VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Podnikání a Právo

Případová studie - Rozvod manželství a jeho okolnosti (bakalářská práce)

Autor: Jan Švejnoha Vedoucí práce: doc. JUDr. Michal Spirit, Ph.D.

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů.

V Praze dne

…………

………………… podpis studenta

Děkuji doc. JUDr. Michalu Spiritovi, Ph.D. za odborné vedení práce a cenné rady při jejím zpracování.

Obsah 1.

Úvod .................................................................................................................................... 1

2.

Kapitola 1 – Seznámení s případem .................................................................................... 1

3.

4.

2.1

Manželství ................................................................................................................... 1

2.2

Rozhodující důkaz ....................................................................................................... 2

2.3

Volba advokáta ............................................................................................................ 3

Kapitola 2 – Rozvodové řízení a jeho úskalí ...................................................................... 6 3.1

Opakovaná nepřítomnost ............................................................................................. 6

3.2

Hrozba perzekuce ........................................................................................................ 7

Kapitola 3 – Společné příjmy ............................................................................................. 7 4.1

Počátky podnikání ....................................................................................................... 7

4.2

Žádost o vyplácení zákonného podílu ......................................................................... 8

4.3

Neomezené disponování majetkem ............................................................................. 8

4.4

Výživné na syna........................................................................................................... 9

4.4.1

Snaha o domluvu .................................................................................................. 9

4.4.2

Soudní řízení o výživném ................................................................................... 10

5.

Kapitola 4 – Trestné činy a zásahy policie ....................................................................... 11

6.

Kapitola 5 - Aplikace práva ............................................................................................. 12 6.1

Aplikace zákona ke kapitole 1 ................................................................................... 12

6.1.1 6.2

Volba advokáta .......................................................................................................... 15

6.3

Aplikace zákona ke kapitole 2 ................................................................................... 16

6.3.1 6.4

7.

Manželství .......................................................................................................... 12

Rozvodové řízení................................................................................................ 16

Aplikace zákona ke kapitole 3 ................................................................................... 18

6.4.1

Počátky podnikání .............................................................................................. 18

6.4.2

Žádost o vyplácení zákonného podílu ................................................................ 18

6.4.3

Neomezená dispozice s majetkem...................................................................... 20

6.4.4

Výživné na syna ................................................................................................. 22

Závěr ................................................................................................................................. 22

8.

9.

Zdroje ................................................................................................................................ 25 8.1

Internetové zdroje ...................................................................................................... 25

8.2

Právní předpisy .......................................................................................................... 25

Seznam příloh ................................................................................................................... 25

1. Úvod Téma mé bakalářské práce se odvíjelo od mé náklonnosti k rodinnému právu. Již delší dobu sleduji případ rodiny, která souhlasila s tím, že se

stane předlouhou mé

bakalářské práce a poskytla mi ochotně jak veškeré podkladové materiály, tak i svá osobní svědectví a příběhy. Cílem této práce je nastínit situaci rozvádějících se párů, úskalí a problémy, se kterými se můžou manželé v rozvodovém řízení setkat Těmito problémy zde budou různé formy nezákonných machinací, trestných činů a přestupků. Ke konci práce bych se také rád krátce věnoval zhodnocení orgánů činných v tomto případě. Těmito orgány jsou především soudy a policie.

2. Kapitola 1 – Seznámení s případem

2.1 Manželství

Manželství Hany a Petra trvá již od roku 1976, oba dva tehdy vstupovali do svazku manželského s nevelkým majetkem a hlavou plnou plánů do budoucna. Přibližně od roku 1990 však měla Hana podezření, že její manželství není zcela v pořádku. Manžel se začínal měnit, neměli již tolik společných zájmů a postupně se začínali odcizovat. S postupem času, i když někdy úplnou náhodou, se Haně k rukám dostalo několik nesporných důkazů o manželově nevěře. A to byla situace pouze první v pořadí. Uváděných nevěr časem přibývalo a s nimi i důkazů. Manžel Petr totiž s přibývajícím věkem věnoval stále méně času skrývání těchto svých nevěr. Nedalo tak mnoho práce pořídit i fotografické materiály, které Petra jasně usvědčovaly z nevěry. Kromě tohoto psychického ponižování manželky se však Petr v návalech zlosti dopouštěl i fyzického násilí. Někdy vše došlo tak daleko, že manželka Hana dokonce musela vyhledat lékařské ošetření. Všechny fyzické útoky na ni tak byly doloženy zprávami od lékaře. Z těchto potvrzení, vydaných zmíněným ošetřujícím lékařem, jasně vychází najevo, že uváděná zranění nebyla zanedbatelná. V roce 2008 dokonce jedno z takovýchto napadení vyústilo v několikaměsíční pracovní neschopnost napadené.

1

Jediným Haniným důvodem pro setrvání v manželství tedy byly 2 děti, které v době první zjištěné nevěry byly 15 a 7 let staré. Hana se proto rozhodla i přes všechny tyto skutečnosti vydržet ve společné domácnosti, především z přesvědčení, že děti by v této těžké době měly mít kompletní rodinu. V průběhu manželství docházelo k postupnému shromažďování majetku, který má v současné době značnou hodnotu. Na získávání a opatřování tohoto majetku byli účastni oba manželé stejně a nerozdílně. Je velice pravděpodobné, že ani jeden z nich by nedokázal takto velký majetek shromáždit sám.

2.2 Rozhodující důkaz

V listopadu 2007 došlo k další zdokumentované aféře Petra s jednou z jeho milenek v hotelu nedaleko Mladé Boleslavi, o čemž byla shodou náhod obeznámena i Hana. Ta přijela na místo, kde se údajně měl Petr se svou milenkou oddávat milostným hrátkám a přistihla je v situaci, kdy spolu ruku v ruce vycházeli z hotelového pokoje. V této době byly již obě děti dospělé a tato událost byla takzvaným posledním hřebíčkem do rakve tohoto manželství. Přeci jen slyšet o nevěře a přistihnout svého manžela přímo při ní je veliký rozdíl. Hana se tedy zanedlouho rozhodla k ráznému kroku a podala žádost o rozvod. Tento čin byl pravděpodobně spouštěcím mechanismem veškerého dalšího dění v rodině.

