Vysoká škola ekonomická v Praze

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta informatiky a statistiky Studijní program: Kvantitativní metody v ekonomice Studijní obor: Ekonomická demografie

Autor diplomové práce: Bc. Michaela Antovová Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Jitka Langhamrová, CSc.

Porovnání úrovně sebevražednosti v České republice, Švédsku a Španělsku

Školní rok 2012/2013

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze které jsem čerpala.

V Praze dne ………………………….. podpis

Poděkování

Ráda bych poděkovala své vedoucí práce doc. Ing. Jitce Langhamrové za možnost napsat práci na toto téma, za vstřícnost, konzultace, podnětné rady a připomínky, které mi poskytla.

Abstrakt Tato práce se zabývá sebevražedností ve vybraných zemích. Hlavním cílem je porovnat

úroveň

sebevražednosti

v České

republice,

Švédsku,

Španělsku

a zaznamenat shodné a rozdílné rysy. V další části se porovnává závislost sebevražd na ekonomických ukazatelích (HDP na osobu a míra nezaměstnanosti). Nejvyšší hodnoty hrubé míry sebevražednosti vyšly v České republice, dále se umístilo Švédsko a nakonec Španělsko. U mužů je několikanásobně vyšší sebevražednost

než

u

žen.

S rostoucím

věkem

se

zvyšuje

specifická

míra sebevražednosti. Nejčastěji použitá metoda je oběšení a uškrcení. Nejvíce sebevražd je spácháno na jaře. Ve všech zemích vyšla silná nepřímá závislost specifické míry sebevražednosti a HDP na obyvatele. U míry nezaměstnanosti vyšel slabší vztah pouze u Švédska.

Abstract The thesis examines suicidality in selected countries. The main goal is to compare the level of suicidality in the Czech Republic, Sweden and Spain, and to note down identical and dissmiliar outlines. In the following part, there is compared dependence of suicides on economic indicators (gross national product per person and rate of unemployment). The highest results of gross rate of suicidality are in the Czech Republic, then in Sweden and eventually in Spain. Suicidality of men is much higher than suicidality of women. The specific rate of suicidality increases with growing age. The most used method is hanging and throttling to death. Most of suicides are commited in spring. High indirest dependece of specific rate of suicidality and gross national product per person was ascertained in all above mentioned countries. As to rate of unemployment

the

lower

relation

was

ascertained

only

in

Sweden.

Obsah 1   Úvod ......................................................................................................................... 10   2   Teoretická část ........................................................................................................ 12   2.1   Cíl práce ............................................................................................................. 12   2.2   Data a metody .................................................................................................... 12   2.3   Definice pojmů ................................................................................................... 13   2.4   Přístupy k sebevraždám...................................................................................... 16   2.4.1   Sociologický přístup ................................................................................... 16   2.4.1.1   Emil Durkheim a sebevražda (Durkheimovo pojetí sebevraždy) ........ 17   2.4.1.2   Tomáš

Garrigue

Masaryk

a

sebevražda

(Masarykovo

pojetí

sebevraždy) ......................................................................................................... 18   2.4.2   Medicínský (psychiatrický) přístup ............................................................ 19   2.4.3   Psychologický přístup ................................................................................. 21   2.5   Příčiny a motivy sebevraždy .............................................................................. 24   2.5.1   Rozdělení rizikových faktorů sebevraždy................................................... 25   2.6   Základní způsoby suicidálního jednání .............................................................. 28   2.7   Sebevražda v kontextu odborné literatury.......................................................... 31   2.8   Historie sebevražd .............................................................................................. 33   2.9   Sebevražda dětí a mladistvých ........................................................................... 36   3   Analytická část ........................................................................................................ 39   3.1   Sebevraždy v České republice ........................................................................... 39   3.2   Sebevraždy ve Španělsku ................................................................................... 46   3.3   Sebevraždy ve Švédsku ...................................................................................... 52   3.4   Porovnání sebevražednosti v České republice, Španělsku a Švédsku ............... 58   3.5   Analýza závislosti hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů ..... 68  

4   Závěr ........................................................................................................................ 74   5   Literatura, zdroje.................................................................................................... 77   5.1   Seznam použité literatury ................................................................................... 77   5.2   Internetové zdroje............................................................................................... 77   6   Přílohy ...................................................................................................................... 83  

Seznam tabulek TABULKA Č. 1: PODÍL SEBEVRAŽD A SEBEVRAŽEDNÝCH POKUSŮ DLE DIAGNOSTICKÝCH SKUPIN V

ČESKOSLOVENSKU V OBDOBÍ 1936–1970 (V %) ............................................................................. 20  

Seznam grafů GRAF Č. 1: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1991– 2010 .................................................................................................................................................... 39   GRAF Č. 2: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH ..........................................................................................................................

40  

GRAF Č. 3: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE VĚKU NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH ............................................................................................................................................

41  

GRAF Č. 4: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POUŽITÉ METODY NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1994–2010 .......................................................................................................

42  

GRAF Č. 5: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE MĚSÍCE NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH ..........................................................................................................................

43  

GRAF Č. 6: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE DNŮ V TÝDNU NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1991–2010 .......................................................................................................

44  

GRAF Č. 7: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE NUTS 3 NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2000–2010 .......................................................................................................

45  

GRAF Č. 8: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................................................................................................................ 46   GRAF Č. 9: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH ............................................................................................................................................

47  

GRAF Č. 10: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE VĚKU NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010 .........................................................................................................................

48  

GRAF Č. 11: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POUŽITÉ METODY NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH 2005–2010 ..................................................................................................... 49   GRAF Č. 12: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE MĚSÍCE NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH ............................................................................................................................................

50  

GRAF Č. 13: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE NUTS 2 NA 100 000 OBYVATEL VE ŠPANĚLSKU V LETECH ............................................................................................................................................

51  

GRAF Č. 14: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 52   GRAF Č. 15: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH ............................................................................................................................................

53  

GRAF Č. 16: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE VĚKU NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 .........................................................................................................................

54  

GRAF Č. 17: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POUŽITÉ METODY NA 100 000 OBYVATEL VE

ŠVÉDSKU V LETECH 2001–2010 .................................................................................................... 55  

GRAF Č. 18: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE MĚSÍCE NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH 2001–2010 .........................................................................................................................

56  

GRAF Č. 19: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE NUTS 2 NA 100 000 OBYVATEL VE ŠVÉDSKU V LETECH ............................................................................................................................................

57  

GRAF Č. 20: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ...................................................................................................... 59  

GRAF Č. 21: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI PODLE POHLAVÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................... 60  

GRAF Č. 22: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI VE VĚKU 0–24 LET NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ...............................................................

61  

GRAF Č. 23: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI VE VĚKU 25–54 LET NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ...............................................................

61  

GRAF Č. 24: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI VE VĚKU 55+ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................... 62  

GRAF Č. 25: RELATIVNÍ POČET SEBEVRAŽD PODLE POUŽITÉ METODY V ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 2001– 2010 V % ............................................................................................................................................ 63   GRAF Č. 26: RELATIVNÍ POČET SEBEVRAŽD PODLE POUŽITÉ METODY VE ŠPANĚLSKU V LETECH 2005–2010 V % .....................................................................................................................................................

64  

GRAF Č. 27: RELATIVNÍ POČET SEBEVRAŽD PODLE POUŽITÉ METODY VE ŠVÉDSKU V LETECH 2001–2010 V

% ..................................................................................................................................................... 64  

GRAF Č. 28: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 1. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 65  

GRAF Č. 29: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 2. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 66  

GRAF Č. 30: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 3. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 66  

GRAF Č. 31: SPECIFICKÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI V 4. ČTVRTLETÍ NA 100 000 OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE, ŠPANĚLSKU A

ŠVÉDSKU 2001–2010 ............................................................................... 67  

GRAF Č. 32: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A HDP NA OBYVATELE V EUR V

ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1994–2010 ........................................................................................ 68  

GRAF Č. 33: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V % V

ČESKÉ REPUBLICE V LETECH 1994–2010 ........................................................................................ 69  

GRAF Č. 34: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A HDP NA OBYVATELE V EUR VE

ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010 ................................................................................................ 70  

GRAF Č. 35: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V

% VE ŠPANĚLSKU V LETECH 1994–2010......................................................................................... 71  

GRAF Č. 36: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A HDP NA OBYVATELE V EUR VE

ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 .................................................................................................... 72  

GRAF Č. 37: HRUBÁ MÍRA SEBEVRAŽEDNOSTI NA 100 000 OBYVATEL A MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI V

% VE ŠVÉDSKU V LETECH 1994–2010 ............................................................................................ 73  

1 Úvod Téma sebevražednosti bylo zvoleno zejména proto, že jde o kontroverzní námět. Někteří lidé se sebevraždami nechtějí zabývat a číst o nich, jiní jsou naopak touto problematikou přitahováni a zajímají se o ni. Mnoho studentů Karlovy Univerzity se zabývalo sebevraždami, zejména dětskou sebevražedností, jejich webové stránky nabízely velké množství bakalářských a diplomových prací. Na Vysoké škole ekonomické bylo závěrečných prací výrazně méně. Zaměření se na obou školách lišilo. Na UK převažuje teorie a na VŠE analytika. Tato diplomová práce je kombinací obou přístupů. Sebevražednost byla zkoumána již od nepaměti a je stále aktuálním tématem. Mimo závěrečných prací se této oblasti věnuje mnoho odborných studií a analýz. Statistické úřady po celé Evropě publikují články a zveřejňují aktuální čísla. Inspiraci je možno nalézt také ve starších zdrojích jako je kniha od T. G. Masaryka, E. Durkheima, dále od P. Mühlpachra, J. Viewegha a dalších. Hlavním cílem této práce je porovnat úroveň sebevražednosti v České republice, Švédsku a Španělsku, zaznamenat shody a rozdíly ve vývoji v jednotlivých letech a zemích. Dalším cílem je pak zpracování analýzy, která se zaměřuje na závislost hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů, například HDP na obyvatele a míře nezaměstnanosti v procentech. Teoretická část se nejprve věnuje popisu použitých dat a metod. Dále navazuje definicí základních pojmů týkajících se sebevražednosti. Poté jsou vymezeny tři základní přístupy k sebevraždám. Sociologický přístup byl rozveden o pohled T. G. Masaryka a E. Durkheima. Medicínský neboli psychiatrický přístup tvrdí, že každá sebevražda souvisí s patologií. Poslední je psychologický přístup, kde se používají různé testy ke zjištění, zda má osoba sklon k sebevraždě či nikoli. Další kapitola se zabývá příčinami a motivy sebevraždy. Je zde popsán rozdíl mezi těmito pojmy a zahrnuta podkapitola týkající se rozdělení rizikových faktorů sebevraždy podle centra pro prevenci sebevražd a podle A. Leenaarse. Následující část popisuje základní způsoby suicidálního (sebevražedného) jednání. Je zde uvedeno, že statistika rozlišuje sebevražedný pokus a dokonanou sebevraždu. Poukazuje se na rozdílnost sebevraždy a sebezabití a zmiňuje se neobvyklá rozšířená sebevražda. Sebevražda v kontextu odborné literatury obsahuje fakta a poznatky o sebevraždách, které byly získány z mnoha zdrojů. Další 10

část týkající se historie zmiňuje, že první zprávy o sebevraždách pochází z daleké minulosti z doby před Kristem, ze staré Indie, Číny a Japonska. Popisuje, jak se měnil pohled na tuto problematiku během různých období. Poslední kapitolou v teoretické části je Sebevražda dětí a mladistvých. Uvádí specifika dětské sebevražednosti a rizikové faktory jejich jednání. Ke konci je zde zařazen jako příklad studie od V. Benešové. Analytická část nejprve popisuje sebevražednost v jednotlivých zemích. Zkoumá zde hrubou míru sebevražednosti a specifické míry sebevražednosti podle pohlaví, věku, regionu, použité metody a měsíce v roce, u České republiky také podle dnů v týdnu. Poté jsou tyto ukazatele porovnávány mezi vybranými zeměmi. Nakonec je analyzována závislost hrubé míry sebevražednosti na ekonomických ukazatelích.

11

2 Teoretická část 2.1 Cíl práce Cílem této práce je porovnat úroveň sebevražednosti ve třech vybraných zemích (Česká republika, Švédsko, Španělsko) a identifikovat shodné a rozdílné rysy. Kromě porovnání relativních počtů a hrubých měr jsou zkoumány ukazatele sebevražd podle pohlaví, věku, regionu, použité metody a měsíce v roce a u České republiky také podle dnů v týdnu. V další části se porovnává závislost sebevražd na ekonomických ukazatelích (HDP na osobu a míra nezaměstnanosti).

2.2 Data a metody Data byla získána z následujících zdrojů. Pro Českou republiku byla data vyhledána v Českém statistickém úřadě. (www.czso.cz). Jsou zde k dispozici počty sebevražd podle mnoha členění. Výsledky této problematiky jsou publikovány v nejširším členění. U dalších dvou zemí bylo získání údajů obtížnější. Za Španělsko byla dohledána na Španělském statistickém úřadě – Instituto Nacional de Estadística (www.ine.es). Podle mezinárodních doporučení byly údaje týkající se sebevražd od roku 2007 přesunuty ze sekce Bezpečnost a právo do Zemřelých podle příčin smrti. Od roku 2005 nejsou publikována data týkající se sebevražd podle rodinného stavu, zaměstnání, vzdělání apod. Počty sebevražd ze sekce Bezpečnost a právo, kde se nachází podrobnější členění, nejsou srovnatelné s daty ze Zemřelých podle příčin – zde se sledují sebevraždy dle členění ICD10 jako Intentional self-harm. Ve druhé sekci jsou počty sebevražd vyšší a nenabízejí tak široké členění jako první sekce. V této práci byla použita data ze Zemřelých podle příčin smrti z důvodu srovnatelnosti dat. Vhodná data sebevražd podle použité metody jsou až od roku 2005. Časové řady neposkytovaly požadované členění sebevražd – data musela být stahována po jednotlivých letech. Pro zrychlení získávání údajů byly získány celkové počty sebevražd a sebevraždy podle věku a pohlaví z Eurostatu, který čerpá ze Španělského statistického úřadu ze sekce Zemřelí podle příčin smrti. [50]

12

Švédské království si data týkající se sebevražednosti střeží nejvíce. K dispozici pro veřejnost je dělení sebevražd jen v několika ukazatelích. Některé další je možno objednat na zakázku. Pro hledání dat bylo využito dvou zdrojů. Švédský statistický úřad – Statistiska centralbyrån (www.scb.se) a sociální statistika Socialstyrelsen (http://www.socialstyrelsen.se). Na obou webových stránkách byly kromě informací a statistik o sebevraždách také kontakty na poradenské linky. Lze zhodnotit, že nejlepší spolupráce byla se švédskými kontaktními linkami. Obratem odpověděli, obětavě poradili a objednávku dat zprostili poplatků. Údaje za počty sebevražd podle měsíců musely být objednány, protože se veřejně nepublikují. Údaje o počtu obyvatel k 1.1., míře nezaměstnanosti a HDP na obyvatele byla čerpána z Evropské databáze – Eurostat (www.http://epp.eurostat.ec.europa.eu). Eurostat získal data ze státních Statistických úřadů, proto některé hodnoty za určité roky mohou chybět. Data byla získána na konci března 2013. U specifických ukazatelů sebevražd byla zvolena desetiletá časová řada (2001–2010), pro delší období by bylo velmi náročné, mnohdy téměř nemožné sehnat časové řady za jednotlivá členění a všechny tři země. Byla analyzována odborná literatura a použity míry sebevražednosti. Některá data o sebevraždách jsou vyjádřena relativně (sebevraždy podle použité metody), ale většina z nich byla přepočítána na 100 000 obyvatel, aby byly výsledky mezi zeměmi srovnatelné (hrubá míra sebevražednosti a specifické míry sebevražednosti). K analýze závislosti hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů jednotlivých zemí byl zvolen korelační koeficient, který nabývá hodnot <-1, 1> a značí přímý nebo nepřímý lineární vztah mezi proměnnými. Pokud vyjde kladný, jde o přímý lineární vztah a hodnoty obou proměnných se pohybují stejným směrem. Záporné číslo indikuje nepřímý lineární vztah a vývoj proměnných je opačný. [3]

2.3 Definice pojmů Latinský pojem suicidum (sui tedy se, sebe a caedere zabití) je významově posunutý oproti českému pojmu sebevražda. Sebevražda je spáchána na základě vnějších vlivů, které působí na osobu. Touto formou nepřirozeného úmrtí se zabývá mnoho vědních oborů, jako například sociologie, filozofie, teologie a patologie. Rozlišují se dva základní znaky sebevražedného aktu: subjekt chce dobrovolně skončit život a provádí různá opatření, aby se mu jeho cíl povedl. [5] Dále následují definice základních pojmů. „Sebevražedným chováním rozumíme provedení sebevraždy nebo neúspěšného pokusu o ni.“ ([5], str. 117) „Sebevraždou rozumíme provedení jednání, kterým došlo k úmrtí z vlastní vůle a vlastního přičinění.“ ([5], str. 117) 13

„Sebevražedností rozumíme počet úmrtí sebevraždou na 100 000 obyvatel na rok.“ ([5], str. 117) Hrubá míra sebevražednosti se tedy vypočte jako podíl počtu sebevražd ku střednímu stavu obyvatel, vynásobeno 100 000. Specifické míry sebevražednosti dle jednotlivých charakteristik se získají podílem počtu sebevražd dle určité charakteristiky ku střednímu stavu obyvatel stejné charakteristiky, vynásobeno 100 000. [5] „Sebevražedný pokus je pokus o sebevraždu, který se nezdařil z různých příčin. Těmito mohou být např. neznalost, nezkušenost a nešikovnost kandidáta sebevraždy v sebevražedném chování, volba nespolehlivého způsobu sebevražedného chování, zásah okolí do sebevražedného chování či změna rozhodnutí subjektu v průběhu sebevražedného chování.“ ([5], str. 117) Existuje také demonstrativní sebevražedný pokus, kde se dotyčný člověk snaží své okolí přinutit svým jednáním k určitému chování ostatních. Suicidant se nesnaží o sebeusmrcení, ale o svůj prospěch. Jestliže nebyl subjekt vystaven riziku úmrtí (pouze pokus předstíral), pak se nejedná o sebevražedný pokus. [5] Je velký rozdíl mezi sebevraždou a sebezabitím. U druhé varianty neměl jedinec v úmyslu zemřít. Tato forma smrti se vyskytuje u psychotiků, kteří žijí v jiné realitě a mají halucinace. Poté u lidí, kteří jednají impulzivně, tedy hned bez rozmyslu začnou konat. Příkladem je sebezabití ze strachu z reakce rodičů na špatné známky apod. Někdy se sebevražda a sebezabití může zaměnit. Pokud suicidant neprojevoval žádné rizikové faktory vedoucí k sebevraždě nebo si jich okolí nevšimlo, pak může být jeho smrt brána jako důsledek impulzivního, zkratkovitého jednání (sebezabití). Přitom jedinec mohl skrývat své pocity a navenek vypadat vyrovnaně a šťastně. Poté se může rozřešit toto dilema pomocí deníků nebo rozmluvou s jeho nejbližšími, jestliže těsně před smrtí sebevrah něco naznačil. Sebeobětování se odlišuje od předchozích pojmů. Mnoho autorů tuto formu začleňuje pod sebevraždu nebo zabití, ale sebeobětování se zařazuje do samostatné skupiny kvůli tradicím. Sebevražda je vnímána společností jako něco špatného a sobeckého. Naopak sebeobětování se uznává jako statečný čin. Podobnost sebeoběti a sebezabití se může dokázat na následujícím příkladu. Pokud je dítě v ohrožení, matka pro jeho záchranu riskuje život. Nechce sama sebe zabít, ale instinkt ji nutí k tomuto rizikovému chování. Podobnost sebeoběti a sebevraždy může být v případě, že vědec testuje nové, neověřené léky na sobě samém. [5], [8] Existují rizikové seznamy, ve kterých se nachází indikátory sebevraždy. Konkrétní profil sebevraha se z toho nepozná, ale je možno určit ohrožené skupiny. Například subjekty, které mají sklony k depresím, hysterii, schizofrenii a jiným psychickým abnormalitám. [5] 14

Sebevraždu je možno rozdělit do čtyř oblastí. 1. První je osobní subjektivní sféra, která je založena na genetických a osobních předpokladech jedince. Míra odolnosti vůči stresu a nepříjemným situacím, jak se s nimi dokáže jedinec vyrovnat, popřípadě, jak se naučil tyto okolnosti zvládat. Ke zjištění osobních hledisek sebevraždy se používají kvalitativní metody. 2. Další oblast je osobní objektivní sféra. Myslí se tím daná situace subjektu, například rodinná situace, zdravotní stav (potíže) a sociálně-ekonomické postavení. Pro výzkum této oblasti se používají sociologické a epidemiologické metody. 3. Aktuální společenská situace obsahuje ekonomické podmínky a životní úroveň. Pozornost je zaměřena zejména na znevýhodněné skupiny obyvatel jako jsou přistěhovalci,

etnické

menšiny,

staré

osoby,

nezaměstnaní

apod.

