ZÁKLADY PRÁVA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
KAPITOLA 1: ZÁKLADY TEORIE PRÁVA A PRÁVNÍ TERMINOLOGIE • Pojem právo a právní věda – právo je multimediální fenomén, teorie zná různé koncepce • Právo objektivní • Právo subjektivní • Právo kogentní – nelze aplikovat odlišně od úpravy, jež je uvedena v zákoně • Právo dispozitivní – subjekty mohou upravit odlišně od zákonné úpravy
PRÁVO OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ
• Práno objektivní - jedná se o souhrn právních norem státem uznaných a vynutitelných, jedná se o pravidla obecně závazná
• Právo subjektivní - jedná se o právem zaručenou možnost určitého chování právních subjektů, které zpravidla odpovídá povinnost ostatních subjektů
FUNKCE PRÁVA A ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU • Nejvýznamnější funkcí práva je působit na snižování neuspořádaných společenských vztahů a nastolit tak rovnováhu ve společnosti a tak chránit subjektivní zájmy lidí i společnosti jako celku • Funkci práva zajišťuje právní stát, jehož znaky jsou: • Zákonnost - každý je povinen zachovávat právo • Právní jistota - každý má stejnou možnost seznámit se s právem a každý má jistotu, že stát bude dle práva postupovat a bude jeho práva chránit • Přiměřenost práva - stát musí ve své tvorbě práva vycházet z přirozené občanské svobody
DEFINICE, ZNAKY A STRUKTURA PRÁVNÍ NORMY • Právo tvoří systém společenských pravidel chování, jež nazýváme právními normami. Právní norma je elementární částí právního řádu, která obsahuje konkrétní pravidlo chování. • Formální znaky - právní normu vydal oprávněný subjekt, přičemž publikace právní normy splňuje zákonem předepsaný způsob • Materiální znaky – regulativnost, závaznost, obecnost, vynutitelnost státní mocí pro případ porušení • Právní norma je obecně závazné pravidlo chování, které upravuje práva a povinnosti subjektů a je vyjádřeno ve zvláštní státem uznané právní formě a jehož dodržování je zabezpečováno státním donucením. • Struktura právní normy – hypotéza, dispozice, sankce
PRÁVNÍ NORMA KOGENTNÍ A DISPOZITIVNÍ
• Právní norma kogentní - působí bezpodmínečně, účastníci (subjekty)se od této normy nemohou odchýlit jiným ujednáním, jinak by byl jejich právní úkon neplatný
• Právní norma dispozitivní působí tzv. subsidiárně, tedy pro případ, že si účastníci nesjednali něco jiného, což by mělo před touto právní normou přednost
PRVKY A PŮSOBNOST PRÁVNÍ NORMY • Subjekt - adresát, kterému je právní norma určena a ukládá mu povinnosti či zaručuje práva • Objekt - předmět, který je právní normou dotčen • Obsah - jednotlivá oprávnění a povinnosti • Působnost právní normy dělíme na prostorovou, časovou, věcnou a osobní
SYSTÉM PRÁVA A PRÁVNÍ ODVĚTVÍ • V systému práva rozlišujeme právní normy hmotněprávní a procesní • Hmotněprávní normy - určují, jaká práva a povinnosti mají jejich adresáti jako účastníci právních vztahů • Procesní normy -upravují proceduru, jak se domoci práv či splnění povinností • Hmotněprávní a procesní normy spolu úzce souvisí a navazují na sebe • České právo se dělí na právo soukromé a veřejné • Soukromé právo – v něm mají subjekty rovné postavení • Veřejné právo – jeden subjekt je nadřízen druhému • Do právních odvětví se právo třídí dle hmotného práva – ústavní právo, trestní právo, občanské právo atd.
SUBJEKTY PRÁVA • Obecně se subjekty práva dělí na subjekty právotvorné (stát, kraje a obce) adresáty právních norem, kterým jsou právní normy určeny (fyzické osoby, právnické osoby, stát) • Fyzické osoby - lidé, kteří jsou subjekty práva od svého narození až do smrti, „každý je způsobilý mít práva“ • Právnické osoby – uměle vytvořené subjekty, za které jednají fyzické osoby (jednotlivé společnosti) • Stát – stát vytváří normy a musí dle nich také rozhodovat
OBSAH, FORMA A PŘEDMĚT PRÁVA • Obsah práva je jazykový výraz, tedy jazykové vyjádření právního řádu určitého státu a určuje tak práva a povinnosti subjektů. • Právo musí být sděleno vždy v určité formě, která se nazývá pramenem práva. Dle formy se právo dělí na psané a nepsané. • Předmětem práva je lidské chování, které je aktivní či pasivní.
PRÁVO PSANÉ A NEPSANÉ • právo psané (lex scripta) – je vytvářeno formou psaných právních předpisů zpravidla publikovaných ve sbírkách zákonů apod., právo psané je typické pro kontinentální právní systém
• právo nepsané (lex non scripta) – právo vytvářené zejména soudním rozhodováním či právo obyčejové (zvykové), právo nepsané je typické pro angloamerický právní systém
PRAMENY PRÁVA • Prameny práva jsou vyjádřením práva v určité formě, aby byly srozumitelné a určité. Jedná se o smlouvy či zákony jako takové. Jsou tedy vyjádřením formy práva, proto následující dělení: • Psané prameny práva – prameny jsou vyjádřeny v písemné podobě, patří mezi ně zákony, smlouvy, v angloamerickém systému také rozsudky soudů (precedenty) • Nepsané prameny práva – (obyčejové, zvykové) zachycují právo, jež je vytvářeno spontánně společnost, obyčejové právo je svým původem starší než právo psané, jeho kořeny sahají do doby práva římského. • Normativní právní akty – v ČR převažující, jsou hierarchicky uspořádány • Prameny práva EU – ČR vázána • Nálezy Ústavního soudu – Ústavní soud kontroluje dodržování práv garantovaných ústavním pořádkem.
HIERARCHIE PRÁVNÍCH NOREM V ČR •
Obecně je zakotven princip přednosti (svrchovanosti) zákona, přičemž normy nižší právní síly jsou vydávány k jeho konkretizaci a na jeho základě. Právní akty rozlišujeme dle postavení orgánu, který jej vydal:
•
Primární právní akty, jimiž je Ústava, ústavní zákony, zákonná opatření Senátu a obecně závazné vyhlášky obecních zastupitelstev a krajů vydávané v samostatné působnosti
•
Odvozené (sekundární) právní akty, které vydávají výkonné orgány a orgány státní správy, jedná se o vládní nařízení, vyhlášky ministerstev a dalších ústředních orgánů státní správy, vyhlášky České národní banky a nařízení obcí a krajů v přenesené působnosti.
•
Podle stupně právní síly je hierarchie normativních aktů následující
•
Ústava a ústavní zákony
•
Zákony a zákonná opatření
•
Vládní nařízení
•
Vyhlášky ministerstev, ústředních orgánů státní správy a ČNB
•
Obecně závazné vyhlášky zastupitelstev
•
Nařízení obcí a krajů
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI, PRÁVNÍ JEDNÁNÍ
• Právní skutečnosti jsou skutečnostmi, které na základě zákona způsobují právní následky, tedy vznik, změnu či zánik práv a povinností. Podmínky stanoví právní normy. • Právní skutečnosti subjektivní – vznikají na základě vůle subjektu • Právní skutečnosti objektivní – vznikají nezávisle na vůli • Na základě projevu vůle vzniká právní jednání a protiprávní jednání. • Vůle – psychický vztah člověka k zamýšlenému následku • Projev – ústní, písemný apod. • Podle počtu účastníků dělíme právní jednání na jednostranné, dvoustranné a vícestranné, existují i další dělení, např. formální či neformální.