Hana se nejdříve snažila o rozvod dohodou, což manžel nepřijal. S rozvodem nesouhlasil a odmítl se o celé záležitosti bavit. Začal se chovat téměř nepříčetně a kdokoliv se mu postavil do cesty, stal se okamžitě jeho nepřítelem. Hana totiž již jednou podala žádost o rozvod, krátce po jednom z fyzických útoků ze strany Petra na její osobu, ale později tuto žádost stáhla, protože Petr přísahal, že něco podobného se již nikdy nestane. V nynějším případě ale byla Hana pevně rozhodnuta celou záležitost dovést až do konce. Po tomto zjištění se Petr začal chovat ještě podivnějším způsobem. Začal dokonce jezdit po městě, navštěvovat všechny své známé a sdělovat jim, že to byl on, kdo podal žádost o rozvod, protože mu byla jeho žena nevěrná. Vědom si toho, že nemá jakýkoliv důkaz o její údajné nevěře, snažil se o pořízení fotografií

jí a jejích známých, o kterých potom

vyprávěl, že právě oni jsou jejími tajnými ctiteli.

2

2.3 Volba advokáta

Hana začala podnikat právní kroky k dosažení rozvodu manželství. Prvním z mnoha těchto úkonů byla volba advokáta, která se později ukázala být faktorem markantně ovlivňujícím celé soudní řízení. V listopadu 2007 si totiž Hana najala advokátku v domnění, že žena s podobným osudem bude schopna vžít se do její role a pomoci jí se všemi záležitostmi, které se týkají rozvodového řízení. Jednat se mělo jak o rozvodu samotném, tak o majetkovém vypořádání a v neposlední řadě také o výživném na nezaopatřené dítě a manželku. Opak se však stal skutečností a advokátka neustále vštěpovala Haně, že si za vše může sama, že rozvod není dobrým nápadem a že by radši měla žádost stáhnout a snažit se o udržení manželství.

Hana však trvala na svém a vybavila advokátku plnou mocí k jejímu zastupování ve věci vyřizování záležitostí týkajících se rozvodu. Advokátka tedy podala žádost o rozvod a další její rady spočívaly pouze v přesvědčování klientky, že musí čekat, než se její žádost dostane na řadu a začne proces. Jen pro upřesnění časové souslednosti je potřeba dodat, že advokátka byla najata v listopadu 2007 a již zmiňovaná žádost o rozvod byla podána ve stejném měsíci.

Na základě Petrova projevu, který se jevil v ještě horším světle, než se doposud zdálo, se Hana rozhodla požádat advokátku o radu, jak dále postupovat. Manžel se totiž rozhodl zbavit se co největšího množství společného majetku a to nezákonným způsobem, který je podrobně rozebrán v další kapitole.

Většina nemovitosti nabytých za doby trvání manželství byla u katastrálního úřadu vedena na manželovo jméno. Veškeré výnosy z nájmů těchto nemovitostí potom byly inkasovány v hotovosti a celou tuto záležitost každý měsíc obstarával Petr sám a osobně. Nájemné za všechny pronajímané prostory činilo měsíčně přibližně 350 000 Kč, což současně tvořilo i majoritní součást příjmu jejich rodinného rozpočtu. Z těchto příjmů se ale rozhodl Petr v inkriminované době své ženě nedávat ani korunu, což způsobilo, že jinak 3

nezaměstnaná manželka byla najednou bez jakýchkoliv příjmů. Nemohla dokonce disponovat ani peněžními prostředky na jejich společných běžných účtech, protože byly stejně jako ostatní vedeny na Petrovo jméno. Ten po podání žádosti o rozvod zrušil manželce přístupová práva a tím i možnost dispozice s peněžními prostředky na těchto účtech.

Hana se tedy rozhodla požádat advokátku o radu. Kdesi se doslechla, že může soud požádat o výživné na manželku, které by jí Petr musel každý měsíc platit, aby zajistil životní úroveň podobnou té, na kterou byla zvyklá v době trvání manželství. Advokátka ji ale začala přesvědčovat, že podobné opatření v takovýchto situacích není možné udělat. Stejně dopadla i její snaha o žádost požadující výživné na syna.

Hana byla dále několika známými upozorněna na podezřelé machinace s jejich společným majetkem. Po pozornějším prozkoumání ke svému úděsu zjistila, že manžel zastavuje majetek v hodnotě několika milionů, prodává majetek hluboko pod cenou a peníze z tohoto věnuje své matce. Hana očekávala podobné manželovo jednání i v budoucnosti a snažila se tedy udržet co nejvíce majetku pohromadě do doby, než o jeho rozdělení rozhodne při majetkovém vypořádání soud. Rozhodla se tedy upozornit na možné machinace s majetkem i policii a orgány, které se měly majetkovým vypořádáním zabývat. Opět jí ale bylo advokátkou řečeno, že předběžné opatření proti disponování s majetkem nelze podat.

Při informování advokátky o novém průběhu věcí a dalších protiprávních krocích Petra, bylo advokátkou pouze jízlivě poznamenáváno, že si Hana za vše stejně může sama a že s tímto měla počítat, když podávala žádost o rozvod. Po konzultaci s jiným advokátem bylo namítnuto, že výživné na manželku lze požadovat. Na nátlak klientky tedy byla podána žádost o výživné, ale teprve v dubnu 2008. V srpnu stejného roku však vyšlo najevo, že advokátka jakýmsi záhadným způsobem zapomněla zaplatit soudní poplatek a došlo tedy k dalším průtahům ve věci výživného na manželku.

4

Za toto zastupování, jinými slovy nicnedělání plné chyb, inkasovala advokátka vysoké zálohy. Po zjištění výše zmiňovaných nedostatků ze strany advokátky se klientka začala dožadovat vyúčtování advokátkou prováděných služeb. Výše těchto záloh se ve výsledku ukázala jako nedostatečná. Zálohy v řádu desetitisíců byly podle advokátky správně vyúčtovány za dobře provedenou práci a dokonce klientce

poslala fakturu

s nedoplatkem. Na klientčiny námitky, že došlo k několika pochybením a tím i k peněžní ztrátě, reagovala advokátka slovy, že něco podobného se prostě stává a klientka se s tím musí smířit.

