hlavních cest, které se protínají v pravém úhlu • budování castra je základem moderního evropského urbanismu a řada evropských měst
HISTORIE A VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ • středověká města se vyvíjela podle dvou základních schémat : • přirozeným růstem (víceméně živelně) – tzv. rostlá (např. Č. Krumlov), zpravidla poddanská; • založením – většina královských měst (Č. Budějovice); tzv. „lokátor“ – králem zmocněný zakladatel a zpravidla první rychtář byl tedy prvním projektantem územních plánů měst v našem pojetí.
HISTORIE A VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ • v období habsburské monarchie po 30. leté válce, která přinesla úpadek celé evropské civilizace, se v oblasti racionálního využívání území objevují nové tendence • obrozenecké tendence v tehdejším Rakousku – Uhersku ve druhé polovině 19. století si vynucují výraznou liberalizaci (tzv. Říjnový diplom) a zakládají nová práva pro obce (samospráva, podnikání)
HISTORIE A VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ • průmyslová revoluce přinesla, nejdříve v nejrozvinutějších zemích (Anglie, USA), do té doby nebývalý přesun obyvatelstva z venkova do měst • tento proces je doprovázený celou řadou negativních jevů (vysoká koncentrace obyvatelstva, špatné hygienické podmínky, vznik celých chudinských čtvrtí – dělnické kolonie) způsobil vznik tzv. industriálního města
HISTORIE A VÝVOJ ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ • v roce 1968 se sešla skupina předních tehdejších vědců různých oborů (sociologové, demografové, urbanisté, ekologové), tzv. Římský klub, aby posléze odhadla prognózu vývoje civilizace na zemi do roku 2100 s pesimistickými závěry shrnutými do knihy nazvané „Meze růstu“
DĚKUJI ZA POZORNOST
