VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Dopady vstupu ČR do EU na ocelářský průmysl obecně a konkretizace na případu Třineckých železáren, a.s. (bakalářská práce)
Autor: Nella Palkovská Vedoucí práce: Ing. Iveta Černá Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů.
V Praze dne 5. května 2011
………………… podpis studenta
Poděkování Děkuji Ing. Ivetě Černé Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení a připomínky. Dále vděčím za poskytnutí relevantních informací a za cenné rady generálnímu řediteli Třineckých ţelezáren, a.s., doc. Ing. Jiřímu Ciencialovi CSc., celému kolektivu Hutnictví ţeleza, a.s., zejména výkonnému řediteli RNDr. Jaroslavu Raabovi a jeho zástupci Ing. Jaroslavu Duškovi, za Ministerstvo průmyslu a obchodu Ing. Martinovi Karfusovi CSc. a zástupci Třineckých ţelezáren, a.s. Ing. Jiřímu Mannheimovi.
Pouţité zkratky BRIC – Brazílie, Rusko, Indie, Čína EBIT – Earnings before Interest and Taxes EK – Evropská komise EUROFER – European Confederation of Iron and Steel Industries ES – Evropské společenství ESTEP – European Steel Technology Platform ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli PHARE – Poland and Hungary Aid for Restructuring of the Economy RFCS – Research Fund for Coal and Steel RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci SOP – Společná obchodní politika SSSR – Svaz sovětských socialistických republik TŢ – Třinecké ţelezárny TARIC – TARif Intégré Communautaire WTO – World Trade Organisation
1
Obsah Pouţité zkratky ................................................................................................................. 1 Obsah ................................................................................................................................ 2 Úvod.................................................................................................................................. 3 1.
Charakteristika prostředí ocelářského průmyslu ....................................................... 5 1.1 Společná obchodní politika EU .............................................................................. 7 1.2 Průmyslová politika EU .......................................................................................... 9 1.3 Konkurenční schopnost........................................................................................... 9 1.4 Ţivotaschopnost podniků ...................................................................................... 13
2.
Vývoj ocelářského průmyslu ................................................................................... 14 2.1 Svět ....................................................................................................................... 14 2.2 Evropská unie ....................................................................................................... 16 2.3 Česká republika..................................................................................................... 18
3.
Vstup ČR do EU ...................................................................................................... 21 3.1 Změny, které přinesl vstup do EU ........................................................................ 21 3.2 Reakce českých oceláren ...................................................................................... 25 3.3 Opatření vůči třetím zemím v oblasti obchodu ..................................................... 26 3.4 SWOT analýza ...................................................................................................... 27
4.
Třinecké ţelezárny................................................................................................... 30 4.1 Teritoriální a výrobková struktura exportu ........................................................... 31 4.2 Příprava TŢ na vstup do EU ................................................................................. 31 4.3 Výrobkový řetězec ................................................................................................ 33 4.4 Ekologická opatření Třineckých ţelezáren ........................................................... 34
Závěr ............................................................................................................................... 36 Seznam tabulek a obrázků .............................................................................................. 39 Seznam příloh ................................................................................................................. 39 Zdroje: ............................................................................................................................. 40 Literatura ..................................................................................................................... 40 Internetové zdroje ....................................................................................................... 41 Interní zdroje ............................................................................................................... 41 Přílohy:............................................................................................................................ 42
2
Úvod Vstup do Evropské Unie je pro kaţdou evropskou zemi velkým mezníkem, stejně tomu bylo i v případě České republiky v roce 2004. České hutnictví bylo vystaveno větší konkurenci a hutní podniky musely splňovat unijní kritéria efektivnosti a ţivotaschopnosti. Hutnictví, na které navazuje řada dalších odvětví zejména strojírenství, stavebnictví a automobilový průmysl, lze povaţovat za jeden z činitelů určujících stav ekonomiky, a proto jsem ho zvolila objektem mého pozorování. Výroba a zpracování oceli jsou zařazeny mezi velmi citlivá odvětví, coţ vedlo k vytvoření specifických pravidel v rámci Evropského společenství (ES), která byla ukotvena ve smlouvě o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO) z roku 1951. Daná problematika ještě nebyla v ţádné publikaci komplexně zpracována, proto by předkládaná práce měla vést k zamyšlení, zdali cesta, kterou se ČR v roce 2004 vydala, je ta správná. Od vstupu do EU uběhlo jiţ sedm let, coţ je podle mého názoru dostatečný časový horizont na to, abychom mohli přistoupit k hodnocení kladu a záporů, které se projevily na stavu ocelářství. Česká republika vyniká svou spotřebou ocelářských výrobků, ve světovém měřítku zaujímá třetí místo ve spotřebě na hlavu. Jeden obyvatel ČR spotřebuje téměř 1,5 krát více neţ je průměr v členských zemích EU. V roce 2004 vzrostla výroba oceli v České republice o čtvrt milionu tun. Zde vyvstává otázka, zdali je tato pozitivní tendence ovlivněna vstupem do EU nebo příznivým celosvětovým vývojem. Cílem předkládané práce je zhodnotit dopady vstupu do EU na konkurenceschopnost hutních podniků, postavení českého ocelářského průmyslu v evropském a světovém kontextu a poukázat na povinnosti vyplývající ze členství, které musí splňovat české ocelárny na příkladu Třineckých ţelezáren. Pokusím se zodpovědět otázky, zdali došlo k přeorientování se na obchodní partnery v rámci EU, jaká jsou protekcionistická opatření vůči třetím zemím, která by mohla být odezvou na narůstající čínskou konkurenci. Budu také sledovat vliv na ekologii, která se stává stále diskutovanějším tématem v EU.
3
Třinecké ţelezárny se v roce 2009 podílely 48 % na výrobě oceli v České republice, proto jsem je vybrala jako příklad české ocelárny, na které budu dále zkoumat změny v geografické struktuře jejich importu a exportu spojených se vstupem do Evropské unie. Dále zhodnotím moţnost vyuţití eurofondů z pozice tradičního českého hutního podniku. Předkládaná práce je rozdělena do čtyř hlavních částí, kdy první spíše teoretická bude pojednávat o národní konkurenční schopnosti, obchodní a průmyslové politice EU a jejich nástrojích. Dále se budu věnovat vývoji hutnictví ve světovém měřítku. Pomocí ukazatelů vývoje spotřeby, výroby a zaměstnanosti poukáţu na trendy tykající se ocelářského průmyslu v posledním desetiletí. Uţším geografickým celkem významným pro Českou republiku, kterým se budu zabývat, je Evropská unie. Následuje vývoj českého hutnictví jako takového, v jehoţ historii sehrál významnou roli rok 1989 spojen s privatizací oceláren a posléze květen 2004, kdy došlo k východnímu rozšíření EU. Třetí kapitola pojednává o českém členství v Evropské unii a harmonizací české zahraničně-obchodní politiky s obchodní politikou v EU. České hutní podniky se musely připravit na velmi konkurenční prostředí, coţ vedlo k integraci podniků a vytváření asociací. Samotná restrukturalizace hutního odvětví byla jednou z podmínek pro přijetí ČR do EU, výrazně se však projevila ve sníţení zaměstnanosti v hutnictví. Poslední část patří konkrétnímu příkladu, Třineckým ţelezárnám, a jeho přizpůsobení se novým podmínkám a povinnostem. Třinecké ţelezárny v posledních letech investovaly do modernizace oceláren, čímţ přispěly ke sníţení znečištění ovzduší v regionu. Nejčastěji jsem pouţívala metodu časové komparace, která slouţila k vyhodnocení ukazatelů před a po vstupu ČR do EU. SWOT analýzou jsem poukázala na slabé a silné stránky, ale také na hrozby a příleţitosti českého hutnictví v rámci EU. K vypracování této bakalářské práce jsem čerpala z knih, výročních správ Třineckých ţelezáren, z publikací vydaných Ministerstvem průmyslu a obchodu, z internetových stránek Evropské komise, z podkladů poskytnutých asociací Hutnictví ţeleza, a.s., EUROFERu a dalších.
4
1.Charakteristika prostředí ocelářského průmyslu Výroba oceli spadá do samostatného průmyslového oboru hutnictví, který na sebe váţe řadu další zpracovatelských oborů od strojírenského průmyslu, přes kosmický aţ po stavebnictví. Vysoká spotřeba energie a paliv v hodnotě více neţ 24 GJ na tunu výroby řadí výrobu oceli do energeticky nejnáročnější skupiny, na energii se vydá více neţ 10 % výrobních nákladů.1 Ocel má nespočet moţností vyuţití, z pohledu mechanických a fyzikálně-chemických vlastností předčila materiály jako dřevo a plasty. Teplota, při které se s ocelí pracuje, se pohybuje v intervalu od 270 do 1000°C.2 Její flexibilitu lze sledovat na moţnostech vyuţití jak ve vakuu, tak při vysokém tlaku. V současné době se na trhu objevuje více neţ 2 500 druhů oceli, které nachází své uplatnění v kovodělném
průmyslu
a
strojírenství
(tvoří
41
%
ze
spotřeby
oceli
v odběratelských odvětvích), automobilovém průmyslu (25 %), stavebnictví (14 %) a v elektrotechnickém průmyslu (5 %), viz příloha 1.3 Výroba oceli nachází uprostřed řetězce přidané hodnoty široké škály spotřebního zboţí. Ocelářský průmysl trpí cykličností prodejních cen a obchodovaného objemu produkce, která je způsobena zavilostí na vývoji navazujících odvětví a celosvětovou přebytečnou produkcí.4 Ocel je slitinou, která je z velké části tvořena ţelezem. Uhlík obsaţený v oceli nabývá hodnot do 2 % slitiny. Poţadavky odběratelských oborů vztahující se k vlastnostem oceli jsou různé, proto je ocel upravována tzv. legováním. Rozdělení na legované a nelegované se provádí na základě obsahu jednotlivých legujících prvků (kterými jsou např.: nikl, bor, hliník, chrom, křemík, atd.).
1
Charakteristika odvětví. Výroba záladních kovů, hutních a kovodělných výrobků DJ [online]. [cit. 201103-22]. Dostupné z WWW:
. 2 JUNGWIERTOVÁ, V. Strategie rozvoje hutnctví ţeleza a udrţitelný rozvoj [online]. Praha: 1999 [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: . 3 RAAB, J. Predikce vývoje ocelářského průmyslu. Ostrava: 2011-02-16[cit. 2011-03-22] 4 CZ-NACE 24 Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství[online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW:.
