VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ HLAVNÍ SPECIALIZACE: MEZINÁRODNÍ OBCHOD
Téma: Komparace japonského a německého modelu kapitalismu Diplomová práce
Autor: Bc. Veronika Mikešová Vedoucí práce: doc. Ing. Martina Jiránková, Ph.D. Rok: 2013/2014
Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatné a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne
Podpis
Poděkování Ráda bych poděkovala paní doc. Ing. Martině Jiránkové, Ph.D. za její laskavý a ochotný přístup, pomoc a cenné rady pro mou diplomovou práci.
Obsah Seznam zkratek ........................................................................................................................ 1 Úvod .......................................................................................................................................... 2 1. Hospodářská politika, globalizace- pojem, předpoklady, východiska ............................ 4 1.1 Pojem hospodářská politika ............................................................................................. 4 1.1.1 Vymezení hospodářské politiky ................................................................................ 4 1.1.2 Základní typy hospodářské politiky ......................................................................... 8 1.2 Pojem globalizace .......................................................................................................... 11 1.2.1 Vymezení globalizace, charakteristika .................................................................... 11 1.2.2 Vliv globalizace na ekonomické systémy-modely kapitalismu .............................. 12 1.3 Japonská a německá ekonomika- východiska ................................................................ 20 1.3.1 Japonská ekonomika .............................................................................................. 20 1.3.2 Německá ekonomika .............................................................................................. 22 2. Vývoj v období druhé světové války ................................................................................. 25 2.1 Situace ve světě .............................................................................................................. 25 2.1.1 Světové hospodářství v období druhé světové války ............................................. 31 2.2 Japonsko v období druhé světové války........................................................................ 31 2.2.1 Hospodářská politika Japonska .............................................................................. 31 2.2.2 Ekonomický vývoj Japonska................................................................................... 34 2.3 Německo v období druhé světové války ........................................................................ 37 2.3.1 Hospodářská politika Německa .............................................................................. 37 2.3.2 Ekonomický vývoj Německa .................................................................................. 41 3. Vývoj od skončení druhé světové války do 70. let 20. století .......................................... 46 3.1 Situace ve světě .............................................................................................................. 46 3.1.1 Světové hospodářství po druhé světové válce ......................................................... 46 3.2. Japonsko v období od skončení 2. světové války do 70. let 20. století ......................... 54 3.2.1 Hospodářská politika Japonska .............................................................................. 54 3.2.2. Ekonomický vývoj Japonska.................................................................................. 59 3.1 Německo v období od skončení 2. světové války do 70. let 20. století ......................... 66 3.3.1 Hospodářská politika Německa ............................................................................... 67 3.3.2 Ekonomický vývoj Německa ................................................................................. 70 4. Vývoj od 70. let 20. století do současnosti ........................................................................ 79 4.1 Situace ve světě .............................................................................................................. 79 4.1.1 Světové hospodářství od 70. let 20. století .............................................................. 79 4.2 Japonsko v období od 70. let 20. století do současnosti ................................................. 90 4.2.1 Hospodářská politika Japonska ............................................................................... 90
4.2.2 Ekonomický vývoj Japonska.................................................................................. 96 4.3 Německo v období od 70. let 20. století do současnosti .............................................. 103 4.3.1 Hospodářská politika Německa ............................................................................ 103 4.3.2 Ekonomický vývoj Německa ............................................................................... 108 4.4 Závěrečné shrnutí ......................................................................................................... 103 Závěr ..................................................................................................................................... 120 Seznam zdrojů ...................................................................................................................... 123
Seznam zkratek
BOJ
Bank of Japan
CDU
Christlich Demokratische Union Deutschlands
CEFP
Council on Economic and Fiscal Policy
CSU
Christlich- Soziale Union
EU
Evropská unie
EURATOM
Evropské společenství pro atomovou energii
EHS
Evropské hospodářské společenství
ESUO
Evropské společenství uhlí a oceli
EPA
Economic Planning Agency
FED
Federal Reserve Systém
FDP
Freie Demokratische Partei
GATT
General Agreement on Tariffs and Trade
HDP
Hrubý domácí produkt
ITO
International Trade Organization
MEFO
Metallurgische Forschungsgesellschaft
MITI
Ministry of International Trade and Industry
MMF
Mezinárodní měnový fond
OECD
Organization for Economic Co-operation and Development
OPEC
Organization of the Petroleum Exporting Countries
NSDAP
Nationalsozialistische Deutsche Arbeitpartei
PZI
Přímé zahraniční investice
RVHP
Rada vzájemné hospodářské pomoci
SB
Světová banka
SPD
Sozialdemokratische Partei Deutschlands
TNC
Transnational Corporation
WTO
World Trade Organization
1
Úvod Cílem mé diplomové práce je odpovědět na otázku, zda vlivem globalizačních procesů dochází ke konvergenci japonského a německého modelu kapitalismu, nebo se vyvíjí dva zcela odlišné modely. Téma své práce, komparaci japonského a německého modelu kapitalismu jsem si vybrala proto, že obě země byly poraženy v 1. i 2. světové válce, avšak přesto se v poválečných letech dostaly mezi přední hráče světové ekonomiky. Udivovaly svět svým úspěšným vývojem, který byl však přerušen událostmi jak vnitřními tak vnějšími. Nabízí se proto otázka, zda postupovaly stejným směrem, nebo jestli si každý z těchto dvou států vybral jinou cestu, která byla úspěšná. Abych byla schopná odpovědět na tuto otázku, musím prozkoumat historický vývoj obou zemí, formování jejich hospodářství a rozsah v jakém bylo a je ovlivněno stále probíhajícími globalizačními procesy. Zvolila jsem metodu spočívající v prozkoumání stávajících informací, studium historických pramenů a dostupných reportů mezinárodních organizací. Při zkoumání novodobého vývoje pak využívám i mezinárodní zpravodajství a články dostupné na internetu. Ze získaných dat pak na konci jednotlivých kapitol shrnuji základní a stěžejní informace do přehledné tabulky. Svou práci jsem rozdělila do čtyř částí ohraničených významnými událostmi. V první kapitole vymezuji pojem hospodářské politiky, kritéria jejího členění, její nositele. Dále se zabývám definováním globalizace a jejích doprovodných jevů, kterými je zejména liberalizace trhů, odstraňování překážek obchodu a pohybu a formování nových významných aktérů světové ekonomiky- nadnárodních společností. Dále vymezuji hlavní tendence ve vývoji Japonska a Německa, v jejich hospodářské politice a ekonomickém prostředí. Charakteristiku zakončuji v meziválečném období. Druhá kapitola je věnována vymezení válečných ekonomik Japonska a Německa. V první části se zaměřuji na změny v hospodářské politice v období 2. světové války, vlivu státu na ekonomiku a hlavní rysy hospodářského systému. Druhá část popisuje ekonomický
vývoj
v obou
zemích
znázorněný
na
vývoji
hlavních
makroekonomických ukazatelů. Třetí kapitola je strukturována stejně jako kapitola předcházející, zaměřuje se však podrobněji na poválečný vývoj. Jak v Japonsku, tak v Německu jsme svědky hospodářského zázraku a postupující liberalizace. Obě ekonomiky těží zejména ze své exportní orientace, kterou mohou úspěšně rozvíjet díky sílící globalizaci. 2
V poslední kapitole se zabývám vývojem od 70. let 20. století do současnosti. Sedmdesátá léta jsem si jako mezník vybrala proto, že v tomto období dochází ve světové ekonomice k výrazným změnám, procesům. Ať už budeme hovořit o ropných a jiných strukturálních krizích, nástupu nadnárodních společností a nárůstu přeshraničního pohybu kapitálu či o formování významných mezinárodních organizací. Opět charakterizuji hlavní tendence v hospodářských politikách Japonska a Německa a v jejich ekonomické výkonnosti, jejich reagování na probíhající změny v globální ekonomice a způsob adaptace. V závěru již mám dostatek informací pro to, abych mohla zhodnotit vývoj a směřování japonské a německé ekonomiky, vymezit společné a naopak rozdílné znaky a rozhodnout, zda se tyto dva modely kapitalismu spíše sbližují či naopak ubírají opačným směrem.
3
1. Hospodářská
politika,
globalizace-
pojem,
předpoklady,
východiska Jak již bylo řečeno v úvodu, základní hypotéza a stěžejní výzkumná otázka mé práce se týká myšlenky, zda globalizace přispěla či přispívá ke sbližování modelů kapitalismu ve vybraných ekonomikách- Japonsku a Německu. Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, je nezbytné vymezit základní východiska pro další výzkum. V první kapitole se proto budu věnovat pojmům jako je hospodářská politika a globalizace. Cílem je vymezit oba pojmy, uvést jejich základní rysy, na které se budu odvolávat v dalších částech práce.
1.1 Pojem hospodářská politika Vymezení pojmu hospodářská politika je nezbytné pro pochopení procesů probíhajících v jednotlivých ekonomikách, systému fungování a organizace jednotlivých ekonomik. V první části první podkapitoly se zaměřím na vymezení hospodářské politiky, jejích cílů, nositelů, nástrojů a také hlavních druhů aplikovaných v každé ekonomice. V závěru se zmíním o hlavních ekonomických systémech, kde se také dotknu modelu kapitalismu. V druhé části první podkapitoly pak vymezím pojem globalizace, její dopady a také vliv na hospodářskou politiku, především pak na ekonomické systémy. Poprvé nastíním problematiku různých modelů kapitalismu, čímž vymezím základní body své práce, k nimž se budu v jednotlivých kapitolách vracet.
1.1.1
Vymezení hospodářské politiky1
Při zkoumání pojmu hospodářská politika zjistíme, že jeho podstatu lze vymezit dvěma základními způsoby. První z nich chápe hospodářskou politiku v obecnějším slova smyslu, tedy jako přístup státu k ekonomice své země2. Pokud se budeme na hospodářskou politiku dívat z tohoto úhlu pohledu, můžeme ji definovat jako záměrnou, praktickou činnost státu. Hospodářská politika tedy není samoúčelná. Vláda například navrhuje rozpočet a předkládá ho parlamentu ke schválení, může snižovat či zavádět nové daně apod. Druhý ze dvou přístupů k hospodářské politice ji chápe jako teoretickou disciplínu. „Teoretická hospodářská politika je zaměřena na analýzu probíhajících jevů, po které následují návrhy opatření na 1 2
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 11
4
řešení těchto jevů pomocí konkrétních nástrojů.“3 Můžeme říci, že hospodářská politika jakožto samostatná disciplína se částečně přiklání k ekonomické teorii a částečně k hospodářské praxi, přičemž její konkrétní podoba v té které ekonomice je dána ekonomickým směrem, který má v dané vládě nejvíce stoupenců. V literatuře se také můžeme setkat s tvrzením, že hospodářská politika je přístup státu (vlády) k ekonomice své země, přičemž vláda využívá svěřené nebo jinak získané prostředky a pravomoci k tomu, aby dosáhla předem nadefinovaných ekonomických cílů, v širších souvislostech i cílů společenských.
4
V souvislosti s tímto vymezením uveďme dva základní
přístupy vlád k hospodářské politice:5
Liberální hospodářská politika, ke které se řadí především teoretické učení fyziokratů, klasický liberalismus či monetarismus.
Intervencionistická hospodářská politika, což je zejména učení merkantilistů, škol vycházejících z učení J.M. Keynese a snahy o využití konceptu plánování.
Je zřejmé, že hospodářská politika je vždy realizována v konkrétních podmínkách dané ekonomiky, které jsou specifické pro každou zemi. Důležitým faktorem, který nemálo ovlivňuje hospodářskou politiku, je soustava institucionálních podmínek:6 a) Hospodářský systém, typ uspořádání ekonomiky V každé ekonomice existuje celá řada ekonomických subjektů, které se sice navzájem neznajítedy ne každý s každým- ale přesto se vzájemně silně ovlivňují, rozhodnutí jednoho ovlivní existenci, rozhodování druhých apod. Tyto subjekty jsou vzájemně provázány a vazby mezi nimi tvoří jakýsi koordinační systém či mechanismus. V zásadě můžeme rozlišit dva základní koordinační systémy:
Koordinační systém tržně cenový- podstatou tohoto systému je vztah mezi poptávkou, cenou a nabídkou, tedy tržní systém, o kterém se blíže zmíním v další části této podkapitoly. Úkolem hospodářské politiky je vytvořit funkční hospodářský systém, který bude založený na tržních principech, zabezpečit volnou tvorbu cen bez zásahů státu nebo podniků s dominantním postavením a také zajistit transparentnost informací.
Koordinační systém organizačně příkazový- pro tento systém je typická tvorba organizací, které jsou tvořeny dvěma a více členy, kteří se vzájemně znají, mají
3
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 11 Žák, M.: Hospodářská politika. [on line] [cit. 16.11.2012] Dostupné na http://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazky-kapitol/uc_hp_kapitola.pdf 5 Žák, M.: Hospodářská politika. [on line] [cit. 16.11.2012] Dostupné na http://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazky-kapitol/uc_hp_kapitola.pdf 6 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 12 4
5
společný cíl, jejich činnost je koordinovaná za účelem dosažení vytyčeného cíle. Základním rysem je plánování, bez něhož by cíle nemohlo být efektivně dosaženo. b) Politický systém V rámci každého státu existuje určitý politický systém. Samotná hospodářská politika je vytvořena pomocí obecné politiky, jednotlivé politické strany, které jsou hlavními nositeli politických názorů v dané zemi, se od sebe liší svými názory, cíli, hospodářsko-politickým programem. Specifickým rysem politického systému je soupeření politických stran o přízeň voličů, v demokratických systémech má toto soupeření podobu politické demokracie, kdy voliči projevují svou důvěru svobodně, v rámci hlasování. Systém politické demokracie tedy usiluje o zdokonalení fungování národního hospodářství demokratickým způsobem. Pozitivem je, že odráží přání většiny, mírní konflikty mezi politickými subjekty a poskytuje určité jistoty. Avšak ani demokratické volby nemohou zcela zaručit, že ve společnosti dojde k realizaci společného zájmu. Zřejmé je, že podoba hospodářské politiky velmi závisí na politickém systému, uspořádání v zemi.
c) Existence byrokracie Hospodářsko-politická rozhodnutí přijatá parlamentem a vládou uvádí do života výkonný aparát, který má hierarchickou strukturu, přijímá příkazy shora, avšak nepodléhá žádným, nebo jen částečným, tržním sankcím, disponuje zdroji, které nejsou jeho vlastnictvím, nenese náklady svých rozhodnutí. V každé ekonomice je nutné tuto vrstvu regulovat, neboť i ona má značný vliv na podobu hospodářské politiky. d) Velké zájmové skupiny Tyto skupiny jsou pro hospodářskou politiku důležité z toho důvodu, že v nich mohou probíhat jednání, která ji mohou ovlivnit- například jednání odborů či zaměstnaneckých svazů. Zájmové skupiny vznikají zpravidla na základě toho, že se ve společnosti vyskytne větší počet lidí, které spojuje společný zájem, cíl, pro jehož dosažení je nezbytné ovlivnit hospodářsko-politické rozhodování vlády. Platí, že čím je taková zájmová skupina úspěšnější v prosazování svých zájmů, tím víc se výsledná hospodářská politika vzdaluje od původních vytyčených cílů. e) Nadnárodní a mezinárodní organizace Hospodářsko-politická opatření musí při formování hospodářského systému respektovat povinnosti a závazky, které vznikají na základě zapojení země do mezinárodní dělby práceprostřednictvím mezinárodního obchodu, zapojení do činnosti mezinárodních či nadnárodních
6
organizací apod.7 Manévrovací schopnost vlády je při zdokonalování hospodářsko-politického systému do určité míry omezena těmito mezinárodními, nadnárodními institucemi, ale na druhou stranu nelze opomenout fakt, že členství v těchto organizacích s sebou přináší i řadu výhod. Vymezili jsme institucionální zázemí hospodářské politiky, tedy činitele, kteří ovlivňují její výslednou podobu. Důležité je však také definovat nositele hospodářské politiky. Nositele hospodářské politiky můžeme vymezit různě, já jsem zvolila následující definici: „Nositelem hospodářské politiky
může
být
státní
i
nestátní
instituce,
případně
neformalizovaná skupina či jednotlivec, který hraje aktivní roli v tvorbě, provádění a kontrole hospodářské politiky.“8 Soubor institucí, který se stal nositelem hospodářské politiky, můžeme vymezit následovně:9
zákonodárné instituce, které reprezentuje parlament
vládní instituce, kam patří vláda, ministerstva, jiné státní instituce- např. celní orgány, živnostenské úřady
emisní banka jako nositel měnové politiky
instituce vytvářející tržní prostředí a dohlížející na jeho kvalitu
soudní instituce
instituce protivážných sil či nositelé vlivu, kteří sice nepatří k formální organizaci hospodářské politiky, ale přímo či nepřímo ji ovlivňují, např. odbory, organizace zaměstnavatelů
Podle podílu na hospodářsko-politickém rozhodování vymezujeme nositele hospodářskopolitického rozhodování, tzv.decizní sféra, kam patří instituce či osoby, které mají pravomoc rozhodnutí přijímat, vykonávat a také prosazovat, jde o vládu, parlament, centrální banku. Tuto pravomoc jim uděluje zákon. Druhou skupinou jsou nositelé hospodářsko-politického vlivu, tzv.vlivová sféra, kam řadíme instituce a osoby, které mohou hospodářsko-politické rozhodnutí ovlivňovat, ale již nemají ani rozhodovací, ani výkonné pravomoci. Jde o velké podniky, politické strany nebo odbory.10 Důležitou zmínkou týkající se nositelů hospodářské politiky je také to, že tito nositelé jsou subjekty, které vystupují v celém procesu hospodářské politiky, tedy v procesu plánování, realizace i procesu kontroly hospodářské politiky.
7
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 17 ŠULC, Z.: Hospodářská politika. CONSUS, Praha 1993. ISBN 80-90100-47-3 9 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 18 10 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 18 8
7
Hospodářská politika každého státu sleduje určité cíle, těchto cílů chtějí nositelé hospodářské politiky ideálně dosáhnout. Základními cíli hospodářské politiky je:11 a) Maximalizace společenského blahobytu, tedy dosáhnut jakési nejvyšší úrovně dílčích užitků jednotlivých členů společnosti. b) Základní společenské cíle, mezi které řadíme svobodu, spravedlnost, jistotu, pokrok, nezávislost, demokracii či racionalitu. Dále sem spadá i ochrana stabilního právního a institucionálního rámce, ochrana základních práv a svobod pod. c) Tradiční ekonomické cíle hospodářské politiky, zajištění podmínek pro stabilní a progresivní vývoj ekonomiky. Většinou se v literatuře setkáme se 4 ekonomickými cíli, kterými jsou vyvážený a stabilní ekonomický růst, nízká míra nezaměstnanosti, nízká a stabilní inflace, vnější rovnováha.
1.1.2 Základní typy hospodářské politiky Pro ověření hypotézy mé práce je nezbytné vymezit základní typy hospodářské politiky, konkrétně se zaměřím na tři z nich:12 Fiskální politika Fiskální politiku můžeme definovat jako „vědomé využívání státního rozpočtu (či ostatních veřejných rozpočtů) za účelem dosažení stanovených cílů.“13 Jako hlavní cíl se zpravidla vymezuje snaha udržet vyvážený ekonomický růst a zajistit nízkou míru nezaměstnanosti. Dalšími ne méně důležitými cíli je zachování nízké a stabilní inflace a vyrovnané platební bilance. Fiskální politika jako taková má tři základní funkce, kterými jsou funkce redistribuční, která spočívá v zajištění přerozdělení důchodů, dále funkce alokační, jejímž úkolem je zajistit efektivní alokaci zejména veřejných statků a funkce stabilizační, která má na starosti stabilizaci hospodářského cyklu. Prvořadým nositelem fiskální politiky je vláda, dále jím mohou být ministerstva, okresní úřady i samosprávné orgány krajů a obcí. Nástroje fiskální politiky lze rozdělit do dvou základních skupin:
11
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 60 12 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 140 13 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 140
8
a) Automatické stabilizátory a diskreční opatření Automatické stabilizátory (nebo také vestavěné stabilizátory) působí po aplikaci automaticky, nejsou tedy potřeba další zásahy ze strany státu. Řadí se sem mandatorní – každoročně povinné- výdaje, progresivní daně z příjmu či transferové platby, jako například podpora v nezaměstnanosti. Na rozdíl od automatických stabilizátorů jsou diskreční opatření jednorázová opatření, zaměřená na realizaci akutních změn v národním hospodářství, jde například o změnu daňových sazeb a zavedení nových daní nebo změnu struktury vládních výdajů. b) Veřejné rozpočty Mezi veřejné rozpočty patří státní rozpočet, tedy „centralizovaný peněžní fond, který vytvářejí, rozdělují a používají ústřední orgány státní správy.“14 Dále jde o rozpočty krajů a obcí či státní fondy. Monetární politika Monetární politika je „proces, ve kterém se tvůrce monetární politiky, centrální banka, snaží za pomoci svých nástrojů dosáhnout předem stanovených cílů.“15 Primárním cílem monetární politiky je snižování a stabilizace inflace, případně stabilizace devizového kurzu. Výhradním nositelem monetární politiky je centrální banka, zprostředkovaně pak některé obchodní banky. Mezi funkce centrální banky patří:16 -
emise hotovostních peněz
-
devizová činnost, shromažďuje devizové rezervy státu a provádí intervence na devizovém trhu
-
regulace a dohled na fungování bankovního systému
-
být bankou bank, poskytuje úvěry obchodním bankám, přijímá od nich vklady
-
zastupovat stát v mezinárodních organizacích
-
provádět měnovou politiku
Nástroje měnové politiky můžeme rozdělit na přímé a nepřímé. Přímé nástroje jsou taková opatření, která obchodní banky nemohou obejít, umožňují centrální bance selektivní přístup k jednotlivým obchodním bankám a centrální banka je užívá k zajištění stability bankovního sektoru. Jde například o pravidla likvidity, úrokové limity, úvěrové limity či povinné vklady. 14
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 141 15 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 149 16 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 150
9
Nepřímé nástroje jsou plně v souladu fungování tržní ekonomiky, mají plošnou působnost, nezvýhodňují nebo naopak neznevýhodňují pouze některé subjekty. Patří sem operace na volném trhu, diskontní nástroje, povinné minimální rezervy nebo kurzové intervence. Vnější hospodářská politika Je „disciplína zabývající se zahraničně-obchodními vztahy s cílem zabezpečit vnější ekonomickou rovnováhu.“17 Nositeli vnější hospodářské politiky je vláda a centrální banka, tyto subjekty se snaží dosáhnout specifických cílů, kterými jsou vyrovnaná platební bilance, určitá úroveň zahraničního dluhu či investic. Mezi nástroje vnější hospodářské politiky patří cla, kvóty, mezinárodní smlouvy, daně, úrokové míry nebo například devizový kurz.
17
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. SOKRATES, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 165
10
1.2 Pojem globalizace V dnešním světě neexistuje snad nikdo, kdo by se s pojmem globalizace nesetkal. Je to fenomén, který ovlivňuje všechny stránky našeho života, zejména pak stránku ekonomickou. O tom, co se pod tímto pojmem skrývá a jaká jsou jeho specifika, pojednává následující podkapitola. V druhé části se podíváme na problematiku kapitalismu, jehož vývoj a směřování je globalizací nemálo ovlivněn.
1.2.1 Vymezení globalizace, charakteristika Globalizace je beze sporu jeden z nejfrekventovanějších pojmů současnosti. Obecně je proces globalizace chápán jako proces propojování v globálním měřítku18 a jako takový má mnoho dimenzí. Lze se tedy setkat s pojetím globalizace jako globalizace ekonomické, politické, kulturní, globalizace v oblasti zločinu atd. Globalizace je tedy „jev prostupující téměř všechny obory lidské činnosti.“19Z uvedeného vyplývá, že procesy ve všech oblastech a sférách společnosti nabývají globálního měřítka a v rámci takového měřítka dochází k jejich vzájemnému propojování, sbližování, stávají se globálními. Hlavními projevy globalizace je soustřeďování FDI20, což vede k nadvládě financí nad výrobou, rostoucí význam vědění a odborných systémů, rostoucí počet a význam TNC, vznik skupiny mezinárodních obchodníků, klesající význam moci národních států v tradičních oblastech či zvyšující se závislost států na zahraničním obchodě a FDI.21 Ve své práci se budu zabývat globalizací v oblasti ekonomické, v další charakteristice se proto zaměřím výhradně na ekonomickou globalizaci. Stejně jako proces globalizace ve svém nejširším významu, zahrnující globalizační procesy ve všech sférách, nemá jednotnou definici, tak ani v případě ekonomické globalizace neexistuje její jednoznačné vymezení. Jedna z možných definic popisuje globalizaci jako „spontánní proces mikroekonomické povahy, který v závislosti na proměnách podmínek hospodářskopolitických, technologických a systémových vede k rozšiřování geografického prostoru pro výnosově akceptovatelné investování kapitálu (jeho rozptyl) a tím i k růstu a zrychlování toků hmotných i nehmotných statků v dimenzích regionálních i celosvětových.“22
18
JIRÁNKOVÁ M. : Národní státy v globálních ekonomických procesech. PROFESSIONAL PUBLISHING, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6, str. 33 19 JENÍČEK V.: Globalizace světového hospodářství. C.H. BECK, Praha 2002. ISBN 80-7179-787-1, str. 10 20 FDI= foreign direct investment, přímé zahraniční investice 21 JENÍČEK V.: Globalizace světového hospodářství. C.H. BECK, Praha 2002. ISBN 80-7179-787-1, str.11 22 JIRÁNKOVÁ M. : Národní státy v globálních ekonomických procesech. PROFESSIONAL PUBLISHING, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6, str. 33, převzato z BERNÁŠEK, V. a kol. Globalizační procesy ve světové ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, VŠE Praha. Praha 2002. ISBN 80-245-0265-8, str. 19
11
Nejen vymezení definice ekonomické globalizace, ale i její časové definování není jednoznačně. Někteří autoři datují její počátky už do 11. století, kdy se začal rozvíjet dálkový obchod italských měst Benátek a Janova, jiní ji zasazují do doby vzniku koloniálního systému v poslední třetině 19. století, další do 60., 70., nebo dokonce 80. let 20. století. Převažující stanoviska datují první vlnu globalizačních procesů do období let 1870-1914, pro které by l charakteristický rozvoj textilního a hutního průmyslu, přepravy a také vznikala první významná finanční centra. Dochází k masivním tokům zboží přes hranice státu, narůstá migrace obyvatel. Začal přerod zemědělské společnosti ve společnost městskou, dosud vysoké dopravní náklady začaly klesat. Druhá vlna je vymezena 60. léty 20. století a stále trvá. Dochází k deindustrializaci bohatého Severu, který se začíná orientovat na terciární sektor, tedy na služby, chudý Jih přechází od zemědělství k průmyslu, využívá zejména svou levnou pracovní sílu. Vzrůstá objem mezinárodního obchodu, roste podíl exportu a importu na HDP, spolu s 60. léty nastupují asijské nově industrializované státy, které postupně nabývají na významu na globální ekonomické scéně. Sedmdesátá léta znamenají další pokrok, a to v podobě liberalizace pohybu kapitálu přes hranice států, což vede k dalšímu fenoménu globalizace- zakládání multinacionálních a transnacionálních společností, jejichž vznik se váže k růstu objemu investic, hovoříme o přímých investicích, jejichž podíl na světovém obchodu roste. V 70. letech sehrály významnou roli i strukturální krize, hovoříme zejména o ropných šocích, tyto události pravděpodobně vedly k prohlubování ekonomické a finanční integrace.23 Rok 1995 s sebou přináší založení WTO a další odbourávání překážek mezinárodního obchodu. Kromě volného obchodu zbožím se začíná obchodovat se službami, objem mezinárodního obchodu se zvyšuje nevídanými tempy.24 Globalizační procesy s sebou přináší řadu efektů, nejde jen o sbližování, zmenšování světa, propojování procesů apod. Dalším neméně důležitým jevem je vytváření jakýchsi „odnoží“ ekonomických systému, v našem případě kapitalismu. 1.2.2 Vliv globalizace na ekonomické systémy-modely kapitalismu Než se pustíme do vymezení vlivu globalizace na kapitalismus a s tím související utváření jeho různých modelů, je nezbytné vymezit samotný pojem ekonomického systému a jeho základní typy.
23
JENÍČEK V.: Globalizace světového hospodářství. C.H. BECK, Praha 2002. ISBN 80-7179-787-1, str.2 JIRÁNKOVÁ M.: Národní státy v globálních ekonomických procesech. PROFESSIONAL PUBLISHING, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6, str. 34 24
12
V literatuře se můžeme setkat s tvrzením, že „ lidé potřebují systém, který umožňuje spojovat jejich síly směrem k dosažení svých cílů a efektivně využívat dostupné zdroje“25 Hovoříme tedy o ekonomickém systému. Základní, tradičně zmiňované ekonomické systémy jsou trojího typu26:
Zvykový systém
Příkazový systém
Tržní systém
Zvykový systém je v podstatě nejstarším ekonomickým systémem. O tom co a kolik se bude vyrábět, rozhodoval vůdce kmene podle zažitých zvyklostí a tradic. Stejně tak určoval jakým způsobem a použitím jakých zdrojů bude výroba zajištěna. Zpočátku byla produkce takových kmenů velmi malá, sotva stačila na uživení příslušníků kmene. S postupem času si však lidstvo osvojilo nové postupy a metody práce, naučilo se pracovat s různými prostředky a produkce začala převyšovat potřeby kmene, tyto přebytky si ponechávali nejvyšší příslušníci daného společenství. Je zřejmé, že takovýto systém najdeme v dnešním globalizovaném světě jen zcela výjimečně, a to ve stále existujících afrických či například australských kmenech.
Pokud mluvíme o příkazovém systému, odpověď na otázku co a kolik vyrábět je dána rozhodnutím politické špičky a je strukturována v rámci závazného plánu. Plán stanovuje i to, jak a s jakými zdroji se bude vyrábět. Rozdělování vytvořeného produktu je definováno danou politickou špičkou. Zde se můžeme zmínit o centrálně plánovaném hospodářství, v některých částech světa stále vládnoucím komunismu. Je zřejmé, že politickou špičkou je stát, který stanovuje průběh produkce na základě plánu, neexistuje soukromé vlastnictví, vše je takzvaně společné. Výsledná produkce je přerozdělována, všichni jsou si rovni, a tak dochází k diskriminaci schopnějších a jejich „snížení“ na úroveň méně schopných členů společnosti. Není divu, že pak dochází k poklesu výkonnosti ekonomiky. „Důsledný komunismus se snaží postarat o každého jednotlivce. Řídící byrokrati brzy získají dojem, že jsou schopni rozhodovat za jednotlivce lépe, než oni sami. Lidé, kteří respektují pokyny a pravidla mají téměř jistotu, že nebudou mít problém. Poslušnost a loajalita se stávají garancí
25
Základní ekonomické systémy. [on line] [cit. 16.11.2012] Dostupné na http:// www.ceed.cz/ekonomie/systemy04.htm 26 Základní ekonomické systémy. [on line] [cit. 16.11.2012] Dostupné na http:// www.ceed.cz/ekonomie/systemy04.htm
13
bezproblémového života. Komunistické plánované hospodářství, se v důsledku stává jednou velkou firmou – jedním monopolem.“27 Protipólem příkazového systému je systém tržní. O tom co a kolik se bude vyrábět, rozhoduje trh a to na základě interakce nabídky a poptávky. Stejně tak trh a jeho zákony stanovují způsob výroby a výrobní faktory, tedy zdroje. Rozdělování produktu se řídí úspěšností na trhu, úspěšný vydělává, neúspěšný ne. Mezi základní modely tržní ekonomiky ve světě patří liberální model, např. USA, Velká Británie, Kanada nebo Austrálie, dále sociálně-tržní modely, Německo, Francie, Itálie nebo Švýcarsko a asijský rozvojový typ, kam můžeme zařadit Japonsko nebo Jižní Koreu.28 Na tomto místě je vhodné zaměřit se na problematiku kapitalismu. Historie kapitalismu sahá do dob dávno minulých, je složité přesně vymezit jeho počátek. Můžeme říci, že „kapitalismus je systém, v němž se zboží a služby, včetně nejzákladnějších životních potřeb, produkují pro směnu se ziskem, kde se jako zboží na trhu prodává dokonce i pracovní síla a kde jsou všichni ekonomičtí aktéři závislí na trhu.“29 Vše se opírá o čistě ekonomické mechanismy trhu. Dalšími znaky kapitalismu jsou30: -
výrazný systém tržní závislosti, základními pravidly života jsou konkurence a maximalizace zisku
-
kapitalismus je systém, který je popoháněn ke zlepšování produktivity práce technologickými prostředky
-
základním cílem kapitalistického systému je produkce kapitálu a jeho vlastní expanze
Kapitalismus je tedy systém, který je založen na soukromém vlastnictví a svobodné pracovní síle, je zřejmé, že stát zde sehrává zcela minimální roli, vše se řídí momentální situací na trhu.
27
Systémy řízení států a ideologie. [on line] [cit. 19.11.2012] Dostupné na http:// http://vasicek.blog.idnes.cz/c/70721/Systemy-rizeni-statu-a-ideologie.html 28 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství OECONOMICA, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1 29 WOOD,E.: Původ kapitalismu. SVOBODA SERVIS, Praha 2011. ISBN 978-80-86320-70-0, str. 7 30 WOOD,E.: Původ kapitalismu. SVOBODA SERVIS, Praha 2011. ISBN 978-80-86320-70-0, str.7
14
Zajímavý je výrok, že „kapitalismus se objevuje víceméně přirozeně tehdy a tam, když a kde dosahují rozšiřující se trhy a technický rozvoj správnou úroveň a umožní tím akumulaci dostatečného bohatství, které lze pak se ziskem opětovně investovat.“31 Důležitým faktem, který je třeba zmínit na závěr podkapitoly týkající se ekonomických systémů je, že v dnešní době, době, která je prostoupena globalizačními procesy, není jen jedna forma kapitalismu. Kapitalismus nabývá mnoha podob, v literatuře jsou uváděny tzv. modely kapitalismu.32 Jak již bylo řečeno, základním principem kapitalismu je soukromé vlastnictví, svobodná pracovní síla, minimální zásahy státu do ekonomického dění. V dnešním globalizovaném světě však neexistuje jedna jediná šablona, podle které by bylo možné přesně rozdělit vliv mezi trh a stát, existují kapitalistické systémy, ve kterých je role státu více či méně výrazná. V literatuře se diskutuje otázka, zda budou státy vlivem globalizace směřovat k jedinému, angloamerickému
modelu, či
ke
dvěma
modelům,
modelu liberálně tržnímu a
koordinovanému tržnímu, které položí základy tzv. duální konvergenci. Rozdíl mezi liberálně tržním a koordinovaným tržním systémem spočívá v míře koordinace. Liberálně tržní systém je založen na tržním mechanismu, upřednostňuje investování do pohyblivých aktiv. Koordinovaný tržní systém využívá tzv. netržní prostředky, nazývané též strategická koordinace, a zaměřuje se na investice do specifických aktiv.33Zjednodušeně řečeno se nabízí otázka, která také determinuje celou mou práci, zda globalizace povede k tomu, že se podoby kapitalismu v různých
státech nakonec
přiblíží k jednomu jedinému
vzoru, tedy
angloamerickému modelu, nebo zda se vyčlení modelů víc, nejčastěji se zmiňují právě modely liberálně tržní a koordinované tržní, jejichž existence pramení z možnosti států reagovat na globalizační procesy do určité míry libovolně, utvářet své instituce podle více než jednoho vzoru. Důležitým aspektem současného ekonomického dění je fakt, že soutěž mezi různými politickými a ekonomickými systémy, na kterou jsme byli ještě donedávna zvyklí, tedy na soutěž mezi kapitalismem a komunismem, postupně ustupuje soutěži v rámci samotného kapitalismu, soutěži o to, která z možných forem je efektivnější, životaschopnější. Je zřejmé, že každý stát má některé zcela jedinečné rysy, ať už jde o oblast politickou či ekonomickou, málokdy tedy můžeme jednotlivé podoby kapitalismu adekvátně srovnávat. Nicméně v průběhu let se zformovaly základní modely, jejichž znaky lze aplikovat i na systémy dalších států. Existují různé klasifikace modelů kapitalismu, v závislosti na zvolených kritériích. Literatura například uvádí pět modelů kapitalismu- tržní ekonomiky, sociálně-demokratické 31
WOOD,E.: Původ kapitalismu. SVOBODA SERVIS, Praha 2011. ISBN 978-80-86320-70-0, str.9 JIRÁNKOVÁ M. : Národní státy v globálních ekonomických procesech. PROFESSIONAL PUBLISHING, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6,str. 46 33 AMABLE, B.: The diversity of modern capitalism. OXFORD UNIVERSITY PRESS, New York, 2009. ISBN 978-0-19-926113-0 32
15
ekonomiky, kontinentální evropský kapitalismus, jihoevropský kapitalismus a asijský kapitalismus. Zásadní oblasti, ve kterých se tyto typy odlišují-čili oblasti, v nichž má každý stát svá určitá specifika, jsou následující:34 1. Trh produktů a konkurence na tomto trhu Pro tržně orientovanou ekonomiku je důležitá zejména cenová konkurence. Stát na trhu produktů nezasahuje, koordinace je dána tržními (cenovými) signály. Tržní model je otevřený vůči zahraniční konkurenci a investorům. Sociálně-demokratický model klade důraz na konkurenci v oblasti kvality. Zásahy státu jsou v tomto případě značné, koordinace probíhá skrze jiné než tržní signály. Vůči zahraniční konkurenci a investorům je tento model poměrně otevřený. V asijských zemích hraje důležitou roli jak cenová konkurence, tak konkurence v oblasti kvality. Typické jsou značné zásahy státu, je zde velký podíl necenové konkurence. Postoj ve vztahu k zahraničním investorům je spíše odmítavý, důležitou roli hrají velké korporace. V kontinentální Evropě nemá moc velký význam cenová konkurence, důležitější je konkurence v oblasti kvality. Typická je angažovanost veřejnosti, v podobě různých sdružení a skupin. Tento model není odmítavý vůči zahraničním firmám a investorům. 2. Mzdová a pracovní sféra Pro tržně orientovanou ekonomiku je typická nízká ochrana zaměstnanosti, vnější flexibilita, čili snadné najímání i propouštění zaměstnanců. Není zde aktivní politika zaměstnanosti a mzdová vyjednávání jsou decentralizována. V sociálně-demokratickém modelu existuje mírná ochrana zaměstnanosti, koordinované nebo centralizované mzdové vyjednávání, aktivní politika zaměstnanosti a kooperativní průmyslové vztahy. Asijský model se vyznačuje ochranou zaměstnanosti ve velkých korporacích, omezenou vnější flexibilitou, duálním pracovním trhem. Typický je také princip seniority, kooperativní průmyslové vztahy, neexistence aktivní politiky zaměstnanosti a decentralizace mzdových vyjednávání. V kontinentální Evropě se setkáme s vysokou ochranou zaměstnanosti, omezenou vnější flexibilitou, stabilitou práce, aktivní politikou zaměstnanosti a koordinací mzdových vyjednávání.