Krátce po tomto incidentu začaly k Haně prosakovat informace o možném propojení advokátky s protistranou, které ale nebylo možné prokázat. Po delším pozorování a vyhodnocování nastalé situace se však Hana rozhodla k přímé konfrontaci. Při jednom z častých a nedobrovolných setkání s Petrem se Hana ujala slova a rázným tónem hlasu mu oznámila, že již ví o jeho spolupráci s advokátkou a že jí tudíž vypověděla plnou moc. Petr svým výrazem a následným projevem pouze potvrdil očekávané. Petra ani nenapadlo, že by se mohlo jednat pouze o pokus o získání důkazu a ověření skutečnosti. Po chvilce lapání po dechu začal křičet, že když už nic, aspoň vše dostatečně zdržel a že vždycky věděl, že tahle advokátka je neschopná, jak v práci, tak jako milenka. Hana se tedy dozvěděla vše z první ruky a možná ještě o mnoho více, než čekala. Dala také na radu nově najatého právníka, se kterým celý případ znovu konzultovala, aby celý rozhovor s Petrem zaznamenala na diktafon. Vznikl tak důkaz, který byl později předložen i advokátce, na kterou byla podána stížnost k advokátní komoře pro porušení mlčenlivosti a informování protistrany. Advokátce také byla okamžitě vypovězena plná moc a ukončena spolupráce. Její jednání a informování protistrany však klientku značně poškodilo.

5

3. Kapitola 2 – Rozvodové řízení a jeho úskalí

3.1 Opakovaná nepřítomnost

Nyní se budu podrobněji zabývat celým průběhem soudního řízení. Úplně nejdříve byla ze strany manželky snaha o rozvod dohodou. Advokáti obou stran si domluvili schůzku za tímto účelem, ale manželova advokátka tuto schůzku na pokyn manžela hodinu před termínem zrušila. Kvůli nevoli manžela dohodnout se na poklidném rozvodu se vše rozběhlo soudní cestou a nastal tak řetězec soudních jednání, která byla více či méně neúspěšná především díky opakujícím se sabotážím ze strany manžela. Nejdříve manžel napsal soudu dopis o vroucí lásce ke své ženě a o tom, že se v žádném případě nechce rozvádět. Soud na základě tohoto dopisu navrhl manželce, aby ještě jednou přehodnotila své rozhodnutí o ukončení manželství. Hana toto však rezolutně odmítla s vysvětlením, že vroucí láska se rozhodně neprojevuje nevěrou a fyzickým napadáním manželky a na rozvodu trvala. Na první soudní přelíčení, které se konalo v listopadu 2007, se manžel nedostavil. Jako důvod své nepřítomnosti uvedl nemoc. Podobná situace nastala při druhém přelíčení. Petr se opět nedostavil, avšak tentokráte byla jeho omluvou kolika ledvin a údajná hospitalizace v nemocnici. Toto tvrzení však bylo vyvráceno několika svědky, kteří tvrdili, že manžela viděli v den soudu u jejich společného majetku. Mezi tyto svědky patřil i Petrův syn Pavel. Tuto teorii pohrdání soudem ještě podpořila lékařská zpráva, která potvrzovala, že o koliku ledvin v žádném případě nešlo. Hospitalizaci nepředcházela a ani na ni nenavazovala žádná pracovní neschopnost. Lze tedy předpokládat, že zde nebyl žádný důvod, který by Petrovi bránil zúčastnit se soudního jednání. Při třetím líčení, jehož datum konání bylo opět známo dlouho předem, se Petr opět nedostavil. Jeho nejnovější výmluvou byla zahraniční dovolená, která však podle dostupných informací byla zakoupena den před plánovaným soudním líčením. Manžel se nezúčastnil ani posledního soudního přelíčení. Manželství tedy bylo rozvedeno v jeho nepřítomnosti. S tímto však Petr nesouhlasil a odvolal se s odůvodněním, že nebyl vyslechnut. Soud odvolání přijal a vše začalo znovu. Odvolací soud nakonec rozvod potvrdil bez možnosti odvolání. Manžel toto pravděpodobně psychicky neunesl a přímo v soudní síni plivl na svou manželku.

6

3.2 Hrozba perzekuce

Soud je místem, kde se musí dodržovat určitá pravidla. Každé předvolání k soudu obsahuje klauzuli, která informuje příjemce, že pokud se jakožto předvolaný nedostaví k soudu bez pádného důvodu, může být perzekuován až do výše 50 000 Kč. Výše zmíněné případy se zdají být jasným příkladem opovrhování soudem. Ať již mluvíme o opakované a nepodložené nepřítomnosti manžela, či jeho expresívním gestu v podobě plivnutí na manželku. Soud však ani jednu část z tohoto jednání očividně nepovažoval za opovrhování soudem a manželovi žádnou pokutu neuložil. Je zde tedy nasnadě otázka, proč ona klauzule je v předvoláních zahrnuta, když stejně nedochází k její realizaci v případech, kdy je to potřeba. Na manžela je podáno několik trestních oznámení pro různé trestné činy jako například ublížení na zdraví, napadení, krádež a křivá výpověď. Manžel se pravidelně nedostavuje k soudním přelíčením a soud s tím bohužel nic nedělá. Nastalá situace by se dala charakterizovat následující větou. Slušní lidé hrozbu perzekuce například ve formě pokuty za nepřítomnost u soudu respektují, zkušení recidivisté se tohoto však nezaleknou a soud slibovanou perzekuci vůči nim neuplatní, čímž prohlubuje svou nedůvěryhodnost.

4. Kapitola 3 – Společné příjmy

4.1 Počátky podnikání

V této kapitole bych se rád zabýval majetkovými poměry manželů, jejich příjmy, přerozdělováním těchto příjmů a následky, které toto mohlo způsobit a jistě také ve velkém množství případů způsobuje. V počátcích společného podnikání manželů byla veškerá činnost vykonávána na živnostenské oprávnění manželky – dá se tedy říci, že manželka byla tou osobou, která začala podnikat. Manžel později její podnikání převzal, ale stále v podnikání figurovali oba manželé. Několik posledních let dokonce bylo psáno daňové přiznání na manželku – dá se tedy odvodit, že manželka by měla dostávat polovinu příjmů, na které má nárok. Bohužel tomu tak nebylo. Příjem manželů pouze z pronájmu nemovitostí ve společném vlastnictví činil cca 350 000 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu manželka dostávala pravidelně 20 000 Kč. Od podání žádosti o rozvod nedostala manželka ani korunu, ačkoliv podala žádost o 7

výživné na manželku a také žádost o výživné na syna, který v tuto dobu byl studentem a z tohoto titulu také nezaopatřeným dítětem. Soudy neučinily jediný krok ke zrychlení průběhu tohoto řízení. Představte si tedy důsledky, které by nastaly, kdyby manželka neměla silné zázemí a rodinu, která ji po celou dobu, po kterou neměla žádné příjmy, finančně podporovala. Pro člověka, který by takovéto zázemí nebo mohu říci i štěstí neměl, by byla nastalá situace likvidační.

