VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií
Kvalita života jedinců s osteoporózou
Bakalářská práce
Autor: Lucie Bartošová Vedoucí práce: Prof. MUDr. Jozef Novotný, PhD. (in Med.) Jihlava 2014
Anotace Bakalářská práce pojednává o kvalitě života jedinců s osteoporózou. Cílem bylo zjistit vliv životního stylu na kvalitu života jedinců s osteoporózou. Teoretická část popisuje kvalitu života, anatomii kosti, rozdělení osteoporózy, její rizikové faktory, diagnostiku, léčbu a prevenci. Praktická část popisuje vlastní výzkum. V nejrozsáhlejší kapitole se věnuji vyhodnocení svého dotazníkového šetření a zpracování výsledků. Vyhodnocení výzkumu je shrnuto do tabulek a grafů se slovním ohodnocením. Na závěr mé práce jsem vložila přílohy, které obsahují ilustrační materiál, tabulky, kombinované cviky pro pacienty s osteoporózou, dotazník SF-36 a žádost o umožnění dotazníkového šetření v souvislosti s bakalářskou prací. Klíčová slova: kvalita života, osteoporóza, rizikové faktory
Annotation Diese Arbeit beschäftigt sich mit der Lebensqualität der Einzelpersonen mit Osteoporose. Das Ziel der Arbeti war es, festzustellen, wie der Lebensstil die Lebensqualität der Osteoporosekranken beeinflusst. Der theoretische Teil beschreibt die Lebensqualität, die Anatomie des Knochens, die Klassifikation der Osteoporose, ihren Risikfaktoren, die Diagnostik, die Heilung und die Prophylaxe. Der praktische Teil beschäftigt sich mit der eigenen Forschung. In dem umfangreichsten Kapitel widme ich mich der Auswertung meiner Fragebogenuntersuchung und der Verarbeitung der Ergebnisse. Die Auswertung des Forschunges wird in die Tabellen und die Graphen mit der verbalen Bewertung zusammengefasst. Zum Abschluss der Arbeit habe ich die Beilagen gegeben. Sie enthalten das Illustrativmaterial, die Tabellen, die Kombinationsübungen für die Patienten, den Fragenbogen
SF-
36
und
den
Antrag
um
die
Ermöglichung
Fragebogenuntersuchung im Zusammenhang mit der Arbeit. Schlüsselwörter: die Lebensqualität, die Osteoporose, die Risikfaktoren
der
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce panu profesoru Novotnému za odborné rady a připomínky, mé rodině, známým a přátelům za podporu a pochopení při studiu. Dále můj dík patří MUDr. Filipovi za povolení dotazníkového šetření v jeho ambulanci a všem respondentům, kteří věnovali svůj čas vyplňováním dotazníků.
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis
Obsah 1
2
Úvod ...................................................................................................................................8 1.1
Cíl práce ........................................................................................................... 10
1.2
Hypotézy .......................................................................................................... 10
Teoretická část ................................................................................................................11 2.1
Kvalita života ................................................................................................... 11
2.1.1
3
Metody měření kvality .............................................................................. 13
2.2
Anatomie a fyziologie kosti ............................................................................. 13
2.3
Etiologie a patogeneze osteoporózy ................................................................. 15
2.4
Klasifikace osteoporózy ................................................................................... 16
2.4.1
Primární osteoporóza ................................................................................ 17
2.4.2
Sekundární osteoporóza ............................................................................ 17
2.5
Klinický obraz .................................................................................................. 19
2.6
Odhad rizika zlomeniny dle Olejárové ............................................................ 19
2.7
Rizikové faktory ............................................................................................... 20
2.8
Diagnostika ...................................................................................................... 22
2.9
Nefarmakologická terapie ................................................................................ 24
2.9.1
Vitamín D ................................................................................................. 24
2.9.2
Vápník ....................................................................................................... 24
2.9.3
Stopové prvky ........................................................................................... 25
2.9.4
Pohybová aktivita ..................................................................................... 27
2.10
Farmakologická terapie ................................................................................ 29
2.11
Prevence ....................................................................................................... 30
Praktická část ..................................................................................................................31 3.1
Metodika výzkumu........................................................................................... 31
3.2
Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí ......................... 31
3.2.1
Věk respondentů ....................................................................................... 31
3.2.2
Pohlaví ...................................................................................................... 32
3.2.3
Nejvyšší dosažené vzdělání ...................................................................... 33
3.3
Průběh výzkumu............................................................................................... 34
3.4
Výsledky výzkumu........................................................................................... 34
3.5
Diskuze............................................................................................................. 57
3.6
Návrh pro praxi ................................................................................................ 58
4
Závěr ................................................................................................................................59
5
Seznam použité literatury ..............................................................................................61
6
Seznam použitých zkratek .............................................................................................64
7
Seznam příloh ..................................................................................................................65
1 Úvod Pro mou bakalářskou práci jsem si vybrala téma: ,,Kvalita života jedinců s osteoporózou“. Toto téma je v posledních letech velmi aktuální. Osteoporóze se také přezdívá ,,tichá epidemie 21. století“. Dlouhou dobu se projevuje bez příznaků a objeví se náhodně při rentgenu. Osteoporóza se nejčastěji objevuje u každé třetí ženy po menopauze a u každého šestého muže nad 50 let. Podle Blahoše (2001) je to progredující systémové onemocnění skeletu s patologickým úbytkem kostní hmoty, poruchami kostní mikrostruktury a se zvýšeným sklonem ke zlomeninám. Typické jsou nízkotraumatické zlomeniny obratlů, zápěstí a krčku stehenní kosti. Nejzávažnější zlomenina je zlomenina krčku stehenní kosti, která v 10-20 % končí, do jednoho roku, smrtí (Blahoš, 2001). Dle statistického úřadu (2008) se za posledních 10 let zvýšil index stáří, z čehož vyplývá, že osteoporózou bude ohroženo více osob. Toto onemocnění je dlouhou dobu bez příznaků, proto by měl být více kladen důraz na prevenci, která je důležitá již od útlého věku. Nejdůležitější prevencí je pohyb, plnohodnotná strava bohatá na vápník, vitamín D a stopové prvky. Dále je dobré vyhýbat se nadměrnému solení, kouření, alkoholu a pití kolových nápojů. Byl stanoven jeden cíl, a to, zjistit vliv životního stylu na kvalitu života jedinců s osteoporózou. Zajímalo mě, zda je osteoporóza nemocí jen seniorů, nebo i mladších osob a jak toto onemocnění ovlivňuje jejich každodenní život. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabývám kvalitou života a problematikou primární i sekundární osteoporózy. Kvalita života je především subjektivní pohled nemocného na danou problematiku. Každý člověk má svoji individualitu a jiný postoj k onemocnění. Kvalita života se dělí na objektivní a subjektivní. Sociologové, psychologové a zdravotníci vnímají kvalitu života v jiném kontextu. Také je zde uvedeno několik standardizovaných dotazníků, které se používají v praxi a slouží ke zmapování kvality života jedince. Jeden z dotazníků, SF- 36 (O kvalitě života podmíněné zdravím), jsem použila ve své praktické části pro sběr dat.
8
V další části mé práce je přiblížena anatomie a fyziologie kosti, etiologie a patogeneze osteoporózy. Osteoporóza se vyskytuje ve dvou formách, jako generalizovaná nebo lokalizovaná. Dále se dělí na primární, kam zahrnujeme osteoporózu idiopatickou, postmenopauzální a senilní. Dalším typem je osteoporóza sekundární, kdy hlavní příčinou je endokrinní nebo metabolické onemocnění. Osteoporóza je velmi dlouho bez příznaků, jediný symptom může být bolest zad, které mnoho pacientů nepřikládá význam. Domnívám se, že mnoho osob o tomto onemocnění často nemá dostatečné informace. Nejvíce jsou ohroženy ženy po menopauze, kdy klesá hladina estrogenu a senioři, kdy ubývá kostní dřeň a ztrácí se pružnost kostí. Diagnostika je založena především na rentgenologickém a osteodenzitometrickém vyšetření kostí. Začíná se léčbou nefarmakologickou, jejímž cílem je substituce vápníku a vitamínu D v těle, také stopové prvky jako hořčík, mangan, fosfor, bor, měď a zinek jsou pro kosti důležité. Poté navazuje léčba farmakologická, zde se využívá hormonální substituční léčba, bisfosfonáty, kalcitonin, fluoridové soli a anabolika. Je potřeba zmínit, že nejdůležitější je pohybová aktivita, zvláště v dnešní době, kdy převládá sedavý způsob života. Mezi pohybové aktivity můžeme, mimo cvičení, zařadit například i práce na zahrádce či úklid. Je prokázáno, že pohyb je nejvhodnějším podnětem k činnosti buněk, které vytváří kost. K cvičení by se měly vést i děti, neboť se kost tvoří do 18- ti let věku života. Poslední kapitolou teoretické části je prevence, jejímž cílem je zabránit úbytku kostní hmoty. Nejdůležitější je již zmíněný pohyb, dostatečný přísun vápníku a vitamínu D. Vyvarovat se přílišné konzumace alkoholu, omezit kouření a pití kolových nápojů. Pokud pacient trpí osteoporózou, je na místě věnovat také pozornost pádům, které mohou zapříčinit zlomeninu a následnou imobilizaci. Praktická část je zaměřena na vlastní výzkum, kdy jsem si stanovila jeden cíl a tři hypotézy. Na závěr mé práce jsem vložila přílohy, do kterých jsem zařadila tabulky s rizikovými faktory, denními dávkami vápníku a stopových prvků, kombinované cviky pro pacienty s osteoporózou, dotazník SF-36 a žádost o umožnění dotazníkového šetření v souvislosti s bakalářskou prací.
9
1.1 Cíl práce 1. Zjistit vliv životního stylu na kvalitu života jedinců s osteoporózou.
1.2 Hypotézy 1. Předpokládáme, že zvýšený výskyt jedinců s osteoporózou, je limitován věkem. 2. Předpokládáme, že alespoň 60 % respondentů užívá vitamíny a stopové prvky. 3. Předpokládáme, že jedinci s osteoporózou vykonávají jen omezenou pohybovou aktivitu
10
2 Teoretická část 2.1 Kvalita života Pojem kvalita života není jednoznačně vymezený. Základními pojmy většiny definic kvality života bývají pohoda, spokojenost, očekávání a význam. Kvalita života představuje subjektivní, dynamický ukazatel hodnocení života jedinců. Definuje se tak, jak ji vnímá jednotlivec, je prezentovaná různými komponenty u různých lidí a v různém čase a její obsah nelze arbitrárně vymezit. Můžeme to tedy chápat tak, že kvalita života každé osoby je ovlivněná aktuálním uspokojením či neuspokojením primárních a sekundárních potřeb. Dynamický charakter vyjadřuje to, že v rozličných životních obdobích a životních situacích se může vnímání kvality života značně lišit, a tedy můžeme hovořit i o specifických aspektech. (Gurková, 2009). Termín ,,kvalita života“ byl poprvé zmíněn již ve 20. letech, v souvislosti s ekonomickým vývojem. V 70. letech proběhlo v USA první celonárodní šetření kvality života obyvatelstva. Cílem bylo vyvinout subjektivní indikátory, které by ukazovaly, jak lidé hodnotí svůj život. Výsledky studie vedly k závěru, že zlepšení sociálních, ekonomických a biologických podmínek jsou významné pouze při dosažení minimální hranice života. Studium kvality života prodělávalo v minulých letech ,,boom“. V současné době znamená studium hledání a objevování faktorů, které přispívají k smysluplnému životu (Payne, 2005). Pojem ,,kvalita života“ je velmi četný, ale v různých vědních disciplínách se neshodují na jednotném názoru. Sociologové sledují kvalitu života u sociálních skupin, porovnávají ji a hledají faktory, které ji nejvíce vymezují. Psychologové se zaměřují zejména na osobní pohodu jednotlivců a pokouší se ji pomocí různých metod měřit. Zdravotníci hodnotí poskytovanou péči nebo zdravotnické programy (Payne, 2005). Literatura uvádí celou řadu definic ,,kvality života“. Neexistuje však jediná, která by byla akceptována. Často se setkáváme s termíny jako sociální pohoda, sociální blahobyt a lidský rozvoj, které jsou považovány za ekvivalenty. Lze říci, že koncept má dva přístupy, objektivní a subjektivní. Subjektivní kvalita života se týká lidské emocionality a spokojenosti se životem. Objektivní kvalita splňuje požadavky týkající se sociálních, materiálních podmínek života, sociálního stavu a fyzické zdatnosti. Je stále diskutabilní, jak tyto dva přístupy spolu souvisí (Payne, 2005). 11
Kromě objektivních ukazatelů (zdravotní stav, sociální situace, schopnost plnit sociální role atd.) se určité atributy pojí se subjektivním hodnocením (spokojenost se životem, pocit životního štěstí, naplněnost bytí apod.), které však mohou mít více významů (Nemčeková, 2004). Medicína a zdravotnictví se opírají o pojetí zdraví podle WHO, kdy je zdraví chápáno jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Kvalitou života je to, jaký pacient zaujímá postoj ve světě v souvislosti s jeho osobními cíli, očekáváním, zájmy a životním stylem (Payne, 2005). K posouzení postavení individua na škále zdraví se začalo používat speciálního metodického postupu, vycházejícího z pojetí tzv. kvality života, v již zavedené zkratce QOL (z anglického sousloví ,,quality of life“). Někdy se též vyskytuje specifická zkratka HRQOL (,,health –related quality of life“) (Gurková, 2011). Podle WHO je kvalita života subjektivní vnímání vlastní životní situace ve vztahu ke kultuře, k systému hodnot, životním cílům, očekáváním, běžným zvyklostem. Podstatné hledisko kvality života ve vztahu ke zdraví se udává jako tělesný a psychický stav, stupeň nezávislosti a kvalitu sociálních vztahů (Brůnová, 2010). Dle Brůnové (2010) mohou některé vlivy, jako tělesné funkce, bolest, obecné vnímání zdraví, vitalita, sociální schopnost, emocionální role, psychická pohoda a změny zdraví, ovlivnit kvalitu života ve stáří nebo nemoci. Renneberg a Lippke (2006) zformulovali definici kvality takto: „Kvalita života ve vztahu ke zdraví zahrnuje tělesné, psychické a sociální postavení a schopnost bytí. Je to vícedimenzionální souhrn, založený na subjektivním hodnocení. Uplatní se tím víc, čím lépe určitá osoba pochopí svůj zdravotní stav. Souhrn by měl být doplněn medicínskotechnickými údaji, aby bylo možno vyhodnotit zvýšení péče a zdraví.“ (Brůnová, 2010, s.55) Přestože přetrvává nejednotnost v definici kvality života, existuje i mnoho způsobů, jimiž je možné kvalitu života měřit či hodnotit. Způsob hodnocení kvality života se mění v závislosti na účelu, který při hodnocení sledujeme (Linková a kol. 2010)
12
2.1.1 Metody měření kvality Měření kvality života se provádí pomocí škál nebo dotazníků. Měří se především subjektivní pohoda pacienta. Subjektivní pohoda má dvě dimenze, dimenzi kognitivní a emocionální. Kognitivní dimenze představuje racionální hodnocení vlastního života. Jde především o to, jak pacient celkově hodnotí svůj život, jestli je spokojený nebo nespokojený. Emocionální dimenze vystihuje celkové emoční naladění. Jestli jsou přítomny spíše negativní nebo pozitivní emoce. Podle Payna sestává subjektivní pohoda ze dvou hlavních složek, z aktuální subjektivní pohody a habituální subjektivní pohody (Payne, 2005). Kognitivní aspekty subjektivní pohody se hodnotí škálou SWLS (Satisfaction With Life Scale), čili Škála spokojenosti se životem, dále PGWS (Psychological General WellBeing Scale), která je založena na psychometrické bázi. Při hodnocení emocí, pozitivních i negativních, se uplatňuje škála PANAS (Positive and Negative Affect Schedule). K měření kvality života podmíněné zdravím se používá dotazníkové šetření, zejména dotazník SF-36 (36- Item Health Survey) (Payne, 2005).
