VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Vybrané aspekty celního řízení (bakalářská práce)
Autor: Kateřina Vondrová Akademický rok: 2011/2012 Vedoucí práce: doc. Ing. Alexej Sato, CSc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vybrané aspekty celního řízení“ vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.
V Praze dne
13.4.2012
.……………… podpis studenta
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce doc. Ing. Alexejovi Satovi, CSc. za jeho rady, připomínky a ochotu při vedení. Mé díky také patří zaměstnancům firmy Filter plus s.r.o. za poskytnutí všech potřebných dokumentů a cenných informací. V neposlední řadě bych ještě poděkovala Ing. Ivoně Klabouchové, odbornici v oblasti celní politiky, za poskytnutí konzultace.
Obsah Úvod................................................................................................................................................ 2 1.
Funkce a význam cla ............................................................................................................... 4
2.
Celní problematika ve světovém měřítku ................................................................................ 5
3.
Celní politika EU ..................................................................................................................... 6 Přehled celní legislativy EU ............................................................................................. 7
3.1. 4.
5.
Celní řízení .............................................................................................................................. 9 4.1.
Celní prohlášení ............................................................................................................. 10
4.2.
Celní režimy ................................................................................................................... 11
4.3.
Doklady používané v celním řízení................................................................................ 13
4.4.
Doklady používané v celním řízení u firmy Filter Plus s.r.o. ........................................ 16
Průběh celního řízení a jeho specifika ................................................................................... 19 5.1.
Celní hodnota ................................................................................................................. 19
5.1.1.
Definice a právní úprava problematiky o celní hodnotě ......................................... 19
5.1.2.
Metody stanovení celní hodnoty ............................................................................. 20
5.1.3.
Další metody stanovení celní hodnoty .................................................................... 25
5.2.
Deliktní jednání v souvislosti s celní hodnotou ............................................................. 26
5.3.
Původ zboží .................................................................................................................... 29
5.3.1.
Tarifní systém Evropské Unie ................................................................................ 30
5.3.2.
Pravidla pro určování preferenčního původu zboží ................................................ 31
5.3.3.
Obcházení nepreferenčních pravidel ...................................................................... 35
Závěr ............................................................................................................................................. 37 Seznam literatury: ......................................................................................................................... 39 Seznam příloh: .............................................................................................................................. 42
1
Úvod Pro mou bakalářskou práci si kladu tři základní cíle. Je pravda, že díky sjednocování legislativy v rámci Evropské Unie se proces celního řízení unifikoval. Pro firmy, které se zabývají mezinárodním obchodem, je velké zjednodušení, že již u zboží dováženého z jednoho členského státu do druhého členského státu Evropské unie (dále v textu EU) v rámci jednotného evropského trhu celní řízení neprobíhá. Nedá se ale říci, že by celní řízení při vstupu zboží na celní území EU, tedy při dovozu ze třetí země, bylo výrazně zjednodušeno. Proto je mým prvním cílem zjednodušený a ucelený výklad problematiky celního řízení pro osoby, které nejsou do dané problematiky zasvěceny. Důležité je definovat, do jaké oblasti kompetencí EU je celní politika začleněna. Celní politika ČR se primárně řídí evropskou legislativou, která je zároveň platná v ostatních státech EU. Proto poskytnu ve výkladu celní problematiky přehled celní legislativy, která je pro Českou republiku závazná. Zpracováním mé bakalářské práce bych také chtěla propojit legislativní prostředí s reálným. Vybrala jsem si firmu Filter Plus s.r.o., která mi poskytla všechny potřebné informace a dokumenty. V celém výkladu problematiky celního prostředí budu jednotlivé pojmy vysvětlovat právě na příkladech firmy Filter plus. Tím chci čtenáři přiblížit průběh celního řízení a okolnosti s ním spojené. Jedná se o obchodní firmu, která dováží vzduchové filtry jak ze zemí EU, tak nečlenských zemí. Zboží dále dodává zákazníkům téměř výhradně v České nebo Slovenské republice, někdy také do Ruska. Jako třetí styčný bod pro mou bakalářskou práci jsem si vybrala dva aspekty celního řízení, které bývají v celém celním průběhu nejproblematičtější. Jedná se o určování celní hodnoty a původu zboží. Tyto dva kroky jsou velmi komplikované a velice často se stává, že se v oblasti mezinárodního obchodu potýkají s touto problematikou i lidé, kteří v dané oblasti zvlášť vyškoleni nebyli, a proto dochází k častým, většinou nevědomým chybám. Na tyto dva aspekty se tedy zaměřím a rozeberu je z hlediska legislativního – tedy definuji, jakými předpisy je tato problematika upravena. V každém aspektu se pak budu zabývat problematickými body. Oba tyto faktory mají vliv na výši vypočítaného cla. V praxi se tak můžeme setkat se snižováním celní hodnoty, ať už záměrně nebo neúmyslně, a s obcházením preferenčních pravidel z titulu původu zboží. V každé z těchto dvou kapitol se pokusím zhodnotit, zda k určitému deliktnímu jednání dochází, pokud ano, uvedu příklady z praxe.
2
Moje bakalářská práce je členěna do pěti základních kapitol. První tři se týkají úvodu do problematiky celního řízení a vysvětlení základních pojmů. V první kapitole vyjmenuji funkce cla a zhodnotím, zda hrají stále v současné době určitou roli či nikoliv. V druhé kapitole pak čtenáře zavedu do oboru celního řízení v evropském měřítku, kde se zmíním o všech mezinárodně působících organizacích v oblasti cel. Zde vyjasním postoj EU v mezinárodním kontextu. V další kapitole věnované stále úvodu definuji celní politiku EU a poskytnu přehled současné evropské celní legislativy. Čtvrtá kapitola přinese přehled základních pojmů používaných v celním řízení. Zvlášť rozeberu pojmy jako celní prohlášení, celní režimy a používané doklady. Všechny tyto tři pojmy uvedu na jednotlivých příkladech firmy Filter Plus s.r.o. Předposlední, pátá kapitola bude věnována problematice určování celní hodnoty. Z důvodu náročnosti samotné látky je tato kapitola dále rozdělena na více bodů. V nich vymezím, jakou legislativou jsou pravidla pro vypočtení upravena, uvedu jednotlivé metody stanovení celní hodnoty, přičemž se zaměřím na nejvíce používanou – metodu převodní hodnoty dováženého zboží. V souvislosti s touto metodou uvedu několik příkladů, jakým způsobem celní hodnotu určit, neboť dochází velmi často k nejasnostem. Jak jsem již zmínila, uvedu v posledním bodě časté případy, které vedou ke snižování celní hodnoty. Poslední kapitolu věnuji problematice původu zboží, která bude podobně strukturována jako kapitola předchozí. Na začátku představím způsob určení původu zboží, který poté budu dále rozvádět. Následně se budu věnovat jednotlivým bodům. Na závěr budu pojednávat o případech obcházení nepreferenčních pravidel.
3
1. Funkce a význam cla Clo můžeme definovat jako poplatek za přechod zboží přes státní hranice. Clo se vždy uplatňuje při vstupu na celní území státu. Článek 3 celního kodexu EU definuje celní území EU, které se od geografického nepatrně liší. Výjimky se týkají jak území, která do EU oficiálně patří, z celního území EU jsou však vyňata, tak území, která jsou naopak do celního území EU začleněna, aniž by byla členy EU, v tomto případě se jedná např. o Monacké knížectví. Clo je finanční nástroj, který je úzce spojen s vývojem mezinárodního obchodu. Clo má několik základních funkcí:
Fiskální: clo vytváří příjmy do státního rozpočtu, ze kterého jsou financovány ostatní výdaje státu, tato funkce byla v historii základním smyslem výběru cla. Dnes také neztrácí na významu, příjmy z výběru cla v členských zemích EU tvořily 12% v roce 2010 z celkových příjmů EU1. Z důvodu tlaků na liberalizaci obchodu tento podíl klesá a objevují se jiné zdroje financování EU, např. procento z hrubého národního produktu.
Ochranná: Zavedení cla může být důvod pro dočasné zvýšení ceny určité komodity na domácím trhu s cílem pomoci domácímu výrobci ve smyslu vytvoření časového prostoru pro zefektivnění domácí výroby. Může ale dojít k opačnému efektu a to, že domácí výroba si zvykne na zvýhodněné konkurenční prostřední a v případě opětovného odbourání cel by se stala opět nekonkurenceschopnou. Ochranná funkce cla je přítomná i v dnešní době, například v oblasti podpory zemědělských výrobců v členských zemích EU. Je třeba ale podotknout, že prosazování ochranných jako např. dumpingových cel je v České republice velmi komplikované, neboť se v rámci celní politiky musí řídit evropskou legislativou a jako samotná země si nemůže zvýšení cel dovolit. V případě, že by EU povolila zavedení těchto cel, by mohl vzniknout problém na půdě WTO. Tento proces je tedy těžko proveditelný.
Nástroj regulace komoditní a teritoriální struktury dovozu: uvalením cel vůči různým zemím a na různé výrobky můžeme ovlivňovat zbožovou strukturu v zemi. Tato funkce se v dnešní době téměř nepoužívá.
1
ŠÍMOVÁ, Kateřina. Rozpočet EU. Euroskop [online]. 2010 [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8878/sekce/prijmy-rozpoctu-eu/
4
Ekologická funkce: ekologická funkce patří mezi vedlejší funkce cla, kdy se zavedením cla na určitý výrobek země brání v dovozu komodit, které by mohly negativně ovlivňovat životní prostředí.
2. Celní problematika ve světovém měřítku Otázky ohledně celní politiky v mezinárodním kontextu se nejvíce řešily v rámci úmluvy GATT (všeobecná dohoda na clech a obchodu). V každém kole byly významně sníženy celní sazby. Předposlední, osmé kolo GATT, takzvané uruguayské, vedlo opět k dalšímu podstatnému snížení cel, zemědělských dotací, zvýšení ochrany práv duševního vlastnictví a v neposlední řadě také ke vzniku WTO (Světové obchodní organizace). Začátek posledního katarského kola byl v roce 2001. Toto kolo jednání se mělo zaměřit především na odbourávání importních cel vztahujících se na zemědělské výrobky do rozvinutých zemí jako USA, státy Evropy či Japonska. Jednání WTO se však v roce 2008 zastavila po neshodě Číny a Indie s USA na pravidlech pro import zemědělských produktů, přičemž vyspělé země považovaly požadovanou výši importních cel ze strany transformujících se ekonomik za příliš nízkou2. WTO funguje na čtyřech základních principech obchodního systému3:
Obchod bez diskriminace – do této zásady je zahrnuta doložka nejvyšších výhod, tzn. v případě poskytnutí výhody jedné zemi, je nutné poskytnout tuto výhodu všem zemím ve WTO. Výjimky jako např. poskytnutí preferenční sazby rozvojovým zemím jsou dovolené.
Svobodnější obchod díky snižujícím se obchodním bariérám
Předvídatelnost obchodních podmínek díky transparentnosti a závazkům nezvyšovat celní sazby
Podpora konkurence
Podpora vývoje a ekonomických reforem – snaha zahrnout rozvojové země do mezinárodního obchodu. V tomto případě dovoluje doložka nejvyšších výhod výjimku v rámci všeobecného systému preferencí, kdy jsou rozvojovým zemím poskytována výhodnější importní cla.
V rámci celní politiky v celosvětovém měřítku je třeba zmínit Světovou celní organizaci (WCO – World Customs Organization), která je správcem Harmonizovaného 2
World trade talks end in collapse. BBC News [online]. Tuesday, 29 July 2008 [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7531099.stm 3 Principles of the trading system. World Trade Organization [online]. 2012 [cit. 2012-02-07]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm
5
systému (dále jen HS) - mezinárodní zbožové nomenklatury. Harmonizovaný systém zahrnuje okolo 5000 komoditních skupin, přičemž každá je definována 6ti-místným číselným kódem. 98% zboží v mezinárodním obchodě je klasifikováno právě pomocí Harmonizovaného systému4. Všechny státy Evropské unie jsou ve WTO, a musí se tedy řídit pravidly vydanými touto organizací. Na základě pravidel WTO musí EU např. dodržovat doložku nejvyšších výhod. Na zavedení obchodně politických opatření má EU právo pouze za určitých předpokladů. Tímto se budu dále zabývat v kapitole o původu zboží.
3. Celní politika EU Celní politika Evropské unie spadá pod oblast společné obchodní politiky EU. Česká republika se v roce 2004 vstupem do Evropské unie zavázala k dodržování společné obchodní politiky EU. Tato politika patří k výlučným pravomocím EU, tzn., že každá členská země se musí vzdát práva provádět vlastní obchodní politiku vůči třetím zemím. Hlavním bodem v celní politice EU bylo založení Celní unie v roce 1968. K nejdůležitějším opatřením Celní unie EU patří5:
zrušení všech celních poplatků a obchodních omezení mezi členskými státy;
zavedení jednotného celního sazebníku pro celé Evropské společenství na zboží dovážené z třetích zemí (část příjmů z těchto cel se stala součástí vlastních zdrojů Evropských společenství);
společná obchodní politika jako vnější dimenze celní unie (na mezinárodní úrovni vystupuje Společenství jednotně).
