VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní obchod

Rozmach socialismu 21. století v Latinské Americe a jeho geopolitický vliv

Autor: David Fiala Vedoucí práce: Doc. Dr. Milan Vošta, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.

V Praze dne …………

………………… podpis studenta

2

Děkuji panu Doc. Dr. Milanu Voštovi, Ph.D., za vedení mé bakalářské práce, za cenné rady a připomínky, jež mi poskytl v průběhu zpracování této práce.

Praha 23. března 2009 David Fiala

3

OBSAH OBSAH ........................................................................................................................ 3 SEZNAM GRAFŮ A OBRÁZKŮ .............................................................................. 4 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK.......................................................................... 5 ÚVOD .......................................................................................................................... 6 1.

SOUČASNÉ RYSY LATINSKÉ AMERIKY .................................................... 8

1.1 Aktuální vývoj v Latinské Americe................................................................. 8 1.2 Teorie socialismu ............................................................................................. 8 1.3 Socio-ekonomická charakteristika Latinské Ameriky................................... 10 2. SOCIALISMUS 21. STOLETÍ VE VENEZUELE A JEJÍ STOUPAJÍCÍ VLIV 13 2.1 Politické klima ve Venezuele ........................................................................ 13 2.2 Nástup Huga Cháveze do čela Venezuely ..................................................... 14 2.3 Akce opozice ve Venezuele a bouřlivý rok 2002 .......................................... 17 2.4 Vláda Huga Cháveze ..................................................................................... 19 2.5 Ekonomický potenciál Venezuely ................................................................. 22 2.6 Ekonomické změny za vlády Huga Cháveze ve Venezuele .......................... 23 2.7 Diplomacie a rozpínavá geopolitika Huga Cháveze...................................... 30 3. SOCIALISMUS 21. STOLETÍ V BOLÍVII...................................................... 36 3.1 Nástup Eva Moralese do čela Bolívie............................................................ 36 3.2 Politické klima v Bolívii ................................................................................ 37 3.3 Vláda Eva Moralese....................................................................................... 37 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 40 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................... 43 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 48

4

SEZNAM GRAFŮ A OBRÁZKŮ

OBRÁZEK 1: RŮST HDP V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH LATINSKÉ AMERIKY (1980-2008) 23 OBRÁZEK 2: RŮST HDP V % VE VENEZUELE V KONSTANTNÍCH CENÁCH Z R. 2007 (19882008) 24 OBRÁZEK 3: HDP PER CAPITA JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY (1998-2007) 24 OBRÁZEK 4: HDP CELKOVĚ JEDNOTLIVÝCH ZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY (1998-2007) 25 OBRÁZEK 5: HDP DLE ODVĚTVÍ EKONOMICKÉ AKTIVITY VE VENEZUELE (2006-2008) 25 OBRÁZEK 6: MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI VE VENEZUELE (1999-2008) 26 OBRÁZEK 7: MINIMÁLNÍ PLAT V „BOLÍVARES“ A DOLARECH VE VENEZUELE (1980-2008) 26 OBRÁZEK 8: PROCENTO LIDÍ ŽIJÍCÍ V SITUACI EXTRÉMNÍ CHUDOBY VE VEBEZUELE (1990-2007) 27 OBRÁZEK 9: VEŘEJNÝ DLUH JAKO PROCENTO Z HDP VE VENEZUELE (1996-2007) 27 OBRÁZEK 10: MÍRE INFLACE VE VENEZUELE (1989-2007) 28 OBRÁZEK 11: PROCENTO LIDÍ S PŘÍSTUPEM K PITNÉ VODĚ VE VENEZUELE (1988-2007) 28 OBRÁZEK 12: PROCENTO ŠKOLNÍ DOCHÁZKY V ZÁKLADNÍM ŠKOLSTVÍ VE VENEZUELE (1988-89 AŽ 2006-07) 29 OBRÁZEK 13: STUDENTI ZAPSANÍ K VYSOKOŠKOLSKÉMU STUDIU VE VENEZUELE (19902007) 29 OBRÁZEK 14: ŽIVOTY ZACHRÁNĚNÉ MISÍ BARRIO ADENTRO I VE VENEZUELE (AKUMULOVANĚ DO R. 2008) 30 OBRÁZEK 15: ROČNÍ RŮSTY HDP V ZEMÍCH ALBA 33 OBRÁZEK 16: STÁTY UNASURU V JIŽNÍ AMERICE A PROTIAMERICKÁ KOALICE VE STŘEDNÍ AMERICE 34

5

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ALBA

integrační seskupení „Bolívarská Alternativa pro Ameriku“ (Alternativa Bolivariana para América)

FTAA

integrační seskupení „Zóna volného obchodu Amerik“ (Free Trade Area of Americas)

MERCOSUR

integrační seskupení „Společný trh jihu“ v Latinské Americe (Mercado Común del Sur)

PETROSUR

integrační seskupení zemí těžících ropu v Latinské Americe (Petróleos del Sur)

PDVSA

Venezuelská státní ropná těžařská společnost (Petróleos de Venezuela Sociedad Anónima)

TELESUR

„mezinárodní“ Televize Jihu (Televisón del Sur)

UNASUR

integrační seskupení „Unie jihoamerických národů“ v Latinské Americe (Unión de Naciones del Sur)

UNCTAD

Konference OSN o obchodu a rozvoji (United Nations Conference on Trade and Development)

6

ÚVOD Podle mého názoru je Venezuela „modelovou“ zemí Latinské Ameriky. Na tomto kontinentě existují velké sociální rozdíly, které až doposud byly obtížně řešeny. Z tohoto kontextu se dá soudit, že to, co se odehrálo ve Venezuele, by se mohlo opakovat nebo nějakým způsobem kopírovat v jiných zemích regionu, a to zejména v těch, kde se vyskytuje nerostné bohatství a existují zde propastné sociální rozdíly mezi chudou většinou a hrstkou bohatých, kteří většinou ovládají nerostné bohatství země, tak jako tomu bylo v případě Venezuely. Cílem práce je zanalyzovat vzrůstající vliv socialismu 21. století v Latinské Americe a vyhodnotit jeho geopolitický a ekonomický vliv. Z tohoto důvodu je třeba se soustředit na dramatický vývoj ve Venezuele a zjistit, zda politika Hugo Cháveze zlepšuje ekonomické postavení země nebo jestli jej naopak zhoršuje. Tato bakalářská práce se věnuje vzrůstajícímu počtu levicových vlád v Latinské Americe, zkoumá historický sociálně-ekonomický vývoj způsobující „rozmach nového socialismu“, zkoumá vliv socialismu na domácí ekonomiky, na orientaci zahraničních politik, na spolupráci zemí v Latinské Americe a nová politicko geografická pouta hlavně mezi Kubou, Venezuelou, Bolívií a zbytkem zemí Latinské Ameriky. Práce se rovněž snaží odhadnout budoucí vývoj v Latinské Americe. Hlavní důraz je kladen na Venezuelu včele s prezidentem Hugem Chávezem pro její rozhodující vliv v oblasti. Jako hlavní zdroje této práce posloužili projevy, rozhovory, články, vládní publikace a různá statistická data. Další důvod proč by se Venezuele měla věnovat pozornost je, že byla nedávno přijata do integračního seskupení MERCOSUR. Tudíž se dá předpokládat, že se výrazně zapojí do mezinárodní kontinentální směny zboží. Dále je zajímavé, jak moc dojde k „vývozu sociálních názorů“ Venezuely. Posledním podstatným důvodem zpracované analýzy je to, že se jedná o oblast střetu dvou významných politik, a to USA (maximalizace zisku, důraz na jednotlivce) a Venezuely (maximalizace sociálního blahobytu). Práce se rovněž snaží zjistit, jestli je mediální obraz Venezuely, který nám ukazují USA správný. Je důležité uvědomit si, že média jsou mocným nástrojem pro prezentování svých idejí a následně rozšiřování své

7 geopolitické sféry vlivu. Která z těchto dvou geopolitik má navrch a jak to bude v blízké budoucnosti? Na to se pokusíme najít odpovědi. Doporučuji přečíst si např. článek od Johna Stockwella, který je nejvyšší úředník CIA (navíc mu byla udělena medaile za zásluhy předtím než rezignoval), který se po odchodu z CIA rozhodl mluvit o aktivitách CIA a o tom jak lze manipulovat s veřejným míněním lidí pomocí masových médií. Poté zjistíme, jak důležitá sféra vlivu je Latinská Amerika pro USA, a to jíž od dob 19. století, kdy se snažili vytlačit např. Španěly z Kuby.1 Zpracovaný text se snaží najít odpověď na tyto tři základní body použitím logicko-komparativně-analytické metody. Předmětem této práce je nástin vývoje ve Venezuele (která je teď „hlavním motorem“ socialismu). Tento vývoj nám pomůže pochopit situaci v mnoha zemích Latinské Ameriky. Z důvodu omezení rozsahu této práce jsem se zaměřil zejména na vývoj v posledních letech a na nejdůležitější změny probíhající v Latinské Americe. Toto téma jsem si zvolil, protože při mém pobytu na Kubě v létě 2008 a poslechu místních latinskoamerických stanic, jsem zjistil, že se v Latinské Americe dějí věci, o kterých se u nás zřídkakdy mluví, ne-li vůbec nemluví. Snad nejvíce mě tehdy zaujala integrační otázka a rozsáhlost aktivit Huga Cháveze. Samozřejmě jsem si hned po příjezdu potvrzoval z jiných nezávislých zdrojů, jestli tomu tak skutečně je. Dále jsem si všiml poměrně levných cen benzínu na to, že Kuba musí velkou část ropy importovat a má podtstaně menší ropné zdroje než třeba USA, kde je benzín velmi levný vůči Evropě. Později jsem pochopil, že jde zrovna o jeden z výměnných obchodů Huga Cháveze: venezuelská ropa za kubánskou lékařskou péči ve Venezuele. Dalším důvodem pro zvolení tohoto tématu je fakt, že jsem si všiml jistého zkresleného mediálního obrazu, jak jsou nám podávány určitá fakta o Latinské Americe v ČR. Chtěl bych přispět k tomu, abychom se dozvěděli pravdivou realitu.

1

STOCKWELL

8

1.

SOUČASNÉ RYSY LATINSKÉ AMERIKY

1.1 Aktuální vývoj v Latinské Americe Nejdříve je třeba uvědomit si, že Latinská Amerika je regionem s hojným výskytem chudoby a s velkými sociálními rozdíly. Některé zdroje uvádí, že se počet chudých

od r. 1980 na tomto kontinentě zdvojnásobil. Bývá to připisováno

neoliberálním politikám. Co je ale velice zajímavé, je to, že opozice ve Venezuele tvrdí, že Hugo Chávez zvyšuje počet chudých. Zdá se mi to jako dosti účelové k destabilizaci vládní moci, a proto jsem se rozhodl také prověřit, zda je tomu skutečně tak. Nelze se tedy divit, že Latinská Amerika v posledních letech zaznamenává politický obrat doleva. To můžeme vidět samozřejmě ve Venezuele, ale co je podstatnější tak i v Brazílii (kde už podruhé zvolený prezident Luis Ignácio Lula da Silva, 1. levicový prezident po 40 letech, úspěšně uskutečňuje značné sociální programy, navíc se snaží udělat z Brazílie supervelmoc), v Nicaraguy (Ortega), Chile (kandidátka socialistické strany Michelle Bacheletová), Ekvádoru, Peru (od voleb 2006), Uruguay (Tabare Vazquéz a jeho boj proti hladu, rovněž zajistil pro čtvrt milionu nejchudších pravidelné vyplácení příspěvku proti hladu),

Argentině (dříve Kirschner a nyní jeho žena

Kirschnerová), Panamě (Torrijos) a samozřejmě v Bolívii (Evo Morales = první prezident indiánského původu), v zemi která drží rekord v počtu státních převratů. Asi nebylo náhodou, že si „komandante“ CheGuevara kdysi vybral zrovna Bolívii jako ideální zemi pro šíření revoluce. Myslím, že snad není třeba ani dodávat, že Kuba nám zrudla už v r. 1959 a mimochodem tento rok na tomto ostrově velkolepě slavili 50. výročí revoluce Fidela Castra. Tyto dvě postavy neustále vyvolávají jistou emocionální závislost latinskoamerické levice. Zajímavé je určitě i to, že první zahraniční cesta bolívijského prezidenta směřovala do Havany a že při inauguraci Kirschnera (argentinského prezidenta) byl hlavním hostem sám Fidel Castro.