2.2 Anatomie a fyziologie kosti Kost je tvořena kostními buňkami, neboli osteocyty, fibrilami a mezibuněčnou hmotou. Mezibuněčná
hmota
obsahuje
složku
ústrojnou-ossein,
tvořenou
komplexem
kolagenních vláken a mezibuněčné hmoty. Složka neústrojná je tvořena především solemi vápníku: kalcium fosfátu a kalcium karbonátu. Soli vápníku, které se ukládají do mezibuněčné hmoty, dávají kosti pevnost, ossein zaručuje do určitého stupně zátěže ohebnost a pružnost kosti. U dospělého jedince obsahuje kost více solí a vápníku a méně osseinu (Naňka, Elišková, 2009). Kost se vytváří v etapách. Nejprve se vyskytuje jako primární-vláknitá-fibrilární kost. Je nahrazována kostí sekundární-lamelární. Primární kost má nižší mechanickou odolnost než kost lamelární, obsahuje méně minerálů, její kolagenní vlákna jsou nepravidelně uspořádána. Vyskytuje se v místech úponu šlach a v místě, kde se hojí zlomenina. Sekundární kost tvoří většinu kostí v dospělosti. Mezibuněčná hmota je zde uspořádána do lamel, v nichž mají kolagenní vlákna stejný směr (Naňka, Elišková, 2009).
13
Na stavbě a přestavbě kosti se podílejí dva druhy kostních buněk. Nazývají se osteoblasty a osteoklasty. Osteoblasty produkují mezibuněčnou hmotu, která tvoří kost. Osteoklasty svými enzymy odbourávají hotovou kost. Spoluprací těchto buněk je kost neustále přestavována a tím se přizpůsobuje měnícím se zevním podmínkám (Naňka, Elišková, 2009). Osteoblasty jsou buňky kubického tvaru, s četnými, dlouhými výběžky, které jsou v blízkosti dalších osteoblastů, a tím se uskutečňuje látková výměna kosti. Osteoblasty jsou vybaveny organelami, jde tedy o důkaz, že vytváří bílkoviny. Organely jsou ale redukovány a přeměňují se na osteocyty. V dospělém věku nejsou osteoblasty rozloženy rovnoměrně. Produkují kolagenní vlákna, mezibuněčnou hmotu a enzymy, které se podílejí na mineralizaci kostí (Dylevský, 2009). Osteocyty se podílejí na uvolňování minerálů z kostí. Také regulují hladinu vápníku v tělních tekutinách, především v krevní plazmě. Životnost osteocytů je asi dvacet let. Po jejich rozpadu se již nenahrazují novými (Dylevský, 2009). Osteoklasty jsou obrovské buňky s jádry. Jsou tam, kde dochází k přestavbě kosti. Mimo jiné produkují kyselou fosfatázu a kolagenázu. Pomocí těchto enzymů uvolňují kostní minerály a dochází k odbourávání kostí. Osteoklasty pomáhají remodelovat kosti a také se účastní růstových pochodů (Dylevský, 2009). Mezibuněčná hmota kosti je tvořena kolagenními vlákny, tmelených amorfní hmotou. Tato základní hmota je mineralizovaná. Minerální složka kosti může dosáhnout až 65 % váhy kosti. Krystality fosforečnanu vápenatého jsou vázány na kolagenní vlákna. Obsah minerálů a stupeň mineralizace je rozdílný i ve stavbě jedné kosti (Dylevský, 2009). Podle Dylevského je kost tvořena z 60 % minerály, 24 % organickými látkami, 12 % vody a 4 % tuku (Dylevský, 2009). Podle tvaru rozdělujeme kosti na dlouhé, krátké, ploché a nepravidelného tvaru. Dlouhé kosti mají tělo-diafýzu, které je tvořeno na povrchu mohutnou vrstvou těsně k sobě přiložených lamel. Pod lamely je houbovitá kost-spongióza, v níž je dřeňová dutina, kde je kostní dřeň. Koncové části kosti se nazývají epifýzy. Na povrchu mají slabou vrstvu lamel a uvnitř do trámečků poskládanou spongiózu. Kost roste jak do délky, tak i do šířky. Růst do délky probíhá v růstových chrupavkách. Krátké kosti mají na povrchu tenkou vrstvu lamel, která kryje spongiózu a dřeň. Ploché kosti jsou tvořeny dvěma 14
lamelami, a to vnitřní a vnější. Mezi nimi je slabá vrstva spongiózy (Naňka, Elišková, 2009). Kost je živým, dynamickým orgánem s bohatým cévním zásobením a vysoce aktivním metabolismem. Po narození není většina kostí skeletu plně vyvinuta. Chrupavčitá jádra se spolu s vazivovými jádry postupně přeměňují v plně mineralizovanou kost. V pubertě se uzavírají růstové štěrbiny. U zhruba 90 % skeletu končí vývoj i růst kosti. (Broulík, 2009). „Wolffův zákon: Zevní tvar, vnitřní struktura i funkční zatížení kosti jsou ve vzájemné harmonii. Při jakékoliv změně dochází k přestavbě kosti, jejímž cílem je dosažení původní harmonie,, (Dylevský, 2009, s 74). Lidská kostra má přibližně 206 kostí. Můžeme ji rozdělit na dvě části, a to na lidskou osovou kostru (axiální skelet), kam patří páteř, kostra hrudníku a kostra hlavy a na lidskou kostru končetin (apendikulární skelet), kde je kostra horních končetin a kostra dolních končetin. Kostra má celou řadu funkcí. Opornou funkci, kdy kosti tělo podpírají a udržují orgány na svých místech. Chrání orgány, jako mozek, plíce, srdce a žaludek, před vnějšími vlivy. Kosti umožňují společně se svaly pohyb. V dlouhých kostech se tvoří krevní elementy, červené a bílé krvinky, krevní destičky. Během života jedince krvetvorba v dlouhých kostech ustává a přetrvává v kostech plochých. V kostech je také uložen fosfor a vápník, které se podle potřeby uvolňují (Weston,1995). 2.3
Etiologie a patogeneze osteoporózy
Dle Světové zdravotnické organizace je osteoporóza hodnocena jako snížení kostní denzity pod -2,5 SD ve srovnání s mladými jedinci. Kostní hmota narůstá zhruba do věku 25 až 30 let, pak následuje různě dlouhé období stabilizace, po kterém nastává pokles. U žen se pokles projeví nejvíce po menopauze a asi u 20% vede k rozvoji osteoporózy. Protektivně při osteoporóze působí sexuální hormony a růstový hormon, adekvátní přísun vápníku, vitaminu D, pohybová aktivita (Olejárová, 2008). Osteoporóza je onemocnění látkové výměny kostní tkáně, které má za následek ubývání množství kostní hmoty a celkové snížení kvality kostí. Vzniká z poruchy kostního metabolismu, který způsobí rovnoměrný úbytek anorganické i organické části kosti. Postižené kosti se stávají málo odolné vůči mechanickým vlivům a klesá jejich pružnost
15
a pevnost. Toto řídnutí kostí s sebou přináší nebezpečí zlomenin i při minimálně vyvinuté síle (Olejárová, 2008). Maximum kostní masy se dosahuje ve věku 30 až 35 roků. U mužů bývá kostní masa podstatně vyšší než u žen. Rychlost ubývání je z počátků stejná u obou pohlaví. V období menopauzy nastává u žen prudké zrychlení. U starých lidí se rychlost poklesu kostní masy vyrovnává a postupuje stejně rychle u obou pohlaví (Mačák a Mačáková, 2004). Následkem častých zlomenin kostí, obratlů a žeber se snižuje tělesná výška nemocných a vytváří se i kyfóza čili hrb. Obecně můžeme tedy označit osteoporózu jako systémové, progresivní onemocnění skeletu, při kterém dochází k úbytku kostní hmoty a poruchám mikroarchitektury kostní tkáně. (Vyskočil, 2009). Osteoporóza je civilizační choroba, jejíž výskyt, včetně zlomenin, bude narůstat. WHO předpokládá nárůst zlomenin především v oblasti proximálního femuru, do roku 2050 dvojnásobně. Předpokládaný nárůst bude způsoben jednak prodlužováním průměrné délky života, ale i špatným životním stylem, nesprávnou životosprávou a negativními vlivy životního prostředí. Značná část pacientů není včas diagnostikována a i z těch diagnostikovaných je řada neléčených. V současné době je k dispozici řada účinných léků, které pacientům pomohou (Hála, 2005).
2.4 Klasifikace osteoporózy Osteoporóza se může vyskytnout ve dvou formách. Jako generalizovaná, postihující celý skelet nebo se projevuje v lokalizované formě, kdy jsou postiženy ohraničené části kostí (Vyskočil, 2009). Podle Olejárové se osteoporóza dále dělí na primární, kam patří idiopatická, postmenopauzální, senilní osteoporóza a sekundární, kde je hlavní příčinou endokrinní nebo metabolické onemocnění (Olejárová, 2008). Celosvětově bylo dohodnuto dělit průběh osteoporózy do tří stadií. Stadium A se projevuje normální ztrátou kostní hmoty, přibývajícím věkem, zmenšením objemu kostní hmoty, bez osteoporózních bolestí zad a zlomenin obratlů. U stadia B je větší ztráta kostní hmoty neodpovídající věku, riziko možných zlomenin a osteoporózní
16
bolesti zad. Zjevná osteoporóza s jasným úbytkem kostní hmoty se vyskytuje u stadia C (Freiwald, Kruse, 2000).
2.4.1 Primární osteoporóza Idiopatická osteoporóza se stanoví tehdy, je-li etiologie úbytku kostní tkáně neznámá. Na jejím rozvoji se podílí činnost osteoblastů. Z 30-40 % je příčinou výskytu osteoporózy u dospělých mužů (Mačák, Mačáková, 2004). ,,Osteoporóza I. typu (postmenopauzální) postihuje ženy v období 51-65 roků a je to nejčastější forma. Příčinou je zvýšená aktivita osteoklastů při poklesu estrogenů. Hormony inhibují kostní resorpci, zvyšují vstřebávání kalcia z gastrointestinálního traktu a stimulují syntézu vitaminu D. Onemocnění se nejčastěji projevuje bolestivostí páteře, někdy také dlouhých kostí. V obratlech se objevují mikrofraktury spongiózy obratlových těl, čímž dochází ke zlomeninám. Postižena bývá převážně kostní trámčina.“ (Mačák, Mačáková, 2004,s. 310) ,,Osteoporóza II. typu (senilní) bývá u mužů a žen nad 75 roků. Projevuje se frakturami krčku femuru, distálního konce radia, proximálního konce humeru, obratlů, proximální části tibie a pánve. Ubývá kostní hmota, a to jak trabekulární, tak i kortikální. Příčinou je neschopnost kostní dřeně tvořit prekurzory osteoblastů.“ (Mačák, Mačáková, 2004, s. 310) ,,S poklesem renálních funkcí klesá také produkce kalcitriolu, důsledkem je snížení střevní absorpce vápníku a následný sklon k hypokalcémii. Organismus reaguje sekundární hyperparatyreózou, která opět stupňuje osteoresorpci. Tento typ se manifestuje především zlomeninou krčku stehenní kosti.“ (Olejárová, 2008, s.128)
2.4.2 Sekundární osteoporóza Sekundární osteoporóza bývá součástí řady onemocnění, zejména způsobená endokrinním a metabolickým onemocněním nebo podáváním některých léků (Olejárová, 2008). Nejčastější typ sekundární osteoporózy je glukokortikoidy indukovaná osteoporóza při systémových
zánětlivých
onemocněních
(revmatoidní
artritida,
ankylozující
spondylitida aj.) Osteoporóza se vyvíjí při podávání glukokortikoidů per os, u inhalací 17
je riziko nižší. Kostní hmota nejvíce ubývá na začátku léčby. V prvních šesti měsících může kostní denzita klesnout až o 5 %. Zlomeniny se vyskytují až u 50 % pacientů léčených dlouhodobě. Fraktury se mohou vyskytovat po celém těle, nejčastěji se však vyskytují zlomeniny obratlových těl, žeber a epifýz dlouhých kostí (Olejárová, 2008). Osteoporóza u hypertyreózy a nadměrné substituce hormonů štítné žlázy vzniká asi u 20 % pacientů s hypertyreózou. Hladiny parathormonu a kalcitriolu jsou sníženy. Zvýšenou hladinu tyreoidálních hormonů je nutno odstranit. Při substituci je nutno dbát na pravidelnou a správnou dávku léků (Olejárová, 2008). Sekundární osteoporózu mohou také vyvolat některé léky. Při dlouhodobém podávání heparinu (nad 26 týdnů) vzniká osteoporóza nejasným mechanismem. U Warfarinu vzniká především z rozvratu metabolismu vitamínu K. Negativní dopad mají i antiepileptika podávaná déle než půl roku (Olejárová, 2008). Osteoporóza u diabetu mellitu I.typu se zejména vyvíjí při špatné kompenzaci diabetu. Pacienti patří do vysokorizikové skupiny z pohledu vzniku osteoporózy. V porovnání s nediabetickou populací mají zvýšené riziko fraktur. Důležitý vliv na pokles kostní denzity má i délka nemoci. Největší ztráta kosti se objeví v prvních letech diabetu. Mechanismus ztráty kosti není zcela znám (Olejárová, 2008, Jackuliak, 2013). Osteoporóza při střevních chorobách, jako celiakie, resekce tenkého střeva, píštěle, Crohnova choroba, laktózová intolerance, vzniká jako důsledek poruchy vstřebávání vitamínu D a kalcia. U 50-70 % pacientů s celiakií se vyvine osteomalacie, to je často jediný příznak onemocnění (Olejárová, 2008). ,,Vrozený nebo získaný deficit laktázy se vyskytuje u 5-10 % populace, onemocnění se může projevit osteomalacií nebo osteoporózou.“ (Olejárová, 2008, s. 129) Sekundární osteoporóza se může objevit u vrozených onemocnění vaziva (osteogenesis imperfekta, homocystinurie) a nádorů (plazmocytový myelom, myelomonocytární leukémie, systémová mastocytóza) (Mačák, Mačáková, 2004).
