MAKROEKONOMIE FISKÁLNÍ POLITIKA, DŮCHODOVÁ POLITIKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
FISKÁLNÍ POLITIKA • Jak už víme, fiskální politika je jednou z forem hospodářské politiky, spočívající v ovlivňování ekonomiky prostřednictvím příjmů a výdajů soustavy veřejných financí, zejména státního rozpočtu. Cílem je zajistit zejména stabilní ekonomický růst. • Názory na fiskální politiku se mezi ekonomy velmi liší – někteří jsou jejími velkými zastánci, jiní ji striktně odmítají. Samotný koncept fiskální politiky je založen na keynesiánské ekonomii a vznikl v reakci na velkou hospodářskou krizi třicátých let dvacátého století.
SOUSTAVA VEŘEJNÝCH FINANCÍ • Soustavou veřejných financí rozumíme, kromě centrálního státního rozpočtu, také rozpočty nižší úrovně (například krajů, měst a obcí) a dále takzvané mimorozpočtové fondy, které jsou zpravidla účelové - například Státní fond dopravní infrastruktury, nebo Státní fond na podporu a rozvoj české kinematografie. Patří sem i fondy zdravotního a sociálního pojištění. • Nejdůležitější součástí soustavy veřejných financí je v České republice centrální státní rozpočet - ten má určité příjmy a výdaje:
PŘÍJMY A VÝDAJE STÁTNÍHO ROZPOČTU • Příjmy státního rozpočtu je možné členit následovně: •
příjmy z daní (v ČR je nejvýnosnější daní daň z přidané hodnoty, následovaná spotřební daní),
•
cla (clem rozumíme daň z dovozu, zřídka i z vývozu),
•
sociální a zdravotní pojištění,
•
příjmy z dříve poskytnutých úvěrů,
•
příjmy z prodeje státního majetku,
•
přijaté dotace,
•
ostatní.
• Mezi výdaje státního rozpočtu patří: •
transferové platby domácnostem (důchody, sociální dávky a podobně),
•
subvence podnikům,
•
běžné a investiční výdaje jednotlivých kapitol (ministerstev, parlamentu, úřadu vlády, kanceláře prezidenta,
•
dotace,
•
úroky ze státního dluhu,
•
ostatní.
SALDO ROZPOČTU • Saldo jakéhokoli rozpočtu je principielně podobné hospodářskému výsledku firmy. Rozlišujeme kladné saldo, neboli přebytek, záporné saldo, neboli schodek, a nulové saldo, kdy je rozpočet vyrovnaný. • Dále rozlišujeme saldo strukturální a cyklické: • Strukturálním saldem rozumíme schodek či přebytek, který vzniká za situace, kdy je ekonomika na svém potenciálu. Jeho výše zcela závisí na rozhodnutí vlády. • Cyklické saldo je ovlivněno fází ekonomického cyklu. V době recese vzniká cyklický deficit, protože rostou výdaje na transferové platby a zároveň klesají příjmy z daní. V době růstu vzniká cyklický přebytek.
• Vláda může krýt schodek rozpočtu tiskem peněz, dále je možné použít dřívější přebytky, nebo prodávat státní majetek. Nejčastějším způsobem krytí schodku státního rozpočtu je krytí dluhové.
STÁTNÍ A VEŘEJNÝ DLUH • Státním dluhem budeme rozumět dluh vlády, který vzniká zejména díky rozpočtovým deficitům. • Úroky z dluhu se stávají výdajem státního rozpočtu v příštím období. Zvýšené výdaje přispívají k dalšímu deficitu a ten k dalšímu nárůstu dluhu. Nový dluh přinese nové úroky a tak dále. Růstu úrokových sazeb splácení dluhu dále komplikuje - sazby mohou růst mimo jiné díky takzvané rizikové prémii. • Výši státního dluhu vyjadřujeme v absolutní výši, nebo jako podíl na HDP. Relativní podíl veřejného dluhu na HDP může vzrůst, aniž by se daná země skutečně více zadlužovala - dluhová past a vzniká tehdy, když je úroková sazba ze státního dluhu vyšší než tempo růstu HDP. • Státní dluh je jen jednou ze součástí veřejného dluhu - dále ho tvoří ještě dluhy krajů, měst a obcí, státních institucí, zdravotních pojišťoven a podobně.
