VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní politika a diplomacie

Směry a tendence úvah o reformě OSN: Reforma OSN po skončení studené války (diplomová práce)

Autor: Lucie Dvořáková Vedoucí práce: JUDr. Alois Drhlík

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne 18.srpna 2006

………………… podpis studenta

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu JUDr. Aloisi Drhlíkovi za jeho odbornou pomoc a volný čas věnovaný mé diplomové práci s názvem „Směry a tendence úvah o reformě OSN: Reforma OSN po skončení studené války.“

1

Osnova: Úvod 1 Stručná charakteristika Organizace spojených národů 1.1 Stručná historie a principy 1.2 Charta OSN 1.3 Charakteristika jednotlivých orgánů 1.3.1 Valné shromáždění 1.3.2 Rada bezpečnosti 1.3.3 Hospodářská a sociální rada 1.3.4 Rada pro lidská práva 1.3.5 Poručenská rada 1.3.6 Mezinárodní soudní dvůr 1.3.7 Sekretariát OSN 1.3.8. Generální tajemník 2 Širší souvislosti reformy OSN 2.1 OSN jako globální organizace 2.2 Současný stav OSN 2.3 Budoucnost OSN 2.4 Úkoly OSN v 21.století 3 Počátky reformních snah 3.1 Reforma po konci studené války 4 Butrus-Butrus Ghálí 4.1 „Jednání o míru“ 4.2 „Zpráva o rozvoji“ 4.3 Zhodnocení reforem Butruse-Butruse Ghálího 5 Kofi Annan 5.1 První kolo reforem 5.1.1 „First Track“ 5.1.2 „Second Track“ 5.1.3 Výsledek prvního kola reforem 5.2 „Zpráva tisíciletí“ 5.3 Summit tisíciletí a „Deklarace tisíciletí“ 5.4 „Rozvojové cíle tisíciletí“ 5.5 „Posílení OSN: Agenda pro další změnu“ 5.6 „Bezpečnější svět: Naše společná odpovědnost“ 5.7 „Ve větší svobodě: Rozvoj, bezpečnost a lidská práva pro všechny“ 5.8 Summit 2005 – čas změn? 5.9 „Investování do Spojených národů“ Závěr

3 5 5 6 7 7 9 11 12 14 15 16 17 19 19 20 21 23 26 28 29 29 30 31 34 34 35 36 38 39 40 42 46 47 51 54 57 60

2

Úvod Organizace spojených národů (OSN) je jedinou globální organizací, v rámci které se můžou národy v členských státech společně postavit výzvám své doby. Ve své tradici navazuje na předcházející Společnost národů, která byla založena po první světové válce s cílem podporovat mezinárodní spolupráci a zabránit podobnému konfliktu. Její cíl se ovšem nevydařil a tak byla zrušena. Následně byla v roce 1945 založena Organizace spojených národů, aby jí ve svém odkazu nahradila, pokud možno úspěšněji. OSN působí na světové scéně již přes šedesát let a snaží se svým členům zabezpečit fórum pro spolupráci na aktuálních otázkách. Aby tomuto účelu sloužila správně, musí také nejen její struktura, ale i priority reagující na dobové výzvy odpovídat. Tento fakt si zúčastnění aktéři postupně začali uvědomovat a především po konci studené války a rozpadu východního bloku se stala otázka reformy téměř nezbytnou. Jako první se začal více zabývat reformou generální tajemník Butrus-Butrus Ghálí, který ve svých zprávách upozornil na měnící se mezinárodní prostředí a potažmo tak nutnost adaptace Organizace. Nová situace po skončení bipolární konfrontace s sebou nepřinesla pouze konec studeného konfliktu, ale i rozhoření jiných menších konfliktů. Priority OSN by tomu měly odpovídat. Tuto skutečnost si uvědomoval také druhý generální tajemník postbipolární éry Kofi Annan, který reformnímu úsilí věnoval takřka celé své funkční období.Téměř na konci svého období tak mohl prohlásit: „úsilí OSN je předcházet krvavým konfliktům; řešit konflikty, které již propukly; chránit civilisty a poskytovat humanitární pomoc; udržovat mír tam, kde se znepřátelené strany dohodly na příměří, a po skončení konfliktu budovat mír trvalý. V zájmu efektivnějšího fungování OSN tam, kde je organizace vyzvána k akci, prodělaly Spojené národy řadu reforem.“1 Jak vypadají tyto reformy reagující na novou realitu po skončení studené války a do jaké míry je jejich implementace úspěšná, případně. zda vedly k cílům, které sledovaly, by mělo být hlavním smyslem mé práce. V jednotlivých kapitolách se budu nejdříve věnovat stručné charakteristice OSN, tedy její historií a principům, ale i Chartě OSN a jednotlivým orgánům včetně aktuálních změn.V druhé části se budu věnovat širším souvislostem reformy OSN a více se zamyslím nad změnou mezinárodního společenství vedoucí k nutnosti reforem. Další část je již vlastním 1

Annan, K., Předmluva ke knize Fakta a čísla OSN, Základní údaje o Organizaci spojených národů, Informační centrum v Praze, Praha, 2005, str.xvi.

3

popisem reformního dění. Zmíněny jsou i počátky reformních snah, ale důraz je kladen na situaci po studené válce. Jako první je zmíněn generální tajemník Butrus-Butrus Ghálí a jeho klíčové zprávy spolu s hodnocením jeho úspěšnosti. Další a nejrozsáhlejší část je věnována následujícímu generálnímu tajemníkovi Kofimu Annanovi. V logickém sledu jsou popsány jeho zprávy, spolu s hodnocením implementace, či jsou zmíněny summity, které výše zmíněné zprávy schvalují. V závěru pak zhodnotím úspěšnost obou pánu v implementaci svých zpráv a v dosahování stanovených cílů. Nejaktuálnějšími prameny k tomuto tématu jsou internetové stránky Informačního centra OSN v Praze a samozřejmě také anglický server OSN. Existují také některé knihy, které se tímto tématem zabývají, ale není jich mnoho, za zmínku snad stojí publikace Ústavu mezinárodních vztahů s názvem „Reforma OSN a zájmy České republiky“, která je z roku 1998 a není tedy příliš aktuální. Za nejdůležitější a zároveň nejaktuálnější pramen jsem považovala zprávy zpracované Informačním centrem OSN, které reformě OSN věnuje zvláštní pozornost. Některé aktuální informace jsme čerpala také z časopisů, zejména z časopisu Mezinárodní vztahy.

Reforma OSN je sama o sobě velice širokým pojmem a ani zúžení na dobu po roce 1989 tuto oblast příliš neomezuje. Jsem si tedy vědoma, že ve své práci nemohu zachytit všechny aspekty reformního dění a budu se proto soustředit především na aktivitu obou výše zmíněných generálních tajemníků.

4

1 Stručná charakteristika Organizace spojených národů „Jsme jeden svět. Stojíme před společnými výzvami.“2

1.1 Stručná historie a principy Organizace spojených národů vznikla již před více než 60ti lety jako nástupce meziválečné Společnosti národů. Společnost národů byla vytvořena Versailleskou smlouvou v roce 1919 za podobných podmínek jako později OSN. Její činnost byla ukončena poté, co se jí nepodařilo zabránit vzniku druhé světové války. V roce 1945 se na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Franciscu sešli zástupci 50 zemí, aby vypracovali a schválili Chartu OSN.3 OSN tedy oficiálně vznikla 24.října 1945 po ratifikaci Charty většinou signatářských zemí.Chartu podepsalo celkem 50 zemí, Polsko svůj podpis připojilo později a stalo se tak jednou z 51 zakládajících členských států OSN. OSN lze charakterizovat jako organizaci s univerzálním členstvím a všeobecným posláním. Mezi její cíle a zásady4 patří mimo jiné: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, rozvíjet mezi národy přátelské vztahy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů, spolupracování při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod a také být prostředníkem pro koordinaci kroků, které státy podnikají v zájmu dosažení těchto společných kroků. Činnost OSN vychází ze suverenity a rovnoprávnosti svých členů, kteří jsou povinni jednat podle následujících zásad: zavazují se plnit své povinnosti vyplývající z Charty, zavazují se řešit mezinárodní spory mírovými prostředky bez ohrožování mezinárodního míru, bezpečnosti a spravedlnosti, vystříhají se vyhrožování silou a používání síly proti jiným členským státům5, zavazují se poskytnout OSN veškerou pomoc při jakékoliv akci, ke která Organizace na základě Charty přistoupí, nicméně žádné

2

Annan, K., Předmluva ke knize Fakta a čísla OSN, Základní údaje o Organizaci spojených národů, Informační centrum v Praze, Praha, 2005, str.xvii. 3 Podle předlohy z rokování zástupců Číny, Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie z předchozího roku v Dumbarton Oaks. 4 Viz Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str.8-9. 5 Rovněž tato zásada o použití síly je součástí reformního dění a zmíním se o ní více později.

5

ustanovení Charty neopravňuje Spojené národy k tomu, aby se vměšovaly do otázek, které jsou výlučně vnitřní záležitostí jakéhokoliv státu.6

1.2 Charta OSN Charta OSN se skládá z 19 kapitol, které stanovují práva a povinnosti členských států, vymezují orgány a postupy fungování OSN včetně kapitol o pokojném řešení sporů, akcích při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných. Součástí jsou také oblastní dohody, pravidla pro mezinárodní hospodářskou a ekonomickou součinnost, nesamosprávná území a mezinárodní poručenskou soustavu. V závěru jsou uvedena ustanovení, která ošetřují rozpory mezi závazky Charty a jinými mezinárodními dohodami a týkají se postavení a právní způsobilosti Organizace spojených národů na území svých členských států. Následují přechodná bezpečnostní opatření a změny a pravidla pro ratifikaci. Nedílnou součástí Charty je Statut mezinárodního soudního dvora. Předmluva Charty jasně definuje ideály a cíle států, kteří se spojily v rámci OSN: „My, lid spojených národů, jsouce odhodláni ochránit budoucí pokolení od metly války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti, odhodláni znovu deklarovat svou víru v základní lidská práva v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů a žen a národů velkých a malých, odhodláni vytvořit poměry, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných pramenů mezinárodního práva a odhodláni podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě.“7 „A k tomuto cíli pěstovat snášenlivost a navzájem žít v míru jako dobří sousedé, sjednotit své síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno jinak než ve společném zájmu, a používat mezinárodního ústrojí k podpoře hospodářského a sociálního povznesení všech národů, rozhodli jsme se sdružit své úsilí, abychom těchto cílů dosáhli. Proto se naše vlády prostřednictvím svých zástupců, kteří se shromáždili ve městě San Francisco a předložili

6

I tato zásada je součástí reformních diskusí a v současné praxi zastíněna tzv.“právem zasáhnout“, pokud jsou porušována lidská práva, tento princip se zatím nestal součástí Charty, přestože je již obecně přijímán. 7 Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str.6.

6

své plné moci, jež byli shledány v dobré a náležité formě, dohodly na této Chartě Spojených národů a zřizují tímto mezinárodní organizaci zvanou Spojené národy.“8 Charta byla ve své historii měněna pouze několikrát a pouze čtyři články. Lze to zdůvodnit i tím, že změnit Chartu je poměrně obtížné a je potřeba dvoutřetinové většiny Valného shromáždění a ratifikace dvěmi třetinami členských států včetně všech pěti členů Rady bezpečnosti. 9 Nicméně v roce 1965 byl zvýšen počet členů Rady bezpečnosti z 11 na 15 (článek 23) a počet hlasů, jež jsou nutné k přijetí rozhodnutí, byl zvýšen ze sedmi na devět. Samozřejmě včetně všech pěti členů Rady bezpečnosti, pokud se rozhoduje o zásadních otázkách (článek 27). V tom samém roce byl rovněž zvýšen počet členů Ekonomické a sociální rady z 18 na 27 a v roce 1973 na 54 členů. Zatím poslední změna proběhla v roce 1968, kdy byl počet hlasů v Radě bezpečnosti potřebných ke svolání Všeobecné konference o revizi Charty zvýšen ze sedmi na devět (článek 109).

1.3 Charakteristika jednotlivých orgánů Charta vytváří sytém organizace je tvořen šesti základními orgány, tedy Valným shromážděním, Radou bezpečnosti, Hospodářskou a sociální radou, stále ještě Poručenskou radou, Sekretariátem, Mezinárodním soudním dvorem a nově také Radou pro lidská práva.10 Součástí širšího systému jsou přidružené odborné organizace a programy a fondy. V této kapitole bych se chtěla věnovat charakteristice jednotlivých orgánů a hlavním rysům jejich reformních tendencí.

1.3.1 Valné shromáždění Valné shromáždění (VS) je hlavním jednacím orgánem OSN a podle kapitoly IV, článku 9 Charty se skládá ze všech členů OSN z nichž každý má jeden hlas. VS je tedy de facto jediný orgán, kde jsou v rámci OSN rovnocenně zastoupeny všechny státy, je tedy skutečně

8

Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str.7. Touto skutečností lze zdůvodnit občasnou anachronnost Charty mluvící o nepřátelských státech a poručenských územích zůstává Charta až na malé výjimky beze změn. 10 Více se o těchto nově vzniklé radě zmíním později. 9

7

univerzálním fórem.11 VS je hlavním rozhodovacím a reprezentativním orgánem, ale jeho univerzálnost ho činí poněkud těžkopádným. Co se týče funkcí a pravomocí, VS může zvažovat a činit doporučení v záležitostech týkajících se udržování světového míru a bezpečnosti, včetně otázek odzbrojení a omezení zbrojení. V této oblasti je ovšem VS ve svých pravomocích omezeno a může jednat pouze pokud se sporem nezabývá Rada bezpečnosti.12 VS dále určuje a schvaluje rozpočet OSN a určuje výši příspěvků jednotlivých členů, volí členy Rady bezpečnosti, Hospodářské a sociální rady, dodatečné členy Poručenské rady,13 Společně s Radou bezpečnosti volí soudce Mezinárodního soudního dvora a na základě doporučení Rady bezpečnosti jmenuje generálního tajemníka OSN. Hlasování upravuje článek 18 a VS rozhoduje dvoutřetinovou většinou přítomných členů v důležitých otázkách, jako jsou doporučení týkající se mezinárodního míru a bezpečnosti, volba nestálých členů Rady bezpečnosti, volba členů v důležitých radách, přijímání a vylučování členů a podobně. Článek 19 mluví o odepření hlasování státu, který nezaplatí včas příspěvky Organizaci, pokud tento dluh dosáhne výše příspěvků za poslední dva roky, anebo je-li vyšší14. Valné shromáždění může učinit výjimku, pokud shledá, že prodlení s placením bylo způsobeno okolnostmi, které dotyčný stát nemohl ovlivnit. Zasedání se podle článku 20 koná pravidelné každý rok, pokud to situace vyžaduje jinak, může být Valné shromáždění svoláno ke zvláštnímu zasedání. Hlavní reformní tendence VS jsou vedeny dvěma směry. Jednak je to snaha posílit VS na úkor RB15 a zvýšit tak jeho vliv na rozhodování ve světě a jednak pokusit se racionalizovat postupy a pracovní metody VS. Závěrečný dokument ze Summitu tisíciletí v roce 2000 s názvem „Deklarace tisíciletí“16 mluví o „odhodlání potvrdit centrální roli VS jako hlavního jednacího, politického a reprezentativního orgánu OSN a umožnit mu plnit tuto roli

11

Je nutno říci, že tento systém, kdy hlasy velmocí mají stejnou váhu jako hlasy malých států neodráží skutečné rozložení sil ve světě. 12 Po rezoluci z roku 1950 s názvem Sjednoceni za mír může VS zasáhnout, pokud je RB nejednotná a není schopna zasáhnout při narušení míru, či aktu agrese. 13 Vzhledem k tomu, že se Poručenská rada již mnoho let nesešla, není tato pravomoc využívána. 14 Otázka použití tohoto článku byla na programu v 90.letech při neplacení příspěvků ze strany USA, více se o této problematice zmíním později. 15 Tato nadřazenost RB je dána čl.12 Charty OSN. 16 Deklarace tisíciletí, http://millenniumindicators.un.org/unsd/mi/mi_goals.asp, více o deklaraci později.

8

efektivně.“17 O změnách ve VS mluví také zpráva generálního tajemníka Kofiho Annana z roku 2005 „Ve větší svobodě: směrem k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny“,18 kterou předkládá newyorkskému summitu roku 2005. Tento summit si vzal za cíl zabývat se reformou OSN a jeho závěrečná zpráva v sobě zčásti reflektuje návrhy Kofiho Annana a zároveň jím svolaného panelu osobností.19 V této zprávě generální tajemník volá po zeštíhlení programu jednání, zrychlení rozhodovacího procesu, zjednodušení agendy, struktury členství a procesů při plenárních zasedáních. Dále je podle něho třeba zlepšit spolupráci s občanským sektorem.

Jak je z výše zmíněného zřejmé, všechny návrhy na reformu jsou velmi obecné a VS tak nikdy zřejmě nebude objektem revolučních změn.20 Jeho reformu lze chápat také jako boj proti rozrůstajícímu se programu Valného shromáždění.

1.3.2 Rada bezpečnosti Kapitola pět Charty se věnuje Radě bezpečnosti (RB) a přiznává jí hlavní zodpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti. RB má 15 členů. Z toho pět stálých (Čínu, Francii, Rusko, USA a Velkou Británii) a 10 nestálých, jež jsou voleni VS na dva roky. Každý člen RB má jeden hlas. Pokud jsou schvalovány procedurální otázky, je potřeba devíti hlasů, pokud se rozhoduje o zásadních otázkách, je zapotřebí devíti hlasů včetně souhlasu všech pěti stálých členů - jedná se o pravidlo „jednomyslnosti velmocí“, známé jako právo veta.21 Článek 25 Charty činí všechna rozhodnutí RB pro členské státy závaznými. K hlavním funkcím RB patří udržování míru a bezpečnosti, omezení zbrojení, řešení konfliktů mírovou cestou, schvalování použití síly v zájmu mezinárodního míru. RB doporučuje Valnému shromáždění generálního tajemníka ke jmenování a nové země k přijetí.