4.2 Žádost o vyplácení zákonného podílu

Manželka se na radu advokáta rozhodla situaci řešit. Napsala tedy písemnou žádost všem nájemníkům jejich společných pronajímaných nemovitostí, aby jí platili přesnou polovinu všech nájmů, na které má podle zákona nepopiratelné právo. Nájemníci však pod pohrůžkou vypovědění nájemní smlouvy ze strany manžela odmítli toto akceptovat a dál vypláceli veškeré nájmy manželovi. Stejná situace nastala, když se Hana rozhodla kontaktovat realitní kancelář, která spravovala některé z jejich nemovitostí, se stejnou žádostí. Realitní kancelář se nejprve písemně obrátila na manželku s podmínkou, že v případě jakýchkoliv problémů, žalob, nebo protestů ze strany manžela, převezme Hana plnou zodpovědnost. Hana tuto podmínku

přijala a odeslala zpět realitní kanceláři

s očekáváním, že konečně přestane být finančně závislá na své rodině. Po dvou týdnech dychtivého čekání však přišla zpráva od realitní kanceláře, že manžel si výše uvedenou dělbu nájmu nepřeje a tedy že žádost nebude vyslyšena. Toto trvalo po celou dobu průběhu rozvodu, ale i po rozvodu samotném. Obsah zprávy obdržené od realitní kanceláře je rozebrán později. Otázkou tedy je, jaká zákonná opatření přinutí takovouto společnost, nebo i samostatnou osobu respektovat zákon – zde tedy zákonný nárok na polovinu příjmů.

4.3 Neomezené disponování majetkem

Dalším nedostatečně ošetřeným odvětvím českého práva je to, které povoluje, aby každý z manželů mohl disponovat celým Společným Jměním Manželů bez souhlasu druhého manžela. Zákon sice ukládá manželům povinnost získat souhlas druhého manžela při vykonávání jiných než běžných záležitostí potřebných k zajištění chodu manželství, 8

avšak jak je patrné nejen v tomto případě, nikdo tento písemný souhlas se záměry manžela nevyžaduje. Podle zákona by tato situace, kdy rozhoduje o všem pouze jeden z manželů, neměla být možná, ale ve skutečnosti se s ní v tomto případě setkáváme několikrát. Petr, který se rozhodl nevyplatit manželce ani korunu z jejich společného příjmu, se odhodlal zajít ještě dále. Nejprve re rozhodl vytvořit falešné zástavní smlouvy, které byly později prohlášené za neplatné – avšak nikdo za tento podvod a účelnou manipulaci s majetkem nebyl potrestán. Petr také prodal dům ze společného vlastnictví hluboko pod cenou, přibližně o 5 milionů korun levněji, než byla jeho skutečná hodnota. Veškeré plnění za tento dům inkasoval na svůj běžný účet. Manželce nevyplatil ani korunu a všechny peníze daroval své matce, která nedlouho poté zemřela. Další peníze ze společného fondu vybral z účtů, ke kterým manželce zakázal přístup, a prohlásil, že je prohrál v kasinu. I toto by dle mého názoru mělo být regulováno zákonem, i když jde o manželský vztah. Muž tak během dvou dnů v podstatě zpronevěřil majetek manželů ve výši cca 40 milionů korun, z nichž manželka již nikdy neuvidí ani korunu. Ona ale neměla žádnou zákonnou podporu ani prostředky, aby mu v tom zabránila. Mohla tedy jen se slzami v očích sledovat, jak se dlouhá léta jejich společného snažení rozplývají. K tomuto hlavně přispěl fakt, že disponovat s majetkem mohl pouze manžel a žádná instituce nezabránila tomu, co se očividně chystal dělat i dále. Manželka Hana se sice snažila upozornit příslušné orgány na úmysly manžela, její snaha však byla zmařena rozhodnutím soudu. Hana v květnu 2008 podala předběžné opatření, v němž žádala, aby veškerá manipulace s majetkem vyžadovala souhlas obou manželů. Doufala tak v to, že manžel již nebude zatěžovat jejich společný majetek zástavními právy, nebo ho jinak znehodnocovat. V červenci 2008 přišlo Haně vyrozumění od soudu, že předběžné opatření se zamítá. Manžel tak mě nadále volné ruce a mohl s majetkem libovolně disponovat.

4.4 Výživné na syna

4.4.1

Snaha o domluvu

Dalším podivuhodným případem je samotné výživné na syna. Syn byl zvyklý na společnou domácnost a určitý standard, který zahrnoval platbu školného, které činí cca 65 000 Kč ročně. Vše najednou ustalo, když se manžel a v tomto případě i otec Petr 9

rozhodl neposkytovat ani manželce ani synovi žádné finanční prostředky ze společných příjmů. I syn Pavel tedy byl nucen podat žádost o výživné proti svému vlastnímu otci. Ten mu obratem prostřednictvím mobilního telefonu sdělil, že není potřeba tuto záležitost řešit soudní cestou a že by se radši sešel a domluvil vše osobně. Martin na toto přistoupil, avšak Petr několikrát po sobě zrušil sjednanou schůzku, nebo se na ni nedostavil bez předchozího upozornění. Syn se tedy rozhodl dále nereagovat na textové zprávy a telefonáty svého otce, protože očekával, že otec znovu udělá to, co dělal doposud a na schůzku nepřijde. Za celý rok 2008 tedy Petr poslal synovi na veškeré jeho náklady spojené s přežitím a studiem 2 krát po 10 000 korunách a jednou 3 000 korun složenkou. Jako důvod, proč nepřispívá synovi na vzdělání, uvedl, že nesouhlasí se zaměřením jeho studia a že chtěl, aby syn studoval jinde. Díky zmiňovanému klamání syna za účelem pozdržení podání žádosti o výživné na syna, byla tato žádost podána až v září 2008, tedy celých 10 měsíců po podání žádosti o rozvod. Dle zákona je však možné žádat výživné zpětně, pokud se jedná o dítě. V tomto případě se stále ještě jedná o nezaopatřeného dítěte. 4.4.2

Soudní řízení o výživném

Při nařízeném soudním jednání, kam se Petr překvapivě dostavil, se děly zajímavé věci. Petr přinesl důkaz v podobě fotografie, která zachycovala jeho stojícího před vchodem do synova bytu, držícího obálku s penězi a snažícího se dozvonit na syna. Ten bohužel nebyl přítomen a otec se tedy ujal tvrzení, že když syn neotvíral, peníze nechtěl. Syn namítal, že pravděpodobně nebyl doma, ale nebylo mu to nic platné. Nemohl to dokázat. Když tento Petrův důkaz soudu nestačil, začal otec připravovat svou novou zbraň. Snažil se prokázat, že syn se k němu nechová slušně a neprokazuje mu úctu hodnou vztahu syna k otci. Jako svědek byl uveden spolupracovník otce, který dosvědčil, že otec jednou volal synovi, který byl ve škole a odmítl tak pozvání otce na oběd. Na základě tohoto ojedinělého případu byl otec přesvědčen, že se jedná o nedostatečnou úctu. Naštěstí tomuto svědectví nepřikládá soud žádnou důležitost.

