ZÁSADY ARCHITEKTONICKÉ KOMPOZICE Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
DEFINICE A CHARAKTERISTIKA • architektonická kompozice je obor a disciplína, která se zabývá estetickými pravidly navrhování budov • kompozici lze označit za vzájemnou harmonickou skladba všech složek stavebního díla ve vztahu k jeho užitné funkci a estetickým a ideovým aspektům
• architektura od pravěku vždy představovala ve své špičkové podobě vrchol umělecké tvorby a syntetizovala v sobě celou řadu dalších uměleckých oborů (malířství, sochařství, umělecká řemesla)
DEFINICE A CHARAKTERISTIKA • architektonická kompozice využívá celou řadu nástrojů a metod, stejně jako ostatní umělecké obory, jimiž dosahuje požadovaného účinku na diváka s cílem vytvořit plně a všestranně harmonické dílo • ve vývoji architektury se kompoziční nástroje postupně vyvíjely, měnily a stejně tak se vyvíjel a měnil názor na to, co je krásné • celou historií architektury se prolíná snaha o hledání ideálu krásy
ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Proporce Měřítko Rytmus a metrum Kontrast a nuance Perspektiva a iluze Prostor a čas Světlo a barva Struktura materiálu a povrch Symetrie
ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE • kompoziční nástroje jsou účinné pro dosažení harmonického a estetického výsledku pouze tehdy, jestliže je s nimi nakládáno cílevědomě, ale ne samoúčelně • jejich komplexní vyznění je podmíněno souladem s funkčním, prostorovým, provozním a konstrukčně materiálovým řešením stavby jako celku • v opačném případě je výsledek formální hrou bez jakékoliv hodnoty
ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE • historie architektury a stavebnictví je souvislým procesem hledání nových kompozic, který zřejmě nebude nikdy ukončen • vývoj architektonické formy se sice v určitých periodách vyčerpá a zastaví, ale zatím vždy tuto stagnaci překonal a přinesl nové, do té doby nepoužívané přístupy k řešení a z nich plynoucí formy • tyto formy se většinou, na základě společných znaků, a to zejména v minulosti, profilovaly v tzv. architektonických (stavebních) slozích
ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE • zatímco např. ve středověku slohová období přetrvávala i několik staletí, zejména ve 20. století se tento proces hledání nových forem a jejich vzájemné střídání zrychluje, což je zjevně reakce na zrychlující se sociální a ekonomický pohyb v lidské společnosti a postupující globalizaci • zatímco v minulosti se stavebnictví v jednotlivých oblastech světa (Čína, Evropa, Japonsko) vyvíjelo zcela samostatně a nezávisle, globalizace přinesla stav, kdy se rozdíly mezi světadíly, regiony a oblastmi zcela setřely
ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ NÁSTROJE • tradicionalismus a regionální formy sice dále přetrvávají, ale jsou postupujícím vývojem postupně vytlačovány • velmi specifický a ojedinělý je pro používání ověřených kompozičních pravidel příklad tzv. „klasických architektonických řádů“, které přinesla již antika, zejména její řecké období (dórský, jónský, korintský) • jejich stavební články vč. kompozičních pravidel pro jejich utváření (zejména proporce) přejímala, byť někdy modifikovaně a stylizovaně) prakticky všechna slohová období až do konce 19. století, snad s výjimkou gotiky
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ PROPORCE • představuje rovnost dvou poměrů • je to úměrnost určující vztahy částí navzájem a k celku ve smyslu rozměrového uspořádání • odedávna rozhodovala o výtvarné hodnotě díla • souvisí s ní pojmy aritmetická proporce, geometrická proporce, harmonická proporce, zlatý řez atd. • proporce je tedy poměrný vtah mezi dvěma nebo více hodnotami (šířka x výška)
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ MĚŘÍTKO • vyjadřuje stupeň velikosti architektonických forem • je to výtvarný prostředek souborně charakterizující výrazový význam stavby • nejde o pouhou rozměrovou velikost architektonického díla • předmětem zájmu je duchovní hodnota architektonického díla související nejen se singulárním subjektem, nýbrž i s plurálním
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ RYTMUS A METRUM • rytmus je vícenásobné střídání akcentů jakožto aktivních architektonických prvků s intervaly ve vizuálně pasivní roli • o aktivitě prvků rozhodují tvarové zákonitosti vnímání figury a pozadí • je to objektivní skutečnost platná v Universu v různých formách spojená s projevy života člověka od jeho počátků
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ RYTMUS A METRUM • metrum je specifickým rytmickým projevem založeným na stereotypním (nekonečném) opakování prvků (jevů), jehož důsledkem je apatie nebo tranz • v architektuře je metrum kompozičním prvkem, který působí degradačním způsobem na architektonické hodnoty stavby
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ KONTRAST A NUANCE • kontrast a nuance v architektuře vyjadřují dva protipóly míry shodných nebo rozdílných vztahů mezi stejnorodými hodnotami • z výrazového hlediska musí být smyslově vnímatelné a čitelné • mají schopnost zvýrazňovat či vyrovnávat rozdíly • pro zásadní nestejnorodost nemůžeme hovořit o kontrastu ani o nuanci u disharmonie • může se tematicky týkat například velikosti, tvaru, polohy a směru, světlosti a barevnosti, proporce, členění a jiných
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ SYMETRIE • symetrie neboli souměrnost, shoda, soulad v míře, souhlas části nějakého celku • historická podmínka dokonalosti • v současné architektuře pod tímto pojmem rozumíme souměrné uspořádání prvků podle roviny (zrcadlová symetrie), přímky (osová symetrie) nebo bodu (středobodová symetrie)
CHARAKTERISTIKA KOMPOZIČNÍCH NÁSTROJŮ SYMETRIE • zvláštními případy symetrie jsou kongruence, kdy pootočením dochází ke ztotožnění prvků a šroubová symetrie s pravidelným posuvem prvků v prostoru ve směru osy – symetrály
DĚKUJI ZA POZORNOST