1.2 Teorie socialismu Rád bych zmínil jisté varování skvělého teoretika politických ideologií Andrewa Heywooda, a to zní, že socialismus se může v 21. století znovu zrodit jako

9 antikapitalismus a jeho povaha už bude jiná.2 Socialismus je poměrně již hodně starý filozofický směr. Jeho počátek lze už pozorovat v Platónově Ústavě. Rovněž na sebe bere mnoho podob, od utopií Thomase Mora po socialismus 21. století. Jen pro připomenutí, původní teorie socialismu předpokládá pospolitost, spolupráci, rovnost, společenskou třídu a společné vlastnictví. V moderním pojetí dochází ke sbližování tříd, nikoliv už k beztřídní společnosti, a společné vlastnictví není dotaženo do absolutna. Často jde o znárodnění jen určitých oblastí (viz i Západní Evropa po 2. světové válce). Pod pojmem rovnost se skrývá potřeba, aby všichni měli možnost rozvinout svůj potenciál (viz bezplatné školství ve Venezuele). Tento socialistický prvek by měl umožňovat spolupráci, a tak dosáhnout opravdové pospolitosti. Dále je zajímavé, že socialismus v Latinské Americe má trochu jiný vývoj než jsme zvyklí z Evropy. Socialismus se zde vytvořil z protikoloniálního boje smícháním prvků nacionalismu a socialismu, což je vidět až dodnes. Tudíž zde byl původně nahrazen útlak třídní koloniálním. Zastánci tohoto filosofického směru se domnívají, že charakter člověka se dá měnit, protože se vytváří v průběhu života a dle externích faktorů, kterými je člověk obklopen. Lidské chování je dle nich dáno výchovou, nikoliv přírodou. Dále tvrdí, že jedinec si může uvědomit sám sebe pouze přes sociální skupinu a zdůrazňují nutnost spolupráce pro dosažení maximálního blahobytu společnosti. Odsuzují individualismus natolik typický pro Severní Ameriku. Zajímavé je, že různé proudy socialismu se uchytili po celém světě kromě zrovna Severní Ameriky. V historii si lze všimnout dvou podobných skupin, a to socialistů, kteří patří mezi umírněné a snaží se dosáhnout svých cílů umírněně pomocí demokratických voleb apod. Druhou skupinu tvoří komunisté s inklinací k „velké“ sociální revoluci. Dle socialismu v kapitalismu existují hluboké rozdíly mezi bohatými a chudými, dělnická třída je vykořisťována. Dělnická síla je hybnou sílou změn. Tato leckdy pro nás už úsměvná definici nabývá úplně jiných rozměrů např. ve Venezuele, kde třeba okolo r. 1996 žila většina obyvatel v extrémní chudobě, kterou známe např. ze Subsaharské Afriky, tj. s měně než 2 dolary na den. Možná poté člověk začne přemýšlet nad touto definicí poněkud hlouběji.3 Další typickým historickým rysem socialismu je kritika soukromého vlastnictví. Dle klasickým teorií majetek živí hrabivost a rozvrací pospolitost díky tomu, že prohlubuje rozpory. Dle klasických teorií v socialismu mají jednodušeji vznikat takové 2 3

HEYWOOD 2005 HEYWOOD 2005

10 hodnoty jako jsou přátelství, vzájemná sympatie a nebo energie celku. Já osobně si myslím, že majetek mění chování člověka. Čím víc toho člověk má, tím víc musí věnovat času a úsilí ke správě a udržení tohoto majetku, což leckdy nemusí být jednoduché a může být na úkor ostatních věcí.

1.3 Socio-ekonomická charakteristika Latinské Ameriky Na území Latinské Ameriky se nachází 35 nezávislých států a 19 závislých území. Většinou zde najdeme velké rozdíly mezi zeměmi, a to zejména v počtu obyvatel, rozloze a ekonomické úrovni. Většina států je unitárních, federace jsou: Mexiko, Brazílie, Argentina, Venezuela a ostrovní Sv. Kryštof a Nevis. Většina států jsou republiky (převažuje americký prezidentský model), ale najdeme zde i 10 monarchií. Latinská Amerika má asi 550 milionů obyvatel, což je o 200 milionů více než má anglosaská Amerika. Obyvatelstvo se nachází hlavně na pobřeží, vyjma Patagonie a ústí Amazonky. Je zde poměrně velký podíl mladého obyvatelstva na struktuře. Tempo růstu se nyní snížilo až na 1,4 % (v 30 letech až 3 %). Oproti ČR je zde dvakrát větší fertilita. Průměrná délka života je 71 let. Zajímavé je taky srovnání osob s HIV. Některé karibské země mají největší výskyt mimo Afriku, celkově ale je Latinská Amerika 3. za Afrikou a jihovýchodní Asií: alarmující je Haiti 5,6 % populace, Trinidad a Tobago 3,2 % a Bahamy 3 %. Velice nízká čísla najdeme např. na Kubě, kde se věnuje důraz prevenci. Na Kubě je rovněž povinné státem placené očkování na žloutenku, která se zde už od počátku nového tisíciletí téměř nevyskytuje. Charakteristický rys Latinské Ameriky je, že 25-40 % obyvatel žije ve slumech. Většinou se jedná o místa s nevhodnou polohou (svahy, močály…), půda je vlastněna státem, používají se jednoduché stavební materiály jako plechy, dřevo, karton. Chybějí voda, kanalizace, elektřina a odvoz odpadků. Ve slumech často panuje extrémní nezaměstnanost a lidé si snaží vydělávat příležitostní prací (stavby, čističi, pouliční prodej, ale i krádeže…). Problémem slumů jsou tzv. „děti ulice“, které jsou vystaveny žebrotě, krádežím, narkotikům, prostituci (v celé Brazílii 0,5 miliónu dětí). Tyto děti často nedokončí ani základní vzdělání.4

4

LÓPEZ, J.T. <www.juantorreslopez.com>

11

Jako celek Latinská Amerika produkuje dostatek potravin. To však neznamená, že mnoho lidí na venkově a ve slumech netrpí hladem. Najdeme zde 2 formy zemědělství: malá hospodářství (minifundios) v hustě osídlených venkovských oblastech, s nedostatkem mechanizace, nenajímají pracovníky, nýbrž používají rodinné příslušníky a druhou skupinu tvoří velkostatky (latifundios) s extenzivním, často monokulturním, obděláváním plodin na plantážích na vývoz. Další důležitý znak je, že tu prakticky neexistují středně velká hospodářství. Ve druhé polovině 20. století narostl podíl malých hospodářství. Struktura vlastnictví půdy je mimořádně nepříznivá, neboť většinu mají velkostatkáři, kteří nejsou schopni ji sami obdělat, a proto ji pronajímají bezzemkům za pouhé naturálie. Kapacita půdy není dostatečně využívána. Základní potraviny se často musí dovážet. Nejrozšířenější zemědělské plodiny jsou obiloviny, vinná réva, káva, kakao, kukuřice, cukrová třtina, banány. Chovají se zde ovce, koně a skot. Dalšími spíše lokálními produkty na vývoz jsou ryby (Peru, Chile, Ekvádor), ovoce (Chile, Peru), bavlník (Mexiko, Peru, Brazílie), tabák (Kuba, Kolumbie) a čaj (Brazílie, Uruguay). Z nerostných surovin je důležitá ropa (Mexiko, Venezuela, Ekvádor, Trinidad a Tobago, Brazílie), zemní plyn (Bolívie, Venezuela, Ekvádor), cín (Bolívie, Brazílie, Peru), měď (Chile, Peru, Mexiko), stříbro (Mexiko, Bolívie, Peru, Brazílie), zlato (Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Peru), železná ruda (Brazílie, Venezuela, Chile, Mexiko, Peru), bauxit (Jamajka, Brazílie, Surinam), diamanty (Venezuela, Brazílie), černé uhlí (Mexiko). Posledních 150 let převažují v těžbě cizí nadnárodní společnosti. Latinsko americké země se snaží snížit jejich vliv. Dá se říci, že se jedná o surovinově bohatý kontinent, což si také uvědomovali španělští panovníci a vysílali sem zde své „conquistadores“.5 V Latinské Americe převažuje vývoz surovin, polotovarů a potravin. Dováží se hotové výrobky. Z toho plyne, že velký význam zde má potravinářský, textilní, dřevozpracující a kožedělný průmysl. Lokálně pak strojírenský a chemický průmysl (Venezuela, Brazílie, Argentina). Jsou zde obrovské mezistátní i vnitrostátní rozdíly. Řada zemí má jednostranně zaměřený vývoz, což je problém v době krizí. Zajímavostí je i velký podíl šedé ekonomiky na tvorbě HDP v Kolumbii, Peru a Bolívii (zisky z drog). Tento podíl ale není vykazován oficiálně, tudíž státy jsou o něco bohatší než je 5

FŇUKAL, SZCZYRBA

12 oficiálně uváděno ve statistikách. Státní zadlužení je často vysoké, např. Bolívie, Guyana, Honduras, Nikaragua patří mezi 41 nejzadluženějších zemí světa v přepočtu na obyvatele. 6

Pro získání povědomí o celkové situaci v Latinské Americe, a třeba i vizuální představy slumů a okolí Caracasu, bych doporučil nejdříve shlédnout dokument australského novináře Johna Pilgera "The War on Democracy", který je volně přístupný např. na youtube a nebo v celé své délce 1H 33M na linku viz v pramenech. V dokumentu je popisována americká geopolitika rozšiřování vlivu, která se v poslední dekádě tvrdě střetává s novým fenoménem, kterým je Hugo Chávez Frías. Dokument je proložen zajímavými rozhovory (často dosti emotivními) s obyvateli Venezuely, různými záběry z Venezuely, dále zde najdeme autentické záběry z pokusu o puč a svržení Huga Cháveze. Rovněž obsahuje očité výpovědi svědků únosu Huga Cháveze po zfalšovaném podepsání dokumentu o jeho rezignaci. V dokumentu je rovněž rozhovor se samotným Chávezem, kde barvitě popisuje jeho svržení na necelých 24 hodin, následný únos opozicí a jeho pocity. Obzvláště pozoruhodná je odhodlanost a chladnokrevnost opozice, která úmyslně změnila plánovanou trasu pochodu příznivců opozice, tak aby došlo k násilným střetům s chávisty. Navíc se ukázalo, že opozice předem natočila dokument, ve kterém se již dopředu mluví o několikati mrtvých a rozmístila odstřelovače, kteří pálili do davu chávistů a ti se bránili střelbou. Navíc opozice zfalšovala i záběry do TV, kde se ukazoval jen pochod opozice a druhý pochod příznivců Cháveze se utajil. Televize ovládané opozicí ukazovali zmanipulované záběry, jak chávisté střílí (ale už nebylo vidět, že pod nimi nikdo není a je to obraná střelba proti sniperům opozice). Není divu, že se Chávez poté rozhodl některým TV neprodloužit vysílací licenci…V druhé části dokumentu si můžeme všimnout určitých podobných „střídání režimů“, které se odehrávaly na kontinentu v minulosti (např. puč v Chile).7

6 7

FŇUKAL, SZCZYRBA PILGER, J. The War on Democracy.

13

2.