34
AMABLE, B.: The diversity of modern capitalism. OXFORD UNIVERSITY PRESS, New York, 2009. ISBN 978-0-19-926113-0, str. 104
16
3. Finanční sektor Tržní model se vyznačuje vysokou ochranou menšinových akcionářů, nízkou koncentrací vlastnictví. Důležitou roli hrají institucionální investoři, je zde aktivní trh pro korporátní řízení, tedy řízení vzniku fúzí, akvizic. Dalším rysem jsou například vysoce sofistikované finanční trhy nebo rozvíjející se rizikový kapitál (venutre capital). Sociálně-demokratický model je charakteristický vysokou koncentrací vlastnictví, vysokým podílem institucionálních investorů a také absencí trhu pro řízení korporátních operací. Je zde nesofistikovaný finanční trh a vysoká koncentrace bank. V asijském modelu narazíme na nízkou ochranu externích akcionářů, vysokou koncentraci vlastnictví. Typické jsou také zásahy bank do korporátních záležitostí. Finanční trhy jsou nesofistikované, rozvoj rizikového kapitálu je omezený a je zde vysoký stupeň koncentrace bank. V kontinentální Evropě je typická nízká ochrana externích akcionářů, vysoká koncentrace vlastnictví, nízká sofistikovanost finančních trhů. Rizikový kapitál se rozvíjí jen mírně, zřetelná je vysoká koncentrace bank a jejich důležitost při financování firemních investic. 4. Sociální zabezpečení Pro tržně orientovanou ekonomiku je typické slabé sociální zabezpečení a nízké zapojení státu v této oblasti. Důraz je kladen na zmírnění chudoby. Důchodový systém je financován soukromě. V sociálně-demokratickém modelu je vysoké sociální zabezpečení, značné zapojení státu a velmi důležitá role státu blahobytu ve veřejné politice a ve společnosti. Sociální zabezpečení v asijském modelu je nízké, výdaje směřují k omezování chudoby. Podíl veřejných výdajů na sociální podpoře je nízký, nízký je i podíl těchto výdajů na HDP. V kontinentální Evropě je vysoká míra sociálního zabezpečení, sociální ochrana je založena na zaměstnanosti, zapojení státu. Sociální podpora je ve společnosti velmi důležitá, existují zde příspěvková sociální pojištění. 5. Vzdělání V tržním modelu jsou nízký podíl veřejných výdajů směřujících do vzdělání. Je zde vysoce konkurenční vysokoškolský systém, nestejnorodé středoškolské vzdělání a důraz na všeobecné schopnosti a celoživotní vzdělávání. V sociálně-demokratickém modelu jde velká část veřejných výdajů na podporu vzdělávání, důraz je kladen na kvalitu základního a středoškolského vzdělávání, na specifické schopnosti, rekvalifikaci a celoživotní vzdělávání. V asijském modelu je podíl veřejných výdajů na vzdělávání nízký. Důraz je kladen na kvalitu středoškolského vzdělávání, školené probíhá ve firmách. Důležité je vzdělání v oblasti vědy a 17
techniky, důraz je kladen na specifické schopnosti. Význam celoživotního vzdělávání není tak velký, jako v předchozích modelech. V kontinentální Evropě je vysoký podíl veřejných výdajů na vzdělávání. Důraz je kladen na stejnorodost středoškolského vzdělání a specifické schopnosti. Výše uvedené charakteristiky byly vztaženy k již zmíněným pěti modelům kapitalismu, které jsem zde podrobněji nerozebírala, protože jsem zvolila modely jiné, které rozeberu níže. Nicméně uvedené souvislosti mohou být aplikovány jak na Japonsko, tak i na Německo, proto jsem je uvedla. Japonsko by spadalo do asijského modelu, v případě Německa jsou patrná rysy modelu sociálního a kontinentálně-evropského. Je také patrné, že státy se mohou v klíčových oblastech odlišovat, vytvářet si vlastní instituce, politiky, postupy, a to vytváří cestu pro vyprofilování různých modelů kapitalismu. Zvolené dělení na tři základní modely:35 Neoliberální typ státu- je typický pro angloamerické státy, nejčastěji uváděnými představitel jsou USA nebo Velká Británie. V tomto modelu je patrný vliv liberalismu, ústřední je role jednotlivce nebo firmy, stát omezuje jejich činnost jen minimálně, v souladu s liberálním přístupem. Jeho role spočívá v zajišťování kvalitního právního prostředí. Dalším znakem, který tento model odlišuje od zbylých dvou, je poměrně nízká zodpovědnost firem vůči společnosti. S trochou nadsázky tedy můžeme říci, že hlavním cílem je dosáhnout zisku za každou cenu. Ačkoli hlavní úlohu sehrává trh a tržní mechanismy, nemůže stát zcela opominout. Když se například podíváme na vývoj hospodářské politiky USA, bylo zde nemálo období, kdy stát do ekonomického dění zasáhl, ať už šlo o regulační opatření, manipulaci s daněmi, vládními výdaji a jinými opatřeními, která měla americkou ekonomiku podpořit. Rozvojový stát- tento model je typický například pro Japonsko. Jde o model, který „vytváří takové ekonomické prostředí a působí na ekonomické subjekty v tom smyslu, aby se upevnila bezpečnost a moc státu, a to prostřednictvím silného průmyslu a špičkových technologií, jež jsou v etapě globalizace pro toto postavení nejvíce rozhodující.“36 Stát v tomto modelu hraje podstatnou roli, pokud se podíváme do historie Japonska, byl to právě stát, který velkou měrou přispěl k rozvoji japonské ekonomiky, především podporou
35
JIRÁNKOVÁ, M.: Národní státy v globálních ekonomických procesech. PROFESSIONAL PUBLISHING, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6,str.46,47. Převzato z GILPIN, R.: Global Political Economy: Understanding the International Economic Order. Princeton University Press. Princeton 2001. ISBN 0691-08677-X. 36 JIRÁNKOVÁ M.: Národní státy v globálních ekonomických procesech. PROFESSIONAL PUBLISHING, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6,str.47, 48
18
domácích producentů a exportu. Na rozdíl od neoliberálního státu zaujímá rozvojový stát odmítavý postoj k investorům ze zahraničí, zřetelná byla i tendence k jakési izolaci, oddělenosti od světového, „vnějšího“ vývoje. Avšak vlivem vývoje a ekonomického dění bylo i Japonsko postupně nuceno svůj postoj změnit a světu se otevřít. Typickým rysem rozvojového státu je také loajalita vůči firmě, kolektivu a státu, což je právě v Japonsku dobře pozorovatelné. Stát blahobytu- typickým představitelem tohoto modelu je Německo. Pro stát blahobytu je typická jakási střední cesty mezi dvěma výše zmíněnými modely. To znamená, že se jednoznačně nepřiklání ani k výsadní roli státu ani trhu. Důležité je vytvoření fungujícího tržního mechanismu, konkurenčního prostředí a zároveň je nezbytné zachovat sociální konsenus ve společnosti. V rámci společnosti dochází k různým vyjednáváním, která mají vést k harmonii ve společnosti a prevenci konfliktů. Na rozdíl od neoliberálního modelu, je zde výrazná zodpovědnost firem vůči společnosti, tedy veřejnosti a vlastním zaměstnancům, a navíc i vůči dané lokalitě. Výrazným rysem státu blahobytu je také existence organizovaných zaměstnaneckých i zaměstnavatelských svazů, což koresponduje s důležitostí vyjednávání pro tento model. Neexistuje jedna jediná příčina, která vedla k tomu, že se v zemích vyprofilovaly různé modely kapitalismu. Jedním z důvodů může být technologická změna, na kterou země tíhnoucí k neoliberálnímu modelu nijak výrazně nereagovaly, aktivní role byla ponechána jednotlivci či firmě. Naopak u zemí se sklony k rozvojovému typu státu to byl právě stát, který se snažil na technologický pokrok a změny odpovědět, například tvorbou nových institucí. Stejně tak se jednotlivé modely mohly zformovat zcela nahodile, v závislosti na konkrétním místě a čase či zde svou roli mohly sehrát rozdílné ideje a zájmy. V každém případě je pravdou, že neexistuje jen jeden model kapitalismu, ale několik, a že globalizace sehrála zásadní roli při jejich utváření. Zda a do jaké míry je možné očekávat jejich sbližování, konkrétně sbližování japonského modelu rozvojového státu a německého modelu státu blahobytu, se dozvíme v závěru práce.
19
1.3 Japonská a německá ekonomika- východiska Jak již bylo několikrát naznačeno, cílem mé práce je porovnat modely japonského a německého kapitalismu a pokusit se stanovit, zda se tyto modely vlivem globalizace přibližují, a pokud ano, tak v jakých aspektech, nebo zda se ubírají každý svou specifickou cestou. Abychom mohli dojít k finálnímu závěru, je nezbytné vymezit si základní charakteristiky obou modelů, typické rysy jejich hospodářských politik a také nahlédnout zpět do jejich minulosti, kde se zaměříme na období zakončené první světovou válkou. Základní charakteristiku obou zemí poskytne poslední část první kapitoly. 1.3.1 Japonská ekonomika V předchozích podkapitolách jsme se již zmínili o tom, že existují různé ekonomické systémy řízení státu, v rámci tržního systému pak také můžeme rozlišit několik základních skupin. Japonsko jsme zařadili do skupiny asijského rozvojového typu. Název je v podstatě odvozen od skutečnosti, že asijské země tradičně preferují silnější rozvojovou úlohu vlády v ekonomice. Vláda, tedy stát, sehrává zásadní úlohu v ekonomickém dění těchto zemí, tedy i Japonska. V dávných dobách byl nejvyšším a nejmocnějším článkem sytému panovník, tedy císař. Byl pokládán za vyvoleného nebesy, odpovídal za správné vládnutí a řízení země. To bylo v dobách, kdy Japonsko bylo ještě nevýznamným hráčem, v dobách jeho izolace od vnějšího světa. Nicméně postupně byl na Japonsko vyvíjen nátlak, aby se otevřelo zahraničním stykům. Dá se říci, že samotné Japonsko nemělo na vybranou, země trpěla nedostatkem surovin, stejně jako dnes, a potřebovala najít cestu, jak si potřebné zdroje obstarat. V první polovině 20. století Japonsko přijalo ústavu vypracovanou USA a začalo rozvíjet styky se zahraničím. Dříve silná, stěžejní úloha císaře byla značně omezena, dnes je vnímán téměř výhradně jako zástupce Boha na zemi, ekonomické záležitosti země jsou řízeny pod taktovkou vlády, státu.37 Kromě silné úlohy státu jsou pro Japonsko typické i některé další aspekty, zejména specifika trhu práce, která mu po určitý čas umožnily dosahovat velkého růstu a rozvoje. Jde například o princip celoživotního zaměstnání, kdy firma přijímá závazek zajistit svým zaměstnancům práci až do doby jejich odchodu do důchodu a za to od pracovníka očekává vysoké pracovní nasazení a loajalitu. Tento princip tak přispívá nejen k vysokému pracovnímu nasazení v japonské společnosti, ale také ke stabilitě zaměstnanosti, a tradičním nízkým mírám nezaměstnanosti, které jsou pro Japonsko typické. Dalším rysem japonského trhu práce je 37
REISCHAUER E.,CRAIG A.: Dějiny Japonska. Nakladatelství lidové noviny, Praha 2000. ISBN 978-807106-5135
20
princip seniority, který spočívá v odměňování pracovníků, které je přímo úměrné počtu jimi odpracovaných let. Pro Japonsko je také příznačná vysoká míra úspor, díky které je Japonsko velkým vývozcem kapitálu.38 Zásadním zlomem ve vývoji Japonska byla 60. léta 19. století. Právě v tomto období byly přijaty a realizovány reformy Meidži, které měly Japonsku pomoci v napodobení hospodářského rozvoje západních zemí. V této době Japonsko prošlo mnoha změnami, jak v hospodářství, tak i v celé společnosti. Byla spuštěna industrializace, která trvala téměř půl století a přeměnila dříve zaostalou feudální zemi v rozvinutou tržní ekonomiku. Fiskální politika zaznamenala výrazné zlepšení, dále proběhly měnové, bankovní i daňové reformy, které nemalým dílem přispěly k zlepšení stavu hospodářství. K celkovému zlepšení hospodářské situace v zemi přispěl také stát, který podpořil zakládání a rozvoj celých průmyslových odvětví a soukromým podnikům poskytoval pobídky a privilegia. Hlavním zájmem vlády byl zejména rozvoj zbrojního průmyslu. Ekonomický rozvoj spolu s rostoucím politickým a vojenským vlivem učinil z Japonska na počátku 20. století regionální velmoc s řadou kolonií. Již v tomto období však Země vycházejícího slunce čelila problémům, jakými byly například deficit obchodní bilance, karteliazce podniků a technologická zaostalost průmyslu. V průběhu první světové války transformace japonského hospodářství úspěšně pokračovala, došlo k přechodu od zemědělství a lehkého průmyslu k průmyslu těžkému, jehož náznaky bylo možné vysledovat již v počátcích reforem. Rozvoj japonské ekonomiky významně podpořil rozvoj exportu, což však na druhou stranu prohlubovalo závislost Japonska na světovém hospodářství, zejména na dodávkách surovin, které byly a jsou pro japonský vývoz stěžejní. V době první světové války bylo rozdělování takto nabytých surovin řízeno státem. Období první světové války bylo pro Japonsko obdobím růstu, který pramenil z japonských kolonií, které byly nejen důležitými zdroji surovin, ale také cílem japonských investic, dalším motorem růstu byly domácí investice, růst počtu obyvatel, vojenské výdaje a zahraniční obchod, tedy již zmíněný export. Japonsko se první světové války aktivně neúčastnilo, nicméně těžilo z toho, že dodávalo válečný materiál spojencům a krátce po válce dodávalo průmyslové výrobky do asijských zemí, které byly odříznuty od evropských dodavatelů. Za války spočívala velká výhoda Japonska také v tom, že dokázalo využít mezery na trhu, které vznikaly v důsledku toho, že se velké mocnosti, které byly hlavními aktéry na asijských trzích, aktivně zapojily do válečného konfliktu, a tak nemohly tyto trhy obsluhovat. To byla příležitost pro Japonsko, které ji využilo zejména v textilním průmyslu a loďařství. 39
38
SLANÝ,A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H.Beck, Praha 1999. ISBN 807179-237-3 39 TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. BECK, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7
21
Záhy po první světové války japonská konjunktura ještě chvíli pokračovala, nicméně brzy byla přerušena a Japonsko muselo čelit problémům souvisejícím s důsledky válečného konfliktu, což bude podrobněji rozebráno v dalších kapitolách. 1.3.2 Německá ekonomika Druhou zemí, kterou jsem si vybrala jako téma své diplomové práce je Německo. Vybrala jsem si ho proto, že ačkoli bylo hlavním aktérem obou světových válek a pokaždé z nich vyšlo na straně poražených, s rozvrácenou ekonomikou, dokázalo se přesto dostat mezi vyspělé ekonomiky, silné aktéry, bez nichž je dnešní ekonomická scéna nemyslitelná. V části týkající se modelů kapitalismu jsme Německo zařadili k modelu státu blahobytu. To znamená, že pro Německo je důležitá role trhu, jeho mechanismů a vývoje, ale zároveň je nezbytné zajistit určitou sociální stabilitu, péči o obyvatele, čehože je dosahováno prostřednictvím různých vyjednávání. Od 10. století můžeme mluvit o Německé říši, která vznikla z říše Východofranské. Rozhodující úlohu hrál vždy císař, to se mění v době pozdního středověku, kdy nebylo možné déle udržet nárok císařů na univerzální vládu. Ostatní království, zejména Anglie a Francie se zařadila vedle říše jakožto rovnocenné mocnosti. Německý král, stále se cítící jako král římský, musel čelit sílícím konkurenčním tlakům papežství, které mělo právo korunovat císaře i schvalovat volbu německého krále. Postupem času se v říši ujala myšlenka svobodné královské volby, nevázané na příbuznost s královským rodem. Zemi tedy mohli vládnout šlechtici bez vazeb na předešlé krále, časem se tak zájmy rodů dostávaly před zájmy říše jako celku. Celá situace vyústila v ustavení říšského regimentu, jakési stavovské říšské vlády, která měla schvalovat králova rozhodnutí. Králova moc byla tedy do určité míry oslabena. Dalším důležitým mezníkem v dějinách Německa bylo období reformace, v 16. století, které s sebou přineslo zabavování církevního majetku, rušení klášterů a změnu mocenských poměrů v říši. Francouzská revoluce uspíšila zánik staré říše, na jejímž místě se zformoval volný spolek německých států, tzv. Německý spolek, v němž ústřední roli sehrávalo Rakousko. V roce 1862 se Otto von Bismarck stal pruským ministerským předsedou, byl zastáncem myšlenky sjednocení Německa bez Rakouska, s ústřední rolí Pruska. Nakonec bylo zformováno nové německé císařství, v němž byl Bismarck jmenován kancléřem.40 Přelom 19. a 20. století je označován jako vilémovské období, podle posledního německého císaře Viléma II. Je to období charakteristické sílícím militarismem. Do této doby byl německým kancléřem Otto von Bismarck, který je v podstatě zakladatelem specifického sociálního systému v Německu. Jelikož se jeho názory na směřování země odlišovaly od 40
HEMUT, M., KRIEGER, K.F., VOLRATH, H.: Dějiny Německa. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004. ISBN 80-7106-188-3
22
názorů Vilémových, byl z funkce odvolán. Avšak ještě před tím, v době, kdy byl ve funkci, obával se radikalizace společnosti a jejího naklonění k socialistickým myšlenkám. Proto přišel s prvním systémem sociálního zabezpečení, jehož hlavními rysy byly:41
-
povinné platby do systému částečně hrazené zaměstnancem, zaměstnavatelem a státem
-
dávky ve stáří, v případě invalidity, úrazu či nemoci
-
věková hranice pro dávky ve stáří 70 let (od roku 1916 snížena 65 let)
Ve vilémovském období se tedy prolínalo Bismarckovo sociální zákonodárství na straně jedné, na straně druhé pak sílící militarismus a Vilémova politika nazývaná politika nového kurzu, která se vztahovala k vnitropolitickým opatřením, smyslem bylo smířit se s dělnictvem a ostatními společenskými vrstvami, které do té doby byly v opozici vůči Bismarckovi. V praxi se tato politika projevovala tím, že nebyla prodloužena platnost zákona proti socialistům a došlo k zavedení rozsáhlé ochrany dělnické práce, zejména:42 -
všeobecný zákaz nedělní práce dětí
-
zákaz práce v továrnách pro děti mladší 16 let
-
omezení pracovní doby pro ženy na 11 hodin denně, pro mladistvé pod 16 let na 10 hodin denně
Smyslem opatření bylo odvrátit průmyslové dělnictvo od sociální demokracie, což se však nepodařilo, a proto se Vilém II. vrátil k Bismarckově politice- zákonu proti socialistům. V období od počátku 20. století do 1. světové války bylo německé hospodářství poměrně rozvinuté, na přelomu 19. a 20. století dokonce dosahovalo druhé nejvyšší ekonomické úrovně v Evropě, hned po Velké Británii. Před vypuknutím 1. světové války sílil význam státu v německé ekonomice, rostly zejména výdaje na armádu, díky čemuž bylo Německo na prahu války relativně silné. V průběhu války však byly dodatečné vojenské výdaje hrazeny emisí peněz, což negativně ovlivnilo poválečnou ekonomiku. Typickým jevem 1. světové války v Německu byl růst zásobování armád potravinami a výzbrojí, vše bylo podřízeno válce, civilní potřeby ustupovaly do pozadí. S militarizací hospodářství se pojil sílící státní intervencionismus. Válka skončila v roce 1918 podepsáním smlouvy o příměří Německem a Francií.
41
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. BECK, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-0027,str. 102 42 TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. BECK, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-0027,str. 102
23
Německo prohrálo 1. světovou válku jak vojensky, tak ekonomicky. Válka byla financována výhradně z půjček a emisí peněz, to vedlo k růstu státního dluhu. Po válce vzniká Výmarská republika, jako pokus o vytvoření demokratické státní formy na německé půdě, šlo v podstatě o snahu zlepšit svou image. Nicméně Versailleská smlouva přijatá v roce 1919 označila Německo za hlavního viníka války, Německo se muselo vzdát svých kolonií, mohlo si ponechat maximálně stotisícovou armádu, západní břeh Rýna byl okupován vítěznými velmocemi. Navíc mělo platit válečné reparace ve výši 132 miliard zlatých marek, což byl trojnásobek ročního HDP.43 Německo na úhradu reparací nemělo zdroje, v investicích a exportu mu bylo bráněno, proto se vláda uchýlila k tisknutí peněz, což vedlo k růstu cenové hladiny. Situace se dále zhoršovala, až nakonec došlo k sestavení nové vlády, zavedení nové měny- Rentemark- které bylo emitováno jen omezené množství, situace se tedy zlepšila. Na základě Dawesova plánu se Německo vrátilo ke zlatému standardu, byl přijat splátkový kalendář na válečné reparace a povolen příliv kapitálu do Německa-ten proudil zejména z USA. USA se tak staly hlavními sponzory německé poválečné obnovy, Německo využívalo tyto investice k úhradě dluhů a investování do neproduktivních produktů. To se USA brzy přestalo líbit a tak byl příliv amerického kapitálu nakonec zastaven. Tím Německo přišlo o prostředky k úhradě reparací, reparace byly na základě Youngova plánu sníženy a nakonec odpuštěny. V roce 1929 se i v Německu začala projevovat světová hospodářská krize, poválečná situace v zemi, rozvrácená ekonomika, řada problémů, kterým země musela čelit, to vše vytvářelo půdu pro nástup Adolfa Hitlera a nacistických idejí, které nakonec vyústily až ve 2. světovou válku.
43
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. BECK, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-0027,str. 104
24
2. Vývoj v období druhé světové války Druhá kapitola pojednává o vývoji světové ekonomiky v období 2. světové války, konkrétně o ekonomice předválečné a válečné. Cílem je vysledovat hlavní tendence ve světovém vývoji, charakteristické rysy světové ekonomiky a zhodnotit ekonomickou situaci ve světě. Stěžejní částí této kapitoly je charakteristika japonské a německé hospodářské politiky v průběhu 2. světové války, vymezení jejích základních rysů, popřípadě jejích odlišností od hospodářské politiky předválečné. Zároveň je nezbytné pozastavit se u hospodářského vývoje obou zemí, vysledovat jeho tendence, směřování. To vše s ohledem na válečnou situaci, která měla nemalý vliv nejen na ekonomiku a hospodářskou politiku Japonska a Německa, ale samozřejmě celého světa.
2.1 Situace ve světě Po skončení první světové války byly omezovány a zčásti rušeny státní zásahy do ekonomiky. Probíhala poválečná obnova, ekonomiky se zotavovaly, avšak konjunktura ve 20. letech vyústila ve světovou hospodářskou krizi spuštěnou v roce 1929 krachem na Newyorské burze. Šlo o hlubokou, dlouhou krizi. Cesta z krize byla hledána například v širokém uplatnění státních zásahů do ekonomik. Soustavy zavedené ve 30. letech byly většinou nazývány řízeným hospodářstvím. Přesto však nebyly některé prvky světové krize ani do počátku 2. světové války odstraněny, ve 30. letech došlo k dalšímu krizovému poklesu a 2. světová válka byla na spadnutí. Druhá světová válka byla v podstatě důsledkem vývoje vycházejícího z problematického mírového uspořádání po 1. světové válce. Došlo k teritoriálním změnám, přesunům hospodářské síly velmocí, vedly se spory o to, kdo je hlavním viníkem 1. světové války. Německo bylo pod tlakem reparací, které nebylo schopné platit. To vše jen zvyšovalo napětí na světové ekonomické a politické scéně. Není divu, že v takto rozvrácené, narušené společnosti se vzmáhaly radikální směry, jakými byl fašismus v Itálii, nacismus v Německu a také imperiální militarismus v Japonsku. Začaly se objevovat dílčí konflikty, které nakonec vyústily ve 2. světovou válku, která oficiálně vypukla 1. září 1939, kdy hitlerovské Německo přepadlo Polsko a o dva dny později vypověděly vlády Velké Británie a Francie válku Německu.
44
Jednotlivé země přecházely
k válečné ekonomice, život lidí, hospodářství, vše bylo podřízeno válce.
44
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4
25
Nejdříve začaly zbrojit fašistické režimy Německa, Itálie a Japonska. Následně se přidaly země ohrožené- Francie a Velká Británie. Jako poslední přešly na válečnou ekonomiku Sovětský svaz a USA. Válečné ekonomiky se vyznačovaly vysokými vládními poptávkami pro armádu, což pro ekonomiku znamenalo stimulaci výroby, zaměstnanosti a ekonomického růstu. Nicméně rozsah válečné výroby byl příliš velký a nebylo možné jej pokrýt daněmi. Vlády tak fungovaly v režimu rozpočtových deficitů a vládních dluhů. 45 Dalšími znaky válečné ekonomiky byl průmysl orientovaný na válečnou výrobu a zemědělství zaměřené na zásobování vojsk. Válečné hospodářství fungovalo na hranici výrobních možností, což v praxi znamenalo to, že veškeré dostupné zdroje byly využity pro potřeby armády. Oproti předválečné ekonomice byla výroba mnohonásobně větší, což vyvolávalo tlak na pracovní sílu, které byl nedostatek. Řešením bylo zapojení žen do průmyslové výroby. Rychlý nárůst produkce s sebou nevyhnutelně nesl riziko přehřívání ekonomiky a rostoucí inflace. Růst cen měl být omezen zavedením cenových regulací a přídělového systému. Z hlediska vlivu ekonomických faktorů můžeme rozlišit dvě periody 2. světové války:46 1. Ekonomické faktory méně důležité než vojenské Tato perioda zahrnuje počáteční válečné období trvající do konce roku 1942, ve kterém země Osy, čili zpočátku zejména Německo, Itálie a Japonsko, dosahovaly největších úspěchů. Ačkoli byly země Osy ekonomicky slabší než Spojenci- zpočátku Velká Británie a Francie, později jejich řady doplnily Spojené státy americké a Sovětský svaz- dokázaly využít výhody plynoucí ze znalosti strategie a také z kvalitní bojové síly a tím způsobit značné porážky ekonomicky nadřazeným mocnostem. Jejich výhodou byl moment překvapení, rychlost pohybu, dovednosti v soustředění sil a také válečná tradice. V počátcích válečného konfliktu tedy rozhodující úlohu sehrávaly vojenská vybavenost, schopnosti a znalost válečné strategie. Ekonomická síla byla prozatím v pozadí. 2. Nadřazenost ekonomických faktorů Ve druhé periodě se do popředí začínají dostávat ekonomické faktory a spolu s nimi ekonomicky silnější Spojenci. Jejich nespornou výhodou byla lepší kapacita pro převzetí rizik, absorbování nákladů plynoucích z chyb souvisejících s válkou a také lepší možnosti při náhradě vzniklých ztrát.
45
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7 The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 20.07.2013]Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 46
26
Z výše uvedeného rozdělení je patrné, že proti sobě stáli dva soupeři, z nichž každý měl své výhody i nevýhody. To, že Spojenci byli ekonomicky silnější a vyspělejší bylo v první fázi války překonáno lepší vojenskou strategií a vybavením zemí Osy. Nicméně v dalších etapách války se do popředí dostávaly ekonomické a další faktory, které se výrazně promítly do výsledku válečného sporu. Důležitými východisky, faktory, které sehrály významnou roli, jsou HDP, populace a teritorium.47 Rozloha teritoria předurčovala kvantitu a diverzitu dostupných přírodních zdrojů-rudy, paliva a dalších. Také určovala, do jaké míry může každá koalice předpokládat vytvoření samostatného ekonomického bloku v období válkou ovlivňovaného mezinárodního obchodu. Anglo-francouzské spojenectví čítalo 700 milionů lidí a okupovalo území o rozloze 47,6 2
milionů km . Osa Německo-Itálie-Japonsko spolu s italskými koloniemi v Africe a Japonsku zaujímala plochu přesahující 6 milionů km2, kde žilo přibližně 260 milionů lidí. 48 V letech 1938- 1942 se k Ose přidalo Finsko, Maďarsko a Rumunsko. Ke Spojencům se přidaly Spojené státy americké a Sovětský svaz. Později se ke Spojencům přidala také Čína. V průběhu let tak vzrostla celková populace Spojenců na více než 300 milion obyvatel, což bylo ve srovnání s populací Osy, která čítala přibližně 28,5 milionů obyvatel, nesrovnatelně více. 49 Ačkoli z výše uvedeného vyplývá, že země Osy byly menší co do počtu obyvatel, nebyla jejich situace tak špatná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Do roku 1942 zabírala Osa území, která předtím patřila Spojencům, nebo byla neutrální. Počínaje tímto rokem se Německo, Itálie, Japonsko a další přidružené státy stávají ekonomicky silnějšími a přestávají být pro Spojence podřadnými státy, nýbrž začínají být vnímáni jakožto rovnocenní soupeři. Kromě počtu obyvatel a velikosti území je důležitým faktorem i ekonomická síla, kterou nejčastěji měříme ukazatelem HDP/hlavu (obyvatele).50 V roce 1942 bylo přerozdělení hrubého domácího produktu nerovnoměrnější mezi teritorii Spojenců než Osy. Mezi Spojenci
47
The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 20.07.2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 48 The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013]Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 49 The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 50 HDP/hlavu je HDP vydělený počtem obyvatel dané země, používá se při mezinárodním srovnávání vyspělosti ekonomik. Zdroj: Hrubý domácí produkt. [online] [cit. 22.07.2013] Dostupné na: http://www.mesec.cz/dane/ekonomika/pruvodce/hruby-domaci-produkt/
27
se nacházela jak nejbohatší hlavní mocnost, USA, tak i nejchudší mocnost, Čína.51 Mezi zeměmi Osy bylo nejchudší Japonsko následované Itálií. Válečná ekonomika znamenala stále rostoucí výdaje plynoucí na válečné potřeby. Pro státy z bloku Spojenců byl typický pomalý nárůst těchto výdajů, vyšší toky HDP plynoucí na válečné výdaje jsou patrné spíše v pozdějších letech konfliktu. Naproti tomu u Německa a Japonska je zřejmý rychlý růst těchto výdajů už na samém počátku války. Jak je patrné v Tabulce 1, už v roce 1939 odvádělo Německo téměř ¼ HDP na válečné potřeby. V roce 1944 tyto odvody vzrostly na ¾ HDP. V Japonsku tyto výdaje v roce 1939 dosahovaly 22 % HDP, přestože ve zmíněném roce bylo Japonsko konfrontováno jen slabými ekonomikami a nebylo tedy nutné do války investovat tak vysoké částky. Nicméně je nutné podotknout, že až do roku 1944 se válečné výdaje v Japonsku už příliš nezvyšovaly. V roce 1943 došlo ke konfrontaci se dvěma nejmocnějšími industrializovanými ekonomikami, v roce 1944 tak byly ¾ HDP Japonska investovány do války.52 Tab.1: Válečné výdaje let 1939-44 v % HDP, ve stálých cenách Stát
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1%
2%
11 %
31 %
42 %
42 %
15 %
44 %
53 %
52 %
55 %
53 %
-
-
-
-
-
-
Německo
23 %
40 %
52 %
64 %
70 %
-
Itálie
8%
12 %
23 %
22 %
21 %
-
Japonsko
22 %
22 %
27 %
33 %
43 %
76 %
Spojenci USA Velká Británie SSSR
Země Osy
Zdroj: The Economics of World War II: an Overview, vlastní zpracování53
51
The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013]Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 52 The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013]Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 53 The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013]Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df
28
Tab. 2: HDP/ hlavu v letech 1938 a 1950, v USD, ve stálých cenách roku 1990 Stát
1938
1950
6134
9573
5983
6847
2150
2834
Německo
5126
4281
Itálie
3244
3425
Japonsko
2356
1873
Spojenci USA Velká Británie SSSR
Země Osy
Zdroj:The economics of World War II: An overwiew, vlastní zpracování54
Pro srovnání uvádím v tabulce 3 ještě výši HDP zmíněných zemí v letech 1939- 1945. Tab. 3: Výše HDP v letech 1939-45 v mld. USD ve stálých cenách roku 1985 Stát
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
USA
788
851
1001
1190
1407
1522
1494
UK
215
237
258
265
271
260
249
SSSR
308
345
297
227
252
300
284
Německo
271
273
290
294
300
308
216
Itálie
135
135
141
141
143
136
68
Japonsko
114
115
114
112
102
83
65
Spojenci
Země Osy
Zdroj: Accounting for war: Soviet production, employement and defence burden, 1940 – 1945 vlastní zpracování55
54
tamtéž Accounting for war: Soviet production, employement and defence burden, 1940 – 1945. [online] [cit. 25.07.2013] Dostupné na http://mr-home.staff.shef.ac.uk/hobbies/gnp.txt 55
29
Proces, kterým se v literatuře popisuje odvádění části HDP na válečné potřeby, je označován jako ekonomická mobilizace.56 Země Osy mobilizovaly své ekonomiky ještě před vypuknutím války. Spojenci, s výjimkou SSSR, který s mobilizací také začal před válkou, mobilizovali své ekonomiky až tehdy, kdy už byla válka nevyhnutelná. Japonsko se stávalo vysoce centralizovaným, spolu s Itálií bylo charakterizováno jako malá ekonomika, silně závislá na mezinárodním obchodě, nesamostatná v oblasti paliv a dalších průmyslových surovin. To ve svých důsledcích vedlo k tomu, že ekonomická mobilizace Japonska a Itálie byla neúspěšná. Spojencům se totiž podařilo zablokovat dodávky uhlí, ropy a dalších klíčových surovin mezi státy Osy. SSSR, jehož HDP také patřil k těm nižším, se této situaci vyhnul díky tomu, že nevýhody kompenzoval svou velkou rozlohou, měl přístup k surovinám Spojenců a také disponoval efektivním systémem ekonomické integrace. Po roce 1942 byl výrazný zejména rozvoj v USA, kde HDP v roce 1944 dosahoval dvakrát vyšší úrovně než v roce 1938. SSSR zasažený invazí v letech 1941-42 se v roce 1944 začal stabilizovat. V tomtéž roce dochází ke kolapsu Německa a Japonska, který můžeme označit jako ekonomický kolaps vyvolaný neefektivním investováním do války. Itálie byla ze zemí Osy vyřazena.57 Na druhé straně se Spojenci potýkali s určitými nevýhodami. Mezi nimi můžeme jmenovat malé teritorium Velké Británie nebo nízký stupeň rozvoje SSSR. Tyto nedostatky však Spojenci dokázali efektivně kompenzovat přesunem zdrojů. Spojené státy sdílely svůj kapitál a technologické zdroje s Velkou Británií a SSSR. Na oplátku poskytovala Velká Británie a SSSR své území pro potřeby vojenských základen. Tímto způsobem docházelo mezi Spojenci k těsnější spolupráci, formování jakéhosi integrovaného celku. Naproti tomu země Osy se spoléhaly každá sama na sebe a svou vlastní izolovanou koloniální sféru. Nespornou výhodou zemí Osy byla vysoká kvalita jejich vojenského arzenálu, zbraní, vojsk, námořnictva. V prvních letech války se jim podařilo získat některá území na úkor Spojenců, avšak tuto převahu si země Osy nedokázaly udržet. Narazily na silný odpor, který byl zřetelný zejména v Londýně, Washingtonu a Moskvě a také je překvapila neočekávaná vojenská kapacita Spojenců, která oddálila porážku a získala čas důležitý k mobilizaci zdrojů. Spojenci věděli, že nedokáží vytvořit ani lepší vojsko než Německo a Japonsko, ani vyrobit lepší zbraně, letadla, lodě. Věděli však, že jsou schopni jich vyrobit víc. Narážíme tedy opět na jeden z hlavních faktorů, který ovlivnil výsledek války- výši HDP. 56
The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013]Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 57 The Economics of World War II:an overview. [online] [cit. 22.07.2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df
30
V dalších podkapitolách druhé kapitoly se blíže zaměříme na dvě země, které ve 2. světové válce bojovaly na stejné straně barikády a byly poraženy- Japonsko a Německo.