Celní unie je jedním z pilířů Evropské unie a je nezbytná pro fungování vnitřního trhu, který je platný od 1. ledna 1993 a který tvoří další pokročilé stádium evropské integrace na ekonomické úrovni.
Celní unie se stále vyvíjí a snaží se zajistit legislativní rámec pro
evropskou ekonomiku jako hráče v globálním kontextu. V roce 2008 vydala Evropská komise vyhlášení o strategii pro další vývoj celní unie, která má mimo jiné za cíl spuštění elektronického celního prostředí, které zajistí bezpapírovou komunikaci mezi jednotlivými
4
Harmonized system. World Customs Organization [online]. 2012 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/home_hsoverviewboxes_hsharmonizedsystem.htm 5 Celní unie. Evropská komise [online]. [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_202_cs.htm
6
celními úřady v rámci celého Společenství6. Nařízením Rady (EHS) z roku 1984 bylo vytvořeno Celní území EU, které jsem definovala již v 1. kapitole.
3.1. Přehled celní legislativy EU ČR se primárně řídí níže uvedenou legislativou EU. Základní právní předpis pro celní legislativu ČR byl vždy zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon. V rámci příprav na vstup ČR do Evropské unie se pracovalo i na sladěnosti evropské a české legislativy. V druhé pravidelné zprávě Evropské komise z roku 1999 je oznámeno, že Česká republika dosáhla vysokého stupně kompatibility evropských a českých celních předpisů. Ve snaze docílit plné slučitelnosti s právní úpravou Evropských společenství, byl celní zákon v roce 2002 novelizován. Celní zákon ČR se stal tedy takřka obdobný jako celní kodex Společenství. Celní právní úprava v ČR se řídí především následujícími nařízeními EU:
Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.
Pojmy celní zákoník a celní kodex Společenství se shodují. Celní kodex definuje obecná ustanovení jako např. oblast působnosti celního zákoníku, dále definuje celní sazebník Evropských společenství a sazební zařazení zboží, celní režimy či problematiku celního dluhu a jeho zajištění7. Zároveň nahrazuje a spojuje mnoho celních předpisů a zákonů a tím pádem vede ke zjednodušení celních předpisů. V rámci obecných prováděcích ustanovení pokrývá celní kodex oblasti jako je původ zboží, celní hodnota či celní prohlášení 8. Těmto vybraným aspektům se budu věnovat v další části mé bakalářské práce.
Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o sazební a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku.
Rada Evropské unie tímto nařízením zavádí kombinovanou nomenklaturu, společný celní sazebník a integrovaný sazebník Evropských společenství (TARIC)9. Kombinovaná nomenklatura přímo navazuje na Harmonizovaný systém a rozšiřuje jednotlivé položky o 6
EU Customs strategy. Taxation and Customs Union [online]. 22/10/2010 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/policy_issues/customs_strategy/index_en.htm 7 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. In: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:02:04:31992R2913:CS:PDF. Rada EU, 12. října 1992. 8 Prováděcí předpisy pro celní kodex Společenství. Přehledy právních předpisů EU [online]. 30.07.2010 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/customs/l11010b_cs.htm 9 Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. In: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:02:02:31987R2658:CS:PDF. Rada EU, 23. července 1987.
7
jemnější třídění na podpoložky kombinované nomenklatury, které jsou určeny sedmým a osmým místem v číselném kódu10. Společný celní sazebník je vnější sazebník uplatňovaný na výrobky dovážené do EU. Na základě kombinované nomenklatury Komise zavádí TARIC, který obsahuje další dvě podpoložky reprezentované devátou a desátou číslicí kódu. TARIC obsahuje veškerá obchodní opatření stanovená v právních předpisech Společenství. K těmto obchodním opatřením patří tarifní opatření (např. tarifní preference, tarifní kvóty, celní sazby pro třetí země), zemědělská opatření a obchodní opatření (např. antidumpingová či vyrovnávací cla)11. Tento celní sazebník je rozdělen do 21 tříd (třídy I až XXI), které se dělí do 97 kapitol. Vyhledávání v TARICU ukážu na příkladu firmy Filter Plus s.r.o. Firma dováží výrobky spadající téměř výhradně do tří položek harmonizovaného systému. Dováží především filtry pro čištění vzduchu pod číslem 8421 39 20, výplně do filtrů pod číslem 5603 94 10 a výrobky pro výrobu vzduchových filtrů 7019 39 00. Výše cel se odvíjí od místa původu zboží. Následující obrázek ukazuje vyhledání vzduchových filtrů v TARICU.
Po zadání země původu v možnostech vyhledávání lze zjistit přesnou celní sazbu na dovoz zboží.
10
POLÁK, Pavel. Intrastat – Kombinovaná nomenklatura (popis a seznam zboží). Praha: BOVA POLYGON, 2005. ISBN 80-7273-126-2. 11 Sdělení o TARIC: Úřední věstník Evropské Unie[online]. 20.10.2004 [cit. 2012-02-06]. ISSN C 258/06. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Notice.do?pos=8&hwords=&page=1&lang=cs&pgs=10&nbl=13&list=390121:cs,390120:cs,39011 9:cs,390118:cs,390117:cs,390116:cs,390115:cs,390114:cs,390113:cs,390112:cs
8
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008 ze dne 23. dubna 2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex).
Modernizovaný celní kodex nahrazuje celní kodex Společenství z roku 1992. Za cíl si bere především usnadnění obchodování, prevenci proti případným hrozbám či zajištění bezpečnosti na hranicích.
Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla.
Toto nařízení definuje případy dovezeného zboží na Celní území EU, které je osvobozené od cla.
4. Celní řízení Abych čtenáře uvedla do celní problematiky, budu se v následující kapitole věnovat celnímu řízení, jeho průběhem a základním pojmům, které se v rámci celního řízení objevují. Celní řízení vede k rozhodnutí o propuštění zboží do navrženého celního režimu nebo rozhoduje o ukončení daného režimu. Veškeré zboží, které má být propuštěno do daného celního režimu nebo pro které má být režim ukončen, musí být uvedeno v celním prohlášení. Celní řízení je vždy zahájeno dnem, kdy bylo celní prohlášení podáno. Celní kodex Společenství definuje celní prohlášení jako úkon, jímž osoba projevuje předepsanou formou a způsobem vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého režimu. Osoba, která činí celní prohlášení, či osoba, jejímž jménem bylo celní prohlášení učiněno, se nazývá deklarant. Deklarantem může být pouze občan ČR, v případě režimu tranzitu nebo režimu dočasného použití může být deklarantem i zahraniční osoba. Osoba deklarující zboží si pro tuto činnost může zvolit svého zástupce. Firma Filter plus s.r.o. si na činnosti spojené s celním řízením a zanášením informací do Intrastatu najímá celní deklaraci CLOSERVIS MB. Je vhodné si celní deklaraci vybrat blízko celního úřadu, či sídla firmy. Sídlo firmy je v Mladé Boleslavi, celní deklarace a celní úřad pak v nedalekých Kosmonosích, což je velice vhodné místo pro firmu Filter Plus z důvodu časové náročnosti.
9
4.1. Celní prohlášení Celní kodex EU, Hlava VI., článek 61 uznává čtyři způsoby podání celního prohlášení.
Písemně – jedná se o nejčastější formu celního prohlášení
Prostřednictvím zařízení pro zpracování dat, tzn. elektronicky
Ústním prohlášením – Celní prohlášení lze podat ústně pouze v případě, že se jedná o zboží neobchodního charakteru a nepřesahuje li celní hodnota 1000EUR, nebo v případě zboží obchodní povahy s celní hodnotou max. 3000EUR12.
Jiným úkonem, jímž držitel zboží vyjádří svou vůli, aby bylo zboží propuštěno do daného celního režimu
Za běžný postup podání celního prohlášení se podle Celního kodexu považuje písemné celní prohlášení, které musí být podáno na tiskopise odpovídající úřednímu vzoru. Celní prohlášení musí být podepsáno a obsahovat všechny náležitosti. Zároveň musí být doloženo všemi doklady, které potvrzují správnost údajů v celním prohlášení. U zboží obchodního charakteru byl dříve používán tiskopis Jednotná celní deklarace, od 1.7.2005 je JCD nahrazena Jednotným správním dokladem (JSD), který se používá v rámci celého Společenství. JSD se používá spíše při dovozu zboží do Evropského společenství. V dnešní době je stanoveno povinné elektronické podávání celních prohlášení při vývozu zboží. Pouze v případě dlouhodobého výpadku elektronického systému se použije Jednotný správní doklad pro celní prohlášení zboží pro vývoz13. Tento elektronický systém se nazývá e-Vývoz. Jedná se o společný projekt EU pro režim vývoz. Je založen na elektronické komunikaci mezi deklaranty, kteří podávají elektronické celní prohlášení, Celní správou a zeměmi EU. Po podání celního prohlášení elektronicky není zásilka většinou fyzicky kontrolována. Vývozce se dostaví na celní úřad, kde proběhne pouze kontrola elektronických dat. Poté mu je předložen vývozní doprovodný doklad, který doprovází zboží k výstupu z EU, tam je spolu se zásilkou předložen celnímu úřadu výstupu. Po provedení celní kontroly může zboží opustit EU14. Existuje i zjednodušené odbavení, kdy se zboží pohraničnímu celnímu úřadu EU již nepředkládá. Jako příklad celního prohlášení uvádím jednotný správní doklad, který lze nalézt v příloze 1. Jedná se o JSD firmy Filter Plus s.r.o. Toto celní prohlášení navrhuje propustit vzduchové filtry s nomenklaturním číslem 84213920 do celního režimu dovoz. Původ zboží 12
SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2708-0. Příručka pro vyplňování JSD verze 13. Celní správa české republiky, platná od 1. 7. 2011. 14 MATOUŠEK, Pavel. Clo: Aktualizace knihy CLO z r.2008. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-26-1. 13
10
je čínský. Celní hodnota je shodná s hodnotou uvedenou na faktuře15. Podle Taricu je určena celní sazba 1,7%. Poté je vypočítána částka celního dluhu, která musí být u neplátců DPH uhrazena do 10 dnů na účet ode dne oznámení, který je v JSD uveden. Problematice celního dluhu se v mé bakalářské práci z důvodu nedostatku prostoru věnovat již nebudu. Účel celního řízení spočívá v ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení ohledně zboží. Celní úřad může při ověřování správnosti kontrolovat celní prohlášení, doklady vztahující se k celnímu prohlášení, doklady, jež celní prohlášení doprovázejí a samozřejmě i zboží.
4.2. Celní režimy V rámci celního řízení deklarant navrhuje celní režim, přičemž žádá, aby zboží bylo propuštěno právě do navrhovaného režimu. K celním režimům řadíme:
Volný oběh
Smyslem režimu volného oběhu je to, aby bylo možno se zbožím, které je dovezeno ze zahraničí, nakládat jako se zbožím, které pochází z České republiky. Celní režim volný oběh začíná podáním celního prohlášení a končí vybráním dovozního cla. Dovozní clo vzniká v okamžiku přijetí celního prohlášení celním úřadem. Dlužníkem je deklarant. V Jednotném správním dokladu je nutno uvést částku celního dluhu a bankovní spojení deklaranta a celního úřadu16.
Vývoz
Zboží, které bylo navrženo pro vývoz, je pod celním dohledem od okamžiku podání celního prohlášení do okamžiku, kdy je zboží vyvezeno. Vývoz zahrnuje vybrání vývozních cel, které v dnešní době již moc aktuální nejsou, dále uplatnění obchodně-politických opatření a další vývozní formality.
Tranzit
Celní dohled na zboží v celním režimu Tranzit je uplatňován od jednoho celního úřadu k celnímu úřadu druhému. Pro účel tranzitu může být celní prohlášení učiněno i na karnetu
15 16
Interní dokumenty firmy Filter Plus s.r.o. SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2708-0
11
ATA17 nebo karnety TIR18. Od roku 2006 se zavedla povinnost podání celního prohlášení na propuštění do celního režimu tranzit elektronicky. K tomu slouží počítačový systém NCTS.
Uskladňování v celním skladu
Režim uskladňování v celním skladu umožňuje vždy zboží poslat zpět do země vývozu nebo ho naopak pustit do celního režimu volného oběhu na tuzemském trhu19. Podle článku 98 odst. 1 celního kodexu se musí jednat o zboží, které pochází ze zemí mimo Společenství. Tento režim má výhodu v tom, že do okamžiku platnosti tohoto celního režimu zboží není předmětem cla ani daně. Clo se vyměřuje až v případě, že zboží je vpuštěno do volného oběhu. Z uvedeného důvodu umožňuje tento celní režim nakupovat zboží v zahraničí ve velkém množství a clo platit až ve chvíli, kdy je pro zboží na domácím trhu odbyt. Nevznikají tak žádné náklady před vlastním prodejem zboží.