5
Podle celkového obsahu legujících prvků ve slitině se dělí na:
nízkolegované (do 2,5 %),
středně legované (2,5-5 %),
výše legované (5-10 %),
vysoce legované (nad 10 %).5
Nelze říci, ţe by vyšší míra legování odpovídala vyšší kvalitě oceli, protoţe kaţdá úroveň legování je vhodná pro jiné navazující produkty. Ocel se vyrábí tzv. zkujňováním surového ţeleza v tekutém stavu, kdy pomocí oxidačního procesu dochází k odstranění neţádoucích prvků např.: síry a fosforu.6 Ocel jako nejpouţívanější kovový materiál je charakteristický svou pevností, nehořlavostí, korozivzdorností a rozměrovou stálostí. Díky těmto vlastnostem je vhodným materiálem na výrobu konstrukcí ve stavebnictví. Mezi producenty s nejvyšší tonáţí oceli v ČR patří AccelorMittal Ostrava, Třinecké ţelezárny a Vítkovice Steel Evraz, z čehoţ vyplývá, ţe převáţná část českého ocelářského průmyslu sídlí v Moravskoslezském kraji. Výroba probíhá ve velkých podnicích, které zaměstnávají více neţ 1000 lidí. Aby hutní společnosti obstály na evropském, popřípadě světovém trhu, byly nuceny ke sniţování stavů a tím dosáhly větší produktivity práce. V roce 1999 bylo v českém hutnictví zaměstnáno více neţ 51 000 pracovníků, o pět let později jich zbyla polovina. Klesající trend stále pokračuje i po restrukturalizaci a to z důvodů světové hospodářské krize.7 Environmentální
výhodou
oceli
je
téměř
stoprocentní
recyklovatelnost.
I z ekonomického hlediska má recyklace oceli své benefity, náklady na materiál jsou nulové a spotřeba energie je výrazně niţší. Na druhou stranu výroba oceli velmi znečišťuje ţivotní prostředí.
5
Výroba ţeleza a oceli [online]. Ostrava[cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: . 6 STIBOR, K. Výroba a vznik oceli, ocelářský provoz. In Materiály a technologie - kovy [online]. Brno: 2007 [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: . 7 Struktura odvětví podle počtu zaměstnanců v organizacích. Výroba záladních kovů, hutních a kovodělných výrobků DJ [online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: .
6
1.1 Společná obchodní politika EU „Obchodní politika je souhrnem záměrů, strategií, zásad, opatření, nástrojů, smluv a institucí, jejichţ prostřednictvím vlády států ovlivňují zahraničně obchodní vztahy podnikatelských subjektů a vnitřní ekonomický vývoj národního hospodářství.“8 Vstupem do EU česká vláda ztratila tuto funkci, protoţe byla přesunuta na nadnárodní úroveň. Společná obchodní politika je legislativně upravena v nařízeních, které připravuje Evropská komise (EK) ve spolupráci s členskými vládami. Jednotný přístup k obchodní politice přispívá ke spravedlivé soutěţi na vnitřním trhu a k ochraně před nekalými obchodními praktikami vyvíjenými třetími zeměmi. Společná obchodní politika (SOP) si stanovila dva cíle:
přispívat k celosvětové liberalizaci obchodu (členství ve Světové obchodní organizaci (WTO)),
chránit jednotný trh.
Vnitřní trh je zaloţen na liberálních principech volného exportu a importu.9 V roce 1968 byla dovršena celní unie v Evropském společenství, z čehoţ vyplývá, ţe byly odbourány celní tarify v rámci zemí EU a všechny členské země musely přijmout společný celní sazebník vůči třetím zemím, který se nazývá TARIC. Zahraniční obchod EU funguje na principu volného vývozu do třetích zemí od roku 1993, na druhou stranu dovoz do EU je regulován cly a kvótami. Jelikoţ obchodní politika EU vůči třetím zemím musí neustále reagovat na vývoj na mezinárodních trzích, hospodářsko-politická koordinace v rámci EU má zde neodmyslitelnou funkci. Nadnárodní pravomoc institucí EU v oblastech zahraničněobchodní politiky je ukotvena v Římské smlouvě z roku 1957. Do rukou Evropské komise je svěřeno zastoupení členských zemí při vyjednávání obchodních podmínek s vnějším světem, při němţ musí respektovat principy a závazky vyplývající z členství ve Světové obchodní organizaci. Na závěr musí Rada EU návrhy předkládané Komisí schválit kvalifikovanou většinou, ale v případě citlivých odvětví mezinárodního obchodu je zapotřebí jednohlasné schválení (dle článku 207 Smlouvy o fungování EU). Na základě těchto principů členské státy ztrácejí suverenitu
8
KALÍNSKÁ, E.; ŠTĚRBOVÁ, L. Mezinárodní obchod : (pro 2MO301). Vyd. 1. Prah : Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1299-0 Str. 54 9 KALÍNSKÁ, E.; ŠTĚRBOVÁ, L. Mezinárodní obchod : (pro 2MO301). Vyd.1. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1299-0. Str. 84-94.
7
v zahraničně-obchodních vztazích a nemohou tak přímo ovlivňovat tvorbu ochranných opatření.10 Na ochranu evropského hutnictví pouţívá EU následující nástroje: Kvóty - stanovené limity mnoţství importovaných výrobků, které nesmí vývozní země přesáhnout. Mohou být zaváděny v případě, kdyţ třetí země není členem WTO. Cla - jsou určitou částí ceny výrobků, která je při dovozu či vývozu zboţí odváděna státu. Cla jsou uvalována na předem stanové období. Pokud je clo dáno pevnou částkou na jednotku, pak hovoříme o specifickém clu. Nejčastěji se však pouţívají valorická cla, která se vypočítávají na základě procentní hodnoty. Antidumpingová cla - zvláštní typ cel, která se uvalují dodatečně, pokud se prokáţe, ţe nízké ceny dovozců, které se nacházejí pod hladinou běţné ceny daného výrobku v zemi vývozu, ohroţují domácí výrobce. Nástroje společné obchodní politiky jsou rozděleny dle řady kritérií: a) základní členění: na ochranu vnitřního trhu (cla, kvóty), pro podporu vývozu (subvence), b) dle povahy na: tarifní (cla), kvantitativní (kvóty, dovozní licence), c) dle subjektu, který dané opatření přijímá, na: smluvní (vznikají na základě dohody zemí), autonomní (jednostranné opatření).11
BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN97880-247-1807-1. CIHELKOVÁ, E. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C.H.Beck, 2003. ISBN 807179-804-5. 11 KALÍNSKÁ, E.; ŠTĚRBOVÁ, L. Mezinárodní obchod : (pro 2MO301). Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1299-0. Str. 84-94 10
8
1.2 Průmyslová politika EU Průmyslová politika je na rozdíl od obchodní politiky EU, která je společná pro všechny členské státy, pouze koordinovaná. Trh, jenţ má uspokojit 500 milionů spotřebitelů a disponuje 20 miliony podnikateli, si ţádá určitou míru koordinace, aby byl schopen obstát ve světové konkurenci.12 Širší smysl průmyslové politiky se soustředí na náklady, cenu a na inovační konkurenceschopnost odvětví. Průmyslová politika je také závislá na konkurenční schopnosti dalších politických iniciativ, konkrétně na politice dopravní, energetické, hospodářské soutěţe, ţivotního prostředí, sociální, ochrany spotřebitele, jednotného trhu a jiţ výše zmiňované obchodní politice. Za těchto předpokladů je pro novou průmyslovou politiku zpracovanou ve Strategii 2020 charakteristické:
„Vzájemné propojení horizontálního základu a sektorové aplikace. Důleţitá jsou všechna odvětví, a proto bude EK odpovídajícím způsobem přistupovat ke všem sektorům.
Je třeba brát v úvahu význam celého zásobovacího a produkčního řetězce od přístupu ke zdrojům energie a surovinám aţ k poprodejnímu servisu a recyklaci materiálů.
EK bude pravidelně zveřejňovat zprávy o konkurenceschopnosti EU a ČR, o jejich průmyslových politikách a vývoji průmyslu.“13
ČR nevytváří ţádnou průmyslovou politiku na národní úrovni. Podporuje průmysl nepřímo, např.: standardizací a sniţováním administrativní náročnosti.
1.3 Konkurenční schopnost Jeden z důvodu vytvoření silného hospodářského celku, Evropské unie, byla touha stát se plnohodnotným konkurentem světové obchodní velmoci USA. Za poslední desetiletí se situace zřetelně změnila, americké výrobky jsou nahrazovány čínskými. Síla předsudků vůči výrobkům označených „Made in China“ polevila a také společnost je přestává vnímat jako výrobky nízké kvality. Díky hospodářskému vzestupu asijských 12
DVOŘÁČEK, J.: Podpora podnikání (průmyslová politika). Praha: Oeconomia, 2003. ISBN 80-2450502-9. Str. 36 – 50. 13 MACÁK, O., HRDINOVÁ, J. Rámcová pozice/Stanovisko pro Parlament ČR. Praha: 2010. Str. 2.
9
ekonomik, dochází k přesunu Hi-tech výroby na asijský kontinent. Spojené státy a EU ztrácejí
vedoucí
pozice,
tím
se
daná
situace
stává
stimulem
zvýšení
konkurenceschopnosti západního světa. Evropská unie má velký zájem na tom, aby průmysl členských zemí byl konkurenceschopný. Proto EU pověřila Evropskou komisi monitoringem veřejných zakázek, ochrany veřejného vlastnictví, přímých zahraničních investicí, omezení exportu surovin a jejich zpracováním domácím průmyslem. Z těchto dílčích úkonů vyhodnocuje konkurenceschopnost EU. Faktory, které ovlivňují konkurenční schopnost, jsou schematicky zpracované v tzv. pyramidě konkurenceschopnosti, kterou vytvořila EK, viz obrázek 1. Obrázek 1: Pyramida konkurenceschopnosti
Zdroj: DVOŘÁČEK, J.: Podpora podnikání (průmyslová politika). Praha, Oeconomia 2003. ISBN 80245-0502-9. Str. 21
Na špičce pyramidy stojí ţivotní úroveň, jejímiţ hlavními pilíři jsou zaměstnanost a produktivita práce. Rovnováha těchto dvou pilířů nesmí být narušena snahou zvyšování produktivity redukcí pracovních míst, protoţe pracovníci by ztráceli moţnost vytvářet své důchody, coţ negativně ovlivňuje ţivotní úroveň. Současné zvyšování míry zaměstnanosti
a
produktivity
práce
jsou
povaţovány
za
základní
faktory
konkurenceschopnosti.14 Důleţitým krokem při tvorbě průmyslové politiky je určení hlavních nástrojů, jejichţ implikace zvýší konkurenční průmyslu.