10

5. Kapitola 4 – Trestné činy a zásahy policie

Chování manžela u soudu bylo již podrobně popsáno v kapitole 2. Manipulace s majetkem potom v kapitole 3. Nyní se však pokusím představit ještě horší stránky manžela spojené s trestnými činy a reakce policie na jejich ohlašování. Přibližně 2 měsíce po podání žádosti o rozvod manžel napadl svou tehdy ještě manželku a způsobil jí poranění, která si vyžádala pobyt v nemocnici a následnou téměř dvouměsíční pracovní neschopnost. Tímto však celá záležitost neskončila. Hana podala předběžné opatření proti napadení její osoby v budoucnu, avšak policie tuto žádost odmítla s odůvodněním, že k napadení nedochází tak moc často a tudíž je žádost bezpředmětná. Dům manželů Martincových sestává ze 4 samostatných bytových jednotek. V každé z nich bydlel doposud jeden člen rodiny – syn, dcera a odděleně také Hana a Petr, kteří spolu jako manželé již delší dobu nežili. Petr se nakonec rozhodl se dobrovolně odstěhovat. Vzal všechny své věci včetně veškerého nábytku a odjel bydlet neznámo kam. Všichni zbývající členové si oddechli a jejich společné soužití bylo najednou jednodušší, bez zbytečných výstupů a hádek. Takto to však zůstalo až do prvního prodlouženého víkendu, na který všichni dosavadní obyvatelé domu kromě dcery odjeli za účelem rekreace do zahraničí. Dcera Veronika zůstala celý prodloužený víkend v práci. Petr najal několik pracovníku přepravních služeb a nařídil jim odvézt veškeré vybavení celého domu, včetně garáže. Tito muži neodvezli pouze společný majetek, ale také majetek ve výlučném vlastnictví ostatních obyvatel domu a dokonce i věci vypůjčené od známých. O podezřelém pohybu ve svém době se dozvěděla tehdy již třiceti letá dcera a vydala se okamžitě domů zjistit co se tam děje. Když spatřila všechnu tu spoušť, okamžitě zavolala policii. Veroničin otec Petr se však nehodlal s dcerou zatěžovat a před zraky přihlížejících policistů ji fyzicky napadl a způsobil jí zranění, která později vyžadovala hospitalizaci v nemocnici. Po tomto činu přikázal ostatním pracovníkům přepravní služby, aby odjeli a sám je svým vozem vedl na místo, kde měly být všechny tyto věci uskladněny. Dcera svým vozem sledovala celou kolonu nákladních aut s úmyslem zjistit, kde Petr bude všechny věci skladovat. Toto se však Petrovi nelíbilo a cestou tam se pokusil svým vozem vytlačit vůz své dcery ze silnice. Dcera tak zdánlivě rezignovala na svou snahu a sledovala je z větší vzdálenosti. Nakonec bylo zjištěno, že všechny věci jsou uskladněny v domě, který Petr před nedávnem koupil ze společných peněz. Po návratu domů podala výpověď policii, společně s navrátivší se matkou sepsaly všechny ukradené položky a 11

nahlásily vše na policii. Ta odmítla jednat s odůvodněním, že jde o společné jmění manželů a že si vše musí vyřídit sami. Majetek v hodnotě několika milionů tak během jednoho jediného dne zmizel ze světa, ačkoliv bylo známo kdo ho ukradl a kam ho odvezl. Mezi položkami z dlouhého seznamu ukradených věcí byly i dary a šperky, které na základě darovacích smluv obdržela osobně Hana a které tedy nepodléhaly pojmu společné jmění manželů. Ani toto však policii nepobídlo k dalšímu šetření věci. Hana se tedy postupně vzpamatovala z další těžké rány a nechala vyměnit zámky, které byly při stěhování vylomeny, vyvrtány, nebo jinak odstraněny a dům tedy nebyl nijak zajištěn. Jakmile byly zámky vyměněny, přijel manžel znovu na místo a pokoušel se dostat do domu. Když se mu to i nadále nedařilo, zavolal policii a podal trestní oznámení na manželku, že ho prý nechce pustit do jejich společného domu. Manželka argumentovala několika pádnými důvody, jako jsou strach z fyzického napadení, skutečnost, že Petr v tomto domě již nemá jedinou svou věc a v neposlední řadě také strach z krádeže věcí, které musela Hana znovu koupit, aby byl dům obyvatelný. Policii bylo navíc bylo policii oznámeno, že všechny ukradené věci byly uskladněny v domě, který spadá do jejich společného majetku a že ona nemá přístup k tomuto domu. Policie byla ovšem opět bez zájmu a suše sepsala trestná oznámení manžela.

6. Kapitola 5 - Aplikace práva

Nadcházející kapitola je věnována upraveným částem jednotlivých kapitol a aplikaci práva s nimi spojeného. Vždy je uvedena část kapitoly a vysvětlující paragrafy, které ve této souvislosti byly, mohly být, nebo měly být aplikovány.

6.1 Aplikace zákona ke kapitole 1

6.1.1

Manželství

Manželství Hany a Petra trvá již od roku 1976, oba dva tehdy vstupovali do svazku manželského s nevelkým majetkem a hlavou plnou plánů do budoucna. Přibližně od roku 1990 však měla Hana podezření, že její manželství není zcela v pořádku. Postupně, i když

12

někdy úplnou náhodou, se jí k rukám dostalo několik nesporných důkazů o manželově nevěře. Definice a účel manželství jsou definovány a upraveny v Zákoně o rodině (94/1963 Sb.). Zákon o rodině (94/1963 Sb.), § 1 (1) Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem. (2) Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.