Aktivní zušlechťovací styk
Tento celní režim slouží pro zboží, které je vpuštěno na celní území Společenství, zároveň nepodléhá žádnému dovoznímu clu ani obchodně-politickým opatřením a bude opět vyvezeno ve formě přepracovaných výrobků.
Přepracování pod celním dohledem
Tento celní režim umožňuje přepracování zboží, bez toho aniž by zboží podléhalo clu nebo obchodně-politickým opatřením, a následně je vpuštěno do volného oběhu, kdy se samozřejmě již clo vyměřuje.
Dočasné použití
Jedná se o zboží, které je dovezeno na celní území EU a předpokládá se pouze jeho dočasné použití. V tom případě se clo buď nevyměřuje vůbec, nebo pouze částečně, kdy se za každý započatý měsíc vyměřuje clo jako tříprocentní částka z úhrnného cla, které by bylo zaplaceno při vpuštění zboží do volného oběhu. Celková částka cla částečně osvobozeného však nemůže přesáhnout absolutní výši cla při režimu volného oběhu20.
17
Karnet ATA=doklad, který se používá pro celní režim dočasného dovozu či vývozu, např. v případě výstav či veletrhů. Karnet ATA nahradí ve vývozním státě vývozní celní prohlášení (na žlutých listech), v dovozním státě dovozní celní prohlášení (na bílých listech) a modré listy se používají jako transitní celní prohlášení. 18 Karnet TIR je přepravní doklad používaný při tranzitu zboží mimo území EU. 19 ŽEMLIČKA, Lubomír. Celní zákon a předpisy související v praxi. Olomouc: ANAG, 2002. ISBN 80-7263-136-5. 20 JANATKA, František. Obchod v rámci evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha: ASPI Publishing. ISBN 80-7357-006-8.
12
Pasivní zušlechťovací styk
Zboží, které se vyveze z celního území EU za účelem přepracování a následně je opět dovezeno do EU, je úplně nebo částečně osvobozeno od dovozního cla. V rámci spojení teorie s praxí bych chtěla jednotlivé celní režimy ukázat na firmě Filter plus s.r.o. Tato firma je obchodní, nezabývá se tedy vůbec výrobou, a proto můžeme celní režimy jako aktivní a pasivní zušlechťovací styk a přepracování pod celním režimem vyloučit, neboť se jedná o celní režimy, kdy se zboží mění ve zpracovaný výrobek. Režimu dočasného použití firma také nevyužívá, neboť zboží pouze nakupuje ze zahraničí a opět prodává zákazníkům (většinou v ČR), tedy zboží nepoužívá. Celního režimu uskladnění v celním skladu firma nevyužívá, neboť objednává zboží na základě poptávky od zákazníka. Firma se snaží držet co nejméně skladovaných zásob, proto využívá tzv. dokládkovou formu transportu. Znamená to, že není pronajat celý dopravní prostředek, např. celý nákladní vůz nebo kontejner, ale pouze zaplatí za dokládku zboží do volné kapacity dopravního prostředku. V celním řízení se tedy nejvíce používá celní režim volného oběhu. V případech, kdy firma vyváží do Ruska, se také setkávají s celním režimem vývozu.
4.3. Doklady používané v celním řízení V následující kapitole se budu věnovat dokladům, které se předkládají v rámci celního řízení. Jelikož se jich objevuje velice velké množství, zaměřím se na ty častěji používané a základní. V další části kapitoly se zaměřím na příklad firmy Filter plus s.r.o., kde ukážu, v jakých obchodních případech se používají jaké celní doklady. Doklady, které jsou předkládané u celního řízení, lze rozdělit dle povahy následovně21:
Celní doklady
Přepravní doklady
Obchodní a průvodní doklady
Speciální doklady
V následujícím odstavci se budu nejvíce věnovat celním dokladům, neboť to je hlavní téma mé bakalářské práce. Z oblasti celních dokladů se zaměřím na 2 podskupiny a to jsou doklady související s prováděním celního řízení a doklady prokazující původ a status zboží.
21
MATOUŠEK, Pavel. Clo. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-263-1.
13
K hlavním dokladům, které souvisí s prováděním celního řízení, samozřejmě patří celní prohlášení, o kterém jsem se již zmínila v odstavci o zahájení celního řízení. Doprovodný doklad je také dokument provázející celní řízení. Objevuje se u propuštění zboží do režimu vývozu v případě elektronického systému e-vývoz. Karnet TIR může v určitých okolnostech sloužit také jako celní prohlášení. Je tomu v případě transportu zboží z jedné smluvní země Celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR z roku 197522 do druhé smluvní země, kdy zboží opouští celní hranice EU. Zboží je podrobeno celní kontrole pouze v zemi vývozu a dále se na každých dalších hranicích musí pouze odevzdat útržek a kmenový list karnetu TIR, zboží je ale ušetřeno další celní kontrole. V každé zemi jsou karnety TIR distribuovány záručním sdružením, v České republice je to společnost ČESMAD BOHEMIA. Dalším důležitým dokladem, kterým začíná celní řízení, je Souhrnné celní prohlášení. Vztahuje se na veškeré zboží, které vstupuje na celní území Společenství. Na rozdíl od tohoto prohlášení je JSD základ pro celní deklaraci v EU, Švýcarsku, Norsku a na Islandu23. Poslední důležitý doklad v této podskupině je prohlášení o celní hodnotě pomocí tiskopisu D.V.1. Celní hodnota se uvádí do kolonky 47 v JSD, pokud tato celní hodnota přesáhne 10000 EUR, musí být spolu s JSD předloženo i prohlášení o celní hodnotě. Celní úřad si vyhrazuje právo požadovat prohlášení celní hodnoty i u zásilek s nižší hodnotou, zejména pokud má pochybnosti o prohlašované celní hodnotě24. Problematice celní hodnoty se budu věnovat v další části mé bakalářské práce. Druhou podskupinou celních dokladů jsou doklady, které prokazují původ nebo status zboží. Původ zboží je zásadní kritérium pro vyměření výše cla. V rámci společné obchodní politiky EU byly podepsány preferenční dohody mezi třetími zeměmi a Společenstvím, které zajišťují dovoz do EU za zvýhodněných celních sazeb. Na samotné dohody s třetími zeměmi se zaměřím v kapitole věnované celnímu původu zboží. U zboží s preferenčním původem je nejčastěji požadováno Osvědčení o preferenčním původu EUR.1. V občasných případech je u zásilek s nízkou hodnotou prokazován preferenční původ pomocí dokladu EUR.2. Preferenční původ je uznáván v rámci programu GSP (=general system of preferences) i pro zboží původem z rozvojových zemí. Zvýhodnění pro rozvojové země spočívá v nižší sazbě cla či v úplném osvobození od cla. K prokázání původu zboží GSP je potřeba osvědčení o původu 22
Karnet TIR. Celní správa [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celnirizeni/tranzit/Stranky/karnet-tir.aspx 23 Švýcarsko, Norsko a Island jsou členy ESVO (=evropské sdružení volného obchodu) 24 Nařízení Komise (ES) č. 444/2002 ze dne 11. března 2002, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, a nařízení (ES) č. 2787/2000 a (ES) 993/2001
14
FORM A. Na nepreferenční původ zboží se vztahuje všeobecná celní sazba, tedy ta nejvyšší. Dříve stačilo do celního prohlášení vyplnit do kolonky o původu zboží danou zemi, která žádnou preferenční celní sazbou nedisponuje. Stále častěji je ale požadováno osvědčení o původu zboží i pro zboží s nepreferenčním původem z důvodu velkého množství obchodněpolitických opatření uplatňovaných Společenstvím vůči konkrétním třetím zemím. Objevily se snahy tato opatření obcházet, proto Společenství dbá i na osvědčení o původu zboží s nepreferenčním původem jako např. u textilních výrobků25. V některých zemích slouží jako důkaz o nepreferenčním původu zboží doklad FORM B či Osvědčení o původu zboží „Certificate of Origin“. Naopak při vývozu zboží ze Společenství do země, která nemá s EU žádnou dohodu, vydává osvědčení pověřený orgán – v České republice je to hospodářská komora. Vedle pojmu původ zboží se v problematice dokladů v celním řízení můžeme setkat s pojmem celní status zboží. Zboží má status společenství tehdy, bylo-li zcela získané na území Společenství a bylo-li vyrobeno z materiálů rovněž původem ze Společenství. Status Společenství může také zboží získat propuštěním do volného oběhu. Status zboží se nejčastěji dokazuje pomocí dokladu T2L, který se vyplní v rámci JSD. Tento doklad se používá v případech, kdy se jedná o dodání do jiného členského státu a vznikla pochybnost o statusu zboží,, nebo když je třeba zásilku propustit do režimu vnitřního tranzitu Společenství a pro tyto účely doložit status zboží26. V rámci zasílání zboží v Celní unii mezi EU a Tureckem se užívá doklad o statusu zboží A.TR. Druhou kapitolou dokladů, které jsou předkládány v rámci celního řízení, jsou doklady přepravní. Zejména v mezinárodním obchodě, kde je potřeba přemístit zboží přes státní hranice, jsou tyto dokumenty právě používány. Buď kupující provádí přepravu sám, ve většině případů jsou ale na mezinárodní přepravu najímány specializované spediční firmy. S nimi jsou pak za účelem přepravy zboží uzavírány přepravní smlouvy a důkazem o jejich uzavření jsou nákladní listy. Ty jsou pak předkládány k celnímu řízení a dopravce většinou požaduje, aby výsledek celního odbavení byl zaznamenán právě v nákladním listu. Pro každý druh přepravy existuje specifický nákladní list. K přepravním dokumentům také patří náložné listy, které jsou cennými papíry a opravňují držitele tohoto cenného papíru k získání zásilky.
25
Nařízení Rady (ES) č. 1541/98 ze dne 13. července 1998 o důkazu původu pro některé textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury, které jsou propuštěny do volného oběhu ve Společenství, a o podmínkách pro přijetí tohoto důkazu 26 MATOUŠEK, Pavel. Clo. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-263-1
15
Obchodní a průvodní doklady hrají v celním řízení velkou roli. K nim patří především doklad o vztahu ke zboží, tzn. např. kupní či nájemní smlouva. Faktura nebo jiný doklad o ceně zboží či dodací list se v celním řízení předkládají jako průvodní doklady.
4.4. Doklady používané v celním řízení u firmy Filter Plus s.r.o. V následujícím odstavci vyjmenuji dokumenty, které nejvíce používá firma Filter Plus s.r.o., na které chci v mé bakalářské práci ukázat jednotlivé aspekty celního řízení. Z celních dokladů jsou samozřejmě nejvíce používány JSD a prohlášení o celní hodnotě, které se používají při jakémkoliv zahájení celního řízení. Firma nakupuje především zboží od německé firmy, na které se žádné clo nevztahuje, údaje o obchodu zboží s Německem se pouze musí zanést do statistiky Intrastat CZ. Je to statistika, která sleduje pohyb zboží (ne služeb) v rámci intrakomunitárního obchodu mezi členskými zeměmi EU. Povinnost hlásit údaje do Intrastatu má osoba, která je v ČR plátcem DPH a která přesáhla limitní hodnoty přijatého zboží za celý kalendářní rok 2 mil. Kč či limitní hodnoty odeslaného zboží za celý kalendářní rok 4 mil. Kč27. Firmy Filter Plus se týká limitní hodnota importu, neboť zboží z Německa dováží. Tuto hodnotu ročně překročí, mají tedy povinnost přihlásit zboží do statistiky Intrastat. Další země, ze kterých firma zboží dováží, jsou Čína a Turecko. S Tureckem má Evropská unie uzavřenou dohodu o Celní unii. Jelikož se všechny obchodované výrobky nachází v kapitolách 25-97 Harmonizovaného systému, vztahuje se na ně Celní unie, což znamená, že celní přirážky na dovoz jsou nulové. V rámci prováděcích pravidel k celní unii mezi Evropským společenstvím a Tureckem je používán doklad A.TR. Pokud je tedy tento dokument řádně vyplněn a potvrzen celními orgány, může firma dovážet zboží bez cla, což je velká výhoda. Na následujícím obrázku je právě dokument A.TR, který dokazuje původ zboží v Turecku a umožňuje dovážet bez cel.
¨
27
MATOUŠEK, Pavel. Clo. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-263-1
16
Zdroj: Interní dokumenty firmy Filter plus s.r.o.