2.2 Japonsko v období druhé světové války Z první světové války vzešlo Japonsko jako vítěz, což posílilo jak jeho politický, tak ekonomický vliv. První světová válka také urychlila industrializaci Japonska a začaly se tak objevovat první známky vznikající velmoci, se kterou bude nutné do budoucna počítat. V průběhu 2. světové války se japonská hospodářská politika výrazně změnila, měnil se politický i ekonomický vývoj země. Japonsko se dostalo pod americkou vojenskou správu, což pro něj znamenalo řadu změn a položení základů poválečného hospodářského uspořádání japonské ekonomiky. Dosud absolutistická moc císaře byla omezena, vliv armády byl potlačen. Japonsko bylo nuceno přijmout demokratickou ústavu, na základě toho později vznikl japonský parlamentní systém více stran. Dalším rysem válečné hospodářské politiky bylo zrušení oligopolní struktury a zavedení civilní výroby. Došlo k demonopolizaci hospodářství a zavedení pozemkové reformy, která odstranila poslední známky feudálního systému v Japonsku. Druhá kapitola práce pojednává o japonské hospodářské politice a ekonomice v průběhu druhé světové války. Smyslem je postihnout nejmarkantnější rysy japonského hospodářství, to, jak byly předurčeny a ovlivněny válečným konfliktem v polovině 20. století. 2.2.1 Hospodářská politika Japonska Japonsko, v dobách, kdy bylo feudálním státem, bylo poměrně dlouhou dobu spojené se zbytkem světa pouze prostřednictvím několika holandských a čínských obchodníků, jejichž působiště se převážně nalézalo v Nagasaki. V roce 1854 nastal zlom, byla podepsána Smlouva o spolupráci s USA, kterou v dalších letech následovaly smlouvy s některými evropskými zeměmi. S nástupem císaře Meiji dochází k dalekosáhlým reformám, pádu japonského feudalismu a rozvoji kapitalismu.58 Hospodářská síla Japonska rostla, vznikala mocná finančně průmyslově obchodní sdružení, která se zmocnila řady podniků- zaibatsu. Některá z těchto sdružení se časem přeměnila na monopoly či oligopoly. Od roku 1931 operovala japonská ekonomika při plném využití svých výrobních kapacit. Decentralizovanou výrobou, domácí výrobou mnoha komponentů však nemohla konkurovat
58
CIHELKOVÁ, E. a kol.: USA, Japonsko a SRN. Vybrané ekonomické aspekty a jejich komparace. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999. Brož.
31
montážním linkám na Západě. Japonské vojenské velení věřilo, že válka bude krátká, a že systém výroby bude možno reorganizovat až po válce. V témže roce, v roce 1931, zavedl tehdejší ministr financí Takahashi Koreiyko59 expanzivní monetární a fiskální politiku, jejímž úkolem měla být stabilizace japonské ekonomiky. Takahashi vnesl do japonské ekonomiky řadu změn. Ukončil systém zlatého standardu, tedy směnitelnost japonské měny za zlato, a nechal kurz jenu volně plout, což znamená, že za jeho působení byl v Japonsku zaveden režim floatingu, pohyblivého kurzu.60 Takahashi také snížil úrokové sazby a zavedl legislativu upravující limity pro emisi bankovek Japonskou bankou.61 Důsledkem těchto změn bylo oslabení japonského jenu, což zapříčinilo značný nárůst exportu, a to dokonce i v době, kdy celosvětově vykazoval obchod klesající tendenci. Polovina 30. let byla jedním z období před válkou, kdy mělo Japonsko příznivou obchodní bilanci. 62 V roce 1932 zavedl Takahashi novou podobu fiskální politiky. Zvýšil vládní výdaje, což vedlo k růstu rozpočtového deficitu, který byl profinancováván prodejem nízkoúročených vládních dluhopisů přímo Japonské bance. Vládní výdaje zvyšovaly množství peněz v oběhu a také stimulovaly poptávku. V letech 1934-35 japonská ekonomika expandovala a blížila se plné zaměstnanosti. Takahashi se rozhodl zavést tzv. tight-money. Tímto označením rozumíme politiku vyrovnaného rozpočtu. Odklonil se tak od modelu, který realizoval v předešlých letech a rozhodl se omezovat výdaje v těch sektorech, které v letech 1932-34 expandovaly nejrychleji- usiloval tedy o snížení výdajů plynoucích do armády a na podpory. Jeho cílem bylo zabránit dalšímu růstu vojenského rozpočtu. Jeho snaha však nepadla na úrodnou půdu. V roce 1936 se Takahashi stal obětí atentátu a vojenský rozpočet dále rostl. V letech 1935-45 zavedla japonská váda ve spojení se zaibatsu válečnou ekonomiku, jejímž typickým rysem bylo zvýšení státního řízení ekonomických procesů směřujících k přípravám a následnému vedení války.
63
Pro válečnou ekonomiku byla charakteristická orientace
průmyslu na válečnou výrobu, zemědělství na zásobování vojsk. Typickým rysem válečného hospodářství je fungování na hranici výrobních možností, veškeré zdroje jsou využity na uspokojení válečných potřeb.
59
Politics and Economy in Pre-war Japan. [online] [cit. 27.07.2013]Dostupné na http://sticerd.lse.ac.uk/dps/js/JS381.pdf 60 Floating- kurz se vyvíjí v souladu s nabídkou a poptávkou na měnovém trhu, centrální banka není povinna zasahovat a kurz ovlivňovat, nemusí tedy udržovat konkrétní hladinu měnového kurzu. Zdroj: Taušer, J.: Měnový kurz v mezinárodním podnikání. Oeconomica. Praha 2007. ISBN 978-80-245-11658, str. 10 61 Bank of Japan 62 Politics and Economy in Pre-war Japan. [online] [cit. 27.07.2013]Dostupné na http://sticerd.lse.ac.uk/dps/js/JS381.pdf 63 CIHELKOVÁ, E. a kol.: USA, Japonsko a SRN. Vybrané ekonomické aspekty a jejich komparace. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999. Brož.
32
Sílící agrese Japonska vůči Číně vedla ke zhoršení amerického a britského vnímání Země vycházejícího slunce. Německu počínání Japonska nevadilo a tak japonští velvyslanci dospěli k závěru, že spojení s Německem a Itálií jim pomůže potlačit americké a britské akce. V roce 1940 vznikla tzv. Trojdohoda64, která byla ujednána japonským ministrem zahraničí Jósukem Macuokou a uzavřena mezi Japonskem, Německem a Itálií na dobu 10 let. Pro zmíněné státy znamenala příslib vzájemné pomoci, pokud by se kdokoli z nich angažoval proti zemi, která do války ještě nevstoupila- tedy proti USA. Japonští představitelé měli za to, že tímto krokem zredukovali riziko války s USA. Skutečnost však byla právě opačná. Ve 30. letech se začaly v Japonsku objevovat snahy o nahrazení struktury stranickopolitických vládních kabinetů rozhodnější formou vládní moci. Koncem 30. let se symbolem této struktury stal japonský premiér Fumimaro Konoe, který podporoval tzv. Asociaci na podporu císařské vlády, která měla nahradit politické strany.65 Úředníky lákala představa systému, v němž by mohli více ovlivňovat a usměrňovat vývoj země. V souvislosti s tím vzniklo Konoeho politické sdružení, které se však nikdy nestalo efektivním hnutím či organizací. Na rozdíl od Západu čekalo Japonsko s mobilizací ekonomiky pro totální válku až do roku 1944. Nedostatečnost válečné ekonomiky tak zapříčinila, že Japonsko nemělo dostatek prostředků pro podporu civilního obyvatelstva a armády. Ekonomika vykazovala známky napětí, veškerá mužská síla byla využívána na válečnou produkci.
66
Japonsko zde opět
naráželo na problém s nedostatkem surovin. Japonský premiér Fumimaro Konoe se snažil vést diplomatická jednání s USA, aby získal pro Japonsko čas potřebný k zajištění strategických surovin. USA totiž zmrazily japonská aktiva a pozastavily obchod. To byla pro Japonsko velká rána, neboť v letech 1937-40 dodávaly USA do Japonska válečný materiál za 670 milionů USD a naftu v hodnotě 50 milionů USD ročně. USA Japonsku oznámily, že pokud se Japonsko stáhne z Indočíny, která byla americkou kolonií, a kterou se snažila obsadit japonská vojska, pak budou USA opět do Japonska dodávat suroviny a uvolní japonská konta v amerických bankách. Umírněná strana, jejímž představitelem byl i Konoe, chtěla vyjednávat o míru. To však bylo zamítnuto, japonská armáda plně podporovala válku. Celková situace ve společnosti nakonec vyústila v Konoeho rezignaci. Ve funkci ho nahradil Hideki Tojo a spolu s ním vojenská vláda. Válka s USA se stala nevyhnutelnou. Nová vláda apelovala na japonský lid a snažila se v něm probudit a udržet touhu po vítězství ve válce. Přesto však existovala japonská menšina, která válce silně odporovala a usilovala o uzavření míru. K této skupině patřil i japonský císař a jeho spolupracovníci. Nicméně vojenští extremisté hrozili zabitím 64
Druhá světová válka. [online] [cit. 27.07.2013]Dostupné http://www.japonsko.info/druha-svetovavalka.php 65 Druhá světová válka. [online] [cit. 27.07.2013]Dostupné http://www.japonsko.info/druha-svetovavalka.php 66 Japan in World War II. [online] [cit. 27.07.2013] Dostupné na http://www.worldwar2database.com/html/japan.htm
33
komukoli, kdo by byť jen náznakem s válkou nesouhlasil, proto veškeré snahy o dosažení míru byly tajné a ve výsledku neúspěšné. Po porážce Německa bylo Japonsko odhodláno dál ve válce pokračovat samo. V srpnu 1945 však byly svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki, což přispělo k tomu, že císař Hirohito 14. 8. 1945 oficiálně vyhlásil kapitulaci Japonska. Japonsko vyšlo z druhé světové války na straně poražených, což znamenalo zlom v politickém a ekonomickém vývoji země. Američané se ujali poválečné správy v zemi, realizovali řadu opatření, která směřovala k posílení japonského parlamentního systému, demokracie a lidských práv, zabránění návratu japonského
militarismu,
rekonstrukci
zničené
výrobní
základny
a
zvýšení
konkurenceschopnosti hospodářství. Strukturální politiku v poválečném období prováděly v Japonsku vzájemně spolupracující instituce- Úřad pro ekonomické plánování, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo financí. V roce 1947 přijalo Japonsko novou Ústavu vypracovanou USA a až do roku 1952 zůstalo pod okupační správou Spojených států.67 Vidíme tedy, že USA sehrávaly ve vývoji Japonska významnou úlohu, ať už mluvíme o přejímání některých prvků amerického ekonomického systému, amerického know how či vlivu USA na politické uspořádání v zemi.
2.2.2 Ekonomický vývoj Japonska Před samotným vstupem Japonska do druhé světové války probíhala v zemi rozsáhlá militarizace, která měla za následek to, že se země dostala na hranici svých výrobních možností. Stejně jako dnes, i v období světové války bylo Japonsko závislé na zahraničních surovinách, což limitovalo jeho ekonomické možnosti. Japonsko se začalo sbližovat s Německem a Itálií, se kterými mělo společný negativní vztah k SSSR. To mělo samozřejmě za následek zhoršení vztahů s USA a Velkou Británií. Ve 30. letech bylo Japonsko stejně jako zbytek světa zasaženo Velkou hospodářskou depresí. Ta ho však zasáhla méně než ostatní státy, Japonsko ve 30. letech vykazovalo ekonomický růst cca 5 % HDP ročně.68S trochou nadsázky lze říci, že se z nepříznivé ekonomické situace dostalo právě díky válečným přípravám a přechodem na válečnou ekonomiku, díky čemuž se
67
Japan in World War II. [online] [cit. 27.07.2013] Dostupné na http://www.worldwar2database.com/html/japan.htm 68 Patterns of development. [online] [cit. 30.07.2013]Dostupné na http://countrystudies.us/japan/98.htm
34
Japonsku jako prvnímu státu podařilo dostat se z celosvětové hospodářské krize. Již v roce 1941 vyrábělo Japonsko na 10 000 letadel ročně.69 Válečné výdaje Japonska neustále rostly. Ve 30. letech dosahovaly 31 % státního rozpočtu, za dalších 5 let pak 50 %, ve 40. letech 70 % s pokračující růstovou tendencí. Brzy se Japonsko dostalo mezi nejbohatší státy, co se válečných lodí, letadel a vojáků týče. Po roce 1932 přešlo Japonsko na systém centrálního plánování, dále rostly veřejné výdaje a spolu s nimi i deficit státního rozpočtu a inflace. Vládní objednávky pro armádu sice na jedné straně představovaly poptávkový impulz pro ekonomiku, který spočíval ve stimulaci výroby, zaměstnanosti a ekonomického růstu, na straně druhé byl však rozsah válečné výroby příliš velký, vládě se nedostávalo dostatek prostředků na její profinancování a státní rozpočet tak začaly zatěžovat deficity a vládní dluh. Zpočátku ale pozitiva předčila všechna negativa. Rostoucí domácí poptávka a také exporty podpořily výrobu a zaměstnanost. Více lidí mělo více peněz takříkajíc na útratu a Japonsko se začalo dostávat z deprese. V letech 1930-38 vykazovalo tempo růstu až 5,8 % ročně.70 Ekonomika rostla, zajímavé je, že z celkem 11 automobilových výrobců, kteří působili na poválečné scéně japonské ekonomiky, jich 10 vstoupilo na japonský trh ve válečném období a jen Honda zahájila činnost až po válce.71 V letech 1934-35 japonská ekonomika expandovala, blížila se plné zaměstnanosti. Po vypuknutí války nezaměstnanost zcela zmizela. Japonsko naverbovalo milion mužů do armády, další 2 miliony byly v záloze. Ti, kdo nebyli v armádě, byli zaměstnáni v továrnách a podíleli se na výrobě tanků a letadel. Válka a zbrojní výdaje stimulovaly i technický vývoj, v řadě průmyslových odvětví docházelo ke zřetelným pokrokům. Jak bylo zmíněno výše, nebyly nadměrné vládní výdaje pro Japonsko tolik výhodné, jak se na první pohled mohlo zdát. Mnoho zdrojů totiž bylo využito na výrobu produktů, které neměly využití, o které nikdo nestál. Ekonomika byla v podstatě uměle stimulována, šlo de facto o fiskální expanzi. Ta s sebou nesla nebezpečí přehřátí ekonomiky, čemuž mělo zabránit zavedení cenových regulací a přídělového systému. Průmyslové kapacity byly zcela využity, míra investic rostla, což si žádalo pokles spotřeby. Po útoku na Pearl Harbor byly umělé stimuly ekonomiky zdvojnásobeny. Aby vláda byla schopna tyto stimuly financovat, docházelo k omezování přídělů, pracovní doba byla prodlužována. Nakonec se tedy ukázalo, že válečná výroba, příliv vládních výdajů do této produkce, nebyla pro růst HDP nijak zásadní. Je totiž nutné vzít v úvahu omezené množství zdrojů, peněz, 69
War spending and the economy. [online] [cit. 30.07.2013]Dostupné na http://www.csmonitor.com/Business/The-Daily-Reckoning/2010/0914/War-spending-and-theeconomy-You-say-boom-I-say-ka-boom! 70 Politics and Economy in Pre-war Japan. [online] [cit. 30.07.2013]Dostupné na http://sticerd.lse.ac.uk/dps/js/JS381.pdf, str. 4 71 Japanese economic takeoff after 1945. [online] [cit. 30.07.2013] Dostupné na http://www.iun.edu/~hisdcl/h207_2002/jecontakeoff.htm
35
pracovníků, které měla tato produkce k dispozici. Jejich nedostatek byl řešen odčerpáváním zdrojů ze soukromého sektoru. Čili se ukazuje, že 2. světová válka uměle navýšila výstup ekonomiky a na druhé straně zhoršila situaci v soukromém sektoru.72 Druhá světová válka měla za následek ztrátu 40 % továren a infrastruktury Japonska, produkce se vrátila na úroveň z dob 15 let před válkou. Japonsko se snažilo tuto situaci co nejrychleji zvrátit, byly zahájeny výstavby nových továren vybavených moderními technologiemi, které předčily ty, kterými disponovali vítězné mocnosti. Na poválečné obnově Japonska se podílely miliony japonských vojáků.73Větší pozornost bude poválečnému boomu věnována v následující kapitole.
72
World War II.: Economic stimulant or depressant? [online] [cit. 30.07.2013] Dostupné ne http://blog.heritage.org/2012/01/26/world-war-ii-economic-stimulant-or-depressant/ 73 Patterns of development. [online] [cit. 30.07.2013]Dostupné na http://countrystudies.us/japan/98.htm
36
2.3 Německo v období druhé světové války Stejně jako v případě 1. světové války, i z 2. světové války vyšlo Německo na straně poražených. Na začátku války očekávala vládnoucí elita rychlé vítězství a ovládnutí bližších i vzdálenějších oblastí. Tato očekávání se však nenaplnila a tak se Německo na konci války opět ocitlo ve složité situaci, která nejhůře dopadala na prostý lid. O vývoji situace v průběhu války pojednává následující podkapitola. 2.3.1 Hospodářská politika Německa Německo chybovalo už za 1. světové války. Očekávalo rychlé vítězství, které však nepřišlo. V souvislosti s těmito očekáváními vláda nezajistila dostatečné pokrytí nákladů. Místo aby k financování těchto nákladů využila zvýšení daní, přistoupila k různým typům úvěrů. Doufala, že tyto dluhy pokryjí poražené mocnosti ve formě reparací. To se sice stalo, ale v počátcích války Německo nepředpokládalo, že by se na straně plátců samo ocitlo. Jak známo, skončila 1. světová válka pro Německo porážkou. V roce 1919 byla sepsána Versailleská dohoda, která zavazovala Německo k dodržování určitých podmínek- došlo tak například k rozsáhlé demilitarizaci území, Německo bylo povinno přijmout plnou odpovědnost za právě skončenou válku a hlavně na něj bylo uvaleno břemeno v podobě reparací.74 Další ranou pro už tak zdevastované Německo byl příchod Velké hospodářské krize v roce 1929. Obyvatelé Německa strádali, byli ve stavu, kdy bylo poměrně jednoduché získat jejich podporu výměnou za příslib lepších životních podmínek. Tak byly vytvořeny podmínky pro vítězství Adolfa Hitlera a strany NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana). Hitler sliboval německému lidu vybudování nové říše, namísto zvyšování daní zvyšování vládních výdajů a tím nastartování ekonomického růstu. Výsledek však byl takový, že zanikla demokracie a nahradila ji diktatura, čili neomezená moc vůdce.75 Poté, co se Hitler v roce 1933 stal říšským kancléřem, vzniká v Německu centrálně přídělový mechanismus fungování ekonomiky, též zvaný centrálně řízenou ekonomikou. Mechanismus spočíval v kombinaci centrálního bilančního plánu a pevných (plánových) cen. V roce 1933 začaly zásahy do průmyslu nucenou kartelizací, likvidací menších akciových společností a zákazem zakládat nové společnosti s kapitálem nižším než 500 000 marek.
74
The Economic History of Germany. [online] [cit. 10 .08. 2013]Dostupné na http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/germany.htm 75 Hitlerův recept na hospodářský zázrak. [online] [cit. 10 .08. 2013]Dostupné na http://www.investujeme.cz/hitleruv-recept-na-hospodarsky-zazrak/
37
Charakteristické rysy centrálně řízeného hospodářství tedy byly:76
sestavování víceletých, zpravidla čtyřletých hospodářských plánů
nucená kartelizace
centrální rozhodování o celkových investicích a jejich odvětvové struktuře
zavedení přídělového hospodářství
zavedení cenových a mzdových stropů
včlenění bank do příkazového hospodářství
regulace zahraničního obchodu
Ke znárodnění ekonomiky sice formálně nedošlo, nicméně ekonomika centrálně řízená byla, a jak je uvedeno výše, byly zavedeny cenové a mzdové stropy.77 Systém centrálně plánované ekonomiky má své výhody i nevýhody:78
76
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. Sokrates, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 255 SLANÝ,A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H.Beck, Praha 1999. ISBN 807179-2373 78 The Economic History of Germany. [online] [cit. 10 .08. 2013]Dostupné na http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/germany.htm 77
38
Tab. 4: Výhody a nevýhody centrálně plánované ekonomiky, vlastní zpracování
Centrálně plánovaná ekonomika Výhody
Nevýhody lze snadno odstranit nezaměstnanost díky
rozhodnutí se často uskutečňují
velkým investičním projektům- nezvažuji,
na
zda
například rozhodování o výrobě
výnosy
z těchto projektů převýší
náklady
neekonomickém
základě-
nebývají podložena odkazem na relevantní
ceny,
takže
řídící
střediska mohou nařídit výrobu takových výrobků, které pro ekonomiku nejsou nijak přínosné
snadná mobilizace zdrojů
zdroje nejsou využity efektivně, produktivně
investice
často
neefektivní-
například
výstavba
velkých
železnic, ale chybí vlaky, které by je využily
Součástí nacistické hospodářské politiky byla snaha zavést autarkii, tedy soběstačnost v surovinách, potravinách a vytváření strategických zásob pro případ vypuknutí války. Mezi hlavní rysy autarkní politiky patří:79
kompletnější využívání vlastních zdrojů surovin, a to i méně efektivních nalezišť
úsilí o soběstačnost v potravinách zprostředkovanou vlastním zemědělstvím a regulací spotřeby obyvatel formou přídělového systému
tvorba strategických zásob usměrňováním zahraničního obchodu, výroba náhradních hmot v chemickém průmyslu
79
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 57
39
expanzivní
politika
odůvodňovaná
potřebou
budování
velkoprostorového
hospodářství v Evropě, neboli průmyslového jádra Evropy představovaného Německem Německo bylo iniciátorem 2. světové války, v době jejího vypuknutí již byla ekonomika Německa přeorientována na ekonomiku válečnou, tento proces byl ukončen v roce 1937.80 Hospodářský potenciál země sílil zejména díky obsazování a exploataci dalších území. Německo přestalo platit reparace, obsadilo Sársko, Rakousko i pohraničí Československa. V roce 1939 přepadli němečtí vojáci Polsko, což definitivně vedlo k propuknutí druhé světové války. Nacistické Německo využívalo pro své potřeby výrobní kapacity z téměř celé Evropy. Vydalo se cestou budování tzv. velkoprostorového hospodářství, do svých válečných aktivit zapojovalo všechna obsazená, připojená území, docházelo k vlastnickým přesunům ve prospěch německých fyzických a právnických osob- nucený prodej pod cenou, konfiskace. Nejvýraznější byla tzv. arizace, neboli „odžidovštění“ židovského majetku.
81
Budování
velkoprostorového hospodářství bylo „pokusem vnutit evropským národům svérázný typ integrace, založené na hospodářské a politické nadvládě nacistů nad celou Evropou.“82 Cílem bylo vytvořit materiální základnu, díky které by Německo získalo trvalou hegemonii v Evropě a později i ve zbytku světa. Po porážce Hitlerovy armády u Moskvy, v zimě 1941-2, byli nacisté nuceni reorganizovat hospodářství a využívat všechny dostupné výrobní kapacity a pracovní sílu. Vyhlásili tzv. totální mobilizaci pro válku, která byla ještě vystupňována po porážce u Stalingradu v roce 1943.
Průmyslová výroba upadala, avšak produkce válečného materiálu rostla- od ledna
1942 do léta 1944 vzrostla na trojnásobek původní hodnoty.83 Avšak ani růst výroby porážku Německa neodvrátil. USA plně přeměnily svou ekonomiku na ekonomiku válečnou, SSSR získal převahu nad Německem již v roce 1943. Německo přestávalo být schopné odolávat náporu Spojenců, postupně ztrácelo kontrolu nad okupovanými územími. V květnu 1945 se německá válečná ekonomika zhroutila.84
80
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 58 81 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4 82 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 81 83 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 81 84 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4
40
2.3.2 Ekonomický vývoj Německa Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, stal se Adolf Hitler v roce 1933 německým kancléřem a v témže roce byla spuštěna nacistická propaganda. V období před nástupem Hitlera do funkce dosahovala nezaměstnanost v Německu 6 milionů obyvatel, což bylo téměř 33 % pracujícího obyvatelstva.85 Hitler tuto situaci a s ní související rozpoložení lidí využil ve svůj prospěch. Prohlašoval, že v nacistickém Německu budou mít všichni práci a prezentoval svůj přístup jako cestu k německému hospodářskému zázraku, jehož stavebním kamenem mělo být právě snižování nezaměstnanosti, viz tabulka 5. Tab. 5: Nezaměstnanost v Německu, 1933-39
Rok Nezaměstnanost celkem (obyv.)
Leden
Leden
Leden
Leden
Leden
Leden
Leden
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
1 000 000
302 000
6 000 000 3 300 000
2 900 000 2 500 000 1 800 000
Zdroj: The Nazis and the german economy, vlastní zpracování86 Nacistický systém hospodářství se všemožnými prostředky snažil zvládnout vysokou nezaměstnanost, která pramenila z porážky v první světové válce a také ve Velké hospodářské depresi, která ve 30. letech zasáhla celý svět. Za poklesem nezaměstnanosti, který byl prezentován v tehdejších statistikách, však stálo několik faktorů, které tak značný pokles nezaměstnanosti snadno umožňovaly: 87
ženy nebyly do statistik zahrnovány
nezaměstnaní měli dvě možnosti- buď přijali jakoukoli práci, kterou jim vláda nabízela, nebo byli posláni do koncentračního tábora
v r. 1935 přišli Židé o německé občanství a tím byli také vyřazení ze statistického sledování; zde lze opodstatněně polemizovat o tom, že pokud by do statistik zahrnuti byli, nezaměstnanost by rostla, protože za vlády Hitlera většina z nich o své místo přišla
85
The Nazis and the german economy. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.historylearningsite.co.uk/nazis_and_the_german_economy.htm 86 The Nazis and the german economy. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.historylearningsite.co.uk/nazis_and_the_german_economy.htm 87 The Nazis and the german economy. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.historylearningsite.co.uk/nazis_and_the_german_economy.htm
41
mladí muži byli naverbováni do armády, pro válečné potřeby byly vybudovány továrny, které nabízely práci, a tudíž klesala nezaměstnanost
I přes tyto faktory, které nemálo zkreslovaly tehdejší ekonomické údaje, pracovní místa ve válečné ekonomice Německa skutečně vznikala. Systém nabízel lidem i různé benefity v podobě volnočasových aktivit, dovolených apod., čímž dále rostla důvěra lidí v tento systém. K prostředkům, které přispívaly k poklesu nezaměstnanosti, patřily veřejné práce, čerpání různých druhů úvěrů, uvolněná monetární politika a také manipulace s úrokovými sazbami. Takovéto počínání však nevyhnutelně vedlo k růstu peněžní nabídky, což tlačilo na růst inflace. Německo na rostoucí inflaci zareagovalo všeobecným zmrazením cen v roce 1936. Nacistická vláda tak začala omezovat vliv tržních sil. I když jsme již podotýkali, že soukromé vlastnictví v centrálně plánované válečné ekonomice Německa znárodněno nebylo, stále více o jeho využití rozhodovala vláda namísto jeho vlastníků.
88
Vlastníci podniků v podstatě
podléhali diktátu ústředních organizací. V literatuře se uvádí, že nacisté skutečně nastartovali hospodářský růst a to jim zajistilo přízeň obyvatel. „Hospodářský zázrak spočíval ve zbrojení, budování infrastruktury a zavedení nucených veřejných prací.“89Přestože vyzbrojování Německa bylo v rozporu s dohodami přijatými po první světové válce, měnil se německý průmysl ve 30. letech v průmysl vojenský. Zakázky na zbrojení, stavba dálnic, silniční sítě přispívaly k poklesu nezaměstnanosti. V očích lidí tak vůdce dal lidem práci, to, že se tak dělo na dluh a země směřovala do bankrotu, už se na veřejnosti příliš neřešilo. Státní kasa Hitlerova Německa zela prázdnotou, avšak dluhovým financováním se její stav dařilo zakrývat. Hospodářský zázrak v době, kdy Německo ovládl Hitler, byl z velké části financován neprůhledně prostřednictvím tzv. MEFO směnek.90 MEFO směnky v roce 1934 vytvořil ministr financí Hjalmar Schacht. Jednalo se v podstatě o směnky emitované účelově založenou fiktivní společností, které byly úročeny sazbou pohybující se okolo 4 % a mající odložený termín splatnosti. Tak si vláda podvodem opatřila prostředky, které by jinak legálně nezískala. MEFO směnky bylo možné směnit za říšské marky. Směna se uskutečňovala pod záštitou Říšské centrální banky, proto se směnky těšily vysokému ratingu. V důsledku tak byly vládní dluhy, které profinancovávaly zbrojní výrobu, kryty cennými papíry, které emitovala fiktivní společnost. Nicméně vláda mohla vykazovat hospodářský růst. Systém MEFO směnek umožnil Říši vytvářet vyšší deficity státního rozpočtu, než by bylo za 88
The Economic History of Germany. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/germany.htm 89 Hitlerův recept na hospodářský zázrak. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.investujeme.cz/hitleruv-recept-na-hospodarsky-zazrak/ 90 MEFO- Metallurgische Forschungsgesellschaft
42
normálních okolností možné. Emise MEFO směnek s sebou přinášela nárůst množstí peněz v oběhu, proto se Schacht začal s postupem času obávat dopadu na cenovou hladinu, inflaci, a emisi dalších směnek zakázal.91 Schacht také zrealizoval tzv. Nový plán, který spočíval v redukování importů a nezaměstnanosti, směrování vládních výdajů do mnoha odvětví průmyslu a uzavírání obchodních dohod s dalšími národy. Nicméně vládní výdaje stále převyšovaly příjmy. V letech 1928-1939 sice příjmy státního rozpočtu vzrostly z 10 miliard říšských marek na 15 miliard, avšak výdaje taktéž vzrostly, a to z 12 miliard na více než 30 miliard. Nacistická vláda tedy utrácela víc, než byla schopna vydělat. V roce 1939 dosahoval vládní dluh více než 40 miliard říšských marek.92 Schacht byl ve funkci vystřídán Goeringem, který od samého počátku svého působení ve vládě počítal se vstupem Německa do války. Do zbrojení byly investovány značné částky a po celou dobu se počítalo s tím, že válka vzniklé dluhy pokryje, s válkou se tedy počítalo jakožto s východiskem z dluhů. Obávaný krach nacistického Německa tudíž nenastal, Německo čerpalo ze své rozvinuté vojenské produkce a také využívalo bohatství okupovaných zemí v rámci Evropy. S postupující válkou se však ekonomická situace zhoršovala, výrobní kapacity Německa byly stejně jako v dalších zúčastěných státech ničeny bombardováním a válečným běsněním. Porážka Německa se stávala nevyhnutelnou, ekonomika válečného Německa se nakonec zhroutila a bylo nutné nastolit nový řád, o kterém pojednává třetí kapitola. V závěru druhé kapitoly můžeme obě země srovnat, co se týče jejich hospodářské politiky:
91
Hitlerův recept na hospodářský zázrak. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.investujeme.cz/hitleruv-recept-na-hospodarsky-zazrak/ 92 The Nazis and the German Economy. [online] [cit. 15.08.2013] Dostupné na http://www.historylearningsite.co.uk/nazis_and_the_german_economy.htm
43
Tab. 6: Srovnání Japonska a Německa v období 2. světové války
Srovnání Japonska a Německa v období 2. světové války Japonsko
Německo
po 1. světové válce urychlena industrializace
po 1. světové válce zničené hospodářství
dopad Velké deprese nebyl tak zničující,
tvrdě zasaženo Velkou depresí
zejména díky rozsáhlé válečné produkci závislost na zahraničních zdrojích, chudá
rozvoj Velkoprostorového hospodářství,
surovinová základna
čerpání surovin z okupovaných území
čerpání zdrojů z kolonií
nacistické Německo usiluje o soběstačnost, které dosáhlo díky okupovaným územím
od 30. let specifický typ plánování, podmínky
ve 30. letech nastupuje A. Hitler a spolu
tržní ekonomiky, soukromé vlastnictví
s ním mechanismus centrálně plánované
zůstává zachováno
ekonomiky
plány nejsou závazné, mají charakter
rysy: hospodářské plány
doporučení
nucená kartelizace centrální rozhodování o investicích přídělové hospodářství cenové a mzdové stropy regulace zahraničního obchodu soukromé vlastnictví zůstává zachováno, avšak o jeho využití rozhoduje vláda narůstání státních zásahů do ekonomiky,
hospodářská politika nacistického
zejména v souvislosti s válečnými přípravami
Německa vedla k růstu peněžní zásoby a tím k růstu inflace. Reakcí na tento stav byla regulace cen a omezování tržních sil.
po válce Japonsko pod okupační správou
po válce Německo rozděleno do 4
USA, posílení parlamentního systému a
okupačních zón pod správou USA, Velké
demokracie, moc císaře omezena na minimum
Británie, Francie a SSSR
44
Z tabulky vyplývá, že jak v Japonsku, tak v Německu sehrával stát v období 2. světové války významnou roli. V Japonsku sílil militarismus a válečná výroba, která zemi pomohla snáze překonat Velkou depresi 30. let. V Německu se rozhodující role ujala nacistická vláda v čele s Hitlerem, která určovala směřování země až do konce války. V obou ekonomikách se objevily rysy centrálního plánování, přičemž Německo je dovedlo k větší dokonalosti než Japonsko. Japonský systém byl stále založen na tržních principech a centrální plánování se projevovalo posílenou pozicí státu v ekonomickém vývoji země. V obou ekonomikách byly v tomto období zaznamenávány značné veřejné výdaje, které směřovaly zejména na podporu válečné produkce. Podle mého názoru byla silná pozice státu v obou ekonomikách nezvratitelným důsledkem válečných událostí z let 1914-18, kdy síla trhu nebyla dostatečně velká na to, aby ekonomickou situaci sama stabilizovala. Obě ekonomiky byly ovlivněny 1. světovou válkou. Japonsko poměrně pozitivně, sílila v něm industrializace a bylo zapotřebí pevné ruky, která by rozvoj země korigovala a vedla správným směrem. V případě Japonska bylo silné postavení státu spojené také s tím, že země byla dlouhou dobu uzavřená, liberalizace v podstatě začala až v 60. letech. Japonsko tak bylo stejně jako ostatní země ovlivněno globalizací a jejími doprovodnými jevy. Německo naopak potřebovalo najít cestu z problémů, ve kterých se po 1. světové válce ocitlo. Válečné škody nedopadaly tvrdě jen na ekonomickou oblast, ale také na mentalitu lidí. V takovém prostředí se k moci snadno dostal A. Hitler, jehož nacistická vláda dirigovala vývoj německé ekonomiky až do roku 1945. Oba modely hospodářské politiky podle mého názoru splnily prvotní cíle- vyvedly obě země z největších ekonomických problémů a dostaly je i do fází hospodářského růstu. Nicméně po skončení 2. světové války bylo zapotřebí tyto modely přizpůsobit nastalé situaci, která byla definována zejména nastupující globalizací, o čemž pojednává následující kapitola.