KAPITOLA 2: ZÁKLADNÍ POJMY ÚSTAVNÍHO PRÁVA • Jednou z nejvýznamnějších součástí veřejného práva v české republice je právo ústavní. Ústavní právo je právní odvětví zabývající se Ústavou a jejím výkladem. Ústavní právo vymezuje povahu státu a státní moci. • Předmět ústavního práva – oblasti, které Ústava upravuje: • Ústava české republiky upravuje organizaci a činnost státu, vztah státu ke společnosti a k jiným státům, základní práva a svobody a hodnoty a cíle státu. • Ústava ČR ve vztahu k mezinárodním smlouvám předpokládá tzv. ratifikaci do práva vnitrostátního = proces speciálního začlěnění • do vnitrostátního právního řádu
FUNKCE ÚSTAVY • Ústava plní funkci právní - právní úprava, základní zákon státu a nejvyšší pramen práva České republiky • funkci politickou - vyjadřuje základní politická pravidla (demokratické principy) • funkci ideologickou - vyjadřuje zaměření státu a společnosti, hodnoty a cíle upravené v uvozující Preambuli • funkci kulturní - vyjadřuje kulturu společnosti
PRAMENY ÚSTAVNÍHO PRÁVA • V ČR tzv. hierarchie právních norem • Soubor pramenů nejvyšší právní síly = ústavní pořádek: Ústava České republiky Listina základních práv a svobod Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávních celků Ústavní zákon o bezpečnosti republiky Ústavní zákon o referendu o přistoupení ČR k Evropské unii a o změně ústavy České republiky Ústavní zákon, jímž je zavedena přímá volba prezidenta republiky Ústavní zákony upravující státní hranice
ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY • Ústavní zákon č. 1/1993 Sb. • Struktura Ústavy se skládá z jednotlivých částí, jimiž je Preambule, 8 hlav a 113 článků • Základní ustanovení - Ústava charakterizuje Českou republiku jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Obsahuje úpravu politického systému a jeho fungování a princip fungování politických stran, do kterých si občané volí své zástupce. • Moc zákonodárná - náleží Parlamentu ČR. • Moc výkonná - náleží vládě a prezidentu republiky, resp. rovněž státnímu zastupitelství, obcím a krajům. • Moc soudní – náleží soustavě soudů • Ústava dále obsahuje úpravu pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, České národní banky a Územních samosprávních celků (obce a kraje).
MOC ZÁKONODÁRNÁ • Moc zákonodárná náleží Parlamentu ČR • Senát – 81 členů, voleni na 6 let (každé 2 roky je volena třetina senátorů) dle většinového systému, věková hranice 40 let • Poslanecká sněmovna – 200 členů, voleni na 4 roky dle poměrného systému, věková hranice 21 let • Obě komory mají svého předsedu, místopředsedy a výbory a komise • Obě komory se podílí na zákonodárné činnosti, senát schvaluje zákony, které navrhuje poslanecká sněmovna
MOC VÝKONNÁ • Výkonná moc náleží zjm. vládě a prezidentu republiky. • Prezident republiky je hlavou státu, ze své funkce není nikterak odpovědný, může být stíhán pro velezradu či hrubé porušení Ústavy před Ústavním soudem. • Prezident plní reprezentativní funkci. • Zavedena přímá volba prezidenta na 5ti leté období, funkce se ujímá složením slibu do rukou předsedy Senátu. • Ústava vymezuje pravomoci prezidenta (jmenování předsedy a členů vlády, jmenování soudců, jmenování rektorů VŠ …) • Ve vymezených případech nutná tzv. kontrasignace předsedy vlády • Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. • Kolektivní orgán - předseda, místopředseda, ministři. • Vládě vyslovuje důvěru Poslanecká sněmovna, funkce se členové ujímají slibem do rukou prezidenta. • Vláda má pravomoc vydávat vládní nařízení.
PRAVOMOCI PREZIDENTA ČR •
Mezi pravomoci prezidenta ČR patří: - jmenování a odvolávání předsedy vlády a členů vlády - svolání zasedání Poslanecké sněmovny - rozpuštění Poslanecké sněmovny - jmenování soudců Ústavního soudu, jeho předsedy a místopředsedů - jmenování členů bankovní rady České národní banky - udílení amnestie - sjednávání mezinárodních smluv a jejich následné ratifikace - pověřování a odvolávání zastupitelských misí ČR v zahraničí - propůjčování a udělování státních vyznamenání
- jmenování rektorů vysokých škol a vysokoškolských profesorů V některých případech vyžadována tzv. kontrasignace. Pokud není úřad prezidenta obsazen, jeho pravomoci náleží předsedovi vlády.
MOC SOUDNÍ • Ústava obsahuje výčet soudních orgánů, jež tvoří soustavu soudů – Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, Vrchní soud v Praze a v Olomouci, Krajské soudy (v Praze Městský soud) a Okresní soudy (v Praze Obvodní soudy, v Brně Městský soud) • Ústavní soud extra jako orgán ochrany ústavnosti – zajišťuje právní stát • V právním státě garantována nezávislost soudců, kteří jsou při svém rozhodování vázáni zákony a mezinárodními smlouvami • V ČR dvojinstanční princip (možnost odvolání či stížnosti) • Ústavní soud především chrání základní lidská práva a svobody, ústavnost, demokracii a spravedlnost – pravomoc upravena v zákoně o Ústavním soudu – jde zjm. o zrušení zákona, který je v rozporu s Ústavou, rozhodování o ústavních stížnostech apod. • Ústavní soud tvořen 15 soudci, funkce na 10 let, věková hranice 40 let, podmínka 10 let praxe v právnickém oboru
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁVA A SVOBOD • Listina je součástí ústavního pořádku ČR. Je členěna na jednotlivé hlavy, které obsahují skupiny základních práv a svobod. • Lidská práva a základní svobody – právo na život, právo na svobodu, svoboda pohybu, ochrana soukromí, zákaz mučení apod. (vše bez diskriminace) • Politická práva a svobody – svoboda projevu, právo na informace, právo shromažďovací, volební právo • Ekonomická práva a svobody – zjm. vlastnické právo • Sociální práva a svobody – zjm. ochrana rodiny, spec. ochrana těhotných žen • Práva etnických a národnostních menšin – zjm. právo na vzdělání, rozvoj kultury, právo na informace apod. • Soudní ochrana lidských práv – soudní ochrana lidských práv je státem garantovaná, soudní proces a jeho pravidla obsahují jednotlivé řády
KAPITOLA 3: VZTAH PRÁVA VNITROSTÁTNÍHO, PRÁVA MEZINÁRODNÍHO A PRÁVA EVROPSKÉ UNIE • Mezinárodní právo vzniká dohodou více států, tedy na základě mezinárodních smluv. - bilaterální smlouvy - multilaterální smlouvy Všeobecná deklarace lidských práv Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Evropská sociální charta
PRAMENY EVROPSKÉHO PRÁVA • Subjekty mezinárodního práva jsou jednotlivé státy a jiné veřejné subjekty (např. mezinárodní organizace). • Evropská společenství a Evropská unie -> evropské právo je prostředkem ke sjednocení úprav jednotlivých států: - primární komunitární právo – zakládající dokumenty Evropských společenství - sekundární komunitární právo – právo vytvářené orgány Evropských společenství - unijní právo
PRIMÁRNÍ KOMUNITÁRNÍ PRÁVO • • • • • • • • • •
Tvoří jej zakládací dokumenty Evropských společenství a jejich pozdější změny Právo vytvářené zakládajícími státy Evropské unie Přednostní postavení před ostatními prameny Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství – tzv. Římská smlouva (1975) Smlouva o Evropské unii – tzv. Maastrichtská smlouva (1992) Amsterdamská smlouva (1997) Niceská smlouva (2001) Smlouvy o přistoupení jednotlivých členských států Obecné právní zásady evropského práva Základní lidská práva
OBECNÉ ZÁSADY EVROPSKÉHO PRÁVA
• Není kodifikovaná forma – nejsou vtěleny do textu • Jednotlivé koncepce členských států a cíle evropského práva • Základní hodnoty uznávané všemi členskými státy • Zjm. ochrana lidských práv, zásada právního státu, dobré mravy, právní jistota, spravedlivý proces • Rovnost všech unijních občanů • Volný pohyb osob
SEKUNDÁRNÍ KOMUNITÁRNÍ PRÁVO • Právo vytvářené orgány Evropských společenství • Zvláštní zmocnění primárními akty – opora v primárním aktu • Nařízení – sjednocuje právní úpravu, závaznost ve všech členských státech, v případě rozporu přednost před vnitrostátním právem (Rada, Komise) • Směrnice – obsah úpravy prováděný členskými státy v jejich vnitrostátní úpravě (v zákonech), zajištění výsledku směrnice ponecháno na členském státu • Rozhodnutí – pro jednotlivé případy, adresáty jsou členské státy a fyzické a právnické osoby • Doporučení a stanoviska – nezávazná, jsou to spíše rady a návody • Akty organizačního a pracovního charakteru
PRAMENY PRÁVA SUI GENERIS • Smíšená povaha • Zjm. soudcovské právo – výsledek činnosti evropských soudů při nalézání práva • Dotváření práva – vyplnění mezer, pokud právní úprava neexistuje • Smlouvy uzavřené mezi orgány Evropských společenství a třetími subjekty • Smlouvy, které mezi sebou uzavírají členské státy za účelem uskutečnění společných cílů • př. Schengenská smlouva