Metoda

je uskutečňována prostřednictvím sledování kohort v dlouhém časovém horizontu a analýzou hromadných dat. 4. Čtvrtá a poslední oblast se týká celkového kulturního kontextu. Zde se zkoumají sebevraždy v souvislosti s dobou, ve které k nim dochází, jiná kultura, odlišné zvyklosti a životní postoje. Například v Indii se vdovy při pohřbu svého manžela dobrovolně upalovaly nebo pokud v Číně zemřel panovník, jeho sluhové spáchali sebevraždu. Používá se metoda zkoumání tehdejších spisů s přednostním zaměřením na náboženství. [5]

Sociologie považuje sebevraždu za sociální jev. Durkheim je zastánce klasické teorie, kde sebevraždu způsobuje hlavně sociální exkluze individua. Masaryk předpokládal, že příčinou je ztráta vlivu církve. Věřící člověk se v nesnázích mohl upnout na myšlenku posmrtného života v nebi, kdežto bez víry neviděl šanci na zlepšení – ztratil smysl života. Sebevražednost je také zkoumána demografií. Ve statistikách bývá nejčastěji zařazena pod zemřelé podle příčin smrti nebo do samostatné sekce. Aktuální čísla vykazují snižování počtu dokonaných sebevražd a zvyšující se počet volání o pomoc neboli sebevražedných pokusů. [5] V dnešní době existuje velmi rozsáhlá klasifikace sebevražd. Například sebevraždy altruistické, anomické, chronické, egoistické, náboženské, patologické, politické apod. Analyzují se závislosti mezi počtem sebevražd podnebím, ekonomickými a sezónními výkyvy, 15

biologickými podmínkami apod. Dále se zkoumá, zda existuje vztah mezi sebevražedností a duševními a psychickými nemocemi, či závislostmi. Statistika shromažďuje data o počtu sebevražd i podle mnoha charakteristik jako je věk, pohlaví, náboženství, rodinný stav a mnoho dalších. [2] Kulturněhistorický výzkum ukazuje, jak se během jednotlivých období měnil názor na sebevraždu. Rozdělují se sebevraždy individuální (z toho jsou specifické dětské), kolektivní (i sebevražední vojáci – kamikadze), symbolické (náboženské mučednictví, symbolické napodobení rozervanosti na kusy), emocionální (kvůli neúspěchu, z nešťastné lásky, strachu ze stárnutí, alkoholismu, apod.) a intelektuální (věrnost nějakému názoru nebo skupině). Analytický přístup se zabývá individuálním smyslem sebevraždy a dovozuje, že každé jednání s následkem smrti má nějaký smysl. Snaží se pochopit, proč jedinec tak činil. [2]

2.4 Přístupy k sebevraždám Ve filozofickém přístupu se dnes zkoumá zejména problematika euthanazie. Zda by měla být povolená a legální či nikoli. Sociologicko-statistický přístup na základě dat nachází faktory sebevražednosti ve společnosti. K tomuto výzkumu jsou nápomocna oborová psychologie, sociální psychiatrie a mnoho dalších věd. Demografická statistika začala zaznamenávat sebevraždy v 50. letech 19. století. Ze začátku byly zaznamenávány lékaři podle jednotlivých ukazatelů jako je věk, pohlaví a další. V této době vyšla práce pojednávající o sebevraždě T. G. Masaryka a E. Durkheima. V následujících podkapitolách jsou vybrané přístupy rozvedeny podrobněji. [5] 2.4.1

Sociologický přístup

Sociologie zkoumá sebevražednost ze sociálních hledisek. Analyzuje počet sebevražd v závislosti na vzdělání, politické a ekonomické situaci apod. Důležité práce ze sociologického pohledu napsali Durkheim a Masaryk. Z obou děl i z celého sociologického přístupu je markantní přednost vnějších vlivů před psychologickými faktory. Sociologie zkoumá sebevražednost spíše jako sociální jev než individuální čin. Správné by bylo brát v úvahu oba aspekty stejnou měrou. Sebevražda není důsledkem jen jedné nebo základní příčiny, jak tvrdil Masaryk (pokrok civilizace), ale více příčinami najednou. Zastáncem předchozí teze byl J. Král. Sociologické pojetí je kritizováno i psychologií (Deshaies). Tvrdí, že sebevražda nemá povahu sociální, ale psychologickou. Na druhou stranu připouští, že je to jev, který je ovlivňován společností a nelze jej odtrhnout od sociální situace. V sociologii je hojně využívaná statistika 16

(hlavně demografická statistika), jejím prostřednictvím se zkoumá i vývoj sebevražednosti. Statistika získává data, tedy četnost sledovaného jevu, ale nedokáže vysvětlit, proč tomu tak je, v jednotlivých situacích. Bere v úvahu jen příčinu a následek. To, co působí mezi těmito body přehlíží a za to bývá kritizována, protože velmi často je důležité zahrnovat více příčin najednou. Jak zmínil Dubitscher, statistika poskytuje informace o sebevraždách, aniž by vysvětlila důvod tohoto chování. Statistika má svá slabá místa, například data mohou být nespolehlivá. Prokop uvádí, že nejbližší mohou zamlčet pravý důvod sebevraždy nebo není jasné, zda jde o sebevraždu, vraždu nebo nešťastnou náhodu. Někteří sociologové statistiku nepřijímají, jiní ano, ale s určitými výhradami. Dubitscher od ní neočekává objasnění sebevraždy, předpokládá to u psychologické analýzy. Opět se klade otázka, zda je sebevražda individuální nebo sociální jev. Je to obojí. Z hlediska psychického stavu a vlivu na sebevražednost je individuálním jevem a z hlediska okolí a jeho vlivu na sebevražednost je sociálním jevem. Statistika zkoumá hromadné jevy, tím sebevraždy bezpochyby jsou. Proto se mohou provádět různé analýzy, ale většinou jsou společenské procesy zaznamenávány v jednoduché verzi. Například sebevražednost mužů a žen, ve městě a na venkově apod. Zkoumání dat je užitečné pro potvrzení sociologických hypotéz a pro potřebu dalších zjištění (etiologie, ...). [8] 2.4.1.1 Emil Durkheim a sebevražda (Durkheimovo pojetí sebevraždy) Jak již bylo výše řečeno, Durkheim pojal sebevražednost jako společenský jev, na němž se velkou měrou podepisuje sociální vyčlenění (sebevražednost je tedy způsobena vnějšími vlivy). Pro Durkheima nejsou důležité osobní motivy sebevraha. Ve svém díle Le Suicide. Etude de Sociologie z roku 1966 píše o tehdejších sociálních, statistických, lékařských, historických a legislativních faktech. Tvrdí, že sebevrahem může být kdokoliv, kdo se dostane do zdánlivě bezvýchodné situace. Rozlišuje celkem čtyři typy sebevražd: 1. V naší společnosti je nejméně častá altruistická sebevražda. Sebevrah se obětuje pro společnost/skupinu. Tento typ se objevuje například v armádě, ve státech, kde je velmi důležité náboženství nebo v primitivních společnostech. 2. Fatalistická

sebevražda

je

zapříčiněna

vysokou

mírou

regulace

pravidel

ve společnosti a následující nedostatečnou integrací. Jedinec by se chtěl angažovat, ale okolí mu to nedovolí. 3. K egoistické sebevraždě dochází v důsledku sociální exkluze subjektu. Je to tedy opak altruistické sebevraždy, kde se člověk začleňuje do společnosti přespříliš. Nejméně egoistických sebevražd je v zemích s vysokou mírou katolického 17

náboženství. Víra spojuje všechny v jeden kolektiv. Naopak tam, kde je kladen důraz na individualismus (protestantské země) je sebevražednost vysoká. V manželství jsou sebevraždy vzácnějším jevem, než u osob, které žijí samy. 4. Anomická sebevražda je zapříčiněna nečekanou změnou role jedince ve společnosti. Dotyčný se nemůže smířit s náhlým propadem svého postavení. Například přišel o majetek, důležitou funkci nebo zaměstnání. Podnětem může být také ekonomická krize. K tomuto typu sebevraždy se uchylují zejména muži, protože jejich hodnoty jsou nastaveny tak, že pokud nedokážou uspokojit své potřeby a uživit rodinu, pak ztrácejí smysl života a připadají si zbyteční. [1], [5], [6], [8] Toto členění čelí kritice. Durkheim tvrdí, že v katolických zemích je málo sebevražd, ale v Austrálii (převažuje zde katolické náboženství) je jich mnoho. Dále anomické a egoistické vraždy jsou si velmi podobné. Proti názoru, že sebevražda je způsobena jen vnějšími vlivy, by se dalo podotknout, že v nepříznivé sociální situaci by docházelo k hromadným sebevraždám. Z toho lze usoudit na existenci individuálních a psychologických důvodů pro sebevraždu. [1], [5], [6], [8] 2.4.1.2 Tomáš Garrigue Masaryk a sebevražda (Masarykovo pojetí sebevraždy) Svou knihu Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty napsal několik let před vydáním Durkheimovi knihy. Masaryk na rozdíl od Durkheima přichází s názorem, že sebevražednost narůstá z důvodu odklonění obyvatelstva od víry (rozvoj civilizace). Prostřednictvím svého díla se snaží objasnit příčiny sebevražednosti z pohledu sociologie. Tento přístup upřednostňuje před statistickým a patologickým. Zabýval se vztahem sebevraždy a přírodních, geografických, ekonomických a sociálních podmínek. Chápe sebevraždu jako neúmyslnou smrt nepřirozenou cestou a jako smrt úmyslnou. Dále sem řadí také sebeobětování. Tvrdí, že sebevražednost převážně ovlivňují spíše společenské a hospodářské, než přírodní faktory. Tím vysvětluje, proč je menší sebevražednost u primitivních národů, a naopak větší u vzdělaných civilizací. Vzdělanost má také účinek na sebevražednost. Čím je člověk méně vzdělaný, tím je více ohrožen. Zmiňuje také sebevraždy v kontextu s duševními chorobami. [4], [6], [8], [41] Rozlišuje dva druhy sebevraždy. První jsou přímé, činné sebevraždy, kde se jedinec dokáže usmrtit sám. Druhé jsou nepřímé, trpné sebevraždy, kdy jedince usmrtí ostatní – například přiznání k činu, za nějž je trest smrti. [4], [6], [8], [41]

18

Masaryk zmiňuje i dějiny sebevražednosti. „ ... dojdeme k závěru, že rozhodnutí o zničení života není způsobováno náhlými poruchami společnosti resp. jednotlivců, nýbrž že téměř vždycky musí být předpokládán delší psychický nebo fysický proces. Hromadný jev sebevraždy se tak jeví jakožto proces historický, jakožto kolektivní vina společnosti, i je proto naší úlohou poznat zákonitost v postupu tohoto procesu.“ ([4], str. 137) Přiložil evropská data, z nichž bylo patrné, že sebevražednost stoupá. Závěrem pak uvádí východisko ke zmírnění narůstajícího počtu, které spočívá v návratu k náboženství a vytvoření jeho lidové formy. Ani Masaryk neunikl kritice. J. Král na jeho práci ukazuje slabé stránky sociologického přístupu. Není dokázáno, že necivilizované národy páchají zřídka sebevraždy. Určité kmeny vykazují opak. Neprokázalo se, že náboženství omezuje počet sebevražd. Existují i takové víry, které se k tomuto jevu staví pozitivně. Životní postoje se s pokračujícím pokrokem mění. Změny nelze vysvětlit jen snižující se mírou vlivu náboženství, ale mnoha dalšími příčinami jako je rozvoj vědy a techniky. [4], [6], [8], [41] 2.4.2

Medicínský (psychiatrický) přístup

Sociologický přístup se zabýval vnějšími příčinami sebevražd. Pokud se požaduje komplexní náhled, je dobré zahrnout do analýzy také medicínský a psychologický přístup. Z psychiatrického hlediska každá sebevražda souvisí s patologií. Prvním faktorem, na jehož základě se usuzuje, že sebevražda je patologický jev, jsou vžité tradice vnímání smrti. Například pokud byla v naší společnosti sebevražda hodnocena jako něco záslužného, pozitivního, pak by přístup ke smrti byl také jiný. Z toho je možno usoudit, že názor celku ovlivňuje postoj k sebevraždě. Určit hranice norem, normality a patologie není snadné, protože se jedná o mezioborový problém. Určení normálnosti, popř. nenormálnosti zasahuje nejen do biologie, ale také do psychologie a filozofie. [8] Druhým faktorem potvrzujícím fakt, že sebevražda je patologická, je medicínský přístup ke smrti. Hlavní snaha všech lékařů je zachránit lidský život. Za normální stav se tedy považuje zdraví. Pokud je osoba psychicky nemocná, dá se suicidium nazvat symptomem nebo syndromem. V opačném případě nikoliv. Na objasnění otázky sebevraždy nestačí medicínské pojetí (sebevražda jako důsledek poruchy), ale je nutné analyzovat individuum. Patologický koncept suicidia je založen na slabém pudu sebezáchovy. Velký podíl na tom mohou mít somatické a psychické nemoci (epilepsie, alkoholismus, hormonální poruchy, apod.). Prokop rozděluje příčiny sebevraždy na vnitřní a vnější. Klade důraz hlavně na vnitřní, protože u tohoto jevu je rozhodující hlavně chování jedince. Kdyby hráli větší roli vnější příčiny, pak by 19

za nepříznivých podmínek docházelo k masovým sebevraždám. Vnější prostředí může ovlivnit celkový psychický i současný duševní stav a aktivovat tak sebevražedné chování. Jak již bylo zmíněno výše, tak je sebevražda důsledkem ztráty pudu sebezáchovy. Existuje kritika patologické definice, protože pud sebezáchovy nemůže být považován za hlavní znak patologie nebo normy. Pud zvířete a člověka se odlišuje. V prvním případě jde hlavně o biologické ohrožení jedince, ve druhém jde také o psychologické a sociokulturní ohrožení. [8] I přes to, že patologie zkoumá sebevraždu jen z hlediska biologického (symptom choroby), přináší analýza sebevražd mnoho podstatných podnětů. Statistické výsledky vykazují vztah mezi sebevražedným chováním a psychickými poruchami. Proto se v mnoha publikacích odděluje sebevražda patologická a nepatologická. Podobný význam má rozdělení na psychotickou a nepsychotickou, ale není to totéž. Dle výsledků mnoha studií je zřejmé, že sebevraždy patří hlavně do okruhu sociálně-psychologického než do medicínského, protože u většího podílu sebevrahů nebyla prokázána žádná psychická nemoc. Například Prokůpek sestavil souhrn sebevražd a sebevražedných pokusů dle diagnostických skupin v Československu pro období 1963–1970. Čísla jsou uvedena jako procenta z celkového počtu. [8]

Tabulka č. 1: Podíl sebevražd a sebevražedných pokusů dle diagnostických skupin v Československu v období 1936–1970 (v %) Neuróza, psychopatie a Psychóza

přechodné psychické

Alkoholismus

Bez duševních chorob

poruchy Dokonaná

Pokus o

Dokonaná

Pokus o

Dokonaná

Pokus o

Dokonaná

Pokus o

sebevražda

sebevraždu

sebevražda

sebevraždu

sebevražda

sebevraždu

sebevražda

sebevraždu

29,8

9,9

32,9

70,2

16,5

5,0

19,7

12,2

Zdroj dat: [8]

Pöldinger shrnul základní skupiny, které jsou nejnáchylnější k sebevražednému chování. Jsou to lidé s duševní poruchou (deprese, alkoholismus, psychózy a psychopatie), dále jsou to lidé se začínající/končící depresí, v citlivých biologických obdobích (puberta, těhotenství, ...), s těžkými nemocemi a narkomani. Pöldinger sestavil tzv. „rizikový seznam“, kde lze najít podle jednotlivých příznaků míru ohrožení sebevražedným chováním. Sebevražda se často vyskytuje u osob s psychickými disfunkcemi, ale nelze tvrdit, že tento čin je podmíněn nějakou poruchou. Čím dál více lékařů uznává, že se sebevražedné chování objevuje i u normálních lidí 20

(bez fyzické a psychické poruchy). Avšak stále převažuje sklon k zařazení sebevraždy do patologie (do psychiatrie). Podporuje to fakt, že sebevražda psychicky narušeného jedince se moc neliší od sebevraždy jedince bez prokazatelných poruch. Je velmi náročné získat informace o duševním stavu sebevraha po úspěšném činu, protože informace získané od nejbližších mohou být úmyslně/neúmyslně zkreslené. Opatřit údaje po sebevražedném pokusu je také nelehké, díky neochotě suicidanta vypovídat o jeho důvodech. Prokůpek naznačuje rizika psychiatrizace sebevraždy. Lékařův úsudek může být ovlivněn předchozím dělením jednotlivých případů. Chtějí případ úspěšně uzavřít a určí konkrétní duševní chorobu předčasně. Je pro ně jednodušší, aby sebevražedné jednání mělo patologické vysvětlení. Už samotné provedení sebevraždy je pro mnoho psychiatrů důkaz psychické nemoci. [8] Nepatologickou sebevraždu nelze brát na lehkou váhu. Důležité je určit hranici mezi patologickou a nepatologickou sebevraždou, protože je velký rozdíl mezi jedincem, který páchá tento čin z důvodu psychické nemoci, a tím, kdo chce ukončit své trápení. Druhý typ páchají zejména lidé zdraví, tyto sebevraždy pak nazýváme bilanční. Mnoho autorů ji neuznává. Například Prokop zastává názor, že osoba musí být duševně nemocná, aby mohla prolomit silný pud sebezáchovy. Thomas již není tak striktní a uznává bilanční sebevraždu ve zvláštních případech. Pravým opakem je Zwingmann, který zdůrazňuje, že zkoumání jen z patologického pohledu by bylo vyhnutí se vysvětlení suicidia normálních lidí. Podobný názor mají Dubitscher, de Boor nebo Leonhard. Lze konstatovat, že hranice mezi sebevraždou z důvodu poruchy a sebevraždou z důvodu nespokojenosti je velmi těžké stanovit a nikdy nebude přesná. Zdraví lidé, páchající bilanční sebevraždu, mohou projevovat známky neurózy nebo psychózy. Při samotném činu se porucha projevuje minimálně na hladině emocí. [8] 2.4.3

Psychologický přístup

Přístup se zaměřuje na charakteristické psychické a osobnostní znaky sebevraha. Zjištění těchto vlastností by mělo pomoci předpokládat sebevražedné jednání. K analýze se používají různé testy, dotazníky apod. MMPI (Minnesota Multiphasic Personality Inventory) patří mezi nejobsáhlejší testy. Snaží se zaznamenat jednotlivá hlediska jedince. Například tělesný stav, rodinné vztahy a vztahy ke společnosti, psychopatické symptomy, individuální postoje apod. Holzber, Cahen a Wilk aplikovali tento test na mladého muže, který se poté sám zabil. Jeho výsledky vykazovaly známky deprese a schizofrenie. Zjistilo se, že šlo o slabého, neadaptovatelného jedince, který si málo věřil a utíkal do jiných realit. [8]

21

Projekční obrazový frustrační test Rosenzweiga se rozděluje na dětskou a dospělou verzi. Subjektu se ukazují obrázky, na nichž jsou neznámé osoby ve stresových situacích. On pak v závislosti na nich odpovídá. Test by měl určit schopnost jedince reagovat na stres. Bohužel výsledky neprokázaly odlišnosti skupiny sebevrahů od kontrolní skupiny. [8] Murrayova metodika TAT (Thematic Apperception Test) funguje také na principu obrázků. Jedinec k nim má vyprávět příběh. Jeho analýzou se pak dojde k výsledkům. Z vypravování se získají informace o emocionální stránce zkoumaného. Sebevrazi vykazují deprese, přání zemřít a jejich hlavní postava v příběhu je často sociálně vyloučená z kolektivu. I toto šetření není schopné rozlišit sebevražednou od kontrolní skupiny. [8] Rorschachův test (ROR) je založen na souběžném výskytu některých znaků, které poukazují na výskyt rizika sebevražedného chování. Nevýhoda je, že charakteristiky jsou příliš obecné a plně nespecifikují individuální případy. Ani v tomto případě výsledky nejsou spolehlivé. [8] Existuje ještě mnoho dalších dotazníků, které testují patologické symptomy, sociální přizpůsobivost a další znaky osob. Úsilí získat metodu, jak zjistit riziko sebevraždy, stále přetrvává. Jak už bylo zmíněno v předchozí kapitole medicínského přístupu, Pöldinger sestavil „rizikový soupis“ ve formě korelační tabulky, kde jednotlivý korelační koeficient indikuje riziko sebevraždy. Psychologický přístup nepoužívá model příčiny a následku, ale vyžaduje finální objasnění psychických úkazů. Psychologie nespadá čistě do přírodních ani do sociálních věd. Je někde na pomezí a do budoucna bude spojovat přístup medicínský a sociologický. [8] Analýza sebevražd vykazuje dva základní směry. První pátrá po souvislostech psychických charakteristik a sebevraždou. Druhý se zaměřuje na konkrétní situaci a život sebevraha. Mnohé jiné přístupy k sebevraždám se odkazují na psychologii, protože právě toto chování je podmíněno psychikou jedince. Za významný vliv na psychologický výzkum sebevraždy je považováno Freudovo pojetí pudu smrti. Nenapsal jednu práci týkající se tohoto tématu, ale roztříštil je do mnoha děl. Komplexněji pojal suicidia prostřednictvím práce „Jenseits des Lustprincips“, kde probíral teorii pudů. Opak pudu, který zajišťuje zachování života a rozmnožování, je pud smrti. Předpokládal, že jsou vrozené a s rostoucím věkem je pud smrti potlačován, občas se však objevuje, zejména v obdobích, kdy je jedinec psychicky slabý nebo neurotický. Pak se nakumulovaná agrese projeví ve formě sadismu nebo masochismu. K autoagresi napomáhají city k člověku, který je neopětuje nebo už je dále nechce opětovat. Agrese se pak přenese z objektu lásky na sebe samého. Freud pojímá sebevraždu biologicky, vychází z patologie. To však nedokáže objasnit všechny podoby autoagrese. [8] 22