45
3. Vývoj od skončení druhé světové války do 70. let 20. století Druhá světová válka s sebou beze sporu přinesla řadu změn ve světovém uspořádání, v hospodářské situaci jednotlivých zemí. Cílem třetí kapitoly je zachytit tyto změny s důrazem na situaci v Japonsku a Německu. Kapitolu zakončím v období 70. let 20. století, neboť toto období s sebou přineslo významné změny na světové ekonomické scéně, ať už hovoříme o pádu Bretton-Woodského systému, růstu mezinárodního pohybu kapitálu či vzniku nadnárodních společností. Všechny tyto změny se odrazily na postavení národního státu a jeho roli ve světové ekonomice a taky v hospodářské situaci v celosvětovém měřítku.
3.1 Situace ve světě První podkapitola třetí kapitoly je zaměřena na poválečný vývoj v celém světě, s důrazem na vybrané regiony. Druhá světová válka se bezesporu dotkla celého světa, avšak v některých regionech byl její vliv a dopad intenzivnější než v jiných. Smyslem první podkapitoly je zmapovat tendence poválečného vývoje ve světě, jak z hlediska hospodářské politiky, tak ekonomického vývoje.
3.1.1 Světové hospodářství po druhé světové válce Druhá světová válka byla definitivně ukončena v září 1945 kapitulací Japonska. Celkové náklady a škody způsobené válkou byly vyčísleny na cca 3000- 5000 mld předválečných USD.
93
Národy trpěly podvýživou, nedostatkem základních průmyslových výrobků. Mnoho
lidí bylo vyhnáno ze svých domovů a hledalo útočiště na území jiných států. Největší škody zaznamenala Evropa, která byla hlavním dějištěm válečných střetů. Důsledky 2. světové války94 Mezi nejvýraznější důsledky 2. světové války patří rozvoj globální ekonomické integrace, akumulace kapitálu a vznik masové, flexibilní produkce. Tyto trendy pak také odlišovaly vítěze od poražených:
93
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 89 94 Economics of World War II:an Overview. [online] [cit. 02.09 .2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df
46
Globální ekonomická integrace
Globální ekonomická integrace získávala po válce na významu i z toho důvodu, že jedna z příčin války byla spatřována v meziválečné desintegraci světové ekonomiky a v sílícím protekcionismu. Po válce tak vzniká nová institucionální síť, jejímž jádrem se staly Mezinárodní měnový fond (MMF), Skupina Světové banky a GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu). Více viz níže. Pro světovou ekonomiku po 2. světové válce je charakteristický nárůst objemu mezinárodního obchodu a kapitálových toků, růst objemu portfoliových a přímých zahraničních investic. Prostřednictvím přeshraniční směny zboží a služeb dochází k integraci národních ekonomik, což podporuje růst mezinárodního obchodu. Růst světových exportů znatelně podpořilo snižování cel. Z grafu1 je patrné, že industrializované země snížily cla ze 40 % v roce 1946 na cca 5 % na konci 90. let 20. století.95 Pro světový obchod po 2. světové válce byla příznačná liberalizace, která se uskutečňovala prostřednictvím odstraňování obchodních bariér, především cel. Obchod podporovala sílící ekonomická integrace, specializace ekonomik, rostoucí dělba práce. Graf 1: Růst světových reálných exportů a světového reálného HDP po 2.sv.válce
Zdroj: U.S.Council of Economic Advisors96
95
The International Political Economy Since World War II. [online] [cit. 02.09 .2013] Dostupné na http://mercury.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/6843/ipublicationdocument_singledocument/f22897 1d-ae03-413b-b6cd-f0a70265a8fb/en/doc_6845_290_en.pdf 96 The International Political Economy Since World War II. [online] [cit. 02.09 .2013] Dostupné na http://mercury.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/6843/ipublicationdocument_singledocument/f22897 1d-ae03-413b-b6cd-f0a70265a8fb/en/doc_6845_290_en.pdf
47
Rostoucí integrační tendence se dále promítly do přeshraničních toků kapitálu. Rozlišujeme tři základní skupiny kapitálových toků- portfoliové investice, kterými rozumíme nákup akcií nebo jiných cenných papírů; přímé zahraniční investice, které představují účast na podnikání v zahraničí přesahující 10% podíl na základním kapitálu; ostatní zahraniční investice, mezi které patří např. obchodní úvěry, bankovní depozita nebo bankovní úvěry.97 Na grafu 2 vidíme kapitálové toky USA vztažené k hrubému národnímu důchodu USA v letech 1923-1988. Je patrné, že po válce se investice USA začaly zvyšovat a odlivy kapitálu předčily příliv. Graf 2: Americké kapitálové toky ve vztahu k hrubému národnímu důchodu, 1923-88
Zdroj: U.S. Council of Economic Advisors, 2000 Economic Report of the President (Washington, DC,2000)98
Akumulace kapitálu
Válka způsobila řadu škod, jak na fyzickém tak na lidském kapitálu, přičemž v případě fyzického kapitálu byly škody většinou vyšší než u kapitálu lidského. Největší ztráty pak zaznamenaly Japonsko a SSSR. Válka s sebou také přinesla růst investic do průmyslu, což bylo nejvíce patrné v Německu. Z toho důvodu pak docházelo k tomu, že celkový počet strojů a nejrůznějších zařízení po válce předčil svou předválečnou úroveň.
97
The International Political Economy Since World War II. [online] [cit. 02.09 .2013] Dostupné na http://mercury.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/6843/ipublicationdocument_singledocument/f22897 1d-ae03-413b-b6cd-f0a70265a8fb/en/doc_6845_290_en.pdf 98 The International Political Economy Since World War II. [online] [cit. 02.09 .2013] Dostupné na http://mercury.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/6843/ipublicationdocument_singledocument/f22897 1d-ae03-413b-b6cd-f0a70265a8fb/en/doc_6845_290_en.pdf
48
Po válce byl kladen důraz na akumulaci lidského kapitálu a budování sítě sociálních a politických vztahů. Rostly investice firem a také investice do vědy a výzkumu, tzv. znalostního kapitálu.
Masová, flexibilní produkce
Po válce byly vítězné mocnosti ovlivněny americkou standardizovanou produkcí. Kvantitativní nadřazenost Spojenců byla dána standardizovanou produkcí, vyměnitelnými částmi, specializovanými továrnami a také systémem sériové výroby a zaměstnáváním nekvalifikovaných zaměstnanců. Německý systém naopak zdůrazňoval kontinuální zlepšování produktu, kvalifikaci řemeslníka a menší velikost firmy. Tím se německý systém za války dostával do problémů spojených s nízkým zužitkováním vysokých nákladů a malou kvalitou. Již před koncem války začalo Německo dosavadní systém opouštět a zahájilo implementaci masové výroby, následováno Japonskem. Hromadná výroba však byla v Německu a Japonsku po válce nahrazena řemeslnou produkcí, čímž umožnila oběma zemím vyrábět s vyšší flexibilitou. Právě díky flexibilní výrobě se Německo a Japonsko dostaly v poválečných dekádách do globálního technologického vedení. V poválečném období docházelo k výrazným politickým změnám. Řada asijských a evropských regionů se přiklonila k radikálním, levicově orientovaným sociálně ekonomickým změnám. Ve vyspělých zemích se začal rozšiřovat státní sektor, zejména zestátňováním a státními investicemi do některých oborů. Díky zestátnění zachránil stát mnohé podniky, kterým hrozil bankrot. Co se týče hospodářské politiky po 2. světové válce, hlavními nástroji hospodářské regulace byly podobně jako dnes daňová, rozpočtová, celní, dopravní a sociální politika. Stát se dostal do pozice hlavního tvůrce měnové a úvěrové politiky. Po válce se významnou součástí státního intervencionismu stalo plánování. Druhá světová válka s sebou přinesla řadu změn ve světové ekonomice. Mezi tyto změny patří i přeměny politických systémů v některých zemích. Po válce se zejména ve střední a jihovýchodní Evropě začaly vzmáhat lidově demokratické revoluce. Vytvářely se podmínky pro nástup socialistické etapy, diktatury proletariátu, čímž rozumíme jakýkoli režim vedený stranou komunistické povahy. Po evropských zemích následovala tuto cestu i Čína, Korea nebo Vietnam. Dochází ke vzniku Sovětského bloku, konfiskaci majetku znepřátelených států, zrádců, pozemkovým reformám, přechodu na plánování. V letech 1947-49 došlo k nastolení národohospodářského plánování, kdy fungování hospodářství předurčovaly několikaleté plány. Tím docházelo v Sovětském bloku k odklonu od tržního modelu ekonomiky.99 USA se snažily pomoci evropským zemím zotavit se z poválečné krize a zabránit přílišnému šíření komunismu. V roce 1947 přišly s tzv. Marshallovým plánem, který představoval 99
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4
49
naturální pomoc evropským zemím. Nicméně Stalin vnímal Marshallův plán jako snahu USA upevnit svou pozici v Evropě a zvrátit pozici, kterou po válce získal SSSR. Proto Sovětský blok pomoc USA odmítl. Západní Evropa ji naopak přijala a i díky tomu se už v letech 194849 dostala na předválečnou úroveň- z hlediska tvorby HDP.100 Jako protiváhu Marshallova plánu založil SSSR v roce 1941 Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která se od tržně orientovaného systému lišila důrazem na centrální plánování a znárodnění výrobních faktorů. Hlavním cílem bylo odklonit obchod východní Evropy od Západu a upevnit její spojení s komunistickými státy. Nicméně koncem 60. let 20. století docházelo k narůstání ekonomických problémů východní Evropy a sílila její závislost na trzích Západu, zejména z hlediska exportů.101 Světová válka vyvolala také změny v poměru sil mezi velmocemi a světovými regiony. V čele světové politiky stanuly USA a SSSR. V letech 1938-50 byly USA vedoucí ekonomikou, v roce 1938 disponovaly většími zásobami nevyužitých kapacit než ostatní státy. Tyto zásoby efektivně zmobilizovaly ve válce a až do roku 1950 se těšily rychlému tempu růstu. Takovému tempu nemohly země zničené válkou, zejména Německo a Japonsko, konkurovat. V dalších letech po válce se však jejich situace začala zlepšovat, procházely poválečnou obnovou.102 Nicméně USA zajišťovaly po válce až 60 % světové průmyslové produkce, zaujímaly pozici největšího exportéra, předního námořního přepravce a disponovaly mohutnou vojenskou silou umocněnou monopolem atomové bomby. Snadno se tak staly předním subjektem světové politiky a i přes mnohé problémy tuto pozici zastávají dodnes. Jak již bylo řečeno, stanuly v čele světové politiky po druhé světové válce dva státy- USA a SSSR. Staly se supervelmocemi, které určovaly směr poválečného vývoje ve světě. Hovoříme o tzv. bipolárním uspořádání, ve kterém byly jedním pólem USA a druhým SSSR. Každý z těchto pólů disponoval značnou vojenskou silou. Přestože oba tyto státy vyšly z války na straně vítězů, začaly se jejich názory a zájmy brzy rozcházet, což vyústilo ve vznik tzv. studené války.103 Studená válka představovala konflikt mezi USA a SSSR, západním a východním pólem, který ústil z jejich odlišných idejí a zájmů. SSSR vyšel z války politicky i vojensky posílen, 100
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4 101 Managing the Global Economy Since World War II.: The Institutional Framework. [online] [cit. 12.09 .2013] Dostupné na http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapter/02050758 35.pdf 102 The Economics of World War II:an Overview. [online] [cit. 12.09 .2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 103 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 89
50
vyjadřoval silnou podporu komunistickým režimům ve světě. Zřetelný přesun politické orientace k levici byl patrný zejména v Evropě a Asii. USA naproti tomu usilovaly o celkovou stabilizaci situace ve světě, snažily se zabránit vzniku dalších možných konfliktů podobných 2. světové válce a samozřejmě odmítaly sílící roli komunistických idejí. Studená válka nakonec nevyústila v žádný velký válečný konflikt. Došlo k několika dílčím střetům, mezi kterými jsou nejznámější Korejská válka, Kubánská krize, válka ve Vietnamu. Studená válka se v podstatě přeměnila v závod ve zbrojení a právě kvůli hrozbě vzájemného zničení- jak USA, tak SSSR disponovaly atomovou bombou- k přímému útoku nedošlo. Válka mezi kapitalismem a komunismem nakonec skončila v 90. letech díky úspěšným vzájemným jednáním a také pádu komunistického bloku. Vraťme se nyní do období těsně po skončení války. Po válce bylo samozřejmě nutné nastavit určitá pravidla, zajistit poválečný vývoj a stabilizaci jednotlivých ekonomik. Touto problematikou se zabývali zástupci 44 zemí ještě před samotným koncem války, když se v roce 1944 sešli na konferenci v městečku Bretton Woods, v americkém státě New Hampshire.104 V průběhu 22 dnů byl vytvořen plán určující fungování ekonomiky po 2. světové válce. Došlo k podpisu dohod o poválečném uspořádání měnových a finančních
vztahů ve světě. Počínaje rokem 1944 hovoříme o bretton-woodském mezinárodním měnovém systému. Základem tohoto systému se staly fixní kurzové režimy, které měly povolené pásmo oscilace +/- 1%.105 Dodržování pevných kurzů zajišťovaly intervence centrálních bank na devizových trzích prostřednictvím nákupu a prodeje dolarových aktiv, které měly banky ve svých devizových rezervách. Každá z členských zemí byla povinna stanovit zlatý obsah centrální parity své měny a na tomto základě i kurz své měny vůči americkému dolaru. Pokud se měna příliš vzdálila od své základní hodnoty, mohla být její parita upravena. Pokud by se do potíží dostal americký dolar, který byl pevně vázán na zlato, muselo by dojít i ke změně zlaté parity. Americká vláda se zavázala udržovat pevný kurz dolaru vůči zlatu, a to v relaci 35 USD za 1 troyskou unci. Dolar byl vázán na zlato přímo, ostatní měny nepřímo přes kurz své měny vůči zlatu.106 Bretton-woodský systém byl tedy založen na silné pozici amerického dolaru a byl funkční v období, kdy byly USA na vrcholu svého vývoje. S postupem času však docházelo 104
Managing the Global Economy since World War II: The Institutional Framework. [online] [cit. 12.09 .2013] Dostupné na http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapter/02050758 35.pdf 105 KALÍNSKÁ,E. a kol.: Mezinárodní obchod v 21.století. Grada, Praha 2010. ISBN 978-80-247-3396-8, str. 157 106 KUBIŠTA, V.: Mezinárodní měnové vztahy. Nakladatelství Oeconomica,Praha 2007. ISBN 978- 80245-1182-5,str. 37
51
k poválečné obnově v ostatních zemích, zejména v Evropě, a americký dolar se dostával do ohrožení. Americký dolar byl jedinou měnou přímo směnitelnou za zlato, ostatní měny za něj byly směnitelné nepřímo a o přes americký dolar. S rostoucí ekonomickou obnovou a rostoucím obchodem ve světě tak přímo souvisel i růst poptávky po dolaru. Rostly tak tlaky na jeho zhodnocování, a tím byly podkopány základy bretton-woodského měnového systému. V roce 1971 došlo k jeho definitivnímu zániku, čímž byla také ukončena etapa režimu pevných měnových kurzů a země postupně přecházely na režim kurzů pohyblivých.
107
To v
praxi znamenalo, že centrální banky jednotlivých zemí nebyly povinny udržovat měnový kurz v určitém daném rozpětí, měnový kurz se tak vyvíjel v souladu s nabídkou a poptávkou po dané měně. Kromě otázek týkajících se měnového systému a měnové stability, přinesla konference v Bretton Woods další důležitý výsledek, a to založení významných organizací, které měly podstatně přispět ke stabilizaci světové ekonomiky po 2.sv.válce. Institucionální změny Mezi tzv. bretton-woodské instituce patří Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB), resp. Skupina Světové banky, neboť je zde zahrnuto několik institucí- Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní rozvojová asociace, Mezinárodní finanční korporace, Mnohostranná agentura pro investiční záruky a Mezinárodní středisko pro řešení investičních sporů.108 Hlavním úkolem Mezinárodního měnového fondu bylo monitorovat systém pevných nebo pohyblivých kurzů. To mělo sloužit k zabránění vzniku konkurenčních devalvací měn, které ve většině případů vyústily v obchodní války v meziválečné etapě. Devalvací rozumíme snížení oficiálního kurzu, ve kterém je měna směňována za jinou. Takové snížení kurzu umožňovalo zvýšení exportů a také snížení importů v případě nevyrovnané obchodní bilance. MMF pomáhal řešit problém s nevyrovnanou bilancí prostřednictvím krátkodobých úvěrů, s jejichž pomocí bylo snazší udržet rovnováhu a měnový kurz.109 Světová banka se podílela na válečné obnově zejména tím, že poskytovala dlouhodobé úvěry na poválečnou rekonstrukci v Evropě a podporu ekonomického rozvoje v rozvojových zemích. Cílem bylo zabránit vzniku finančních problémů. V období následujícím po válce se také jednalo o vytvoření jakési mezinárodní obchodní organizace (International Trade Organisation- ITO), která by se svým pravomocemi a 107
KUBIŠTA, V.: Mezinárodní měnové vztahy. Nakladatelství Oeconomica,Praha 2007. ISBN 978- 80245-1182-5 108 ČERNOHLÁVKOVÁ E., SATO A., TAUŠER J. A KOL.: Finanční strategie v mezinárodním podnikání. Praha: ASPI, 2007, str.133 109 Managing the Global Economy Since World War II.: The Institutional Framework. [online] [cit. 15.09 .2013] Dostupné na http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapter/02050758 35.pdf
52
postavením vyrovnala MMF a SB. Avšak americký kongres s tímto návrhem nesouhlasil a odmítl ITO podpořit. Funkci globální obchodní organizace tak převzala GATT ( Všeobecná dohoda o clech a obchodu). GATT vznikla v roce 1947, v tomto roce ji podepsalo 23 zemí. Hlavním obsahem ujednání bylo: zákaz kvantitativních omezení vývozu a dovozu, důraz na celní nástroje obchodní politiky a uplatňování zásady nejvyšších výhod. Zásada nejvyšších výhod spočívala v tom, že zahraničním podnikatelům musely být poskytnuty stejné podmínky pro jejich činnost jako domácím podnikatelům a celní a jiné výhody vyplývající z dvoustranných obchodních smluv musely být poskytnuty všem členům GATT.110 GATT přispěla ke snížení cel v multilaterálním obchodním styku, zavedla pravidla pro realizaci mezinárodního obchodu a řešení sporů. Smyslem bylo zabránit vzniku protekcionistických tendencí a bariér, které byly příznačné pro meziválečné období. Teprve v roce 1995 byla GATT ve své funkci nahrazena Světovou obchodní organizací ( World Trade Organization- WTO). Na rozdíl od GATT, která se zaměřovala výhradně na liberalizaci obchodu se zbožím, se WTO zabývala také liberalizací obchodu se službami a s duševním vlastnictvím a investicemi. Základním rozdílem pak byl fakt, že WTO již byla organizací a nikoli dohodou, jako tomu byla v případě GATT.111 Pokud zmiňujeme významné mezinárodní organizace, které vznikly po druhé světové válce, nesmíme opominout Organizaci spojených národů (OSN), která po 2. světové válce nahradila Společnost národů, která vznikla po 1. světové válce. OSN se soustředila především na politickou bezpečnost a ekonomickou spolupráci. Toto poslání si uchovala dodnes, přibyly k němu i další činnosti směřující k míru a prosperitě na celém světě. Kromě výše zmíněných organizací můžeme ještě jmenovat Organizaci zemí vyvážejících ropu (Organization of Petrolem Exporting Countries- OPEC). Tato organizace byla založena v roce 1960. Tvoří ji skupina rozvojových zemí, předních světových exportérů ropy, kteří vytvořili ropný kartel. Jeho prostřednictvím mohou ovlivňovat zásobu a ceny ropy, což bylo nejcitelněji patrné v 70. letech, kdy hovoříme o tzv. ropných šocích. Více se jim budeme věnovat ve čtvrté kapitole.112 Po válce bylo samozřejmě založeno mnohem více organizací, např. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) v roce 1961 a už v 50. letech byl spuštěn proces formování Evropské unie, jejímuž vzniku předcházelo založení
110
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 89 111 Managing the Global Economy Since World War II.: The Institutional Framework. [online] [cit. 15.09 .2013] Dostupné na http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapter/02050758 35.pdf 112 Managing the Global Economy Since World War II.: The Institutional Framework. [online] [cit. 15.09 .2013] Dostupné na http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapter/02050758 35.pdf
53
Evropských společenství (Evropské společenství uhlí a oceli-ESUO, Evropské hospodářské společenství- EHS a Evropské společenství pro atomovou energii- EURATOM). Postupným vývojem byl na základě těchto společenství formován společný trh, odstraňovány překážky vzájemného obchodu, přistupovali další členové a pracovalo se na dalším prohlubování integrace- a to nejen ekonomické ale i měnové, což se promítlo do vzniku Eurozóny.113 Od 2. poloviny 40. let 20. století docházelo ve světové ekonomice k mnoha změnám. Ať už se týkaly hospodářské politiky zemí, rozložení moci, růstu mezinárodního obchodu či stupňování integračních tendencí. Tyto trendy se projevily v různých zemích s různou intenzitou. I když prvenství mezi velmocemi jednoznačně zaujímaly USA, budeme se v následujících podkapitolách věnovat vývoji v Japonsku a Německu.
3.2. Japonsko v období od skončení 2. světové války do 70. let 20. století Japonsko vyšlo z 2. světové války jakožto poražený stát. V poválečném období bylo pod správou USA, přijalo novou ústavu, na jejíž tvorbě měly zásluhu právě Spojené státy. Moc panovníka v Japonsku byla značně omezena, nadále zastával reprezentativní funkci. Vlivem války a nastalé situace se daly do pohybu změny v japonském hospodářství, o kterých pojednává druhá podkapitola. 3.2.1 Hospodářská politika Japonska Po skončení války začali Spojenci, zejména USA prosazovat realizaci demokratických reforem v Japonsku. Jak již bylo řečeno, role panovníka v japonské společnosti se významně změnila, byla mu odňata absolutistická moc a také došlo k zavedení občanských práv. Součástí procesu demokratizace byly také pozemkové reformy a rozpuštění společenství zaibacu.114 Místo těchto společenství vznikla v Japonsku uskupení nová, tzv. keiretsu- „volná seskupení podniků navázaných na velké banky a vlivné obchodní společnosti.“115 Keiretsu byla vzájemně provázána vlastnictvím akcií, avšak samostatná v rozhodování. Postupně získala tato seskupení v japonské ekonomice silné postavení, které bylo podporované japonskou vládou.
113
Historie Evropské unie. [online] [cit. 15.09 .2013]Dostupné na http://europa.eu/about-eu/euhistory/index_cs.htm 114 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 115 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1
54
Japonsko bylo po válce nuceno k odzbrojení, dále spadalo pod vojenskou ochranu USA. Díky tomu připadlo na vojenské výdaje jen 1 % HDP116, což podpořilo úsporu financí a jejich využití pro další ekonomický rozvoj. Japonsko dále dostávalo od USA až 500 milionů USD ročně, přesto však byla jeho situace zpočátku neuspokojivá.117 Proto USA povolaly v roce 1949 na pomoc bankéře Dodge, který vytvořil tzv. Dodgeův plán. Jeho cílem bylo dosáhnout vyrovnaného rozpočtu, snížení inflace, splacení vládních dluhů, které po válce nebyly malé, a také zajistit pevný měnový kurz japonského jenu. Pevný kurz, který znamenal, že jeho hodnota bude udržována na určité hladině, měl zabránit přenosu a růstu inflace. Nicméně takovéto nastavení kurzu jenu způsobilo, že se japonské zboží stalo na světových trzích méně konkurenceschopným, což mělo za následek růst nezaměstnanosti a následnou recesi. Dodge si tato rizika uvědomoval, předpokládal však, že po jejich odeznění se dostaví žádoucí efekty v podobě poklesu inflace. Jeho představy se však nenaplnily, po realizaci jeho plánu a poklesu poptávky po japonských výrobcích musela zasáhnout japonská vláda, která prostřednictvím státních úvěrů zachránila soukromé podniky před bankrotem.118 Po válce byla rozsáhlá válečná produkce přeměněna na mírovou výrobu, docházelo k prudkému rozvoji soukromých továren, které pro své aktivity využívaly půjčky od bank, úvěry. V japonské společnosti sílil nacionalismus, sílila touha „dohnat“ vyspělý Západ. Proces dohánění Západu se stal typickým rysem poválečného hospodářství Japonska. Japonská vláda usilovala o oživení ekonomiky, byly zaváděny nové technologie, nové styly manažerského řízení. To vše po vzoru západních ekonomik. Tyto snahy byly podpořeny vývojem na světové ekonomické scéně, kde postupně docházelo k liberalizaci, uvolňování obchodu, odstraňování překážek v ekonomických vztazích a k rozvoji těchto vztahů. V japonské ekonomice docházelo k implementaci amerických tržních pravidel, nejvýznamnějšími kroky bylo přijetí antimonopolního zákona a zákona o obchodování s cennými papíry. Dále byla přijata zemědělská reforma, na jejímž základě byla půda rozdělena mezi farmáře a také docházelo k nárůstu počtu nezávislých farmářů. Za zmínku stojí reforma trhu práce, zde byly zlegalizovány odbory a v neposlední řadě byla přijata reforma vzdělání, která spočívala v prodloužení povinné školní docházky ze 6 na 9 let.119 Monetární politika se orientovala na tvorbu fondů pro sektory, které byly strategické pro ekonomický rozvoj. Docházelo ke tvorbě tzv. japonského modelu tržního hospodářství. 116
Japanese Economic Takeoff after 1945. [online] [cit. 20. 09. 2013] Dostupné na http://www.iun.edu/~hisdcl/h207_2002/jecontakeoff.htm 117 Japanese Economic Takeoff after 1945. [online] [cit. 20. 09. 2013] Dostupné na http://www.iun.edu/~hisdcl/h207_2002/jecontakeoff.htm 118 Japanese Economic Takeoff after 1945. [online] [cit. 20. 09. 2013] Dostupné na http://www.iun.edu/~hisdcl/h207_2002/jecontakeoff.htm 119 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 20. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Eco nomy%20
55
V počátcích poválečného období byl japonský domácí trh silně chráněn, avšak přesto byl ohrožován sílící globální konkurencí. Z tohoto důvodu usilovalo Japonsko o růst vlastní produktivity, začínalo se orientovat na exportní trhy. Oproti hospodářské politice USA nebo Západní Evropy, se japonská poválečná ekonomika vyznačovala větší kontinuitou. Do konce 80. let byla vládní moc v rukou Liberálně demokratické strany, která ve své hospodářské politice kombinovala pragmatické hledisko s dlouhodobými zásadami hospodářské politiky. Mezi těmito zásadami je možno zmínit státní podporu hospodářského růstu, technického a vědeckého rozvoje, exportního růstu, dále ochranu domácího trhu před vnější konkurencí, vytváření příznivých podmínek pro rozvoj soukromého sektoru. Pro hospodářskou politiku Japonska je typická významná úloha státu, který se angažoval také v podpoře soukromého sektoru, převážně formou nepřímých nástrojů regulace- poradenství, subvence na podporu technického pokroku, zemědělské produkce či exportu.120 Důraz na roli státu v hospodářské politice Japonska po 2. světové válce byl dán z velké části snahou dohnat vyspělé západní civilizace. Dalším neméně významným důvodem pro posilování pozice vlády v otázkách hospodářské politiky byla všeobecně rozšířená nedůvěra ve schopnosti trhu samostatně fungovat a účinně se regulovat. Nejvýznamnějšími státními intervencemi jsou státní plánování, průmyslová politika- především investiční a zahraničněobchodní- a politika administrativního vedení. Na rozdíl od USA se stát v sociálních otázkách v Japonsku příliš neangažoval. Důchod byl stejně jako podpora v nezaměstnanosti tvořen v poměru 50:50 příspěvky společnosti, v níž byl člověk zaměstnán, a úsporami daného zaměstnance. Stát spíše dohlížel na přesuny peněz mezi zmíněnými subjekty. Sociální systém v Japonsku klad důraz na trvalé zaměstnání u jedné společnosti, za což byl zaměstnanec odměněn zmíněnými příspěvky. Sociální systém byl vybudován pro podporu další tvorby úspor, které byly okamžitě investovány a přeměněny v produkci. Veřejný sektor v Japonsku nebyl tak rozsáhlý jako např. v evropských zemích, stejně tak přímé státní vlastnictví se zde ve srovnání s ostatními zeměmi tolik neprosadilo.121 Nejvýznamnějšími zásahy státu do ekonomiky bylo státní plánování, politika tzv. administrativního vedení a průmyslová politika. Co se týče úlohy plánování v japonském hospodářství, byl první víceletý plán přijat v roce 1955. Tento plán byl sestaven Agenturou pro hospodářské plánování (Economic Planning
120
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 129 121 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1
56
Agency- EPA) a položil základy tzv. indikativního plánování v Japonsku.122 Indikativní plány měly převážně informativní a doporučující charakter, určeny byly zejména soukromým podnikům a finančnímu sektoru. Na rozdíl od hospodářských plánů, které využívaly centrálně plánované ekonomiky v Evropě, nebyly indikativní plány závazné, jejich plnění tedy bylo zcela dobrovolné. Japonské plány byly jakousi analýzou japonské ekonomiky a jejích jednotlivých prvků, obsahovaly prognózy vývoje dílčích ekonomických sektorů. Skutečnost se však často odchylovala od těchto plánů, proto byly nahrazovány novými plány.123 Kromě makroekonomické sféry se japonská vláda angažovala i ve sféře mikroekonomické. Tato angažovanost se projevovala zejména formou aktivní průmyslové (strukturální) politiky. V 50. a 60. letech 20. století vláda pečlivě vybírala sektory ekonomiky, které od ní následně získávaly nejrůznější podpůrné zdroje. Smyslem této činnosti bylo zvýšit efektivitu rozdělování zdrojů na trhu s pomocí strukturální politiky. Realizací průmyslové politiky v Japonsku bylo pověřeno Ministerstvo obchodu a průmyslu (Ministry of International Trade and Industry, MITI) za podpory dalších ministerstev či vládních agentur. Úzkou formu spolupráce MITI navázalo s Ministerstvem financí, s Centrální bankou Japonska (Bank of Japan, BOJ) a s Agenturou pro hospodářské plánování. V 50. letech zaznamenávala japonská ekonomika rostoucí objem exportů. To vytvářelo tlak na otevírání japonského trhu. Do 50. let byla velká část japonského obchodu realizována v podmínkách netarifních překážek, pod přímou kontrolou vlády. Proces liberalizace započal v 60. letech. V roce 1960 byl vytvořen Program liberalizace obchodu a kapitálu, v roce 1961 zahájilo Japonsko odstraňování dovozních kvót a v roce 1963 byl celý proces téměř dokončen pro vyráběné produkty. 124 Dále byla obnovena směnitelnost jenu a v roce 1964 přijalo Japonsko Článek VIII. Dohody o MMF, který ve zkratce znamená to, že měna daného státu je plně směnitelná v rámci operací na běžném účtu platební bilance. Následovalo uvolňování pohybu kapitálových toků a stupňující se liberalizace. Od 70. let pak v japonské strukturální politice začala významnou úlohu sehrávat proexportní politika, která souvisela s přeorientováním Japonska na proexportně orientovanou ekonomiku. Hospodářský růst byl tedy tažen exportem, místo vysokou mírou domácích úspor jak tomu bylo v předešlém období. Politika administrativního vedení spočívá ve vytvoření sítě formálních i neformálních vazeb mezi vládními a podnikatelskými subjekty a finančním sektorem. Tyto vazby bývají
122
STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1, str. 9 123 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1, str. 9 124 Japan´s Model of Economic Development. [online] [cit. 20. 09. 2013] Dostupné na www.grips.ac.jp/forum/pdf06/EDJ.pdf
57
označovány jako „železný trojúhelník“.125 Neméně významným rysem byla tzv. politika bankovního vedení. Šlo v podstatě o to, že veškeré významné transakce či změny v monetární politice Japonska byly konzultovány mezi představiteli BOJ a dalších japonských bank.126 Liberalizace obchodu byla motivována zejména silným tlakem USA a mezinárodních společenství, vnitřní politika Japonska zde nesehrála prakticky žádnou roli, šlo tedy o liberalizaci pasivní, ale i tak úspěšnou. V letech 1955-70 zaznamenala japonská společnost značné změny. Podíl primárního sektoru na HDP klesl z 19,2 % na 5,9 %, zatímco podíl sekundárního sektoru vzrostl z 33,8 % na 43,1 %. Zaměstnanost v primárním sektoru klesla ze 41,3 % na 19,7 %, v sekundárním vzrostla z 24,1 % na 35,3 % a v terciárním vzrostla z 33,8 % na 45 %.127 Viz. tabulka 7. Tab. 7: Podíl jednotlivých sektorů na HDP a zaměstnanosti v letech 1955 a 1970, vlastní zpracování128
Podíl na HDP
Primární sektor
Sekundární sektor
Terciární sektor
1955
1970
1955
1970
1955
1970
19, 2 %
5, 9 %
33, 8 %
43, 1 %
19, 7 %
24, 1 %
35 %
33, 8 %
45 %
Zaměstnanost 41, 3 %
Ekonomický růst přispěl ke zlepšení úrovně příjmů i životních standardů- zdokonalení systému vzdělávání, zdravotní péče. Průměrná délka dožití v tomto období vzrostla z 60 na 71 let u mužů a z 63 na 77 let u žen. S ekonomickým růstem však souvisely i nejrůznější problémy, jako například přelidnění ve městech a odliv lidí z venkova, oslabení sociálního cítění, vazeb, poškozování životního prostředí. V 70. letech 20. století se do popředí japonské strukturální politiky dostává proexportní politika. To se projevilo v důrazu vlády na strategii exportem taženého růstu. V předchozích letech byl japonský HDP tvořen zejména domácími investicemi zajišťovanými vysokými domácími úsporami. Od 70. let vláda podporovala růst exportu a zároveň omezovala objem dovozů do země, především pomocí netarifních opatření. Tento přístup si japonská ekonomika
125
STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1 126 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1, str. 12 127 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 22. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20, str. 23 128 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 22. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20, str. 23
58
uchovala do 80. let, kdy vzhledem k rostoucímu přebytku obchodní bilance, zejména s USA, docházelo k omezování jak překážek dovozu, tak podpory vývozu. 129 Pro poválečnou hospodářskou politiku Japonska byla příznačná silná kontinuita, jednotnost, stálost. Až na jedinou výjimku byla do 90. let 20. století u moci jediná politická stranaLiberálně demokratická strana. Důležitými prvky, které se podílely na formování japonského hospodářského modelu, jsou kolektivismus, hierarchické vztahy, úcta k autoritám, orientace na dlouhodobé cíle, vyhýbání se riziku, důležitost konsensu apod.130 Typické rysy japonského hospodářství, které byly patrné již před 2. světovou válkou, můžeme shrnout do několika bodů:131
dlouhodobost zaměstnání, domácí vzdělávání
dominantní postavení bankovního sektoru v podnikovém financování
vzájemné holdingové vztahy mezi společnostmi
úzký vztah vlády a podnikatelů
3.2.2. Ekonomický vývoj Japonska Druhá světová válka japonskou ekonomiku zcela ochromila, trvalo téměř 10 let, než se úroveň produkce vrátila na předválečnou úroveň. Nicméně počínaje okamžikem, kdy se japonská ekonomika na tuto úroveň vrátila, přibližně v roce 1955, začíná období pozoruhodného ekonomického růstu a japonská ekonomika se stává druhou největší ekonomikou světa, hned za Spojenými státy. Než se však země dostala na druhou příčku světového žebříčku, musela ujít poměrně dlouhou cestu. 132 Válečné ničení zastavilo proces industrializace a pokračujícího růstu. V období po skončení války trpělo Japonsko jakožto poražená země velkým nedostatkem. Došlo ke ztrátě domácích výrobních kapacit, které byly zničeny v průběhu války a navíc přišlo Japonsko i o mnoho svých dodavatelů. Dodavatele země ztrácela na jedné straně z toho důvodu, že šlo o japonské kolonie, které se po válce osvobodily, na straně druhé stály země, které byly válkou samy značně poškozeny.