POSTAVENÍ ČESKÉHO PRÁVNÍHO ŘÁDU
• Preambule Ústavy a Listiny základních práv a svobod – univerzalita lidských práv • Princip svrchovanosti státu – ČR jako subjekt mezinárodních vztahů a člen mezinárodních organizací • Omezení suverenity přijímanými závazky • Bezprostřední závaznost smluv o lidských právech a svobodách • Mezinárodní smlouvy začleněné do vnitrostátního práva – čl. 10 Ústavy ČR
JEDNOTLIVÉ KONCEPCE • Dvě teorie úpravy vztahu vnitrostátního a mezinárodního práva: - Monostická koncepce – mezinárodní právo je automaticky upřednostňované před právem vnitrostátním, není potřeba speciální proces – tv. přímá aplikace - Dualistická koncepce – proces speciálního začlenění tzv. ratifikace, která je podmínkou závaznosti právních norem v jednotlivém státě Česká republika vychází z dualistické teorie kromě mezinárodních smluv na ochranu lidských práv a závazků vyplývajících z členství v Evropské unii – č. 10 Ústavy ČR – bezprostřední závaznost
KAPITOLA 4: ZÁKLADY SOUKROMÉHO PRÁVA, ÚVOD DO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU, JEHO ÚPRAVA, SYSTEMATIKA, VZTAH K DALŠÍM ODVĚTVÍM PRÁVA • Občanský zákoník, zákon č. 89/2012 Sb., je rozvržen do pěti částí - Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. • Soukromoprávní kodex – zjm. smluvní právo (zjm. dispozitivní úprava), klade důraz na vůli stran uspořádat své vztahy smluvně, strany mají rovné postavení (pokud ne, zákon tuto absenci vyvažuje – zjm. úprava spotřebitelských smluv) • Změny v pojmosloví – nově pojem právní jednání (dříve právní úkon) • Zvíře již není věcí! • Věc a její dělení – hmotné a nehmotné věci, nemovité (pozemky a podzemní stavby, nově stavba součástí pozemku!), ostatní věci movité • Osoby a jejich dělení – fyzické a právnické osoby
OBECNĚ K ÚPRAVĚ V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU • Soukromé právo klade důraz na vůli subjektů – dispozitivní úprava – zjm. smlouvy • Omezení ustanoveními kogentními – donucujícími – nelze se od nich odchýlit (zjm. u vlastnického práva, ochrany slabší strany apod.) • Obecné zásady v občanském zákoníku – chovat se v souladu s dobrými mravy, nikomu bezdůvodně neškodit, dát každému, co mu patří, ochrana dobré víry • Občanský zákoník vytváří obecný základ soukromého práva • Statusové otázky – početí a narození člověka, smrt, nabytí a omezení svéprávnosti, vznik a zánik manželství • Ochrana soukromých práv zajištěna zjm. soudy – každý se může domáhat soudní ochrany
PRÁVNÍ JEDNÁNÍ • Právní jednání – preference platnosti před neplatností x dříve úprava absolutní neplatnosti • Preference relativní neplatnosti před absolutní • Absolutní neplatnost výjimečně v případech: - jednání je v rozporu s dobrými mravy - jednání zavazuje k plnění, které je od počátku nemožné - jednání odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek Právní jednání musí být dostatečně srozumitelné a určité.
VĚCI A JEJICH ROZDĚLENÍ • • • • • • • • •
Věcí se rozumí co není osobou a slouží potřebě lidí. Zvíře již není věcí. Hmotná věc – ovladatelná, samostatný předmět, také ovladatelné přírodní síly Nehmotná věc – práva a věci bez hmotné podstaty Nemovitá věc – pozemky a podzemní stavby a věcná práva k nim + věci, o kterých to prohlásí zákon Movitá věc – ty, které nejsou nemovité Zastupitelná věc – mohou být zastoupeny jinou věcí téhož druhu Zuživatelná věc – k jejich zužití, samostatně či v souboru Hromadná věc – soubor věcí náležících jedné osobě, považováno za 1 věc
FYZICKÉ A PRÁVNICKÉ OSOBY • Fyzické osoby – lidé
• Právnické osoby – vytváří je zákon, aby sloužily potřebám lidí
• Svéprávnost
• Původně úprava v obchodním zákoníku
• Právní osobnost od narození do smrti
• Korporace – sdružení osob
• Ochrana nenarozeného dítěte
• Fundace – majetkové sdružení
• Zletilost dosažením 18ti let (dříve od 16. roku) nebo sňatkem či nově tzv. emancipací
• Ústavy – propojení obou složek • Vznikají zápisem do veřejného seznamu (obchodní rejstřík)
ZÁKLADY RODINNÉHO PRÁVA • Původní úprava v zákoně o rodině • Úprava práv a povinností osob vystupujících v rodině – mezi manželi navzájem, mezi rodiči a dětmi, mezi dětmi a osobami, které jim rodiče nahrazují • Manželství – úprava vzniku a zániku • Registrované partnerství - Úprava registrovaného partnerství zůstává v zákoně č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů • Majetková práva – společné jmění manželů lze smluvně modifikovat • Vzájemná práva a povinnosti – nový občanský zákoník upravuje vzájemnou vyživovací povinnost mezi manželi a povinnost k výživě dětí, dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů
MANŽELSTVÍ A REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ • Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem – svobodný a úplný souhlasný projev vůle muže a ženy • Civilní a církevní sňatek • Překážky uzavření manželství – nedostatek věku, svéprávnosti, dříve uzavřené a dosud trvající jiné manželství nebo registrované partnerství, příbuzenství, svěření do péče, poručenství či pěstounství • Výjimky u nabytí plné svéprávnosti před 18 – ti lety věku: - uzavřením manželství – povolí soud, dovršení 16 – ti let věku - přiznání svéprávnosti – osvědčí schopnost obstarat své záležitosti + povolí soud, dovršení 16 – ti let věku + svolení zákonného zástupce nezletilého
NEPLATNÉ A ZDÁNLIVÉ MANŽELSTVÍ, ZÁNIK MANŽELSTVÍ
• Neplatné manželství – vzniklo jako platné a jeho neplatnost prohlásí soud, považuje se za neuzavřené • Zdánlivé manželství – nikdy nevzniklo • Manželství nevzniká pokud: - nedostatek projevu vůle alespoň jednoho ze snoubenců - pokud církevní sňatek nebyl uzavřen před orgánem oprávněné církve - snoubenci nepředložili všechny požadované doklady či osvědčení straší než 3 měsíce Zánik manželství: - rozvodem – manželství trvale a hluboce rozvráceno - smrtí jednoho z manželů - prohlášením za mrtvého
PRÁVA A POVINNOSTI • • • • • •
Mezi manželi navzájem (i rozvedenými) Mezi rodiči a dětmi (i dalšími potomky a předky) Neprovdané těhotné ženě či matce Účelem je zajištění hmotného a morálního prospěchu. Stanoví soud či dohodou Další práva – právo na informace o příjmech, stavu jmění, studijních a pracovních činnostech druhého manžela, povinnost brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela, nezletilých dětí
ZÁKLADY OBCHODNÍHO PRÁVA • Původní úprava v obchodním zákoníku, dnes občanský zákoník (obecná ustanovení jako obchodní tajemství, smluvní typy) a zákon o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. • Obchodní korporací jsou všechny společnosti (včetně evropských společností) a družstva • Obsahuje úpravu korporací, strukturu jejich orgánů, založení a vznik a zrušení • Společnost s ručením omezeným – účast společníků s oddělením jejich majetku, nízké riziko ručení, nově možnost základního kapitálu pouze 1,- Kč • Akciová společnost – akcionáři se podílejí poskytnutým kapitálem, jedná se zejména o velké společnosti, kde je potřeba kumulovat značný kapitál, podléhají zásadní regulaci evropského práva
KAPITOLA 5: VĚCNÁ PRÁVA, OBECNÁ USTANOVENÍ A CHARAKTERISTIKA, DRŽBA, SOUSEDSKÉ VZTAHY • Obecná ustanovení obsahují obecné zásady, zjm. „Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného“ • Zjm. ustanovení kogentní – nelze se od nich odchýlit dohodou • Typická veřejnost – katastr nemovitostí • Věcná práva jsou v novém občanském zákoníku upravena pod názvem absolutní majetková práva, tedy práva působící vůči všem, kteří do nic nesmí zasahovat, v zásadě se jedná o ustanovení, od kterých se nelze smluvně odchýlit • Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku – více než 2 tisíce § - obecná ustanovení, vlastnictví, věcná práva k věcem cizím, správa cizího majetku, vedlejší ujednání • Předmětem jsou hmotné předměty i práva, jejichž povaha to připouští
DRŽBA • Držba – předpoklad faktické moci nad věcí a úmysl nakládat s ní jako s vlastní, může být založena smlouvou (řádná), na základě přesvědčivého důvodu (poctivá) a pokud se neprokáže opak (pravá). • Předpoklad dobré víry • Úprava ochrany držby – možnost soudní ochrany či přiměřenou svépomocí • Řádná držba – zakládá se na platném právním důvodu • Poctivá držba – existence přesvědčivého důvodu • Pravá držba – pokud není prokázán opak • Držbu či její poctivost lze napadnou žalobou před soudem, držbu nelze svémocně zrušit. • Zánik držby – držitel se vzdá práva držby či toto právo trvale zanikne • Držba nezaniká smrtí držitele ani tím, že držbu držitel nevykonává.