Menninger rozvedl myšlenku Freuda o pudu smrti. Dle něj sebevražda vykazuje tři typy agresivních sklonů: přání zabíjet, přání být zabit a zemřít. Patří sem psychické poruchy, sebepoškozovací sklon, alkoholická závislost a zdrženlivý způsob života. Zillborg souhlasí s Freudem a Menningerem, ale doplňuje sociální faktor. Sebevrah je ten, kdo nedokáže mít rád a je celkové nepříjemný na ostatní lidi. [8] Mnoho dalších autorů tvrdí, že sebevražda je zapříčiněna ztrátou milované osoby. Haas a kol. pojali sebevraždu nejen z pohledu sociologického, ale i psychoanalytického. Analyzoval dvě skupiny, které vykazují známky agresivity. První byli delikventi, agresivní vůči okolí, a druzí sebevrazi, agresivní vůči sobě. Odlišoval je vztah k matce. U sebevrahů nebyl dobrý a u delikventů naopak. [8] Adler vidí souvislost sebevraždy a mezilidských vztahů. Záměrné sebeusmrcení u dětí vysvětluje tím, že nastal rozpor mezi dítětem a rodičem a podceňováním se ze strany dítěte. Období dětství je velmi důležitá část života, v této fázi se člověk teprve formuje. Pokud někde nastane chyba, může mít fatální důsledky na budoucí vývoj jedince (i z hlediska rizika sebevražedného chování). [8] Mnoho autorů se shoduje v tom, že sebevražda je vyústěním dlouhodobého procesu, kdy jedinec ztratil smysl svého života a díky nepříznivé situaci nevidí cestu ke zlepšení. Okamžitá rozhodnutí o suicidu se vyskytují v případě dětí a patologických sebevražd. Faktory ovlivňující sebevražedné chování se podle Jacksona dělí do 3 skupin: 1. První je zaměření agrese vůči sobě (například časté operace, tendence k nehodám, apod.). 2. Další se nazývá obrození a restituce. Suicidant se snaží ukončit dosavadní život, aby mohl nastat nový začátek. Chce utéct pryč, aby svým odchodem někoho potrestal nebo naopak nově získal. 3. Třetí a poslední je ztráta a zoufalství. Sebevražda páchaná z důvodu ztráty, ať už v oblasti psychické a fyzické, tak i materiální. [8] Autor je toho názoru, že za sebevraždou stojí vždy více motivů než jen jeden. Psychologická analýza upřednostňuje kauzální stanovisko před finálním, pak je objasněno spíše „jak“ sebevražedné chování probíhá, než „proč“. Základní problém tkví v tom, že pomocí psychologie lze zkoumat jen ty, kteří pokus o sebevraždu přežili. [8] 23

2.5 Příčiny a motivy sebevraždy Příčina a motiv sebevraždy není totéž. Za příčinu jsou považovány endogenní a exogenní vlivy, například vlivy okolí nebo duševní nemoci. Sebevrah nemusí vnímat, že určité příčiny přispěly k jeho destruktivnímu chování. Naopak motiv si jedinec zcela uvědomuje. Suicidant se svobodně rozhoduje o svém osudu, zda žít či ne. K tomu jakou možnost volit mu pomáhají jeho hodnoty (důvody pro a proti). Příčina a motiv se často slučuje v jedno nebo jsou chápány jednoduše jako příčina – následek. Různá šetření pak operují s provokujícími faktory jako příčinami sebevraždy. Přitom samotný faktor není její příčinou, ale funguje jako poslední popud k činu. [8] Příčin je velmi mnoho, proto nepoužíváme žádnou specifickou klasifikaci. Jedná se o různé maličkosti, ale i o vážné problémy. Může to být téměř cokoliv, co v životě běžně zažíváme, od fyzických problémů až po stresové situace. Záleží pouze na jedinci a jeho hodnotách, zda se na základě těchto situací a stavů rozhodne spáchat sebedestruktivní čin. Někdy provokující faktor a příčina sebevraždy splývají v jedno. Jedná se o případy patologických sebevražd. V této situaci jde spíše o sebezabití. U sebevražd, jejichž aktér vykazoval známky psychické poruchy, není velký prostor pro svobodnou volbu, protože subjekt není během činu při smyslech, například halucinace duševně chorého nebo nadrogovaného. Naopak, pokud se normální jedinec s nevyléčitelnou nemocí rozhodne zemřít raději svou rukou než čekat na smrt, pak nelze tvrdit, že bezvýhradná příčina sebevraždy je jeho nemoc. [8] Rozlišuje se mnoho motivů sebevražd. Nejčastější je to z důvodu těžké situace, kdy ji subjekt není schopen řešit sám. Pro něj je to stav, ze kterého není žádné východisko. Ztratí smysl života. Tento motiv se neobjevuje jen u dospělých jedinců, ale také u dětí a některých druhů zvířat. U dětí se objevuje jen ojediněle a se zvyšujícím se věkem tato tendence sílí. O sebevraždu se častěji pokusí muži než ženy, u nichž je větší počet nedokonaných sebevražd. Je to dáno hlavně tím, že ženy jsou zpravidla citlivější, hysteričtější než muži. Mnohdy páchají demonstrativní sebevraždy, aby na sebe upozornily a dosáhly svého cíle. Dalším motivem je nevyléčitelná nemoc, popřípadě jiné existenční potíže, které znemožňují plnohodnotný život. Pak se jedná o bilanční sebevraždu, kterou páchají lidé normální, bez duševní poruchy. Osoba zhodnotí klady a zápory (provede bilanci) svého dosavadního a budoucího života. Bilanční sebevražda má psychologický charakter, kdy jedinec přemýšlí nad smyslem života. Dále jsou rozlišeny také nevědomé sebevraždy, kde subjekt zemře důsledkem sebezničujících nebo sebetrestajících aktivit. Sebevražda je agrese obrácená proti sobě samému. Sebevrah může 24

spáchat pokus o sebevraždu nejen kvůli přítomné duševní nemoci, ale také kvůli své bezvýchodné situaci (tímto způsobem volá jedinec o pomoc). [5], [8] Neobvyklé motivy sebevražd se vyskytují u dětí a mladistvých. Jejich nezralé myšlení a úvahy je vedou k tomuto jednání. Důvodem často bývá problém, který se dá jednoduše vyřešit. Dalo by se tedy shrnout, že motivy dětí jsou velmi subjektivní. Naopak u dospělých bychom je mohli obecně unifikovat na pohlaví. Muži páchají sebevraždy nejčastěji kvůli problémům v povolání a ekonomické nesoběstačnosti, ženy spíše v případech, kdy se jedná o vztahy mezi lidmi a o citové záležitosti. [5], [8] Osobní zkušenosti, životní prožitky i další obecné vlivy okolí se podílejí na sebevražedné motivaci. Vlivy prostředí mohou ovládat hodnoty jedince. Například pokud se bude prezentovat sebevražda prostřednictvím různých médií jako kladná věc, může dojít ke zvýšení počtu sebevražd. Došlo k tomu v 18. století, kdy vyšla kniha Utrpení mladého Werthera od J. W. Goetha. Na základě vlivu románu došlo k vlně sebevražd. Lidé viděli ve Wertherovi sebe a svůj příběh. Avšak tento činitel má dopad hlavně na ty, kteří sebevraždu již dlouhou dobu plánují. [8] 2.5.1

Rozdělení rizikových faktorů sebevraždy

Centrum pro prevenci sebevražd (Suicide Prevention Resource Center) prezentuje soupis rizikových faktorů sebevraždy v následujícím členění: [9] „Biopsychosociální rizikové faktory sebevraždy •

duševní poruchy, zejména pak poruchy nálady, schizofrenie, úzkostné poruchy a poruchy osobnosti;

•

alkoholové a jiné závislosti;

•

pocity beznaděje;

•

impulzivní nebo agresivní tendence;

•

historie traumatu nebo zneužití;

•

vážná fyzická nemoc;

•

předchozí suicidální pokus;

•

sebevražda v rodinné anamnéze.

Environmentální rizikové faktory sebevraždy •

ztráta zaměstnání nebo finanční ztráta; 25

•

ztráta sociální nebo vztahová;

•

snadný přístup k smrtícím prostředkům;

•

sebevraždy v okolí, které působí „nakažlivě“.

Sociokulturní rizikové faktory sebevraždy •

nedostatek sociální podpory a pocit izolace;

•

vnímání snahy vyhledat pomoc jako stigmatu;

•

překážky v přístupu ke zdravotní péči, zejména jde-li o léčbu duševních poruch a závislostí;

•

kulturní a náboženská přesvědčení (např. víra, že sebevražda je ušlechtilým řešením osobního dilematu);

•

vystavení (např. mediálnímu, ale i jinému) vlivu lidí, kteří spáchali sebevraždu.“ ([9], s. 45–46)

Centra orientující se na pomoc lidem, kteří mají blízko k sebevraždě, upozorňují na sociální exkluzi, jak v rodinném kruhu, tak i ve společenském životě. [9] A. Leenaars dělí osm rizikových faktorů do dvou hlavních skupin (intrapsychické a interpersonální faktory). [9] Intrapsychické faktory obsahují pět prvků (nesnesitelná psychická bolest, kognitivní sevření, nepřímé projevy, neschopnost přizpůsobit se a narušená síla já). [9] Menninger tvrdí, že nesnesitelná psychická bolest je hlavním důvodem k výkonu sebevraždy. Tato bolest se projevuje osamělostí, deprivací, bezmocí a beznadějí. Její původ pochází z neuspokojení psychických požadavků, kterým osoba přikládá velkou váhu. Sebevrah se snaží ukončit utrpení a věří, že fyzická smrt osvobodí mysl. [9] Podle Schneidemana je kognitivní sevření situace, kdy jedinec vnímá jen úzkou část informací (tzv. tunelové vidění). Je zaměřen a upnut většinou jen na jednu věc. Z tohoto důvodu je pak citlivější na veškeré podněty okolí. Tyto vlivy jako například neúspěch v zaměstnání, špatné zdraví nebo milostné zklamání vedou k duševním otřesům. Každý sebevrah zažívá stav kognitivního sevření a sebevraždu vidí jako jediné východisko. Soustřeďuje se pouze na věc, která ho trápí a uzavírá se do sebe. V mysli již není místo na pozitiva a jeho jediným přáním je přerušit tok myšlenek. Kognitivní sevření je doprovázeno silnými emocemi, které mnohdy znemožňují rozumné a racionální úvahy. V této fázi je jedinou záchranou pomoc druhé osoby, 26

tedy dobrého psychologa, který potenciálnímu sebevrahovi pomůže najít jiná východiska než je smrt. Beck tvrdí, že hlavními podněty k sebevražednému chování je beznaděj a deprese. Pocit beznaděje v suicidantovi vyvolává negativní pocity týkající se současné a budoucí situace. Nevidí žádná pozitiva a přeje si zemřít. Schneideman upozorňuje, že jedinec zažívající kognitivní sevření nedokáže myslet na své blízké ve smyslu zodpovědnosti k nim. Toto pojetí je spojeno s teorií destruktivních hlasů a s pojmem odmítnutí – agrese. Destruktivní hlasy jsou zakořeněny hluboko v dětství. Nabádají jedince proti němu samému. Podle Firestoneových jsou důvody těchto hlasů: působení záporných vlastností rodičů na dítě, přejmutí nepřizpůsobivých reakcí na problémy dítětem a osvojení si agrese. [9] Za nepřímé projevy rizika sebevraždy se považují protichůdné citové postoje k sobě samému a životu, přesun agrese z člověka, který byl její příčinou na sebe, podřízenost a sebetýrání. Osoba, u které lze identifikovat tyto znaky, se nevědomě snaží o svou záchranu. Právě ambivalence k životu způsobuje protichůdná přání být zachráněn a zemřít. Povahové rysy a chování umírajícího člověka se s blížící smrtí zvýrazňují. Stejně je tomu tak i u sebevraha, jehož projevy jsou intenzivnější a pro okolí viditelnější. [9] Psychické nemoci různého druhu přispívají k neschopnosti jedince se adaptovat. Výčet duševních nemocí, které jsou rizikové z hlediska sebevražedného chování je následující: deprese, dvoupólová a úzkostná porucha, schizofrenie, panická, hraniční a psychopatická porucha. Osoba plánující sebevraždu prochází stavem, kdy se nedokáže začlenit do kolektivu nebo do určitých poměrů. Jedinec je zahnán do kouta a nevidí jinou možnost úniku než smrt. Nedostatečná adaptabilita může být způsobena kognitivním sevřením, kdy subjekt přemýšlí jen o duševním poranění. Opět je nutná pomoc ostatních. V opačném případě se zřídkakdy podaří najít cestu zpět. [9] Maltsbergem označuje osoby se sklonem k sebevraždě jako subjekty, kterým nepracují všechny části ega tak, jak mají, například špatně ověřují skutečnost, nedokážou odlišit realitu od iluze. Tito lidé pak počítají s pomocí selfobjektu, což je jedinec, který obstarává všechny funkce ega sám. Rizikový subjekt se pak stává závislým na silné, zdravé osobě a nastává problém v podobě strachu z opuštění. Sebevražedným pokusem si může testovat, zda na něm někomu záleží. [9] Interpersonální faktory obsahují tři prvky (interpersonální vztahy, odmítnutí – agrese a identifikace – stažení se). [9]

27

Pro sebevraha je velmi těžké získat a udržet si vztah. Mezilidské vztahy jsou velmi důležité pro každého a pokud je člověk nemá, pak dochází k vážnému neuspokojení lidské potřeby a zklamání. Kavaler-Adlerová vysvětluje vztahové problémy u umělecky založených žen tím, že v dětství prožily duševní otřes týkající se vztahu matka – dítě. Ony pak hledají prostřednictvím vztahů s muži matku, která by se do nich dokázala vcítit. [9] Odmítnutí a následná agrese obrácená vůči sobě je dalším interpersonálním faktorem. Freud tvrdil, že hlavním důvodem sebevraždy je zavrhnutí milovanou osobou nebo její ztráta. Pokud osoba odmítne tu druhou, pak dochází k urážce citů, které pak vyústí v agresivitu. Schneidman zmiňuje, že agrese mohla být namířena původně na jejího způsobitele (ten, kdo odmítl) a později se přesunula proti samotnému jedinci, který prožívá trauma. Každý člověk má v sobě potenciál stát se sebevrahem, protože každý zažil nějaké nepříznivé stavy, záleží pak na okolnostech, zda bude sebevražda realizována nebo ne. Firestoneovi považují za vhodné, aby se psycholog tázal na to, jestli existuje někdo, kdo chtěl, aby pacient (dotazovaný) zemřel. Tuto otázku možno vysvětlit jako, kdo způsobil vaši volbu zemřít. Manželé také tvrdili, že agrese proti sobě je způsobena odmítavým postojem rodičů subjektu vůči němu jakožto dítěti. Pojetí odmítnutí – agrese obsahově souvisí s frustrací – agresí. Schneidman předpokládá, že sebevražda je příčinou problémů z dětství, kdy nebyly uspokojovány potřeby dítěte (frustrace). Frustrace je pochopena jako odmítnutí zabezpečit potřeby. To vede ke zlobě na vnější svět i na sebe (sebeobviňování, sebekritika apod.). [9] Poslední je identifikace – stažení se. Je to nejméně přesný faktor, který toho na rozdíl od předešlých tolik nesděluje. Podle Freuda se sebevrah ztotožňuje s osobou, která ho odmítla nebo kterou ztratil. Zilboorg toto tvrzení rozšiřuje i na ztracené hodnoty jako je ekonomický status, zdraví nebo práce. Pokud není možno nějakým způsobem uspokojit tyto potřeby, pak se subjekt stáhne a bude se snažit od všeho utéci. Sebevrah už dále nechce vnímat, chce odpočinek. Mnozí lidé (bez suicidálních tendencí) takto vypínají (odpočívají) na dovolené a věří, že jim 14 dní bezstarostnosti dodá energii pro další fungování, ale sebevrazi již nevidí východisko v ničem. [9]

2.6 Základní způsoby suicidálního jednání Pokud se sleduje sebevražedný vývoj v dlouhodobém horizontu, je třeba se více zaměřit na suicidální mentalitu (počátek vzniku sebevražedných tendencí), než na samotný čin. Je vědecky dokázáno, že mnoho lidí si zahrává se sebevražednými myšlenkami, ale ve většině

28

případu k samotnému činu nedojde. Ovšem někteří jedinci se po těchto úvahách k sebevraždě odhodlají a vykonají ji. Proto i samotné myšlenky můžeme zařadit do suicidálního jednání. [8] Statistika rozlišuje sebevražedné pokusy od dokonaných sebevražd. U sebevražedného pokusu nedojde ke smrti suicidanta a on tak může objasnit své důvody. Lze určit, zda to byla patologická nebo nepatologická (bilanční) sebevražda. Kdežto u dokonané sebevraždy je možno o těchto informacích jen polemizovat. Existuje mnoho názorů na sebevraždu a pokus o ni. Stengel tvrdí, že jde o dva jiné akty, které se prolínají. [8] Naopak Janota říká, že sebevražda a sebevražedný pokus si jsou velmi podobné. Sebevrah chce zemřít a postupně sestaví plán, jak to udělat. Je možné, že se stane něco nepředvídatelného a na začátku není jasné, zda bude dosáhnuto cíle. Pak se stává suicidální jednání pokusem o sebevraždu. Pokud pokus vyjde, jde o sebevraždu. V opačném případě o sebevražedný pokus. Dále by bylo vhodné v této kapitole zmínit demonstrativní sebevraždu, která se liší od sebevražedného pokusu. Pokud jedinec v předstíraném sebevražednému činu nechtěně zemře, jde o sebezabití. Čísla ukazují, že dokonaných sebevražd je 8 až 10 krát méně než pokusů. K tomu, aby se dalo předejít sebevraždám, slouží jejich statistiky. Určí se nejčastější věk, ve kterém lidé podléhají sebevražednému chování, a poté se pomoc zaměří na danou skupinu. Podle Stengela se nejvíce mužů zabije ve věku 55 let a žen ve věku 60 let. U pokusů je průměrný věk nižší, u mužů 30 let a u žen 35 let. [8] Schlieffenův výčet ukazuje nejvýznamnější odlišnosti pokusu a dokonané sebevraždy. Muži častěji spáchají sebevraždu, ženy pokus o ni. V nižším věku převažují pokusy o sebevraždu a sebevraždy ve věku před důchodem. U dokonané sebevraždy se používají spolehlivější způsob (střelná zbraň) a u pokusů spíše méně drastické metody jako je otrava. Důvody dokonané sebevraždy souvisejí s existenčními problémy, na rozdíl od pokusu, kde jde často o mezilidské vztahy. Na provedení dokonané sebevraždy se jedinec chystá delší dobu. U pokusu jde o náhlý čin. [8] Po dlouhodobém zkoumání sebevrahů vyplývá, že málokdo, kdo se pokusil o sebevraždu, vykoná později dokonanou sebevraždu. Pokus může fungovat jako výzva suicidanta k tomu, aby mu ostatní pomohli. Chce tím dokázat změnu své dosavadní špatné situace. Je to druh komunikace s okolím. Každý pokus je způsoben jednotlivými samostatnými faktory. Volání o pomoc je účinné pouze tehdy, pokud mají lidé k sebevrahovi dobrý vztah. V opačném případě by byl apel zbytečný a suicidant, vědom si své situace, by sebevraždu dokonal. Při sebevražedném pokusu mohou nastat nepředvídatelné okolnosti, které subjekt zachrání (selže 29

použitá metoda nebo dojde k záchraně). I když je sebevražedný cíl jasně vymezený, tak i u vážného záměru zemřít existuje naděje. Subjekt pak ponechává svůj osud náhodě. Tímto by se dala potvrdit Stenglova teorie, že sebevražedný pokus jedinci opakují jen zřídka. Jejich osud byl jiný, než zemřít. Stengl popisuje důležité změny života subjektu po pokusu o sebevraždu v několika bodech. Pobyt v nemocnici, kde probíhá psychiatrická léčba. Nástup do nemocnice před přirozenou smrtí. V tomto případě šlo o pokus, ve kterém se umírající člověk chtěl vyhnout čekání na smrt. Neúspěšný suicidant se může stát invalidním. Změna vztahů s blízkými osobami, ať už v kladném, tak v záporném smyslu. Změna stylu života sebevraha nebo jeho rodiny. Snaha okolí pomoci. Sociální začlenění jedince. Po shrnutí informací o sebevražedném pokusu se dá usoudit, že dokonaná sebevražda končí smrtí, pokus nikoliv. Sebevražda a sebevražedný pokus spolu souvisí z hlediska dobrovolné vůle jedince zemřít, ale na druhou stranu je můžeme považovat za samostatné jevy. [8] Rozšířená sebevražda je zvláštní a neobvyklou podobou suicidia. Od klasické formy se odlišuje počtem jedinců, kteří se účastní sebevražedného jednání. Podle Langeho se za rozšířenou sebevraždu považuje dobrovolná i nedobrovolnou smrt všech účastníků. U hromadných aktů jako je nutné prošetřit trestní stránku činu. Nutné je vnímat rozdíl mezi sebevrahem, který útočí jen na sebe, a sebevrahem, který nejdříve někoho zavraždí a pak se usmrtí. Proto se obecně za rozšířenou sebevraždu pokládá jen, pokud všichni ze skupiny dobrovolně souhlasili se smrtí. [8] Rozšířená sebevražda se rozděluje do tří skupin. První je sebevražda dvou osob – nejčastěji nešťastných milenců nebo manželů. Sebevražda skupiny – smrt celé rodiny. Poslední je masová sebevražda – jde o větší počet lidí. Sebevrah je většinou člověk, který se cítí být sám, je vyčleněn ze společnosti. Je neočekávané, že společným znakem společných sebevrahů je mezilidský charakter. Ve skupině se rozlišují dva typy postavení. Induktor je ten, který jedná a udává důvody plánovaného aktu. Indukovaný jen přejímá ideu hlavního iniciátora. Indukovaný může být k sebevraždě postupně přesvědčen, i když původně nic takového nezamýšlel. Skupina promýšlí detaily budoucího činu (metoda provedení, nástroj apod.). Po tomto typu sebevraždy častěji zůstávají dopisy na rozloučenou, ve kterých je zdůvodněno jejich jednání. Induktor má několik motivací vykonat sebevraždu. Například to, že se snaží získat lidskou interakci, tedy chce, aby se pro něj člověk obětoval. Nebo se chce prostřednictvím indukovaného pomstít. To je případ, kdy matka nechá dítětem napsat dopis otci, že ono raději zemře s maminkou, než aby bylo s ním. Smrt dvou významných osobností nebo sebevražda celé rodiny (hodně