14
DVOŘÁČEK, J.: Podpora podnikání (průmyslová politika). Praha, Oeconomia 2003. ISBN 80-2450502-9.Str. 21,22
10
Nástroje posilující konkurenceschopnost se zaměřením na hutnictví: Modernizace a inovace: Nemělo by docházet k ustrnutí koncentrace pouze na klíčové technologie, ale důraz by měl být kladen i na eko-inovaci. Například: přechod k nízkouhlíkovým technologiím by mohl sníţit závislost na budoucích cenách energie energeticky náročných odvětví a přitom bude mít pozitivní vliv na ţivotní prostředí. Globalizace: Ocelářství postupně ztrácí tvář čistě národního průmyslu, protoţe podléhá tlakům globalizace oceli. Domácí investoři nedisponují dostatkem finančních prostředků na uspokojení potřeb rozvoje ocelářství, proto dochází k propojením trhu aliancemi a transevropských sítěmi. Existence těchto seskupení připravuje ornou půdu pro vznik silného konkurenceschopného jádra v rámci EU. Posledním trendem je orientace na sousední země, coţ je nejefektivnější způsob vyuţití zdrojů.15 Rovná hospodářská soutěž: Protekcionismus a subvencionismus v průmyslu ještě nebyl vymýcen, proto je nutný stály dohled nad podmínkami vytvořenými uvnitř jednotlivých členských států. V případě, ţe by bylo zjištěno zvýhodnění některého ze států, je zapotřebí, aby byl daný stát sankciován. Také na globální úrovni by mělo docházet k odbourávání obchodních bariér, ale pouze za předpokladu, ţe subvenční politiky států budou zcela transparentní a finanční prostředky potečou pouze do oblastí ochrany ţivotního prostředí a do výzkumu. Zaměstnanost: Konkurenční schopnost úzce souvisí s produktivitou práce. Práce v hutích nebyla historicky efektivně rozdělena, proto dochází k redukci pracovních míst. V poslední době je kladen důraz na bezpečnost práce. 16 Surovinová bezpečnost: EU by měla pro své členské státy připravit takové podmínky skrze nástrojů SOP, aby dodávky surovin z třetích zemí byly cenově dostupné, spolehlivé a nenarušené. Evropský ocelářský průmysl, musí čelit problému, ţe více neţ 26 % přidané hodnoty ve výrobním řetězci vytváří dodavatelé surovin, zatímco před deseti lety byl jejích podíl o 11 procentních bodů niţší. Důvodem nárůstu vlivu dodavatelů surovin je koncentrace těţby ţelezné rudy do tří největších těţebních společností, kterými jsou Vale, Rio Tinto a BHP Billinton, a proto je stále těţší pro
15
Hutnictví ţeleza, a.s. [online]. [cit. 2011-03-22]. Ocel a ocelářství na Prahu 21. století. Dostupné z WWW: . 16 Analýza konkurenceschopnosti[online]. Praha: 2010 [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: .
11
evropské oceláře vyjednávat ceny rud a koksu. Řešením by mohl být aktivní přístup EU ve smyslu podpory budování lepší infrastruktury v místech výskytu surovin, a tím započít dlouhodobou spolupráci a dosáhnout většího vlivu v daných oblastech. Například Čína jiţ tuto strategii implikovala a recipročně získala těţební práva. V poslední době většina nových investic směřuje do ocelářských společností s vlastními zdroji surovin. Vzdělání: Nynějším trendem, který velmi podporuje konkurenční schopnost, je vytváření tzv. znalostních aliancí, v jejichţ rámci dochází ke spolupráci podniků s univerzitami. Podniky tak přispívají k vychování kvalifikovanějších pracovníků. Nemělo by být opomíjeno ani odborné vyučení, protoţe průměrný věk řemeslníků stále roste. Nyní se nachází okolo 45 let, z čehoţ vyplývá, ţe zájem mladých o technické obory výrazně klesá. Rozvíjení tzv.: e-skills je v moderním světě neodmyslitelnou součástí vzdělání, proto by mu měla být věnována pozornost např.: v rekvalifikacích. Kvalita veřejné správy a spolupráce veřejného sektoru se soukromým: Důleţitým faktorem je důvěra ve státní správu, korupce vyvolává ve státě nejistotu a způsobuje odliv zahraničních investic. Státní správa by měla vytvářet dobré zázemí pro průmysl. Evropský ocelářský průmysl čelí neférové konkurenci z třetích zemí v oblastech ţivotního prostředí, výzkumu a vývoje a obchodováním se surovinami.17 Konkurenční schopnost evropského hutnictví se odvíjí od efektivnosti podniků a kvality výrobků. Státní zásahy členských zemí musí být kontrolovány a následně regulovány, aby na unijním trhu fungovala rovná hospodářská soutěţ, a tím by nedocházelo ke sniţování konkurenceschopností jednotlivých států.18 ČR se umístila na 36. místě (z celkového počtu 139 zemí) v ţebříku porovnávajícím konkurenceschopnost států, který byl sestaven Světovým ekonomickým fórem ve spolupráci s IMB Business School. I přesto, ţe společně s Estonskem vykazuje ČR nejlepší výsledky ze zemí východního rozšíření, klesla v hodnocení o 5 příček.19
17
HUTNICTVÍ ŢELEZA, MPO. Predikce vývoje ocelářského průmyslu ČR na období r. 2011-2012. Praha: 2010. 18 MACÁK, O., HRDINOVÁ, J. Rámcová pozice/Stanovisko pro Parlament ČR. Praha: 2010. 20 Analýza konkurenceschopnosti[online]. Praha: 2010 [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: .
12
1.4 Ţivotaschopnost podniků Jedna z podmínek přijetí ČR do EU bylo plnění „Programu restrukturalizace českého hutnictví“ obsaţeném v Protokolu č. 2. Evropská komise pověřila britskou společnost EuroStrategy vypracováním průběţných zpráv a monitoringem hutnictví. Vycházeli z výpočtů Kritérií EU a Komerčních kritérií. Kvůli rozdílnému způsobu vykazování v účetnictví v zemích EU, ale také v jednotlivých společnostech, nelze přesně implementovat stanovené ukazatele, proto se musí zohlednit rozdíly ve způsobu vykazování při výpočtu ukazatelů ţivotaschopnosti. Pro monitoring lze pouţít zjednodušená kritéria viability, podle kterých by hrubá marţe měla dosahovat vyšších hodnot neţ 13,5 %, pro podíl EBITu a obratu je hraničním bodem hodnota 1,5 %, úroveň odpisů by měla být větší neţ 7 % a podíl finančních nákladů větší neţ 3 %. V tabulce 1 jsou uvedena kritéria stanovená EK a vysvětlení jednotlivých ukazatelů. Tabulka 1: Kritéria životaschopnosti Ukazatel
Kritérium
Hrubá marţe
>13,5
EBIT/obrat
>1,5
Úroveň odpisů
>7
Podíl finančních
>3,5
Vazba na výkazy (Provozní HV + odpisy + ostatní PN – ostatní PV) / (trţby z prodeje výrobků a sluţeb) (Zisk před daní + placené úroky) / trţby z prodeje výrobků a sluţeb Odpisy / trţby z prodeje výrobků a sluţeb (placené – přijaté) úroky / trţby z prodeje výrobků a sluţeb
nákladů Zdroj: HŢ. – JENYŠTA, J.: Metodika konkurenceschopnosti
HV – hospodářský výsledek PN – provozní náklady PV – provozní výnosy Pozn.: u „neintegrovaných oceláren“ činí hrubá marţe > 10 % a úroveň odpisů > 5 %.20
20
JENYŠTA, J.: Metodika konkurenceschopnosti, podklady z Hutnictví ţeleza
13
2.Vývoj ocelářského průmyslu Anatolii a severní Sýrii lze povaţovat za kolébku produkce ţeleza z rudy, kde při metalurgii mědi a olova vznikaly jako vedlejší produkty kapičky ţeleza. Téměř o 1 500 let později, tedy v 15. století př. n. l, se začalo vyrábět ţelezo jakoţto vzácný kov, který měli ve vlastnictví pouze panovníci a jejich dvory. Nejdříve se vyráběla tzv. svářková ocel obsahující aţ 99,8 % ţeleza a 0,004 - 0,006 % uhlíku.21 Ve středověku bylo hutnictví jedno z klíčových řemesel tehdejšího hospodářství, na začátku 15. století byla v západní Evropě zavedena nepřímá metoda výroby ţeleza. Na zpracování ţelezné rudy touto metodou se vyuţívaly vysoké pece, jejichţ výstavba se postupně šířila do celé Evropy, coţ vedlo k zániku původního ţelezářství.22 V současné době, kdy hutě disponují moderní technikou, není jiţ klíčovým problémem výzkumu, jak vyrobit ze ţelezné rudy ocel, ale jak dosáhnout co moţná nejekologičtější a nejefektivnější produkce. Orientace na zákazníka hraje v ocelářském průmyslu významnou roli, protoţe odběratelé jsou stále náročnější na jakost a hloubku sortimentu výrobků.
2.1 Svět Na počátku moderní historie hutnictví, hovoříme tedy o období po druhé světové válce, je Evropa hlavním producentem a exportérem hutních výrobků. Od roku 1947 dochází k prudkému nárůstu výroby, který je důsledkem poválečné obnovy. Během 60. let se výroba postupně přesouvá do USA. Od počátku 70. let aţ po konec studené války osciluje světová produkce kolem úrovně 700 mil. tun za rok. Čína se dostala na výsluní na začátku nového milénia. Během posledního desetiletí zčtyřnásobila svou výrobu (ze 151 mil. tun v roce 2001 na 567 mil. tun v roce 2009). Mezi hlavní světové hráče hutnictví se probojovaly země tzv. BRICu (Brazílie, Rusko, Indie, Čína), ale také Turecko a Ukrajina. Americké a evropské trhy jsou jiţ poměrně nasycené, a proto jejich dříve silná pozice slábne. Tento stav lze povaţovat za stimul výzkumu a vývoje, 21
Výroba ţeleza a oceli [online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: 22 Historie ocelářství[online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW:
14
protoţe západní velmoci se začaly soustředit na vývoj sortimentu s vyšší uţitnou hodnotou. Pouhých 30 % současných výrobků se shoduje s výrobky, které byly na trhu před deseti lety. Výše popisovaný vývoj světové produkce je graficky znázorněn v obrázku 2: Obrázek 2: Vývoj světové výroby oceli v mil. tun
Zdroj: Interní podklady z Hutnictví ţeleza, a.s.
Z obrázku 2 je patrné, ţe kaţdá krize ve 20. století se projevila na ocelářském průmyslu sníţením produkce oceli. Významnými mezníky, které narušovaly plynulý růst produkce, jsou konce obou světových válek, pak velká hospodářská meziválečná krize (1929), v 70. letech to byly ropné šoky a následoval pád Sovětského svazu. V souvislosti se současnou hospodářskou krizí klesla světová výroba po desetiletém stálém růstu v roce 2009 o 100 milionů tun, čímţ se dostala pod úroveň dosaţenou v roce 2006. Současným největším výrobcem oceli s roční výrobou 568 mil. tun za rok (data se vztahují k roku 2009) je Čína. S velkým odstupem se na druhém místě umístilo Japonsko s produkcí 87,5 mil. t, následuje Indie, Rusko a páté jsou Spojené státy, které vyrobí 58 mil. t oceli. Česká republika obsadila 29. příčku.
15
Pokud hovoříme o globální spotřebě oceli, pak musíme také zmínit proporcionální změny v rámci mapy světa. Pro ilustraci změny v geografickém rozmístění spotřeby za poslední desetiletí (rok 1999 a 2009) uvádím následující graf: Obrázek 3: Globální spotřeba oceli
Zdroj: Interní podklady z asociace Hutnictví ţeleza, a.s.
NAFTA ztratila 13 a EU 27 9 procentních bodů ve prospěch Číny, která ztrojnásobila svůj podíl. Přestoţe i Japonsko si pohoršilo o 5 procentních bodů, spotřebě oceli jednoznačně vládne asijský kontinent. Mezi 3 největší exportéry patří Čína, která vyveze 56 mil. t za rok, Japonsko s 36 mil. t a EU 27 s 34 mil. t, na druhou stranu nejvíce importů je dovezeno do zemí EU 27 (45 mil. t), Jiţní Koreje a USA, viz příloha 2.