SOUSEDSKÉ VZTAHY • Sousedské vztahy – občanský zákoník upravuje práva a povinnosti sousedů, aby vzájemně nezasahovali do svých vlastnických práv či držby, zjm. úprava imisí a konkrétních práv a povinností (péče o kořeny a větve stromů, plody spadlé na sousední pozemek jsou vlastnictvím souseda, umožnění vstupu za účelem údržby apod.) • Každý vlastník či držitel musí dodržovat určité hranice. • Kdo je imisemi rušen, může se domáhat ochrany u soudu. • Imise přímé a nepřímé - přímé zakázány vždy (př. svádění vody na cizí pozemek) - nepřímé zakázané pokud překračují určitou míru (př. vnikání kouře, hluk či prach) či vedlejší účinek jednání (vnikání zvířat na cizí pozemek)
VLASTNICTVÍ • Nejčastější je vymezení vlastnického práva tak, že je to právo ovládat věc, tzn. ji držet, užívat, požívat (brát si z ní plody a jiné užitky), nakládat s ní, a to svou mocí. • Vlastník vykonává svá oprávnění svou mocí a má možnost v mezích zákona působit na věc jakýmkoliv způsobem (prodat ji, darovat apod.) • Vlastnictví je zaručeni Listinou základních práv a svobod, limity jsou jen na základě zákona (zákaz týrání zvířat, sousedské vztahy, ochrana přírody a krajiny apod.) • Zásada rovnosti vlastníků – nový občanský zákoník výslovně nepřevzal, je upraveno v čl. 11 Listiny základních práv a svobod • Vlastnictví je absolutním právem – povinnost ostatních nerušit • Vlastníkovu věc lze použít jen ve stavu nouze či naléhavého veřejného zájmu – na nezbytnou dobu a v nezbytné míře, při veřejném zájmu za náhradu. • Lze soudně vymáhat – žaloba na vydání věci či žaloba na určení vlastnictví • Proti neoprávněnému zásahu do výkonu vlastnictví se lze obrátit na soud s tzv. zápůrčí (negatorní) žalobou.
ZPŮSOBY NABYTÍ VLASTNICTVÍ • Nový občanský zákoník upravuje způsoby nabytí vlastnictví:
- přivlastnění – lze u věci, která nikomu nepatří a pokud není porušeno právo jiného, zvláštní úprava u zvířete. - nález věci ztracené, skryté a opuštěné - možnost vydržení věci movité (3 roky) a nemovité (10 let) – u mimořádného vydržení dvojnásobek lhůty - věci zakopané, zazděné či jinak skryté - přirozený přírůstek – užitek či plod původní věci - umělý přírůstek – zpracování či smísení věci, stavba
- zhodnocení nové věci • Nabytí smlouvou (kupní, darovací, směnná) • Zápisy do veřejných seznamů – upevnění právní jistoty společnosti • Ochrana dobré víry nabyvatele
NĚKTERÉ FORMY SPOLUVLASTNICTVÍ •
Spoluvlastníky jsou osoby, kterým náleží vlastnické právo ke společné věci – každý spoluvlastník má právo k celé věci, ale je úplným vlastníkem svého podílu, dle podílů se dělí plody a užitky.
•
Spoluvlastníci společně spravují věc a rozhodují o ní hlasováním s hlasy dle velikosti podílů.
•
Bytové spoluvlastnictví: - dříve upraveno samostatně v zákoně o vlastnictví bytů č. 72/1994 Sb., nyní začleněno do občanského zákoníku - založeno na vlastnictví jednotek, úprava vztahů k jednotkám a k budově, ve které se nachází - jednotkou je prostorově oddělená část domu spolu s podílem na společných částech domu včetně podílu na pozemku, na kterém dům stojí
•
Společenství vlastníků jednotek – vzniká za účele zajištění správy domu a pozemku, členové jsou vlastníci jednotek v domě, zakládá se schválením společných stanov - nově vzniklé společenství může byt založeno jen v domě, kde je alespoň 5 jednotek (při nižším počtu za souhlasu všech vlastníků jednotek), z nichž alespoň 3 náleží různým vlastníkům
- vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku - nejvyšší orgán je shromáždění vlastníků tvořené všemi vlastníky, statutárním orgánem je výbor nebo předseda společenství - k přijetí rozhodnutí je potřeba souhlasu většiny přítomných vlastníků/většiny hlasů
REŽIM STAVBY A POZEMKU • Nový občanská zákoník se vrací k tradičnímu pojetí, dle kterého „součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“). • Protože již ale řada staveb existuje, rozlišují se dva následující případy: 1) stavba i pozemek jsou ve vlastnictví jedné osoby – stavba se stane součástí pozemku 2) stavba a pozemek mají rozdílného vlastníka – vzniká vzájemné předkupní právo mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby, pokud bude předkupní právo využito, stane se stavba součástí pozemku 3) právo stavby – dočasné přenechání pozemku jiné osobě (stavebník), která na něm může stavět – lze postavit novou stavbu či převzít již existující za účelem opravy či modernizace
VĚCNÁ PRÁVA K VĚCI CIZÍ • Nový občanský zákoník rozlišuje dle obsahu povinnosti služebnosti a reálná břemena: • Služebnosti - vlastník je povinen ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet (např. přechod přes pozemek), zřizuje se smluvně nebo ji lze vydržet, možná i tzv. vlastníkova služebnost. • Služebnost lze nabýt smlouvou, pořízením pro případ smrti či vydržením, rovněž rozhodnutím soudu nebo orgánu veřejné moci. • Služebnosti pozemkové (inženýrské sítě, služebnost cesty) • Služebnosti osobní (právo pastvy) • Služebnost zaniká trvalou změnou, pro kterou věc nemůže sloužit danému účelu či dohodou stran. • Reálná břemena - zavazují vlastníka služebné věci k tomu, aby ve prospěch jiné osoby něco aktivně konal (např. poskytl část úrody)
- lze jen u věci, která je zapsaná ve veřejném seznamu - na určitou či neurčitou dobu s možností výkupu - pokud není plněno, náleží oprávněnému peněžitá náhrada
ZÁSTAVNÍ A ZADRŽOVACÍ PRÁVO • Dalším věcným právem je zástavní právo, jehož funkcí je zajištění dluhu • Vznik zástavního práva – nejčastěji smlouvou, u nemovitostí zákon vyžaduje písemnou smlouvu a zápis do katastru nemovitostí • Pokud dlužník svůj dluh nesplní, dojde ke zpeněžení zástavy (dražba či prodej) • Zánik zástavního práva – dochází k němu zánikem zástavy či převedením věci na jinou osobu, která se v dobré víře domnívala, že zástava není zřízena (vyjma případu, kdy si toto mohl ověřit z veřejného seznamu) • Uvolněná zástava – dojde ke změně dluhu, pro který je zástava zapsána • Zadržovací právo - ten, kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může jí ze své vůle zadržet k zajištění splatného druhu osoby, které by jinak měl věc vydat, dluh musí být splatný či musí být zřejmé, že dlužník nebude plnit
KAPITOLA 6: ZÁVAZKOVÉ PRÁVO – ZÁKLADNÍ POJMOSLOVÍ • V novém občanském zákoníku v části čtvrté – relativní majetková práva • Původní úprava občanského a obchodního zákoníku – závazek = vztah mezi věřitelem a dlužníkem a také dluh jako takový x • Nový občanský zákoník – závazek = vztah mezi věřitelem a dlužníkem (práva a povinnosti těchto osob) • Věřitel = ten, kdo má právo pohledávku od dlužníka požadovat • Dlužník = osoba povinná vůči věřiteli splnit dluh
ZÁVAZKOVÉ PRÁVO – VZNIK ZÁVAZKU
• Nejčastějším důvodem vzniku je nejčastěji smlouva (právní jednání dvou či více osob) -> nový občanský zákoník obsahuje ustanovení o smluvním právu v § 1724 – 2893 • Závazky vznikají také z protiprávních činů – náhrada újmy • Důvodem vzniku jsou i jiné skutečnosti – př. odvrácení škody (náhrada nákladů) • Vznik také z právního jednání jedné osoby • Nový občanský zákoník sjednotil jednotlivé smluvní typy do jednoho právního předpisu (odstraněna dvoukolejnost práva obchodního a neobchodního)
ZÁVAZKOVÉ PRÁVO – HLAVNÍ ZÁSADY • Autonomie (svoboda) vůle – je ústřední zásadou, která se projevuje takto: - zásadně dispozitivní ustanovení - méně přísná pravidla pro vznik, změnu a zánik závazku např. vznik smlouvy faktickým jednáním) - možnost stran ústně uzavřené smlouvy dodatečně písemně potvrdit • Zásada bezformálnosti – každý má právo si pro právní jednání zvolit libovolnou formu, pokud není zákonem výslovně stanovena (např. kupní smlouva o převodu nemovitosti musí mít písemnou formu) nebo není forma výslovně dohodnuta s druhou stranou • Právní jednání je třeba v pochybnostech pokládat spíše za platné než neplatné – spravedlivé uspořádání práv a povinností, možnost zhojení neplatného právního ujednání, možnost výkladu určitosti smlouvy (projevu vůle) x pokud nelze zhojit výkladem = zdánlivé právní jednání • Jednání na oko – kdo zahájil jednání o smlouvě aniž by měl úmysl jí uzavřít, je povinen nahradit škodu • Bezdůvodné neuzavření smlouvy – rovněž nárok na náhradu škody • Informační povinnost a ochrana důvrných údajů
ÚPRAVA OBCHODNÍCH PODMÍNEK • Strany mají možnost pro urychlení využít obchodní podmínky. • Musí být oběma stranám známé a jsou pro ně závazné. • Pokud jsou oběma smluvními stranami podnikatelé, lze na obchodní podmínky pouze odkázat. • Přednost má odchylné ujednání smluvních stran či kogentní ustanovení zákona – zjm. ochrana spotřebitele • Ta ujednání, která strana nemohla rozumně očekávat, jsou neplatná – např. vyloučení odpovědnosti jedné strany při porušení smlouvy. • Přihlíží se také ke způsobu vyjádření – velikost písma, umístní v textu atd. • Dle staré úpravy bylo možné obchodní podmínky měnit jen dohodou stran, ale nově lze možnost změny sjednat již při podpisu smlouvy, ale druhá strana musí mít možnost odstoupit od smlouvy v důsledku této změny.