30

se vyskytovalo v nacistickém Německu u židovských rodin) jsou příkladem rozšířené sebevraždy. [8]

2.7 Sebevražda v kontextu odborné literatury Tato kapitola je věnována faktům o sebevraždách, které pocházejí z mnoha zdrojů. Nejvíce sebevražd páchají muži ve středních letech. Více ohroženi jsou svobodní a rozvedení lidé z nižších a vyšších sociálních vrstev. Většinou nezáleží na odborné způsobilosti, ale tom, zda jedinec žije ve městě nebo na venkově (větší sebevražednost je u městského obyvatelstva). Dle statistik Světové zdravotnické organizace – World Health Organisation je nejvíce sebevražd v následujících zemích: Rakousku, Německu, Dánsku a Japonsku. Skandinávie a Japonsko známé svou vysokou sebevražedností vykazují v dnešní době klesající trend. Výskyt sebevražd není tak vysoký jaký býval. Státy, kde převažuje římskokatolická církev, se řadí mezi země s nejnižší mírou sebevražednosti (např.: Irsko). V ekonomicky vyspělých státech jsou obvyklejší sebevraždy než vraždy, které jsou typické spíše pro černochy. Náboženství má podstatný vliv – většinou se pokouší o ukončení života ateisté. Příslušníci církve neztrácejí smysl života. V nepříznivých situacích věří v ráj, v to, že nastanou lepší časy. [5] Sebevražedné chování se mnohokrát objevuje u lidí, kteří mají psychickou poruchu týkající se impulzivního jednání z popudu emocí. Deprese také přispívá k tomuto jednání, ale ne vždy končí sebeublížením s následkem smrti. Schizofrenie, tedy její léčba, může být příčinou sebevraždy. Jedinec trpící touto nemocí pak ztrácí svůj ochranný štít a neunese novou realitu. Nejvíce přijímaných pacientů po sebevražedném pokusu trpí maniodepresivní psychózou nebo chronickým alkoholismem. U žen bylo prokázáno více sebevražedných pokusů (častěji používané pasivní metody), u mužů dokonaných sebevražd (aktivní metody). Muži volí spolehlivé prostředky, kde již není možnost záchrany, ženy naopak. Ženy páchají hlavně demonstrativní sebevraždy, kdy chtějí u svých blízkých nebo u partnera vyvolat pocit viny a donutit je chovat se podle jejich představ. [5] Z některých studií vychází, že suicidální pokus není vztek namířený proti sobě samému, ale nerozhodnost jedince vykonat sebevraždu – protikladné postoje k sebevraždě. Mnoho sebevražd je pácháno lidmi, kteří se snaží zjistit svou totožnost a nedaří se jim to. Vyskytují se například u osamělých imigrantů bez náboženského vyznání. Suicidum na základě sociální identifikace se zemřelým je časté pro jedince, kterému zemřel někdo blízký. Často si vybírají stejný den a měsíc, ve kterém došlo k úmrtí drahé osoby. Sklon k sebevraždám mají lidé, kterým v rodině někdo zemřel. Mnoho duševně nemocných chce sebevražedným chováním spáchat 31

jen skandál. Nemají pro toto jednání dostatečně závažný důvod a netrpí depresemi. Psychopati, kteří se snažili usmrtit, byli převážně aktivní a nezávislé osoby nízkého postavení a bez náboženského vyznání. Vybírají si takové prostředky, které nebolí. Nechtějí se trestat, protože necítí vinu. [5] Existují dvě varianty sebevraždy. První pramení z neúspěchu a je realizována v ústraní. Druhá je z důvodu nesouhlasu s něčím a ta probíhá veřejně. Lidé, kteří mají dobrý životní standard, spíše páchají sebevraždy, než lidé z chudších poměrů, ti svoji agresivitu obracejí proti okolí. V dnešní době mají tendenci páchat suicidum muži ve vysokých manažerských pozicích, kde jsou na ně kladeny vysoké nároky a odpovědnost. ¾ mužů nechají dopis na rozloučenou a ½ volí smrt zastřelením. [5] Rozlišují se celkem tři sebevražedné syndromy, z nichž jeden končí smrtí. První páchají zejména muži. Předem své okolí nevarují a příčina pokusu o sebevraždu plyne z agresivity. Další je typický pro ženy, které se snaží o zveřejnění svého úmyslu, protože chtějí dosáhnout svého. Na rozdíl od prvního syndromu zde figurují pocity viny, které slouží k manipulaci. Třetí jako jediná používá aktivní bolestivou metodu. Končí smrtí a je typická pro tvrdě pracující lidi. Problém není v agresivitě, ale uvnitř jedince. Varování nepřichází, a když ano, pak jen v lehkých náznacích. Sebevražedným jednáním může subjekt prosit o pomoc. V některých případech se sebevrah svým činem snaží někomu pomstít. Někdy ho k sebevraždě vedou kladné podněty a věří, že po smrti bude moci začít nanovo. Pro suicidanta jsou charakteristické nepřizpůsobivost a dichotomické myšlení. [5] Dost často se sebevražda dává do souvislosti s autoagresí. Snaží se potrestat někoho jiného v sobě

(například

rodiče

za

jejich

tresty).

Nedostatečné

vztahy

s ostatními

lidmi

nebo neschopnost přizpůsobit se urychlují vývoj od sebevražedných myšlenek k činu. Sebevrah se často ztotožňuje s milovanou osobou a má sklony k masochismu. Sebevraždy jsou spíše původu sociálního než patologického. V nepříznivých dobách je rozhodující, jak se chová okolí. Skoro všichni sebevrazi počítali s eventuální záchranou. Testovali tak, zda je jejich situace opravdu neřešitelná. [5] Způsob myšlení jednotlivých národů ovlivňuje sebevražedné jednání. Například sebevraždy ve Skandinávských zemích mají odlišné příčiny. V Dánsku je to závislost na rodičích. Muž vnímá ženu jako matku, a pokud se poruší jejich vztah, vede to k sebevražednému jednání. U žen toto chování může spustit porod dítěte, protože matka si uvědomí, že se má starat a přitom by sama potřebovala, aby se někdo postaral o ni. Švédy k sebevraždám vedou neúspěchy. 32

U mužů v profesním životě a u žen v sexuální oblasti. Norsko má oproti předchozím státům sebevražednost relativně nízkou, protože se Norové cítí být stále ohroženi a nemají potřebu se ohrožovat ještě sami sebou. Na druhou stranu mají pocit, že je k nim okolí nespravedlivé a toto je motivuje k sebevraždě. [5]

2.8 Historie sebevražd Sebevražda souvisí nejen s individuálním, ale také se sociokulturním rozměrem. Toto chování je ovlivněno společenskými hodnotami (konkrétně názorem na smrt), které jsou formovány historií a tradicemi. Dubitscher poznamenal, že není možno zkoumat sebevraždu v určitém období bez toho, aniž by byla nastudována sociální kultura té doby. Sebevražda je charakteristická jen pro člověka, zvíře ji nevykonává. Předešlé tvrzení bylo na začátku 19. století zpochybněno zastánci sociálního darwinismu. Morselli reprezentující tuto skupinu prosadil názor, že sebevražda je znakem přirozeného přírodního výběru (tedy že sebevražda platí i pro zvířata). Novější analýzy Morselliho tvrzení neprokázaly. Zvíře není schopno si uvědomit sebe samo, nevnímá časovou dimenzi a nedokáže si představit následky svého činu. Ve vyhrocených situacích mohou jednat instinktivně a zahynou, zde se nedá hovořit o sebevraždě, ale o sebezabití. [8] Sebevraždy se ve společnosti objevují již od nepaměti a dalo by se říct, že existuje přímá úměrnost mezi jejich počtem a rozvojem civilizace. Například v 80. letech v Evropě se počet sebevražedných pokusů pohyboval kolem 35 000 ročně. Dle pozdějších šetření se číslo zvýšilo na cca 730 000 pokusů. Sebevraždy se vyskytují i u méně civilizačně vyspělých národů. Nicméně podnět i postup je u civilizovaných i necivilizovaných skupin jsou velmi podobné, skoro stejné. Primitivní národy jsou podněcovány k sebevraždě hlavně sexuálními (nevěra, ztráta svého druha), či sociálně-ekonomickými motivy (nouze o jídlo), ale také z důvodu špatného zacházení (tyranizování dětí rodiči nebo manželky svým mužem) a msty (v naší sociokulturní sféře je možno chápat jako sebevraždy dospívajících). Sebevraždy pramení také z pověr a daných životních podmínek. Například, pokud je nedostatek jídla, jedí se ti, kteří nejsou schopni lovu a jiné prospěšné činnosti. Pak se často stává, že raději sami zvolí dobrovolnou smrt. Některé kmeny na severu Asie pokládají suicidum za přirozenou smrt. Úmrtí v důsledku stáří nebo nemoci přisuzují zlým démonům. Tento postoj plyne z představy, že zesnulý přejde na druhou stranu ve stavu v jakém zemřel, tedy zdravý jako zdravý a nemocný jako nemocný. Některé národy přisuzují povinnost potomkovi, aby vyhověl žádosti svých rodičů na usmrcení. Některé africké kmeny berou dobrovolnou smrt jako záporný čin. Se sebevrahem a všemi jeho 33

věcmi není povolen kontakt. Nejlépe je všechny spálit včetně chatrče. Popřípadě ta jediná mohla být zachráněna očištěním. Dokonce strom, na kterém se jedinec oběsil, musel být poražen. Věřili, že sebevrah rozzlobil duchy svých předků a pozůstalí jim museli dát oběť v podobě ovce. [7], [8] Zprávy o sebevraždách pocházejí z doby před Kristem, ze staré Indie, Číny a Japonska. V těchto třech zemích se dodržují některé tradice dodnes. Zřejmě k tomu přispěla tamní naboženství (brahmánismus, konfuciánství a budhismus). Například přetrvala tradice harakiri (rozpárání břicha katanou) v Japonsku. Dříve to byla výlučné privilegium samurajů, kteří tak vyjadřovali oddanost svému vládci. V pozdějších dobách se tento čin prováděl jako protest proti chování, které jedince ponižovalo. Tento typ sebevraždy můžeme zaznamenat také ve 2. světové válce – kamikadze. Dobrovolníci fungovali jako živá na nepřátelský cíl nasměrovaná naváděná střela. U nás se tento způsob sebevraždy prakticky nevyskytuje. Byly zaznamenány tři případy v Německu, které měly psychopatologickou příčinu a nesouvisely s tradicemi Japonska. Dalo by se říct, že to byly spíše náhody. Například jeden ze sebevrahů trpěl chorobným strachem z rakoviny a myslel si, že je zasažen žaludek. V Indii se na konci 19. století ještě upalovaly ženy, kterým umřel manžel. Vdovy věřily, že v příštím životě budou zase spolu. V dnešní době je upalování v Indii zakázáno. Sebevražedný čin Kleopatry ve starém Egyptě byl proveden hadím uštknutím. Vybrala si tento způsob, protože had patřil dle náboženských představ mezi reinkarnovaná zvířata, nikoli proto, že by šlo o bezbolestnou smrt. Chtěla tím vyjádřit, že její vláda byla božského původu. [7], [8] Ve starověkém Řecku a Římě se názory na sebevraždu během let měnily. Čím více bylo sebevražd, tím více byly odsuzovány a trestány společností nebo státní mocí. Filozofové té doby neměli jednotné stanovisko. Řecký filosof Sokratés zvolil dobrovolnou smrt. Byl za to kritizován svým žákem Platónem, který neuznával žádnou násilnou nebo nepřirozenou smrt. Aristoteles tvrdil, že sebevražda je zbabělý čin. Zohledňuje jak veřejné, tak soukromé hledisko tohoto aktu. Ve starověkém Řecku a Římě existovaly myšlenkové proudy jako stoicismus, jehož zástupci pohlížely na suicidum kladně. Například Seneka tvrdil: „Nic nezařídil věčný zákon lépe, než že máme jen jediný vchod do života, východy však četné. Měl bych snad čekati na krutou nemoc, nebo krutého člověka, mám-li možnost vdechnouti jed? Toť jediný bod, v němž si nemusíme stěžovat na život. Nikoho pevně nedrží. To je v životě správně zařízeno. Nikdo nemusí být nešťasten, leč z vlastní viny. Jsi-li spokojen, tedy žij! Jsi-li nespokojen, můžeš se vrátit, odkud si přišel!“ (Seneka in [8], str. 16-17) Neoplatonikové mají opačný postoj,

34

než stoikové. Ke konci antické doby se sebevražednost zvýšila díky ekonomickému, politickému a morálnímu krachu římského impéria. [7], [8] V období středověku a tedy i křesťanské víry se na sebevraždu pohlíželo jako na velmi záporný čin. Společnost to brala jako vzbouření proti Bohu, tedy jako smrtelný hřích. Velkými odpůrci byli Augustin a Tomáš Akvinský. Sebevražednost byla velmi nízká. Přispěl k tomu také fakt, že mnoho rodin sebevraždu zatajovalo a prezentovalo ji jako nešťastnou náhodu nebo důsledek psychické nemoci. I dnes jen málo věřících páchá sebevraždu, z toho katolíci méně než protestanti. [7], [8] V novověku a v dobách osvícenství se opět sebevražednost zvýšila. Přispěla k tomu rovněž průmyslová revoluce, kdy se lidé stěhovali z venkova do měst. Větší tlak, stres a obava o ekonomickou situaci způsobil narůstající počet sebevražd. Dobrovolnou smrt volí lidé všech společenských vrstev a nejvíce v Evropě. Morus, Hume, Montesquieu, Voltaire a Rousseau byli zastánci názoru, že každý může rozhodovat o svém životě, jak uzná za vhodné. Začínají se psát články o sebevraždě, které kriticky nahlížejí na církev. Nietzsche suicidum pojímá jako hrdinský čin. O Schopenhauerovi se mylně prohlašovalo, že byl zastáncem sebevraždy. Bylo to způsobeno jeho náklonností k indické filozofii, která považuje smrt jako něco nedůležitého, protože jedinec se reinkarnuje do nového těla. [7], [8] Důležitý mezník v pohledu na sebevraždy byl konec 18. století. Dříve se o nich přemýšlelo jen z hlediska eticko-náboženského, filozofického a právního. Od obratu se začala sebevražednost analyzovat z vědeckého aspektu. Objevovaly se první statistiky. Mezi prvními byla tabulka z let 1686–1758 z Londýna, která obsahovala data o sebevraždách a smrtelných úrazech. Už z 18. století jsou zachovány informace z Německa a ze Švédska, zde dokonce pro celá území. Na počátku 20. století napsali vědecké publikace o sebevraždách Kros, Masaryk a později Růžička. Začínají se vydávat díla o této problematice z pohledu jednotlivých přístupů jako je sociologický, medicínský apod. [8] Díky příspěvku církve a tradic byla sebevražda považována až do novověku jako něco děsivého. Sebevrah i jeho blízcí jsou společností odsouzeni a postihováni. Toto chování může být dle Lenzena vysvětleno negativním postojem k sebevraždám a pohanskou pověrou, že duše zemřelého bloudí okolím a přitěžuje jeho nejbližším. Sebevrazi byli často pohřbíváni na určitých místech a nejednalo se o církevní pohřeb. Dokonce v některých evropských zemích byla do 50. let 20. století sebevražda trestný čin. Církev nikdy neschvalovala suicidum. Rozlišovala však sebevraždu a mučednictví. Jedinci, kteří svůj pokus přežili, byli vyloučeni z církve. Během 35

let byl přístup církve ovlivněn empirickými vědami, které vedou k rozlišování hodnocení svobodné volby sebevraha. To znamená, že i sebevrazi mohou být spaseni. [7]

2.9 Sebevražda dětí a mladistvých Dříve převažoval názor, že dítě nemůže spáchat sebevraždu, protože má nedospělý náhled na smrt. Dnes již to tak není a je připouštěno, že děti páchají suicidum s cílem zemřít, a je jedno jestli chápou smrt jako něco nenávratného. Prostředky sebevraždy nedospělých se rozdělují na měkké a tvrdé. Mezi první patří otrava léky nebo plynem, která je oblíbená u dospívajících dívek. K těm druhým náleží skok z výšky nebo pod jedoucí vozidlo, střelná zbraň či oběšení. Úmrtnost jako důsledek sebevražedného jednání záleží na vybraném způsobu. O sebevraždy se pokouší spíše jedinci v pubertě než děti do 14 let. V dnešní době nejsou statistiky o sebevražedných pokusech evidovány, protože byla zrušena ohlašovací povinnost. Přehledy o sebevraždách prokazují, že příčina smrti sebevražda je v období dospívání druhá nejčastější. Tato čísla by mohla být vyšší, jelikož některé nešťastné nehody mohou mít sebevražedný podtext, na který se nepřišlo. Dokonaná sebevražda je spíše typická pro chlapce a pokus o ni pro dívky. Je to ovlivněno tím, že dívky volí měkké prostředky a chlapci tvrdé. [5] Důvody sebevražedného chování mohou být psychické povahy (poruchy osobnosti, sociálně a výchovně anormativní chování, apod.). K tomuto jednání také přispívá porucha emocí nebo chování, užívání drog a mnoho dalšího. Pokud se jedinec již jednou pokusil o sebevraždu, pak je vysoce pravděpodobné, že to zkusí znovu. Velký vliv má také okolí, zejména nejbližší osoby, mezilidské a sexuální vztahy nebo ekonomická situace. Sebevražedné jednání je tedy kombinací toho, co se děje uvnitř jedince a ve vnějším prostředí. U dospívajících je možno zaznamenat zlobu proti rodinným příslušníkům, beznaděj a provinění. Často děti nechtějí zemřít, ale snaží se svým činem volat o pomoc. Na rozdíl od dospělých se většinou nesnaží pokusem o sebevraždu záměrně ovlivňovat chování okolí a dosáhnout svého (demonstrativní pokus). [5] U každého, kdo se pokusil o sebevraždu, dochází k následnému psychologickému a psychiatrickému vyšetření. Dobrý lékař ovládá nejen svůj obor, ale i sociální dovednosti jako je schopnost citlivého jednání. Každý případ je individuální a volí se mezi přímou léčbou, kde se lékař ptá na motiv činu nebo nepřímou léčbou, která spočívá v kresbě nebo hře. K uzdravení velmi přispívají rozmluvy s rodiči. Získají se tím vzácné informace a rodiče zbaví všech rozporuplných pocitů vůči dítěti (vztek, vina). Někdy je vhodné poslat dítě na pár dní do nemocniční péče a poté začít s terapiemi, popřípadě medikamentózní léčbou. Nelehký úkol

36

mají i učitelé. Nesmí se chovat k žáku výrazně jinak než k ostatním, ale na druhou stranu mu musí pomáhat. Dítě by nemělo mít pocit, že ho ostatní litují. [5] Velmi těžké situace se zdánlivě nemožným východiskem vede děti a dospívající k sebevraždám. V České republice se počet suicidia u mladé věkové skupiny v poslední době zvyšuje. Ještě více vzrůstají pokusy o ně. Nejnáchylnější věk je 15–20 let. Rizikové faktory jsou následující: •

Sociodemografické vlivy – sebevraždy vykonávají spíše dospívající chlapci a mladí muži a ti, kteří mají za sebou pokus o ni.

•

Psychiatrické nemoci – poruchy myšlení a chování, deprese, drogová závislost.

•

Psychosociální vliv a vlivy prostředí – dobrovolná smrt po sexuálním zneužívání, osiření a na základě velmi špatné ekonomické situace nebo brzkého sňatku.