129
STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1, str. 11 130 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1, str. 13 131 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 23. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20 132 Japan´s Model of Economic Development. [online] [cit. 23. 09. 2013] Dostupné na http://www.wider.unu.edu/publications/working-papers/research-papers/2009/en_GB/rp200922/_files/81317927816003598/default/RP2009-22.pdf
59
Po druhé světové válce můžeme v japonské ekonomice rozlišit tři období vývoje:133 1. Etapa poválečné obnovy- 50. a 60. léta 20. století V tomto období byl ekonomický rozvoj silně podporován vládou, ta se zaměřovala zejména na rychlý růst, exportní expanzi, která úzce souvisela se zaváděním a osvojováním nových technologií. Vláda dále usilovala o omezování konkurence. Výrazným rysem této etapy je snaha Japonska dosáhnout úrovně západních ekonomik, hovoříme zde o tzv. procesu dohánění Západu.134 Hlavní překážkou v ekonomickém rozvoji byl nedostatek úspor a také to, že v roce 1946 sužovala japonskou ekonomiku vysoká inflace, hyperinflace. Tato hyperinflace byla z části zapříčiněna vysokými deficity vládního rozpočtu a jejich přímým financováním ze strany BOJ. V roce 1947 byl přijat Rozpočtový zákon, který byl zacílen na kontrolování inflace a vytvoření podmínek pro samostatnou ekonomickou rekonstrukci. Nadále byla zakázána emise dluhopisů za účelem krytí vládních deficitů. Kromě samotné inflace byl problémem i nedostatek komodit a investičních fondů k jejímu potlačení. Z toho důvodu vytvořila vláda systém sloužící k mobilizaci a zacílení fondů do klíčových průmyslových odvětví. Díky tomu vzrostla průmyslová produkce mezi roky 1947 až 1949 z 31 % předválečné úrovně na 80 %.135 Co se týče těžkého průmyslu, nebyla zpočátku možná jeho plná obnova, neboť úmyslem Spojenců po 2. světové válce bylo zabránit Japonsku v obnovení vojenské moci. Avšak sílící hrozba vypuknutí Studené války, čili konfliktu mezi USA a SSSR, západním a východním blokem, způsobila změnu v americkém přístupu a vnímání japonského průmyslu. USA nakonec souhlasily s reindustrializací a nezávislostí japonského hospodářství. Obnova japonské ekonomiky byla dále podpořena Korejskou válkou, která vypukla v roce 1950, a která podnítila poptávku po válečných zdrojích a výrobcích. 136 V 50. letech zaznamenává Japonsko nárůst investic, dochází k absorbci zahraničních technologií a jejich úspěšnému využívání v klíčových průmyslových odvětvích a dále vznikají i odvětví nová- automobilový průmysl, výroba umělých vláken či elektroniky. Podnikatelský sektor byl navíc podporován vládou, která v ekonomickém vývoji stále sehrávala nejdůležitější úlohu.
133
KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. Sokrates, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8, str. 261 134 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 23. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20 135 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 23. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Eco nomy%20 136 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20
60
V roce 1951 získává Japonsko nezávislost, v roce 1953 k MMF a SB, v roce 1955 ke GATT a v roce 1956 přistupuje k OSN. Stává se tedy plnohodnotným hráčem světové ekonomiky. V tomto období dochází ke vzniku japonského systému tržního hospodářství. Pro japonský model bylo typické zdůrazňování dlouhodobých vztahů mezi ekonomickými subjekty. Mezi tři hlavní znaky tohoto modelu patří systém dlouhodobé zaměstnanosti, budování silných vazeb mezi podniky formou spoluúčasti v holdingových společnostech a ekonomika založená na silné roli bankovního systému. Od 50. let zaznamenává japonská ekonomika značné tempo růstu, díky kterému je toto období označováno jako období japonského hospodářského zázraku. V letech 1950-1973 dosahovalo tempo růstu HDP, čili hodnoty zboží a služeb vyprodukované za 1 rok, okolo 10 % ročně. Vývoj japonského HDP/ hlavu ve srovnání s USA je znázorněn na grafu 3. Z Japonska se stává exportně orientovaná ekonomika, většina produkce je prodávána do zahraničí a zahraniční měna je investována do nákupu technologií, surovin i managementu. 137 Graf 3: Vývoj HDP/hlavu v Japonsku a USA v letech 1890- 1999
Zdroj: Statistics Bureau, Management and Coordination Agency in Japan´s Economy in the Twentieth Century138
137
Japanese Economic Takeoff after 1946. [online] Dostupné na http://www.iun.edu/~hisdcl/h207_2002/jecontakeoff.htm 138 Japan´s Economy in the Twentieth Century. online] cit. 29. 09. 2013] Dostupné na http://www.jei.org/AJAclass/JEcon20thC.pdf
61
Graf 4: Vývoj HDP/hlavu v Japonsku a USA v letech 1890- 1999
Zdroj: Statistics Bureau, Management and Coordination Agency in Japan´s Economy in the Twentieth Century139 Faktory rapidního růstu japonské ekonomiky v období 50 . -70. let lze spatřovat jak na straně poptávky, tak na straně nabídky:140
139
Japan´s Economy in the Twentieth Century. online] cit. 29. 09. 2013] Dostupné na http://www.jei.org/AJAclass/JEcon20thC.pdf 140 Postwar Development of the Japanese Economy. [online] cit. 29. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20
62
Tab.8: Přehled faktorů růstu japonské ekonomiky, vlastní zpracování
Strana poptávky
Strana nabídky
rychlý růst objemu produkce a poptávky po investicích
růst pracovní síly, který byl zapříčiněn mladými imigranty
růst spotřebitelské poptávky
růst úspor domácností, které mohly být přetvářeny v investice
růst poptávky po japonských
rozvoj SŠ a VŠ vzdělání
získávání zkušeností ze zahraničí,
exportech=>růst konkurenceschopnosti japonských produktů, růst jejich kvality, výhodný měnový kurz
inovací
Vývoj japonského exportu a importu ve vztahu k HDP v letech 1890-1999 je zachycen na grafu 4. Je zřejmé, že v 50. letech objem exportu převýšil objem dovážených produktů
63
Graf 5: Poměr exportů a importů ve vztahu k HDP v letech 1890-1999
Zdroj: Statistics Bureau, Management and Coordination Agency in Japan´s Economy in the Twentieth Century141 Nespornou výhodou japonské ekonomiky při jejím zotavování a prudkém rozvoji byla schopnost rychlého technologického pokroku, kterého bylo dosaženo díky importování technologií ze zahraničí, vzděláváním obyvatel, jejich touhou se vzdělávat a také jejich schopnostmi. Příznačným rysem japonských obyvatel je schopnost učit se ze zkušeností ze zahraničí, zejména v oblasti podnikání. První mírný pokles ekonomického růstu v poválečném období nastal v roce 1965. V tomto období byly příjmy, které stát získával na daních nedostatečné k pokrytí ekonomických problémů a stát byl proto nucen emitovat dluhopisy, aby získal dodatečné prostředky. Tím zároveň došlo k ukončení platnosti zákona, který emisi dluhopisů za účelem krytí schodků rozpočtu zakazoval. Ekonomický pokles se sice podařilo zažehnat, avšak následky těchto opatření se měly projevit za několik let. 2. Etapa transformace a „bublinová“ ekonomika- 70. a 80. léta Období začínající rokem 1970 se budeme podrobněji věnovat ve 4. kapitole, nicméně nastíníme zde alespoň základní rysy této etapy. V 70. a 80. letech se v japonském hospodářství dostávají do popředí odvětví spotřebního průmyslu. Japonsko se také dostává na úroveň ostatních industrializovaných zemí. Důležitou skutečností je přeorientování japonského smýšlení od kolektivního zaměření k zaměření více autonomnímu. To však nic nezměnilo na faktu, že vláda stále značně ovlivňuje ekonomickou sféru země.
141
Japan´s Economy in the Twentieth Century. online] cit. 29. 09. 2013] Dostupné na http://www.jei.org/AJAclass/JEcon20thC.pdf
64
V 70. letech je stále citelnější nedostatek investičních příležitostí, podniky a finanční instituce se pouští do spekulací na finančním trhu a trhu s nemovitostmi, což vede ke vzniku tzv. „bublinové“ ekonomiky. Poptávka po japonském jenu má za důsledek jeho apreciaci a tím zhoršení uplatnění japonských produktů v zahraničí, kvůli jejich vyšším cenám. Japonská vláda ve snaze udržet japonskou ekonomiku na neměnné úrovni zahajuje expanzivní politiku, čímž však jen nafukuje již zmíněnou bublinu, dochází k přehřívání ekonomiky. Bublina praskla v 90. letech a Japonsko upadlo do recese.142 3. Etapa Ztracená dekáda- po roce 1990 Japonsko přechází od exportně orientované hospodářské politiky k politice zaměřené na vnitřní trh. Ekonomika se ocitá v období dlouhodobé stagnace, deflace, rostoucího zadlužení a finanční krize. Řešení je spatřováno ve strukturálních reformách, o čemž bude pojednáno v následující kapitole.
142
Postwar Development of the Japanese Economy. [online] cit. 30. 09. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Economy%20
65
Tab. 9: Přehled etap vývoje japonské ekonomiky, vlastní zpracování Etapy vývoje japonské ekonomiky- přehled Etapa poválečné obnovy 50. a 60. léta značné zásahy státu, cílem
Etapa
transformace
a
„bublinová“ ekonomika 70. a 80. léta rozvoj a růst významu
Ztracená dekáda po roce 1990 přechod od exportně
rychlý růst a exportní
odvětví spotřebního
orientované
expanze
průmyslu
hospodářské politiky
zavádění nových
srovnatelná úroveň
k politice zaměřené na vnitřní trh
technologií, osvojování
s ostatními
zahraničních technologií
industrializovanými
stagnace, deflace
zeměmi
rostoucí zadlužení
proces „dohánění“ Západu růst zpomalován vysokou inflací, nedostatkem úspor fondy na podporu průmyslu vytvářené vládou, podpora podnikání vstup Japonska do MMF, SB, GATT a OSN rozvoj tržního hospodářství značný hospodářský růst> hospodářský zázrak
trvá silný vliv státu sílící spekulace na
možné řešení spatřováno ve
finančním trhu a trhu
strukturálních
nemovitostí
reformách
apretace jenu-> zhoršení postavení japonské produkce na zahraničních trzích vláda zasahuje do zhoršující se situace expanzivní politikou, což vede k přehřívání ekonomiky a následné recesi
3.1 Německo v období od skončení 2. světové války do 70. let 20. století Stejně jako z 1. světové války, i z 2. světové války vzešlo Německo na straně poražených. Válečné důsledky se podepsaly jak v oblasti ekonomické, tak i politické a sociální. Ekonomická úroveň Německa oproti předválečné situaci značně poklesla, země byla rozdělena do 4 okupačních zón, ze kterých se nakonec zformoval Západní a Východní blok. Tím došlo nejen k politickému rozpolcení státu, ale také k rozdělení sociálnímu. V následující 66
podkapitole se budeme zaměřovat na hospodářský vývoj ve Spolkové republice Německo, nicméně v úvodu nastíníme rozdělení Německa a vývoj v jednotlivých částech. 3.3.1 Hospodářská politika Německa Po 2. světové válce bylo Německo rozděleno do 4 okupačních zón ovládaných Spojenými státy, Velkou Británií, Francií a SSSR. Na jeho další vývoj mělo značný vliv zhoršování vztahů mezi USA a SSSR. Ve 2. polovině 40. let byly jejich vztahy tak vyhrocené, že se začíná hovořit o tzv. Studené válce, tedy konfliktu, který nepřerostl ve vojenský střet mezi těmito dvěma mocnostmi, ale v několik periferních střetů- Korejská válka, Kubánská krize apod. V důsledku zhoršujících se vztahů mezi USA a SSSR došlo ke vzniku tzv. Železné opony, která měla oddělovat Západ od Východu, čímž ovlivnila i poválečné uspořádání Německa. To bylo rozděleno na dvě části, západní a východní. Okupační zóny USA, Velké Británie a Francie tvořily část západní, východní část Německa pak tvořila okupační zóna SSSR. Počínaje rokem 1949 existují dva německé státy- Spolková republika Německo (západní zóna)- SRN a Německá demokratická republika (východní zóna)- NDR. Takto rozdělený byl německý stát 40 let. Stejně tak bylo rozděleno i hlavní město Německa, Berlín, v roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, které oddělovala obě části Berlína až do svého pádu v roce 1989.143 Západní a Východní Německo se od sebe, co se týče hospodářství, značně lišily. V hospodářsko-politické situaci se projevoval na jedné straně vliv západních mocností, na straně druhé SSSR. V 50. letech panoval v SRN systém parlamentní demokracie a úspěšně se rozvíjel kapitalismus. O vývoji hospodářství v západním Německu po 2. světové válce se hovoří jako o hospodářském zázraku. Obnova byla velmi rychlá, v 60. letech se SRN dostala mezi nejbohatší země světa. Zatímco v západním Německu se ekonomická situace zlepšovala poměrně rychle, ve východním Německu to tak snadné nebylo. Panovala zde socialistická diktatura nastolená SSSR, ekonomika byla řízená státem, a ve srovnání se západní částí, byl ekonomický vývoj jen velmi pozvolný. Přesto se však NDR dostala na první místo mezi socialistickými státy. Dalším výraznou odlišností od SRN byl fakt, že vláda v NDR neměla ani zdaleka takovou podporu obyvatel jako v případě západního Německa. Vývoj v SRN byl dokonce takový, že lidé museli být ve Východním Německu takříkajíc násilím drženi, bylo jim bráněno v útěku do západního Německa, které obyvatele NDR lákalo nesrovnatelně lepšími životními
143
The Economy. [online] cit. 03.11. 2013] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/134.htm
67
podmínkami. Jak bylo řečeno výše, byla v roce 1961 postavena Berlínská zeď, která byla faktickou překážkou bránící přesunům mezi západní a východní částí země. Ve východním Německu se po vzoru SSSR rozvíjel socialismus. Soukromé vlastnictví bylo zrušeno, zdroje zestátněny. V NDR se formovala státem kontrolovaná, centrálně plánovaná ekonomika. V roce 1951 byl sestaven první 5-ti letý plán, jehož cílem bylo překonat válečné ztráty a splatit reparace SSSR. Počínaje tímto rokem se prudce rozvíjí těžký průmysl, avšak cílového objemu produkce dosaženo nebylo kvůli nedostatku zdrojů. Další 5-ti letý plán následoval v roce 1956. Zaměřoval se na dokončení procesu znárodňování všech průmyslových zdrojů a kolektivizace zemědělských produktů. Již v 60. letech cca 90 % veškeré farmářské produkce zajišťovaly kolektivní farmy. Nicméně v 60. letech začal objem produkce klesat a stávalo se stále zřejmějším, že SRN předčila NDR.144 Po 2. světové válce tedy došlo k rozpolcení Německa, narušení jednotnosti země. Situace se začala zlepšovat v 70. letech, kdy byly uzavřeny některé dohody uvolňující vztahy mezi oběma částmi. Zlepšování pak pokračovalo i v 80. letech, avšak Berlínská zeď a spolu s ní napětí mezi SRN a NDR stále přetrvávaly. Spolková republika Německo Jak již bylo řečeno výše, vznikla SRN v roce 1949 spojením tří západních okupačních zón. V roce 1955 byla SRN přijata mezi členy NATO a spolu s tím západní země přestaly trvat na odzbrojení této částí Německa, SRN tak mohla započít proces remilitarizace. SRN se od samého počátku své existence úspěšně ekonomicky rozvíjela. Nespornou výhodou západního Německa bylo jeho teritoriální umístění. Nacházel se zde převážný podíl uhelné, strojírenské, hutní i chemické výroby Německa. Škody vyvolané válkou zde neměly tak drastický dopad jako ve východním Německu. V SRN bylo od samého počátku existence budováno tzv. sociální tržní hospodářství. V 50. letech
byl
základem
hospodářské
politiky
západního
Německa
neoliberalismus.
V hospodářské politice SRN se výrazně projevoval vliv „otce hospodářského zázraku“, Ludwiga Erharda. Erhard byl v poválečných letech ministrem hospodářství a následně také spolkovým kancléřem. 145 Po válce usilovala německá vláda jak o sociální mír, tak o ekonomickou prosperitu. Cílem bylo vytvořit takový systém, který by všem nabízel stejné možnosti a znemožnil vznik znevýhodněných sociálních skupin, které by případně mohly vyvolávat nepokoje. Tímto nelehkým úkolem byl pověřen právě L. Erhard. V roce 1948 přišel s reformami hospodářské politiky SRN, zejména měnové politiky. Smyslem bylo odstranit nacistické prvky
144
The Economy. [online] cit. 03.11. 2013] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/134.htm SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 145
68
hospodářského systému a vytvořit volný trh. Tím byly položeny základy západoněmecké ekonomiky a státu, začínáme hovořit o sociálním tržním hospodářství. 146 Tento systém hospodářství se od ostatních lišil tím, že měl jak materiální, tak sociální rovinu. Zároveň zdůrazňoval úlohu trhu v hospodářství země. Odrážel tak v sobě touhu Němců po ekonomice, která by byla osvobozena od zásahů a dominantního postavení státu, jak tomu bylo v dobách nacistické nadvlády. V systému sociálního tržního hospodářství měl stát jediný úkol- chránit konkurenční prostředí před vznikem a vlivem monopolů či oligopolů. Sociální rovina systému spočívala v důrazu na sociálnost státu, šlo o typ hospodářství, které se nestará jen o bohaté, ale zohledňuje i chudší vrstvy. Důležitý je výraz „sociální“. Mělo být na první pohled zřejmé, že nejde o žádný typ socialistického hospodaření, kde stát zasahuje do ekonomiky země, nebo ji dokonce řídí. Se západoněmeckým sociálním tržním hospodářstvím se dále pojí tzv. Ordnung. Ordnung je výrazem toho, že jak ekonomika, tak politika a společnost jsou uspořádané, strukturované, nejde o žádnou diktaturu. Směr, který v sobě obsahuje tuto myšlenku, se nazývá ordoliberalismus. Ordoliberalismus zdůrazňuje fakt, že uspořádání státu je svobodně zvolené, nikoli nařízené.147Ordoliberalismus sdílí s liberalismem tezi,
že
nejefektivnější
způsob
koordinace
ekonomických
aktivit
je
koordinace
prostřednictvím trhu. Neztotožňuje se však s liberály v tom směru, že tržní koordinace má být zcela svobodná, neovlivňovaná státem. Naopak zastává ten názor, že pro efektivní fungování ekonomiky je potřeba nastolit a udržovat určitý řád, právě prostřednictvím státu.148 Již v 60. letech však začaly státní zásahy do ekonomiky nabírat na intenzitě. V zemědělství se v hojné míře objevovaly státní subvence, jejichž cílem bylo např. ovlivňovat ceny nebo rozsah výroby jednotlivých produktů. V energetice a dopravě se sílící role státu projevovala státním vlastnictvím. Stát dále disponoval významnou kapitálovou účastí v oblasti průmyslu i bytové výstavby.149 V roce 1969 se k moci dostala sociální demokracie, která vytvořila koalici s liberální Svobodnou demokratickou stranou (koalice SPD-FDP).150 Německá sociální demokracie propagovala v roce 1959 smíšenou ekonomiku, ve které by stát nesl odpovědnost za vývoj hospodářství. Namísto zestátňování prosazovala dozor nad mocí podnikatelů a garanci sociálních jistot pro všechny bez rozdílu. Nová koalice na tento postup navázala, avšak dále prosazovala výraznější zásahy státu do ekonomiky. Její postup byl daný i v roce 1967 přijatým zákonem o ekonomické stabilitě a růstu, ze kterého pro vládu vyplývaly úkoly 146
The Economy. [online] cit. 03.11. 2013] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/134.htm The Economy. [online] cit. 03.11. 2013] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/134.htm 148 SLANÝ,A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H.Beck, Praha 1999. ISBN 807179-237-3 149 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 150 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 125 147
69
v podobě pečování o plnou zaměstnanost, cenovou stabilitu a také vnější hospodářskou rovnováhu.151 3.3.2 Ekonomický vývoj Německa Ekonomický vývoj Německa po skončení války lze rozdělit do několika etap:152
období let 1948- 1958- hospodářská obnova, budování sociálního tržního systému
1959-1973- období plné zaměstnanosti a dynamiky
1974-1989- strukturální adaptace a sektorové krize
od r. 1990 orientace na hospodářské sjednocení země
Vyčíslíme-li válečné škody na hospodářství Německa, zjistíme, že hodnota fixního kapitálu byla po válce přibližně na předválečné úrovni. Z toho tedy jasně vyplývá, že fixní kapitál zničený v průběhu války se přibližně rovnal jeho přírůstku ve válečném období. Objem výroby po válce klesl na cca. 50-60 % objemu z období před válkou. Tento fakt vyplýval z válečných škod, zákazu zbrojení a tedy zastavení výroby zbraní, vyčerpáním zásob, odlivem pracovní síly i narušením dopravní sítě.153 Ekonomická situace se však poměrně rychle zlepšovala. Země disponovala dostatkem pracovní síly, kterou podpořily tisíce lidí, které do Německa přišly po válce. Poválečná obnova byla navíc podpořena materiální pomocí ze Západu, tzv. Marshallovým plánem, jehož smyslem byla nejen poválečná obnova v Německu a dalších válkou zničených zemí, ale také zajištění konsolidace, sjednocení Evropy. Německo navíc čerpalo úvěry z USA i Velké Británie. Všimněme si, že stejně jako v poválečném vývoji Japonska, i v Německu sehrály významnou úlohu USA. V roce 1951 bylo zahájeno období značného hospodářského růstu. Faktory, které tento vývoj podpořily, byly vysoká zaměstnanost, dostatek kvalifikovaných pracovníků, dobrá organizace, technická vzdělanost a pracovní disciplína.154 Meziroční tempo růstu HDP dosahovalo 7,9 % a počet ekonomicky aktivního obyvatelstva vzrostl z 13,9 milionů na 18,5 milionů.
151
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 125 152 CIHELKOVÁ, E. a kol.: USA, Japonsko a SRN. Vybrané ekonomické aspekty a jejich komparace. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999, str.103 153 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 154 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 124 155 CIHELKOVÁ, E. a kol.: USA, Japonsko a SRN. Vybrané ekonomické aspekty a jejich komparace. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999, str.104
70
155
Nezaměstnanost klesala pomaleji, což bylo dáno přílivem tisíců obyvatel, které se do Německa vrátily po válce, a bylo těžší pro ně sehnat pracovní místa. Co se týče investic, bylo na tom Německo také lépe než mnohé ostatní země. Investiční aktivita byla podporována přílivem zahraničního kapitálu, a také jí prospíval fakt, že ekonomika Německa byla jen velmi málo zatížena vojenskými výdaji. Svou roli sehrála i inovační schopnost Německa, rychlá obnova kapitálových statků i bytového fondu, vznik a rozvoj nových oborů, vysoká spotřebitelská i zahraniční poptávka. Export byl založen na kvalitě a výhodných podmínkách, prospívala mu i podhodnocená marka. Ekonomický rozvoj postupoval rychle, už v 60. letech se země dostala na 1. místo žebříčku průmyslových výrobců západní Evropy a 2. místo v oblasti světového vývozu.156 Hlavními příčinami německého hospodářského zázraku byla již zmíněná měnová reforma L.Erharda, jejíž základní myšlenkou bylo nahradit říšskou marku německou markou. Další významnou změnou bylo odstranění cenových kontrol. Cenovou regulaci zavedl Hitler v r. 1936 a umožnil tak své vládě nákup válečných materiálů za uměle snížené ceny. Třetím faktorem, který podpořil zotavování německé ekonomiky, bylo redukování nevýznamných daní.157 Hlavními odvětvími byl automobilový, hutnický, chemický a elektrotechnický průmysl. V tabulce 10 je srovnání hodnot HDP/ hlavu v sedmi největších ekonomikách. Ve válečném a těsně poválečném období vykazovali Spojenci růst HDP/hlavu, přičemž největší nárůst zaznamenaly USA. Ze zemí Osy vykazovaly jak Německo, tak Japonsko pokles tohoto ukazatele, Itálie pak zaznamenala mírný růst. Po roce 1950 je pak zřetelný růst HDP/hlavu u všech sledovaných zemí. V rámci Spojenců pak vykazovaly nejvyšší hodnoty USA, nejrychlejší růst byl však patrný v SSSR. Ze zemí Osy byl HDP/hlavu nejvyšší v Německu, ale nejrychlejší růst vykázalo Japonsko, jehož HDP/hlavu vzrostl v letech 1950-1973 téměř na desetinásobek hodnoty z roku 1950.158
156
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4, str. 124 157 German Economic Miracle. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://www.econlib.org/library/Enc/GermanEconomicMiracle.html 158 The economics of World War II:an overview. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df
71
Tab. 10: Hodnota HDP/ hlavu v USD ve vybraných zemích v letech 1938- 1973, ve stálých cenách roku 1990 Stát
1938
1950
1973
USA
6134
9573
16607
Velká Británie
5983
6847
11992
SSSR
2150
2834
6058
Francie
4424
5221
12940
Německo
5126
4281
13152
Itálie
3244
3425
10409
Japonsko
2356
1873
11017
Spojenci
Země Osy
Zdroj: Maddison, A.: Monitoring the World Economy. Paris,1820-1992, vlastní zpracování159 Kromě měnové reformy byly realizovány i reformy ekonomické a institucionální. Následovalo přibližně 1 a půl roku dlouhé období konsolidace. Průmyslová produkce v roce 1949 vzrostla až o 24 % a o 12 % v 1. polovině roku 1950.160 Nadále rostla produktivita práce, do Německa přišlo až 9 milionů uprchlíků. Jedním z hlavních problémů v poválečném Německu byl nedostatek kapitálu. Fyzický kapitál byl ve velké míře zničen válkou, ekonomika byla po válce navíc zatížena reparacemi. V poválečném období byly také na denním pořádku konfiskace majetku. To vyvolávalo obavy potenciálních investorů ze ztráty jejich investic. V tomto období se na scéně objevuje ekonom J.M. Keynes, který přišel s návrhem řešení výše zmíněného problému s nedostatkem kapitálu. Řešení spatřoval v expanzivní monetární politice, úsporách podnícených daněmi a v investicích plánovaných vládou. Nakonec byla zásoba kapitálu navyšována zejména zvyšováním daní. Přestože Německo přišlo po válce o východoevropské trhy, rozvíjel se jeho zahraniční obchod poměrně rychlým tempem. V rozmezí let 1948-50 vzrostl objem zahraničního obchodu 159
In: The Economics of World War II:an overview. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df 160 The Economics of World War II:an overview. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2overview1998.p df
72
o 84,4 % ročně. Německo tak rychle překonávalo obchodní deficit. 161 V první etapě vývoje se také formoval nový hospodářský systém, typický pro západní Německo. Šlo o tzv. systém sociálního tržního hospodářství, který v sobě kombinoval ekonomiku založenou na tržním mechanismu spojenou se zásahy státu, zejména v sociální oblasti. Odpovědnost za vývoj ekonomiky tak byla rozdělena mezi trh a stát. Stát se angažoval v několika oblastech. Zavedl regulaci podnikání, ochranu konkurence, což souviselo s rostoucím vlivem kartelů v německé ekonomice. Dále došlo k progresivnímu zvyšování veřejných výdajů, které směřovaly zejména k rozvoji infrastruktury (dopravní, komunikační i vzdělávací), podpoře významných sektorů (uhelný průmysl, železnice) a také k ochraně malých a středních podniků před vlivem kartelů. Dále se rozvíjel systém sociální péče a také přerozdělování bohatství, čímž měla být zajištěna podpora chudých vrstev obyvatel.162 Ve druhé etapě vývoje, v letech 1959- 1973 se v Německu dostavila první poválečná recese, která však nebyla nijak závažná, tempo hospodářského růstu kleslo o 0,1 %.163 Ve srovnání s ostatními zeměmi byl hospodářský růst Německa stále značný, navíc docházelo k trvalému růstu zaměstnanosti, která z 18,8 milionů zaměstnaných vzrostla na 22,9 milionů. Vývoj nezaměstnanosti v Německu, resp. její pokles a také zlepšující se deficit obchodní bilance je patrný z tabulky 6.
161
The Economic History of Germany. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/germany.htm 162 The Postwar Economic System in Germany:Creation, Evolution and Reappraisal. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://research.stlouisfed.org/publications/review/75/10/Postwar_Oct1975.pdf 163 The Economic History of Germany. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/germany.htm
73
Tab. 11: Vývoj německé ekonomiky v letech 1950- 1970.
Zdroj: HARDACH, K.: Wirtschaftsgeschichte Deutschlands im 20. Jahrhundert. Gottingen: VR, 1993. 164 V 60. letech se ekonomický růst v Německu zpomalil, což bylo zčásti způsobeno vybudováním Berlínské zdi v roce 1961. Tím byl zastaven příliv levné pracovní síly do Západního Německa, začaly narůstat náklady a tím se zpomaloval ekonomický růst.165 Výraznější problémy se v Německé ekonomice začaly projevovat ve druhé polovině druhé etapy, tedy na počátku 70. let. Souvisely s rozvojem ekonomické integrace v Evropě a rostoucí inflační dynamikou. Změny s sebou přinesl také vstup sociálních demokratů do vlády, se kterým byl spojený příklon ke keynesiánskému vedení ekonomiky. Ten se projevil přijetím Zákona o stabilitě a růstu, ze kterého vyplýval nový cíl vlády a to vysoká zaměstnanost.
164
In SLANÝ, A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H. Beck, Praha 2003. ISBN 80-7179-738-3, str. 318 165 The Economy. [online] cit. 05.11. 2013] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/134.htm 74
Tab. 12: Přehled vývoje německé ekonomiky v letech 1948- 1973, vlastní zpracování Etapy vývoje německé ekonomiky- přehled Období 1948-1958
Období 1959- 1973
pokles objemu produkce, souvislost
na
1.
místě
mezi
průmyslovými výrobci Západní
rychlé zotavení, početná pracovní
Evropy a na 2. místě v oblasti
síla, materiální pomoc ze Západu,
světového exportu
příliv
PZI,
kapitálových
rychlá statků,
obnova
zahraniční poptávka= růst měnová
reforma,
mírný pokles hospodářského růstu
trvalý růst zaměstnanosti, zlepšení
inovační
schopnosti, vysoká spotřebitelská i
Německo
se zákazem zbrojení po válce
úvěry z USA a Velké Británie
deficitu obchodní bilance
od poloviny 70. let zhoršování situace-> inflace, vstup sociálních
odstranění
demokratů do vlády
cenových regulací
konsolidace, růst objemu produkce
růst objemu zahraničního obchodu
vznik systému sociálního tržního hospodářství
vysoká angažovanost státu- regulace podnikání,
ochrana
konkurence,
zvyšování veřejných výdajů a jejich uplatnění v infrastruktuře a rozvoji významných sektorů
Na závěr třetí kapitoly opět uvádím srovnání Japonska a Německa, tentokrát v období od konce 2. světové války do 70. let 20. století:
75
Tab. 13: Srovnání Japonska a Německa v období od konce 2. světové války do 70. let 20. století
Srovnání Japonska a Německa v období od konce 2. světové války do 70. let 20. století Německo
Japonsko
pod správou USA, moc císaře omezena na
minimum
rozděleno do 4 okupačních zón (USA, VB, Francie, SSSR); po vypuknutí Studené války vznik západní
a
východní
části
oddělených Železnou oponou
demokratizace,
odzbrojení,
vojenská
ochrana USA
parlamentní
demokracie,
kapitalismus (SRN)
díky vojenské ochraně USA vojenské
výhodná poloha SRN- uhelná,
výdaje sníženy na minimum-> využití fin.
strojírenská, hutní a chemická
prostředků na rozvoj
výroba
+ finanční pomoc z USA
proces „dohánění“ Západu
přejímání technologií, stylu řízení ze
vzniká
japonský
všem nabízel stejné možnosti
západních ekonomik model
tržního
cílem vytvořit systém, který by
reformy v roce 1948 vznik modelu sociálního tržního
hospodářství-> orientace na exportní
hospodářství- důraz na úlohu
trhy, ochrana a podpora domácího trhu;
trhu v hospodářství země, stát
stát se angažuje i v soukromém sektoru
má
v sociální sféře se stát příliš neangažuje
konkurenční prostředí
indikativní plánování- plány doporučené, nezávazné
v 60.
nastolit
letech
řád
a
chránit
nárůst
státních
zásahů- subvence v zemědělství, státní vlastnictví v energetice a dopravě
v 60. letech spuštěn proces liberalizace, strategie
růstu
taženého
exportem,
proexportní politika
76
V závěru třetí kapitoly také shrneme hlavní tendence v hospodářství obou zemí: Japonsko se po 2. světové válce nacházelo pod okupační správou USA. Bylo vynuceno odzbrojení Japonska, kterému případnou vojenskou ochranu přislíbily USA. Tím Japonsko uspořilo prostředky, které by jinak do této ochrany investovalo a mohlo je využít na podporu ekonomického růstu. V poválečném období byl nastolen pevný kurz japonského jenu ve snaze zabránit dalšímu růstu inflace. Tento krok však vyvolal pokles konkurenceschopnosti japonského zboží na zahraničních trzích a nebyl proto příliš efektivní. Ke konci války přešlo Japonsko na masovou, flexibilní produkci. Válečná výroba byla nahrazena výrobou mírovou. Mezi obyvateli sílil nacionalismus, objevovala se touha po dohnání vyspělých západních zemí. V zemi byly zaváděny nové technologie a také americká tržní pravidla. Japonský trh byl zpočátku silně chráněn před konkurencí. Postupně se začal orientovat na exportní trhy, v 60. letech byl zahájen proces liberalizace. Patrná byla silná pozice státu, neboť panovala nedůvěra ve schopnost trhu samostatně fungovat a účinně se regulovat. V sociálním sektoru se stát neangažoval v takové míře, v jaké se zapojoval např. v USA. Důkazem toho bylo například to, že důchody či podpory v nezaměstnanosti byly z poloviny tvořeny úsporami samotných zaměstnanců a druhá polovina byla poskytována společnostmi, které je zaměstnávaly. Také Německo přešlo ke konci války na masovou, flexibilní výrobu. V důsledku rozdělení do okupačních zón a následnému rozporu mezi USA a SSSR, který vyústil v rozdělení Německa na východní a západní část, byla země rozpolcena jak po politické, tak po sociální stránce. V poválečném období se v Německu formuje nový typ hospodářského systému, tzv. sociální tržní hospodářství. Tento se systém se vyznačuje důrazem na úlohu trhu v hospodářství země. To bylo projevem snahy státu vymanit se z dominance státu, která byla typická pro nacistické Německo. Sociální tržní systém na jedné straně zdůrazňuje postavení trhu v ekonomice země, na straně druhé však upozorňuje na nutnost nastavení pevného řádu, který může poskytnout jen stát. V 60. letech postavení státu a jeho zásahy do ekonomiky opět sílí, což souvisí jak se změnami ve světové ekonomice, tak se změnami ve složení německé vlády. Pokud na základě výše uvedené tabulky shrneme hlavní společné znaky Japonska a Německa, je patrné, že obě země se po 2. světové válce nacházely pod takříkajíc cizí nadvládou. V Japonsku určovaly směr vývoje USA, v Německu pak USA spolu s dalšími vítěznými mocnostmi, Velkou Británií, Francií s SSSR. V dalších částech práce se pak zaměřujeme na západní Německo, které bylo ovlivněno západními velmocemi. Obě země také prošly po válce procesem odzbrojení a byly do určité míry závislé na externí pomoci, co se ekonomické obnovy týče. Německu pomohl Marshallův plán, Japonsku pak zahraniční know how, zpřístupnění zahraničních trhů a přijetí hospodářského modelu západních států. 77
V obou ekonomikách došlo k vybudování nového hospodářského modelu, v Japonsku hovoříme o japonském tržním hospodářství, v Německu pak o sociálním tržním hospodářství. Jak pro Japonsko, tak pro Německo bylo typické oslabení moci státu a posílení významu tržního mechanismu. Rozdíl pak můžeme spatřovat ve významu státu v sociální oblasti. Zatímco v Německu stát usiloval o sociální stabilitu a rozvoj, pečoval o sociální oblast, v Japonsku tuto roli přejímaly spíše samotní zaměstnanci a firmy. V Německu je v 60. letech patrný růst významu státu, kdežto v Japonsku se vyvíjí proexportně orientovaná hospodářská politika. Pro obě ekonomiky je příznačná poměrně rychlá hospodářská obnova a příznivý ekonomický růst.