SPRAVEDLIVÉ ŘEŠENÍ POMĚRŮ, LICHVA A NEÚMĚRNÉ • Obecná zásada, že smlouvyZKRÁCENÍ se mají plnit – dodržení rovnováhy práv • • • • • •
smluvních stran. Při změně okolností po uzavření smlouvy za vniku hrubého nepoměru je možnost domáhat se změny smlouvy. Hrubý nepoměr – zásadní znevýhodnění jedné strany Možnost domáhat se zrušení smlouvy a navrácení původního stavu – jedna strana musela nutně vědět o nepoměru vzájemných plnění. K uplatnění nároku musí dojít do 1 roku od uzavření smlouvy. Pokud druhá strana chce zrušení smlouvy zabránit, má možnost doplnit plnění. Výjimku tvoří smlouvy uzavřené mezi podnikateli.
ZÁVAZKOVÉ PRÁVO – OCHRANA SLABŠÍ SMLUVNÍ STRANY • Záleží na konkrétním smluvním vztahu, kdo je slabší
stranou (např. dle předpokládaných znalostí a zkušeností). • Ochrana spotřebitele – smlouvy uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem • Podnikatel má vůči spotřebiteli informační povinnosti. • Zákon předpokládá tzv. zakázaná ujednání, která by spotřebitele znevýhodňovala a zakládala by tak nerovnováhu práv
ZMĚNY ZÁVAZKU • Postoupení pohledávky – věřitel může celou pohledávku či její část postoupit jiné osoby, a to i bez souhlasu dlužníka • Tzv. globální cesse = postoupení souboru více pohledávek • Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se postoupením změnil • Převzetí dluhu – převezme nový dlužník, podmínkou je souhlas věřitele • Přistoupení k dluhu – zavázáno více dlužníků společně (pokud věřitel nesouhlasí s převzetím) • Převzetí majetku – nabyvatel se zaváže převzít od jiné osoby veškerý majetek včetně dluhů souvisejících s majetkem • Postoupení smlouvy – jedna ze stran smlouvy může za souhlasu druhé smluvní strany vyměnit své postavení s třetí osobou • Změna v obsahu závazku tzv. novace – změna dohodou stran, strany se mezi sebou narovnají
ZÁNIK ZÁVAZKŮ • Splnění – dluh musí být splněn řádně a včas, dlužník musí plnit na svůj náklad (pokud není sjednáno, plní se ve střední jakosti) • Strany mohou být zavázány k plnění navzájem. • Pokud je v plnění vada, musí ji věřitel vytknout. • Započtení – strany mají vůči sobě pohledávky stejného druhu, započíst lze dohodou či jednostranným úkonem. • Nelze započíst pohledávky na výživné pro nezletilého. • Odstupné – závazek lze zrušit po dohodě stran zaplacením odstupného • Splynutí – pokud právo a povinnost splyne v jedné osob, tak obojí zaniká • Prominutí dluhu – dlužník nesmí projevit nesouhlas či plnit, pokud je dlužníků více, prominutí směřuje jen vůči konkrétnímu dlužníku. • Výpověď – závazek zaniká uplynutím výpovědní doby • Odstoupením od smlouvy, nemožnost plnění, smrt věřitele atd.
ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ • Zajištění a utvrzení dluhu – pro případ, že nebude dobrovolně dlužníkem plněno, občanský zákoník upravuje tzv. jistotu, kterou je možno průběžně doplňovat • Ručení – vzniká smlouvou o prohlášení ručitele věřiteli, že bude plnit dluh v případě, že jej nesplní dlužník • Zajišťovací převod práva – převod práva v případě, že nebude splněn dluh řádně a včas (např. věřitel se stane vlastníkem určité věci) • Smluvní pokuta – je způsobem tzv. utvrzení pro případ, že nebude řádně plněno (peněžitá i nepeněžitá), soud může snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, obrátí-li se na něj dlužník • Uznání dluhu – co do důvodu a výše, pokud dlužník platí úroky, tím také uznává dluh (neplatí u dluhu promlčeného)
KAPITOLA 7: ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ – DAROVÁNÍ A ODVOLÁNÍ DARU • Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo na obdarovaného, který • • • • • •
dar přijímá. Zákonem předepsaná písemná forma u vcí ve veřejném seznamu (např. pozemek zapsaný v katastru nemovitostí). Dárce může darovat všechen majetek – i do budoucna Možnost odstoupit od darování pokud by byla ohrožena vyživovací povinnost dárce. Darování pro případ smrti Odvolání daru – pokud se dárce ocitne v nouzi (nemá prostředky na svou výživu či výživu osob, u kterých je takto povinen), obdarovaný je povinen vrátit dar nebo může dárci poskytnout prostředky na výživu. Možnost odvolání daru pro nevděk – pokud obdarovaný ublížil dárci a zjevně porušil dobré mravy, obdarovaný je povinen vrátit dar či zaplatit jeho obvyklou cenu.
ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ - KOUPĚ • Koupě - kupní smlouvu mezi sebou uzavírají kupující (převezme a zaplatí kupní cenu) a prodávající předmět koupě odevzdá a umožní nabytí vlastnického práva) • Musí být specifikován předmět koupě • Musí být sjednána kupní cena či způsob jejího výpočtu či určení • Prodávající je povinen upozornit kupujícího na vady věci v době koupě, o kterých ví • Koupě movité věci – jedná se o každou smlouvu, kterou se nepřevádí věc nemovitá, klasicky jde o veškeré spotřební zboží, lze ve smlouvě sjednat jakost a provedení věci, kupující právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodání chybějící věci, právo na opravu věci, právo na přiměřenou slevu z ceny či odstoupení od kupní smlouvy. • Koupě nemovité věci – smlouva vyžaduje písemnou formu, zákon upravuje tzv. vedlejší ujednání – výhrada vlastnického práva, výhrada zpětné koupě, předkupní právo apod. • Záruka za jakost – prodávající se zavazuje, že věc bude mít po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel a bude mít obvyklé vlastnosti.
VEDLEJŠÍ UJEDNÁNÍ PŘI KUPNÍ SMLOUVĚ • Výhrada vlastnického práva – kupující se stává vlastníkem okamžikem zaplacení celkové kupní ceny (lze ve splátkách). • Výhrada zpětné koupě – kupující je povinen převést na prodávajícího zpět věc v nezměněném stavu a ten je povinen vrátit kupní cenu. • Výhrada zpětného prodeje – kupující si vymíní, že chce věc prodat zpět kupujícímu • Předkupní právo – pokud chce někdo prodat věc jiné osobě, má povinnost ji nejprve nabídnout předkupníkovi • Koupě na zkoušku – podmínka, že kupující ve zkušební lhůtě věc schválí (lhůta se sjedná nebo platí 3 dny u věci movité a 1 rok u věci nemovité) • Výhrada lepšího kupce – prodávající má právo dát přednost lepšímu kupci • Cenová doložka – možnost upravení kupní ceny
ZÁVAZKY Z PRÁVNÍCH JEDNÁNÍ – SMĚNA
• Směna - směnou smlouvou se každá ze smluvních stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci • na směnou smlouvu se přiměřeně použijí ustanovení o kupní smlouvě.