SOCIALISMUS 21. STOLETÍ VE VENEZUELE A JEJÍ STOUPAJÍCÍ VLIV

2.1 Politické klima ve Venezuele

Je důležité si uvědomit, že Venezuela má za sebou poměrně „divokou“ minulost, ve které se střídali radikální diktátoři (např. počátek 20. století) a pravicové i levicové vlády. Zajímavá je epocha 80. a začátek 90. let, kdy byly u moci pravicové vlády. Problémy v zemi, které spočívaly hlavně v sociálních nerovnostech a malém výkonu ekonomiky, se snažily řešit dle rad USA a MMF privatizací státních podniků (hlavně ropných a ostatních energetických, které jsou klíčové pro výnosy), snížením daní pro zahraniční investory a celkovou otevřeností pro zahraniční investory. Šlo o tzv. neoliberální politiku. Tyty reformy bohužel nebyly úspěšné. Jednoduše řečeno celkově nedokázali využít výnosy z privatizace, PZI, ropy ke zvýšení blahobytu většiny obyvatel. Jako jeden z důvodů je uváděna korupce, manipulace soudních procesů a nezájem o chudou většinu v zemi. Celá situace se vyhrotila v 90. letech, když došlo k zavedení dalších pravicových reforem a k vypuknutí nepokojů v ulicích, při kterých bylo zabito několik stovek lidí (rok 1994). Pro ilustraci bych uvedl některé ukazatele, které mluví za vše: •

v r. 1997 pouhých 38,2 % národního příjmu obdrželo 70 % obyvatel; 30 % bohatých si užívalo 61,3 % národního přijmu.

•

V první polovině r. 1990 žilo v extrémní chudobě 29,45 % Venezuelanů, v r. 1996 to už bylo neskutečných 65,32 %. Index celkové chudoby se mezi těmito léty zvýšil z 70 % na 85 % (José Ignacio Silva y Reinier Schliesser. “La evolución de la pobreza en Venezuela”. Banco Central de Venezuela. Caracas, 1998).

•

Index chudoby v r. 1970 byl 25 %, do r. 1997 došlo k neuvěřitelnému zhoršení na 75 %. Z těchto údajů je zjevné, že extrémní chudoba byla vytvořena již před nástupem

Cháveze. Proces vytvoření chudoby je velice podobný těm v jiných zemí regionu. Ekonomie zde má určité strukturální rysy. Ve Venezuele došlo k nárůstu obyvatelstva z 5 milionů v r. 1950 na 27,1 milionů v r. 2000. To nebylo doprovázeno vytvářením

14 pracovních míst. Navíc došlo k „útěku“ kapitálu (asi ve výši 100 miliard dolarů), zničení zemědělství a průmyslu a k promrhání příjmů z ropy, které byly navíc špatně rozděleny. Chudoba vytvořila duální společnost: jedna extrémně bohatá menšina žijící v luxusní čtvrti Caracasu Las Mercedes, jezdící na víkendové nákupy do Miami, kupující si Ferrari apod. a většina žijící ve slumech okolo hlavního města a nebo v caracazských čtvrtích Barrio Esperanza, Lago Vega nebo Horizonte neměla nárok ani na vzdělání, ani lékařskou péči. Není pochyb o tom, že se ekonomická situace nadále zhoršovala a stávala neúnosnou.8 V této době, dá se říci poprvé, výrazně zasahuje Hugo Chávez (v té době ve funkci plukovníka venezuelské armády) a obviňuje vládu z korupce, rozkrádání republiky a neplnění povinností ze strany volených politických reprezentantů. Pokusil se o puč (v únoru r. 1992), neúspěšně. Nakonec kvůli lidové podpoře a nespokojenosti s politiským životem byl donucen prezident omilostnit Cháveze a propustit ho po dvou letech z vězení, kde připravoval svůj volební program (Agenda Bolivariana = rozsáhlý politický, sociální a ekonomický projekt) a četl mimochodem knihy i Fidela Castra. Poté odchází připravovat svůj plán na Kubu. Politická situace se touto dobou zhoršovala neuvěřitelným tempem. Došlo ke korupční aféře současného prezidenta Péreze a ten musel odstoupit (1993). Dále došlo ke krachům bank a k devalvaci národní měny o neuvěřitelných 70 %, kterou provedl r. 1995 nově nastupující prezident Rafael Cáldera. Pozoruhodné je, že v r. 1996 vzrostly ceny plynu o 500 %, což je nebývalé v zemích bohatých na ropu a zemní plyn.

2.2 Nástup Huga Cháveze do čela Venezuely Roku 1998 vítězí Hugo Chávez v prezidentských volbách drtivou většinou přes 60 %9, čímž získal nejvíce hlasů v historii Venezuely. Hugo Chávez nastoupil do prezidentského úřadu 2. 2. 1999 a setrval tam až dodnes. Řekl bych, že toto vítězství nebylo nikterak překvapivé. Hugo Chávez Frías, narozen 28. 7. 1954 (ve znamení lva), pocházel z poměrně chudé rodiny, jeho babička, indiánského původu, u něj vyvolala cítění pro solidaritu. Sám o sobě říká, že měl šťastné dětství díky lásce, kterou mu dali jeho nejbližší. V 17 letech se dal k armádě (působil jako parašutista) a odešel do 8 9

PILGER, J. The War on Democracy. U. S.Department of state 2009

15 Caracasu. Není pochyb o tom, že prošel různými vrstvami obyvatelstva, částmi země a měl přehled o tom, jaká je skutečná realita v zemi. Rozhodnou roli sehrálo i charismatické vystupováni a že za ním nestála žádná politická strana. Již v 80. letech založil hnutí podporující myšlenky Símona Bolívala a s ním se dostal do povědomí. Sám Hugo Chávez by chtěl setrvat ve funkci do roku 2021, aby mohl dovést do konce svoji reformu. Aby mu to bylo umožněno, musel změnit ústavu a vložit do ní možnost znovuzvolení. Ovšem jenom pokud bude na jeho straně přízeň jeho voličů, neboť si veškerá svá rozhodnutí nechává schválit lidovými referendy (8 z nich bylo odsouhlaseno, jedno zamítnuto). Snaží se zlepšit stav chudých tím, že jím dá více moci. Známé je také jeho heslo „Socialismus nebo smrt“ (používané hlavně od jeho druhého volebního prezidentského období). Podle tohoto hesla se odvíjí i jeho politika, kterou bych ale v žádném případě nezaměňoval s komunismem.10 Je důležité uvědomit si demokratické prvky11 jeho vlády jako jsou různá referenda, volby (v níchž soupeři mají přece jen dosti hlasů a občas i vyhrají), odpůrcům nepadají hlavy apod. Viz venezuelská diplomatka María Loreto: „Socialismus 21. století není komunismus, což se někdy zaměňuje. Je o tom, aby se chudý člověk mohl dostat na úroveň střední třídy a měl stejné možnosti a příležitosti jako ten, který se v této třídě narodil. Moje země garantuje smíšené podniky, zaručuje soukromé vlastnictví, ekonomické svobody. Vše, co se ve světě proti tomuto socialismu říká, je klamné“

12

.

Chávez se svou kampaní za všeobecné reformy (deprivatizace, zabavení neobdělávané půdy…..), změnu ústavy (1999) a zastavení korupce získal přízeň mezi nejchudšími. O samotné ústavě z r. 1961 Chávez prohlásil, že byla zastaralá a izolovala politický systém od zájmů nejchudších, jejichž životní standard v posledních letech výrazně poklesl. Nová ústava byla přijata drtivou většinou 72 %13 obyvatel v referendu. Nová ústava si rovněž vyžádala nové volby v r. 2000, kde Chávez opět vyhrál s 60 %14 hlasů pro něj a protikandidát získal 38 %. Je třeba si všimnout také toho, že např. indiánské obyvatelstvo má zásluhou Cháveze 3 poslanecká místa. Bylo prodlouženo prezidentské volební období z pěti na šest let a bylo umožněno znovuzvolení. Také došlo k oficiálnímu změně názvu země na República Bolivariana de Venezuela, tedy Venezuelskou Bolívarskou republiku. Na výsledku voleb se také odrazila 10

KANDA 2009 LEMOINE 2009 12 LORETO 2009, cit. In VLKOVÁ 13 CONSEJO NACIONAL ELECTORAL 2009 14 CONSEJO NACIONAL ELECTORAL 2009 11

16 nestejnoměrnost v příjmech a neschopnost předchozích politických stran, které nebyly schopny zlepšit životní úroveň obyvatel. V těchto sociálních podmínkách se také nesmírně dařilo růstu kriminality a narůstal počet drogově závislých.15 Vpodstatě ihned po svém vítězství začal Chávez uskutečňovat své reformy ve prospěch nejchudších jako třeba posílení armády, zřízení nových milic a domobrany. Byl spuštěn Plan Bolívar 2000, ve kterém se jak civilisté, tak armáda zapojili do opravy škol, veřejných silnic apod. Na venkově nechal o něco později zřídit dotovaná družstva s pevnou státem zaručenou mzdou a nechal zřídit obchody s levným jídlem (neboť nová ústava říká, že každý má právo např. na jídlo a život…). Dále zařídil, že řadoví dělníci mohou volit členy odborových rad, což je většinou proti přání vlastníků fabrik. Rovněž zvýšil moc vlády ve správních radách velkých podniků. V rámci Bolívarské revoluce byl vytvořen zákon podle něhož je možno vyvlastnit půdu, která je neobdělávaná a přidělit ji bezzemkům. Současní vlastníci půdy musí prokázat, že ji vlastnili již v koloniálním období. Latifundisté a bohatá menšina se musí smířit s danou realitou a přáním většiny.16 Díky této revoluci se asi 1,2 milionů dospělých Venezuelanů teprve nedávno naučilo číst a psát. Projekty, označované jako „misiones“, se snaží zlepšit životní situaci obyvatelstva. Existují projekty zdravotnické, vzdělávací, kulturní a další.17 Např. zdravotnictví podporuje Mise Barrio Adentro, která zřizuje polikliniky vedené kubánskými lékaři, a to zejména v odlehlých místech, kde chybí základní zdravotnická pomoc.18 Tato mise je názorným příkladem Chávezovi bravurné diplomacie. Jde o výměnu venezuelské ropy za kubánské „lékařské umění“ (kubánští lékaři patří mezi světovou elitu dle World Hospital Organization) a politickou vzájemnou podporu. Mezi mise vzdělávací patří Mise Robinson z r. 2003, díky které mají negramotní obyvatelé možnost navštěvovat kurzy čtení, psaní a počítání. Mise Sucre umožnila 2 milionům dospělých dokončit 2.stupeň základní školy. Mimochodem od r. 2001 bylo zavedeno bezplatné školství (včetně VŠ). Kulturní dědictví původních obyvatel se snaží chránit mise

Guaicaipuro.

Všechny tyto věci byli určitě velikými pozitivy a potěšili srdce obyvatel.