78
4 Vývoj od 70. let 20. století do současnosti Čtvrtá kapitola je věnována vývoji světového hospodářství v období od 70. let 20. století do současnosti. Beze sporu je to období bohaté na dalekosáhlé změny ve světové ekonomice, procesy liberalizace, krizové situace i změny v rozložení moci mezi hlavní světové aktéry. Cílem kapitoly je zhodnotit vývoj v tomto období nejen v celosvětovém měřítku, ale zejména z hlediska Japonska a Německa.
4.1 Situace ve světě V 50. letech 20. století docházelo k budování nové podoby světové ekonomiky. Jednotlivé země se dříve či později zotavovaly z dopadů 2. světové války a zaznamenávaly ekonomický růst. Období 50. a 60. let byla poměrně klidným obdobím, nepoznamenaným výraznými výkyvy. V 70. letech období klidu končí a země jsou nuceny čelit řadě problémů, mezi nimiž dominuje problém surovinové závislosti. Podrobněji o této situaci pojednává poslední kapitola mé práce. 4.1.1 Světové hospodářství od 70. let 20. století Ekonomický vývoj v poválečném období byl charakterizován silným postavením USA, jejichž měna, americký dolar, byla jedinou měnou přímo směnitelnou za zlato. V tomto období bylo hospodaření světa založené na bretton-woodském měnovém systému, který byl založen na pevných měnových kurzech odvíjejících se od vztahu k USD. Rostoucí poptávka po USD vyvolávala jeho apreciaci a tím byla narušena rovnováha. Systém pevných měnových kurzů nebyl dále udržitelný a v roce 1971 došlo k zániku bretton-woodského měnového systému. Po pádu systému fixních měnových kurzů dochází v 70. letech k uvolňování pohybu kapitálu. Rozvíjí se mezinárodní finanční trhy, kapitálové toky se zpočátku uskutečňovaly převážně jen mezi bohatými zeměmi. 166 I v tomto období dále pokračuje liberalizace, odstraňování překážek obchodu. Zároveň dochází ke vzniku různých regionálních uskupení, mezi kterými jmenujme Evropské společenství, které vzniklo v 90. letech spojením Evropského společenství uhlí a oceli, Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro jadernou energii, která vznikala už v 50. letech. Cílem bylo vytvoření celní unie, posléze společného trhu,
166
Restoring a Global Economy. [online] [cit. 20.11.2013] Dostupné na http://hbswk.hbs.edu/item/4961.html
79
měnové unie a nakonec unie hospodářské. V současné době se integrace nachází ve fázi unie měnové. Sedmdesátá léta s sebou přinesla nárůst rozsahu, objemu i efektivity obchodu díky rozšiřujícímu se a snáze dostupnému trhu. Tak například vznik společného trhu v Evropě měl za následek příliv amerických společností na evropský trh. Rozvoj obchodu byl dále podporován diverzifikací činností a jejich specializací, přispěl k poklesu výrobních nákladů, zpřístupnění surovin. 167 Tato dekáda byla zároveň obdobím vysokých rozpočtových deficitů a inflace, což vyústilo ve snahy nalézt nové podoby hospodářské politiky, která by více zdůrazňovala tržní sílu a stanovila meze pro vládní zásahy. V 70. letech se mění úloha státu, dochází k růstu podílu veřejných výdajů na HDP. Dále dochází ke strukturální transformaci, což v podstatě znamená přesun od zemědělství přes průmysl ke službám. Procentuální zastoupení jednotlivých sektorů v letech 1970 a 2005 znázorňuje tabulka 13. Tab. 13: Strukturální změny hospodářství v letech 1970 a 2005- podíl jednotlivých sektorů na světové produkci Sektor/rok
1970
2005
Primární sektor-
10 %
3, 6 %
Sekundární sektor- průmysl
38 %
29 %
Terciární sektor- služby
52 %
68 %
zemědělství
Zdroj: UNIDO, vlastní zpracování168 Kromě strukturálních změn jsou 70. léta 20. století charakterizována strukturálními krizemi, zejména dvěma ropným šoky. První ropný šok spadá do roku 1973 a souvisel se situací v arabských zemích. V roce 1967 dobyl Izrael mimo jiná území Sinajský poloostrov, který odmítl Egyptu výměnou za uznání státnosti navrátit. Arabský svět tak začal toužit po odvetě. V roce 1973 napadl Egypt spolu se Sýrií Izrael, avšak ten se dokázal ubránit. Arabské státy se proto uchýlily k mocnější zbrani, kterou byla ropa. V roce 1973 snížila Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) nabídku ropy o 5 % a tuto situaci hodlala udržet až do doby, než Izrael vyklidí obsazená území. Arabské státy využily svou silnou pozici v oblasti vývozu ropy
167
Transportation, Globalization and International Trade. [online] [cit. 20.11.2013] Dostupné na http://people.hofstra.edu/geotrans/eng/ch5en/conc5en/ch5c2en.html 168 Structural Change in the Global Economy: Main Features and Trends. [online] [cit. 20.11.2013] Dostupné na http://www.unido.org/fileadmin/user_media/Publications/Research_and_statistics/Branch_publicati ons/Research_and_Policy/Files/Working_Papers/2009/WP%2024%20Structural%20Change%20in%20 the%20World%20Economy%20-%20Main%20Features%20and%20Trends.pdf
80
a snažily se donutit Západ, aby omezil podporu, kterou poskytoval Izraeli. Omezená nabídky ropy vedla k růstu cen této strategicky významné suroviny, západní státy se dostávaly do problémů, protože většina z nich byla na dovozu ropy závislá. Nakonec tedy západní ekonomiky začaly tlačit na Izrael, aby vyhověl požadavkům arabských států. To přimělo OPEC postupně odstraňovat zavedená omezení v oblasti ropy. Ceny ropy však zůstávaly nadále vysoké, díky ropné válce si země OPECu polepšily o 80 mld USD ročně. Neměly však vlastní bankovní systém, a tak získané prostředky musely uložit prostřednictvím světového bankovního systému. Tak se jejich prostředky dostaly v podobě půjček do celého světa. Růst cen ropy vyvolal recesi v celé světové ekonomice. Vysoké ceny ropy a energií zapříčinily ve většině vyspělých zemí stagflaci, tedy situaci, kdy inflace roste a výkonnost ekonomiky klesá.169 Druhý ropný šok na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1979 proběhla v Iránu revoluce, jejímž výsledkem bylo svržení šáha. Vlivem této situace začaly růst ceny ropy ještě více, než v roce 1973 a světovou ekonomikou tak otřásla další ropná krize. Vysoké ceny ropy se promítaly do růstu cen konečné produkce, země vyvážející ropu naopak bohatly. Růst cen ropy je zachycen na grafu 6. Z přibližně 2 USD/barel v roce 1970 vzrostla cena na 50 USD/ barel po roce 2004. Centrálně plánovaných ekonomik se ropné šoky příliš nedotkly, protože využívaly ropu ze SSSR, která byla obchodována za administrativní ceny. Ropné krize také poukázaly na značnou závislost vyspělých zemí na dovozu ropy ze zahraničí. Následkem toho začaly země hledat alternativní zdroje energie. Tak například německá vláda v roce 1973 schválila jaderný program, v hospodářských politikách zemí se začínají prosazovat strany zelených, zdůrazňující využívání alternativních zdrojů energie. Graf 6: Růst ceny ropy v USD/barel
Zdroj: OECD Factbook 2007170
169
Ropná krize v roce 1973 . [online] [cit. 20.11.2013] Dostupné na http: http://www.penize.cz/nezamestnanost/15178-ropna-krize-v-roce-1973 170 In TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400002-7
81
Sedmdesátá léta představují posun ve vývoji mezinárodního obchodu, související s uvolněním pohybu výrobních faktorů, postupující liberalizací a formováním nových subjektů ekonomiky, nadnárodních společností. Od 70. let je také zaznamenáván růst reálného HDP v jednotlivých ekonomikách, což znázorňuje graf 7. Graf 7: Světový reálný HDP (mld USD)
Zdroj: Basic Guide to the Economic Growth, 1970 to 2007.171 Na obrázku je patrné, že nejvyšší reálný HDP vykazovaly USA, Evropa a region Asie a Oceánie. V případě posledně zmíněné oblasti je také možné vysledovat zrychlení tempa růstu přibližně od roku 2004. S nástupem 80. let dochází k výrazné přeměně hospodářské politiky, která se začíná přiklánět k myšlenkám volného trhu a limitování zásahů státu do ekonomického dění. Vzorem takovéto hospodářské politiky může být například politika Margaret Thatcherové ve Velké Británii nebo Ronalda Reagana v USA. Pro tyto hospodářské politiky bylo příznačné snižování daní, nezávislost monetární politiky, privatizace, omezování státních zásahů či deregulace volného podnikání. Můžeme tedy říci, že v 80. letech dochází v mnoha zemích k odklonu od centrálního plánování, stát už není všemocný a o vývoji ekonomiky dané země rozhoduje převážně trh. Cílem monetární politiky je snižování inflace a to pomocí regulací peněžní zásoby, nikoli snižováním úrokových sazeb. Významnou roli pak sehrává centrální banka.172 171
Basic Guide to the Economic Growth, 1970 to 2007. [online] [cit. 20.11.2013] Dostupné na http://gsociology.icaap.org/reportpdf/World_Economic_Growth.pdf 172 TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7
82
Zatímco až do 60. let zajišťovaly až 80 % veškerých toků PZI USA, jsou v 80. letech téměř 2/3 PZI alokovány v Západní Evropě a Severní Americe. V tomto období se na scéně objevují nové profese, dochází k sílícímu přenosu znalostí za hranice států, mění se životní styl. Nová globální ekonomika je založena na obchodu, investicích a znalostních tocích mezi Evropou, Amerikou a Japonskem, ne na pohybu hotových výrobků a surovin jako tomu bylo dosud. 173 Osmdesátá léta byla také poznamenána dlužnickou krizí, která postihla rozvojové země. Tato krize měla počátky už v 70. letech, kdy řada z těchto zemí využívala půjčky z USA. S nástupem nové hospodářské politiky však byla zavedena restriktivní monetární politika, což se projevilo růstem úrokových sazeb a posilováním USD. Z toho důvodu se splácení úvěrů pro rozvojové země stávalo dražším a tím hůře plnitelným. Samotné USA se dostávaly do potíží, neboť silný USD znevýhodňoval americký export a vedl k deficitům běžného účtu platební bilance. Nová hospodářská politika se dále vyznačuje kritikou stávajícího vysokého podílu veřejných výdajů na HDP, 80. letech se tento ukazatel ve většině vyspělých zemích pohyboval okolo 40 %.174 Stát tím v podstatě brzdí soukromé podnikání, subjekty se stávají závislými na jeho pomoci a tlumí tak svůj potenciál. Důraz je tedy kladen na liberalizaci, deregulaci a privatizaci. Neméně důležitou událostí v 80. letech je získání nezávislosti v rozvojových zemích. Ty usilují o nezávislou hospodářskou politiku a soběstačnost, nicméně v 80. letech byly jejich ekonomiky zatíženy dluhy, zejména vůči USA. Meziroční vývoj světového HDP v 80. letech zachycuje graf 8. Graf 8: Meziroční vývoj světového HDP v %, 1980-1990 8 7 6 5 Tempo růstu 4 HDP % 3 2 1 0 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 Rok
Zdroj: Mezinárodní měnový fond175 173
Restoring a Global Economy, 1950-1980. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://hbswk.hbs.edu/item/4961.html 174 TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-0027, str. 19 175 Public Data. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.google.com/publicdata/explore?ds=k3s92bru78li6_&hl=en&dl=en#!ctype=l&strail=false&
83
Z grafu je patrné, že ekonomický vývoj v dané dekádě byl celosvětově příznivý, bez výrazných poklesů a s prudkým růstem v roce 1988. V 90. letech 20. století dochází k rozvoji trhů s finančními deriváty a tím i k zpřístupnění nových možností zajištění se proti rizikům pomocí operací na finančních trzích. Proces globalizace dále pokračuje, projevuje se zejména v internacionalizaci kapitálových toků. Vedoucí pozici na poli světové ekonomiky zaujímají USA. Centrálně plánované ekonomiky se ocitají na hranici extenzivního růstu a potýkají se i s dalšími problémy, které odhalují nedostatky socialistického systému hospodářství. V 90. letech je v těchto zemích spuštěn proces ekonomické transformace, která zahrnuje liberalizaci, deregulaci a privatizaci. Tedy zavedení svobodného tržního prostředí, uvolnění podmínek soukromého podnikání a vůbec poskytnutí práva svobodně podnikat. Dále dochází k eliminování státního vlastnictví, které je dále neefektivní. Nevyhnutelné byly také strukturální změny, tedy přenesení těžiště ekonomiky od zemědělství ke službám. Tržní reformy si v bývalých centrálně plánovaných ekonomikách vybraly daň v podobě propadu ekonomického výkonu, nárůstu nezaměstnanosti a zhoršení životní úrovně. Tyto problémy však byly nakonec úspěšně překonány.176 Devadesátá léta jsou obdobím konjunkturálních zvratů. Zpočátku byl vývoj lepší, než v předchozí dekádě, avšak ve 2. polovině 90. let se objevují regionální krize- mexická, asijská, ruská nebo krize brazilská či argentinská. Tyto krize neměly globální charakter, odvíjely se na regionální úrovni. Od předchozích krizí se lišily příčinami i podobou. Často sehrával podstatnou roli útok spekulačního kapitálu.177Graf 9 zachycuje vývoj světového HDP v 90. letech.
176
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7 Stav a tendence vývoje světové ekonomiky. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.mezinarodnivztahy.com/article/download/681/726 177
84
Graf 9: Meziroční vývoj světového HDP v %, 1990-2000
6 5 4 3 2 Tempo růstu HDP 1 0 -1
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
-2 -3
Rok
Zdroj: Mezinárodní měnový fond178 V poslední dekádě 20. století úspěšně pokračuje růst objemu PZI, jak odlivu, tak přílivu. Tak např. v roce 1997 dosahoval světový příliv PZI 400 mld. USD a odliv 424 mld. USD. Výrazný byl také nárůst počtu nadnárodních společností a jejich afilací, v roce 1997 bylo evidováno 53 000 TNC 450 000 afilací. Příliv PZI do jednotlivých regionů, konkrétně EU, Afriky, Západní Asie, Střední a Východní Evropy, USA, Latinské Ameriky a oblasti Karibiku, Jižní, Východní a Jihovýchodní Asie znázorňuje graf 10.
178
Public Data. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.google.com/publicdata/explore?ds=k3s92bru78li6_&hl=en&dl=en#!ctype=l&strail=false&
85
Graf 10: Příliv PZI v mld. USD podle regionů
Zdroj: World Investment Report 1998179 Z grafu je patrný rostoucí trend u všech regionů kromě Afriky a Západní Asie. Nejvyšší příliv PZI pak zaznamenává Evropa, USA a nezanedbatelnými regiony jsou také Jižní, Východní a Jihovýchodní Asie. Neméně významnou událostí 90. let je také sjednocení Německa, o kterém bude podrobněji pojednáno v poslední podkapitole. Ve vývoji v 80. a 90. letech 20. století můžeme vysledovat několik zásadních změn:180
rozpad sovětského bloku a přeměna bývalých centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky tržní
rychlý růst a posílení postavení Číny
ekonomický růst Indie
první výrazný pokles tempa růstu japonské ekonomiky v poválečném období
mezinárodní dluhové krize v 80. letech
informační revoluce, nástup počítačové technologie
globalizace, úzké vazby mezi národními ekonomikami
179
World Investment Report. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://unctad.org/en/Docs/wir1998_en.pdf 180 Riding the Elephants: The Evolution of World Economic Growth and Income Distribution at the End of the Twentieth Century (1980-2000). [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://www.un.org/esa/desa/papers/2006/wp27_2006.pdf
86
Dovolím si doplnit ještě jeden typický znak tohoto období a to je sílící postavení nadnárodních společností ve světové ekonomice. Nadnárodní společnosti totiž přebírají roli tvůrce ekonomického růstu, roste jejich podíl na světovém obchodu a začínají výrazněji zasahovat do dění v zemích, kde mají umístěné své afilace. S novým miléniem nastaly zásadní změny ve světové ekonomice. Z hlediska ekonomické síly dochází ke slábnutí pozice Velké Británie a v popředí se stále udržují USA. Navíc se začínají prosazovat nově industrializované ekonomiky, zejména Čína. Ta prodělala na konci 20. století liberální tržní reformy, čímž nastartovala svůj ekonomický růst. Svědčí o tom i fakt, že se po USA stává druhou nejvyspělejší ekonomikou světa, předčila tedy Japonsko, které se na počátku 21. století potýká se stárnutím populace a nevhodným mixem hospodářských politik. První dekáda 21. století je spojena zejména s recesí v USA a následnou světovou finanční krizí, která značně ovlivnila další vývoj světové ekonomiky. Na něm se podepsaly i další neméně závažné události, jakými byl útok na Světové obchodní centrum v USA v roce 2001 a vojenské operace USA na Blízkém východě. Pojednávání o světové finanční krizi zahájíme nastíněním recese v USA, která byla spuštěna na počátku 21. století. Kořeny této recese spadají už do 90. let, kdy docházelo k internetovému a komunikačnímu boomu. Stovky firem realizovaly své zisky jen prostřednictvím internetu, vznikaly nové, mladé internetové firmy, v nichž akcionáři spatřovaly obrovský potenciál a tak do nich neváhaly investovat. Akcie těchto firem byly často dále obchodovány, za ještě vyšší ceny. Tím docházelo k umělému navyšování hodnoty firem, která neodpovídala skutečnosti. Nafukovala se akciová bublina, která musela dříve nebo později prasknout. K tomu došlo v roce 2000. Řada z těchto mladých firem zbankrotovala, akcionáři přišly o své peníze a americká ekonomika se tak ocitla ve stavu recese. Na vzniklou situaci reagovala americká centrální banka (FED) snižováním úrokových sazeb, které klesly na rekordně nízké úrovně. Nízké úrokové sazby v podstatě znamenaly snadno dostupné peníze, a tak docházelo k oživení spotřeby domácností i investic firem a recese byla poměrně rychle zažehnána. V roce 2004 už dosahovalo tempo ekonomického růstu USA 3,9 %. Začala se však objevovat stinná stránka monetární politiky FED. Nízké úrokové sazby sice v krátkodobém horizontu přispěly k oživení spotřebitelské poptávky a investic, v dlouhém období však znamenaly růst zadlužení, neboť domácnosti ke krytí spotřeby čerpaly úvěry. Dalším problémem nízkých úrokových sazeb byl jejich projev v poklesu hypotečních úrokových sazeb, zejména u hypoték s pohyblivou úrokovou mírou. Levné hypotéky znamenaly, že se k jejich čerpání uchylovaly i méně bonitní domácnosti. V roce 2004 FED změnila svou monetární politiku a začala úrokové sazby zvyšovat. To samozřejmě znamenalo, že méně bonitní klienti se dostali do problémů se splácením svých hypoték. Tím začala klesat
87
spotřeba domácností a spolu s tím i tržby maloobchodníků. Vzniklá situace se postupně přelila i do dalších ekonomik.181 Pojem „světová krize“ se ve spojení s vývojem světové ekonomiky začal používat v roce 2007. Jak jsme uvedly výše, vznikly její počátky na finančních trzích USA. V roce 2007 se americká ekonomika dostala do hypoteční krize a problémy v bankovním sektoru se přenesly do celého světa. Tím došlo k propadu světové ekonomiky. V období 2007-2009 hovoříme o krizi finanční, která byla spuštěna prasknutím hypoteční bubliny na amerických finančních trzích. Důsledkem této krize byly bankroty velkých bank, zejména amerických, britských a islandských. Finanční trhy zamrzly, banky přestaly být ochotny půjčovat peníze jak svým klientům, tak jiným bankám. Světová finanční krize byla v podstatě kombinací dluhových, bankovních a také měnových problémů. Od roku 2009 mluvíme o světové ekonomické krizi. V této situaci se problémy ve finanční oblasti přenáší na reálnou ekonomiku. Světovou ekonomickou krizi tak charakterizuje snížení domácí poptávky, deflace, recese, deflace a v neposlední řadě pokles světového exportu a importu, což se projevuje ve zhoršení stavu běžného účtu platební bilance jednotlivých zemí. Krize měla dopad na všechny oblasti ekonomiky a pro její řešení byla přijata nejrůznější protikrizová opatření, ať už to byla opatření na záchranu bank, nebo na zachování důvěry ekonomických subjektů, nástroje monetární politiky spočívající ve znehodnocování měny, poskytování úvěrů atd. 182 V prvním čtvrtletí roku 2010 dosahovalo roční tempo růstu HDP ve světovém měřítku více než 5 %, čehož bylo dosaženo zejména díky rychlému růstu v asijských zemích. V USA se začala zlepšovat ekonomická situace, avšak situace na trhu nemovitostí zůstávala problematická, stejně jako příjmy domácností. Ekonomické oživení ve světové ekonomice bylo dále komplikováno problémy v Eurozóně, která byla sužována dluhovými krizemi v některých zemích, na jejichž překonání se musely podílet všechny členské země. Problémy zde přetrvávají dodnes. V roce 2011 ovlivnilo vývoj světové ekonomiky zemětřesení a tsunami v Japonsku a následná jaderná katastrofa ve Fukušimě. V dalších letech se ekonomická situace pomalu stabilizuje. Vývoj světového HDP v letech 2000- 2012 zachycuje graf 11.
181
Hypoteční krize v USA. Příčiny, průběh, následky. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky 182 KALÍNSKÁ, E. a Kol.: Mezinárodní obchod v 21. století. Grada Publishing, Praha 2010. ISBN 978-80247-3396-8
88
Graf 11: Meziroční vývoj HDP v %, 2000-2012
6 4 2
Tempo růstu HDP %
0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 -2 -4 -6 -8
Rok
Zdroj: Světová banka183 Nejhlubší pokles zaznamenala světová ekonomika v roce 2009, přes 5 %. V roce 2010 již byl patrný pozitivní růst, který byl však přerušen negativními událostmi v roce 2011. V roce 2012 se pak obnovuje růstový trend, který pomalu pokračuje i v roce 2013. Tempo růstu ekonomiky je pomalé, přetrvávají problémy v rámci EU. Evropská centrální banka proto snížila úrokovou sazbu na 0, 25 %, aby tak podpořila oživení evropských zemí.184
183
Data. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS/countries?page=2 184 Lagardeová: Světová ekonomika oživuje. [online] [cit. 05.12.2013] Dostupné na http://www.fxstreet.cz/lagardeova-svetova-ekonomika-ozivuje.html
89
4.2 Japonsko v období od 70. let 20. století do současnosti V předchozí kapitole jsme se zabývali japonským hospodářským zázrakem, kterým je charakteristický poválečný vývoj v Japonsku. V poslední kapitole ještě chvíli u tohoto zázraku setrváme, postupně se však propracujeme až ke zvratu v tomto vývoji a následnému vývoji problematickému, který je v Japonsku patrný dodnes. 4.2.1 Hospodářská politika Japonska V letech následujících po 2. světové válce se v Japonsku rodí japonský styl tržního hospodářství. Jeho typickými znaky jsou dlouhodobá zaměstnanost, domácí vzdělávání, dominantní role bankovního sektoru, úzký vztah mezi vládou a podnikateli, který se projevuje ochranou a regulací ze strany státu.185 V období japonského hospodářského zázraku sehrávala v japonské ekonomice významnou úlohu vláda. Hospodářský růst byl podpořen vládní podporou klíčovým průmyslovým odvětvím, podporou technologické výměny mezi firmami a podporou exportu. Japonsko se snažilo překonat nedostatky v zahraniční výměně, v 60. letech byla nastartována liberalizace, která se projevila zejména v uvolnění a rozvoji zahraniční výměny, zahraničního vlastnictví a kapitálových
trhů.
V 70.
letech
se
japonská
průmyslová
odvětví
stávají
konkurenceschopnějšími, vládní politika začíná být konzistentnější s tržním mechanismem. 186 V roce 1972 nastupuje do funkce premiéra Kakuei Tanaka, který prosazuje agresivní fiskální a monetární politiku ve snaze překonat demografické problémy, kterými rozumíme stárnutí populace, nedostatek „mladé“ pracovní síly. V 70. letech je také pro japonskou hospodářskou politiku příznačný nárůst počtu sociálních programů. Zmíněná monetární expanze, čili zvyšování peněžní nabídky, přispěla k růstu inflační tendence, která byla dále posílena prvním ropným šokem.187 První ropný šok v roce 1973 také vedl k růstu cen importu. Japonská centrální banka (BOJ) přistoupila k restriktivní monetární politice, která byla kombinována
185
Post-War Development of the Japanese Economy. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Eco nomy%20(Prof.pdf 186 Japanese Economic Policies and Growth. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://books.google.cz/books?id=WelEfrkqQPIC&pg=PR19&lpg=PR19&dq=japanese+economic+policy +in+1970s&source=bl&ots=6oswyKtpb6&sig=hrAevadRbqqswFRoKcqhjbFbzNk&hl=cs&sa=X&ei=WgyJ Uo7BJZDAtAb0roGgCw&ved=0CEgQ6AEwAzgK#v=onepage&q=japanese%20economic%20policy%20in %201970s&f=false 187 Trend of the Japanese Economy and Major Topics in and after the 1970s. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.esri.go.jp/en/tie/je1970s/je1970s-e.pdf
90
s restriktivní politikou fiskální. Obě restriktivní politiky spolu se snahou firem o efektivní výrobu přispěly ke zvládnutí inflace a jejímu následnému snížení.188 V roce 1974 se Japonsku podařilo stabilizovat cenovou hladinu a již v následujícím roce došlo ke zlepšení v podnikatelské sféře. První ropný šok vyvolal v Japonsku snahu vymanit se z ropné závislosti na zahraničních dodavatelích. Po první ropné krizi tak můžeme v Japonsku vysledovat snahu o zavádění energeticky úsporné výroby, přesun ke znalostní a technologicky zaměřené průmyslové produkci. Právě díky těmto opatřením a také díky restriktivní fiskální a monetární politice se Japonska druhý ropný šok na konci 70. let nedotkl v takovém rozsahu, jako jiných zemí. V reakci na ropné šoky zavedly USA v 80. letech restriktivní měnovou politiku, která měla za následek
apretaci
USD
ve
vztahu
k japonskému
jenu.
Slabší
jen
podpořil
konkurenceschopnost japonského exportu na světových trzích, a tak dochází k rozvoji exportně orientované japonské ekonomiky založené na exportech a kapitálových investicích.189 V 70. a 80. letech je patrný nárůst vládní podpory v oblasti výzkumu a vývoje, šlo o různé projekty týkající se počítačových a dalších technologií. Nicméně už v tomto období je patrné slábnutí státních intervencí a posilování respektu vůči cenovému mechanismu trhu. Pokračuje liberalizace obchodu a PZI podporovaná odstraňováním tarifních a netarifních překážek. 190 V 80. letech začalo v japonské ekonomice docházet k jejímu přehřívání, které v 90. letech vyústilo v recesi. Příčinami této recese se budeme zabývat v následující podkapitole věnované japonské ekonomice. V této části práce se spíše zaměříme na příčiny prasknutí bubliny japonské ekonomiky. Jednou z hlavních příčin byla hospodářská politika Japonska, která byla realizována prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu. Stát měl v hospodářské politice Japonska řídící úlohu. Hospodářský systém tvořil tzv. „železný trojúhelník“, který vyjadřoval úzké vazby a spolupráci mezi ekonomickými subjekty, státní byrokracií a politickými stranami. V poválečném období vláda podporovala dovoz technologií ze zahraničí, zejména USA a dále prosazovala strukturální změny, které spočívaly v přeorientování japonské ekonomiky na odvětví s vysokým podílem know how. Rozvoj ekonomiky byl podporován nízkými úrokovými sazbami, které však zvyšovaly spotřebu na
188
Japanese Economic Policies and Growth. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://books.google.cz/books?id=WelEfrkqQPIC&pg=PR19&lpg=PR19&dq=japanese+economic+policy +in+1970s&source=bl&ots=6oswyKtpb6&sig=hrAevadRbqqswFRoKcqhjbFbzNk&hl=cs&sa=X&ei=WgyJ Uo7BJZDAtAb0roGgCw&ved=0CEgQ6AEwAzgK#v=onepage&q=japanese%20economic%20policy%20in %201970s&f=false 189 Trend of the Japanese Economy and Major Topics in and after the 1970s. [online] [cit. 02. 12. 2013] Dostupné na http://www.esri.go.jp/en/tie/je1970s/je1970s-e.pdf 190 The Role of Government and Business. [online] [cit. 02. 12. 2013] Dostupné na http://countrystudies.us/japan/99.htm
91
dluh a spekulativní chování ekonomických subjektů, což v okamžiku zvýšení těchto sazeb vedlo k propadu japonské ekonomiky. Ve vývoji japonské ekonomiky měl stát tradičně značnou roli. V 90. letech však japonská byrokracie čelila problémům s obnovením ekonomického růstu po rozpadu bublinové ekonomiky. Hlavním problémem byla silná korupce. Zvažovalo se proto omezení významu státu a posílení rozvoje soukromého vlastnictví a zdravé konkurence.191 Už od konce 90. let probíhalo omezování státních intervencí, které měly podobu nejrůznějších deregulačních reforem. Tyto reformy se týkaly zdravotnictví, sociálních systémů, vzdělávání, dopravy a telekomunikačních služeb, energetiky, maloobchodu i finančního systému. Spočívaly v zpřístupnění těchto odvětví, tedy v odstranění překážek. Od konce 90. let tedy docházelo k posilování liberalizace na finančních trzích, stejně tak k posílení konkurence v této oblasti. BOJ navíc získala větší autonomii v prosazování měnové politiky. 192 Cesta Japonska z ekonomických problémů byla utvářena prostřednictvím fiskální politiky realizované tradičně vládou a měnové politiky, jejímž hlavním tvůrcem byla BOJ. Vláda využívala k oživení ekonomiky nejrůznější fiskální stimuly, běžné byly zejména fiskální balíčky, které měly podpořit strukturální reformy a zlepšit dynamiku růstu ekonomiky. Tím ale zároveň docházelo k růstu deficitů státního rozpočtu a narůstání vládního dluhu. Věřiteli japonského státu jsou převážně japonské domácnosti, čili Japonsko v podstatě dluží samo sobě. BOJ pak realizovala expanzivní monetární politiku za účelem podpoření spotřebitelské poptávky a investic. Od roku 1999 udržovala tzv. politiku nulových úrokových sazeb, peníze tedy byly snadno dostupné a měly subjekty přimět k utrácení a tím podpořit ekonomický růst. Po prasknutí bubliny na trhu aktiv však dochází k rapidnímu poklesu jejich cen, klesá také poptávka po úvěrech a subjekty nejsou v nastalé situaci ochotny investovat, přesto, že peníze jsou snadno dostupné a ceny kvůli deflaci nízké. Dochází tedy k tomu, že nulové úrokové sazby nevedou k žádoucím účinkům- růstu spotřeby a tedy růstu HDP. Veškeré uvolněné finanční prostředky zůstávají v likvidní formě a nemění se na potřebné statky. Japonská ekonomika se ocitá v deflační spirále. 193 Na počátku nového milénia, v roce 2001, dochází k uvolnění finanční politiky v Japonsku. Důvodem pro takové opatření byla zhoršující se situace ve světě, která měla vliv na snížení objemu japonských exportů a také sílící konkurence dalších východoasijských zemí, zejména Číny a Jižní Korey. V dlouhodobých problémech se navíc nacházelo i japonské bankovnictví
191
The Role of Government in Economy:Japan, Nigeria and the US. [online] [cit. 02. 12. 2013] Dostupné na http://smgebru.blogspot.cz/2012/05/role-of-government-in-economy-japan.html 192 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1 193 OECD Economic Surveys 1999-2000, Japan. [online] [cit. 02. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2000_eco_surveys-jpn-2000-en#page3
92
a finanční systém. To vedlo k růstu zadlužení japonských podniků, tato situace vyústila v bankovní krizi. Uvolněná finanční politika měla podpořit domácí poptávku, příliv investic a napomoci zlepšení situace podniků nacházejících se v kritické situaci. Tato uvolněná politika pak v Japonsku trvala až do roku 2006, kdy byl obnoven hospodářský růst.194 Pro Japonsko je typické silné postavení státu, které se odvíjí na jedné straně od přirozené úcty k autoritám, která je pro japonskou kulturu příznačná, na straně druhé od všeobecného přesvědčení a důvěry ve správnost počínání státu. Dlouhou dobu byl pro Japonskou charakteristický řetězec vazeb mezi jednotlivými subjekty nazývaný „železný trojúhelník“. V 90. letech začínají na povrch vyplouvat problémy těchto vazeb, problematické je zejména omezení konkurence v důsledku činnosti keiretsu. Ve stejném období se navíc projevují problémy ve finanční pomoci, kterou vláda směrovala ve prospěch neefektivních podniků a finančních ústavů. Dále také podporovala neefektivní odvětví, což přispívalo k růstu deficitů a vnitřního zadlužení. Na konci 90. let proto bylo cílem Japonska omezit úlohu vlády v ekonomice a realizovat účinná reformní opatření. V období let 2001- 2006 vykonával funkci japonského premiéra J. Koizumi, který usiloval o zlepšení situace na japonském trhu. Kladl důraz na strukturální reformy a rozpočtovou disciplínu. Za jeho vlády byl přijat zákon o přeměně státní pošty na veřejnou korporaci, později pak měla proběhnout její privatizace. Privatizace japonské pošty, která je největší japonskou bankou a pojišťovnou, měla zajistit silnější konkurenci na domácím finančním trhu i celé ekonomice. 195 V roce 2001 bylo založeno nové institucionální uspořádání CEFP (Council on Economic and Fiscal Policy). Šlo o jakousi radu zabývající se harmonizací hospodářské, zejména fiskální politiky. Jejím hlavním úkolem byla realizace reforem, zejména v oblasti privatizace, rozvoje podnikání, sociálního blahobytu či kvality života. Dopadem realizovaných reforem byl však stále rychlejší růst veřejného zadlužení, jehož průběh vidíme na grafu 12. Na levé stupnici vidíme nárůst dluhu v procentech HDP. V 90. letech dosahoval veřejný dluh přibližně 60 % HDP, v roce 2003 již přesáhl 140 % HDP.
194
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 195 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1
93
Graf 12: Vývoj veřejného dluhu Japonska v % HDP.
