Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Ekonomická demografie
Autor diplomové práce: Bc. Michaela Antovová Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc.
Porovnání úrovně sebevražednosti v České republice, Švédsku a Španělsku
Školní rok 2012/2013
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze které jsem čerpala.
V Praze dne ………………………….. podpis
Poděkování
Ráda bych poděkovala své vedoucí práce doc. Ing. Jitce Langhamrové za možnost napsat práci na toto téma, za vstřícnost, konzultace, podnětné rady a připomínky, které mi poskytla.
Abstrakt Tato práce se zabývá sebevražedností ve vybraných zemích. Hlavním cílem je porovnat
úroveň
sebevražednosti
v České
republice,
Švédsku,
Španělsku
a zaznamenat shodné a rozdílné rysy. V další části se porovnává závislost sebevražd na ekonomických ukazatelích (HDP na osobu a míra nezaměstnanosti). Nejvyšší hodnoty hrubé míry sebevražednosti vyšly v České republice, dále se umístilo Švédsko a nakonec Španělsko. U mužů je několikanásobně vyšší sebevražednost
než
u
žen.
S rostoucím
věkem
se
zvyšuje
specifická
míra sebevražednosti. Nejčastěji použitá metoda je oběšení a uškrcení. Nejvíce sebevražd je spácháno na jaře. Ve všech zemích vyšla silná nepřímá závislost specifické míry sebevražednosti a HDP na obyvatele. U míry nezaměstnanosti vyšel slabší vztah pouze u Švédska.
Abstract The thesis examines suicidality in selected countries. The main goal is to compare the level of suicidality in the Czech Republic, Sweden and Spain, and to note down identical and dissmiliar outlines. In the following part, there is compared dependence of suicides on economic indicators (gross national product per person and rate of unemployment). The highest results of gross rate of suicidality are in the Czech Republic, then in Sweden and eventually in Spain. Suicidality of men is much higher than suicidality of women. The specific rate of suicidality increases with growing age. The most used method is hanging and throttling to death. Most of suicides are commited in spring. High indirest dependece of specific rate of suicidality and gross national product per person was ascertained in all above mentioned countries. As to rate of unemployment
the
lower
relation
was
ascertained
only
in
Sweden.
Obsah 1 Úvod ......................................................................................................................... 10 2 Teoretická část ........................................................................................................ 12 2.1 Cíl práce ............................................................................................................. 12 2.2 Data a metody .................................................................................................... 12 2.3 Definice pojmů ................................................................................................... 13 2.4 Přístupy k sebevraždám...................................................................................... 16 2.4.1 Sociologický přístup ................................................................................... 16 2.4.1.1 Emil Durkheim a sebevražda (Durkheimovo pojetí sebevraždy) ........ 17 2.4.1.2 Tomáš
Garrigue
Masaryk
a
sebevražda
(Masarykovo
pojetí
sebevraždy) ......................................................................................................... 18 2.4.2 Medicínský (psychiatrický) přístup ............................................................ 19 2.4.3 Psychologický přístup ................................................................................. 21 2.5 Příčiny a motivy sebevraždy .............................................................................. 24 2.5.1 Rozdělení rizikových faktorů sebevraždy................................................... 25 2.6 Základní způsoby suicidálního jednání .............................................................. 28 2.7 Sebevražda v kontextu odborné literatury.......................................................... 31 2.8 Historie sebevražd .............................................................................................. 33 2.9 Sebevražda dětí a mladistvých ........................................................................... 36 3 Analytická část ........................................................................................................ 39 3.1 Sebevraždy v České republice ........................................................................... 39 3.2 Sebevraždy ve Španělsku ................................................................................... 46 3.3 Sebevraždy ve Švédsku ...................................................................................... 52 3.4 Porovnání sebevražednosti v České republice, Španělsku a Švédsku ............... 58 3.5 Analýza závislosti hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů ..... 68
4 Závěr ........................................................................................................................ 74 5 Literatura, zdroje.................................................................................................... 77 5.1 Seznam použité literatury ................................................................................... 77 5.2 Internetové zdroje............................................................................................... 77 6 Přílohy ...................................................................................................................... 83
Seznam tabulek TABULKA Č. 1: PODÍL SEBEVRAŽD A SEBEVRAŽEDNÝCH POKUSŮ DLE DIAGNOSTICKÝCH SKUPIN V
ČESKOSLOVENSKU V OBDOBÍ 1936–1970 (V %) ............................................................................. 20
Seznam grafů GRAF Č. 1: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1991– 2010 .................................................................................................................................................... 39 GRAF Č. 2: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH ..........................................................................................................................
40
GRAF Č. 3: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE VĚKU NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH ............................................................................................................................................
41
GRAF Č. 4: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POUŽITÉ METODY NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1994–2010 .......................................................................................................
42
GRAF Č. 5: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE MĚSÍCE NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH ..........................................................................................................................
43
GRAF Č. 6: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE DNŮ V TÝDNU NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1991–2010 .......................................................................................................
44
GRAF Č. 7: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE NUTS 3 NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2000–2010 .......................................................................................................
45
GRAF Č. 8: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................................................................................................................ 46 GRAF Č. 9: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH ............................................................................................................................................
47
GRAF Č. 10: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE VĚKU NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010 .........................................................................................................................
48
GRAF Č. 11: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POUŽITÉ METODY NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH 2005–2010 ..................................................................................................... 49 GRAF Č. 12: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE MĚSÍCE NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH ............................................................................................................................................
50
GRAF Č. 13: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE NUTS 2 NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH ............................................................................................................................................
51
GRAF Č. 14: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 52 GRAF Č. 15: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH ............................................................................................................................................
53
GRAF Č. 16: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE VĚKU NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 .........................................................................................................................
54
GRAF Č. 17: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POUŽITÉ METODY NA 100 000 OBYVATEL VE
ŠVÉDSKU V LETECH 2001–2010 .................................................................................................... 55
GRAF Č. 18: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE MĚSÍCE NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH 2001–2010 .........................................................................................................................
56
GRAF Č. 19: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE NUTS 2 NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH ............................................................................................................................................
57
GRAF Č. 20: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ...................................................................................................... 59
GRAF Č. 21: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................... 60
GRAF Č. 22: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI VE VĚKU 0–24 LET NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ...............................................................
61
GRAF Č. 23: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI VE VĚKU 25–54 LET NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ...............................................................
61
GRAF Č. 24: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI VE VĚKU 55+ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................... 62
GRAF Č. 25: RELATIVNÍ POČET SEBEVRAŽD PODLE POUŽITÉ METODY V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2001– 2010 V % ............................................................................................................................................ 63 GRAF Č. 26: RELATIVNÍ POČET SEBEVRAŽD PODLE POUŽITÉ METODY VE ŠPANĚLSKU V LETECH 2005–2010 V % .....................................................................................................................................................
64
GRAF Č. 27: RELATIVNÍ POČET SEBEVRAŽD PODLE POUŽITÉ METODY VE ŠVÉDSKU V LETECH 2001–2010 V
% ..................................................................................................................................................... 64
GRAF Č. 28: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 1. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 65
GRAF Č. 29: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 2. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 66
GRAF Č. 30: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 3. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 66
GRAF Č. 31: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 4. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A
ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 67
GRAF Č. 32: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A HDP NA OBYVATELE V EUR V
ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1994–2010 ........................................................................................ 68
GRAF Č. 33: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V % V
ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1994–2010 ........................................................................................ 69
GRAF Č. 34: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A HDP NA OBYVATELE V EUR VE
ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010 ................................................................................................ 70
GRAF Č. 35: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V
% VE ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010......................................................................................... 71
GRAF Č. 36: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A HDP NA OBYVATELE V EUR VE
ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 .................................................................................................... 72
GRAF Č. 37: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V
% VE ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................................................ 73
1 Úvod Téma sebevražednosti bylo zvoleno zejména proto, že jde o kontroverzní námět. Někteří lidé se sebevraždami nechtějí zabývat a číst o nich, jiní jsou naopak touto problematikou přitahováni a zajímají se o ni. Mnoho studentů Karlovy Univerzity se zabývalo sebevraždami, zejména dětskou sebevražedností, jejich webové stránky nabízely velké množství bakalářských a diplomových prací. Na Vysoké škole ekonomické bylo závěrečných prací výrazně méně. Zaměření se na obou školách lišilo. Na UK převažuje teorie a na VŠE analytika. Tato diplomová práce je kombinací obou přístupů. Sebevražednost byla zkoumána již od nepaměti a je stále aktuálním tématem. Mimo závěrečných prací se této oblasti věnuje mnoho odborných studií a analýz. Statistické úřady po celé Evropě publikují články a zveřejňují aktuální čísla. Inspiraci je možno nalézt také ve starších zdrojích jako je kniha od T. G. Masaryka, E. Durkheima, dále od P. Mühlpachra, J. Viewegha a dalších. Hlavním cílem této práce je porovnat úroveň sebevražednosti v České republice, Švédsku a Španělsku, zaznamenat shody a rozdíly ve vývoji v jednotlivých letech a zemích. Dalším cílem je pak zpracování analýzy, která se zaměřuje na závislost hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů, například HDP na obyvatele a míře nezaměstnanosti v procentech. Teoretická část se nejprve věnuje popisu použitých dat a metod. Dále navazuje definicí základních pojmů týkajících se sebevražednosti. Poté jsou vymezeny tři základní přístupy k sebevraždám. Sociologický přístup byl rozveden o pohled T. G. Masaryka a E. Durkheima. Medicínský neboli psychiatrický přístup tvrdí, že každá sebevražda souvisí s patologií. Poslední je psychologický přístup, kde se používají různé testy ke zjištění, zda má osoba sklon k sebevraždě či nikoli. Další kapitola se zabývá příčinami a motivy sebevraždy. Je zde popsán rozdíl mezi těmito pojmy a zahrnuta podkapitola týkající se rozdělení rizikových faktorů sebevraždy podle centra pro prevenci sebevražd a podle A. Leenaarse. Následující část popisuje základní způsoby suicidálního (sebevražedného) jednání. Je zde uvedeno, že statistika rozlišuje sebevražedný pokus a dokonanou sebevraždu. Poukazuje se na rozdílnost sebevraždy a sebezabití a zmiňuje se neobvyklá rozšířená sebevražda. Sebevražda v kontextu odborné literatury obsahuje fakta a poznatky o sebevraždách, které byly získány z mnoha zdrojů. Další 10
část týkající se historie zmiňuje, že první zprávy o sebevraždách pochází z daleké minulosti z doby před Kristem, ze staré Indie, Číny a Japonska. Popisuje, jak se měnil pohled na tuto problematiku během různých období. Poslední kapitolou v teoretické části je Sebevražda dětí a mladistvých. Uvádí specifika dětské sebevražednosti a rizikové faktory jejich jednání. Ke konci je zde zařazen jako příklad studie od V. Benešové. Analytická část nejprve popisuje sebevražednost v jednotlivých zemích. Zkoumá zde hrubou míru sebevražednosti a specifické míry sebevražednosti podle pohlaví, věku, regionu, použité metody a měsíce v roce, u České republiky také podle dnů v týdnu. Poté jsou tyto ukazatele porovnávány mezi vybranými zeměmi. Nakonec je analyzována závislost hrubé míry sebevražednosti na ekonomických ukazatelích.
11
2 Teoretická část 2.1 Cíl práce Cílem této práce je porovnat úroveň sebevražednosti ve třech vybraných zemích (Česká republika, Švédsko, Španělsko) a identifikovat shodné a rozdílné rysy. Kromě porovnání relativních počtů a hrubých měr jsou zkoumány ukazatele sebevražd podle pohlaví, věku, regionu, použité metody a měsíce v roce a u České republiky také podle dnů v týdnu. V další části se porovnává závislost sebevražd na ekonomických ukazatelích (HDP na osobu a míra nezaměstnanosti).
2.2 Data a metody Data byla získána z následujících zdrojů. Pro Českou republiku byla data vyhledána v Českém statistickém úřadě. (www.czso.cz). Jsou zde k dispozici počty sebevražd podle mnoha členění. Výsledky této problematiky jsou publikovány v nejširším členění. U dalších dvou zemí bylo získání údajů obtížnější. Za Španělsko byla dohledána na Španělském statistickém úřadě – Instituto Nacional de Estadística (www.ine.es). Podle mezinárodních doporučení byly údaje týkající se sebevražd od roku 2007 přesunuty ze sekce Bezpečnost a právo do Zemřelých podle příčin smrti. Od roku 2005 nejsou publikována data týkající se sebevražd podle rodinného stavu, zaměstnání, vzdělání apod. Počty sebevražd ze sekce Bezpečnost a právo, kde se nachází podrobnější členění, nejsou srovnatelné s daty ze Zemřelých podle příčin – zde se sledují sebevraždy dle členění ICD10 jako Intentional self-harm. Ve druhé sekci jsou počty sebevražd vyšší a nenabízejí tak široké členění jako první sekce. V této práci byla použita data ze Zemřelých podle příčin smrti z důvodu srovnatelnosti dat. Vhodná data sebevražd podle použité metody jsou až od roku 2005. Časové řady neposkytovaly požadované členění sebevražd – data musela být stahována po jednotlivých letech. Pro zrychlení získávání údajů byly získány celkové počty sebevražd a sebevraždy podle věku a pohlaví z Eurostatu, který čerpá ze Španělského statistického úřadu ze sekce Zemřelí podle příčin smrti. [50]
12
Švédské království si data týkající se sebevražednosti střeží nejvíce. K dispozici pro veřejnost je dělení sebevražd jen v několika ukazatelích. Některé další je možno objednat na zakázku. Pro hledání dat bylo využito dvou zdrojů. Švédský statistický úřad – Statistiska centralbyrån (www.scb.se) a sociální statistika Socialstyrelsen (http://www.socialstyrelsen.se). Na obou webových stránkách byly kromě informací a statistik o sebevraždách také kontakty na poradenské linky. Lze zhodnotit, že nejlepší spolupráce byla se švédskými kontaktními linkami. Obratem odpověděli, obětavě poradili a objednávku dat zprostili poplatků. Údaje za počty sebevražd podle měsíců musely být objednány, protože se veřejně nepublikují. Údaje o počtu obyvatel k 1.1., míře nezaměstnanosti a HDP na obyvatele byla čerpána z Evropské databáze – Eurostat (www.http://epp.eurostat.ec.europa.eu). Eurostat získal data ze státních Statistických úřadů, proto některé hodnoty za určité roky mohou chybět. Data byla získána na konci března 2013. U specifických ukazatelů sebevražd byla zvolena desetiletá časová řada (2001–2010), pro delší období by bylo velmi náročné, mnohdy téměř nemožné sehnat časové řady za jednotlivá členění a všechny tři země. Byla analyzována odborná literatura a použity míry sebevražednosti. Některá data o sebevraždách jsou vyjádřena relativně (sebevraždy podle použité metody), ale většina z nich byla přepočítána na 100 000 obyvatel, aby byly výsledky mezi zeměmi srovnatelné (hrubá míra sebevražednosti a specifické míry sebevražednosti). K analýze závislosti hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů jednotlivých zemí byl zvolen korelační koeficient, který nabývá hodnot <-1, 1> a značí přímý nebo nepřímý lineární vztah mezi proměnnými. Pokud vyjde kladný, jde o přímý lineární vztah a hodnoty obou proměnných se pohybují stejným směrem. Záporné číslo indikuje nepřímý lineární vztah a vývoj proměnných je opačný. [3]
2.3 Definice pojmů Latinský pojem suicidum (sui tedy se, sebe a caedere zabití) je významově posunutý oproti českému pojmu sebevražda. Sebevražda je spáchána na základě vnějších vlivů, které působí na osobu. Touto formou nepřirozeného úmrtí se zabývá mnoho vědních oborů, jako například sociologie, filozofie, teologie a patologie. Rozlišují se dva základní znaky sebevražedného aktu: subjekt chce dobrovolně skončit život a provádí různá opatření, aby se mu jeho cíl povedl. [5] Dále následují definice základních pojmů. „Sebevražedným chováním rozumíme provedení sebevraždy nebo neúspěšného pokusu o ni.“ ([5], str. 117) „Sebevraždou rozumíme provedení jednání, kterým došlo k úmrtí z vlastní vůle a vlastního přičinění.“ ([5], str. 117) 13
„Sebevražedností rozumíme počet úmrtí sebevraždou na 100 000 obyvatel na rok.“ ([5], str. 117) Hrubá míra sebevražednosti se tedy vypočte jako podíl počtu sebevražd ku střednímu stavu obyvatel, vynásobeno 100 000. Specifické míry sebevražednosti dle jednotlivých charakteristik se získají podílem počtu sebevražd dle určité charakteristiky ku střednímu stavu obyvatel stejné charakteristiky, vynásobeno 100 000. [5] „Sebevražedný pokus je pokus o sebevraždu, který se nezdařil z různých příčin. Těmito mohou být např. neznalost, nezkušenost a nešikovnost kandidáta sebevraždy v sebevražedném chování, volba nespolehlivého způsobu sebevražedného chování, zásah okolí do sebevražedného chování či změna rozhodnutí subjektu v průběhu sebevražedného chování.“ ([5], str. 117) Existuje také demonstrativní sebevražedný pokus, kde se dotyčný člověk snaží své okolí přinutit svým jednáním k určitému chování ostatních. Suicidant se nesnaží o sebeusmrcení, ale o svůj prospěch. Jestliže nebyl subjekt vystaven riziku úmrtí (pouze pokus předstíral), pak se nejedná o sebevražedný pokus. [5] Je velký rozdíl mezi sebevraždou a sebezabitím. U druhé varianty neměl jedinec v úmyslu zemřít. Tato forma smrti se vyskytuje u psychotiků, kteří žijí v jiné realitě a mají halucinace. Poté u lidí, kteří jednají impulzivně, tedy hned bez rozmyslu začnou konat. Příkladem je sebezabití ze strachu z reakce rodičů na špatné známky apod. Někdy se sebevražda a sebezabití může zaměnit. Pokud suicidant neprojevoval žádné rizikové faktory vedoucí k sebevraždě nebo si jich okolí nevšimlo, pak může být jeho smrt brána jako důsledek impulzivního, zkratkovitého jednání (sebezabití). Přitom jedinec mohl skrývat své pocity a navenek vypadat vyrovnaně a šťastně. Poté se může rozřešit toto dilema pomocí deníků nebo rozmluvou s jeho nejbližšími, jestliže těsně před smrtí sebevrah něco naznačil. Sebeobětování se odlišuje od předchozích pojmů. Mnoho autorů tuto formu začleňuje pod sebevraždu nebo zabití, ale sebeobětování se zařazuje do samostatné skupiny kvůli tradicím. Sebevražda je vnímána společností jako něco špatného a sobeckého. Naopak sebeobětování se uznává jako statečný čin. Podobnost sebeoběti a sebezabití se může dokázat na následujícím příkladu. Pokud je dítě v ohrožení, matka pro jeho záchranu riskuje život. Nechce sama sebe zabít, ale instinkt ji nutí k tomuto rizikovému chování. Podobnost sebeoběti a sebevraždy může být v případě, že vědec testuje nové, neověřené léky na sobě samém. [5], [8] Existují rizikové seznamy, ve kterých se nachází indikátory sebevraždy. Konkrétní profil sebevraha se z toho nepozná, ale je možno určit ohrožené skupiny. Například subjekty, které mají sklony k depresím, hysterii, schizofrenii a jiným psychickým abnormalitám. [5] 14
Sebevraždu je možno rozdělit do čtyř oblastí. 1. První je osobní subjektivní sféra, která je založena na genetických a osobních předpokladech jedince. Míra odolnosti vůči stresu a nepříjemným situacím, jak se s nimi dokáže jedinec vyrovnat, popřípadě, jak se naučil tyto okolnosti zvládat. Ke zjištění osobních hledisek sebevraždy se používají kvalitativní metody. 2. Další oblast je osobní objektivní sféra. Myslí se tím daná situace subjektu, například rodinná situace, zdravotní stav (potíže) a sociálně-ekonomické postavení. Pro výzkum této oblasti se používají sociologické a epidemiologické metody. 3. Aktuální společenská situace obsahuje ekonomické podmínky a životní úroveň. Pozornost je zaměřena zejména na znevýhodněné skupiny obyvatel jako jsou přistěhovalci,
etnické
menšiny,
staré
osoby,
nezaměstnaní
apod.
