VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Obor: Mezinárodní obchod

SVĚTOVÝ OBCHOD S OLEJNINAMI (bakalářská práce)

Autor: Markéta Mátlová Vedoucí práce: Ing. Soňa Gullová, Ph.D.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Světový obchod s olejninami“ vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů.

V Praze dne 5. 5. 2014

………………… podpis studentky

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 1 1

Světová produkce olejnin............................................................................................. 3 1.1

2

3

4

Základní specifika komodity .................................................................................. 3

1.1.1

Sója ............................................................................................................................. 5

1.1.2

Řepka .......................................................................................................................... 6

1.1.3

Bavlníková semena ..................................................................................................... 7

1.1.4

Podzemnice olejná ..................................................................................................... 8

1.1.5

Slunečnice................................................................................................................... 9

1.1.6

Jádra palmy olejné ..................................................................................................... 9

1.1.7

Kopra ........................................................................................................................ 10

1.2

Zpracování a využití olejnin ................................................................................. 11

1.3

Producenti hlavních olejnin .................................................................................. 12

1.4

Spotřebitelé hlavních olejnin ................................................................................ 14

Trh olejnin a faktory, které ho ovlivňují.................................................................. 17 2.1

Nabídka ................................................................................................................. 20

2.2

Poptávka................................................................................................................ 30

2.3

Cena ...................................................................................................................... 35

2.4

Formy obchodování .............................................................................................. 38

2.5

Perspektivy trhu .................................................................................................... 40

Mezinárodní regulace obchodu s olejninami ........................................................... 43 3.1

Otevřenost trhu olejnin ......................................................................................... 43

3.2

Mezinárodní dohody ............................................................................................. 47

3.3

Mezinárodní organizace ........................................................................................ 49

3.3.1

Mezinárodní rada pro zrniny (IGC) ........................................................................... 49

3.3.2

FOSFA ....................................................................................................................... 50

Česká republika a trh olejnin .................................................................................... 51 4.1

Zahraniční obchod České republiky s olejninami ................................................. 52

4.2

Zásahy státu na trhu olejnin .................................................................................. 53

Závěr ................................................................................................................................... 56 Přehled zdrojů ................................................................................................................... 60 Přílohy ....................................................................................................................................

Seznam zkratek 1) CBOT – Termínovaná komoditní burza v Chicagu (Chicago Board of Trade) 2) EU – Evropská unie 3) FAC – Dohoda o potravinové pomoci (The Food Aid (Assistance) Convention) 4) FAO – Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization) 5) FAOSTAT – Statistická databáze FAO 6) FOSFA – The Federation of Oils, Seeds and Fats Associations 7) G7 – Skupina sedmi nejvyspělejších států světa (The Group of Seven) 8) GATS – Všeobecná dohoda o obchodu službami (The General Agreement on Trade in Services) 9) GATT – Všeobecná dohoda o clech a obchodu (The General Agreement on Tariffs and Trade) 10) GTC – Obchodní dohoda o zrninách (The Grains Trade Convention) 11) IGA – Mezinárodní dohoda o zrninách (The International Grains Agreement) 12) IGC – Mezinárodní rada pro zrniny (The International Grains Council) 13) ITC – Mezinárodní obchodní centrum (The International Trade Center) 14) IWA – Mezinárodní dohoda o pšenici (The International Wheat Agreement) 15) IWC – Mezinárodní rada pro pšenici (The International Wheat Council) 16) MERCOSUR – Společný trh jihu (Mercado Común del Sur) 17) MFN – Doložka nejvyšší výhody (The Most-Favoured-Nation Treatment) 18) OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (The Organisation for Economic Co-operation and Development) 19) TRIPS – Dohoda o obchodu duševním vlastnictvím (The Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights) 20) UNCTAD – Konference OSN o obchodu a rozvoji (The United Nations Conference on Trade and Development) 21) USA – Spojené státy americké (The United States of America) 22) USDA – Ministerstvo zemědělství USA (The United States Departement of Agriculture) 23) WAC – Poradní výbor pro pšenici (The Wheat Advisory Commitee) 24) WTC – Obchodní dohoda o pšenici (The Wheat Trade Convention) 25) WTO – Světová obchodní organizace (The World Trade Organization)

Seznam grafů Graf č. 1: Zastoupení jednotlivých druhů na celkové osevní ploše olejnin v ČR ................. 5 Graf č. 2: Zastoupení jednotlivých producentů na světové produkci olejnin ...................... 12 Graf č. 3: Vývoj světové produkce olejnin v letech 2000/01 – 2013/14 ............................. 13 Graf č. 4: Vývoj světové produkce jednotlivých hlavních olejnin ...................................... 21 Graf č. 5: Podílové zastoupení vybraných olejnin na celkové produkci olejnin v letech 1996/97 – 2013/14 ............................................................................................................... 22 Graf č. 6: Vývoj produkce olejnin podle producentů .......................................................... 24 Graf č. 7: Podíl sóji na celkové produkci olejnin ve vybraných státech ............................. 26 Graf č. 8: Vývoj exportu hlavních olejnin ........................................................................... 28 Graf č. 9: Největší exportéři hlavních olejnin v relativním vyjádření ................................. 29 Graf č. 10: Největší importéři hlavních olejnin v relativním vyjádření .............................. 30 Graf č. 11: Čína: Plodinová struktura importu olejnin v roce 2011 .................................... 33 Graf č. 12: Vývoj světového a čínského importu olejnin a sóji .......................................... 34 Graf č. 13: Vývoj ceny sójových bobů v letech 1989/90 a 2012/13 ................................... 36 Graf č. 14: ČR: Vývoj produkce olejnin ............................................................................. 51

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Hlavní olejniny: Světová produkce podle jednotlivých plodin ..................... 14 Tabulka č. 2: TOP 11 zemí podle spotřeby, zpracování a produkce olejnin ....................... 15 Tabulka č. 3: Výnos vybraných olejnin v letech 2000/01 – 2013/14 .................................. 23 Tabulka č. 4: Průměrné zavázané a aplikované celní sazby členů WTO na olejniny, tuky a oleje................................................................................................................................... 47 Tabulka č. 5: Zahraniční obchod ČR s vybranými olejninami ............................................ 53

Úvod Olejniny patří vedle obilovin k důležitým plodinám, které tvoří neodmyslitelnou část našeho jídelníčku. Můžeme se s nimi setkávat například v podobě rostlinných olejů, ztužených tuků, semen na celozrnném pečivu, sójového masa, arašídového másla a v dalších podobách. Kromě potravinářského zpracování je potenciál olejnin také v průmyslovém využití, kde jsou olejniny součástí mazadel, mýdel a v posledních letech je nejvíce ceněna jejich přítomnost v biopalivech. Olejnin si v neposlední řadě cení i chovatelé skotu a prasat, kteří je díky vysokému obsahu bílkovin zařazují do krmných dávek. Aktuálnost práce reprezentují i všude přítomná žlutá řepková pole na území České republiky, která zabírají čím dál více zemědělské půdy. Cílem mé práce „Světový obchod s olejninami“ je analýza světového trhu olejnin. Důraz bude kladen na zkoumání současného vývoje a nastínění perspektiv na trhu olejnin v nadcházející dekádě. Dílčím cílem práce je identifikace faktorů, které výrazně ovlivňují růst či pokles trhu olejnin. V neposlední řadě by měla tato práce prověřit dvě následující hypotézy: 1) „Trh olejnin bude i nadále růst.“ 2) „Čína bude i v následující dekádě výrazně ovlivňovat vývoj na trhu olejnin.“ K dosažení uvedených cílů bylo použito metody popisné pro přiblížení charakteristiky a procesů na trhu olejnin, dále pak metody analýzy a syntézy za účelem vymezení faktorů a jejich vlivu na trh olejnin a k vyhodnocení hypotéz. Obě metody byly naplňovány pomocí dostupných elektronických a knižních zdrojů. Jelikož je téma velice dynamické a založené na zahraničních statistikách a výzkumech, převažují elektronické zdroje nad knižními. Práce je konkrétně rozdělena do čtyř hlavních kapitol, které reprezentují důležité determinanty světového obchodu olejninami. První kapitola je věnována světové produkci olejnin, základnímu vymezení a charakteristice jednotlivých olejnin. Na úvod bude čtenáři poskytnut detailní přehled základních specifik komodity nazvané olejniny, který bude obsahovat jasnou definici plodinové struktury komodity olejniny a následně bližší informace o výskytu a využití jednotlivých olejnin. V další části kapitoly se přesuneme k hlavním producentům a spotřebitelům olejnin, kteří formují toky mezinárodního obchodu olejninami a reprezentují hlavní faktor ovlivňující trh olejnin, jímž jsou přírodní podmínky pro výskyt a pěstování olejnin.

1

Druhá kapitola se již cíleně zaměří na trh olejnin z pohledu nabídky, poptávky a ceny, pokusí se vyzdvihnout faktory, které tento trh nejvíce ovlivňují, a na konkrétních situacích demonstrovat jejich vliv. Tento stěžejní úsek práce nejprve představí a začlení trh olejnin do širších souvislostí, a poté se přesune k určitým subjektům vystupujícím na daném trhu. Následně nám přiblíží nabídkové faktory a za pomoci široké škály ukazatelů se bude snažit o objasnění výkyvů ve vývoji světové produkce v období posledních dvaceti let. Podkapitola nabídka olejnin bude završena oblastí exportu olejnin jak z pohledu vývoje, tak z pohledu největších vývozců. Další část druhé kapitoly bude obsahovat informace o poptávce a poptávkových faktorech. Pozornost zde bude věnována Číně a jejímu vlivu na trh olejnin. Právě tento oddíl práce přinese konkrétní data k potvrzení či vyvrácení hypotézy, zda bude Čína i v následujícím období ovlivňovat vývoj trhu olejnin. Na nabídku a poptávku naváže podkapitola věnovaná ceně olejnin, v níž je možné dozvědět se o příčinách rozkolísání cen olejnin. Nedílnou součástí druhé kapitoly je burzovní obchodování, které reprezentuje světový obchod s olejninami. Konkrétně je tento úsek věnován stručné historii komoditních burz spolu s vyjmenováním hlavních současných komoditních burz, kde se obchoduje s olejninami. Následující část se týká kontraktů futures a jejich specifik v oblasti olejnin. Vyvrcholením kapitoly věnované trhu olejnin jsou perspektivy trhu a vývoj v nadcházejícím období. Jedná se o sesbírání pohledů světových investorů Marka Shipmana a Jima Rodgerse v konfrontaci s předpověďmi mezinárodních organizací FAO a OECD, jež přinášejí konkrétní data. Na světový obchod mají obecně nezanedbatelný vliv také veškeré regulace obchodu, ať se nacházejí na státní nebo na nadnárodní úrovni. Z tohoto důvodu se třetí kapitola zaměřuje na otevřenost trhu olejnin, existenci mezinárodních dohod o obchodu s olejninami a činnost mezinárodních organizací, které se rozhodly podporovat oblast olejnin. Cílem této kapitoly je objasnit situaci na mezinárodním trhu, shrnout vývoj liberalizace na trhu s olejninami a přiblížit regulaci určitých nástrojů obchodních politik. Poslední čtvrtou kapitolou se přesuneme z mezinárodního prostředí na národní trh České republiky. Téma olejniny je i v našich zeměpisných šířkách velmi aktuální, především od vstupu ČR do Evropské unie, proto tato kapitola cílí kromě obecného vývoje českého trhu a zahraničního obchodu s olejninami i na konkrétní zásahy našeho státu na trhu olejnin především skrze dotační politiku. 2

1 Světová produkce olejnin 1.1 Základní specifika komodity Význam olejnin se v různých dobách měnil. V minulosti se z nich podomácku lisoval olej, který dále sloužil výhradně ke svícení a k mazání. Postupem času se olejniny staly i důležitou surovinovou základnou pro významná průmyslová odvětví. Jejich nezastupitelný význam je také v oblasti zemědělství, kde sloužily a nadále slouží jako vhodné předplodiny, které zvyšují úrodnost půdy a díky brzké sklizni pomáhají k lepšímu rozdělení žňových prací. Důležitost olejnin byla spjata i s vnějšími faktory jako otevření naftových polí v různých částech světa nebo objev ztužování rostlinných olejů. Těžba minerálních olejů přebrala funkci rostlinných olejů v technickém využití. Nicméně s přeměnou většinou tekutých rostlinných olejů na konzistenci másla se spotřeba rostlinných olejů ve formě margarinu navýšila, především v Evropě a v dalších zemích mírného podnebného pásu.1 V dnešní době se opět olejniny dostaly do středu zájmu, a to v podobě příměsi do bionafty. Na rozdíl od minerálních olejů je zdůrazňována jejich nevyčerpatelnost a obnovitelnost, což je pro neustále rostoucí světovou spotřebu paliv důležitá vlastnost. Další důležitou charakteristikou olejnin je jejich různorodost. Jako olejniny se označují všechny plodiny, které hromadí v semenech, plodech nebo dalších částech tuky (oleje) v takovém množství, že je ekonomicky výhodné je průmyslově zpracovávat za účelem získání tuku.2 Zástupci olejnin se řadí do různých čeledí a vyskytují se v různých formách (vytrvalé, jednoleté, ozimé, jarní). Může se jednat jak o byliny, tak o keře i stromy. K vytrvalým druhům olejnin patří olivovník, který je významný především ve státech kolem Středozemního moře, dále pak lze do této skupiny zařadit palmu olejnou a kokosovník obecný, jejichž nejčastějším výskytem je oblast subtropů. Pokud se přesuneme do mírného pásu, tak v těchto přírodních a klimatických podmínkách jsou nejtypičtějšími olejninami jednoleté druhy. Z čeledi brukvovitých jde především o řepku, řepici, hořčici. Čeleď hvězdnicovitých mezi olejninami reprezentuje slunečnice roční. Skupina olejniny zastřešuje i některé přadné rostliny jako len setý, konopí seté a bavlník, 1

PETERKA Václav, BAREŠ, Miroslav, VÁŠA František. Pěstování olejnin, luskovin a přadných rostlin. 1. vydání.

Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1955, 130 stran. Strana 7. 2

TICHÁ, Markéta a VYZINOVÁ, Petra. Polní plodiny: Field Crops [online]. Brno, 2006, 13. 12. 2006 [cit. 2013-12-22].

Dostupné

z:

http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/obsah.htm.

a farmaceutická univerzita. Strana 22.

3

Multimediální

skriptum.

Veterinární

dále se v již zmíněné skupině nachází i mák setý, kukuřice, tabákové semeno a skočec. Nejvýznamnější a nejpěstovanější olejninou je v celosvětovém měřítku sója.3 Pro statistické zpracování komodity olejniny však bylo třeba tuto komoditu přesněji definovat z pohledu plodin, které jsou v ní zahrnuty. Americké ministerstvo zemědělství (United States Departure of Agriculture – USDA) pod komoditu olejniny řadí tak zvanou skupinu nejsledovanějších neboli hlavních olejnin, jimiž jsou sója, řepka, semeno bavlníku, podzemnice olejná, slunečnice, palmová jádra a kopra.4 Stejný způsob vykazování uplatňuje i Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agricultural Organization – FAO), která označuje skupinu již vyjmenovaných plodin jako „major oilseeds,“5 což můžeme přeložit jako hlavní olejniny. Pro další zkoumání produkce olejnin je třeba ještě zmínit, že údaje výše zmíněných orgánů jsou uváděny za období tzv. marketingového roku neboli „marketing year“, který u komodity olejniny začíná 1. 7. a končí 30. 6. následujícího roku. Tato práce se bude zabývat též situací na českém trhu, proto považuji za užitečné uvést též plodinovou strukturu hlavních olejnin pěstovaných na území České republiky. Celková osevní plocha olejnin byla v marketingovém roce 2012/20136 celých 486 908 ha.7 Na plodinové struktuře osevní plochy se významně podílelo pouze pět olejnin, jimiž jsou řepka, slunečnice, mák, hořčice a sója. Ostatní olejniny jako len olejný, podzemnice olejná, lnička, šáchor, řepice, tykev olejná, skočec a další se na území České republiky pěstují v menší míře, nebo jen pokusně, a nemají tak velký význam pro vytvoření uchopitelné komodity s názvem olejniny. Detailněji lze vidět rozložení jednotlivých olejnin na celkové osevní ploše olejnin v České republice v následujícím grafu č. 1. Jestliže je sója

3

TICHÁ, Markéta a VYZINOVÁ, Petra. Polní plodiny: Field Crops [online]. Brno, 2006, 13. 12. 2006 [cit. 2013-12-

22]. Dostupné z: http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/obsah.htm. Multimediální skriptum. Veterinární a farmaceutická univerzita. Strana 22. 4

USDA. Foreign Agricultural Service. Oilseeds: World Markets and Trade. [online] Prosinec 2013, 10. 12. 2013 [cit.

2013-12-22]. Dostupné z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1290. Strana 4. 5

FAO. Trade and Market Division. Food Outlook November 2013. [online] Listopad 2013 [cit. 2013-12-22]. ISSN 0251-

1959. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/019/i3473e/i3473e.pdf. Strana 39. 6 7

V České republice je podle ČSÚ za marketingový rok považováno období od 1. 6. do 1. 7. Český statistický úřad (ČSÚ). Veřejná databáze: Plocha osevů [online]. 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=11&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz=1&cislotab=ZEM0020UU &vo=tabulka&cas_1_79=20130531&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp.

4

celosvětově nejvýznamnější olejninou, tak v prostředí České republiky je to beze sporu řepka, která zaujímá 86 %8 osevní plochy olejnin tj. 16,9 %9 celkové osevní plochy ČR. Graf č. 1: Zastoupení jednotlivých druhů na celkové osevní ploše olejnin v ČR (v %) 3,38% 4,16% 1,34%

0,74%

4,37% Řepka Slunečnice na semeno Soja Mák Hořčice na semeno Ostatní olejniny 86,01%

Zdroj: ČSÚ. Veřejná databáze: Plocha osevů: 2013 + vlastní zpracování10

1.1.1 Sója Sója je jednou z nejstarších kulturních plodin, člověk ji zná už více než 5000 let. Kolébkou této luštěniny je Čína a Dálný východ. Do Ameriky byla sója dovezena až v 18. století v období kolonialismu. Z původního výskytu pouze v subtropickém podnebném pásu se postupem času rozšířila jak do teplejšího tropického pásu, tak do chladnějšího mírného pásu.11 Sója luštinná patří do čeledi bobovitých, které jsou typické svou schopností vázat na sebe vzdušný dusík, a tím si snižovat nároky na hnojení. Dále se tato plodina řadí i do skupiny luštěniny, protože je velice bohatá na bílkoviny (34–39 %). Souběžně se dále 8

Vlastní výpočet na základě dat ČSÚ.

9

Vlastní výpočet na základě dat ČSÚ.

10

Český statistický úřad (ČSÚ). Veřejná databáze: Plocha osevů [online]. 2013 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=11&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz=1&cislotab=ZEM0020UU &vo=tabulka&cas_1_79=20130531&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp. 11

DEBRUYNE, Ignace. American Soybean Association. Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22].

Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 24.

5

vyskytuje i ve skupině olejniny, protože obsahuje nezanedbatelné množství rostlinných olejů (18–20 %). Tyto vlastnosti z ní dělají kulturní plodinu s nejširším využitím. Dává užitek jako potravina, krmná plodina i průmyslová rostlina, používá se jako zelené dusíkaté hnojivo, jako bohatý zdroj bílkovin v potravě lidí i zvířat, vyrábí se z ní sojové maso (tofu), mléko, lecitin, tempeh a pokrutiny s extrahovanými šroty se používají jako krmivo pro zvířata. V technických oborech je sójový olej využíván jako přísada do bionafty, mazivo, příměs do tiskařského inkoustu a rozpouštědlo pesticidů a herbicidů.12 Velký vliv na pěstování sóji má půda. Obecně platí, že sója potřebuje půdy hluboké, činné a výhřevné, s dobrým vzdušným i vodním režimem. Nejvhodnějšími půdami jsou tak pro ni půdy písčitohlinité, zásobené humusem a vápnem. Zcela nevyhovující jsou půdy těžké, studené, málo vzdušné, stejně tak i půdy slané, zamokřené a málo písčité. Jelikož je sója dosti náročná na teplo, lze ji pěstovat pouze v teplejších místech mírného pásu, v subtropickém a tropickém pásu. Všeobecně lze říci, že sóju lze pěstovat tam, kde se daří vinné révě, kukuřici a tabáku.13 Není tedy velkým překvapením, že se sója nejvíce pěstuje ve Spojených státech amerických (USA), Brazílii, Argentině a Číně. Největším producentem sóji jsou bezesporu USA, ve kterých téměř 400 000 farmářů osívá sójou více než 29 milionů hektarů.14 1.1.2 Řepka Řepka olejka je nejrozšířenější olejninou ve světě. Původně se řepka vyskytovala v Asii a v Evropě, především v oblasti Středomoří, kde z ní lidé odnedávna lisovali olej, kterým pak svítili. Později se řepka stala krmivem a vylisovaný olej se začal používat i v potravinářství, zejména jako konzumní olej. S vynálezem parní síly bylo řepky třeba i pro technické účely, především k mazání parních strojů. V dnešní době je její potenciál především v oblasti obnovitelné energie, kde je řepkový olej používán jako součást bionafty. Dále lze řepku využívat v zemědělství jako zelené hnojivo, pícninu nebo medonosnou rostlinu.15

12

DEBRUYNE, Ignace. American Soybean Association. Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22].

Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 24. 13



15

DEBRUYNE, Ignace. Tamtéž. Strana 24. The Canola Council of Canada. Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z:

http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 18.

6

Řepka olejka není tak náročná na teplo, jako například již zmínění sója, proto ji lze pěstovat i v chladnějších částech mírného pásu. Nejlépe se jí daří v hlubokých hlinitých až písčitohlinitých půdách dostatečně zásobených humusem, vápníkem a hořčíkem. Zcela nevhodné jsou pro řepku půdy extrémně kyselé, vysychavé, písčité, tak i těžko zpracovatelné půdy se sklonem k hrudovitosti.16 Řepku olejku lze pěstovat ve dvou formách – řepka ozimá a řepka jarní. Hlavní rozdíl mezi nimi je ten, že řepka ozimá se vyskytuje v oblastech s mírnou zimou a pravidelnou sněhovou pokrývkou. Po podzimním výsevu totiž rychle roste a nahromadí si zásobní látky, které na jaře ihned použije pro rychlý růst listů a vývoj rostliny, který následně ovlivní výši sklizně. Řepka ozimá je však velice náchylná na vymrznutí, pokud zimní teploty klesají pod 20 °C pod bodem mrazu. Řepka jarní se tak pěstuje v oblastech s tuhou zimou, kde by řepka ozimá nepřezimovala, a naopak i v teplých oblastech, kde chybí zimní období. Rozsáhlá stanoviště řepky jarní jsou v Kanadě a v Austrálii, Číně a Indii.17 1.1.3 Bavlníková semena Bavlníky jsou jak polokeře, tak byliny z čeledi cejbovitých. Díky jejich osemení s dlouhými bílými jednobuněčnými chlupy se bavlníky primárně využívají k výrobě bavlny. Bavlník je pro člověka známý již od doby 2500 let před naším letopočtem, kdy ho pěstovali nejen starověcí Číňané, ale i Aztékové, jejichž způsob zpracování bavlny se používá v některých částech Mexika dodnes.18 Semena bavlníku sice vznikají jako vedlejší produkt při výrobě bavlny, obsahují však velké množství tuku, proto je výhodné je dále zpracovávat a využít tento primární odpad. Bavlníková semena byla v marketingových letech 1993/1994 až 1997/1998 dokonce druhou nejpěstovanější světovou olejninou po sóji. Později byla ze své pozice sesazena řepkou, zřejmě z důvodu nižšího obsahu tuků v semenech (okolo 18 %), nebo spíše díky poklesu produkce bavlny, kterou postupně ohrožují umělá vlákna.19

16

TICHÁ, Markéta a VYZINOVÁ, Petra. Polní plodiny: Field Crops [online]. Brno, 2006, 13. 12. 2006 [cit. 2013-12-

22]. Dostupné z: http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/obsah.htm. Multimediální skriptum. Veterinární a farmaceutická univerzita. Strana 23. 17

TICHÁ, Markéta a VYZINOVÁ, Petra. Tamtéž. Strana 23 – 24.

18

TICHÁ, Markéta a VYZINOVÁ, Petra. Tamtéž. Strana 29.

19

JONES, Lynn A. a KERSEY, Jarrod H. The National Cotonseed Products Association. Anatomy series. FOSFA,

1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 4.

7

Historie bavlníkového oleje je úzce spjata se vznikem moderních rafinerií rostlinných olejů. Bavlníkový olej je univerzální olej oceňovaný především šéfkuchaři, v potravinářství se ujal v podobě margarínů, past, majonéz a olejů na smažení, které mají vysokou tepelnou odolnost. V průmyslové výrobě je bavlníkový olej používán pro výrobu mýdel, kosmetických přípravků, ale také léčiv.20 Za zmínku stojí též jeho krmné využití, protože obsahuje významné množství dusíkatých látek a vlákniny. Oproti ostatním olejninám se však v jeho pokrutinách a šrotech vyskytuje toxická látka gossypol, která má škodlivé účinky na zvířata. Je tedy nutné při krmení bavlníkovými šroty brát v potaz následující omezení: obsah bavlníkových šrotů v krmné směsi nesmí překročit 15 % denní dávky a po 3 měsících je nutné tyto šroty z potravy vysadit.21 Bavlník je velice náchylný na mráz, proto se vyskytuje pouze v oblastech tropů a subtropů. Nároky na půdu jsou u něho následující: bavlníku se daří v málo kyselých půdách, které jsou dobře odvodněné, může se jednat například o jílové písky. Veliký význam pro úrodu či neúrodu bavlníku má zavlažování. Mezi nejvýznamnější pěstitele bavlníku patří Čína, Indie, USA, Pákistán, Brazílie.22 1.1.4 Podzemnice olejná Podzemnice olejná patří do botanické čeledi bobovitých, jejím původním stanovištěm je tropická a subtropická Amerika. Až Španělé ji v období kolonizace rozšířili z tzv. Nového světa do Evropy. Díky obchodníkům se pak dostala i do Asie a Afriky. Zlaté časy tato komodita zažívala na konci 19. století a během 20. století. Došlo především k rozvoji strojů na sklizeň a zpracování podzemnice olejné, což pak vedlo k velké poptávce po podzemnicovém oleji, pražených a slaných arašídech, arašídovém másle a dalších pochutinách.23 Jádra podzemnice olejné známé jako burské oříšky nebo arašídy obsahují 43–54 % tuku, podzemnice tak zajišťuje dodávku jedné šestiny světové poptávky po rostlinných

20

JONES, Lynn A. a KERSEY, Jarrod H. The National Cotonseed Products Association. Anatomy series. FOSFA,

1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 4. 21

TICHÁ, Markéta a VYZINOVÁ, Petra. Polní plodiny: Field Crops. Strana 29.

22

FAOSTAT. Cottoseed production 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z :

http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx. 23

American Peanut Council. Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z:

http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 15.

8

olejích. Podzemnicový olej je stejně jako bavlníkový odolný vůči vysokým teplotám, proto je vhodný zejména k fritování. 24 Podzemnice olejná se vyskytuje nejčastěji v tropickém a subtropickém podnebném pásu, v oblastech s písčitou půdou. Mezi největší producenty této plodiny patří Čína, Indie, USA, Nigérie.25 1.1.5 Slunečnice Slunečnice je významná olejnina z čeledi hvězdnicovitých. Její původ byl nalezen v Americe, konkrétně v USA, některých částech Kanady i v horských oblastech Jižní Ameriky. V dnešní době se již vyskytují po celém světě. Po oloupání plodu dostaneme 50–60 % jádra a zbytek slupek. Samotné jádro pak obsahuje 40–50 % oleje. Pokud bychom vycházely z neoloupaných plodů, obsah oleje by byl pouze 20–30 %, protože slupky žádný olej neobsahují.26 Slunečnice není náročná na půdu, pokud jí dodáme dostatečné množství živin, může růst všude. Dobře snáší i půdní a atmosférické sucho, takže není náročná ani na vláhu. Nicméně je tu přeci jen jeden faktor, který determinuje výskyt slunečnice, a je jím teplota, zejména v době zrání slunečnice vyžaduje suché a teplé počasí. Teplota je také důležitá ve fázi klíčení, kdy je ideálně vyhřátá půda mezi 8 a 10 °C. Mrazy snáší rostlina pouze do -6 °C.27 Pro svoji nenáročnost je slunečnice často používána jako pícnina ke krmení domácích zvířat, nebo zpracování v potravinářství na slunečnicový olej. K největším producentům této plodiny se řadí Rusko, Argentina, Ukrajina, Čína, Francie, Rumunsko.28 1.1.6 Jádra palmy olejné Palma olejná je strom z čeledi arekovitých nacházející se především v horkých oblastech Afriky a Jižní Ameriky. Z palmy olejné lze získat dva typy olejů. Prvním 24

American Peanut Council. Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z:

http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 15. 25

FAOSTAT. Groundnuts with shell production 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z :




SKLÁDANKA Jiří. Multimediální učební texty pícninářství [online]. MZLU v Brně, 2006 [cit. 2013-12-

22]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=slunecnice.html. 28

FAOSTAT. Sunflower seed production 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z :

http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx.

9

místem, kde se olej v rostlině nachází, je oplodí palmového jádra, ze kterého se lisováním získává palmový olej. Další zásobárnou olejů je samotné palmové jádro, které je zdrojem pro kvalitnější palmojádrový olej. Významnou složkou obou těchto olejů je kyselina laurová, která je ze všech olejů přítomná ve větším množství pouze v palmovém, palmojádrovém a kokosovém oleji. Tyto tři oleje se také nazývají laurové oleje, protože obsah kyseliny laurové je u nich okolo 50 %.29 Laurové oleje jsou nepostradatelnou součástí při výrobě mýdel, dobré mýdlo musí obsahovat nejméně 15 % kyseliny laurové. Palmojádrový olej se spolu s kokosovým olejem používá i v potravinářství pro výrobu umělých másel. V průmyslové výrobě se z palmojádrového oleje vyrábějí detergenty, kosmetické výrobky a nespočet dalších produktů.30 Mezi největší producenty jader palmy olejné patří Indonésie, Malajsie, Nigérie, Thajsko, Kolumbie, Brazílie.31 Jsou to však také oblasti, kde je pěstování palmy olejné spojeno s odlesňováním deštných pralesů a tím zapříčiněný úbytek živočišných druhů. 1.1.7 Kopra Kokosovník ořechoplodý je palma z čeledi arekovitých. Semena kokosovníku známé jako kokosové ořechy a skládají se z tuhé skořápky a bílé dužniny, která se nazývá kopra. Kokosovník je domorodci přezdíván jako „Strom života,“ protože v sobě skrývá nesčetné využití. Dužnina je zdrojem potravy, kokosové mléko chutný nápoj, listy mohou tvořit přístřeší, palma poskytuje i krmivo pro zvířata a suroviny pro průmyslovou výrobu. Nejvíce obchodovanou částí kokosovníku je však dužnina neboli kopra a sušené oplodí kokosového ořechu. Důvodem je použití jako suroviny pro získání kokosového oleje. Pro obchodní účely musí být dužnina nejdříve vysušena, aby ztratila nadměrnou vlhkost a mohla být převážena.32

29

PANTZARIS, T. P. a AHMAD, Mohd Jaaffar. Palm Oil Research Institute of Malaysia (PORIM Europe).

Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 12. 30

PANTZARIS, T. P. a AHMAD, Mohd Jaaffar. Tamtéž. Strana 14.

31

FAOSTAT. Palm kernels production 2011 [online]. 2011 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z :


AGUSTIN, Y. V. The United Coconut Associations of the Phillippines (UCAP). Anatomy series. FOSFA,

1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. Strana 2.

10

Kokosový olej obsahuje stejně jako palmojádrový olej vysoké množství kyseliny laurové,

z čehož

vyplývá

i

shodné

využití

tohoto

oleje.

Uplatnění

našel

jak v potravinářství, tak ve výrobě kosmetických výrobků, tak i v technickém využití. Největšími producenty kopry jsou Indonésie, Indie a Filipíny.33

1.2 Zpracování a využití olejnin V předchozí části jsme zjistili, že komodita olejniny je velice rozmanitá co do počtu plodin. Na základě toho lze detailněji zkoumat zastoupení jednotlivých plodin u významných producentů olejnin a určit první faktor, který může ovlivňovat trh a následně i obchod s olejninami. Produktová rozmanitost komodity však není jediným determinantem, je jím také bezesporu obchodovaná podoba plodiny neboli plodina nacházející se v určité fázi zpracování. Jako příklad bych uvedla sóju. Tato plodina se těší ve světě velké oblibě, protože obsahuje velké množství rostlinných bílkovin a nezanedbatelný objem rostlinných olejů, jejichž významnou složkou jsou nenasycené mastné kyseliny. Díky těmto vlastnostem je pěstována za účelem získání oleje, sójové mouky, tofu, sojového masa, sójového mléka atd. Předchozí využití by se však dalo shrnout do skupiny potravinářského využití, nicméně sója přináší široké uplatnění i v oblasti zemědělství a výživy chovných zvířat. V rámci tohoto využití sóji se však více než sojové boby používají sójové pokrutiny a extrahované šroty, které vznikly například jako odpad při lisování oleje. S rostoucí spotřebou masa, mléka, vajec roste i spotřeba krmiv, proto se pokrutiny a šroty olejnin staly součástí krmných dávek chovných zvířat. Výrazně jim k tomu dopomohla jejich vysoká výživná hodnota, bohatost na bílkoviny a přítomnost mastných kyselin. Třetí oblastí využití a dalšího zpracování sóji je oblast olejářského průmyslu, který rostlinné oleje zpracuje do podoby bionafty, mýdel, kosmetických přípravků a dalších produktů. V tomto odvětví je zdůrazňována nevyčerpatelnost a obnovitelnost olejnin spolu s výhodným chemickým složením. Na základě těchto skupin využití se narůstající obchod se sójovými boby rozvrstvil na obchod se sójovým olejem a na obchod se sójovými pokrutinami a extrahovanými šroty. Sója se tedy rozpadla na tři komodity – sójové boby, sójové pokrutiny a šroty a sójový olej. 33

FAOSTAT. Coconuts production 2011 [online]. 2011 [cit. 2012-12-22]. Dostupné z :

http://faostat.fao.org/site/339/default.aspx.

11

Tyto komodity jsou běžně obchodovány na světovém trhu v podobě futures kontraktů například na chicagské burze Chicago Board of Trade34. Stejně tak i FAO a USDA rozlišují ve svých statistikách týkajících se olejnin tři dílčí trhy s touto komoditou. Můžeme se tam setkat s ukazateli pro trh s olejnatými semeny, trh s rostlinnými oleji a trh s pokrutinami a extrahovanými šroty. Všechny tyto trhy nám jako celek pomohou analyzovat aktuální dění na souhrnném trhu s olejninami a přinesou nám pravděpodobně jasnější perspektivy budoucího vývoje.

1.3 Producenti hlavních olejnin V marketingovém roce 2012/2013 bylo podle USDA celosvětově vypěstováno 474 milionů tun35 světově nejsledovanějších hlavních olejnin36. Celosvětová osevní plocha pro produkci olejnin byla v již zmíněném roce 252 milionů hektarů37. Podle prosincových předpovědí USDA by měla v následujícím marketingovém roce 2013/2014 celosvětová produkce olejnin překročit pětiset milionovou hranici, konkrétně by mělo být vyprodukováno 502 milionů tun olejnin na celkové osevní ploše 256 milionů hektarů.38 Graf č. 2: Zastoupení jednotlivých producentů na světové produkci olejnin (v %, 2012/2013) USA 31%

Brazílie

20%

Argentina 18%

8%

Čína Indie

12% 11%

Ostatní země Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade, prosinec 2013 + vlastní zpracování39 34

Chicago Board of Trade (CBOT). Agricultural Product Slate [online]. 23. 12. 2013 [cit. 2013-12-23].

Dostupné z: http://www.cmegroup.com/trading/agricultural/. 35

USDA. Oilseeds: World Market and Trade [online]. Prosinec 2013 [cit. 2013-12-23]. Dostupné z:

http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490. 36

Mezi hlavní olejniny se podle FAO i USDA řadí bavlníková semena, kopra, palmová jádra, podzemnice

olejná, řepková semena, slunečnicová semena, sójové boby. 37

USDA. Tamtéž.

38

USDA. Tamtéž.

39

Data dostupná z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490.

12

Olejniny se pěstují téměř ve všech zemích světa, ale 2/3 produkce je soustředěno do pouze pěti zemí světa. Největšími producenty olejnin jsou USA, Brazílie, Argentina, Čína a Indie, jejichž podíl na světové produkci je znázorněn v grafu č. 2. V oblasti olejnatých pokrutin jsou také největšími producenty Čína, USA, Argentina a Brazílie, místo Indie se však do první pětice dostala Evropská unie, což je dáno tím, že se na území Evropské unie nachází velké množství zpracovatelů argentinské nebo brazilské produkce. Zcela rozdílné je pak zastoupení největších producentů rostlinných olejů, mezi sedm nejvýznamnějších patří Indonésie, Čína, Malajsie, Evropská unie, USA, Argentina a Brazílie.40 Graf č. 3: Vývoj světové produkce olejnin v letech 2000/01 – 2013/14 (v milionech tun) 600 500 400 300 200 100 0

Produkce v mil. t Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade, prosinec 2013 + vlastní zpracování 41

Produkce olejnatých semen a plodů překročila hranici 400 mil. tun poprvé v marketingovém roce 2006/2007, kdy bylo z osevní plochy 220,83 mil. ha sklizeno 405,96 mil. tun olejnin. Z grafu č. 3 je patrné, že již následující rok spadl objem úrody pod již zmíněnou hranici, konkrétně na 392,08 mil. tun. Tento pokles byl způsoben v první řadě snížením celkové osevní plochy a dále nepříznivými povětrnostními podmínkami a nižším použitím hnojiv a pesticidů. Snížená nabídka měla v tomto období jednoznačně vliv na růst ceny komodity na světových trzích. Reakcí na růst ceny bylo v období 2008/2009 rozšíření osevní plochy olejnin, který ve výsledku pomohl k růstu produkce, která se dostala na úroveň 399,04 mil. tun.

40

USDA. Oilseeds: World Market and Trade [online]. Prosinec 2013 [cit. 2013-12-23]. Dostupné z:

http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490. 41


13

Historicky druhým rokem, který překonal hranici 400 mil. tun, byl rok 2009/2010, ve kterém činila světová produkce hlavních olejnin 447,20 mil. tun. Tento rok měl kladný vliv i na rozvoj zahraničního obchodu, růstu zpracování a spotřeby. V následujících letech už nikdy nespadla světová produkce pod 400 mil. tun. Tabulka č. 1: Hlavní olejniny: Světová produkce podle jednotlivých plodin (v milionech tun) 2009/10

2010/11

2011/12

2012/13

2013/1442

2013/1443

Listopad

Prosinec

Bavlníkové semeno

39,51

44,30

47,78

46,06

44,41

44,24

Kopra

5,75

5,94

5,62

5,86

5,96

5,88

Palmová jádra

12,43

12,91

13,78

14,84

15,43

15,47

Podzemnice olejná

35,92

39,52

37,87

39,94

39,34

39,34

Řepkové semeno

61,06

60,59

61,48

63,02

67,92

69,97

Slunečnicové semeno

32,14

33,63

40,64

36,39

42,77

42,43

Sójové boby

260,40

263,92

239,15

268,02

283,54

284,94

CELKEM

447,20

460,80

446,33

474,13

499,37

502,27

Zdroj: USDA, Oilseeds: World Markets and Trade, prosinec 2013 + vlastní zpracování 44

Na vývoj světové produkce olejnin má neodmyslitelný vliv vývoj jednotlivých hlavních olejnin. Jak je vidět v tabulce č. 1, největší, více jak poloviční, podíl má na produkci olejnin dlouhodobě sója. Pokud tedy v roce 2011/2012 výrazně poklesla produkce sóji, mělo to vliv i na pokles celkové produkce, i když ostatní hlavní olejniny prokazovaly růst. Expanze olejnin je však dlouhodobě podpořená nejen sójovými boby, ale i růstem produkce řepky, slunečnice a palmy olejné.