18
2.5 Klinický obraz Osteoporóza je velmi dlouho bez příznaků, je označována jako ,,tichý zloděj“. Často je náhodně objevena při rentgenu zubů. Prvními příznaky mohou být ostré bolesti v zádech, které se zvyšují při zatížení páteře. Typické je také zmenšení postavy až o 3 cm a zakulacení zad. Nejznatelnějším příznakem jsou však zlomeniny způsobené s minimem násilí. Nejčastěji se jedná o zlomeniny krčku femuru, zápěstí-Collesova zlomenina, a zlomeniny obratlů. U zápěstí bývá bolestivý otok, při zlomenině krčku stehenní kosti nelze téměř došlápnout a noha bývá ve většině případů i zkrácená (Mačák, Mačáková, 2004). Zlomenina krčku femuru patří k nejzávažnějším komplikacím osteoporózy a v prvních měsících dosahuje mortalita 18-34 % (Olejárová, 2008). Ke zlomeninám těl obratlů dochází nejčastěji mezi osmým hrudním a třetím bederním obratlem. Projevuje se prudkou bolestí, která se zesiluje ve stoje i v sedě, při kašli, kýchání a defekaci. Někdy může také osteoporóza probíhat bez příznaků a zjistí se náhodně při rentgenologickém vyšetření (Broulík, 2001, Olejárová, 2008). 2.6 Odhad rizika zlomeniny dle Olejárové Pro rozhodování o postupu v léčbě osteoporózy je třeba také zvážit všechny faktory, které prokazatelně zvyšují riziko zlomenin. Jsou to kostní denzita, přítomnost prevalentní vertebrální fraktury a věk. Každé snížení kostní denzity o 1 SD pod průměr hodnoty mladých zdravých dospělých osob téhož pohlaví, znamená zhruba dvojnásobné riziko zlomeniny obratle. Prodělaná vertebrální fraktura zvyšuje riziko další zlomeniny přibližně 2-3krát, dvě a více již přítomných fraktur zvyšuje riziko další zlomeniny 57krát. Počet osteoporotických zlomenin narůstá s věkem. Doporučené indikace k osteodenzitometrickému vyšetření (podle Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP): 1. žena v menopauze s některým z rizikových faktorů osteoporózy 2. přítomnost osteoporózy nebo staré fraktury po minimálním traumatu na RTG 3. terapie glukokortikoidy (u vysokých dávek je indikováno vyšetření vždy i před nasazením léčby) nebo jinými léky, které snižují množství kostní hmoty 19
4. hyperparatyreóza a další choroby či nutriční stavy spojené se ztrátou kostní hmoty 5. stanovení stability skeletu a monitorování odpovědi na terapii u žen léčených pro osteoporózu (výchozí vyšetření je potřeba provést před zahájením léčby) 6. ženy od 40 let a muži od 55 let, kteří prodělali nízkotraumatickou zlomeninu 7. osoby starší 65 let, kde je přítomen některý z rizikových faktorů a. předchozí zlomenina v anamnéze či rentgenologicky prokázaná nízkotraumatická zlomenina obratle b. osteopenie nebo osteoporóza na RTG c. snížení tělesné výšky o více než 3 cm oproti výšce ve věku 25 let d. pozitivní rodinná anamnéza e. nízký BMI (hodnoty pod 19) f. léčba glukokortikoidy v dávce vyšší než 2.5 mg prednisonu denně g. malabsorpční syndromy a renální osteopatie h. revmatoidní artritida i. endokrinní a metabolická onemocnění: hyperparatyreóza, hypotyreóza, hypogonadismus, anorexia nervosa, sekundární amenorrhoea trvající déle než rok (Olejárová, 2008, s. 131, 132)
2.7 Rizikové faktory Rizikové faktory můžeme rozdělit na faktory vnitřní a vnější. Do vnitřních faktorů můžeme zařadit věk, pohlaví, genetické dispozice a etnické vlivy. Je prokázáno, že lidé bílé rasy jsou k osteoporóze náchylnější. Do zevních faktorů patří tělesná aktivita, přísun vápníku a vitaminu D, patologické stavy jako endokrinní, renální, jaterní, nervové, revmatické a gastrointestinální onemocnění, kouření, alkohol, léky, stres. Do silných faktorů pro vznik a rozvoj osteoporózy patří zlomeniny po malém úrazu 20
v pokrevním příbuzenstvu, drobná nebo hodně štíhlá postava-BMI menší než 19, hypogonadismus jakéhokoliv původu, léčba kortikoidy a antiepileptiky déle než 6 měsíců, dlouhodobé upoutání na lůžko, nullipara,tedy žena, která nikdy nebyla těhotná a nerodila (Štěpán, 2005, Blahoš, 2001). Další faktory může pacient ovlivnit. Kostní hmota dosahuje maxima zhruba v 25 letech a toto maximum ovlivňují až z 80% dědičné faktory. Zbytek lze ovlivnit zdravým způsobem života. Čím je kostní hmota vyšší, tím je po 30. roku menší riziko vzniku osteoporózy. Důležité je období dětství a dospívání. Stav kostní hmoty ovlivňuje i správné zastoupení bílkovin, tuků a cukrů ve stravě. Nedostatek bílkovin sice vede k osteoporóze, ale jejich nadbytek způsobí vylučování aminokyselin a tím i vápníku, což vede k osteoporóze také. U žen je pak výrazným rizikovým faktorem odstranění vaječníků v plodném věku, dále menopauza. Konečně jde i o pravidelnost menstruačního cyklu a o co nejméně období s vynecháním menstruace. Menopauza přichází u kuřaček i o dva roky dříve (Broulík, 2001). K závažným rizikovým faktorům patří zejména nedostatek pohybu a časté pití alkoholu. Kuřačky mají navíc sníženou produkci hormonů ve vaječnících. Nikotin snižuje hladinu estrogenu v krvi (Broulík, 2001). Nedostatek pohybu je rozhodujícím faktorem osteoporózy. Kdo se málo pohybuje, ztrácí nejen svaly, ale i kostní hmotu. Kosti jsou živou tkání, pohybem jim můžeme pomoci tvořit kostní hmotu. Osteoporózou jsou postiženi všichni lidé, kteří mají sedavé zaměstnání a jsou bez vyváženého tělesného pohybu. Časově omezená imobilita způsobená buď nemocí, nebo zraněním, vede k odvápnění kosti (Freiwald, Kruse, 2000). Glukokortikoidy mají větší účinek na trámčitý typ kosti, změny tedy postihují těla obratlů, žebra a hlavice dlouhých kostí. Při užívání po dobu delší než 6 měsíců dochází k výskytu kortikoidní osteoporózy. V poslední době se ukazuje, že k osteoporóze mohou po delší době vést i inhalační formy kortikoidů (Broulík, 2001). Při používání projímadel, především staršími lidmi, je nedostatečná látková výměna. Proto by pacienti měli používat šetrnější metody, třeba do jídelníčku zařadit více vlákniny a pohybu (Broulík, 2001).
21
Rizikové faktory jsou nezbytné k identifikaci jedince s rizikem osteoporózy a jsou indikací k osteologickému vyšetření. Nejzávažnějším faktorem je prokázaná zlomenina obratle, zlomenina po čtyřicátém roce věku, časté pády, rodinná anamnéza osteoporotické zlomeniny (zejména kyčle), věk nad 65 let. Další nezanedbatelný faktor je žena po více než pěti letech od menopauzy (pokud není užívána hormonální substituční léčba), stav po menopauze, snížená tělesná výška o více než tři centimetry v porovnání s výškou pacienta ve věku 25 let (Hála, 2005).
2.8 Diagnostika Nejčastějším podnětem k návštěvě lékaře bývají akutní nebo chronické bolesti zad. Bolesti se stupňují při pohybech do stran a obvykle je doprovází silné napětí svalů zad, rovněž i trupu. Typické bolesti jsou difuzní a těžce lokalizovatelné (Freiwald, Kruse, 2000). Pokud je osteoporóza v pokročilém stádiu, snižuje se celková výška pacienta. Může vzniknout dojem ,,příliš dlouhých paží“. Nejvíce bývá postižena hrudní páteř. Může se vytvořit hrb a zároveň se dopředu vyklene břicho. Dříve se tomuto hrbu říkalo ,,vdovský hrb“. Je to dáno tím, že ženy se dožívají vyššího věku než muži, a toto onemocnění a následně hrb přicházejí až s pozdějším věkem. Často až jsou ženy vdovami (Freiwald, Kruse, 2000). Snižování obratlů je zapříčiněno stálým zatěžováním obratlů i meziobratlových plotének a přestavbou obratlových těl celé páteře. Nejčastěji mají změněné obratle tvar ryby nebo klínu. Také se oplošťují a dolní plochy obratlů se nalamují (Freiwald, Kruse, 2000). Při podezření na osteoporózu se provádí klinické vyšetření zahrnující zjištění rodinné anamnézy, osobní anamnézy, dále vyšetření fyzikální, biochemické, ultrazvukové, rentgenologické a osteodenzitometrické (Broulík, 2001). Z biochemického vyšetření krve si můžeme určit ukazatele kostního obratu. To jsou látky uvolňované do krevního oběhu při kostní remodelaci. Součástí laboratorního vyšetření má být také hematologické vyšetření krve. Stanovuje se koncentrace kreatininu, vápníku, fosforu, albuminu, TSH a ALP, ALT v séru. Dále vylučování vápníku a fosfátu močí (Hála, 2005).
22
,,Sonografie je neinvazivní metoda, využívající odlišné schopnosti tkání odrážet ultrazvukové vlny (echogenita). Nejvyšší echogenitu má kostní tkáň, dále vazivo, sval a nejnižší echogenitu z kloubních tkání má hyalinní chrupavka“. (Olejárová, 2008, s.27) Ultrazvukem se zpravidla vyšetřuje patní kost, která má podobnou strukturu jako těla obratle. Vyšetření vypovídá o množství kostní hmoty, o její kvalitě a uspořádání (Hála, 2005). Rentgen kostí zůstává stále hlavní metodou při podezření na osteoporózu. Provádí se rentgen hrudní a bederní páteře. Pokud se prokáže zlomenina těla obratle, je zřejmé, že úbytek kostní hmoty je větší než 30% a podle WHO jde o osteoporózu (Hála, 2005). Počítačová tomografie, neboli CT, se užívá zejména při zobrazování hluboko uložených a nepřehledných oblastí. Další výhodou je vysoké rozlišení hustoty (denzity) kosti (Olejárová, 2008). Nukleární magnetická rezonance se k diagnostice osteoporózy nepoužívá, protože kosti neobsahují vodu, která je pro toto vyšetření důležitým prvkem (Olejárová, 2008). Trojfázová scintigrafie skeletu pomáhá odhalit patologické změny skeletu. Vyšetření se skládá ze tří fází- aplikace izotopu, odrážení prokrvené části těla a pozdní fáze, kdy se radiofarmakum hromadí do kostní tkáně. Tato metoda citlivě zobrazí místa s patologickým kostním obratem (Olejárová, 2008). ,,Osteodenzitometrie je nejvýznamnějším vyšetřením u osob s nejvyšším rizikem úbytku kostní hmoty. Jde o metodu, kdy se měří obsah kostních minerálů. Při stanovení kostní hmoty je za standard považováno měření pomocí dvouenergiové rentgenové absorbciometrie (DXA). Tyto přístroje používají velmi slabé rentgenové záření o dvou energiích, které je pohlceno kostní tkání. Standardně měříme kostní denzitu pomocí DXA přístroje v oblasti lumbální páteře a krčku stehenní kosti. Naměřená denzita kostního minerálu je srovnávána s průměrnou hodnotou u mladých zdravých jedinců téhož pohlaví a etnika, jedná se o T-skóre. Dále porovnáváme naměřený výsledek BMD s průměrem zdravé populace stejné věkové kategorie, stejného pohlaví a etnika, jedná se o Z-skóre. Výsledek je vyjádřen pomocí směrodatné odchylky (SD).“ (Hála, 2005, s. 567) Výsledky denzitometrie jsou udávány jako T-skóre nebo Z-skóre. Podle tenzity rozeznáváme osteopenii s hodnotami T-skóre od -1,0 do -2,5 SD. Vlastní osteoporóza se 23
vyznačuje hodnotami rovnými nebo většími než -2,5 SD, těžká osteoporóza je vyznačena hodnotami nad -2,5 SD (Broulík, 2001, Hála, 2005).
2.9 Nefarmakologická terapie 2.9.1 Vitamín D Vitamín D je jedním z vitamínů rozpustných v tucích. Vzniká v lidské kůži vlivem slunečního záření, které proniká kůží a tvoří cholekalciferol (vitamín D 3). Podobnou reakcí také vzniká ergocalcioferol (vitamín D 2). Vitamín D obsahují mořské ryby, játra, vaječný žloutek a mléko. V zelenině se vyskytuje jen vzácně. Hladina vitamínu je také závislá na ročním období a oblasti, kde pacient bydlí. Ve vhodné koncentraci stimuluje vitamín D tvorbu bílkoviny vázající vápník, účastní se mineralizace a zvyšuje přenos vápníku, ale i fosfátu v ledvinách a placentě. S postupujícím věkem hladina klesá, a s ní klesá i vstřebávání vápníku střevem. K léčbě stačí doporučená denní dávka 400 jednotek (IU), pro osoby nad 50 let pak 800 IU, pro těhotné a kojící ženy 600 IU (Broulík, 2001, Sharon, 1994).