17

Viz Deklarace tisíciletí, http://millenniumindicators.un.org/unsd/mi/mi_goals.asp, str. 3. In Larger Freedom, http://www.un.org/largerfreedom/, více o této zprávě později. 19 High-level Panel on Threats, Challenges and Change – panel zkušených odborníků z různých částí světa, který se sešel na podzim roku 2003 na výzvu Kofiho Annana a který měl za úkol do konce roku 2004 vypracovat plán na reformu OSN. 20 Nic nového v tomto směru nepřinesl ani zářijový summit 2005 zabývající se reformou. 21 Také právo veta je stejně jako složení RB součástí žhavé reformní debaty. 18

9

Pokud dojde k ohrožení míru, zprostředkovává Rada dohodu, pokud i přesto dojde k ozbrojenému konfliktu, má Rada možnost vyslat vojenské pozorovatele a mírové jednotky a pokusit se o dosažení příměří. Podle kapitoly VII Charty může RB přijímat donucovací opatření jako jsou hospodářské sankce, zbrojní embargo, finanční sankce, zákaz cestování nebo kolektivní vojenské akce. Rada bezpečnosti v této podobě je nyní cílem velké kritiky a otázka její reformy je z hlediska důležitosti tohoto orgánu považována za nejcitlivější a také za nejostřeji sledovanou reformu. Složení RB je značně anachronické a stále reprezentuje situaci po druhé světové válce. Okolnosti se od konce druhé světové války značně změnily, nicméně o změně složení se již dlouhou dobu pouze jedná.22

K zintenzivnění jednání o složení RB došlo až v devadesátých letech, kdy propukla debata mezi dvěma skupinami. Jedna byl reprezentována předsedou 51.Valného shromáždění malajským diplomatem Razalim. Razali v roce 1997 navrhoval rozšíření stálých i nestálých členů Rady na dvacet čtyři, s tím, že by nová místa stálých členů připadla vyspělému Japonsku a Německu a po jednom rozvojovým státům Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Dalšími nestálými členy by se staly zástupci z Afriky, východoevropských zemí a Latinské Ameriky.

Proti tomuto návrhu se vytvořil druhý tábor, který byl reprezentován středními evropskými zeměmi v čele s Itálií. „Italský“ návrh zahrnoval zachování počtu stálých i nestálých zástupců a navíc zavedl kategorii tzv.“polostálých“ členů. Polostálých členů by bylo osm až deset a střídalo by se na nich dvacet čtyři až třicet zemí. Závěrečný dokument ze Summitu tisíciletí23 v roce 2000 pouze obecně volá po vetší reprezentativnosti RB při zachování současné akceschopnosti. Více se reformě RB věnuje až generální tajemník Kofi Annan ve své výroční zprávě s názvem „Ve větší svobodě: směrem k rozvoji, bezpečnosti a lidským právům pro všechny“24 z roku 2005. Ve své zprávě generální tajemník požaduje, aby do rozhodování byli zahrnuti ti, kteří přispívají

22

Jediná změna proběhla v šedesátých letech, jak bylo zmíněno výše. Více na Deklarace tisíciletí, http://millenniumindicators.un.org/unsd/mi/mi_goals.asp. 24 In Larger Freedom, http://www.un.org/largerfreedom/ 23

10

finančně, diplomaticky, či vojensky. Konkrétně byly navrženy dva modely25. Model A požaduje šest nových stálých členů bez možnosti veta a tři nové nestálé členy z různých regionů volené na dva roky. Model B nenavrhuje žádné nové stálé členy, ale navrhuje osm čtyřletých nestálých mandátů s možností znovuzvolení a jeden dvouletý neobnovitelný mandát.

Z celkového pohledu je nutné zmínit, že do výsledného dokumentu summitu, který prošel několika revizemi26, se Annanův návrh na radikálnější změny ve složení RB nedostal. K podpisu se tak hlavám členských státu na zářijovém summitu dostal „značně zjednodušený a okleštěný návrh,“27 který jako již několikrát předtím, mluví pouze zvýšení transparentnosti a reprezentativnosti. Státy tak nakonec žádné podstatné změny ve složení, užívání práva veta či metodách tohoto orgánu neschválily. Zdrojem neúspěchu je zřejmě vysoká citlivost tématu a obtížnost nalezení konsensu, který by byl přijatelný pro všechny.

1.3.3 Hospodářská a sociální rada Kapitola 10 Charty zřizuje Hospodářskou a sociální radu (ECOSOC) jako hlavní orgán pro koordinaci hospodářské a sociální činnosti OSN a přidružených organizací sytému organizace. ECOSOC má od roku 1973 54 členů s tříletým funkčním obdobím. Při hlasování má každý člen jeden hlas a rozhodnutí jsou přijímána prostou většinou. ECOSOC hraje klíčovou roli v jednáních o mezinárodních ekonomických a sociálních otázkách a poskytováním strategických rozhodnutí. Zároveň hraje klíčovou roli při posilování mezinárodní spolupráce a rozvoje a při stanovování priorit pro další období. Reforma ECOSOC spočívá například ve vyjasnění role tohoto orgánu. Novější deklarace navrhují rozvojovou agendu pro tento orgán. ECOSOC by mohl mít význam při řešení konfliktů, či postkonfliktní fázi a vhodná by byla jeho bližší spolupráce s Radou bezpečnosti. Zároveň je voláno po koordinační funkci tohoto orgánu, či o rozvíjení vztahů

25

Oba modely zmiňuji v kapitole věnované zprávě „ve větší svobodě“, více na In Larger Freedom, http://www.un.org/largerfreedom/. 26 Především ze strany USA, Ruska, Kuby, Íránu, Sýrie a Venezuely. 27 Bílková, V., Kortusová, P., „Reforma OSN se nekoná?“, in: Mezinárodní politika, 2006, roč.30, č.1, str.2528.

11

se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Kofi Annan by raději viděl ECOSOC jako fórum, které by se setkávalo dvakrát ročně, či pokud by bylo potřeba.

1.3.4 Rada pro lidská práva Současná Rada pro lidská práva, ani původní Komise pro lidská práva sice nepatří podle článku 7 mezi hlavní orgány OSN, nicméně je pro jejich důležitost i důležitost jejich reformy je třeba je zmínit. Původní Komise dala mezinárodnímu společenství rámec pro ochranu lidských práv, tedy Mezinárodní listinu lidských práv. Její každoroční setkávání upozorňovalo společnost na problematiku lidských práv, nicméně tato Komise postupně ztrácela profesionalitu i důvěryhodnost a stávala se spíše „kolbištěm politických šarvátek.“ V roce 2005 Kofi Annan ve své zprávě „Ve větší svobodě“ navrhuje zásadní reformu této komise a požaduje vytvoření nového, menšího a akceschopnějšího orgánu, tedy Rady pro lidská práva. Řešila se otázka, zda bude Rada samostatným orgánem, či bude podřízeným orgánem Valného shromáždění.

Vznik nové Rady byl na zářijovém summitu schválen, nicméně nebyla v té době vyřešena otázka velikosti, složení, pracovních metod a konkrétního mandátu Rady. To bylo přenecháno Valnému shromáždění a otázkou zůstalo, zda se bude výsledný orgán vůbec nacházet ve výrazně lepší pozici než stávající Komise. Po dlouhých měsících jednání byla v březnu 2006 schválena rezoluce28 ustavující Radu pro lidská práva. Kofi Annan vkládá do vznikající rady velké naděje a považuje ji za „historický krok, který pomůže zlepšit životy miliónů lidí na celém světě.“29 Rada se měla od stávající Komise lišit hned v několika bodech. Především bude mít jakožto orgán podřízený Valnému shromáždění vyšší status, také geografické zastoupení30 bude rovnoměrnější a prodlouží se doba zasedání ze šesti týdnů na nejméně deset týdnů v průběhu celého roku. Členové rady budou voleni Valným shromážděním absolutní většinou hlasů31, individuálně a přímo. Pokud by došlo k systematickému porušování lidských práv, může být člen 28

Rezoluce byla přijata 170 hlasy. Proti hlasovaly Spojené státy americké, Izrael, Marshallovy ostrovy a Palau. Venezuela, Irán a Bělorusko se zdržely hlasování. 29 Zpráva „Nová Rada pro lidská práva“, http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1129. 30 Státy budou uskupeny podle regionů, z každého regionu bude volen předem daný počet zástupců – Afrika (13 států), Asie (13 států), Latinská Amerika a oblast Karibiku (8 států), východní Evropa (6 států), západní Evropa a ostatní státy (7 států). 31 V tajné volbě musí obdržet nejméně 96 hlasů.

12

dvoutřetinovou většinou hlasujících přítomných členů Valného shromáždění zbaven členství v radě. Funkční období v Radě bude tříleté, každý člen může být zvolen maximálně na dvě po sobě jdoucí funkční období. Počet členů Rady byl stanoven na 47. Rada je složena následovně:32 (v závorkách uvedeny roky, kdy státům končí funkční období v Radě) Latinská Afrika

Asie

Východní

Amerika

Evropa

Karibské

a

Západní Evropa

státy Alžírsko

Bahrajn

Ázerbajdžán

Argentina

(2007)

(2007)

(2009)

(2007)

Džibutsko

Bangladéš

(2009)

(2009)

Gabon (2008)

Čína (2009)

Polsko (2007)

Filipíny

Rumunsko

Guatemala

(2007)

(2008)

(2008)

Finsko (2007)

Česká

Ghana (2008) Jihoafrická republika

Indie (2007)

(2007)

republika (2007)

Ruská federace (2009)

Brazílie (2008) Ekvádor (2007)

Kuba (2009)

Kamerun

Indonésie

Ukrajina

Mexiko

(2009)

(2007)

(2008)

(2009)

Mali (2008)

Japonsko (2008)

Peru (2008)

Mauricius

Jordánsko

Uruguay

(2009)

(2009)

(2009)

Maroko (2007)

Korejská

32

Francie (2008)

Kanada (2009)

Německo (2009)

Nizozemí (2007)

Švýcarsko (2009) Velká

Británie

(2008)

zdroj: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1144

13

republika (2008) Nigérie (2009)

Senegal (2009)

Tunisko (2007)

Zambie (2008)

Malajsie (2009) Pákistán (2008) Saudská Arábie (2009) Srí

Lanka

(2008)

Rada byla zvolena v květnu 2006 a nové členské státy zveřejnili své závazky a návrhy na ochranu lidských práv. Zároveň tyto státy souhlasily s pravidelným podrobování se přezkoumání vlastního dodržování lidských práv. Vlastní členství tedy s sebou nese zodpovědnost vycházející z pravidelného hodnotícího mechanismu, které umožní nejen členům Rady, ale i všem 191 členům OSN prověřovat záznamy a zprávy a zlepšit tak dodržování lidských práv na světě. Zasedání během celého roku zlepší možnost reagovat na urgentní situace. Rada si do svého čela zvolila mexického velvyslance De Alba, výrazného obhájce lidských práv, a započala svoji činnost revizí práce bývalé Komise.

1.3.5 Poručenská rada Poručenská rada (PR) byla ustavena článkem číslo 13 v roce 1945, aby dohlížela na správu jedenácti zemí, které byly součástí poručenské soustavy.33 Celkově měla PR v rámci struktury OSN poněkud ambivalentní postavení. Na jedné straně ji článek 7 Charty řadil mezi hlavní orgány OSN, na straně druhé kapitoly 12 a 13 Charty její status významně omezily a podřídily ji Valnému shromáždění.

33

• • •

Poručenská území byla definovaná jako: Území, která se v meziválečném období nacházela pod mandátem Společnosti národů Území odloučená od nepřátelských států po roce 1945 Území dobrovolně podřízená poručenské soustavě spravujícím státem.

14

PR původně tvořili zástupci států spravujících poručenská území, všech stálých členů Rady bezpečnosti a dalších států zvolených na tříleté období Valným shromážděním. Toto složení mělo vytvářet rovnováhu mezi spravujícími a nespravujícími zeměmi. Od roku 1975, kdy získala nezávislost Nová Guinea na Austrálii byla PR tvořena výlučně Radou bezpečnosti. Rada se scházela dvakrát ročně a rozhodovala prostou většinou hlasů, neexistovalo zde právo veta. Od roku 1962 se tento orgán scházel jednou ročně a od roku 1994, kdy nezávislost získalo Palau byla jeho činnost suspendována a byl schválen nový jednací řád, který stanovuje zasedání podle potřeby.34 Diskuse o tom, co dělat s Poručenskou radou po zániku poručenské soustavy probíhají již od počátku devadesátých let.35 V roce 1991 se touto otázkou prvně zabývalo Valné shromáždění a v roce 1995 vyzývá generální tajemník Butrus Butrus Ghálí státy, aby se vyjádřily k budoucímu osudu Rady. Reagovalo pouze minimum států, přičemž většina se vyjádřila pro zrušení.36 Problematika byla znovu otevřena až současným generálním tajemníkem Kofi Annanem. Také on navrhuje v podstatě dva scénáře: zachování Poručenské rady při změně jejího mandátu, či definitivní zrušení tohoto orgánu. V rámci první možnosti se nejčastěji hovoří o správě postkonfliktních oblastí, či dohled nad životním prostředím a globálními statky. Pro druhou možnost hovoří zánik poručenské soustavy a tím i naplnění jejího poslání. Za zrušení se postavili i oba poslední generální tajemnící. Budoucí osud Rady zatím nebyl vyřešen.

1.3.6 Mezinárodní soudní dvůr Kapitola 14 Charty a hlavně Statut Mezinárodního soudního dvora37 definuje cíle, zásady a složení Mezinárodního soudního dvora (MSD). MSD je základním soudním orgánem OSN se sídlem v Haagu. Řeší spory mezi členskými státy a vypracovává orgánům OSN odborné posudky. Spory mohou soudu předkládat pouze státy, MSD se nezabývá případy individuálních osob.

34

Rezoluce Poručenské rady 2200 (LXI) z 25.května 1994, je třeba dodat, že takováto potřeba zatím nenastala. 35 Více v Bílková, V., „Komu zvoní hrana aneb co dál s Poručenskou radou OSN“, in: Mezinárodní politika, 9/2005, str.16-19. 36 Prohlášení dodalo pouze 19 států, většina (11) se klonila ke zrušení, menšina (8) k zachování při změně mandátu. 37 Jež je nedílnou součástí Charty, Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str. 63-88.

15

V pravomocích MSD jsou všechny spory a otázky předložené členskými státy a dále záležitosti stanovené Chartou OSN nebo mezinárodními smlouvami a konvencemi. Podle svého statutu řeší MSD spory uplatňováním mezinárodních úmluv stanovujících pravidla výslovně uznávaná státy, jichž se spor týká, mezinárodních zvyklostí a obecně uznávaných postupů, které jsou přijímány jako zákon, obecných zákonných principů uznávaných státy, soudních rozhodnutí a stanovisek nejkvalifikovanějších právních znalců jednotlivých zemí. MSD není součástí reformního dění.

1.3.7 Sekretariát OSN Sekretariát OSN je podle kapitoly 15 posledním ze základních orgánů Organizace a je vykonavatelem každodenních úkolů organizace. V jeho čele stojí generální tajemník jmenovaný Valným shromážděním na základě doporučení Rady bezpečnosti. Jeho funkční období je pět let. Sekretariát, jež tvoří mezinárodní tým úředníků o celkovém počtu přibližně 7500 z více než 170 zemí, vytváří servis ostatním orgánům a je pověřen správou jejich programu a činnosti. Do jeho kompetencí patří například řízení a správa mírových operací, zprostředkovatelská činnost v mezinárodních sporech, či vypracovávání zpráv o lidských právech a trvale udržitelném rozvoji. Mezinárodní úředníci stejně jako generální tajemník skládají přísahu, že nebudou přijímat pokyny od jiných vlád a orgánů mimo OSN. Co se týká současného stavu Sekretariátu, musíme si uvědomit, že činnost dnešní OSN je velmi odlišná v porovnání se situací před více než 60 lety. Mimo jiné došlo k nárůstu činnosti v mnoha oblastech od lidských práv až po vedení mírových operací.38 Tato OSN se již nezabývá konferenčním servisem, ale vyvíjí aktivity pomáhající lidem na celém světě. Značné rozšíření agendy volá po změně pravidel, struktury, systému a kultury Sekretariátu. Předchozí reformní snahy vedly k jistým zlepšením, nicméně často se zabývaly spíše důsledky než příčinami nedostatků v jeho činnosti.

Manažerské reformě OSN se víceméně neúspěšně věnoval bývalý generální tajemník Butrus-Butrus Ghálí.39 Také pro Kofiho Annana byla tato oblast předmětem přednostního

38

OSN se změnila a zastřešuje nyní mise, jejichž rozpočet se rovná pěti miliardám dolarů, čítá osmdesát tisíc příslušníků misí s téměř dvojnásobným počtem civilních zaměstnanců než kolik jich je v ústředí v New Yorku, údaje z http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1126. 39 Více v kapitole věnované B.B.Ghálímu.

16

zájmu. Již v roce svého zvolení vydal zprávu s názvem „Obnova OSN: Program reformy,“40 kde reaguje na zjevné nedostatky v rozpočtu, efektivnosti a ve struktuře Sekretariátu OSN. Většina z těchto návrhů byla přijata a v rámci Sekretariátu došlo k významným změnám.41

Také Deklarace tisíciletí si stanovila určité cíle v této oblasti. V další reformní zprávě Kofiho Annana s názvem „Posílení OSN: Návrh dalších změn42“ je kladen důraz podobně jako v předchozích návrzích na zefektivnění práce OSN, především přesunem pravomocí na nižší orgány, či nová rozpočtová pravidla.

Ve zprávě „Ve větší svobodě“, která je Kofi Annanem vypracována na základě požadavku Světového summitu v září 2005, navrhuje generální tajemník změny, které jsou podle něj potřeba, „aby budoucí generální tajemníci mohli své manažerské povinnosti provádět efektivně.“43 Zpráva obsahuje také návrhy na lepší využití manažerských a lidských zdrojů pro výzvy jednadvacátého století. Snaží se o poskytnutí nástrojů členským státům, které by jim umožnily strategické řízení a zároveň činily Sekretariát odpovědný za svůj výkon. Rád by také zavedl v Sekretariátu kabinetní styl rozhodování a celkově přehodnotil aktuálnost mandátů starších pěti let. Opět zmiňuje rozpočet a financování a nově i důraz na nezávislost a pravomoci Úřadu pro vnitřní dohled.