Metoda
je uskutečňována prostřednictvím sledování kohort v dlouhém časovém horizontu a analýzou hromadných dat. 4. Čtvrtá a poslední oblast se týká celkového kulturního kontextu. Zde se zkoumají sebevraždy v souvislosti s dobou, ve které k nim dochází, jiná kultura, odlišné zvyklosti a životní postoje. Například v Indii se vdovy při pohřbu svého manžela dobrovolně upalovaly nebo pokud v Číně zemřel panovník, jeho sluhové spáchali sebevraždu. Používá se metoda zkoumání tehdejších spisů s přednostním zaměřením na náboženství. [5]
Sociologie považuje sebevraždu za sociální jev. Durkheim je zastánce klasické teorie, kde sebevraždu způsobuje hlavně sociální exkluze individua. Masaryk předpokládal, že příčinou je ztráta vlivu církve. Věřící člověk se v nesnázích mohl upnout na myšlenku posmrtného života v nebi, kdežto bez víry neviděl šanci na zlepšení – ztratil smysl života. Sebevražednost je také zkoumána demografií. Ve statistikách bývá nejčastěji zařazena pod zemřelé podle příčin smrti nebo do samostatné sekce. Aktuální čísla vykazují snižování počtu dokonaných sebevražd a zvyšující se počet volání o pomoc neboli sebevražedných pokusů. [5] V dnešní době existuje velmi rozsáhlá klasifikace sebevražd. Například sebevraždy altruistické, anomické, chronické, egoistické, náboženské, patologické, politické apod. Analyzují se závislosti mezi počtem sebevražd podnebím, ekonomickými a sezónními výkyvy, 15
biologickými podmínkami apod. Dále se zkoumá, zda existuje vztah mezi sebevražedností a duševními a psychickými nemocemi, či závislostmi. Statistika shromažďuje data o počtu sebevražd i podle mnoha charakteristik jako je věk, pohlaví, náboženství, rodinný stav a mnoho dalších. [2] Kulturněhistorický výzkum ukazuje, jak se během jednotlivých období měnil názor na sebevraždu. Rozdělují se sebevraždy individuální (z toho jsou specifické dětské), kolektivní (i sebevražední vojáci – kamikadze), symbolické (náboženské mučednictví, symbolické napodobení rozervanosti na kusy), emocionální (kvůli neúspěchu, z nešťastné lásky, strachu ze stárnutí, alkoholismu, apod.) a intelektuální (věrnost nějakému názoru nebo skupině). Analytický přístup se zabývá individuálním smyslem sebevraždy a dovozuje, že každé jednání s následkem smrti má nějaký smysl. Snaží se pochopit, proč jedinec tak činil. [2]
2.4 Přístupy k sebevraždám Ve filozofickém přístupu se dnes zkoumá zejména problematika euthanazie. Zda by měla být povolená a legální či nikoli. Sociologicko-statistický přístup na základě dat nachází faktory sebevražednosti ve společnosti. K tomuto výzkumu jsou nápomocna oborová psychologie, sociální psychiatrie a mnoho dalších věd. Demografická statistika začala zaznamenávat sebevraždy v 50. letech 19. století. Ze začátku byly zaznamenávány lékaři podle jednotlivých ukazatelů jako je věk, pohlaví a další. V této době vyšla práce pojednávající o sebevraždě T. G. Masaryka a E. Durkheima. V následujících podkapitolách jsou vybrané přístupy rozvedeny podrobněji. [5] 2.4.1
Sociologický přístup
Sociologie zkoumá sebevražednost ze sociálních hledisek. Analyzuje počet sebevražd v závislosti na vzdělání, politické a ekonomické situaci apod. Důležité práce ze sociologického pohledu napsali Durkheim a Masaryk. Z obou děl i z celého sociologického přístupu je markantní přednost vnějších vlivů před psychologickými faktory. Sociologie zkoumá sebevražednost spíše jako sociální jev než individuální čin. Správné by bylo brát v úvahu oba aspekty stejnou měrou. Sebevražda není důsledkem jen jedné nebo základní příčiny, jak tvrdil Masaryk (pokrok civilizace), ale více příčinami najednou. Zastáncem předchozí teze byl J. Král. Sociologické pojetí je kritizováno i psychologií (Deshaies). Tvrdí, že sebevražda nemá povahu sociální, ale psychologickou. Na druhou stranu připouští, že je to jev, který je ovlivňován společností a nelze jej odtrhnout od sociální situace. V sociologii je hojně využívaná statistika 16
(hlavně demografická statistika), jejím prostřednictvím se zkoumá i vývoj sebevražednosti. Statistika získává data, tedy četnost sledovaného jevu, ale nedokáže vysvětlit, proč tomu tak je, v jednotlivých situacích. Bere v úvahu jen příčinu a následek. To, co působí mezi těmito body přehlíží a za to bývá kritizována, protože velmi často je důležité zahrnovat více příčin najednou. Jak zmínil Dubitscher, statistika poskytuje informace o sebevraždách, aniž by vysvětlila důvod tohoto chování. Statistika má svá slabá místa, například data mohou být nespolehlivá. Prokop uvádí, že nejbližší mohou zamlčet pravý důvod sebevraždy nebo není jasné, zda jde o sebevraždu, vraždu nebo nešťastnou náhodu. Někteří sociologové statistiku nepřijímají, jiní ano, ale s určitými výhradami. Dubitscher od ní neočekává objasnění sebevraždy, předpokládá to u psychologické analýzy. Opět se klade otázka, zda je sebevražda individuální nebo sociální jev. Je to obojí. Z hlediska psychického stavu a vlivu na sebevražednost je individuálním jevem a z hlediska okolí a jeho vlivu na sebevražednost je sociálním jevem. Statistika zkoumá hromadné jevy, tím sebevraždy bezpochyby jsou. Proto se mohou provádět různé analýzy, ale většinou jsou společenské procesy zaznamenávány v jednoduché verzi. Například sebevražednost mužů a žen, ve městě a na venkově apod. Zkoumání dat je užitečné pro potvrzení sociologických hypotéz a pro potřebu dalších zjištění (etiologie, ...). [8] 2.4.1.1 Emil Durkheim a sebevražda (Durkheimovo pojetí sebevraždy) Jak již bylo výše řečeno, Durkheim pojal sebevražednost jako společenský jev, na němž se velkou měrou podepisuje sociální vyčlenění (sebevražednost je tedy způsobena vnějšími vlivy). Pro Durkheima nejsou důležité osobní motivy sebevraha. Ve svém díle Le Suicide. Etude de Sociologie z roku 1966 píše o tehdejších sociálních, statistických, lékařských, historických a legislativních faktech. Tvrdí, že sebevrahem může být kdokoliv, kdo se dostane do zdánlivě bezvýchodné situace. Rozlišuje celkem čtyři typy sebevražd: 1. V naší společnosti je nejméně častá altruistická sebevražda. Sebevrah se obětuje pro společnost/skupinu. Tento typ se objevuje například v armádě, ve státech, kde je velmi důležité náboženství nebo v primitivních společnostech. 2. Fatalistická
sebevražda
je
zapříčiněna
vysokou
mírou
regulace
pravidel
ve společnosti a následující nedostatečnou integrací. Jedinec by se chtěl angažovat, ale okolí mu to nedovolí. 3. K egoistické sebevraždě dochází v důsledku sociální exkluze subjektu. Je to tedy opak altruistické sebevraždy, kde se člověk začleňuje do společnosti přespříliš. Nejméně egoistických sebevražd je v zemích s vysokou mírou katolického 17
náboženství. Víra spojuje všechny v jeden kolektiv. Naopak tam, kde je kladen důraz na individualismus (protestantské země) je sebevražednost vysoká. V manželství jsou sebevraždy vzácnějším jevem, než u osob, které žijí samy. 4. Anomická sebevražda je zapříčiněna nečekanou změnou role jedince ve společnosti. Dotyčný se nemůže smířit s náhlým propadem svého postavení. Například přišel o majetek, důležitou funkci nebo zaměstnání. Podnětem může být také ekonomická krize. K tomuto typu sebevraždy se uchylují zejména muži, protože jejich hodnoty jsou nastaveny tak, že pokud nedokážou uspokojit své potřeby a uživit rodinu, pak ztrácejí smysl života a připadají si zbyteční. [1], [5], [6], [8] Toto členění čelí kritice. Durkheim tvrdí, že v katolických zemích je málo sebevražd, ale v Austrálii (převažuje zde katolické náboženství) je jich mnoho. Dále anomické a egoistické vraždy jsou si velmi podobné. Proti názoru, že sebevražda je způsobena jen vnějšími vlivy, by se dalo podotknout, že v nepříznivé sociální situaci by docházelo k hromadným sebevraždám. Z toho lze usoudit na existenci individuálních a psychologických důvodů pro sebevraždu. [1], [5], [6], [8] 2.4.1.2 Tomáš Garrigue Masaryk a sebevražda (Masarykovo pojetí sebevraždy) Svou knihu Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty napsal několik let před vydáním Durkheimovi knihy. Masaryk na rozdíl od Durkheima přichází s názorem, že sebevražednost narůstá z důvodu odklonění obyvatelstva od víry (rozvoj civilizace). Prostřednictvím svého díla se snaží objasnit příčiny sebevražednosti z pohledu sociologie. Tento přístup upřednostňuje před statistickým a patologickým. Zabýval se vztahem sebevraždy a přírodních, geografických, ekonomických a sociálních podmínek. Chápe sebevraždu jako neúmyslnou smrt nepřirozenou cestou a jako smrt úmyslnou. Dále sem řadí také sebeobětování. Tvrdí, že sebevražednost převážně ovlivňují spíše společenské a hospodářské, než přírodní faktory. Tím vysvětluje, proč je menší sebevražednost u primitivních národů, a naopak větší u vzdělaných civilizací. Vzdělanost má také účinek na sebevražednost. Čím je člověk méně vzdělaný, tím je více ohrožen. Zmiňuje také sebevraždy v kontextu s duševními chorobami. [4], [6], [8], [41] Rozlišuje dva druhy sebevraždy. První jsou přímé, činné sebevraždy, kde se jedinec dokáže usmrtit sám. Druhé jsou nepřímé, trpné sebevraždy, kdy jedince usmrtí ostatní – například přiznání k činu, za nějž je trest smrti. [4], [6], [8], [41]
18
Masaryk zmiňuje i dějiny sebevražednosti. „ ... dojdeme k závěru, že rozhodnutí o zničení života není způsobováno náhlými poruchami společnosti resp. jednotlivců, nýbrž že téměř vždycky musí být předpokládán delší psychický nebo fysický proces. Hromadný jev sebevraždy se tak jeví jakožto proces historický, jakožto kolektivní vina společnosti, i je proto naší úlohou poznat zákonitost v postupu tohoto procesu.“ ([4], str. 137) Přiložil evropská data, z nichž bylo patrné, že sebevražednost stoupá. Závěrem pak uvádí východisko ke zmírnění narůstajícího počtu, které spočívá v návratu k náboženství a vytvoření jeho lidové formy. Ani Masaryk neunikl kritice. J. Král na jeho práci ukazuje slabé stránky sociologického přístupu. Není dokázáno, že necivilizované národy páchají zřídka sebevraždy. Určité kmeny vykazují opak. Neprokázalo se, že náboženství omezuje počet sebevražd. Existují i takové víry, které se k tomuto jevu staví pozitivně. Životní postoje se s pokračujícím pokrokem mění. Změny nelze vysvětlit jen snižující se mírou vlivu náboženství, ale mnoha dalšími příčinami jako je rozvoj vědy a techniky. [4], [6], [8], [41] 2.4.2
Medicínský (psychiatrický) přístup
Sociologický přístup se zabýval vnějšími příčinami sebevražd. Pokud se požaduje komplexní náhled, je dobré zahrnout do analýzy také medicínský a psychologický přístup. Z psychiatrického hlediska každá sebevražda souvisí s patologií. Prvním faktorem, na jehož základě se usuzuje, že sebevražda je patologický jev, jsou vžité tradice vnímání smrti. Například pokud byla v naší společnosti sebevražda hodnocena jako něco záslužného, pozitivního, pak by přístup ke smrti byl také jiný. Z toho je možno usoudit, že názor celku ovlivňuje postoj k sebevraždě. Určit hranice norem, normality a patologie není snadné, protože se jedná o mezioborový problém. Určení normálnosti, popř. nenormálnosti zasahuje nejen do biologie, ale také do psychologie a filozofie. [8] Druhým faktorem potvrzujícím fakt, že sebevražda je patologická, je medicínský přístup ke smrti. Hlavní snaha všech lékařů je zachránit lidský život. Za normální stav se tedy považuje zdraví. Pokud je osoba psychicky nemocná, dá se suicidium nazvat symptomem nebo syndromem. V opačném případě nikoliv. Na objasnění otázky sebevraždy nestačí medicínské pojetí (sebevražda jako důsledek poruchy), ale je nutné analyzovat individuum. Patologický koncept suicidia je založen na slabém pudu sebezáchovy. Velký podíl na tom mohou mít somatické a psychické nemoci (epilepsie, alkoholismus, hormonální poruchy, apod.). Prokop rozděluje příčiny sebevraždy na vnitřní a vnější. Klade důraz hlavně na vnitřní, protože u tohoto jevu je rozhodující hlavně chování jedince. Kdyby hráli větší roli vnější příčiny, pak by 19
za nepříznivých podmínek docházelo k masovým sebevraždám. Vnější prostředí může ovlivnit celkový psychický i současný duševní stav a aktivovat tak sebevražedné chování. Jak již bylo zmíněno výše, tak je sebevražda důsledkem ztráty pudu sebezáchovy. Existuje kritika patologické definice, protože pud sebezáchovy nemůže být považován za hlavní znak patologie nebo normy. Pud zvířete a člověka se odlišuje. V prvním případě jde hlavně o biologické ohrožení jedince, ve druhém jde také o psychologické a sociokulturní ohrožení. [8] I přes to, že patologie zkoumá sebevraždu jen z hlediska biologického (symptom choroby), přináší analýza sebevražd mnoho podstatných podnětů. Statistické výsledky vykazují vztah mezi sebevražedným chováním a psychickými poruchami. Proto se v mnoha publikacích odděluje sebevražda patologická a nepatologická. Podobný význam má rozdělení na psychotickou a nepsychotickou, ale není to totéž. Dle výsledků mnoha studií je zřejmé, že sebevraždy patří hlavně do okruhu sociálně-psychologického než do medicínského, protože u většího podílu sebevrahů nebyla prokázána žádná psychická nemoc. Například Prokůpek sestavil souhrn sebevražd a sebevražedných pokusů dle diagnostických skupin v Československu pro období 1963–1970. Čísla jsou uvedena jako procenta z celkového počtu. [8]
Tabulka č. 1: Podíl sebevražd a sebevražedných pokusů dle diagnostických skupin v Československu v období 1936–1970 (v %) Neuróza, psychopatie a Psychóza
přechodné psychické
Alkoholismus
Bez duševních chorob
poruchy Dokonaná
Pokus o
Dokonaná
Pokus o
Dokonaná
Pokus o
Dokonaná
Pokus o
sebevražda
sebevraždu
sebevražda
sebevraždu
sebevražda
sebevraždu
sebevražda
sebevraždu
29,8
9,9
32,9
70,2
16,5
5,0
19,7
12,2
Zdroj dat: [8]
Pöldinger shrnul základní skupiny, které jsou nejnáchylnější k sebevražednému chování. Jsou to lidé s duševní poruchou (deprese, alkoholismus, psychózy a psychopatie), dále jsou to lidé se začínající/končící depresí, v citlivých biologických obdobích (puberta, těhotenství, ...), s těžkými nemocemi a narkomani. Pöldinger sestavil tzv. „rizikový seznam“, kde lze najít podle jednotlivých příznaků míru ohrožení sebevražedným chováním. Sebevražda se často vyskytuje u osob s psychickými disfunkcemi, ale nelze tvrdit, že tento čin je podmíněn nějakou poruchou. Čím dál více lékařů uznává, že se sebevražedné chování objevuje i u normálních lidí 20
(bez fyzické a psychické poruchy). Avšak stále převažuje sklon k zařazení sebevraždy do patologie (do psychiatrie). Podporuje to fakt, že sebevražda psychicky narušeného jedince se moc neliší od sebevraždy jedince bez prokazatelných poruch. Je velmi náročné získat informace o duševním stavu sebevraha po úspěšném činu, protože informace získané od nejbližších mohou být úmyslně/neúmyslně zkreslené. Opatřit údaje po sebevražedném pokusu je také nelehké, díky neochotě suicidanta vypovídat o jeho důvodech. Prokůpek naznačuje rizika psychiatrizace sebevraždy. Lékařův úsudek může být ovlivněn předchozím dělením jednotlivých případů. Chtějí případ úspěšně uzavřít a určí konkrétní duševní chorobu předčasně. Je pro ně jednodušší, aby sebevražedné jednání mělo patologické vysvětlení. Už samotné provedení sebevraždy je pro mnoho psychiatrů důkaz psychické nemoci. [8] Nepatologickou sebevraždu nelze brát na lehkou váhu. Důležité je určit hranici mezi patologickou a nepatologickou sebevraždou, protože je velký rozdíl mezi jedincem, který páchá tento čin z důvodu psychické nemoci, a tím, kdo chce ukončit své trápení. Druhý typ páchají zejména lidé zdraví, tyto sebevraždy pak nazýváme bilanční. Mnoho autorů ji neuznává. Například Prokop zastává názor, že osoba musí být duševně nemocná, aby mohla prolomit silný pud sebezáchovy. Thomas již není tak striktní a uznává bilanční sebevraždu ve zvláštních případech. Pravým opakem je Zwingmann, který zdůrazňuje, že zkoumání jen z patologického pohledu by bylo vyhnutí se vysvětlení suicidia normálních lidí. Podobný názor mají Dubitscher, de Boor nebo Leonhard. Lze konstatovat, že hranice mezi sebevraždou z důvodu poruchy a sebevraždou z důvodu nespokojenosti je velmi těžké stanovit a nikdy nebude přesná. Zdraví lidé, páchající bilanční sebevraždu, mohou projevovat známky neurózy nebo psychózy. Při samotném činu se porucha projevuje minimálně na hladině emocí. [8] 2.4.3
Psychologický přístup
Přístup se zaměřuje na charakteristické psychické a osobnostní znaky sebevraha. Zjištění těchto vlastností by mělo pomoci předpokládat sebevražedné jednání. K analýze se používají různé testy, dotazníky apod. MMPI (Minnesota Multiphasic Personality Inventory) patří mezi nejobsáhlejší testy. Snaží se zaznamenat jednotlivá hlediska jedince. Například tělesný stav, rodinné vztahy a vztahy ke společnosti, psychopatické symptomy, individuální postoje apod. Holzber, Cahen a Wilk aplikovali tento test na mladého muže, který se poté sám zabil. Jeho výsledky vykazovaly známky deprese a schizofrenie. Zjistilo se, že šlo o slabého, neadaptovatelného jedince, který si málo věřil a utíkal do jiných realit. [8]
21
Projekční obrazový frustrační test Rosenzweiga se rozděluje na dětskou a dospělou verzi. Subjektu se ukazují obrázky, na nichž jsou neznámé osoby ve stresových situacích. On pak v závislosti na nich odpovídá. Test by měl určit schopnost jedince reagovat na stres. Bohužel výsledky neprokázaly odlišnosti skupiny sebevrahů od kontrolní skupiny. [8] Murrayova metodika TAT (Thematic Apperception Test) funguje také na principu obrázků. Jedinec k nim má vyprávět příběh. Jeho analýzou se pak dojde k výsledkům. Z vypravování se získají informace o emocionální stránce zkoumaného. Sebevrazi vykazují deprese, přání zemřít a jejich hlavní postava v příběhu je často sociálně vyloučená z kolektivu. I toto šetření není schopné rozlišit sebevražednou od kontrolní skupiny. [8] Rorschachův test (ROR) je založen na souběžném výskytu některých znaků, které poukazují na výskyt rizika sebevražedného chování. Nevýhoda je, že charakteristiky jsou příliš obecné a plně nespecifikují individuální případy. Ani v tomto případě výsledky nejsou spolehlivé. [8] Existuje ještě mnoho dalších dotazníků, které testují patologické symptomy, sociální přizpůsobivost a další znaky osob. Úsilí získat metodu, jak zjistit riziko sebevraždy, stále přetrvává. Jak už bylo zmíněno v předchozí kapitole medicínského přístupu, Pöldinger sestavil „rizikový soupis“ ve formě korelační tabulky, kde jednotlivý korelační koeficient indikuje riziko sebevraždy. Psychologický přístup nepoužívá model příčiny a následku, ale vyžaduje finální objasnění psychických úkazů. Psychologie nespadá čistě do přírodních ani do sociálních věd. Je někde na pomezí a do budoucna bude spojovat přístup medicínský a sociologický. [8] Analýza sebevražd vykazuje dva základní směry. První pátrá po souvislostech psychických charakteristik a sebevraždou. Druhý se zaměřuje na konkrétní situaci a život sebevraha. Mnohé jiné přístupy k sebevraždám se odkazují na psychologii, protože právě toto chování je podmíněno psychikou jedince. Za významný vliv na psychologický výzkum sebevraždy je považováno Freudovo pojetí pudu smrti. Nenapsal jednu práci týkající se tohoto tématu, ale roztříštil je do mnoha děl. Komplexněji pojal suicidia prostřednictvím práce „Jenseits des Lustprincips“, kde probíral teorii pudů. Opak pudu, který zajišťuje zachování života a rozmnožování, je pud smrti. Předpokládal, že jsou vrozené a s rostoucím věkem je pud smrti potlačován, občas se však objevuje, zejména v obdobích, kdy je jedinec psychicky slabý nebo neurotický. Pak se nakumulovaná agrese projeví ve formě sadismu nebo masochismu. K autoagresi napomáhají city k člověku, který je neopětuje nebo už je dále nechce opětovat. Agrese se pak přenese z objektu lásky na sebe samého. Freud pojímá sebevraždu biologicky, vychází z patologie. To však nedokáže objasnit všechny podoby autoagrese. [8] 22