15BARTOŠ,

D. Cesta Hugo Cháveze k moci. Asociace pro mezinárodní otázky. 2009. 12 s. CHALUPA 2009 17Ministerio para la planificación y desarrollo 18 RANGELOVÁ 2009 16

17

2.3 Akce opozice ve Venezuele a bouřlivý rok 2002 Bohužel období klidu netrvalo dlouho a došlo k prvním střetům mezi Chávezem a představitelem bohatých podnikatelských skupin, které představují venezuelskou opozici. Je zjevné, že tato podnikatelská skupina byla v kontaktu s USA (nepřímé financování pomocí darů).19 Několik měsíců před samotným pučem se stupňovaly mediální útoky na Cháveze a jeho politický program pomocí televizních stanic a tisku většinou vlastněných a financovaných opozicí.20 Chávez byl směšně označován za fašistu apod. Celá situace se vyhrotila, když opozice svolala pochod proti reformám. Na to reagovali chávisté svoláním vlastního pochodu. O tomto chavistickém pochodu ale většina soukromých televiz ovládaných opozicí úmyslně mlčela. Později došlo i k úmyslnému vysílání falešných záběrů. Opozice měla povolenou určitou trasu pochodu, tu ovšem nedodržela a úmyslně zamířila k paláci Miraflores okolo něhož se pohybovali zastánci prezidenta. Došlo ke zbytečným krvavým střetům, které opozice potřebovala jako záminku pro svržení Cháveze. Téhož dne (11. 4. 2002) došlo k puči, ve kterém převzal moc na 24 hodin venezuelský podnikatel Pedro Carmona. O Chávezovi bylo vysíláno, že podepsal rezignaci. Ve skutečnosti Chávez rezignaci nepodepsal, i když mu bylo vyhrožováno, že bude bombardován v prezidentském paláci Miraflores. Podpis byl zfalšován opozicí, neboť Chávez prohlásil, že nikdy neodstoupí, nezradí důvěru lidu a že jde o puč proti demokracii. Dále dal pokyn své ženě, pokud zemře, ať podpis dá ověřit grafologovi. Armáda se přidala pod tíhou „zfalšovaného mediálního obrazu“ na stranu opozice. Chávez byl unesen a uvězněn na vojenské základně. Carmona okamžitě zrušil všechna sociální a ekonomická opatření, které byly zavedeny v rámci Bolívarské revoluce. Odvolal veškeré státní funkcionáře včetně soudců, ombudsmana…. a jmenoval vlastní. Carmona dokonce stihl uspořádat oslavu i s ohňostrojem. Došlo ke svržení Cháveze na necelých 24 hodin. Urychleně byla vytvořena nová vláda, ihned uznaná a podporovaná USA, která však nenašla podporu chudého obyvatelstva, které tvoří většinu v zemi. Nakonec se ukázalo, že záběry vysílané opozicí byly zfalšovány. Konkrétně mělo jít o záběry, jak dav chávistů střílí z mostu do davu nic netušící opozice. Ve skutečnosti byli natočeni chávisté, kteří skutečně stříleli, ale ne do

19 20

PILGER, J. The War on Democracy. PILGER, J. The War on Democracy.

18 bezmocného davu opozice, nýbrž na odstřelovače umístěné opozicí v Caracasu. Jednalo se o obranou palbu.21 Opozice sestříhala natočený materiál, tak aby nebylo vidět, že pod mostem ve skutečnosti už žádný pochod opozice není. Navíc se ukázalo, že opozice měla předtočený materiál už dopředu o úmrtí několikati lidí při pochodu opozice. Ve skutečnosti vůdcové opozice měli vše chladnokrevně naplánované a nahnali dav tam kam potřebovali a odstřelovači vyvolali chaos střelbou do lidí, neváhali ani s palbou přímo do hlav. Tato pravda od očitých svědků událostí se pozvolna začala šířit po Venezuele, a to zejména z úst do úst, telefonem přes známé a pomocí televizního kanálu chávistů. Navíc přispělo i vysílání ženy Huga Cháveze, o tom, že její manžel nikdy rezignaci nepodepsal a byl násilně unesen. Většina lidí si uvědomila, že byli zmanipulováni, podvedeni a že přichází o svého demokraticky zvoleného zástupce. Vyšli do ulic a obsadili prezidentský palác Miraflores. Armáda se přiklonila k Chávezovi po zjištění skutečné pravdy. Dav čekal u paláce tak dlouho, dokud nepřistál vrtulník se samotným Chávezem. Sám Chávez popisuje v rozhovoru, že si myslel, že bude po tomto únosu zastřelen. Není divu se, že se od těchto událostí obává o svůj život a sleduje veškeré aktivity USA. Hugo Chávez po svém osvobození prohlásil, že vděčí za svůj život těm lidem, kteří vyšli do ulic podpořit skutečnou pravdu po jeho odstavení od moci. Ujistil je, že věnuje svůj život zlepšení jejich bídné situace, protože vděčí za svůj život právě jim. Možná je to jedna z věcí, kterou se navždy hluboce zapsal do srdcí Venezuelanů. Dále se ví, že je velice obratný řečník a vydrží mluvit bez poznámek hodiny. Možná se inspiroval u samotného Castra v řečnickém umění, který je držitelem světového rekordu v nejdelším nepřerušovaném státnickém projevu (přes 8 hodin). Oba dva umí mluvit velice emotivně celé hodiny k posluchačům a udržet si jejich pozornost. Není pochyb o jejich velkém charisma. Zajímavé je, že americká vláda ihned uznala vládu pučistického Carmony a vysílala zfalšované televizní záběry v USA.22 Pád prezidenta nezpůsobila ani generální stávka v ropném průmyslu vyprovokovaná opozicí na přelomu roku 2002 a 2003, která způsobila v zemi kolaps a pokles HDP o 5 % (v petrochemickém průmyslu trvala stávka 2 měsíce a v ostatních 4 měsíce). Důvodem ropné stávky byla snaha Cháveze o reformu státní těžařské společnosti PDVSA, jejíž vedení mu nebylo nakloněno. Zvláštní až podezřelé je, že

21 22

PILGER, J. The War on Democracy. PILGER, J. The War on Democracy.

19 nebyl zhoršen rating Venezuely a nedošlo ke zvětšení chudobu u nejchudší vrstvy obyvatelstva (15 % obyvatelstva žilo s jedním dolarem na den, 32 % se 2 dolary na den). Šlo o úmyslné zablokování či opoždění schválení zmocňujících zákonů opozicí (konkrétně soubor 49 zákonů o ekonomické a sociální transformaci). Díky stávce došlo k opoždění implementace těchto zákonů. Zatím v posledních prezidentských volbách v prosinci 2006 Hugo Chávez vyhrál se ziskem více jak 60 procent již druhý prezidentský mandát na roky 20072012.23 Od tohoto roku tedy otevřeně hovoří o přechodu k socialismu XXI. století, který je založen na solidaritě, bratrství, lásce, svobodě a rovnosti. Sám Chávez se snažil vysvětlit, že jeho socialismus by neměl být synonymem pro marxismus. Zdůrazňoval, že vychází z bolívarských tradic a ne z evropského pojetí.

Navíc samotný Marx

považoval národy v Latinské Americe příliš primitivní pro marxismus. Navíc se Hugo Chávez rozhodl šířit bolívarskou revoluci (sjednocená LatinskáAmerika) do celé Latinské Ameriky. Od této doby vystupují do popředí stále více myšlenky Símona Bolívala na sjednocenou Latinskou Ameriku. Důležitá je jeho snaha pomoci zaostalejším regionům.24 Pro ilustraci myšlenek si dovolím použít jejich citaci: „Udělali jsme toho mnoho, ale ještě více nám zbývá udělat.“ Símon Bolívar 1820 „Právě se začínáme dívat na to, co si otec osvoboditel představoval: rozsáhlý region, kde musí vládnout spravedlnost, rovnost a svoboda, magická formule pro život obyvatel a pro mír mezi národy.“ Hugo Chávez Frías

2.4 Vláda Huga Cháveze Znárodnění ropného a energetického průmyslu (pro zemi strategické odvětví) bylo nezbytnou součástí pro spravedlivější rozdělení příjmů a volebním slibem. Situace před tím nahrávala více USA a jejich nadnárodním ropným společnostem než samotné Venezuele. Šlo o americké získávání ropy „za levno“, neoprávněné bohatnutí vedení firmy, stahování zisků z Venezuely, daňové zmenšování zisků a tržeb z ropy, a tak 23

24

CONSEJO NACIONAL ELECTORAL 2009 Gobierno Bolivariano de Venezuela 2009 .

20 docházelo k minimálním odvodům do státní pokladny. Navíc bylo nevýhodné mít strategickou surovinu kontrolovanou USA. Firmám byly nabídnuty určité podmínky pro setrvání (např.minimální cena) nebo byly vykoupeny státem. Počátkem r. 2007 Chávez znárodnil největší domácí telefonní podnik Compañía Anónima Nacional de Teléfonos de Venezuela (CANTV) a její mobilní pobočku Movilnet až do tohoto momentu kontrolované americkou nadnárodní Verizon. Dohodnutá cena s Američany byla něco přes 572 milionů $.25

Navíc znárodnil

energetickou společnost Electricidad de Caracas (EDC), která dodává proud pro hlavní město (strategický zájem u obou dvou podniků), tím že koupil 92 % jejich akcií pomocí veřejné nabídky převzetí od americké AES, která vlastnila 82 % akcií za 739 milionů dolarů. Ano Venezuela má vlastní burzu. 26 Avšak v žádném případě nedochází ke znárodnění soukromého majetku obyvatel Venezuely. Viz luxusní čtvrtě v Caracasu, zemědělci vlastnící pozemky, zvířata ….apod. 27 Chávez se snaží o diverzifikaci hospodářství, tak aby země nebyla závislá jen na příjmech z ropy. Klíčová je otázka vytvoření funkčního zemědělství, protože Venezuela nebyla potravinově samostatná. Proto se rozhodl zabrat neobdělávanou půdu a půdu velkým latifundistům přerozdělit mezi nemajetné (možno vidět paralelu s 1. republikou T.G.Masaryka a zemědělskou reformou). V r. 2002 byl schválen Zákon o půdě a od r. 2005 došlo k vyvlastnění půdy. Dále je kladen důraz na turistický ruch a jeho rozvoj. V r. 2005 došlo k novým volbám do parlamentu, kde drtivou většinu získali levicové strany podporující Cháveze.28 8. 1. 2007 bylo vytvořeno tzv. 5 motorů revoluce29: nejdůležitější je 1. část, ve které šlo o zmocňovací zákon, který umožňoval použití dekretů, které se využívaly pro rychlou aplikaci do praxe. Toto bylo schváleno na 18 měsíců. Dále byla důležitá zejména 3. část, které se zabývala pomocí zaostalejším regionům. Tyto 2. části prošli referendem, ale 2. část, která zaváděla nové typy vlastnictví, zaváděla šesti hodinovou pracovní dobu, zřizovala komunální rady a lidové milice nebyla těsně schválena

25 26 27

EFE Burza Caracas

PILGER, J. The War on Democracy. 28 KLÍČ 2009 29 GOBIERNO BOLIVARIANO DE VENEZUELA 2009

21 v lidovém referendu v prosinci 2007. Nato Chávez prohlásil, že se nevzdá opozici a pokusí se tyto názory v budoucnu opět nechat schválit referendem. Touto porážkou ukázal světu, že se opozice může demokraticky vyjádřit a nikdo nemůže říct, že by se volby ve Venezuele falšovaly (i když některé zdroje mluví o nekalých praktikách opozice při shánění hlasů pro referenda např. z dat klientů bankovních ústavů, viz Xalma). Zajímavá je Chávezova snaha co nejvíce zlepšit infrastrukturu, která se projevuje masivní výstavbou silnic, železnic, rozšiřováním metra, zaváděním trolejbusů (ano Chávez má poměrně hodně ekologické názory, podporuje např. auta na plyn), rozšiřuje vodovody, elektrické sítě a zavlažovací systémy. Dále se snaží rozšířit kapacity na zpracovávání doma těžených surovin a plodin (např. komplex na zpracování bauxitu a cukrové třtiny).30 Rovněž je zajímavé, že k 1.3.2006 došlo ke snížení daně z přidané hodnoty o 3 %, a od 1.7. 2006 o další 2 %, to znamená že současná hodnota DPH byla až do nedávna 9 %. Naproti tomu se rovněž očekává navýšení daní z příjmu a daní z těžby ropy multinacionálními společnostmi.31 Ovšem v březnu 2009 Chávez opět zvýšil DPH na 12 %, aby zabránil dopadům krize na venezuelskou ekonomiku. Dále v březnu 2009 zvýšil minimální platy o 20 %, o oznámil, že garantuje stabilitu venezuelské měny a nehodlá devalvovat. Rovněž konstatoval, že odloží zvýšení cen benzínu, neboť teď v době světové krize na to není ta správná doba, a to i přes to, že Venezuela má podle něj nejlevnější benzín na světě (údajně 1 litr za 1 Kč). 32 V souvislosti s finanční krizí v r. 2008 Chávez ujistil zemi, že Venezuela má rezervy ve výši 42 miliard USD na to, aby pokryla dovozy do země až do r. 2011. Zdůraznil, že Venezuela má např. větší rezervy než Německo a že lidé mohou zůstat klidní.33 15. 2. 2009 se konalo referendum o pozměnění ústavy s možností nekonečného znovuzvolení. Chávez opět vyhrál s 54 % hlasů a zajistil si tak možnost nekonečného