•

Dědičné a rodinné vlivy – smrt volí častěji jednovaječná dvojčata, než jedináčci nebo sourozenci. [5]

V. Benešová ve studii Suicidální jednání dětí a mládeže analyzovala poruchu pudu sebezáchovy u dětí a mladistvých, kteří se pokusili o sebevraždu. Výsledky ukazují, že tato skupina vykazuje společné vlastnosti. Skoro všichni žijí v neúplné rodině. Rozvedený rodič, u kterého dítě nebydlí, často nejevil o dítě zájem. V době dospívání je chybějící matka nebo otec velkou nevýhodou. I přes to, že si rodič našel partnera, vzorek zkoumaných dětí uvedl, že žijí v konfliktním rodinném prostředí. Více jak polovina má v rodině psychiatrickou anamnézu jako je alkoholismus, pokus o sebevraždu nebo duševní chorobu. U většiny z nich byla nalezena psychická nemoc. Například poruchy chování a osobnosti, problémy s adaptací apod. U ¾ došlo k odkladu školní povinné docházky. To značí nezralost dítěte a opožděný vývoj. Jejich vyšší věk oproti jiným dětem ve třídě pak mohl způsobit handicap. Mohly se stát cílem šikany. Více než polovina zkusila nějakou návykovou látku. Vykazovaly také problémovost v oblasti výchovy, chodily za školu, lhaly apod. Takovéto chování mohlo být způsobeno vnitřními psychickými problémy a depresemi. Co se týče inteligence, většina se vešla do průměru. Mnoho z nich trpělo kolísáním nálad a nízkou hranicí odolnosti vůči stresu. Tyto vlastnosti vedou ke komplexům méněcennosti a nízkému sebevědomí. Každý měl jeden nebo více důvodů pro své suicidální jednání. Velmi často šlo o nespokojenost s rodinnou situací, dále nešťastná láska, problémy se školou nebo nechtěly jít do výchovné instituce (demonstrativní sebevražda). Jak se zjistilo, rizikovým faktorem může být i obezita. Je to nebezpečné nejen kvůli uvědomění si následků, ale také z hlediska integrace do kolektivu. Velmi často jsou tito lidé vyčleňování a okolí mladých 37

je nepřijme. Závěrem by se dalo shrnout, že děti, které se pokusily o sebevraždu, jsou emocionálně a citově deprivované, nejsou schopny čelit problémům a rizikové faktory jsou rozmanitého původu (zpravidla jich působí více najednou). Důležitým činitelem je také špatný psychický stav dítěte. [10]

38

3 Analytická část V této kapitole byla využita ke zpracování veškerých grafů data z Českého statistického úřadu, Španělského statistického úřadu, Švédského statistického úřadu, statistik Socialstyrelsen a Evropského statistického úřadu (= Eurostatu). V analytické části se nejprve kapitoly věnují jednotlivým zemím a poté jejich srovnání. Poslední oblast se zabývá potvrzením vztahu ekonomických ukazatelů a sebevražednosti jednotlivých zemí.

3.1 Sebevraždy v České republice Následující grafy budou zobrazovat celkovou sebevražednost v České republice a sebevražednost z hlediska pohlaví, věku, použité metody, měsíce, dne v týdnu a kraji.

Graf č. 1: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [29], [39], vlastní výpočty

Z grafu je patrné, že sebevražednost má převážně klesající trend. Nejvyšší bod je možno zaznamenat v roce 1992, kdy vrcholily přípravy k rozdělení Československa na dvě samostatné 39

republiky. Další výrazný okamžik nastal v roce 2003. Poté dochází k poklesu až do roku 2008, zde se začíná projevovat ekonomická krize a sebevražednost výrazně stoupá. Celkově by se dalo zhodnotit, že počet sebevražd během období 1992–2008 převážně klesal a držel se na velmi nízké úrovni.

Graf č. 2: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [29], [40], vlastní výpočty

Sebevražednost mužů je po celé období mnohonásobně vyšší než u žen. Muži páchají sebevraždy z jiných důvodů než ženy. U žen je to většinou vyprovokováno citovými podněty a častější jde o sebevražedný pokus, kdežto u mužů je obvyklá dokonaná sebevražda, kde jsou důvody spíše ekonomického rázu. Proto je možno zaznamenat jistou podobnost křivky sebevražednosti mužů s hrubou mírou sebevražednosti (vrcholy v roce 1992 a 2003, nárůst od roku 2008). Ženy nejsou na ekonomickou situaci tak náchylné, ale přesto je možno zaznamenat obdobný vývoj jako u mužů. Drobné odchylky lze nalézt například v roce 1994, kdy u žen dochází k nárůstu a u mužů k poklesu, nebo v letech 2007–2009, kdy byl vývoj přesně opačný. Nezanedbatelný vliv má skutečnost, že počty sebevražd žen jsou nízké a nelze popřít působení nahodilosti. Historicky nejnižší počty sebevražd od roku 1919 jsou pro muže v roce 2008 a pro ženy v roce 2007. V posledních letech je sebevražednost u mužů 5–6x větší 40

než u žen. Pokud by se počítala standardizace dat, tedy postup vylučující vliv věkové struktury, byl by rozdíl ještě větší, protože v populaci České republiky je vyšší zastoupení starších žen (ve starších věkových skupinách je sebevražednost vyšší). [38]

Graf č. 3: Specifická míra sebevražednosti podle věku na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [29], [40], vlastní výpočty

Graf potvrzuje trend, že více sebevražd je pácháno ve starším věku. Nejvyšší zastoupení sebevražd je ve věkové skupině 65letých a starších do roku 2002. V dalších letech, až na jednu výjimku v roce 2008, se maximum přesunulo na skupinu 45–54letých. Sebevražednost 65letých byla v letech 1991–1995 výrazně vyšší, než v ostatních věkových skupinách. Vyšší sebevražednost u starších věkových skupin může být vysvětlena tím, že lidé v tomto věku mají zpravidla horší zdravotní stav, různé vážné nemoci a raději zemřou vlastní rukou než čekat na smrt. Mnoho z nich může mít dojem, že se pro své příbuzné stali přítěží. Pokud lidé pár let před věkem odchodu do důchodu ztratí práci, je velmi obtížné najít takovou, aby odpovídala jejich kvalifikaci. To může vést k jejich dlouhodobé nezaměstnanosti a případné depresi nebo sociálnímu vyloučení. Naopak nejméně volí dobrovolnou smrt děti do 15 let. V roce 2010 klesl počet sebevražd v této věkové skupině na minimum.

41

Graf č. 4: Specifická míra sebevražednosti podle použité metody na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1994–2010 Zdroj dat: [39], [48], [49], vlastní výpočty

Celkově převažují tzv. tvrdé metody sebevraždy, protože jak již bylo výše uvedeno, muži častěji dovedou sebevraždu do konce, než ženy, které spíše realizují jen pokus. Tento fakt je dán tím, že muži volí především tvrdé metody, které účinkují spolehlivěji. Nejčastěji jedinci volí smrt oběšením nebo uškrcením. S nejvyšší pravděpodobností proto, že tento prostředek patří k těm dostupnějším. Na dalším místě skončily jiné metody, protože do této skupiny jich bylo zahrnuto více najednou. Například skok z výšky, skok před pohybující se předmět, ostrý předmět apod. Na třetím místě se ve vymezeném období střídají střelné zbraně, výbušniny a otrava. Otrava se řadí mezi měkké metody, které jsou typické pro ženy. Mohou snadno selhat a existuje možnost na záchranu. Poslední se umístila smrt utonutím, zřejmě z důvodu psychické náročnosti této metody sebevraždy.

42

Graf č. 5: Specifická míra sebevražednosti podle měsíce na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [39], [46], [47], vlastní výpočty

Roční období má velký vliv na počet sebevražd. Nejvyšší sebevražednost je na jaře. Měsíce jsou pro jednotlivé roky proměnlivé. V období 1991–2010 byl nejvyšší počet sebevražd zaznamenán v březnu, dubnu, květnu a červnu. V roce 2004 je výrazný nárůst v červenci. Ke konci období nám jarní trend sebevražd porušuje růst sebevražednosti v září a lednu. Nejnižší hodnoty jsou zaznamenány v listopadu, prosinci a únoru. Sebevražednost je ovlivněna teplotou, respektive jejím přírůstkem. Na jaře působí její růst na nervový systém. Lidé se více rozčilují a na výkyv k horkým teplotám si hůře zvykají než k těm chladnějším. Celková menší psychická pohoda přispívá k rozvinutí motivů sebevraždy. Také fyzická bolest činí větší zátěž v létě než v zimě. Úrazy v horkém počasí mohou být zařazeny mezi rizikové faktory. Obrovská změna teploty může vést až ke vzniku psychických nemocí. Mimo jiné v teplých dnech častěji dochází k nevěře. V zimních měsících je organismus utlumen a je odolnější vůči stresu. V prosinci může být nízké číslo zapříčiněno všeobecným předvánočním shonem. Není prostor na myšlenky na sebevraždu. Sebevraždy páchají zpravidla lidé, kteří jsou psychicky nemocní nebo velmi citliví. Právě na ně přírodní výkyvy působí mnohem více než na absolutně zdravého a silného jedince. Na jaře se měsíce s nejvyšší sebevražedností mění, protože rychlé oteplení je každý rok

43

v jinou dobu a také proto, že nejdříve musí prudká změna teploty nějakou dobu frustrovat jedince, který se pak rozhodne spáchat sebevraždu. Doba je u každého individuální. [4]

Graf č. 6: Specifická míra sebevražednosti podle dnů v týdnu na 100 000 obyvatel v České republice v letech 1991–2010 Zdroj dat: [39], [42], [43], vlastní výpočty

Nejvyšší sebevražednost v období 1991–2010 až na pár výjimek (2002, 2004 a 2009) je v pondělí, dále pak v úterý. Naopak nejméně lidí volí smrt v sobotu a neděli. Vyšší počet sebevražd na začátku týdne, lze to odůvodnit reakcí na zvýšení zátěže po dvou dnech klidu. Pro mnoho jedinců je nejhorším dnem právě pondělí, protože je čeká šok v podobě nových problémů k řešení, s vidinou, že volno je ještě daleko. Jak už bylo řečeno u měsíců, tak u citlivějších jedinců mohou tyto skutečnosti a změny přispět k sebevraždě. O víkendu má většina pracujících volno, kdy je potenciální sebevrah v dobrém psychickém rozpoložení.

44

Graf č. 7: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 3 na 100 000 obyvatel v České republice v letech 2000–2010 Zdroj dat: [30], [31], [44], [45], vlastní výpočty

Pro Českou republiku bylo zvoleno nejobvyklejší územní členění – kraje, neboli NUTS 3. Specifická míra sebevražednosti byla vypočtena až od roku 2000, protože v té době došlo ke změně územní struktury České republiky. Bylo stanoveno 14 krajů. V Čechách oproti Moravě a Slezsku páchají lidé více sebevražd. Pořadí krajů s nízkou i vysokou sebevražedností se mění. Za jedenáctileté období byla zjištěna největší sebevražednost v Olomouckém kraji. Naopak nejmenší byla na Vysočině a v Jihomoravském kraji. Mezi kraje s vyšší sebevražedností patří také Ústecký (v letech 2002 a 2004–2007 patřil ke třem krajům s nejvyšší sebevražedností), Karlovarský (v letech 2000–2001 a 2008–2010 patřil ke třem krajům s nejvyšší sebevražedností) a Zlínský kraj (v letech 2000, 2003, 2007, 2008 a 2010 patřil ke třem krajům s nejvyšší sebevražedností). Nižší míry byly zaznamenány v Praze (v letech 2001, 2004, 2005 a 2009 patřila ke třem krajům s nejnižší sebevražedností) a Středočeském kraji (v letech 2000–2002 a v roce 2007 patřil ke třem krajům s nejnižší sebevražedností). V oblastech, kde je nedostatek pracovních míst, je počet sebevrahů vyšší. Naopak v Praze, která nemá tak vysokou nezaměstnanost ve srovnání s ostatními kraji a má vyšší průměrnou mzdu, je počet sebevražd nižší. Největší průměrný relativní úbytek sebevražednosti za roky 2000–2010 byl v Karlovarském kraji. 45

3.2 Sebevraždy ve Španělsku Následující

grafy

budou

zobrazovat

celkovou

sebevražednost

ve

Španělsku

a sebevražednost z hlediska pohlaví, věku, použité metody, měsíce a NUTS 2 (autonomní společenství a města).

Graf č. 8: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], vlastní výpočty

Je patrné, že dochází k poklesu sebevražednosti ve Španělsku ve vymezeném období, tj. je zde patrný klesající trend. Zvýšení počtu sebevražd je možno zaznamenat v roce 1997, kdy byla nejsilnější politickou stranou pravicová Lidová strana. Do roku 1996 byli u moci socialisté, které vedl Gonzáles. Další výkyvy jsou v letech 2000, 2003 a 2008. V roce 1999 bylo zavedeno Euro a veškeré statky a služby oproti předchozímu období zdražily a některé domácnosti začaly mít finanční problémy. Tento fakt mohl působit na sebevražednost zejména mužů, jakožto hlavních živitelů rodin. Na nárůst sebevražednosti v roce 2008 měl vliv začátek ekonomické krize.

46

Graf č. 9: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [40], vlastní výpočty

Je patrný výrazný rozdíl u mužů a žen. Muži mají hodnoty sebevražednosti průměrně 3,3x vyšší než ženy. Muži výrazněji kopírují trend v grafu č. 8. Je to dáno tím, že dokonaná sebevražda u mužů je častějším jevem než u žen. Vývoj křivek pro obě pohlaví vykazuje shody, ale i odlišnosti. Sebevražednost se vyvíjí stejným směrem v letech 1996, 2000–2002, 2005–2006 a 2009–2010. Například v roce 2007 dochází u mužů k poklesu a u žen k nárůstu sebevražednosti. Naopak o rok později křivka mužů roste a křivka žen klesá. Z důvodu nízkého počtu sebevražedkyň ve Španělsku, jsou výsledky vývoje ovlivněny nahodilostí. Totéž také platilo i pro Českou republiku, které byla věnována předchozí kapitola.

47

Graf č. 10: Specifická míra sebevražednosti podle věku na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [40], vlastní výpočty

Je zřejmé, že nejvyšší sebevražednost lze zpozorovat v nejstarší věkové skupině, tedy těch, kteří jsou starší 65 let. V celém časovém období je patrný klesající trend sebevražd u nejstarších občanů. Je to zapříčiněno všeobecným celkovým poklesem, který byl zobrazen v grafu č. 8. Jako druhá nejpočetnější skupina se umístila ve věku 55–64, s výjimkou let 2004 a 2010, kdy toto místo obsadili 45–54 letí sebevrazi. Lze vypozorovat tendenci, že se zvyšujícím věkem roste sebevražednost. Nejméně sebevražd páchají jedinci do 15 let. Nejnižší míra sebevražednosti této skupiny byla v roce 1999, poté 2000 a 2003. Hodnoty se pohybují v řádech dvou desetinných míst, zatímco v ostatních věkových skupinách jde o znatelně vyšší čísla. Ve stáří se počty přibližují k 20 sebevrahům na 100 000 obyvatel.

48

Graf č. 11: Specifická míra sebevražednosti podle použité metody na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 2005–2010 Zdroj dat: [23], [24], [25], [26], [27], [28], [39], vlastní výpočty

Z těchto pěti metod sebevraždy je ve Španělsku nejčastější oběšení a uškrcení. Dalším velmi zastoupeným způsobem jsou jiné metody, jejichž výčet byl zmíněn v předchozí kapitole. Třetí v pořadí je volba smrti otravou. V tom je zahrnuto například úmyslné sebeotrávení alkoholem, léčivy, jedovatými látkami a plyny. Dále použití střelných zbraní (pistole, revolver, puška, brokovnice, větší ruční střelná zbraň a jiné blíže neurčené střelné zbraně) a výbušnin. Nejméně zastoupená metoda je sebevražda utonutím.

49

Graf č. 12: Specifická míra sebevražednosti podle měsíce na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [39], vlastní výpočty

Sebevražednost v jarních a letních měsících je vyšší než v podzimních a zimních. V celém zkoumaném období byla nejvyšší sebevražednost v květnu, červnu a červenci. Kolem roku 2003 je také vysoká sebevražednost zaznamenána v srpnu. Stejně jako u České republiky se projevila závislost horkého teplotního výkyvu a míry sebevražednosti. Nejméně sebevražd se vyskytuje v podzimních a zimních měsících, tedy v listopadu, prosinci a únoru.

50

Graf č. 13: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 na 100 000 obyvatel ve Španělsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [12]

Pro Španělsko byla zvolena klasifikace NUTS 2 – autonomní společenství a města, protože členění NUTS 3 – provincie a ostrovy bylo příliš obsáhlé. Územní celky s nejvyšší mírou sebevražednosti jsou Asturie, Galicie a La Rioja. První dva leží v severozápadní části země. La Rioja se nachází na severovýchodě. Jednotky NUTS 2 s nejnižší sebevražedností jsou Ceuta, Melilla a Kanárské ostrovy. Během daného časového období sebevražednost v oblasti Ceuta střídavě roste a klesá, ale drží se v nižších mezích. V Melille hodnoty rostou v letech 2007–2009 a v roce 2010 opět klesají. Kanárské ostrovy mají vyšší hodnotu v letech 2007–2009. Ceuta a Melilla leží na jihu země a Kanárské ostrovy v Atlantiku na severozápad od Afriky. Z výsledků je možno usoudit, že na severu Španělska je více sebevražd a na jihu země je jich méně. V jižní části je subtropické podnebí, tudíž tam nejsou tak velké teplotní rozdíly na jaře, které působí na zvyšování sebevražednosti. Hlavní město Madrid má poměrně nízkou míru sebevražednosti, která má klesající trend.

51

3.3 Sebevraždy ve Švédsku Následující grafy budou zobrazovat celkovou sebevražednost ve Švédsku a sebevražednost z hlediska pohlaví, věku, použité metody, měsíce a NUTS 2 (národní oblasti).

Graf č. 14: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], vlastní výpočty

Celkově sebevražednost za sledované období klesá. V grafu jsou patrné poměrně výrazné cykly, které se opakují jednou za 4–5 let. Jejich vrcholy jsou v letech 1998, 2001, 2005 a 2009. Nejvyšší sebevražednost byla naměřena v roce 1995, kdy Švédsko vstoupilo do Evropské unie. V roce 2008 došlo k ekonomické krizi a vývoj sebevražednosti vykazuje prudký nárůst. V následujícím roce hodnoty opět klesají, dokonce na nižší hodnotu než byla před recesí v roce 2007.

52

Graf č. 15: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [32], [40], vlastní výpočty

Sebevražednost obou pohlaví se velmi liší. Ve Švédsku páchají muži sebevraždu 2,4x více než ženy. Obě křivky jsou ve svém vývoji velmi podobné. Pokud je porovnáme s tvarem hrubé míry sebevražednosti (graf č. 14) lze konstatovat, že ve srovnání s nimi specifické míry nevykazují tak výrazné cykly. Shodný vývoj sebevražednosti u obou pohlaví je možno zaznamenat v letech 1995–1998, 2000–2001, 2006–2007 a 2009–2010. Například v roce 1999 dochází u mužů k růstu a u žen k poklesu sebevražednosti. Pro rok 2005 je to naopak, u mužů klesá a u žen roste. Stejně jako pro Českou republiku a Španělsko platí, že na výsledky působí náhodné vlivy.

53

Graf č. 16: Specifická míra sebevražednosti podle věku na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [40], vlastní výpočty

Mezi věkové skupiny s nejvyšší sebevražedností patří jedinci, kteří dosáhli věku 65 let a výše. Během let sebevražednost nejstarších střídavě roste a klesá, ale v celkovém měřítku dochází k jejímu poklesu. Dále se více vyskytují sebevraždy u 45–54letých. Zejména se to projevuje na začátku a na konci období. Vyšší hodnoty vykazuje také věková skupina 55–64 let, která trvale osciluje kolem hodnoty 18 (tedy 18 sebevražd na 100 000 obyvatel). Dále, až na pár výjimek (např.: 2004), sebevražednost přímo úměrně klesá s věkem. Dobrovolnou smrt volí nejméně děti do 15 let. Nejnižší sebevražednost této skupiny byla v letech 1994, 2000, 1996, 1998 a 1999.

54

Graf č. 17: Specifická míra sebevražednosti podle použité metody na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [34], [39], vlastní výpočty

Oběšení a uškrcení výrazně převyšuje ostatní použité metody. Jako druhý poměrně dost zastoupený prostředek k sebevraždě je otrava. Na třetí pozici se umístily jiné metody. Dále střelné zbraně a výbušniny. Nejméně používaný způsob sebevraždy je smrt utonutím. Hodnoty všech metod se v čase výrazně neměnní, tedy kolísají kolem svého rovnovážného stavu.

55

Graf č. 18: Specifická míra sebevražednosti podle měsíce na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [37], [39], vlastní výpočty

Sebevražednost v druhém čtvrtletí je nejvyšší. V letech 2001–2010 byly naměřeny nejvyšší hodnoty v dubnu a květnu, i když v jejich vývoji můžeme zaznamenat jisté poklesy. Průběh jednotlivých křivek není jednoznačný. Například v měsíci říjnu se sebevražednost ve většině let drží nízko a v roce 2006 stoupne prudce nahoru. Březen se drží na průměrné pozici a v roce 2005 je možno zaznamenat prudký růst. Trvale nízká sebevražednost je v listopadu. V roce 2007 došlo k výraznějšímu poklesu. Prosinec a únor patří k měsícům, ve kterých není zaznamenán vysoký počet sebevražd. Opět se potvrzuje, že na jaře je sebevražednost nejvyšší a v zimě a listopadu naopak nejnižší.