Menninger rozvedl myšlenku Freuda o pudu smrti. Dle něj sebevražda vykazuje tři typy agresivních sklonů: přání zabíjet, přání být zabit a zemřít. Patří sem psychické poruchy, sebepoškozovací sklon, alkoholická závislost a zdrženlivý způsob života. Zillborg souhlasí s Freudem a Menningerem, ale doplňuje sociální faktor. Sebevrah je ten, kdo nedokáže mít rád a je celkové nepříjemný na ostatní lidi. [8] Mnoho dalších autorů tvrdí, že sebevražda je zapříčiněna ztrátou milované osoby. Haas a kol. pojali sebevraždu nejen z pohledu sociologického, ale i psychoanalytického. Analyzoval dvě skupiny, které vykazují známky agresivity. První byli delikventi, agresivní vůči okolí, a druzí sebevrazi, agresivní vůči sobě. Odlišoval je vztah k matce. U sebevrahů nebyl dobrý a u delikventů naopak. [8] Adler vidí souvislost sebevraždy a mezilidských vztahů. Záměrné sebeusmrcení u dětí vysvětluje tím, že nastal rozpor mezi dítětem a rodičem a podceňováním se ze strany dítěte. Období dětství je velmi důležitá část života, v této fázi se člověk teprve formuje. Pokud někde nastane chyba, může mít fatální důsledky na budoucí vývoj jedince (i z hlediska rizika sebevražedného chování). [8] Mnoho autorů se shoduje v tom, že sebevražda je vyústěním dlouhodobého procesu, kdy jedinec ztratil smysl svého života a díky nepříznivé situaci nevidí cestu ke zlepšení. Okamžitá rozhodnutí o suicidu se vyskytují v případě dětí a patologických sebevražd. Faktory ovlivňující sebevražedné chování se podle Jacksona dělí do 3 skupin: 1. První je zaměření agrese vůči sobě (například časté operace, tendence k nehodám, apod.). 2. Další se nazývá obrození a restituce. Suicidant se snaží ukončit dosavadní život, aby mohl nastat nový začátek. Chce utéct pryč, aby svým odchodem někoho potrestal nebo naopak nově získal. 3. Třetí a poslední je ztráta a zoufalství. Sebevražda páchaná z důvodu ztráty, ať už v oblasti psychické a fyzické, tak i materiální. [8] Autor je toho názoru, že za sebevraždou stojí vždy více motivů než jen jeden. Psychologická analýza upřednostňuje kauzální stanovisko před finálním, pak je objasněno spíše „jak“ sebevražedné chování probíhá, než „proč“. Základní problém tkví v tom, že pomocí psychologie lze zkoumat jen ty, kteří pokus o sebevraždu přežili. [8] 23
2.5 Příčiny a motivy sebevraždy Příčina a motiv sebevraždy není totéž. Za příčinu jsou považovány endogenní a exogenní vlivy, například vlivy okolí nebo duševní nemoci. Sebevrah nemusí vnímat, že určité příčiny přispěly k jeho destruktivnímu chování. Naopak motiv si jedinec zcela uvědomuje. Suicidant se svobodně rozhoduje o svém osudu, zda žít či ne. K tomu jakou možnost volit mu pomáhají jeho hodnoty (důvody pro a proti). Příčina a motiv se často slučuje v jedno nebo jsou chápány jednoduše jako příčina – následek. Různá šetření pak operují s provokujícími faktory jako příčinami sebevraždy. Přitom samotný faktor není její příčinou, ale funguje jako poslední popud k činu. [8] Příčin je velmi mnoho, proto nepoužíváme žádnou specifickou klasifikaci. Jedná se o různé maličkosti, ale i o vážné problémy. Může to být téměř cokoliv, co v životě běžně zažíváme, od fyzických problémů až po stresové situace. Záleží pouze na jedinci a jeho hodnotách, zda se na základě těchto situací a stavů rozhodne spáchat sebedestruktivní čin. Někdy provokující faktor a příčina sebevraždy splývají v jedno. Jedná se o případy patologických sebevražd. V této situaci jde spíše o sebezabití. U sebevražd, jejichž aktér vykazoval známky psychické poruchy, není velký prostor pro svobodnou volbu, protože subjekt není během činu při smyslech, například halucinace duševně chorého nebo nadrogovaného. Naopak, pokud se normální jedinec s nevyléčitelnou nemocí rozhodne zemřít raději svou rukou než čekat na smrt, pak nelze tvrdit, že bezvýhradná příčina sebevraždy je jeho nemoc. [8] Rozlišuje se mnoho motivů sebevražd. Nejčastější je to z důvodu těžké situace, kdy ji subjekt není schopen řešit sám. Pro něj je to stav, ze kterého není žádné východisko. Ztratí smysl života. Tento motiv se neobjevuje jen u dospělých jedinců, ale také u dětí a některých druhů zvířat. U dětí se objevuje jen ojediněle a se zvyšujícím se věkem tato tendence sílí. O sebevraždu se častěji pokusí muži než ženy, u nichž je větší počet nedokonaných sebevražd. Je to dáno hlavně tím, že ženy jsou zpravidla citlivější, hysteričtější než muži. Mnohdy páchají demonstrativní sebevraždy, aby na sebe upozornily a dosáhly svého cíle. Dalším motivem je nevyléčitelná nemoc, popřípadě jiné existenční potíže, které znemožňují plnohodnotný život. Pak se jedná o bilanční sebevraždu, kterou páchají lidé normální, bez duševní poruchy. Osoba zhodnotí klady a zápory (provede bilanci) svého dosavadního a budoucího života. Bilanční sebevražda má psychologický charakter, kdy jedinec přemýšlí nad smyslem života. Dále jsou rozlišeny také nevědomé sebevraždy, kde subjekt zemře důsledkem sebezničujících nebo sebetrestajících aktivit. Sebevražda je agrese obrácená proti sobě samému. Sebevrah může 24
spáchat pokus o sebevraždu nejen kvůli přítomné duševní nemoci, ale také kvůli své bezvýchodné situaci (tímto způsobem volá jedinec o pomoc). [5], [8] Neobvyklé motivy sebevražd se vyskytují u dětí a mladistvých. Jejich nezralé myšlení a úvahy je vedou k tomuto jednání. Důvodem často bývá problém, který se dá jednoduše vyřešit. Dalo by se tedy shrnout, že motivy dětí jsou velmi subjektivní. Naopak u dospělých bychom je mohli obecně unifikovat na pohlaví. Muži páchají sebevraždy nejčastěji kvůli problémům v povolání a ekonomické nesoběstačnosti, ženy spíše v případech, kdy se jedná o vztahy mezi lidmi a o citové záležitosti. [5], [8] Osobní zkušenosti, životní prožitky i další obecné vlivy okolí se podílejí na sebevražedné motivaci. Vlivy prostředí mohou ovládat hodnoty jedince. Například pokud se bude prezentovat sebevražda prostřednictvím různých médií jako kladná věc, může dojít ke zvýšení počtu sebevražd. Došlo k tomu v 18. století, kdy vyšla kniha Utrpení mladého Werthera od J. W. Goetha. Na základě vlivu románu došlo k vlně sebevražd. Lidé viděli ve Wertherovi sebe a svůj příběh. Avšak tento činitel má dopad hlavně na ty, kteří sebevraždu již dlouhou dobu plánují. [8] 2.5.1
Rozdělení rizikových faktorů sebevraždy
Centrum pro prevenci sebevražd (Suicide Prevention Resource Center) prezentuje soupis rizikových faktorů sebevraždy v následujícím členění: [9] „Biopsychosociální rizikové faktory sebevraždy •
duševní poruchy, zejména pak poruchy nálady, schizofrenie, úzkostné poruchy a poruchy osobnosti;
•
alkoholové a jiné závislosti;
•
pocity beznaděje;
•
impulzivní nebo agresivní tendence;
•
historie traumatu nebo zneužití;
•
vážná fyzická nemoc;
•
předchozí suicidální pokus;
•
sebevražda v rodinné anamnéze.
Environmentální rizikové faktory sebevraždy •
ztráta zaměstnání nebo finanční ztráta; 25
•
ztráta sociální nebo vztahová;
•
snadný přístup k smrtícím prostředkům;
•
sebevraždy v okolí, které působí „nakažlivě“.
Sociokulturní rizikové faktory sebevraždy •
nedostatek sociální podpory a pocit izolace;
•
vnímání snahy vyhledat pomoc jako stigmatu;
•
překážky v přístupu ke zdravotní péči, zejména jde-li o léčbu duševních poruch a závislostí;
•
kulturní a náboženská přesvědčení (např. víra, že sebevražda je ušlechtilým řešením osobního dilematu);
•
vystavení (např. mediálnímu, ale i jinému) vlivu lidí, kteří spáchali sebevraždu.“ ([9], s. 45–46)
Centra orientující se na pomoc lidem, kteří mají blízko k sebevraždě, upozorňují na sociální exkluzi, jak v rodinném kruhu, tak i ve společenském životě. [9] A. Leenaars dělí osm rizikových faktorů do dvou hlavních skupin (intrapsychické a interpersonální faktory). [9] Intrapsychické faktory obsahují pět prvků (nesnesitelná psychická bolest, kognitivní sevření, nepřímé projevy, neschopnost přizpůsobit se a narušená síla já). [9] Menninger tvrdí, že nesnesitelná psychická bolest je hlavním důvodem k výkonu sebevraždy. Tato bolest se projevuje osamělostí, deprivací, bezmocí a beznadějí. Její původ pochází z neuspokojení psychických požadavků, kterým osoba přikládá velkou váhu. Sebevrah se snaží ukončit utrpení a věří, že fyzická smrt osvobodí mysl. [9] Podle Schneidemana je kognitivní sevření situace, kdy jedinec vnímá jen úzkou část informací (tzv. tunelové vidění). Je zaměřen a upnut většinou jen na jednu věc. Z tohoto důvodu je pak citlivější na veškeré podněty okolí. Tyto vlivy jako například neúspěch v zaměstnání, špatné zdraví nebo milostné zklamání vedou k duševním otřesům. Každý sebevrah zažívá stav kognitivního sevření a sebevraždu vidí jako jediné východisko. Soustřeďuje se pouze na věc, která ho trápí a uzavírá se do sebe. V mysli již není místo na pozitiva a jeho jediným přáním je přerušit tok myšlenek. Kognitivní sevření je doprovázeno silnými emocemi, které mnohdy znemožňují rozumné a racionální úvahy. V této fázi je jedinou záchranou pomoc druhé osoby, 26
tedy dobrého psychologa, který potenciálnímu sebevrahovi pomůže najít jiná východiska než je smrt. Beck tvrdí, že hlavními podněty k sebevražednému chování je beznaděj a deprese. Pocit beznaděje v suicidantovi vyvolává negativní pocity týkající se současné a budoucí situace. Nevidí žádná pozitiva a přeje si zemřít. Schneideman upozorňuje, že jedinec zažívající kognitivní sevření nedokáže myslet na své blízké ve smyslu zodpovědnosti k nim. Toto pojetí je spojeno s teorií destruktivních hlasů a s pojmem odmítnutí – agrese. Destruktivní hlasy jsou zakořeněny hluboko v dětství. Nabádají jedince proti němu samému. Podle Firestoneových jsou důvody těchto hlasů: působení záporných vlastností rodičů na dítě, přejmutí nepřizpůsobivých reakcí na problémy dítětem a osvojení si agrese. [9] Za nepřímé projevy rizika sebevraždy se považují protichůdné citové postoje k sobě samému a životu, přesun agrese z člověka, který byl její příčinou na sebe, podřízenost a sebetýrání. Osoba, u které lze identifikovat tyto znaky, se nevědomě snaží o svou záchranu. Právě ambivalence k životu způsobuje protichůdná přání být zachráněn a zemřít. Povahové rysy a chování umírajícího člověka se s blížící smrtí zvýrazňují. Stejně je tomu tak i u sebevraha, jehož projevy jsou intenzivnější a pro okolí viditelnější. [9] Psychické nemoci různého druhu přispívají k neschopnosti jedince se adaptovat. Výčet duševních nemocí, které jsou rizikové z hlediska sebevražedného chování je následující: deprese, dvoupólová a úzkostná porucha, schizofrenie, panická, hraniční a psychopatická porucha. Osoba plánující sebevraždu prochází stavem, kdy se nedokáže začlenit do kolektivu nebo do určitých poměrů. Jedinec je zahnán do kouta a nevidí jinou možnost úniku než smrt. Nedostatečná adaptabilita může být způsobena kognitivním sevřením, kdy subjekt přemýšlí jen o duševním poranění. Opět je nutná pomoc ostatních. V opačném případě se zřídkakdy podaří najít cestu zpět. [9] Maltsbergem označuje osoby se sklonem k sebevraždě jako subjekty, kterým nepracují všechny části ega tak, jak mají, například špatně ověřují skutečnost, nedokážou odlišit realitu od iluze. Tito lidé pak počítají s pomocí selfobjektu, což je jedinec, který obstarává všechny funkce ega sám. Rizikový subjekt se pak stává závislým na silné, zdravé osobě a nastává problém v podobě strachu z opuštění. Sebevražedným pokusem si může testovat, zda na něm někomu záleží. [9] Interpersonální faktory obsahují tři prvky (interpersonální vztahy, odmítnutí – agrese a identifikace – stažení se). [9]
27
Pro sebevraha je velmi těžké získat a udržet si vztah. Mezilidské vztahy jsou velmi důležité pro každého a pokud je člověk nemá, pak dochází k vážnému neuspokojení lidské potřeby a zklamání. Kavaler-Adlerová vysvětluje vztahové problémy u umělecky založených žen tím, že v dětství prožily duševní otřes týkající se vztahu matka – dítě. Ony pak hledají prostřednictvím vztahů s muži matku, která by se do nich dokázala vcítit. [9] Odmítnutí a následná agrese obrácená vůči sobě je dalším interpersonálním faktorem. Freud tvrdil, že hlavním důvodem sebevraždy je zavrhnutí milovanou osobou nebo její ztráta. Pokud osoba odmítne tu druhou, pak dochází k urážce citů, které pak vyústí v agresivitu. Schneidman zmiňuje, že agrese mohla být namířena původně na jejího způsobitele (ten, kdo odmítl) a později se přesunula proti samotnému jedinci, který prožívá trauma. Každý člověk má v sobě potenciál stát se sebevrahem, protože každý zažil nějaké nepříznivé stavy, záleží pak na okolnostech, zda bude sebevražda realizována nebo ne. Firestoneovi považují za vhodné, aby se psycholog tázal na to, jestli existuje někdo, kdo chtěl, aby pacient (dotazovaný) zemřel. Tuto otázku možno vysvětlit jako, kdo způsobil vaši volbu zemřít. Manželé také tvrdili, že agrese proti sobě je způsobena odmítavým postojem rodičů subjektu vůči němu jakožto dítěti. Pojetí odmítnutí – agrese obsahově souvisí s frustrací – agresí. Schneidman předpokládá, že sebevražda je příčinou problémů z dětství, kdy nebyly uspokojovány potřeby dítěte (frustrace). Frustrace je pochopena jako odmítnutí zabezpečit potřeby. To vede ke zlobě na vnější svět i na sebe (sebeobviňování, sebekritika apod.). [9] Poslední je identifikace – stažení se. Je to nejméně přesný faktor, který toho na rozdíl od předešlých tolik nesděluje. Podle Freuda se sebevrah ztotožňuje s osobou, která ho odmítla nebo kterou ztratil. Zilboorg toto tvrzení rozšiřuje i na ztracené hodnoty jako je ekonomický status, zdraví nebo práce. Pokud není možno nějakým způsobem uspokojit tyto potřeby, pak se subjekt stáhne a bude se snažit od všeho utéci. Sebevrah už dále nechce vnímat, chce odpočinek. Mnozí lidé (bez suicidálních tendencí) takto vypínají (odpočívají) na dovolené a věří, že jim 14 dní bezstarostnosti dodá energii pro další fungování, ale sebevrazi již nevidí východisko v ničem. [9]
2.6 Základní způsoby suicidálního jednání Pokud se sleduje sebevražedný vývoj v dlouhodobém horizontu, je třeba se více zaměřit na suicidální mentalitu (počátek vzniku sebevražedných tendencí), než na samotný čin. Je vědecky dokázáno, že mnoho lidí si zahrává se sebevražednými myšlenkami, ale ve většině
28
případu k samotnému činu nedojde. Ovšem někteří jedinci se po těchto úvahách k sebevraždě odhodlají a vykonají ji. Proto i samotné myšlenky můžeme zařadit do suicidálního jednání. [8] Statistika rozlišuje sebevražedné pokusy od dokonaných sebevražd. U sebevražedného pokusu nedojde ke smrti suicidanta a on tak může objasnit své důvody. Lze určit, zda to byla patologická nebo nepatologická (bilanční) sebevražda. Kdežto u dokonané sebevraždy je možno o těchto informacích jen polemizovat. Existuje mnoho názorů na sebevraždu a pokus o ni. Stengel tvrdí, že jde o dva jiné akty, které se prolínají. [8] Naopak Janota říká, že sebevražda a sebevražedný pokus si jsou velmi podobné. Sebevrah chce zemřít a postupně sestaví plán, jak to udělat. Je možné, že se stane něco nepředvídatelného a na začátku není jasné, zda bude dosáhnuto cíle. Pak se stává suicidální jednání pokusem o sebevraždu. Pokud pokus vyjde, jde o sebevraždu. V opačném případě o sebevražedný pokus. Dále by bylo vhodné v této kapitole zmínit demonstrativní sebevraždu, která se liší od sebevražedného pokusu. Pokud jedinec v předstíraném sebevražednému činu nechtěně zemře, jde o sebezabití. Čísla ukazují, že dokonaných sebevražd je 8 až 10 krát méně než pokusů. K tomu, aby se dalo předejít sebevraždám, slouží jejich statistiky. Určí se nejčastější věk, ve kterém lidé podléhají sebevražednému chování, a poté se pomoc zaměří na danou skupinu. Podle Stengela se nejvíce mužů zabije ve věku 55 let a žen ve věku 60 let. U pokusů je průměrný věk nižší, u mužů 30 let a u žen 35 let. [8] Schlieffenův výčet ukazuje nejvýznamnější odlišnosti pokusu a dokonané sebevraždy. Muži častěji spáchají sebevraždu, ženy pokus o ni. V nižším věku převažují pokusy o sebevraždu a sebevraždy ve věku před důchodem. U dokonané sebevraždy se používají spolehlivější způsob (střelná zbraň) a u pokusů spíše méně drastické metody jako je otrava. Důvody dokonané sebevraždy souvisejí s existenčními problémy, na rozdíl od pokusu, kde jde často o mezilidské vztahy. Na provedení dokonané sebevraždy se jedinec chystá delší dobu. U pokusu jde o náhlý čin. [8] Po dlouhodobém zkoumání sebevrahů vyplývá, že málokdo, kdo se pokusil o sebevraždu, vykoná později dokonanou sebevraždu. Pokus může fungovat jako výzva suicidanta k tomu, aby mu ostatní pomohli. Chce tím dokázat změnu své dosavadní špatné situace. Je to druh komunikace s okolím. Každý pokus je způsoben jednotlivými samostatnými faktory. Volání o pomoc je účinné pouze tehdy, pokud mají lidé k sebevrahovi dobrý vztah. V opačném případě by byl apel zbytečný a suicidant, vědom si své situace, by sebevraždu dokonal. Při sebevražedném pokusu mohou nastat nepředvídatelné okolnosti, které subjekt zachrání (selže 29