Pokud dva lidé vstoupí do manželského svazku, mají oba nějaká práva a povinnosti. Doby, kdy měl manžel téměř všechna práva a manželka doma pouze celý den uklízela, prala a vařila, jsou již pryč. Dnes manželská práva blíže upravuje následující paragraf. Zákoně o rodině (94/1963 Sb.), § 18 (1) Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

Jak bylo patrné ze všech předchozích kapitol, toto opravdu nebyl případ zmiňované rodiny. Tato definice manželství zde fungovala pouze ze začátku. Později se z manželovy strany postupně začala vytrácet věrnost a nakonec vzal za své i respekt vzájemné důstojnosti. O zdravém rodinném prostředí tak nemohla být řeč. Na základě těchto skutečností požádala Hana, jak již bylo řečeno, o rozvod. Česká právní úprava zná 2způsoby rozvodu. Prvním z nich je rozvod dohodou podle znění § 24a, Zákona o rodině (94/1963 Sb.) Zákon o rodině (94/1963 Sb.), § 24a (1) Jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v 13

ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, a b) pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. (2) Ustanovení § 24 odst. 2 platí obdobně

V tomto případě je ale potřeba písemného souhlasu obou manželů. Návrh na rozvod dohodou musí mít v příloze seznam majetku rozděleného tak, jak si určili sami manželé. Písemný návrh na rozvod dohodou může být zhotoven pouze jedním z manželů za podmínky, že druhý manžel se všemi součástmi souhlasí a účast na této dohodě stvrdí svým podpisem. V případě, že manželé nejsou schopni se sami dohodnout, musí se uchýlit k rozvodu soudní cestou, což je delší, dražší a mnohem komplikovanější metoda. Základní podmínky rozvodu charakterizuje Zákon o rodině (94/1963 Sb.), § 24 Zákon o rodině (94/1963 Sb.), § 24 (1) Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití; bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. (2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody. Zde je naplněna podstata odstavce 1 a zmiňovanými důvody rozvratu manželství jsou především fyzické násilí a nevěra. Odstavec 2 rozvodu manželství nebrání, neboť obě děti manželů jsou již dospělé.

14

6.2 Volba advokáta

Hana začala podnikat právní kroky k dosažení rozvodu manželství. Prvním z mnoha těchto úkonů byla volba advokáta, která se později ukázala být faktorem markantně ovlivňujícím celé soudní řízení. K Haně začaly prosakovat informace o možném propojení advokátky s protistranou, které ale nebylo možné prokázat. Po delším pozorování a vyhodnocování nastalé situace se však Hana rozhodla k přímé konfrontaci. Při jednom z častých a nedobrovolných setkání s Petrem se Haně podařilo získat důkaz o spolupráci advokátky s protistranou. Na základě těchto důkazů potom podala stížnost na advokátku k Advokátní komoře České republiky a to podle následujících právních předpisů: Zákon o advokacii 85/1996 Sb. §16 (1) Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. (2) Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Zákon o advokacii 85/1996 Sb. §17 Advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis. Zákon o advokacii 85/1996 Sb. §21 (1) Advokát je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. I v tomto případě se jedná o porušení hned několika paragrafů. Advokátka v první řadě nejednala v nejlepším zájmu své klientky a ani nevyužila všechny zákonné prostředky, které mohly být využity. Pokyny své klientky buď neplnila řádně, nebo je plnila s velkou časovou prodlevou. Mohu tedy říct, že ji dokonce i poškodila. Na druhé straně porušila také pravidla profesionální etiky, čímž snížila důstojnost advokátního stavu. 15

Jako pomyslnou třešničku na dortu můžeme uplatnit § 21 a stěžovat si, že advokátka porušila povinnost mlčenlivosti, když informovala protistranu o všech probíhajících i chystaných úkonech své klientky.

6.3 Aplikace zákona ke kapitole 2

Rozvodové řízení

6.3.1

Na první soudní přelíčení, které se konalo v listopadu 2007, se manžel nedostavil. Jako důvod své nepřítomnosti uvedl nemoc. Podobná situace nastala při druhém přelíčení. Petr se opět nedostavil, avšak tentokráte byla jeho omluvou kolika ledvin a údajná hospitalizace v nemocnici. Toto tvrzení však bylo vyvráceno několika svědky, kteří tvrdili, že manžela viděli v den soudu u jejich společného majetku. Mezi tyto svědky patřil i Petrův syn Martin. Tuto teorii pohrdání soudem ještě podpořila lékařská zpráva, která potvrzovala, že o koliku ledvin v žádném případě nešlo. Hospitalizaci nepředcházela a ani na ni nenavazovala žádná pracovní neschopnost. Lze tedy předpokládat, že zde nebyl žádný důvod, který by Petrovi bránil zúčastnit se soudního jednání. Při třetím líčení, jehož datum konání bylo známo dlouho předem, se Petr opět nedostavil. Nejnovějším jeho důvodem byla zahraniční dovolená, která však podle dostupných informací byla zakoupena den před plánovaným soudním líčením. Manžel se nezúčastnil ani posledního soudního přelíčení. Občanský soudní řád, který upravuje průběhy všech možných druhů řízení, stanovuje omezení a opatření i v těchto problémech. Občanský soudní řád, §1 Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Tento paragraf slibuje spravedlivou ochranu práv účastníků řízení a jejich výchovu k zachovávání zákonů, včetně plnění povinností. Bohužel, ve skutečnosti se soudy tímto problémem zabývají daleko méně, než je zde zmiňováno. 16

Občanský soudní řád, §2 V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. Občanský soudní řád, §3 Občanské soudní řízení je jednou ze záruk zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Oba předchozí paragrafy se pozitivně vyjadřují k ochraně zájmů osob a znovu přisuzuje účastníkům možnost domáhat se svých práv. Občanský soudní řád, §5 Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Občanský soudní řád, §6 V řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Toto je pravděpodobně nejdůležitějším ale zároveň i nejspornějším bodem této práce. Můžeme si sice přečíst, že soud se bude snažit o to, aby ochrana práv účastníků byla rychlá, ale ve skutečnosti je tomu jinak. Soud totiž není schopen získat si autoritu. Hrozby perzekucemi a pokutami nejsou realizovány a tak se běžné věci jako je rozvod manželství mohou táhnout i několik let. V případě našich manželů trval rozvod přibližně rok a půl. Přitom veškerá snaha manžela o zdržování byla soudem zaznamenávána a v konečném rozsudku u odvolacího soudu byla právě tato skutečnost uvedena jako důvod, proč soud nedá Petrovi další možnosti výslechu. Avšak pro průběh rozvodového řízení nemělo toto opatření žádný přínos. Tento paragraf bychom mohli aplikovat i na další část, kde je zmiňována krádež osobních věcí žalobkyně Hany. Tato skutečnost byla pouze okomentována slovy, že jde o společné jmění manželů a že je tedy na nich, aby se o věcech domluvili. Až po 8 měsících po

17

této krádeži přijal soud žalobu na manžela Petra. Toto však nastalo až na základě zapůsobení dcery Veroniky na známého, výše postaveného důstojníka policie. Několik týdnů po tomto podání trestního oznámení, v červnu 2009, přišlo Haně oznámení, že řízení ve věci krádeže osobních věcí se zastavuje. Věc se tak vrátila zpět do mrtvého bodu.