PŘENECHÁNÍ VĚCI K UŽITÍ JINÉMU • Výprosa - výprosou přenechá půjčitel někomu bezplatně věc k užívání bez sjednání doby a účelu. Může pak požadovat vrácení věci podle libosti. Věc musí být užívána přiměřeným způsobem, jinak má půjčitel nárok na náhradu škody. • Výpůjčka - smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání, vypůjčitel hradí náklady spojené s užíváním věci. Musí se jednat o věc nezuživatelnou. Způsob užívání strany sjednají nebo přiměřený. Výpůjčitel hradí náklady spojené s užíváním věci.
NÁJEM A PODNÁJEM • Nájem - nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemní věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné, věc musí být ve stavu umožňujícím užívání a v tomto stavu ji udržovat a nájemce je povinen ji řádně užívat ke sjednanému účelu. • Pronajmout lze věci nemovitou a movitou nezuživatelnou. • Nájemce je povinen užívat věc jako řádný hospodář a oznámit pronajímateli případné vady a sám provádí běžnou údržbu věci. • Se souhlasem pronajímatele lze věc dále podnajmout x bez souhlasu = hrubé porušení nájemcových povinností • Nájemné se platí v ujednané výši či ve výši obvyklé a platí se měsíčně pozadu.
PACHT • Pacht - na rozdíl od nájmu se u pachtu předpokládá, že pachtýř bude vlastním přičiněním věc obhospodařovat tak, aby přinášela výnos. • Propachtovatel se zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit pachtovné. • Pacht se ujedná na dobu určitou či neurčitou, který lze vypovědět v šestiměsíční výpovědní době. • Se souhlasem propachtovatele lze propachtovat pacht na další osobu x bez souhlasu = okamžitý výpovědní důvod • Zemědělský pacht – na dobu určitou či neurčitou, pachtovní rok je 1 říjen až 30. září násl. roku, výpovědní lhůta u doby neurčité je 12 měsíců • Pacht závodu – nahradil nájem podniku (dříve v obchodním zákoníku), pachtýř přejímá pohledávky a ty dluhy, o kterých věděl či mohl předpokládat
ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA NÁJMU BYTU A DOMU •
Předmětem nájmu je byt nebo dům, který se pronajímatel zavazuje přenechat k zajištění bytových potřeb nájemci i členům jeho domácnosti.
•
Nájemní smlouva vyžaduje písemnou formu.
•
Výše nájemného je sjednána pevnou částkou či nájemce hradí nájemné obvyklé.
•
Zánik nájmu – uplynutím doby u nájmu na dobu určitou, dohodou stran, odstoupením od smlouvy či výpovědí jedné ze smluvních stran.
•
U nájmu na dobu neurčitou se rozlišují výpovědi s výpovědní dobou a bez výpovědní doby (u porušení povinností zvlášť závažným způsobem), jinak výpovědní doba činí 3 měsíce.
•
Přechod nájmu - v případě smrti nájemce, a to automaticky, na osobu, která žila s nájemcem ve společné domácnosti, a která nemá vlastní byt
VÝPOVĚDNÍ DŮVODY U NÁJMU BYTU ČI DOMU •
Nájem na dobu určitou – při změně okolností do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
•
U nájmu na dobu neurčitou: 1) skončení nájmu bez výpovědní doby – porušení povinností zvlášť hrubým způsobem 2) tříměsíční výpovědní doba - hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu - nájemce odsouzený za úmyslný trestný čin proti osobám či majetku v domě - z důvodu veřejného zájmu - jiný obdobně závažný důvod Dále:
- pokud byt chce užívat pronajímatel či jeho manžel při rozvodu - pronajímatel potřebuje byt pro svého příbuzného či příbuzného manžela v přímé linii či vedlejší linii ve druhém Již není výpovědním důvodem, pokud nájemce má více bytů!
stupni
SMLOUVA O DÍLO • Občanský zákoník sjednocuje úpravu smlouvy o dílo, jež byla původně upravena v občanském a obchodním zákoníku. • Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. • Dílem se nejčastěji rozumí zhotovení věci. • Cena za zhotovení díla může být určena pevnou částkou, odkazem na rozpočet nebo i odhadem. • Dílo je provedeno, je-li řádně dokončeno a předáno. Dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. • Občanský zákoník samostatně upravuje určitá specifika týkající se děl prováděných jako stavební práce. Těmito specifiky jsou například provádění kontroly stavebních prací či odpovědnost za vady.
KAPITOLA 8: ZÁVAZKY Z DELIKTŮ, PORUŠENÍ SMLUVNÍ POVINNOSTI, NÁHRADA ÚJMY A BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ • Závazky vzniklé z porušení povinností, kterými vznikla majetková škoda či jiná újma (poškození dobré pověsti, ublížení na zdraví atd.) – povinnost nápravy • Občanský zákoník upravuje pravidla a postup určení výše újmy a způsob nápravy
BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ • Občanský zákoník řadí mezi závazky vzniklé z jiných právních důvodů • Vzniklo v případě, že se někdo bez spravedlivého důvodu obohatil na úkor druhého – někdo plnění na účet druhého omylem či plní z důvodu, který odpadl. • Kdo se obohatil, musí ochuzenému plnění vrátit. • Zjm. kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (př. někdo mu omylem zašle peníze na účet) nebo tím, že někdo plnil povinnost za něj samotného. • Tzv. poctivý obohacený je povinen vydat obohacení ve výši, ve kterém trvá v dob, kdy o vrácení požádal ochuzený.
MAJETKOVÁ ÚJMA (ŠKODA) • Škoda představuje ztrátu na majetku. • Škoda skutečná a ušlý zisk. • Za vzniklou škodu odpovědný ten, kdo jí způsobil – škůdce. • Škoda vzniká porušením smluvní povinnosti či porušením zákona nebo dobrých mravů. • Zavinění se nevyžaduje u porušení smluvní povinnosti (vyjma vyšší moci). • Existence příčinné souvislosti. • Zákon vymezuje zvláštní způsoby vzniku škody – škoda z provozní činnosti, škoda způsobená zvířetem atd. • Způsoby náhrady: - zákon preferuje uvedení do původního stavu - peněžitá forma - ponecháno na vůli poškozené osoby, nesmí však jít o šikanu škůdce
NEMAJETKOVÁ ÚJMA • Jedná se o újmu, která není přímou ztrátou na majetku. • Zjm. zásah do zdraví, cti, soukromí apod. • Následky se mohou projevit také v majetkové újmě. (např. pověst na malé obci) • Náhrada se poskytuje ve formě tzv. zadostiučinění v různých podobách (např. omluva, peněžitá náhrada) . • Způsob a výše zadostiučinění závisí na okolnostech vzniku újmy (např. zda byl poškozený diskriminován, obelhán apod.) • Náhradu požadují přímo poškozené osoby, ale také dotčené osoby, které újmu důvodně pociťují jako svou vlastní.
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST • Nutná obrana – situace, kdy vznikla škoda, ale po škůdci není vhodné požadovat náhradu. Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená. • Krajní nouze – jedná se o mimořádné situace, ve kterých dochází k ohrožení života či majetku, nesmí však tuto situaci vyvolat sám škůdce (např. založit požár). • Protože osoby, které jsou těmto událostem přítomny, nejsou mnohdy schopny zhodnotit vážnost situace, zákon upravuje tzv. omluvitelné vzrušení mysli. • Strany si mohou dohodou stanovit snížení náhrady újmy, ale v některých případech nelze.
NĚKTERÉ ZVLÁŠTNÍ PŘÍPADY NÁHRADY ÚJMY • Náhrada za ublížení na zdraví – kdo způsobí jinému ublížení na zdraví, je povinen poskytnout mu náhradu, také ten kdo usmrtí člověka, je povinen odškodnit pozůstalé osoby, přičemž soud určí spravedlivou výši náhrady po zvážení okolností. • Škoda z provozní činnosti – možnost zproštění povinnosti náhrady pokud provozovatel prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. • Újma za narušení dovolené – řešení kompenzace v případě, že cestovní kancelář nedostojí svým povinnostem, kdy nový občanský zákoník zavádí institut újmy za narušení dovolené, jedná se o případy, kdy je zájezd zcela zrušen či zkrácen, výše náhrady újmy se posuzuje dle smluvních podmínek a dalších okolností jednotlivého případu.
KAPITOLA 9: ODPOVĚDNOST ZA VADY • Právní úprava vad a nároků, které z nich plynou, občanský zákoník upravuje v obecných ustanoveních a z ustanovení upravujících zvlášť jednotlivé závazky • O vadné plnění se jedná pokud: - je plněno bez stanovených vlastností - věřitel dlužníka neupozorní na vady, které se u předmětu plnění obvykle nevyskytují - věřitel dlužníka nepravdivě ujistí o bezvadnosti předmětu plnění nebo o tom, že se věc hodí k určitému užívání - dlužník převádí cizí věci jako vlastní Nároky z vad nevzniknou, pokud se jedná o vadu zjevnou nebo zapsanou ve veřejném seznamu. • Odstranitelné vady – nárok na opravu, na doplnění či na slevu • Neodstranitelné vady – nárok na slevu či na odstoupení od smlouvy
VADY U KOUPĚ •
Zákon vymezuje práva kupujícího v případě existence vad předmětu koupě.