použitá metoda nebo dojde k záchraně). I když je sebevražedný cíl jasně vymezený, tak i u vážného záměru zemřít existuje naděje. Subjekt pak ponechává svůj osud náhodě. Tímto by se dala potvrdit Stenglova teorie, že sebevražedný pokus jedinci opakují jen zřídka. Jejich osud byl jiný, než zemřít. Stengl popisuje důležité změny života subjektu po pokusu o sebevraždu v několika bodech. Pobyt v nemocnici, kde probíhá psychiatrická léčba. Nástup do nemocnice před přirozenou smrtí. V tomto případě šlo o pokus, ve kterém se umírající člověk chtěl vyhnout čekání na smrt. Neúspěšný suicidant se může stát invalidním. Změna vztahů s blízkými osobami, ať už v kladném, tak v záporném smyslu. Změna stylu života sebevraha nebo jeho rodiny. Snaha okolí pomoci. Sociální začlenění jedince. Po shrnutí informací o sebevražedném pokusu se dá usoudit, že dokonaná sebevražda končí smrtí, pokus nikoliv. Sebevražda a sebevražedný pokus spolu souvisí z hlediska dobrovolné vůle jedince zemřít, ale na druhou stranu je můžeme považovat za samostatné jevy. [8] Rozšířená sebevražda je zvláštní a neobvyklou podobou suicidia. Od klasické formy se odlišuje počtem jedinců, kteří se účastní sebevražedného jednání. Podle Langeho se za rozšířenou sebevraždu považuje dobrovolná i nedobrovolnou smrt všech účastníků. U hromadných aktů jako je nutné prošetřit trestní stránku činu. Nutné je vnímat rozdíl mezi sebevrahem, který útočí jen na sebe, a sebevrahem, který nejdříve někoho zavraždí a pak se usmrtí. Proto se obecně za rozšířenou sebevraždu pokládá jen, pokud všichni ze skupiny dobrovolně souhlasili se smrtí. [8] Rozšířená sebevražda se rozděluje do tří skupin. První je sebevražda dvou osob – nejčastěji nešťastných milenců nebo manželů. Sebevražda skupiny – smrt celé rodiny. Poslední je masová sebevražda – jde o větší počet lidí. Sebevrah je většinou člověk, který se cítí být sám, je vyčleněn ze společnosti. Je neočekávané, že společným znakem společných sebevrahů je mezilidský charakter. Ve skupině se rozlišují dva typy postavení. Induktor je ten, který jedná a udává důvody plánovaného aktu. Indukovaný jen přejímá ideu hlavního iniciátora. Indukovaný může být k sebevraždě postupně přesvědčen, i když původně nic takového nezamýšlel. Skupina promýšlí detaily budoucího činu (metoda provedení, nástroj apod.). Po tomto typu sebevraždy častěji zůstávají dopisy na rozloučenou, ve kterých je zdůvodněno jejich jednání. Induktor má několik motivací vykonat sebevraždu. Například to, že se snaží získat lidskou interakci, tedy chce, aby se pro něj člověk obětoval. Nebo se chce prostřednictvím indukovaného pomstít. To je případ, kdy matka nechá dítětem napsat dopis otci, že ono raději zemře s maminkou, než aby bylo s ním. Smrt dvou významných osobností nebo sebevražda celé rodiny (hodně
30
se vyskytovalo v nacistickém Německu u židovských rodin) jsou příkladem rozšířené sebevraždy. [8]
2.7 Sebevražda v kontextu odborné literatury Tato kapitola je věnována faktům o sebevraždách, které pocházejí z mnoha zdrojů. Nejvíce sebevražd páchají muži ve středních letech. Více ohroženi jsou svobodní a rozvedení lidé z nižších a vyšších sociálních vrstev. Většinou nezáleží na odborné způsobilosti, ale tom, zda jedinec žije ve městě nebo na venkově (větší sebevražednost je u městského obyvatelstva). Dle statistik Světové zdravotnické organizace – World Health Organisation je nejvíce sebevražd v následujících zemích: Rakousku, Německu, Dánsku a Japonsku. Skandinávie a Japonsko známé svou vysokou sebevražedností vykazují v dnešní době klesající trend. Výskyt sebevražd není tak vysoký jaký býval. Státy, kde převažuje římskokatolická církev, se řadí mezi země s nejnižší mírou sebevražednosti (např.: Irsko). V ekonomicky vyspělých státech jsou obvyklejší sebevraždy než vraždy, které jsou typické spíše pro černochy. Náboženství má podstatný vliv – většinou se pokouší o ukončení života ateisté. Příslušníci církve neztrácejí smysl života. V nepříznivých situacích věří v ráj, v to, že nastanou lepší časy. [5] Sebevražedné chování se mnohokrát objevuje u lidí, kteří mají psychickou poruchu týkající se impulzivního jednání z popudu emocí. Deprese také přispívá k tomuto jednání, ale ne vždy končí sebeublížením s následkem smrti. Schizofrenie, tedy její léčba, může být příčinou sebevraždy. Jedinec trpící touto nemocí pak ztrácí svůj ochranný štít a neunese novou realitu. Nejvíce přijímaných pacientů po sebevražedném pokusu trpí maniodepresivní psychózou nebo chronickým alkoholismem. U žen bylo prokázáno více sebevražedných pokusů (častěji používané pasivní metody), u mužů dokonaných sebevražd (aktivní metody). Muži volí spolehlivé prostředky, kde již není možnost záchrany, ženy naopak. Ženy páchají hlavně demonstrativní sebevraždy, kdy chtějí u svých blízkých nebo u partnera vyvolat pocit viny a donutit je chovat se podle jejich představ. [5] Z některých studií vychází, že suicidální pokus není vztek namířený proti sobě samému, ale nerozhodnost jedince vykonat sebevraždu – protikladné postoje k sebevraždě. Mnoho sebevražd je pácháno lidmi, kteří se snaží zjistit svou totožnost a nedaří se jim to. Vyskytují se například u osamělých imigrantů bez náboženského vyznání. Suicidum na základě sociální identifikace se zemřelým je časté pro jedince, kterému zemřel někdo blízký. Často si vybírají stejný den a měsíc, ve kterém došlo k úmrtí drahé osoby. Sklon k sebevraždám mají lidé, kterým v rodině někdo zemřel. Mnoho duševně nemocných chce sebevražedným chováním spáchat 31
jen skandál. Nemají pro toto jednání dostatečně závažný důvod a netrpí depresemi. Psychopati, kteří se snažili usmrtit, byli převážně aktivní a nezávislé osoby nízkého postavení a bez náboženského vyznání. Vybírají si takové prostředky, které nebolí. Nechtějí se trestat, protože necítí vinu. [5] Existují dvě varianty sebevraždy. První pramení z neúspěchu a je realizována v ústraní. Druhá je z důvodu nesouhlasu s něčím a ta probíhá veřejně. Lidé, kteří mají dobrý životní standard, spíše páchají sebevraždy, než lidé z chudších poměrů, ti svoji agresivitu obracejí proti okolí. V dnešní době mají tendenci páchat suicidum muži ve vysokých manažerských pozicích, kde jsou na ně kladeny vysoké nároky a odpovědnost. ¾ mužů nechají dopis na rozloučenou a ½ volí smrt zastřelením. [5] Rozlišují se celkem tři sebevražedné syndromy, z nichž jeden končí smrtí. První páchají zejména muži. Předem své okolí nevarují a příčina pokusu o sebevraždu plyne z agresivity. Další je typický pro ženy, které se snaží o zveřejnění svého úmyslu, protože chtějí dosáhnout svého. Na rozdíl od prvního syndromu zde figurují pocity viny, které slouží k manipulaci. Třetí jako jediná používá aktivní bolestivou metodu. Končí smrtí a je typická pro tvrdě pracující lidi. Problém není v agresivitě, ale uvnitř jedince. Varování nepřichází, a když ano, pak jen v lehkých náznacích. Sebevražedným jednáním může subjekt prosit o pomoc. V některých případech se sebevrah svým činem snaží někomu pomstít. Někdy ho k sebevraždě vedou kladné podněty a věří, že po smrti bude moci začít nanovo. Pro suicidanta jsou charakteristické nepřizpůsobivost a dichotomické myšlení. [5] Dost často se sebevražda dává do souvislosti s autoagresí. Snaží se potrestat někoho jiného v sobě
(například
rodiče
za
jejich
tresty).
Nedostatečné
vztahy
s ostatními
lidmi
nebo neschopnost přizpůsobit se urychlují vývoj od sebevražedných myšlenek k činu. Sebevrah se často ztotožňuje s milovanou osobou a má sklony k masochismu. Sebevraždy jsou spíše původu sociálního než patologického. V nepříznivých dobách je rozhodující, jak se chová okolí. Skoro všichni sebevrazi počítali s eventuální záchranou. Testovali tak, zda je jejich situace opravdu neřešitelná. [5] Způsob myšlení jednotlivých národů ovlivňuje sebevražedné jednání. Například sebevraždy ve Skandinávských zemích mají odlišné příčiny. V Dánsku je to závislost na rodičích. Muž vnímá ženu jako matku, a pokud se poruší jejich vztah, vede to k sebevražednému jednání. U žen toto chování může spustit porod dítěte, protože matka si uvědomí, že se má starat a přitom by sama potřebovala, aby se někdo postaral o ni. Švédy k sebevraždám vedou neúspěchy. 32
U mužů v profesním životě a u žen v sexuální oblasti. Norsko má oproti předchozím státům sebevražednost relativně nízkou, protože se Norové cítí být stále ohroženi a nemají potřebu se ohrožovat ještě sami sebou. Na druhou stranu mají pocit, že je k nim okolí nespravedlivé a toto je motivuje k sebevraždě. [5]
2.8 Historie sebevražd Sebevražda souvisí nejen s individuálním, ale také se sociokulturním rozměrem. Toto chování je ovlivněno společenskými hodnotami (konkrétně názorem na smrt), které jsou formovány historií a tradicemi. Dubitscher poznamenal, že není možno zkoumat sebevraždu v určitém období bez toho, aniž by byla nastudována sociální kultura té doby. Sebevražda je charakteristická jen pro člověka, zvíře ji nevykonává. Předešlé tvrzení bylo na začátku 19. století zpochybněno zastánci sociálního darwinismu. Morselli reprezentující tuto skupinu prosadil názor, že sebevražda je znakem přirozeného přírodního výběru (tedy že sebevražda platí i pro zvířata). Novější analýzy Morselliho tvrzení neprokázaly. Zvíře není schopno si uvědomit sebe samo, nevnímá časovou dimenzi a nedokáže si představit následky svého činu. Ve vyhrocených situacích mohou jednat instinktivně a zahynou, zde se nedá hovořit o sebevraždě, ale o sebezabití. [8] Sebevraždy se ve společnosti objevují již od nepaměti a dalo by se říct, že existuje přímá úměrnost mezi jejich počtem a rozvojem civilizace. Například v 80. letech v Evropě se počet sebevražedných pokusů pohyboval kolem 35 000 ročně. Dle pozdějších šetření se číslo zvýšilo na cca 730 000 pokusů. Sebevraždy se vyskytují i u méně civilizačně vyspělých národů. Nicméně podnět i postup je u civilizovaných i necivilizovaných skupin jsou velmi podobné, skoro stejné. Primitivní národy jsou podněcovány k sebevraždě hlavně sexuálními (nevěra, ztráta svého druha), či sociálně-ekonomickými motivy (nouze o jídlo), ale také z důvodu špatného zacházení (tyranizování dětí rodiči nebo manželky svým mužem) a msty (v naší sociokulturní sféře je možno chápat jako sebevraždy dospívajících). Sebevraždy pramení také z pověr a daných životních podmínek. Například, pokud je nedostatek jídla, jedí se ti, kteří nejsou schopni lovu a jiné prospěšné činnosti. Pak se často stává, že raději sami zvolí dobrovolnou smrt. Některé kmeny na severu Asie pokládají suicidum za přirozenou smrt. Úmrtí v důsledku stáří nebo nemoci přisuzují zlým démonům. Tento postoj plyne z představy, že zesnulý přejde na druhou stranu ve stavu v jakém zemřel, tedy zdravý jako zdravý a nemocný jako nemocný. Některé národy přisuzují povinnost potomkovi, aby vyhověl žádosti svých rodičů na usmrcení. Některé africké kmeny berou dobrovolnou smrt jako záporný čin. Se sebevrahem a všemi jeho 33
věcmi není povolen kontakt. Nejlépe je všechny spálit včetně chatrče. Popřípadě ta jediná mohla být zachráněna očištěním. Dokonce strom, na kterém se jedinec oběsil, musel být poražen. Věřili, že sebevrah rozzlobil duchy svých předků a pozůstalí jim museli dát oběť v podobě ovce. [7], [8] Zprávy o sebevraždách pocházejí z doby před Kristem, ze staré Indie, Číny a Japonska. V těchto třech zemích se dodržují některé tradice dodnes. Zřejmě k tomu přispěla tamní naboženství (brahmánismus, konfuciánství a budhismus). Například přetrvala tradice harakiri (rozpárání břicha katanou) v Japonsku. Dříve to byla výlučné privilegium samurajů, kteří tak vyjadřovali oddanost svému vládci. V pozdějších dobách se tento čin prováděl jako protest proti chování, které jedince ponižovalo. Tento typ sebevraždy můžeme zaznamenat také ve 2. světové válce – kamikadze. Dobrovolníci fungovali jako živá na nepřátelský cíl nasměrovaná naváděná střela. U nás se tento způsob sebevraždy prakticky nevyskytuje. Byly zaznamenány tři případy v Německu, které měly psychopatologickou příčinu a nesouvisely s tradicemi Japonska. Dalo by se říct, že to byly spíše náhody. Například jeden ze sebevrahů trpěl chorobným strachem z rakoviny a myslel si, že je zasažen žaludek. V Indii se na konci 19. století ještě upalovaly ženy, kterým umřel manžel. Vdovy věřily, že v příštím životě budou zase spolu. V dnešní době je upalování v Indii zakázáno. Sebevražedný čin Kleopatry ve starém Egyptě byl proveden hadím uštknutím. Vybrala si tento způsob, protože had patřil dle náboženských představ mezi reinkarnovaná zvířata, nikoli proto, že by šlo o bezbolestnou smrt. Chtěla tím vyjádřit, že její vláda byla božského původu. [7], [8] Ve starověkém Řecku a Římě se názory na sebevraždu během let měnily. Čím více bylo sebevražd, tím více byly odsuzovány a trestány společností nebo státní mocí. Filozofové té doby neměli jednotné stanovisko. Řecký filosof Sokratés zvolil dobrovolnou smrt. Byl za to kritizován svým žákem Platónem, který neuznával žádnou násilnou nebo nepřirozenou smrt. Aristoteles tvrdil, že sebevražda je zbabělý čin. Zohledňuje jak veřejné, tak soukromé hledisko tohoto aktu. Ve starověkém Řecku a Římě existovaly myšlenkové proudy jako stoicismus, jehož zástupci pohlížely na suicidum kladně. Například Seneka tvrdil: „Nic nezařídil věčný zákon lépe, než že máme jen jediný vchod do života, východy však četné. Měl bych snad čekati na krutou nemoc, nebo krutého člověka, mám-li možnost vdechnouti jed? Toť jediný bod, v němž si nemusíme stěžovat na život. Nikoho pevně nedrží. To je v životě správně zařízeno. Nikdo nemusí být nešťasten, leč z vlastní viny. Jsi-li spokojen, tedy žij! Jsi-li nespokojen, můžeš se vrátit, odkud si přišel!“ (Seneka in [8], str. 16-17) Neoplatonikové mají opačný postoj,
34
než stoikové. Ke konci antické doby se sebevražednost zvýšila díky ekonomickému, politickému a morálnímu krachu římského impéria. [7], [8] V období středověku a tedy i křesťanské víry se na sebevraždu pohlíželo jako na velmi záporný čin. Společnost to brala jako vzbouření proti Bohu, tedy jako smrtelný hřích. Velkými odpůrci byli Augustin a Tomáš Akvinský. Sebevražednost byla velmi nízká. Přispěl k tomu také fakt, že mnoho rodin sebevraždu zatajovalo a prezentovalo ji jako nešťastnou náhodu nebo důsledek psychické nemoci. I dnes jen málo věřících páchá sebevraždu, z toho katolíci méně než protestanti. [7], [8] V novověku a v dobách osvícenství se opět sebevražednost zvýšila. Přispěla k tomu rovněž průmyslová revoluce, kdy se lidé stěhovali z venkova do měst. Větší tlak, stres a obava o ekonomickou situaci způsobil narůstající počet sebevražd. Dobrovolnou smrt volí lidé všech společenských vrstev a nejvíce v Evropě. Morus, Hume, Montesquieu, Voltaire a Rousseau byli zastánci názoru, že každý může rozhodovat o svém životě, jak uzná za vhodné. Začínají se psát články o sebevraždě, které kriticky nahlížejí na církev. Nietzsche suicidum pojímá jako hrdinský čin. O Schopenhauerovi se mylně prohlašovalo, že byl zastáncem sebevraždy. Bylo to způsobeno jeho náklonností k indické filozofii, která považuje smrt jako něco nedůležitého, protože jedinec se reinkarnuje do nového těla. [7], [8] Důležitý mezník v pohledu na sebevraždy byl konec 18. století. Dříve se o nich přemýšlelo jen z hlediska eticko-náboženského, filozofického a právního. Od obratu se začala sebevražednost analyzovat z vědeckého aspektu. Objevovaly se první statistiky. Mezi prvními byla tabulka z let 1686–1758 z Londýna, která obsahovala data o sebevraždách a smrtelných úrazech. Už z 18. století jsou zachovány informace z Německa a ze Švédska, zde dokonce pro celá území. Na počátku 20. století napsali vědecké publikace o sebevraždách Kros, Masaryk a později Růžička. Začínají se vydávat díla o této problematice z pohledu jednotlivých přístupů jako je sociologický, medicínský apod. [8] Díky příspěvku církve a tradic byla sebevražda považována až do novověku jako něco děsivého. Sebevrah i jeho blízcí jsou společností odsouzeni a postihováni. Toto chování může být dle Lenzena vysvětleno negativním postojem k sebevraždám a pohanskou pověrou, že duše zemřelého bloudí okolím a přitěžuje jeho nejbližším. Sebevrazi byli často pohřbíváni na určitých místech a nejednalo se o církevní pohřeb. Dokonce v některých evropských zemích byla do 50. let 20. století sebevražda trestný čin. Církev nikdy neschvalovala suicidum. Rozlišovala však sebevraždu a mučednictví. Jedinci, kteří svůj pokus přežili, byli vyloučeni z církve. Během 35
let byl přístup církve ovlivněn empirickými vědami, které vedou k rozlišování hodnocení svobodné volby sebevraha. To znamená, že i sebevrazi mohou být spaseni. [7]
2.9 Sebevražda dětí a mladistvých Dříve převažoval názor, že dítě nemůže spáchat sebevraždu, protože má nedospělý náhled na smrt. Dnes již to tak není a je připouštěno, že děti páchají suicidum s cílem zemřít, a je jedno jestli chápou smrt jako něco nenávratného. Prostředky sebevraždy nedospělých se rozdělují na měkké a tvrdé. Mezi první patří otrava léky nebo plynem, která je oblíbená u dospívajících dívek. K těm druhým náleží skok z výšky nebo pod jedoucí vozidlo, střelná zbraň či oběšení. Úmrtnost jako důsledek sebevražedného jednání záleží na vybraném způsobu. O sebevraždy se pokouší spíše jedinci v pubertě než děti do 14 let. V dnešní době nejsou statistiky o sebevražedných pokusech evidovány, protože byla zrušena ohlašovací povinnost. Přehledy o sebevraždách prokazují, že příčina smrti sebevražda je v období dospívání druhá nejčastější. Tato čísla by mohla být vyšší, jelikož některé nešťastné nehody mohou mít sebevražedný podtext, na který se nepřišlo. Dokonaná sebevražda je spíše typická pro chlapce a pokus o ni pro dívky. Je to ovlivněno tím, že dívky volí měkké prostředky a chlapci tvrdé. [5] Důvody sebevražedného chování mohou být psychické povahy (poruchy osobnosti, sociálně a výchovně anormativní chování, apod.). K tomuto jednání také přispívá porucha emocí nebo chování, užívání drog a mnoho dalšího. Pokud se jedinec již jednou pokusil o sebevraždu, pak je vysoce pravděpodobné, že to zkusí znovu. Velký vliv má také okolí, zejména nejbližší osoby, mezilidské a sexuální vztahy nebo ekonomická situace. Sebevražedné jednání je tedy kombinací toho, co se děje uvnitř jedince a ve vnějším prostředí. U dospívajících je možno zaznamenat zlobu proti rodinným příslušníkům, beznaděj a provinění. Často děti nechtějí zemřít, ale snaží se svým činem volat o pomoc. Na rozdíl od dospělých se většinou nesnaží pokusem o sebevraždu záměrně ovlivňovat chování okolí a dosáhnout svého (demonstrativní pokus). [5] U každého, kdo se pokusil o sebevraždu, dochází k následnému psychologickému a psychiatrickému vyšetření. Dobrý lékař ovládá nejen svůj obor, ale i sociální dovednosti jako je schopnost citlivého jednání. Každý případ je individuální a volí se mezi přímou léčbou, kde se lékař ptá na motiv činu nebo nepřímou léčbou, která spočívá v kresbě nebo hře. K uzdravení velmi přispívají rozmluvy s rodiči. Získají se tím vzácné informace a rodiče zbaví všech rozporuplných pocitů vůči dítěti (vztek, vina). Někdy je vhodné poslat dítě na pár dní do nemocniční péče a poté začít s terapiemi, popřípadě medikamentózní léčbou. Nelehký úkol
36
mají i učitelé. Nesmí se chovat k žáku výrazně jinak než k ostatním, ale na druhou stranu mu musí pomáhat. Dítě by nemělo mít pocit, že ho ostatní litují. [5] Velmi těžké situace se zdánlivě nemožným východiskem vede děti a dospívající k sebevraždám. V České republice se počet suicidia u mladé věkové skupiny v poslední době zvyšuje. Ještě více vzrůstají pokusy o ně. Nejnáchylnější věk je 15–20 let. Rizikové faktory jsou následující: •
Sociodemografické vlivy – sebevraždy vykonávají spíše dospívající chlapci a mladí muži a ti, kteří mají za sebou pokus o ni.
•
Psychiatrické nemoci – poruchy myšlení a chování, deprese, drogová závislost.