6.4 Aplikace zákona ke kapitole 3

Počátky podnikání

6.4.1

V počátcích společného podnikání manželů byla veškerá činnost vykonávána na živnostenské oprávnění manželky – dá se tedy říci, že manželka byla tou osobou, která začala podnikat. Manžel později její podnikání převzal, ale stále v podnikání figurovali oba manželé. Veškerý majetek nabytý po dobu manželství je zákonem charakterizován jako takzvané SJM, neboli společné jmění manželů. Vychází se zde z předpokladu, že manželé na získávání majetku dosáhli společnými silami, ale není zde přitom stanoveno, zda se jedná o práci jako takovou, nebo třeba jen psychickou podporu pracujícího manžela. Lze usuzovat, že ani jeden z manželů by nebyl schopen dosáhnout takovýchto výsledků sám. Společné jmění manželů upravuje Zákon o rodině (94/1963 Sb.). Žádost o vyplácení zákonného podílu

6.4.2

Manželka napsala písemnou žádost všem nájemníkům jejich společně pronajímaných nemovitostí, aby jí platili přesnou polovinu všech nájmů, na které má podle zákona nepopiratelný nárok. Nájemníci však pod pohrůžkou vypovězení nájemní smlouvy ze strany manžela odmítli toto akceptovat a dál vypláceli veškeré nájmy manželovi. Stejná situace nastala, když se Hana rozhodla kontaktovat realitní kancelář, která spravovala některé z jejich nemovitostí s touto žádostí. Všichni, na které se Hana s žádostí o výplatu poloviny nájemného obrátila, se odkazovali na stejnou věc, zakotvenou v Občanském zákoníku.

18

Občanský zákoník, § 513 Je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první. Občanský zákoník, § 514 Splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat. Tímto zdůvodňovali všichni svou nevoli dělit vyplácené nájmy oběma manželům. Výše uvedený paragraf je k tomu sice opravňuje, avšak paragraf jemu předcházející mu odporuje a přiznává věřiteli pravý opak – dovoluje věřiteli žádat pouze svůj díl. Hana však argumentovala, že jsou v rozvodovém řízení ( později dokonce že již jsou rozvedeni ) a že nesouhlasila s uzavřením smlouvy za takových podmínek, kdy jsou všechny peníze vypláceny manželovi. Občanský zákoník, § 512 (1) Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. (2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé, může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy. Při upozornění realitní společnosti na § 512 tato již dále nekomunikovala a odmítla situaci dále řešit. Haně byl pouze poslán e-mail, ve kterém ji společnost odkazovala na § 515.

19

Občanský zákoník, § 515 (1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli. (2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá. Takto napsané to vypadá velice jednoduše, ale donutit manžela, který už nikomu z rodiny dlouhou dobu nevyplatil ani korunu, aby se vzdal poloviny svých příjmů není vůbec lehké. Naopak, znovu se zde Hana pouští do běhu na dlouhou trať tím, že podává na manžela žalobu o zpětné vyplacení veškerých příjmů na které má podle zákona nárok. Neomezená dispozice s majetkem

6.4.3

Manžel se rozhodl, že se své ženě pomstí alespoň tak, že všechen možný majetek prodá, zastaví, nebo se ho zbaví nějakým jiným způsobem. Prodal tedy dům ze společného vlastnictví hluboko pod cenou, přibližně o 5 milionů korun levněji, než byla jeho skutečná hodnota. Veškeré plnění za tento dům inkasoval na svůj běžný účet. Manželce nevyplatil ani korunu a všechny peníze daroval své matce, která nedlouho poté zemřela. Další peníze ze společného fondu vybral z účtů, ke kterým manželce zakázal přístup, a prohlásil, že je prohrál v kasinu. I toto by dle mého názoru mělo být regulováno zákonem, i když jde o manželský vztah. Muž tak během dvou dnů v podstatě zpronevěřil majetek manželů ve výši cca 40 milionů korun, z nichž manželka již nikdy neuvidí ani korunu. Zákon ukládá manželům povinnost získat souhlas druhého manžela při vykonávání jiných než běžných záležitostí potřebných k zajištění chodu manželství, avšak jak je patrné nejen v tomto případě, nikdo tento písemný souhlas se záměry manžela nevyžaduje. Zákon o rodině (94/1963 Sb.), § 145 (1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. 20

(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. (4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. Podle mého názoru by prodej domu mohl být charakterizován jako úkon, který manželé neprovádějí běžně. Potom by celá záležitost měla být odsouhlasena a podepsána oběma manžely. Skutečnost však byla jiná. Manžel prodával domy v průběhu rozvodového řízení a ani jeden kupec se nerozpakoval smlouvu podepsat bez dalšího ověřování případného spoluvlastnictví například v katastru nemovitostí a nevyžadoval tudíž podpis druhého manžela. Toto však kupcům pravděpodobně nemůžeme mít za zlé, neboť právě Petr byl tím, kdo zatajil spoluvlastnictví druhého manžela. Petr tak připravil Hanu o značnou část majetku. Účelem bylo, jak již bylo zmíněno, co nejvíce majetku vyvázat ze společného vlastnictví. Smlouvy o prodeji majetku tak byly napadeny a bylo žádáno o jejich zneplatnění. Avšak peníze inkasované za tento prodej by byly i v případě zneplatnění smluv ztraceny, neboť část byla podle Petra věnována matce a druhou část prohrál v kasinu. K tomuto problému se vážou další machinace s majetkem. Petr vybral další společné peníze, ke kterým Hana neměla přístup a založil 2 firmy. Všechny tyto činy podotýkám, byly uskutečněny za doby trvání rozvodového řízení. Tyto dvě firmy potom nakoupily nemovitosti, které pronajímaly. Do jedné z těchto nemovitostí pak byly odvezeny věci ukradené ze společného bydliště manželů. Hana o těchto nemovitostech nevěděla a o jejich vlastníkovi se dozvěděla až při zjišťování vlastníka domu, ve kterém jsou uskladněny jí ukradené předměty. Hana sice zjistila, že dům patří i jí, ale přístup jí povolen nebyl, ani když přijela na místo v doprovodu policie. Použití majetku manželů k podnikání ovšem znovu vyžaduje souhlas obou. Zákon o rodině (94/1963 Sb.), § 146 Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. Nyní se pokusím shrnout veškeré manipulování se společným jměním manželů pouze jedním z nich. Petr prodával nemovitosti, utrácel vysoké finanční částky, vytvářel 21