Zdroj: OECD196 V letech 2003-2004 zůstává monetární politika expanzivní a to až do té doby, než bude obnoven ekonomický růst. BOJ udržuje minimální úrokové sazby, poskytuje úvěry malým a středním podnikům a dále intervenuje na zahraničních měnových trzích za účelem omezení apreciace jenu. Tím dochází k oživení exportů, avšak problém deflace zůstává v podstatě neměnný. Přílišné fiskální stimuly dále zvyšují veřejný dluh, který již přesáhl hranici 150 % HDP.197 Od roku 2002 dochází k mírnému oživení ekonomického růstu, který pokračuje až do roku 2006, kdy BOJ zastavuje politiku kvantitativního uvolňování a namísto snižování deflace se její prioritou stává udržování stabilní cenové hladiny. Expanze v letech 2002-2007 byla tažena zejména poptávkou po japonských exportech. Není proto překvapením, že byla japonská ekonomika tvrdě zasažena globální krizí, která vypukla v roce 2008. V krizové situaci opět zasáhla japonská vláda, která začala kapitál směřovat do bankovních institucí, které poskytovaly půjčky malým a středním podnikům, vláda dále usilovala o stabilizaci akciových trhů a spustila program záchranných úvěrů firmám. Dále
196
OECD Economic Surveys 2001-2002, Japan. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2002_eco_surveys-jpn-2002-en 197 OECD Economic Surveys 2003-2004, Japan. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2003_eco_surveys-jpn-2003-en
94
byly v krizovém období uvolněny 4 stimulující balíčky.
BOJ zvýšila prodej vládních
dluhopisů a opět snížila úrokové sazby, z 0,5 % na 0, 1 %.
198
Díky fiskálním stimulům se podařilo oživit soukromou poptávku a tak již ve druhém čtvrtletí 2009 bylo patrné mírné zvýšení dynamiky růstu. V roce 2010 byla vytvořena nová strategie růstu zaměřená na růst tažený poptávkou a pevný sociální bezpečnostní systém. Růstu poptávky a zaměstnanosti mělo být dosaženo díky odstranění problémů, jako jsou klimatické změny, stárnutí populace.199 V roce 2011 utržilo Japonsko další ráno v podobě nejsilnějšího zemětřesení v moderních dějinách Japonska. Zemětřesení bylo doprovázeno ničivou tsunami, která si vyžádala mnoho lidských obětí a způsobila další kolaps japonské ekonomiky. Následující jaderná havárie ve Fukušimě ochromila japonskou ekonomiku natolik, že její dopady jsou patrné ještě dnes. Došlo k vyřazení jaderných reaktorů a Japonsko se tak ocitlo bez zdrojů jaderné energie a bylo nutno vytvořit novou energetickou politiku. V roce 2013 je patrné zlepšení ekonomického růstu. Premiér Shinzo Abe realizuje stimulující fiskální politiku, stejně tak je stimulující i politika monetární. Abe realizuje program zahrnující jak fiskální a měnovou, tak strukturální politiku. Hovoří o tzv. třech šípech v ruce, kdy všechny tři ohnout v podstatě nelze, pokud se však člověk zaměří na každý zvlášť, bude úspěšný. Fiskální i monetární politika už dosáhly svého maxima, BOJ už nemůže úrokové sazby dále snižovat. Prostor pro manévrování tak zůstává v oblasti strukturální politiky. Zde usiluje Abe zejména o zvýšení produktivity japonské pracovní síly a o zapojení žen, dále realizaci daňové reformy a zvýšení mobility japonské pracovní síly.200 Problémem však zůstává přílišná regulace ekonomiky, která brzdí její další rozvoj. Dalším krokem v rámci strukturální politiky je tak přijetí reforem, které by ekonomiku ještě více otevřely. Na programu je tedy sjednávání multilaterálních smluv v regionu, z nichž nejvýznamnější je dohoda o Trans-pacifickém partnerství. K vyjednávání o této dohodě se Japonsko připojilo v létě 2013.
201
Vstup do takového uspořádání by pro Japonsko samozřejmě znamenal další
otevření ekonomiky, rozvoj a usnadnění obchodu s partnery v regionu a pravděpodobně by také přispěl k rozvoji vztahů s ostatními velmocemi. Na druhou stranu by s sebou zpřístupnění domácí ekonomiky přineslo negativní vlivy v podobě ohrožení domácích výrobců, zemědělců, 198
OECD Economic Surveys 2009, Japan. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2009_eco_surveys-jpn-2009-en 199 OECD Economic Surveys 2011, Japan. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2011_eco_surveys-jpn-2011-en 200 Příslib Abenomiky. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.projectsyndicate.org/commentary/shinzo-abe-and-soaring-confidence-in-japan-by-joseph-e--stiglitz/czech 201 Japonsko, ekonomická charakteristika země. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/japonsko/ekonomika/ekonomicka_charakteristik a_zeme.html
95
došlo by k zostření konkurence. Nicméně podle mého názoru je v dnešním globalizovaném světě nevyhnutelné aktivní zapojení do těchto procesů a snaha využít je ve prospěch domácí ekonomiky. 4.2.2 Ekonomický vývoj Japonska Období 70. let znamenalo pro japonskou ekonomiku řadu změn. Na počátku dekády došlo vlivem rozpadu bretton-woodského systému k přechodu japonského jenu z pevného na plovoucí režim měny. To jinak řečeno znamená, že kurz jenu už nebyl prostřednictvím intervencí centrální banky udržován v určitém pásmu, ale vyvíjel se s ohledem na vývoj ekonomických vztahů Japonska s okolními zeměmi. Ve vztahu k USD došlo k apreciaci jenu, která byla dána značnou poptávkou po japonských exportech, tedy japonské měně. I přes revalvaci jenu se však Japonsko rychle dostalo do fáze růstu, především díky nízké inflaci, mzdovým nákladům a exportní konkurenceschopnosti.202 V 70. letech byl stále patrný japonský hospodářský zázrak. V rozmezí let 1955-1970 rostla japonská ekonomika průměrným tempem 10 % ročně.203 V roce 1973 zasáhl i Japonsko první ropný šok vyvolaný růstem cen ropy, o čemž bylo pojednáno již v první podkapitole. Vlivem ropné krize došlo k růstu cen importu, růstu nezaměstnanosti, poklesu produkce a zároveň rostly ceny exportu, které zajišťovaly růst japonského HDP až do konce 80. let. Obchodní bilance Japonska sice vykazovala záporné saldo, nicméně přesto ekonomika v průběhu 70. let rostla, i když pomaleji než v předchozích letech. Tempo růstu kleslo z průměrných 9,9 % na 3,3 % ročně.204 První ropný šok byl pro Japonsko impulsem pro přesun k energeticky úsporným průmyslovým strukturám, vyvolal také restriktivní monetární a fiskální politiku. Díky těmto opatřením se Japonska druhý ropný šok na konci 70. let nedotkl tolik, jako například USA nebo Kanady. Na počátku 80. let nicméně zaznamenává Japonsko pokles dynamiky růstu, hospodářský zázrak odezněl. K oživení ekonomiky přispívá růst odbytu na vnitřním trhu a také rostoucí vývoz kapitálu zejména do USA a Západní Evropy. Do konce 80. let se Japonsko stává
202
Trend of the Japanese Economy and major Topics in and after the 1970s. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.esri.go.jp/en/tie/je1970s/je1970s-e.pdf 203 Japanese Economic Policies and Growth. [online] [cit. 02. 12. 2013] Dostupné na http://books.google.cz/books?id=WelEfrkqQPIC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summar y_r&cad=0#v=onepage&q&f=false 204 Japanese Economic Policies and Growth. [online] [cit. 02. 12. 2013] Dostupné na http://books.google.cz/books?id=WelEfrkqQPIC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summar y_r&cad=0#v=onepage&q&f=false
96
největším vývozcem kapitálu na světě.205Zatímco v předchozích dekádách byl ekonomický růst zajišťován exportem domácí produkce, v 80. letech význam exportu klesá a nahrazuje ho důraz na domácí poptávku a investice, na rozvoj vnitřního trhu. Graf 13 zobrazuje % změnu objemu exportu zboží a služeb v dané dekádě. Graf 13: % změna exportu zboží a služeb, 1980-90 (srovnání s předchozím rokem)
20 15 10 Tempo růstu %
5 0 1980
1982
1984
1986
1988
1990
-5 -10
Rok
Zdroj: Mezinárodní měnový fond, vlastní zpracování206 Na grafu 14 je znázorněno tempo růstu ekonomiky v 80. letech. Zejména v letech 1986-88 je patrné prudké zrychlení dynamiky růstu, které vedlo k přehřátí a následné krizi v 90. letech.
205
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 206 Public data. [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.google.com/publicdata/explore?ds=k3s92bru78li6_&hl=en&dl=en#!ctype=l&strail=false& bcs=d&nselm=h&met_y=tx_rpch&scale_y=lin&ind_y=false&rdim=country&idim=country:JP&ifdim=co untry&tstart=344386800000&tend=975538800000&hl=en_US&dl=en&ind=false
97
Graf 14: Meziroční růst japonského HDP (%), 1980-90
8 7 6 5 Tempo růstu HDP 4 % 3 2 1 0 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 Rok
Zdroj: Světová banka, vlastní zpracování207 Podstatným rysem ekonomiky v této dekádě byla ochrana japonských bank ze strany státu. Tím banky získávaly důvěru investorů a do Japonska proudilo značné množství kapitálu, který ekonomika brzy nebyla schopna absorbovat. Díky vysokým příjmům z exportu se v ekonomice hromadily úspory, které tlačily úrokové sazby na velmi nízkou úroveň, která podněcovala ekonomické subjekty k investicím, spotřebě díky dostupným úvěrům. Díky rostoucí poptávce podpořené snadno dostupnými finančními prostředky dochází k růstu cen nemovitostí, akcií. Narůstá také objem spekulací, ať už na akciových trzích či na trzích s nemovitostmi. Ekonomika se začíná přehřívat. Ve snaze zmírnit toto přehřívání zvýšila BOJ úrokové sazby, aby znesnadnila přístup k úvěrům. To však vedlo k problémům se splácením úvěrů a dále k poklesu důvěry v dříve nakoupené akcie. Dříve vysoké ceny akcií a nemovitostí začaly náhle prudce klesat, firmy se dostávaly do platební neschopnosti, mnoho jich zbankrotovalo. Japonská ekonomika se tak dostala do krize a 90. léta se stala tzv. ztracenou dekádou. Japonská krize se negativně promítla i v ostatních rozvinutých tržních ekonomikách, které byly s Japonskem těsně spojeny skrze export. Prsknutí bublinové ekonomiky s sebou přineslo další problém, kterým byla deflace. Náhlá změna situace na trzích aktiv a nemovitostí způsobila rapidní pokles cen, pokles poptávky po 207
GDP growth (annual %). [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG
98
úvěrech ze strany domácností a firem. Dalším problémem bylo stárnutí populace a růst nezaměstnanosti. Ta je v Japonsku tradičně nižší než v ostatních zemích. Do 80. let dosahovala jen 1- 2 % ročně, v roce 2000 se dostala na 5 %.
208
Vývoj míry nezaměstnanosti
počítané z veškeré pracovní síly v období ztracené dekády zachycuje graf 15. Graf 15: Míra nezaměstnanosti v %, 1990-2000
6 5 4 Míra nezaměstnanosti 3 % 2 1 0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Rok
Zdroj: Světová banka, vlastní zpracování209 Nízká cenová hladina je krátkodobě prospěšná, a to pro spotřebitele. Nízké ceny podněcují spotřebu, rostoucí poptávka nakonec vede k růstu cen a tím růstu příjmů producentů. Deflace je však stav, kdy ceny jsou dlouhodobě nízké a tím se na nízké hladině ocitají i příjmy ekonomiky, ekonomika tak nevykazuje růst. Monetární politika v době ztracené dekády vyčerpala veškeré možnosti na obnovení růstu. Úrokové sazby již nešlo dále snižovat, subjekty nebyly ani při nízkých cenách ochotny investovat své prostředky do spotřeby a tím do ekonomického růstu. V ekonomice tak úspory převládaly nad investicemi. Možná východiska z deflace jsou spatřována ve zlepšení a prohloubení spolupráce mezi měnovou a fiskální politikou či v oslabení jenu a dovozu inflace ze zahraničí. Dalším řešením je pak vyvolání vysokých inflačních očekávání, nastavení vysokého inflačního cíle. To by mělo být 208
Post-War Development of the Japanese Economy. [online] [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Japanese%20Eco nomy%20(Prof.pdf 209 Unemployment, total (% of total labour force). [online] [cit. 01. 12. 2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS/countries?page=4
99
doprovázeno vhodnou rozpočtovou politikou, například snížením daňové zátěže, což by vedlo k podpoře spotřeby.210Japonsko se s deflací potýkalo v podstatě až do roku 2013, kdy jsou patrná značná zlepšení a vše nasvědčuje tomu, že největší problém byl zažehnán. Následky prasknutí bubliny na trhu aktiv byly překonány teprve na konci 90. let, kdy bylo patrné mírné oživení japonské ekonomiky. Rostly investice, zejména do informačních technologií. Ekonomika byla stimulována různými podpůrnými fiskálními balíčky, které na jednu stranu napomáhaly jejímu oživení, na straně druhé však vyvolávaly růst veřejného zadlužení, které se již na konci 90. let dostalo přes hranici 100 % HDP.211 V roce 2001 na Japonsko dolehly problémy ve světové ekonomice, došlo ke zpomalení růstu, k poklesu průmyslové produkce o 15 % a k poklesu exportu o 9 %. Ekonomiku sužuje i poměrně vysoká míra nezaměstnanosti dosahující více než 5 %.212 V roce 2003 roste ekonomika průměrným tempem 2, 5 %213. Na růstu se podílí expanzivní fiskální politika, která však dále zvyšuje veřejný dluh dosahující již více než 150 % HDP214. Ke zlepšení vývoje japonské ekonomiky nemalým dílem přispívá rostoucí export, především silná poptávka z Číny. Míra nezaměstnanosti však stále zůstává na svém historickém maximu, což je v případě Japonska cca 5, 5 %. Deflace je stále problémem, který japonská ekonomika ještě nepřekonala. V letech 2006 a 2007 se tempo růstu postupně dostává ke 3 % ročně, zásluhu má stále vysoký export japonské produkce a také silná domácí poptávka. Veřejný dluh však neklesá, v roce 2007 překračuje hranici 170 %. Vývoj japonského veřejného dluhu od 90. let do roku 2006 je patrný na grafu 16, je znázorněný plnou modrou čarou, pravá stupnice představuje % HDP. Je tedy zřejmé, že zahájení využívání podpůrných balíčků po prasknutí bubliny v přehřáté ekonomice vedlo k rapidnímu nárůstu veřejného dluhu.
210
Jak vyřešit problém deflace? - Příklad Japonska. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.ieep.cz/editor/assets/working-papers/wp0502.pdf 211 OECD Economic Surveys 1999-2000, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2000_eco_surveys-jpn-2000-en 211 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 97880- 86175-03-4 212 OECD Economic Surveys 2001-2002, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2002_eco_surveys-jpn-2002-en 213 213 , OECD Economic Surveys 2003-2004, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2003_eco_surveys-jpn-2003-en
100
Graf 16: Vývoj japonského veřejného dluhu, 1990- 2006 v % HDP
Zdroj: OECD215 Období
2002-2007
bylo
pro Japonsko
etapou
příznivého
ekonomického
vývoje
nepoznamenaného recesí. Expanze byla jako v předchozích etapách tažena zejména exportem, který byl podpořen slabým jenem a také integrací Japonska s ostatními asijskými zeměmi. Vývoj japonských exportů znázorňuje graf 17. Graf 17: Vývoj japonských exportů v letech 2002-2012, meziroční změna v % HDP
20 18 16 14 12 Export, % HDP 10 8 6 4 2 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 Rok
Zdroj: Světová banka, vlastní zpracování216 215
OECD Economic Surveys 2003-2004, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2006_eco_surveys-jpn-2006-en
101
Rok 2008 tento příznivý vývoj přerušil, konkrétně i na japonskou, značně exportně orientovanou ekonomiku dolehla celosvětová finanční krize. Přesto, že Japonsko nebylo v novém tisíciletí zasaženo růstem cen nemovitostí v takovém rozsahu, jako ostatní země, dolehla na něj světová krize poměrně značně právě díky jeho exportní orientaci. V období od září 2008 do února 2009 klesl objem produkce i exportu o 1/3, dále došlo k růstu míry nezaměstnanosti a poklesu mezd.217 Stejně jako v minulých letech se vláda snažila povzbudit ekonomiku fiskálními stimuly. Podpůrné balíčky padly na úrodnou půdu a již ve druhém čtvrtletí roku 2009 došlo díky rostoucí soukromé poptávce k mírnému oživení růstu. Až do třetího čtvrtletí roku 2010 rostla ekonomika průměrným ročním tempem 4, 5 %.218 V březnu 2011 zasáhlo Japonsko historicky nejsilnější zemětřesení, které následně vyvolalo ničivou vlnu tsunami. Přírodní katastrofa si vyžádala mnoho lidských obětí a vedla k ochromení celé ekonomiky. Japonsko opět upadlo do recese, expanzivní fiskální politika vedla k dalšímu růstu veřejného zadlužení, které přesáhlo 200 % HDP. Další katastrofou vyvolanou zemětřesením, která se významně podepsala na ekonomickém vývoji Japonska, byla jaderná tragédie ve Fukušimě. Japonsko, které 1/3 své energie vyrábí prostřednictvím jaderných elektráren, se tak ocitlo v energetické krizi. Znovu se rozvířila debata o bezpečnosti jaderné energetiky. Japonsko se ocitlo pod hrozbou unikající radiace z místa havárie. Po četných protestech Japonsko postupně odstavilo všechny jaderné reaktory a začalo s jejich modernizací. Na konci roku 2013 by tak mohla být obnovena výroba energie v některých z nich přesto, že původní plán Japonska byl zcela odstranit výrobu v jaderných elektrárnách do roku 2040.219 Oživení japonské ekonomiky po zemětřesení v roce 2011 přišlo ve druhé polovině roku 2013, kdy průměrný roční růst činil 2, 5 %220. Na konci roku 2012 pak došlo ke stabilizaci exportů a v prvním čtvrtletí roku 2013 jsme tak svědky výraznějšího růstu. Ve druhém čtvrtletí roku 2013 dosahuje tempo růstu japonské ekonomiky 3, 8 %. Vláda premiéra Shinzo Aba podporuje ekonomiku fiskálními stimuly, BOJ monetárními stimuly. 216
Export of Goods and Services (% HDP).[online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/NE.EXP.GNFS.ZS/countries 217 OECD Economic Surveys 2009, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2009_eco_surveys-jpn-2009-en 218 OECD Economic Surveys 2011, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2011_eco_surveys-jpn-2011-en 219 Japonsko bude bez jaderné energie, vypíná další reaktor. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/japonsko-bude-bez-jaderne-energie-vypina-dalsi-reaktor/ 220 OECD Economic Surveys 2013, Japan. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysjapan-2013_eco_surveys-jpn-2013-en
102
Nový premiér usiluje o realizaci řady reforem, které by měly stabilizovat japonskou ekonomiku a obnovit její růst. V posledních měsících je patrný nárůst příjmů domácností doprovázený rostoucí domácí poptávkou, klesá nezaměstnanost a investice jsou také na vzestupu. Jedním ze stěžejních cílů vlády a BOJ je ukončení dlouholetého problému deflace a nastolení inflace na úrovni 2 %. Situaci však stále komplikuje vysoký fiskální deficit a rostoucí ceny energií, které jsou důsledkem oslabování kurzu jenu a přerušením výroby jaderné energie, což zvyšuje objem ropy dovážené ze zahraničí. Pro udržení a další rozvoj náznaků zlepšování ekonomické situace je pro Japonsko stěžejní úspěšné dokončení strukturálních reforem a také silnější liberalizace doprovázená zapojením Japonska do dalších integračních uskupení.221
4.3 Německo v období od 70. let 20. století do současnosti V poválečném období jsme byli svědky rozdělení Německa na západní a východní část, zatímco východní část se potýkala s mnoha problémy a její ekonomický vývoj byl pomalý, řízený SSSR, situace v západní části byla v poválečných letech označována jako hospodářský zázrak. V zemi se formoval nový typ hospodářského systému známý jako sociální tržní hospodářství, s důrazem na respektování tržního mechanismu. S blížící se dekádou 70. let však hospodářský zázrak začal odeznívat a opět se zostřovaly státní zásahy do ekonomiky. O vývoji Německa od roku 1970 do současnosti pojednává závěrečná část mé práce. 4.3.1 Hospodářská politika Německa V 70. letech dynamika německé ekonomiky zpomalovala, nicméně růst ekonomiky Německa stále patřil k nadprůměrným. Situace v německém hospodářství se změnila v roce 1967, kdy se do čela vlády dostali Sociální demokraté. Ti ve svém programu kladli důraz na stát blahobytu, což s sebou přineslo rostoucí počet nejrůznějších sociálních programů, růst rozpočtového deficitu, podílu veřejných výdajů na HDP. Právě jejich nárůst vyobrazuje tabulka 14.
221
Japonsko: Ekonomická charakteristika země. [online] Dostupné na http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/japonsko-ekonomicka-charakteristika-zeme-18634.html
103
Tabulka 14: Vývoj podílu sociálních a veřejných výdajů na HDP (%) Rok
Soc. výdaje/ HDP
Veřejné výdaje/ HDP
1970
25, 7
38, 0
1975
31, 9
47, 7
1981
31, 0
48, 4
Zdroj: Roeper, H., Weimer, W.(1996), str. 292-293, vlastní zpracování222
Nová vláda se zavázla k péči o plnou zaměstnanost, nízkou inflaci a vnější hospodářskou stabilitu.
Zdůrazňovala
kontrolu
podnikatelů,
odstraňování
různých
hospodářských
zvýhodnění a garantovala sociální výhody pro všechny vrstvy bez rozdílu. Došlo tedy k zesílení státního intervencionismu.223 V 70. letech se i Německa dotkly dva ropné šoky, které zvýšily ceny dovážené ropy a zpomalily ekonomický růst. Vláda reagovala zvýšením veřejných a sociálních výdajů. Na počátku roku 1973 přešlo Německo na systém pohyblivého měnového kurzu, floatingu a tím německá centrální banka, Bundesbank, získala významnou pozici v hospodářsko-politickém rozhodování. Začala realizovat přísnou měnovou politiku ve snaze omezit inflační tendence. I přes protiinflační politiku Bundesbanky došlo k růstu cenové hladiny. Jak již bylo řečeno, prosazovala vláda intenzivnější zásahy státu do ekonomiky, od kterých si slibovala zlepšení ekonomického vývoje Německa. Její cíle se jí ovšem naplnit nepodařilo, naopak, tempo růstu Německa začalo klesat. V roce 1982 bylo proto sociální demokracie v čele vlády vystřídána pravicovou koalicí v čele s Helmutem Kohlem.224 Kohl se rozhodl sledovat trend ve světě, kterým byl odklon od státního intervencionismu. Začal proto omezovat zásahy státu do ekonomiky a odstraňovat některé regulační aktivity, snažil se o návrat k myšlenkám sociálního tržního hospodářství. Snižování významu státních intervencí se projevilo například privatizací státních podniků, která sílila právě za Kohlovy vlády. Vzhledem k rostoucímu deficitu státního rozpočtu také usiloval o zastavení zavádění dalších sociálních a dotačních programů. Aby podpořil rozvoj ekonomické aktivity, snížil daňové zatížení. To přineslo pozitivní výsledky již ve druhé polovině 80. let, kdy tempo růstu
222
In SLANÝ, A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H. Beck, Praha 2003. ISBN 80-7179-738-3, str. 320 223 Německý hospodářský zázrak, ekonomické zásady sociálního státu. [online] [cit. 04. 12. 2013] Dostupné na http://www.krcek.eu/data/soubory/cviceni8.pdf 224 SLANÝ, A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H. Beck, Praha 2003. ISBN 807179-738-3
104
dosahovalo 4 %.225 Devalvace marky představovala důležitý impulz, který podpořil německý export. V roce 1983 se Německo dokonce stalo prvním světovým vývozcem v oblasti strojírenství, automobilového, elektrotechnického a chemického průmyslu.226 V 80. letech se německá ekonomika vyvíjela příznivě, podařilo se snížit deficit státního rozpočtu a zvýšit dynamiku růstu. Zásahy státu do ekonomiky však byly ve srovnání s jinými státy stále značné. Ekonomiku navíc dále sužovala poměrně vysoká míra nezaměstnanosti, dosahující cca 9 %.227 I v 90. letech pokračuje v Německu politika deregulace a snižování státního intervencionismu. Rok 1990 se stal pro Německo významným, neboť v tomto roce došlo ke sjednocení jeho západní a východní části. Prvním kancléřem sjednoceného Německa byl H. Kohl, který kladl důraz na začleňování Německa do Evropského společenství. V roce 1995 se Německo stalo jednou z prvních zemí, která vstoupila do Šengenského prostoru. 228 Pro úspěšné sjednocení těchto dvou zcela odlišných částí byla důležitá transformace NDR, která spočívala v liberalizaci cen, zavedení konkurence na trhu statků a výrobních faktorů apod. NDR převzala po sjednocení hospodářský i právní systém SRN, problematická nicméně byla privatizace východoněmeckých podniků, restrukturalizace a vytvoření efektivní správ zprivatizovaných firem. Dalším významným krokem následujícím po sjednocení Německa bylo zavedení měnové unie, sjednocení východoněmecké a západoněmecké marky. Před zavedením měnové unie převzala Bundesbanka kontrolu nad východoněmeckým bankovním systémem, aby se tak lépe připravila na následující sjednocení měny. Zavedení jednotné měny samozřejmě vyžadovalo stanoven směnného poměru, ve kterém by východoněmecká marka byla nahrazena markou západoněmeckou. Směnný poměr se nakonec ustálil na 1:1 pro částky do 6 000 a 2:1 pro částky vyšší. To pro východoněmecké podniky znamenalo zdražení jejich produkce na zahraničních trzích, a tím pokles jejich konkurenceschopnosti. Dalším negativním dopadem pro NDR byl fakt, že mzdy rostly rychleji než produktivita práce. Náklady na práci tak výrazně vzrostly a bývalou NDR zasáhla značná nezaměstnanost. Bývalá NDR se oproti SRN vyznačovala dostatečnou konkurenceschopností v oblasti zemědělství. Situace ve východním Německu byla natolik závažná, že se ji vláda SRN rozhodla v zájmu usnadnění a urychlení sjednocení podpořit prostředky svého vládního rozpočtu. Až 5 %
225
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7 Německý hospodářský zázrak, ekonomické zásady sociálního státu. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.krcek.eu/data/soubory/cviceni8.pdf 227 Německý hospodářský zázrak, ekonomické zásady sociálního státu. [online] [cit. 30.11.2013] Dostupné na http://www.krcek.eu/data/soubory/cviceni8.pdf 228 Šengenská dohoda- odstraňování hraničních kontrol a uvolňování pohybu přes hranice mezi signatáři dohody. In Co je Schengen. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na https://www.euroskop.cz/300/sekce/co-je-schengen/ 226
105
HDP229 SRN proudilo na sociální výdaje, rozvoj infrastruktury a celkové zlepšení situace ve východním Německu. Tyto výdaje však nebyly kompenzovány příjmy, a tak docházelo k nárůstu deficitu státního rozpočtu západního Německa. Co se týče procesu privatizace v bývalé NDR, byla za účelem jejího provedení ustanovena speciální instituce, Treuhand Gesellschaft. Ta zodpovídala za restrukturalizaci podniků a také jejich privatizaci.230 Situaci se dařilo pozvolna stabilizovat. Nicméně rozpočtové deficity Německa byly stále nad hranicí stanovenou Maastrichtskými kritérii.231 V roce 1998 se novým kancléřem stal Gerhard Schröder, za jehož vlády hrál stát významnou úlohu v ekonomickém vývoji země. Schröderova se zavázala do roku 2004 co nejvíce přiblížit vyrovnanému rozpočtu. Závazek dodržování přísné rozpočtové disciplíny byl obsažen v tzv. paktu národní stability. Zapojení německé armády do akcí v Afgánistánu či Kosovu však znemožnilo dosažení tohoto cíle a v letech 2004-2005 přesáhl deficit státního rozpočtu 3, 5 % HDP.232 Problémy německé ekonomiky, kterými byl zejména trvající vysoký deficit státního rozpočtu, vysoká nezaměstnanost a slabá dynamika hospodářského růstu vedly k přípravě rozsáhlých reforem v oblasti pracovního trhu, sociálního systému, zdravotnictví a také daňové oblasti. Připravila je vláda sociálních demokratů a zelených v čele s kancléřem G. Schröderem. Systém reforem byl zveřejněn v roce 2003 jakožto Agenda 2010. Ekonomická situace Německa měla být zlepšena prostřednictvím snížení výrobních nákladů, což ovšem znamenalo i snížení mezd. Dalšími kroky mělo být snížení podpor v nezaměstnanosti a snížení daňové zátěže, omezení bezplatných lékařských služeb nebo omezení služeb sociálních. Reforma trhu práce byla připravována tzv. Hartzovou komisí v čele s bývalým manažerem společnosti Volkswagen. Jejím cílem bylo snížit nezaměstnanost na poloviční hodnotu do roku 2005.233 Tyto kroky samozřejmě vyvolaly odpor u široké vrstvy obyvatelstva, zejména u sociálně slabších obyvatel způsobily nemalé problémy. Již v roce
229
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 213 230 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4 231 Maastrichtská kritéria: kritéria konvergence členských zemí, měla měřit míru sjednocení základních makroekonomických ukazatelů ekonomik přecházejících na společnou měnu. Týkají se cenové stability, veřejných financí, úrokových sazeb a účasti v mechanismu směnných kurzů EMS. V případě veřejných financí nesmí překročit deficit veřejných rozpočtů 3 % HDP a kumulovaná veřejná zadluženost nesmí být vyšší než 60 % HDP- In KUBIŠTA, V.: Mezinárodní měnové vztahy. Nakladatelství Oeconomica,Praha 2007. ISBN 978- 80-245-1182-5, 54 232 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4, str. 214 233 Ekonomická charakteristika země- Německo. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nemecko-vnitropoliticka-charakteristika-19042.html
106
2004 byl však patrný pozitivní výsledek těchto radikálních změn, byla překonána stagnace a obnoven hospodářský růst. Problémem však nadále zůstávala vysoká nezaměstnanost.234 Kvůli nepopulárním reformám ztratil G. Schröder podporu mnoha voličů a v roce 2005 ho ve funkci vystřídala Angela Merklová z CDU. Nová vláda pokračuje ve strukturálních reformách trhu práce, trhu zboží a služeb a trhu výrobních faktorů. Ani Německo nezůstalo nedotčeno světovou finanční krizí spuštěnou v roce 2008. V tomtéž roce byly uvolněny dva miliardové záchranné balíčky na sanaci bank a další dva na podporu hospodářství. Státní podpory poskytované na sanaci dopravy, škol, infrastruktury či udržení zaměstnanosti byly úspěšné. V roce 2009 je doplnil Zákon o podpoře hospodářského růstu, který s sebou přinesl daňové úlevy a podněty pro rozvoj domácí poptávky.235 V roce 2010 se Německo definitivně zotavilo, avšak v roce 2011 došlo k dalšímu útlumu hospodářského vývoje, který byl dán několika faktory. Německé hospodářství bylo silně ovlivněno jadernou katastrofou v japonské Fukušimě, která v rámci široké veřejnosti vyvolala obavy z jaderné energie. V témže roce v zemských volbách v Bádensku- Württembersku zvítězila Bündnis 90/ Grüne a SPD, což mělo dopad na energetickou koncepci stávající vlády CDU/CSU/FDP. Ta se zcela změnila a schválila odklon od jádra, spojený s podporou alternativních energetických zdrojů. Takový krok by samozřejmě mohl v budoucnu způsobit komplikace v podobě růstu dovozu zdrojů energie. Dalším faktorem, který se podepsal na vývoji německého hospodářství v roce 2011, byla a stále je evropská rozpočtová krize. Německo jakožto nejúspěšnější a nejsilnější ekonomika Eurozóny je zatíženo finanční pomocí poskytovanou státům v kritické situaci. Shrneme-
li
hospodářskou
politiku
Německa,
směřuje
vláda
koalice
CDU/CSU
k minimalizaci státních zásahů do ekonomiky, klade důraz na tržní mechanismus a také rozvíjení spolupráce v podobě integrací. Dominantní úlohu přitom sehrává německá centrální banka, Bundesbank, která dohlíží na cenovou stabilitu. Německá ekonomika je silně závislá na exportu, což jí v poslední době bylo vytýkáno, prý tak přispívá ke globální nerovnováze. Osobně bych s tímto názorem nesouhlasila, vysoká exportní výkonnost svědčí o síle a schopnostech Německé ekonomiky prosadit se na zahraničních i domácích (v rámci EU) trzích a tím zlepšuje situaci v celé EU. Bez Německa by EU jistě nepřekonala problémy, které už má za sebou. V posledních volbách se na německé politické scéně objevila strana Alternativa pro Německo hlásající návrat k německé marce, v reakci na krizi eura, které jsme byly svědky. Ve volbách nicméně zvítězila strana výrazně prointegračně orientovaná, která je zastáncem volného trhu 234
SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 8086175-03-4 235 Fakta o Německu. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.tatsachen-ueberdeutschland.de/cz/hospodarstvi/main-content-06/uspesny-model-socialniho-trznihohospodarstvi.html
107
v Evropě.236 Lze předpokládat, že euro bude pokračovat dál, pokud nenastanou vážnější komplikace.
4.3.2 Ekonomický vývoj Německa Jak bylo řečeno v předchozí kapitole, zažívalo Německo v poválečných letech hospodářský boom, který byl označován jako hospodářský zázrak. Na přelomu 60. a 70. let se dynamika německé ekonomiky snižuje, zvyšuje se inflace a také nezaměstnanost. Do vládní koalice vstupuje Sociálně demokratická strana (SPD), která podporuje státní intervencionismus, což ve svých důsledcích zvyšuje deficity státního rozpočtu. Hlavní strukturální problémy období 1967- 1978 lze shrnout do následujících bodů:237
důsledky ropné krize z let 1973 a 1978-9 v podobě zvýšení cen energií a tím zdražení exportů
uvolnění směnného kurzu německé marky a její revalvace, což vyvolalo zdražení produkce a ovlivnilo odbyt
růst konkurenceschopnosti nově industrializovaných zemí
pokles investiční aktivity
vliv celkového zpomalení ekonomického vývoje ve světě
Kvůli výše uvedeným problémům bylo Německo na konci 70. let předstiženo v objemu průmyslové výroby Japonskem. Také hodnota kapitálu vyváženého u Německa předčila kapitál dovážený, investovaný ze zahraničí.238 V 80. letech se hlavní makroekonomické ukazatele zlepšovaly jen mírně. Podíl Německa na světové průmyslové produkci klesal, zejména kvůli rozvoji Japonska a dalších asijských zemí. Podíl na světové produkci zachycuje tabulka 15. Na konci 80. let byl obnoven rychlejší ekonomický růst dosahující průměrné hodnoty 3, 6 % ročně.239
236
Německá hospodářská politika po volbách. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://trhy.mesec.cz/clanky/nemecka-hospodarska-politika-po-volbach/ 237 CIHELKOVÁ, E. a kol.: USA, Japonsko a SRN. Vybrané ekonomické aspekty a jejich komparace. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999, str. 105,106 238 Německý hospodářský zázrak, ekonomické zásady sociálního státu. [online] [cit. 28.11.2013] Dostupné na http://www.krcek.eu/data/soubory/cviceni8.pdf 239 Německý hospodářský zázrak, ekonomické zásady sociálního státu. [online] [cit. 28.11.2013] Dostupné na http://www.krcek.eu/data/soubory/cviceni8.pdf
108
Tabulka 15: Podíl Německa na světové průmyslové produkci v %
Rok
Podíl
na
světové
průmyslové produkci
1965
6,6
1975
7,9
198
7,4
Zdroj: Countrystudies, vlastní zpracování240 V 90. letech Kohlova vláda stále pokračovala v politice deregulace německého hospodářství. Vývoj německé ekonomiky v první polovině dekády byl příznivý, tempo růstu činilo více než 5 % ročně.241 Ve druhé polovině dekády pak došlo k významné události v dějinách Německa, totiž ke sjednocení jeho západní a východní části. Sjednocení Německa a zavedení jednotné měny s sebou přineslo řadu problémů. Peněžní zásoba bývalé NDR například po přechodu na západoněmeckou marku vzrostla o 14 %.242 To zvýšilo bohatství domácností, jejich spotřebu a tím i růst objemu importů, což vyvolalo deficity na běžném účtu platební blance. Bývalá NDR navíc zaznamenávala růst mezd, který předčil růst produktivity práce. Důsledkem bylo zvýšení mzdových nákladů na jednotku práce a tím rostoucí nezaměstnanost, která byla v podstatě hlavním problémem tehdejšího Německa spolu s vysokými rozpočtovými deficity. Rozpočet SRN byl zatížen výdaji směřujícími na podporu začlenění bývalé NDR do nově vzniklého státu a na zvýšení její úrovně. 243 Ekonomika Německa se po sjednocení nacházela takříkajíc v útlumu. Zajímavý je také fakt, že v prvních letech po sjednocení si lépe vedla bývalá NDR. To bylo dáno rekonstrukcí infrastruktury a značnými fiskálními stimuly ze západního Německa. V polovině 90. let však byly tyto stimuly omezeny, což se projevilo na útlumu růstu.244 Průměrný roční růst mezi roky 1995- 2001 činil 1, 6 %245, s výjimkou roku 2000, kdy byla dynamika ekonomika vyšší díky nárůstu exportů. Vývoj zachycuje graf 18.
