9. JEDNOPLÁŠŤOVÉ A DVOUPLÁŠŤOVÉ PLOCHÉ STŘEŠNÍ KONSTRUKCE – MATERIÁLY A TECHNOLOGIE Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
HYDROIZOLAČNÍ VRSTVA Základní rozdělení povlakových hydroizolací: 1. Asfaltové pásy • asfaltové pásy typu A • asfaltové pásy typu R • asfaltové pásy typu S 2. Folie Fóliové hydroizolace lze rozdělit na: • Termoplasty • Elastomery • Termoplastické elastomery
HYDROIZOLAČNÍ VRSTVA 3. Stěrkové hydroizolace Základním rozdílem stěrkových hydroizolací od asfaltových pásů a fólií je to, že se na stavbu dodávají v tekutém stavu. Na střeše se pak na vhodný podklad nanášejí za studena natíráním speciálními kartáči, válečkováním, popř. i nástřikem. Materiálově je lze rozdělit na: • asfaltové, • akrylátové, • polyuretanové, • polyesterové pryskyřice.
TEPELNĚIZOLAČNÍ VRSTVA Z hlediska materiálové základny lze uvažovat o těchto materiálech: a) pěnové polymery
• expandovaný pěnový polystyren (EPS) • extrudovaný pěnový polystyren (XPS) • pěnový polyuretan b) tuhé desky z minerálních vláken (MV) c) pěnové sklo
EXPANZNÍ VRSTVA • Expanzní vrstva je tenká vzduchová vrstva nebo vrstva s velkou pórovitostí sloužící k vyrovnávání rozdílů tlaků vodní páry mezi daným místem střešního pláště a vnějším prostředím. Obvykle plní i funkci dilatační. • Je-li hydroizolace aplikována na tuhé desky z minerální plsti, není třeba žádnou expanzní vrstvu vytvářet, neboť tyto minerálně vláknité desky jsou difuzně natolik, propustné, že samy o sobě vytvářejí expanzní vrstvu. • Střešní plášť s tepelnou izolací z pěnového skla žádnou expanzní vrstvu nemá a ani mít nesmí.
PAROTĚSNÁ VRSTVA A POJISTNÁ HYDROIZOLACE Parotěsná vrstva (parozábrana) je hydroizolační vrstva podstatně omezující nebo téměř zamezující pronikání vodní páry do konstrukce nebo do vnitřního či vnějšího prostředí. Pojistná hydroizolační vrstva je vrstva chránící stavební konstrukci nebo prostředí před vodou v případě poruchy hlavní hydroizolační vrstvy. Vlastní parozábrana je tvořena z materiálů s vysokým difuzním odporem: • asfaltové pásy jsou pro tyto účely vyztuženy hliníkovou fólií, popř. al fólií zesílenou skelnou mřížkou či polyesterovým rounem, • fóliové parozábrany výhradně z difuzně minimálně propustných polyetylenových fólií.
SPÁDOVÁ VRSTVA Spádová vrstva je vrstva vytvářející následujících vrstev střešního pláště.
nutný
sklon
V zásadě lze pro spádovou vrstvu použít: • sypané materiály: keramzit, štěrkopísek, nikoli strusku či škváru obsahující síru • monolitické betony: keramzitbeton, perlitbeton, polystyrenbeton, pěnobeton • tepelněizolační desky lichoběžníkového průřezu: EPS, tuhé desky z minerální plsti nebo z pěnoskla
SPOJOVACÍ VRSTVA Spojovací vrstva je vrstva spojující dvě sousední vrstvy střešního pláště.
Materiály spojovacích vrstev jsou buď na bázi asfaltů aplikovaných za horka nebo za studena nebo na bázi polyuretanových lepidel (např. pro lepení tepelné izolace z EPS k podkladu apod.)
OCHRANNÁ VRSTVA Ochranná vrstva je vrstva chránící hydroizolační vrstvu, popř. další vrstvy střešního pláště před nepříznivými vlivy vnějšího, popř. vnitřního prostředí. Ochranné vrstvy lze rozdělit na 2 typy: a) lehké – ochranné nátěry a nástřiky speciálními asfaltovými, akrylátovými, popř. i jinými materiály
b) těžké – násypy říčního písku (nejlépe oblázků) ve vrstvě 50 – 100 mm na separační vrstvu z polyesterové geotextilie, pod kterou je vhodné vložit ještě vrstvu drenážní.
STABILIZAČNÍ VRSTVA Stabilizační vrstva je vrstva zajišťující svou hmotností polohu dalších vrstev střechy vůči sání, vztlaku vody apod. Stabilizační vrstva vždy plní zároveň i funkci vrstvy ochranné (násyp). Stabilizační vrstva ve formě provozní úpravy primárně plní některou funkci střechy (terasa, parkoviště, zatravnění atd.)
MECHANICKÉ KOTVENÍ Mechanické kotvení zabezpečuje střechu proti účinkům větrnému vztlaku. Základním předpokladem mechanicky kotveného systému je dostatečně soudržný podklad, do kterého lze kotvit. Do každého materiálu, který může tvořit vhodný podklad pro kotvení, je určen speciální kotvící prvek: • do betonu po předchozím předvrtání otvoru:
- klasické hmoždinkové systémy - přímo speciální šrouby do betonu
MECHANICKÉ KOTVENÍ • do lehkého betonu: - klasické hmoždinkové systémy - kovové vruty se speciálně širokým závitem
• do dřeva nebo překližky: - vruty - konvexní vruty se závitem • do ocelového trapézového plechu: - samovrtné či samořezné vruty • do dřevocementových desek: - speciální plastové vruty se širokými závity
