Životní prostředí a doprava Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
4 Posuzování vlivů 4.1
SEA
4.2
EIA
4.3
HIA
4.4
Ostatní legislativa
4.4.1 NATURA 2000 4.4.2 Typy a funkce krajinné zeleně
SEA – Posuzování koncepcí Specifickou oblastí je posuzování vlivů na životní prostředí u tzv. koncepcí. Tento proces upravuje § 14 zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů rozvojových koncepcí a programů na životní prostředí, ve znění zákona č. 100/2001 Sb. Proces je podobný jako hodnocení běžných průmyslových záměrů, ale oproti němu má kratší průběh. Koncepcemi se rozumí: • rozvojové koncepce a programy schvalované ústředními orgány státní správy (vládou a ministerstvy) v oblasti energetiky, dopravy, zemědělství, nakládání s odpady, těžby a zpracování nerostů, rekreace a turistiky, • územní plány velkých územních celků (zpracovávané kraji nebo vládou), • směrný vodohospodářský plán, Posuzování koncepcí provádí vždy MŽP.
EIA • (z anglického Environmental Impact Assessment) slouží ke zjištění, nakolik bude zamýšlená stavba nebo činnost ovlivňovat přírodu, životní prostředí a život lidí. Pod režim zákona spadají velké stavby a rozsáhlé činnosti, jejichž dopad na okolí je značný (spalovny, chemičky, lomy, dálnice, přehrady apod.). • Výsledkem procesu EIA může být doporučení záměr nerealizovat vůbec, častěji se však stanoví soubor omezujících podmínek, které by měly zajistit přiměřenost dané průmyslové aktivity • Je velmi důležité do procesu EIA zapojit veřejnost. Části procesu EIA • OZNÁMENÍ > ZJIŠŤOVACÍ ŘÍZENÍ > DOKUMENTACE > POSUDEK > STANOVISKO
HIA – Posuzování vlivů na veřejné zdraví (Health Impact Assessment) HIA je způsob jak najít, prohloubit pozitivní a vyloučit nebo zmírnit negativní dopady na zdraví v různých skupinách populace. Cílem HIA (Health Impact Assessment) je najít všechny vlivy na zdraví, ať pozitivní nebo negativní a snížit zdravotní rizika na minimum. Hodnocení zdravotních rizik a posuzování vlivů na veřejné zdraví jsou postupy, které využívají syntézu nejnovějších vědeckých poznatků pro určení druhu a stupně nebezpečnosti představovaného určitými definovanými fyzikálními, chemickými nebo biologickými faktory. Tyto postupy dále určují v jakém rozsahu byly, jsou nebo mohou být působením těchto faktorů vystaveny dané skupiny populace a stanovují charakter existujících nebo potenciálních rizik z toho vyplývajících.
• PROCES HIA • screening= rozhodnutí zda koncepce by měla obsahovat posouzení vlivů na zdraví • vytvoření HIA týmu= tým lidí, kteří posuzují pozitivní a negativní vlivy, navrhují opatření • scoping= vytvoření hranic HIA: určení geografického rozsahu, skupin obyvatel, kterých se koncepce týká, včetně citlivých skupin obyvatel, časový rozvrh, předpokládané dopady, způsob a rozsah posouzení • identifikace dopadů= identifikace možných dopadů návrhu koncepce • hodnocení dopadů= hodnocení identifikovaných dopadů za účelem naformulovat doporučení ke zlepšení dopadů na zdraví • vytváření doporučení= HIA by měla obsahovat doporučení, která by maximalizovala pozitivní a minimalizovala negativní dopady na zdraví • monitoring dopadů= jakmile je návrh koncepce implementován, dopady na zdraví, které se projeví by měly být monitorovány pomocí systému indikátorů pro hodnocení strategie
OSTATNÍ LEGISLATIVA • Hodnocení zdravotních rizik (HRA) • Hodnocení zdravotních rizik (HRA - Health Risk Assessment) je v převážné části zpracováváno také jako součást Analýzy rizik kontaminovaného území a rovněž dalších rozhodovacích procesů zejména v oblasti preventivních opatření. • Hodnocení zdravotních rizik zpracovává osoba, která je držitelem Osvědčení o autorizaci k hodnocení zdravotních rizik expozice chemickým látkám v prostředí (uděluje SZÚ).
ostatní legislativa
Koncepce územních systémů ekologické stability (ÚSES) Územní systém ekologické stability krajiny je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny.
CÍLEM ZABEZPEČOVÁNÍ ÚSES V KRAJINĚ JE:
• uchování a podpora rozvoje přirozeného genofondu krajiny, • zajištění příznivého působení na okolní, ekologicky méně stabilní části krajiny a jejich prostorové oddělení, • podpora možnosti polyfunkčního využívání krajiny, • uchování významných krajinných fenoménů.
Ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK) Kostra ekologické stability (KES)
Zabezpečují ES krajiny. Jsou to části krajiny, které jsou tvořeny nebo v nichž převažují ekosystémy s relativně vyšší ekologickou stabilitou (ES). Vyznačují se trvalostí bioty a ekologickými podmínkami umožňujícími existenci druhů přirozeného genofondu krajiny. Mezi ně lze zařadit např. zbytek bukového lesa uprostřed smrkových monokultur, remízek uprostřed polí apod. Soubor v krajině EXISTUJÍCÍCH ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK) nazýváme kostra ekologické stability (KES). Kostra ekologické stability (KES) tvořena v současnosti existujícími ekologicky významnými segmenty krajiny (EVSK).
Obdobné programy v zahraničí (EECONET)
• Od r. 1993 probíhá v Polsku, Maďarsku, na Slovensku i v České republice rozsáhlý projekt Evropského programu IUCN (Světového svazu ochrany přírody), nazvaný "Národní strategie ochrany přírody: Národní ekologická síť v zemích střední Evropy". V politickém dokumentu Rady Evropy, nazvaném "Evropská strategie biologické a krajinné diverzity" (Štrasburk 1995), je deklarován společný cíl států Evropské unie "zajistit ochranu ekosystémů, ekotopů, druhů organizmů i genetické diverzity kontinentu ochranou krajin evropského významu v územně propojené podobě
NATURA 2000 • je soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie. • NATURA 2000 má za cíl zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné, či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Vytvoření soustavy NATURA 2000 ukládají dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků ("směrnice o ptácích") a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin ("směrnice o stanovištích"). Směrnice ve svých přílohách vyjmenovávají, pro které druhy rostlin, živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality soustavy NATURA 2000 vymezeny.
Typy a funkce krajinné zeleně Rozptýlená zeleň je v našich podmínkách typická pro zemědělskou krajinu. Obvykle se tohoto termínu používá pro označování dřevinné vegetace, či smíšené vegetace dřevinné a bylinné. Z historického hlediska se formovala trojím způsobem: • Ústupem lesů rozptýlená zeleň je tedy pozůstatkem původních lesních společenstev. • Šířením lesních dřevin mimo lesní porosty: přirozený nálet. • Vědomé šíření dřevin člověkem: výsadba či výsev.