•
Psychosociální vliv a vlivy prostředí – dobrovolná smrt po sexuálním zneužívání, osiření a na základě velmi špatné ekonomické situace nebo brzkého sňatku.
•
Dědičné a rodinné vlivy – smrt volí častěji jednovaječná dvojčata, než jedináčci nebo sourozenci. [5]
V. Benešová ve studii Suicidální jednání dětí a mládeže analyzovala poruchu pudu sebezáchovy u dětí a mladistvých, kteří se pokusili o sebevraždu. Výsledky ukazují, že tato skupina vykazuje společné vlastnosti. Skoro všichni žijí v neúplné rodině. Rozvedený rodič, u kterého dítě nebydlí, často nejevil o dítě zájem. V době dospívání je chybějící matka nebo otec velkou nevýhodou. I přes to, že si rodič našel partnera, vzorek zkoumaných dětí uvedl, že žijí v konfliktním rodinném prostředí. Více jak polovina má v rodině psychiatrickou anamnézu jako je alkoholismus, pokus o sebevraždu nebo duševní chorobu. U většiny z nich byla nalezena psychická nemoc. Například poruchy chování a osobnosti, problémy s adaptací apod. U ¾ došlo k odkladu školní povinné docházky. To značí nezralost dítěte a opožděný vývoj. Jejich vyšší věk oproti jiným dětem ve třídě pak mohl způsobit handicap. Mohly se stát cílem šikany. Více než polovina zkusila nějakou návykovou látku. Vykazovaly také problémovost v oblasti výchovy, chodily za školu, lhaly apod. Takovéto chování mohlo být způsobeno vnitřními psychickými problémy a depresemi. Co se týče inteligence, většina se vešla do průměru. Mnoho z nich trpělo kolísáním nálad a nízkou hranicí odolnosti vůči stresu. Tyto vlastnosti vedou ke komplexům méněcennosti a nízkému sebevědomí. Každý měl jeden nebo více důvodů pro své suicidální jednání. Velmi často šlo o nespokojenost s rodinnou situací, dále nešťastná láska, problémy se školou nebo nechtěly jít do výchovné instituce (demonstrativní sebevražda). Jak se zjistilo, rizikovým faktorem může být i obezita. Je to nebezpečné nejen kvůli uvědomění si následků, ale také z hlediska integrace do kolektivu. Velmi často jsou tito lidé vyčleňování a okolí mladých 37
je nepřijme. Závěrem by se dalo shrnout, že děti, které se pokusily o sebevraždu, jsou emocionálně a citově deprivované, nejsou schopny čelit problémům a rizikové faktory jsou rozmanitého původu (zpravidla jich působí více najednou). Důležitým činitelem je také špatný psychický stav dítěte. [10]
38
3 Analytická část V této kapitole byla využita ke zpracování veškerých grafů data z Českého statistického úřadu, Španělského statistického úřadu, Švédského statistického úřadu, statistik Socialstyrelsen a Evropského statistického úřadu (= Eurostatu). V analytické části se nejprve kapitoly věnují jednotlivým zemím a poté jejich srovnání. Poslední oblast se zabývá potvrzením vztahu ekonomických ukazatelů a sebevražednosti jednotlivých zemí.
3.1 Sebevraždy v České republice Následující grafy budou zobrazovat celkovou sebevražednost v České republice a sebevražednost z hlediska pohlaví, věku, použité metody, měsíce, dne v týdnu a kraji.
Graf č. 1: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [29], [39], vlastní výpočty
Z grafu je patrné, že sebevražednost má převážně klesající trend. Nejvyšší bod je možno zaznamenat v roce 1992, kdy vrcholily přípravy k rozdělení Československa na dvě samostatné 39
republiky. Další výrazný okamžik nastal v roce 2003. Poté dochází k poklesu až do roku 2008, zde se začíná projevovat ekonomická krize a sebevražednost výrazně stoupá. Celkově by se dalo zhodnotit, že počet sebevražd během období 1992–2008 převážně klesal a držel se na velmi nízké úrovni.
Graf č. 2: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [29], [40], vlastní výpočty
Sebevražednost mužů je po celé období mnohonásobně vyšší než u žen. Muži páchají sebevraždy z jiných důvodů než ženy. U žen je to většinou vyprovokováno citovými podněty a častější jde o sebevražedný pokus, kdežto u mužů je obvyklá dokonaná sebevražda, kde jsou důvody spíše ekonomického rázu. Proto je možno zaznamenat jistou podobnost křivky sebevražednosti mužů s hrubou mírou sebevražednosti (vrcholy v roce 1992 a 2003, nárůst od roku 2008). Ženy nejsou na ekonomickou situaci tak náchylné, ale přesto je možno zaznamenat obdobný vývoj jako u mužů. Drobné odchylky lze nalézt například v roce 1994, kdy u žen dochází k nárůstu a u mužů k poklesu, nebo v letech 2007–2009, kdy byl vývoj přesně opačný. Nezanedbatelný vliv má skutečnost, že počty sebevražd žen jsou nízké a nelze popřít působení nahodilosti. Historicky nejnižší počty sebevražd od roku 1919 jsou pro muže v roce 2008 a pro ženy v roce 2007. V posledních letech je sebevražednost u mužů 5–6x větší 40
než u žen. Pokud by se počítala standardizace dat, tedy postup vylučující vliv věkové struktury, byl by rozdíl ještě větší, protože v populaci České republiky je vyšší zastoupení starších žen (ve starších věkových skupinách je sebevražednost vyšší). [38]
Graf č. 3: Specifická míra sebevražednosti podle věku na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [29], [40], vlastní výpočty
Graf potvrzuje trend, že více sebevražd je pácháno ve starším věku. Nejvyšší zastoupení sebevražd je ve věkové skupině 65letých a starších do roku 2002. V dalších letech, až na jednu výjimku v roce 2008, se maximum přesunulo na skupinu 45–54letých. Sebevražednost 65letých byla v letech 1991–1995 výrazně vyšší, než v ostatních věkových skupinách. Vyšší sebevražednost u starších věkových skupin může být vysvětlena tím, že lidé v tomto věku mají zpravidla horší zdravotní stav, různé vážné nemoci a raději zemřou vlastní rukou než čekat na smrt. Mnoho z nich může mít dojem, že se pro své příbuzné stali přítěží. Pokud lidé pár let před věkem odchodu do důchodu ztratí práci, je velmi obtížné najít takovou, aby odpovídala jejich kvalifikaci. To může vést k jejich dlouhodobé nezaměstnanosti a případné depresi nebo sociálnímu vyloučení. Naopak nejméně volí dobrovolnou smrt děti do 15 let. V roce 2010 klesl počet sebevražd v této věkové skupině na minimum.
41
Graf č. 4: Specifická míra sebevražednosti podle použité metody na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1994–2010 Zdroj dat: [39], [48], [49], vlastní výpočty
Celkově převažují tzv. tvrdé metody sebevraždy, protože jak již bylo výše uvedeno, muži častěji dovedou sebevraždu do konce, než ženy, které spíše realizují jen pokus. Tento fakt je dán tím, že muži volí především tvrdé metody, které účinkují spolehlivěji. Nejčastěji jedinci volí smrt oběšením nebo uškrcením. S nejvyšší pravděpodobností proto, že tento prostředek patří k těm dostupnějším. Na dalším místě skončily jiné metody, protože do této skupiny jich bylo zahrnuto více najednou. Například skok z výšky, skok před pohybující se předmět, ostrý předmět apod. Na třetím místě se ve vymezeném období střídají střelné zbraně, výbušniny a otrava. Otrava se řadí mezi měkké metody, které jsou typické pro ženy. Mohou snadno selhat a existuje možnost na záchranu. Poslední se umístila smrt utonutím, zřejmě z důvodu psychické náročnosti této metody sebevraždy.
42
Graf č. 5: Specifická míra sebevražednosti podle měsíce na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [39], [46], [47], vlastní výpočty
Roční období má velký vliv na počet sebevražd. Nejvyšší sebevražednost je na jaře. Měsíce jsou pro jednotlivé roky proměnlivé. V období 1991–2010 byl nejvyšší počet sebevražd zaznamenán v březnu, dubnu, květnu a červnu. V roce 2004 je výrazný nárůst v červenci. Ke konci období nám jarní trend sebevražd porušuje růst sebevražednosti v září a lednu. Nejnižší hodnoty jsou zaznamenány v listopadu, prosinci a únoru. Sebevražednost je ovlivněna teplotou, respektive jejím přírůstkem. Na jaře působí její růst na nervový systém. Lidé se více rozčilují a na výkyv k horkým teplotám si hůře zvykají než k těm chladnějším. Celková menší psychická pohoda přispívá k rozvinutí motivů sebevraždy. Také fyzická bolest činí větší zátěž v létě než v zimě. Úrazy v horkém počasí mohou být zařazeny mezi rizikové faktory. Obrovská změna teploty může vést až ke vzniku psychických nemocí. Mimo jiné v teplých dnech častěji dochází k nevěře. V zimních měsících je organismus utlumen a je odolnější vůči stresu. V prosinci může být nízké číslo zapříčiněno všeobecným předvánočním shonem. Není prostor na myšlenky na sebevraždu. Sebevraždy páchají zpravidla lidé, kteří jsou psychicky nemocní nebo velmi citliví. Právě na ně přírodní výkyvy působí mnohem více než na absolutně zdravého a silného jedince. Na jaře se měsíce s nejvyšší sebevražedností mění, protože rychlé oteplení je každý rok
43
v jinou dobu a také proto, že nejdříve musí prudká změna teploty nějakou dobu frustrovat jedince, který se pak rozhodne spáchat sebevraždu. Doba je u každého individuální. [4]
Graf č. 6: Specifická míra sebevražednosti podle dnů v týdnu na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [39], [42], [43], vlastní výpočty
Nejvyšší sebevražednost v období 1991–2010 až na pár výjimek (2002, 2004 a 2009) je v pondělí, dále pak v úterý. Naopak nejméně lidí volí smrt v sobotu a neděli. Vyšší počet sebevražd na začátku týdne, lze to odůvodnit reakcí na zvýšení zátěže po dvou dnech klidu. Pro mnoho jedinců je nejhorším dnem právě pondělí, protože je čeká šok v podobě nových problémů k řešení, s vidinou, že volno je ještě daleko. Jak už bylo řečeno u měsíců, tak u citlivějších jedinců mohou tyto skutečnosti a změny přispět k sebevraždě. O víkendu má většina pracujících volno, kdy je potenciální sebevrah v dobrém psychickém rozpoložení.
44
Graf č. 7: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 3 na 100 000 obyvatel v České republice v letech 2000–2010 Zdroj dat: [30], [31], [44], [45], vlastní výpočty
Pro Českou republiku bylo zvoleno nejobvyklejší územní členění – kraje, neboli NUTS 3. Specifická míra sebevražednosti byla vypočtena až od roku 2000, protože v té době došlo ke změně územní struktury České republiky. Bylo stanoveno 14 krajů. V Čechách oproti Moravě a Slezsku páchají lidé více sebevražd. Pořadí krajů s nízkou i vysokou sebevražedností se mění. Za jedenáctileté období byla zjištěna největší sebevražednost v Olomouckém kraji. Naopak nejmenší byla na Vysočině a v Jihomoravském kraji. Mezi kraje s vyšší sebevražedností patří také Ústecký (v letech 2002 a 2004–2007 patřil ke třem krajům s nejvyšší sebevražedností), Karlovarský (v letech 2000–2001 a 2008–2010 patřil ke třem krajům s nejvyšší sebevražedností) a Zlínský kraj (v letech 2000, 2003, 2007, 2008 a 2010 patřil ke třem krajům s nejvyšší sebevražedností). Nižší míry byly zaznamenány v Praze (v letech 2001, 2004, 2005 a 2009 patřila ke třem krajům s nejnižší sebevražedností) a Středočeském kraji (v letech 2000–2002 a v roce 2007 patřil ke třem krajům s nejnižší sebevražedností). V oblastech, kde je nedostatek pracovních míst, je počet sebevrahů vyšší. Naopak v Praze, která nemá tak vysokou nezaměstnanost ve srovnání s ostatními kraji a má vyšší průměrnou mzdu, je počet sebevražd nižší. Největší průměrný relativní úbytek sebevražednosti za roky 2000–2010 byl v Karlovarském kraji. 45
3.2 Sebevraždy ve Španělsku Následující
grafy
budou
zobrazovat
celkovou
sebevražednost
ve
Španělsku
a sebevražednost z hlediska pohlaví, věku, použité metody, měsíce a NUTS 2 (autonomní společenství a města).
Graf č. 8: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], vlastní výpočty
Je patrné, že dochází k poklesu sebevražednosti ve Španělsku ve vymezeném období, tj. je zde patrný klesající trend. Zvýšení počtu sebevražd je možno zaznamenat v roce 1997, kdy byla nejsilnější politickou stranou pravicová Lidová strana. Do roku 1996 byli u moci socialisté, které vedl Gonzáles. Další výkyvy jsou v letech 2000, 2003 a 2008. V roce 1999 bylo zavedeno Euro a veškeré statky a služby oproti předchozímu období zdražily a některé domácnosti začaly mít finanční problémy. Tento fakt mohl působit na sebevražednost zejména mužů, jakožto hlavních živitelů rodin. Na nárůst sebevražednosti v roce 2008 měl vliv začátek ekonomické krize.
46
Graf č. 9: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [40], vlastní výpočty
Je patrný výrazný rozdíl u mužů a žen. Muži mají hodnoty sebevražednosti průměrně 3,3x vyšší než ženy. Muži výrazněji kopírují trend v grafu č. 8. Je to dáno tím, že dokonaná sebevražda u mužů je častějším jevem než u žen. Vývoj křivek pro obě pohlaví vykazuje shody, ale i odlišnosti. Sebevražednost se vyvíjí stejným směrem v letech 1996, 2000–2002, 2005–2006 a 2009–2010. Například v roce 2007 dochází u mužů k poklesu a u žen k nárůstu sebevražednosti. Naopak o rok později křivka mužů roste a křivka žen klesá. Z důvodu nízkého počtu sebevražedkyň ve Španělsku, jsou výsledky vývoje ovlivněny nahodilostí. Totéž také platilo i pro Českou republiku, které byla věnována předchozí kapitola.
47
Graf č. 10: Specifická míra sebevražednosti podle věku na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [40], vlastní výpočty
Je zřejmé, že nejvyšší sebevražednost lze zpozorovat v nejstarší věkové skupině, tedy těch, kteří jsou starší 65 let. V celém časovém období je patrný klesající trend sebevražd u nejstarších občanů. Je to zapříčiněno všeobecným celkovým poklesem, který byl zobrazen v grafu č. 8. Jako druhá nejpočetnější skupina se umístila ve věku 55–64, s výjimkou let 2004 a 2010, kdy toto místo obsadili 45–54 letí sebevrazi. Lze vypozorovat tendenci, že se zvyšujícím věkem roste sebevražednost. Nejméně sebevražd páchají jedinci do 15 let. Nejnižší míra sebevražednosti této skupiny byla v roce 1999, poté 2000 a 2003. Hodnoty se pohybují v řádech dvou desetinných míst, zatímco v ostatních věkových skupinách jde o znatelně vyšší čísla. Ve stáří se počty přibližují k 20 sebevrahům na 100 000 obyvatel.
48
Graf č. 11: Specifická míra sebevražednosti podle použité metody na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 2005–2010 Zdroj dat: [23], [24], [25], [26], [27], [28], [39], vlastní výpočty
Z těchto pěti metod sebevraždy je ve Španělsku nejčastější oběšení a uškrcení. Dalším velmi zastoupeným způsobem jsou jiné metody, jejichž výčet byl zmíněn v předchozí kapitole. Třetí v pořadí je volba smrti otravou. V tom je zahrnuto například úmyslné sebeotrávení alkoholem, léčivy, jedovatými látkami a plyny. Dále použití střelných zbraní (pistole, revolver, puška, brokovnice, větší ruční střelná zbraň a jiné blíže neurčené střelné zbraně) a výbušnin. Nejméně zastoupená metoda je sebevražda utonutím.
49
Graf č. 12: Specifická míra sebevražednosti podle měsíce na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [39], vlastní výpočty
Sebevražednost v jarních a letních měsících je vyšší než v podzimních a zimních. V celém zkoumaném období byla nejvyšší sebevražednost v květnu, červnu a červenci. Kolem roku 2003 je také vysoká sebevražednost zaznamenána v srpnu. Stejně jako u České republiky se projevila závislost horkého teplotního výkyvu a míry sebevražednosti. Nejméně sebevražd se vyskytuje v podzimních a zimních měsících, tedy v listopadu, prosinci a únoru.
50
Graf č. 13: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [12]
Pro Španělsko byla zvolena klasifikace NUTS 2 – autonomní společenství a města, protože členění NUTS 3 – provincie a ostrovy bylo příliš obsáhlé. Územní celky s nejvyšší mírou sebevražednosti jsou Asturie, Galicie a La Rioja. První dva leží v severozápadní části země. La Rioja se nachází na severovýchodě. Jednotky NUTS 2 s nejnižší sebevražedností jsou Ceuta, Melilla a Kanárské ostrovy. Během daného časového období sebevražednost v oblasti Ceuta střídavě roste a klesá, ale drží se v nižších mezích. V Melille hodnoty rostou v letech 2007–2009 a v roce 2010 opět klesají. Kanárské ostrovy mají vyšší hodnotu v letech 2007–2009. Ceuta a Melilla leží na jihu země a Kanárské ostrovy v Atlantiku na severozápad od Afriky. Z výsledků je možno usoudit, že na severu Španělska je více sebevražd a na jihu země je jich méně. V jižní části je subtropické podnebí, tudíž tam nejsou tak velké teplotní rozdíly na jaře, které působí na zvyšování sebevražednosti. Hlavní město Madrid má poměrně nízkou míru sebevražednosti, která má klesající trend.
51
3.3 Sebevraždy ve Švédsku Následující grafy budou zobrazovat celkovou sebevražednost ve Švédsku a sebevražednost z hlediska pohlaví, věku, použité metody, měsíce a NUTS 2 (národní oblasti).
Graf č. 14: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], vlastní výpočty
Celkově sebevražednost za sledované období klesá. V grafu jsou patrné poměrně výrazné cykly, které se opakují jednou za 4–5 let. Jejich vrcholy jsou v letech 1998, 2001, 2005 a 2009. Nejvyšší sebevražednost byla naměřena v roce 1995, kdy Švédsko vstoupilo do Evropské unie. V roce 2008 došlo k ekonomické krizi a vývoj sebevražednosti vykazuje prudký nárůst. V následujícím roce hodnoty opět klesají, dokonce na nižší hodnotu než byla před recesí v roce 2007.
52
Graf č. 15: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [32], [40], vlastní výpočty
Sebevražednost obou pohlaví se velmi liší. Ve Švédsku páchají muži sebevraždu 2,4x více než ženy. Obě křivky jsou ve svém vývoji velmi podobné. Pokud je porovnáme s tvarem hrubé míry sebevražednosti (graf č. 14) lze konstatovat, že ve srovnání s nimi specifické míry nevykazují tak výrazné cykly. Shodný vývoj sebevražednosti u obou pohlaví je možno zaznamenat v letech 1995–1998, 2000–2001, 2006–2007 a 2009–2010. Například v roce 1999 dochází u mužů k růstu a u žen k poklesu sebevražednosti. Pro rok 2005 je to naopak, u mužů klesá a u žen roste. Stejně jako pro Českou republiku a Španělsko platí, že na výsledky působí náhodné vlivy.
53
Graf č. 16: Specifická míra sebevražednosti podle věku na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [40], vlastní výpočty
Mezi věkové skupiny s nejvyšší sebevražedností patří jedinci, kteří dosáhli věku 65 let a výše. Během let sebevražednost nejstarších střídavě roste a klesá, ale v celkovém měřítku dochází k jejímu poklesu. Dále se více vyskytují sebevraždy u 45–54letých. Zejména se to projevuje na začátku a na konci období. Vyšší hodnoty vykazuje také věková skupina 55–64 let, která trvale osciluje kolem hodnoty 18 (tedy 18 sebevražd na 100 000 obyvatel). Dále, až na pár výjimek (např.: 2004), sebevražednost přímo úměrně klesá s věkem. Dobrovolnou smrt volí nejméně děti do 15 let. Nejnižší sebevražednost této skupiny byla v letech 1994, 2000, 1996, 1998 a 1999.
54
Graf č. 17: Specifická míra sebevražednosti podle použité metody na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [34], [39], vlastní výpočty
Oběšení a uškrcení výrazně převyšuje ostatní použité metody. Jako druhý poměrně dost zastoupený prostředek k sebevraždě je otrava. Na třetí pozici se umístily jiné metody. Dále střelné zbraně a výbušniny. Nejméně používaný způsob sebevraždy je smrt utonutím. Hodnoty všech metod se v čase výrazně neměnní, tedy kolísají kolem svého rovnovážného stavu.