240
Countrystudies- The Economic Miracle and Beyond. [online] [cit. 28.11.2013] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/137.htm 241 TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-0027, str. 131 242 TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7, str. 131 243 German´s Growth Performance in the 1990s. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication1878_en.pdf 244 German´s Growth Performance in the 1990s. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication1878_en.pdf 245 German´s Growth Performance in the 1990s. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication1878_en.pdf
109
Graf 18: Meziroční růst německého HDP, %, 1990-2000
6 5 4 3 Růst HDP 2 1 0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 -1 -2
Rok
Zdroj: Světová banka, vlastní zpracování246 Ekonomika byla poznamenána pomalým růstem domácí poptávky, zejména soukromé spotřeby a investice. Situace v dané dekádě byla navíc poznamenána vývojem ve světě, Mexickou krizí v roce 1994, Asijskými krizemi v letech 1997-8 či růstem cen ropy na přelomu desetiletí. Nepříznivá ekonomická situace sjednoceného Německa se projevila také na výsledku voleb v roce 1998, kdy se do čela dostala koalice SPD se Stranou zelených. Do funkce kancléře byl dosazen Schröder. Ten usiloval především o snížení nezaměstnanosti, která byla velkým problémem Německa. Vývoj míry nezaměstnanosti v letech 1990- 2000 je zachycen na grafu 19. Ve druhé polovině 90. let se míra nezaměstnanosti blížila k 10 %.
246
GDP Growth (Anuall %). [online] [cit. 05.12.2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG/countries?page=3
110
Graf 19: Míra nezaměstnanosti v letech 1990-2000
12 10 8 Míra 6 nezaměstnanosti 4 2 0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Rok
Zdroj: Světová banka, vlastní zpracování247 Oživení ekonomického růstu po roce 1993 bylo taženo zejména exporty. V roce 1998 se však exporty dostaly do záporných hodnot a růst byl podporován zejména domácími zdroji, jakými byly investice do strojů, soukromá poptávka. Příčinou klesajících vývozů byl pokles zahraniční poptávky vyvolaný nepříznivou situací ve světě, kterou vyvolaly krize v Asii, Latinské Americe a Rusku.248Německo se dále potýkalo s vysokými deficity a v letech následujících po sjednocení tak neplnilo Maastrichtská konvergenční kritéria, což bylo kritizováno ze strany EU. V roce 1995 dosahoval rozpočtový deficit 3, 5 %
HDP, což
249
přesahovalo hranici 3 % stanovenou kritérii. Německá vláda se snažila tuto situaci zvrátit, uskutečněné reformy, zpřísnění fiskální politiky nakonec padly na úrodnou půdu a v roce 2000 jsme svědky zlepšení a snížení deficitu státního rozpočtu.
247
Unemployment, total (% of total labour force). [online] [cit. 05.12.2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS/countries?page=2 248 OECD Economic Surveys 1998, Germany. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysgermany-1998_eco_surveys-deu-1998-en 249 German´s Growth Performance in the 1990s. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication1878_en.pdf
111
Rok 2000 byl také rokem, kdy Německo dosáhlo nevyššího ekonomického růstu od roku 1992. Průměrný roční růst dosahoval 3 %.250 Předcházelo mu posilování zahraniční poptávky a také soukromé domácí spotřeby. Příliš silná domácí poptávka se však časem přelila do růstu importů a v roce 2001 zaznamenává Německo opět oslabení růstu. Zajímavostí je, že oživení po roce 1999 již nebylo taženo zejména exportem, jako tomu bylo v předešlých letech. Podpořilo ho snížení daní a vládní transfery uskutečněné v roce 1999. Také zaměstnanost se na počátku nového milénia vyvíjela poměrně příznivě, což je patrné i z grafu 19. Ve druhém čtvrtletí roku 2000 se dynamika ekonomického růstu zpomalila kvůli nepříznivému vývoji ve světě. Do recese se však Německo nedostalo. 251 V roce 2002 přijala vláda konsolidační balíček, odhodlaná snížit vládní výdaje z rozpočtu pod limit 3 % HDP. V roce 2003 čelí Německo poklesu exportů, zapříčiněných oslabením zahraniční poptávky a apreciací eura, dalším problémem je také slábnutí domácí poptávky. Stále trvá problém vysoké míry nezaměstnanosti. Vysoká nezaměstnanost nakonec vedla k přijetí několika rozhodnutí, které měly za následek postupné zlepšování situace. Došlo ke zlepšení podmínek pro zaměstnávání a také vzniku nových firem a tím nových pracovních míst. Z výrazného ekonomického poklesu se Německo dostává již v roce 2004 díky nárůstu exportů o více než 90 %.252 V letech 2003- 8 zastává Německo post největšího exportéra.253 Faktory, které podpořily exportní expanzi, jsou následující:254
depreciace kurzu měny s hlavními partnery
pomalu rostoucí jednotkové mzdové náklady a inflace
růst zahraniční poptávky
růst poptávky po německých investičních statcích
Oživení německé ekonomiky napomohla i globalizace, díky které mohlo Německo začít využívat internacionální outsourcing, zvyšovat objemy produkce firem a tím stimulovat tvorbu pracovních míst. Již od 90. let zaznamenává Německo růstu toků PZI.
250
OECD Economic Surveys 2000, Germany. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysgermany-1998_eco_surveys-deu-2000-en 251 German´s Growth Performance in the 1990s. [online] [cit. 02.12.2013] Dostupné na http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication1878_en.pdf 252 OECD Economic Surveys 2006, Germany. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysgermany-1998_eco_surveys-deu-2000-en 253 Fakta o Německu. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.tatsachen-ueberdeutschland.de/cz/ 254 OECD Economic Surveys 2006, Germany. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysgermany-1998_eco_surveys-deu-2000-en
112
V roce 2004 je tedy v Německu patrný hospodářský růst, podpořený silnou pozicí německých firem, které značně investují v zahraničí. Podařilo se také stabilizovat státní rozpočet. Ekonomická výkonnost byla také podstatně zlepšena reformami přijatými za vlády Schrödera, zejména jím připravenou Agendou 2010, o které se zmiňuje předchozí podkapitola. Reformy trhu práce podpořily růst efektivity pracovních nabídek a pokles růstu mezd ve vztahu k produktivitě práce. Tím klesly jednotkové mzdové náklady a firmy tak mohly zaměstnávat více pracovníků. V roce 2008 zasáhla také Německo světová finanční krize. Značně exportně orientovaná ekonomika byla ovlivněna poklesem světové poptávky. Mezi roky 2008-9 klesl HDP o více než 6, 5 %,255 což můžeme vidět na grafu 20. Graf 20: Meziroční růst HDP, %, 2000-2012
6
4
2
Růst HDP 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 -2
-4
-6
Rok
Zdroj: Světová banka, vlastní zpracování256 Tato krize byla nejhlubší v období po druhé světové válce. V Německu ji vyvolal propad ve světovém obchodu, který vedl k poklesu investic ze zahraničí a také zahraniční poptávky. Navíc byla doprovázena krizemi v bankovním sektoru.
255
OECD Economic Surveys 2010, Germany. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysgermany-1998_eco_surveys-deu-2010-en 256 GDP Growth (Annual %). [online] [cit. 05.12.2013] Dostupné na http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG/countries
113
Oživování německé ekonomiky začalo poměrně brzy, ale probíhalo jen pozvolna. Bylo patrné již ve druhém čtvrtletí roku 2009. Zasloužily se o něj fiskální stimuly v podobě podpory soukromé poptávky a investičních výdajů a zlepšení stavu světového obchodu. Zajímavé je, že míra nezaměstnanosti byla v průběhu recese relativně stabilní. Příčinou tohoto jevu byla větší flexibilita na trhu práce, která umožnila firmám omezovat množství práce snižováním počtu odpracovaných hodin namísto propouštění zaměstnanců. Významnou pomoc poskytl i stát, který zaměstnancům hradil až 2/3 ušlé mzdy a zaměstnavateli poskytoval úhradu až poloviny sociálního pojištění, které musí zaměstnavatel za zaměstnance odvádět. Podniky tak v době recese mohly snížit produkci, aniž by musely propouštět své zaměstnance. V důsledku recese došlo opět k růstu rozpočtového deficitu, který se v roce 2010 dostal přes 5 % HDP. Německá vláda proto přijala nový cíl, snížit rozpočtový deficit na 0, 35 % HDP do roku 2016.257 V roce 2010 přišlo zotavení německé ekonomiky. Celoroční růst dosahoval hodnoty 3, 6 %.258 Rok 2011 znamenal pro Německo další pokles dynamiky růstu. Podílelo se na něm několik faktorů, mezi kterými můžeme jmenovat jadernou katastrofu v japonské Fukušimě. Ta vyvolala v Německu obavy u jaderné energie, nakonec vyústila ve změnu energetické koncepce, která hlásala odklon od jaderné energie. Dalším faktorem mající za následek zpomalení tempa růstu německé ekonomiky byla evropská rozpočtová krize, která pro Německo znamenala růst výdajů z jeho rozpočtů, směřujících na pomoc nejvíce zasaženým státům. Rok 2013 je rokem, ve kterém se Německo definitivně dostalo z následků světové finanční krize. V prvním čtvrtletí sice ekonomika rostla jen o 0, 7 %, avšak díky expandující domácí spotřebě, exportu a investicím již ve druhém čtvrtletí zaznamenala růst o 0, 7 %. Ve třetím čtvrtletí byl růst mírně utlumen, na 0, 3 %, zejména kvůli slabší zahraniční poptávce. Přesto můžeme ekonomickou situace v Německu označit za stabilní. Stále se drží na 4. místě žebříčku největších národních ekonomik a je největším a nejdůležitějším trhem EU.
257
OECD Economic Surveys 2010, Germany. [online] [cit. 03.12.2013] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economic-surveysgermany-1998_eco_surveys-deu-2010-en 258 Vývoj německého hospodářství. [online] [cit. 04.12.2013] Dostupné na http://www.mzv.cz/berlin/cz/obchod_a_ekonomika/nemecka_ekonomika/vyvoj_nemeckeho_hospod arstvi_1.html
114
4.4 Závěrečné shrnutí Na závěr čtvrté kapitoly opět uvádím srovnání japonského a německého hospodářství od roku 1970 do současnosti. Následně pak shrnuji společné a rozdílné znaky obou systémů.
Tab. 16: Srovnání Japonska a Německa v období od 70. let 20. století
Srovnání Japonska a Německa v období od 70. let 20. století Německo
Japonsko v době hospodářského zázraku důležitá
v roce 1967 u moci sociální demokraté-
role státu- podpora klíčových odvětví,
důraz na stát blahobytu, nárůst sociálních
exportu, technologické výměny
programů a rozpočtového deficitu=> zesílení státního intervencionismu
otevírání japonského trhu, růst konkurenceschopnosti, respektování
po přechodu na floating roste význam Bundesbanky
tržního mechanismu, silná pozice BOJ růst počtu sociálních programů v 70. letech
po neúspěšných pokusech o oživení ekonomiky nastupuje do čela vlády v 80. letech pravicová koalice=> návrat k myšlenkám sociálního tržního hospodářství
vlivem ropných krizí vyhledávání nových zdrojů energie
vlivem ropných krizí vyhledávání nových zdrojů energie
90. léta- ztracená dekáda
90. léta sjednocení Německa
v důsledku negativního vývoje v 90.
ekonomické problémy související se
letech růst snahy o omezení státních
sjednocením, růst rozpočtového deficitu a
zásahů do ekonomiky, deregulační
veřejného dluhu
reformy, posilování liberalizace na finančních trzích podpora ekonomického růst
Agenda 2010- rozsáhlé reformy trhu práce,
prostřednictvím fiskálních stimulů, růst
zdravotnictví, sociálního a daňového systému
deficitu státního rozpočtu a veřejného
za účelem povzbuzení růstu
zadlužení problém deflace
vysoká nezaměstnanost
po katastrofě ve Fukušimě odklon od
po katastrofě ve Fukušimě odklon od jaderné
jaderné energie
energie 115
v současnosti tzv. abenomika- fiskální,
současná vláda usiluje o minimalizaci
monetární, strukturální reformy; stále
státních zásahů do ekonomiky, důraz na
výrazná role státu, regulace
rozvoj integrací
v současnosti jednání o multilaterálních smlouvách v regionu
Z tabulky vyplývá, že ve vývoji obou států sehrával stále méně či více významnou úlohu stát. V případě Japonska byl státní zásahy zřetelné v době hospodářského zázraku, důležitá byla podpora, kterou stát směřoval do výzkumu a vývoje, exportu, transferu technologií apod. Neméně významná byla také úloha Japonské centrální banky, která získala na důležitosti po přechodu japonského jenu na režim pohyblivého kurzu. V Německu došlo k návratu ke státním zásahům v okamžiku změny vlády, nástupu Sociálních demokratů. Také v Německu byla a je důležitým subjektem centrální banka, Bundesbanka. Můžeme říci, že etapa 90. let byla pro obě země ztracenou dekádou- pro japonskou ekonomiku toto tvrzení samozřejmě platí více než pro německou. Nicméně obě ekonomiky se potýkaly s hospodářskými problémy, růstem nezaměstnanosti a rozpočtových deficitů. V Německu byl tento stav vyvolán sjednocením a nutným transformačním procesem, v Japonsku přehřátím ekonomiky a následným prasknutím této bubliny. Ekonomické problémy obou zemí, neschopnost stávající vlády oživit hospodářský růst, vedly jak v Japonsku, tak v Německu ke změnám v hospodářské politice, konkrétně k odklonu od státních intervencí a příklonu k tržnímu mechanismu, ke snahám vytěžit co nejvíce z probíhajících globalizačních procesů, především liberalizace, zpřístupnění zahraničních trhů. Zde můžeme zmínit společný znak obou ekonomik, kterým je silná závislost jejich vývoje na zahraniční poptávce, tedy na exportech. Právě exporty byly faktorem, který podpořil období ekonomického růstu. Současná hospodářská situace Japonska je nadále ovlivňována katastrofami z roku 2011, pozice státu je stále poměrně silná. Přesto se Japonsko snaží o větší zapojení do mezinárodních
vztahů,
v současnosti
se
projednává
vytvoření
Dohody
o
Transpacifickém partnerství. Současná vláda v Německu zdůrazňuje význam zapojování ekonomiky do integračních seskupení, zcela se zaměřuje na tržní mechanismus a minimalizaci státních intervencí. Pro obě země je charakteristický stabilní sociální systém. 116
V první kapitole jsme se zabývali vymezením modelů kapitalismu, zjistili jsme, že existují různá dělení. Lze vymezit pět typů, kterými je model tržní, sociálně demokratický, kontinentální evropský, jihoevropský a asijský. Pokud bychom uvažovali těchto pět modelů, zařadili bychom Japonsko jednoznačně k modelu asijskému. Pro něj jsou typické zásahy státu do ekonomiky, odmítavý postoj vůči zahraničním investorům, ochrana zaměstnanosti a princip seniority, vysoká koncentrace vlastnictví a nízká úroveň sociálního zabezpečení. Německo vykazuje rysy jak sociálně demokratického, tak kontinentálně evropského modelu. Stát zastává významnou úlohu v koordinaci ekonomiky, postoj vůči zahraničním investorům je pozitivní, ochrana zaměstnanosti je vysoká stejně jako koncentrace vlastnictví. Na rozdíl od asijského modelu je zde vysoká úroveň sociálního zabezpečení. Vidíme, že pro obě země je důležitá role státu v ekonomickém vývoji, ochrana zaměstnanosti, čili sociální stabilita. Na druhou stranu se však rozchází v postoji vůči zahraničním vlivům a v otázce sociálního zabezpečení. Tyto znaky odpovídají i druhému uvedenému dělení modelů kapitalismu, kdy Německo splňuje znaky modelu státu blahobytu a Japonsko rozvojového státu. Přiřadili jsme tedy obě země ke dvěma různým modelům kapitalismu. Zdá se, že tím by byla výzkumná otázka zodpovězena. Nesmíme však opomenout vliv globalizace, která má za následek změny v jednotlivých procesech, v hospodářských politikách a celkovém vnímání světové ekonomiky. V předchozích kapitolách jsem se zabývala těmito změnami a tak můžu v tabulce 17 shrnout společné a rozdílné znaky obou modelů a rozhodnout, zda se vzájemně přibližují či naopak.
117
Tab. 17 Srovnání vývoje japonského a německého modelu kapitalismu Společné znaky
Rozdílné znaky
závislost na zahraničních zdrojích surovin, chudá surovinová základna ve 30. letech se obou ekonomikách objevuje plánování
v Německu centrálně plánovaná ekonomika, závazné plány, centralizace, regulace zahraničního obchodu- týká se NDR v Japonsku pouze indikativní plány, charakter doporučení
soukromé vlastnictví zůstává zachováno
v Německu o využití soukromého vlastnictví rozhoduje stát
po 2. světové pod cizí správou, v obou případech sehrávají důležitou roli USA; posílení demokracie a kapitalismu v obou zemích externí pomoc v poválečné obnově- USA v 60. letech zahájena liberalizace Japonska v Německu nárůst státních zásahů do ekonomiky po přechodu na režim floatingu v 70. letech v obou ekonomikách roste význam centrální banky, který trvá dodnes četné sociální programy, vysoké výdaje státního rozpočtu exportně orientované ekonomiky v poválečném období se formují dva nové modely- v Německu sociální tržní hospodářství, které zdůrazňuje úlohu trhu, stát zajišťuje jen pevný řád; v Japonsku japonský model tržního hospodářství orientující se na export, ale silně chránící domácí trh, na rozdíl od Německého modelu se v sociální oblasti příliš neangažuje 118
od 90. let snahy omezit zásahy státu, vliv nepříznivé ekonomické situace v současnosti stále poměrně silná úloha státu v Japonsku, snaha o zmírnění regulací, zapojení do integračních seskupení v Německu důraz na trh, členství v integracích
119
Závěr Pokud shrneme poznatky získané ze všech čtyř kapitol a uvedené v tabulce, můžeme říci, že vlivem globalizace a událostí ve světové ekonomice se japonský a německý model opravdu přibližují. Také úspěšnost ekonomik v poválečném období měla některé společné jmenovatele, kterými byla podpora z USA, exportní orientace, využití kvalifikované pracovní síly a know how přeneseného ze zahraničí díky globalizaci. V meziválečném období obě ekonomiky čelily problémům s nedostatkem surovin. Japonsko spatřovalo řešení v jejich čerpání ze svých kolonií, Německo spoléhalo na koncept Velkoprostorového hospodářství, čili také využívání zdrojů z podrobených území. Jak v Japonsku, tak v Německu se před příchodem 2. světové války objevily prvky centrálního plánování, přičemž v Japonsku byly zachovány pravidla tržního mechanismu a indikativní plány představovaly pouze doporučení. Po válce se obě země ocitly pod okupační správou USA, v Německu, které bylo rozděleno do čtyř okupačních zón, se vedle USA uplatnil ještě vliv Velké Británie, Francie a SSSR. Ve třetí kapitole jsme byli svědky demokratizace obou zemí, nástupu kapitalismu. Válečná výroba byla přeměněna na mírovou, země těžily z podpory poskytované západními státy, zejména USA. Pro oba státy bylo také společné zavádění reforem a utváření nového hospodářského systému. V Japonsku i v Německu sehrává stát důležitou roli v rámci stabilizace sociálního systému a nastolení řádu v hospodářství. V poválečném období se rozvíjí proces globalizace, která způsobila výrazné změny ve vývoji obou ekonomik. Globalizační procesy ve světě, které zpřístupnily světové trhy, uvolnily pohyb kapitálu, významně ovlivnily vývoj v Japonsku i Německu. Zmiňovaly jsme, že obě ekonomiky vděčily svému prudkému ekonomickému vývoji, hospodářskému zázraku, především růstu zahraniční poptávky, své exportní orientaci. Ta by se v neglobalizovaném světě jen těžko uplatnila, neboť by čelila mnoha překážkám. Globalizace usnadnila přenos informací, zkušeností, know how po celém světě. Víme, že po 2. světové válce se jak Japonsko, tak Německo ocitly pod okupační správou cizích mocností. Obě ekonomiky byly ovlivňovány znaky západních hospodářských systémů, značnou úlohu v jejich dalším vývoji sehrály USA, které podporovaly oživení jejich ekonomiky, ať už finančně nebo materiálně, a také na ně přenášely prvky své tržní ekonomiky. V Japonsku se tak vyvíjel tržní systém orientovaný na
120
export avšak chránící svůj trh, přejímající know how, technologické koncepty ze zahraničí. Ty dále rozvíjel, modernizoval a země bohatla na vývozu takto zdokonalených statků. V Německu se vyvinul sociální tržní systém respektující sílu tržního mechanismu a využívající zahraniční poptávku, avšak zdůrazňující význam pevného řádu, který může nastolit jen stát. V poslední kapitole mé práce poukazuji na problémy, kterým obě ekonomiky čelily v 90. letech, a které do určité míry ovlivňují jejich další vývoj dodnes. V Japonsku mám na mysli ztracenou dekádu způsobenou přehřátím trhů, v Německu sjednocení jeho východní a západní části a následné problémy s transformací. Hospodářská politika je také ovlivněna jadernou katastrofou ve Fukušimě a samozřejmě pokračující globalizací, která dále zjednodušuje přístup na zahraniční trhy a zdůrazňuje důležitost utváření integračních uskupení pro všechny ekonomiky. Pro obě země byly v minulosti typické značné zásahy státu do ekonomiky a to zejména v dobách, kdy čelily ekonomickým problémům. V současné době si obě země uvědomují důležitost zapojování svých ekonomik do integračních uskupení, která vlivem globalizace vznikají po celém světě. Německo se začalo angažovat už po 2. světové válce a stalo se jedním ze zakládajících členů EU. Dnes i přes všechny komplikace, kterým EU čelí, je Německo nejvyspělejší ekonomikou tohoto uskupení, bez které by další existence EU a Eurozóny nebyla myslitelnou. Také Japonsko si uvědomuje, že bez odstranění regulací, zpřístupnění svého trhu a zapojení se do různých společenství bude jeho ekonomická výkonnost značně omezená. Proto v současnosti vyjednává o uzavření multilaterální dohody ve svém regionu. Vidíme tedy, že v současné době se izolovanost ekonomik nevyplácí, důležitá je spolupráce a vzájemná podpora. Přesto, že jsme v úvodu práce vyčlenili několik typů ekonomických modelů, všechny mají společné rysy diktované globalizací. Podle mého názoru mají tyto dvě ekonomiky mnoho společných rysů. Obě dokázaly zužitkovat externí podporu ve svůj prospěch, těží z kvalifikovaných a pilných pracovníků, dbají o stabilní sociální systém, který je důležitým prvkem ovlivňujícím výkonnost ekonomiky jako celku. Faktorem ovlivňujícím vývoj obou ekonomik je samozřejmě i odlišnost jejich kultur, kulturních hodnot, vnímání autority. Zejména z vrozené úcty k autoritám, která je pro Japonsko typická, vyplývá dodnes významné postavení státu v japonské ekonomice, které je však nutné dále omezovat. Německo se na rozdíl od Japonska začalo angažovat v e světovém dění mnohem dříve, což je patrné již na založení EU a významné roli Německa v tomto uskupení, 121
která je stále aktuální. U Japonska se integrační aktivita vyvíjí pomaleji, ale v budoucnu pravděpodobně získá na mnohem větším významu.
122
Seznam zdrojů Knižní zdroje ADAMS, G.F.: Accelerating Japan´s economic growth. London : Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-66648-0 (brož.) 0-415-66648-1 AMABLE, B.: The diversity of modern capitalism. Oxford university press, New York, 2009. ISBN 978-0-19-926113-0 CIHELKOVÁ, E. a kol.: USA, Japonsko a SRN. Vybrané ekonomické aspekty a jejich komparace. Vysoká škola ekonomická. Praha 1999. Brož. ČERNOHLÁVKOVÁ E., SATO A., TAUŠER J. A KOL.: Finanční strategie v mezinárodním podnikání. Praha: ASPI, 2007 HEMUT, M., KRIEGER, K.F., VOLRATH, H.: Dějiny Německa. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004. ISBN 80-7106-188-3 JENÍČEK V.: Globalizace světového hospodářství. C.H. BECK, Praha 2002. ISBN 80-7179-787-1 JIRÁNKOVÁ M. : Národní státy v globálních ekonomických procesech. Professional publishing, Praha 2010. ISBN 978-807431-025-6 KALÍNSKÁ,E. a kol.: Mezinárodní obchod v 21.století. Grada, Praha 2010. ISBN 978-80-247-3396-8 KLIKOVÁ CH., KOTLÁN I.: Hospodářská politika. Sokrates, Ostrava 2003. ISBN 80-86572-04-8 KUBIŠTA, V.: Mezinárodní měnové vztahy. Nakladatelství Oeconomica,Praha 2007. ISBN 978- 80-245-1182-5 REISCHAUER E.,CRAIG A.: Dějiny Japonska. Nakladatelství lidové noviny, Praha 2000. ISBN 978-80-7106-5135 SIRŮČEK, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie. Melandrium, Praha 2007. ISBN 978- 80- 86175-03-4 SLANÝ,A. a kol.: Makroekonomická analýza a hospodářská politika. C.H.Beck, Praha 1999. ISBN 80-7179-237-3 STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice. Nakladatelství Oeconomica, Praha 2008. ISBN 978-80-245-1490-1 ŠULC, Z.: Hospodářská politika. Consus, Praha 1993. ISBN 80-90100-47-3 123
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika 1900-2007. C. H. Beck, Praha 2008. ISBN 978-80-7400-002-7 WOOD,E.: Původ kapitalismu. Svoboda servis, Praha 2011. ISBN 978-80-86320-70-0 Základní ekonomické systémy. [on line] Dostupné na http:// www.ceed.cz/ekonomie/systemy04.htm TERANISHI,J.: Evolution of the economic system in Japan. Edward Elgar Publishing Limited, Velká Británie, 2005. ISBN 1 84376 163 7 Horská,H.: Jak vyřešit problém deflace? Příklad Japonska. Oeconomica, Praha 2002. ISBN 80-245-0415-4
Internetové zdroje Accounting for war: Soviet production, employement and defence burden, 1940 – 1945. [online] Dostupné na http://mr-home.staff.shef.ac.uk/hobbies/gnp.txt Basic Guide to the Economic Growth, 1970 to 2007. [online] Dostupné na http://gsociology.icaap.org/reportpdf/World_Economic_Growth.pdf Country fact sheet: Germany. [online] Dostupné na http://unctad.org/Sections/dite_dir/docs/wir12_fs_de_en.pdf Countrystudies- The Economic Miracle and Beyond. [online] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/137.htm Druhá světová válka. [online] Dostupné na http://www.japonsko.info/druha-svetovavalka.php Ekonomická charakteristika země- Německo. [online]Dostupné na http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nemecko-vnitropoliticka-charakteristika19042.html Fakta o Německu. [online] Dostupné na http://www.tatsachen-ueberdeutschland.de/cz/hospodarstvi/main-content-06/uspesny-model-socialniho-trznihohospodarstvi.html German Economic Miracle. [online] Dostupné na http://www.econlib.org/library/Enc/GermanEconomicMiracle.html German´s Growth Performance in the 1990s. [online] Dostupné na http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication1878_en.pdf
124
Hitlerův recept na hospodářský zázrak. [online] Dostupné na http://www.investujeme.cz/hitleruv-recept-na-hospodarsky-zazrak/ Historie Evropské unie. [online] Dostupné na http://europa.eu/about-eu/euhistory/index_cs.htm Hypoteční krize v USA. Příčiny, průběh, následky. [online] Dostupné na http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky Jak vyřešit problém deflace? - Příklad Japonska. [online] Dostupné na http://www.ieep.cz/editor/assets/working-papers/wp0502.pdf Japanese economic takeoff after 1945. [online] Dostupné na http://www.iun.edu/~hisdcl/h207_2002/jecontakeoff.htm Japanese Economic Policies and Growth. [online] Dostupné na http://books.google.cz/books?id=WelEfrkqQPIC&pg=PR19&lpg=PR19&dq=japanes e+economic+policy+in+1970s&source=bl&ots=6oswyKtpb6&sig=hrAevadRbqqswF RoKcqhjbFbzNk&hl=cs&sa=X&ei=WgyJUo7BJZDAtAb0roGgCw&ved=0CEgQ6A EwAzgK#v=onepage&q=japanese%20economic%20policy%20in%201970s&f=false Japan´s Economy in the Twentieth Century. online] Dostupné na http://www.jei.org/AJAclass/JEcon20thC.pdf Japan in World War II. [online] Dostupné na http://www.worldwar2database.com/html/japan.htm Japan´s Model of Economic Development. [online] Dostupné na www.grips.ac.jp/forum/pdf06/EDJ.pdf Japonsko, ekonomická charakteristika země. [online] Dostupné na http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/japonsko/ekonomika/ekonomicka_ charakteristika_zeme.html Lagardeová: Světová ekonomika oživuje. [online] Dostupné na http://www.fxstreet.cz/lagardeova-svetova-ekonomika-ozivuje.html Managing the Global Economy Since World War II.: The Institutional Framework. [online] Dostupné na http://www.pearsonhighered.com/assets/hip/us/hip_us_pearsonhighered/samplechapte r/0205075835.pdf Německý hospodářský zázrak, ekonomické zásady sociálního státu. [online] Dostupné na http://www.krcek.eu/data/soubory/cviceni8.pdf Německá hospodářská politika po volbách. [online] Dostupné na http://trhy.mesec.cz/clanky/nemecka-hospodarska-politika-po-volbach/ 125
OECD Economic Surveys 1998, Germany. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-germany-1998_eco_surveys-deu-1998-en OECD Economic Surveys 2000, Germany. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-germany-1998_eco_surveys-deu-2000-en OECD Economic Surveys 2006, Germany. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-germany-1998_eco_surveys-deu-2000-en OECD Economic Surveys 2010, Germany. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-germany-1998_eco_surveys-deu-2010-en OECD Economic Surveys 1999-2000, Japan. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-japan-2000_eco_surveys-jpn-2000-en#page3 OECD Economic Surveys 2001-2002, Japan. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-japan-2002_eco_surveys-jpn-2002-en OECD Economic Surveys 2003-2004, Japan. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-japan-2003_eco_surveys-jpn-2003-en OECD Economic Surveys 2009, Japan. [online]Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-japan-2009_eco_surveys-jpn-2009-en OECD Economic Surveys 2011, Japan. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-japan-2011_eco_surveys-jpn-2011-en OECD Economic Surveys 2013, Japan. [online] Dostupné na http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/economics/oecd-economicsurveys-japan-2013_eco_surveys-jpn-2013-en Patterns of development. [online] Dostupné na http://countrystudies.us/japan/98.htm Politics and Economy in Pre-war Japan. [online] Dostupné na http://sticerd.lse.ac.uk/dps/js/JS381.pdf
126
Postwar Development of the Japanese Economy. [online] Dostupné na http://www.gsid.nagoyau.ac.jp/sotsubo/Postwar%20Development%20of%20the%20Ja panese%20Economy%20 Příslib Abenomiky. [online] Dostupné na http://www.projectsyndicate.org/commentary/shinzo-abe-and-soaring-confidence-in-japan-by-joseph-e-stiglitz/czech Public Data. [online] Dostupné na http://www.google.com/publicdata/explore?ds=k3s92bru78li6_&hl=en&dl=en#!ctype =l&strail=false& Restoring a Global Economy. [online] Dostupné na http://hbswk.hbs.edu/item/4961.html Riding the Elephants: The Evolution of World Economic Growth and Income Distribution at the End of the Twentieth Century (1980-2000). [online] Dostupné na http://www.un.org/esa/desa/papers/2006/wp27_2006.pdf Ropná krize v roce 1973. [online] [cit. 20.11.2013] Dostupné na http: http://www.penize.cz/nezamestnanost/15178-ropna-krize-v-roce-1973 Stav a tendence vývoje světové ekonomiky. [online] Dostupné na http://www.mezinarodnivztahy.com/article/download/681/726 Structural Change in the Global Economy: Main Features and Trends. [online] Dostupné na http://www.unido.org/fileadmin/user_media/Publications/Research_and_statistics/Bra nch_publications/Research_and_Policy/Files/Working_Papers/2009/WP%2024%20St ructural%20Change%20in%20the%20World%20Economy%20%20Main%20Features %20and%20Trends.pZf Systémy řízení států a ideologie. [on line] Dostupné na http:// http://vasicek.blog.idnes.cz/c/70721/Systemy-rizeni-statu-a-ideologie.html The Economy. [online] Dostupné na http://countrystudies.us/germany/134.htm The Economic History of Germany. [online]Dostupné na http://www.sjsu.edu/faculty/watkins/germany.htm The Economics of World War II:an overview. [online] Dostupné na http://www2.warwick.ac.uk/fac/soc/economics/staff/academic/harrison/public/ww2ov erview1998.pdf
127
The International Political Economy Since World War II. [online] Dostupné na http://mercury.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/6843/ipublicationdocument_singledoc ument/f228971d-ae03-413b-b6cd-f0a70265a8fb/en/doc_6845_290_en.pdf The Nazis and the german economy. [online] Dostupné na http://www.historylearningsite.co.uk/nazis_and_the_german_economy.htm The Postwar Economic System in Germany:Creation, Evolution and Reappraisal. [online] Dostupné na http://research.stlouisfed.org/publications/review/75/10/Postwar_Oct1975.pdf The Role of Government and Business. [online] Dostupné na http://countrystudies.us/japan/99.htm Trade and development report, 1981-2011. [online] Dostupné na http://unctadxiii.org/en/SessionDocument/gds2012d1_en.pdf Transportation, Globalization and International Trade. [online] Dostupné na http://people.hofstra.edu/geotrans/eng/ch5en/conc5en/ch5c2en.html Trend of the Japanese Economy and Major Topics in and after the 1970s. [online] Dostupné na http://www.esri.go.jp/en/tie/je1970s/je1970s-e.pdf Vývoj německého hospodářství. [online] Dostupné na http://www.mzv.cz/berlin/cz/obchod_a_ekonomika/nemecka_ekonomika/vyvoj_neme ckeho_hospodarstvi_1.html War spending and the economy. [online] Dostupné na http://www.csmonitor.com/Business/The-Daily-Reckoning/2010/0914/War-spendingand-the-economy-You-say-boom-I-say-ka-boom! World investment reports. [online] Dostupné na http://unctad.org/en/Pages/DIAE/World%20Investment%20Report/WIR-Series.aspx World War II.: Economic stimulant or depressant? [online] Dostupné ne http://blog.heritage.org/2012/01/26/world-war-ii-economic-stimulant-or-depressant/ Základní ekonomické systémy. [online] Dostupné na http:// www.ceed.cz/ekonomie/systemy04.htm Žák, M.: Hospodářská politika. [on line] Dostupné na http://www.vsem.cz/data/data/sis-ukazky-kapitol/uc_hp_kapitola.pdf
128