2.9.2 Vápník Vápník (kalcium) je nejdůležitější minerál pro kosti. Je obsažen z 99% v kostech. Zbylé jedno procento je zastoupeno v krvi. Koncentrace v séru se pohybuje v rozmezí 2,1-2,6 mmol/l. Metabolismus vápníku je řízen hormony parathormonem, kalcitoninem a vitamínem D (Grygárková, 2010). Parathormon vzniká ve čtyřech příštítných tělíscích. Jeho hlavní funkcí u člověka je zabezpečit dostatečnou dodávku vápníku z kosti, kdykoliv hrozí jeho pokles v krvi. Parathormon to činí především zvýšením činností osteoklastů. Jeho nedostatek má za následek tetanické křeče, léčitelné vápníkem a vitamínem D (Blahoš, 1997). Kalcitonin je hormon, který u člověka vzniká ve štítné žláze. Funkce kalcitoninu u člověka není dosud přesně známá, není pro život nutný. Kalcitonin ale prokazatelně tlumí funkci osteoklastů, čímž se sníží odbourávání kosti. Toho se využívá při léčbě osteoporózy (Blahoš, 1997).
24
Vápník je důležitý prvek k zajištění životních funkcí. Při nedostatku si jej tělo bere z kostí. Je-li z nich odebráno během krátké doby příliš, kosti začnou být porózní. Kostní tkáň začne řídnout, stane se lomivou a tím vznikne osteoporóza (Grygárková, 2010). Vápník je obsažen v nízkotučných jogurtech, polotučném mléce, sýrech, především parmazánu, ementálu, goudě a eidamu, dále v máku, čočce, brokolici, sardinkách, šprotech, žloutcích, nati petržele, kapustě, květáku, pažitce, obilných klíčcích, mandlích, sezamu, kešu, paraořechu, lískovém i vlašském ořechu, otrubách a ovesných vločkách (Grygárková, 2010). Doporučená denní dávka u dospívajících je 1300-1500mg, dospělý do 50 let 1000mg, dospělý nad 50 let 1200-1500mg, těhotné a kojící ženy 1200mg. Pokud nelze dosáhnout doporučené dávky stravou, je třeba vápník dodávat formou farmak, např. Vitacalcin, Maxikalz, Calcium effervescens (Hála, 2005).
2.9.3 Stopové prvky Spolu s vápníkem je v kostech hlavně obsažen fosforečnan. Ten hraje důležitou roli při stavbě kostí a výměně energie. Látková výměna vápníku a fosforečnanu spolu úzce souvisí. Chybí-li fosforečnan, kosti měknou a postupem času vzniká osteoporóza. Je-li ale přebytek fosforečnanu, negativně ovlivní příjem a ukládání vápníku v kostech. Oproti vápníku se nachází téměř ve všech potravinách. Většina lidí ho má v těle nadbytek, díky coca-colovým nápojům a masným výrobkům. U fosforečnanu platí čím méně, tím lépe. U dospělých mezi 25. a 51. rokem se denní dávka pohybuje mezi 1200 až 1400mg (Freiwald, Kruse, 2000). Fosfor je druhým nejhojnějším prvkem v těle. Spolu s vápníkem zajišťují optimální mineralizaci kostí. Je přítomen ve všech buňkách v našem těle a podílí se na většině biologických reakcí. Udržuje silné kosti a zuby, posiluje tělesný růst, udržuje rovnováhu mezi kyselinami a zásadami v těle a pomáhá ke správnému fungování nervů. S přibývajícím věkem se fosfor špatně vylučuje z těla, a to může vést k nedostatku vápníku. Proto by se měly potraviny obsahující fosfor po 40. roku věku omezit. Při nedostatečném přísunu se oslabují kosti a zuby, vznikají infekce a revmatismus. Přírodní zdroje fosforu jsou vejce, ryby, pšeničné klíčky, ořechy, semena, nemleté obilí a maso. Denní dávka u dospělých je 800mg, u kojících žen 1200mg (Sharon, 1994).
25
Hořčík je z 60% obsažen v kostech. Reguluje metabolismus vápníku a zlepšuje kvalitu kostí. Doporučená denní dávka u dospělých je 280-400 mg, u dětí od 1 do 3 roků 40-80 mg, 4-6 let dávka 120 mg a 7-10 let 170 mg. Dostatečné množství hořčíku je obsaženo v pestré a pravidelné stravě. Nejvhodnější jsou banány, mandle, lískové oříšky, sójové boby, celozrnné pečivo, pohanka, luštěniny, špenát, brambory a minerální vody (Žofková, 2012). Mangan je významným prvkem. Kromě stimulace syntézy kostních matrix má také kalcifikační efekt, urychluje růst a má význam pro integritu skeletu dospělého. Doporučená denní dávka je 5 mg. Mangan je obsažen především v ananasu, ananasové šťávě, luštěninách, borůvkách, obilí a ve špenátu (Žofková, 2012). Bor má příznivý vliv na kosti. Aktivuje řadu enzymatických systémů, v tomto případě homeostázu kalcia. Zpomaluje vývoj postmenopauzální osteoporózy, zvyšuje pevnost kostí, kompenzuje negativní vliv deficitu magnesia a vitamínu D a brání vývoji rachitidy. Denní příjem se pohybuje v rozmezí 1,7-7 mg. Měřitelný nárůst kostní hmoty lze vidět už při příjmu 3 mg boru/den (Žofková, 2012). Měď je ochranný prvek pro skelet, zajišťuje optimální stav matrix a tlumí kostní resorpci. Vyrovnaná homeostáza mědi v dětství má příznivý vliv na vývoj skeletu. Ztrátu
mědi
u
seniorů
zapříčiňuje
fyziologicky zpomalený transport
mezi
gastrointestinálním traktem a plazmou. Vysoký obsah mědi se nachází ve slunečnicových semínkách a oříšcích. Doporučená denní dávka je 2,5-3 mg (Žofková, 2012) ,,Meď, jako kofaktor superoxid dismutázy, má antioxidační účinky a zbavuje kost volných radikálů vznikajících při aktivaci osteoklastů“ (Žofková, 2012, s. 90). Zinek, z hlediska ochrany skeletu, je mimořádně důležitým prvkem. V kosti aktivuje osteoblasty, osteoklastickou resorpci naopak tlumí. Příznivě ovlivňuje strukturu kostních matrix. Také reguluje celkovou homeostázu kalcia v těle. Podávání zinku je významnou součástí prevence a léčby u senilní osteoporózy. Doporučená minimální dávka zinku je 12 mg. K urychlení nárůstu kostní denzity se podává dávka 15 mg. Mezi potraviny, bohaté na zinek, řadíme dýňová jádra, játra, ořechy, veškerá listová zelenina, jitrocel, slunečnicová semínka, obilné klíčky, droždí, meruňky, žloutky, drůbeží, hovězí a vepřové maso (Grygárková, 2010).
26
2.9.4 Pohybová aktivita Opakovaně bylo prokázáno, že pohyb je nejvhodnějším podnětem k činnosti buněk, které tvoří kost. Tělesná zátěž, přiměřená věku a celkovému stavu člověka, má tak obrovský vliv, že při znehybnění může již během půl roku ubýt až 30 % kostní hmoty. Naštěstí se dá tento úbytek napravit rehabilitací. Cvičením po celý život se udržuje i svalová síla. Svalstvo s kostrou tvoří funkční jednotku. Vyvinutější svaly jsou prospěšné i v prevenci komplikací osteoporózy. Tělesně zdatný jedinec je odolnější i vůči pádům, které vedou k následným zlomeninám. Vhodné jsou alespoň dvacetiminutové denní procházky. Další vítanou aktivitou je práce na zahrádce. Pacienti ale nesmí nosit těžká břemena, zvedat předměty z předklonu, dlouhodobě pracovat v jedné poloze, rovněž se vyvarovat prudkých pohybů. Také plavání je vhodnou aktivitou. Nezatěžuje skelet, zlepšuje držení těla, posiluje zádové svalstvo, břišní svalstvo a svaly končetin. Při plavání pod širým nebem navíc působí sluneční záření a zvyšuje se hladina vitamínu D (Blahoš, 1997). V dnešní době převládá sedavý způsob života, který hromadně přispívá ke vzniku i k rozvoji osteoporózy. Nedostatek pohybu je jedním z faktorů, pro který označujeme osteoporózu jako civilizační nemoc (Blahoš, 1997). Cvičení má ovšem význam nejen pro prevenci a léčbu, nýbrž patří též ke správnému životnímu stylu i pro svoji obecnou zdravotní důležitost: látková výměna se urychluje, lépe se využívají cukry, tuky a bílkoviny. Do značné míry je i určitým regulátorem rovnováhy tělesné energie, prostředkem k udržení optimální tělesné hmotnosti, a také prevencí onemocnění, která souvisejí s nadváhou (Blahoš, 1997). V ekonomicky vyspělých zemích se dostává problém nedostatku tělesného pohybu na jedno z předních míst zdravotnických programů. Tyto programy zahrnují cvičební systémy pro jednotlivé věkové skupiny, s cílem dosáhnout pravidelného pohybu (Blahoš, 1997). Není správná ani nadměrná tělesná zátěž, která se přibližuje k hranicím lidských možností. Až u 30-50 % vrcholových sportovkyň je utlumena tvorba vaječníkových hormonů, což se při delším trvání může projevit nepříznivě na vývoji kosti. Druh, způsob a náročnost tělesného pohybu je nutné přizpůsobit věku, pohlaví, zdravotnímu stavu a okolí (Blahoš, 1997). 27
Obecně platí, že cvičení u pacientů s osteoporózou by mělo být individuálně posouzeno fyzioterapeutem či rehabilitačním lékařem. S cvičením by pacient měl začínat pomalu. Cviky by měly být prováděny tahem a neměly by způsobovat bolest. Trocha cvičení každý den je lepší než vyčerpávající zátěž jednou týdně. Součástí cvičení by měla být dechová gymnastika, při níž jednak aktivujeme trupové svaly, jednak podporujeme ventilační funkci plic. Opakujeme cviky v malých sériích (5x), postupně zvyšujeme (10x, 20x). Aby mělo cvičení efekt, mělo by být pravidelné a dlouhodobé. Vhodné je též cvičení v bazénu pro jeho dvojí účinek (využíváme tlak a vztlak vody; pohyby jsou pomalé proti odporu vody). Vhodným doplněním životosprávy a pohybového režimu je chůze. Cvičit by se mělo buď nalačno, nebo po 2 až 3 hodinách po jídle, 3 krát denně po dobu 20 minut. Dobré je i otužování, teplou koupel nebo sprchu je vhodné zakončit studenou vodou (Blahoš, 1997). Mimo jiné by se měl pacient naučit správně stát, sedět i chodit. Dobrý stoj si může pacient nacvičit sám. Postaví se zády ke zdi a snaží se opřít celými zády o zeď. Hlavu zakloní tak, aby se temeno také dotýkalo zdi. Ramena zatlačí dozadu a zatáhne břicho. Měl by se dívat spíše nahoru, ne dolů. Při delším stoji, například ve frontě, v tramvaji, by si měl pacient uvědomit, jak stojí. Správný stoj je tedy rovný, se zataženým břichem, rameny dozadu a vypnutou hrudí. Správný sed je s opřenými, rovnými zády a nohami na zemi. Povolená záda a hlava vystrčená dopředu, nebo skloněná k jedné straně, je špatně. Chůze by měla být vzpřímená a hlavně bezpečná. S ohledem na fyzické schopnosti pacienta volíme chůzi o dvou podpažních berlích nebo dvou francouzských holích. Měly by se měnit také obě ruce i ramena při nošení tašek. V tomto případě je lepší nošení batohů, kdy je váha rovnoměrně rozložena (Blahoš, 1997). Při onemocnění osteoporózou by se neměly dělat rychlé pohyby, sporty spojené s nebezpečím pádů a prochlazení, lehká atletika a vodní sporty. Nejvhodnější je turistika, chůze, plavání, mírné pádlování a jízda na kole. Při zdvihání těžkých předmětů by neměl pacient zatěžovat páteř, předmět by měl držet oběma rukama těsně u těla a zvedat z dřepu s pokrčenýma rukama (Blahoš, 1997).
28
2.10 Farmakologická terapie Hormonální substituční léčba doplňuje ,,uměle“ hormony, které tělo samo v dostatečném
množství
nevytvoří.
Jde
o
nejúčinnější
prevenci
a
léčbu
postmenopauzální osteoporózy. Doplňování estrogenu vede během 4 až 6 měsíců k normalizaci biochemických ukazatelů kostní přestavby a dlouhodobá léčba snižuje riziko zlomenin na polovinu. Dlouhodobá léčba zastavuje úbytek kostní hmoty, snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, zasahuje do metabolismu tuků a zlepšuje kvalitu života léčených žen. Léčba je vhodná především pro ženy, kterým byly odstraněny vaječníky. Opatrní musíme být u žen, které mají onemocnění jater, častou flebotrombózu dolních končetin a ženy, které prodělaly embolii. Také se nedoporučuje podávat hormony ženám, kterým byl indikován zhoubný nádor prsu nebo endometria. Estrogeny se většinou nepodávají déle než 3-5 let (Broulík, 2001). V léčbě osteoporózy se používají také bisfosfonáty. Jsou to látky odvozené od kyseliny difosforečné. Z krevního oběhu se rychle vstřebávají a váží se na krystaly kostního minerálu, zbytek se vylučuje ledvinami. Bisfosfonáty snižují metabolickou aktivitu osteoklastů a tím snižují odbourávání kosti a snižují výskyt zlomenin. Nejpoužívanějším přípravkem na léčbu osteoporózy je Fosamax. K léčbě se používá při snížení kostní denzity pod -2,5 SD, nebo při zlomeninách obratlových těl. Výhodou léku je, že zvyšuje denzitu v celém skeletu a snižuje rizika zlomenin po 1-3letém podávání až o polovinu. Současně s bisfosfonáty by se měl podávat vápník a vitamín D. Kontraindikace pro léčbu je renální insuficience, vředová choroba, krvácivé stavy, hypokalcemie, těhotenství a kojení (Broulík, 2001). Kalcitonin je klasickým lékem. Zvyšuje kostní denzitu a zvyšuje kvalitu kosti. Výhodou je jeho nasální podávání a prakticky žádné nežádoucí účinky. Váže se na povrchu osteoklastů a snižuje jejich aktivitu, působí proti bolesti a má hypokalemický účinek. Nejúčinnější je kalcitonin lososí, který má 3x větší aktivitu než lidský. Podávání 200 IU kalcitoninu denně společně s kalciem snižuje odbourávání kosti u postmenopauzální osteoporózy (Broulík, 2001). Fluoridové soli patří mezi hlavní léky zvyšující novotvorbu kostní hmoty. Fluorid sodný je aktivním stimulátorem aktivity osteoblastů, jež se podílejí na tvorbě organické hmoty kosti. Dochází ke snížení odbourávání kosti a prodlužuje se období kostní novotvorby.