•
Hledisko při posouzení vzniku nároku je intenzita porušení smlouvy, kdy v případě podstatného porušení lze požadovat: - odstranění vady dodáním nové vci či dodáním chybějícího - opravu - slevu z kupní ceny - odstoupení od kupní smlouvy a v případě nepodstatného porušení: - odstranění vady - přiměřenou slevu z kupní ceny Spolu s oznámením vady musí kupující rovněž sdělit, jaký nárok uplatňuje a tuto volbu nemůže bez souhlasu prodávajícího měnit.Pokud prodávající ve stanovené lhůt vady neodstraní, má kupující nárok na slevu z ceny či odstoupení od kupní smlouvy.
OCHRANA SPOTŘEBITELE • Občanský zákoník reguluje pravidla postupu uzavírání spotřebitelských smluv - smluv mezi podnikatelem a spotřebitelem, jejich náležitosti a obsah. • Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec svého samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. • Podnikatelem je každý, kdo vykonává samostatně na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo jiným způsobem a činí tak soustavně za účelem dosažení zisku. Pokud uzavírá smlouvu, tak takto činí v rámci své činnosti. • Podnikatel má zjm. informační povinnost, a to před uzavřením smlouvy – jasně a srozumitelně spotřebiteli podat informace.
• Občanský zákoník upravuje výčet zakázaných ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv či povinností stran v neprospěch spotřebitele. (vyloučení či omezení práva spotřebitele z vadného plnění, možnost podstatného zvýšení cen při nemožnosti spotřebitele odstoupit od smlouvy, odklad určení ceny až na dobu plnění atd.) • V případech, kdy má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy, nemusí uvádět, z jakého důvodu tak činí, a to ve lhůtě 14ti dnů. Pokud nebyl spotřebitel o tomto svém právu podnikatelem poučen, prodlužuje se tato lhůta na 1 rok a 14 dní.
KAPITOLA 10: DĚDICKÉ PRÁVO • Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele a je to právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. • Pozůstalost tvoří veškeré jmění zůstavitele k okamžiku jeho smrti, které je způsobilé přejít na právní nástupce. Pojem a vznik pozůstalosti • Komu náleží po smrti zůstavitele pozůstalost, je dědic, který má dědické právo a pozůstalost ve vztahu k dědicovi je dědictvím. • Zůstavitelem může být pouze fyzická osoba, oproti tomu dědicem může být nejen osoba fyzická, ale i právnická, vznikla-li do jednoho roku od smrti zůstavitele. • Dědic je osoba, na kterou po zůstavitelově smrti přejde pozůstalost jako celek nebo podíl na pozůstalosti.
OBECNÁ ÚPRAVA DĚDĚNÍ • Zákon předpokládá dědicovu volnost při rozhodování o majetku pro případ smrti a právní úprava se vrací k tradiční terminologii. • Dědic se může dědictví zříci ve smlouvě se zůstavitelem ještě před jeho smrtí (lze i za protiplnění). • Dědic se může zříci dědictví jako celku nebo jen práva na povinný díl. • Svědek, před nímž byla závěť pořízena, má povinnost zachovat mlčenlivost, při poručení musí nahradit způsobenou újmu. • Nabytí dědictví potvrzuje dědici soud.
ZPŮSOBY DĚDĚNÍ – ZÁKONNÁ POSLOUPNOST • Pokud nedojde k dědění podle závěti či dědické smlouvy, nastane zákonná dědická posloupnost: - první třída – děti (pokud nedědí, tak jejich děti či další potomci) a manžel rovným dílem - druhá třída – pokud nedědí potomek, dědí manžel (vždy ½) a zůstavitelovi rodiče, případně osoby žijící s ním ve společné domácnosti - třetí třída – pokud nedědí manžel ani rodiče, dědí sourozenci (či místo nich jejich děti) zůstavitele a osoby žijící s ním ve společné domácnosti - čtvrtá třída – pokud nedědí nikdo z předchozích tříd, ddí prarodiče zůstavitele - pátá třída – pokud nedědí nikdo z uvedených, dědí prarodiče rodičů zůstavitele - šestá třída – pokud nedědí nikdo z páté třídy, dědí děti dědí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů (či jejich děti)
ZPŮSOBY DĚDĚNÍ - ZÁVĚŤ • Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, popřípadě i odkaz. • Platná závěť má přednost před děděním ze zákona. • Pokud závěť nepamatuje na celý majetek zůstavitele, dojde z části k dědění ze zákona. • Zůstavitel může v závěti určit podmínku či příkaz. • Formy závěti. - holografická = sepsaná vlastní rukou zůstavitele - alografická = sepsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele - závěť ve formě notářského zápisu - privilegovaná – s úlevami, pouze tato nevyžaduje písemnou formu Zrušení závěti (celé či části) – zničením, odvoláním či pořízením nové závěti
ZPŮSOBY DĚDĚNÍ – PRIVILEGOVANÁ ZÁVĚŤ • Jedná se o nový institut občanského zákoníku, je určená osobám, které se díky nějaké události dostaly do extrémní situace a nemohou pořídit požadovanou formu závěti. • Druhy privilegované závěti: - závěť ústní před třemi svědky (omezená platnost na dva týdny) - závěť zaznamenaná starostou obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá (omezená platnost na tři měsíce) - závěť pořízená na palubě námořního plavidla, letadla, ve válce před velitelem vojenské jednotky (omezená platnost závěti na tři měsíce)
ZPŮSOBY DĚDĚNÍ – DĚDICKÁ SMLOUVA • Dědická smlouva je znovu zavedeným dědickým titulem (§ 1582 a násl.). • Uzavřena mezi zůstavitelem a dědici, které tímto zůstavitel povolává k dědění. • Musí být způsobilost k uzavírání smluv a být smlouvou vázán. • Požadována forma veřejné listiny, jinak je na ní pohlíženo jako na závěť. • Na rozdíl od závěti nelze jednostranně zrušit (vyšší jistota), jen se souhlasem dědice ve formě veřejné listiny. • Musí vždy zůstat ¼ pozůstalosti volná, s níž zůstavitel naloží zvlášť (např. pořídí o ní závěť)
ZPŮSOBY DĚDĚNÍ - ODKAZ • • • •
Znovuzavedený institut občanského zákoníku (§ 1594 a násl.) Odkaz je výjimkou z pravidla, že dědic vstupuje do zůstavitelových práv a povinností. Není zde nutné potvrzení soudu o nabytí dědictví. Odkazem se zřizuje pohledávka na vydání jedné konkrétní či více věcí určitého druhu nebo zřízení určitého práva. • Zjm. se jedná o věc patřící zůstaviteli. • Odkazovník = osoba, které je odkazováno – fyzická i právnická osoba (i která má v budoucnu teprve vzniknout). • Odkazovník není dědicem! – není povinen platit dluhy zůstavitele, ale každému z případných dědiců musí zůstat alespoň ¼ nezatížené hodnoty dědictví.
VYDĚDĚNÍ A NEOPOMENUTELNÝ DĚDIC • Potomka lze vydědit listinou o vydědění – tzv. prohlášení o vydědění. • Zůstavitel může vydědit neopomenutelného dědice jestliže: - neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi - o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl - byl odsouzen pro trestní čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze - trvale vede nezřízený život Vyděděný, který nesouhlasí s vyděděním, má možnost obrátit se na soud s žalobou, musí však prokázat, že důvod vydědění neexistuje.
KAPITOLA 11: PRACOVNÍ PRÁVO A • Pracovní právo je právním odvětvím, které upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci při výkonu práce a některé další vztahy. JEHO ZÁKLADNÍ ZÁSADY • Také pracovní právo prošlo rekodifikací, avšak zůstal zachovaný zákoník práce. • Občanský zákoník se na oblast pracovního práva aplikuje podpůrně – zjm. základní zásady občanského práva – ochrana zaměstnance, právo na spravedlivé odměňování, rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz diksriminace. • Pracovněprávní vztahy regulují výkon práce zaměstnanců, upravují organizaci práce a podmínky při výkonu práce. • Určitá smluvní volnost za stanovení zákonných mantinelů.
PRACOVNÍ POMĚR – POJEM A VZNIK • Pracovní poměr se zakládá mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem písemnou pracovní smlouvou či jmenováním na vedoucí pracovní místo, změna pracovní smlouvy musí být také v písemné form. • Náležitosti pracovní smlouvy: - specifikace účastníků (zaměstnanec, zaměstnavatel) - specifikace druhu práce - místo výkonu práce - den nástupu do práce • Zkušební doba musí být sjednána vždy písemně, nesmí být delší než 3 měsíce, u vedoucího zaměstnance nesmí být delší než 6 měsíců. • Pokud nebyla výslovně sjednána doba trvání, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. • Změna obsahu pracovního poměru jen po dohodě stran – možná pracovní cesta či dočasné přidlení zaměstnance či přeložení k výkonu práce na jiné místo.