56

Graf č. 19: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 na 100 000 obyvatel ve Švédsku v letech 2001–2010 Zdroj dat: [12]

Mezi územní celky, které vykazují nejvyšší sebevražednost, patří Norra Mellansverige. Tato národní oblast leží v centrální části země. Nejvyšší sebevražednost vykazovala v roce 2009. Mellersta Norrland se také řadí do regionů s vyššími hodnotami. Nachází se severně od Norra Mellansverige. Nejvyšší počet sebevražd, zde bylo zaznamenáno v letech 2003, 2005 a 2006. Švédsko je známé svými polárními dny a nocemi, kdy slunce vůbec nezapadá nebo nevychází (resp. vychází pouze na pár hodin denně). Tento jev můžeme zpozorovat již nad Stockholmem a směrem na sever se prohlubuje. Několikatýdenní tma nezpůsobuje takové problémy jako dlouhý den. V důsledku neustálého světla mohou jedinci začít trpět depresemi, jež jsou rizikové faktory sebevraždy. Výsledky jsou proto překvapivé. V nejsevernější části Švédska, Övre Norrland, byla zjištěna nízká míra sebevražednosti. Ve většině letech nejnižší. Jen v roce 2009 dosáhla hodnota vyšší úrovně a zařadila se na třetí místo. Hlavní město Stockholm vykazuje průměrnou míru sebevražednosti.

57

3.4 Porovnání sebevražednosti v České republice, Španělsku a Švédsku Česká republika, Španělsko a Švédsko leží v Evropě. Všechny jsou členy Evropské unie. Tyto státy se liší v mnoha ohledech, od geografické polohy, přes podnebí až po ekonomickou situaci. Česká republika je stát ve střední Evropě, leží v mírném podnebném pásu, teploty nejsou extrémní. I přes to, že jde o postkomunistickou zemi, patří mezi nejrozvinutější státy Evropy. Po vstupu do EU nastalo období hospodářského růstu. Získala lepší mezinárodní postavení, více možností jak zvýšit výkonnost ekonomiky, možnost získávat finance ze strukturálních fondů EU, začal příliv zahraničních investic apod. Stejně jako mnoho jiných států na celém světě byla v roce 2008 zasažena hospodářskou krizí. V důsledku recese pokleslo HDP. [35] Španělsko se rozkládá na jihozápadě Evropy, na jeho území se rozprostírají dva podnebné pásy – mírný a subtropický. Na jižním a východním pobřeží nejsou příliš velké teplotní rozdíly. Odlišné je to ve vnitrozemí, kde během roku dochází k znatelně větším výkyvům teplot. V roce 2008 se ve Španělsku projevila krize, ale byla a stále ještě je, mnohem větších rozměrů než ve většině jiných Evropských zemích. Hluboká recese se projevila zejména v míře nezaměstnanosti. Vysoká nezaměstnanost je také způsobena velkým počtem vysokoškoláků, kteří nemohou najít zaměstnaní, jež by odpovídalo jejich kvalifikaci. [36] Švédsko je severská země, která leží na Skandinávském poloostrově. Stejně jako ve Španělsku jsou zde dva podnebné pásy. Většina území se rozkládá v mírném a část za severním polárním kruhem v subarktickém pásmu. Švédsko se dlouhodobě drží mezi státy s nejvyspělejšími světovými ekonomikami. Jejich dobrý výsledek je založen na svobodném trhu a liberálních ekonomických podmínkách. Hospodářský růst brzdí vysoká míra zapojení státu do ekonomiky a velká ochrana zaměstnanců – snižuje flexibilitu trhu. Na druhou stranu podobné jednání je patrné i v sociální sféře, kde je Švédsko označováno jako dobrý příklad. [51]

58

Graf č. 20: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [39], vlastní výpočty

Nejvyšší míra sebevražednosti byla zaznamenána v České republice. Tuzemským hodnotám se přibližuje Švédsko. Jeho nižší sebevražednost ve srovnání s Českou republikou je pravděpodobně dána tím, že Švédsko patří k ekonomicky nejvyspělejším státům a má tak prostředky k zajištění svých občanů v nepříznivých situacích. Tato země se vyznačuje velmi vysokým životním standardem. Sociální systém je velmi štědrý a téměř všechna péče bezplatná. Zdravotní systém poskytuje velmi kvalitní služby. Na druhou stranu existují vlivy, které mohou přispívat k sebevražednosti. Podnebí je chladné a směrem na sever jsou oblasti výrazněji ovlivněny polárními dny a nocemi. V rámci rodin nejsou vztahy příliš vřelé, jak je tomu v jižních zemích. Příbuzní se velmi často nenavštěvují doma, ale raději v kavárnách nebo restauracích. Španělsko i přes nepříznivou ekonomickou situaci skončilo na posledním místě. Sebevražednost je zde 1,9x menší než v České republice a 1,7x menší než ve Švédsku. Důvodem může být vyšší religiozita národa a tedy záporný přístup k sebevraždám. Sebevražda je v těchto zemích stigmatem. Proto pozůstalé rodiny sebevraha neuvádějí pravý důvod jeho úmrtí. Statistiky pak vykazují nižší čísla, než ve skutečnosti jsou. Dále to může to být způsobeno mentalitou národa a všeobecným přístupem k problémům. V jižních zemích je typické, že přístup k povinnostem je lhostejnější, než by byl ve střední Evropě. Podobně tato vlastnost může působit jako ochranný 59

štít proti frustraci v nelehkých životních situacích jako je například ztráta práce, partnera nebo dlouhodobá nezaměstnanost. Teplé podnebí vede k nižší sebevražednosti (je nutno rozlišovat teplé počasí a rychlé oteplení – vede k oslabení organismu a následně k větší náchylnosti k sebevraždě). Vyšší výskyt depresí je spojen se špatným počasím a dlouhými nocemi. Ve Španělsku je všeobecně větší soudržnost a solidarita uvnitř rodin. Příbuzní se velmi rádi navštěvují. Pokud se člen rodiny dostane do nepříznivé situace, je naprostá samozřejmost poskytnut mu pomoc.

Graf č. 21: Specifická míra sebevražednosti podle pohlaví na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [32], [40], vlastní výpočty

Je patrná rozdílnost mezi muži a ženami. Muži páchají sebevraždy mnohonásobně více než ženy. Hodnoty sebevražednosti žen v jednotlivých zemích jsou bližší, naopak u mužů je možné zaznamenat větší vzdálenosti mezi křivkami České republiky, Španělska a Švédska. Sebevražednost mužů je nejvyšší v České republice, poté ve Švédsku a nejnižší je ve Španělsku. U žen se prokázalo, že nejvyšší hodnoty vykazuje Švédsko (až na výjimku v roce 1994, kdy nejvyšší sebevražednost žen měla Česká republika), dále Česká republika a nejméně sebevražedkyň je ve Španělsku.

60

Graf č. 22: Specifická míra sebevražednosti ve věku 0–24 let na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [40], vlastní výpočty

Graf č. 23: Specifická míra sebevražednosti ve věku 25–54 let na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [40], vlastní výpočty

61

Graf č. 24: Specifická míra sebevražednosti ve věku 55+ na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [29], [40], vlastní výpočty

V předchozích kapitolách, které byly věnovány sebevražednosti v jednotlivých zemích, byly zjištěny podobné tendence. Nejvyšší sebevražednost je ve věku 65+ a naopak nejnižší vykazuje věková skupina 0–14 let. Celkově lze zhodnotit, že se zvyšujícím věkem, roste specifická míra sebevražednosti. Graf č. 22 zobrazuje specifickou míru sebevražednosti mladých. Děti do 15 let mají ve všech zemích velmi nízké hodnoty. Patrný je pouze drobný výkyv v roce 2000 v České republice. U následující věkové skupiny 15–24 let je možno zaznamenat střídání České republiky a Švédska na prvním místě. V první polovině je vyšší sebevražednost v České republice, dále ve Švédsku. Křivka Španělska je opět znatelně níže než u ostatních zemí. Švédsko vykazuje mírně rostoucí trend, u Španělska a České republiky je patrný opak. Graf č. 23 ukazuje specifickou míru sebevražednosti obyvatelstva ve středních letech. Nejvyšší sebevražednost je ve věkové skupině 45–54 let v České republice. Druhé místo zaujímají sebevrazi z České republiky ve věku 35–44 let (klesající trend) a ze Švédska ve věku 45–54 let (rostoucí trend). Dále je Švédsko 35–44 let, Česká republika 25–34 let a Švédsko 25–34 let. Sebevražednost ve Španělsku je tak nízká, že i její věková skupina 45–54 let má menší hodnoty než obě země v rozmezí 25–54 let. Graf č. 24 zobrazuje specifickou míru 62

sebevražednosti ve věku 55 let a více. Na první pohled je patrné, že nejvyšší hodnoty jsou v České republice pro věk 65+. Křivka má klesající trend a od roku 2009 vykazuje nižší čísla než věková skupina 55–64 let v České republice. Podobné míry sebevražednosti je možno zaznamenat pro 65 a víceleté ve Švédsku, 55–64leté v České republice, 55–64leté ve Švédsku a 65 a víceleté ve Španělsku, kde ale od roku 2001 dochází poklesu. Nejnižší sebevražednost je v tomto věkovém rozmezí ve Španělsku pro 55–64leté.

Graf č. 25: Relativní počet sebevražd podle použité metody v České republice v letech 2001–2010 v % Zdroj dat: [48], [49], vlastní výpočty

63

Graf č. 26: Relativní počet sebevražd podle použité metody ve Španělsku v letech 2005–2010 v % Zdroj dat: [23], [24], [25], [26], [27], [28], vlastní výpočty

Graf č. 27: Relativní počet sebevražd podle použité metody ve Švédsku v letech 2001–2010 v % Zdroj dat: [34], vlastní výpočty

64

Ve všech srovnávaných zemích vyšlo, že nejčastěji sebevrazi volí smrt oběšením a uškrcením. Dále se umístila kategorie jiných metod, jejichž výčet byl zmíněn v kapitole 3.1. Pouze v případě Švédska se před jiné metody dostala smrt otravou. Následující zvolená metoda je smrt otravou v případě Španělska a u Švédska jsou to jiné metody. V České republice se ve sledovaném období na této pozici střídají střelné zbraně, výbušniny a otrava. Je možno pozorovat stejný vývoj u Španělska a Švédska, kde předposlední místo zaujímají střelné zbraně a nejméně volená smrt je utonutím. V České republice je na předposledním místě otrava nebo střelné zbraně, výbušniny a poslední je utonutí, jehož podíl je ve srovnání s ostatními zeměmi nejmenší.

Graf č. 28: Specifická míra sebevražednosti v 1. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty

65

Graf č. 29: Specifická míra sebevražednosti v 2. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty

Graf č. 30: Specifická míra sebevražednosti v 3. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty

66

Graf č. 31: Specifická míra sebevražednosti v 4. čtvrtletí na 100 000 obyvatel v České republice, Španělsku a Švédsku 2001–2010 Zdroj dat: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22], [37], [39], [46], [47], vlastní výpočty

Shrneme-li výsledky, které nám vyšly za Českou republiku, Španělsko a Švédsko, pak je obecně nejvyšší míra sebevražednosti v jarních měsících, kdy dochází k relativně prudkému nárůstu teplot. Nejnižší hodnoty ve všech měsících vykazuje Španělsko. U České republiky a Švédska se křivky často prolínají, ale severská země má většinou nižší sebevražednost. Z grafu č. 28 je patrné, že nejvyšší sebevražednost je v březnu v České republice. Ve většině období převyšuje křivka měsíce ledna v tuzemsku křivku března ve Švédsku. Španělsko se vyznačuje nízkými hodnotami, z nichž nejvyšší jsou v měsíci březnu. Druhé čtvrtletí je zachyceno grafem č. 29. Zde lze říci, že nejvyšší sebevražednost je v České republice v dubnu a květnu. Křivky mají klesající tendenci a v druhé části období od roku 2008 se dostávají na úroveň, později pod ní, sebevražednosti v dubnu a květnu ve Švédsku. Ve Španělsku je červen měsícem, kdy lidé nejčastěji volí smrt sebevraždou v 2. čtvrtletí. Z 3. čtvrtletí, které je vyobrazeno na grafu č. 30, lze zaznamenat v první polovině období nejvyšší hodnoty sebevražednosti v České republice v červenci a srpnu. Poté dochází k poklesu v obou měsících. Září v České republice převyšuje červencové hodnoty Švédska v letech 2001, 67

2003, 2005–2006 a 2010. Z nízkých čísel sebevražednosti Španělska lze určit červenec jako měsíc největšího výskytu sebevražd ve 3. čtvrtletí. Sebevražednost posledních čtyř měsíců v roce je zobrazena v grafu č. 31. Na konci a na začátku období jsou nejvyšší hodnoty v České republice v říjnu. Výrazný nárůst sebevražednosti je zaznamenán v letech 2004–2006 v říjnu ve Švédsku. Mezi měsíce s vyššími hodnotami se také řadí listopad v České republice. Křivky Španělska leží podstatně níže než u ostatních států a sebevraždy jsou nejčastější v říjnu pro 4. čtvrtletí.

3.5 Analýza závislosti hrubé míry sebevražednosti a ekonomických ukazatelů Tato kapitola se zabývá existencí lineárního vztahu mezi hrubou mírou sebevražednosti a ekonomickými ukazateli jednotlivých zemí. Pro určení této závislosti byl použit Pearsonův korelační koeficient.

Graf č. 32: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a HDP na obyvatele v EUR v České republice v letech 1994–2010 Zdroj dat: [29], [33], [39], vlastní výpočty

68

Obě křivky vykazují výrazný trend. Sebevražednost má tendenci spíše klesat a HDP na obyvatele po celé období až na jednu výjimku v roce 2009 roste. Z tohoto grafu lze usoudit, že by mezi časovými řadami mohl být prokázán nepřímý lineární vztah. Potvrdil to i korelační koeficient, který vyšel -0,85. To znamená, že mezi proměnnými opravdu existuje silná nepřímá lineární závislost. Na základě výsledku je možno soudit, že pokud dojde ke zvýšení HDP na obyvatele, pak se sníží hrubá míra sebevražednosti.

Graf č. 33: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a míra nezaměstnanosti v % v České republice v letech 1994–2010 Zdroj dat: [29], [39], [53], vlastní výpočty

Míra nezaměstnanosti i hrubá míra sebevražednosti mají podobný vývoj, až na začátek období, kdy mají křivky opačnou tendenci. Tato odlišnost způsobila, že mezi časovými řadami není lineární vztah. Korelační koeficient vyšel velmi nízký a záporný, -0,02. Míra nezaměstnanosti nijak statisticky významně neovlivňuje sebevražednost. Bylo by ovšem zajímavé odhadovat složitější modely nebo sledovat závislost mezi mírou sebevražednosti a zpožděnými údaji o nezaměstnanosti.

69

Graf č. 34: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a HDP na obyvatele v EUR ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [33], [39], vlastní výpočty

HDP na obyvatele a hrubá míra sebevražednosti mají protichůdný vývoj. Poukazuje to na možnost existence korelace mezi časovými řadami. Koeficient vyšel -0,75. Vztah mezi proměnnými opravdu existuje a jde o silnou nepřímou lineární závislost. Když se zvyšuje HDP na obyvatele, pak hrubá míra sebevražednosti klesá.

70

Graf č. 35: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a míra nezaměstnanosti v % ve Španělsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], [52], vlastní výpočty

Míra nezaměstnanosti až do roku 2007 klesá, poté dochází k prudkému nárůstu, který je způsoben ekonomickou krizí. Vysoká nezaměstnanost zejména mladých osob ve Španělsku stále přetrvává. Hrubá míra sebevražednosti v celém sledovaném období vykazuje klesající trend. Protichůdný vývoj časových řad v letech 2008–2010 ovlivnil hodnotu korelačního koeficientu mezi nezaměstnaností a sebevražedností. Výsledná hodnota je 0,10, která prokazuje, že mezi proměnnými neexistuje statisticky významná závislost. Jestliže míra nezaměstnanosti klesá, pak nemusí platit stejný vývoj i pro sebevražednost.

71

Graf č. 36: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a HDP na obyvatele v EUR ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [33], [39], vlastní výpočty

Stejně jako v předchozích dvou případech se křivky vyvíjí opačně. HDP na obyvatele vykazuje rostoucí a sebevražednost klesající trend. Po výpočtu korelačního koeficientu bylo zjištěno, že mezi časovými řadami existuje silný nepřímý lineární vztah. Hodnota vyšla -0,88. Výsledek vypovídá – pokud HDP na obyvatele roste, pak sebevražednost klesá.

72

Graf č. 37: Hrubá míra sebevražednosti na 100 000 obyvatel a míra nezaměstnanosti v % ve Švédsku v letech 1994–2010 Zdroj dat: [11], [39], [52], vlastní výpočty

Oproti předchozím zemím je zde vývoj obou proměnných velmi podobný. Mohla by tedy existovat závislost nezaměstnanosti a sebevražednosti. Na druhou stranu jsou zde patrné jisté odchylky, které by mohly zapříčinit opak. Korelační koeficient, zde vyšel 0,56. Jde o slabý přímý lineární vztah mezi časovými řadami. Pokud vzroste nezaměstnanost, lze očekávat, že se zvýší sebevražednost. Z hodnot

ekonomických

ukazatelů

jednotlivých

zemí

vyplývá,

že

nejvyšší

nezaměstnanost je ve Španělsku. Česká republika a Švédsko se během let 1994–2010 střídají na druhé a třetí pozici. HDP vyšlo jednoznačně nejvyšší ve Švédsku. Poté se umístilo Španělsko a nakonec Česká republika. Z výsledků korelačních koeficientů lze usoudit na statisticky významnou nepřímou lineární závislost mezi sebevražedností a HDP na obyvatele u všech zemí. U míry nezaměstnanosti vyšel slabší přímý lineární vztah pouze u Švédska. U ostatních zemí nebyla prokázána žádná statisticky významná závislost. Projevy hospodářské recese jsou patrné ve všech zemích. Vliv měla nejen na sebevražednost, ale i na ekonomické ukazatele.

73

4 Závěr Tato práce měla za cíl analyzovat sebevražednost v České republice, Španělsku a Švédsku. Za jednotlivé země byla získána data o počtu obyvatel celkem, dle pohlaví a věku k 1.1, regionů a stejně tak počty sebevražd – dle podle pohlaví, věku, použité metody a měsíce pro všechny země, u České republiky také podle dnů v týdnu a krajů, specifické míry sebevražednosti podle NUTS 2 pro Španělsko a Švédsko. Pro analýzu závislosti hrubé míry sebevražednosti na ekonomických ukazatelích byly získány časové řady HDP na obyvatele v EUR a míra nezaměstnanosti v procentech pro Českou republiku, Španělsko a Švédsko. Z těchto údajů byly vypočteny hrubé specifické míry sebevražednosti a relativní počty sebevražd. Hrubá míra sebevražednosti ve vybraných zemích vykazuje klesající trend. Ve všech státech je patrné působení ekonomické krize na křivku sebevražednosti. V České republice je možno zaznamenat narůst od roku 2008 a ve Španělsku a Švédsku v roce 2007. Nejvyšší míra sebevražednosti je v České republice. Po ní se umístilo Švédsko, jehož ekonomika je vyspělejší než v tuzemsku. Štědrý sociální systém přispívá k nižším hodnotám, protože obyvatelé jsou finančně zajištěni a nežijí na pokraji chudoby. Opačný vliv mohou mít dlouhé polární noci, které působí na psychiku jedinců, a chladnější vztahy mezi příbuznými, které nejsou tak vřelé jako v jižních zemích. Španělsko mělo nejnižší hrubou míru sebevražednosti. Hodnoty byly výrazně nižší, než u předchozích dvou zemí. Důvodem je zřejmě vysoká religiozita národa a tedy záporný přístup k sebevraždám, sebevražda je zde stigmatem. Rodiny sebevraha raději nepřiznají pravou příčinu smrti a statistiky vykazují nižší čísla, než ve skutečnosti jsou. Ve Španělsku jsou vztahy v rámci příbuzenstva udržovány a funguje zde vnitrorodinná solidarita. Specifické míry sebevražednosti mužů jsou ve všech zemích výrazně vyšší, než u žen. Muži páchají sebevraždu z jiných důvodů než ženy. U žen je častější sebevražedný pokus, protože častěji volí měkké metody (jsou méně spolehlivé) a mnohdy se jen snaží vzbudit pozornost okolí demonstrativním pokusem. Sebevražedkyně chtějí dobrovolně ukončit život nejčastěji kvůli citovým problémům. Pro muže je typická dokonaná sebevražda. U tvrdých metod, které muži raději používají, je pravděpodobnost přežití velmi nízká. Rozhodují se pro smrt zejména v ekonomicky obtížných situacích. Mezi muži jsou větší rozdíly sebevražednosti v jednotlivých zemích, než u žen. U mužů je pořadí následující: Česká republika, Švédsko a Španělsko. U žen: 74