29
Léčba nevede v kosti k tvorbě nových trámečků, ale jen je zesiluje. Fluoridy se nesmí podávat u čerstvých zlomenin těl obratlových (Broulík, 2001). Anabolika se používají jako podpůrný lék a dobře doplňují další léčbu osteoporózy. Mají příznivý vliv i na svalovinu podél páteře. Velice se osvědčují u starších pacientů, kterým také selhává dynamika a statika páteře (Broulík, 2001).
2.11 Prevence Cílem prevence je zabránit úbytku kostní hmoty a rozvoje sekundární osteoporózy. Nejdůležitější je pohyb, který stimuluje osteoblasty a u postmenopauzálních žen zvyšuje kostní denzitu. Pro starší pacienty je vhodná hodinová chůze denně, turistika v nenáročném terénu, jízda na kole a plavání. Základem je také dostatečný přísun vápníku, který by se měl podávat v dávkách 500mg denně, nejlépe s jídlem. Nedostatkem vitaminu D, v našich podmínkách, trpí více než 60 % osob starších 60 let. Denní příjem by měl být 400 IU, u starších pacientů 800 IU. Z dalších opatření ve stravě je normální přísun bílkovin, méně solit, příležitostné pití alkoholu a kolových nápojů. U jedinců, kteří kouří, ubývá více kostní hmoty a jsou ohroženy hlavně ženy po menopauze. Prevencí je tedy nekouřit nebo kouření omezit. U starších pacientů by se měla věnovat pozornost prevenci pádů. Na prvním místě by mělo být zhodnocení fyzické kondice. Dále je důležitá kvalitní a bezpečná obuv, kompenzační pomůcky a odstranění překážek v domácím prostředí (Olejárová, 2008).
30
3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumu Práce byla realizována pomocí kvantitativního výzkumu. Metodou sběru dat byl standardizovaný dotazník SF- 36. Dotazník byl zcela anonymní. Skládá se z deseti uzavřených otázek a ze dvou otevřených otázek. U otázky č. 3, 4, 5, 9 a 10 byly jako součást vlastní otázky zařazeny také podotázky.
3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Dotazník byl určen pro muže a ženy různého věku, u kterých byla diagnostikována osteoporóza. Dotazovaní vyplňovali dotazníky v ambulanci nebo doma. Nejčastěji mi dotazníky vyplňovaly ženy, celých 73 %, tedy 73 žen. Mužů bylo jen 27 %. Dotazníky jsem rozdala v Revmatologické a osteologické ambulanci v nemocnici Jihlava, kde jsem o distribuci ústně požádala sestru a lékaře. Dále jsem poprosila o vyplnění své příbuzné, známé a spoluobčany z mé vesnice. 20 dotazníků jsem rozdala také v elektronické podobě.
3.2.1 Věk respondentů Graf č. 1 Věk respondentů
Věk respondentů 30
Počet respondentů
25 30-39
20
40-49 15
50-59 60-69
10
70-79 80 a více
5 0 Věkové skupiny
31
Nejpočetnější skupinou byl věk 50- 59 let, kterou tvořily jen ženy. V této věkové kategorii bylo 25 (25 %) žen. Ve druhé největší skupině byl věk 70- 79 let a 80 a více let, kde bylo 22 (22 %) respondentů obou pohlaví. Těsně za ní byla věková kategorie 60-69 let, kde bylo 16 (16 %) žen. Další skupinu tvořil věk 40- 49, kde bylo 13 (13 %) respondentů obou pohlaví. Nejméně početnou skupinu tvořily opět ženy ve věku 30- 39 let, které byly jen 2 (2 %).
3.2.2 Pohlaví Graf č. 2 Pohlaví respondentů
Pohlaví respondentů 80
Počet respondentů
70 60 50 40
Muž
30
Žena
20 10 0 Pohlaví
Jak z grafu č. 2 vyplývá, dotazníkového šetření se nejvíce zúčastnily ženy, kterých bylo 73 (73 %), mužů bylo jen 27 (27 %). Je tedy možno domnívat se, že osteoporózou trpí více ženy a jsou ochotnější při spolupráci v dotazníkovém šetření.
32
3.2.3 Nejvyšší dosažené vzdělání Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů 80
Počet respondentů
70 60 50 Základní 40
Střední
30
Vysokoškolské
20 10 0
Vzdělání
Nejvíce respondentů uvádělo, jako nejvyšší dosažené vzdělání střední, celkem 72 (72 %) osob. 15 (15 %) dotázaných mělo vzdělání jen základní. Nejmenší skupinou byli respondenti s vysokoškolským vzděláním, pouhých 13 (13 %) osob.
33
3.3 Průběh výzkumu Výzkum probíhal v časovém rozmezí od 1. 12. 2013 do 15. 4. 2014. Při mém dotazníkovém šetření jsem celkem rozdala 200 dotazníků. Z celkového počtu se mi vrátilo 102 dotazníků. Úspěšnost navrácení byla tedy 51 %. V mé práci jsem použila 100 dotazníků, protože 2 dotazníky byly vyplněny jen částečně.
3.4 Výsledky výzkumu Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 1 Řekl(a) byste, že Vaše zdraví je celkově: Graf č. 4 Úroveň zdraví respondentů
Zdraví respondentů 50
Počet respondentů
40 Výborné
30
Velmi dobré Dobré
20
Dosti dobré Špatné
10
0 Úroveň zdraví
Nejčastější odpověď na otázku ,,Řekl(a) byste, že Vaše zdraví je celkově“, byla ,,Dobré“. Tuto možnost vybralo 41 (41 %) respondentů. Další odpověď byla ,,Velmi dobré“, takto odpovědělo 22 (22 %) dotázaných. ,,Dosti dobré“ bylo vybráno 16 (16 %) dotázanými, taktéž i ,,Špatné“, 16 (16 %). 5 (5 %) respondentů vybralo možnost ,,Výborné“.
34
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 2 Jak byste hodnotil(a) své zdraví dnes ve srovnání se stavem před rokem: Graf č. 5 Zdravotní stav respondentů
Zdravotní stav respondentů
Počet respondentů
60 50
Mnohem lepší než před rokem
40
Poněkud lepší než před rokem
30
Přibližně stejné jako před rokem
20
Poněkud horší než před rokem
10
Mnohem horší než před rokem
0 Zdravotní stav
Nejpočetnější odpovědí byla varianta ,,Přibližně stejné jako před rokem“, kterou vybralo 55 (55 %) dotázaných. Další možnost byla ,,Poněkud horší než před rokem“, kdy byla zakroužkována 22 (22 %) odpovídajícími. 13 (13 %) respondentů vybralo ,,Poněkud lepší než před rokem“ a 6 (6 %) respondentů ,,Mnohem horší než před rokem“. Nejméně byla vybrána odpověď ,,Mnohem lepší než před rokem“, kterou uvedli jen 4 (4 %) dotázaní.
35
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 3 Následující otázky se týkají činnosti, které vykonáváte během svého typického dne. Omezuje Vaše zdraví nyní tyto činnosti. Jestliže ano, do jaké míry? 3a) Usilovné činnosti jako je běh, zvedání těžkých předmětů, provozování náročných sportů: Tabulka č. 1 Omezení při běhání, zvedání těžkých předmětů, provozování náročných sportů
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
42
42
Ano, omezuje trochu
32
32
Ne, vůbec neomezuje
26
26
Celkem
100
100 %
Odpověď
Třetí otázka byla zaměřena na omezení v usilovných činnostech jako běh, zvedání těžkých předmětů atd. 42 (42 %) dotázaných uvedlo, že je tyto činnosti omezují hodně. 32 (32 %) respondentů vybralo možnost ,,Omezuje trochu“ a 26 (26 %) odpovídajících, že je tyto aktivity neomezují. 3b) Středně namáhavé činnosti jako posunování stolu, luxování, hraní kuželek, jízda na kole: Tabulka č. 2 Omezení při posunování stolu, luxování, hraní kuželek a jízdě na kole
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
19
19
Ano, omezuje trochu
26
26
Ne, vůbec neomezuje
55
55
Celkem
100
100 %
U středně namáhavých činností jako posunování stolu, luxování, hraní kuželek a jízdě na kole nejvíce respondentů vybralo možnost ,,Ne, vůbec neomezuje“, bylo to 55 (55 %) osob. Na druhém místě skončila odpověď ,,Ano, omezuje trochu“ , kterou vybralo 26 (26 %) dotázaných. ,,Ano, omezuje hodně“ odpovědělo 19 (19 %) respondentů.
36
3c) Zvedání nebo nesení běžného nákupu: Tabulka č. 3 Omezení při zvedání nebo nesení nákupu
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
15
15
Ano, omezuje trochu
28
28
Ne, vůbec neomezuje
57
57
Celkem
100
100 %
U otázky, zda respondenty omezuje zvedání či nesení běžného nákupu, odpovědělo 57 (57 %) osob, že neomezuje. 28 (28 %) dotázaných uvedlo, že je omezeno trochu a 15 (15 %) respondentů je omezeno velmi. 3d) Vyjít po schodech několik pater: Tabulka č. 4 Omezení při chůzi do schodů - několik pater
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
45
45
Ano, omezuje trochu
32
32
Ne, vůbec neomezuje
23
23
Celkem
100
100 %
Na otázku ,,Omezuje Vás vyjít po schodech několik pater“ vybralo 45 (45 %) dotázaných možnost ,,Ano, omezuje hodně“. Další početnou skupinou byla odpověď ,, Ano, omezuje trochu“, kterou vybralo 32 (32 %) respondentů. 23 (23 %) oslovených osob uvedlo možnost ,,Ne, vůbec neomezuje“.
37
3e) Vyjít po schodech jedno patro: Tabulka č. 5 Omezení při chůzi do schodů – jedno patro
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
12
12
Ano, omezuje trochu
61
61
Ne, vůbec neomezuje
27
27
Celkem
100
100 %
U otázky, zda respondenty ,,Omezuje vyjít jedno patro“, odpovědělo 61 (61 %) osob ,,Omezuje trochu“. 27 (27 %) dotázaných uvedlo, že je chůze neomezuje a 12 (12 %) respondentů je omezeno velmi. 3f) Předklon, shýbání, poklek: Tabulka č. 6 Omezení při předklonu, shýbání a pokleku
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
47
47
Ano, omezuje trochu
37
37
Ne, vůbec neomezuje
16
16
Celkem
100
100 %
Činnost jako je předklon, shýbání a poklek velmi omezuje 47 (47 %) dotázaných. 37 (37 %) respondentů omezují tyto činnosti jen trochu a 16 (16 %) osob vybralo odpověď ,,Ne, vůbec neomezuje“.
38
3g) Chůze asi jeden kilometr: Tabulka č. 7 Omezení při chůzi - jeden kilometr
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
17
17
Ano, omezuje trochu
55
55
Ne, vůbec neomezuje
28
28
Celkem
100
100 %
U chůze do jednoho kilometru nejvíce respondentů zakroužkovalo možnost ,,Ano, omezuje trochu“, bylo to 55 (55 %) osob. Na druhém místě skončila odpověď ,,Ne, neomezuje“, kterou vybralo 28 (28 %) dotázaných. ,,Ano, omezuje hodně“ vybralo 17 (17 %) respondentů. 3h) Chůze po ulici několik set metrů: Tabulka č. 8 Omezení při chůzi - několik set metrů
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
9
9
Ano, omezuje trochu
24
24
Ne, vůbec neomezuje
67
67
Celkem
100
100 %
Z tabulky č. 8 vyplývá, že 67 (67 %) respondentům nečiní chůze několik set metrů obtíže. Částečné omezení při chůzi pociťuje 24 (24 %) dotázaných a 9 (9 %) chůze několik set metrů omezuje.
39
3i) Chůze po ulici sto metrů: Tabulka č. 9 Omezení při chůzi - sto metrů
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
4
4
Ano, omezuje trochu
22
22
Ne, vůbec neomezuje
74
74
Celkem
100
100 %
Na otázku ,,Omezuje Vás chůze na sto metrů“ vybralo 22 (22 %) dotázaných možnost ,,Ano, omezuje trochu“. Nejpočetnější skupinou byla odpověď ,,Ne, vůbec neomezuje“, kterou vybralo 74 (74 %) respondentů. 4 (4 %) oslovené osoby uvedly možnost ,,Ano, omezuje hodně. 3j) Koupání doma nebo oblékání bez pomoci další osoby: Tabulka č. 10 Omezení při koupání a oblékání
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano, omezuje hodně
4
4
Ano, omezuje trochu
24
24
Ne, vůbec neomezuje
72
72
Celkem
100
100 %
Nejčastější odpověď, u otázky ,,Omezuje Vás koupání nebo oblékání bez pomoci další osoby“,byla ,,Ne, vůbec neomezuje“. Takto odpovědělo 72 (72 %) dotázaných. ,,Ano, omezuje trochu“ uvedlo 24 (24 %) dotázaných. Nejmenší skupinou byly 4 (4 %) osoby, které odpověděly ,,Ano, omezuje hodně“.
40
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 4 Vyskytl se u Vás některý z dále uvedených problémů při práci (nebo při běžné denní činnosti) v posledních 4 týdnech kvůli zdravotním potížím? 4a) Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti: Tabulka č. 11 Zkrácení času na práci
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
32
32
Ne
68
68
Celkem
100
100 %
Na otázku ,,Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti“ byla nejpočetnější odpověď ,,Ne“, kterou vybralo 68 (68 %) respondentů. Zbylých 32 (32 %) vybralo odpověď ,,Ano“. 4b) Udělala(a) jste méně, než jste chtěl(a): Tabulka č. 12 Porovnání pracovního výkonu nyní a před 4 týdny
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
43
43
Ne
57
57
Celkem
100
100 %
43 (43 %) dotázaných si myslí, že v posledních 4 týdnech zvládlo méně práce, než chtělo udělat. Zbylých 57 (57 %) respondentů udělalo stejné množství práce.