Nicméně výsledná zpráva zářijového summitu 2005 je v oblasti manažerských reforem až překvapivě věcná a mluví pouze o některých konkrétních opatřeních, jako je vypracování etického kodexu personálu OSN, či již zmíněné financování a nezávislost Úřadu pro vnitřní dohled. Více se manažerské reformě věnuje Kofi Annan až v letošním roce ve své poslední zprávě.44

40

„Renewing the United Nations: A Programme for Reform“, Report of the Secretary-General, A/51/950, 14 July 1997. 41 Více o reformě Sekretariátu u jednotlivých zpráv K.Annana. 42 „Strengthening of the United Nations: an agenda for further change“, Report of the Secretary-General, A/57/387, 9 September 2002, dostupné na http://www.centrodirittiumani.unipd.it/a_temi/riformanu/docs/StrengtheningUN.pdf. 43 „Ve větší svobodě“, http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1060. 44 Více se o manažerských reformách zmíním u jednotlivých Annanových zpráv.

17

1.3.8. Generální tajemník Generální tajemník v sobě kloubí funkce diplomata, obhájce, úředníka a výkonného ředitele a podle článku 97 „je hlavním správním úředníkem Organizace.“45 Vykonává funkce a úkoly, které mu svěří Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Hospodářská a sociální rada a další orgány OSN. Generální tajemník může rovněž upozornit Radu bezpečnosti na každou věc, která může ohrozit udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Generální tajemník má tak poměrně velký prostor k jednání. Do komplikované situace se dostává pokud se setkávají zájmy členských států s odlišnými principy OSN. Do každodenní práce generálního tajemníka patří rovněž účast na zasedáních orgánů OSN, konzultace se světovými politiky, představiteli vlád, zástupci občanských skupin, soukromého sektoru a jiných. Součástí jeho činnosti jsou i zahraniční cesty, kde zprostředkovává kontakt s členskými státy a získává aktuální informace, při některých svých cestách využívá své nestrannosti a pomáhá předcházet a řešit konflikty.

45

Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str.53.

18

2 Širší souvislosti reformy OSN

2.1 OSN jako globální organizace

Na rozdíl od struktury, která zůstávala během padesátileté existence téměř neměnná, činnost OSN se neustále vyvíjela. Otázkou zůstává, kam by měl další vývoj směřovat. Někteří by rádi viděli OSN jako spíše skromnou mezivládní organizaci, jiní by upřednostnili silnou celosvětovou vládu. Oba proudy nicméně mluví o nutnosti reformy OSN.

OSN je dnes v podstatě jediná celosvětová organizace, tento fakt sám o sobě nehovoří pro jeho existenci. Pro její existenci hovoří spíše povaha současného světa, který se musí v různých sférách vyrovnávat s důsledky globalizace. Jednostranné kroky ze strany státu zřejmě nemohou řešit hlavní problémy světového společenství. To se za posledních pár desetiletí změnilo dosud nevídaným způsobem a stalo se tak „globální vesnicí“46

Globalizace s sebou nese globální problémy na které je třeba reagovat. Jedná se často o problémy, které jsou ve vzájemném vztahu, jsou značně rozmanité a zasahují všechny části světa a lze je řešit opět jen na globální úrovni. Kroky jsou často podniknuty na regionální úrovni, nicméně zaostávají mechanismy pro jejich globální řízení. Jejich jednostranné řešení z pozice velmocí často postrádá legitimitu. Pozice jednotlivých států v řešení těchto konfliktů je sice oprávněná, nicméně nedostačující a omezená na partikulární akce. Z tohoto důvodu je třeba se zaměřit na globální struktury, obzvlášť pokud byli jako globální vytvořeny již od svého počátku.

OSN by tak měla být reformována pro potřeby současného světa, kde se hromadí na jedné straně narůstající globální problémy a na druhé straně nedostatečná reakce na ně.47 Tuto vznikající mezeru pociťují stále intenzivněji lidé na celém světě z různých oborů volající po nové, či lépe reformované mezinárodní organizaci.

46 47

Khol, R.a kol. „ Reforma OSN a zájmy České republiky“, ÚMV, Praha, 1998, str.11. Lze hovořit o „globální kulturní mezeře“, či „strukturálním deficitu světové ekonomiky“.

19

Reformovaná OSN by mohla dostatečně reagovat na globální výzvy pouze za předpokladu principu subsidiarity. Maximální množství úkolů by mělo být ponecháno na regionálních organizacích, pak se může OSN soustředit na globálněji pojaté problémy, jako je například zajištění míru a bezpečnosti, problémy životního prostředí, správu globálních zdrojů a světového dědictví, otázky mezinárodního práva, či trvale udržitelného rozvoje.

Lze tedy říci, že v současné době nemáme žádnou mezinárodní organizaci, která by disponovala takovým potenciálem a ještě navíc zkušenostmi z více než šedesátileté existence. Po celou dobu stála tváří v tvář problémům celého lidstva a získala tak zkušenosti s jejich řešením. OSN disponuje cenným kapitálem v podobě informací, vytvořených sítí, lidí s odbornou kvalifikací. To ji také zvýhodňuje oproti všem potenciálním nově vzniklým organizacím.

2.2 Současný stav OSN Nynější stav OSN je bohužel dalek optimistické vizi globální organizace. Je to z velké části dáno tím, že OSN je přeci jenom nástroj jednotlivých států a často tak i odrazem jejich neschopnosti se dohodnout. Navíc je její vnitřní realita neustále odrazem stavu mezinárodního společenství po druhé světové válce. Po konci studené války došlo spíše k váhavým postojům aktérů než k aktivní reorganizaci.48

Výsledný obraz dnešní OSN je důsledkem historie proher i úspěchů. Úspěšné kroky lze nalézt v oblasti dekolonizace, lidských práv, pomoci uprchlíkům, rozvoji mezinárodního práva, řešení celostních problémů životního prostředí, populace, bídy a jiných.49 Naproti tomu v oblastech mírových operací, kde je zapotřebí podpory jednotlivých států, jejich prostředcích a politické vůli docházelo k neúspěchům, které byly navíc často medializovány.

Další na vině je neochota k průběžné reorganizaci, která vedla k zbytnění celkové struktury a duplicitě některých programů a agentur. OSN se tak stalo synonymem pro byrokratický 48

Tato skutečnost byla patrná i u jiných organizací - například v procesu evropské integrace. V této oblasti je využíván tzv.třístupňový proces: konvergence zájmů při identifikaci problémů, sladění společných problémů a převedení společných postojů do kolektivní akce, viz. In a successor Vision: The United Nations of Tomorrow, Final Report of United Nations Management and Decision-Making Project, UNA-USA, 1987. 49

20

kolos bez jakékoliv vnější kontroly. Struktura systému OSN je tak široká a komplikovaná i z toho důvodu, že většina jejích programů, organizací a agentur byly založeny jako samostatné organizace, pouze spojeny se systémem OSN. Koordinace s těmito organizacemi podléhá zvláštním dohodám podle článku 58 a 63 Charty. Ale koordinace se často rozchází s tímto ideálním modelem již na úrovní národních zástupců. Ty jsou zpravidla vázáni na ministerstva zahraničí jednotlivých členských států a nemůžou tak být zcela nezávislí.

V rámci rozhodovacích procesů dochází k decentralizaci rozhodování, která vede k napětí. Největší napětí je přirozeně mezi Valným shromážděním a Radou bezpečnosti. Jak již bylo zmíněno výše, Rada bezpečnosti funguje jako hlavní výkonný orgán, nicméně většinu její agendy tvoří otázky míru a bezpečnosti. Většina ostatní agendy, jako jsou otázky rozvojové, humanitární, kulturní, lidských práv, mezinárodněprávní, má na starosti Sekretariát, Valné shromáždění a Hospodářská a sociální rada. Mimo základní strukturu stojí pomocné a specializované agentury, které často postrádají koordinaci. Můžeme však k dobru říci, že těmito neduhy trpí všechny větší organizace.

2.3 Budoucnost OSN OSN má před sebou v podstatě dvě možné cesty vývoje. Jedna z nich se rýsuje v podobě řešení hlavních globálních problémů, kde má určitou naději na úspěch, či pouze jako fórum k vymezení pravidel, norem a obecných principů, které budou zavazovat členské státy. Při posuzování druhého přístupu je třeba v jeho neprospěch říci, že k rychlosti podnětů pro tuto činnost a pomalosti zpětné vazby při vytváření norem, lze považovat druhý princip za příliš pasivní. Pokud budeme požadovat po OSN aktivní roli, musí dojít ke zvýšení efektivity, funkční nezávislosti a vyvážení prioritních cílů dostupnými prostředky. Reforma tak musí reagovat na hlavní trendy současného vývoje a jejich projekci do 21.století, určit prioritní oblasti činnosti a provést úpravu současné organizační struktury a fungování OSN.

Již od sedmdesátých let se díky rozvoji informačních technologií můžeme věnovat srovnání podobnosti vývoje v různých koutech naší planety. V této době se tomu věnovala mimo jiné i komise OSN Gro Harlem Brundtlandové, či Komise pro globální řízení. Jejich závěry nám mohou pomoci vymezit hlavní trendy současného světa.

21

Současné globální výzvy lze rozdělit do několika skupin a lze z nich také odvodit prioritní úkoly pro činnost OSN. První skupinou zůstávají otázky míru a bezpečnosti. Tento problém je starý jako lidstvo samo a i v 21.století umírají ročně desetitisíce lidí jako důsledek konfliktů. Je třeba zmínit, že konflikty se za posledních 300 let značně změnily. Většina konfliktů se odehrává uvnitř států a má podobu různých občanských válek, náboženských, či etnických konfliktů. Mezi oběťmi těchto konfliktů najdeme především civilní obyvatelstvo. Nejde však pouze o konflikty, jde i o bezpečnost v oblastech obchodu s drogami, organizovaného zločinu a terorismu, či jiných. Všechny tyto problémy mají globální dimenzi a lze je považovat za důsledek globalizace. Bez účinné mezinárodní spolupráce nemůže být jejich úspěšné řešení účinné.

Do druhé oblasti současných globálních výzev lze zařadit otázky humanitárních krizí a rozvojové pomoci. U valné většiny zemí Severu se sice životní úroveň zvyšuje, nicméně zbývá skupina zemí, která se neustále propadá ke dnu rozvoje a jejich vyhlídka není právě růžová. Je více než zřejmé, že otázka míru a rozvoje je více než propojená. Do této problematiky lze zařadit i otázku obnovy společností zničených válečnými, či sociálními konflikty.

Mezi třetí oblast budoucího směřování OSN lze řadit otázky trvale udržitelného rozvoje a světového dědictví. Faktory jako je rychle rostoucí populace,50 zmenšující se množství zdrojů a jejich lokální dostupnost, či princip spotřební společnosti vedou k ohrožení životního prostředí na globální a lokální úrovni, katastrofické důsledky pro obnovitelné a neobnovitelné zdroje i pro celou civilizaci. Na globální úrovni lze tuto oblast řešit právě jen pomocí globální organizace. Jen taková organizace může řešit správu a distribuci společných světových zdrojů jako jsou světové oceány, atmosféra, vesmírný prostor, Antarktida, a jiná centra biodiverzity a deštných pralesů.

Poslední oblastí by měly být otázky rozvoje mezinárodního práva a ochrany lidských práv. Existují oblasti, které jsou v rámci státu neřešitelné. Oblasti, které jsou takzvaně všech musí být ošetřeny systémem mezinárodního práva. Proto byl mezinárodním společenstvím vyvinut systém norem, který upravuje jednání aktérů. Posílení respektu k mezinárodnímu

50

Navíc velmi nerovnoměrně, obzvláště v zemích Jihu.

22

právu by mělo být snahou OSN pro 21.století. Problematika lidských práv se těší zájmu mezinárodních organizací především poslední dobou. I přes velké pokroky při jejich kodifikaci počínaje Všeobecnou deklarací lidských práv z roku 1948, jejich aplikace často pokulhává. Snad bude přínosem v této oblasti nově vzniklá Rada pro lidská práva.

2.4 Úkoly OSN v 21.století

Pro výše zmíněné problémové oblasti je třeba najít prioritní úkoly, které budou reagovat na svět 21.století při dosahování cíle stejného jako v roce 1945, tedy „posílení mezinárodního míru, bezpečnosti a spolupráce mezi národy, vedoucí ke stabilitě a prosperitě lidstva.“51 Nicméně globální povaha problémů požaduje uzpůsobení organizace těmto výzvám. Svět se od založení organizace v San Franciscu znatelně proměnil. Reforma by tedy měla nalézt nový přístup ke komplexně propojené, dynamické a mnohorozměrné realitě současného světa, který povede k maximálnímu využití jeho možností a eliminaci jeho hrozeb.

Mezi odborníky se dochází ke konsensu, že přístup k současnému světu musí být v zásadě holistický. Nejde již tedy pouze o koncept trvale udržitelného rozvoje, ale o postihnutí všech oblastí lidského počínání. Ať již jde o oblast bezpečnosti, ekonomiky, politiky, životního prostředí, vzájemná ovlivnitelnost a závislost je i přes veškeré odlišnosti všem společná.

Úkoly vyplývající z výše zmíněných globálních výzev jim budou zhruba odpovídat. V první oblasti se tedy jedná o vytvoření prostředí podporující mezinárodní mír a bezpečnost při vědomí propojenosti hrozeb. Důležité je v této oblasti především předcházení konfliktů a mírových operacích tzv.druhé generace.52 Největší změny je třeba vynutit v oblasti budování míru53 a v situaci po ukončení konfliktu. Tyto typy operací jsou nejrizikovější a hranice mezi úspěchem a krachem je velice tenká. Předcházení konfliktům je logicky levnější a účinnější, nicméně dosavadní úprava Charty neumožňuje větší použití preventivních akcí. Po ustavení stálých sil rychlé reakce by zřejmě došlo k usnadnění 51

Khol, R.a kol. „ Reforma OSN a zájmy České republiky“, ÚMV, Praha, 1998, str.14. Peacekeeping první generace, případně tradiční peacekeeping spočívá v nasazení nestranných sil se souhlasem všech stran, v nové generaci by mohlo dojít k zřízení strategické vojenské rezervy a vytvoření stálé kapacity rychlého nasazení civilní policie OSN pro posílení mírových misí. 53 Budování míru, čili peacebuilding otevřelo pravděpodobně další kapitolu své existence zahájením fungování Komise pro budování míru v letošním roce. 52

23

preventivních mírových operací. S otázkou prevence konfliktů je rovněž spojena otázka legitimity a bezpečnosti na regionální úrovni. Mezinárodní společenství by mělo podporovat projekty jako jsou registry zbraňových transferů, regionálních systémů odzbrojení, vzájemného monitorování apod. Důležitá je rovněž propojenost OSN s regionálními organizacemi jakožto zdroje legitimity při použití síly. Pro legitimizaci rozhodování OSN v oblasti míru a bezpečnosti je potřeba navíc revize institutu veta. Veto může být nahrazeno zdržením se hlasování. Mezi problémy globálního charakteru pojící se k oblasti mezinárodního míru a bezpečnosti jsou v neposlední řadě i otázky terorismu a organizovaného zločinu, proliferace zbraní hromadného ničení, či citlivých technologií a etnické, či náboženské nenávisti. Všechny tyto oblasti spadají do působnosti OSN a jejich řešení neleží jen v oblasti bezpečnosti, ale i rozvoje, lidských práv a mezinárodní spolupráce.

Druhou prioritní oblastí je řešení humanitárních krizí a rozvoje. Role humanitární pomoci OSN je v současném světě nezastupitelná, jde především o země, které jsou v současném systému opomíjeny, tedy o země nejchudší a sužované dlouhodobými konflikty. Co se týče rozvoje, měl by být kladen důraz na globální partnerství pro rozvoj s centrální rolí OSN. V dnešní globalizované éře a rostoucí vzájemné závislosti se krize v oblasti ekonomické a sociální snadno přelévají z jedné oblast do druhé. Proto by neměla být tato skutečnost opominuta při reformě agendy orgánů.54

Třetím prioritním úkolem se stává snaha o udržení trvalé udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Jedná se nesporně o životně důležitou problematiku, která by měla dominovat všem světovým summitům. Především bychom měli jednat o ustavení systému správy společných zdrojů důležitých pro budoucnost lidstva, jako jsou světové oceány, deštné pralesy, centra biodiverzity apod. V této souvislosti se nabízí některé reformované orgány, které ztratily obsah své činnosti,

55

či se jejich činnost překrývá s jinými orgány.56 Na

posledním summitu překvapivě nebyl této oblasti věnován samostatný oddíl, ani Kofi Annan se této oblasti na rozdíl od zbylých tří příliš nevěnuje.

54

Týká se to zejména reformy ECOSOC. Jako je již výše zmíněná Poručenská rada. 56 Myslí se tím například různé specializované agentury v oblasti rozvoje. 55

24

Mezi poslední hlavní oddíl činnosti patří kodifikace mezinárodního práva, rozvoj dodržování těchto norem a problematika lidských práv. OSN je v oblasti kodifikace mezinárodního práva přední organizací a její role je naprosto nezastupitelná. Proto by měla pokračovat v této činnosti, snad i za podpory souvisejících konvencí členskými státy. Veškeré globální změny probíhají velkou rychlostí, proto budeme doufat, že kodifikace převážně psaného práva bude v současné době probíhat odpovídající rychlostí.

Celá kapitola lidských práv, včetně jejich internalizace a kodifikace standardů, může být považována za jednu z úspěšných oblastí v historii OSN. Proto je třeba v této tradici pokračovat a zároveň v dohledu nad jejich dodržováním, ochrana práv tzv.třetí generace (tedy práv solidarity) a ochrana všech slabších, včetně žen a dětí před důsledky globalizace. Vykročením správným směrem může být zřízení nové Rady pro lidská práva. Úspěchy v její činnosti ukáže až čas.

25

3 Počátky reformních snah

Z výše uvedeného by mohl vzniknout dojem, že problematika reformy OSN se týká posledních let. První pokusy o reformu jsou ale mnohem staršího data. Již od založení OSN se podmínky okolního světa měnily. Během studené války se návrhy na reformu týkaly především Sekretariátu a oblasti hospodářské a sociální. Absence otázek bezpečnostních se jevila jako pochopitelná z důvodu bipolární konfrontace.

V průběhu let vznikaly mnohé expertní skupiny, které navrhovaly organizační změny v chodu Sekretariátu, jakož i v plánování, hospodaření, oceňování, zaměstnanecké politice. V centru pozornosti byla i snaha o nové definování priorit, koordinaci aktivit v rámci systému OSN a mezivládní struktury, jakož i revitalizace některých orgánů.