17
Firma dováží také výrobky z Číny. Tato země patří sice do systému GSP Evropské unie, ale mnoho výrobků je zařazeno do kategorie citlivých výrobků, což znamená, že vyměřené clo při přechodu na celní území EU není nulové. I přesto firma užívá doklad „Certificate of origin“ pro dovoz na území Společenství. U nejčastěji dovážených filtrů pro čištění vzduchu je celní sazba 1,7%, u výplní do filtrů je to 4,3% a pro výrobky pro výrobu vzduchových filtrů je sazba 5%. Poslední obchodní operaci, kterou firma provádí, je vývoz z území Společenství do Ruska. Jak již bylo zmíněno v kapitole o celním prohlášení, podává se jednotný správní doklad, ve kterém je navržen režim vývozu, pouze elektronicky. Pro vývozy do Ruska tedy firma využívá systém ECS (anglicky Export Control System), který představuje mezinárodní část systému e-Vývoz. Následující obrázek symbolizuje průběh podání e-VCP, neboli elektronického celního vývozního prohlášení. Celní úřad vývozu
Deklarant
Celní úřad výstupu
1. D_N_PODV
1. Deklarant podá e-VCP 2. Systém potvrdí přijetí e-VCP a sdělí MRN, jaké bylo systémem přiděleno
2. C_R_PRIV
3. C_R_PROV 4. C_AER_SND
3. Systém informuje deklaranta o propuštění zásilky do režimu vývoz 4. Systém informuje deklarovaný CÚ výstupu o zásilce, která k němu směřuje
5. C_EXT_RES 6. C_R_DPH
5. CÚ výstupu potvrdí výstup zboží z EU 6. CÚ vývozu potvrdí deklarantovi výstup zboží z EU
Zdroj: Dokument Word Elektronické celní řízení v systému e-Vývoz, dostupné na: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/e-customs/ecs/Stranky/default.aspx
Je patrné, že mnohé kroky, které dříve musel deklarant provádět sám, jsou dnes konány elektronickým systémem, jenž tímto přináší veliké zjednodušení. Elektronické celní prohlášení, které v tomto případě nahrazuje JSD, je možno vidět v příloze 2. V tomto dokumentu je důležité číslo MRN (= Movement Reference Number), které se nachází v levém horním rohu. Je to unikátní číslo, které definuje právě toto zboží a může být požadováno na ostatních dokladech. Firma si na přepravu zboží najímá specializované spediční firmy. Nejčastěji používá přepravu silniční, pro kterou se používá nákladní list CMR. V případě objednávky zboží 18
z Číny, je zboží přepraveno do přístavu Hamburg lodní dopravou, v tomto případě je použit náložný list – konosament „Bill of Lading“, dále pak zboží pokračuje silniční dopravou do ČR. Jako obchodní doklad firma nejčastěji užívá obchodní fakturu.
5. Průběh celního řízení a jeho specifika 5.1. Celní hodnota V následující kapitole se budu věnovat problematice celní hodnoty, neboť celní hodnota je podle nařízení Rady (EHS) č.2913/1992 základem pro vyměření cla. To znamená, že výše konečného cla je závislá na vypočtení celní hodnoty. Existuje několik metod jak vypočítat celní hodnotu. Zákonem je i definováno, co přesně se do celní hodnoty zahrnuje. Je tedy patrné, že v souvislosti s celní hodnotou může docházet ke konfliktu mezi celním úřadem a deklarantem, kdy se deklarant samozřejmě snaží vypočíst celní hodnotu co nejnižší.
5.1.1. Definice a právní úprava problematiky o celní hodnotě Problematika určování celní hodnoty je především upravena mezinárodní smlouvou Dohoda o celní hodnotě. Jedná se o čl. VII všeobecné dohody o clech a obchodu GATT. Její platné znění bylo v ČR publikováno jako Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb. Evropské hospodářské společenství přijalo dohodu o celní hodnotě v roce 1980. Tato dohoda nemá v EU přímou právní platnost, ale pokud dojde k rozporu s evropskou legislativou a Dohodou o celní hodnotě, platí ustanovení mezinárodní smlouvy. Výbor pro celní kodex Evropské komise má zřízen odbor pro celní hodnotu, který vydává Kompendium textů o celní hodnotě Výboru pro celní kodex. Toto kompendium rozebírá problematiku celní hodnoty a obsahuje doprovodné texty týkající se uplatňování dohody GATT. Na praktických příkladech vysvětluje jak uplatňovat konkrétní ustanovení, poskytuje i komentáře k jednotlivým bodům. Závěry kompendia nebyly přijaty jako právní nástroje, pouze podporují jednotný výklad legislativy Společenství28. V kapitole o celní hodnotě budu právě z tohoto kompendia čerpat. Celní hodnota dováženého zboží je definována jako převodní hodnota, to je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Evropského společenství včetně vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa vstupu na celní území
28
CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Prezentace k celní hodnotě [online]. [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celni-hodnota/Stranky/default.aspx
19
Společenství29. Slovní spojení „prodané pro vývoz“ znamená, že zboží bylo navrženo do celního režimu volného oběhu.
5.1.2. Metody stanovení celní hodnoty Pro zjištění celní hodnoty upravuje Mezinárodní dohoda o celní hodnotě 6 metod, které lze použít. Tato dohoda také stanovuje pořadí, ve kterém se jednotlivé metody mohou použít, přičemž metody musí být aplikovány postupně, a když je na základě jedné metody celní hodnota zjištěna, považuje se za platnou a další metody v pořadí se již použít nemohou. První místo v tomto pořadí zaujímá metoda převodní hodnoty dováženého zboží, která je základní, prioritní, a tím pádem nejvíce používaná metoda, na jejímž základě se vypočítává celní hodnota 90% všech dovozů30. 5.1.2.1.
Metoda převodní hodnoty dováženého zboží
Tato metoda vychází se zásady, že hodnota převodu musí obsahovat všechny platby, které již byly provedeny nebo budou teprve uskutečněny jako podmínka prodeje dováženého zboží. Tyto uvedené platby nemusejí probíhat pouze formou toku peněz, ale i dalšími způsoby, jako jsou cenné papíry nebo převod zboží či poskytnutí služeb. Pokud však všechny platby nemohou být zjištěny, nemůže se tato metoda použít a následuje metoda alternativní. Jedná se například o případ, kdy firma v zahraničí dodává firmě v České republice, která ji reprezentuje, propagační materiály, za něž česká pobočka samozřejmě neplatí. Cena za propagační materiály není zjistitelná, proto se metoda převodní hodnoty nepoužije. Tato metoda může být použita při uskutečnění prodeje na celní území EU mezi prodávajícím a kupujícím, kteří nemají nic společného nebo kteří sice ve spojení jsou, ale neovlivnilo to cenu zboží, jež je předmětem prodeje. Podle článku 143 prováděcího předpisu k evropskému celnímu zákoníku, patří k osobám ve spojení osoby, které se navzájem ovlivňují, jsou obě ovlivňovány třetí osobou či jsou členy stejné rodiny. V problematice určení celní hodnoty je mnoho nejasných aspektů, které jsou definovány a objasněny zákonem. Jelikož se jich objevuje velké množství, zaměřím se v následujícím odstavci na ty nejdůležitější. Může se stát, že samotnému celnímu prohlášení o propuštění zboží do celního režimu volný oběh předchází tzv. postupné prodeje mimo území EU. Objevuje se tedy řetězec 29 30
MATOUŠEK, Pavel. Clo. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-263-1 KÁRNÍK, Miroslav. Celní hodnota ve 222 příkladech. Olomouc: ANAG, 2003. ISBN 80-7263-186-1.
20
kupujících a může vzniknout dilema, jaká cena je rozhodná pro určení celní hodnoty. V tomto případě je to vždy cena při posledním prodeji zboží, který vedl k dovozu zboží do ČR. Pokud je zboží přivezeno do ČR v rámci režimu uchování v celním skladu, je za cenu, která určuje celní hodnotu, považována cena z prvního prodeje v ČR31. Celní kodex Společenství také umožňuje použít k určení celní hodnoty dřívější prodej, než je ten poslední, avšak celním orgánům musí být jasně prokázáno, že bylo toto zboží prodáno pro účely vývozu na území Společenství. Může se jednat o modelový případ, kdy v zahraniční fabrice jsou vyráběné výrobky již opatřeny českým označením pro dovoz zboží do ČR, v obchodním vztahu však figuruje další firma z třetí země, která odkupuje zboží od fabriky a následně prodává zboží české firmě s cenou zvýšenou o svůj zisk. Celní hodnota by se pak určila jako cena, za kterou odkoupila firma z třetí země zboží od fabriky, je to tedy cena bez samotné marže. Článek 29 ods.1 Celního kodexu definuje případy, kdy musí být metoda převodní hodnoty dováženého zboží vyloučena. Pokud je kupující omezen v souvislosti s určením nebo použitím koupeného zboží32, či se v kupním vztahu vyskytují podmínky, bez nichž by nedošlo k uzavření obchodu, a tyto podmínky vedou jednoznačně k snížení placené ceny a zároveň se nedá hodnota hodnoceného zboží zjistit, je metoda převodní hodnoty dováženého zboží vyloučena. Typický příklad je, když česká firma nakoupí od zahraniční firmy zboží za zvýhodněnou cenu ale s podmínkou, že v budoucnu odebere další zboží. Pokud nelze určit hodnotu v budoucnosti odebraného zboží, metoda převodní hodnoty dováženého zboží se pro vypočtení celní hodnoty použít nemůže. Pokud by byla částka placená za budoucí odebrané množství známá, posuzuje se jako nepřímá platba kupujícího prodávajícímu, musí se tedy do celní hodnoty zahrnout. Podle definice vyjadřuje celní hodnota všechny platby, které plynou od kupujícího k prodávajícímu. Konflikt může nastat tehdy, když cena skutečně placená se odlišuje od ceny, která má být zaplacena. Do celní hodnoty se započítávají totiž i platby provedené nepřímo. Nepřímou platbu ukážu opět na modelovém příkladu. Česká firma zaplatí zahraniční firmě pouze část ceny za dodané zboží, další část zaplatí třetí osobě, která byla věřitelem firmy v zahraničí a toto je forma splacení závazku. Celní hodnota se tedy skládá jak z ceny fakticky zaplacené za zboží, tak z toku peněz třetí osobě za splacení závazků.
31
Článek 147 odstavec 1, Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství 32 Zákon také definuje, jaké omezení v tomto případě nevylučují omezení této metody.
21
Nejasný aspekt v určování celní hodnoty hrají snižování ceny z různých důvodů, tedy slevy. Slevy, které prodávající poskytne kupujícímu, lze odpočítat od celní hodnoty pouze, pokud se vztahují na zboží, jehož celní hodnota se určuje. Pokud je tedy sleva z fakturované částky poskytnuta z důvodu nedodání části předešlé zásilky, sleva uznána být nemůže. Taktéž sleva, která byla uskutečněna po dovozu zboží do České republiky, jako např. sleva z důvodu pozdního dodání zásilky, nemůže být při vypočtení celní hodnoty uznána 33. Další podkapitolu slev tvoří rabaty, z nichž nejčastější jsou rabaty množstevní. Pokud je prokázáno, že prodávající určuje cenu podle pevného ceníku zohledňujícího množství zakoupeného zboží, je možné si rabat od celní hodnoty odečíst. U množstevních slev nemusí být ani celé množství, na něž se sleva vztahuje, dovezeno na území Společenství. Jde o příklad, kdy firma ze Společenství nakoupí od zahraniční firmy ze třetí země zboží, a aby dosáhla množstevního rabatu, nakoupí zboží víc, které pak následně exportuje do další zahraniční země. Potom platí pro celní hodnotu cena zvýhodněná, tedy snížená o rabat, i když část zboží na území Společenství nezůstane. 5.1.2.2.
Zvýšení ceny skutečně placené o připočitatelné položky
Celní hodnota daného zboží je cena skutečně placená nebo cena, která má být zaplacena, jež je podle článku 32 a 33 Celního zákoníku ES řádně upravena. Ve většině případů tedy platí, že cena, která je skutečně placena nebo která má být zaplacena nesouhlasí s celní hodnotou. Článek 32 Celního zákoníku ES definuje náklady, jež se považují za součást celní hodnoty, ale nebyly zahrnuty ve fakturované částce. Tyto náklady tedy musí být do celní hodnoty připočteny a jedná se o připočitatelné položky. Samý článek stanovuje, že se do celní hodnoty zahrnují plnění, která poskytne prodávající kupujícímu ve formě určitého zboží či služeb. Článek 32 Celního zákoníku EU definuje vedlejší náklady, které musejí být do celní hodnoty započteny, jako34:
Provize, odměny za zprostředkování. Do provizí se nezapočítávají nákupní provize, tedy provize, kterou platí dovozce zprostředkovateli za služby spočívající v jeho zastupování při koupi zboží. Naopak provize prodejní, tedy provize zástupci prodejce za poskytování služeb, se do celní hodnoty započítat musí.