falešné zástavní smlouvy1, které však byly později zneplatněny2, zakládal firmy a nepovolil manželce vstup do nemovitostí ve společném vlastnictví. Hana tyto činy očekávala a pokoušela se jim předejít podáním předběžného opatření. To bylo přijato až na druhý pokus, ale jak je patrné, nakládání s majetkem příliš nezabránilo. V této souvislosti je nasnadě otázka, jak je vůbec možné, že dojde k takhle vysokému počtu nezákonných machinací. Situaci ještě podtrhuje fakt, že bylo podáno předběžné opatření, protože zde byl pádný důvod k očekávání takovéhoto dění. V průběhu času, vždy když se Hana, nebo její advokát dověděli o další prodané nemovitosti nebo použité částce, podali žalobu. Žalob proti manželu Petrovi tedy přibývalo, ale ani toto nezastavilo jeho snahu o další nezákonné machinace. Je politováníhodné, že ani soud ani policie neudělaly nic s pokračujícími protiprávními kroky manžela, ač na ně byli opakovaně upozorňovány. Podle mého názoru v naší republice chybí instituce, nebo alespoň právní úprava, která by regulovala a kontrolovala nakládání s majetkem v celém průběhu rozvodového řízení. To by mohlo vést ke snížení počtu takovýchto nezákonných machinací, které je sice možné potrestat, ale většinou již není možné jejich průběh vrátit zpět. Dochází tak k zpronevěrám vysokých majetkových hodnot. 6.4.4

Výživné na syna

Jak již bylo uvedeno dříve, syn z titulu nezaopatřeného dítěte požadoval po svém otci výživné. Tato žádost byla podána v září 2008, ale teprve v červnu 2009 byla synovi přiznána náhrada jeho výdajů, včetně školného, které musel syn do této doby platit z půjčky. Znovu zde je tedy nepřiměřeně velká časová prodleva.

7. Závěr

V České Republice je podle zde uvedených příkladů téměř nemožné rychle a účinně se dovolat svých práv. Na jedné straně jsou řízení zdržována samotnými účastníky3, kteří za toto ovšem nejsou nijak perzekuováni, na straně druhé potom dochází ke značným prodlevám soudů, které nemají zájem na rychlém a hospodárném vyřešení případu, jak jim to ukládá zákon. Pomalost a nezájem soudů dávají příležitosti všem, kteří chtějí soudní 1

Viz příloha 1 Viz příloha 2 3 Viz příloha 3 2

22

řízení zmanipulovat. V případě mnou popisované rodiny sice soudy nakonec rozhodly správně, avšak vydání rozhodnutí trvalo téměř 18 měsíců, během kterých byla majetková základna manželů nekalými machinacemi snížena přibližně o 50 milionů korun, což jistě není zanedbatelná částka. Stejně liknavě soud působil ve věci přiznání výživného manželce. Petr, který inkasoval 350 000 Kč měsíčně nevyplácel ani korunu a soud neudělal jediné opatření, aby tomu bylo jinak. Vezměme v úvahu situaci popisovanou v kapitole věnující se rozvodovému řízení a řízení o výživném na manželku. Pokud by Hana nebyla dobře zaopatřena i z jiné strany než manželovy, pravděpodobně by musela vyhlásil osobní bankrot, jelikož nebyla ze zdravotních důvodů schopna pracovat a manžel jí nevyplácel žádnou část

společných příjmů. Tato záležitost by měla být v dnešní době častých

rozvodových řízení co nejdříve upravena zákonem. Poté by pravděpodobně nedocházelo k popsaným situacím, rozvodová řízení by byla kratší a celá situace kolem rozvodů by byl přehlednější.

Situace a práce Policie České republiky je pravděpodobně nejvíce alarmujícím problémem. Policisté se postupovali všelijak, je ne v souladu s nápisy na svých vozech. Za celou dobu co s nimi měla manželka Hana co do činění ji ani jednou neochránili a ani jí nepomohli, ač je právě toto jejich ústředním heslem. Na základě všech popsaných skutečností je očividné, že nevyhrává ten, kdo je v právu, nýbrž ten, kdo má dostatek prostředků si takovéto právo pojistit. Celá část obvodu Prahy 5 je nyní vyšetřována inspekcí ministerstva vnitra pro podezření z korupce. Dle mého osobního názoru by mělo být rodinné právo prosazováno s daleko větším důrazem. Především zdržování by opravdu mělo být trestáno přísněji, nebo alespoň zpětně, když vyšlo najevo, že všechny omluvy byly lživé. Ochrana manželky, nebo i ženy jakožto slabšího pohlaví obecně, by měla být upravena lépe a podrobněji. Myslím si, že by se nemělo stávat, že soud zamítne předběžné opatření4, které by manželce zaručovalo bezpečnost a zázemí domova. Místo toho na manželku bylo podáno trestní oznámení pro zabráněné přístupu k majetku.

4

Viz příloha 4

23

V České Republice se Společné jmění manželů zdá být institucí vyšší než osobní vlastnictví jednotlivce, což dokazuje následující dokument5. Zde je v podstatě připuštěno, aby jeden z manželů odvezl veškeré věci druhého manžela neznámo kam, za předpokladu, že nevěděl, že tyto věci obsahují jeho osobní majetek. Přitom i stěhování není běžně prováděnou věcí a jeho uskutečnění by tedy mělo být v režii obou manželů. Z důvodů ochrany účastníků řízení byla jména a jednací čísla změněna.

5

Viz příloha 5

24

8. Zdroje

8.1 Internetové zdroje www.justice.cz www.zakonik.net

8.2 Právní předpisy Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině Zákon č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii

9. Seznam příloh Příloha 1 – Zástavní smlouva na majetek bez souhlasu druhého manžela Příloha 2 – Soudní zneplatnění zástavní smlouvy Příloha 3 – Žádost o prodloužení lhůty k vyjádření Příloha 4 – Zamítnuté předběžné opatření na zakázání vstupu do bytu manželky Příloha 5 – Vyjádření policie k věci ukradených osobních věcí manželky manželem

25