55
Graf č. 18: Specifická míra sebevražednosti podle měsíce na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [37], [39], vlastní výpočty
Sebevražednost v druhém čtvrtletí je nejvyšší. V letech 2001–2010 byly naměřeny nejvyšší hodnoty v dubnu a květnu, i když v jejich vývoji můžeme zaznamenat jisté poklesy. Průběh jednotlivých křivek není jednoznačný. Například v měsíci říjnu se sebevražednost ve většině let drží nízko a v roce 2006 stoupne prudce nahoru. Březen se drží na průměrné pozici a v roce 2005 je možno zaznamenat prudký růst. Trvale nízká sebevražednost je v listopadu. V roce 2007 došlo k výraznějšímu poklesu. Prosinec a únor patří k měsícům, ve kterých není zaznamenán vysoký počet sebevražd. Opět se potvrzuje, že na jaře je sebevražednost nejvyšší a v zimě a listopadu naopak nejnižší.
56
Graf č. 19: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [12]
Mezi územní celky, které vykazují nejvyšší sebevražednost, patří Norra Mellansverige. Tato národní oblast leží v centrální části země. Nejvyšší sebevražednost vykazovala v roce 2009. Mellersta Norrland se také řadí do regionů s vyššími hodnotami. Nachází se severně od Norra Mellansverige. Nejvyšší počet sebevražd, zde bylo zaznamenáno v letech 2003, 2005 a 2006. Švédsko je známé svými polárními dny a nocemi, kdy slunce vůbec nezapadá nebo nevychází (resp. vychází pouze na pár hodin denně). Tento jev můžeme zpozorovat již nad Stockholmem a směrem na sever se prohlubuje. Několikatýdenní tma nezpůsobuje takové problémy jako dlouhý den. V důsledku neustálého světla mohou jedinci začít trpět depresemi, jež jsou rizikové faktory sebevraždy. Výsledky jsou proto překvapivé. V nejsevernější části Švédska, Övre Norrland, byla zjištěna nízká míra sebevražednosti. Ve většině letech nejnižší. Jen v roce 2009 dosáhla hodnota vyšší úrovně a zařadila se na třetí místo. Hlavní město Stockholm vykazuje průměrnou míru sebevražednosti.
57
3.4 Porovnání sebevražednosti v České republice, Španělsku a Švédsku Česká republika, Španělsko a Švédsko leží v Evropě. Všechny jsou členy Evropské unie. Tyto státy se liší v mnoha ohledech, od geografické polohy, přes podnebí až po ekonomickou situaci. Česká republika je stát ve střední Evropě, leží v mírném podnebném pásu, teploty nejsou extrémní. I přes to, že jde o postkomunistickou zemi, patří mezi nejrozvinutější státy Evropy. Po vstupu do EU nastalo období hospodářského růstu. Získala lepší mezinárodní postavení, více možností jak zvýšit výkonnost ekonomiky, možnost získávat finance ze strukturálních fondů EU, začal příliv zahraničních investic apod. Stejně jako mnoho jiných států na celém světě byla v roce 2008 zasažena hospodářskou krizí. V důsledku recese pokleslo HDP. [35] Španělsko se rozkládá na jihozápadě Evropy, na jeho území se rozprostírají dva podnebné pásy – mírný a subtropický. Na jižním a východním pobřeží nejsou příliš velké teplotní rozdíly. Odlišné je to ve vnitrozemí, kde během roku dochází k znatelně větším výkyvům teplot. V roce 2008 se ve Španělsku projevila krize, ale byla a stále ještě je, mnohem větších rozměrů než ve většině jiných Evropských zemích. Hluboká recese se projevila zejména v míře nezaměstnanosti. Vysoká nezaměstnanost je také způsobena velkým počtem vysokoškoláků, kteří nemohou najít zaměstnaní, jež by odpovídalo jejich kvalifikaci. [36] Švédsko je severská země, která leží na Skandinávském poloostrově. Stejně jako ve Španělsku jsou zde dva podnebné pásy. Většina území se rozkládá v mírném a část za severním polárním kruhem v subarktickém pásmu. Švédsko se dlouhodobě drží mezi státy s nejvyspělejšími světovými ekonomikami. Jejich dobrý výsledek je založen na svobodném trhu a liberálních ekonomických podmínkách. Hospodářský růst brzdí vysoká míra zapojení státu do ekonomiky a velká ochrana zaměstnanců – snižuje flexibilitu trhu. Na druhou stranu podobné jednání je patrné i v sociální sféře, kde je Švédsko označováno jako dobrý příklad. [51]
58
Graf č. 20: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [39], vlastní výpočty
Nejvyšší míra sebevražednosti byla zaznamenána v České republice. Tuzemským hodnotám se přibližuje Švédsko. Jeho nižší sebevražednost ve srovnání s Českou republikou je pravděpodobně dána tím, že Švédsko patří k ekonomicky nejvyspělejším státům a má tak prostředky k zajištění svých občanů v nepříznivých situacích. Tato země se vyznačuje velmi vysokým životním standardem. Sociální systém je velmi štědrý a téměř všechna péče bezplatná. Zdravotní systém poskytuje velmi kvalitní služby. Na druhou stranu existují vlivy, které mohou přispívat k sebevražednosti. Podnebí je chladné a směrem na sever jsou oblasti výrazněji ovlivněny polárními dny a nocemi. V rámci rodin nejsou vztahy příliš vřelé, jak je tomu v jižních zemích. Příbuzní se velmi často nenavštěvují doma, ale raději v kavárnách nebo restauracích. Španělsko i přes nepříznivou ekonomickou situaci skončilo na posledním místě. Sebevražednost je zde 1,9x menší než v České republice a 1,7x menší než ve Švédsku. Důvodem může být vyšší religiozita národa a tedy záporný přístup k sebevraždám. Sebevražda je v těchto zemích stigmatem. Proto pozůstalé rodiny sebevraha neuvádějí pravý důvod jeho úmrtí. Statistiky pak vykazují nižší čísla, než ve skutečnosti jsou. Dále to může to být způsobeno mentalitou národa a všeobecným přístupem k problémům. V jižních zemích je typické, že přístup k povinnostem je lhostejnější, než by byl ve střední Evropě. Podobně tato vlastnost může působit jako ochranný 59
štít proti frustraci v nelehkých životních situacích jako je například ztráta práce, partnera nebo dlouhodobá nezaměstnanost. Teplé podnebí vede k nižší sebevražednosti (je nutno rozlišovat teplé počasí a rychlé oteplení – vede k oslabení organismu a následně k větší náchylnosti k sebevraždě). Vyšší výskyt depresí je spojen se špatným počasím a dlouhými nocemi. Ve Španělsku je všeobecně větší soudržnost a solidarita uvnitř rodin. Příbuzní se velmi rádi navštěvují. Pokud se člen rodiny dostane do nepříznivé situace, je naprostá samozřejmost poskytnut mu pomoc.
Graf č. 21: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [32], [40], vlastní výpočty
Je patrná rozdílnost mezi muži a ženami. Muži páchají sebevraždy mnohonásobně více než ženy. Hodnoty sebevražednosti žen v jednotlivých zemích jsou bližší, naopak u mužů je možné zaznamenat větší vzdálenosti mezi křivkami České republiky, Španělska a Švédska. Sebevražednost mužů je nejvyšší v České republice, poté ve Švédsku a nejnižší je ve Španělsku. U žen se prokázalo, že nejvyšší hodnoty vykazuje Švédsko (až na výjimku v roce 1994, kdy nejvyšší sebevražednost žen měla Česká republika), dále Česká republika a nejméně sebevražedkyň je ve Španělsku.
60
Graf č. 22: Specifická míra sebevražednosti ve věku 0–24 let na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [40], vlastní výpočty
Graf č. 23: Specifická míra sebevražednosti ve věku 25–54 let na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [40], vlastní výpočty
61
Graf č. 24: Specifická míra sebevražednosti ve věku 55+ na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [40], vlastní výpočty
V předchozích kapitolách, které byly věnovány sebevražednosti v jednotlivých zemích, byly zjištěny podobné tendence. Nejvyšší sebevražednost je ve věku 65+ a naopak nejnižší vykazuje věková skupina 0–14 let. Celkově lze zhodnotit, že se zvyšujícím věkem, roste specifická míra sebevražednosti. Graf č. 22 zobrazuje specifickou míru sebevražednosti mladých. Děti do 15 let mají ve všech zemích velmi nízké hodnoty. Patrný je pouze drobný výkyv v roce 2000 v České republice. U následující věkové skupiny 15–24 let je možno zaznamenat střídání České republiky a Švédska na prvním místě. V první polovině je vyšší sebevražednost v České republice, dále ve Švédsku. Křivka Španělska je opět znatelně níže než u ostatních zemí. Švédsko vykazuje mírně rostoucí trend, u Španělska a České republiky je patrný opak. Graf č. 23 ukazuje specifickou míru sebevražednosti obyvatelstva ve středních letech. Nejvyšší sebevražednost je ve věkové skupině 45–54 let v České republice. Druhé místo zaujímají sebevrazi z České republiky ve věku 35–44 let (klesající trend) a ze Švédska ve věku 45–54 let (rostoucí trend). Dále je Švédsko 35–44 let, Česká republika 25–34 let a Švédsko 25–34 let. Sebevražednost ve Španělsku je tak nízká, že i její věková skupina 45–54 let má menší hodnoty než obě země v rozmezí 25–54 let. Graf č. 24 zobrazuje specifickou míru 62
sebevražednosti ve věku 55 let a více. Na první pohled je patrné, že nejvyšší hodnoty jsou v České republice pro věk 65+. Křivka má klesající trend a od roku 2009 vykazuje nižší čísla než věková skupina 55–64 let v České republice. Podobné míry sebevražednosti je možno zaznamenat pro 65 a víceleté ve Švédsku, 55–64leté v České republice, 55–64leté ve Švédsku a 65 a víceleté ve Španělsku, kde ale od roku 2001 dochází poklesu. Nejnižší sebevražednost je v tomto věkovém rozmezí ve Španělsku pro 55–64leté.
Graf č. 25: Relativní počet sebevražd podle použité metody v České republice v letech 2001–2010 v % Zdroj dat: [48], [49], vlastní výpočty
63
Graf č. 26: Relativní počet sebevražd podle použité metody ve Španělsku v letech 2005–2010 v % Zdroj dat: [23], [24], [25], [26], [27], [28], vlastní výpočty
Graf č. 27: Relativní počet sebevražd podle použité metody ve Švédsku v letech 2001–2010 v % Zdroj dat: [34], vlastní výpočty
64
Ve všech srovnávaných zemích vyšlo, že nejčastěji sebevrazi volí smrt oběšením a uškrcením. Dále se umístila kategorie jiných metod, jejichž výčet byl zmíněn v kapitole 3.1. Pouze v případě Švédska se před jiné metody dostala smrt otravou. Následující zvolená metoda je smrt otravou v případě Španělska a u Švédska jsou to jiné metody. V České republice se ve sledovaném období na této pozici střídají střelné zbraně, výbušniny a otrava. Je možno pozorovat stejný vývoj u Španělska a Švédska, kde předposlední místo zaujímají střelné zbraně a nejméně volená smrt je utonutím. V České republice je na předposledním místě otrava nebo střelné zbraně, výbušniny a poslední je utonutí, jehož podíl je ve srovnání s ostatními zeměmi nejmenší.
Graf č. 28: Specifická míra sebevražednosti v 1. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty
65
Graf č. 29: Specifická míra sebevražednosti v 2. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty
Graf č. 30: Specifická míra sebevražednosti v 3. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty
66
Graf č. 31: Specifická míra sebevražednosti v 4. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty
Shrneme-li výsledky, které nám vyšly za Českou republiku, Španělsko a Švédsko, pak je obecně nejvyšší míra sebevražednosti v jarních měsících, kdy dochází k relativně prudkému nárůstu teplot. Nejnižší hodnoty ve všech měsících vykazuje Španělsko. U České republiky a Švédska se křivky často prolínají, ale severská země má většinou nižší sebevražednost. Z grafu č. 28 je patrné, že nejvyšší sebevražednost je v březnu v České republice. Ve většině období převyšuje křivka měsíce ledna v tuzemsku křivku března ve Švédsku. Španělsko se vyznačuje nízkými hodnotami, z nichž nejvyšší jsou v měsíci březnu. Druhé čtvrtletí je zachyceno grafem č. 29. Zde lze říci, že nejvyšší sebevražednost je v České republice v dubnu a květnu. Křivky mají klesající tendenci a v druhé části období od roku 2008 se dostávají na úroveň, později pod ní, sebevražednosti v dubnu a květnu ve Švédsku. Ve Španělsku je červen měsícem, kdy lidé nejčastěji volí smrt sebevraždou v 2. čtvrtletí. Z 3. čtvrtletí, které je vyobrazeno na grafu č. 30, lze zaznamenat v první polovině období nejvyšší hodnoty sebevražednosti v České republice v červenci a srpnu. Poté dochází k poklesu v obou měsících. Září v České republice převyšuje červencové hodnoty Švédska v letech 2001, 67
2003, 2005–2006 a 2010. Z nízkých čísel sebevražednosti Španělska lze určit červenec jako měsíc největšího výskytu sebevražd ve 3. čtvrtletí. Sebevražednost posledních čtyř měsíců v roce je zobrazena v grafu č. 31. Na konci a na začátku období jsou nejvyšší hodnoty v České republice v říjnu. Výrazný nárůst sebevražednosti je zaznamenán v letech 2004–2006 v říjnu ve Švédsku. Mezi měsíce s vyššími hodnotami se také řadí listopad v České republice. Křivky Španělska leží podstatně níže než u ostatních států a sebevraždy jsou nejčastější v říjnu pro 4. čtvrtletí.
3.5 Analýza závislosti hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů Tato kapitola se zabývá existencí lineárního vztahu mezi hrubou mírou sebevražednosti a ekonomickými ukazateli jednotlivých zemí. Pro určení této závislosti byl použit Pearsonův korelační koeficient.
Graf č. 32: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a HDP na obyvatele v EUR v České republice v letech 1994–2010 Zdroj dat: [29], [33], [39], vlastní výpočty
68
Obě křivky vykazují výrazný trend. Sebevražednost má tendenci spíše klesat a HDP na obyvatele po celé období až na jednu výjimku v roce 2009 roste. Z tohoto grafu lze usoudit, že by mezi časovými řadami mohl být prokázán nepřímý lineární vztah. Potvrdil to i korelační koeficient, který vyšel -0,85. To znamená, že mezi proměnnými opravdu existuje silná nepřímá lineární závislost. Na základě výsledku je možno soudit, že pokud dojde ke zvýšení HDP na obyvatele, pak se sníží hrubá míra sebevražednosti.
Graf č. 33: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a míra nezaměstnanosti v % v České republice v letech 1994–2010 Zdroj dat: [29], [39], [53], vlastní výpočty
Míra nezaměstnanosti i hrubá míra sebevražednosti mají podobný vývoj, až na začátek období, kdy mají křivky opačnou tendenci. Tato odlišnost způsobila, že mezi časovými řadami není lineární vztah. Korelační koeficient vyšel velmi nízký a záporný, -0,02. Míra nezaměstnanosti nijak statisticky významně neovlivňuje sebevražednost. Bylo by ovšem zajímavé odhadovat složitější modely nebo sledovat závislost mezi mírou sebevražednosti a zpožděnými údaji o nezaměstnanosti.
69
Graf č. 34: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a HDP na obyvatele v EUR ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [33], [39], vlastní výpočty
HDP na obyvatele a hrubá míra sebevražednosti mají protichůdný vývoj. Poukazuje to na možnost existence korelace mezi časovými řadami. Koeficient vyšel -0,75. Vztah mezi proměnnými opravdu existuje a jde o silnou nepřímou lineární závislost. Když se zvyšuje HDP na obyvatele, pak hrubá míra sebevražednosti klesá.
70
Graf č. 35: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a míra nezaměstnanosti v % ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], [52], vlastní výpočty
Míra nezaměstnanosti až do roku 2007 klesá, poté dochází k prudkému nárůstu, který je způsoben ekonomickou krizí. Vysoká nezaměstnanost zejména mladých osob ve Španělsku stále přetrvává. Hrubá míra sebevražednosti v celém sledovaném období vykazuje klesající trend. Protichůdný vývoj časových řad v letech 2008–2010 ovlivnil hodnotu korelačního koeficientu mezi nezaměstnaností a sebevražedností. Výsledná hodnota je 0,10, která prokazuje, že mezi proměnnými neexistuje statisticky významná závislost. Jestliže míra nezaměstnanosti klesá, pak nemusí platit stejný vývoj i pro sebevražednost.
71
Graf č. 36: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a HDP na obyvatele v EUR ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [33], [39], vlastní výpočty
Stejně jako v předchozích dvou případech se křivky vyvíjí opačně. HDP na obyvatele vykazuje rostoucí a sebevražednost klesající trend. Po výpočtu korelačního koeficientu bylo zjištěno, že mezi časovými řadami existuje silný nepřímý lineární vztah. Hodnota vyšla -0,88. Výsledek vypovídá – pokud HDP na obyvatele roste, pak sebevražednost klesá.
72
Graf č. 37: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a míra nezaměstnanosti v % ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], [52], vlastní výpočty
Oproti předchozím zemím je zde vývoj obou proměnných velmi podobný. Mohla by tedy existovat závislost nezaměstnanosti a sebevražednosti. Na druhou stranu jsou zde patrné jisté odchylky, které by mohly zapříčinit opak. Korelační koeficient, zde vyšel 0,56. Jde o slabý přímý lineární vztah mezi časovými řadami. Pokud vzroste nezaměstnanost, lze očekávat, že se zvýší sebevražednost. Z hodnot
ekonomických
ukazatelů
jednotlivých
zemí
vyplývá,
že
nejvyšší
nezaměstnanost je ve Španělsku. Česká republika a Švédsko se během let 1994–2010 střídají na druhé a třetí pozici. HDP vyšlo jednoznačně nejvyšší ve Švédsku. Poté se umístilo Španělsko a nakonec Česká republika. Z výsledků korelačních koeficientů lze usoudit na statisticky významnou nepřímou lineární závislost mezi sebevražedností a HDP na obyvatele u všech zemí. U míry nezaměstnanosti vyšel slabší přímý lineární vztah pouze u Švédska. U ostatních zemí nebyla prokázána žádná statisticky významná závislost. Projevy hospodářské recese jsou patrné ve všech zemích. Vliv měla nejen na sebevražednost, ale i na ekonomické ukazatele.