33
Komentář č. 8 Výboru pro celní kodex (odboru pro celní hodnotu) k nakládání se slevami podle článku 29 celního kodexu 34 MATOUŠEK, Pavel. Clo. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-263-1
22
Cena nádob a obalů, které jsou považovány za součást zboží a nejsou již v ceně zahrnuty. Můžeme vycházet z toho, že zpravidla jsou náklady na obaly zahrnované ve fakturované částce, a proto k úpravě celní hodnoty z titulu obalů zpravidla neprobíhá.
Hodnoty zboží a služeb, které byly použity při výrobě dováženého zboží a nejsou zahrnuty do fakturované částky. Jedná se o případy, kdy kupující poskytne jakýkoliv materiál nebo design či vývoj potřebný k výrobě daného zboží v zahraničí zdarma či za zvýhodněnou cenu. Modelový příklad může být, když firma ze Společenství nakoupí materiál v zahraničí a nechá si z něj u firmy ve třetí zemi zpracovat výrobek. Tato firma bude samozřejmě fakturovat částku pouze za výrobu, ne za materiál, který byl zdarma dodán. Proto se cena za materiál musí do celní hodnoty zahrnout.
Úhrada ceny licence vztahující se k dováženému zboží, kterou musí platit kupující přímo nebo nepřímo jako podmínku prodeje dováženého zboží, pokud již tato cena licence není do fakturované částky zahrnuta. V Článku 32 Celního zákoníku EU je u tohoto bodu poznámka, že se nezapočítávají poplatky za právo reprodukovat a za právo distribuovat nebo dále prodávat dovezené zboží. Toto však platí za situace, že taková platba není podmínkou prodeje dovezeného zboží pro vývoz do EU. Podmínkami, bez nichž by obchod neproběhl, jsem se již zabývala v předešlé kapitole o metodě převodní hodnoty dováženého zboží.
Hodnota celé části výnosu z jakéhokoliv pozdějšího prodeje, zcizení nebo použití dovezeného zboží, která připadne přímo nebo nepřímo prodávajícímu. Příkladem může být případ, kdy prodávající má dostat procentní podíl na zisku z pozdějšího prodeje zboží kupujícím. Pokud je cena pozdějšího prodeje ve chvíli zahájení celního řízení známá, započítá se toto procento ze zisku k celní hodnotě. Pokud ale tato cena známá není, nemůže se metoda převodní hodnoty dováženého zboží použít a musí se přihlédnout k další alternativní metodě.
Náklady na dopravu a pojištění dováženého zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území EU. Tento bod připočitatelných položek hraje ve výpočtu celní hodnoty nejdůležitější roli a je běžnou praxí. V souvislosti se započítáváním nákladů na dopravu musí být brán zřetel na dodací podmínky INCOTERMS, přičemž se především posuzuje místo dodání zboží, tedy místo, kde přechází povinnost hradit dopravné a pojistné z prodávajícího na kupujícího. Pokud se místo dodání nachází na území ČR, na území EU či na hranicích EU, náklady na 23
dopravu na místo určení z místa vstupu na celní území EU se již nezapočítávají. Pouze pokud se místo dodání nachází mimo celní území EU, započítávají se do celní hodnoty náklady na dopravu, které kupujícímu vznikly od místa dodání po místo vstupu na území EU. Celkové náklady na dopravu jsou tedy rozděleny tak, že do celní hodnoty se zahrnou pouze dopravní náklady do místa vstupu, ne dále. Rozdělení nákladů se provádí v poměru, v jakém se podle vzdálenosti podílí na celkové dopravní trase (měřítkem jsou ujeté kilometry v jednotlivých úsecích)35
Výlohy za nakládání, vykládání a manipulaci spojené s dopravou dováženého zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území EU. 5.1.2.3.
Snížení ceny skutečně placené o odpočitatelné položky
Článek 33 Celního zákona definuje odpočitatelné položky od celní hodnoty, které se do celní hodnoty nezahrnují za předpokladu, že jsou vykázány odděleně od ceny, jež má být nebo je skutečně zaplacena. Patří k nim:
Náklady na dopravu zboží od místa vstupu na celní území EU po místo určení.
Náklady na stavbu, instalaci, montáž atd. vynaložené po dovozu na dovezené zboží. Znamená to, že pokud by se muselo zboží po vpuštění zboží do volného oběhu jakkoliv montovat či instalovat, náklady tohoto typu se do celní hodnoty nezahrnují.
Pokud je kupujícímu poskytnut úvěr ať už od prodávajícího či od třetí osoby na nákup zboží, nezahrnují se úroky z tohoto finančního ujednání do celní hodnoty.
Náklady spojené s právem reprodukovat dovážené zboží ve Společenství. Náklady na právo reprodukovat a distribuovat jsou jediné licenční náklady, které se do celní hodnoty nezahrnují, což vyplynulo již z připočitatelných položek.
Nákupní provize (Všechny ostatní provize odpočítat nelze)
Dovozní cla, daně a jiné poplatky splatné ve Společenství při dovozu nebo prodeji zboží. V případě, že je cena zboží kalkulována již se započtením daní a dovozních cel, od celní hodnoty se musí odečíst. To, že jsou cla či daně zahrnuty do kalkulované ceny, ještě neznamená, že clo či daň je fakticky zaplacena. K tomu dojde až v průběhu celního řízení při vzniku celního dluhu.
35
KÁRNÍK, Miroslav. Celní hodnota ve 222 příkladech. Olomouc: ANAG, 2003. ISBN 80-7263-186-1
24
5.1.3. Další metody stanovení celní hodnoty Je patrné, že v problematice celní hodnoty je mnoho nejasných aspektů, které jsou definovány zákonem. To je i důvod proč kupující si velmi často najímají celní deklaranty, aby jednali jmény kupujících v celním řízení, neboť sami musí určit celní hodnotu, obstarat všechny potřebné dokumenty a navrhnout celní režim v rámci celního řízení. Jak již bylo řečeno v předchozí podkapitole, metoda převodní hodnoty dováženého zboží se používá v 90 procentech případů. Je známo dalších pět metod, které popíšu v následující kapitole, neboť se nedají z problematiky o celní hodnotě vynechat. V předešlém odstavci jsem zmínila několik případů, ve kterých se nedá metoda převodní hodnoty dováženého zboží použít. Jde většinou o případy, kdy fakturovaná částka nebo jakákoliv část přímé nebo nepřímé platby prodávajícímu není objektivně zjistitelná. Potom se přikročí k alternativním variantám. 5.1.3.1.
Metoda zboží stejného
Cena za zboží se určí jako převodní cena stejného zboží, které je prodáváno na území Společenství ve stejnou nebo skoro stejnou dobu a ve stejném množství. Pojem stejné zboží znamená, že zboží musí být až na malé výjimky stejné ve vzhledu včetně typických znaků a jména36. Přednostně se musí použít zboží, které je vyváženo ze stejného státu a je vyráběno stejnou osobou, pokud toto splněno být nemůže, přichází se ke zboží podobnému. V praxi stejná nebo skoro stejná doba znamená, že se musí jednat o zboží vyvážené do Společenství 3 měsíce před až 3 měsíce po dovozu hodnoceného zboží. Je zřejmé, že v této metodě stanovení celní hodnoty jsou možnosti pro rozhodování samostatných celních úřadů. Pokud tedy celní hodnota prvním způsobem stanovena být nemůže či je deklarantem stanovena, ale celní úřad ji neuzná jako věrohodnou, musí celní správa na každý případ nahlížet individuálně. 5.1.3.2.
Metoda zboží podobného a další metody
Pokud není možné zjistit celní hodnotu pomocí metody převodu zboží stejného, použije se metoda zboží podobného, ve kterém, jak už název vypovídá, vychází cena ze zboží, které se co nejvíce svými parametry přibližuje zboží hodnocenému. Může se jednat o rozdíly např. ve značce. Stále ale jako pro předchozí metodu platí, že zboží musí být vyrobeno ve stejném státě a musí být určeno na vývoz do Společenství. Pokud i tato metoda selže, je na řadě metoda deduktivní. Ta vychází z jednotkové ceny, za kterou se dovážené zboží nebo zboží stejné či podobné prodává ve Společenství v největším množství osobám, které nejsou ve 36
MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. Praha: GRADA Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1590-2.
25
spojení s prodávajícím. Pokud jsou na celním území EU prodávány stejné výrobky jako ohodnocované zboží ve stejné době dvakrát, např. první zásilka je dodávána v 20 kusech a druhá zásilka v 10 kusech, musíme brát v úvahu jednotkovou cenu za kus při zásilce 20 kusů. Tato metoda očividně vychází z předpokladu, že v mnoha případech je dovážené zboží opětovně prodáno na území Společenství. Předposlední metoda – metoda vypočtené hodnoty je používána jen velmi zřídka. Je používána pouze pokud jsou prodávající a kupující ve spojení a všechny ostatní metody jsou vyloučené, zároveň ale musí prodávající být ochoten poskytnout celnímu úřadu podklady pro kalkulaci nákladů spojených na výrobu, zisk apod. K tomu ale prodávající ze zákona povinen není. Poslední metoda je omezena na případy, ve kterých za žádných okolností nelze určit celní hodnotu. Jedná se o metodu založenou na rozumném hodnocení při použití vhodných prostředků. Hodnocení musí být slučitelné s článkem VII všeobecné dohody o clech a obchodu. Článek 31 odstavec 2 Celního kodexu Společenství ale definuje, že celní hodnota se nemůže v žádném případě zakládat na prodejní ceně zboží produkovaného ve Společenství, ceně zboží na domácím trhu země vývozu, ceně zboží pro vývoz do země, která není součástí celního území EU atd.
5.2. Deliktní jednání v souvislosti s celní hodnotou Z předešlých odstavců je patrné, že problém určování celní hodnoty je velice obsáhlý. Proto výbor pro celní kodex EU vydává kompendium textů o celní hodnotě, které dává přehled konkrétních řešených případů určování celní hodnoty. Z důvodu komplikovanosti nejen u určování celní hodnoty se většina firem realizujících mezinárodní obchod rozhodne pro jednání s celní správou prostřednictvím zástupce. Celní správa při přechodu zboží na celní území Společenství vybírá také daň z přidané hodnoty. Obecně je daň z přidané hodnoty vypočítávána ze součtu celní hodnoty, určené pro výpočet cla, dále ze samotného cla, dalších nákladů, které nebyly zahrnuty při výpočtu celní hodnoty, a ze spotřební daně37. Samotná výše cla, která dále ovlivňuje výši DPH, se promítá do nákladů firem. Ty se samozřejmě snaží udržet svoje náklady na co nejnižší úrovni, proto dochází velmi často k pokusům o deliktní jednání v souvislosti s určováním celní hodnoty, tím pádem i DPH. V následujícím odstavci se budu věnovat jednotlivým bodům v určování celní hodnoty, ve kterých dochází nebo může dojít k snižování celní hodnoty. 37
Základ pro výpočet cla jako součást základu DPH při dovozu zboží. Reinoha-consulting [online]. [cit. 2012-0228]. Dostupné z: http://www.reinoha-consulting.cz/dokumenty/zaklad%20pro%20vypocet%20cla.pdf
26
Již ze samotné definice převodní hodnoty vyplývá, že do celní hodnoty se musí zahrnout všechny platby, které plynou od kupujícího k prodávajícímu a jsou podmínkou prodeje dováženého zboží. V případě tedy, že fakturovaná cena je snížena např. z důvodu uhrazení závazku, nemůže být toto snížení uznáno. Mnohdy je ale celní správou špatně dohledatelné nebo nezjistitelné, že je fakturovaná cena oproti tržní ceně snížena. V souvislosti s úplností fakturované ceny zmíním tzv. cenu rozdělenou. Znamená to, že cena, která má být zaplacena nebo již zaplacena byla, se skládá z několika součástí. Jedná se buď o několik dílčích plateb za zboží, nebo o vedlejší platby, které jsou uhrazeny kupujícím na účet prodávajícího. Posouzení vždy závisí na konkrétním příkladu. V praxi se můžeme setkat s následujícími případy:
Kupující uhradí cenu v několika platbách na různé účty kupujícího vedené v různých zemích
Předem je hrazena záloha na zboží, o kterou je pak doplatková cena snížena.
Cena za obstarání reklamy či obstarání certifikátů a osvědčení se zahrnuje do celní hodnoty vždy, když za ně prodávající požaduje od kupujícího honorář. V případě, že je reklama provedena na účet prodávajícího a kupující ji hradí, je součástí celní hodnoty. Pokud ale kupující obstarává reklamu sám, i když je to požadavek kupujícího, nejedná se o rozdělenou cenu. V těchto situacích je obtížné z pohledu celní správy hodnotit. Když např. určitý certifikát obstarává sám prodávající na svůj účet, celní hodnota ovlivněna není. Pokud ale cenu za certifikát hradí kupující nezávisle na fakturované částce, jedná se právě o cenu rozdělenou a tyto dvě platby musejí být sečteny.