57

Dosažené

výsledky byly spíše skrovné a nezlepšovali efektivitu organizace.58

Během prvních patnácti let dekolonizace se zvýšil počet členských států na dvojnásobek a tento trend pokračoval i později a v členské základně tak neustále přibývalo především chudých států. Také tento fakt musel nutně vést k předefinování starých přístupů k řešení problémů ve prospěch nových, především ekonomického a sociálního charakteru.

Kromě růstu počtu členů docházelo i k rozšiřování rozdílů mezi státy Severu a Jihu v rámci OSN. Státy Jihu vyprodukovaly jen pětinu světové produkce a dostaly se tak často do dluhů, které nebyly schopny splácet. Tuto situaci se snažila řešit Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) vypracováním Deklarace volajícím po „novém mezinárodním ekonomickém pořádku.“59 I přes tuto snahu došlo spíše k opačnému efektu a bohatší státy Severu obávající se o své podniky ve státech Jihu zavedly ochranářská opatření jako například kontroly na import zboží.

57

Více v Bertrand, M., „The UN as an Organization. A Critique of its Functioning“, in: European Journal of International Law, www.ejil.org/journal/Vol6/No3/art3.html. 58 Za jedinou smysluplnou změnu v oblasti bezpečnosti lze považovat zavedení tzv. systému mírových operací Lestrem Pearsonem a Dagem Hammarskjöldem, což překvapivě nebylo považováno za reformu. 59 Brooman, J., United Nations International Cooperation since 1945, Longman Group UK Limited, England, 1990, s.26.

26

Dalším problémem bylo obvinění ze zpolitizování OSN a jejích agentur. Obvinění vyplývalo ze zásahů orgánů OSN na izraelské straně vůči arabským sousedům, či zásahu v problému apartheidu v Jižní Africe. Důsledkem byl nesouhlas některých států a nárůst dluhů OSN.60 Situace vyvrcholila v polovině osmdesátých let, kdy USA omezily svou finanční pomoc ve výši 100 miliónů dolarů, tedy polovinu ročního příspěvku.61 Následkem toho došlo k pozastavení některých akcí OSN a k propuštěním několika stovek zaměstnanců.

Co se týče reformního úsilí, směrem ke konci studené války v polovině osmdesátých let se začaly objevovat více ambiciózní návrhy především od nezávislých zdrojů mimo OSN.62 Naproti tomu v rámci systému OSN byla Valným shromážděním na popud Japonska ustavena skupina osmnácti expertů, která se měla zabývat posílením struktury OSN. Skupina se opět omezila pouze na ekonomické a sociální otázky. Výsledkem bylo 71 doporučení týkajících se především financování a koncipování rozpočtu.

Důležitým rokem pro reformu je rok 1988, který je rokem tzv. „severské“ iniciativy. V této iniciativě se pět severských zemí dohodlo na společné aktivitě, která vyústila v reformu koordinace a financování a v návrhy strukturálních změn OSN. Zároveň je rok 1988 spojován s novou rolí OSN v oblasti bezpečnosti. Tato nová role plyne především z podpory americké intervence v Perském zálivu ze strany Rady bezpečnosti a v rozšíření tzv.“druhé generace mírových operací.“63

To vedlo k upozornění mezinárodního

společenství na bezpečnostní problematiku, jako je role a složení Rady bezpečnosti, efektivita mírových operací, otázka možnosti preventivních akcí a podobné oblasti reflexe.64

60

Tato situace nebyla nová, státy odmítaly platit již akce ze šedesátých let, jako například Francie a Belgie akce v Kongu, OSN hrálo vedlejší roli i v konfliktech roku 1971 mezi Indií a Pákistánem, válce ve Vietnamu a Afgánistánu, tato situace trvala až do roku 1991, kdy se OSN aktivně účastnila války v Perském zálivu. 61 Situace kulminovala na konci devadesátých let, kdy americké dluhy málem vedly ke ztrátě hlasovacího práva v rámci Rady bezpečnosti. 62 Jednalo se o návrhy, jako bylo zřízení Hospodářské bezpečnostní rady (Economic Security Council), systému regionální reprezentace a regionálních agentur. 63 Peacekeeping první generace se vztahoval na operace nasazení nestranných sil se souhlasem všech stran, které jsou připraveny k ukončení aktu nepřátelství, změny v dalších generacích se týkají především souhlasu stran, charakteru konfliktu, možnosti použití síly, připravenosti všech stran k jednání apod. 64 Obecně však lze říci, že OSN během studené války nereagovala na to, co se děje uvnitř států, to bylo považováno za jejich „vnitřní záležitost“, více v Pavka, M., „Rapsodie v modrém: Role OSN při udržování míru“, in Mezinárodní politika, 9/2005, str.10-12.

27

3.1 Reforma po konci studené války

Po rozpadu východního bloku se z OSN stal integrační prvek mezinárodního společenství. Je nutné říci, že OSN byla v té době zaměřena na jiné aktivity a měla jiné cíle než od ní změněné společenství očekávalo. Tento fakt si uvědomovalo více lidí působících v institucích OSN, jakož i ve vládách členských států. V návrzích reforem z této doby lze vysledovat dva hlavní okruhy problémů. Jedním z nich byla pokračující tíživá finanční situace a způsob hospodaření OSN, druhým okruhem byla otázka struktury a fungování Rady bezpečnosti a její postavení vůči ostatním orgánům, zejména pak Valnému shromáždění. Menší část reforem se věnovala také nové definici orgánů, jako je Hospodářská a sociální rada, Poručenská rada, či vztahy mezi jednotlivými orgány. Určitá část pozornosti byla věnována také vymezení nové role OSN v oblasti lidských práv, ochrany životního prostředí, či rozvoje.

V oblasti řešení ozbrojených konfliktů nastala během let 1988 až 1991 poměrně optimistická fáze vyplývající z prvních úspěchů a uklidnění situace v Salvadoru, Nikaragui a Namíbii a také z výsledku války v Perském zálivu.65 Optimistickou fázi brzy vystřídala pesimističtější fáze od roku 1991, kdy došlo k nahromadění neúspěchů v Angole, Somálsku, bývalé Jugoslávii, Afghánistánu, Haiti, ve Rwandě a jiných, které vedly k rozporuplným představám o potřebě a možnostech reformy.

Výše zmíněné neúspěchy při řešení konfliktů vedly ke snížení iniciativy OSN v polovině devadesátých let. K této situaci přispěly další tři faktory. Prvním z nich bylo zhoršení spolupráce mezi velmocemi v Radě bezpečnosti kvůli klientským vztahům některých členů k zemím o kterých se jednalo. Dalším faktorem byla již zmíněná finanční krize zvýrazněná nárůstem nákladů na udržování míru. Poslední faktor k omezení mírotvorné aktivity OSN byla neochota členských států k angažování v konfliktech ve kterých neměly své klíčové zájmy.66 Třetí faktor byl v podstatě popřením univerzální mírotvorné role OSN.

65

Shoda mezi pěti stálými členy Rady bezpečnosti vedla k víře, že nastává nová éra „kolektivní bezpečnosti“. USA daly jasně najevo tuto pozici po incidentu v Mogadiši v říjnu 1993, po kterém odmítly účast v jiných misích než ve kterých mají národní zájem. 66

28

4 Butrus-Butrus Ghálí V roce 1991 byl jmenován generálním tajemníkem Butrus-Butrus Ghálí. Situace po studené válce mu přinesla řadu problémů, se kterými se musel potýkat. Kromě již zmíněných finančních problémů se jednalo i o problémy sociálně-ekonomické, etnické, ale i ekologické. Stále větší důraz byl kladen na otázky bezpečnosti, především v rámci regionálních konfliktů, které se po skončení studené války objevovaly stále častěji.67

4.1 „Jednání o míru“ Butrus-Butrus Ghálí publikuje v prvním roce svého působení zprávu „Jednání o míru“68 zabývající se zlepšením fungování organizace v oblasti preventivní diplomacie, mírových operací a operací na udržení míru. Mnohá z těchto doporučení byla již dříve bez úspěchu předkládána členskými státy.

Mimo jiné Ghálí navrhuje vytvoření světové sítě pro plánování a krizové řízení v rámci působnosti Sekretariátu .69 Snažil se Sekretariát posílit v oblasti udržení mezinárodního míru a navrhoval také vytvoření stálé armádní jednotky OSN. Celkově chtěl tehdejší generální tajemník oživit systém OSN, který byl zjevně narušen bipolárním soupeřením studené války. Celá zpráva má přes 80 článků a je rozdělena do zvláštních podkapitol.

Úvod zprávy je věnován definování cílů a úkolů OSN, kterými jsou nejen ochrana míru a potažmo vojenské akce, ale i situace před konfliktem a po konfliktu při znovuobnovování míru. S touto fází souvisí také obměna institucí, infrastruktury a vztahů mezi znepřátelenými stranami. Neméně důležitá je i obnova sociálních jistot, ekonomické stability a někdy také zamezení vládních represí.70

67

Více na http://encarta.msn.com/encyclopedia_761557410/Boutros-Ghali_Boutros.html. „An Agenda for Peace: Preventive diplomacy, peacemaking and peace-keeping“, http://www.globalpolicy.org/socecon/un/reform/1995socseclinks.htm. 69 Regionální organizace jako je například Africké unie byly připraveny více spolupracovat s OSN v oblastech jako je preventivní diplomacie, či prevence krizí. 70 Roberts, A. and Kingsbury, B (ed), United Nations, Divided World: The UN´s Roles In International Relations, Clarendon Press, Oxford, 1993, Appendix A, s. 473. 68

29

V další kapitole Butrus Ghálí definuje jednotlivé pojmy a vysvětluje jejich význam. Nejdříve definuje pojem preventivní diplomacie. Ta má podle něho předcházet a zabránit konfliktům. Pokud je neúspěšná, má alespoň zabránit rozšíření již existujících sporů. Dalším pojmem je tzv.peacemaking, tedy činnost směřující ke tvorbě míru. Pomocí této akce by mělo být dosaženo dohody pomocí prostředků, které nabízí kapitola VI Charty OSN. Mezi tyto nástroje patří vyjednávání, šetření zprostředkování, řízení smírčí, rozhodčí, či soudní, anebo použití oblastních orgánů. Kapitola VI mluví i o použití jiných pokojných prostředků dle vlastní volby.71 Na peacemaking navazuje peace-keeping, kde je již míru dosaženo a usiluje se o jeho dodržení. Tato akce vede většinou k rozmístění mírových jednotek OSN se souhlasem daného státu. Poslední částí mírového procesu je peacebuilding, tato metoda je použita k vyloučení opětovného konfliktu a obnovení ztraceného pořádku.

V závěru zprávy se tajemník věnuje reformě financování. Zdůrazňuje, že prioritním úkolem organizace je rychle a adekvátně reagovat na vzniklou krizi a k tomu je zapotřebí dostatečné množství finančních prostředků. Jedním z kroků by mělo být zavedení opatření, které by donutily členské státy platit včas a v plné výši. Dále by se měl navýšit fond, který poskytuje prostředky na práci jednotlivých misí na 250 milionů dolarů a zavést princip, že se do tohoto rozpočtu bude přispívat nejméně 25% ročního rozpočtu OSN. Návrh obsahoval také založení Humanitárního fondu pro neočekávané humanitární akce a Mírového nadačního fondu pro financování mírových operací.

Na samotném závěru zprávy upozorňuje Ghálí na nutnost posílení Sekretariátu a zamezení překrývání pravomocí jednotlivých orgánů, které může vést ke snížení jejich produktivity. Jen tak se může OSN stát do budoucna plně funkční a schopnou organizací.

4.2 „Zpráva o rozvoji“

Předchozí zpráva Butruse Ghálího byla ihned po svém vydání terčem všeobecné kritiky. Kritika se týkala především absence problematiky rozvoje v jednotlivých zemí. Proto byl

71

Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str.24.

30

roku 1994 vydán dodatek s názvem „Zpráva o rozvoji“72 a předložen 49.zasedáni Valného shromáždění OSN.73

Rozvoj měl spočívat v omezení chudoby, negramotnosti, vážných onemocnění a časné úmrtnosti. Rozvoj má být také součástí pozdní fáze peace-buildingu, jen tak může být zajištěn budoucí rozvoj státu a zamezí se tak obnovení původního konfliktu. Pro rozvoj celého světa by mělo být klíčové snižování výdajů na válečné zbrojení, postupné snižování počtu vojenských jednotek a omezování nepříznivého dopadu vojenských aktivit na životní prostředí.

Co se týče role orgánů OSN v procesu rozvoje, ta je definována přímo v Chartě OSN. Valné shromáždění podle kapitol IV, IX a X nese hlavní odpovědnost za mezinárodní ekonomickou a sociální spolupráci. Úloha Hospodářské a sociální rady podle kapitoly X spočívá v oblasti studia, iniciování a řízení dalších programů souvisejících s rozvojem. Rada bezpečnosti může podle kapitoly VII ovlivnit rozvoj v zemi systémem sankcí vůči jednotlivým zemím, či jejich sousedům. Sekretariát má v této oblasti jen podpůrnou funkci jako poradce ve veřejné administrativě, v oblasti plánování, nebo ve využívání přírodních zdrojů.74

Závěr zprávy upozorňuje, že rozvoj není krátkodobá záležitost a v silách OSN je významně pomoci v jednotlivých oblastech, ale ne řešit veškeré problémy se kterými se stát potýká. Jeho hlavní role by měla tkvět v koordinaci složek, které se na obnově podílejí.75

4.3 Zhodnocení reforem Butruse-Butruse Ghálího Butrus-Butrus Ghálí býval ve své době často považován za loutku Spojených států.76 Díky jejich vlivu se stal generálním tajemníkem a za jeho působení v úřadě se Spojeným státům 72

„An Agenda for Development“, http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/1994/0506development.htm. 73 Více na http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/1994/0506development.htm. 74 Pro oblast rozvoje je v rámci OSN vyčleněno několik fondů jako je Rozvojový program OSN (UNDP), Populační fond OSN (UNFPA), Dětský fond OSN(UNICEF), Agentura OSN pro pomoc a práci ve prospěch palestinských uprchlíků na Blízkém východě (UNRWA), Světový potravinový program (WFP), více na http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/1994/0506development.htm, s.43. 75 http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/1994/0506development.htm, s.36. 76 Například Beigbeder, Y., The United Nations Secretariat: Reform in Progress, in Taylor, P. and Groom, A.J.R. (ed.), The United Nations at the Millennium: The Principal Organs, Continuum, London and New York, 2000, s.196-223.

31

dařilo prosazovat své požadavky. Není proto příliš překvapující, že k výrazné reformě OSN nedošlo. Nicméně došlo k posílení pozice USA v rámci systému. Butrus Ghálí shromáždil ve svém týmu především americké poradce. Svého vlivu Američané v devadesátých letech několikrát využily v případech, kdy nesouhlasili s některými kroky OSN. Jako nástroj využili hrozbu omezení finančních příspěvků.77

Situace v níž Butrus Ghálí navrhoval reformu OSN nebyla ideální, i přesto se mu podařilo prosadit některé dílčí změny. Jednou z nich bylo založení Úřadu pro vnitřní dohled (OIOS) v roce 1994. Smyslem jeho činnosti je podpora odpovědného nakládání se zdroji, kultury zodpovědnosti a transparentnosti a lepší výkonnost jednotlivých programů. Úřad se zaměřil také na kontrolu provádění mírových operací. Cílem bylo zabezpečit finance pro rozrůstající se mírové operace.78

Další snahou Butruse Ghálího byla změna v kultuře managementu Sekretariátu. Z důvodu finanční krize a neochoty úředníků nebyla tato snaha korunována úspěchem. Cílem mělo být zefektivnění aparátu, nicméně podle zprávy z roku 1997 byl tehdejší úřednický aparát stejně byrokratický a neefektivní jako ten předchozí.

Posledním pokusem Ghálího o reorganizaci v rámci OSN byl návrh na vytvoření úřadu ombudsmana, který by dohlížel na vnitřní spravedlnost v rámci činnosti Sekretariátu. Vznikl by sloučením již existujících úřadů pro odvolání a arbitráž a byl by tvořen převážně zahraničními experty. Tento návrh byl však shledán Valným shromážděním za příliš finančně náročný a z obav o překrývání činnosti s již existujícím Administrativním tribunálem, byl tento návrh zamítnut.

Co se týče zprávy „Jednání o míru“, lze předpokládat, že postihla hlavní problémy, se kterými se tehdy OSN potýkala. Butrus Ghálí správně upozorňoval na problémy jako je neexistence stálého vojenského aparátu, nedostatek finančních prostředků, nedostatek kapacit pro průzkumné mise, pochybení v plánování i v organizaci samotných mírových

77

Které tvořily značnou část rozpočtu, byly stanoveny podle platebních možností daného státu, každý stát mohl přispívat maximálně 25% celkového rozpočtu, USA bojovaly za snížení této hranice. 78 „Fakta a čísla OSN, Základní údaje o Organizaci spojených národů“, Informační centrum v Praze, Praha, 2005, str.19.

32

operací. Možná by prosazení jeho návrhu řešení napomohlo odvrátit několik pozdějších katastrof.79

Ve zprávě „Jednání o rozvoji“ je velmi důležitým krokem požadavek odzbrojení, ten se týká především zbraní hromadného ničení, jako jsou chemické a nukleární zbraně. Za velký úspěch může být považováno alespoň podepsání „Dohody o odstranění min“, kterou však nakonec odmítly podepsat Spojené státy americké, Indie a Pákistán.

Za hlavní nedostatek celé Ghálího kariéry lze ovšem považovat již výše zmíněné vleklé spory s USA kvůli jejich nezaplaceným příspěvkům. Je nasnadě, že schopnost OSN účinně fungovat tak klesala úměrně s poklesem jejích finančních prostředků. Z toho také vyplýval negativní postoj USA vůči Organizaci a její akceschopnosti.80

79

Lze zmínit například neúspěšné operace v Somálsku, v Bosně a Hercegovině a Rwandě, více na http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/2002/0203ten.htm. 80 Více na http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=533.

