MAKROEKONOMIE MONETÁRNÍ POLITIKA Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice
Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
BANKOVNÍ SOUSTAVA • Bankovní soustava bývá zpravidla dvoustupňová. Na spodním stupni stojí běžné, komerční banky a centrální banka pak stojí nad nimi, jako jakýsi dohled, ale i pomocník a rádce. • Centrální banka, se svým unikátním právem emitovat peníze by snadno mohla financovat schodky státního rozpočtu. Aby nedocházelo ke krytí rozpočtových deficitů emisí peněz a následně k inflaci, je monetární politika svěřována nezávislým centrálním bankám, které jsou řízené ekonomy a ne politiky. Nezávislost centrální banky znamená zejména fakt, že tato centrální banka emituje peníze, případně nakupuje státní dluhopisy pouze ze svého vlastního rozhodnutí a za účelem dosažení svých vlastních cílů a ne z rozhodnutí vlády, či ministerstva financí.
FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY • Kromě provádění monetární politiky, má centrální banka ještě tyto funkce: • emise bankovek a mincí, • řízení platebního styku mezi bankami, provoz clearingového centra, • banka bank – úvěry a vklady komerčních bank,
• bankovní dohled – fungování bankovního systému, • správa devizových rezerv země, • banka státu – ve smyslu správy státního dluhu a účtů státních institucí.
• Centrální banka musí zajistit vnitřní i vnější stabilitu měny (stabilitu cenové hladiny a měnového kursu) dále musí „udržet na uzdě“ ziskuchtivost komerčních bank a zajistit stabilitu bankovní soustavy a důvěru ekonomických subjektů v něj a podílet se na udržení nízké míry nezaměstnanosti a stabilního ekonomického růstu.
NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY • Nástroji centrální banky rozumíme konkrétní prostředky, kterými centrální banka dosahuje svých cílů. Konečné cíle byly popsány v předchozím odstavci, ty však centrální banka nenaplňuje přímo, ale přes zprostředkující cíle, které je přímo schopna ovlivnit svými nástroji. Mezi tyto zprostředkující cíle patří množství peněz v oběhu, úrokové míry a měnový kurs. • Nepřímé, neboli tržně orientované nástroje centrální banky, jsou takové, které nepůsobí přímo, ale ovlivňují fungování trhu peněz a bankovního systému směrem k dosažení cílů centrální banky. • Přímé, neboli administrativní nástroje centrální banky, jsou netržního charakteru a mají podobu direktivních nařízení. Ke jejich použití je zpravidla přikročeno až tehdy, když nepřímé nástroje nestačí k dosažení cílů centrální banky.
NEPŘÍMÉ NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY • Povinné minimální rezervy – banky musí povinně určitou část vkladů od klientů uložit u centrální banky. Zvýšením míry rezerv sníží centrální banka úvěrové možnosti komerčních bank - více prostředků je vázáno v rezervách. • Operace na volném trhu – jsou hlavním měnovým nástrojem. Prodejem cenných papírů centrální banka peníze z oběhu stahuje, nákupem je uvolňuje. • Diskontní sazba –úroková míra, za níž centrální banka poskytuje úvěry ostatním bankám. Poptávku komerčních bank po úvěrech reguluje centrální banka právě výší požadovaného úroku. V současnosti jsou diskontní sazbou úročeny také vklady přebytečné likvidity komerčních bank u centrální banky.
• Devizové rezervy – také prodejem a nákupem cizích měn centrální banka snižuje nebo zvyšuje množství domácí měny v oběhu i měnový kurs.
PŘÍMÉ NÁSTROJE CENTRÁLNÍ BANKY • Přímé, neboli administrativní nástroje centrální banky, jsou netržního charakteru a mají podobu direktivních nařízení. Ke jejich použití je zpravidla přikročeno až tehdy, když nepřímé nástroje nestačí k dosažení cílů centrální banky. Patří sem například tyto:
• úvěrové limity – je stanovena maximální výše úvěru nebo maximální doba jeho splatnosti, • úvěrové kontingenty – je stanoven maximální objem úvěrů, který je možné poskytnout, • úrokové limity – je stanovena maximální úroková míra z úvěru,
• pravidla likvidity – jsou dány závazné relace mezi určitými položkami aktiv a pasiv v rozvahách bank.
MONETÁRNÍ POLITIKA • Konečných cílů monetární politiky – cenové stability, stabilního růstu produktu a dostatečné zaměstnanosti, dosahuje centrální banka pomocí zprostředkujících cílů, kterými je množství peněz v oběhu, úrokové sazby, případně i měnový kurs - je nutné si uvědomit, že když centrální banka ovlivňuje peněžní zásobu, ovlivní nutně i úrokové sazby a měnový kurs. • Klíčové ekonomické vztahy, které využívá monetární politika při realizaci svých konečných cílů na základě působení na agregátní poptávku vyvodíme z následujícího schématu:
• nabídka peněz → úrokové míry → plánované investiční výdaje → agregátní poptávka → produkt, zaměstnanost a cenová stabilita.
MONETÁRNÍ EXPANZE • Centrální banka může provést monetární expanzi například pomocí prodeje cenných papírů, snížení sazby povinných minimálních rezerv, snížení diskontní sazby, či uvolnění úvěrových limitů. • Zvýšení peněžní zásoby vede, ceteris paribus, k poklesu úrokové sazby -to vede ke zvýšení plánovaných investičních výdajů, které jsou přímo součástí agregátní poptávky.
P SAS P2 P1
E2 E1 Y1 Y2
AD2 AD1 Y
• Nová rovnováha je spojena s vyšší úrovní produktu Y ale zároveň s vyšší cenovou hladinou P – viz krátkodobá Phillipsova křivka.