Mezi osobami, které jsou v legislativě pojmenovány jako osoby ve spojení, dochází k prodeji zboží za zvýhodněné ceny. Metoda převodní hodnoty dováženého zboží je u těchto osob vyloučena, pouze pokud je ovlivněna cena zboží. Osobami ve spojení můžeme rozumět rodinné příslušníky nebo právnické osoby, které jsou vlastnicky propojeny. K záměrnému snížení ceny ale nemusí docházet pouze u osob ve spojení, ale i u osob na první pohled cizích. V praxi se právě objevují případy, kdy na základě domluvy kupujícího a prodávajícího je fakturovaná částka záměrně snížena a zbytek platby je prodávajícímu uhrazen v rámci jiné platby, která zaznamenána není. Potom rozhodnutí, zda je celní hodnota přiměřená a pravdivá, záleží na pracovníkovi celní správy.
27
K deliktnímu jednání může taktéž docházet u slev z původní ceny zboží. Sleva, která sníží celní hodnotu, se musí jasně vztahovat k danému zboží. Množstevní rabaty také nemusí být uznány, pokud nejsou doložitelné pravidelně používaným ceníkem. Nejpodstatnější roli ve vedlejších nákladech v rámci celní hodnoty hrají právě náklady dopravní, proto se často stávají předmětem nezákonného činu. Zásadní je přitom určení dodací podmínky. Z kapitoly o připočitatelných položkách je zjevné, že dodatečné náklady se připočítávají z místa dodání, které leží mimo celní území Společenství k místu, kde zboží na celní území vchází. Pokud je tedy ve smlouvě o koupi zboží uvedena dodací podmínka DDU, která značí, že dopravní náklady hradí prodávající až do místa určení v zemi dovozu38, znamená to, že dopravní náklady jsou již zahrnuty ve fakturované částce. Pokud by na faktuře transportní náklady byly rozděleny na dvě části, přičemž první část by odpovídala úseku přepravy do vstupu na celní území Společenství a druhá část úseku přepravy od vstupu na celní území Společenství, je možné dokonce celní hodnotu vypočítat jako fakturovanou částku sníženou o dopravné za druhý úsek. Pokud je ale cena účtována jako celek, celní hodnota se bude rovnat ceně na faktuře. Na rozdíl od toho dodací podmínka EXW zavazuje prodávajícího zboží pouze vyexpedovat z fabriky, proto si kupující hradí dopravné sám. Pokud je ve smlouvě o koupi zboží dohodnuta tato podmínka, automaticky lze odvodit, že k fakturované částce přibude platba pokrývající výlohy za transport zboží do místa vstupu na celní území Společenství. Z výše uvedených důvodů dochází k úmyslné změně dodací podmínky při vyplňování JSD. Pokud tato podmínka nesouhlasí s údajem na faktuře nebo v přepravních dokumentech, které se v celním řízení předkládají, může celní správa vyzvat deklaranta k předložení dodatečných důkazů. Článek 178, odstavec 4 nařízení Komise (EHS) č. 2454 definuje, jaké závazky deklarantovi plynou z vyplnění tiskopisu D.V.1, tedy z prohlášení o údajích o celní hodnotě. K nim patří odpovědnost za správnost a úplnost údajů uvedených v prohlášení, pravost přiložených podkladů a poskytnutí všech dodatečných informací pro určení celní hodnoty. Pokud se celní úřad domnívá, že údaj o celní hodnotě přesný není, nebo má-li jakékoliv jiné pochybnosti ohledně dokladů apod., může po deklarantovi požadovat dodatečné informace. Písemně je deklarant obeznámen, z jakých důvodů k pochybnostem došlo, a deklarant musí předložit dodatečné důkazy. Pokud ani ty nejsou dostatečné, celní úřad rozhodne o neplatnosti celní hodnoty a stanoví novou výši celní hodnoty na základě dalších metod. Při určení celní 38
MOENS, Gabriël a Peter GILLIES. International trade and business. Great Britain: Cavendish Publishing, 2000. ISBN 1876213256.
28
hodnoty celní úřad konzultuje postup s deklarantem, od něhož získá informace o stejném nebo podobném zboží. Clo se vypočítá na základě nově určené hodnoty39. V problematice celní hodnoty je velmi mnoho aspektů, které se musejí při vypočtení zohlednit. Častější důvod nesprávného určení celní hodnoty je v nepozornosti a neznalosti postupu určení celní hodnoty. Jedná se tedy spíše o chybu nedopatřením. Je běžnou praxí, že ve vypočtení celní hodnoty není zohledněna jedna z připočitatelných položek a to jsou hodnoty zboží a služeb, které byly použity při výrobě dováženého zboží a nejsou zahrnuty do fakturované částky. V současné době evropské firmy přesouvají část výroby do asijských zemí z důvodu levné pracovní síly. Protože ale tyto země mnohdy nedisponují dostatečným technologickým vybavením, jsou stroje potřebné pro výrobu produktů do země dovezeny. Většina těchto firem ale opomíjí fakt, že hodnota daných strojů musí být započtena do celní hodnoty. V tomto případě by se cena stroje rozpočítala dle počtu vyrobených kusů a k celní hodnotě každého kusu by se připočítala relevantní procentuální část. Další oblastí, kde velmi často dochází k chybám, je obchod mezi osobami ve spojení, především mezi mateřskou a dceřinou společností. Ty si často neuvědomí, že zboží obchodované mezi nimi za transferové ceny musí být procleno jako jakékoliv jiné zboží. V dopravních nákladech dochází také velmi často k omylům či pochybením. V horní části této kapitoly jsem se věnovala problematice rozpočítání dopravních nákladů na jednotlivé úseky a s tím spojené chyby. Prohlášení o údajích o celní hodnotě se velmi často vyplňuje před zjištěním ceny za dopravné, neboť je většinou fakturováno až po faktickém provedení přepravy. Proto se v tiskopise D.V.1 provádí odhad dopravních nákladů. Problém je v tom, že mnohdy se již neprovede porovnání odhadu a reálné ceny a k upravení dopravních nákladů a tím pádem celní hodnoty nedojde.
5.3. Původ zboží Problematika původu zboží patří vedle celní hodnoty k vybraným aspektům, kterým se v rámci mé bakalářské práci věnuji. Za cíl mé práce jsem si kladla jednak vyložit jednodušeji problematiku celního řízení, tak zanalyzovat, zda dochází či může docházet v této oblasti k deliktnímu jednání. V první podkapitole stručně objasním tarifní systém v EU. Poté se v následující podkapitole budu věnovat preferenčnímu původu zboží. Tato problematika je 39
KÁRNÍK, Miroslav. Celní hodnota ve 222 příkladech. Olomouc: ANAG, 2003. ISBN 80-7263-186-1
29
velice obsáhlá, proto nebudu na původ zboží nahlížet z politického hlediska, tedy na důsledky poskytování preferencí určitým zemím, nýbrž z pohledu firmy, budu se tedy zabývat jakým způsobem původ zboží určit a prokázat. Na závěr této kapitoly zanalyzuji, zda může docházet v oblasti určování původu zboží k záměrnému obcházení nepreferenčních pravidel a zda k němu také dochází.
5.3.1. Tarifní systém Evropské unie Aby se čtenář v problematice původu zboží od začátku orientoval, objasním několik základních pojmů. V systému tarifních opatření Evropské unie existují tři základní skupiny tarifů. První tarifní clo, však nejméně používané, je clo všeobecné. Je užíváno na import zboží ze zemí, které nejsou členy WTO, tedy neposkytuje se jim doložka nejvyšších výhod nebo s nimi není sepsána žádná jiná bilaterální či multilaterální dohoda. Druhou skupinou jsou cla smluvní, která jsou předmětem dohody GATT. Smluvní celní sazby se použijí na dovoz zboží ze zemí, kterým EU poskytuje doložku nejvyšších výhod. Poslední skupinu tvoří cla preferenční. Z doložky nejvyšších výhod jsou dovoleny dvě výjimky. První se vztahuje na preference poskytované smluvně, tedy poskytování recipročních celních výhod v rámci uzavření dvoustranných či vícestranných mezinárodních dohod v podobě celní unie jako Evropská unie nebo např. oblasti volného obchodu. Existuje mnoho zemí, které tvoří s EU zónu volného obchodu, informace o jednotlivých preferenčních dohodách jsou snadno dohledatelné, proto se jim v mojí práci věnovat nebudu. Druhá výjimka se týká preferencí poskytovaných pouze ze strany EU, jedná se o systém GSP40. Tento systém umožňuje rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím dovážet zboží do EU za zvýhodněné celní sazby41. Zvýhodněné země jsou rozděleny do dvou skupin:
Nejméně rozvinuté země – pro tyto země platí zvláštní režim bezcelního přístupu, nevztahuje se na výrobky jako zbraně a střelivo a vybrané agrární položky
Rozvojové země o Necitlivé položky – pro ně platí bezcelní přístup také
40
KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 228 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3396-8 (BROž.). 41 Seznam preferovaných zemí je k nalezení na webových stránkách celní správy EU http://www.celnisprava.cz/cz/clo/puvod-zbozi/Stranky/prehled-dohod-a-zemi.aspx
30
o Citlivé položky – u těchto položek dochází pouze ke snížení cel, ne k úplnému prominutí42 Aktuální informací je, že od začátku roku 2014 má být zaveden nový systém preferencí, ve kterém bude zahrnuto méně zemí než dříve. Návrh, který počítá pouze zhruba s osmdesáti zeměmi, se má do konce roku 2013 prodiskutovat. Nově by měly být země jako Rusko, Saudská Arábie či Katar vyřazeny z důvodu příliš vysokého příjmu43. V následující podkapitole se budu zabývat již samotným původem zboží. Zaměřím se výhradně na určování preferenčního původu, neboť jak již bylo napsáno v předešlém odstavci, smluvní sazby se používají pouze u několika zemí a v kapitole 4.3 jsem se již zmínila o dokladech potvrzující nepreferenční původ, které se předkládají v celním řízení.
5.3.2. Pravidla pro určování preferenčního původu zboží Téměř naprostá většina výrobků se nevyrábí z materiálů pocházejících pouze z jedné země, nýbrž ze zemí různých. Poté může být problém se správným určením původu zboží. Na začátku poskytnu krátký popis, jak nejjednodušeji postupovat při definování preferenčního původu zboží, kterou pak budu obohacovat o definice a dále ji rozvádět. Určení nepreferenčního původu zboží pochopitelně tak složité není, neboť zde není poskytována žádná zvýhodněná sazba.
Pokud byl výrobek zcela vyprodukován z tuzemských materiálů a surovin, automaticky získá výrobek preferenční původ zboží.
Pokud byly při produkci použity i jiné než tuzemské materiály, roztřídíme je podle pravidel kumulace na původní a nepůvodní.
Bylo-li při výrobě použito pouze tuzemských materiálů, stačí zkontrolovat, zda provedené zpracování přesáhlo rámec minimálních operací. Pokud ano, zboží získá původ v zemi posledního podstatného zpracování, pokud ne, je pro určení země původu rozhodující nejvyšší přidaná hodnota.
42
U valorických cel je snížení 3,5%, u specifických 30% Focusing on needs: the EU reshapes its import scheme for developing countries. European Commission [online]. 10 May 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/553&format=HTML&aged=0&language=EN& guiLanguage=en 43
31
Pokud byly při výrobě použity i nepůvodní materiály, musí být dostatečně zpracovány, to znamená, že musí splnit podmínku, která je uvedena v příloze II. Protokolu 4, nebo pravidlo hodnotové tolerance44.
K prvnímu bodu lze dodat pouze to, že pojem tuzemský materiál znamená materiál, který pochází ze země, v rámci které chci uplatnit preferenční clo. Pojmy původní a nepůvodní se liší od pojmů tuzemský a zahraniční. Tuzemský materiál musí plně pocházet z dané země původu. Materiál je považován za původní, pokud pochází ze země, s níž je povolena kumulace původu45. Pokud je materiál označen za původní, rovná se materiálu tuzemskému. Kumulace původu je vždy odsouhlasena v rámci uzavření bilaterální či mnohostranné dohody. Nejužitečnější systém kumulace původu, kde se na jedné straně nachází Evropská unie je systém EUROMED, který umožňuje diagonální kumulaci původu. Tímto systémem je umožněno, aby byl materiál přepracován v zemích, se kterými je umožněna kumulace, aniž by hotový výrobek ztratil svůj preferenční původ. Seznam bilaterálních dohod se nachází v příloze 3. Pokud je materiál považován za původní, musí být zpracován v zemi preference nad rámec jednoduchých operací. Tyto operace jsou vyjmenovány ve všech protokolech 46. Patří k nim především operace, jejichž účelem je uchování stavu během přepravy, přebalování, rozdělování, připevňování log, značek atd., prosté sestavování produktů, či jednoduché operace jako odstranění prachu47. Tyto operace jsou definovány právě proto, aby nedocházelo k záměrnému obcházení nepreferenčních pravidel v podobě vývozu zboží do jiné země a pouze následného upravení. V případě, že materiál byl zpracován nad rámec těchto jednoduchých operací, zemí původu se stává země posledního více než jednoduchého zpracování. Pokud ale materiály nad rámec jednoduchých operací zpracovány nejsou, výrobek získá původ v zemi, kde byla výrobku přidána nejvyšší přidaná hodnota. To znamená, že země původu bude země, z níž pocházejí materiály, které mají v porovnání s ostatními materiály nejvyšší celní hodnotu při vývozu.