41
4c) Byl(a) jste omezen(a) v druhu práce nebo jiných činnostech: Tabulka č. 13 Omezení v druhu práce
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost %
Ano
48
48
Ne
52
52
Celkem
100
100 %
U otázky ,,Byl(a) jste omezen(a) v druhu práce nebo jiných činnostech“ 52 (52 %) respondentů uvedlo, že nebylo nijak omezeno. Téměř stejný počet, 48 (48 %), dotázaných vybralo možnost ,,Ano, byl(a) jsem omezen(a)“. 4d) Měl(a) jste potíže při práci nebo jiných činnostech (například jste musel(a) vynaložit zvláštní úsilí): Tabulka č. 14 Potíže při práci
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
49
49
Ne
51
51
Celkem
100
100 %
Nejčastější odpovědí na otázku ,,Měl(a) jste potíže při práci nebo jiných činnostech“ bylo ,,Ne“, kterou uvedlo 51 (51 %) oslovených. Zbylých 49 (49 %) uvedlo jako možnost ,,Ano“.
42
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 5 Vyskytl se u Vás některý z dále uvedených problémů při práci (nebo při běžné denní činnosti) v posledních 4 týdnech kvůli nějakým emocionálním potížím (například pocit deprese nebo úzkosti)? 5a) Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti: Tabulka č. 15 Zkrácení času při práci
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
34
34
Ne
66
66
Celkem
100
100 %
Odpověď
Ve spojení s emocionálními potížemi se u 34 (34 %) dotázaných zkrátil čas při práci nebo jiných činnostech. 66 (66 %) osob nepociťovalo žádné změny. 5b) Uděl(a) jste méně, než jste chtěl(a): Tabulka č. 16 Porovnání pracovního výkonu nyní a před 4 týdny
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
46
46
Ne
54
54
Celkem
100
100 %
Omezení výkonu v souvislosti s emocionálními potížemi udávalo 46 (46 %) respondentů. 54 (54 %) osob uvedlo, že nebylo nijak omezeno.
43
5c) Byl(a) jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný(á) než obvykle: Tabulka č. 17 Omezení pozornosti
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Ano
42
42
Ne
58
58
Celkem
100
100 %
U otázky ,,Byl(a) jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný(á) než obvykle“ se vyjádřilo 42 (42 %) dotázaných, že ,,Ano“ a 58 (58 %) dotázaných, že s pozorností nemělo problém.
44
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 6 Uveďte, do jaké míry bránily Vaše tělesné nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech. Graf č. 6 Tělesné a emocionální potíže
Tělesné a emocionální potíže 35
Počet respondentů
30 25 Vůbec ne 20
Trochu
15
Mírně Poměrně dost
10
Velmi silně
5 0 Možnost odpovědi
Nejpočetnější odpovědí byla varianta ,,Trochu“, kterou vybralo 29 (29 %) dotázaných. Další možnost byla ,,Vůbec ne“, kdy byla zakroužkována 25 (25 %) odpovídajícími. 23 (23 %) respondentů vybralo ,,Mírně“ a 18 (18 %) respondentů ,,Poměrně dost“. Nejméně byla vybrána odpověď ,,Velmi silně“, kterou uvedlo jen 5 (5 %) dotázaných.
45
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 7 Jak velké bolesti jste měl(a) v posledních 4 týdnech? Graf č. 7 Míra bolesti
Míra bolesti 25
Počet respondentů
20 Žádné Velmi mírné
15
Mírné 10
Střední Silné
5
Velmi silné
0 Možnost odpovědi
Na otázku ,,Jak velké bolesti jste měl(a) v posledních 4 týdnech“ odpovědělo shodně 22 (22 %) respondentů ,,Velmi mírné“ a ,,Mírné“. 21 (21 %) dotázaných uvedlo bolesti ,,Střední“, 19 (19 %) osob uvedlo, že nemělo bolesti žádné. 13 (13 %) odpovídajících vybralo možnost ,,Silné“. 3 (3 %) osoby se potýkaly s bolestí ,,Velmi silnou“.
46
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 8 Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci (v zaměstnání i doma) v posledních 4 týdnech? Graf č. 8 Omezení práce kvůli bolesti
Omezení kvůli bolesti 30
Počet respondentů
25 20
Vůbec ne Trochu
15
Mírně Poměrně dost
10
Velmi silně 5 0 Možnost odpovědi
Nejčastější odpověď na otázku ,,Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci (v zaměstnání i doma) v posledních 4 týdnech“ byla odpověď ,,Vůbec ne“, tuto možnost vybralo 27 (27 %) respondentů. Další odpověď byla ,,Trochu“, takto odpovědělo 26 (26 %) dotázaných. ,,Mírně“ bylo vybráno 25 (25 %) dotázanými. ,,Poměrně dost“, 20 (20 %) osob. Pouze 2 (2 %) respondenti vybrali možnost ,,Velmi silně“.
47
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 9 Následující otázky se týkají Vašich pocitů a toho, jak se Vám dařilo v předchozích týdnech. Jak často v předchozích 4 týdnech: 9a) Jste se cítil(a) pln(a) elánu: Tabulka č. 18 Pocit elánu
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
3
3
Většinou
19
19
Dost času
15
15
Občas
30
30
Málokdy
28
28
Nikdy
5
5
100
100 %
Celkem
S malým rozdílem byla vybrána odpověď ,,Občas“ , a to 30-ti (30 %) dotázanými a hned poté ,,Málokdy“, kterou vybralo 28 (28 %) osob. 19 (19 %) respondentů se cítí plni elánu ,,Většinou“, 15 (15 %) ,,Dost často“ a 5 (5 %) ,,Nikdy“. Pouze 3 (3 %) dotázaní odpověděli ,,Pořád“. 9b) Jste byl(a) velmi nervózní: Tabulka č. 19 Pocit nervozity
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
9
9
Většinou
14
14
Dost času
16
16
Občas
32
32
Málokdy
22
22
Nikdy
7
7
100
100 %
Odpověď
Celkem
48
Nejčetnější odpovědí u otázky ,,Byl(a) jste velmi nervózní“ bylo ,,Občas“, 32 (32 %) osob. ,,Málokdy“ uvedlo 22 (22 %) respondentů. 16 (16 %) osob se cítí nervózní ,,Dost často“ a 14 (14 %) osob ,,Většinou“. ,,Pořád“ s nervozitou bojuje 9 (9 %) dotázaných a 7 (7 %) se necítí nervózně ,,Nikdy“. 9c) Jste měla(a) takovou depresi, že Vás nic nemohlo rozveselit: Tabulka č. 20 Pocit deprese
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
2
2
Většinou
5
5
Dost často
11
11
Občas
12
12
Málokdy
32
32
Nikdy
38
38
Celkem
100
100 %
Z oslovených respondentů odpovědělo 38 (38 %), že depresi neměli ,,Nikdy“. 32 (32 %) respondentů vybralo možnost ,,Málokdy“. ,,Občas“ označilo 12 (12 %) dotázaných, jako následující odpověď byla ,,Dost často“ od 11-ti (11 %) oslovených. ,,Většinou“ trpělo depresí 5 (5 %) osob a ,,Pořád“ 2 (2 %) osoby.
49
9d) Jste pociťoval(a) klid a pohodu: Tabulka č. 21 Pocit klidu a pohody
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost %
Pořád
4
4
Většinou
30
30
Dost často
21
21
Občas
27
27
Málokdy
13
13
Nikdy
5
5
100
100 %
Celkem
K dotazu jak často „Jste pociťoval(a) klid a pohodu“ se 30 (30%) dotázaných vyjádřilo, že ,,Většinou“. 27 (27 %) respondentů uvedlo ,,Občas“ a 21 (21 %) uvedlo ,,Dost často“. 13 (13 %) osob zvolilo možnost ,,Málokdy, 5 (5 %) osob ,,Nikdy“ a 4 (4 %) osoby ,,Pořád“. 9e) Jste byl(a) pln(a) energie: Tabulka č. 22 Pocit energie
Možnosti odpovědi
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
3
3
Většinou
18
18
Dost času
15
15
Občas
34
34
Málokdy
24
24
Nikdy
6
6
100
100 %
Celkem
Z celkového počtu 100 % dotazovaných osob, označilo 34 (34 %) možnost ,,Občas“. 24 (24 %) odpovědělo možností ,,Málokdy“, 18 (18 %) se cítí plni energie ,,Většinou“, 15 (15 %) ,,Dost často“. 6 (6 %) respondentů ,,Nikdy“ nemělo pocit energie. 3 (3 %) osoby měly dostatek energie ,,Pořád“.
50
9f) Jste pociťoval(a) pesimismus a smutek: Tabulka č. 23 Pocit pesimismu a smutku
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost %
Pořád
4
4
Většinou
10
10
Dost často
16
16
Občas
20
20
Málokdy
36
36
Nikdy
14
14
Celkem
100
100 %
Nejpočetnější skupinu s odpovědí ,,Málokdy“ tvořilo 36 (36 %) dotázaných. ,,Občas“ se cítilo smutně 20 (20 %) dotázaných, ,,Dost často“ 16 (16 %) osob, ,,Nikdy“ 14 (14 %) osob a ,,Většinou“ 10 (10 %) osob. ,,Pořád“ byly smutné jen 4 (4 %) osoby. 9g) Jste se cítil(a) vyčerpán(a): Tabulka č. 24 Pocit vyčerpání
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
9
9
Většinou
19
19
Dost často
23
23
Občas
26
26
Málokdy
16
16
Nikdy
7
7
100
100 %
Celkem
Na otázku ,,Cítil(a) jste se vyčerpán(a)“, byla nejčastější odpověď ,,Občas“. Takto odpovědělo 26 (26 %) respondentů. 23 (23 %) osob se cítilo vyčerpáno ,,Dost často“, 19 (19 %) ,,Většinou“, 16 (16 %) ,,Málokdy“. Pocit úplného vyčerpání mělo ,,Pořád“ 9 (9 %) dotázaných a 7 (7 %) dotázaných necítilo vyčerpání ,,Nikdy“.
51
9h) Jste byl(a) šťastný(á): Tabulka č. 25 Pocit štěstí
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
8
8
Většinou
29
29
Dost často
15
15
Občas
29
29
Málokdy
16
16
Nikdy
3
3
100
100 %
Celkem
Stejný počet odpovědí od 29-ti (29 %) dotázaných bylo u možností ,,Většinou“ a ,,Občas“. ,,Málokdy“ se cítilo šťastně 16 (16 %) odpovídajících, ,,Dost často“ 15 (15 %) odpovídajících. 8 (8 %) osob mělo pocit štěstí ,,Pořád“, pouze 3 (3 %) osoby nebyly šťastny ,,Nikdy“. 9i) Jste se cítil(a) unavena(a): Tabulka č. 26 Pocit únavy
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Pořád
15
15
Většinou
22
22
Dost často
26
26
Občas
22
22
Málokdy
14
14
Nikdy
1
1
100
100 %
Celkem
Nejpočetnější odpovědí byla varianta ,,Dost často“, kterou vybralo 26 (26 %) dotázaných. Další možnost byla ,,Většinou“ a ,,Občas“, kterou zakroužkovalo shodně 22 (22 %) odpovídajících. 15 (15 %) respondentů vybralo ,,Pořád“ a 14 (14 %) respondentů ,,Málokdy“. Nejméně byla vybrána odpověď ,,Nikdy“, kterou uvedl jen 1 (1 %) dotázaný. 52
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 10 Uveďte, jak často v předchozích 4 týdnech bránily Vaše tělesné nebo emocionální obtíže Vašemu společenskému životu (jako například návštěvy přátel, příbuzných atp.)? Graf č. 9 Tělesné a emocionální potíže Tělesné a emocionální potíže 35 30
Počet respondentů
25 Pořád 20
Většinu času
15
Občas Málokdy
10
Nikdy
5 0 Možnost odpovědi
Z odpovědí na tuto otázku vyplývá, že tělesné a emocionální potíže působily problémy 29 (29 %) dotázaným ,,Málokdy“. Další možnost ,,Nikdy“ byla vybrána 25 (25 %) odpovídajícími. 23 (23 %) respondentů vybralo ,,Občas“ a 18 (18 %) respondentů ,,Většinu času“. Pouze 5 (5 %) dotázaných uvedlo odpověď ,,Pořád“.