Švédsko, Česká republika a Španělsko. Nezanedbatelný vliv má skutečnost, že počty sebevražd žen jsou nízké a nelze popřít působení nahodilosti. Obecně se dá shrnout, že s rostoucím věkem se zvyšuje specifická míra sebevražednosti. Starší lidé mají horší zdravotní stav a více nemocí. Někteří raději volí smrt vlastní rukou, než aby čekali na smrt. Dalším důvodem může být jejich přesvědčení o tom, že jsou velkou zátěží pro příbuzné. K sebevražednosti starších, zejména mužů, přispívá ztráta zaměstnání před věkem odchodu do důchodu. V této etapě života není snadné získat práci, proto může dojít k dlouhodobé nezaměstnanosti jedince, případně k jeho sociálnímu vyloučení ze společnosti. Více či méně je následující pořadí zemí zachováno ve všech věkových skupinách: Česká republika, Švédsko a Španělsko. Sebevražednost dětí je velmi nízká a její hodnoty v jednotlivých státech jsou podobné. Převažují tvrdé metody sebevražd, protože muži vykazují vyšší sebevražednost než ženy a je pro ně typická dokonaná sebevražda (používají spolehlivější, tvrdé metody). Ve vybraných zemích se pořadí metod liší. Česká republika: oběšení a uškrcení, jiné metody (skok z výšky, skok před pohybující se předmět, ostrý předmět, apod.), střelné zbraně a výbušniny, otrava, utonutí. V daném období se střídají metody na třetí a čtvrté pozici. Španělsko: oběšení a uškrcení, jiné metody, otrava, střelné zbraně a výbušniny, utonutí. Švédsko: oběšení a uškrcení, otrava, jiné metody, střelné zbraně a výbušniny, utonutí. Výsledky ukázaly, že roční období má vliv na míru sebevražednosti. Ve všech zemích bylo zaznamenáno nejvíce sebevražd na jaře. Měsíce s nejvyššími hodnotami se měnily v jednotlivých státech i letech. Nejnižší čísla byla zjištěna v zimě a v listopadu. Lze z toho vyvodit, že sebevražednost je ovlivněna teplotou, resp. výkyvem. Na jaře působí její zvýšení na nervový systém. Nelze říci, že je to jediný důvod ke spáchání sebevraždy, ale u psychicky slabších jedinců, kteří si již déle plánují vzít život, to může být další rizikový faktor, který přispěje k dokonání jeho úmyslu. V zimě je organismus utlumen a je odolnější vůči stresu. Sebevražednost v regionech je mezi zeměmi neporovnatelná. V České republice byly sledovány kraje – NUTS 3. Nejvyšší sebevražednost vykazoval Olomoucký kraj, nejnižší pak kraj Vysočina a Jihomoravský kraj. V Čechách vyšly vyšší hodnoty, než na Moravě a Slezsku. Pro Španělsko bylo zvoleno dělení NUTS 2 – autonomní společenství a města. Na severu v Asturii, Galicii a v oblasti La Rioja byla nejvyšší míra sebevražednosti. Naopak nejnižší v jižní části země v regionech Ceuta, Melilla a na Kanárských ostrovech, které leží v Atlantiku na severozápadě od Afriky. Členění NUTS 2 bylo použito také v případě Švédska. Jsou 75

to národní oblasti. Norra Mellansverige, která se rozprostírá v centrální části země, je regionem s nejvyšší mírou sebevražednosti. Nejnižší byla zaznamenána v nejsevernější oblasti Övre Norrland. Výsledek překvapil, protože na severu státu jsou dlouhé polární noci a dny, které mohou vést k depresím. Data sebevražd podle dnů v týdnu byla dostupná pouze pro Českou republiku. Nejvyšší sebevražednost je v pondělí a úterý. Je to zřejmě způsobeno tím, že po dvou dnech klidu přijde poměrně prudké zvýšení psychické zátěže. Sobotu a neděli lidé volí k ukončení života nejméně. Ve všech třech zemích vyšly při zkoumání závislosti hrubé míry sebevražednosti na HDP na obyvatele v EUR vyšší záporné korelační koeficienty blízké -1. Mezi časovými řadami existují silné nepřímé vztahy. Tzn. pokud se sebevražednost zvyšuje, pak HDP na obyvatele klesá. Nejvyšší korelační koeficient byl vypočten pro Švédsko. U míry nezaměstnanosti vyšel slabší přímý lineární vztah pouze u Švédska, u ostatních zemí nebyla prokázána žádná statisticky významná závislost. Veškeré vytyčené cíle byly splněny. Rozšíření práce by se mohlo týkat zkoumání závislosti hrubé míry sebevražednosti na více ekonomických ukazatelích, než jen na HDP na obyvatele v EUR a míře nezaměstnanosti v procentech. Pokud by byla dostupná data, bylo by možno provést porovnání specifických měr sebevražednosti podle dalších členění.

76

5 Literatura, zdroje 5.1 Seznam použité literatury [1] DURKHEIM, Emile. Suicide: a study in sociology. New York: The Free Press, 1966, s. 145-277. [2] HILLMAN, James. Duše a sebevražda. PRAHA: Sagittarius, 1997, s. 11-95. ISBN 80901898-4-9. [3] HINDLS, Richard. Statistika pro ekonomy. 8. vydání. Praha: Professional Publishing, 2007, s. 205-208. ISBN 978-80-86946-43-6. [4] MASARYK, Tomáš Garrigue. Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Praha: Čin, 1930. [5] MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. BRNO: Masarykova univerzita Brno, 2008, s. 117-129. ISBN 978-80-210-4550-7. [6] PETRUSEK, Miloslav. Dějiny sociologie. České Budějovice: Grada Publishing, a.s., 2011, s. 87-177. ISBN 978-80-247-3234-3. [7] ŠRAJER, Jindřich. Suicidum, sebeobětování, nebo mučednictví?. Praha: Triton, 2009. ISBN 978-80-7387-291-5. [8] VIEWEGH, Josef. Sebevražda a literatura. Česká republika: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1996. ISBN 80-85880-10-5. [9] WOOLFOVÁ, Virginia, Sylvia PLATHOVÁ a Sarah KANEOVÁ. Sebevražedná triáda. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1524-2.

5.2 Internetové zdroje [10] BENEŠOVÁ, Veronika. SUICIDÁLNÍ JEDNÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE. Prevence úrazů, otrav a násilí [online]. 2008, č. 2, s. 123-130 [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://casopis-zsfju.zsf.jcu.cz/prevence-urazu-otrav-anasili/administrace/clankyfile/20120328110835159430.pdf [11] Causes of death - Absolute number (Annual data) [hlth_cd_anr] [online]. 2013 [cit. 2013-05-02].

Dostupné

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hlth_cd_anr&lang=en 77

z:

[12] Causes of death by NUTS 2 regions - Crude death rate (per 100,000 inhabitants) (Annual data) [hlth_cd_acdr][online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=hlth_cd_acdr&lang=en [13] Defunciones según la Causa de Muerte 2001: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2001/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [14] Defunciones según la Causa de Muerte 2002: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2002/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [15] Defunciones según la Causa de Muerte 2003: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2003/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [16] Defunciones según la Causa de Muerte 2004: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2004/l0/&file=01002.px&type=pcaxi s&L=0 [17] Defunciones según la Causa de Muerte 2005: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2005/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [18] Defunciones según la Causa de Muerte 2006: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2006/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [19] Defunciones según la Causa de Muerte 2007: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2007/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [20] Defunciones según la Causa de Muerte 2008: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z:

78

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2008/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [21] Defunciones según la Causa de Muerte 2009: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2009/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [22] Defunciones según la Causa de Muerte 2010: Defunciones por causas (lista reducida), sexo y mes de fallecimiento [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2010/l0/&file=05006.px&type=pcaxi s&L=0 [23] Defunciones según la Causa de Muerte 2005: Suicidios por provincia de defunción, sexo

y

medio

empleado [online].

2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2005/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [24] Defunciones según la Causa de Muerte 2006: Suicidios por provincia de defunción, sexo

y

medio

empleado [online].

2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2006/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [25] Defunciones según la Causa de Muerte 2007: Suicidios por provincia de defunción, sexo

y

medio

empleado [online].

2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2007/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [26] Defunciones según la Causa de Muerte 2008: Suicidios por provincia de defunción, sexo

y

medio

empleado [online].

2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2008/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [27] Defunciones según la Causa de Muerte 2009: Suicidios por provincia de defunción, sexo

y

medio

empleado [online].

2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2009/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 [28] Defunciones según la Causa de Muerte 2010: Suicidios por provincia de defunción, sexo

y

medio

empleado [online].

2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/tabla.do?path=/t15/p417/a2010/l0/&file=07005.px&type=pcaxi s&L=0 79

[29] Demografická příručka 2011: 8-8a Sebevraždy podle pohlaví a věkových skupin v letech

1945

-

2011 [online].

2012

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/p/4032-12 [30] Demografické ročenky (pramenná díla) 2009 - 1990 [online]. 2012 [cit. 2013-05-02]. Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demografie_2009_1990 [31] Demografické ročenky (pramenná díla) 2010 - 2011 [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demografie [32] Dödsorsaker 2010 – Causes of Death 2010 [online]. 2011 [cit. 2013-05-02], s. 233234. Dostupné z: http://www.socialstyrelsen.se/publikationer2011/2011-7-6 [33] GDP and main components - Current prices [nama_gdp_c] [online]. 2013 [cit. 201305-02].

Dostupné

z:

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=nama_gdp_c&lang=en [34] Hälso- och sjukvård: 20.15 Självmord [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.scb.se/statistik/_publikationer/OV0904_2013A01_BR_21_A01BR1301.pd f [35] JENERÁLOVÁ, Ivana. Vývoj české ekonomiky. In: Czech [online]. 2011 [cit. 201304-07]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/Podnikani/Ekonomicka-fakta/Vyvojceske-ekonomiky [36] KADLECOVÁ, Markéta. Cizinci: zrcadlo španělského hospodářství. In: Migrace online: o migraci ve střední a východní Evropě [online]. 2009 [cit. 2013-04-03]. Dostupné

z:

http://aa.ecn.cz/img_upload/224c0704b7b7746e8a07df9a8b20c098/MKadlecova_Cizi nciZrcadloSpanelskehoHospodarstvi.pdf [37] Počty sebevražd podle měsíce ve Švédsku, 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: Data z interních zdrojů Socialstyrelsen [38] POLÁŠEK, Vladimír. Sebevraždy podle pohlaví. Český statistický úřad [online]. 2011 [cit.

2013-04-03].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/t/ED00352328/$File/401211k4.pdf [39] Population on 1 January by age and sex [demo_pjan] [online]. 2013 [cit. 2013-0501].

Dostupné

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjan&lang=en

80

z:

[40] Population

on

1

January

[demo_pjangroup] [online].

by

2013

five

years

[cit.

age

groups

2013-05-02].

and

sex

Dostupné

z:

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjangroup&lang=en [41] Projekt: Sebevražedné chování: Anotace : T. G. Masaryk – Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Http://sebevrazednechovani.blog.cz/ [online]. 31.3.2009

[cit.

2013-02-28].

Dostupné

z:

http://sebevrazednechovani.blog.cz/0903/anotace-t-g-masaryk-sebevrazdahromadnym-jevem-spolecenskym-moderni-osvety [42] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 8 Sebevraždy podle dnů v týdnu a vybraných

dnů [online].

2006

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [43] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 8 Sebevraždy podle dnů v týdnu a vybraných

dnů [online].

2011

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/4012-11-n_2011 [44] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 9 Sebevraždy podle krajů [online]. 2006

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [45] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 9 Sebevraždy podle krajů [online]. 2011

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4012-11-n_2011-16 [46] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 7 Sebevraždy podle měsíců [online]. 2006

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [47] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 7 Sebevraždy podle měsíců [online]. 2011

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4012-11-n_2011-16 [48] Sebevraždy v České republice 2001 až 2005: Tab. 5 Sebevraždy podle způsobu provedení [online].

2006

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/kapitola/4012-06-2001_az_2005-16 [49] Sebevraždy v České republice 2006 až 2010: Tab. 5 Sebevraždy podle způsobu provedení [online].

2011

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/4012-11-n_2011-16 [50] Seguridad

y

Justicia [online].

2013

[cit.

2013-05-01].

Dostupné

z:

http://www.ine.es/jaxi/menu.do?type=pcaxis&path=%2Ft18/p427&file=inebase&L=0 81

[51] Švédsko: Ekonomická charakteristika země. Bussiness Info [online]. 2013 [cit. 201304-03].

Dostupné

z:

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/svedsko-ekonomicka-

charakteristika-zeme-19252.html [52] Unemployment rate by sex and age groups - annual average, % [une_rt_a] [online]. 2013

[cit.

2013-05-02].

Dostupné

z:

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=une_rt_a&lang=en [53] Zaměstnanost a nezaměstnanost od roku 1993 [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=PRA1010CU&&kapitol a_id=3

82

6 Přílohy

Seznam příloh A Počty obyvatel v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. B Počty obyvatel podle pohlaví v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. C Počty obyvatel podle věku v České republice k 1.1. D Počty obyvatel podle věku ve Španělsku k 1.1. E Počty obyvatel podle věku ve Švédsku k 1.1. F Počty obyvatel v krajích v České republice k 1.7. G Počty sebevražd v České republice, Španělsku a Švédsku H Počty sebevražd podle pohlaví v České republice, Španělsku a Švédsku I

Počty sebevražd podle věku v České republice

J

Počty sebevražd podle věku ve Španělsku

K Počty sebevražd podle věku ve Švédsku L Počty sebevražd podle použité metody v České republice M Počty sebevražd podle použité metody ve Španělsku N Počty sebevražd podle použité metody ve Švédsku O Počty sebevražd podle měsíce v České republice P Počty sebevražd podle měsíce ve Španělsku Q Počty sebevražd podle měsíce ve Švédsku R Počty sebevražd podle krajů v České republice S Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Španělsku T Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Švédsku U Počty sebevražd podle dnů v týdnu v České republice V HDP na obyvatele v EUR v České republice, Španělsku a Švédsku W Míra nezaměstnanosti v % v České republice, Španělsku a Švédsku

83

A: Počty obyvatel v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. Rok

Česká republika

Španělsko

Švédsko

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

10 304 607 10 312 548 10 325 697 10 334 013 10 333 161 10 321 344 10 309 137 10 299 125 10 289 621 10 278 098 10 266 546 10 206 436 10 203 269 10 211 455 10 220 577 10 251 079 10 287 189 10 381 130 10 467 542 10 506 813 10 486 731

38 874 573 39 003 524 39 131 966 39 246 833 39 343 100 39 430 933 39 525 438 39 639 388 39 802 827 40 049 708 40 476 723 40 964 244 41 663 702 42 345 342 43 038 035 43 758 250 44 474 631 45 283 259 45 828 172 45 989 016 46 152 926

8 590 630 8 644 120 8 692 013 8 745 109 8 816 381 8 837 496 8 844 499 8 847 625 8 854 322 8 861 426 8 882 792 8 909 128 8 940 788 8 975 670 9 011 392 9 047 752 9 113 257 9 182 927 9 256 347 9 340 682 9 415 570

Zdroj: [39]

84

B: Počty obyvatel podle pohlaví v České republice, Španělsku, Švédsku k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Česká republika muži ženy 5 000 966 5 303 641 5 006 002 5 306 546 5 013 413 5 312 284 5 019 297 5 314 716 5 020 464 5 312 697 5 016 515 5 304 829 5 012 085 5 297 052 5 008 730 5 290 395 5 005 435 5 284 186 5 001 062 5 277 036 4 996 731 5 269 815 4 967 986 5 238 450 4 966 706 5 236 563 4 974 740 5 236 715 4 980 913 5 239 664 5 002 648 5 248 431 5 026 184 5 261 005 5 082 934 5 298 196 5 136 377 5 331 165 5 157 197 5 349 616 5 147 231 5 339 500

Španělsko muži ženy 19 038 032 19 836 541 19 102 889 19 900 635 19 165 905 19 966 061 19 222 005 20 024 828 19 268 561 20 074 539 19 310 125 20 120 808 19 354 664 20 170 774 19 408 565 20 230 823 19 487 061 20 315 766 19 606 767 20 442 941 19 830 965 20 645 758 20 081 619 20 882 625 20 450 347 21 213 355 20 801 989 21 543 353 21 173 289 21 864 746 21 561 262 22 196 988 21 942 724 22 531 907 22 356 882 22 926 377 22 628 444 23 199 728 22 672 420 23 316 596 22 724 864 23 428 062

Zdroj: [40]

85

Švédsko muži 4 244 017 4 270 623 4 294 585 4 320 954 4 356 254 4 366 071 4 369 717 4 371 913 4 375 619 4 380 118 4 392 753 4 408 445 4 427 107 4 446 656 4 466 311 4 486 550 4 523 523 4 563 921 4 603 710 4 649 014 4 690 244

ženy 4 346 613 4 373 497 4 397 428 4 424 155 4 460 127 4 471 425 4 474 782 4 475 712 4 478 703 4 481 308 4 490 039 4 500 683 4 513 681 4 529 014 4 545 081 4 561 202 4 589 734 4 619 006 4 652 637 4 691 668 4 725 326

C: Počty obyvatel podle věku v České republice k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

0-14 2 175 638 2 120 802 2 064 545 2 009 833 1 948 024 1 893 259 1 842 679 1 795 032 1 751 471 1 707 205 1 664 434 1 621 862 1 589 766 1 554 475 1 526 946 1 501 331 1 479 514 1 476 923 1 480 007 1 494 370 1 521 765

15-24 1 545 259 1 592 284 1 637 820 1 678 956 1 708 759 1 714 582 1 705 147 1 684 254 1 643 265 1 588 798 1 534 881 1 483 948 1 439 036 1 404 100 1 365 982 1 352 052 1 346 200 1 346 161 1 344 749 1 316 731 1 255 872

25-34 1 372 041 1 352 581 1 339 656 1 336 780 1 352 618 1 374 630 1 401 346 1 435 635 1 470 255 1 511 823 1 557 811 1 585 324 1 630 022 1 676 854 1 711 086 1 729 172 1 732 232 1 741 551 1 727 117 1 686 425 1 612 719

35-44 1 651 728 1 630 836 1 601 134 1 566 234 1 527 969 1 486 498 1 446 009 1 410 324 1 393 268 1 384 591 1 371 158 1 347 918 1 334 767 1 335 951 1 353 881 1 380 124 1 410 169 1 456 110 1 502 212 1 546 825 1 587 218

Zdroj: [40]

86

45-54 1 201 857 1 268 260 1 340 257 1 401 182 1 451 954 1 493 282 1 534 462 1 568 818 1 583 837 1 593 529 1 607 282 1 583 787 1 554 680 1 523 270 1 487 109 1 451 452 1 416 703 1 393 033 1 385 450 1 380 689 1 368 876

55-64 1 056 026 1 032 827 1 014 027 998 185 987 605 986 813 991 246 1 003 200 1 036 087 1 074 074 1 107 977 1 169 040 1 237 036 1 293 613 1 340 943 1 380 557 1 419 934 1 454 518 1 471 855 1 482 890 1 503 312

65+ 1 302 058 1 314 958 1 328 258 1 342 843 1 356 232 1 372 280 1 388 248 1 401 862 1 411 438 1 418 078 1 423 003 1 414 557 1 417 962 1 423 192 1 434 630 1 456 391 1 482 437 1 512 834 1 556 152 1 598 883 1 636 969

D: Počty obyvatel podle věku ve Španělsku k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

0-14 7 573 358 7 328 432 7 097 865 6 874 172 6 657 203 6 456 891 6 285 471 6 145 399 6 032 630 5 964 626 5 938 868 5 960 255 6 048 921 6 151 071 6 240 535 6 341 606 6 458 615 6 619 536 6 760 648 6 872 229 6 965 086

15-24 6 567 666 6 577 410 6 574 374 6 551 252 6 504 024 6 433 082 6 335 060 6 212 263 6 071 639 5 917 650 5 776 627 5 631 869 5 519 541 5 397 481 5 284 907 5 189 562 5 111 760 5 070 524 4 991 822 4 860 133 4 747 327

25-34 5 943 497 6 059 132 6 154 945 6 233 877 6 300 749 6 360 221 6 416 042 6 464 066 6 527 137 6 605 288 6 749 411 6 888 093 7 079 847 7 240 132 7 393 612 7 528 101 7 615 678 7 688 535 7 633 144 7 410 179 7 162 503

Zdroj: [40]

87

35-44 4 934 157 4 997 722 5 074 468 5 172 665 5 280 270 5 389 313 5 512 955 5 649 661 5 795 609 5 953 347 6 147 815 6 333 692 6 526 716 6 701 563 6 877 929 7 060 010 7 241 336 7 436 131 7 585 711 7 657 666 7 733 120

45-54 4 162 919 4 214 320 4 299 265 4 377 594 4 477 735 4 586 679 4 675 483 4 738 631 4 813 498 4 890 804 4 981 361 5 083 829 5 213 489 5 367 168 5 535 521 5 710 140 5 897 754 6 106 945 6 292 412 6 436 717 6 585 069

55-64 4 333 068 4 324 908 4 284 743 4 240 852 4 176 854 4 103 235 4 046 907 4 021 995 4 006 563 4 012 384 4 044 481 4 115 800 4 231 268 4 344 119 4 477 140 4 620 376 4 742 071 4 841 280 4 935 501 5 006 525 5 082 021

65+ 5 359 908 5 501 600 5 646 306 5 796 421 5 946 265 6 101 512 6 253 520 6 407 373 6 555 751 6 705 609 6 838 160 6 950 706 7 043 920 7 143 808 7 228 391 7 308 455 7 407 417 7 520 308 7 628 934 7 745 567 7 877 800

E: Počty obyvatel podle věku ve Švédsku k 1.1. Rok 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011

0-14 1 548 202 1 577 126 1 605 974 1 635 518 1 662 665 1 665 362 1 661 425 1 654 452 1 648 462 1 639 701 1 630 798 1 620 275 1 611 925 1 598 990 1 583 581 1 560 776 1 549 587 1 541 733 1 542 402 1 549 442 1 564 959