44
KLABOUCHOVÁ, Ivona. Clo a původ zboží. 2.aktual.a dopl.vyd. Praha: Polygon, 1999, 148 s. ISBN 80-8596789-8 45 Kumulace původu znamená, že použité materiály pocházející ze zemí, s nimiž je kumulace původu povolena, jsou pokládány za původní. 46 Jednotlivé protokoly jsou dostupné na stránce celní správy jako přehled preferenčních předpisů a dohod http://www.celnisprava.cz/cz/clo/puvod-zbozi/Stranky/preferencni-predpisy-a-dohody.aspx 47 Úřední věstník Evropské unie, PŘÍLOHA II, Pravidla původu, TÝKAJÍCÍ SE DEFINICE POJMU „PŮVODNÍ PRODUKTY“ A ZPŮSOBY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE
32
Poslední bod popisu správného určení původu zboží je poněkud komplikovaný. V případě, že jakýkoliv materiál z vyráběného produktu není ze země, se kterou je povolena kumulace původu, považuje se za nepůvodní a musí splnit pravidlo hodnotové tolerance, která definuje maximální procento nepůvodních materiálů použité při výrobě. Od 1.1.2011 došlo v tomto pravidlu ke změně, která zavádí 2 nové podmínky a ruší hranici 10% hodnotové tolerance, jak tomu bylo dříve48.
Nepůvodní zboží nesmí překročit 15 % hmotnosti produktu49
Nepůvodní zboží nesmí překročit 15 % ceny produktu ze závodu50
Jestliže je tato podmínka splněna, může se původ zboží prohlásit za preferenční. Neníli ale tento předpoklad splněn, musí být materiál zpracován podle podmínky, která je uvedena v příloze II. Protokolu 4, aby hotový produkt získal preferenční původ zboží. Protokol 4 je součástí každého preferenčního předpisu a dohody mezi EU na jedné straně a jakoukoliv preferenční zemí na straně druhé. Pro určení původu zboží v preferenční zemi je nezbytná právě příloha II tohoto protokolu, která je členěna podle čísel v Harmonizovaném systému. Ve třetím sloupci se pod názvem „Opracování nebo zpracování nepůvodních materiálů nezbytné pro získání statutu původu“ vyskytuje podmínka, která musí být splněna pro získání preferenčního původu. Znamená to tedy, že pro každý výrobek v HS existuje podmínka, jakým způsobem musí být dostatečně opracován, aby získal status původu. Při postupu stanovení původu při použití i nepůvodních materiálů je nutné nejprve přiřadit produktu číslo kombinované nomenklatury a tím zjistit nezbytnou podmínku. V příloze II se objevuje několik skupin kritérií, které definuji v následujících bodech51.
Kritérium tarifní změny – výrobek získá původ, pokud je zařazen v jiných čtyřmístných kódech HS, než jsou všechny nepůvodní výrobky. Aby mohl produkt změnit číslo v HS, musí být určitým způsobem přepracován. Toto kritérium však není platné u všech produktů.
Kritéria původu popisující konkrétní požadavky na výrobní proces – jedná se např. o podmínky, které by za normálních okolností byly považovány za jednoduché operace, v souvislosti s daným produktem ale znamenají
48
Powerpoint prezentace Celní správy, dostupné na: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/puvodzbozi/aktuality/Stranky/gsp-nove-od-112011.aspx 49 U produktů kapitol 2 a 4 až 24 HS, s výjimkou zpracovaných produktů rybolovu kapitoly 16 HS 50 U ostatních produktů, s výjimkou produktů kapitol 50 až 63 HS, u kterých se použijí přípustné odchylky uvedené v poznámkách 6 a 7 přílohy 13a. 51 KLABOUCHOVÁ, Ivona. Clo a původ zboží. 2.aktual.a dopl.vyd. Praha: Polygon, 1999, 148 s. ISBN 80-8596789-8
33
dostatečné opracování, jedná se např. o č. HS 0502, pro které stačí čištění, rovnání či třídění.
Hodnotové kritérium – toto kritérium určuje, jaké je horní procento, kterým se podílí nepůvodní materiály na hotovém výrobku. Objevuje se zpravidla u celé kapitoly 9 HS, tedy u různých strojů a přístrojů.
U jednoho zboží se může vyskytovat i několik podmínek. V tom případě se musí splnit všechny podmínky najednou.
V příloze II jsou i produkty, u kterých jsou k dispozici alternativní kritéria. Vývozce alternativní kritérium najde vždy v posledním sloupci HS. Alternativní kritéria se většinou objevují v případech, kdy se musí splnit více podmínek pro dostatečné zpracování. Pokud je na první pohled zřejmé, že alternativní kritérium splněno je, nemusí se již podmínky ve třetím sloupci HS zkoumat. Toto představuje pro exportéra určité zjednodušení.
Kritérium stanovující použití nepůvodního materiálu určitého čísla HS – zde platí, že lze také použít materiál nižšího čísla HS, nikoliv však vyššího.
Z předešlého odstavce je zřejmé, že problematika určování původu zboží je velmi komplexní a složitá. Základem je správně zařadit zboží do Harmonizovaného systému pak už jen následovat instrukce neboli podmínku v příloze II. Tento krok je v podstatě nezbytný u konečné fáze celního řízení, neboť se dle čísla kombinované nomenklatury stanovuje výše cla, či jiných obchodně-politických opatření. Na webových stránkách Celní správy lze najít podrobný přehled veškerých preferenčních předpisů a dohod včetně protokolů 4 s přílohami II52. U každého státu, či skupiny států jsou zde podklady pro spolupráci v obchodu. V sekci aktualit je potom možno nalézt aktuální informace o problematice původu zboží. Z pohledu budoucích členů Evropské unie je důležitá zpráva z června 2011, a sice že změnou protokolu 4 Dohody mezi EU a Chorvatskem je umožněna diagonální kumulace53 původu mezi EU, Chorvatskem a dalšími balkánskými státy jako Albánií, Bosnou a Hercegovinou, Makedonií atd. Znamená to, že na produkty dovezené do Evropské unie se bude nahlížet jako na původní. To má podle mého názoru na obchod mezi balkánskými zeměmi a EU značné důsledky. Další velice podstatná informace je začátek uplatňování Dohody o volném obchodu mezi EU a jižní Koreou včetně Protokolu 4, která nepochybně bude mít pozitivní důsledky na evropské exportéry vyvážející 52
Viz. http://www.celnisprava.cz/cz/clo/puvod-zbozi/Stranky/preferencni-predpisy-a-dohody.aspx Pojem diagonální kumulace původu znamená, že více partnerských zemí mezi sebou může kumulovat materiály původní v těchto zemích. 53
34
do Jižní Koreje ve formě odbourání celních přirážek u všech výrobků. EU má vůči Jižní Koreji sice zápornou zbožovou bilanci, ale kladnou bilanci služeb54. Z pohledu původu zboží je velmi důležitá sekce odchylek z pravidel původu zboží. Evropská unie má právo upravovat pravidla pro definici dostatečného zpracování a tím ovlivnit ekonomickou situaci jednotlivých zemí. V současnosti existuje 5 výjimek z pravidel původu. V této souvislosti zmíním pouze jednu. V r. 2009 byla Grónsku udělena výjimka ohledně pravidel původu konzervovaných garnátů a krevet. Protože konzervy obsahují 45% nepůvodních korýšů, nezískal by tento produkt za běžných okolností status Evropské unie a nemohl by být tím pádem vyvážen do ostatních států EU v rámci společného trhu bez veškerých cel. EU pro toto rozhodnutí argumentuje tím, že je to nutné pro rozvoj stávajícího odvětví a nezbytné pro přežití jedné z místních továren55. Z tohoto příkladu je patrné, že pravidla určování původu zboží mohou mít na ekonomiku zemí značné důsledky.
5.3.3. Obcházení nepreferenčních pravidel V této kapitole se chci věnovat obcházení nepreferenčních pravidel. Protože dříve často docházelo k úmyslnému vyvážení posledního stupně produkce, byly podmínky dostatečného zpracování legislativou velmi vyčerpávajícím způsobem upraveny. Stávalo se tedy, že výrobek by za normálních okolností získal původ zboží v nepreferenční zemi, s úmyslem získat preferenční původ zboží, byl výrobek převezen do země jiné, kde byly provedeny poslední úpravy a následně byl importován do země určení. Z tohoto důvodu byly definovány jednoduché operace, které nepostačují ke změně původu zboží. Zmínila jsem se o nich již v předešlé kapitole. Neboť je legislativa značně účinná, k vyvážení posledního stupně zpracování dochází jen zřídka. I pokud nastane situace, kdy podmínka zmíněná v příloze Protokolu II pro dostatečné zpracování byla provedením jednoduchých operací splněna, či pouze jednoduchými operacemi dojde ke změně tarifního čísla HS, nelze tento výrobek považovat za původní. I přesto je v oblasti původu zboží v dnešní době běžnou praxí vyvážení čínských exportů z Číny přes země v okolí jako Vietnam, Malajsie a jiné. Prvním cílem je vyhnout se licenčním poplatků, jejichž platba by čínským výrobcům výrazně snižovala zisky. Druhým 54
The EU-South Korea Free Trade Agreement. European Comission [online]. 26 Oct 2011 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creating-opportunities/bilateral-relations/countries/korea/ 55 ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 16. října 2009 o odchylce od rozhodnutí Rady 2001/822/ES ohledně pravidel původu upravených a konzervovaných garnátů a krevet z Grónska, dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:278:0051:0053:CS:PDF
35
cílem je záměr vyhnout se antidumpingovým clům, které jsou Evropskou unií uvaleny na Čínu ve velké míře. Hlavně proto dochází k již zmíněnému jevu vyvážení do okolních států. V současné době je vůči dovozům z Číny uvaleno více než 70 antidumpingových či protisubvenčních opatření56. Jsou to opatření proti dumpingovým cenám dovozců, tedy cenám, které jsou nižší než tržní ceny na domácím trhu, přičemž musí být jasná souvislost mezi újmou domácího výrobce a dumpingovou cenou57. Situace ohledně dumpingových opatření uvalených na Čínu se v poslední době velice vyostřila. Evropská unie má právo zavést antidumpingové clo za podmínky splnění podmínek stanovených Mezinárodní dohodou o provádění článku VI GATT 1994. Spory ohledně antidumpingového opatření se dostala dokonce na půdu WTO. V roce 2010 byly na dovoz čínských spojovacích materiálů z oceli uvaleny antidumpingová cla ve výši až 85%. Reakcí Číny bylo odvolání se na orgán WTO řešící spory. Koncem téhož roku rozhodla Světová obchodní organizace ve prospěch Číny a přikázala EU tuto věc prošetřit58. Vysoká četnost ochranných opatření vůči Číně má tedy značný vliv na vyvážení zboží přes jiné asijské státy do EU, čímž se vývozci vyhýbají platbě antidumpingových opatření. V poslední době se v ČR objevuje spotřebitelský tlak na nákup výrobků označených jako výrobek s českým původem. Výrobky mají mnohdy zajištěný odbyt pouze díky statutu českého původu. Objevily se spekulace, zda není třeba pozměnit legislativní úpravu pojmu původního výrobku, neboť podle informace idnes.cz by například výrobek Coca-cola mohl nést statut českého výrobku, neboť s výjimkou koncentrátu, dováženého z Irska, je nápoj Coca-cola prodávaný na českém trhu vyráběn v Česku českými zaměstnanci z českých surovin, včetně cukru, vody a podobně59. Původ zboží má tedy vliv na ostatní faktory v mezinárodním obchodě a je zřejmé, že pravidla pro určení jsou značně komplikovaná. Proto by stálo za uvážení, zda nerozvinout diskuzi o jejich zjednodušení. 56
Databáze antidumpingových a protisubvenčních řízení EU vůči dovozům ze třetích zemí. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR [online]. 8.3.2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/prehled-adas.html 57 SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE, Právní rámec obchodování členských států Evropské unie s třetími (nečlenskými) zeměmi, dokument PDF ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Únor 2005, dostupné na: mpo.cz 58 WTO odmítla antidumpingová cla EU na čínské šrouby. Finance.cz [online]. 3.12.2010 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/290403-wto-odmitla-antidumpingova-cla-eu-na-cinskesrouby/ 59 http://ekonomika.idnes.cz/coca-cola-je-podle-norem-typickym-ceskym-vyrobkem-f7b/ekonomika.aspx?c=A120309_123857_ekonomika_spi
36
Závěr Na závěr mé bakalářské práce zhodnotím, zda jsem dosáhla všech tří cílů, které jsem si v úvodu vytyčila. Dále se budu věnovat zhodnocení výstupů jednotlivých kapitol. Jako první cíl jsem si stanovila poskytnout zjednodušený a ucelený výklad problematiky celního řízení pro osoby, které nejsou do dané problematiky zasvěceny. Orientace v evropské legislativě je pro osoby neseznámené s danou problematikou velmi složitá. Proto jsem v kapitole 3 vypracovala přehled celní legislativy EU. U každého významného nařízení EU, které se týká celní politiky, jsem zmínila nejdůležitější záležitosti, jež dané nařízení zavádí a legislativně upravuje. V celé své bakalářské práci jsem velice často čerpala přímo ze systému EUR-lex EU, který poskytuje přímý přístup k evropskému právu a umožňuje nahlédnout do úředního věstníku EU. Na jedné straně jsem čtenáře seznámila se základními pojmy cla, celního řízení a legislativním rámcem od hlediska celosvětového po celní zákony ČR. Na druhé straně jsem se dostala i k drobným detailům a příkladům z praxe, které čtenáři pomohly pochopit celou problematiku. V průběhu textu jsem zmínila i několik užitečných odkazů, které se dají využít při vyřizování celní deklarace. Proto považuji první cíl za splněný. Následující cíl jsem si definovala jako propojení legislativního prostředí s reálným na příkladech obchodní firmy Filter plus s.r.o. Ve všech příručkách o celní deklaraci jsou k nalezení tiskopisy, s jejichž vyplněním má mnoho lidí problém. Proto jsem k mé bakalářské práci přiložila několik dokladů firmy Filter plus s.r.o., které souvisejí s celní problematikou a běžně se v mezinárodním obchodě používají. Tímto jsem například vysvětlila způsob vyhledávání v TARICU či postup podání JSD při dovozu a vývozu. Domnívám se, že tím jsem přiblížila legislativní prostředí více praxi. Posledním a nejvíce obsáhlým cílem bylo zpracování dvou aspektů a to problematiky určování celní hodnoty a původu zboží. Velkou část kapitoly o celní hodnotě jsem věnovala metodě převodní hodnoty dováženého zboží, její legislativní definici a dále nejasnostem s touto metodou spojeným. Nepřesnosti, se kterými se zaměstnanci v mezinárodním obchodě potýkají, jsem naznačila na modelových příkladech.