MONETÁRNÍ EXPANZE • V dlouhém období budou důsledky monetární expanze odlišné - produkt se dlouhodobě drží na své potenciální úrovni a zaměstnanost na své přirozené výši. Jediným, co zůstane trvale změněno je cenová hladina. • Monetární expanze tedy krátkodobě vede k růstu reálného produktu, poklesu nezaměstnanosti a růstu cenové hladiny – dlouhodobě jen k růstu cenové hladiny.
LAS P
SAS2
P2
E2
P1
E1
SAS1 AD2 AD1
Y*
Y
• To opět koresponduje s Phillipsovou křivkou v dlouhém období – dlouhodobě už není „výměna“ nezaměstnanosti za inflaci možná – Phillipsova křivka je vertikální.
MONETÁRNÍ RESTRIKCE • Monetární restrikci může centrální banka provést opačnými opatřeními, než expanzi - například zvýšením sazby povinných minimálních rezerv, diskontní sazby či zpřísněním pravidla pro poskytování úvěrů. Důsledkem bude snížení množství peněz v oběhu.
• To, ceteris paribus, povede k růstu úrokové sazby, poklesu objemu plánovaných investičních výdajů a tím i k poklesu agregátní poptávky. Důsledkem je pokles produktu, růs nezaměstnanosti a zároveň pokles cenové hladiny. Za boj proti inflaci ekonomika „zaplatí“ nezaměstnaností, opět v souladu s krátkodobou Phillipsovou křivkou. • V dlouhém období se produkt opět vrátí na svou potenciální úroveň a nezaměstnanost na svou přirozenou míru, ale s nižší cenovou hladinou.
PENĚŽNÍ ZÁSOBA A CENOVÁ HLADINA • V předchozí části kapitoly jsme dospěli k tomu, že změna peněžní zásoby nemá v dlouhém období vliv na produkt a nezaměstnanost, ale pouze na cenovou hladinu. Tento jev se nazývá neutralita peněz a ke jeho vysvětlení nyní použijeme kvantitativní rovnici peněz:
M*V=P*Y • Kde M představuje peněžní zásobu, V důchodovou rychlost obratu peněz, P cenovou hladinu a Y reálný produkt. • Důchodovou rychlost peněz budeme považovat za konstantní. Růst peněžní zásoby tedy musí vyvolat růst cenové hladiny, nebo reálného produktu, nebo obou, aby rovnice i nadále platila. • V krátkém období může změna peněžní zásoby vyvolat změnu obou veličin – dlouhodobě se však produkt drží na úrovni potenciálního produktu - růst peněžní zásoby musí nutně vést k růstu cenové hladiny, aby byla zachována platnost kvantitativní rovnice peněz.
AKTIVISTICKÁ MONETÁRNÍ POLITIKA • V tomto případě se monetární politika přizpůsobuje vývoji, podle fáze ekonomického cyklu. V recesi provádí centrální banka expanzivní politiku k podpoře ekonomiky. Centrální banka zvýší peněžní zásobu, tím dojde k poklesu úrokové sazby, která je v tomto případě klíčovým zprostředkujícím cílem. V důsledku monetární expanze dojde k růstu agregátní poptávky a následně i produktu a zaměstnanosti. • Naopak v situaci, kdy by ekonomika byla nad svým potenciálem a rostla by inflace, centrální banka by provedla monetární restrikci. • Používání monetární politiky ke zmírňování dopadů ekonomického cyklu na ekonomiku je v souladu s keynesiánským přístupem k hospodářské politice.
POLITIKA STÁLÉHO PRAVIDLA • Monetaristy byla vytvořena nová koncepce monetární politiky - je lepší aby se monetární politika řídila nějakým stálým pravidlem, než aby se neustále měnila v závislosti na ekonomickém cyklu. • Podstatou politiky stálého pravidla je stabilní růst peněžní zásoby ve výši 3 – 5% ročně, který je udržován nezávisle na fázi ekonomického cyklu. Prostřednictvím stabilního růstu peněžní zásoby má být dosaženo konečného cíle – nízkého růstu cenové hladiny. • Slabina této formy hospodářské politiky je fakt, že centrální banka není schopna plně kontrolovat peněžní zásobu - centrální banka například uvolní úvěrové podmínky s cílem navýšit peněžní zásobu, komerční banky však této možnosti nemusí využít. Další slabinou je nemožnost kontrolovat poptávku po penězích, jejíž změna může změnit úrokovou sazbu aniž by si to centrální banka přála.
CÍLOVÁNÍ INFLACE • Jedná se o modernější formu monetární politiky, která reaguje na problémy s dodržováním stabilního tempa růstu peněžní zásoby. Tuto formu monetární politiky provádí od roku 1998 i Česká národní banka.
• Centrální banka veřejně vyhlásí inflační cíl – pak se snaží svými nástroji skutečnou míru inflace směřovat k naplnění tohoto cíle. • Výhodou této formy monetární politiky je její relativní srozumitelnost pro veřejnost, která na základě cíle centrální banky vytváří svá inflační očekávání, která jsou pro skutečný vývoj inflace velmi důležitá. Pokud je politika centrální banky pro ekonomické subjekty dostatečně důvěryhodná, sníží se inflační očekávání ekonomických subjektů, což je nezbytný předpoklad pro snížení skutečné inflace.
LITERATURA • BRČÁK, Josef a Bohuslav SEKERKA. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 292 s. ISBN 978-80-7380-245-5. • PAVELKA, Tomáš. Makroekonomie: základní kurz. 3., aktualiz. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2010, 273 s. ISBN 978-80-86730-55-4. • SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN 978-80-2050590-3.
• SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2.
DĚKUJI ZA POZORNOST