33

5 Kofi Annan Kofi Annan je sedmým generálním tajemníkem Organizace spojených národů a prvním zvoleným z řad aparátu OSN. Své první období započal 1.ledna 1997, kdy nastoupil po Butrusu Ghálím. O čtyři roky později byl na doporučení Rady bezpečnosti zvolen znova. Jeho druhé období začalo 1.ledna 2002 a skončí 31.prosince 2006. Reforma OSN řízená současným generálním tajemníkem nemá svým rozsahem v dějinách této organizace obdoby. Jedná se o komplexní reformu, která usiluje o celkovou transformaci OSN – tedy o přeměnu struktury (čili o institucionální přeměnu), i aktivit (funkční reforma). Kofi Annan navazuje ve svém úsilí na starší reformní kroky z období studené války a na opatření realizovaná v průběhu devadesátých let jeho předchůdcem Butrusem Ghálím a Valným shromážděním.81 V reformním úsilí generálního tajemníka můžeme vysledovat následující cíle: vyrovnání se s dlouhodobě neřešenými problémy (jako je nereprezentativnost Rady bezpečnosti apod.), přizpůsobení OSN světu 21.století včetně jeho rysů (jako je globalizace), zlepšení fungování OSN (odstranění nadbytečné byrokracie) a zohlednění představ členských států. Již při svém jmenování na konci roku 1996 mluví Kofi Annan o reformě a na počátku roku 1997 předloží rozsáhlý soubor reformních návrhů. Chtěl představit komplexní reformu, která by posílila OSN v oblastech rozvoje, udržování míru a bezpečnosti, lidských práv a přizpůsobení orgánů OSN současným podmínkám. Chtěl posílit důvěru lidí v OSN, a podle svých slov „přiblížit OSN lidem.“

5.1 První kolo reforem Kofi Annan popisuje svou reformu jako dvou-liniový proces (Two-Track Process). V první linii se věnuje rozhodnutím, která náleží plně do jeho pravomocí a mohou být tedy realizovány okamžitě, bez nutného schvalování jinými subjekty. Druhá linie je tvořena dlouhodobějšími rozhodnutími, která mnohdy vyžadují schválení členskými státy.

81

V rámci Valného shromáždění bylo zavedeno pět pracovních skupin mezi roky 1992 až 1995, jednotlivé skupiny se zabývaly: Agendou pro mír, Radou bezpečnosti, Agendou pro rozvoj, finanční situací organizace, posílením systému OSN.

34

5.1.1 „First Track“ V březnu roku 1997 vydává Kofi Annan soubor administrativních reforem s názvem „First Track“82, jež má nejenom zjednodušit přebujelou byrokracii OSN a přesměrovat finance z administrativních oblastí do konkrétních oblastí, ale má taky pomoci změnit samotnou kulturu v manažerské části samotné. Tento krok lze popsat

slovy amerického stálého

zástupce, „jde o strukturální reformu, která umožní OSN pracovat více, lépe a za méně.“83 Jedná se tedy o první významný krok směrem k potřebné strukturální reformě, kde Kofi Annan využívá veškerých svých pravomocí. Je zjevné, že pokud by šlo o větší strukturální a organizační reformu, nemohla by být vyjednána bez zapojení členských států. Kofi Annan se snaží svou duální reformu nastavit tak, aby „sjednotila vnitřní principy chování a stala se startérem v trvalém procesu sebe-obnovy.“84 To by se mu mělo podařit vytvořením nových linií odpovědnosti a vytvořením etického kodexu. 85 Hlavními rysy tohoto souboru reforem jsou:


další škrty v rozpočtu (Kofi Annan hovoří až o osmiprocentním zkrácení rozpočtu)




omezení počtu zaměstnanců (až o čtvrtinu z historického maxima tehdejšího počtu 11 994 zaměstnanců86)




redukce administrativního aparátu (Kofi Annan chce snížit o třetinu náklady OSN na administrativu, která spotřebuje 38% rozpočtu organizace, ušetřené náklady budou reinvestovány do sociálních a ekonomických oblastí)




zlepšení integrace na národní úrovni (všichni zaměstnanci OSN v dané zemi mají fungovat jako jeden tým)

82

„First Track“ je popsán v rámci dopisu Řídící a organizační opatření (Management and Organisational Measures) adresovanýmu předsedovi Valnému shromáždění, A/51/829 a A/INF/51/6 and Corr.1, 17 March 1997. 83 Viz Řídící a organizační opatření (Management and Organisational Measures) adresovanýmu předsedovi Valnému shromáždění, A/51/829 a A/INF/51/6 and Corr.1, 17 March 1997. 84 Crisis and Reform in United Nations Financing (UNA-USA, 1997), str. 4. 85 Poprvé v historii organizace. 86 V roce 1996 měl Sekretariát po předchozích krocích B.B.-Ghálího jen 9 196 úředníků. 35




konsolidace ekonomického a sociálního odboru (ze tří existujících odborů tak vznikl jeden Odbor pro ekonomické a sociální otázky)




redukce nezbytné dokumentace (norma pro dokumenty vytvářené Sekretariátem byla omezena z 24 stran na 16 stran)




vytvořit pravidla chování (snaha Kofiho Annana o změnu kultury managementu OSN) Kofi Annan tímto prvním krokem provedl první zásadní krok v rámci jeho postu nejvyššího administrativního úředníka. Další nutné reformy od zlepšení financování až třeba k posílení kapacit pro budování míru vyžadují politický souhlas členských států a proto musí být představeny členským státům.

5.1.2 „Second Track“ V rámci tzv.druhé linie vydává Kofi Annan v červenci 1997 dokument s názvem „Obnova OSN: Program reformy“87, který byl představen členským státům na jejich Valném shromáždění. Při „obnově“ OSN Kofi Annan navrhuje nejen pokračovat ve změnách v rámci Sekretariátu, ale navrhuje reformy při nichž by byl zlepšena informovanost členských států o dění v OSN. I přes rigiditu politické reality dochází ke konsolidaci a zefektivnění administrativy a orgánů OSN a zvýšení odpovědnosti racionalizací odpovědnostních kanálů. Celá zpráva je velice rozsáhlá a hovoří také o širším účelu celé reformy. Podle Kofiho Annana musí být snahou všech členských států zvýšení schopností OSN v rámci stávajících zdrojů. Jeho návrhy na zvýšení role OSN v rámci regulace zbrojení a kontroly přeshraničního násilí, jakož i posílení schopnosti rychle reakce na vzniklý konflikt a omezení závislosti na zapůjčení vojenských důstojníků z členských států, dokazují jeho snahy o vytvoření silnějšího a efektivnějšího OSN. Vzniklé úspory mají být poskytnuty „nejvyšší prioritě organizace, jimiž je omezení chudoby a podpora rozvojových zemí.“88 Kofi Annan věnuje ve své zprávě mnoho místa specifickým oblastem, nicméně zřejmě zcela záměrně se nevěnuje politickým otázkám jako je Rada bezpečnosti apod. Pravděpodobně to 87

„Renewing the United Nations: A Programme for Reform“, Report of the Secretary-General, A/51/950, 14 July 1997. 88 Renewing the United Nations: A Programme for Reform“, Report of the Secretary-General, A/51/950, 14 July 1997.

36

nepovažuje za svou roli a přenechává to politickým složkám Organizace. Některé problémy jsou proto pouze nastíněny. Celkově je celá zpráva napsána velmi realisticky a uskutečnitelně. Celkově lze říci, že jde o do té doby nejrozsáhlejší zprávu o reformě světové organizace za posledních padesát let. Pokud zmíníme nejdůležitější body zprávy:


řízení a správa : zjednodušení systému oddělení, jednotek a agentur do pěti hlavních sektorů: mír a bezpečnost, humanitární akce, ekonomické a sociální záležitosti, rozvojová pomoc a lidská práva; zřízení zástupce generálního tajemníka, vytvoření Vrcholné řídící skupiny (s představiteli jednotlivých sektorů), Skupiny strategického plánování apod.




důležité

aktivity:

zlepšení

rychlého

nasazení

v konfliktech,

zřízení

postu

„mezinárodního vojenského důstojníka“, zlepšení aktivit v postkonfliktní fázi a při odzbrojení, ale také v oblasti ekonomických a sociálních záležitostí, trvale udržitelného rozvoje, humanitárních operací apod. zdrojové aktivity: zlepšení finanční situace OSN89, pokračování ve snižování úředníků




v oblasti administrativy i řízení a přehodnocení personální politiky, rovněž změna informační a komunikační politiky


do budoucna: zabývat se nevyužívanou Poručenskou radou a pokusit se ji přiřadit

o

environmentální agendu90 zlepšit systém OSN jako celek, Kofi Annan volá po vytvoření zvláštního

o

výboru na ministerské úrovni, která by se zabývala nezbytnými změnami v rámci agentur OSN vznik mezinárodního trestního dvora na konferenci v Římě, která se bude

o

konat v roce 1998 uspořádání Shromáždění tisíciletí v rámci zasedání Valného shromáždění

o v roce 2000

89

Finanční situace OSN se od roku 1995 neustále zhoršovala, především vzhledem k neplacení ze strany USA, rovněž aplikace článku 19 Charty (o pozastavení možnosti hlasovat) byla „příliš shovívavá“ než aby donutila hříšníka ke změně. 90 Ve zprávě „Ve větší svobodě“ se již Kofi Annan přiklání k jejímu zrušení.

37

5.1.3 Výsledek prvního kola reforem Po prvním roce ve funkci má za sebou Kofi Annan řadu drobných úspěchů při prosazování administrativních a organizačních reforem. Z organizačních reforem bych zmínila alespoň zřízení funkce náměstka generálního tajemníka (touto funkci byla v lednu 1998 pověřena Louise Frechettová, bývalá náměstkyně kanadského ministra obrany91), stejně tak jako zřízení Odboru OSN pro hospodářské a sociální otázky. Dále byl zřízen Úřad OSN pro drogy a kriminalitu se sídlem ve Vídni, který má koordinovat programy pro boj proti zločinnosti, obchodu s drogami92, praní špinavých peněz a terorismu. Do působnosti jednoho úřadu vedeného Vysokým komisařem pro lidská práva byly zahrnuty programy z oblasti lidských práv a do funkce Komisařky pro lidská práva (OHCHR) byla jmenována bývalá irská prezidentka Mary Robinson.93

Dále došlo k restrukturalizaci aparátu

Sekretariátu OSN pro koordinaci humanitární pomoci, v jehož čele stojí koordinátor nouzové pomoci; sloučení rozvojových fondů a programů OSN do Rozvojové skupiny OSN; konsolidace přítomnosti OSN v jednotlivých zemích do tzv. Domů Spojených národů pod vedením místních koordinátorů; zřízení Odboru OSN pro otázky odzbrojení za účelem pokroku v programu odzbrojení; rozšíření kapacit pro upevňování míru po ukončení konfliktů v rámci Odboru pro politické otázky stane a mnoha dalších. Rovněž v rozpočtových škrtech byl Kofi Annan úspěšný, podařilo se mu omezit rozpočtové výdaje, snížit počet zaměstnanců, omezit dokumentaci Sekretariátu, k omezení výdajů došlo i spojením přibližně 30 oddělení Sekretariátu do čtyř hlavních oblastí na mír a bezpečnost, hospodářské a sociální otázky, rozvojová činnost a humanitární akce.94 Kofi Annan také spolupracoval s předsedou Valného shromáždění Hennadijem Udovenkem a využíval naskytnutých příležitostí k představení svého reformního plánu členským státům a významným uskupením včetně Evropské unie, Skupiny 77 a Hnutí nezúčastněných zemí. Umožnil jim se i k navrhovaným změnám vyjádřit. Zaměstnanci OSN se shodují na tom, že pozvedl pracovní morálku, posílil vedení, přenesl více odpovědnosti na osoby ve vysokých funkcích a decentralizoval rozhodování ve věcech, které nevyžadují jeho přímou pozornost.

91

Fakta a čísla OSN, Základní údaje o Organizaci spojených národů,(United Nations, Informační centrum v Praze, New York – Praha, 2002), s.14, viz http://www.osn.cz/publikace/fakta-a-cisla-osn/?i=197. 92 Do čela Úřadu pro drogy a kriminalitu byl jmenován italský senátor Pino Arlacchi, který byl po dlouhá léta uznávaným bojovníkem proti organizovanému zločinu. 93 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=533, s. 1. 94 Oproti původně plánovaným pěti sekcím – včetně oddělení pro lidská práva.

38

Kofimu Annanovi se však nepodařilo získat souhlas pro některé jiné, odvážnější návrhy. Valné shromáždění, které má kromě schvalování administrativních reforem jen omezenou politickou pravomoc, se stále vzpírá myšlence zřízení zvláštního výboru na úrovni ministrů, který by prošetřoval práci specializovaných agentur systému OSN.

5.2 „Zpráva tisíciletí“ V březnu 2000 vydává Kofi Annan Zprávu tisíciletí95, která se stala do té doby nejpodrobnějším zamyšlením nad dosaženými úspěchy a hlavně Annanovým zamyšlením nad budoucností organizace v 21.století. Kofi Annan doufal, že tato zpráva povzbudí debatu o tomto tématu mezi světovými představiteli na summitu tisíciletí v tomtéž roce a společně vytvoří agendu pro další vývoj. Zpráva obsahuje široké spektrum návrhů a doporučení od omezení obchodu s malými zbraněmi až k boji s globálním oteplováním. Ve své zprávě Kofi Annan hovoří o takzvaných „chytrých sankcích“, které by měly být zaměřeny na vládnoucí elitu a ne na celou populaci. Nepřímo tak kritizuje Radu bezpečnosti za chování vůči Iráku a Libyi a navrhuje vypracovat studie na provedení těchto opatření. Další z jeho návrhu se týká soukromého sektoru a přístupu k informačním technologiím tzv.znevýhodněných skupin. Nepřímo kritizoval vlády jako je Malajsie, Kuba, či Saudská Arábie, za omezování přístupu k Internetu. Rovněž je zmíněná chystaná spolupráce OSN, Mezinárodní organizace Červeného kříže a Ericssonu96 na poskytnutí nepřetržité satelitní komunikace záchranným pracovníkům. OSN má zároveň ve svém záměru vybavit 10 000 nemocnicí ve třetím světě Internetem, aby jim byl umožněn přístup k novým lékařským poznatkům prostřednictvím Internetu. Kofi Annan vyzývá bohaté země, aby zvýšily své příspěvky chudým zemím, především v Africe, aby jim odpustily dluhy a umožnily přístup na jejich trh. Zpráva obsahuje i tak ambiciózní cíle jako je omezení infikovaných HIV mezi 15 a 24 lety až o 25 % do 2010, snížení o polovinu současných 22 % populace žijících z méně než dolaru na den a zaručení, že do roku 2015 bude všem dětem na světě zajištěno základní vzdělání. 95

Annan, K., We the Peoples: The Role of the United Nations in the 21st Century, United Nations, New York, 2000, http://www.un.org/millennium/sg/report/full.htm. 96 Švédská telekomunikační společnost.

39

„Pokud nezdvojnásobíme a nesjednotíme naše snahy, chudoba a nerovnost se zhorší. Někteří z nás se obávají, zda nebude krach na burze, zatímco více než polovina obyvatel planety má tak základní starosti, jako kde získá další jídlo pro své děti.“97

5.3 Summit tisíciletí a „Deklarace tisíciletí“ Na zprávu reaguje nejprve v květnu 2000 Fórum tisíciletí, kde se schází zástupci nevládních organizací z celého světa, Podaří se jim přijmout tzv. Deklaraci a Akční plán, které obsahovaly řadu doporučení pro Summit tisíciletí členských států. Mezi četnými návrhy bylo například založení „Globálního fondu na odstranění chudoby“ a „Dobrovolného mírového sboru“. Zazněl také návrh na zavedení mezinárodně závazných obchodních pravidel pro nadnárodní společnosti, který by pomohl zabránit černému trhu s malými zbraněmi a k regulaci ozbrojených sil.98 Hlavní událostí roku 2000 z hlediska reformního dění je zářijový Summit tisíciletí. Na tomto summitu se schází přibližně 150 členů Organizace, kteří mají za úkol přijmout Deklaraci tisíciletí. Důležitou součástí Deklarace mají být tzv. Rozvojové cíle tisíciletí, které vymezují roli států a OSN při zajišťování rozvoje99. Deklarace obsahuje osm kapitol, které se zabývají základními hodnotami a principy; mírem, bezpečností a odzbrojením; odstraněním chudoby a rozvojem; ochranou společného prostředí; lidskými právy, demokracií a právním řádem; ochranou zranitelných; řešením zvláštních potřeb afrického kontinentu a posilováním Spojených národů.100

První kapitola má název hodnoty a principy a státy v ní opětovně stvrzují svoji důvěru v OSN a její Chartu, „které se ukázaly být nadčasové.“101 Vyjmenovává základní hodnoty, jimiž jsou zejména svoboda (nejlépe v rámci demokratického a participativního modelu 97

Lynch, C., „Annan Seeks Debate on UN Future in 'Millennium Report'“, in: Washington Post, April 4, 2000 98 http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=692, s. 2. 99 Součástí těchto miléniových kroků byla také K. Annanem sepsaná Cestovní mapa k implementaci Deklarace tisíciletí (Road map towards the implementation of the United Nations Millennium Declaration, Report of the Secretary- General, A/56/326, 6 September 2001) ze září 2001 ve které navrhl některé postupy pro naplnění této deklarace. 100 http://www.un.org/millennium/declaration/ares552e.pdf, A/RES/55/2, zároveň v českém jazyce na http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=689. 101 http://www.un.org/millennium/declaration/ares552e.pdf, A/RES/55/2, zároveň v českém jazyce na http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=689.

40

vládnutí), rovnost (v rámci rovných práv), solidarita (ve smyslu solidarity s chudšími). Dalšími ze základních hodnot jsou ohleduplnost vůči přírodě (a boje proti současnému neudržitelnému způsobu výroby a spotřeby a sdílená odpovědnost za ekonomický a sociální vývoj.102

Aby byly dosaženy zmíněné hodnoty musí být podporován mír, bezpečnost a odzbrojení, jež jsou součástí druhé kapitoly. Zde se státy zavazují k dodržování právního řádu a respektování rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, zároveň ke zvýšení efektivity OSN v rámci mírových operací poskytnutím prostředků a nástrojů k jejich uskutečňování. Potvrzují také posílení spolupráce s regionálními organizacemi a zavazují se k dodržování dohod v oblasti kontroly zbraní a lidských práv. Do budoucna si státy ukládají povinnost vyzvat zbývající státy k podpisu a ratifikaci Římského statutu Mezinárodního trestního soudu. Součástí je i závazek ke společnému boji proti mezinárodnímu terorismu a celosvětovému problému drog. Kofi Annan se opět snaží prosadit přijetí „Úmluvy o zákazu používání, skladování, výroby a přepravy protipěchotních min a o jejich odstranění všemi státy“.