15-24 1 164 281 1 141 551 1 117 945 1 101 612 1 097 338 1 086 921 1 069 122 1 052 087 1 037 332 1 025 063 1 025 302 1 034 694 1 049 230 1 073 317 1 097 009 1 125 648 1 161 299 1 194 554 1 221 743 1 243 986 1 250 621

25-34 1 192 475 1 210 476 1 226 178 1 238 812 1 248 478 1 251 622 1 255 978 1 256 329 1 250 454 1 236 541 1 219 948 1 200 044 1 180 359 1 165 054 1 158 356 1 154 337 1 149 779 1 147 653 1 148 126 1 151 828 1 163 792

Zdroj: [40]

88

35-44 1 240 189 1 222 009 1 204 717 1 190 189 1 183 580 1 174 317 1 171 963 1 172 520 1 178 813 1 197 981 1 216 651 1 234 290 1 251 268 1 262 463 1 266 917 1 274 179 1 287 709 1 298 179 1 300 961 1 297 558 1 286 108

45-54 1 080 184 1 126 240 1 167 334 1 203 620 1 232 669 1 256 030 1 268 593 1 269 588 1 261 565 1 242 854 1 225 548 1 209 287 1 194 910 1 180 090 1 170 024 1 163 671 1 165 740 1 171 430 1 182 269 1 206 282 1 227 260

55-64 839 103 834 971 835 329 839 241 851 536 859 912 874 122 900 275 940 040 986 731 1 033 658 1 078 474 1 119 301 1 154 502 1 181 170 1 203 764 1 217 706 1 220 965 1 215 765 1 200 809 1 185 584

65+ 1 526 196 1 531 747 1 534 536 1 536 117 1 540 115 1 543 332 1 543 296 1 542 374 1 537 656 1 532 555 1 530 887 1 532 064 1 533 795 1 541 254 1 554 335 1 565 377 1 581 437 1 608 413 1 645 081 1 690 777 1 737 246

F: Počty obyvatel v krajích v České republice k 1.7. Rok

Hl.m. Praha

Středočeský

Jihočeský

Plzeňský

Karlovarský

Ústecký

Liberecký

2000

1 183 900

1 113 149

625 991

551 650

304 599

826 992

429 113

2001

1 164 682

1 124 303

625 401

550 481

303 888

820 241

428 097

2002

1 158 800

1 125 735

624 778

549 369

303 761

819 442

427 418

2003

1 161 851

1 131 404

624 958

549 307

304 078

819 851

427 096

2004

1 165 617

1 137 748

625 421

549 216

303 722

820 619

427 395

2005

1 176 116

1 150 128

626 766

550 371

304 587

822 977

428 268

2006

1 183 576

1 166 537

628 831

552 898

304 573

823 193

429 803

2007

1 196 454

1 187 032

631 387

557 313

305 620

825 523

432 109

2008

1 225 281

1 216 772

634 614

566 080

308 577

834 283

435 790

2009

1 242 956

1 239 673

637 015

571 199

307 962

836 128

438 238

2010

1 251 726

1 257 194

637 910

572 023

307 619

835 796

439 483

Rok

Královéhradecký

Pardubický

Vysočina

Jihomoravský

Olomoucký

Zlínský

Moravskoslezský

2000

551 297

508 542

521 019

1 136 689

641 554

598 057

1 279 951

2001

550 556

507 981

518 953

1 126 962

639 176

594 868

1 268 603

2002

548 698

506 849

517 959

1 122 759

637 401

593 458

1 264 347

2003

547 720

506 389

517 572

1 121 669

636 227

592 300

1 261 229

2004

546 995

505 193

517 282

1 122 391

635 449

591 287

1 258 588

2005

547 849

505 553

510 000

1 130 282

638 981

590 447

1 251 767

2006

549 122

506 808

511 114

1 130 990

639 423

589 869

1 249 909

2007

550 523

508 921

512 555

1 135 421

640 508

590 000

1 249 323

2008

553 513

513 703

514 387

1 143 615

641 822

591 087

1 250 168

2009

554 511

515 868

515 329

1 150 009

641 945

591 303

1 249 356

2010

554 296

516 776

514 800

1 152 765

641 661

590 459

1 244 739

Zdroj: [30], [31]

89

G: Počty sebevražd v České republice, Španělsku a Švédsku

Rok

Česká republika

Španělsko

Švédsko

1991

1 904

x

x

1992

1 991

x

x

1993

1 917

x

x

1994

1 872

3 171

1 324

1995

1 733

3 157

1 348

1996

1 568

3 320

1 253

1997

1 666

3 373

1 200

1998

1 613

3 261

1 229

1999

1 610

3 218

1 219

2000

1 649

3 393

1 130

2001

1 623

3 189

1 196

2002

1 534

3 371

1 180

2003

1 719

3 478

1 108

2004

1 583

3 507

1 154

2005

1 564

3 399

1 219

2006

1 400

3 246

1 196

2007

1 375

3 263

1 126

2008

1 379

3 457

1 170

2009

1 464

3 429

1 240

2010

1 502

3 158

1 138

Zdroj: [11], [29]

90

H: Počty sebevražd podle pohlaví v České republice, Španělsku a Švédsku Česká republika

Rok

muži

Španělsko

ženy

muži

Švédsko ženy

muži

ženy

1991

1 393

511

x

x

x

x

1992

1 485

506

x

x

x

x

1993

1 412

505

x

1 341

531

x 742

x

1994

x 2 429

929

395

749

1995

1 284

449

2 408

936

412

1996

1 206

362

2 451

869

872

381

1997

1 311

355

2 526

847

856

344

1998

1 268

345

2 499

762

880

349

1999

1 285

325

2 410

808

861

358

351

2 574

819

802

328

329

2 430

759

833

363

318

2 554

817

862

318

828

2000 2001 2002

1 298 1 294 1 216

2003

1 365

354

2 650

775

333

2004

1 286

297

2 651

856

833

321

2005

1 272

292

2 570

829

835

384

2006

1 142

258

2 512

734

817

379

2007

1 147

228

2 463

800

801

325

256

2 676

781

855

315

234

2 666

763

887

353

257

2 468

690

836

302

2008 2009 2010

1 123 1 230 1 245

Zdroj: [11], [29], [32]

91

I: Počty sebevražd podle věku v České republice Rok

0-14

15-24

25-34

35-44

45-54

55-64

65+

1991

15

149

221

370

341

297

511

1992

9

144

224

429

358

299

528

1993

12

174

205

367

384

251

524

1994

13

179

218

339

360

227

536

1995

11

196

205

328

334

223

436

1996

9

166

188

276

329

172

428

1997

6

157

197

307

377

211

411

1998

8

157

199

304

360

192

393

1999

3

168

205

243

373

202

416

2000

12

164

200

303

363

200

407

2001

6

152

202

284

403

202

374

2002

6

117

210

252

374

208

367

2003

9

138

235

275

424

263

375

2004

8

124

217

246

393

258

337

2005

6

101

240

268

357

292

300

2006

3

113

175

226

328

244

311

2007

2

114

197

223

288

248

303

2008

4

110

194

241

281

236

313

2009

3

97

217

219

336

294

298

2010

1

114

194

243

317

321

312

Zdroj: [29]

92

J: Počty sebevražd podle věku ve Španělsku Rok

0-14

15-24

25-34

35-44

45-54

55-64

65+

1994

12

309

498

388

408

488

1 068

1995

9

352

467

401

382

447

1 099

1996

13

348

516

441

424

465

1 113

1997

14

327

508

460

420

483

1 161

1998

8

293

542

450

403

405

1 160

1999

2

279

431

457

436

403

1 210

2000

9

272

507

514

444

424

1 223

2001

11

234

500

524

412

372

1 136

2002

8

242

517

511

485

427

1 181

2003

3

247

552

556

509

430

1 181

2004

12

231

510

603

550

416

1 185

2005

7

202

519

589

468

432

1 182

2006

5

191

455

561

506

450

1 078

2007

12

144

429

605

511

457

1 105

2008

4

168

466

650

583

491

1 095

2009

8

171

424

614

605

506

1 101

2010

3

122

331

631

621

456

994

Zdroj: [11]

93

K: Počty sebevražd podle věku ve Švédsku Rok

0-14

15-24

25-34

35-44

45-54

55-64

65+

1994

2

93

190

202

279

166

392

1995

4

103

173

248

286

179

355

1996

3

90

186

189

283

176

326

1997

6

97

167

225

246

177

282

1998

3

85

153

188

255

207

338

1999

3

110

148

218

240

182

318

2000

2

89

144

193

205

174

323

2001

5

77

133

197

249

205

330

2002

7

101

137

188

232

221

294

2003

3

95

143

188

209

193

277

2004

7

122

115

194

209

219

288

2005

9

104

135

184

248

221

318

2006

4

124

120

203

224

214

307

2007

7

104

131

194

233

201

256

2008

4

136

138

178

213

208

293

2009

6

134

144

189

257

224

286

2010

3

118

137

148

231

213

288

Zdroj: [11]

94

L: Počty sebevražd podle použité metody v České republice

Rok

Otrava

Oběšení a uškrcení

Střelné zbraně, výbušniny

Utonutí

Jiné metody

1994

284

1 117

29

144

298

1995

285

971

23

172

282

1996

205

946

27

159

231

1997

195

1 043

29

156

243

1998

181

983

33

148

268

1999

179

943

34

187

267

2000

171

986

40

175

277

2001

163

930

43

193

294

2002

162

929

21

164

258

2003

181

999

25

205

309

2004

152

981

25

159

266

2005

152

1 005

26

139

242

2006

126

869

20

164

221

2007

136

839

22

147

231

2008

141

862

17

130

229

2009

140

981

23

122

198

2010

141

967

18

146

230

Zdroj: [48], [49]

95

M: Počty sebevražd podle použité metody ve Španělsku

2005

312

1 640

137

Střelné zbraně, výbušniny 171

2006

326

1 585

137

182

1 016

2007

353

1 600

140

171

999

2008

354

1 723

141

195

1 044

2009

324

1 740

128

205

1 032

2010

330

1 590

103

195

940

Rok

Otrava

Oběšení a uškrcení

Utonutí

Zdroj: [23], [24], [25], [26], [27], [28]

96

Jiné metody 1 139

N: Počty sebevražd podle použité metody ve Švédsku

Rok

Otrava

Oběšení a uškrcení

Střelné zbraně, výbušniny

Utonutí

Jiné metody

2000

295

403

95

137

201

2001

335

440

99

140

182

2002

304

442

83

170

181

2003

289

439

62

121

197

2004

286

458

65

140

205

2005

304

524

76

120

195

2006

298

512

72

123

191

2007

270

468

58

107

223

2008

318

478

55

120

199

2009

323

513

63

134

207

2010

287

484

41

114

212

Zdroj: [34]

97

O: Počty sebevražd podle měsíce v České republice Rok

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

1991

187

114

193

157

169

188

1992

166

162

163

178

153

195

1993

169

142

189

186

182

156

1994

153

135

183

181

165

188

1995

148

151

152

141

173

157

1996

143

116

157

139

145

138

1997

126

132

140

142

153

167

1998

138

136

147

146

160

148

1999

134

108

144

142

169

121

2000

117

132

160

171

137

135

2001

151

118

159

160

125

130

2002

114

122

108

167

149

145

2003

149

129

169

164

169

149

2004

116

134

147

164

121

135

2005

114

114

149

145

158

140

2006

110

103

141

118

151

109

2007

119

98

130

126

136

134

2008

129

100

121

126

125

122

2009

116

121

133

113

121

127

2010

139

120

143

131

126

129

Zdroj: [46], [47]

98

Rok

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

1991

157

142

169

164

130

134

1992

182

178

162

160

150

142

1993

150

135

141

158

156

153

1994

173

160

141

133

136

124

1995

148

152

126

141

128

116

1996

133

128

127

138

100

104

1997

150

142

125

148

115

126

1998

143

120

119

125

118

113

1999

149

130

139

124

121

129

2000

138

144

124

135

138

118

2001

144

148

133

119

123

113

2002

130

138

105

130

111

115

2003

149

146

142

133

117

103

2004

167

139

109

134

116

101

2005

136

149

128

113

114

104

2006

105

111

124

119

112

97

2007

99

118

85

112

100

118

2008

113

121

98

108

114

102

2009

116

135

98

137

131

116

2010

117

115

144

135

121

82

Zdroj: [46], [47]

99

P: Počty sebevražd podle měsíce ve Španělsku Rok

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

2001

266

233

285

253

274

273

2002

293

251

293

282

286

300

2003

265

278

299

270

300

338

2004

266

280

270

260

333

327

2005

285

255

302

307

304

320

2006

264

221

289

285

323

305

2007

257

238

294

257

314

302

2008

271

257

309

283

282

326

2009

275

270

272

258

316

321

2010

270

227

293

289

313

268

Rok

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

2001

295

294

252

298

219

247

2002

312

261

291

292

245

265

2003

332

349

306

252

244

245

2004

345

318

306

277

250

275

2005

306

292

275

278

230

245

2006

299

302

284

267

220

187

2007

315

295

272

249

237

233

2008

301

296

282

304

273

273

2009

330

298

303

290

288

208

2010

280

273

265

240

202

238

Zdroj: [13], [14], [15], [16], [17], [18], [19], [20], [21], [22]

100

Q: Počty sebevražd podle měsíce ve Švédsku Rok

Leden

Únor

Březen

Duben

Květen

Červen

2001

102

77

95

103

116

89

2002

93

74

101

114

108

89

2003

80

78

79

93

116

94

2004

95

91

99

91

90

89

2005

94

95

120

108

92

106

2006

90

98

90

115

88

99

2007

100

86

105

107

99

90

2008

98

94

88

110

117

83

2009

112

69

97

128

124

122

2010

91

82

116

105

90

113

Rok

Červenec

Srpen

Září

Říjen

Listopad

Prosinec

Chybějící

2001

99

107

92

104

81

93

38

2002

105

113

86

79

87

95

36

2003

101

82

85

85

91

84

40

2004

96

109

97

77

85

100

35

2005

102

97

101

101

92

95

16

2006

109

101

90

120

93

88

15

2007

104

97

91

82

74

80

11

2008

100

82

106

97

84

100

11

2009

104

114

88

88

101

86

7

2010

97

94

104

83

90

70

3

Zdroj: [37]

101

R: Počty sebevražd podle krajů v České republice Hl.m. Praha

Rok

Středočeský

Jihočeský

Plzeňský

Karlovarský

Ústecký

Liberecký

2000

215

163

96

88

64

129

70

2001

169

152

113

101

57

129

73

2002

180

152

102

85

50

141

77

2003

209

195

102

107

48

147

71

2004

155

169

106

91

36

146

64

2005

152

203

109

81

51

148

64

2006

151

167

89

90

43

130

52

2007

149

159

73

79

38

129

51

2008

168

171

89

84

54

110

51

2009

161

161

90

74

55

114

66

2010

169

185

82

88

50

125

64

Rok

Královéhradecký

Pardubický

Vysočina

Jihomoravský

Olomoucký

Zlínský

Moravskoslezský

2000

95

57

65

181

101

109

216

2001

83

90

68

165

115

95

213

2002

80

78

56

150

111

81

191

2003

94

83

62

162

121

111

207

2004

95

87

65

152

104

98

215

2005

82

73

67

131

115

94

194

2006

68

67

58

136

92

79

178

2007

82

62

62

125

107

91

168

2008

66

64

52

120

100

90

160

2009

101

73

52

150

102

78

187

2010

75

68

56

144

117

100

179

Zdroj: [44], [45]

102

S: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Španělsku

Rok

Principado de Asturias

Galicia

Cantabria

Comunidad Foral de Navarra

País Vasco

La Rioja

2001

9,9

12,8

4,7

7,4

7,9

12,1

2002

10,5

12,7

5,4

9,0

10,0

12,2

2003

12,5

11,8

6,3

7,7

9,3

9,8

2004

11,1

12,4

4,4

8,1

10,2

9,3

2005

12,1

11,7

5,6

8,1

9,6

9,1

2006

11,0

12,0

4,5

7,0

6,9

9,2

2007

11,1

11,8

2,8

8,4

10,3

6,1

2008

10,8

10,7

4,2

8,0

8,5

8,9

2009

12,4

11,1

5,7

7,8

9,6

8,6

2010

10,0

14,1

3,5

5,9

6,3

5,4

Rok

Comunidad de Madrid

Aragón

Castilla y León

Castilla-la Mancha

Extremadura

Cataluña

2001

7,6

4,7

8,5

7,7

6,3

7,7

2002

9,8

4,9

9,0

8,1

8,5

7,8

2003

7,3

4,9

9,8

8,2

6,5

7,2

2004

8,7

5,3

8,8

9,3

8,7

7,2

2005

8,2

4,4

7,7

8,1

8,3

6,2

2006

6,6

3,7

7,8

7,4

6,5

5,4

2007

7,8

2,6

8,7

7,2

6,9

5,3

2008

7,7

2,9

8,7

7,7

7,2

5,9

2009

8,7

2,4

8,8

7,7

6,7

6,0

2010

7,2

1,9

8,7

6,9

7,5

5,7

Rok

Comunidad Valenciana

Illes Balears

Andalucía

Región de Murcia

Ciudad Autónoma de Ceuta

Ciudad Autónoma de Melilla

Canarias

2001

8,2

5,6

9,0

7,6

2,8

3,0

6,8

2002

7,1

6,5

9,1

8,1

5,6

4,5

7,2

2003

8,3

7,7

9,9

7,6

5,6

1,5

7,0

2004

8,0

7,2

9,1

9,4

4,2

3,0

7,7

2005

8,5

7,2

9,0

7,7

4,2

3,0

8,2

2006

7,7

6,8

9,3

9,2

1,4

0,0

8,6

2007

8,2

7,5

8,9

7,3

2,8

8,7

7,8

2008

7,5

7,6

10,2

8,1

2,8

10,0

8,9

2009

7,6

9,7

9,2

6,7

10,9

7,0

7,7

2010

8,0

8,9

8,3

6,1

5,3

1,4

7,4

Zdroj: [12]

103

T: Specifická míra sebevražednosti podle NUTS 2 ve Švédsku Östra Mellansverige

Smålandmed öarna

Sydsverige

Stockholm

2001

12,6

13,9

14,8

12,6

14,0

15,8

13,9

9,0

2002

12,7

13,6

15,1

13,6

12,3

16,2

10,7

10,2

2003

12,0

12,6

13,0

12,3

11,2

13,4

16,1

11,8

2004

11,0

13,4

12,3

12,7

14,7

14,0

12,6

10,8

2005

12,6

12,2

14,9

13,1

14,8

13,8

16,4

12,4

2006

12,2

12,8

14,0

14,6

12,6

14,4

15,9

10,8

2007

10,8

12,2

11,4

15,3

11,7

14,8

12,7

10,0

2008

10,4

11,6

13,4

14,9

13,2

15,8

13,8

10,2

2009

11,1

13,1

13,1

14,0

13,5

18,2

12,7

13,4

2010

10,6

12,8

12,9

12,5

11,2

15,9

14,1

10,0

Zdroj: [12]

104

Västsverige

Norra Mellansverige

Rok

Mellersta Norrland

Övre Norrland

U: Počty sebevražd podle dnů v týdnu v České republice Rok

Pondělí

Úterý

Středa

Čtvrtek

Pátek

Sobota

Neděle

1991

290

277

268

269

259

218

261

1992

322

295

255

277

298

235

249

1993

307

277

260

254

263

227

277

1994

302

266

269

255

277

231

217

1995

261

247

238

245

253

220

214

1996

263

223

213

236

211

185

199

1997

284

246

238

210

245

187

219

1998

264

252

229

227

229

195

188

1999

275

242

192

223

198

185

239

2000

255

247

240

206

236

192

231

2001

241

224

238

230

217

217

210

2002

233

220

206

245

224

169

195

2003

290

249

260

233

210

215

201

2004

229

243

233

217

217

193

207

2005

246

221

209

199

228

192

204

2006

222

196

199

204

179

190

174

2007

203

178

192

195

202

170

192

2008

231

202

184

165

212

169

171

2009

229

230

202

213

176

184

182

2010

238

220

231

218

203

178

173

Zdroj: [42], [43]

105

V: HDP na obyvatele v EUR v České republice, Španělsku a Švédsku Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Česká republika 3 700 4 300 5 000 5 100 5 600 5 700 6 200 7 000 8 200 8 300 9 000 10 200 11 500 12 800 14 800 13 600 14 300

Španělsko 10 800 11 600 12 400 12 800 13 500 14 500 15 600 16 700 17 700 18 600 19 700 21 000 22 400 23 500 23 900 22 800 22 800

Španělsko 20 900 22 000 24 600 25 300 25 700 27 400 30 200 28 500 29 900 31 100 32 400 33 000 35 000 36 900 36 100 31 500 37 300

Zdroj: [33]

106

W: Míra nezaměstnanosti v % v České republice, Španělsku a Švédsku Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Česká republika 4,3 4,0 3,9 4,8 6,5 8,7 8,8 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,3 4,4 6,7 7,3

Španělsko 21,3 20,0 19,1 17,8 15,9 13,2 11,7 10,5 11,4 11,4 10,9 9,2 8,5 8,3 11,3 18,0 20,1

Švédsko 9,4 8,8 9,6 9,9 8,2 6,7 5,6 5,8 6,0 6,6 7,4 7,7 7,1 6,1 6,2 8,3 8,6

Zdroj: [52], [53]

107