73
4 Závěr Tato práce měla za cíl analyzovat sebevražednost v České republice, Španělsku a Švédsku. Za jednotlivé země byla získána data o počtu obyvatel celkem, dle pohlaví a věku k 1.1, regionů a stejně tak počty sebevražd – dle podle pohlaví, věku, použité metody a měsíce pro všechny země, u České republiky také podle dnů v týdnu a krajů, specifické míry sebevražednosti podle NUTS 2 pro Španělsko a Švédsko. Pro analýzu závislosti hrubé míry sebevražednosti na ekonomických ukazatelích byly získány časové řady HDP na obyvatele v EUR a míra nezaměstnanosti v procentech pro Českou republiku, Španělsko a Švédsko. Z těchto údajů byly vypočteny hrubé specifické míry sebevražednosti a relativní počty sebevražd. Hrubá míra sebevražednosti ve vybraných zemích vykazuje klesající trend. Ve všech státech je patrné působení ekonomické krize na křivku sebevražednosti. V České republice je možno zaznamenat narůst od roku 2008 a ve Španělsku a Švédsku v roce 2007. Nejvyšší míra sebevražednosti je v České republice. Po ní se umístilo Švédsko, jehož ekonomika je vyspělejší než v tuzemsku. Štědrý sociální systém přispívá k nižším hodnotám, protože obyvatelé jsou finančně zajištěni a nežijí na pokraji chudoby. Opačný vliv mohou mít dlouhé polární noci, které působí na psychiku jedinců, a chladnější vztahy mezi příbuznými, které nejsou tak vřelé jako v jižních zemích. Španělsko mělo nejnižší hrubou míru sebevražednosti. Hodnoty byly výrazně nižší, než u předchozích dvou zemí. Důvodem je zřejmě vysoká religiozita národa a tedy záporný přístup k sebevraždám, sebevražda je zde stigmatem. Rodiny sebevraha raději nepřiznají pravou příčinu smrti a statistiky vykazují nižší čísla, než ve skutečnosti jsou. Ve Španělsku jsou vztahy v rámci příbuzenstva udržovány a funguje zde vnitrorodinná solidarita. Specifické míry sebevražednosti mužů jsou ve všech zemích výrazně vyšší, než u žen. Muži páchají sebevraždu z jiných důvodů než ženy. U žen je častější sebevražedný pokus, protože častěji volí měkké metody (jsou méně spolehlivé) a mnohdy se jen snaží vzbudit pozornost okolí demonstrativním pokusem. Sebevražedkyně chtějí dobrovolně ukončit život nejčastěji kvůli citovým problémům. Pro muže je typická dokonaná sebevražda. U tvrdých metod, které muži raději používají, je pravděpodobnost přežití velmi nízká. Rozhodují se pro smrt zejména v ekonomicky obtížných situacích. Mezi muži jsou větší rozdíly sebevražednosti v jednotlivých zemích, než u žen. U mužů je pořadí následující: Česká republika, Švédsko a Španělsko. U žen: 74
Švédsko, Česká republika a Španělsko. Nezanedbatelný vliv má skutečnost, že počty sebevražd žen jsou nízké a nelze popřít působení nahodilosti. Obecně se dá shrnout, že s rostoucím věkem se zvyšuje specifická míra sebevražednosti. Starší lidé mají horší zdravotní stav a více nemocí. Někteří raději volí smrt vlastní rukou, než aby čekali na smrt. Dalším důvodem může být jejich přesvědčení o tom, že jsou velkou zátěží pro příbuzné. K sebevražednosti starších, zejména mužů, přispívá ztráta zaměstnání před věkem odchodu do důchodu. V této etapě života není snadné získat práci, proto může dojít k dlouhodobé nezaměstnanosti jedince, případně k jeho sociálnímu vyloučení ze společnosti. Více či méně je následující pořadí zemí zachováno ve všech věkových skupinách: Česká republika, Švédsko a Španělsko. Sebevražednost dětí je velmi nízká a její hodnoty v jednotlivých státech jsou podobné. Převažují tvrdé metody sebevražd, protože muži vykazují vyšší sebevražednost než ženy a je pro ně typická dokonaná sebevražda (používají spolehlivější, tvrdé metody). Ve vybraných zemích se pořadí metod liší. Česká republika: oběšení a uškrcení, jiné metody (skok z výšky, skok před pohybující se předmět, ostrý předmět, apod.), střelné zbraně a výbušniny, otrava, utonutí. V daném období se střídají metody na třetí a čtvrté pozici. Španělsko: oběšení a uškrcení, jiné metody, otrava, střelné zbraně a výbušniny, utonutí. Švédsko: oběšení a uškrcení, otrava, jiné metody, střelné zbraně a výbušniny, utonutí. Výsledky ukázaly, že roční období má vliv na míru sebevražednosti. Ve všech zemích bylo zaznamenáno nejvíce sebevražd na jaře. Měsíce s nejvyššími hodnotami se měnily v jednotlivých státech i letech. Nejnižší čísla byla zjištěna v zimě a v listopadu. Lze z toho vyvodit, že sebevražednost je ovlivněna teplotou, resp. výkyvem. Na jaře působí její zvýšení na nervový systém. Nelze říci, že je to jediný důvod ke spáchání sebevraždy, ale u psychicky slabších jedinců, kteří si již déle plánují vzít život, to může být další rizikový faktor, který přispěje k dokonání jeho úmyslu. V zimě je organismus utlumen a je odolnější vůči stresu. Sebevražednost v regionech je mezi zeměmi neporovnatelná. V České republice byly sledovány kraje – NUTS 3. Nejvyšší sebevražednost vykazoval Olomoucký kraj, nejnižší pak kraj Vysočina a Jihomoravský kraj. V Čechách vyšly vyšší hodnoty, než na Moravě a Slezsku. Pro Španělsko bylo zvoleno dělení NUTS 2 – autonomní společenství a města. Na severu v Asturii, Galicii a v oblasti La Rioja byla nejvyšší míra sebevražednosti. Naopak nejnižší v jižní části země v regionech Ceuta, Melilla a na Kanárských ostrovech, které leží v Atlantiku na severozápadě od Afriky. Členění NUTS 2 bylo použito také v případě Švédska. Jsou 75
to národní oblasti. Norra Mellansverige, která se rozprostírá v centrální části země, je regionem s nejvyšší mírou sebevražednosti. Nejnižší byla zaznamenána v nejsevernější oblasti Övre Norrland. Výsledek překvapil, protože na severu státu jsou dlouhé polární noci a dny, které mohou vést k depresím. Data sebevražd podle dnů v týdnu byla dostupná pouze pro Českou republiku. Nejvyšší sebevražednost je v pondělí a úterý. Je to zřejmě způsobeno tím, že po dvou dnech klidu přijde poměrně prudké zvýšení psychické zátěže. Sobotu a neděli lidé volí k ukončení života nejméně. Ve všech třech zemích vyšly při zkoumání závislosti hrubé míry sebevražednosti na HDP na obyvatele v EUR vyšší záporné korelační koeficienty blízké -1. Mezi časovými řadami existují silné nepřímé vztahy. Tzn. pokud se sebevražednost zvyšuje, pak HDP na obyvatele klesá. Nejvyšší korelační koeficient byl vypočten pro Švédsko. U míry nezaměstnanosti vyšel slabší přímý lineární vztah pouze u Švédska, u ostatních zemí nebyla prokázána žádná statisticky významná závislost. Veškeré vytyčené cíle byly splněny. Rozšíření práce by se mohlo týkat zkoumání závislosti hrubé míry sebevražednosti na více ekonomických ukazatelích, než jen na HDP na obyvatele v EUR a míře nezaměstnanosti v procentech. Pokud by byla dostupná data, bylo by možno provést porovnání specifických měr sebevražednosti podle dalších členění.
76
5 Literatura, zdroje 5.1 Seznam použité literatury [1] DURKHEIM, Emile. Suicide: a study in sociology. New York: The Free Press, 1966, s. 145-277. [2] HILLMAN, James. Duše a sebevražda. PRAHA: Sagittarius, 1997, s. 11-95. ISBN 80901898-4-9. [3] HINDLS, Richard. Statistika pro ekonomy. 8. vydání. Praha: Professional Publishing, 2007, s. 205-208. ISBN 978-80-86946-43-6. [4] MASARYK, Tomáš Garrigue. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha: Čin, 1930. [5] MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. BRNO: Masarykova univerzita Brno, 2008, s. 117-129. ISBN 978-80-210-4550-7. [6] PETRUSEK, Miloslav. Dějiny sociologie. České Budějovice: Grada Publishing, a.s., 2011, s. 87-177. ISBN 978-80-247-3234-3. [7] ŠRAJER, Jindřich. Suicidum, sebeobětování, nebo mučednictví?. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-291-5. [8] VIEWEGH, Josef. Sebevražda a literatura. Česká republika: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1996. ISBN 80-85880-10-5. [9] WOOLFOVÁ, Virginia, Sylvia PLATHOVÁ a Sarah KANEOVÁ. Sebevražedná triáda. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1524-2.
5.2 Internetové zdroje [10] BENEŠOVÁ, Veronika. SUICIDÁLNÍ JEDNÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE. Prevence úrazů, otrav a násilí [online]. 2008, č. 2, s. 123-130 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://casopis-zsfju.zsf.jcu.cz/prevence-urazu-otrav-anasili/administrace/clankyfile/20120328110835159430.pdf [11] Causes of death - Absolute number (Annual data) [hlth_cd_anr] [online]. 2013 [cit. 2013-05-02].
Dostupné
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hlth_cd_anr&lang=en 77
z:
[12] Causes of death by NUTS 2 regions - Crude death rate (per 100,000 inhabitants) (Annual data) [hlth_cd_acdr][online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hlth_cd_acdr&lang=en [13] Defunciones según la Causa de Muerte 2001: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2001/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [14] Defunciones según la Causa de Muerte 2002: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2002/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [15] Defunciones según la Causa de Muerte 2003: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2003/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [16] Defunciones según la Causa de Muerte 2004: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2004/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [17] Defunciones según la Causa de Muerte 2005: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2005/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [18] Defunciones según la Causa de Muerte 2006: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2006/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [19] Defunciones según la Causa de Muerte 2007: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2007/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [20] Defunciones según la Causa de Muerte 2008: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z:
78
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2008/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [21] Defunciones según la Causa de Muerte 2009: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2009/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [22] Defunciones según la Causa de Muerte 2010: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2010/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [23] Defunciones según la Causa de Muerte 2005: Suicidios por provincia de defunción, sexo
y
medio
empleado [online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2005/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [24] Defunciones según la Causa de Muerte 2006: Suicidios por provincia de defunción, sexo
y
medio
empleado [online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2006/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [25] Defunciones según la Causa de Muerte 2007: Suicidios por provincia de defunción, sexo
y
medio
empleado [online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2007/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [26] Defunciones según la Causa de Muerte 2008: Suicidios por provincia de defunción, sexo
y
medio
empleado [online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2008/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [27] Defunciones según la Causa de Muerte 2009: Suicidios por provincia de defunción, sexo
y
medio
empleado [online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2009/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [28] Defunciones según la Causa de Muerte 2010: Suicidios por provincia de defunción, sexo
y
medio
empleado [online].
2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2010/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 79
[29] Demografická příručka 2011: 8-8a Sebevraždy podle pohlaví a věkových skupin v letech
1945
-
2011 [online].
2012
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/4032-12 [30] Demografické ročenky (pramenná díla) 2009 - 1990 [online]. 2012 [cit. 2013-05-02]. Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demografie_2009_1990 [31] Demografické ročenky (pramenná díla) 2010 - 2011 [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demografie [32] Dödsorsaker 2010 – Causes of Death 2010 [online]. 2011 [cit. 2013-05-02], s. 233234. Dostupné z: http://www.socialstyrelsen.se/publikationer2011/2011-7-6 [33] GDP and main components - Current prices [nama_gdp_c] [online]. 2013 [cit. 201305-02].
Dostupné
z:
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=nama_gdp_c&lang=en [34] Hälso- och sjukvård: 20.15 Självmord [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.scb.se/statistik/_publikationer/OV0904_2013A01_BR_21_A01BR1301.pd f [35] JENERÁLOVÁ, Ivana. Vývoj české ekonomiky. In: Czech [online]. 2011 [cit. 201304-07]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/Podnikani/Ekonomicka-fakta/Vyvojceske-ekonomiky [36] KADLECOVÁ, Markéta. Cizinci: zrcadlo španělského hospodářství. In: Migrace online: o migraci ve střední a východní Evropě [online]. 2009 [cit. 2013-04-03]. Dostupné
z:
http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/MKadlecova_Cizi nciZrcadloSpanelskehoHospodarstvi.pdf [37] Počty sebevražd podle měsíce ve Švédsku, 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: Data z interních zdrojů Socialstyrelsen [38] POLÁŠEK, Vladimír. Sebevraždy podle pohlaví. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit.
2013-04-03].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED00352328/$File/401211k4.pdf [39] Population on 1 January by age and sex [demo_pjan] [online]. 2013 [cit. 2013-0501].
Dostupné
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjan&lang=en
80
z:
[40] Population
on
1
January
[demo_pjangroup] [online].
by
2013
five
years
[cit.
age
groups
2013-05-02].
and
sex
Dostupné
z:
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjangroup&lang=en [41] Projekt: Sebevražedné chování: Anotace : T. G. Masaryk – Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Http://sebevrazednechovani.blog.cz/ [online]. 31.3.2009
[cit.
2013-02-28].
Dostupné
z:
http://sebevrazednechovani.blog.cz/0903/anotace-t-g-masaryk-sebevrazdahromadnym-jevem-spolecenskym-moderni-osvety [42] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 8 Sebevraždy podle dnů v týdnu a vybraných
dnů [online].
2006
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [43] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 8 Sebevraždy podle dnů v týdnu a vybraných
dnů [online].
2011
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/4012-11-n_2011 [44] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 9 Sebevraždy podle krajů [online]. 2006
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [45] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 9 Sebevraždy podle krajů [online]. 2011
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4012-11-n_2011-16 [46] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 7 Sebevraždy podle měsíců [online]. 2006
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [47] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 7 Sebevraždy podle měsíců [online]. 2011
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4012-11-n_2011-16 [48] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 5 Sebevraždy podle způsobu provedení [online].
2006
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [49] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 5 Sebevraždy podle způsobu provedení [online].
2011
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4012-11-n_2011-16 [50] Seguridad
y
Justicia [online].
2013
[cit.
2013-05-01].
Dostupné
z:
http://www.ine.es/jaxi/menu.do?type=pcaxis&path=%2Ft18/p427&file=inebase&L=0 81
[51] Švédsko: Ekonomická charakteristika země. Bussiness Info [online]. 2013 [cit. 201304-03].
Dostupné
z:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/svedsko-ekonomicka-
charakteristika-zeme-19252.html [52] Unemployment rate by sex and age groups - annual average, % [une_rt_a] [online]. 2013
[cit.
2013-05-02].
Dostupné
z:
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=une_rt_a&lang=en [53] Zaměstnanost a nezaměstnanost od roku 1993 [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné
z:
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=PRA1010CU&&kapitol a_id=3
82
6 Přílohy
Seznam příloh A Počty obyvatel v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. B Počty obyvatel podle pohlaví v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. C Počty obyvatel podle věku v České republice k 1.1. D Počty obyvatel podle věku ve Španělsku k 1.1. E Počty obyvatel podle věku ve Švédsku k 1.1. F Počty obyvatel v krajích v České republice k 1.7. G Počty sebevražd v České republice, Španělsku a Švédsku H Počty sebevražd podle pohlaví v České republice, Španělsku a Švédsku I
Počty sebevražd podle věku v České republice
J
Počty sebevražd podle věku ve Španělsku
K Počty sebevražd podle věku ve Švédsku L Počty sebevražd podle použité metody v České republice M Počty sebevražd podle použité metody ve Španělsku N Počty sebevražd podle použité metody ve Švédsku O Počty sebevražd podle měsíce v České republice P Počty sebevražd podle měsíce ve Španělsku Q Počty sebevražd podle měsíce ve Švédsku R Počty sebevražd podle krajů v České republice S Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Španělsku T Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Švédsku U Počty sebevražd podle dnů v týdnu v České republice V HDP na obyvatele v EUR v České republice, Španělsku a Švédsku W Míra nezaměstnanosti v % v České republice, Španělsku a Švédsku
83
A: Počty obyvatel v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. Rok
Česká republika
Španělsko
Švédsko
1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
10 304 607 10 312 548 10 325 697 10 334 013 10 333 161 10 321 344 10 309 137 10 299 125 10 289 621 10 278 098 10 266 546 10 206 436 10 203 269 10 211 455 10 220 577 10 251 079 10 287 189 10 381 130 10 467 542 10 506 813 10 486 731
38 874 573 39 003 524 39 131 966 39 246 833 39 343 100 39 430 933 39 525 438 39 639 388 39 802 827 40 049 708 40 476 723 40 964 244 41 663 702 42 345 342 43 038 035 43 758 250 44 474 631 45 283 259 45 828 172 45 989 016 46 152 926
8 590 630 8 644 120 8 692 013 8 745 109 8 816 381 8 837 496 8 844 499 8 847 625 8 854 322 8 861 426 8 882 792 8 909 128 8 940 788 8 975 670 9 011 392 9 047 752 9 113 257 9 182 927 9 256 347 9 340 682 9 415 570
Zdroj: [39]
84
B: Počty obyvatel podle pohlaví v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Česká republika muži ženy 5 000 966 5 303 641 5 006 002 5 306 546 5 013 413 5 312 284 5 019 297 5 314 716 5 020 464 5 312 697 5 016 515 5 304 829 5 012 085 5 297 052 5 008 730 5 290 395 5 005 435 5 284 186 5 001 062 5 277 036 4 996 731 5 269 815 4 967 986 5 238 450 4 966 706 5 236 563 4 974 740 5 236 715 4 980 913 5 239 664 5 002 648 5 248 431 5 026 184 5 261 005 5 082 934 5 298 196 5 136 377 5 331 165 5 157 197 5 349 616 5 147 231 5 339 500
Španělsko muži ženy 19 038 032 19 836 541 19 102 889 19 900 635 19 165 905 19 966 061 19 222 005 20 024 828 19 268 561 20 074 539 19 310 125 20 120 808 19 354 664 20 170 774 19 408 565 20 230 823 19 487 061 20 315 766 19 606 767 20 442 941 19 830 965 20 645 758 20 081 619 20 882 625 20 450 347 21 213 355 20 801 989 21 543 353 21 173 289 21 864 746 21 561 262 22 196 988 21 942 724 22 531 907 22 356 882 22 926 377 22 628 444 23 199 728 22 672 420 23 316 596 22 724 864 23 428 062