Třetí kapitola bojuje za odstranění chudoby a rozvoj. Státy se zavazují do roku 2015 omezit počet těch, kteří nyní musí žít v extrémní chudobě. Jejich počet se odhaduje na více než jednu miliardu. Úspěch v odstranění chudoby vidí v posílení pravidel a transparentnosti obchodního a finančního systému. V roce 2001 se státy zavazují uspořádat projekt v oblasti financování udržitelného rozvoje a také již třetí konferenci zabývající se situací v nejméně rozvinutých zemích.103

Čtvrtá kapitola se věnuje ochraně našeho společného prostředí. Státy se zde zavazují vynaložit veškeré úsilí k přijetí Kjótského protokolu a snižovat emise skleníkových plynů. Zároveň zajistit ochranu všech lesů, vodních zdrojů, a důsledné uplatňování „Úmluvy o biodiverzitě“ a „Úmluvy o boji proti rozšiřování pouští“ v zemích (zejména afrických) postižených suchem nebo rozšiřováním pouští.

102

Na tomto místě je zmíněna role OSN jako nejreprezentativnější organizace světa. Konkrétní rozvojové cíle jsou často již zmíněny v předchozí Zprávě tisíciletí a rozpracovány a obsaženy v dokumentu s názvem „Rozvojové cíle tisíciletí.“

103

41

Kapitola číslo pět se týká lidských práv, demokracie a právního řádu. Státy se zavazují k dodržování „Všeobecné deklarace lidských práv“, k rozšiřování demokratických principů a k zajištění svobodného přístupu k informacím díky nezávislým médiím.

Ochranou zranitelných se zabývá šestá kapitola. Jedná se především o ochranu a pomoc dětem a civilnímu obyvatelstvu, které musí nést důsledky přírodních katastrof, genocidy nebo ozbrojených konfliktů. Státy se proto zavazují k činnosti v souladu s mezinárodním humanitárním právem a snaží se o plné zavedení „Úmluvy o právech dítěte a jejích opčních protokolů - o dětech v ozbrojených konfliktech a o prodeji dětí, dětské prostituci a pornografii“.

Předposlední kapitola o řešení zvláštních potřeb afrického kontinentu zahrnuje návrh pomoci jednotlivým africkým státům v boji za mír, demokracii, proti pandemiím, za odstranění chudoby a udržitelný rozvoj tak, aby se Afrika mohla v nejbližší budoucnosti zapojit do hlavního proudu světové ekonomiky.

Poslední kapitola se věnuje reformě orgánů OSN. Snahou je potvrdit centrální roli Valného shromáždění jako hlavního poradního, rozhodujícího a reprezentativního orgánu Spojených národu. Dále je třeba podpořit reformu Rady bezpečnosti, Ekonomickou a sociální radu a ostatních orgánů. Musí být podpořeny pravidelné konzultace mezi těmito orgány, posílena má být i spolupráce mezi OSN a jinými institucemi, mezi parlamenty států prostřednictvím Meziparlamentní unie a více zapojen soukromý sektor. Důležitým závazkem je dodržování „Úmluvy o bezpečnosti pracovníků OSN a přidružených organizací“. V závěru je vznesen požadavek, aby Valné shromáždění pravidelně hodnotilo pokrok při plnění této deklarace a aby generální tajemník podával zprávy, které budou sloužit jako podklad pro další kroky.

5.4 „Rozvojové cíle tisíciletí“

Miléniová deklarace schválená Valným shromážděním v září 2000 obsahovala mimo výše zmíněných závazků rovněž osm tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (Millenium Development Goals). Jednalo se o odstranění extrémní chudoby a hladu; dosažení základního vzdělání pro všechny; prosazování rovnosti mužů a žen a posílení role ženy ve společnosti; snížení dětské úmrtnosti; zlepšení zdraví matek; boj a HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi; 42

zajištění udržitelného stavu životního prostředí a budování světového partnerství pro rozvoj. U každého cíle byly stanoveny konkrétní indikátory, takže je jejich plnění možné průběžně revidovat. Protože již od stanovení cílů uběhla jedna třetina, zmíním zároveň úroveň jejich plnění.104 První rozvojový cíl si vzal za úkol odstranit extrémní chudobu a hlad. Do roku 2015105 má být snížen na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než 1 dolar na den a kteří trpí hladem.106 Naplňování tohoto cíle není ve všech regionech stejně velký. Zatímco ve východní Asii je cíl splněn, v jihovýchodní a jižní Asii a severní Africe je při stávající dynamice dosažitelný, v zemích subsaharské Afriky, západní Asie a v zemích bývalého Sovětského svazu zůstává počet extrémně chudých lidí velmi vysoký.107

Další cíl zavádí všeobecnou školní docházku. Při zachování současných tendencí bude do roku 2015 cíle dosaženo v severní Africe, východní Asii, Latinské Americe a Karibiku a v asijských zemích bývalého SSSR. K jistému pokroku dochází v subsaharské Africe, jižní Asii, Oceánii. V případě západní Asie a v evropské části zemí bývalého SSSR se situace nelepší, či dokonce zhoršuje.

Další rozvojový cíl prosazuje rovnost mezi muži a ženami, konkrétně v posílení roli žen ve společnosti, předpokládá odstranění nepoměru mezi dívkami a chlapci v základním a středním školství a na všech ostatních stupních vzdělávání do roku 2015. Jde i o rovnost v pracovních příležitostech a v rovném zastoupení ve společnosti i ve veřejných funkcích. Ve velké většině případů jsou ženy odměňovány v zaměstnání méně než muži i přesto, že dle výzkumů jsou v povolání stejně výkonné, někdy i výkonnější než muži. Alarmující je také fakt, že zastoupení žen v politice a ve světových parlamentech dosahuje od roku 1990 pouhých 16 %.108 Cíle bylo v případě základního vzdělání dosaženo ve východní Asii a v evropských zemí SNS, v ostatních zemích je cíl dosažitelný, rovněž i v subsaharské Africe a jižní a západní Asii je cíl splnitelný. Co se týče středního školství, bylo již rovnosti dosaženo v severní Africe, jihovýchodní Asii a v zemích bývalého SSSR, v Latinské

104

Vycházím z údajů Jelínek, P., Rozvojové cíle desetiletí po první třetině, in: Mezinárodní politika, 9/2005, s. 7-9. 105 Od roku 1990. 106 Tento záměr je již zmíněn ve Zprávě tisíciletí K.Annana. 107 V některých těchto částech dokonce počet trpících hladem narůstá. 108 http://unstats.un.org/unsd/mi/pdf/MDG%20Book.pdf,s.14.

43

Americe, Karibiku může být cíle dosaženo, v subsaharské Africe, jižní Asii a Oceánii je zaznamenán určitý pokrok, v západní Asii situace stagnuje.

Čtvrtý rozvojový cíl mluví o omezení dětské úmrtnosti o dvě třetiny do roku 2015. Je odhadováno, že každý rok umírá 11 miliónů dětí (30 000 denně) do svých pěti let, často na léčitelné choroby. Většina z nich může být zachráněna rozšířením existujících programů nabízejících jednoduchá a dostupná řešení. Ve všech oblastech, kromě subsaharské Afriky došlo k pozitivním změnám.

Zlepšení zdraví matek je pátým rozvojovým cílem, ročně umírá během těhotenství nebo při porodu půl miliónu žen.109 Zlepšení stavu se nedaří dosáhnout v subsaharské Africe, jižní Asii, jihovýchodní Asii a Oceánii, kde je tato míra nadále vysoká. Relativně nízkou úmrtnost vykazují státy východní Asie a bývalého SSSR.

Šestým rozvojovým cílem je boj proti HIV/AIDS, malárii a dalším nemocem. I zde jsou velké regionální rozdíly. Zatímco v subsaharské Africe je situace ohledně HIV/AIDS stabilizovaná, v zemích východní a jižní Asie, Oceánie a v zemích bývalého SSSR se epidemie rychle šíří. Malárie představuje problém pro subsaharskou Afriku, také ostatní infekce se šiří především v této oblasti, dále v Oceánii a v zemích SNS.

Předposledním rozvojový cílem tisíciletí je zajištění udržitelného stavu životního prostředí. V tom je zahrnuto také integrace principů udržitelného rozvoje do politiky, zabránění ztrátám přírodních zdrojů, snížení počtu lidí bez přístupu k pitné vodě o polovinu a zlepšení situace lidí žijících ve slumech.110 Co se týče ztrát přírodních zdrojů, k zhoršení dochází v případě lesů v subsaharské Africe, jihovýchodní Asii, Oceánii a v Latinské Americe. V ostatních regionech dochází k zastavení, či zlepšení. Ve všech regionech došlo k nárůstu přírodních rezervací. Co se týče přístupu k pitné vodě, ke zlepšení situace nedošlo jen v subsaharské Africe, východní, jihovýchodní a západní Asii a v Latinské Americe. Počet obyvatel slumů stále narůstá v subsaharské Africe.

Poslední cíl se věnuje budování světového partnerství pro rozvoj. Dokument mluví o celé řadě dílčích cílů, jako je rozvíjení otevřeného obchodního a finančního systému založeného 109 110

http://unstats.un.org/unsd/mi/pdf/MDG%20Book.pdf, s. 22. Příměstských chudinských čtvrtích.

44

na jasných pravidlech, bez diskriminace, změření se na zvláštní potřeby nejméně rozvinutých zemí včetně bezcelního přístupu, odpuštění dluhů, rozvojové pomoci, poskytnutí přístupu k dostupným lékům a novým technologiím.

Při naplňování cílů této deklarace dosáhla největšího pokroku východní Asie, severní Afrika a Latinská Amerika. Cíle popsané v této deklaraci jsou sice obtížné, ale v budoucnu dosažitelné. Nicméně je nezbytné dosáhnout nové dynamiky v rozvoji a dohlížet na pokračování v plnění závazků vyplývajících nejen z této deklarace, ale také ze závěrů konference o financování rozvoje pořádané v roce 2002 v mexickém Monterrey. V závěru této konference se státy shodly, že odpovědnost za vlastní hospodářství, sociální rozvoj a rozvojové strategie nese především každá země sama. Podmínkou je, aby jednotlivé státy v prvé řadě mobilizovaly vlastní zdroje k dosažení jednotlivých cílů a teprve poté, aby se jim dostalo pomoci ze zahraničí v podobě zahraničních investic a sílící rozvojové spolupráce.

Podíl jednotlivých států na rozvojové pomoci byl stanoven na 0,7% HND. Tuto částku překročilo do roku 2002 pouze pět států: Norsko, Dánsko, Lucembursko, Nizozemí a Švédsko. Belgie se k tomuto cíli blížila s 0,6% HND. Evropská unie před zasedáním v Monterrey stanovila zvýšení svého podílu na 0,39% HND Unie do roku 2006 a na 0,33% HND pro jednotlivé státy. Zároveň se zavázala k navýšení tohoto podílu do roku 2010 na 0,51% HND pro staré členské státy a 0,17% pro nové členské země včetně České republiky. V roce 2015 by měl podíl na rozvojové pomoci dosáhnout stanovené 0,7% hranice u starých členských států EU, přičemž nové státy by měl dosáhnout 0,33% HND.111 Dle názoru pana Jelínka v jeho článku uvedeném v časopise Mezinárodní vztahy, má v této oblasti velký vliv veřejnost, a v případě České republiky, upozorňuje na roli kampaně „Česko proti chudobě“.112

111 112

Jelínek, P., „Rozvojové cíle desetiletí po první třetině“, in: Mezinárodní politika, 9/2005,s. 8-9. viz http://www.ceskoprotichudobe.cz.

45

5.5 „Posílení OSN: Agenda pro další změnu“ V září 2002 uveřejnil Kofi Annan další reformní dokument s názvem „Posílení OSN: Agenda pro další změnu“ 113, který se opět věnuje především vnitřní institucionální oblasti. Již ve svém úvodu reaguje na Miléniovou deklaraci a Rozvojové cíle a snaží se „vylepšit“ OSN pro jejich plnění.

Celá zpráva je rozdělena do pěti sekcí, první sekce je všeobecnějšího charakteru a zabývá se věcmi, které je třeba udělat, aby OSN fungovalo lépe a naplňovalo cíle Miléniové deklarace. Zmíněna je problematika globalizace, terorismu a jiných současných fenoménů. Je třeba se zaměřit na ochranu lidských práv v podobě lepších vnitrostátních institucí, zjednodušení procesů orgánů Organizace a jiných procedur týkajících se lidských práv. Rovněž posílení funkce Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva. Součástí prvního oddílu je i zlepšení fungování informační politiky.

Druhá část zmiňuje prostředky pro zlepšení fungování informační politiky v rámci organizace. Zmíněné prostředky zahrnují změny od omezení množství jednotlivých vydávaných zpráv až po zlepšení plánování a organizace různých setkání.

Třetí část zmiňuje zlepšení spolupráce v rámci OSN a mezi OSN a soukromým sektorem. Do roku 2003 by měly všechny agentury, fondy a programy sdílet své zdroje a podrobovat se společnému programování. Budou vytvořeny společné databáze a plánování a rozdělování zdrojů pro všechny akce OSN budou integrovány. Budou posíleny kapacity Odboru pro ekonomické a sociální otázky a podpořena činnost Valného shromáždění a ECOSOCu v problematice Afriky. Pro vztahy s nevládním sektorem bude vytvořen panel na nejvyšší úrovni, který navrhne další změny.

Předposlední sekce se zabývá zkvalitněním finančního systému OSN, navrhuje změnit systém ze čtyřletého na dvouletý plán, doplněný o návrh s ročním předstihem. Samotný návrh rozpočtu by měl být méně detailní a více strategický. Měl by dávat generálnímu tajemníkovi více pravomocí k různým přesunům v případě potřeby. Dohled nad financemi

113

„Strengthening of the United Nations: an agenda for further change“, Report of the Secretary-General, A/57/387, 9 September 2002, dostupné na http://www.centrodirittiumani.unipd.it/a_temi/riformanu/docs/StrengtheningUN.pdf. 46

by měl mít pouze Pátý výbor Valného shromáždění,114 aby již nedocházelo k duplicitám. Zjednodušeno by mělo být i financování mírových operací a financování různých fondů.

Poslední sekce se obrací na pracovníky Organizace, její snahou je podpořit její mobilitu mezi oblastmi, funkcemi, ale i organizacemi, zlepšit kvalitu, zlepšit spolupráci a provést další změny, které by vedly k zefektivnění celé organizace. Valné shromáždění podpořilo zprávu „Posílení OSN: Agenda pro další změnu“ rezolucí 57/300 z prosince 2002.

5.6 „Bezpečnější svět: Naše společná odpovědnost“ Zpráva „Bezpečnější svět: Naše společná budoucnost“115 byla generálním tajemníkem předána Valnému shromáždění na konci roku 2004. Zpráva generálního tajemníka byla v podstatě reakcí na zprávu Panelu na vysoké úrovni, který byl v roce 2003 sestaven, aby se zabýval další reformou OSN a jejím vzhledem ve 21.století.116

Odborníci z Panelu se shodli na tom, že dnešní svět je odlišný od světa, kdy OSN vzniklo, proto je třeba tuto změnu reflektovat. Současný svět je „zmítaný nukleárním terorismem, bídou, nemocemi a občanskými válkami.“117 OSN musí podle generálního tajemníka buď na tyto hrozby reagovat, nebo se může sama rozpadnout díky nesouladu mezi státy a jednostrannému jednání. Cíle zprávy lze shrnout do tří bodů: zhodnotit současné hrozby mezinárodnímu míru a bezpečnosti, zhodnotit jednání OSN při čelení těmto hrozbám a vytvořit doporučení pro institucionální a jiné změny. Hrozby současnému světu lze shrnout do šesti typů:118


války mezi státy 114

Ne jako dosud i jiné výbory. http://www.un.org/secureworld/report2.pdf. 116 Panel byl složen z 16 bývalých hlav států, ministrů zahraničí a jiných odborníků pod vedením thajského premiéra Ananda Panyarachuna. Tento tým měl zpracovat a doporučit politické i institucionální změny, které by dokázaly posílit schopnost OSN čelit současným hrozbám. 117 http://www.un.org/secureworld/brochure.pdf, str.4. 118 Podle Stephena Stedmana v článku „Strengthening the United Nations to Provide Collective Security for the 21st Century“ podcenila tato zpráva následující problémy: v současné době dochází k velkému propojení hrozeb, roste vzájemná nevraživost mezi bohatými a chudými, silnými a slabými a v současné době není jakýkoliv stát schopen s ubránit samostatně, veškeré hrozby vyžadují spolupráci. 115

47




násilí uvnitř států - občanské války, potlačování lidských práv, genocida




chudoba, infekční choroby a ničení životního prostředí




jaderné, chemické a biologické zbraně




terorismus




mezinárodní organizovaný zločin

Bojem proti současným hrozbám může být prevence, zpráva člení způsoby prevence do několik skupin. Nejdůležitější prevencí před ohrožením je samotný rozvoj. Boj s bídou nejen zachrání milióny životů, ale posílí také státy v boji proti terorismu, organizovanému zločinu a šíření zbraní. Součástí prevence musí být i boj se zdravotními problémy, jako jsou nemoci a jejich epidemie. Zabránění válkám mezi státy i uvnitř patří mezi kolektivní zájem všech. V takovém zájmu je i nešíření jaderných, biologických a chemických zbraní. Prevencí je i boj s terorismem a organizovaným zločinem.

Samozřejmě i prevence někdy selže a v takovéto chvíli je třeba použít sílu. Sílu lze použít v souladu s Chartou OSN a státy mají nezadatelné právo na sebeobranu, pokud je hrozba bezprostřední.119 Rada bezpečnosti má právo jednat preventivně, činit tak má jen výjimečně. Do budoucna by měla být Rada připravena jednat více proaktivně, ovšem po předchozí dohodě v rámci Rady bezpečnosti. Státy, které mají obavu o svoji bezpečnost jsou povinny svůj případ předložit v rámci Rady bezpečnosti. Státy mají zodpovědnost120 chránit civilisty v konfliktech, pokud tomu není schopen stát. Mezinárodní společenství má zodpovědnost zasáhnout s nasazením humanitární pomoci, monitorovacích mechanismů a diplomatického tlaku. Síla má být použita jen v krajním případě. Státy jsou rovněž zavázány pomoci s obnovou po konfliktu.