30 Ministerio para la planificación y desarrollo 31 Businessinfo 32 Yahoo Argentina 33 Ministerio para la planificación y desarrollo

22 znovuzvolení na prezidentskou pozici. Zajímavostí je také ohromná podpora bývalého argentinského fotbalisty Diega Maradony pro Cháveze. Ten prohlašuje, že Chávez je pro lid a sjednocení celé Latinské Ameriky a nemůže prohrát, o tom není pochyb. Dále se nechal slyšet, že Venezuela je jako jeho dům a Chávez jeho přítel a pokaždé, když ho Venezuela zavolá, tak bude stát na straně Cháveze a venezuelského lidu.34

2.5 Ekonomický potenciál Venezuely Venezuela má velice mladé obyvatelstvo: z 24 miliónů obyvatel je totiž více jak polovina mladší 18 let. V zemi převládají s 70 % míšenci, druhá nejpočetnější skupina s 21 % jsou běloši, poté následují s 8 % černoši a zbytek tvoří domorodé obyvatelstvo. Zajímavé je, že tropický deštný les pokrývá přes čtvrtinu země. Z toho plyne, že už jenom samotný tento fakt je problém pro venezuelskou potravinovou samostatnost a zemědělství. Pouhá 4 % rozlohy země jsou zemědělskou ornou půdou. Klima je ve Venezuele subekvatoriální s deštivým létem a suchou zimou. Venezuela těží bauxit, železnou rudu, zlato, diamanty a fosfáty. Nesmírný význam pro ekonomiku má ropa doprovázená zemním plynem. Venezuela je 6. největším světovým producentem ropy a pátým státem těžící ropu co se týká rezerv (má asi 51 % světových rezerv). Má větší zásoby ropy než USA, Kanada a Mexiko dohromady.35 Rovněž zde najdeme těžbu vápence. Z toho se odvíjí nevýznamnější odvětví, kterým je petrochemie. Další významná jsou hutnictví, potravinářský a strojírenský průmysl. Zajímavé je, že většina, což je asi 65 % exportu ropy směřuje do USA, na 2. místě je Latinská Amerika s asi 25 % a poté je Kanada a za ní Evropa s pouhými 4%. Hlavní dopravní tepnou je Panamerická dálnice nacházející se poměrně v dobrém stavu. Železniční doprava je méně výkonná, dále se zde používá říční doprava v povodí Orinoka. To je důležité pro těžbu vzácných dřevin. Nejvýznamnější přístav je v Maracaibu odkud také vyplová obchodní loďstvo Venezuely. Z plodin se zde pěstuje rýže, slunečnice, maniok, brambory, cukrová třtina, luštěniny, bavlník, kokosy, kakaovník, ananas, citrusy, kakao a mango, z čehož je vidět,

34 El Universal 35 Ministerio para la planificación y desarrollo

23 že země je poměrně plodná. Typickými zvířaty pro chov jsou koně, drůbež, ovce a skot, a to zejména na venkově. Důležitý je také rybolov.36

2.6 Ekonomické změny za vlády Huga Cháveze ve Venezuele Na základě oficiálních statistických údajů je zřejmé, že v roce 1999, kdy přebíral Chávez úřad byla Venezuela ekonomicky nejníže. V dubnu 2002 státní převrat a v roce 2003 ropné sabotáže propad ještě prohloubily a vyprovokovali velkou krizi, neboť došlo k výpadku produkce na čtyři měsíce v neropném průmyslu a na dva v ropném... V roce 2004 je však patrný extrémní nárůst 18,3 %, který předchozí pokles vyrušil a vykompenzoval. Od roku 2004-2008 venezuelská ekonomika roste průměrným tempem neuvěřitelných 10 % ročně. Zajímavý je i odhad pro r. 2008, ve kterém by měl být růst okolo 5,7 %, s porovnáním s ostatními státy a dopady světové krize jde o úspěch. Viz data z UNCTADu za rok 2007 ve srovnání s rokem nástupu 1998. Obrázek 1: Růst HDP v % v jednotlivých zemích Latinské Ameriky (1980-2008) 20 15 10 5

Argentina Brazil

0

Chile Peru

-5

1980 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 1990

Venezuela

-10 -15

Zdroj: UNCTAD: Handbook of Statistics

Určitě stojí za povšimnutí vlády Chávezových předchůdců. Zajímavý je propad v r. 1980 o téměř 9 %. Od r. 1993 až do r. 1998 ekonomika v průměru téměř nerostla. Celkově byla ekonomika hodně rozkolísaná. Když srovnáme vládu dvou předchozím prezidentů (1988-1998) s vládou Cháveze (1999-současnost), tak co se týká 36 The World factbook, CIA

24 ekonomického růstu, tudíž celkových ročních nárůstů HDP, tak má Hugo Chávez navrch. Venezuelská ekonomika rostla od r. 2004 (předchozí 2 roky negativně ovlivněny stávkami) do r. 2008 průměrným tempem 10,6 % ročně. Viz graf níže. Obrázek 2: Růst HDP v % ve Venezuele v konstantních cenách z r. 2007 (1988-2008)

Zdroj: Centrální banka Venezuely

Při srovnání ukazatele HDP per capita je Venezuela 2. po Chile s náskokem, kde je dle technické analýzy vidět postupné blížení k prvnímu místu Chile. Důležité je si uvědomit, že Venezuela předstihla i Brazílii. Opět si lze všimnout výrazného zhoršení po pokusu o svrhnutí Chávezovi vlády v r. 2002 a sabotáži v ropném průmyslu. Dle mého názoru je tento ukazatel klíčový. Obrázek 3: HDP per capita jednotlivých zemí Latinské Ameriky (1998-2007) 12000,0 Peru

10000,0

Argentina

8000,0

Brazil

6000,0

Venezuela (Bolivarian Republic of)

4000,0

Chile

2000,0 0,0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Zdroj: UNCTAD: Handbook of Statistics

25 Při srovnání ukazatele celkového HDP je Venezuela těsně 3. po Brazílii (1. místo) a Argentině (2.). Tento ukazatel je výrazně ovlivněn velkou populací v Brazílii. Obrázek 4: HDP celkově jednotlivých zemí Latinské Ameriky (1998-2007) 1600000 1400000

Brazil

1200000 Argentina 1000000 Venezuela (Bolivarian Republic of)

800000 600000

Chile

400000

Peru

200000 0 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Zdroj: UNCTAD: Handbook of Statistics

Velikým pozitivem je, že poslední dobou se daří generovat velkou část HDP v neropném průmyslu. Došlo ke zvýšení růstu neropného průmyslu až o10 %. Viz graf níže: zeleně je čtvrtletní růst ropného průmyslu a žlutě neropného. Obrázek 5: HDP dle odvětví ekonomické aktivity ve Venezuele (2006-2008)

Zdroj: Centrální banka Venezuely

26 Dalším velikým pozitivem je určitě to, že se podařilo snížit nezaměstnanost. V době nástupu Cháveze k moci byla nezaměstnanost 16,6 % a v r. 2008 byla už jen 7,1 %. Obrázek 6: Míra nezaměstnanosti ve Venezuele (1999-2008)

Zdroj: Národní statistický úřad (Venezuely)

Řekl bych, že se podařilo zmenšit sociální rozdíly pomocí přerozdělování národního důchodu. Je jasné, že tento prostředek se nelíbí nejbohatším. Minimální plat se zvýšil o neuvěřitelných 566 % od r. 1999. Doporučuji si povšimnout např. toho, že do r. 1994 minimální plat téměř neexistoval. Obrázek 7: Minimální plat v „bolívares“ a dolarech ve Venezuele (1980-2008)

Zdroj: Oficiální venezuelské noviny

27 Hugo Chávez Frías také dokázal snížit počet lidí žijících v extrémní chudobě o více jak 10 %. V r. 1999 byla hladina extrémní chudoby 20,1 % populace a v r. 2007 už jen 9,5 %. Všimněme si kolik lidí v extrémní chudobě přibylo po pokusu o svržení Cháveze, stávce a ropné sabotáži. Obrázek 8: Procento lidí žijící v situaci extrémní chudoby ve Vebezuele (1990-2007)

Zdroj: Národní statistický úřad Venezuely

Chávez dokázal obdivuhodně snížit veřejné zadlužení (jako % HDP) o více než 10 procentních bodů, i přes jeho poměrně rozsáhlé a velkorysé sociální programy. To je pokles o 34,6 %. V r. 1999 byl veřejný dluh 29,5 % a v r. 2007 už jen 19,3 %. Důležitá je sestupná tendence. Veřejné zadlužení se rovněž zvětšilo při pokusu o puč a stávkách v letech 2002 a 2003. Modře je zahraniční dluh a červeně vnitřní zadlužení. Zeleně jsou tyto 2 veličiny sečtené. Obrázek 9: Veřejný dluh jako procento z HDP ve Venezuele (1996-2007)

Zdroj: Ministerstvo Financí Venezuely

28 Velice pozitivně bych také hodnotil jak Hugo Chávez zkrotil inflaci, která se za jeho období pohybovala průměrně na 19,5 %, a její nejnižší hodnoty se pohybovali okolo 12 % (r. 2001) a 14 % (r. 2005). V ostrém kontrastu je prezidentské období Péreze (19891993) s průměrnou inflací 44,2 %. Ještě hůře dopadl prezident Caldera (1994-1998) s neuvěřitelnou průměrnou hodnotou 57,6 %. Z toho plyne, že Chávez přinesl do venezuelské ekonomiky značnou stabilitu. Viz graf níže. Obrázek 10: Míre inflace ve Venezuele (1989-2007)

Zdroj: Centrální banka Venezuely

Navíc Chávez umožnil asi 6,5 milionů lidí dostat se k pitné vodě. V r. 1998 mělo přístup k pitné vodě 80 % populace, v r. 2007 to bylo už 92 %, s tím že cílem Cháveze je, aby měl každý přístup k vodě. K povšimnutí stojí to, že okolo r. 1990 mělo přístup k pitné vodě pouze asi dvě třetiny obyvatel.Viz graf níže. Obrázek 11: Procento lidí s přístupem k pitné vodě ve Venezuele (1988-2007)

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí Venezuely

29 Chávez rovněž umožnil asi 680 000 vystudovat 1. stupeň základní školy. V r. 1999 mělo 82,9 % obyvatel vystudovaný 1. stupeň ZŠ a v r. 2007 už to bylo 93,6 %. Je třeba si uvědomit, že díky zavedení minimálního platu může několik tisíc dětí místo vydělávání peněz chodit do školy. Rovněž je důležité, že od r. 2001 je školství bezplatné, včetně VŠ. Viz graf níže: Obrázek 12: Procento školní docházky v základním školství ve Venezuele (1988-89 až 2006-07)

Zdroj: Ministerstvo školství Venezuely

Díky Chávezově reformě Venezuela investuje i do vysokoškolského vzdělání a „lidského kapitálu“, což umožnilo od r. 2001 bezplatné školství a aby se počet vysokoškoláků zvýšil o 1,1 milionů Venezuelanů. V r. 1998 bylo před nástupem Cháveze do prezidentského úřadu ve Venezuele asi 668 000 vysokoškoláků a v r. 2007 to je už přes 1 796 000. Viz níže: Obrázek 13: Studenti zapsaní k vysokoškolskému studiu ve Venezuele (1990-2007)

Zdroj: Institut VŠ vzdělání Venezuely

30 Zajímavé je také, že od r. 2003, kdy začala ve Venezuele fungovat mise Barrio Adentro kubánských lékařů, tak bylo do r. 2008 zachráněno přes 104 000 životů. S touto misí je to poprvé, kdy jsou zdravotní služby doslova nablízku lidem, samozřejmě bezplatně: Obrázek 14: Životy zachráněné misí Barrio Adentro I ve Venezuele (akumulovaně do r. 2008)

Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Venezuely

Navzdory všem možným námitkám se zdá, že Venezuela s Chavezem ekonomicky, sociálně i geopoliticky prosperuje. Řekl bych, že životní podmínky lidí se jasně o hodně zlepšily. Sám Chávez říká, že bohatství má několik podob a že jeho cílem není dosáhnout jenom „peněžního bohatství“, nýbrž dát lidem základní životní potřeby jako je jídlo, voda, zubní ošetření, léky na vyléčitelné nemocí, které si předtím lidé žijící v extrémní chudobě s méně než 2 dolary na den nemohli v žádném případě dovolit (tím myslí třeba zubní prohlídku, léčení základních nemocí…). Myslím si, že výsledky reforem Huga Cháveze by šli dlouze popisovat. Podle mého názoru je, ale daleko lepší nechat mluvit názorné grafy a čísla v nich, které mají obrovskou sílu a vypovídací hodnotu.