2.2 Evropská unie Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) Druhá světová válka inspirovala přední představitele zemí západní Evropy k provázání ekonomik, chtěli tím předejít případným novým konfliktům. Vycházeli z předpokladu, ţe pokud státy mají společné ekonomické cíle a silné obchodní vazby, pak usilují o mír a rozvoj v dané oblasti. Uhlí a ocel patřili mezi hnací motory hospodářství a také území, o která se často v dějinách Evropy bojovalo např.: Alsasko a Lotrinsko, jsou úzce spjata s těmito komoditami. Vznikem Evropského společenství uhlí a oceli se dřívější jablko sváru stalo nástrojem sblíţení. S návrhem sdílení bazické produkce uhlí a oceli a vytvoření Vysokého úřadu přisel Jean Monnet (v letech 1952 – 1955 předseda 16
ESUO), který se společně s Robertem Schumanem (francouzským ministrem zahraničí) zaslouţil o podepsání Smlouvy o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli v Paříţi dne 18. 4. 1951. Mezi zakládající členy patřily země Beneluxu (celní unie vytvořená roku 1948 mezi Belgií, Lucemburskem a Nizozemím), Francie, Itálii a SRN. Smlouva měla zaručit plnění hlavních úkolu: vytvoření společného trhu v daném odvětví, zvýšení a vyrovnání úrovně mezd a dávek, stimulovat ekonomický růstu a zajistit rovnou soutěţ. Vysoký úřad se sídlem v Lucemburku pouţíval nástroje (rozhodnutí, doporučení a názory) k zavedení garantované ceny a kvót. V situaci „prohlášení krize“ se nadnárodní pravomoci přelévaly spíše ve prospěch Rady ministrů. Na dobu pěti let od vzniku ESUO byla Itálii udělena výjimka ponechání si plného cla, protoţe její malý ocelářský průmysl byl příliš nákladný na to, aby byl schopen čelit konkurenci zbylých pěti států. Úspěšné počátky společenství se odrazily na zvýšení obchodu v rámci ESUO o 151 % (porovnání roku 1958 s 1950). Smlouva o ESUO nedovolovala státní subvence, ale krize v 50. letech jak v uhelném, tak v ocelářském průmyslu přinutily zmírnit zákaz. K plánované „harmonizaci mezd“ ani k „readaptaci dělníků“ nedošlo, na druhou stranu rozvoj výzkumu byl úspěšný. Od roku 1994 se začaly pomalu přesouvat rozpočtové pravomoci do rukou parlamentu, protoţe v roce 2002 měla vypršet platnost Dohody ESUO a nepředpokládalo se její prodlouţení. Opatření vyplývající z Dohody ESUO poloţily základy pro Smlouvy o ES a EU. Zánik ESUO nebyl tak významným mezníkem pro trh s ocelí, protoţe politika uhlí a oceli byla jiţ součástí Smlouvy o ES. Zbylé ESUO závazky převzalo na sebe ES a vznikla nová Nadace Evropy pro uhlí a ocel, na jejíţ základní kapitál byly pouţity rezervy ESUO.23 Současný stav ocelářského průmyslu v EU Pokud bereme v úvahu i intra-obchod EU, Belgie s Lucemburskem, Rakousko a Slovensko patří mezi největší čisté exportéry a Itálie stojí na první příčce v čistém importu. Díky východnímu rozšíření se objem produkce oceli v EU zdvojnásobil, coţ vedlo k růstu významu odvětví. Investice do modernizace a rozvoje
23
Raná léta ECSC, podklady z Hutnictví ţeleza, a.s.
17
ocelářského průmyslu se vyplatily, protoţe výnosy byly 15 krát větší neţ náklady na ně vynaloţené. I kdyţ počet zaměstnanců v hutnictví se stále redukuje, zaměstnávají hutě v celé Evropské unii přes 400 000 osob. Rozdělení těchto zaměstnanců mezi jednotlivé státy je graficky znázorněn v obrázku 4. Více neţ ¼ těchto lidí pracuje buď v Německu, Itálii, nebo Francii. Jmenované státy patří mezi tradiční země ocelářského průmyslu, není tedy ţádným překvapením, ţe byli zakladatelskými zeměmi ESUO.
Obrázek 4: Počet zaměstnanců hutí v jednotlivých zemích EU27 v roce 2009
Zdroj: Interní podklady z asociace Hutnictví ţeleza, a.s.
2.3 Česká republika Území dnešní České republiky bylo tradičním centrem těţkého průmyslu pro východní blok, v roce 1988 zaměstnávalo hutnictví ţeleza téměř 170 000 lidí při produkci 15,8 milionů tun. Tento rok lze povaţovat za vrcholný v historii českého hutnictví. Do roku 1989 se spotřeba oceli na hlavu v Československu pohybovala na světové špičce, poté následoval pád na polovinu původní spotřeby. Po přechodu od centrálně řízeného hospodářství k trţnímu, se začala ekonomika orientovat více na terciární sektor. I za těchto podmínek si český ocelářský průmysl našel své uplatnění. V období poznamenaném celosvětově nízkou poptávkou po oceli, coţ přimělo řadu podniků vyváţet i do odlehlých teritorií, proběhla restrukturalizace a privatizace hutních podniků. Vyšší náklady za dopravné byly kompenzovány niţším mzdovým a odpisovým zatíţením, díky čemuţ se české ocelárny udrţely v černých číslech na 18
rozdíl od konkurenčních podniků z EU. Výrobci trubek však nebyli schopni vyrovnat se s deficitem poptávky, který vznikl po odklonění se od vývozu do států bývalého Sovětského svazu. Následky z nesplacených pohledávek a insolvence podniků z bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) se projevily v zadluţení českých hutí v následujících desetiletích. Sociální důvody vedly k udrţení produkce, popřípadě k jejímu pomalejšímu sniţování, i v případě kdy výroba nebyla zisková.24 Po porovnání obrázků 5 a 6, je zřejmý značný rozdíl mezi vývojem výroby v ČR a ve světě. Zatímco v druhé polovině studené války (70. a 80. léta) výroba v ČR dosahovala svého vrcholu, světová produkce s mírnými výkyvy stagnovala. Počátky 90. let znamenaly pro ČSFR propad o jednu třetinu, protoţe byly přetrhány vazby na země SSSR a ze strany ES byla přijata restriktivní opatření ve formě dočasných antidumpingových cel a tarifních kvót. Zavedením těchto ochranných nástrojů reagovala EK na příliv velkého mnoţství citlivých ocelových výrobků. Nejvíce ohroţeny byly tradiční hutní země: Itálie, Francie a SRN. Dalším faktorem sníţení výroby bylo rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky.
Obrázek 5: Výroba v ČR (v tis. t)
Obrázek 6: Vývoj světové výroby oceli v mil. tun
Zdroj: LASOTA, J.: Kvalita prověřená časem. TŢ, a.s.
Zdroj: RAAB, J.: Hutnictví ţeleza, a.s.
24
Úvodní charakteristika[online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW:
19
ČR orientuje většinu svého zahraničního obchodu na své sousedy a jejím největším obchodním partnerem je Německo. Tato strategie vychází ze skutečnosti, ţe vývoz oceli je ziskový pouze do 2000 km, po překročení této zóny jiţ není efektivní. Vstup ČR do EU se neprojevil na geografické struktuře zahraničního obchodu s ocelí. Závislost na cenách energií a ţelezných rud je dána faktem, ţe ČR je importérem vstupních surovin. Podle obrázku 7 převyšuje dovoz ocelových výrobků jejich vývoz od roku 2006 a to z hlediska hmotnosti i cen. Jedna z příčin pasivního salda ocelářských výrobků tkví v tom, ţe ČR exportuje výrobky s niţší přidanou hodnotou, neţ mají ocelové produkty, které dováţí.25
Obrázek 7: Zahraniční obchod ČR s ocelovými produkty
Zdroj: LASOTA, J.: Kvalita prověřená časem. Prezentace Třineckých ţelezáren
25
CZ-NACE 24 Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství[online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW:.
20
3.Vstup ČR do EU Evropská unie ovlivnila české hutnictví v několika směrech, a to zpřísněním podmínek pro státní podpory, zavedením ekologických kritérií, a také ČR ztratila suverenitu v oblasti zahraničního obchodu. Nejen to, ţe hutnictví muselo čelit větší konkurenci, ale i tlak vyvíjený EK, přispěl k provedení nutné restrukturalizace a privatizace odvětví.
3.1 Změny, které přinesl vstup do EU Privatizace Privatizace sehrála velmi důleţitou roli v moderní historii českého hutnictví. Po přechodu od centrálně řízené ekonomiky k trţnímu hospodářství vliv státu na průmysl razantně oslabil a pozice státu v citlivém odvětví, jakým je hutnictví, byla po dlouhou dobu sporným tématem. Priority managementu podniků vlastněných veřejným sektorem se odlišují od priorit soukromých podniků, z čehoţ se pak odvíjí i efektivita výroby a produktivita práce porovnávaných jednotek. Veřejný sektor v době recese se spíše zaměří na řešení sociálních důsledku na rozdíl od soukromého sektoru, pro který je profit hlavním kritériem úspěchu. Po sametové revoluci byly státní hutě transformovány na akciové společnosti. Zatímco v zahraniční bylo pravidlem, ţe nejdříve bylo odvětví restrukturalizováno a aţ poté privatizováno, Vláda ČR zvolila přesně opačný postup. Ačkoliv se ČR těšila pozitivním ekonomickým vývojem roku 1996 (byl zaznamenán 4,4% růst HDP a 6,8% růst průmyslové výroby), hutnictví se potýkalo s řadou finančních potíţí. ČR přistoupila k privatizaci „management buy out“, která postrádala koncepčnost, čímţ následně trpělo celé odvětví. Jelikoţ výše uvedeným způsobem byly privatizovány Nová huť Ostrava a Vítkovice Steel, zanikly plány na vytvoření jednotného Českého ocelářského podniku. Dnes Vítkovice Steel vlastní ruský Evraz a Novou huť Ostrava ArcelorMittal. Ve stejném období byly odstátněny i Třinecké ţelezárny ve veřejné soutěţi tzv. obálkovou metodou, privatizace TŢ je povaţována za nejúspěšnější z výše zmiňovaných. 21
Restrukturalizace Plnění „Programu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu“, který je obsaţen v tzv. Protokolu č. 2 Smlouvy o přistoupení, bylo podmínkou pro připojení ČR k EU. Monitoringem výsledků plnění byla pověřena nezávislá britská poradenská společnost EuroStrategy, která zpracovávala monitorovací zprávy pro Evropskou komisi. Na financování programu se měl podílet 22 mld. Kč stát, 10,8 mld. Kč strategický investor, EU 4,8 mld. Kč a zbylých 41 mld. Kč mělo být uhrazeno z vlastních zdrojů podniku. Po roce 1993, kdy byly podepsány Asociační dohody s ČR, se otevřela otázka nutnosti restrukturalizace hutního průmyslu. Po pozvolném průběhu příprav, kdy byly privatizovány jednotlivé podniky, došlo k urychlení zahájení restrukturalizace díky recesi v daném odvětví v roce 1999. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava ve spolupráci s HP Ostrava připravili studii, která na základě marketingové analýzy vývoje spotřeby hutních produktů do roku 2010 vytyčila nutné změny v odvětví a plán restrukturalizace. Působením nepříznivých vnějších (celosvětovým útlumem poptávky) i vnitřních (zánik některých kapacit, potácení se na hranici ţivotaschopnosti) vlivů bylo nutné studii přizpůsobit aktuální situaci nejen světového trhu, ale i jednotlivých
hutních
podniků.
Byla
vytvořena
tzv.
objektivizační
studie
restrukturalizace (2000), jejíţ předpokládané náklady se tak sníţily o deset miliard, z původních 82 mld. klesly na 72 mld. Kč. Závěrečnou studii, na niţ byly čerpány finanční prostředky z fondu PHARE, vytvořila firma EuroStrategy. Náklady se vrátily na hodnotu okolo 80 mld. Kč.26 Samotná restrukturalizace českého hutnictví začala roku 2001 na základě usnesení Vlády ČR č. 840 ze dne 29. 8. 2001, kdy vláda definovala cílový stav po provedení „Programu restrukturalizace českého průmyslu“. Česká hutní výroba se měla pohybovat kolem 6 aţ 7 mil. tun za rok a to i po likvidaci 1,9 mil. tun nadbytečné produkce. Roztříštěnosti českého ocelářství mělo být zamezeno spojením dominantních hutních podniků (Nové Huti, hutní divize D-200 Vítkovice a Třineckých ţelezáren, včetně jejich dceřiných společností) a vytvořením integrovaného Českého ocelářského podniku. Díky nově vzniklým výrobním řetězcům by se české ocelářství mělo více koncentrovat na finální produkci a klást důraz na ploché výrobky. Třetím bodem bylo
26
Návrh programu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu [online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: <download.mpo.cz/get/26215/26130/291974/priloha001.doc>.
22
sníţení pracovních míst na cca 8 500, coţ by zvýšilo produktivitu práce na 700 tun oceli na pracovníka hutní produkce. „Program restrukturalizace českého ocelářského průmyslu měl tyto cíle:
zvýšení konkurenceschopnosti integrovaného celku,
zajištění viability (ţivotaschopnosti) a rentability hutních společností,
trvalé zvyšování podílu sofistikovaných výrobků pro naplnění poţadavků odběratelů.“27
Hodnocení výsledků restrukturalizace: Restrukturalizace trvala šest let a byla dokončena na konci roku 2006. Na základě výsledků uvedených Ministerstvem průmyslu a obchodu ve zprávě o postupu realizace programu restrukturalizace můţeme sledovat úspěch ocelářského oboru, protoţe k 30. 6. 2005 splňoval standardy Evropské komise. Podíl EBITu a obratu se pohyboval o více neţ 4 procentní body výše, neţ bylo stanoveno EK, také hrubá marţe přesáhla o 4 procentní body kritéria EK. Porovnání dosaţených hodnot s kritérií EK je uvedeno v tabulce 2: Tabulka 2: Plnění kritérií životaschopnosti Celý obor ocelářství
Kritéria EK
Hrubá marţe (%)
17,2
> 10 - 13,5 *
Hrubý zisk (vč. úroků)/obrat (%)
12,4
> 1,5
* u integrovaných oceláren u neintegrovaných oceláren
> 13,5 > 1028
Zdroj: Hutnictví ţeleza, a.s.
O splnění výše určených cílů svědčí výroba 6,86 mil. tun surové oceli v roce 2006 a zvýšení produktivity práce na 700 t/rok na pracovníka. K těmto výsledkům přispěl i 5,8% růst HDP, který se po dobu čtyř let nacházel nad průměrem EU. Meziroční nárůst (2006) objemu výroby zaznamenala jak finální produkce o 7,9 %, tak prvovýroba
27
Návrh programu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu[online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: <download.mpo.cz/get/26215/26130/291974/priloha001.doc.>. Str. 4. 28 VI. Zpráva o postupu realizace „Programu restrukturalizace českého ocelářského průmyslu“ [online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: <download.mpo.cz/get/26211/26125/291960/priloha001.ppt>.
23
o 11,4 %. Také produkce dlouhých a plochých výrobků a ocelových trubek se zvýšily o cca 10 %.29 Restrukturalizace se projevila v následujících oblastech:
Sociálně – zaměstnanecké,
Výzkumu a vývoje,
Ţivotního prostředí.
Během restrukturalizace se sníţil počet pracovníků zaměstnaných v hutnictví z 38 549 na 23 780, v roce 1999 byl tento ukazatel roven číslu 51 237. Došlo sice ke zvýšení konkurenceschopnosti ocelářství, ale obrácenou stranou mince se ukázaly být sociální důsledky, které byly řešeny několika způsoby. Podniky vyplácely vysoké odstupné ve výši aţ 25 měsíčních platů nebo nabízely různé druhy rekvalifikací. Tato opatření společně s odměnami za předčasný odchod do důchodu byla finančně podpořena státem, který zřídil tzv. doprovodný sociální program. V souladu s pravidly EU vynaloţila ČR na program 2 mld. Kč. V rámci programu START byly nabízeny bezúročné úvěry na podnikatelskou činnost osobám, které přišly o práci kvůli redukci kapacit. V oblastech nejpostiţenějších restrukturalizací byly kofinancovány ze strukturálních fondů EU výstavby nových průmyslových zón, které zaručovaly vytvoření nových pracovních míst. Dokonce i samotní zaměstnanci vytvářeli fondy solidarity a pojištění. Přímé podpory na vědu a výzkum bylo moţné čerpat z fondu RFCS (Research Fund for Coal and Steel). Avšak zde se vyskytl problém, ţe české podniky nebyly schopny o finanční prostředky správně ţádat a tedy plně nevyuţívaly příleţitostí, které jim EU nabízela. Pouze na vysokoškolské půdě a ve výzkumných centrech se uskutečnily projekty pod záštitou RFCS. Dalším článkem podporujícím vědu a výzkum byla platforma European Steel Technology Platform (ESTEP). ESTEP neviděl výhody inovace technologií pouze ve sníţení nákladů na výrobu, ale i v příznivém vlivu na ţivotní prostředí. ESTEP byl zaloţen na principu 4 pilířů: Profit, Planet, Partners, People.
29
RAAB, J. TOMAN, V.: Aktuální situace ocelářství ČR po dokončení programové restrukturalizace. Praha: 2007.
24
Navazující aktivitou, která by měla přispět k rozvoji ocelářství, je vlajková iniciativa Strategie 2020: Unie inovací zabývající se modernizací (koordinací vzdělávání, výzkumem, vývojem a inovací, kooperaci mezi státy v oblasti technologie a inovací…). Státní podpora v zemích EU Hutnictví jakoţto citlivé odvětví nelze přímo podporovat ze strany státu, avšak investiční pobídky v na hutnictví navazujících odvětvích jsou relativně běţné, a to má pozitivní vliv i na samotné hutnictví. Například: zřízení nové automobilky na území ČR, stimuluje mimo jiné i poptávku po hutních výrobcích. Stát můţe pomoci průmyslu vypisováním veřejných zakázek nebo daňovými úlevami. Rozmach v odběratelských odvětvích se výrazně projevuje v růstu poptávky po ocelářských výrobcích. Pokud se jedná o investice do výzkumu, ekologie, či na řešení sociálně zaměstnanecké otázky, pak podniky mohou vyuţít kofinancování fondy a státními zdroji ve výši aţ 80 % nákladů a zbylých 20 % musí být uhrazeno z vlastních zdrojů. Ekologické investice jsou často financovány ze zdrojů získaných z prodeje emisních povolenek nebo z evropských strukturálních fondů. Příkladem státní podpory, jak lze řešit sociální důsledky, je projekt „kurzarbeit“, který byl implikován z důvodu hospodářské krize v Německu, Belgii a Nizozemí. Státy zde kofinancují 25 % mzdových nákladů, čímţ předchází zániku 2,4 mil. pracovních míst.
3.2 Reakce českých oceláren České ocelárny přijaly vstup do EU jako fakt, nevystupovaly proti ani ve prospěch tohoto procesu, volají však po zajištění rovnocenných podmínek v následujících bodech:
ekologii,
dostupnosti surovin,
daňové zátěţi,
stání podpoře.
Nejen podnikatelé v ocelářském průmyslu, ale i ostatní podnikatelé v průmyslu jako takovém poţadují sníţení administrativní zátěţe. Oceláři dále navrhují, aby klimatická
25
politika České republiky byla vypracována s ohledem na to, jak ovlivní konkurenční schopnost podniků. Hutnický průmysl patří mezi největší znečišťovatele ovzduší, vyprodukuje 3,9 % světových emisí CO2 a 3 % emisí skleníkových plynů, proto řada investic směřuje právě do modernizace výroby, která je šetrnější k ţivotnímu prostředí. Podniky splňují předepsané emisní limity dle vyhlášky č. 117/1997 Sb., v některých případech vytvářejí dokonce rezervy. Environmentální poţadavky Evropské unie jsou zprostředkovány skrze směrnice, z nichţ mezi nejdůleţitější patří směrnice č. 96/ 61/EC o integrované prevenci a integrovaném řízení znečištění a protokoly k Úmluvě o dálkovém přenosu znečištění ovzduší překračujícím hranice států.30 Fakt, ţe většina investic do ocelářského průmyslu směřuje do rozvojových zemí, můţeme přičíst nerovným podmínkám v oblasti ochrany ţivotního prostředí. Regiony, které vyprodukují několikanásobně více emisí CO2 neţ je evropský standard, protoţe nedisponují moderní technikou, zajišťují cca. 70 % světové produkce oceli. Pokud nelze zaručit, aby konkurenti dodrţovali stejně přísná pravidla jako EU, neměla by EU vyvíjet tlak na sníţení emisí pod jiţ schválenou úroveň -20 % do roku 2020. Evropský ocelářský průmysl by tak mohl balancovat na hranici konkurenceschopnosti. Prostředky, které stát získá z prodeje povolenek, by měly být investovány zpět do ocelářského průmyslu.
3.3 Opatření vůči třetím zemím v oblasti obchodu Jako podklad pro zpracování této kapitoly byl pouţit materiál: „Hlavní opatření evropské komise proti dovozům hutního materiálu ze třetích zemí“, vytvořený asociací Hutnictví ţeleza, a.s. Přestoţe některé materiály jsou stále zatíţeny běţným dovozním clem při importu do EU, pro většinu hutních materiálů platí nulové clo. Ocelárny trvají na udrţení cel na co nejniţší úrovni, protoţe cla uvalená na vstupní materiály zvyšují výrobní náklady. ČR s Itálií usiluje o sníţení cla na feroslitiny a hliník. Dřívější suspenze cla z 6 % na 3 % 30
Návrh komplexní strategie sniţování emisí z výroby a zpracování kovů[online]. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: .
26
u surového hliníku znamenala sníţení nákladů o 50 aţ 60 mil Kč za rok. V loňském roce podalo Hutnictví ţeleza a. s. návrh na sníţení cla u 20 feroslitin, které jsou v současné době zatíţeny 2,7% aţ 7% dovozním clem. Dalšími nástroji, které vyuţívá EU k ochraně vnitřního trhu, jsou kvóty na import vybraných skupin válcovaného materiálu a antidumpingová opatření proti dovozu skupin výrobků z konkrétních zemí. Zejména státy východního rozšíření cítí hrozbu ze strany zemí bývalého SSSR, Číny a Turecka. Import válcovaného materiálu z Ruska je omezen kvótou na 3 264 057 tun. Přestoţe se limity pozvolna zvyšují, Rusko čerpá pouze necelé dvě třetiny, a proto kvóty dovoz z Ruska významně neovlivňují. V roce 2010 pouze svitky válcované za tepla překročily hranici 90 % čerpání ze stanoveného limitu. EUROFER (European Confederation of Iron and Steel Industries) upozorňuje na dumping Evropskou komisi, která následně případné dumpingové tendence zkoumá a přijímá antidumpingová opatření. EK uvalila antidumpingová cla na dovozy bezešvých trubek z Ruska, Ukrajiny, Chorvatska a Číny v rozsahu 12,3 aţ 39 %. Dalšími skupinami výrobků chráněnými AD cly jsou ocelová lana, příslušenství pro trubky, vybrané spojovací prostředky, lana a dráty pro předpínání do betonu, válcové dráty a v neposlední řadě svařované trubky, na které bylo proti Číně uvaleno 90,6% AD clo. Řada dalších případů je ještě v šetření EK. Asociace Hutnictví ţeleza prosazuje vydávání tzv.: automatických dovozních licencí. Tento systém platící do roku 2012 pro všechny dovozy ze třetích zemí nijak neomezuje dovoz, má pouze monitorovací funkci.
3.4 SWOT analýza Mezi silné stránky českého ocelářství patří náklady na pracovní sílu, které jsou v ČR v porovnání se západní Evropou stále niţší, ale postupně se tento rozdíl zmenšuje. Na druhou stranu byla produktivita práce v ČR před restrukturalizací velmi nízká, dnes jiţ lze v tomto ohledu pozorovat velké pokroky. Díky dlouholeté hutní tradici na českém území, jako jedny z mála české hutě uměly vyrábět ocel z levných ţelezných rud dováţených z Ruska a Ukrajiny, které obsahovaly 27
pouze 40 - 50 % ţeleza. Tuto trţní výhodu sniţují vysoké dopravní náklady. Česká republika se nachází v srdci Evropy, coţ znamená, ţe nedisponuje mořskými přístavy. Suroviny lze tak dováţet pouze vlakovou dopravou, která je výrazně draţší neţ lodní. Z geografického hlediska je tedy neefektivní vyrábět ocel v ČR, abychom tuto nevýhodu zmírnili, musíme se specializovat na kvalitnější výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Restrukturalizace, která proběhla pod záštitou EU, umoţnila ČR reagovat na poptávku po kvalitnějších výrobcích, znamenala však také velký nárůst nezaměstnanosti, protoţe některé hutní podniky neobstály v novém vysoce konkurenčním prostředí a musely být uzavřeny. Stejně tak absenci přímé státní podpory při restrukturalizaci lze povaţovat za slabou stránku, protoţe modernizace oboru byla velmi nákladná a čerstvě privatizované podniky ještě nebyly připraveny se s přísnými poţadavky vypořádat samy. Příleţitostí, kterou přinesl vstup ČR do EU pro české ocelářství, je například podpora propojení vysokých škol s průmyslem a také vysokoškolského systému na sousedské bázi evropskými fondy. Česká republika vytváří společné vzdělávací programy se Slovenskem a Polskem. České hutní podniky mají moţnost čerpat prostředky z evropských zdrojů na výzkum a vývoj. Legislativní harmonizace na ekologické, mzdové a daňové úrovni by pro české ocelářství znamenala rovné podmínky s konkurenty v rámci EU. Hrozba, které musí české ocelářství čelit, je narůstající vliv zemí BRICu, kam dnes směřuje většina investičního kapitálu, protoţe tyto země disponují levnou pracovní silou a nemusí dodrţovat přísné ekologické limity. Vstupem ČR do EU se zavázala ČR výše uvedené limity splňovat, vysoké náklady vynaloţené na ekologická opatření velmi ohroţují konkurenční schopnost českého ocelářství.
28
Schematicky jsou silné a slabé stránky, příleţitosti a hrozby zobrazeny v tabulce 3. Tabulka 3: SWOT analýza vstupu českého hutnictví na jednotný evropský trh Silné stránky: Vnitřní prostředí
Slabé stránky:
Poměrně nízké náklady na
z důvodu uzavírání podniků,
Schopnost zpracovávat
které neobstály ve větší
levné suroviny nízké
konkurenci
kvality
Zákaz přímé státní podpory
Tlak na zvýšení konkurence
Nízká produktivita práce
schopnosti a inovaci
Nevýhodná poloha
Know-how
Hrozby:
Zapojení se do evropských
výzkumných projektů Vnější
prostředí
BRIC a Turecko přitahuje investiční kapitál
Čerpání zdrojů na vědu a
výzkum
Růst nezaměstnanosti
pracovní sílu
Příležitosti:
Znevýhodnění díky rozdílným podmínkám uvnitř a mimo EU
Legislativní harmonizace na ekologické, mzdové a
Likvidační účinky ekologické legislativy
daňové úrovni Zdroj: Vlastní zpracování
29
4.Třinecké ţelezárny Za počátek dlouhé tradice Třineckých ţelezáren můţeme povaţovat postavení dřevouhelné pece na výrobu ţeleza Těšínskou komorou v tehdejší zemědělské oblasti roku 1839. O 32 let později byla vybudována Košicko-Bohumínská dráha, která vedla přes Třinec. Tento fakt přispěl k rozšíření pece o ocelárny a válcovny v Třinci, protoţe výhodná
poloha
města
na
dráze
umoţnovala
dobrou
dostupnost
surovin.
V meziválečném období se Třinecké ţelezárny, které od roku 1906 patřily pod Báňskou a hutní společnost, dostaly na výsluní ve střední Evropě, neboť jejich závody byly jedny z nejmodernějších v dané oblasti. Po skončení druhé světové války roku 1946 byly ţelezárny znárodněny a ve vlastnictví státu zůstaly celých padesát let.31 Na počátku 90. let se TŢ staly státní akciovou společností a od roku 1996 jsou Třinecké ţelezárny plně v rukou soukromých vlastníků, kdy nadpoloviční podíl (69 %) spravuje Moravia Steel a.s., která se zabývá obchodní a finanční činností TŢ. 17 % společnosti drţí FINTRADING, 11 % CMC a zbylá 3 % ostatní akcionáři. Třinecké ţelezárny jako jediný velký hutní podnik v České republice nebyl skoupen nadnárodní společností, a proto se musel soustředit nikoliv na masovou výrobu ale na specializované výrobky s vyšší přidanou hodnotou a na finalizaci výrobků. TŢ nabízí odběratelům širokou škálu výrobků, především se zabývají produkcí dlouhých válcovaných výrobků – válcovaným drátem, dále betonářskou a tvarovou ocelí, speciální tyčovou ocelí, kolejnicemi, širokou ocelí a v neposlední řadě taky hutními polotovary. TŢ se pruţně přizpůsobují poţadavkům odběratelů, příkladem mohou být kolejnice, které TŢ vyrábí pro americké a kanadské zákazníky. Vlaky v severní Americe jsou větší neţ evropské, a tedy i poţadavky na kolejnice jsou odlišné. Běţně se tyto kolejnice vyrábějí kalením, avšak TŢ touto metodou ocel neupravují, protoţe nemají kalírnu. Vyvinuly speciální povrchovou úpravu, která je vhodná pro tento typ kolejnic.
31
Historie ţelezáren[online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: .
30
4.1 Teritoriální a výrobková struktura exportu Výroba oceli v TŢ ve sledovaném období (1989 - 2009) postupně klesala do roku 1993, viz příloha 3, z 3 200 kt oceli vyrobených za rok 1989 se sníţila na úroveň 2 300, kolem níţ následující desetiletí oscilovala kromě roku 1999, kdy se dostala pod hranici 2 000 kt. Se vstupem do EU zaznamenává produkce růst na 2 427 kt, v letech 2006 a 2007 dosahuje své vrcholu (2 516 a 2 563). Tento vývoj lze připisovat spíše ekonomickému rozkvětu průmyslu jako takovému, neţli přímo aktu připojení se k EU. TŢ na počátku 90. let exportovaly pouze necelých 30 % prodaných výrobků. Po postupném otevírání unijního trhu českému ocelářství se podíl exportu TŢ na jejich prodeji zdvojnásobil na 65 %. Z geografického hlediska vyváţí nejvíce Třinecké ţelezárny do zemí EU, v roce 2009 do těchto států putovalo téměř 90 % celkových exportů. Zbylých 10 % bylo rozděleno mezi Ameriku (7 %, do USA a Kanady exportují TŢ hlavně kolejnice), ostatní státy Evropy (1,8 %) a Asie (1 %). Zajímavostí je, ţe v roce 1997 vyváţely TŢ do Asie stejné procento výrobků jako do EU (23 %), viz příloha 4. Tradičními odběrateli třinecké oceli v rámci EU jsou sousední země České republiky. Německo stále zůstává hlavním zákazníkem, i přestoţe jeho podíl na exportech klesal do roku 2004 (z 58 % v 1997 na 22 % v 2004). Od ČR vstupu do EU se spolupráce s Německem opět pozvolna zvětšovala, dnes zaujímá 33 % exportu TŢ. 41 % z výrobkového portfolia TŢ tvoří drát, jehoţ ekvivalentem v loňském roce bylo 957 000 t daného výrobku. Dále následují polotovary (17 % portfolia), betonářská ocel (12 %), kolejnice (11 %) a profily (11 %), viz příloha 6.
4.2 Příprava TŢ na vstup do EU Strategie TŢ je rozdělená do čtyř klíčových oblastí: 1. Lidé 2. Řízení 3. Technologie 4. Partnerství
31
V roce 2000 sestavily TŢ tým, který měl za úkol vytvořit projekt strategických změn zvaný: „Příprava na vstup do EU“. Tým stanovil v rámci kaţdé oblasti dílčí úkoly, s časovým odstupem uvádí rozsah jejich plnění a komentáře. Ad. 1: Lidé – zaměstnanci, vzdělání, bezpečnost a ochrana zdraví (BOZ) Vstup ČR do EU přinesl nové administrativní břemeno v podobě vykazování údajů o zahraničních zaměstnancích ze členských zemí EU, které do té doby nebylo nutné evidovat. Na zaměstnavatele je kladena jednoznačná odpovědnost za poškození zdraví, a proto musí přijímat opatření k vyloučení nebo minimalizaci rizika. Zde lze sledovat konkurenční nevýhodu vůči zemím, které nemusí dodrţovat přísná bezpečnostní a hygienická pravidla. Klíčoví zaměstnanci TŢ absolvovali odbornou přípravu, která jim měla přiblíţit znalosti a dovednosti manaţerů odpovídající evropským standardům, příklady vzdělávacích aktivit mohou být: Interprogram u Inventy, studium MBA a odborné workshopy. V oblastech controllingu, účetnictví, expedici výroby a dalších by zavedená certifikovaná studia, která seznamovala zaměstnance TŢ s novými podmínkami v celní a daňové oblasti. Třinecké ţelezárny ţádaly EU o grant na realizaci projektu: „Zvýšení zaměstnatelnosti absolventů VŠ v období restrukturalizace hutnictví“, avšak jejich ţádost byla zamítnuta. Ad. 2: Řízení Vzhledem k harmonizaci české legislativy s unijní, rozšířily TŢ právní oddělení, aby zajistily soulad činnosti TŢ s novými právními předpisy. Třinecké ţelezárny měly zájem vyuţít Strukturálních fondů EU (SFEU) na základní výzkum a na projekty zabývající se racionalizací výroby a revitalizací neţivotaschopných firem v roce 2004 v rámci Programového dodatku k Operačnímu programu průmyslu a podnikání, ale byla dána přednost malým a středním firmám.
32
Ad. 3: Technologie V této oblasti kladly ţelezárny největší důraz na zavádění technologií, které jsou šetrné k ţivotnímu prostředí. Ekologickým opatřením, která zavedly TŢ v souvislosti s EU, bude věnována samostatná podkapitola. Z důvodů standardizace výrobků zakoupily TŢ software PERINORM, aby mohly monitorovat platnost zahraničních norem a směrnic EU. Dále TŢ evidují všechny technické normy v síťové verzi LOTUS NOTES. Ad. 4: Partnerství TŢ si určily cíl seznámit se s praktickými specifiky trhu a podnikání v EU, přičemţ se měly hlavně zaměřit na monitoring obchodních vztahů a vývoje na amerických, evropských a českých trzích.
4.3 Výrobkový řetězec Třinecké ţelezárny usilovaly o integraci českého hutnictví v rámci vytvoření jednotného Českého ocelářského podniku, avšak tento projekt nebyl nikdy uskutečněn. Aby byly TŢ schopny čelit unijní konkurenci, vytvořily si pomocí akvizic a partnerství výrobkové řetězce, coţ jim umoţnuje lépe kontrolovat tvorbu přidané hodnoty. Následující firmy byly připojeny do řetězce: Řetězárna, a.s., taţírna FERROMORAVIA s.r.o. ve Starém Městě, Šroubárna Kyjov spol. s.r.o., VÁLCOVNA TRUB TŢ, a.s. a ze zahraničních firem METALURGIA S.A., která sídlí v polském Radomsku. Nejnovější součástí řetězce je D&DDrótáru, který vyrábí pramence do lan. Tyto firmy jsou v části řetězce zvané down-stream, coţ znamená, ţe navazují na výrobu v ţelezárnách. Na principu partnerství spolupracují TŢ s významnými zákazníky, mezi něţ patří MUBEA (vyrábí pruţiny a výrobky pro automobilový průmysl), Zahnradfabrik Fridrichshafen (automobilové součástky), Pirelli (kordy do pneumatik) a SKF (loţiska).
33
4.4 Ekologická opatření Třineckých ţelezáren Tato podkapitola je zpracována na základě „Zprávy o ţivotním prostředí 2009 s výhledem pro rok 2010“, kterou vypracoval Odbor ţivotního prostředí Třineckých ţelezáren, a.s. Od privatizace TŢ bylo investováno do ekologických projektů více neţ 4 miliardy korun. Aby TŢ splnily předpisy EU, přijaly řadu opatření v následujících oblastech. Integrovaná prevence TŢ získaly 7 integrovaných povolení pro provoz zařízení: koksochemické výroby, aglomerace, vysoké pece, kyslíkové konvertorové ocelárny, elektroocelárny, válcovny předvalků a hrubých profilů, válcovny drátů a jemných profilů. Hlavním cílem integrované prevence podle Zprávy o ţivotním prostředí 2009 vydané Třineckými ţelezárnami: „je ochrana ţivotního prostředí jako celku před průmyslovým a zemědělským
znečištěním
regulací
provozu
vybraných
zařízení.
Vydáním
integrovaného povolení dochází k náhradě správních aktů podle příslušných sloţkových právních předpisů.“32 Odpady Filozofie TŢ je znovu zhodnocovat hutní odpady a tím redukovat mnoţství odpadů vyloučených do ţivotního prostředí. Průměrně na 2 000 kt oceli vyprodukují 90 kg nebezpečného a 110 kg ostatního odpadu. Pro ilustraci roční výroba v roce 2009 dosáhla 2 213 kt, při čemţ vzniklé odpady se rovnaly 178 kg (nebezpečné 94 kg a ostatní 84 kg). Ochrana ovzduší Ke zlepšení ovzduší v Třinci přispěly tyto projekty: rekonstrukce dopravy a nakládky výroby
ocelárenského
aglomerátu,
modernizace
koksárenské
baterie
č.
12
a rekonstrukce pračky na benzolové absorpci atd. Sedmi milionová investice do nové silniční váhy, by měla sníţit počet průjezdů kamiónů středem města, coţ by mělo vést k poklesu emisí ve městě Třinci a také k ulehčení dopravě.
32
Odbor ţivotního prostředí TŘINECKÝCH ŢELEZÁREN a.s. Zpráva o ţivotním prostředí 2009 s výhledem pro rok 2010. Str. 9.
34
Obrázek 8 je dokladem o významném sníţení emisí vypouštěných do ovzduší od počátků modernizace hutní výroby v Třinci, kdy necelých 10 000 t SO2 vypouštěných do ovzduší v roce 1996 se sníţily za jeden rok na 4 000 t a dnes SO2 pohybuje okolo úrovně 2 000 t. Podobný trend je moţno sledovat u prachu a NOx.
Obrázek 8: Emise vypouštěné do ovzduší v letech 1989-2009 (t/rok)
Zdroj: Ţivotní prostředí[online]. [cit. 2011-03-22]. Dostupné z WWW: .
V intervalu 1 aţ 3 let probíhá vţdy celkové jednorázové autorizované měření emisí v ovzduší, avšak osm hlavních zdrojů emisí je kontrolováno kontinuálně.
35
Závěr Členství České republiky v Evropské unii výrazně ovlivnilo konkurenční schopnost českého ocelářského průmyslu a to v několika směrech. Díky přístupové podmínce restrukturalizace českého ocelářství došlo k urychlení nutné modernizace a zefektivnění oboru, jak ve smyslu produktivity práce, tak ve vyuţití moderních technologií. I přes nestandardní pořadí průběhu privatizace a restrukturalizace proběhla samotná restrukturalizace úspěšně, česká výroba oceli se dostala na necelých 7 mil tun za rok a produktivita práce se zvýšila na 700 t/rok na jednoho pracovníka. Jizvou restrukturalizace byl růst nezaměstnanosti, kterou se stát pokusil řešit doprovodným sociálním programem. Od vzniku ČR, kdy hutnictví zaměstnávalo necelých 100 000 obyvatel, tento počet pracujících klesl na 20 000. Druhou výraznou změnou v českém ocelářství jsou emisní limity, které Česká republika jako součást EU musí dodrţovat. Tento fakt má na některé hutní podniky aţ likvidační účinky, protoţe stejně přísné podmínky nejsou vynucovány v zemích leţících mimo EU. Ve třetích zemích je vyprodukováno přibliţně 70 % světové produkce oceli, která nedisponuje moderní technikou šetrnou k ţivotnímu prostředí, tudíţ globální dopady ekologických opatření EU nemají výrazný účinek. Třetím trendem je integrace podniků. Některé české společnosti byly skoupeny nadnárodními společnostmi např.: ArcelorMittalem nebo Evrazem, jiné české podniky, mezi něţ patří i Třinecké ţelezárny, vytvořily akvizicemi vlastní výrobkové řetězce. Integrací se snaţí docílit většího vlivu na tvorbu přidané hodnoty, protoţe dodavatelé surovin jsou koncentrováni do třech světových společností (Vale, Rio Tinto a BHP Billinton), coţ jim dává moc určovat ceny na trhu. Evropský trh je také ohroţen dumpingovými cenami ze třetích zemí, proti kterým se EU brání antidumpingovými cly, kvótami a monitoruje je skrze automatické dovozní licence. Limity ve většině případů nejsou zcela vyčerpány, a proto dovoz ze států, na něţ jsou kvóty uvalovány, výrazně neovlivní. Protoţe EU vystupuje navenek jako celek se společnou obchodní politikou, ztratila česká Vláda suverenitu v zahraničně obchodních vztazích a nemůţe flexibilně reagovat na ataky ze třetích zemí. České hutní podniky mohou upozorňovat EK na dumpingové tendence skrze EUROFER. Na 36
zavádění ochranných opatření mají zájem hlavně tradiční hutní země Německo, Francie a Itálie. V největší míře se uvalují antidumpingová cla na dovozy hutních výrobků z Ruska, Číny a Turecka, například čínské svařované trubky podléhají 90% clu. K orientaci českých hutních podniků na členy EU a hlavně sousední země nedošlo v úzké závislosti na samotném aktu přístupu k EU, ale spíše z důvodu vymanění se z vlivu Sovětského svazu. I přes počáteční strach EU z přílivu konkurenčního zboţí z bývalého východního bloku a následné zavedení ochranných opatření ze strany EU vůči satelitům bývalého SSSR, byla nakonec navázaná úzká spolupráce těchto států s EU. Dalším faktorem spolupráce s členskými zeměmi EU je jejich geografická dostupnost, protoţe vyváţet do větší vzdálenosti neţ 2 000 jiţ není výhodné, proto se Česká republika soustředí nejvíce na své sousední země. Světový trend investování do oblastí s nízkými náklady velmi znevýhodňuje rozvinuté země a tedy i EU. Ačkoliv se ocelářský průmysl potýká s 300 mil. t nadbytečných kapacit, budují se stále nové kapacity po celém světě. S pozvolným zpomalováním doposud vysokého tempa čínského hospodářského růstu se předpokládá, ţe by se růst čínské výroby oceli mohl také zbrzdit. Následkem hospodářské krize se sníţila poptávka po oceli, dnes se sice poptávka pomalu vrací na předkrizovou úroveň, ale její geografická struktura se výrazně změnila ve prospěch rozvojových zemí. Obrovská vzdálenost mezi Čínou a ČR svým způsobem chrání české výrobce, i přestoţe výrobky z asijského kontinentu jsou levnější. Třinecké ţelezárny se rychle přizpůsobily novým podmínkám unijního trhu díky jejich koncentraci na výrobu sofistikovanějších výrobků. Vstup do EU pro TŢ znamenal řadu nových povinností od harmonizace stávajících činností s legislativou EU, přes nové způsoby evidencí zahraničních pracovní síly aţ po vzdělávací aktivity zaměstnanců, které jim pomohly lépe se orientovat a pracovat v novém prostředí. V rámci restrukturalizace TŢ modernizovaly výrobní zařízení, přičemţ většinu nákladů hradily ze svých vlastních zdrojů. Na investice do ekologie vydaly TŢ jiţ 4 miliardy korun, čímţ mezi jinými dosáhli sníţení emisí SO2 o 8 000 t od roku 1996, coţ je pokles o 80 %. Z hlediska obchodních partnerů Třineckých ţelezáren se, jak odběratelská tak ani dodavatelská teritoriální struktura vlivem členství v EU nezměnila. TŢ stále nejvíce obchodují s německými, slovenskými a polskými firmami, mimo sousedské země řada
37
třineckých výrobků putuje i do Itálie. Díky know-how a schopnosti přizpůsobit se poţadavkům odběratelů, vyváţejí kolejnice i do zámoří, zejména do USA a Kanady. Největším problémem všech hutních podniků je, ţe nejsou schopny správně ţádat o granty, které poskytuje Evropská unie. Případným vysvětlením nemoţnosti získání finančních zdrojů z fondů EU na překládané projekty by mohl být fakt, ţe většina hutních podniků se řadí do skupiny velkých firem, přičemţ EU podporuje zejména rozvoj malých a středních firem. Vstup do Evropské unie měl pozitivní efekt v nastartování aktivit jako je modernizace, šetrnější přístup k ţivotnímu prostředí a zajišťování bezpečnosti práce. Na druhou stranu obnaţenost českého ocelářského průmyslu ve smyslu ztráty suverenity v obchodní politice a přísné ekologické limity ohroţují nejen konkrunceschopnost jednotlivých podniků, ale i celého českého ocelářského průmyslu.
38
Seznam tabulek a obrázků Obrázek 1: Pyramida konkurenceschopnosti .................................................................. 10 Obrázek 2: Vývoj světové výroby oceli v mil. tun ......................................................... 15 Obrázek 3: Globální spotřeba oceli ................................................................................ 16 Obrázek 4: Počet zaměstnanců hutí v jednotlivých zemích EU27 v roce 2009 ............. 18 Obrázek 6: Vývoj světové výroby oceli v mil. tun ......................................................... 19 Obrázek 5: Výroba v ČR (v tis. t) ................................................................................... 19 Obrázek 7: Zahraniční obchod ČR s ocelovými produkty ............................................. 20 Obrázek 8: Emise vypouštěné do ovzduší v letech 1989-2009 (t/rok) ........................... 35
Tabulka 1: Kritéria ţivotaschopnosti .............................................................................. 13 Tabulka 2: Plnění kritérií ţivotaschopnosti .................................................................... 23 Tabulka 3: SWOT analýza vstupu českého hutnictví na jednotný evropský trh ............ 29
39
Seznam příloh Příloha 1: Rozdělení spotřeby oceli dle odběratelských odvětví .................................... 42 Příloha 2: Top 20 zemí v exportu a importu oceli .......................................................... 43 Příloha 3: Prodej a výroba oceli Třineckými ţelezárnami v tunách ............................... 43 Příloha 4: Teritoriální struktura exportu TŢ ................................................................... 44 Příloha 5: Geografická struktura exportu TŢ v rámci EU .............................................. 44 Příloha 6: Portfolio prodeje Třineckých ţelezáren ......................................................... 45
39
Zdroje: Literatura 1. BALDWIN, R., WYPLOSZ, CH. Ekonomie evropské integrace. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. ISBN978-80-247-1807-1. 2. CIHELKOVÁ, E. Vnější ekonomické vztahy Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C. H.Beck, 2003.ISBN 80-7179-804-5. 3. DVOŘÁČEK, J.: Podpora podnikání (průmyslová politika). Praha: Oeconomia 2003. ISBN 80-245-0502-9. 4. EUROSTRATEGY CONSULTANTS. Monitoring ofCommitmentsConcerning in the Czech Republic Made in theAccessionNegotiations, Great Britain: 2006. 5. HUTNICTVÍ ŢELEZA, MPO. Predikce vývoje ocelářského průmyslu ČR na období r. 2011-2012. Praha: 2010 6. KALÍNSKÁ, E.; ŠTĚRBOVÁ, L. Mezinárodní obchod: (pro 2MO301). Vyd.1. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1299-0. 7. MACÁK, O., HRDINOVÁ, J. Rámcová pozice/Stanovisko pro Parlament ČR. Praha: 2010. 8. PELTRÁM, A. Evropské sdruţení pro uhlí a ocel. Vyd. 1. Praha: Nadatur, 1995. ISBN 80-85884-27-5. 9. ODBOR ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ TŘINECKÉ ŢELEZÁRNY A.S. Zpráva o ţivotním prostředí 2009 s výhledem pro rok 2010, Český Těšín: 2010.
40
Internetové zdroje 1. BusinessInfo.cz – www.businessinfo.cz 2. Centrum pro otázky ţivotního prostředí Univerzity Karlovy – www.czp.cuni.cz 3. České ekologické manaţerské centrum – www.cemc.cz 4. EUROFER – www.eurofer.org 5. Evropská komise – www.ec.europa.eu 6. Hutnictví ţeleza a.s. – www.hz.cz 7. Institut geologického inţenýrství – www.geologie.vsb.cz 8. Ministerstvo průmyslu a obchodu – www.mpo.cz 9. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity –www.ped.muni.cz 10. Světová ocelářská společnost – www.worldsteel.org 11. Třinecké ţelezárny – www.trz.cz
Interní zdroje 1. Hutnictví ţeleza, a.s. 2. Třinecké ţelezárny, a.s.
41
Přílohy: Příloha 1: Rozdělení spotřeby oceli dle odběratelských odvětví
Zdroj: Interní zdroje asociace Hutnictví ţeleza, a.s.
42
Příloha 2: Top 20 zemí v exportu a importu oceli
Zdroj: Interní zdroje asociace Hutnictví ţeleza, a.s.
Příloha 3: Prodej a výroba oceli Třineckými ţelezárnami v tunách export
export/prodej
tuzemsko tuzemsko/prodej celkový prodej objem celkové výroby
1989
3 201
1990
658
27,56%
1 729
72,44%
2 387
2 928
1991
864
43,36%
1 129
56,64%
1 994
2 468
1992
844
42,60%
1 137
57,40%
1 981
2 362
1993
1185
60,72%
767
39,28%
1 952
2 277
1994
1239
60,33%
815
39,67%
2 053
2 397
1995
1078
52,87%
961
47,13%
2 040
2 302
1996
1044
52,54%
943
47,46%
1 988
2 238
1997
987
52,13%
906
47,87%
1 894
2 129
1998
1021
52,39%
928
47,61%
1 949
2 221
1999
1112
57,34%
827
42,66%
1 939
1 989
2000
1158
55,07%
944
44,93%
2 102
2 328
2001
1201
55,72%
954
44,28%
2 155
2 315
2002
1390
62,55%
832
37,45%
2 222
2 364
2003
1278
58,92%
891
41,08%
2 169
2 333
2004
1286
57,03%
969
42,97%
2 256
2 427
2005
1258
57,64%
925
42,36%
2 183
2 248
2006
1453
61,40%
914
38,60%
2 367
2 516
2007
1485
62,19%
903
37,81%
2 388
2 563
2008
1443
62,81%
854
37,19%
2 297
2 448
2009
1355
65,05%
728
34,95%
2 083
2 213
Zdroj: Interní zdroje Třineckých ţelezáren, a.s.
43
Příloha 4: Teritoriální struktura exportu TŢ
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
EU ostatní Evropa 23,5% 49,9% 33,5% 54,8% 57,8% 33,5% 59,4% 33,5% 59,0% 32,4% 60,4% 31,2% 55,4% 32,7% 76,4% 11,1% 82,5% 5,7% 82,8% 5,8% 87,0% 3,8% 87,4% 3,9% 87,7% 2,9%
Afrika 1,1% 3,4% 2,2% 1,3% 0,6% 0,2% 0,2% 0,2% 0,2% 0,2% 0,2% 0,1% 0,7%
Asie Amerika Austrálie 23,7% 1,7% 5,4% 2,9% 5,4% 1,1% 0,1% 2,5% 3,1% 0,2% 1,9% 6,0% 0,1% 2,1% 5,9% 0,1% 5,6% 6,0% 0,2% 7,0% 5,2% 0,1% 0,9% 10,6% 0,1% 0,7% 10,4% 0,1% 0,5% 8,4% 0,1% 0,05% 8,6% 0,02% 0,7% 7,9% 0,01%
Zdroj: Interní zdroje Třineckých ţelezáren, a.s.
Příloha 5: Geografická struktura exportu TŢ v rámci EU 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
SRN Itálie Slovensko Polsko Maďarsko Rakousko Francie 58,2% 1,3% 21,7% 2,4% 49,1% 3,3% 16,6% 2,1% 48,5% 4,5% 10,3% 1,6% 46,1% 9,8% 6,9% 3,1% 34,7% 12,9% 7,7% 5,1% 35,4% 14,5% 3,9% 5,2% 34,9% 16,7% 2,0% 4,2% 22,6% 12,1% 11,5% 6,1% 9,0% 2,6% 2,9% 24,2% 9,9% 11,2% 9,5% 8,3% 1,3% 2,3% 28,6% 11,7% 12,0% 11,7% 9,0% 1,4% 2,1% 27,6% 11,3% 11,3% 13,9% 8,9% 2,0% 2,9% 28,2% 11,9% 12,1% 15,1% 7,4% 2,2% 3,0% 29,9% 14,7% 14,0% 10,2% 7,6% 1,5% 2,4% 33,3% 15,0% 13,4% 11,1% 6,6% 1,8% 2,6%
Zdroj: Interní zdroje Třineckých ţelezáren, a.s.
44
Příloha 6: Portfolio prodeje Třineckých ţelezáren 1997 1997
CELKEM kolejnice tuny 102,441 % z objemu 5,4%
drát betonářská ocel polotovary profily spec.tyče 559,985 414,270 550,436 266,392 29,6% 21,9% 29,1% 14,1%
1998 1998
tuny % z objemu
120,000 6,2%
645,000 33,1%
461,000 23,7%
435,084 278,280 22,3% 14,3%
9,636 1 949,000 0,5%
1999 1999
tuny % z objemu
81,019 4,2%
704,786 36,4%
491,941 25,4%
309,191 257,082 15,9% 13,3%
94,625 1 938,644 4,9%
2000 2000
tuny % z objemu
92,427 4,4%
659,941 31,4%
472,107 22,5%
375,892 332,139 17,9% 15,8%
169,809 2 102,315 8,1%
2001 2001
tuny % z objemu
153,531 7,1%
729,049 33,8%
397,260 18,4%
396,418 273,217 18,4% 12,7%
205,525 2 155,000 9,5%
2002 2002
tuny % z objemu
186,713 8,4%
806,548 36,3%
402,771 18,1%
332,041 270,416 14,9% 12,2%
223,713 2 222,202 10,1%
2003 2003
tuny % z objemu
217,237 10,0%
834,058 38,5%
255,212 11,8%
315,209 315,345 14,5% 14,5%
231,562 2 168,623 10,7%
2004 2004
tuny % z objemu
212,207 9,4%
863,992 38,3%
267,478 11,9%
332,872 333,193 14,8% 14,8%
246,181 2 255,923 10,9%
2005 2005
tuny % z objemu
223,303 10,2%
817,502 37,4%
282,342 12,9%
268,826 341,319 12,3% 15,6%
249,850 2 183,142 11,4%
2006 2006
tuny % z objemu
232,269 10,3%
887,082 39,2%
197,651 8,7%
271,526 407,478 12,0% 18,0%
266,484 2 262,490 11,8%
2007 2007
tuny % z objemu
238,032 10,4%
868,947 38,0%
133,385 5,8%
260,614 508,910 11,4% 22,3%
274,257 2 284,145 12,0%
2008 2008
tuny % z objemu
256,782 11,6%
821,463 37,1%
112,047 5,1%
284,605 479,562 12,8% 21,6%
262,581 2 217,040 11,8%
2009 2009
tuny % z objemu
235,232 11,7%
856,489 42,7%
184,851 9,2%
227,450 285,368 11,4% 14,2%
214,306 2 003,696 10,7%
2010 2010
tuny % z objemu
254,556 11,5%
956,468 43,1%
43,713 2,0%
287,255 403,825 12,9% 18,2%
274,646 2 220,462 12,4%
Zdroj: Interní zdroje Třineckých ţelezáren, a.s.
45
CELKEM
1 893,524