Zdroj: [40]
85
Švédsko muži 4 244 017 4 270 623 4 294 585 4 320 954 4 356 254 4 366 071 4 369 717 4 371 913 4 375 619 4 380 118 4 392 753 4 408 445 4 427 107 4 446 656 4 466 311 4 486 550 4 523 523 4 563 921 4 603 710 4 649 014 4 690 244
ženy 4 346 613 4 373 497 4 397 428 4 424 155 4 460 127 4 471 425 4 474 782 4 475 712 4 478 703 4 481 308 4 490 039 4 500 683 4 513 681 4 529 014 4 545 081 4 561 202 4 589 734 4 619 006 4 652 637 4 691 668 4 725 326
C: Počty obyvatel podle věku v České republice k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
0-14 2 175 638 2 120 802 2 064 545 2 009 833 1 948 024 1 893 259 1 842 679 1 795 032 1 751 471 1 707 205 1 664 434 1 621 862 1 589 766 1 554 475 1 526 946 1 501 331 1 479 514 1 476 923 1 480 007 1 494 370 1 521 765
15-24 1 545 259 1 592 284 1 637 820 1 678 956 1 708 759 1 714 582 1 705 147 1 684 254 1 643 265 1 588 798 1 534 881 1 483 948 1 439 036 1 404 100 1 365 982 1 352 052 1 346 200 1 346 161 1 344 749 1 316 731 1 255 872
25-34 1 372 041 1 352 581 1 339 656 1 336 780 1 352 618 1 374 630 1 401 346 1 435 635 1 470 255 1 511 823 1 557 811 1 585 324 1 630 022 1 676 854 1 711 086 1 729 172 1 732 232 1 741 551 1 727 117 1 686 425 1 612 719
35-44 1 651 728 1 630 836 1 601 134 1 566 234 1 527 969 1 486 498 1 446 009 1 410 324 1 393 268 1 384 591 1 371 158 1 347 918 1 334 767 1 335 951 1 353 881 1 380 124 1 410 169 1 456 110 1 502 212 1 546 825 1 587 218
Zdroj: [40]
86
45-54 1 201 857 1 268 260 1 340 257 1 401 182 1 451 954 1 493 282 1 534 462 1 568 818 1 583 837 1 593 529 1 607 282 1 583 787 1 554 680 1 523 270 1 487 109 1 451 452 1 416 703 1 393 033 1 385 450 1 380 689 1 368 876
55-64 1 056 026 1 032 827 1 014 027 998 185 987 605 986 813 991 246 1 003 200 1 036 087 1 074 074 1 107 977 1 169 040 1 237 036 1 293 613 1 340 943 1 380 557 1 419 934 1 454 518 1 471 855 1 482 890 1 503 312
65+ 1 302 058 1 314 958 1 328 258 1 342 843 1 356 232 1 372 280 1 388 248 1 401 862 1 411 438 1 418 078 1 423 003 1 414 557 1 417 962 1 423 192 1 434 630 1 456 391 1 482 437 1 512 834 1 556 152 1 598 883 1 636 969
D: Počty obyvatel podle věku ve Španělsku k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
0-14 7 573 358 7 328 432 7 097 865 6 874 172 6 657 203 6 456 891 6 285 471 6 145 399 6 032 630 5 964 626 5 938 868 5 960 255 6 048 921 6 151 071 6 240 535 6 341 606 6 458 615 6 619 536 6 760 648 6 872 229 6 965 086
15-24 6 567 666 6 577 410 6 574 374 6 551 252 6 504 024 6 433 082 6 335 060 6 212 263 6 071 639 5 917 650 5 776 627 5 631 869 5 519 541 5 397 481 5 284 907 5 189 562 5 111 760 5 070 524 4 991 822 4 860 133 4 747 327
25-34 5 943 497 6 059 132 6 154 945 6 233 877 6 300 749 6 360 221 6 416 042 6 464 066 6 527 137 6 605 288 6 749 411 6 888 093 7 079 847 7 240 132 7 393 612 7 528 101 7 615 678 7 688 535 7 633 144 7 410 179 7 162 503
Zdroj: [40]
87
35-44 4 934 157 4 997 722 5 074 468 5 172 665 5 280 270 5 389 313 5 512 955 5 649 661 5 795 609 5 953 347 6 147 815 6 333 692 6 526 716 6 701 563 6 877 929 7 060 010 7 241 336 7 436 131 7 585 711 7 657 666 7 733 120
45-54 4 162 919 4 214 320 4 299 265 4 377 594 4 477 735 4 586 679 4 675 483 4 738 631 4 813 498 4 890 804 4 981 361 5 083 829 5 213 489 5 367 168 5 535 521 5 710 140 5 897 754 6 106 945 6 292 412 6 436 717 6 585 069
55-64 4 333 068 4 324 908 4 284 743 4 240 852 4 176 854 4 103 235 4 046 907 4 021 995 4 006 563 4 012 384 4 044 481 4 115 800 4 231 268 4 344 119 4 477 140 4 620 376 4 742 071 4 841 280 4 935 501 5 006 525 5 082 021
65+ 5 359 908 5 501 600 5 646 306 5 796 421 5 946 265 6 101 512 6 253 520 6 407 373 6 555 751 6 705 609 6 838 160 6 950 706 7 043 920 7 143 808 7 228 391 7 308 455 7 407 417 7 520 308 7 628 934 7 745 567 7 877 800
E: Počty obyvatel podle věku ve Švédsku k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
0-14 1 548 202 1 577 126 1 605 974 1 635 518 1 662 665 1 665 362 1 661 425 1 654 452 1 648 462 1 639 701 1 630 798 1 620 275 1 611 925 1 598 990 1 583 581 1 560 776 1 549 587 1 541 733 1 542 402 1 549 442 1 564 959
15-24 1 164 281 1 141 551 1 117 945 1 101 612 1 097 338 1 086 921 1 069 122 1 052 087 1 037 332 1 025 063 1 025 302 1 034 694 1 049 230 1 073 317 1 097 009 1 125 648 1 161 299 1 194 554 1 221 743 1 243 986 1 250 621
25-34 1 192 475 1 210 476 1 226 178 1 238 812 1 248 478 1 251 622 1 255 978 1 256 329 1 250 454 1 236 541 1 219 948 1 200 044 1 180 359 1 165 054 1 158 356 1 154 337 1 149 779 1 147 653 1 148 126 1 151 828 1 163 792
Zdroj: [40]
88
35-44 1 240 189 1 222 009 1 204 717 1 190 189 1 183 580 1 174 317 1 171 963 1 172 520 1 178 813 1 197 981 1 216 651 1 234 290 1 251 268 1 262 463 1 266 917 1 274 179 1 287 709 1 298 179 1 300 961 1 297 558 1 286 108
45-54 1 080 184 1 126 240 1 167 334 1 203 620 1 232 669 1 256 030 1 268 593 1 269 588 1 261 565 1 242 854 1 225 548 1 209 287 1 194 910 1 180 090 1 170 024 1 163 671 1 165 740 1 171 430 1 182 269 1 206 282 1 227 260
55-64 839 103 834 971 835 329 839 241 851 536 859 912 874 122 900 275 940 040 986 731 1 033 658 1 078 474 1 119 301 1 154 502 1 181 170 1 203 764 1 217 706 1 220 965 1 215 765 1 200 809 1 185 584
65+ 1 526 196 1 531 747 1 534 536 1 536 117 1 540 115 1 543 332 1 543 296 1 542 374 1 537 656 1 532 555 1 530 887 1 532 064 1 533 795 1 541 254 1 554 335 1 565 377 1 581 437 1 608 413 1 645 081 1 690 777 1 737 246
F: Počty obyvatel v krajích v České republice k 1.7. Rok
Hl.m. Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
2000
1 183 900
1 113 149
625 991
551 650
304 599
826 992
429 113
2001
1 164 682
1 124 303
625 401
550 481
303 888
820 241
428 097
2002
1 158 800
1 125 735
624 778
549 369
303 761
819 442
427 418
2003
1 161 851
1 131 404
624 958
549 307
304 078
819 851
427 096
2004
1 165 617
1 137 748
625 421
549 216
303 722
820 619
427 395
2005
1 176 116
1 150 128
626 766
550 371
304 587
822 977
428 268
2006
1 183 576
1 166 537
628 831
552 898
304 573
823 193
429 803
2007
1 196 454
1 187 032
631 387
557 313
305 620
825 523
432 109
2008
1 225 281
1 216 772
634 614
566 080
308 577
834 283
435 790
2009
1 242 956
1 239 673
637 015
571 199
307 962
836 128
438 238
2010
1 251 726
1 257 194
637 910
572 023
307 619
835 796
439 483
Rok
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
2000
551 297
508 542
521 019
1 136 689
641 554
598 057
1 279 951
2001
550 556
507 981
518 953
1 126 962
639 176
594 868
1 268 603
2002
548 698
506 849
517 959
1 122 759
637 401
593 458
1 264 347
2003
547 720
506 389
517 572
1 121 669
636 227
592 300
1 261 229
2004
546 995
505 193
517 282
1 122 391
635 449
591 287
1 258 588
2005
547 849
505 553
510 000
1 130 282
638 981
590 447
1 251 767
2006
549 122
506 808
511 114
1 130 990
639 423
589 869
1 249 909
2007
550 523
508 921
512 555
1 135 421
640 508
590 000
1 249 323
2008
553 513
513 703
514 387
1 143 615
641 822
591 087
1 250 168
2009
554 511
515 868
515 329
1 150 009
641 945
591 303
1 249 356
2010
554 296
516 776
514 800
1 152 765
641 661
590 459
1 244 739
Zdroj: [30], [31]
89
G: Počty sebevražd v České republice, Španělsku a Švédsku
Rok
Česká republika
Španělsko
Švédsko
1991
1 904
x
x
1992
1 991
x
x
1993
1 917
x
x
1994
1 872
3 171
1 324
1995
1 733
3 157
1 348
1996
1 568
3 320
1 253
1997
1 666
3 373
1 200
1998
1 613
3 261
1 229
1999
1 610
3 218
1 219
2000
1 649
3 393
1 130
2001
1 623
3 189
1 196
2002
1 534
3 371
1 180
2003
1 719
3 478
1 108
2004
1 583
3 507
1 154
2005
1 564
3 399
1 219
2006
1 400
3 246
1 196
2007
1 375
3 263
1 126
2008
1 379
3 457
1 170
2009
1 464
3 429
1 240
2010
1 502
3 158
1 138
Zdroj: [11], [29]
90
H: Počty sebevražd podle pohlaví v České republice, Španělsku a Švédsku Česká republika
Rok
muži
Španělsko
ženy
muži
Švédsko ženy
muži
ženy
1991
1 393
511
x
x
x
x
1992
1 485
506
x
x
x
x
1993
1 412
505
x
1 341
531
x 742
x
1994
x 2 429
929
395
749
1995
1 284
449
2 408
936
412
1996
1 206
362
2 451
869
872
381
1997
1 311
355
2 526
847
856
344
1998
1 268
345
2 499
762
880
349
1999
1 285
325
2 410
808
861
358
351
2 574
819
802
328
329
2 430
759
833
363
318
2 554
817
862
318
828
2000 2001 2002
1 298 1 294 1 216
2003
1 365
354
2 650
775
333
2004
1 286
297
2 651
856
833
321
2005
1 272
292
2 570
829
835
384
2006
1 142
258
2 512
734
817
379
2007
1 147
228
2 463
800
801
325
256
2 676
781
855
315
234
2 666
763
887
353
257
2 468
690
836
302
2008 2009 2010
1 123 1 230 1 245
Zdroj: [11], [29], [32]
91
I: Počty sebevražd podle věku v České republice Rok
0-14
15-24
25-34
35-44
45-54
55-64
65+
1991
15
149
221
370
341
297
511
1992
9
144
224
429
358
299
528
1993
12
174
205
367
384
251
524
1994
13
179
218
339
360
227
536
1995
11
196
205
328
334
223
436
1996
9
166
188
276
329
172
428
1997
6
157
197
307
377
211
411
1998
8
157
199
304
360
192
393
1999
3
168
205
243
373
202
416
2000
12
164
200
303
363
200
407
2001
6
152
202
284
403
202
374
2002
6
117
210
252
374
208
367
2003
9
138
235
275
424
263
375
2004
8
124
217
246
393
258
337
2005
6
101
240
268
357
292
300
2006
3
113
175
226
328
244
311
2007
2
114
197
223
288
248
303
2008
4
110
194
241
281
236
313
2009
3
97
217
219
336
294
298
2010
1
114
194
243
317
321
312
Zdroj: [29]
92
J: Počty sebevražd podle věku ve Španělsku Rok
0-14
15-24
25-34
35-44
45-54
55-64
65+
1994
12
309
498
388
408
488
1 068
1995
9
352
467
401
382
447
1 099
1996
13
348
516
441
424
465
1 113
1997
14
327
508
460
420
483
1 161
1998
8
293
542
450
403
405
1 160
1999
2
279
431
457
436
403
1 210
2000
9
272
507
514
444
424
1 223
2001
11
234
500
524
412
372
1 136
2002
8
242
517
511
485
427
1 181
2003
3
247
552
556
509
430
1 181
2004
12
231
510
603
550
416
1 185
2005
7
202
519
589
468
432
1 182
2006
5
191
455
561
506
450
1 078
2007
12
144
429
605
511
457
1 105
2008
4
168
466
650
583
491
1 095
2009
8
171
424
614
605
506
1 101
2010
3
122
331
631
621
456
994
Zdroj: [11]
93
K: Počty sebevražd podle věku ve Švédsku Rok
0-14
15-24
25-34
35-44
45-54
55-64
65+
1994
2
93
190
202
279
166
392
1995
4
103
173
248
286
179
355
1996
3
90
186
189
283
176
326
1997
6
97
167
225
246
177
282
1998
3
85
153
188
255
207
338
1999
3
110
148
218
240
182
318
2000
2
89
144
193
205
174
323
2001
5
77
133
197
249
205
330
2002
7
101
137
188
232
221
294
2003
3
95
143
188
209
193
277
2004
7
122
115
194
209
219
288
2005
9
104
135
184
248
221
318
2006
4
124
120
203
224
214
307
2007
7
104
131
194
233
201
256
2008
4
136
138
178
213
208
293
2009
6
134
144
189
257
224
286
2010
3
118
137
148
231
213
288
Zdroj: [11]
94
L: Počty sebevražd podle použité metody v České republice
Rok
Otrava
Oběšení a uškrcení
Střelné zbraně, výbušniny
Utonutí
Jiné metody
1994
284
1 117
29
144
298
1995
285
971
23
172
282
1996
205
946
27
159
231
1997
195
1 043
29
156
243
1998
181
983
33
148
268
1999
179
943
34
187
267
2000
171
986
40
175
277
2001
163
930
43
193
294
2002
162
929
21
164
258
2003
181
999
25
205
309
2004
152
981
25
159
266
2005
152
1 005
26
139
242
2006
126
869
20
164
221
2007
136
839
22
147
231
2008
141
862
17
130
229
2009
140
981
23
122
198
2010
141
967
18
146
230
Zdroj: [48], [49]
95
M: Počty sebevražd podle použité metody ve Španělsku
2005
312
1 640
137
Střelné zbraně, výbušniny 171
2006
326
1 585
137
182
1 016
2007
353
1 600
140
171
999
2008
354
1 723
141
195
1 044
2009
324
1 740
128
205
1 032
2010
330
1 590
103
195
940
Rok
Otrava
Oběšení a uškrcení
Utonutí
Zdroj: [23], [24], [25], [26], [27], [28]
96
Jiné metody 1 139
N: Počty sebevražd podle použité metody ve Švédsku
Rok
Otrava
Oběšení a uškrcení
Střelné zbraně, výbušniny
Utonutí
Jiné metody
2000
295
403
95
137
201
2001
335
440
99
140
182
2002
304
442
83
170
181
2003
289
439
62
121
197
2004
286
458
65
140
205
2005
304
524
76
120
195
2006
298
512
72
123
191
2007
270
468
58
107
223
2008
318
478
55
120
199
2009
323
513
63
134
207
2010
287
484
41
114
212
Zdroj: [34]
97
O: Počty sebevražd podle měsíce v České republice Rok
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
1991
187
114
193
157
169
188
1992
166
162
163
178
153
195
1993
169
142
189
186
182
156
1994
153
135
183
181
165
188
1995
148
151
152
141
173
157
1996
143
116
157
139
145
138
1997
126
132
140
142
153
167
1998
138
136
147
146
160
148
1999
134
108
144
142
169
121
2000
117
132
160
171
137
135
2001
151
118
159
160
125
130
2002
114
122
108
167
149
145
2003
149
129
169
164
169
149
2004
116
134
147
164
121
135
2005
114
114
149
145
158
140
2006
110
103
141
118
151
109
2007
119
98
130
126
136
134
2008
129
100
121
126
125
122
2009
116
121
133
113
121
127
2010
139
120
143
131
126
129
Zdroj: [46], [47]
98
Rok
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Prosinec
1991
157
142
169
164
130
134
1992
182
178
162
160
150
142
1993
150
135
141
158
156
153
1994
173
160
141
133
136
124
1995
148
152
126
141
128
116
1996
133
128
127
138
100
104
1997
150
142
125
148
115
126
1998
143
120
119
125
118
113
1999
149
130
139
124
121
129
2000
138
144
124
135
138
118
2001
144
148
133
119
123
113
2002
130
138
105
130
111
115
2003
149
146
142
133
117
103
2004
167
139
109
134
116
101
2005
136
149
128
113
114
104
2006
105
111
124
119
112
97
2007
99
118
85
112
100
118
2008
113
121
98
108
114
102
2009
116
135
98
137
131
116
2010
117
115
144
135
121
82
Zdroj: [46], [47]
99
P: Počty sebevražd podle měsíce ve Španělsku Rok
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
2001
266
233
285
253
274
273
2002
293
251
293
282
286
300
2003
265
278
299
270
300
338
2004
266
280
270
260
333
327
2005
285
255
302
307
304
320
2006
264
221
289
285
323
305
2007
257
238
294
257
314
302
2008
271
257
309
283
282
326
2009
275
270
272
258
316
321
2010
270
227
293
289
313
268
Rok
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Prosinec
2001
295
294
252
298
219
247
2002
312
261
291
292
245
265
2003
332
349
306
252
244
245
2004
345
318
306
277
250
275
2005
306
292
275
278
230
245
2006
299
302
284
267
220
187
2007
315
295
272
249
237
233
2008
301
296
282
304
273
273
2009
330
298
303
290
288
208
2010
280
273
265
240
202
238
Zdroj: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22]
100
Q: Počty sebevražd podle měsíce ve Švédsku Rok
Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
2001
102
77
95
103
116
89
2002
93
74
101
114
108
89
2003
80
78
79
93
116
94
2004
95
91
99
91
90
89
2005
94
95
120
108
92
106
2006
90
98
90
115
88
99
2007
100
86
105
107
99
90
2008
98
94
88
110
117
83
2009
112
69
97
128
124
122
2010
91
82
116
105
90
113
Rok
Červenec
Srpen
Září
Říjen
Listopad
Prosinec
Chybějící
2001
99
107
92
104
81
93
38
2002
105
113
86
79
87
95
36
2003
101
82
85
85
91
84
40
2004
96
109
97
77
85
100
35
2005
102
97
101
101
92
95
16
2006
109
101
90
120
93
88
15
2007
104
97
91
82
74
80
11
2008
100
82
106
97
84
100
11
2009
104
114
88
88
101
86
7
2010
97
94
104
83
90
70
3
Zdroj: [37]
101
R: Počty sebevražd podle krajů v České republice Hl.m. Praha
Rok
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
2000
215
163
96
88
64
129
70
2001
169
152
113
101
57
129
73
2002
180
152
102
85
50
141
77
2003
209
195
102
107
48
147
71
2004
155
169
106
91
36
146
64
2005
152
203
109
81
51
148
64
2006
151
167
89
90
43
130
52
2007
149
159
73
79
38
129
51
2008
168
171
89
84
54
110
51
2009
161
161
90
74
55
114
66
2010
169
185
82
88
50
125
64
Rok
Královéhradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
2000
95
57
65
181
101
109
216
2001
83
90
68
165
115
95
213
2002
80
78
56
150
111
81
191
2003
94
83
62
162
121
111
207
2004
95
87
65
152
104
98
215
2005
82
73
67
131
115
94
194
2006
68
67
58
136
92
79
178
2007
82
62
62
125
107
91
168
2008
66
64
52
120
100
90
160
2009
101
73
52
150
102
78
187
2010
75
68
56
144
117
100
179
Zdroj: [44], [45]
102
S: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Španělsku
Rok
Principado de Asturias
Galicia
Cantabria
Comunidad Foral de Navarra
País Vasco
La Rioja
2001
9,9
12,8
4,7
7,4
7,9
12,1
2002
10,5
12,7
5,4
9,0
10,0
12,2
2003
12,5
11,8
6,3
7,7
9,3
9,8
2004
11,1
12,4
4,4
8,1
10,2
9,3
2005
12,1
11,7
5,6
8,1
9,6
9,1
2006
11,0
12,0
4,5
7,0
6,9
9,2
2007
11,1
11,8
2,8
8,4
10,3
6,1
2008
10,8
10,7
4,2
8,0
8,5
8,9
2009
12,4
11,1
5,7
7,8
9,6
8,6
2010
10,0
14,1
3,5
5,9
6,3
5,4
Rok
Comunidad de Madrid
Aragón
Castilla y León
Castilla-la Mancha
Extremadura
Cataluña
2001
7,6
4,7
8,5
7,7
6,3
7,7
2002
9,8
4,9
9,0
8,1
8,5
7,8
2003
7,3
4,9
9,8
8,2
6,5
7,2
2004
8,7
5,3
8,8
9,3
8,7
7,2
2005
8,2
4,4
7,7
8,1
8,3
6,2
2006
6,6
3,7
7,8
7,4
6,5
5,4
2007
7,8
2,6
8,7
7,2
6,9
5,3
2008
7,7
2,9
8,7
7,7
7,2
5,9
2009
8,7
2,4
8,8
7,7
6,7
6,0
2010
7,2
1,9
8,7
6,9
7,5
5,7
Rok
Comunidad Valenciana
Illes Balears
Andalucía
Región de Murcia
Ciudad Autónoma de Ceuta
Ciudad Autónoma de Melilla
Canarias
2001
8,2
5,6
9,0
7,6
2,8
3,0
6,8
2002
7,1
6,5
9,1
8,1
5,6
4,5
7,2
2003
8,3
7,7
9,9
7,6
5,6
1,5
7,0
2004
8,0
7,2
9,1
9,4
4,2
3,0
7,7
2005
8,5
7,2
9,0
7,7
4,2
3,0
8,2
2006
7,7
6,8
9,3
9,2
1,4
0,0
8,6
2007
8,2
7,5
8,9
7,3
2,8
8,7
7,8
2008
7,5
7,6
10,2
8,1
2,8
10,0
8,9
2009
7,6
9,7
9,2
6,7
10,9
7,0
7,7
2010
8,0
8,9
8,3
6,1
5,3
1,4
7,4
Zdroj: [12]
103
T: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Švédsku Östra Mellansverige
Smålandmed öarna
Sydsverige
Stockholm
2001
12,6
13,9
14,8
12,6
14,0
15,8
13,9
9,0
2002
12,7
13,6
15,1
13,6
12,3
16,2
10,7
10,2
2003
12,0
12,6
13,0
12,3
11,2
13,4
16,1
11,8
2004
11,0
13,4
12,3
12,7
14,7
14,0
12,6
10,8
2005
12,6
12,2
14,9
13,1
14,8
13,8
16,4
12,4
2006
12,2
12,8
14,0
14,6
12,6
14,4
15,9
10,8
2007
10,8
12,2
11,4
15,3
11,7
14,8
12,7
10,0
2008
10,4
11,6
13,4
14,9
13,2
15,8
13,8
10,2
2009
11,1
13,1
13,1
14,0
13,5
18,2
12,7
13,4
2010
10,6
12,8
12,9
12,5
11,2
15,9
14,1
10,0
Zdroj: [12]
104
Västsverige
Norra Mellansverige
Rok
Mellersta Norrland
Övre Norrland
U: Počty sebevražd podle dnů v týdnu v České republice Rok
Pondělí
Úterý
Středa
Čtvrtek
Pátek
Sobota
Neděle
1991
290
277
268
269
259
218
261
1992
322
295
255
277
298
235
249
1993
307
277
260
254
263
227
277
1994
302
266
269
255
277
231
217
1995
261
247
238
245
253
220
214
1996
263
223
213
236
211
185
199
1997
284
246
238
210
245
187
219
1998
264
252
229
227
229
195
188
1999
275
242
192
223
198
185
239
2000
255
247
240
206
236
192
231
2001
241
224
238
230
217
217
210
2002
233
220
206
245
224
169
195
2003
290
249
260
233
210
215
201
2004
229
243
233
217
217
193
207
2005
246
221
209
199
228
192
204
2006
222
196
199
204
179
190
174
2007
203
178
192
195
202
170
192
2008
231
202
184
165
212
169
171
2009
229
230
202
213
176
184
182
2010
238
220
231
218
203
178
173
Zdroj: [42], [43]
105
V: HDP na obyvatele v EUR v České republice, Španělsku a Švédsku Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Česká republika 3 700 4 300 5 000 5 100 5 600 5 700 6 200 7 000 8 200 8 300 9 000 10 200 11 500 12 800 14 800 13 600 14 300
Španělsko 10 800 11 600 12 400 12 800 13 500 14 500 15 600 16 700 17 700 18 600 19 700 21 000 22 400 23 500 23 900 22 800 22 800
Španělsko 20 900 22 000 24 600 25 300 25 700 27 400 30 200 28 500 29 900 31 100 32 400 33 000 35 000 36 900 36 100 31 500 37 300
Zdroj: [33]
106
W: Míra nezaměstnanosti v % v České republice, Španělsku a Švédsku Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Česká republika 4,3 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,3 4,4 6,7 7,3
Španělsko 21,3 20,0 19,1 17,8 15,9 13,2 11,7 10,5 11,4 11,4 10,9 9,2 8,5 8,3 11,3 18,0 20,1
Švédsko 9,4 8,8 9,6 9,9 8,2 6,7 5,6 5,8 6,0 6,6 7,4 7,7 7,1 6,1 6,2 8,3 8,6
Zdroj: [52], [53]
107