Panel navrhuje následujících pět kritérií pro posouzení použití síly: vážnost hrozby, přesný účel, krajní případ, přiměřený prostředek a posouzení důsledků.121 Pokud Rada bezpečnosti posoudí tyto prvky, lze předpokládat, že bude reagovat zodpovědněji a rychleji.

119

Článek 51, Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005, str.31, Panel nenašel důvod tento článek upravovat. 120 Šlo o velmi konfliktní bod, který vyvolal zejména reakci Spojených států, pod jejichž tlakem bylo spojení „závazek“ nahrazen spojením „mít zodpovědnost“ jednat, pokud to okolnosti vyžadují a je nutné použít sílu, později usilovaly Spojené státy o přeměnu článku na „být připraveni.“ 121 Tedy, zda-li bude mít zasáhnutí horší, či lepší bilanci než nečinnost.

48

Co se týče humanitární intervence, Panel definuje zodpovědnost chránit, pokud jsou porušována lidská práva. Suverenita a nevměšování se do vnitřních záležitostí tak již nemůže být používána členskými státy jako štít před genocidou, etnickými čistkami a jinými činy neslučitelnými s mezinárodním právem.

V rámci institucionální reformy Panel požaduje revitalizaci Valného shromáždění a Hospodářské a sociální rady a zlepšení důvěryhodnosti Komise pro lidská práva.122 Rovněž je požadována reforma Rady bezpečnosti a to ve dvou scénářích – jeden zahrnující nové stálé členy nedisponující vetem, další navrhující zavedení čtyřletých obnovitelných míst. Scénáře pro reformu Rady bezpečnosti vypadají následovně:123 Model A: Počet stálých členů RB se zvýší z 5 na 11. Počet nestálých členů z 10 na 13. Celkový počet členů bude 24. Právo veta zůstává pouze původním pěti stálým členům. tabulka 1: Model A Návrh Region

Počet států

Stálé křeslo

nových

(pokračující)

stálých křesel

Návrh nových nestálých

Celkem

křesel(2rok y)

Afrika Asie a Pacifik Evropa Amerika

53 56 47 35

0 1 3 1

2 2 1 1

4 3 2 4

6 6 6 6

Celkem model

191

5

6

13

24

Model B: Počet stálých členů RB zůstává nezměněný. Vzniká nová kategorie čtvrtletého mandátu s možností prodloužení. Počet těchto křesel je 8. Počet nestálých členů z 10 na 11. Celkový počet členů bude 24. Právo veta zůstává pouze původním pěti stálým členům. tabulka 2: Model B Region

122 123

Počet států

Stálé křeslo

Návrh

Návrh

(pokračující)

nových

nových

Celkem

Osud Komise pro lidská práva byl nakonec jiný, o tom se zmíním později. Zdroj: http://www.osn.cz/publikace/ve-vetsi-svobode/soubory/ve-vetsi-svobode.pdf, str. 16.

49

stálých

nestálých

křesel

křesel(2rok y)

Afrika Asie a Pacifik Evropa Amerika

53 56 47 35

0 1 3 1

2 2 2 2

4 3 1 3

6 6 6 6

Celkem model

191

5

8

11

24

Panel dále navrhuje vytvoření Komise pro budování míru, která bude složena z členů Rady bezpečnosti a Hospodářské a sociální rady, hlavním přispěvovatelů a hlavních poskytovatelů jednotek. Bude spolupracovat s regionálními organizacemi a mezinárodními finančními institucemi.124

Požadováno je i posílení úlohy generálního tajemníka a to jak v rámci sekretariátu, tak i jeho role v oblasti míru a bezpečnosti. V této oblasti je navrhován generálnímu tajemníkovi druhý zástupce, tentokrát právě pro otázky míru a bezpečnosti. Mohl by tak získat větší přehled nejen v otázkách ekonomických a sociálních, ale i v této oblasti.

Celá zpráva je chápana jako počátek nové vlny reforem, které má vyvrcholit na zářijovém summitu 2005 a jde zároveň o zrevidování Miléniové deklarace po pěti letech. Zmíněná zpráva, společně s tzv. Sachsovou zprávou se staly základem pro zprávu generálního tajemníka „Ve větší svobodě“. Sachsova zpráva, nazvaná podle Dr. Jeffreyho Sachse, který vedl realizační tým, jehož úkolem bylo zpracovat postup, jak dosáhnout tzv. Rozvojových cílů tisíciletí, ke kterým se státy zavázaly na Summitu tisíciletí, nese název „Investování do rozvoje: Praktický plán, jak dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí“ a postupně se zabývá jednotlivými závazky, které jsem již zmínila v kapitole o Rozvojových cílech tisíciletí.

124

Komise pro budování míru byla opravdu na konci roku 2005 Radou bezpečnosti a Valným shromážděním formálně vytvořena jako subsidiární orgán obou hlavních orgánů, nicméně úloha a kompetence jsou ve srovnání s původním návrhem Panelu vymezeny poměrně stručně a málo konkrétně, teprve čas ukáže, zda se stane reálně fungující institucí, či pouze „diskusním klubem“, jak tvrdí skeptikové, více v Bílková, V., „OSN a budování míru – nové výzvy, staré přístupy?“, in: Mezinárodní politika, 5/2006, str.26-28.

50

5.7 „Ve větší svobodě: Rozvoj, bezpečnost a lidská práva pro všechny“

Předtím, než se v září roku 2005 scházejí na summitu v New Yorku světoví představitelé, aby zhodnotili pokrok, jehož bylo dosaženo po přijetí Deklarace tisíciletí a pokračovali v reformním úsilí,

125

vypracovává generální tajemník plán s názvem „Ve větší svobodě:

Rozvoj, bezpečnost a lidská práva pro všechny.“126 Tento dokument se zabývá především naplňováním rozvojových cílů tisíciletí a možnostmi jejich splnění do roku 2015. Podle Kofiho Annana jde především o politická rozhodnutí, která nejsou nedosažitelná.

Celá zpráva je rozdělena do čtyř kapitol: zbavení chudoby, zbavení strachu, právo na důstojnost a posílení OSN. Již z názvů kapitol je zřejmě, že generální tajemník se ve své zprávě zaměřil na čtyři prioritní oblasti: rozvoj, bezpečnost a lidská práva a opět na vytvoření lepší organizace Spojených národů. Celá zpráva je součástí závěrečného dokumentu OSN, který byl předložen státům v září.

První kapitola se věnuje zamezení chudoby, potažmo tedy rozvoji. Podle zprávy došlo za posledních 25 let k největšímu snížení chudoby, nicméně existují i chudé země, které zchudly ještě víc. Stále více než miliarda lidí žije z příjmů nižších než je jeden dolar na den. Je proto třeba klást důraz na globální partnerství pro rozvoj, ale také samy státy se musí do naplňování cílů zapojit. Rozvojové státy se zavázaly, že nejpozději do roku 2006 přijmou své národní strategie pro naplňování Rozvojových cílů tisíciletí. Rozvinuté státy zase přistoupily na závazek z Monterrey a potvrzují, že mobilizování zdrojů pro rozvoj je jejich hlavní prioritou. Deklarovaly také časový plán výdajů na oficiální rozvojovou pomoc s dosažením alespoň 0,5 % HNP do roku 2009 a 0,7 % HNP do roku 2015.127

V oblasti obchodu by měly státy otevřít své trhy pro dovoz z nejméně rozvinutých zemí a odpustit dluhy nejzadluženějším zemím.128 Zmíněn je také princip tzv.“rychlých vítězství“, který umožní rychlý pokrok při plnění rozvojových cílů, jde o opatření jako: distribuce sítí a léků proti malárii, zrušení poplatků za základní vzdělání a za základní péči apod. Dále je 125

Reformní úsilí značně zintenzívnilo zejména po americkém zásahu do Iráku, který nebyl posvěcen Radou bezpečnosti a vznikla tak obava o prestiž organizace do budoucna. 126 http://www.osn.cz/publikace/ve-vetsi-svobode/soubory/ve-vetsi-svobode.pdf. 127 Tento závazek vyvolával odpor zejména Spojených států, kteří sice procentuelně přispívají nejméně, ale v celkové částce nejvíc. 128 V roce 2005 tak učinily státy G8, když nejméně rozvinutým zemím zrušily dluhy u Mezinárodního měnového fondu, Mezinárodního sdružení pro rozvoj a Francouzské rozvojové agentury v plné výši.

51

důležité v rámci globální spolupráce rozvíjet monitorovací mechanismy na sledování infekčních nemocí, posilovat systém včasného varování před přírodními katastrofami a podpořit reformu finančních institucí.129 Prostor je věnován také potřebám Afriky.

Druhá kapitola s názvem zbaveni strachu hovoří zejména o principu kolektivní bezpečnosti vycházejícím z principů Charty a mezinárodního práva. Státy jsou v 21.století ohroženy nejen mezinárodními válkami, ale také terorismem, zbraněmi hromadného ničení, organizovaným zločinem a kriminalitou.130 Dokument potvrzuje primární roli OSN v předcházení konfliktům. Je třeba zavést účinnou prevenci terorismu, která tkví v pěti hlavních pilířích: odrazování lidí od využívání a podpory terorismu, bránění teroristům v přístupu k finančním prostředkům, bránění státům v podpoře terorismu, rozvíjení schopnosti států bojovat s terorismem a chránit lidská práva. Státy by se měly také na summitu pokusit nalézt společnou definici terorismu. V oblasti jaderných, chemických a biologických zbraní by státy měly zajistit své jaderné arzenály a podpořit dohody o kontrole zbrojení.

Co se týče udržování míru (peacekeeping), státy by měly zvážit vytvoření vojenské rezervy a stálé kapacity rychlého nasazení civilní policie pro mírové mise. Větší změny by měly být ovšem provedeny v oblasti budování míru (peacebuilding), kde je podle návrhu Panelu navrhováno zřízení Komise pro budování míru jako mezivládního poradního orgánu, který bude mobilizovat podporu a pomáhat zemím v postkonfliktní fázi. Otázka jejích pravomocí, velikosti a členství bude dále řešena. V otázce užití síly je třeba nalézt shodu v oblasti principů pro použití síly a zavázat se k jejímu naplňování.131

Třetí kapitola se věnuje právu na důstojnost. Již v „Deklaraci tisíciletí“ se státy zavázaly k prosazování vlády zákona a respektování lidských práv. Mezinárodní společenství se musí pohybovat v oblastech vlády zákona a musí přijmout zodpovědnost za ochranu svých členů proti genocidě, etnickým čistkám a zločinům proti lidskosti. Musí být posílena spolupráce mezi Mezinárodním trestním soudem a dalšími mezinárodními tribunály. Posílen má být také Úřad vysokého komisaře pro lidská práva a to po stránce finanční i personální. Tento úřad by měl mít větší pravomoci v rámci Rady bezpečnosti i chystané Komise pro budování 129

http://www.osn.cz/publikace/ve-vetsi-svobode/soubory/ve-vetsi-svobode.pdf, s. 5-6. Výsledný dokument summitu nakonec hrozby nevyjmenovává. 131 Již generálnímu tajemníkovi bylo zřejmě, že půjde zřejmě o problematický bod programu, opět zejmna ze strany Spojených států. 130

52

míru. V rámci OSN by měl být rovněž zřízen tzv. Fond pro demokracii, který by měl pomoci členským státům při zavádění demokracie.

Poslední kapitola se věnuje posilování orgánů OSN tak, aby mohla být zvýšena autorita a účinnost jejích orgánů. Reforma sice již od roku 1997 významně pokročila, nicméně ne tolik v oblasti exekutivních a mezivládních orgánů.

Co

se

týče

Valného

shromáždění,

dokument

potvrzuje

jeho

roli,

jakožto

nejreprezentativnějšího poradního, politického a rozhodovacího orgánu, jakož i jeho roli v procesu kodifikace mezinárodního práva. Nicméně je potřeba zeštíhlit program jeho jednání a zrychlit rozhodovací proces. Důležité je zaměřit se na spolupráci s občanským sektorem.

Také složení Rady bezpečnosti by mělo odpovídat mocenskému rozložení sil současného světa. Generální tajemník ve své zprávě podporuje reformní návrhy Panelu132 a vyzývá členské státy k jednání o nich ještě před summitem.133 Nesouhlas států by totiž mohl zablokovat přijetí celého dokumentu.

V souvislosti s reformou Hospodářské a sociální rady je kladen důraz na zefektivnění tohoto orgánu na základě pěti funkcí: podpora globálního dialogu a partnerství v globálních politikách a trendech; monitorování a podávání zpráv v oblasti plnění rozvojových cílů tisíciletí; podpora implementace závazků a z toho vyplývající vytvoření dvouletého Rozvojového fóra spolupráce s cílem hodnocení trendů v mezinárodní rozvojové spolupráci; posílení operační koordinace zejména prostřednictvím ročních koordinačních ministerských schůzek a prostřednictvím koordinace fondů, programů a agentur; zaměření se na propojení rozvoje a míru s důrazem na postkonfliktní vývoj.

Třetí radou, která v této době ještě není realizovaná je Rada pro lidská práva. Tato rada by měla nahradit stávající Komisi pro lidská práva, jako její sídlo je navrhováno Ženeva a navrhováno je také pětileté období, po němž by se rozhodlo, zda bude Rada zařazena mezi hlavní orgány OSN.

132

Viz tabulka v kapitole 5.6. V této souvislosti se vytvořila „skupina 4“ (G-4: Indie, Německo, Japonsko, Brazílie), která spolu s Africkou unií ještě před summitem předložila návrh na rozšíření Rady bezpečnosti právě o tyto členy,, proti nim vystupuje Skupina tzv.Sjednocení pro konsensus, který navrhuje rozšířit Radu pouze na 20 států. 133

53

V rámci Sekretariátu chce generální tajemník podniknout kroky tak, aby mohly být naplněny principy zmíněné v této zprávě. Jedná se o zvýšení flexibility, transparentnosti a zodpovědnosti, ale hlavně v zavedení kabinetního stylu práce. Generální tajemník žádá, aby ho státy pověřily pravomocemi k restrukturalizaci personálu, aby mohl být upraven k naplňování současných potřeb. Dále vyzývá k přehodnocení rozpočtů organizace a předpisů v oblasti lidských zdrojů.134 Přehodnocena by měla být i činnost Úřadu pro vnitřní dohled, který potřebuje větší nezávislost a silnější autoritu.135

Dokument navrhuje také silnější spolupráci s regionálními organizacemi, Meziparlamentní unií, občanskou společností a soukromým sektorem. Posledním bodem programu je navrhovaná změna Charty OSN, kde by měly být upraveny zmínky o Poručenské radě, nepřátelských státech, rovněž tak i o Vojenském štábním výboru.

Celý dokument tak obsahuje kontroverzní body jako je rozšíření Rady bezpečnosti, fungování Komise pro budování míru a Rady pro lidská práva, dále definice terorismu, problematika „zodpovědnosti chránit“, reforma Sekretariátu a jeho úspěch na summitu v září je tak nejistý.

5.8 Summit 2005 – čas změn? V září 2005 se sešli političtí vůdci států světa, aby při příležitosti 60.výročí OSN zhodnotily plnění Deklarace tisíciletí. Vedle pravidelných zpráv o naplňování této deklarace se výchozími dokumenty pro přípravu summitu staly výše zmíněná zpráva Panelu „Bezpečnější svět: Naše sdílená odpovědnost“ a na ní navazující zpráva generálního tajemníka „Ve větší svobodě.“ Výsledný text zachovává rozčlenění reformní agendy z tajemníkovy zprávy do čtyř oblastí: rozvojová spolupráce, mezinárodní mír a bezpečnost, ochrana lidských práv a vnitřní transformace OSN.

Během roku 2005 proběhla k oběma zprávám mnohá jednání a výsledkem byl dokument, který předložil v červnu předseda Valného shromáždění Jean Ping. Tento dokument byl 134

Oblast tzv.manažerských reforem včetně zvýšené výkonné moci generálního tajemníka a restrukturalizaci lidských zdrojů nebyla na summitu podporována malými státy včetně Číny, ty by upřednostnily důraz na ekonomický rozvoj, obchod, vědu a technologie. 135 Tento návrh byl zase z dílny Kongresu Spojených států, kam patří i návrhy na přehodnocení rozpočtu tohoto Úřadu i celé organizace.

54

opět revidován a ve výsledném dokumentu bylo pod tlakem některých států136 vymazany všechny i minimálně sporné a radikální části. Takto upravený dokument byl na následném summitu bez větších problémů přijat.

Celý dokument se dělí do pěti kapitol, k předchozím čtyřem zmíněným oblastem přibývá další věnující se hodnotám a principům na nichž by měla OSN stát. Za základní společné hodnoty považuje dokument svobodu, rovnost, solidaritu, toleranci, dodržování lidských práv, respekt k přírodě a sdílenou odpovědnost. K hlavním principům patří především tzv.obecné principy mezinárodního práva, které byly zakotveny již v roce 1970 v Deklaraci zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy. Jde tedy o principy svrchované rovnosti, nepoužití síly, mírového řešení sporů, sebeurčení národů, nevměšování, spolupráce a řádné dodržování mezinárodních závazků. To je nově doplněno o dodržování lidských práv a základních svobod a zásada nediskriminace z důvodu rasy, pohlaví, jazyka, či náboženství.

Úvodní kapitola dále zdůrazňuje význam mnohostranného systému, který by měl spočívat na třech pilířích, jimiž jsou rozvoj, mír a bezpečnost a lidská práva. Aby byl schopen tento systém existovat ve světě 21.století, musí být zreformován v těchto třech oblastech a ve své vnitřní struktuře.

Kapitola věnovaná rozvoji je v dokumentu na prvním místě a je nejdelší, lze tak soudit, jaký význam společenství ekonomickým a sociálním záležitostem přikládá. Samotný obsah kapitoly příliš revoluční není a opakuje známá fakta z Deklarace tisíciletí, potvrzuje závazek plnění rozvojových cílů do roku 2015 v rámci národních rozvojových strategií pro rozvojové státy a zvýšení příspěvku na 0,7 % HDP pro rozvinuté státy.137

Podpořena byla i iniciativa rychlého dopadu v oblastech jako je boj s nakažlivými nemocemi, či poskytování bezplatného základního vzdělání. Shody bylo dosaženo i v jiných méně radikálních oblastech. V radikálnějších oblastech jako jsou levnější léky proti HIV/AIDS pro africké země, či výraznější podpora pro výrobky ze států jihu ale shoda dosažena nebyla.

136 137

Tlak byl vyvíjen především ze strany USA, Ruska, Kuby, Íránu, Sýrie a Venezuely. Tento závazek je ovšem formulován poměrně vágně.