Dále jsem vysvětlila pojmy jako
připočitatelné a odpočitatelné položky, jejichž znalost je v určování celní hodnoty nezbytná. V poslední části kapitoly o celní hodnotě jsem vyjmenovala situace, kde k upravování celní hodnoty může docházet. Kvůli této problematice jsem kontaktovala paní Ivonou Klabouchovou, která je autorkou knihy Původ zboží a je odborníkem v oblasti celního 37
poradenství. Na základě informací, jež mi paní Klabouchová poskytla, jsem došla k názoru, že pouze v malém množství případů dochází k záměrnému snížení celní hodnoty. Velice časté jsou však situace, kdy je celní hodnota nesprávně určena pouze z důvodu neznalosti pravidel. I proto jsem výkladu těchto pravidel věnovala velkou část své práce. Druhý aspekt byl určování původu zboží. V průběhu mé práce jsem zjistila, že tento aspekt je také legislativně velmi náročný, a proto jsem na začátku dané kapitoly poskytla stručný návod, jak k původu zboží dojít. V této kapitole jsem definovala základní pojmy, které s původem zboží souvisí. Zároveň jsem se snažila uvést i ukázky určování původu zboží a zahrnout do mé práce aktuální informace o problematice určování původu zboží. Zkoumáním této oblasti jsem došla k názoru, že díky velice propracované legislativní úpravě již k obcházení nepreferenčních pravidel téměř nedochází, objevují se však výjimky, kterými jsem se v poslední kapitole zabývala. Vypracováním mé bakalářské práce jsem splnila všechny tři cíle, které jsem si v úvodu vytyčila. Je patrné, že průběh celního řízení není nijak jednoduchý proces, u kterého se ale objevují snahy evropských zákonodárných orgánů ho zjednodušovat. Velikou změnu přineslo zavedení programu e-Customs, které má za úkol vybudovat elektronické celní prostředí v celé Evropě a tím zjednodušit průběh mezinárodního obchodu.
38
Seznam literatury: Odborná literatura: 1. POLÁK, Pavel. Intrastat – Kombinovaná nomenklatura (popis a seznam zboží). Praha: BOVA POLYGON, 2005. ISBN 80-7273-126-2. 2. SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod: teorie a praxe. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2708-0. 3. ŽEMLIČKA, Lubomír. Celní zákon a předpisy související v praxi. Olomouc: ANAG, 2002. ISBN 80-7263-136-5. 4. JANATKA, František. Obchod v rámci evropské unie a obchodní operace mimo členské země EU. Praha: ASPI Publishing. ISBN 80-7357-006-8. 5. Příručka pro vyplňování JSD verze 13. Celní správa české republiky, platná od 1. 7. 2011. 6. MATOUŠEK, Pavel. Clo: Aktualizace knihy CLO z r.2008. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-26-1 7. KÁRNÍK, Miroslav. Celní hodnota ve 222 příkladech. Olomouc: ANAG, 2003. ISBN 80-7263-186-1 8. MACHKOVÁ, Hana, Eva ČERNOHLÁVKOVÁ a Alexej SATO. Mezinárodní obchodní operace. Praha: GRADA Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1590-2 9. MOENS, Gabriël a Peter GILLIES. International trade and business. Great Britain: Cavendish Publishing, 2000. ISBN 1876213256. 10. KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 228 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3396-8 (BROž.). 11. KLABOUCHOVÁ, Ivona. Clo a původ zboží. 2.aktual.a dopl.vyd. Praha: Polygon, 1999, 148 s. ISBN 80-859-6789-8 12. Příručka pro vyplňování JSD verze 13. Celní správa české republiky, platná od 1. 7. 2011
Právní předpisy: 13. Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. In: http://eur39
lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:02:04:31992R2913:CS:PDF. Rada EU, 12. října 1992. 14. Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. In: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:02:02:31987R2658:CS:PDF. Rada EU, 23. července 1987. 15. Sdělení o TARIC: Úřední věstník Evropské Unie[online]. 20.10.2004 [cit. 2012-02-06]. ISSN C 258/06. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/Notice.do?pos=8&hwords=&page=1&lang=cs&pgs=10&nbl=13&list= 390121:cs,390120:cs,390119:cs,390118:cs,390117:cs,390116:cs,390115:cs,390114:cs ,390113:cs,390112:cs 16. Nařízení Komise (ES) č. 444/2002 ze dne 11. března 2002, kterým se mění nařízení (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, a nařízení (ES) č. 2787/2000 a (ES) 993/2001 17. Nařízení Rady (ES) č. 1541/98 ze dne 13. července 1998 o důkazu původu pro některé textilní výrobky třídy XI kombinované nomenklatury, které jsou propuštěny do volného oběhu ve Společenství, a o podmínkách pro přijetí tohoto důkazu 18. Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství. [online]. [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31993R2454:cs:NOT 19. Článek 147 odstavec 1, Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství 20. Úřední věstník Evropské unie, PŘÍLOHA II, Pravidla původu, TÝKAJÍCÍ SE DEFINICE POJMU „PŮVODNÍ PRODUKTY“ A ZPŮSOBY SPRÁVNÍ SPOLUPRÁCE 21. ROZHODNUTÍ KOMISE ze dne 16. října 2009 o odchylce od rozhodnutí Rady 2001/822/ES ohledně pravidel původu upravených a konzervovaných garnátů a krevet z Grónska, dostupné na: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:278:0051:0053:CS:PDF
40
Internetové zdroje: 22. ŠÍMOVÁ, Kateřina. Rozpočet EU. Euroskop [online]. 2010 [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8878/sekce/prijmy-rozpoctu-eu/ 23. World trade talks end in collapse. BBC News [online]. Tuesday, 29 July 2008 [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7531099.stm 24. Harmonized system. World Customs Organization [online]. 2012 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: http://www.wcoomd.org/home_hsoverviewboxes_hsharmonizedsystem.htm 25. Principles of the trading system. World Trade Organization [online]. 2012 [cit. 201202-07]. Dostupné z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/fact2_e.htm 26. Celní unie. Evropská komise [online]. [cit. 2012-02-04]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_202_cs.htm 27. Prováděcí předpisy pro celní kodex Společenství. Přehledy právních předpisů EU [online]. 30.07.2010 [cit. 2012-02-06]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/customs/l11010b_cs.htm
28. EU Customs strategy. Taxation and Customs Union [online]. 22/10/2010 [cit. 201202-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/policy_issues/customs_strategy/index_e n.htm 29. Karnet TIR. Celní správa [online]. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celni-rizeni/tranzit/Stranky/karnet-tir.aspx 30. CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Prezentace k celní hodnotě [online]. [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celnihodnota/Stranky/default.aspx 31. Základ pro výpočet cla jako součást základu DPH při dovozu zboží. Reinohaconsulting [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.reinohaconsulting.cz/dokumenty/zaklad%20pro%20vypocet%20cla.pdf 32. Focusing on needs: the EU reshapes its import scheme for developing countries. European Commission [online]. 10 May 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/553&format=HTML& aged=0&language=EN&guiLanguage=en
41
33. Prezentace Celní správy, dostupné na: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/puvodzbozi/aktuality/Stranky/gsp-nove-od-112011.aspx 34. CELNÍ SPRÁVA ČESKÉ REPUBLIKY. Prezentace k celní hodnotě [online]. [cit. 2012-02-14]. Dostupné z: http://www.celnisprava.cz/cz/clo/celnihodnota/Stranky/default.aspx 35. The EU-South Korea Free Trade Agreement. European Comission [online]. 26 Oct 2011 [cit. 2012-03-06]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/trade/creatingopportunities/bilateral-relations/countries/korea/ 36. Databáze antidumpingových a protisubvenčních řízení EU vůči dovozům ze třetích zemí. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR [online]. 8.3.2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/prehled-ad-as.html 37. SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE, Právní rámec obchodování členských států Evropské unie 38. s třetími (nečlenskými) zeměmi, dokument PDF ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Únor 2005, dostupné na: mpo.cz 39. WTO odmítla antidumpingová cla EU na čínské šrouby. Finance.cz [online]. 3.12.2010 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/290403-wto-odmitla-antidumpingova-cla-euna-cinske-srouby/ 40. http://ekonomika.idnes.cz/coca-cola-je-podle-norem-typickym-ceskym-vyrobkemf7b-/ekonomika.aspx?c=A120309_123857_ekonomika_spi
Seznam příloh: 1. JSD vyplněný firmou Filter plus s.r.o., který navrhuje celní režim dovozu do
Společenství, země původu: Čína 2. Elektronické celní prohlášení v systému ECS firmy Filter plus s.r.o. 3. Tabulka zemí EUROMED
42
Příloha 1: JSD, který navrhuje celní režim dovozu do Společenství, země původu: Čína
Zdroj: Interní dokumenty společnosti Filter plus s.r.o. 43
Příloha 2: Elektronické celní prohlášení v systému ECS
Zdroj: Interní dokumenty společnosti Filter plus s.r.o. 44
Příloha 3: Tabulka zemí EUROMED - přehled zemí, které mezi sebou uzavřely protokoly umožňující kumulaci původu
Uzavřené protokoly o pravidlech původu ustavující diagonální kumulaci v celoevropsko-středomořské oblasti Alžírsko (DZ) Egypt (EG) EU Faerské ostrovy (FO) Island (IS) (EFTA) Izrael (IL) Jordánsko (JO) Libanon (LB) Maroko (MA) Norsko (NO) (EFTA) Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy (Palestina - PS) Sýrie (SY) Švýcarsko - včetně Lichtenštejnska (CH) (EFTA) Tunisko (TN) Turecko (TR) Lichnštejnsko (LI)
DZ EG EU FO IS
IL
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
JO LB MA NO PS SY CH TN TR LI - - - - - - - - - - - - - -
-
-
-
-
-
-
legenda: -
protokol o pravidlech původu byl uzavřen protokol o pravidlech původu nebyl uzavřen
Zdroj: Úřední věstník Evropské Unie, Oznámení Komise o datu použití protokolů o pravidlech původu umožňujících diagonální kumulaci mezi EU, DZ, EG, FO, IS, IL, JO, LB, MO, NO, CH (včetně LI), SY, TN, TR a PS
45