FISKÁLNÍ EXPANZE • Fiskální expanzi lze provést například zvýšením výdajů vlády na nákup statků a služeb (G), transferových plateb (Tr), nebo snížením obou typů daní (Ta, t). • Cílem je povzbudit ekonomiku, která se nachází pod svým potenciálem. • Vláda se například snaží podpořit růst produktu zvýšenými investicemi do infrastruktury - zvýšené výdaje znamenají růst produktu. Zvýšený objem zakázek znamená pokles nezaměstnanosti.
P SAS E2
P2 P1 E1
AD2 AD1
Y1 Y2
• Tato situace je znázorněna na obrázku. Zároveň s růstem produktu však roste i cenová hladina.
Y
FISKÁLNÍ EXPANZE LAS
• Tento efekt je však jen krátkodobý růst cen časem vyvolá tlak na růst mezd a tím i výrobních nákladů. Křivka krátkodobé AS se posune směrem doleva nahoru, produkt se ustálí na úrovni potenciálního produktu a nezaměstnanost na své přirozené úrovni. • Jediným dopadem fiskální expanze v dlouhém období je růst cenové hladiny - kromě dopadu na rozpočet, jehož výdajová strana je výdaji zatížena.
P
SAS2
P2
E2
P1
E1
SAS1 AD2 AD1
Y*
Y
• Dlouhodobý efekt fiskální expanze je vidět na obrázku. Opět porovnej s krátkodobou a dlouhodobou Phillipsovou křivkou.
FISKÁLNÍ RESTRIKCE • O fiskální restrikci hovoříme, jestliže vláda přistoupí ke zvýšení daní nebo ke snížení transferových plateb, či výdajů na nákup statků a služeb. • Cílem je zejména zabránit přehřátí ekonomiky – tedy situaci, kdy je potenciální produkt překročen a dochází k akceleraci inflace. • Fiskální restrikce může být také vynucena neudržitelnou situací v oblasti veřejných financí – situací, kdy nadměrné deficity vedly k neúnosně velkému dluhu a kdy roste riziková prémie. • Krátkodobě dochází k poklesu produktu a růstu nezaměstnanosti při nižší cenové hladině. • V dlouhém období má fiskální restrikce opět účinek jen na cenovou hladinu.
MULTIPLIKAČNÍ EFEKT • Multiplikací rozumíme rozmnožení, nebo násobení. Slovo multiplikátor tedy můžeme volně přeložit jako násobitel. • Vláda provede fiskální expanzi pomocí investice do infrastruktury - do stavby dálnice investuje například jednu miliardu korun. Počáteční impuls jedné miliardy se v ekonomice projeví mnohokrát, protože firmy a domácnosti, které na této miliardě participovaly formou mezd a tržeb, dále utrácení a generují tak nové tržby a nové mzdy pro další a další domácnosti a firmy. Tento koloběh však není zcela nekonečný brzdí ho úspory, daně a import. • Dříve jsme konstatovali, že sklon křivky znázorňující situaci v dané ekonomice v modelu s linií 45° ovlivňují červeně označené faktory: • Y = Ca + c (Y – Ta – tY + TR) + Ip + G + Xa – Ma –mY • ty samé faktory, se stejnými znaménky ovlivňují také intenzitu multiplikačního efektu.
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ • V oblasti fiskální politiky rozlišujeme tři základní druhy multiplikátorů – výdajový (investiční) multiplikátor, transferový multiplikátor a daňový (de)multiplikátor.