2.7 Diplomacie a rozpínavá geopolitika Huga Cháveze Důležitá je i snaha Chaveze rozšiřovat svůj vliv za hranice Venezuely. To se děje zejména prostřednictvím venezuelské ropy za politickou podporu v Latinské Americe. Tento systém se jeví jako velice mocný nástroj, dokonce bych si troufl konstatovat, že ještě mocnější než může většinu z nás napadnout, neboť Venezuela je 4.

31 největší dodavatel ropy do USA (CITGO = venezuelská síť pump v USA) a má velké ropné rezervy. Dále se Chávez snaží šířit socialismus 21. stol., a to např. i do USA (pomocí „Bolivarian circles“ = „Bolívaeské kruhy“), Mexika, Brazílie, Kolumbie…Bezplatné oční operace chudým Američanům, vyčistění řeky Hudson, dodávky plynu a topného oleje do chudých oblastí USA mu zajišťují podporu některých amerických veřejně známých osobností. Důležitý je taky lobbing s levicovými skupinami v USA. Tak získává vliv na část americké populace a vytváří si dobrý image a zároveň zamezuje, aby vláda USA podnikla operace proti jeho vládě. Tyto aktivity v USA jsou údajně financovány přes společnost CITGO (odnož státní PDVSA ve Venezuele). CITGO si také v r. 2005 pronajalo za nemalé peníze např. i pracovnu bývalého starosty New Yorku Rudolpha Giulianiho, aby zde mohlo provádět lobbing před zákonodárci.37 Bezpečnostně-silovou část se Chávez snaží posílit nákupem špičkových zbraní, které přesahují strategické potřeby Venezuely. Např.: 24 kusů špičkového ruského stíhače Su-30, 5O ruských vyzbrojeným vrtulníků a 100 000 kulometů AK-103 38 , vše od Rusů za 2 miliardy amerických dolarů. To vše díky tomu, že mu USA vyhlásilo embargo na vojenský materiál. Su-30 je špičkový letoun, kterému může konkurovat snad jen F-15 nebo F-22 nejnovější třídy. Má dlouhý dolet, může tankovat ve vzduchu, má vektorové motory (umožňují plochou dráhu letu jako u vrtulníku), čidla vyhledávající teplo z protivníkova letounu a rakety se zaměřují i pouhým otočením hlavy. Od těchto strojů si Chávez slibuje, že přece jen odradí zájemce o ropná naleziště a odradí také USA jako případného agresora pod „záminkou obrany proti terorismu a likvidací nedemokratických režimů“ (oblíbená kritika Cháveze na USA, že v Afghánistánu bombardoval i děti a nemocnice: „nelze bojovat proti terorismu terorismem“).39 Pro případný partizánský boj Chávez koupil 5000

40

ruských sniperů

Dragunov a noční vizi pro vojáky. Mimochodem Chávez má nakoupené i u nás tak často diskutované rakouské transportéry Steyer Pandur, lodě, ponorky….Hlavním dodavatelem je Rusko (5 diesel-elektrických ponorek), ale i Bělorusko, Francie (lodě),

37 Autocrats and Activists: How Chávez and Castro Use Citgo Oil to Mobilize U.S. Leftists at Home. 38 El Universal 39 The New York Times 40 Internetové noviny G1

32 Itálie (obojživelná plavidla), Španělsko, Rakousko, Brazílie (letadla, zaměřovací systémy), Čína (uniformy), Írán (bezpilotní letouny)…..Pro ilustraci toho, že Chávez hodlá Venezuelu skutečně bránit, si dovolím použít jeho výrok při nákupu pušek a ponorek v Rusku: „gringo, kterej sem vleze, bum”.41 Jen pro vysvětlení, výrazem „gringos“ jsou v Latinské Americe označováni občané USA. Došlo k vytvoření pomyslné spojenecké osy Venezuela-Rusko-Írán (přímý denní spoj Caracas-Teherán)-Bělorusko-Čína-Libye: tato osa se vyznačuje vzájemnou podporou před světovými institucemi a různými vzájemnými investicemi. Zajímavé je zejména to, že Írán je největším investorem ve Venezuele a veliká angažovanost Ruska investovat ve Venezuele. Rusko se nechalo např. slyšet, že např. postaví ve Venezuele dvě továrny na kalašnikovi.42 Dále jsou důležité blízké vztahy s Indonésií a Malajsií. Další ze zajímavých projektů Cháveze je vypuštění satelitu Simon Bolívar z Číny. Jedná se o technologicky vyspělý projekt reprezentující technologickou, komunikační a geopolitickou nezávislost Venezuely. Životnost je 15 let a budu fungovat pouze pro „sociální“ účely. Tomu následovalo vyškolení 35 specialistů čínskými experty na satelitní komunikaci a telemetrii. Tito specialisté budou zodpovědní za vesmírnou základnu Manuel Ríos ve Venezuele a na ní navázanou satelitní komunikační základnu ve Venezuele. Zde je vidět další pokus o soběstačnost.43 Zajímavé je sledovat Chávezovu integrační snahu. Jeho cílem je sjednotit Latinskou Ameriku, a to zejména bez vlivu USA. Kvůli tomu podpořil vznik několikati integračních uskupení: n Alternativa Bolivariana para América (ALBA), je uskupení vytvořené r. 2005, které má být protipólem integračního uskupení FTAA (idea USA). Chávez zřídil toto regionální uskupení pro vzájemnou podporu v otázkách sociálních, ekonomických a obchodních. Členové jsou Venezuela, Bolívie a Kuba. Toto uskupení funguje velice aktivně a efektivně. Venezuela podporuje např. Kubu a Bolívii levnou ropou: na Kubě 12 Kč/litr, když u nás bylo v létě 2008 34 Kč/litr. Vypadá to, že vzájemná spolupráce prospívá všem členským státům, viz tabulka níže: 41 Internetové noviny G1 42 Internetové noviny Týden 43 Mensaje presidencial 2008, Portada, str. 24

33 Obrázek 15: Roční růsty HDP v % v zemích ALBA

2004

2005

2006

2007

Kuba

5,4

9,0

10,0

7,5

Bolívie

4,2

4,0

4,6

4,2

Venezuela

18,3

10,3

10,3

8,4

Zdroj: UNCTAD

n PETROSUR: prezident Néstor Kirchner z Argentiny, Luiz Inácio Lula da Silva z Brazílie, Bolívie a Venezuela jsou zakladateli; dohoda o spolupráci a regulaci v ropné oblasti. Navíc by Chávez rád vytvořil obdobu Ligy arabských států těžících ropu. Šlo by o ropný kartel států Jižní Ameriky těžící ropu. n PETROCARIBE: zvýhododněné dodávky ropy z Venezuely s postupným splácením až na 25 let (1 % úrok) nebo směna za potraviny (Venezuela není potravinově soběstačná): členy jsou Antigua a Barbuda, Bahamy, Belize, Kuba, Dominica, Dominikánská republika, Grenada, Guyana, Jamaica, Suriname, St Lucia, St Kitts a Nevis, St Vincent a Grenadines n TELESUR: TV pro podporu ALBA, vysílá do 26 zemí Latinské Ameriky, podporováno vládami Argentiny, Uruguaye, Kuby, Venezuely n vznik UNASUR na popud bolívarské myšlenky: došlo ke spojení MERCOSURu (tvoří 71 % teritoria Latinské Ameriky, má 212 milionů obyvatel a tvoří 70 % HDP) + Andského společenství. Tím došlo k navýšení obrovského ekonomicko-politického potenciálu a byl završen definitivní neúspěch FTAA (Zóna volného obchodu Amerik) podporované USA. Tomuto uskupení nahrávají i silné protiamerické nálady v regionu (skandál v Bolíviipoté vyhoštění amerických velvyslanců).

34 Obrázek 166: Státy UNASURu v Jižní Americe a protiamerická koalice ve Střední Americe

Zdroj: Britské listy

Toto seskupení velice úspěšně odvrátilo občanskou válku, která hrozila v r. 2008 v Bolívii, a to tím, že se i odpůrce (kolumbijský prezident) sociálně smýšlejících států jednohlasně zastali Eva Moralese. Bolívijská opozice tak pocítila, že nemá žádnou šanci. Chávez se navíc nechal slyšel, že vojenská intervence na podporu Moralese v případě jeho svržení by byla možná ze strany Venezuely, pokud Morales o ní požádá (Venezuela má armádu čítající asi 1 milión mužů). Do UNASUR nyní patří všechny země Jižní Ameriky, kromě Francouzské Guayany. Viz mapka.44 Honduras, Nikaragua a Kuba tvoří tzv. protiamerickou koalici a nepatří do UNASURu. Dále došlo k vytvoření dvou důležitých institucí: „Banka Jihu“: za cíl má regionální rozvoj a eliminaci chudoby. Na popud iniciativy Chaveze. Venezuela přispívá nejvíce do rozpočtu, poté Brazílie. 44

Britské listy

35 „Jihoamerická obranná rada“: za cíl má udržovat teritoriální integritu a dělat prevenci cizích intervencí. Vznik na popud da Silvy. Brazílie se rovněž obává vlivu USA v Latinské Americe.45 Cíle UNASUR: např. postupná eliminace cel do r. 2014 a 2019, poté by rádi zavedly měnovou unie46 a volný pohyb osob (už dnes částečně funguje např. pro turisty mezi určitými zeměmi). Vytvoření společného parlamentu v Cochabamba47 v Bolívii by mělo být v blízké budoucnosti. Konstituční dohoda byla podepsána v květnu 2008 v Brazílii a ještě čeká na schválení v parlamentech budoucích členských zemí. Mimochodem už byla ratifikována Venezuelou 9. 10. 2008. Další instituce, skládající se ze šéfů vlád, kancléřů a vyslanců by měla sídlit v Quitu. Každý rok předsedá UNASURu jedna země. Ta se stará o přípravu zasedání a měla by reprezentovat na venek. UNASUR seskupuje 338 milionů obyvatel, což mu dává značný potenciál.48 Někteří analytici se shodují na tom, že UNASUR je částečně nástroj Brazílie, jak se stát supervelmocí za tiché podpory Ruska, Číny a Indie, a tak soupeřit s USA.

45

El País 46 Los Tiempos 47 Comunidad andina 48 El Universal

36

3.