55

Oblast zajišťování mezinárodního míru je tradičně politicky citlivé téma. To bylo znát i při schvalování ambicióznějších návrhů ze zprávy generálního tajemníka. Mírného pokroku se dosáhlo snad jen v oblasti budování míru, kde byla vytvořena nová Komise pro budování míru. Komise bude mít povahu mezivládního poradního orgánů a bude navrhovat možné strategie obnovy postkonfliktních států. Organizační výbor Komise má být složen ze zástupců Rady bezpečnosti, Hospodářské a sociální rady a hlavních vojenských a finančních přispěvovatelů z řad členských států. Komise zřejmě nezaujme v systému výraznější postavení a bude spíše orgánem s nevelkými pravomocemi.

Oblast definice terorismu a použití síly byla pro všechny velkým, i když předvídatelným zklamáním. Pro nesoulad států se do výsledného dokumentu nedostala kritéria použití síly navrhovaná Kofi Annanem, zmíněn je pouze význam multilateralismu a primární role Rady bezpečnosti. Nebylo dosaženo shody ani v definici terorismu, ani v textu úmluvy o boji proti terorismu. Přijat byl pouze závazek, že boj proti terorismu se nesmí stát záminkou k potlačování lidských práv, byť konkrétní důsledky nejsou definovány. Pod zřejmým tlakem USA byly odstraněny pasáže o odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení, což považuje Kofi Annan za „největší nedostatek.“138 V oblasti lidských práv, právního státu a demokracie dochází poprvé139 k postavení této problematiky na úroveň otázkám rozvoje a mezinárodního míru a bezpečnosti. Nově je v mezinárodním systému uznána také odpovědnost za ochranu140 podle níž má mezinárodní společenství v případě, že nějaký stát není ochoten, či schopen chránit své obyvatelstvo před genocidou, etnickými čistkami, či zločiny proti lidskosti, jednat namísto něho. Může uplatnit sankce, či v krajním případě použít sílu. Zmíněna je také demokracie jakožto nejvyšší hodnota, i když je zmírněna formulací o pluralitě modelů demokracie ve světě.

Poslední kapitola se věnuje vnitřní reformě OSN. Největší pozornost bylo věnováno rozšíření Rady bezpečnosti, kde státy nakonec žádné změny ani ve složení, používání veta, či pracovních metodách neschválily. Dokument tak pouze jako již několikrát předtím opakuje fráze o nutnosti reformy a žádné konkrétní kroky v této oblasti nečiní. Jde zřejmě o natolik politicky citlivé téma, že výrazné odlišnosti v zájmech států jim neumožnily se

138

www.unicprague.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1093. A již ve zprávě K.Annana „Ve větší svobodě.“ 140 „Responsibility to protect.“ 139

56

dohodnout. Nové nepřinášejí ani opatření týkající se Valného shromáždění a Hospodářské a sociální rady.

Konkrétní změny mají přinést závazky v oblasti tzv.manažerské reformy Sekretariátu. Státy schválily závazek vypracovat etický kodex personálu OSN, přehodnotit účelnost vynakládání prostředků nebo posílit nezávislost Úřadu pro vnitřní dohled.

Nejvýraznější změna je ale nahrazení zdiskreditované Komise pro lidská práva Radou pro lidská práva, která má podporovat dodržování lidských práv, respektive se zabývat jejich porušováním. Má také zajistit tzv.mainstreaming lidských práv, tedy je vytvořit ideovým základem všech aktivit OSN. Tento dokument se zatím nezmiňuje o velikosti, složení, pracovních metodách a mandátu Rady, dalším jednáním je pověřeno Valné shromáždění. Ve výsledném dokumentu je zmíněn závazek revidovat Chartu a vypustit články o Poručenské radě a nepřátelských státech.

Je zjevné, že summit tak nakonec schválil jen menší část z reformních opatření, jako je v oblasti rozvoje podpora Rozvojových cílů tisíciletí, v oblasti míru a bezpečnosti zřízení Komise pro budování míru, v oblasti lidských práv schválení koncepce „odpovědnosti za ochranu“, či při posílení OSN zřízení Rady pro lidská práva. Na druhé straně této bilanční tabulky zůstaly v první oblasti nedostatečné otevření trhů vyspělých států, v oblasti míru a bezpečnosti nedohodnutí se na definici terorismu a nepřijetí komplexní úmluvy o boji proti terorismu, nedohoda na kritériích kolektivního použití síly, či absence ustanovení o odzbrojení a nešíření zbraní hromadného ničení. V oblasti posílení OSN nedošlo k reformě Rady bezpečnosti.141

5.9 „Investování do Spojených národů“ Zatím poslední zpráva generálního tajemníka z března roku 2006142 je přímou reakcí na schválení reforem týkajících se Sekretariátu OSN ze září loňského roku. Volá po další radikální změně jeho činnosti, tedy jeho pravidel, struktury, systému i kultury. Změny, které Kofi Annan navrhuje jsou podle něj potřeba, aby budoucí generální tajemníci mohli svoje manažerské povinnosti provádět efektivně. „Je to šance poskytnout členským státům 141 142

Bílková, V., Kortusová, P., „Reforma OSN se nekoná?“, in: MP 1/2006, str.25-28. A tedy z posledního roku jeho funkce.

57

nástroje, které potřebují ke strategickému řízení, a činit sekretariát zodpovědným za svůj výkon.“143 Tato zpráva předkládá návrh na reformu v šesti hlavních oblastech a také na změnu v samotném managementu. V oblasti personalistiky navrhuje Kofi Annan postupy k zlepšení situace mezi zaměstnanci OSN. Jsou jimi:


Přijímání nových zaměstnanců by mělo být proaktivní, cílené a rychlejší




Personální mobilita musí zahrnovat i zaměstnance v misích po celém světě




Mobilita by měla být dokonce podmínkou přijetí a předpokladem dalšího postupu




Generální tajemník by měl mít větší možnost ovlivňovat laterální pohyb zaměstnanců.

V rámci vedení a tedy nejvyššího managementu Sekretariátu chybí potenciál pro správu komplexních operací. Sám generální tajemník jako nevyšší úředník organizace má pod sebou příliš mnoho lidí. Proto by bylo třeba upravit postavení zástupce generálního tajemníka, aby na něj mohl generální tajemník delegovat autoritu a zodpovědnost. Také současných pětadvacet odborů podřízených přímo generálnímu tajemníkovi by mělo být reorganizováno. Nutná je rovněž úprava politiky přijímání nových zaměstnanců Přes velké reformy v oblasti informační a komunikační technologie v minulých letech, zůstává systém v rámci OSN stále ve srovnání s jinými organizacemi roztříštěný a zastaralý, to zdržuje pokrok celé organizace. Této souvislosti by měla být vytvořena pozice asistenta generálního tajemníka pro oblast informačních technologií. V oblasti služeb Sekretariátu je navrhován přesun některých služeb mimo Sekretariát, který je často pomalý a tudíž cenově náročný. Jedná se zejména o přesun nejčastějších služeb. Prozatím mají být vytvořeny systematické analýzy cenových výhod. Co se týče rozpočtu a financí je současný systém poněkud těžkopádný a nevyhovující. Finanční management je příliš roztříštěný a celý proces by měl být nejen zjednodušen, ale i zkrácen. Generální tajemník by měl mít pravomoc přesouvat zaměstnance a použít vyplývající úspory. Účty mírových misí by měly být sloučeny a management svěřeneckých 143

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1126.

58

fondů zeštíhlen. Všechny finanční mechanismy by měly být zjednodušeny tak, aby bylo možné přesunout autoritu nad nimi. Celý rozpočtový a plánovací proces by měl být zaměřen na výsledky a manažerskou výkonnost. Podle Kofiho Annana pokulhává spolupráce a informovanost členských států. Principy spolupráce jsou často nejasné a netransparentní. Někdy nefunguje ani spolupráce mezi Sekretariátem a různými institucemi Valného shromáždění. I celý mechanismus podávání zpráv by měl být zlepšen. Měla by být také navržena nová pravidla pro spolupráci s Valným shromážděním. Poslední kapitola se věnuje nutným změnám. Je zřejmé, že je nutné vytvořit speciální tým lidí s konkrétními úkoly a časovým plánem, který by pracoval na realizaci reforem. Tento tým by měl spolupracovat s jakýmsi panelem utvořeným ze zástupců členských států. Na celou reformu managementu by měly být vyčleněny prostředky pro zajištění přípravného týmu. Jen s takto širokými opatřeními je možné dosáhnout rozsáhlé a hluboké reformy Sekretariátu, který bude připraven na realizaci všech svých úkolů a bude rozumně a odpovědné plnit své úkoly. „V době, kdy se svět stále více potýká s komplexními problémy a zvyšuje se potřeba světové instituce pro vytvoření a realizaci globálních strategií, je víc než kdy jindy nutné, aby Spojené národy splnily slib daný Chartou OSN a především požadavky i naděje současných a budoucích generací.“144 Jak bude úspěšná implementace tohoto kola reforem není dosud zřejmé, zatím je příliš brzy na jakékoliv hodnocení.

144

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1126.

59

Závěr Ve své práci jsem se snažila popsat návrhy a výsledky reforem Organizace spojených národů v situaci po skončení studené války. Vycházela jsem zejména z vizí reforem obou generálních tajemníků tak, jak je zachytili ve svých zprávách a hodnotila jsem úspěšnost jejich implementace. Ta nebyla často otázkou pouze „úspešnosti“ tajemníka, ale spíše politické vůle k reformě.

Lze říci, že oba svým úsilím sledovali především čtyři cíle. Jednak je to vyrovnání se s dlouhodobě neřešenými problémy (jako je nereprezentativnost Rady bezpečnosti, či systém financování), připravení a přizpůsobení OSN mezinárodnímu prostředí na počátku 21.století (a připravení na proces globalizace), zlepšení fungování OSN (tedy odstranění nadměrné byrokratizace), či zohlednění požadavků a představ členských států (zde je na mysli především představa USA).

Butrus Ghálí se snaží řešit otázku financování, ale zřejmě ne úplně vhodným způsobem, tedy přes příspěvky členských států Částečně tuto situaci vyřeší až Kofi Annan, spoluprácí se soukromým sektorem a občanskými iniciativami. V oblasti reprezentativnosti Rady bezpečnosti zůstávají oba tajemníci neúspěšní, na vině je zřejmě již výše zmíněná politická vůle. Ani v revitalizaci a redefinici dalších mezivládních orgánů nejsou příliš úspěšní. Za zmínku stojí alespoň snaha Butruse Ghálího ke svolání zásadní konference zabývající se reorganizací hlavních orgánů OSN, která byla členskými státy nepodpořena.

Co se týče přizpůsobení OSN situaci 21.století , lze globální výzvy rozdělit na otázky míru a bezpečnosti, rozvoje, trvale udržitelného rozvoje a světového dědictví a otázek mezinárodního práva a lidských práv.

V oblasti míru a bezpečnosti se oba tajemníci účastnili velmi aktivně. U Butruse Ghálího je třeba zmínit zpracování jednotlivých etap mírových misí, tedy preventivní diplomacii, mírové řešení sporů, udržování míru, či budování míru. Toto rozfázování pomohlo k lepší organizaci jednotek a tím i k zvýšení jejich efektivity. Za jednoznačný úspěch Kofiho Annana lze považovat zřízení Komise pro budování míru. Na zhodnocení její činnosti je ještě příliš brzy. Kofi Annan upozorňuje na přetrvávající relikty ze studené války, které

60

dosud nebyly zcela vyřešeny jako je otázka preventivního úderu, intervence, terorismu, zbraní hromadného ničení apod.

V oblasti rozvoje se Butrus Ghálí zmiňuje ve své zprávě o požadavku všeobecného sociálně-ekonomického rozvoje, nicméně hlavním těžištěm celé zprávy je požadavek odzbrojení, což může být chápáno jako nutný krok k rozvoji. Kofi Annan se již rozvoji věnuje podrobněji a to ve všech svých zprávách.

Environmentální agendou se okrajově zabývají oba tajemníci, nicméně nekladou na ní příliš velký důraz. Kofi Annan ji dokonce ve své zprávě „Ve větší svobodě“ neklade ani na úroveň ostatních hlavních principů, tedy míru a bezpečnosti, rozvoji a lidským právům.

Naopak otázka mezinárodního práva a lidských práv má vzrůstající tendenci a za vrchol iniciativy Kofiho Annana můžeme považovat založení nové Rady pro lidská práva místo stávající nefunkční Komise. Na posouzení prvních výsledků této Rady je rovněž příliš brzy.

V procesu zlepšení fungování OSN byl o poznání úspěšnější Kofi Annan, který využil své poměrně široké pravomoci a dosáhl tak výstavby nových řídících struktur Sekretariátu, reorganizace jeho odborů a úřadů, reformy personální politiky, změny informační a komunikační politiky, či prohloubení kontaktů s nestátními subjekty. Na výsledek dalšího kola reorganizace se můžeme těšit po implementaci jeho poslední zprávy z letošního roku, která se zabývá manažerskými reformami.

V procesu zohlednění požadavků členských států si počínal úspěšněji rovněž Kofi Annan. Samozřejmě se mu nepodařilo vyhovět všem členským státům, což by v praxi ani nebylo možné, ale uspěl v konfrontaci s největším kritikem OSN, čímž OSN zachránil před finančním kolapsem, či následky mnohem horšími. Je nutno říci, že toto se Butrusi Ghálímu nepovedlo a mělo to zřejmě i za následek konec jeho kariéry v rámci OSN.

V této závěrečné bilanci nevychází Butrus Ghálí příliš ideálně, nicméně na jeho obranu je nutné říci, že jeho funkční období následovalo ihned po skončení studené války a nikdo v té době neměl příliš jasnou představu, co se od OSN vlastně v této situaci očekává. Nově se také potýkal s fenoménem globalizace. Navíc mnoho jeho reformních návrhů zůstalo téměř nepovšimnuto. 61

Kofi Annan usiloval o reformu OSN od svého nástupu do úřadu a především v oblastech spadajících do jeho kompetence (jako je reforma Sekretariátu apod.) byl velice úspěšný. Celkově lze říci, že v otázce implementace i dosažení stanovených cílů byl relativně úspěšný. Co se týče dosažení stanovených cílů u Butruse Ghálího, sám Kofi Annan poukazuje na fakt, že jeho reformní úsilí sice dosáhlo některých významných zlepšení, nicméně často se zabývalo spíše důsledky než příčinami problémů v činnosti OSN. Pokud šlo o neúspěchy v implementaci v případě Butruse Ghálího, z výše zmíněných důvodů nelze svalovat vinu pouze na něj.

62

Seznam literatury a zdrojů: Literatura: Annan, K., “In Larger Freedom“: Decision Time at the UN, in: Foreign Affairs, May/June 2005, str. 63-74

Annan, K., „Předmluva ke knize Fakta a čísla OSN“, in: Základní údaje o Organizaci spojených národů, United Nations, Informační centrum v Praze, Praha, 2005

Annan, K., „Renewing the United Nations: A Programme for Reform“, Report of the Secretary-General, A/51/950, 14 July 1997

Beigbeder, Y., „The United Nations Secretariat: Reform in Progress, in: Taylor, P. and Groom, A.J.R. (ed.), The United Nations at the Millennium: The Principal Organs, Continuum, London and New York, 2000

Bílková, V., „Komu zvoní hrana aneb co dál s Poručenskou radou OSN“, in: Mezinárodní politika, 9/2005, str. 16-19

Bílková, V., „OSN a budování míru – nové výzvy, staré přístupy?“, in: Mezinárodní politika, 5/2006, str. 26-28

Bílková, V., Kortusová, P., „Reforma OSN se nekoná?“, in: Mezinárodní politika, 1/2006, str.25-28

Brooman, J., United Nations International Cooperation since 1945, Longman Group UK Limited, England, 1990

Charta Organizace spojených národů a Statut Mezinárodního soudního dvora, IC OSN, Praha, 2005

Jelínek, P., „Rozvojové cíle desetiletí po první třetině“, in: Mezinárodní politika, 9/2005, s. 7-9

63

Kára, J., Aktuální reformní dění v OSN“, in: Mezinárodní politika, 1/2005, str.4-6

Khol, R.a kol., Reforma OSN a zájmy České republiky, ÚMV, Praha, 1998

Kortusová, P., „Světová organizace na rozhraní: rozvoj, bezpečnost, lidská práva, in: Mezinárodní politika, 9/2005, str.4-6

Lynch, C, „Annan Seeks Debate on UN Future in 'Millennium Report'“,in: Washington Post, April 4, 2000

Pavka, M., „Rapsodie v modrém: role Organizace spojených národů při udržování míru“, in: Mezinárodní politika, 9/2005, s. 10-12

Roberts, A. and Kingsbury, B (ed), United Nations, Divided World: The UN´s Roles In International Relations, Clarendon Press, Oxford, 1993, Appendix A.

Internetové zdroje:

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1126, 20.8.2006

http://encarta.msn.com/encyclopedia_761557410/Boutros-Ghali_Boutros.html, 20.8.2006

http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/1994/0506development.htm, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=551, 20.8.2006

http://www.globalpolicy.org/reform/initiatives/ghali/2002/0203ten.htm, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=533, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zaber/?i=206, 28.7.2006

64

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=687, 28.7.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=551, str. 1, 28.7.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=692, str. 1, 29.7.2006

http://www.un.org/millennium/declaration/ares552e.pdf, A/RES/55/2, v českém jazyce:http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=689, 29.7.2006

http://unstats.un.org/unsd/mi/pdf/MDG%20Book.pdf, str. 5, 28.7.2006

http://www.un.org/Depts/dpko/dpko/faq/q3.htm, 20.8.2006

http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N00/594/70/PDF/N0059470.pdf?OpenEleme nt, 20.8. 2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=983, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1006, 20.8. 2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zaber/?i=206, 20.8. 2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1044, 20.8. 2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1046, 20.8. 2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1049, 20.8. 2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1060, 20.8.2006

http://www.osn.cz/publikace/ve-vetsi-svobode/soubory/ve-vetsi-svobode.pdf, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1084, 20.8.2006

65

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1085, 20.8.2006

http://www.globalpolicy.org/reform/intro/chronology.htm, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=688, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1131, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1129, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1144, 20.8.2006

http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1126, 20.8.2006

66

Příloha:145

145

http://www.globalpolicy.org/reform/intro/chronology.htm

67