SUBJEKTY PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ • Zaměstnanec musí být svéprávný, aby mohl nabývat práva a povinnosti vyplívající z pracovněprávních vztahů, věková hranice 15ti let věku a dokončení povinné školní docházky, aby mohl vykonávat závislou práci. • Zaměstnavatelem se rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. • Zaměstnavatel povinen zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a zamezit diskriminaci. • Případně odborová organizace.
PRACOVNÍ POMĚR - ZÁNIK • Pracovní poměr může být rozvázán: - dohodou – končí sjednaným dnem, musí být uzavřena písemně a každá strana obdrží jedno vyhotovení - výpovědí – uplynutím výpovědní doby (nejméně 2 měsíce, smí být prodloužena smlouvou), výpověď musí být dána písemně, zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď bez udání důvodu či z jakéhokoliv důvodu - okamžitým zrušením – může být ze strany zaměstnance i zaměstnavatele, písemná forma, důvod musí být vždy nesmí být dodatečně měněn - zrušením ve zkušební době - pracovní poměr na dobu určitou uplynutím sjednané doby Zákonná ochranná lhůta – po dobu pracovní neschopnosti, těhotenství ženy či čerpání mateřské dovolené. Další důvody – např. smrt zaměstnance, zrušení pracovního povolení u cizinců atd.
DŮVODY VÝPOVĚDI DANÉ ZAMĚSTNAVATELEM - ruší se zaměstnavatel nebo jeho část (zaměstnanci náleží odstupné)
- přemisťuje-li se zaměstnanec nebo jeho část (zaměstnanci náleží odstupné) - stane – li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem ke snížení stavu z důvodu zvýšení efektivnosti práce či organizačních změn (zaměstnanci náleží odstupné) - nesmí – li zaměstnanec ze zdravotních důvodů dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí (zaměstnanci náleží odstupné) - pozbyl – li zaměstnanec dlouhodobě ze zdravotních důvodů zdravotní způsobilost - pozbyl – li zaměstnanec předpoklady pro výkon zaměstnání stanovené právními předpisy - jsou – li dány důvody, pro které by mohl zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr
- poruší – li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem svou povinnost - pokud zaměstnanec marodí a nedodržuje režim práce neschopného zamstnance
OKAMŽITÉ ZRUŠENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU • Ze strany zaměstnavatele - byl – li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok nebo nejméně 6 měsíců pro úmyslný trestný čin spáchaní při plnění pracovních úkolů - porušil – li zaměstnanec svou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k výkonu jeho práce zvlášť hrubým způsobem • Ze strany zaměstnance - pokud z vážných pracovních důvodů nemůže dosavadní práci vykonávat a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 – ti dnů ode dne předložení lékařského posudku výkon jiné pro něj vhodné práce - zaměstnavatel zaměstnanci nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy do 15 – ti dnů od doby splatnosti
KAPITOLA 12: PRACOVNÍ PRÁVO - DOHODY O PRACÍCH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR, PRÁVA A POVINNOSTI, MZDA, PLAT A ODMĚNA, NÁHRADA ŠKODY V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH • Zákon rozeznává dva typy těchto dohod, při kterých zaměstnavatel není povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu: • Dohoda o provedení práce – rozsah práce, na který je sjednána, nesmí být více jak 300 hodin v kalendářním roce • Dohoda o pracovní činnosti – lze uzavřít, i když rozsah práce překročí 300 hodin, ale nesmí překročit v průměru polovinu týdenní stanovené pracovní doby • Tyto dohody musí být uzavírány v písemné formě a zaměstnanec musí vždy obdržet jedno vyhotovení. • V dohod o pracovní činnosti musí být uvedeno, o jakou práci se jedná a doba, na kterou se uzavírá.
PRÁVA A POVINNOSTI Z PRACOVNÍHO POMĚRU ZAMĚSTNAVATEL • Zaměstnavatel je povinen zejména: - nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, které neodpovídají zaměstnancovu zdravotnímu stavu a schopnostem - podat zaměstnanci veškeré informace o kategorii práce, kterou má vykonávat - zajistit, aby v případě, kdy to zákon stanoví, práci vykonával jen zaměstnanec s platným zdravotním průkazem - informovat zaměstnance o pracovnělékařských službách - nahradit zaměstnanci povinné vyšetření a očkování - informovat zaměstnance o bezpečnosti a ochraně zdraví při prái včetně seznámení s případnými riziky - zajistit zaměstnanci potřebná školení
PRÁVA A POVINNOSTI Z PRACOVNÍHO POMĚRU ZAMĚSTNANEC • Zaměstnanec zejména: - má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - má právo odmítnout práci, která by ohrožovala jeho zdraví či život - má právo a povinnost podílet se na bezpečnosti a ochraně zdraví při práci - je povinen dbát především o svou bezpečnost a zdraví a také dalších fyzických osob a účastnit se veškerých povinných školení a dodržovat veškeré předpisy - oznámit nadřízenému veškeré nedostatky na pracovišti či pracovní úraz
ZPŮSOBY ODMĚŇOVÁNÍ MZDA • Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci odměna ve formě mzdy, platu či odměny z dohody. • Mzda je peněžité plnění či plnění peněžité hodnoty poskytované za práci. • Mzda se sjednává ve smlouvě či je stanovena vnitřním předpisem nebo mzdovým výměrem – vždy před začátkem výkonu práce. • Zaměstnanec je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci mzdový výměr. • Mzda náleží také za práci přesčas, za svátek, za noční práci a spolu s příplatkem za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci o víkendech. • Naturální mzda – může být poskytována jen se souhlasem zaměstnance a za dohodnutých podmínek, v penězích musí být mzda vyplácena minimálně ve výši minimální mzdy.
ZPŮSOBY ODMĚŇOVÁNÍ PLAT • Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územně samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace nebo školská právnická osoba zřízena státem či dobrovolným svazkem obcí. • Plat určuje zaměstnavatel v mezích zákona podle kolektivní smlouvy či vnitřního předpisu. • Zákon určuje tzv. platové tarify pro jednotlivé platové třídy podle druhu práce. • V ČR 16 platových tříd. • Zařazení do platových tříd stanoví vláda nařízením a stanoví kvalifikační předpoklady a podmínky započitatelné praxe vždy na kalendářní rok. • Vedoucímu zaměstnanci náleží příplatky dle vedení a stupně náročnosti. • Obdobné příplatky jako u mzdy (noční práce, práce ve svátek apod.) • Zaměstnavatel je povinen vydat písemný platový výměr v den nástupu do práce.
ZPŮSOB ODMĚŇOVÁNÍ – ODMĚNA Z DOHODY • Odměna z dohody je peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na základ dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti • V dohodě musí být sjednána výše oděmny a podmínky pro její vyplácení.
NÁHRADA ŠKODY V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH – ODPOVĚDNOST • Zaměstnanec je obecně povinen počínat tak, aby nedocházelo ke škodě na zdraví a ZAMĚSTNANCE majetku, je povinen upozornit vedoucího zaměstnance již na hrozící škodu. • Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti. Pokud povinnost porušil také zaměstnavatel, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí. • Zaměstnanec, který odpovídá za škodu je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu v penězích či uvedením v předešlý stav. • Výše náhrady škody nesmí přesáhnout čtyř a půl násobek průměrného měsíčního výdělku zaměstnance. • Při určení výše škody se přihlédne k okolnostem, které odpovědnému zaměstnanci bránily ve splnění povinnosti a také k významu škody pro zaměstnavatele. • Pokud je zaměstnanec stižen duševní poruchou, tak za škodu odpovídá pouze pokud je schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
NÁHRADA ŠKODY V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH – ODPOVĚDNOST ZAMĚSTNAVATELE • Zákon rovněž upravuje odpovědnost za škodu zaměstnavatele, a to za škodu, která vznikla zaměstnanci při plnění jeho pracovních úkolů porušením povinnosti zaměstnavatele či jeho úmyslným jednáním proti dobrým mravům. • Při určení výše škody na věci se vychází rovněž z ceny v době poškození nebo ztrát. • Zaměstnavatel povinen zajistit pracovní podmínky bez rizika ohrožení zdraví a majetku a při zjištění závad je povinen je odstranit – za tímto účelem zajišťuje přiměřenou kontrolu. • Zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku či na nářadích a zařízeních, které použil při plnění pracovních úkolů bez jeho souhlasu. • Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na odložených věcech, které se obvykle nosí do práce a které zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů, škodu však musí zaměstnanec nahlásit do 15 – ti dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