• Kromě toho rozdělujeme multiplikátory ještě podle typu ekonomiky – dvousektorové, třísektorové a čtyřsektorové:
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ • Všimněme si toho, že tyto multiplikátory mají tvar zlomku, přičemž čitatel zlomku se liší podle druhu multiplikátoru a jmenovatel podle typu ekonomiky. • Výpočet multiplikátoru si nyní ukážeme na příkladu. • Budou zadány následující hodnoty faktorů ovlivňujících výši multiplikátoru: • c = 0,75 t = 0,16 m = 0,1 • POZOR nedodržení pořadí početních úkonů je zdrojem častých chyb.
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ • Na dalším příkladu si ukážeme rozdíl v efektu fiskální expanze provedené pomocí zvýšení výdajů na nákup statků a služeb a expanze provedené pomocí zvýšení transferů. Pro jednoduchost použijeme výdajového a transferového multiplikátoru pro dvousektorovou ekonomiku při c = 0,75. • V prvním případě vláda navýší o jednu miliardu výdaje na nákup statků a služeb, výdajový multiplikátor bude mít hodnotu 1/1-0,75 = 4. • V druhém případě vláda o jednu miliardu zvýší výdaje na transferové platby. Transferový multiplikátor bude mít hodnotu 0,75/1-0,75 = 3. • Vidíme, že transferový multiplikátor má při stejné hodnotě mezního sklonu ke spotřebě nižší hodnotu než výdajový. V prvním případě by tedy produkt vzrostl o 4 miliardy, v druhém jen o 3, při stejné výši prvotního impulsu i mezního sklonu ke spotřebě.
DRUHY MULTIPLIKÁTORŮ • Pokud vláda investuje miliardu do infrastruktury, pak v prvním kole vznikne výdaj v hodnotě této miliardy - ten se stává důchodem ek. Subjektů - ty z něj 25% uspoří a 75% utratí - těchto 750 milionů se opět stane důchodem a tak to jde stále dál, až ke konečnému součtu všech výdajů 4 miliardy. • Výdaje na transferové platby se do výdajové metody výpočtu HDP nezapočítávají - za tato peníze nebylo nic zakoupeno, byly jen dány k dispozici ekonomickým subjektům, aby je utratily - ty však neutratí celou miliardu, ale jen oněch 75% a zbytek uspoří. Už v prvním kole odpadá 25% vydaných prostředků do úspor, místo aby se podílely na HDP dané země.
VESTAVĚNÉ STABILIZÁTORY • Vestavěné stabilizátory jsou taková opatření, která jsou jednou vládou nastavena a od té doby samy automaticky reagují na situaci v ekonomice a zmírňují její cyklické výkyvy. • Výhodou vestavěných stabilizátorů je, že začínají fungovat ihned. Tím je eliminováno časové zpoždění mezi skutečným začátkem recese po přijetí opatření. • Nevýhodou je, že jsou tato opatření obecná – nejsou nastavena na konkrétní situaci. Jejich změna vyžaduje pravděpodobně změnu zákonů, takže pokud se například ukáže, že jsou přílišnou zátěží pro státní rozpočet, změna může být složití a zdlouhavá, zejména jedná-li se o nepopulární opatření v době, kdy se blíží volby. • Mezi vestavěné stabilizátory patří například podpora v nezaměstnanosti, nebo progresivní zdanění příjmů.
DISKREČNÍ OPATŘENÍ • Kromě vestavěných stabilizátorů, přijímá vláda ještě konkrétní opatření, na základě analýzy stávající situace. • Výhodou těchto opatření je jejich přesné nastavení vzhledem ke konkrétní situaci. • Nevýhodou pak časové zpoždění, které si vyžádá analýza situace, návrh a přijetí konkrétního opatření. • Mezi diskreční opatření patří například změny daní, investičních výdajů nebo politiky zaměstnanosti.
LITERATURA • BRČÁK, Josef a Bohuslav SEKERKA. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 292 s. ISBN 978-80-7380-245-5. • DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 164 s. ISBN 80-245-0793-5. • PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3., aktualiz. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2010, 273 s. ISBN 978-80-86730-554. • PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: úvod do problematiky. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-735-7049-1. • SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN 978-80-205-0590-3. • SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2.
DĚKUJI ZA POZORNOST