SOCIALISMUS 21. STOLETÍ V BOLÍVII

3.1 Nástup Eva Moralese do čela Bolívie O socialismu v Bolívii můžeme mluvit od r. 2005, kdy nastoupil první indiánský prezident v historii této země do úřadu. Nejde o nikoho jiného než Evo Moralese. Tento akt vzbudil pozornost po celém světě, neboť Evo Morales představuje značně levicovou politiku a jeho kontakty s Fidelem Castrem (kam také směřovala jeho první zahraniční cesta) a s Hugem Chávezem jsou velice blízké. Bylo hned jasné že se názory na budoucí politické, ekonomické a sociální aspekty budou podobat, a to zejména Venezuelskému modelu. Toto vše sledovali s velikou nelibostí USA, neboť bylo jasné, že jejich sféra vlivu ztrácí další zemi, a to navíc se strategickou centrální polohou a s velikým nerostným bohatstvím. Ani sám Evo Morales se netají s tím, že USA nemá zrovna v oblibě. Evo Morales ukázal, že si všímá i až do nedávna opomíjených sociálních skupin, jako byli domorodé národy, pěstitelé koky a odboroví předáci. Tím si získal vekou podporu mezi obyčejnými lidmi. Mimochodem Morales je spolu s Chávezem velkým zastáncem pěstování koky, na rozdíl od USA, kteří požadují striktní zákaz. Už jen to jen důvodem k rozepřím. Oba dva tvrdí, že koka není kokain, a že se jedná o tradiční plodinu a není důvod k takovému zákazu. Do čela země se Morales dostal po rezignaci prezidenta Carlose Mesi v červnu 2005. K rezignaci byl Mesa přinucen poté co se dostal do sporu s tehdejším vůdcem opozice Moralesem, který požadoval zvýšení daně pro zahraniční společnosti z 15 na 50 %. Šlo o nespokojenost lidí s malými zisky, která přinášela těžba zemního plynu (= hlavní exportní surovina země). Mesa odstoupil po masových demonstracích, které paralyzovali celou zemi po dobu několikati týdnů poté, co Mesa odmítl zvýšit tuto daň.

37

3.2 Politické klima v Bolívii K historii politického vývoje Bolívie je třeba dodat, že místní politické klima bylo často nestabilní a rovněž se často střídali u moci různé skupiny. Snad největší protiamerické nálady způsobila vláda prezidenta Sáncheze Losady (1993-2003), který se proslavil „šokovou terapií“ pro ekonomiku na přání USA a exportem bolívijského plynu pod cenou přes Chile do USA. Ten se mimochodem během svého prvního prezidentského období (1993-1997) stal nejbohatším mužem Bolívie. Provedl privatizaci mnoha bolívijských podniků, která byla zejména ve prospěch amerických firem. Zprivatizoval dokonce i vodu. Jeho moc nad zemí skončila rozhodnutím zvýšit daň z nízkých příjmů. To vyvolalo demonstrace, při kterých nechal Lozada armádu na jeho rozkaz střílet do davu těžkými kulomety. Výsledkem bylo téměř 100 mrtvým. Od této doby je Lozada nazývaný také „řezník“. Předtím mu říkali třeba „gringo Goni“ pro jeho spolupráci s USA a také proto, že studoval v USA. Nakonec musel Lozada v říjnu 2003 uprchnout do USA do Miami.49 V r. 2003 žilo 60 % Bolívijců pod hranicí chudoby z celkových asi 8,5 milionů obyvatel. A to i přes to, že se zde nachází jedny z největších nerostných nalezišť plynu. Problémem však bylo, že ty ovládala jenom hrstka vyvolených. Dětská úmrtnost dosahovala závratné výše, domorodé obyvatelstvo bylo diskriminováno (zemní plyn byl v rukou bílého obyvatelstva a nebo potomků Španělů), nezaměstnanost a negramotnost byla obrovská, 51% obyvatel nemělo doma zavedenou ani elektřinu. K tomu všemu se přidává dlouhodobá nespokojenost indiánského obyvatelstva nad tím, že vývoz nerostných surovin (plyn, cín, ropa) nikdy nezlepšil situaci chudých a neumožnil modernizaci země (a to už od dob Španělů). Toto je doba, kdy se dostává do popředí dění Evo Morales, který už přes 20 let stojí včele rolníků koky (= nejchudší sociální vrstva v Bolívii).

3.3 Vláda Eva Moralese Levicově orientovaný Evo Morales byl 18. 12. 2005 zvolen prezidentem Bolívie, po odstoupení prezidenta Mesy v červnu. Morales získal 54% hlasů, a tak

49

RAMONET

38 zvítězil nad pravicovým politikem, který získal „pouhých“ 29%.50 Morales ihned po svém vítězství ve svém inauguračním projevu potvrdil své volební sliby a pronesl, že v Bolívii začíná nová éra, ve které se bude hledat spravedlnost, solidarita, rovnost, dále se bude potírat korupce a posilovat práva indiánského obyvatelstva.51 Rovněž slíbil, že bude požadovat spravedlivější ceny za Venezuelský plyn pro zemi, kde žije 64 % obyvatel pod hranicí chudoby. Dále konstatoval, že národní nerostné bohatství musí být v rukou státu a že neoliberální model ekonomiky se soukromým sektorem není řešení pro bolívijskou ekonomiku, neboť za posledních 20 let, kdy byl implementován výrazně vzrostla nezaměstnanost, korupce (podotkl, že možná funguje v Evropě, či Africe, ale v Bolívii prostě ne).52 Morales se rovněž přihlásil při volbách ke svým vzorům Chávezovi a Castrovi. Zvolením Moralese se konečně dostalo většině v zemi (domorodé skupině obyvatel) politických práv. Tato skupina trpěla tím, že zisky z plynu tekly pryč ze země pomocí nadnárodních společností, a to zejména do USA v minulosti. Proto v zemi sílil antiamerikanismus a Morales se netajil tím, že je antiamerikanista. Takto by se daly popsat nejdůležitější prvky, které způsobily výhru socialistického politika. Morales po volbách začal naplňovat své předvolební sliby, které zahrnovaly: •

znárodnění energetického průmyslu: zásoby plynu mají pro bolívijskou ekonomiku velký význam, Bolívie má hned po Venezuele druhé největší zásoby plynu v Latinské Americe. Navíc 90 % voličů se v referendu vyslovilo pro státní kontrolu plynu.53 K zabírání plynařských těžebních zařízení Morales projistotu povolal i armádu. Toto vyvolalo velký odpor těžařských společností, a to hlavně španělského Repsolu (vlastnil třetinu zásob plynu), poté britského British Gas, francouzského Total a amerického Exxon. Tyto podniky dostali lhůtu 180 dní na podepsání nové smlouvy, ve které se museli zavázat, že Bolívii odprodají 51% akcií a nebo by museli odejít. Nakonec všichni podepsali novou smlouvu a zůstali v Bolívii.54

50

CORTE NACIONAL ELECTORAL BBCzech.com 2005 52 BBCzech.com 2006 53 CORTE NACIONAL ELECTORAL 54 RADAČIČOVÁ 2007 51

39 •

pozemkovou reformu: historickým problémem je, že pouhých 50 000 rodin vlastní 90 % půdy. Tato pozemková reforma byla schválena v listopadu 2006. Její základ spočívá v tom, že velké zemědělsky a sociálně nevyužité plochy budou přiděleny ve prospěch indiánského obyvatelstva, kteří o ni kdysi přišli po nájezdu španělských conquistadorů. Myslím, že není třeba dodávat, že reforma způsobila obrovskou nevoli těchto velkých latifundistů…55

•

změnu ústavy: právě při pokusu o změnu ústavy se objevily separatistické tendence bohatých provincií, kde se nachází zemní plyn. Tyty bohaté provincii si přejí více samostatnosti. Avšak v lidovém referendu se národ vyjádřil, že jim odmítá dát více pravomocí. Změna ústavy spočívala ve větší centralizaci moci, možnosti znovuzvolení prezidenta (to je klíčové pro Maralese, kterému vyprší mandát r. 2011) a posílení pravomocí občanů v řízení státu. K této změně nemá Morales potřebnou dvou třetinovou většinu, a proto se vyslovil, že nechá předložit ústavu lidovému hlasování. To pobouřilo opozici, která to zásadně odmítá. Nato se Morales nechal slyšet, že v případě potřeby použije i vojenskou moc, aby nedošlo k ohrožení integrity země a demokracie. Nakonec byla změna ústavy odsouhlasena v lidovém referendu v lednu 2009. Lidé odsouhlasili možnost jednoho znovuzvolení a větší centralizaci moci.56

Evo Morales má situaci těžší, neboť situace v jeho zemi je značně polarizovaná na bohatou část země s nerostnými zdroji a chudou část země bez nich. Proto se navíc musí vyrovnávat se separatistickou hrozbou. Přechod k socialismu 21. století zde netrvá dlouho (od r. 2005), za to se ale dá říci, že zde reformní změny probíhají poměrně rychle. Na příkladu Bolívie s Moralesem si lze všimnou jisté paralely s Venezuelou v r. 1998. Dá se říci, že se v Bolívii „zkopíroval“ vývoj z Venezuely před deseti lety. Naskytá se otázka, která latinskoamerická země bude další „kopie“ událostí z Venezuely a Bolívie?

55

RADAČIČOVÁ CNNexpansión < http://www.cnnexpansion.com/actualidad/2009/01/25/bolivia-apruebaplan-socialista-de-evo> 56

40

ZÁVĚR Na Latinské Americe je vidět, že se stále ještě snaží vypořádat s minulostí, a to zejména s problémem utlačování domorodých indiánských obyvatel, jež byli většinou v minulosti připraveni o půdu, nedostávalo se jim peněz z nerostného bohatství země a měli mizivá politická práva. Co bylo ještě horší, tak to bylo to, že většina indiánského obyvatelstva žije na hranici chudoby, často bez lékařské péče, bez vzdělání a podobných sociálních minim. Myslím, že právě tyto aspekty podcenili její vládci v minulosti při implementaci neoliberálních tržních mechanismů na rady USA a MMF. Možná určitou roli hrála i korupce, která je na tomto kontinentě největší ze všech, a jistá neochota politických špiček dělit se o zrovna nemalé příjmy z prodeje nerostných surovin. Naneštěstí ekonomické reformy mnoha těchto neoliberálně ekonomicky inspirovaných vládců v Latinské Americe nefungovali a navíc se často dopouštěli represivních kroků. Tato dlouhodobá zkušenost s nimi odradila obyvatelstvo a mimořádně narostl hněv na zastánce těchto neoliberálních politik, které mnoho milionů lidí přivedli na hranici chudoby, a to teď doslova. Poté je jasné, že v oblasti se velice rozmohli protiamerické nálady, neboť USA často zasahovalo do chodu jednotlivých států. Navíc některé výroky a požadavky USA latinskoamerické státy velice dráždí a jsou pro ně nemyslitelné. Není divu, že USA zde ztrácí svou sféru vlivu, neboť se ukázalo, že vlády jimi podporované nebyli schopny zlepšit životní situaci většiny lidí. Tento fakt mimořádně nahrává levicově smýšlejícím vůdcům. Já osobně si myslím, že příjmy z národního bohatství, jakým je třeba ropa, by měli sloužit ke prospěchu většině obyvatel daného státu. Např. ve Venezuele je jasně vidět, že tomu tak nebylo, neboť neoliberální vlády v 90. letech nebyly schopny snižovat chudobu, natož zajistit základní životní potřeby jako je třeba lékařská péče v odlehlých oblastech. Na otázku jakým směrem se bude ubírat politicko-ekonomický vývoj ve Venezuele a Bolívii by se dalo odpovědět, že v současnosti se socialismus 21. století osvědčil (viz grafy výše) a má stále podporu většiny obyvatelstva. Podle mého názoru je velice pravděpodobné rozšíření politiky Cháveze do ostatních zemí, a to se stoupající protiamerickou náladou, např. teď aktuálně po