1.4 Spotřebitelé hlavních olejnin Dalším ukazatelem, který ovlivňuje podobu trhu a objem světového obchodu s olejninami je domácí spotřeba45 jednotlivých zemí. Celková spotřeba komodity může 42

Kvalifikovaný odhad z listopadu 2013

43

Kvalifikovaný odhad z prosince 2013

44


45

Podle metodiky FAO je domácí spotřeba vyčíslena jako objem produkce + objem importu – objem exportu

+ změna domácích zásob.

14

nabývat několika podob, u olejnin největší část spotřeby reprezentuje zpracování na další produkty, dále se může jednat o spotřebu ve formě krmiv, potravy obyvatel a dalšího využití. Tabulka č. 2: TOP 11 zemí podle spotřeby, zpracování a produkce olejnin (v tunách, 2009) Spotřeba v tunách

Zpracování v tunách

Čína

104 452 741 Čína

USA

Produkce v tunách

78 220 942 USA

98 762 538

59 874 962 USA

50 294 015 Brazílie

62 760 020

Indie

41 651 263 Argentina

40 259 941 Čína

57 823 630

Argentina

40 296 757 Brazílie

31 809 777 Indie

42 635 400

Brazílie

37 222 735 Indie

27 466 105 Argentina

34 413 884

Indonésie

28 517 765 Indonésie

12 966 351 Indonésie

27 611 980

Filipíny

15 416 337 Německo

10 901 064 Kanada

17 169 011

Německo

12 155 667 Filipíny

10 721 275 Filipíny

15 729 782

Španělsko

11 522 130 Španělsko

10 178 893 Ukrajina

9 444 183

Rusko

10 403 356 Rusko

Francie

7 635 709 Ukrajina

7 914 170 Španělsko

8 886 435

6 565 711 Rusko

8 194 720

Zdroj: FAOSTAT + vlastní zpracování46

Pokud srovnáme jedenáct největších producentů a spotřebitelů olejnin, zjistíme, že se na předních příčkách obměňují jedny a tytéž země. Tento fakt naznačuje, že se země snaží být samostatné v dodávkách olejnin. Výjimkou je největší konzument olejnin Čína, jejíž spotřeba výrazně převyšuje její produkci. Lze tedy předpokládat větší snahu Číny o zapojení do světového obchodu s olejninami a její vyšší import. Na druhé straně tu máme i příklad Kanady, která se nachází v opačném postavení než Čína, její produkce převyšuje její spotřebu. Z tohoto důvodu by měla v celosvětovém obchodě zastávat funkci exportéra. Světový trh s olejninami je na základě poznatků z první kapitoly významně ovlivňován třemi základními faktory. Tím prvním jsou přírodní podmínky pro pěstování olejnin, i když se olejniny pěstují téměř po celém světě, ne v každém státě se pěstují všechny hlavní olejniny. Tropické oblasti jsou vhodné pouze pro palmy – kokosovník

46

Faostat 2013 [online]. Data dostupná z: http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/download/B/BC/E.

15

a palma olejná, na druhé straně chladnému podnebí Ruska a Kanady obstojně vzdoruje řepka jarní. Další faktor, který má vliv na vývoj produkce olejnin je produktová struktura komodity olejniny. V předchozí části jsme zjistili, že největší podíl na produkci olejnin má sója, z čehož vyplývá, že úroda a neúroda této plodiny významně zasáhne do dění na světovém trhu s olejninami. Tlak na trh a podobu obchodu má i třetí faktor, jímž je vlastní spotřeba jednotlivých zemí, především v podobě zpracování. Tento faktor významně ovlivňuje toky světového obchodu a vyčleňuje země inklinující k importu a exportu.

16

2 Trh olejnin a faktory, které ho ovlivňují Trh je obecně podle ekonomické teorie „oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží.“47 Dalo by se též říci, že trh je místo, kde se střetává nabídka s poptávkou. Pokud jde konkrétně o trh olejnin, je třeba si uvědomit, že tento trh je součástí mnohonásobně většího trhu, a tím je trh výrobků a služeb, který s sebou přináší oproti dalším základním trhům48 jistá specifika. Nejdominantnějším znakem trhu výrobků a služeb je jednoznačně povaha předmětu směny, jedná se totiž o užitečné statky materiální a nemateriální povahy, jejichž hlavní funkcí je uspokojení potřeb spotřebitele a jejich konečná spotřeba. Tato vlastnost nám říká, že hlavní slovo budou mít na tomto trhu spotřebitelé zastupující poptávku.49 Trh olejnin je dále součástí tzv. komoditního trhu, který zastřešuje veškeré suroviny, které se nacházejí všude kolem nás a které slouží jako zdroj pro další zpracování. Mezi komodity patří například pšenice, oves, hovězí maso, ale i ropa, zlato, měď a další. Komoditní trh se na rozdíl od akciového trhu zaměřuje na fyzické, hmotné statky, které jsou dostupné jen v omezené míře. Těžko bychom si mohli představit, že ropná naleziště jsou bezedná, že zlato není vzácné a že nás nebude limitovat rozloha zemědělské půdy závislá na celkové ploše zemské pevniny. Komodity jsou oproti akciím na burzovním trhu výrazně likvidnější, což v důsledku ovlivňuje strukturu obchodníků a spekulantů s komoditami. V rámci komoditního trhu lze vysledovat dále dvě skupiny komodit – zemědělské produkty a nerostné suroviny. Toto rozdělení nás následně vede k tvrzení, že trh olejnin je také komponentou trhu se zemědělskými produkty tzv. agrárního trhu. Nedokážu si představit jinou oblast lidské činnosti, ve které by měla příroda, zvláště pak počasí a podnebí, větší vliv než právě v zemědělství. Nabízí se zde jistě argument, že i na tvorbu nerostných surovin má příroda nezanedbatelný vliv. Rozhodující je v tomto případě tedy časový rozsah vlivu přírody na vznik jednotlivého druhu komodit. Na jedné straně stojí dlouhodobé působení přírodních sil v zemské kůře, které po dlouhou dobu, pro člověka zcela nepředstavitelnou, působily na jednotlivé prvky a pomáhaly vzniku ropy, uhlí 47

MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie: základní kurs. 8. aktualiz. vyd. Slaný: Melandrium, 2003, 275 s.

ISBN 80-861-7538-3. Strana 25. 48 Mezi základní trhy řadí ekonomická teorie trh výrobních faktorů (práce, půda, kapitál), peněžní trh a trh výrobků a služeb. Jedná se o dělení trhu podle předmětu koupě a prodeje. 49

MACÁKOVÁ, Libuše. Tamtéž.

17

a dalším. U většiny nerostných prvků si ani vědci nejsou jisti, jaký je vlastně jejich původ a jak a kdy vznikly. Pro člověka 21. století a pro přírodu je tedy nemožné v horizontu desítek let vyrobit větší zásobu ropy. Lze vynalézt pouze výkonnější a efektivnější techniku na těžbu. Na druhé straně stojí zemědělské produkty, které sice člověk dokáže „vyrobit“, ale výnosnost a efektivnost zemědělství ovlivňuje příroda svým okamžitým působením v podobě sucha, dešťů, tornád, hurikánů atd. Trh zemědělských produktů je ve velké míře determinován přírodou a lidskými vynálezy, jak na ni vyzrát. Předešlé příklady se týkaly vymezení trhu z pohledu předmětu koupě a prodeje, proto je nasnadě, že i samotný trh olejnin lze ještě dále rozštěpit na další dílčí trhy s jednotlivými plodinami jako například trh se sójou, trh s řepkou a další. K takovému dělení lze přistoupit z minimálně jednoho důvodu, a tím může být například fakt, že ne všechny olejniny mají stejné využití (tím pádem stejného kupujícího). Samotné využití jednotlivých zástupců olejnin je dáno jejich typickými vlastnostmi a chemickým složením, jak jsme se dozvěděli v první kapitole. U některých plodin ze skupiny olejnin se nakonec setkáváme i s posledním možným rozvrstvením, a to podle části obchodované rostliny. Toto dělení opět souvisí s využitím, protože jak bylo zmíněno v první kapitole, olejniny jsou díky své bohatosti na bílkoviny a oleje využívány jak pro potravinářské účely, tak jako krmivo pro dobytek a v neposlední řadě jako složka průmyslové výroby. Díky tomuto dělení tak nakonec můžeme vymezit trh s olejnatými semeny, trh s rostlinnými oleji a trh s pokrutinami a extrahovanými šroty. Kromě dělení trhu z hlediska předmětu koupě a prodeje nám teorie nabízí i dělení z pohledu teritoriálního. Lze tím pádem vymezit trh místní (popřípadě regionální nebo oblastní), trh národní a trh světový.50 Rozhodujícím faktorem je zde dělba práce a její prohlubování. Typickým reprezentantem místního trhu může být například jarmark, nebo tržnice, kde se sejdou zemědělci se svojí úrodou a místní obyvatelé, kteří si chtějí koupit čerstvou zeleninu nebo ovoce. Národní trh pak vznikl splynutím místních trhů a umožnil tak střet celostátní nabídky a poptávky. S rozvojem dopravních možností a globálního propojování můžeme v dnešní době mluvit i o světovém trhu, na který vstupují jednotlivé státy se svými produkty. Příkladem světového trhu může být mezinárodní komoditní burza.

50


ISBN 80-861-7538-3. Strana 27.

18

Jestliže již víme, jaké typy trhů lze zkoumat, bude nás zajisté ještě zajímat, jaké konkrétní subjekty vystupují na výše jmenovaných trzích. Hlavním a nezastupitelným subjektem na trhu olejnin je zemědělec (resp. zemědělské družstvo), čelní reprezentant nabídky. Je to právě zemědělec, kdo plodinu zaseje, stará se o ni, ošetřuje ji a sklízí. Jelikož má zemědělec v rukou osud každoroční nabídky, pokud nezahrnujeme vliv počasí, je jeho činnost částečně řízena státem, který ve formě dotací řídí zemědělskou politiku země. Můžeme tím pádem říci, že dalším subjektem vystupujícím na trhu olejnin je stát (resp. integrační uskupení), jakožto regulátor aktivit a tvůrce zemědělských strategií. Pokud se vrátíme zpět k životnímu cyklu olejnin, tak zemědělcem sklizené množství vypěstovaných plodin je třeba nabídnout ke spotřebě. V této fázi dostává většinou slovo další subjekt na trhu olejnin, jímž je zemědělský výkup. Činnosti tohoto subjektu mohou být široké, nicméně hlavním záměrem jejich zřízení bylo zprostředkování obchodu a nákup vypěstovaných surovin. Zemědělské výkupy tím pádem nakupují olejniny od prvovýrobců v surovém stavu, dále je čistí, suší, skladují, ošetřují například proti plísním, váží na úředně ověřených vahách a v neposlední řadě prodávají místním i zahraničním kupcům.51 Zemědělské výkupy mají dvě možnosti, jak prodat vlastní komodity. První možností je přímý prodej spotřebiteli, zpracovateli nebo kupci, který potřebuje obchodovanou komoditu pro svoji činnost. Ne vždy je však snadné zajistit si dostatečný počet nakupujících, proto do hry vstupuje další subjekt na trhu olejnin, jímž je komoditní burza, jakožto zástupce papírového obchodování s komoditami. Burza spolupracuje jak se zemědělci a zemědělskými výkupy na straně nabízejících komoditu k obchodování, tak se spotřebiteli, zpracovateli a spekulanty na straně kupujících. Právě tento subjekt vnáší na trh dalšího speciálního aktéra na trhu olejnin, kterým je komoditní spekulant, jež s komoditou ve fyzickém stavu ani nepřijde do styku, pouze chce na tomto trhu generovat zisk v pohodě spekulace na růst nebo pokles ceny obchodované komodity. Více o problematice obchodování s olejninami bude uvedeno v další části této kapitoly. Posledním a neopomenutelným subjektem na trhu olejnin jsou spotřebitelé a zpracovatelé, kteří využivají olejniny k finální spotřebě nebo zpracování. V oblasti olejnin se jedná například o průmyslové podniky, jež využívají olejnatých semen k výrobě 51

Agrovýkup Moravské Budějovice [online]. Moravské Budějovice: Agrovýkup Moravské Budějovice, ©2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.agrovykup.cz/agrovykup-moravske-budejovice.

19

olejů, mazadel, příměsí do biopaliv, a o chovatele dobytka, kteří kupují olejnaté pokrutiny a šroty k výživě chovaných zvířat. Pro účely další analýzy budeme ze širokého pojetí trhu olejnin využívat pouze dělení trhu podle jednotlivých plodin a podle části využití, protože je tento pohled na trh olejnin nejrozšířenější jak mezi samotnými prodávajícími a nakupujícími, tak mezi institucemi, které publikují informace o trhu olejnin. Poněvadž je cílem práce analýza trhu olejnin z pohledu střetu světové nabídky a světové poptávky, bude další zkoumání zaměřeno výhradně na světovou nabídku a světovou poptávku států, které se zapojují do světového obchodu, a jak tento trh v mezinárodním prostředí determinují. Pro českého čtenáře této práce je nasnadě i otázka, jak si vede Česká republika na světovém trhu olejnin, proto se část práce zabývá i situací na místním českém trhu v pojetí, které je nastíněno výše, a jeho zapojením do globálního celku.

2.1 Nabídka Nabídka olejnin je úzce spjata s produkcí této komodity, proto bych navázala na část první kapitoly věnované právě produkci a více bych přiblížila situaci v producentských zemích. V další části bych se chtěla při analýze nabídky olejnin zaměřit na vztah nabídky olejnin a nabídky sóji, jakožto největšího zástupce z komoditní skupiny. V neposlední řadě by měla tato kapitola přiblížit tzv. nabídku pro světový obchod neboli exportované množství a exportní země. Každá analýza nejen světového trhu pravidelně začíná stavem nabízeného zboží, proto ani tato analýza nebude výjimkou a prvním zkoumaným ukazatelem bude v našem případě stav produkce. Jen na produkci totiž závisí úroveň uspokojení spotřebitelů. U zemědělských produktů je to o to zajímavější, že velikost produkce lze jen částečně ovlivnit, například rozšířením osevní plochy, nebo využitím účinnějších hnojiv pro zvýšení výnosnosti plodiny. Z větší části je však úroda determinována kvalitou půdy, srážkami, suchem, tornády, monzuny a dalšími projevy počasí. Na grafu č. 4 lze pozorovat vývoj celkové světové produkce hlavních olejnin mezi marketingovými roky 1996/1997 a 2012/2013 spolu s předpovědí pro právě probíhající marketingový rok 2013/2014. Je zde jasně patrný rostoucí trend jak celkové skupiny olejniny, tak i konkrétně sóji. Obecně lze dále říci, že trend růstu olejnin celkově je rychlejší než trend růstu sóji. Růst celé skupiny je totiž podpořen i růstem produkce dalších olejnin jako řepka nebo slunečnice.

20

Z grafu č. 4 je nadále na první pohled patrná tvarová podobnost křivek produkce olejnin s křivkou produkce sóji. Důvodem je nepopiratelně dominantní postavení sóji ve vypěstovaném množství. Dlouhodobě vykazuje sója 5060%52 podíl na produkci olejnin. Sója má i značný náskok před druhou produkovanou plodinou, jíž je řepka s 1015%53 podílem. Graf č. 4: Vývoj světové produkce jednotlivých hlavních olejnin (v milionech tun) 600 500 400 300 200 100 0

Kopra

Bavlníková semena

Jádra palmy olejné

Podzemnice olejná

Řepka

Sója

Slunečnice

Olejniny celkem

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Production, červen 2001 – březen 2014 + vlastní zpracování54

52

Vlastní výpočty na základě dat z: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade – Production. In: USDA

Economics, Statistics, and Market Information System [online]. Data last updated 10-Mar-2014 [cit. 201403-10]. Dostupné z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490. 53 54

Vlastní výpočty na základě dat z: USDA. Tamtéž. Data dostupná z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490.

Použité reporty: Červen 2001 (pro 1996/97), Červen 2002 (pro 1997/98), Duben 2003 (pro 1998/99), Květen 2004 (pro 1999/2000), Květen 2005 (pro 2000/01), Červen 2006 (pro 2001/02), Červen 2007 (pro 2002/03), Červenec 2008 (pro 2003/04), Květen 2009 (pro 2004/05), Květen 2012 (pro 2005/06), Květen 2013 (2006/2007), Únor 20014 (pro 2007/08 – 2012/13), Březen 2014 (pro 2013/14). Data last updated 10-Mar2014 [cit 2014-03-10].

21

Trh olejnin formuje nejen významné postavení sóji, které se vypěstuje téměř pětkrát více než řepky, ale také vzájemný protichůdný vztah mezi těmito dvěma plodinami. Pokud je v daném roce vypěstováno více řepky, množství produkce sóji v tom samém roce klesne. Tento jev demonstruje graf č. 5, který se týká procentuálního zastoupení vybraných olejnin na celkové produkci. Vysvětlením může být zřejmě substituční efekt v osetých plochách, který se projevil v roce 2002/03, kdy plocha osetá řepkou klesla z 23,3 milionů hektarů v roce 2001/02 a pouhých 22,11 milionů hektarů v nadcházejícím roce. Naopak sója si ve stejných rocích polepšila o 2 miliony hektarů, ze 79,61 milionů hektarů na 81,62 milionů hektarů. Pro další výkyvy například v roce 2008/2009 však tento předpoklad neplatí.55 V již zmíněném marketingovém roce 2008/09 došlo k nárůstu osevních ploch obou zkoumaných plodin, nicméně sója zaznamenala markantní snížení nejen podílu na celkové produkci, ale i vlastní produkce. V daný rok bylo totiž sklizeno o celých 10 % méně sóji než v roce 2006/07, kdy sója zažívala poslední maximum. Nicméně řepce se v daném období vedlo mnohem lépe. Její nárůst mezi lety 2006/07 a 2008/09 byl 28,12 %. Tento fakt jen potvrzuje, že na vzájemný vztah v produkci sóji a řepky nemá vliv substituční efekt osevních ploch, ale jiný faktor. Konkrétní data podílu jednotlivých plodin na celkové produkci olejnin a velikost osevních ploch můžete nalézt v přílohách. Graf č. 5: Podílové zastoupení vybraných olejnin na celkové produkci olejnin v letech 1996/97 – 2013/14 (v %) 100 80 60 40 20 0

Podzemnice olejná

Řepka

Sója

Slunečnice

Olejniny celkem

Zdroj: vlastní zpracování a výpočty na základě dat: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Production, červen 2001 – březen 201456 55 56

Data dostupná z: ://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490. Data dostupná z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentID=1490.

Použity tytéž reporty.

22

Pokud vzájemný vztah mezi produkcí řepky a sóji nelze odůvodnit substitučním efektem osevních ploch, nabízí se další ukazatel, jímž je každoroční výnos plodin, počítaný jako podíl produkce plodiny na její osevní plochu. Jak je vidět v tabulce č. 3, právě v roce 2008/09 došlo k propadu výnosů sóji a k nárůstu výnosu řepky, stejná situace nastala jak v roce 2003/04, tak v roce 2011/12. Když se na hodnoty v tabulce podíváme z pohledu řepky, tak musíme na druhou stranu konstatovat, že pokud klesne výnos řepky, roste výnos sóji. Vysvětlení tohoto fenoménu lze nalézt v první kapitole věnované specifickým požadavkům rostlin na půdu a počasí. Sóji se daří v teplých rocích, kdežto řepce vyhovují spíše chladné roky, proto ve většině případů nemohou profitovat nebo ztrácet současně. Tabulka č. 3: Výnos vybraných olejnin v letech 2000/01 – 2013/14 (v t/ha) Sója

Řepka

Olejniny celkem

2000/2001

2,33

1,51

1,62

2001/2002

2,32

1,55

1,65

2002/2003

2,41

1,49

1,69

2003/2004

2,11

1,55

1,58

2004/2005

2,31

1,73

1,74

2005/2006

2,37

1,78

1,77

2006/2007

2,50

1,70

1,81

2007/2008

2,42

1,71

1,79

2008/2009

2,19

1,86

1,72

2009/2010

2,55

1,93

1,90

2010/2011

2,56

1,79

1,88

2011/2012

2,32

1,80

1,79

2012/2013

2,46

1,74

1,86

2013/2014* Březen

2,54

1,97

1,95

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade, květen 2005 – březen 201457 + vlastní zpracování a vlastní výpočet

57



23

Pro investory a obchodníky s komoditami je dalším důležitým ukazatelem při analýze trhu olejnin teritoriální rozmístění komodity, to znamená, ve kterých oblastech a státech se analyzovaná komodita pěstuje, v jaké míře a s jakou efektivitou. Právě na tyto oblasti pak zainteresované osoby obracejí svoji pozornost a sledují výkyvy počasí, sílu monzunů, přítomnost přírodních pohrom, případný vznik válečných konfliktů a dalších skutečností ovlivňujících úroveň produkce. V první kapitole jsme se již dozvěděli, že největšími producenty hlavních olejnin jsou USA, Brazílie, Argentina, Čína a Indie. Tato pětice států zastřešuje v současnosti 2/3 celkové světové produkce olejnin. Jak tomu však bylo během posledních deseti let, nám přiblíží následující graf vykreslující vývoj objemu produkce ve vybraných producentských zemích. Graf č. 6: Vývoj produkce olejnin podle producentů (v milionech tun) 600,00 500,00 400,00 300,00 200,00 100,00 0,00

80,07 20,19 39,62 52,68 53,71

87,84 29,69 36,84 51,31 53,58

98,83 104,05 107,05 105,45 29,40 30,70 29,92 33,95 43,43 45,03 53,36 51,89 58,35 56,80 54,34 52,75 55,58 59,12 62,03 64,25

119,99

128,17 133,36 143,21 146,38

161,2

37,96 32,93 35,65 36,33 36,79 33,40 57,88 54,23 44,78 53,63 57,74 35,51 57,84 58,06 59,60 59,88 58,59 58,12 79,04 70,02 84,51 91,50 60,31 71,44

83,94 76,60 95,94 95,67 96,84 82,45 89,20 98,90 100,38 92,35 93,15 97,32

USA

Brazílie

Čína

Argentina

Indie

Ostatní

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade, červen 2007 – březen 201458 + vlastní zpracování

Z grafu č. 6 je na první pohled patrné, že pětice největších producentů olejnin má nyní dva dominantní producenty, ale i rozpětí jedné dekády nám stačí k tomu, abychom mohli poukázat na fakt, že tomu tak vždy nebylo. Před deseti lety byly hlavním tvůrcem světové nabídky olejnin Spojené státy americké s 25,42% podílem na celkové produkci 58



24

v roce 2002/03. V posledním marketingovém roce 2012/13 se však americká produkce vyšplhala jen na 19,64 %. Zatímco USA ztrácely podíl, druhý největší producent Brazílie se během dekády dostal z 16,27 % v roce 2002/03 na 17,82 % v roce 2012/13. Právě probíhající marketingový rok dokonce předpovídá, že rozdíl v podílech dvou největších producentů bude slabé jedno procento. Z tohoto důvodu se dá do budoucna očekávat brazilská nadvláda v produkci olejnin. Graf č. 6 v neposlední řadě také znázorňuje rostoucí význam ostatních zemí v produkci olejnin. Hlavními tahouny této skupiny jsou Kanada a státy Evropské unie, které svojí vstřícnou politikou pro biopaliva dlouhodobě podporují zemědělce v pěstování olejnin, především řepky, jejíž olej slouží jako příměs do bionafty. Sečteno a podtrženo, množství olejnin vypěstované mimo pětici největších producentů se během deseti let dvojnásobilo a ostatní země si nyní místo 24,25% podílu na produkci připisují 31,96 %. Teritoriální struktura produkce nám může také pomoci objasnit výkyvy v celkové produkci olejnin prostřednictvím lokalizování místa vzniku problému. Již jsme například zjistili, že pokles produkce olejnin nastal v roce 2008/09 kvůli poklesu produkce sóji vzhledem k nepříznivým teplotním podmínkám. Díky teritoriální struktuře produkce můžeme konkrétně zjistit, zda počasí nepřálo všem pěstitelským oblastem, nebo jen některým. S využitím grafu č. 6 je možné blíže poznat příčiny propadu produkce olejnin v letech 2007/08 a 2008/09. Zatímco první jmenovaný rok byl kritický více pro olejniny jako skupinu, druhý zmiňovaný rok byl nepříznivý více pro samotnou sóju. V tomto případě je velice zajímavé, že státy, které způsobily propad produkce v roce 2007/08 (USA, Čína, Argentina, ostatní), v následujícím roce již zaznamenaly růst, kdežto státy, které si nejdříve vedly dobře (Brazílie, Indie), následně zaregistrovaly pokles, ovšem s výjimkou Argentiny, jejíž produkce se nejdříve propadla pouze o 3 % a pak v roce 2008/09 až o jednu třetinu oproti předchozímu roku. Pokud bychom se vrátili k údajům z první kapitoly, zjistili bychom, že seznam pěti největších producentů olejnin se shoduje s pěticí největších producentů sóji. Tento fakt pouze potvrzuje dominantní postavení sóji na trhu olejnin a zároveň vyzdvihuje tuto pětici producentů do pozice hlavních hráčů na trhu s olejninami. Pro všechny zástupce pětice není však pravidlem, že by se specializovaly pouze na sóju. Graf č. 7 přináší poslední chybějící fakta, která nám pomohou objasnit krizová léta 2007/08 a 2008/09 v oblasti nabídky olejnin a nabídky sóji. Jelikož dominance vybraných států není na celkové produkci olejnin ekvivalentní, rozdělím si pětici, respektive šestici 25

zástupců do tří skupin. První skupinu tvoří USA a Brazílie, jejichž podíl na nabídce olejnin je srovnatelný. Podle následujícího grafu můžeme též tvrdit, že i jejich postavení v produkci sóji je téměř vyrovnané, oba státy jsou totiž z více než 90 % zaměřené na pěstování sóji oproti ostatním olejninám. Ve výše zmíněných státech lze nabídku sóji brát jako synonymum k nabídce olejnin. Pokud v USA nebo Brazílii budou ve stejném roce nepříznivé přírodní podmínky, dá se s jistotou očekávat, že následky se projeví nejen na trhu s olejninami, ale především na trhu se sójou a naopak. Do druhé skupiny bych zařadila Čínu a Argentinu, jejichž producentský podíl je nižší než mají USA a Brazílie, ale mezi sebou srovnatelný. Právě v této skupině je patrný markantní vliv Argentiny na nabídku sóji. Oproti Číně, která sóji věnuje pouze čtvrtinu produkce olejnin, se Argentina plně (z 91,24 %) soustředí na pěstování sóji na úkor ostatních olejnin, které v tomto státě dosahují zanedbatelného množství. Třetí skupinu formují poslední dva zbylé subjekty, Indie a ostatní státy pěstující olejniny. Na rozdíl od předešlých dvou skupin nelze konstatovat, že by tato skupina působila kompaktně. I když oba členové skupiny vykazují nižší podíl v produkci sóji, jejich globální síla na produkci olejnin je zcela odlišná, Indie dosahuje pouze čtvrtinového vlivu ostatních států. Graf č. 7: Podíl sóji na celkové produkci olejnin ve vybraných státech (průměr, v %) 100% 80% 60% 40%

90,48%

95,91%

20%

91,24% 29,24%

24,42%

0% USA

Brazílie

Čína Sója

Argentina

Indie

16,91% Ostatní státy

Ostatní olejniny

Zdroj: Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade, červen 2007 – březen 201459 + vlastní zpracování

Díky výše zmíněným informacím lze konečně objasnit, proč krizové roky 2007/08 a 2008/09 měly rozdílný dopad na produkci olejnin celkově a produkci sóji. Poněvadž vliv 59



26

USA na olejniny i na sóju je téměř stejný jako vliv Brazílie a protože tyto státy stály na opačných stranách vah a jejich růst a pokles se víceméně vyrovnal, můžeme jejich vliv zanedbat. Stejně tak i vliv Indie, která není dostatečně silným hráčem. Zbývají již pouze tři subjekty, které měly potenciál rozhýbat váhy, Čína, Argentina a ostatní státy. A jak se krizová situace vyvinula konkrétně? V prvním roce, kdy byl propad olejnin větší než propad sóji, zaznamenaly pokles všechny tři státy, díky Číně se propadly ostatní olejniny, kvůli Argentině sója a tím, kdo rozhodl, byly ostatní státy, které pěstují dominantně ostatní olejniny. V následujícím roce se však situace obrátila. Čína a ostatní státy rostly, kdežto Argentina si sáhla na dno. Pro olejniny znamenal tento rok již vzestup ode dna, protože růst Číny a ostatních zemí překonal propad Argentiny, nicméně na trhu se sójou zavládla v roce 2008/09 velká deprese. Obrovský pokles argentinské produkce zaměřené na sóju nemohl nechat trh se sójou napodobovat křivku trhu s olejninami. Tento případ může být i pro investory ukázkou, že ne vždy se vyplatí brát trh s olejninami za synonymum trhu se sójou, i když je právě tato plodina vůdčím faktorem celé komoditní skupiny. Jestliže již víme, jaké hlavní faktory ovlivňují produkci olejnin, můžeme se přesunout k poslední, avšak neméně důležité části analýzy nabídky, která je věnovaná exportu. Je to totiž právě export, který determinuje světové toky olejnin od producentů ke spotřebitelům a má vliv na světový obchod s olejninami. V posledním uplynulém marketingovém roce 2012/2013 dosahovalo exportované množství všech hlavních olejnin na hodnotu 117,66 milionů tun.60 V porovnání s vyprodukovaným objemem olejnin, které bylo v roce 2012/13 474,33 milionů tun,61 zjistíme, že na světových trzích se obchoduje pouze s 37,46 % vyprodukovaných olejnin. Nicméně jak ukazuje graf č. 8, již od roku 2003/04 každoroční objem exportu olejnin neochvějně roste, a obchod s olejninami tak zažívá desetiletí bez poklesu. I když by se na první pohled mohlo necelých 40 % zdát jako malé číslo pro objem komodity, který je zapojen do obchodu v podobě exportu, v porovnání s pšenicí je to srovnatelný podíl. Podíl exportu na vyprodukovaném množství pšenice byl v roce 2012/13

60

USDA. Oilseeds: Markets and Trade – Exports. In: USDA Economics, Statistics, and Market Information

System

[online].

Data

last

updated

10-Mar-2014

[cit.

2014-03-10].

Dostupné

http://usda01.library.cornell.edu/usda/fas/oilseed-trade//2010s/2014/oilseed-trade-02-10-2014.pdf 61

USDA. Tamtéž.

27

z:

44,44 %. Pro srovnání bych ještě zmínila údaj pro kukuřici, jejíž podíl exportu na produkci je ve stejném roce pouze 6,78 %.62 Jednotliví zástupci ze skupiny olejniny se dokonce dostali mezi TOP 10 v žebříčku hlavních komoditních exportérů a importérů, který vytvořila FAO. Země a komodity byly srovnány podle hodnoty exportu a importu. První místo mezi největšími exportéry obsadily USA s exportem sóji v hodnotě 17,56 miliard USD, druhé a třetí místo obsadil palmový olej, kterého vyvezla Malajsie za 17,45 miliard USD a Indonésie za 17,26 miliard USD. V TOP 10 se z olejnin objevila ještě jednou sója, tentokrát z Brazílie, a obsadila čtvrtou příčku. První komoditou nepatřící mezi olejniny byla na pátém místě americká kukuřice.63 Žebříčku TOP 10 největších komoditních importérů vládne Čína, která v roce 2011 dovezla sóju v hodnotě 29,73 miliard USD. Druhé i třetí místo patří též Číně, a to díky importu bavlněných vláken za 9,47 miliard USD a kaučuku za 8,57 miliard USD. Olejniny se ještě objevily na pátém a šestém místě zásluhou palmového oleje dovezeného do Indie a Číny.64 Graf č. 8: Vývoj exportu hlavních olejnin (v milionech tun) 140 120 100 80 60 40 20 0

Kopra

Bavlníková semena


Podzemnice olejná

Řepka

Sója

Slunečnice

Olejniny celkem

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Exports, červen 2001 – březen 2014 + vlastní zpracování65 62 63

Vlastní výpočty na základě dat USDA. FAOSTAT. Major Commodity Exporters 2011 [online]. FAO, 2013 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z:


FAOSTAT. Major Commodity Importers 2011 [online]. FAO, 2013 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z:



28

Mezi největší exportéry hlavních olejnin patří Brazílie, USA a Argentina, které se současně řadí i do pětice největších producentů hlavních olejnin, dále pak Kanada, Paraguay, Ukrajina a Austrálie. Konkrétní podíl jednotlivých států na celkovém exportu v roce 2012/13 je znázorněn v grafu č. 9. Dva největší producenti olejnin USA a Brazílie jsou současně i největšími exportéry této plodiny. Dohromady pokrývají celkem 2/3 veškerého exportu. Jestliže se přesuneme ke konkrétním hlavním olejninám, je z grafu č. 8 jasně patrné, že téměř veškerý export olejnin reprezentuje sója, jakožto do objemu produkce nejpěstovanější olejnina. I když sója představuje 50–60 % produkce olejnin, její zastoupení v exportovaném množství olejnin je mnohem větší, 70–90 %. Daleko za sójou se nachází druhá nejvíce obchodovaná olejnina, jíž je řepka s podílem 6–17 %.66 Nejvýznamnějšími exportéry sóji jsou stejně jako u olejnin celkově Brazílie, USA, Argentina, Paraguay, Kanada. Ve složení nejvýznamnějších exportérů řepky je tomu však zcela jinak. Řepku nejvíce exportují Kanada a Evropská unie.67 Graf č. 9: Největší exportéři hlavních olejnin v relativním vyjádření (v %, 2012/13) 2%

4%

5%

Brazílie

6%

USA 36%

7%

Kanada Argentina Paraguay

9%

Ukrajina Austrálie

31%

Ostatní

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Exports, březen 2014 + vlastní zpracování68

66

Vlastní výpočty na základě dat USDA.

67

USDA. Oilseeds: Markets and Trade – Exports [online]. Data last updated 10-Mar-2014 [cit. 2014-03-10].

Dostupné z: http://usda01.library.cornell.edu/usda/fas/oilseed-trade//2010s/2014/oilseed-trade-02-102014.pdf. 68


29

2.2 Poptávka Poptávka po olejninách je tažena poptávkou po olejích, tucích a pokrutinách. I když se pouze 15 % produkce olejů a tuků využije pro nepotravinářské účely v oleochemickém průmyslu, právě toto odvětví spotřeby bude do budoucna vykazovat potenciál růstu poptávky. Napovídají tomu například politiky rozvinutých zemí zaměřené na ochranu klimatu a podporu biopaliv, jakožto substitutu importu ropy.69 Poptávku po olejninách tvoří z větší části rozvojové země, což je dáno rostoucí populací a rostoucími příjmy obyvatel, kteří si mohou dovolit jíst více masa než kdy dříve. Díky tomu lze potenciál olejnin nalézt i v oblasti krmiv pro skot, prasata a další chovná zvířata. V přepočtu na obyvatele je největší růst spotřeby olejnin v transformujících se ekonomikách, kde obrat příjmů obyvatel též podporuje spotřebu olejnin.70 Graf č. 10: Největší importéři hlavních olejnin v relativním vyjádření (v %, 2012/13) 1% 2%

7%

2%

2%

Čína

1%

EU 27 Mexiko

2%

Japonsko

3%

Taiwan

4%

Thajsko Indonésie

13%

63%

Egypt Vietnam Turecko Ostatní země

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Imports, březen 2014 + vlastní zpracování71

Detailní pohled na problematiku struktury světové poptávky po olejninách nám přináší graf č. 10, který znázorňuje podíl největších importérů hlavních olejnin na celkovém importu v marketingovém roce 2012/13. Drtivá většina importu putuje do Číny, kde nakonec skončí celkem 2/3 veškerého importu olejnin. Pouze 13 % importu 69

Oilseeds,

oils

and

oilmeals.

FAO.org

[online].

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

http://www.fao.org/docrep/006/y5143e/y5143e0j.htm#bm19. 70

Oilseeds, oils and oilmeals. Tamtéž.

71


30

z:

si připisuje Evropská unie, která obsazuje pozici druhého největšího importéra olejnin. Stejně jako je velký rozestup mezi prvním a druhým místem, je tomu tak i mezi druhým a třetím největším importérem olejnin. Třetí Mexiko zaujímá 4% podíl na importu olejnin, což je pouze třetina podílu Evropské Unie a šestnáctina čínského podílu. Poptávku po olejninách má podle výše zmíněných parametrů relativně v rukou jen jediný hráč, kterým je Čína. Právě na tuto komunistickou „Říši středu“ bude tím pádem zaměřena další část, která nás zavede do čínského prostředí a na trh s komoditami. Čínský komoditní potenciál „Čína bude další světovou velmocí.“72 Tento fakt si uvědomuje nejen významný americký investor na komoditních trzích Jim Rodgers, ale upozorňují na to i nejrůznější mezinárodní organizace ve svých reportech a predikcích. Jedním příkladem za všechny může být předpověď investiční banky Goldmann Sachs, která v publikaci s názvem „Dreaming with BRICs: To Path to 2050“ předpokládá, že Čína, Indie, Rusko a Brazílie tvořící skupinu nejrychleji se rozvíjejících zemí (BRIC) překonají svojí ekonomickou silou do roku 2050 státy nynější G773 a samotná Čína by měla v tomto časovém horizontu překonat doposud vedoucí USA a stát se největší světovou ekonomikou. Již v roce 2012 dosahoval čínský hrubý domácí produkt na poloviční hodnotu74 toho amerického a co více, trvalo to Číně pouze dvanáct let, kdy se odrazila téměř od nuly do závratných výšin. Během minulých dvaceti let se Čína měnila téměř před očima, ze zbídačené rolnické společnosti, ve které zabil hladomor v letech 1959 – 1961 přibližně 40 milionů lidí75, se stala druhou76 největší ekonomikou světa. Růst ekonomiky je vidět ve všech odvětvích: od nové infrastruktury po mobilní telefony v rukou mladých Číňanů. Společnosti z celého světa se předhánějí, která z nich nejvíce vydělá na obrovské čínské spotřebitelské základně, kterou reprezentuje 1,3 miliardy lidí, z nichž je 300 milionů mladších dvaceti let.77 Nelze se tedy divit, že čínská ekonomika roste oficiálním tempem

72

ROGERS, Jim. Žhavé komodity: jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích. 1. vyd. Praha:

Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. Strana 95. 73 74

Mezi členy G7 patří USA, Velká Británie, Francie, Itálie, Německo, Japonsko a Kanada. The

World

Bank.

Databank:

GDP

[online].

2014

http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.CD/countries. 75

ROGERS, Jim. Tamtéž. Strana 96.

76

Na prvním místě jsou podle ukazatele HDP v paritě kupní síly USA.

77

ROGERS, Jim. Tamtéž. Strana 96.

31

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

z:

růstu více než 9 % a že je od roku 2011 největším příjemcem přímých zahraničních investic.78 Motorem tak rychlého a obrovského růstu je výroba široké škály výrobků: od televizorů po auta. Veškerá tato výroba potřebuje neodmyslitelně materiály, suroviny, jednoduše většinu obchodovaných komodit. Čína tak tlačí na poptávku ropy, oceli, mědi a dalších komodit. Její spotřeba komodit je největší na světě a tak rychlá, že jí náleží následující tituly: 

„spotřebitel mědi číslo jedna;



spotřebitel oceli číslo jedna;



spotřebitel železné rudy (k výrobě oceli) číslo jedna;



spotřebitel sóji číslo jedna;



spotřebitel ropy a energetických produktů číslo dvě.“79 Aby Čína uspokojila své nenasytné spotřebitele, kteří jedí stále více hovězího

a kuřecího masa, dováží sóju (nejen pro účely krmiva pro chovná zvířata) až z Brazílie a Argentiny. Čínskou komoditní burzou Dalian Commodity Exchange tak ročně proteče největší objem sójových bobů v porovnání s ostatními světovými burzami. „Chicagská zemědělská konzultační firma AgResource dokonce odhadla, že pokud každý Číňan upije jenom jednu kávovou lžičku sójového oleje ročně navíc, objem obchodu se sójovým olejem se celosvětově zdvojnásobí.“80 Nejen výše zmíněná fakta jednoznačně dokazují, že Čína bude nadále ovlivňovat trh komodit a taktéž trh olejnin. Kvůli jejímu obrovskému podílu na importu olejnin a prvenství v dovozu sóji nás bude dále zajímat, jak detailně vypadá plodinová struktura čínského importu olejnin a do jaké míry je Čína schopná ovlivňovat dílčí trhy jednotlivých olejnin. Největší importér olejnin Čína dovezla v roce 2011 57 milionů tun olejnin, z nichž právě 54,8 milionů tun tvořila sója.81 Jak je vidět na následujícím grafu č. 11, sója tvoří 78

The

World

Bank.

Databank

[online].

2014

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

z:

http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.CD/countries. 79


Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. Strana 101. 80 81

ROGERS, Jim. Tamtéž. Strana 102. FAOSTAT. Trade: China: Import Quantity: Oilseeds [online]. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z:

http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/download/T/TP/E.

32

96 % čínských importů olejnin. Druhá nejvíce dovážená olejnina do Číny, řepka, zaujala v roce 2011 pouze 2 %. Na zbylé nejmenované olejniny zbyl útlý podíl dvou procent. Nyní lze konstatovat, že Čína má sice obrovský vliv na trhu olejnin ale co se dílčích trhů týče, tak je nezanedbatelným hráčem pouze na trhu sóji a popřípadě řepky, které v roce 2011 dovezla 1,26 milionů tun82 a zařadila se tak na šesté místo v žebříčku největších importérů řepky. Graf č. 11: Čína: Plodinová struktura importu olejnin v roce 2011 (v %)

Sója Řepka Sezam Bavlníková semena Ostatní olejniny (nejen hlavní)

96%


K vytvoření uceleného pohledu na poptávku olejnin slouží následující graf č. 12, který mapuje vývoj poptávky po olejninách v průběhu předešlých padesáti let. Pro zdůraznění vlivu čínské poptávky byla do tohoto grafu zahrnuta jak celková poptávka Číny po olejninách, tak světová a čínská poptávka po sóji, která reprezentuje nejvíce dováženou olejnatou plodinu. Jen pro úplnost je třeba zmínit, že se v tomto grafu neshoduje čínský podíl na celkovém importu olejnin s již výše zmíněným podílem. Důvodem pro tuto nesrovnalost je použití jiného zdroje a jeho nedostatečná aktuálnost, která sahá pouze do roku 2011. Poptávka po olejninách zastoupená importem vykazuje již dlouhodobě růstový trend, jehož padesátiletý meziroční průměr je 16 %. Nejvyšší průměrné meziroční tempo růstu importu olejnin bylo mezi léty 1991 a 2001, kdy dosahovalo hodnoty 22 %. Na růstu

82

FAOSTAT. Trade: Import Quantity: Rapeseed [online]. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z:

http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/download/T/TP/E. 83

FAOSTAT. Trade: China/World: Import Quantity: Oilseeds [online]. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z:


33

mají celkově větší zásluhu rozvojové země, které měli a mají snahu na ekonomickém rozvoji. Od šedesátých let to byli právě Japonsko a „asijští tygři“84, kteří nastartovali spotřebu olejnin. V osmdesátých letech se k nim přidali další asijské a latinsko-americké státy a od konce minulého století i Čína, která dnes diktuje tempo. Nelze opomenout ani evropskou zásluhu na importu olejnin, která po desetiletí představovala největší podíl na importu olejnin. V roce 1989 byly například v pětici největších importérů kromě Japonska i Německo, Nizozemí, Španělsko a Velká Británie. Během dvaceti let však v této pětici zůstaly jen Japonsko, Německo a Nizozemí, jejichž podíl několikanásobně převyšuje Čína a skupinu uzavírá Mexiko. 85 I když poslední zaznamenaný rok 2011 vykázal pokles importu, nebude to znamenat nástup dlouhodobých propadů. Vyhlídky produkce jsou natolik příznivé, aby pokryly veškerou světovou poptávku. V poslední době je též patrný čínský trend dovážet i jiné olejniny než sóju, což ilustruje graf č. 12, na kterém se křivka čínské celkové poptávky po olejninách a po sóji mírně rozchází. Tento rozdíl je pokryt řepkou, která i v celosvětové poptávce doplňuje sóju. Graf č. 12: Vývoj světového a čínského importu olejnin a sóji (v milionech tun) 140 120 100 80 60 40 20 0 1961 1965 1969 1973 1977 1981 1985 1989 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 Olejniny celkem (svět)

Sója (svět)

Olejniny celkem (Čína)

Sója (Čína)


84

Pojem označující skupinu Nově industrializovaných zemí, konkrétně Hongkong, Twai-wan, Singapur,

Jižní Korea. 85 86

Vlastní výpočty na základě dat z FAOSTAT. FAOSTAT. Trade: China: Import Quantity: Oilseeds [online]. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z:


34

2.3 Cena Cena je podle mikroekonomické teorie kvantitativní poměr, ve kterém se určité zboží směňuje na trhu s ostatními a který je navíc vyjádřen v penězích jakožto všeobecném ekvivalentu. V ideálním případě, kdyby na trhu panovala rovnováha mezi nabídkou a poptávkou, obchodovalo by se za rovnovážnou cenu. Tento stav je však velice vzácný, protože se na trhu neustále střetávají nabízející a kupující a jejich představy o obchodovaném množství a ceně se liší. Tento druh ceny, určené na základě aktuální nabídky a poptávky, pak nazýváme tržní cenou. 87 Tržní cenu v oblasti zemědělských produktů ovlivňuje stejně jako v jiných oblastech objem nabídky a poptávky. Na rozdíl od ostatních odvětví je objem nabídky a poptávky ovlivněn specifickými faktory. Mezi nabídkové faktory patří například nepředvídatelná rizika spojená s počasím a klimatem, vysoké náklady na produkci a pořízení vhodných technologií, které v zemědělském sektoru zpomalují reakci nabídky na vývoj poptávky, dále pak šlechtění nových odrůd a vývoj hnojiv výrazně ovlivňuje sklizeň a tím nakonec i nabídku, možnosti financování taktéž působí na nabídku a nakonec i vývoj objemu zásob. Na druhé straně poptávané množství po zemědělských komoditách determinují zaprvé růst světové populace a růst světové spotřeby, zadruhé změny důchodů spotřebitelů, které se zvyšují, zatřetí preference spotřebitelů mezi substituenty a v poslední řadě též množství a škála substitutů a komplementů. Významným substitutem olejnin jsou například obiloviny, které též slouží jako krmivo a které mají široké potravinářské využití. Kromě klasických faktorů nabídky a poptávky formují tržní cenu i další subjekty a okolnosti. Hlavním regulátorem trhu zemědělských komodit je stát se svojí zemědělskou politikou, který může na jedné straně působit na nabídku formou kvót, dotací, nástroji pro ochranu spotřebitele, podporou farmářů, na druhé straně je v jeho moci působení i na poptávku například formou reklamy a publikační činnosti. Příkladem mohou být dotace České republiky na pěstování řepky olejky nebo její kampaně na české výrobky. Dalším netradičním subjektem formujícím cenu komodit jsou spekulanti na komoditních burzách, kteří svými termínovanými obchody udržují plynulost v dodávkách mezi nabízejícími a kupujícími. Kdyby jich nebylo, byly by výkyvy cen

87


ISBN 80-861-7538-3. Strana 26.

35

během roku mnohonásobně vyšší, v období sklizně by cena klesla na minimum a během roku, kdy by nabídky ubývalo, by rostla do vysokých maxim. Mezi mezinárodními organizacemi jako například OECD a FAO převládá též názor, že cena konkrétně olejnin je výrazně ovlivňována okolnostmi kolem biopaliv, které zahrnují politiky na podporu životního prostředí a klimatu, snižování spotřeby ropy a přimíchávání rostlinných složek do pohonných hmot. Jako další faktor, který podle nich nelze zanedbat je situace na čínském trhu, pokud by tam došlo k recesi, snížila by se i poptávka po olejninách a ceny olejnin by mohly klesat. Graf č. 13: Vývoj ceny sójových bobů v letech 1989/90 a 2012/13 (v USD/t) 800 600 400 200

US Farm Price; USDA

US Yellow Cash Central Illinois; AMS

Rio Grande, Brazil FOB; IGC

Argentina FOB Up River; IGC

2012/13

2011/12

2010/11

2009/10

2008/09

2007/08

2006/07

2005/06

2004/05

2003/04

2002/03

2001/02

2000/01

1999/00

1998/99

1997/98

1996/97

1995/96

1994/95

1993/94

1992/93

1991/92

1990/91

1989/90

0

Rotterdam CIF; US origin; Oil World Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade88 + vlastní zpracování

Podle mého názoru jsou hlavními faktory cenové volatility na trhu s olejninami přírodní podmínky spojené s úrodou a neúrodou, spekulace na komoditních trzích a čínská poptávka. Toto stanovisko se pokusím dokázat v následující části na příkladu grafu č. 13, který vykresluje vývoj ceny sóji podle pěti vybraných cenových variant – zaprvé producentské tržní ceny v USA (US Farm Price), zadruhé ceny za zboží dopravené do brazilského přístavu Rio Grande podle Incoterms FOB (Free On Board = vyplaceně na palubu lodi), je zde zahrnuto přepravné až na palubu lodi, kde přecházejí rizika a náklady za dopravu na kupujícího (Rio Grande, Brazil FOB), zatřetí ceny za zboží dopravené do argentinského přístavu Up River podle FOB (Argentina FOB Up River), za čtvrté ceny amerických olejnin dopravené do nizozemského Rotterdamu podle

88


Použity reporty červen 2001, červen 2006 a březen 2014.

36

Incoterms CIF (Cost, Insurance, Freight = náklady, pojištění, přepravné), v ceně je zahrnuto přepravné do určeného přístavu a pojištění proti námořním rizikům (Rotterdam CIF) a posledními cenami jsou ceny v hotovosti na amerických trzích v oblasti Central Illinois (US Yellow Cash Central Illinois). Ceny olejnin se v roce 2012/2013 pohybovaly v následujících ročních průměrech – 530–592 USD za tunu sójových bobů, 579 USD za tunu řepky, 635–1391 USD za tunu podzemnice olejné a 546–580 USD za tunu slunečnicových semen. 89 V cenovém rozpětí jsou zahrnuty různé ceny, v některých z nich je zahrnuto i přepravné, které může cenu komodity zdvojnásobit. Ceny výše zmiňovaných olejnin jsou několikrát vyšší než před dvaceti lety, ale v posledních pěti letech se značně rozkolísaly. Všechny zažily v tomto období dva cenové vrcholy, první v roce 2007/2008 a druhý v roce 2010/11 (resp. 2011/12), ve kterých se například cena podzemnice olejné změnila až o 1000 USD/t. Jak napovídá graf č. 13, případ ceny sójových bobů nebyl tak dramatický jako u podzemnice olejné, ale i tak nenechal spát velkému množství obchodníků a spekulantů. Co přesně zapříčinilo tuto nemalou volatilitu cen sójových bobů? Podle mého názoru tomuto propadu z větší části napomohla klesající úroda způsobená suchem v Argentině, jejíž exporty klesly až trojnásobně, a tak nemohla být rostoucí světová poptávka pohodlně pokryta, i když se ostatní producentské státy snažily sebevíc. V ten samý rok 2007/2008 klesla i produkce v USA z důvodu snížení sójou oseté půdy ve prospěch kukuřice. Dalším faktorem výrazného zakolísání mohla být světová finanční krize, která v podobě ohroženého finančního sektoru zapříčinila nedostatek investic do zemědělství, které následně nemohlo zajistit tak dokonalou produkci. A z dalšího pohledu způsobila finanční krize i částečný přesun spekulantů z akciových trhů na komoditní, které zajišťují větší stabilitu a růstový trend, takže vzrostla poptávka na komoditních burzách, což také tlačí cenu nahoru. Rok 2008/09 však oproti předešlému roku zaznamenal strmý pád ceny sójových bobů. Kvůli předešlé recesi produkce sóji částečně opadla poptávka, která srazila ceny dolů a produkce se tak stala ztrátová. Rok 2009/10 však následně nastartoval doposud trvající růst ceny sóji. V tomto období rostly ceny všech zemědělských komodit, které se jako první vzpamatovaly z poklesu způsobeného finanční krizí, která nakazila celý komoditní

89

USDA. Oilseeds: Markets and Trade – Oilseeds Prices, March 2014 [online]. 10. 3. 2014 [cit. 2014-03-

10].

Dostupné z: http://usda01.library.cornell.edu/usda/fas/oilseed-trade//2010s/2014/oilseed-trade-02-10-

2014.pdf.

37

trh. Rok 2010 tak získal přívlastek „rok zemědělských komodit“. Prvním impulsem pro růst cen byla obava sucha v Jižní Americe a nenasycenost čínské poptávky z minulých let. K těmto faktorům se přidalo vyšší brazilské zpracování olejnin na oleje, vyšší ruská produkce drůbeže, souhrnně tyto faktory formovaly obrovskou poptávku a nízkou nabídku. V současné době nejvíce tlačí cenu následující skutečnosti: největší producenti olejnin zpracovávají větší množství na produkci bionafty, v posledních letech přibývá suchých roků v Jižní Americe, což snižuje úrodu v Brazílii a Argentině, EU se orientuje spíše na řepku a její zpracování na oleje do bionafty (oproti dřívějším dovozům sóji, což je nyní kvůli vysoké ceně nevýhodné), Čína zpracovává více olejnin kvůli širokému využití v potravinářském sektoru a živočišné výrobě.90

2.4 Formy obchodování V současné době je „obchodování komodit“ a „obchodování futures“ zcela totéž, nicméně tomu tak vždy nebylo. Původní obchod s komoditami vypadal tak, že se každý podzim sešli ve velkých městech farmáři se svojí úrodou a snažili se ji prodat řemeslníkům, měšťanům a dalším nakupujícím. Byly roky, kdy se prodalo vše do posledního zrnka či bobu, ale také roky, kdy sýpky praskaly ve švech a to, co se do nich nevešlo, tlelo venku na tržištích. Tento způsob nebyl dostatečný ani kvůli vysokým cenám železnic a dalších přepravců, kteří rýžovali obrovské zisky, a neochotným bankám poskytovat půjčky.91 První burza na světě vznikla v roce 1531 v Antverpách a sloužila jako místo, kde se obchodovalo se směnkami a zlatými a stříbrnými mincemi. Nejvýznamnější komoditní burzou na počátku burzovnictví byla Amsterodamská zbožová burza, kde došlo v roce 1602 k první veřejné emisi akcií nizozemské Východoindické společnosti.92 První komoditní burza v USA byla založena v roce 1848 v Chicagu, kdy si tak 82 chicagských obchodníků zajistilo společné tržiště. V roce 1851 zde byl zaregistrován

90

USDA.

Oilseeds:

Markets

and

Trade

[online].

2001-2014

[cit.

2014-03-10].

Dostupné z: http://usda01.library.cornell.edu/usda/fas/oilseed-trade//2010s/2014/oilseed-trade-02-102014.pdf. 91


Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. Strana 69. 92

Historie burz. Peníze.cz [online]. 2009 [cit. 2014-03-25]. Dostupné z: http://www.penize.cz/15865-

historie-burz.

38

nejstarší forwardový93 kontrakt na 3000 bušlů kukuřice. O čtrnáct let později zde byly formálně schváleny i furures94 kontrakty. Dnes je tato Chicagská burza (Chicago Board of Trade – CBOT) jednou z největších světových komoditních burz.95 Přínos komoditních burz je především ve vyvážení nabídky a poptávky po zemědělských produktech a dále též ve vyřešení problémů pevných cen, dodávek a plateb. Trendem komoditních burz je jejich specializace na určité komodity. V současné době patří mezi největší komoditní burzy specializované na olejniny Termínovaná komoditní burza v Chicagu (Chicago Board of Trade – CBOT), Obchodní burza v Chicagu (Chicago Mercantile Exchange – CME), Brazilská obchodní a termínovaná burza (Brazil's Bolsa de Mercadorias & Futuros - BM&F), Čínská komoditní burza v Dalianu (China's Dalian Commodity Exchange – DCE) a Mezinárodní francouzská termínovaná burza v Paříži (Paris's Marce à Terme Internationale de France – MATIF).96 Pokud se podíváme pod pokličku futures kontraktů, zjistíme, že i když byly tyto termínované kontrakty vytvořeny pro standardizaci obchodů, obchodní specifika jednotlivých komodit se liší. Protože jsou právě futures kontrakty synonymem obchodu s komoditami, považuji za důležité zmínit alespoň některá specifika kontraktů, která mohou ovlivňovat trh s olejninami. Prvním specifikem futures kontraktů je velikost kontraktu a jednotka. Pro olejniny se nejčastěji používá stejně jako pro obilniny suchá objemová jednotka bušl, velikost jednoho bušlu je 35,23 litrů. Existují zde ale výjimky, například sójová moučka (soybean meal) se na burze CBOT obchoduje v tunách a sójový olej dokonce v librách (1 libra = 453,59 g). Velikosti kontraktů vybraných olejnatých komodit na burze CBOT jsou následující: základní velikost pro kontrakt se sójovými boby je 5000 bušlů, pro sójovou moučku 100 tun a pro sójový olej 60 000 liber.97 Druhým specifikem je cenová kotace neboli cenová jednotka, ve které je vyjádřena hodnota kontraktu, a tzv. tick neboli minimální cenový pohyb komodity. Kontrakty

93

Forward je jedinečný a neobchodovatelný kontrakt uzavřený mezi prodejcem a kupujícím, kteří si jím

sjednají budoucí dodávky komodity. 94

Fitures je na burze obchodovatelný kontrakt, který stanovuje množství, kvalitu, čas a místo dodání

komodity. 95


Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. Strana 71, 72. 96

ROGERS, Jim. Tamtéž. Strana 70 a 215–217.

97

ROGERS, Jim. Tamtéž. Strana 219–221.

39

na sójové boby jsou uváděny v centech a čtvrtinách centů USD za bušl, kdežto sójová moučka v USD a centech USD za tunu a sójový olej v centech USD za libru. Tick na kontrakt sójových bobů je o velikosti ¼ centu USD/bušl (tj. 12,50 USD/kontrakt). Minimální cenový pohyb sójové moučky je 10 centů USD/tunu (tj. 10 UDS/kontrakt) a tick sójového oleje je 1/100 centu USD/libru, což je v přepočtu 6 USD/kontrakt.98 Třetím kontraktním specifikem jsou měsíce kontraktu, ne každý měsíc totiž burza obchoduje se všemi komoditami, vysvětlením může být nahromadění sklizně a stimulace poptávky. Některé prameny tyto měsíce nazývají kontraktní měsíc dodání. V běžném životě bych to přirovnala k příkladu farmářských trhů, které bývají například jednou za 14 dní. Měsíce kontraktu pro sójové boby jsou: září, listopad, leden, březen, květen, červenec, srpen. Je patrné, že v období největšího objemu sklizně červenec až září jsou boby k dostání každý měsíc a pak už jen jednou za dva měsíce. U sójové moučky a sójového oleje je to mírně rozdílné, protože jsou to produkty zpracování sójových bobů, obchoduje se s nimi až v následujícím měsíci po obchodování s boby. Měsíci kontraktu jsou: říjen, prosinec, leden, březen, květen, červenec, srpen, září.99 Mezi další specifika patří například poslední obchodní den kontraktu, obchodní hodiny, denní cenový limit nebo období doručení. Těmito specifikami burza chrání jednak obchodníky, aby kvůli obrovským výkyvům neprodělali jmění a tím i sama sebe, aby dodala jistotu obchodům.100

2.5 Perspektivy trhu Úspěšný finanční investor Mark Shipman ve své knize „Komodity: jak investovat a vydělat“ uvádí jasné stanovisko k situaci na trhu s komoditami: „Silná poptávka + slabá nabídka = vyšší ceny.“ Rostoucí poptávka rozvojových zemí Číny, Indie a Pákistánu reprezentovaná rostoucí populací bude i nadále tlačit na produkci surovin. Nabídka surovin je však omezená a závislá na velkém množství faktorů od technologií po klimatické podmínky. Rozdíl mezi nabídkou a poptávkou nelze rychle dohnat, proto se ceny nacházejí v růstovém trendu. Autor dokonce předpokládá, že se současné ceny komodit nacházejí

98


Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. Strana 219 – 221. 99

ROGERS, Jim. Tamtéž.

100

ROGERS, Jim. Tamtéž.

40

teprve v prvním stupni masivního býčího (rostoucího) trendu, takže nás čekají ještě dlouhé roky růstu.101 Velice podobně to vidí i Jim Rodgers, který přímo vybízí k investicím do komoditních trhů. Akcie jsou oproti komoditám předražené a mají vysoký poměr ceny a zisku, dluhopisy jsou též nevýhodné, protože jejich úroková sazba je téměř na minimu, investice do nemovitostí se v současnosti také nevyplatí, protože jsou příliš drahé a ani investice do dolaru jako měny není bezriziková kvůli velkému dluhu USA. Komodity jsou tak jedinou volbou, jak správně investovat. Doporučením autora je koupit přímo samotné komodity, jejichž cena je závislá jen na nabídce a poptávce, což nyní investorům přímo nahrává do karet. Tento fakt potvrzuje i studie z Yale „Fakta a fantazie o komoditních futures“, která sledovala výnosy z akcií společností produkujících suroviny a výnosy z komoditních futures kontraktů. Výsledek studie byl jednoznačný, výnosy z akcií společností byly třikrát nižší než z komoditních futures.102 Předpovědi FAO a OECD, které se již konkrétně týkají trhu olejnin, potvrzují výše nastíněné prognózy týkající se celého komoditního trhu. Ani olejniny nejsou výjimkou ve zvyšování ceny a napínání rozdílu mezi poptávkou a nabídkou. V období následující dekády tj. 2012–2022 by měla cena olejnin nejdříve klesnout na úroveň před růstem a následně by měla opět začít stoupat ale nižším tempem, který bude vyvolán trvalou poptávkou po rostlinných olejích a pokrutinách motivovanou využitím v potravinářském a nepotravinářském průmyslu. Cena pokrutin a šrotů by měla být oproti nezpracovaným olejnatým semenům a rostlinným olejům nejnižší z jednoho prostého důvodu: růst výroby olejů zvyšuje nabídku pokrutin, která tlačí ceny směrem dolů. Produkce olejnin by se měla v následující dekádě podle FAO a OECD zvýšit o 26 % jednak kvůli větší oseté ploše a jednak i díky lepším výnosům. Největší podíl na světové produkci budou mít země MERCOSUR103 (38 %), USA (21 %) a EU (7 %). Největšího zpracovatele však mezi největšími producenty nenajdeme. Bude jím Čína, která navzdory přepravním nákladům, obchodním politikám a dalším faktorům bude zaujímat

101

SHIPMAN, Mark. Komodity: jak investovat a vydělat. Vyd. 1. Brno: Computer Press, ©2007, x, 133 s.

ISBN 978-80-251-1866-5. Strana 75 – 90. 102

ROGERS, Jim. Žhavé komodity: jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích. 1. vyd.

Praha: Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. Strana 19 – 40. 103

Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay, Venezuela, Bolívie.

41

25% podíl na světovém zpracování olejnin. Spolu se zeměmi MERCOSUR tak zpracuje 50 % veškerých olejnin.104 Růst produkce olejnin povede i k růstu produkce rostlinných olejů a pokrutin, a to ve velikosti 25 % pro obě odvětví. Mezi největšími producenty olejů budou Indonésie, Malajsie, Čína, EU, USA, Argentina, Brazílie a Indie. Tato skupina zemí bude vyrábět 80 % veškerého rostlinného oleje. Na druhé straně spotřebu olejů budou více podporovat rozvojové země, u kterých převládá potravinářské využití olejů nad nepotravinářským (především biopaliva). Zatímco rozvinuté země budou větší část olejů přeměňovat na bionaftu s ročním průměrným růstem až 15 %. Největšími výrobci bionafty budou na konci následující dekády EU, Argentina, Brazílie, USA.105 Mezinárodní obchod s olejninami poroste pouze o třetinu předchozí dekády. Důvodem je závazek Číny týkající se omezení expanze zpracování olejnin, nicméně její podíl spolu s podílem EU bude činit 72 % všech importů olejnin v roce 2022. V oblasti exportu porostou rychleji rozvojové země až o 32 % oproti 23 % pro rozvinuté země. USA, Brazílie, Kanada a Argentina budou na konci dekády zajišťovat 85 % exportů olejnin.106 I na trhu olejnin budou nadále přetrvávat jistá rizika a nejistoty, ať už v podobě makroekonomické stability, vývoje ceny ropy nebo stavu počasí. Hlavním determinantem a zároveň i rizikem trhu jsou obchodní politiky USA a EU týkající se biopaliv, které mají neodmyslitelný vliv na poptávku po olejích. Dalším rizikovým faktorem pro trh olejnin je povolení EU používat proteiny PAP107 v živočišné výrobě, které substituují rostlinná krmiva z pokrutin a šrotů olejnin. V neposlední řadě je pro trh olejnin důležitý i vliv Číny v podobě tlaku na cenu olejnin, který si tato země může dovolit díky výraznému podílu na importu olejnin.108

104

OECD/Food and Agriculture Organization of the United Nations (2013), OECD-FAO Agricultural

Outlook 2013 – 2022 [online]. Paris: OECD Publishing, 2013 [cit. 2014-03-27]. ISBN 978-926-4194-229. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/agr_outlook-2013-en. 105

OECD/Food and Agriculture Organization of the United Nations (2013). Tamtéž.

106


107

PAP (processed animal protein) je zpracovaná živočišná bílkovina, kterou se dokrmují nepřežvýkavci.

108


42

3 Mezinárodní regulace obchodu s olejninami 3.1 Otevřenost trhu olejnin Obchodování s olejninami jakožto součásti obchodu se zemědělskými produkty se v mezinárodním prostředí řídí pravidly Mezinárodní obchodní organizace (World Trade Organization – WTO). Tato organizace slouží jako kormidelník mnohostranného obchodního systému, který lze definovat jako „soubor pravidel pro uplatňování obchodních a souvisejících nástrojů a obchodních závazků jednotlivých států v mezinárodním obchodě, který je založen na jednotných všeobecných principech a specifických pravidlech pro určité sektory ekonomiky a pro určité nástroje obchodní politiky.“109 Oněmi jednotnými všeobecnými principy jsou: nediskriminace, volný obchod a jeho postupná liberalizace, předvídatelnost, spravedlivá hospodářská soutěž a podpora rozvoje a ekonomických reforem. Základním impulsem pro postupnou liberalizaci obchodu byl hospodářský vývoj po druhé světové válce a snaha o obnovu válkou poničených ekonomik. Následné snahy o sepsání pravidel světového obchodu týkající se výměny zboží, prevence obchodních válek, uvolňování a zpřístupňování trhů vyústily v podpis Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) v roce 1947. 23 signatářských zemí se tímto způsobem zavázalo odstraňovat překážky mezinárodního obchodu se zbožím prostřednictvím snižování celních sazeb podle Doložky nejvyšších výhod110. Další liberalizace obchodu probíhala na základě tzv. kol jednání, která představovala ohraničené etapy vyjednávání.111 Oblast liberalizace zemědělských výrobků byla do jednání na základě dohody GATT zařazena až v osmém tzv. Uruguayském kole (19861994) spolu s oblastí služeb a práv k duševnímu vlastnictví. Výsledkem jednání byl princip liberalizace zemědělského obchodu podle dohodnutého vzorce – míra liberalizace vyspělých zemí bude vyšší (36 %) než u rozvojových zemí (24 %) a převedení netarifních překážek na tarify, tzv. tarifikace překážek. Uruguayské kolo dalo v neposlední řadě vzniknout Světové obchodní organizaci

109

ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Mezinárodní obchod ve světové krizi 21. století. Praha: Grada, 2013, 364 s.

ISBN 978-80-247-4694-4. Strana 123. 110

Zásada týkající se nediskriminace jednotlivých partnerů při jejich vstupu na domácí trh. Podmínky pro

vstup musí být pro všechny partnery stejné. 111

ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Tamtéž. Strana 123–128.

43

(WTO), která se stala nástupkyní dohody GATT a dalších dvou dohod – GATS (dohoda o obchodu se službami) a TRIPS (dohoda o obchodu práv k duševním vlastnictvím).112 Samotné liberalizaci zemědělství a mnohostranné dohodě o zemědělství předcházela krušná léta, kdy surovinová a potravinová krize v 70. letech 20. století výrazně deformovala trhy jednotlivých států, které se od druhé světové války snažily o soběstačnost a rozvoj venkova. Tento stav se projevil administrativním navýšením cen zemědělských produktů. Světový hospodářský vývoj tak podnítil používání dovozních zákazů, dovozních kvót, dovozních přirážek, minimálních dovozních cen, státních obchodních podniků a nejrůznějších podpor domácí produkce a vývozu jejích přebytků. Nejvíce zasaženými oblastmi byl obchod s obilovinami, masem, mlékem a mléčnými výrobky, cukrem, ovocem a zeleninou. Není tedy divu, že liberalizace takto složitého a deformovaného systému byla zdlouhavá a obtížná a i přes názorovou nekompaktnost mezi jednotlivými státy

nakonec

vyústila

v mnohostrannou

dohodu

o

zemědělství

(Agreement

on Agriculture).113 Na základě výše zmíněných problémů v zemědělském sektoru je cílem současné samostatné mnohostranné dohody o zemědělství otevření zemědělských trhů, prohloubení předvídatelnosti a jistoty pro dovozní a vývozní subjekty. Nástroji těchto cílů jsou pravidla a závazky týkající se tří oblastí: přístupu na trh, domácí podpory a vývozních subvencí. Oblast přístupu na trh zastřešuje veškeré tarifní a netarifní nástroje s přímou vazbou na obchod reprezentované cly a kvótami. Řešením liberalizace těchto překážek se stala tzv. tarifikace netarifních nástrojů. Rozdíl mezi domácí a tržní cenou byl ohodnocen jako celní sazba, kterou se vyspělé státy zavázaly snížit o 36 % a rozvojové státy o 24 %. Další řešení zahrnovalo závazek tzv. minimálního otevření trhu, který se snažil zachovat nebo zvýšit objem dovozu formou tarifních kvót.114 Domácí podpory znázorňují podpory výrobních cen a zvyšují příjmy farmářů, tím pádem zvyšují konkurenceschopnost domácích producentů před zahraničními, omezují dovoz a pohánějí vývoz. Všechny druhy těchto podpor lze rozdělit na dvě základní skupiny – podpory s přímou vazbou na výrobu a ty s nepřímou vazbou. Obecně platí, že podpory s přímou vazbou na výrobu jsou zakázány a jejich výčet tvoří tzv. amber box. Existuje i seznam podpor s nepřímou vazbou na obchod, který se nazývá green box, a jehož 112


ISBN 978-80-247-4694-4. Strana 123–128. 113

ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Tamtéž.

114


44

součástí jsou například vládní služby v oblasti výzkumu, potravinové bezpečnosti, přímé platby v rámci regionálních programů a další. Tyto podpory jsou na rozdíl od předešlé skupiny povoleny. Jelikož existují i takové podpory, u kterých není jasný jejich dopad na obchod, byla vytvořena třetí skupina nazývající se blue box, sem patří vládní programy na podporu rozvoje venkova a zemědělství, přímé platby pro omezení produkce a další menší podpory.115 Poslední oblastí jsou vývozní subvence, které jsou dohodou o zemědělství zakázány, ovšem kromě těch, které existovaly již před vznikem dohody a jsou zaneseny v závazkových listinách členských států. Úroveň snížení této podpory je stejná jako u domácí podpory, vyspělé státy 36 % a rozvojové 24 %. K úplnému zrušení těchto subvencí mělo dojít do konce roku 2013.116 Regulace zemědělského obchodu pod patronací WTO na jedné straně otevírá trhy, ale zároveň myslí na ochranu zdraví spotřebitelů, ovšem za předpokladu nezneužití k protekcionismu. Tuto oblast upravuje dohoda o technických překážkách obchodu a dohoda o sanitárních a fytosanitárních opatřeních. První jmenovaná dohoda upravuje normy a standardy, zatímco druhá jmenovaná chrání zdraví lidí, zvířat a rostlin. Jejich společným cílem je mezinárodní harmonizace standardů a opatření. Pravidla WTO vymezují užívání i dalších netarifních opatření jako celní ohodnocení nebo určení původu zboží. I tyto procedury totiž mohou zkomplikovat a v krajním případě překazit obchod. Mnohostranný obchodní systém tedy garantuje, že ve všech členských státech bude celní ohodnocení podléhat stejným pravidlům stejně jako určení, do jaké míry bylo zboží vyrobeno v určité zemi.117 Další liberalizace obchodu se zemědělskými výrobky je předmětem i současného kola jednání tzv. Doha Development Agenda, probíhajícího od roku 2001. Jelikož si toto kolo stanovilo velice ambiciózní cíle a vzhledem k tomu, že jeho hlavním rysem je zohlednění zájmů rozvojových zemí, bylo toto kolo už několikrát zablokováno a zahnáno do slepé uličky. Příkladem může být neochota vyspělých států liberalizovat právě trh se zemědělskými výrobky a zrušení domácí a exportní podpory podle požadavků rozvojových zemí.

115


ISBN 978-80-247-4694-4. Strana 123–128. 116


117


45

Obnovení jednání o liberalizaci zemědělského sektoru bylo vyvoláno problémy ve světové ekonomice spojenými s finanční krizí, kvůli které vznikaly turbulence na finančním trhu a rostly ceny potravin a energií. V polovině roku 2008 proběhla v Ženevě konference ministrů ze třiceti nejvýznamnějších členských zemí WTO. Jednání bylo kvůli efektivnosti omezeno jak počtem členů, kteří zastupovali zájmy určité skupiny zemí, tak počtem oblastí liberalizace, které bylo třeba prodiskutovat. Z dvaceti nejvýznamnějších oblastí liberalizace jich bylo nakonec dojednáno 90 %, ale většina z nich byla podmíněna vyřešením zbylých neprojednaných bodů. Jednání nakonec skončila neúspěchem kvůli sporu USA a Indie (s podporou Číny) o obchodním nástroji, tzv. zvláštním ochranném mechanismu, který měl rozvojovým zemím garantovat ochranu před poklesem cen z důvodu náhlého navýšení objemu dovozu prostřednictvím nárůstu liberalizovaných cel.118 Poslední konference ministrů se konala v prosinci 2013 na Bali a přinesla dlouho očekávanou globální obchodní dohodu, díky které WTO obnovila svoji důvěryhodnost v pozici nepostradatelného diskusního fóra v oblasti obchodu. Byl přijat tzv. Bali Package, který se věnoval především usnadňování obchodu v několika oblastech. V tomto balíčku se nachází i část věnovaná zemědělství, která řeší dva základní problémy: potravinová bezpečnost v rozvojových zemích a celní kvóty. Tato konference sice nevyřešila problém vyšších subvencí v zemědělství rozvinutých států, ale je považována za první větší krok k překonání tohoto problému.119 Pro úplnost bych na závěr části věnované otevřenosti trhu s olejninami uvedla konkrétní příklady průměrných zavázaných a aplikovaných celních sazeb na olejniny, tuky a oleje v největších importních zemích olejnin. V tabulce č. 4 jsou data použitá z publikace World Tariff Profiles 2013, kterou každoročně vydává WTO ve spolupráci s UNCTAD a ITC120. Skupinu olejniny lze nalézt v kapitole 18 pod názvem Olejniny, tuky a oleje. Z předchozí tabulky č. 4 je patrné, že nejmenší celní tarify z vybraných importních zemí má Evropská unie a největší Mexiko.

118


ISBN 978-80-247-4694-4. Strana 133 – 136. 119

Days 3, 4 and 5: Round-the-clock consultations produce ‘Bali Package’. In: WTO.org [online]. 7. 12. 2013

[cit. 2014-04-01]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/news_e/news13_e/mc9sum_07dec13_e.htm. 120

UNCTAD – Konference OSN o obchodu a rozvoji, ITC – Mezinárodní obchodní centrum

46

Tabulka č. 4: Průměrné zavázané a aplikované celní sazby členů WTO na olejniny, tuky a oleje (v %) Aritmetický průměr

Aritmetický průměr

konečných zavázaných

aplikovaných celních sazeb

celních sazeb

MFN

Čína

11,6

10,8

EU

5,6

5,6

Mexiko

44,1

15

Japonsko

9,8

11

Zdroj: WTO: World Tariff Profiles 2013 121 + vlastní zpracování

3.2 Mezinárodní dohody Mezinárodní multilaterální kooperace v oblasti zrnin, kam se řadí olejniny i obiloviny, vznikla v roce 1934, kdy začala jednání o první Mezinárodní dohodě o pšenici (IWA)122, kterých se účastnily největší dovozní i vývozní země, jež tímto způsobem reagovaly jak na přetrvávající nadbytek produkce a nízké ceny, tak na rozšiřující se protekcionismus

v zemědělství.

Výsledkem

negociací

byla

velice

cílevědomá

ustanovení, která nemohla nikdy fungovat, ale také zřízení Poradního výboru pro pšenici (WAC)123, který se stal místem diskusí, vyjednávání a shromažďování informací. 124 Po několika neúspěšných pokusech vstoupila nakonec v roce 1949 v platnost druhá Mezinárodní dohoda o pšenici, jejímž hlavním cílem byla cenová stabilita a zajištění dodávek do importních zemí. Tato dohoda byla podepsána na bázi mnohostranné smlouvy mezi dovozci a vývozci pšenice, kteří se zavazovali dodržovat jasně vymezené cenové rozpětí a smluvní zásobovací závazky. Nová dohoda již neupravovala oproti té předešlé exportní a produkční kvóty. Dále byla zřízena Mezinárodní rada pro pšenici (IWC)125 se sídlem v Londýně.126

121

WTO. World Tariff Profiles 2013 [online]. Ženeva, 2013 [cit. 2014-03-29]. ISBN 978-928-7038-869.

Dostupné z: http://www.wto.org/english/res_e/booksp_e/tariff_profiles13_e.pdf. 122

The International Wheat Agreement, dále jen IWA

123

The Wheat Advisory Commitee, dále jen WAC

124

Grains Trade and Food Security Cooperation. International Grains Council [online]. 2013 [cit. 2014-03-

29]. Dostupné z: http://www.igc.int/en/aboutus/default.aspx#presentconventions. 125

The International Wheat Council, dále jen IWC

126

Tamtéž.

47

Další zvrat v kooperaci na poli zrnin přišel v polovině roku 1960, kdy opakované monzuny na indickém subkontinentu způsobily obrovský nárůst obchodu s pšenicí a výrazné snížení zásob exportních zemí. Z tohoto důvodu začala jednání o světové potravinové bezpečnosti, která vedla ke vzniku Dohody o potravinové pomoci (FAC)127 v roce 1967.128 Předchozí problémy se nevyskytovaly pouze v obchodu s pšenicí ale se všemi ostatními obilninami, proto v roce 1967 vznikla Mezinárodní dohoda o zrninách (IGA)129, která byla sjednána v rámci Kennedyho kola jednání GATT, zohledňovala tenčící se obchod s obilninami a snažila se podnítit k poskytování nadbytku úrody do rozvojových zemí v rámci potravinové pomoci. Tato dohoda se současně stala zastřešující dohodou dvou předchozích právně oddělených ale obsahově propojených úmluv – Obchodní dohody o pšenici (WTC)130 a Dohody o potravinové pomoci (FAC).131 V roce 1986 byly do dohody IGA začleněny hrubé zrniny spolu s kukuřicí (prozatím ještě bez olejnin). Musely si počkat až na období, kdy se mezinárodní obchodní prostředí odvrátí od dohod regulačního typu a vzroste privatizace, deregulace a decentralizace produkce zrnin a obchodních aktivit. Prozatím však byly tyto obilniny pouze součástí dohody WTC a to jen ve formě informací o jejich obchodu.132 Zřejmě nejdůležitější dohodou z pohledu rozšiřování plodinové základny byla Obchodní dohoda o zrninách (GTC)133 z roku 1995, která nahradila dohodu WTC a rozšířila tak pravidla obchodování z pšenice na další zrniny zahrnuté ve smlouvě. Spolu s dohodou FAC tvoří základ nové Mezinárodní dohody o zrninách (IGA), která v roce 1995 přejmenovala Mezinárodní radu pro pšenici (IWC) na Mezinárodní radu pro zrniny (IGC)134 a tím uznala plné pokrytí zrnin a jejich produktů ve své činnosti. Během posledních deseti let rozšířil sekretariát IGC své informační služby o další zrniny, jejichž součástí se v roce 2009 stala rýže a od 1. 7. 2013 do této skupiny patří

127

The Food Aid Convention, dále jen FAC

128



The International Grains Agreement, dále jen IGA

130

The Wheat Trade Convention, dále jen WTC

131

Tamtéž.

132

Tamtéž.

133

The Grains Trade Convention, dále jen GTC

134

The International Grains Council, dále jen IGC

48

i olejniny. V současnosti definice skupiny „zrniny“ zahrnuje pšenici, hrubá zrna (kukuřice, ječmen, čirok a další), rýži a olejniny spolu s jejich produkty.135 Současná Obchodní dohoda o zrninách (GTC) z roku 1995 je nejdéle trvajícím instrumentem multilaterální kooperace, který se v současnosti věnuje nejen pšenici a hrubým zrnům, ale i rýži a olejninám. Jejím cílem je dlouhodobá podpora mezinárodní spolupráce

v oblasti

obchodu

se

zrninami,

prosazovat

rozšíření,

otevřenost

a spravedlnost sektoru zrnin a především přispět ke stabilitě na trhu s obilovinami a olejninami a posílit světovou potravinovou bezpečnost. Tyto cíle jsou naplňovány skrze sdílení informací, vytváření analýz a poskytování konzultací o trhu zrnin a vývoji obchodních politik. Tato dohoda také založila Mezinárodní radu pro zrniny, která slouží jako mezivládní fórum pro spolupráci v oblasti obchodu zrninami. Předmětem dohody již nejsou regulatorní ustanovení, jak tomu bylo při zahájení spolupráce, nýbrž institucionalizace poradenské a informační činnosti.136

3.3 Mezinárodní organizace 3.3.1 Mezinárodní rada pro zrniny (IGC) Mezinárodní rada pro zrniny (IGC) naplňuje cíle Obchodní dohody o zrninách (GTC). Je založena na každoročních setkáních členů, která se konají dvakrát do roka, obvykle v červnu a prosinci. Během těchto konferencí je hlavním úkolem IGC implementování GTC do diskusí o aktuálním a budoucím vývoji světového trhu zrnin a sledování změn v národních obchodních politikách a jejich dopadů na trh. Rada IGC dosáhne většiny svých rozhodnutí na základě konsensu všech členů, nicméně hlasovací procedura je také možná. Každý člen je označen buď za dovozce, nebo za vývozce, záleží na jeho průměrném ročním obchodu se zrninami. Každé setkání rady vede její předseda, popřípadě jeho zástupce. Volby do obou těchto funkcí probíhají jednou ročně. Rada je financována prostřednictvím členských příspěvků, jejichž výše je závislá na podílu člena na obchodu se zrninami. Rozpočet rady pro fiskální rok 2013/2014 byl pro představu schválen na 1,71 milionu liber.137

135



Tamtéž.

137

Tamtéž.

49

Organizační struktura rady IGC se skládá ze čtyř výborů – výkonný výbor, správní výbor, rozpočtový výbor a výbor tržních podmínek. K lednu 2014 měla rada 27 členů: Alžírsko, Argentina, Austrálie, Egypt, Evropská unie, Indie, Írán, Irák, Japonsko, Jihoafrická republika, Kanada, Kazachstán, Keňa, Korea, Kuba, Maroko, Norsko, Pákistán, Pobřeží slonoviny, Ruská federace, Saúdská Arábie, Spojené státy americké, Švýcarsko, Tunisko, Turecko, Ukrajina, Vatikán. Rada IGC zastřešuje i Sekretariát IGC, který plní administrativní funkci jak pro IGC, tak pro Dohodu o potravinové pomoci, která se od ledna 2013 přejmenovala na Dohodu

o

potravinové

podpoře

(FAC)138.

Hlavní

činností

sekretariátu

je shromažďování a vyhodnocování dat z trhu obilovin a olejnin.139 3.3.2 FOSFA FOSFA je zkratkou mezinárodní organizace s názvem „The Federation of Oils, Seeds and Fats Associations“. Tato organizace sdružuje producenty, zpracovatele, přepravce, obchodníky, makléře, analytiky, jednoduše všechny subjekty, které poskytují své služby v oblasti olejnin, olejů a tuků. Hlavní činností organizace je publikační činnost a poskytování rozhodčího řízení (arbitráží). Celkově FOSFA sdružuje více než 1000 členů z 84 zemí světa a zajišťuje formou FOSFA smluv 85% světového obchodu s oleji a tuky.140 Členství ve FOSFA přináší mnoho výhod, konkrétně

poradenskou činnost

ve smluvní, právní a technické oblasti, přímé zapojení do výboru, který má vliv na obchodní politiky zemí, získání standardů ke smlouvám a formulářům, rozhodčí řízení, analytické publikace a další. Díky širokému zastoupení členů existují i různé formy členství, které sdružují členy s podobným zaměřením, například obchodující členové, brokeři, komisaři, analytikové atd. Hlavním orgánem organizace FOSFA je rada, která je zodpovědná za pět výborů – olejniny, oleje a tuky, arbitráže a výzvy, kontrakty a technické požadavky.141

138

The Food Assistance Convention - FAC

139



Introduction to FOSFA International. FOSFA International [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z:

http://www.fosfa.org/?pgc=1&mod=5&mnu=. 141

Benefits of Membership. FOSFA International [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z:

http://www.fosfa.org/?pgc=39&mod=5&mnu=.

50

4 Česká republika a trh olejnin Olejniny patří v České republice k tradičně pěstovaným zemědělským plodinám a vedle obilovin zaujímají nejvíce osevní plochy v České republice. K 31. 5. 2013 připadlo na obiloviny 1,48 milionu hektarů a na olejniny 487 tisíc hektarů (tj. 19 %) z celkové plochy osevů 2,5 milionů hektarů. Oproti předchozímu roku však došlo k rozšíření olejninami oseté plochy na úkor obilovin.142 V právě probíhajícím marketingovém roce143 2013/14 bylo v České republice sklizeno 1,53 milionů tun olejnin, což je více jak 26% nárůst oproti předešlému roku.144 Jak je vidět na grafu č. 14, poslední sklizeň byla též větší než v každém z předchozích sedmi let. Tento pozitivní vývoj může být zřejmě důkazem toho, že české zemědělství překonalo dopady světové finanční krize a přejí mu i vhodné přírodní podmínky. Graf č. 14: ČR: Vývoj produkce olejnin (v mil. t) 1,8 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

Olejniny celkem Zdroj: ČSÚ145 + vlastní zpracování

Největší podíl na produkci olejnin má v České republice řepka, které se v roce 2013 sklidilo 1,4 mil. tun a která zaujímá 86 % plochy oseté olejninami.146 Jak bylo řečeno

142

ČSÚ. Veřejná databáze: Zemědělství [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-04-01]. Časové rozpětí 2007-2013.

Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=11&vo=tabulka&expand=1. 143

Marketingový rok u olejnin začíná 1. 7. a končí 30. 6. následujícího roku.

144

ČSÚ. Tamtéž.

145

Data dostupná z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=11&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz=1&cislotab=Z EM0030UU&vo=tabulka&cas_1_76=2013&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp.

51

v první kapitole této práce, v České republice patří mezi hlavní olejniny řepka, slunečnice, sója, mák a hořčice, což je rozdílné oproti světovému pojetí hlavních olejnin, které z výše uvedených zahrnuje pouze řepku, slunečnici a sóju. V porovnání se světovou produkcí olejnin zaujímá celá Evropská unie malý podíl, takže celosvětový význam české olejnaté produkce je zcela zanedbatelný. Mezi státy Evropské unie je však postavení České republiky v sektoru olejnin významnější. Podle asociace COCERAL bylo v roce 2012 v České republice vypěstováno 4,38 % evropské sklizně olejnin.147 Zvyšující se produkci olejnin, především řepky olejné, popohání rostoucí zahraniční poptávka po olejninách a rentabilita pěstování řepky pro zemědělce. V případě řepky olejné byla významným faktorem zvyšujícím poptávku směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/30/ES o zavedení povinného přimíchávání biosložek do pohonných hmot. Tento faktor také způsobil růst cen řepkového semene.

4.1 Zahraniční obchod České republiky s olejninami Zahraniční obchod České republiky (ČR) s olejninami prošel v poslední dekádě významnými změnami. V roce 2004 se Česká republika stala součástí vnitřního trhu Evropské unie (EU), která je největším dovozním regionem zemědělských produktů a největším vývozcem zpracovaných zemědělských produktů na světě. Po vstupu ČR do EU vzrostl vývoz řepky olejné v průměru na 30 % domácího vyprodukovaného množství. V posledních letech se čím dál výrazněji projevuje další trend, jímž je vedle růstu vývozu i růst dovozu řepky olejné, přičemž hodnoty dovozu a vývozu ostatních olejnatých komodit zůstávají téměř stejné. V roce 2012/13 se export řepky zvýšil o 36 % a import dokonce o 115 %.148 V následující tabulce č. 5 lze již podrobně sledovat vývoj importu a exportu vybraných hlavních olejnin v ČR.149 Stejně jako tomu bylo u produkce olejnin i v oblasti obchodu vévodí olejninám na českém území řepka. Exportované množství řepky bylo 146

ČSÚ. Veřejná databáze: Zemědělství [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=11&vo=tabulka&expand=1. 147

COCERAL. EU-28 Oilseeds Crop Forecast [online]. Prosinec 2013 [cit. 2014-04.01]. Dostupné z:

http://www.coceral.com/data/1387275183Final_Coceral%20oilseed%20estimate_2013_December.pdf. 148

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Situační a výhledová zpráva: Olejniny: Prosinec 2013 [online].

2013 [cit. 2014-04-01]. ISBN 978-80-7434-137-3. Strana 3, 13. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/277547/SVZ_Olejniny_2013.pdf. 149

Do hodnoty importu a exportu není započítán obchod s osivem.

52

v roce 2012/13 více než desetkrát větší než exportované množství kukuřice ve stejném období. Za posledních šest let se exportované množství řepky téměř zdvojnásobilo a vzrostlo z 194 866 tun v roce 2006/07 na 382 932 tun v roce 2012/13. Tabulka č. 5: Zahraniční obchod ČR s vybranými olejninami (v tunách)

2006/07 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12 2012/13

Řepka olejná dovoz vývoz 62 328 194 866 29 314 419 503 31 474 432 638 63 845 444 868 105 142 250 118 101 762 300 216 220 441 382 932

Slunečnice dovoz vývoz 12 562 61 600 12 102 36 005 20 529 43 346 4 024 48 661 13 065 35 658 46 116 49 817 37 711 34 115

Sója dovoz 33 911 34 307 32 559 22 831 26 965 28 285 36 628

vývoz 1 098 480 307 432 1 657 4 178 3 207

Zdroj: ČSÚ: Zahraniční obchod ČR150 + vlastní zpracování

Hlavními obchodními partnery České republiky v obchodu s olejninami jsou státy Evropské unie. V oblasti exportu řepky olejné jsou dlouhodobě nejvýznamnějšími partnery Německo, Slovensko, Polsko, Nizozemsko, Maďarsko, naopak nejvíce řepky je do ČR dováženo ze Slovenska, Polska, Maďarska a Rakouska.

Obchod

se

slunečnicovými

semeny realizuje ČR formou vývozu nejvíce s Německem, Slovenskem, Polskem a Nizozemskem, na druhou stranu importní toky slunečnice směřují ze Slovenska, Rakouska, Německa, Maďarska. Nejvýznamnějšími obchodními partnery při dovozu sóji jsou dlouhodobě Německo, Nizozemsko, Slovensko, Belgie a Rakousko, nicméně v roce 2013 se významným partnerem stala i Ukrajina. Většina sóji pak z ČR putuje formou exportu do Německa, Slovenska, Rakouska, Itálie a Polska.151

4.2 Zásahy státu na trhu olejnin Regulaci trhu olejnin v České republice lze rozdělit do tří skupin. Tou první je regulace ze strany Evropské unie ve formě společné obchodní a zemědělské politiky, která platí pro všechny členské státy integračního uskupení. Druhou skupinou regulačních opatření je platná legislativa České republiky, která konkrétně upřesňuje vztahy mezi

150

Data dostupná z: http://apl.czso.cz/pll/stazo/STAZO.STAZO.

151


2013 [cit. 2014-04-01]. ISBN 978-80-7434-137-3. Strana 22 – 45. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/277547/SVZ_Olejniny_2013.pdf.

53

subjekty, podmínky poskytování podpor atd. Třetí a oblíbenou skupinou je dotační politika ČR, která umožňuje realizaci státní zemědělské politiky.152 Obchodní politika EU se oblasti olejnin dotýká prostřednictvím integrovaného tarifu tzv. TARIC neboli společný celní sazebník, který stanovuje výši celního zatížení oproti zemím mimo EU. V EU jsou v rámci jednotného vnitřního trhu veškerá cla odstraněna. Naproti tomu zemědělská politika je v českém prostředí přítomná ve formě směrnic, jež jsou zakotvené v domácí legislativě a které se týkají především podpory využívání obnovitelných zdrojů energie, přimíchávání rostlinných olejů do pohonných hmot a podpory biopaliv. Na národní úrovni jsou následně tyto směrnice a nařízení EU implementovány do národní legislativy a upraveny další oblasti trhu olejnin jako produkce olejnin a jejich udržitelnost, intervenční skladování olejnin a podmínky pro udělování státní podpory ve formě dotačních programů. Dotační politika na podporu olejnin je rozdělena na podporu poskytovanou Evropskou unii a na státní podporu. ČR od vstupu do EU uplatňuje tzv. jednotnou platbu na plochu zemědělské půdy,153 která je přímou podporou pro zemědělce bez vztahu k výrobě. Tato podpora je poskytována všem, kteří obhospodařují zemědělskou půdu bez rozlišení, jakou plodinu na ní pěstují, a je vyplácena na každý hektar zemědělské půdy. Podmínkou pro schválení podpory je dodržování Podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu, tzv. GAEC. Od roku 2009 musí navíc žadatel splňovat požadavky v oblasti životního prostředí, veřejného zdraví, zdraví zvířat a rostlin, evidence a identifikace zvířat a dobrých životních podmínek zvířat. Kromě jednotných plateb poskytovaných EU existují i národní doplňkové platby, tzv. Top-Up, které jsou poskytovány rovněž na zemědělskou půdu a jejich přidělení závisí na poskytnutí plateb SAPS. Tyto doplňkové platby jsou poskytovány nejen na zemědělskou půdu, ale i na další oblasti jako například chmel, přežvýkavci, chov ovcí, krav, koz, brambory atd. Jak platby SAPS, tak i Top-UP vyplácí a spravuje Státní zemědělský intervenční fond.154 Do roku 2009 mohli zemědělci požádat také o podporu pěstování energetických plodin, která byla vyplácena EU a měla odstartovat pěstování vybraných energetických 152


2013 [cit. 2014-04-01]. ISBN 978-80-7434-137-3. Strana 5. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/277547/SVZ_Olejniny_2013.pdf. 153

Single Area Payment Scheme - SAPS

154

MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Tamtéž. Strana 5–8.

54

plodin ve větším množství. V dnešní době se tato podpora již neposkytuje, protože se podařilo během pár let rozvinout produkci energetických plodin na požadovanou úroveň. Dotační politika ČR je tvořena jednotlivými dotačními programy a je financována ze státního rozpočtu. ČR tak může přímo cílit na oblasti rozvoje venkova a udržování domácího výrobního potenciálu. Konkrétně olejnin se dotýkají následující dotační programy: program č. 3: Podpora ozdravování polních a speciálních plodin, program č. 9: Poradenství a vzdělávání, program č. 10.D: Podpora evropské integrace nevládních organizací, program č. 10.E.b: Podpora České technologické platformy pro využití biosložek v dopravě a chemickém průmyslu, program č. 13: Podpora zpracování zemědělských

produktů

a

zvyšování

konkurenceschopnosti

potravinářského

a krmivářského průmyslu. Program č. 3 zahrnuje dotace, jejichž účelem je zkvalitnění rostlinné produkce bez využití chemického ošetření. Součástí tohoto programu je též genotypová podpora, která je obsažena v programu č. 3.d.: Podpora tvorby rostlinných genotypů. Program č. 9 zastřešuje celou řadu konkrétních poradenských programů věnovaných určité specifické problematice. Využití v oblasti olejnin mají například program č. 9.A.b: Speciální poradenství pro rostlinnou výrobu, č. 9.F.e: Podpora zaměřená na cílený regionální přenos informací, č. 9.H.: Podpora marketingu a propagace na vybraných mezinárodních veletrzích a výstavách v zahraničí. Programy č. 10 a č. 13 cílí na propojení českých a evropských struktur v oblasti biomasy a na zvýšení konkurenceschopnosti českých potravinářských podniků v oblasti krmiv.155

155


2013 [cit. 2014-04-01]. ISBN 978-80-7434-137-3. Strana 5 – 8. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/277547/SVZ_Olejniny_2013.pdf.

55

Závěr Jako olejniny se označují všechny plodiny, které obsahují oleje a tuky v takové míře, že je ekonomicky výhodné je průmyslově zpracovávat za účelem získání tuku. Pro statistické účely byla následně vytvořena skupina tzv. hlavních olejnin, která osahuje sedm nejrozšířenějších a pro získání oleje ekonomicky nejvýhodnějších rostlin. Jsou jimi sója, řepka, semena bavlníku, podzemnice olejná, slunečnice, palmová jádra a kopra. Tito dominantní zástupci komodity olejniny jsou rozšířeni po celém světě a zajišťují široké možnosti využití, od potravinářství po olejářský průmysl. Nejpěstovanější olejninou je v celosvětovém měřítku sója, které se v minulém marketingovém roce 2012/13 sklidilo 268,02 milionů tun. Zatímco v českých zeměpisných šířkách je jedničkou na trhu s olejninami řepka, jež zaujímá 86 % osevní plochy olejnin, což je téměř 17 % veškeré zemědělské půdy v ČR, a v roce 2013 jí bylo sklizeno 1,4 milionu tun. Největšími světovými producenty olejnin jsou Spojené státy americké (USA) s 20% podílem, dále je následuje Brazílie vlastnící 18% podíl a Čína s 12% podílem. Pětici dominantních pěstitelů olejnin uzavírají Argentina a Indie s 11 % a 8 %. Na druhé straně největší spotřebitelé olejnin jsou v celosvětovém měřítku Čína, USA, Indie, Argentina a Brazílie. Na obou stranách stojí tytéž státy, pouze však v pozměněném pořadí, proto je lze nazvat dominantními hráči na trhu olejnin. V oblasti světového obchodu s olejninami jsou na straně exportu hlavními státy Brazílie a USA, které dohromady vyvážejí 2/3 celkového množství exportu olejnin. O zbylý podíl se dělí Kanada, Argentina, Paraguay, Ukrajina a ostatní státy. Nicméně v rozložení největších importérů olejnin je situace zcela odlišná. Největší importér Čína zaujímá sama 63% podíl na veškerých dovozech olejnin. Zbylý třetinový podíl náleží ostatním státům, z nichž největší podíl je připisován Evropské unii (13 %) a Mexiku (4 %). Trh s olejninami je specifickým typem trhu se zemědělskými produkty, který je dále součástí komoditního trhu, proto je i trh olejnin značně determinován vývojem na zmíněných trzích. Hlavními faktory, které působí na komoditní trh (resp. trh s olejninami), jsou vlivy ze strany nabídky a poptávky, jež následně určují tržní cenu. Nabídka olejnin již dlouhodobě vykazuje růstový trend a od roku 2011/12 se nachází v růstové fázi, která bude minimálně pokračovat i v právě probíhajícím roce 2013/14. Hlavním tahounem tohoto růstu je sója, která průměrně vykazuje 50–60% podíl na produkci olejnin a jejíž produkční křivka přesně kopíruje křivku světové produkce.

56

Růstu trhu olejnin v posledních letech napomáhá i růst produkce ostatních olejnin, především řepky. Právě vzájemný vztah mezi produkcí obou výše jmenovaných plodin se ukázal jako první možný faktor, který by mohl ovlivňovat trh olejnin. Bohužel se však nepotvrdilo, že by mezi těmito dvěma plodinami panoval substituční efekt, nýbrž jen rozdílné požadavky na počasí a teplotu. Co však již neodmyslitelně určuje vývoj na trhu olejnin, je teritoriální rozmístění produkce olejnin a (ne)specializace největších producentů na sóju, jakožto dominantní plodinu na trhu. Díky tomuto ukazateli lze objasnit neobyčejnou situaci na trhu s olejninami, kdy v letech 2007/08 a 2008/09 došlo k propadu produkce olejnin a sóji. Právě tyto roky vyvrátily mylný předpoklad, že trh s olejninami by se mohl zdát synonymem pro trh se sójou. V prvním jmenovaném roce došlo k propadu produkce olejnin i sóji, nicméně v následujícím roce již začaly olejniny růst, kdežto produkce sóji se dotkla dna. Rozhodujícím aktérem byla v tomto případě obrovská sucha v Argentině, která zničila veškerou úrodu. Tento výpadek v argentinské sklizni sóji se nepodařilo pokrýt ani produkcí z ostatních států, které též bojovaly s nepřízní počasí. Spolu s růstem produkce se zvyšuje i množství obchodovaných olejnin. Taktéž z tohoto pohledu je patrné dominantní postavení sóji mezi ostatními vyváženými a dováženými olejninami. Hlavním tahounem obchodu s olejninami je Čína, která je největším poptávajícím na trhu a je ochotná dovážet sóju až z Brazílie a Argentiny, aby uspokojila své nenasytné spotřebitele. I když se Čína snaží být samostatnou v dodávkách zemědělských produktů, její populační růst a rychlý rozvoj jí to prozatím neumožňuje. Proto lze i v další dekádě očekávat tlak Číny na nabídku olejnin, která se bude snažit uspokojit potřeby svého největšího klienta, a tím i potvrdit hypotézu, že Čína bude i nadále ovlivňovat vývoj na trhu olejnin. Co se týče ceny olejnin konkrétně ceny sójových bobů, platí zde nepřímá úměra mezi snižujícím se rozdílem nabízeného a poptávaného množství a rostoucí cenou. Zvyšující se čínská poptávka tlačí ceny sójových bobů do absolutních výšin. Dalším důvodem pro cenové výkyvy byl pokles nabídky způsobený suchem v Argentině a možný vliv na cenu sóji mohla mít i světová finanční krize, která zapříčinila nedostatek investic v zemědělství a přesun části spekulantů z akciových na komoditní trhy. Na cenu řepky má pak například rozhodující vliv produkce biopaliv a dotační politiky s nimi spojenými. Jelikož je cena olejnin tvořena převážně na mezinárodních komoditních burzách, je nasnadě, že i specifika a formy obchodování budou mít vliv na její výši. Nejvýznamnější komoditní burzou, která se specializuje na obchod s olejninami, respektive se sójou 57

a jejími produkty, je Termínovaná komoditní burza v Chicagu (CBOT). Nejběžnější formou obchodu s olejninami jsou futures kontrakty, jež jsou obchodovatelné na burze a stanovují množství, cenu, kvalitu, čas a místo dodání komodity. Právě tato a další specifika následně určují výši zisku pro komoditního spekulanta. Na základě výše zmíněných skutečností lze předpokládat, že se trh olejnin bude i v následující dekádě nacházet v rostoucí fázi svého vývoje. Tuto hypotézu potvrzují i argumenty dvou úspěšných finančních investorů Marka Shipmana a Jima Rodgerse. Ten první vidí klíčovou příčinu růst trhu v silné poptávce a slabé nabídce, což vede k vyšším cenám. Druhý zmiňovaný vidí potenciál trhu s komoditami, kam patří i olejniny, především v jejich výhodách oproti ostatním druhům investic. Výnosy z komoditních futures jsou až třikrát vyšší než výnosy z akcií společností produkujících suroviny. V neposlední řadě též stanoviska mezinárodních organizací OECD a FAO mluví o prosperitě olejnin, o nárůstu jejich produkce, o navýšení jejich mezinárodního obchodu a o růstu poptávky zapříčiněném výrobou bionafty v rozvinutých zemích a výrobou olejů pro potravinářské využití v rozvojových zemích. Kromě zásahů přírody ovlivňují trh olejnin také umělé zásahy států v podobě regulací a dotačních politik. Díky Mezinárodní obchodní organizaci (WTO) se otevřenost trhu s olejninami značně liberalizovala, nicméně i nadále převládají rozpory mezi rozvojovými zeměmi, které by chtěly trh se zemědělskými produkty otevřít úplně, a mezi rozvinutými zeměmi, které brání své občany před nekvalitními potravinami. Liberalizaci obchodu s olejninami pomohla taktéž Mezinárodní dohoda o pšenici z roku 1934, která se v následujících letech přejmenovala na Mezinárodní dohodu o zrninách a od 1. 7. 2013 zahrnula pod pojem zrniny i olejniny. Tato dohoda zastřešuje dvě obsahově propojené úmluvy – Dohodu o potravinové pomoci a Obchodní dohodu o zrninách, jejímž cílem je dlouhodobá podpora mezinárodní spolupráce v oblasti obchodu se zrninami. Obchod s olejninami usnadňuje i řada organizací, například Mezinárodní rada pro zrniny nebo FOSFA. Uplatňovaným nástrojem pro tržní zásahy nadále zůstává dotační politika států. V České republice je tato politika nadále v souladu s politikami Evropské unie. Právě podpora EU v oblasti biopaliv podpořila českou produkci řepky olejné a zintenzivnila její zahraniční obchod. V roce 2012 bylo v ČR vypěstováno téměř 5 % evropské produkce olejnin. Vzhledem k rozvinuté podpoře ČR jak formou finanční, tak informační je možné, že se tento podíl může zvýšit.

58

Cíl práce, kterým byla analýza světového trhu olejnin, byl naplněn a přinesl detailní pohled na vývoj a procesy na daném trhu. Tato práce též potvrdila dvě stanovené hypotézy, že trh olejnin bude i nadále růst a posilovat svůj význam a že Čína nepřestane ovlivňovat vývoj na trhu olejnin v nadcházející dekádě. Dílčím cílem práce byla identifikace faktorů, které ovlivňují růst či pokles trhu s olejninami, a proto bych je ráda závěrem všechny vyjmenovala. Nejdůležitějším vlivem jsou pro analyzovaný trh přírodní podmínky. Z nabídkových faktorů jsou to nadále investice do zemědělství, šlechtění odolnějších odrůd, vývoj účinnějších hnojiv a v neposlední řadě teritoriální rozmístění produkce. Na straně poptávky bych zdůraznila růst světové spotřeby a světové populace, především v Číně a dalších rozvojových zemích, růst důchodů hlavních spotřebitelů a přimíchávání rostlinných olejů do biopaliv. Trh s olejninami nadále determinují regulace a dotační politiky států, stejně tak i mezinárodní spolupráce v oblasti obchodu a jeho liberalizace.

59

Přehled zdrojů Tištěné zdroje MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie: základní kurs. 8. aktualiz. vyd. Slaný: Melandrium, 2003, 275 s. ISBN 80-861-7538-3. PETERKA Václav, BAREŠ, Miroslav, VÁŠA František. Pěstování olejnin, luskovin a přadných rostlin. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1955, 130 stran. ROGERS, Jim. Žhavé komodity: jak může kdokoliv investovat se ziskem na světových trzích. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 240 s. ISBN 978-80-247-2342-6. SHIPMAN, Mark. Komodity: jak investovat a vydělat. Vyd. 1. Brno: Computer Press, ©2007, x, 133 s. ISBN 978-80-251-1866-5. ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Mezinárodní obchod ve světové krizi 21. století. Praha: Grada, 2013, 364 s. ISBN 978-80-247-4694-4.

Tištěné zdroje dostupné online COCERAL. EU-28 Oilseeds Crop Forecast [online]. Prosinec 2013 [cit. 2014-04.01]. Dostupné z: http://www.coceral.com/data/1387275183Final_Coceral%20oilseed%20estimate_2013_De cember.pdf. FAO. Trade and Market Division. Food Outlook November 2013. [online] Listopad 2013 [cit. 2013-12-22]. ISSN 0251-1959. Dostupné z: http://www.fao.org/docrep/019/i3473e/i3473e.pdf. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR. Situační a výhledová zpráva: Olejniny: Prosinec 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-04-01]. ISBN 978-80-7434-137-3. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/277547/SVZ_Olejniny_2013.pdf. OECD/Food and Agriculture Organization of the United Nations (2013), OECD-FAO Agricultural Outlook 2013 – 2022 [online]. Paris: OECD Publishing, 2013 [cit. 2014-0327]. ISBN 978-926-4194-229. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1787/agr_outlook-2013-en. POLÍVKA, František. Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí [online]. Praha: Volvox Globator, 1996, 646, xxi s. ISBN 80-720-7025-8. Dostupné z: http://botanika.wendys.cz/cizi/rostlina.php?248. SKLÁDANKA Jiří. Multimediální učební texty pícninářství [online]. MZLU v Brně, 2006 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_222_multitext/picniny/sklady.php?odkaz=slunecnice.html.

60

TICHÁ, Markéta, VYZINOVÁ, Petra. Polní plodiny: Field Crops [online]. Brno, 2006, 13. 12. 2006 [cit. 2013-12-22]. Multimediální skriptum. Veterinární a farmaceutická univerzita. Dostupné z: http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/obsah.htm. USDA. Economics, Statistics, and Market Information System. Oilseeds: World Markets and Trade [online databáze]. USDA, 10. 3. 2014 [cit. 2014-03-10]. Dostupné z: http://usda.mannlib.cornell.edu/MannUsda/viewDocumentInfo.do?documentI D=1290. USDA. Economic Research Service. Wheat Outlook, March 2014 [online]. USDA, 12. 3. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://usda01.library.cornell.edu/usda/ers/WHS//2010s/2014/WHS-03-12-2014.pdf. USDA. Economic Research Service. Feed Outlook, March 2014 [online]. USDA, 12. 3. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://usda01.library.cornell.edu/usda/current/FDS/FDS-03-12-2014.pdf WTO. World Tariff Profiles 2013 [online]. Ženeva, 2013 [cit. 2014-03-29]. ISBN 978-9287038-869. Dostupné z: http://www.wto.org/english/res_e/booksp_e/tariff_profiles13_e.pdf. VOBORNÍKOVÁ, Tereza. Vývoj cen zemědělských komodit v letech 2008 - 2010 - analýza trhu olejnin. Praha, 2011. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Dostupné z: http://www.vse.cz/vskp/show_evskp.php?evskp_id=29081.

Internetové zdroje Agrovýkup Moravské Budějovice [online]. Moravské Budějovice: Agrovýkup Moravské Budějovice, ©2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.agrovykup.cz/agrovykupmoravske-budejovice. Cash Commodity. Investopedia.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.investopedia.com/terms/c/cashcommodity.asp Český statistický úřad (ČSÚ). Veřejná databáze: Plocha osevů [online]. 2013 [cit. 201312-22]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=11&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobr az=1&cislotab=ZEM0020UU&vo=tabulka&cas_1_79=20130531&voa=tabulka&str=tabde tail.jsp. ČSÚ. Veřejná databáze: Zemědělství [online]. 1. 4. 2014 [cit. 2014-04-01]. Časové rozpětí 2007–2013. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=11&vo=tabulka&expand=1. Days 3, 4 and 5: Round-the-clock consultations produce ‘Bali Package’. In: WTO.org [online]. 7. 12. 2013 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: https://www.wto.org/english/news_e/news13_e/mc9sum_07dec13_e.htm.

61

FAO. FAO.Stat [online databáze]. 2013 [cit. http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/home/E.

2014-03-18].

Dostupné

z:

Grains Trade and Food Security Cooperation. International Grains Council [online]. 2013 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.igc.int/en/aboutus/default.aspx#presentconventions. Historie burz. Peníze.cz [online]. 2009 http://www.penize.cz/15865-historie-burz.

[cit.

2014-03-25].

Dostupné

z:

Chicago Board of Trade (CBOT). Agricultural Product Slate [online]. 23. 12. 2013 [cit. 2013-12-23]. Dostupné z: http://www.cmegroup.com/trading/agricultural/. Introduction to FOSFA International. FOSFA International [online]. 2014 [cit. 2014-0329]. Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=1&mod=5&mnu=. KOLEKTIV AUTORŮ. Anatomy series. FOSFA, 1998/2008 [cit. 2013-12-22]. Dostupné z: http://www.fosfa.org/?pgc=104&mod=5&mnu=. KUČERA, Josef. Odkud se vzalo na Zemi zlato? Vědci tvrdí, že pochází z kosmu. In: Mladá fronta dnes: Technet.cz[online]. Praha: MAFRA, a.s, 17. 9. 2011 [cit. 2014-0307]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/odkud-se-vzalo-na-zemi-zlato-vedci-tvrdi-zepochazi-z-kosmu-pan-/tec_vesmir.aspx?c=A110916_083823_tec_vesmir_vse. The World Bank. Databank [online]. http://data.worldbank.org/indicator.

62

2014

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

z:

Přílohy Příloha 1: Vývoj světové produkce hlavních olejnin (v milionech tun) 1996/97

1997/98

1998/99

99/2000

2000/01

2001/02

Kopra

6,05

5,33

4,37

5,45

5,77

5,21

Bavlníková semena

33,61

34,35

32,63

32,98

33,59

36,43


5,21

5,05

5,62

6,41

7,04

7,19

Podzemnice olejná

28,96

27,30

29,77

29,25

31,40

33,81

Řepka

31,53

33,23

35,89

42,56

37,41

36,03

Sója

132,22

158,07

159,82

159,94

175,88

185,09

Slunečnice

23,80

23,24

26,63

27,26

23,18

21,39

Olejniny celkem

261,38

286,57

294,73

303,85

314,27

325,15

2002/03

2003/04

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

Kopra

5,12

5,37

5,60

5,60

5,27

5,72

Bavlníková semena

32,75

36,24

45,48

43,47

46,03

45,70


7,76

8,43

9,54

9,97

10,08

11,02

Podzemnice olejná

30,87

32,82

33,61

33,24

31,03

32,81

Řepka

32,92

39,43

46,09

48,50

45,13

48,50

Sója

196,79

186,62

215,78

220,67

236,23

219,56

Slunečnice

23,99

26,93

25,45

29,93

29,76

27,44

Olejniny celkem

330,20

335,84

381,55

391,38

403,53

390,75

2008/09

2009/10

2010/11

2011/12

2012/13

2013/14*

Kopra

5,88

5,71

5,88

5,57

5,79

5,68

Bavlníková semena

41,08

39,51

44,30

47,78

46,07

44,07


11,75

12,43

12,91

13,79

14,85

15,48

Podzemnice olejná

34,89

35,92

39,52

37,87

39,93

39,83

Řepka

57,82

61,06

60,58

61,48

63,02

70,47

Sója

211,60

260,40

263,90

239,16

268,27

285,43

Slunečnice

33,50

32,14

33,63

40,64

36,40

43,33

Olejniny celkem

396,52

447,17

460,72

446,29

474,33

504,29

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Production, červen 2001 – březen 2014 + vlastní zpracování156 156


Použité reporty: Červen 2001 (pro 1996/97), Červen 2002 (pro 1997/98), Duben 2003 (pro 1998/99), Květen

Příloha 2: Podílové zastoupení vybraných olejnin na celkové produkci olejnin v letech 1996/97–2013/14 (v %) Kopra Bavlníková semena Jádra palmy olejné Podzemnice olejná Řepka Sója Slunečnice Olejniny celkem Kopra Bavlníková semena Jádra palmy olejné Podzemnice olejná Řepka Sója Slunečnice Olejniny celkem

Kopra Bavlníková semena Jádra palmy olejné Podzemnice olejná Řepka Sója Slunečnice Olejniny celkem

1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 2,31 1,86 1,48 1,79 1,84 12,86 11,99 11,07 10,85 10,69 1,99 1,76 1,91 2,11 2,24 11,08 9,53 10,10 9,63 9,99 12,06 11,60 12,18 14,01 11,90 50,59 55,16 54,23 52,64 55,96 9,11 8,11 9,04 8,97 7,38 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 1,60 1,47 1,43 1,31 1,46 10,79 11,92 11,11 11,41 11,70 2,51 2,50 2,55 2,50 2,82 9,77 8,81 8,49 7,69 8,40 11,74 12,08 12,39 11,18 12,41 55,57 56,55 56,38 58,54 56,19 8,02 6,67 7,65 7,37 7,02 100,00 100,00 100,00 100,00 100,00 2010/11 2011/12 2012/13 2013/14 2013/14 1,28 9,62 2,80 8,58 13,15 57,28 7,30 100,00

1,25 10,71 3,09 8,49 13,78 53,59 9,11 100,00

1,22 9,71 3,13 8,42 13,29 56,56 7,67 100,00

Leden157 1,15 8,80 3,06 7,80 13,85 56,70 8,63 100,00

Únor158 1,15 8,71 3,06 7,80 13,86 56,86 8,56 100,00

2001/02 1,60 11,20 2,21 10,40 11,08 56,92 6,58 100,00 2008/09 1,48 10,36 2,96 8,80 14,58 53,36 8,45 100,00 2013/14

2002/03 1,55 9,92 2,35 9,35 9,97 59,60 7,27 100,00 2009/10 1,28 8,84 2,78 8,03 13,65 58,23 7,19 100,00

Březen159 1,13 8,74 3,07 7,90 13,97 56,60 8,59 100,00

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade - Production, červen 2001 – březen 2014160 + vlastní zpracování a výpočty

2004 (pro 1999/2000), Květen 2005 (pro 2000/01), Červen 2006 (pro 2001/02), Červen 2007 (pro 2002/03), Červenec 2008 (pro 2003/04), Květen 2009 (pro 2004/05), Květen 2012 (pro 2005/06), Květen 2013 (2006/2007), Únor 20014 (pro 2007/08 – 2012/13), Březen 2014 (pro 2013/14). 157

Předběžný údaj pro rok 2013/14 z ledna 2014

158

Předběžný údaj pro rok 2013/14 z února 2014

159

Předběžný údaj pro rok 2013/14 z března 2014

160


Tamtéž.

Příloha 3: Vývoj světové osevní plochy hlavních olejnin (v milionech ha) 2000/01

2001/02

2002/03

2003/04

2004/05

Kopra

0,18

0,49

0,49

0,62

0,51


3,17

3,51

3,34

3,45

4,15

Řepka

24,74

23,30

22,11

25,49

26,70

Sója

75,59

79,61

81,62

88,58

93,35

Slunečnice

19,93

18,83

20,18

23,00

20,82

Olejniny celkem

193,57

197,44

195,45

212,25

219,02

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

2009/10

Kopra

0,48

0,45

0,48

0,53

0,85


4,69

4,94

5,26

4,44

4,98

Řepka

27,29

26,49

28,36

31,11

31,58

Sója

93,12

94,57

90,85

96,54

102,27

Slunečnice

22,79

23,50

20,99

23,78

23,10

Olejniny celkem

221,16

222,98

218,83

230,56

2010/11

2011/12

2012/13

2013/14 Břez

Kopra

0,64

0,75

0,57

0,42


5,61

5,87

6,57

7,08

Řepka

33,93

34,14

36,13

35,75

Sója

103,24

103,18

109,07

112,57

Slunečnice

23,08

25,56

24,65

24,97

Olejniny celkem

244,82

249,10

255,51

258,31

235,95 161

Zdroj: USDA. Oilseeds: World Markets and Trade, březen 2014162 + vlastní zpracování

161 162

Předběžný údaj pro rok 2013/14 z března 2014 Data dostupná z: http http://usda01.library.cornell.edu/usda/fas/oilseed-trade//2010s/2014/oilseed-trade-

03-10-2014.pdf. Data osevní plochy bavlníkových semen a podzemnice olejné nebyla dostupná.

Příloha 4: Jak vypadají hlavní olejniny? Sója luštinná

a) sójové boby

b) sójový šrot

c) sójový olej

Řepka olejná

a) semena řepky

b) řepkový šrot

c) řepkový olej

b) bavlníkové pokrutiny

c) bavlníkový olej

Bavlník

a) bavlníková semena

Podzemnice olejná

a) semena tzv. arašídy

b) podzemnicový šrot

c) podzemnicový olej

Slunečnice

a) slunečnicová semena b) slunečnicový šrot

c) slunečnicový olej

Palma olejná

a) palmová jádra

b) palmojádrový šrot

c) palmojádrový olej

Kokosovník ořechoplodý

a) kokosový ořech

b) kopra

c) kokosový olej

Zdroj obrazové přílohy: www.google.com, obrázky jednotlivých plodin a jejich produktů, [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: https://www.google.cz/imghp?hl=cs&authuser=0&tab=wi&ei=ah5RU9TEIPeygPe6YGYBQ&ved=0CAQQqi4oAg

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Recommend Documents