53
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 11 Zvolte takovou odpověď, která nejlépe vystihuje, do jaké míry pro Vás platí každé z následujících prohlášení. 11a) Zdá se, že onemocním snadněji než jiní lidé: Tabulka č. 27 Snadnost onemocnění oproti ostatním
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Jistě ano
12
12
Spíše ano
14
14
Nejsem si jist
22
22
Spíše ne
35
35
Určitě ne
17
17
Celkem
100
100 %
35 (35 %) osob si myslí, že ,,Spíše neonemocní“, 22 (22 %) dotázaných si ,,Není jisto“. 17 (17 %) dotázaných se domnívá, že ,,Určitě ne“, 14 (14 %) dotázaných uvedlo ,,Spíše ano“ a 12 (12 %) dotázaných vybralo odpověď ,,Jistě ano“. 11b) Jsem stejně zdráv(a) jako kdokoliv jiný: Tabulka č. 28 Úroveň zdraví oproti ostatním
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Jistě ano
10
10
Spíše ano
25
25
Nejsem si jist
27
27
Spíše ne
22
22
Určitě ne
16
16
Celkem
100
100 %
54
Na otázku ,, Jsem stejně zdráv(a) jako kdokoliv jiný“ byla nejčastější odpověď ,,Nejsem si jist“, kterou vybralo 27 (27 %) respondentů. Další skupina dotázaných v počtu 25 (25 %) odpověděla ,,Spíše ano“. 22 (22 %) zvolilo odpověď ,,Spíše ne“, 16 (16 %) osob ,,Určitě ne“. Zbylých 10 (10 %) vybralo možnost ,,Jistě ano“. 11c) Očekávám, že se mé zdraví zhorší: Tabulka č. 29 Očekávání zhoršení zdraví
Možnosti odpovědi
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Jistě ano
7
7
Spíše ano
28
28
Nejsem si jist
31
31
Spíše ne
22
22
Určitě ne
12
12
Celkem
100
100 %
Největší počet osob, 31 (31 %), si ,,Není jisto“, zda se jejich zdraví zhorší. 28 (28 %) osob si myslí, že ,,Spíše ano“, 22 (22 %) dotázaných ,,Spíše ne“. 12 (12 %) odpovídajících vybralo odpověď ,,Určitě ne“ a 7 (7 %) respondentů zakroužkovalo ,,Jistě ano“. 11d) Mé zdraví je perfektní: Tabulka č. 29 Perfektní stav zdraví
Odpověď
Absolutní četnost
Relativní četnost (%)
Jistě ano
7
7
Spíše ano
19
19
Nejsem si jist
20
20
Spíše ne
21
21
Určitě ne
33
33
Celkem
100
100 %
Na otázku č. 11d jedna třetina (33 %) dotázaných odpověděla ,,Určitě ne“. 21 (21 %) dotázaných uvedlo ,,Spíše ne“, 20 (20 %) odpovídajících zadalo ,,Nejsem si jist“. ,,Spíše ano“ vybralo 19 (19 %) osob a ,,Jistě ano“ jen 7 (7 %) osob. 55
Vyhodnocení dotazníkové otázky č. 12 Během dnešního dne užívám tyto léky: Tabulka č. 30 Medikace
Lékové skupiny
Absolutní četnost
Stopové prvky, vitamíny
39
Analgetika
34
Antidiabetika
10
Terapie štítné žlázy
9
Hypolipidemika
7
Hormonální antikoncepce
6
Antikoagulancia
6
U této otázky jsem vybrala lékové skupiny, které nejčastěji dotázaní berou. 39 respondentů uvedlo, že nejčastěji užívá ,,Stopové prvky, vitamíny“. 34 osob uvedlo, že užívá ,,Analgetika“, tedy léky proti bolesti. 10 osob se léčí s diabetes mellitus, 9 osob trpí onemocněním štítné žlázy. ,,Hypolipidemika“ užívá 7 dotázaných. Shodně, a to 6 respondentek uvedlo, že užívá ,,Hormonální antikoncepci“ a 6 respondentů ,,Antikoagulancia“, léky na ředění krve. Jelikož někteří respondenti užívají lék z několika skupin, nedělala jsem procentuální výpočet.
56
3.5 Diskuze Práce měla stanovený jeden cíl a tři hypotézy. Cílem bylo zjistit vliv životního stylu na kvalitu života jedinců s osteoporózou. Pro vlastní výzkum bylo použito 100 (50 %) vyplněných dotazníků, z celkového počtu 200 rozdaných. Hypotéza 1: Předpokládáme, že zvýšený výskyt jedinců s osteoporózou, je limitován věkem Nejpočetnější skupina byla ve věku 50- 59 let, kterou tvořily jen ženy. V této věkové kategorii bylo 25 (25 %) žen. Ve druhé největší skupině byl věk 70- 79 let a 80 a více let, kde bylo u 22 (22 %) respondentů obou pohlaví. Těsně za ní byla věková kategorie 60- 69let, kde bylo 16 (16 %) žen. Další skupinu tvořil věk 40-49, kde bylo 13 (13 %) respondentů obou pohlaví. Nejméně početnou skupinu tvořily opět ženy ve věku 30- 39 let, které byly pouze 2 (2 %). Výzkum dokazuje, že výskyt osteoporózy mezi 50.- 59. rokem života postihuje zejména ženy, které prodělaly menopauzu. Můžeme tedy říci, že se jedná o osteoporózu postmenopauzální, kde hrají důležitou roli hormony. V dalších dvou věkových skupinách, a to ve věku od 70-ti do 79-ti let a od 80-ti a více let, postihuje osteoporóza obě pohlaví. S narůstajícím věkem tedy přichází senilní osteoporóza, která je podmíněna křehčími kostmi, špatným vstřebáváním živin z trávicího traktu dalšími faktory. Hypotéza 2: Předpokládáme, že alespoň 60 % respondentů užívá vitamíny a stopové prvky. K této hypotéze se vztahuje otázka 12. Podle mého výzkumu užívá vitamíny a stopové prvky pouze 39 respondentů (39 %), což je přibližně čtvrtina dotázaných. Mezi nejčastěji užívané patří Osteocare, Calcichew D3, Osteogenon, Double-X, Ca-Mg-Zn Forte, vitamín C, KCl, Caltrate Plus, Železo, Kalcium, Olimpex Shark, Proenzi, GS Chondro Forte, GOOL.
57
Hypotéza 3: Předpokládáme, že jedinci s osteoporózou vykonávají jen omezenou pohybovou aktivitu. K této hypotéze se vztahuje otázka 3a až 3j. 42 (42 %) oslovených uvedlo, že je velmi omezují usilovné činnosti jako běh, zvedání těžkých předmětů, provozování náročných sportů. Další činnost, kterou respondenti uvedli jako velmi omezující, byla chůze po schodech několik pater, z celkového počtu 100 (100 %) dotázaných se to týkalo 45-ti (45 %) osob. Nejvíce respondentů však omezuje předklon, shýbání a poklek, bylo to 47 (47 %) osob. Aktivita, která omezuje respondenty trochu, je chůze asi jeden kilometr. U této činnosti se cítí omezeno 55 (55 %) osob. Můžeme tedy říci, že polovina dotázaných. Chůze po schodech jedno patro omezuje trochu 61 (61 %) dotázaných, tedy přes polovinu všech respondentů. Můžeme tedy říci, že aktivity jako běh, zvedání těžkých předmětů, chůze po schodech několik pater, chůze po schodech jedno patro, předklon, shýbání, poklek a chůze přibližně jeden kilometr, respondenty s osteoporózou omezuje. Jsou však i činnosti, které respondenty neomezují vůbec. Mezi ně patří posunování stolu, luxování, hraní kuželek, zvedání nebo nesení běžného nákupu, chůze po ulici několik set metrů, chůze po ulici sto metrů, koupání nebo oblékání bez pomoci cizí osoby.
3.6 Návrh pro praxi Dle mého názoru se v budoucnosti bude osteoporóza řadit mezi civilizační choroby. Nadarmo se neříká osteoporóze ,,tichý zloděj kostí“. Tato nemoc je dlouhou dobu bez příznaků, proto je u hodně lidí nediagnostikována. Navrhovala bych více informovat laickou veřejnost. Především bych preferovala podání informací od zdravotnického personálu, jak od lékařů, tak od sester. Ale z praxe víme, že jsou často vytíženi a na delší rozmluvu s pacientem není dostatek prostoru. Nejlepší by tedy bylo rozdávat informační materiály s vysvětlením, co je to vlastně za nemoc, její projevy a zdůraznit důležitost prevence. Materiály bych dala na každé oddělení nemocnice, do čekáren praktických lékařů i gynekologů.
58
4 Závěr Moje bakalářská práce je zaměřena na kvalitu života jedinců s osteoporózou. Teoretická část se skládá z definice kvality života a metody jejího měření, anatomie a fyziologie kosti, etiologie a klasifikace onemocnění. Dále jsou v teoretické části také popsány rizikové faktory osteoporózy, diagnostika, nefarmakologická i farmakologická terapie a poslední kapitola se zabývá prevencí. Praktická část je zpracována pomocí dotazníkového šetření u respondentů, kteří trpí osteoporózou. Dotazník obsahoval 12 otázek, které jsou v mé práci rozpracovány. Zjišťovala jsem, jaké je celkové zdraví respondentů, jaké každodenní činnosti je omezují, jakými bolestmi trpí, jestli jim v každodenním životě brání nějaké tělesné či emocionální problémy a poslední otázka se týkala medikace. Cíl 1: Zjistit vliv životního stylu na kvalitu života jedinců s osteoporózou Cíl 1 byl splněn Hypotéza 1: Předpokládáme, že zvýšený výskyt jedinců s osteoporózou, je limitován věkem Hypotéza 1 se potvrdila Výskyt osteoporózy se začal projevovat až od 38. roku života. Musíme ale říci, že rizikovější skupinou jsou ženy, u kterých hrají důležitou roli hormonální změny. U mužů se osteoporóza vyskytuje až ve vyšším věku, v mém výzkumu to byl věk od 75-ti let. Můžeme tedy konstatovat, že výskyt osteoporózy závisí jak na věku, tak i na pohlaví.
Hypotéza 2: Předpokládáme, že alespoň 60 % respondentů užívá vitamíny a stopové prvky Hypotéza 2 se nepotvrdila Pouze 39 (39 %) dotázaných uvedlo, že užívá vitamíny a stopové prvky. Do naší stanovené hranice, 60-ti %, chybělo 21 %, tedy 21 dotázaných.
59
Hypotéza 3: Předpokládáme, že jedinci s osteoporózou vykonávají jen omezenou pohybovou aktivitu Hypotéza 3 se potvrdila Nemocní s osteoporózou nemohou vykonávat všechny pohybové aktivity. Nejvíce omezuje respondenty poklek, shýbání a předklon, celých 47 (47 %) osob. Na dalším místě je to chůze po schodech několik pater, které činí potíže 45-ti (45 %) lidem. 42 (42 %) respondentů omezují usilovné činnosti jako je běh, zvedání těžkých předmětů. Mezi činnosti, které omezují dotázané trochu, patří chůze po schodech jedno patro, a to u 61 (61 %) osob a chůze přibližně jeden kilometr u 55 (55 %) osob. Z toho vyplývá, že osteoporóza velmi ovlivňuje pohybové aktivity. Závěrem bych chtěla říci, že psaní této bakalářské práce mě velmi obohatilo. Získala jsem nové zkušenosti a poznatky. Při výzkumu mě překvapilo, jak málo dotázaných užívá stopové prvky a vitamíny, přesto že trpí osteoporózou a substituce je důležitou součástí terapie.
60
5 Seznam použité literatury 1. BROULÍK, P. Osteoporóza. Praha: Jan Vašut, 2000. ISBN 80-7236-175-9. 2. BRŮNOVÁ, B. Česká oční optika: Kvalita života a vidění. Praha: EXPO DATA spol. s.r.o., 2010. ISSN 1211-233X.
3. DYLEVSKÝ, I. Funkční anatomie. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-3240-4. 4. FREIWALD, J., KRUSE S. Pohybem proti osteoporóze. Praha: Pragma, 2000. ISBN 80-7205-705-7. 5. GURKOVÁ, E. Hodnocení kvality života. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-2473625-9. 6. LINKOVÁ, M. Bedeker zdravia: Kvalita života chronicky nemocného človeka. Bratislava: RE-PUBLIC s.r.o., 2010. ISSN 13372734. 7. MAČÁK, J., MAČÁKOVÁ, J. Patologie. Druhé doplněné vydání. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3530-6. 8. NAŇKA, O., ELIŠKOVÁ M. Přehled anatomie. Druhé vydání. Praha: Galén, 2009. ISBN Karolinum 978-80-246-1717-6. 9. NAVRÁTIL, L. Vnitřní lékařství. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2319-8. 10. NEMČEKOVÁ, M. Práva pacientov. Martin: Osveta, 2004. ISBN 80-8063-162-X. 11. OLEJÁROVÁ, M. Revmatologie v kostce. Praha: TRITON, 2008. ISBN 978-807387-115-4. 12. PAYNE, J. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-657-0. 13. SHARON, M. Komplexní výživa. Praha: Pragma, 2003. ISBN 80-85113-54-0. 14. ŠAFRÁNKOVÁ, A., NEJEDLÁ M. Interní ošetřovatelství. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1148-5. 15. ŠTĚPÁN, J. Diety při onemocnění osteoporózou. Praha: Sdružení MAC, 200. ISBN 80-86783-10-3.
61
16. VYSKOČIL, V. Osteoporóza a ostatní nejčastější metabolické onemocnění skeletu. Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-726-2637-3. 17. WESTON, T. Atlas lidského těla. Praha: Levné Knihy KMa, 2003. ISBN 80-7321092-4. 18. ŽOFKOVÁ, I. Osteologie a kalcium-fosfátový metabolismus. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3919-9.
Seznam použitých internetových zdrojů 1. BLAHOŠ, J. Léčba osteoporózy. Doporučené postupy v léčbě a prevenci osteoporózy. 2001, roč. 2001, č. 1. Dostupné z: www.cls.cz/dokumenty2/os/r149.rtf
2. CSISKO, M. Kvalita života v ošetřovatelské praxi. In: www.zdravi.e15.cz [online]. 2013 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/kvalita-zivota-vosetrovatelske-praxi-473279 3. Cvičení a pohyb. Osteoporoza [online]. 2013 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.osteoporoza.cz/cviky-kombinovane 4. GRYGÁRKOVÁ, S. Výživové doplňky. In: www.celostnimedicina.cz [online]. 2010 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.celostnimedicina.cz/vapnik.htm 5. HÁLA, T. Postmenopauzální osteoporóza. Interní medicína pro praxi. 2005, roč. 2005, č. 12. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2005/12/11.pdf 6. JACKULIAK, P. Osteoporóza a diabetes mellitus. Via pract. 2013, roč. 2013, č. 10. Dostupné z: http://www.solen.sk/index.php/index.php?page=pdf_view&pdf_id=6486&magazine_id =1 7. Osteoporóza. Osteoporóza.cz [online]. 2013 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.osteoporoza.cz/home 8. Osteoporóza-diagnostika a léčba. In: www.meda.sk [online]. 2012 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.meda.sk/?m=30 9. Osteoporóza-tichá epidemie 21.století. In: www.osteoporoza.estranky.cz [online]. 2014 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://www.osteoporoza.estranky.cz/ 62
10. Potravní doplňky. In: www.vitalion.cz [online]. 2012 [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://doplnky.vitalion.cz/zinek/ 11. Senioři. Český statistický úřad [online]. 2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home
12. ŠIMKOVÁ. Jak se žije s osteoporózou?. In: www.orling.cz [online]. 2010 [cit. 2014- 03-23]. Dostupné z: http://www.orling.cz/cz/o-osteoporoze/jak-se-zije-sosteoporozou.html 13. VYSKOČIL, V. Osteoporóza - základní diagnosticko-léčebný manuál pro praktického lékaře. Zdraví E15 [online]. 2010 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/osteoporoza-zakladni-diagnostickolecebny-manual-pro-praktickeho-lekare-454433
63
6 Seznam použitých zkratek 1. atd. – a tak dále 2. apod. – a podobně 3. WHO – anglická zkratka pro Světovou zdravotnickou organizaci 4. SD – směrodatná odchylka 5. aj. – a jiné 6. ČLS JEP – Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně 7. RTG – rentgenologické vyšetření 8. BMI- Body mass index (index tělesné hmotnosti) 9. TSH – hormon produkovaný adenohypofýzou, stimuluje sekreci hormonů štítné žlázy 10. ALP - alkalická fosfatáza 11. ALT – alaninaminotranferáza 12. CT – počítačová tomografie 13. DXA - dvouenergiové rentgenové absorbciometrie 14. BMD - denzita kostního minerálu 14. IU - měrná jednotka pro množství účinné látky
64
7 Seznam příloh
Příloha č. 1 Tabulky- rizikové faktory, symptomy osteoporózy, doporučená denní dávka vápníku a stopových prvků Příloha č. 2 Kombinované cviky Příloha č. 3 Žádost o povolení výzkumu v Nemocnici Jihlava, Revmatologická a osteologická ambulance Příloha č. 4 Dotazník
65
Příloha č. 1 Tabulky Tabulka č. 1 Rizikové faktory
Věk nad 65 let
Amenorrhoea, oligomenorrhoea
Kompresivní zlomeniny obratlů
Předčasná menopauza (před 45. rokem věku)
Nízkotraumatická zlomenina po 45.
Úbytek hmotnosti více než 10 % oproti
roce věku
hmotnosti ve věku 25 let
Osteoporotická zlomenina v rodinné
Terapie glukokortikoidy a antiepileptiky
anamnéze
déle než 6 měsíců
Dlouhodobá terapie heparinem
Nízký příjem vápníku
Malabsorpční syndrom
Kouření, alkohol
Primární hyperparathyreóza,
Nadměrné pití alkoholu
hypertyreóza Náchylnost k pádům
Nadměrný příjem kofeinu
Hypogonadismus
Hmotnost pod 57 kg
Nedostatečný příjem vápníku,
Snížená pohybová aktivita kvůli
nesnášenlivost mléka nebo mléčných
chronickému onemocnění
výrobků BMI pod 18, anorexia nervosa
Nedostatečný příjem vápníku
Omezení expozice slunečního záření
Nesnášenlivost mléka nebo mléčných výrobků
Bílá rasa
Diabetes mellitus
Chirurgické odstranění vaječníků
Hematologická onemocnění
Tabulka č. 2 Symptomy osteoporózy
Ostré bolesti zad Zakulacení zad, vznik hrbu Zmenšení postavy asi o 3 cm Zlomeniny zápěstí, obratlů a krčku femuru Úbytek svaloviny
Tabulka č. 3 Doporučená denní dávka vápníku
Pohlaví
Věk
Denní dávka
Děti
6-9 let
1100 mg
Děti
9-15 let
1200 mg
Ženy
25-34 let
1000 mg
Ženy
55-65 let
1200 mg
Muži
25-34 let
1000 mg
Muži
55-65 let
1000 mg
Senioři
Nad 65 let
1500 mg
Tabulka č. 4 Doporučená denní dávka stopových prvků
Název prvku
Denní dávka
Strava obilné klíčky, mléčné výrobky,
Fosfor
800 mg
brambory, med, všechny druhy masa banány, semena,
Hořčík
280- 400 mg
luštěniny, pohanka, minerální vody avokádo, mandle, hrášek,
Mangan
5 mg
rýže, olivy, špenát, kokos, borůvky ovoce, ořechy,
Bor
1,7- 3 mg
mléčné výrobky, brokolice zelená zelenina,
Měď
2,5- 3 mg
ryby, vnitřnosti, ořechy, sušené ovoce sýr, vejce,
Zinek
12 mg
hovězí a vepřové maso, mák
Příloha č. 2 Kombinované cviky
Výchozí pozice: Leh na zádech pokčmo, chodidla rovnoběžně na podložce, ruce podél těla. S výdechem lehce tlačit pravé chodidlo do podložky, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x, cvik střídat s levým chodidlem. Obměna: S výdechem lehce tlačit obě chodidla do podložky, povolit, nádech. Cíl: Aktivace svalstva trupu a dolních končetin.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, chodidla rovnoběžně na podložce, ruce podél těla. S výdechem lehce tlačit levé chodidlo do podložky, zvednout pravé chodidlo 2–5 cm nad podložku, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x, cvik střídat s pohybem druhé nohy. Obměna: Střídavě zvedat pravé a levé chodidlo – chůze na místě. Cíl: Aktivace svalstva trupu a dolních končetin, cvičení koordinace.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, chodidla rovnoběžně na podložce, ruce podél těla. Vzpažit paže, s výdechem lehce tlačit pravé chodidlo do podložky a lehce sáhnout pravou rukou do dálky, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x, cvik střídat s levou stranou. Obměna: S výdechem lehce tlačit obě chodidla do podložky a lehce sáhnout oběma rukama do dálky, lehce sáhnout po diagonále. Cíl: Aktivace svalstva trupu a dolních končetin, protažení.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, chodidla rovnoběžně na podložce, ruce podél těla. S výdechem střídavě a lehce tlačit levé a pravé chodidlo do podložky, střídavě natáhnout pravou a levou dolní končetinu v koleni, špička nohy směřuje vzhůru. Cvik opakovat 6–10x. Cíl: Aktivace břišního a hýžďového svalstva, svalů stehen a pánevního dna.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, ruce na kolenou. S výdechem přitáhnout kolena k hrudníku. S nádechem oddálit kolena od hrudníku do napjatých paží. Cvik opakovat 6–10x. Obměna: Změna dechového rytmu při pohybu. Cíl: Uvolnění a protažení svalstva bederní oblasti.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, pánev nad podložkou, trup tvoří se stehny přímku, ruce podél těla. S výdechem zvednout pravé chodidlo cca 2–5 cm nad podložku, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x, cvik střídat s pohybem druhé nohy – pánev je držena ve výchozí pozici. Obměna: Zvedat střídavě pravé a levé chodidlo – chůze na místě. Cíl: Aktivace svalstva trupu a dolních končetin, cvičení koordinace.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, chodidla rovnoběžn
na podložce, ruce v týl. S výdechem lehce tlačit levé chodidlo do podložky, přednožit pravou dolní končetinu, špička nohy směřuje vzhůru, zvednout hlavu a trup, povolit, nádech. Cvik opakovat 6– 10x, cvik střídat s levou stranou. Cíl: Aktivace břišního svalstva.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, přednožit obě dolní končetiny, chodidla se opírají o stěnu, ruce podél těla. S výdechem lehce tlačit obě chodidla proti stěně, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x. Obměna: Střídat pravé a levé chodidlo. Cíl: Aktivace svalstva trupu a končetin.
Výchozí pozice: Leh na zádech pokrčmo, chodidla rovnoběžně, paže ve vzpažení, dlaně se opírají o stěnu. S výdechem tlačit obě chodidla do podložky a současně obě dlaně proti stěně, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x. Obměna: Lehce tlačit pravé chodidlo do podložky a současně pravou dlaň proti stěně, střídat s levou stranou, tlačit diagonálně. Cíl: Aktivace svalstva trupu a končetin.
Výchozí pozice: Leh na pravém boku, hlavu položit na pravou paži, pravá dolní končetina pokrčená v koleni, chodidlo levé dolní končetiny opřít o stěnu ve výši kyčelního kloubu, levá ruka se opírá před tělem. S výdechem lehce tlačit levé chodidlo proti stěně, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x, cvik střídat s druhou stranou. Obměna: Měnit výšku opory chodidla. Cíl: Aktivace svalstva trupu a stabilizátorů pánve.
Výchozí pozice: Leh na břiše, skrčit vzpažmo zevnitř, předloktí dovnitř, čelo položit na složené ruce. S výdechem stáhnout hýždě, paže zapažit povýš, hlava v prodloužení trupu, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x. Cíl: Aktivace svalstva trupu.
Výchozí pozice: Vzpor klečmo, hlava v prodloužení trupu. S výdechem zvednout pravé koleno 5 cm nad podložku, povolit, nádech. Cvik opakovat 6–10x, cvik střídat s levou stranou. Obměna: Střídat pravé a levé koleno. Cíl: Aktivace svalstva trupu a končetin.
Dostupné z: www.osteoporoza.cz/cviky-kombinovane
Příloha č. 4 Dotazník SF- 36 Vážený respondente, vážená respondentko, jmenuji se Lucie Bartošová a studuji 3. ročník všeobecné sestry na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. K ukončení mého studia vypracovávám bakalářskou práci na téma ,,Kvalita života jedinců s osteoporózou". Touto cestou Vás chci požádat o pár minut Vašeho času a o vyplnění mého dotazníku. Dotazník je anonymní a poslouží k mé praktické části bakalářské práce. Děkuji Vám za spolupráci. Odpovězte na každou z otázek tím, že vyznačíte příslušnou odpověď. Nejste-li si jisti jak odpovědět, odpovězte, jak nejlépe umíte. 1. Řekl(a) byste, že Vaše zdraví je celkově: (zakroužkujte jedno číslo) Výborné
1
Velmi dobré
2
Dobré
3
Dosti dobré
4
Špatné
5
2. Jak byste hodnotil(a) své zdraví ve srovnání se stavem před rokem?
Mnohem lepší než před rokem
1
Poněkud lepší než před rokem
2
Přibližně stejné jako před rokem
3
Poněkud horší než před rokem
4
Mnohem horší než před rokem
5
3. Následující otázky se týkají činností, které vykonáváte během svého typického dne. Omezuje Vaše zdraví nyní tyto činnosti? Jestliže ano, do jaké míry? (zakroužkujte jedno číslo na každé řádce)
ČINNOSTI
Ano, omezuje Ano, omezuje Ne, neomezuje hodně
trochu
vůbec
a. Usilovné činnosti jako je běh, zvedání těžkých předmětů,
1
2
3
provozování náročných sportů b. Středně namáhavé činnosti jako posunování stolu, luxování, hraní
1
2
3
2
3
kuželek, jízda na kole c. Zvedání nebo nesení běžného nákupu
1
d. Vyjít po schodech několik pater
1
2
3
e. Vyjít po schodech jedno patro
1
2
3
f. Předklon, shýbání, poklek
1
2
3
g. Chůze asi jeden kilometr
1
2
3
h. Chůze po ulici několik set metrů
1
2
3
i. Chůze po ulici sto metrů
1
2
3
1
2
3
j. Koupání doma nebo oblékání bez pomoci další osoby
4. Vyskytl se u Vás některý z dále uvedených problémů při práci (nebo při běžné denní činnosti) v posledních 4 týdnech kvůli zdravotním potížím? ( zakroužkujte jedno číslo na každé řádce) ANO
NE
a. Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti? b. Udělal(a) jste méně než jste chtěl(a)? c. Byl(a) jste omezen(a) v druhu práce nebo jiných činností? d. Měl(a) jste potíže při práci nebo jiných činnostech (například jste musel(a) vynaložit zvláštní úsilí )?
5. Vyskytl se u Vás některý z dále uvedených problém ů při práci ( nebo běžné denní činnosti ) v posledních 4 týdnech kvůli nějakým emocionálním potížím (například pocit deprese nebo úzkosti)? ( zakroužkujte jedno číslo na každé řádce)
ANO NE a. Zkrátil se čas, který jste věnoval(a) práci nebo jiné činnosti? b. Udělal(a) jste méně než jste chtěl(a)? c. Byl(a) jste při práci nebo jiných činnostech méně pozorný (á) než obvykle ?
6. Uveďte, do jaké míry bránily Vaše tělesné nebo emocionální potíže Vašemu normálnímu společenskému životu v rodině, mezi přáteli, sousedy nebo v širší společnosti v posledních 4 týdnech. ( zakroužkujte jedno číslo) Vůbec ne
1
Trochu
2
Mírně
3
Poměrně dost
4
Velmi silně
5
7. Jak velké bolesti jste měl(a) v posledních 4 týdnech? (zakroužkujte jedno číslo) Žádné
1
Velmi mírné
2
Mírné
3
Střední
4
Silné
5
Velmi silné
6
8. Do jaké míry Vám bolesti bránily v práci ( v zaměstnání i doma) v posledních 4 týdnech? (zakroužkujte jedno číslo) Vůbec ne
1
Trochu
2
Mírně Poměrně dost Velmi silně
3 4 5
9. Následující otázky se týkají Vašich pocitů a toho, jak se Vám dařilo v předchozích týdnech. U každé otázky označte prosím takovou odpověď, která nejlépe vystihuje, jak jste se cítil(a). Jak často v předchozích 4 týdnech –
(zakroužkujte jedno číslo na každé řádce)
Pořád Většinou Dost často Občas Málokdy Nikdy a. jste se cítil(a) pln(a) elánu b. jste byl(a) velmi nervózní c. jste měl(a) depresi, že Vás nic nemohlo rozveselit d. jste pociťoval(a) klid a pohodu e. jste byl(a) pln(a) energie f. jste pociťoval(a) pesimismus g. jste se cítil(a) vyčerpán(a) h. jste byl(a) šťastná i. jste se cítil(a) unaven(á)
1 1
2 2
3 3
4 4
5 5
6 6
1
2
3
4
5
6
1 1 1 1 1 1
2 2 2 2 2 2
3
4 4 4 4 4 4
5 5 5 5 5 5
6 6 6 6 6 6
3 3 3 3 3
10. Uveďte, jak často v předchozích 4 týdnech bránily Vaše tělesné nebo emocionální obtíže Vašemu společenskému životu (jako např. návštěvy přátel, příbuzných atp.)?
(zakroužkujte jedno číslo) Pořád
1
Většinou času
2
Občas
3
Málokdy
4
Nikdy
5
11. Zvolte prosím takovou odpověď, která nejlépe vystihuje, do jaké míry pro Vás platí každé z následujících prohlášení?
Jistě ano Spíše ano Nejsem Spíše ne Určitě ne si jist a. Zdá se, že onemocním (jakoukoliv nemocí)
1
2
3
4
5
snadněji než jiní lidé b. Jsem stejně zdráv(a) jako kdokoliv jiný
1
2
3
4
5
c. Očekávám, že se mé zdraví 1 zhorší
2
3
4
5
d. Mé zdraví je perfektní
2
3
4
5
1
12. Během dnešního dne užívám tyto léky: Název/ síla v miligramech………………………………………………….
Váš věk:………….. Pohlaví: muž / žena Nejvyšší dosažené vzdělání: základní / střední / vysokoškolské