41 vyhoštění amerického „kontroverzního“ velvyslance v Bolívii v r. 2008, který se vměšoval do politiky Bolívie, scházel se s opozicí a následně došlo téměř k občanské válce. Situace byla uklidněna pomocí Brazílie a Argentiny a ostatních států Latinské Ameriky, které se zastaly Moralese. Je zde třeba se zamyslel, jak je možné, že demokraticky zvolený „zástupce“ lidu musí v Latinské Americe čelit takové hrozbě puče jako snad nikde jinde. Měli bychom si vzpomenout na Argentinu v 60. letech a demokraticky zvoleného Salvadora Allendeho, který zahynul při bombardování prezidentského paláce generálem Pinochetem podporovaným USA, protože odmítl rezignaci a odmítl zradit lidi, kteří ho zvolili. Naskýtá se otázka proč USA podporuje takové nedemokratické pravicové diktátory? Celé situaci by nejvíce pomohla politika dialogu a kompromisů ze strany nového prezidenta USA Obamy, a např.zrušení amerických embarg uvalených na Kubu, Venezuelu…. Tím by došlo k oslabení vazby na Rusko, ale i Čínu a Irán a k uklidnění celkové situace. Navíc by pomohlo větší zapojení EU v Latinské Americe, i to obchodní. Podle mého názoru je škoda, dávat šanci Rusku, Číně a Íránu, aby si zvětšili nejenom svoji geopolitickou sféru vlivu, ale i své zisky ze zbrojařského průmyslu, z investic apod. v této oblasti. Geopolitická sféra vlivu je zde velice palčivý problém, neboť Chávez nabízí venezuelské základny ruskému bombardovacímu letectvu apod. Navíc vzdálenost přes Mexický záliv do USA je poměrně malá. Příklon Cháveze k Rusku jako ke světové geopolitické velmoci je reakcí na útočnou politiku USA vůči Venezuele. Otázkou ale je, jestli jsou latinoameričané ochotni zapomenout na minulost, výsledek vazeb na USA jejich bývalých neoliberálních politických špiček a leckdy nevhodné vměšování se USA do lokální politiky. Můj názor je, že momentálně je to v určitých zemích Latinské Ameriky nemožné a asi to po nějakou dobu tak zůstane. Velice negativně je tu vnímán zejména George Bush a jeho protiteroristická kampaň, která např. dle Cháveze je terorismem (umírají při ní děti a civilisté v Afghánistánu). Další záležitost, která trochu nahrává těmto levicovým politikům, je současná finanční krize, a to zejména v USA. Poukazují na to, že mnoho lidí se dostalo do platební neschopnosti, v tak vyspělých tržních ekonomikách a jejich životní úroveň se zhoršila, často i díky zvětšení nezaměstnanosti. Tématem posměchu je často znárodnění některých západních bank na podzim r. 2008 a jaře r. 2009, neboť se nejedná o neoliberální prvek, ale spíš o prvek kubánské revoluce.

42 Rovněž je velice důležité všimnout si snahy kontinentu sjednotit se a postupovat společně pro blaho Latinské Ameriky. Nejvíce je to snad vidět na vytvoření regionální integrace UNASUR, která řekla jasné ne bolívijským separatistům a uklidnila vyhrocenou situaci v Bolívii. Snahu definitivně se zbavit vlivu USA dokazuje i snaha Brazílie v UNASURu vybudovat Jihoamerickou Obrannou Radu. Vypadá to, že by konečně mohla vyhrát myšlenka Símona Bolívala na sjednocenou Latinskou Ameriku, která má velice podobné geopolitické rysy. Dále si myslím, že ve Venezuele nastane efekt „nově zbohatlých arabských zemí na ropě“ (např. SAE, Katar…) a dojde k prudké akceleraci Chavezovi „socialistické“ ekonomiky. Ekonomika by se poté mohla zaměřit třeba na služby v cestovním ruchu (po vzoru arabských zemí zbohatlých na ropě se kterými má úzké vztahy), neboť je zde velice příjemné tropické klima s možností koupání po celý rok. Navíc už teď je vidět značný stoupající trend v turistickém ruchu.57 Je poměrně pravděpodobné, že pokud se bude Venezuela i nadále pozitivně ekonomicky vyvíjet, tak se „sousední“ země v ní budou inspirovat. To je velice nepříjemná myšlenka pro geopolitiku USA, jejíž vliv v oblasti bude s největší pravděpodobností klesat. Dalším zásadním prvkem dle mého názoru bude to, že Brazílie spolu s Venezuelou budou hlavními geopolitickými „hráči“ na úkor, USA, Chile a Argentiny, kteří v Latinské Americe vystupovali do popředí v minulosti.

57 Instituto nacionál de estadística:

43

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Autocrats and Activists: How Chávez and Castro Use Citgo Oil to Mobilize U.S. Leftists at Home. Center for the defence of free enterprise.[online]. [cit. 2009-02-23]. .

BARTOŠ, D. Cesta Hugo Cháveze k moci. Asociace pro mezinárodní otázky [online]. [cit. 2009-11-12]. 12 s. .

Brasil impulsa un organismo común de defensa suramericano. El País . [online]. [cit. 2009-02-01]. .

Businessinfo. [online]. [cit. 2009-02-02]. .

Comunidad andina. [online]. [cit. 2009-02-01]. .

Consejo Nacional Electoral : Estadisticas electorales. [online]. [cit. 2009-02-10]. .

EFE. Venezuela y Verizon acuerdan compra-venta de CANTV. Esmas. [online]. [cit. 2009-01-14]. .

FŇUKAL, M., SZCZYRBA, Z.

Gobierno Bolivariano de Venezuela. [online]. [cit. 2009-02-04]. http://www.minci.gob.ve/motores/>.

44 Gringo que se meter por aqui, 'pum'!, afirma Chávez. G1. [online]. [cit. 2009-02-22]. .

HEYWOOD, A. Political Ideologies. Zdeněk Masopust. 3. vyd., Praha : Eurolex Bohemia, 2005. 339 s. ISBN 80-86861-71-6.

CHALUPA, P. Fenomén Chávez. Cep centrum pro ekonomiku a politiku [online]. [cit. 2009-01-17]. .

CHALUPA, P. Venezuela. [online]. [cit. 2009-11-12]. .

Chavez wins Venezuela re-election. BBC News [online]. [cit. 2009-02-12]. .

CHVÁTAL, J. Tajné války CIA: článek od Johna Stockwella. [online]. [cit. 2009-0203]. .

Instituto nacionál de estadística. [online]. [cit. 2009-01-14]. .

KANDA, F. Latinské oči Filipa Kandy: Kam míří Venezuela?. ČT24 [online]. [cit. 2008-12-29]. .

KLÍČ, Z. Jak se vládne ve Venezuele. CEVRO Revue, 2007, č. 2, s. 5. [online]. [cit. 2008-12-29]. .

LEMOINE, M. Boj o půdu ve Venezuele. Britské listy [online]. [cit. 2009-02-05]. .

45 LÓPEZ, Juan Torres. [online]. [cit. 2009-02-23]. <www.juantorreslopez.com>.

Ministerio del Poder Popular Despacho del presidente. [online]. [cit. 2009-02-10]. .

Ministerio del Poder Popular para la Defensa. [online]. [cit. 2009-02-11]. .

Ministerio para la Planificación y Desarrollo. [online]. [cit. 2009-02-23]. .

Ministerio para la Planificación y Desarrollo. Proyecto Nacionál Símon Bolívar-Primer Plan Socialista. [online]. [cit. 2009-01-20]. .

Mongabay : Country profile: Venezuela goverment and politics. [online]. [cit. 2009-0114]. .

Morales propone moneda sudamericana. Los Tiempos . [online]. [cit. 2009-02-01]. .

PILGER, J. The War on Democracy [online]. [cit. 2009-02-27]. nebo po dílech z .

Presidentes sudamericanos firmaron tratado que crea la Unasur. El Universal. [online]. [cit. 2009-02-08]. .

46 RANGELOVÁ, J. Na cestě k bolívarské revoluci. Literární noviny [online]. [cit. 200902-03]. .

TARTARET, K. Chávez Define El Socialismo del Siglo XXI. El Periodico Liberal Venezolano [online]. [cit. 2009-02-10]. .

The World factbook, CIA. [online]. [cit. 2009-01-14]. .

UNASUR: Moralesovi dnes mohou na pomoc přijet i armády okolních států. Britské listy. [online]. [cit. 2009-02-03]. .

U. S. Department of state : Background Note: Venezuela [online]. [cit. 2009-02-24]. .

U.S., Irritated by Criticism, Calls Envoy Home From Venezuela. The New York Times. [online]. [cit. 2009-02-11]. .

Venezuela: Chávez anuncia también una subida del 20% en el salario mínimo y del 3% sobre el IVA. Yahoo Argentina. [online]. [cit. 2009-03-29].

VLKOVÁ, J. Chávezova diplomatka: V Evropě máte spoustu chudoby. Týden.cz [online]. [cit. 2009-02-24]. .

47 VLKOVÁ, J. Chávez přijel za armádními nákupy do Ruska. Týden. [online]. [cit. 2009-01-02]. .

XALMA, Ch. Hugo Chávez y Venezuela: ¿Por qué tanta controversia?. Barcelona independent media center [online]. [cit. 2009-01-29]. .

Bolívie: BBCzech.com [online]. [cit. 2009-02-12]. . .

CNNexpansión. [online]. [cit. 2009-02-12]. < http://www.cnnexpansion.com/actualidad/2009/01/25/bolivia-aprueba-plansocialista-de-evo>.

Corte Nacional Electoral : República de Bolivia. [online]. [cit. 2009-02-12]. .

RADAČIČOVÁ, S. Bolívijský prezident Morales: rok ve funkci. Britské listy [online]. [cit. 2009-02-13]. .

RAMONET, I. Bolívie. Britské listy [online]. [cit. 2009-02-03]. .

48

PŘÍLOHY Letra del Himno Nacional

Slova aktuální venezuelské státní hymny

¡Gloria al Bravo Pueblo! (Coro) ¡ Gloria al bravo pueblo ! que el yugo lanzó la Ley respetando la virtud y honor.

Sláva statečnému lidu! (chór) Sláva statečnému lidu! který nosný popruh vrhl zákon respektujíce statečnost a čest.

I ¡ Abajo cadenas ! (bis) gritaba el señor (bis) y el pobre en su choza Libertad pidió: A este santo nombre tembló de pavor el vil egoísmo que otra vez triunfó. (Coro) II ¡ Gritemos con brío: ! (bis) ¡ Muera la opresión ! (bis) Compatriotas fieles, la fuerza es la unión; y desde el Empíreo el Supremo Autor, un sublime aliento al pueblo infundió. (Coro) III Unida con lazos (bis) que el cielo formó, (bis) la América toda existe en nación; y si el despotismo levanta la voz, seguid el ejemplo que Caracas dió. (Coro) Letra: José Vicente Salías Música: Juan José Landaeta

Dolů řetězy! křičel „pán“ a chudák v chatrči Svobodu žádal: Tímto svatým jménem třásl se hrůzou ten zrádce egoismus který znovu vyhrál (chór) Křičme s odvahou Ať zemře útlak Věrní krajané síla je sjednocení a z impéria nejvyšší autor ušlechtilá odvaha se do lidu vnukla. (chór) Spojená šnůrou co stvořila obloha celá Amerika existuje jako jeden národ a jestliže se tyranství začne „hlasitě“ projevovat, následujte příkladu který dal Caracas (chór)

Zdroj (včetně poslechu): http://www.mpd.gob.ve/venezuela-nva/simbolospatrios.htm#himno Překlad: David Fiala

49

Hugo Chávez Frías: nejenom vynikající řečník…

Vlajka Bolívarské republiky Venezuela

50 Hugo Chávez a „jeho přátelé“: Schafik Handal (Salvador), Fidel Castro a Evo Morales na jednání v La Habana v r. 2004:

Vztahy více než blízké: Hugo Chávez a Fidel Castro:

Hugo Chávez a jeho vřelé vztahy s Ruskem (na fotce Vladimír Putin):

Hugo Chávez a jeho vřelé vztahy s Argentinou (na fotce Néstor Kirschner):

¨

51

Strážci venezuelského vzdušného prostoru: SU-30 v barvách venezuelského letectva:

¨

Předávání předsednictví v UNASUR v r. 2008 (Michele Bacheletová předává předsednictví Bolívii a Evovi Moralesovi):

Co by na to asi řekl?: