VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2012

Bc. Klára Vomelová

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ Obor: Mezinárodní obchod

Kulturní standardy Anglie (Diplomová práce)

Vypracovala: Bc. Klára Vomelová Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimíra Khelerová, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Kulturní standardy Anglie“ vypracovala samostatně. Použitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu zdrojů.

V Praze dne ………………………

………………………………. Podpis

Poděkování Na tomto

místě

bych

ráda poděkovala

vedoucí své diplomové

práce paní

Ing. Vladimíře Khelerové, CSc. za odborné vedení, konzultace a cenné připomínky při zpracovávání práce.

OBSAH ÚVOD.................................................................................................................................... 6 1. TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 8 1.1. Kultura..................................................................................................................... 8 1.1.1. Pojem “kultura” ............................................................................................. 9 1.1.2. Národ a národní kultura ............................................................................... 11 1.2. Sociální interakce .................................................................................................. 11 1.2.1. Sociální percepce ......................................................................................... 12 1.2.2. Sociální komunikace.................................................................................... 12 1.3. Interkulturní komunikace ...................................................................................... 13 1.4. Kulturní šok........................................................................................................... 14 1.5. Kulturní dimenze a standardy................................................................................ 16 1.5.1. Kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho ................................................ 17 1.5.2. Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse ............................................. 23 1.5.3. Kulturní standardy podle Alexandra Thomase ............................................ 27 2. PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 29 2.1. Základní charakteristika Anglie ............................................................................ 29 2.1.1. Národní symboly Anglie.............................................................................. 29 2.1.2. Obyvatelstvo ................................................................................................ 30 2.1.3. Správní členění............................................................................................. 32 2.1.4. Geografie...................................................................................................... 34 2.1.5. Dějiny země ................................................................................................. 35 2.1.6. Politický systém ........................................................................................... 38 2.1.7. Ekonomická situace země............................................................................ 39 2.2. Anglická společnost .............................................................................................. 40 2.2.1. Systém sociálních tříd .................................................................................. 41 2.2.2. Rodina a postavení ženy ve společnosti....................................................... 42 2.3. Kultura Anglie....................................................................................................... 42 2.3.1. Náboženství.................................................................................................. 43 2.3.2. Typické chování a vybrané zvyky Angličanů.............................................. 45 2.3.3. Svátky a festivaly......................................................................................... 46 2.4. Společenská a obchodní etiketa............................................................................. 49 2.4.1. Pozdrav a představení .................................................................................. 50 2.4.2. Oslovení a titulování .................................................................................... 50 4

2.4.3. Vizitky.......................................................................................................... 51 2.4.4. Verbální a neverbální komunikace .............................................................. 52 2.4.5. Interpersonální vzdálenost ........................................................................... 52 2.4.6. Konverzace .................................................................................................. 53 2.4.7. Význam času................................................................................................ 54 2.4.8. Oblékání a vzhled ........................................................................................ 55 2.4.9. Obchodní jednání ......................................................................................... 56 2.4.10. Dárky............................................................................................................ 57 2.4.11. Společenské akce a neformální setkání........................................................ 58 3. EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 59 3.1. Kulturní standardy Anglie z pohledu Čechů ......................................................... 59 3.1.1. Metodika výzkumu ...................................................................................... 59 3.1.2. Limity zvolené metodiky ............................................................................. 60 3.1.3. Cílová skupina ............................................................................................. 61 3.1.4. Vyhodnocení dotazníku ............................................................................... 61 ZÁVĚR................................................................................................................................ 66 POUŽITÉ ZDROJE............................................................................................................. 68 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................ 74 SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................................. 74 SEZNAM TABULEK ......................................................................................................... 74 PŘÍLOHY............................................................................................................................ 75

5

ÚVOD Anglie, země ovlivňující kulturu a rozvoj celého světa, se do dějin zapsala hlavně koloniálním rozmachem britské koruny a respekt si získala i v moderní době díky tradiční monarchii, hudbě, módě, vyhlášeným univerzitám, starým tradicím, humoru a především jazyku. Význam angličtiny je v dnešním světě nepopiratelný. Je-li řeč o Anglii, jistě se každému vybaví hlavní město Londýn, jedno z největších světových obchodních center. Londýn je vyhledávaný mimo jiné pro svou bohatou historii a pamětihodnosti jako jsou náměstí Piccadilly Circus a Trafalgarské náměstí, Big Ben, Buckinghamský palác, Tower Bridge, Oxford Street a mnoho dalších. Jedním z hlavních rysů Anglie je i národnostní rozmanitost. Současná Anglie, především Londýn, je plná imigrantů z celého světa, což udává i pestrý ráz zdejších zvyklostí dopravených ze všech koutů světa. Hlavní migrační vlna nastala hlavně po 2. světové válce a proud nových obyvatel je masivní dodnes. Největší etnické skupiny imigrantů tvoří Jamajčané, Afričané, Indové, Pákistánci, Poláci, Arabové, Turci, Číňané a Židé. Přestože současnou situaci ve světě výrazně ovlivňuje globalizace, která je příčinou rostoucího mezinárodního propojení ve sféře ekonomické, politické i kulturní, Angličané se i nadále snaží udržovat své tradice a životní styl. Cílem této diplomové práce je právě identifikace kulturních standardů Anglie, která je nezbytným krokem při osvojování umění vyjednávat s příslušníky anglického národa. Při řešení běžných i nezvyklých situací v soukromém či pracovním životě může někdy docházet k nedorozuměním, která jsou způsobená odlišným původem účastníků. Aby se těmto nedorozuměním, pocitům zklamání z nepochopení či neúspěchu v obchodě předešlo, je důležité brát v úvahu rozdíly mezi vlastní kulturou a kulturou protistrany. Tyto standardy tak mohou být praktickou pomůckou pro české obchodníky i soukromé osoby, které zamýšlí delší dobu pobývat v Anglii, ať již z pracovních nebo soukromých důvodů, a ocenit by ji mohli i ti, kteří mají v plánu s anglickými partnery navázat kontakt a budovat s nimi obchodní vztahy. Inspirací pro sepsání diplomové práce na téma „Kulturní standardy Anglie“ pro mě byly především předměty s touto tematikou, které jsem absolvovala během svého studia. Konkrétně šlo o Mezinárodní obchodní jednání a protokol, Problematiku interkulturní komunikace a Kulturu v mezinárodních vztazích. Určitou mírou mě ovlivnil i fakt, že Spojené království jako celek představuje pro Českou republiku 5. největší exportní trh

6

a 13. největší importní trh, proto existuje určitá pravděpodobnost, že se při svém budoucím povolání setkám právě s anglickými obchodními partnery.1 Práce je rozdělena do tří hlavních částí, a to na teoretickou, praktickou a empirickou. Teoretická část je věnována základním pojmům, které je třeba pochopit před tím, než je možné blíže zkoumat kulturní specifika různých zemí. Jde především o pojmy kultura, sociální interakce, interkulturní komunikace a kulturní šok. Na základě těchto znalostí je pak možné zabývat se konkrétními koncepty kulturních dimenzí a standardů. V rámci popisu těchto konceptů se budu zabývat přístupy nejvýznamnějších autorů, mezi něž bezesporu patří Geert Hofstede, Fons Trompenaars a Alexander Thomas. Závěr teoretické kapitoly obsahuje aplikaci jednotlivých dimenzí Geerta Hofstedeho na Českou republiku a Anglii a jejich vzájemné porovnání. Praktická část je rozdělena do několika samostatných, ale vzájemně propojených celků. V první podkapitole rozebírám základní charakteristiky a údaje o zemi, její historii, geografii, politický a ekonomický systém atd. Další část se snaží poodhalit systém fungování anglické společnosti, její typické rysy, systém sociálních tříd, vztahy mezi lidmi a postavení ženy ve společnosti. V rámci další kapitoly nazvané Kultura Anglie se budu zabývat náboženstvím, které má na formování kultury bezpochyby výrazný vliv, dále typickým chováním a vybranými zvyky Angličanů a zmíním tradiční svátky a festivaly. V závěrečné kapitole se trochu podrobněji zaměřím na společenskou a obchodní etiketu. Znalost těchto základních reálií je nezbytným předpokladem pro pochopení zvláštností anglické kultury a zároveň výhodou při komunikace s Angličany. Závěrečná, empirická část je stěžejní částí celé diplomové práce. Jejím hlavním cílem je přiblížit pohled příslušníků českého národa na Angličany, dále zjistit, do jaké míry tento pohled odpovídá obecným poznatkům o anglické kultuře, obsažených v předchozích kapitolách, a určit hlavní kulturní rozdíly mezi příslušníky těchto dvou národů.

1

BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export. Velká Británie: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. [online]. 1997-2011 [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/velka-britanie-obchodni-a-ekonomicka-spoluprace-s-cr/7/1000687/

7

1.

TEORETICKÁ ČÁST Před samotnou charakteristikou kulturních standardů Anglie je nutné si nejdříve

ujasnit, co znamená pojem kultura. Je důležité si uvědomit, že nikdo z nás nežije sám, odříznutý od svého okolí, ale že všichni dohromady vytváříme globální společnost, která nás sice ovlivňuje, ale zároveň ovlivňujeme i my ji. Dnešní moderní doba nás nutí zvládat komunikaci i s lidmi z odlišných kultur, neboť se svět stále více propojuje a lidé se navzájem přibližují. Otázkou kultury se zabývá právě teoretická část diplomové práce, jejímž cílem je vymezit základní pojmy týkající se kultury a sociální interakce, vysvětlit pojmy interkulturní komunikace a kulturní šok a dále charakterizovat podrobně jednotlivé kulturní dimenze a standardy nejvýznamnějších autorů.

1.1. Kultura Kultura je jedním z hlavních témat celé řady vědních oborů a dnes je této problematice věnována velká pozornost i v rámci ekonomických disciplín. Pojmově se liší podle toho, v jakých souvislostech či významech se s ní setkáváme, ale i podle toho, kdo je autorem dané definice. Přestože se názory jednotlivých autorů nějakým způsobem liší, většina z nich se shoduje v tom, že základem kultury jsou určité hodnoty, které se utvářejí v průběhu tisíciletí. Pokud tedy chceme pochopit danou kulturu, musíme nejprve pochopit její základní hodnoty. Kultura je do určité míry odrazem sociálního prostředí, ve kterém člověk vyrůstá. Dědí se z generace na generaci, ale není vrozená, proto se ji během života učíme. Ačkoliv se kultura vyznačuje určitou stálostí v čase, je přirozené, že se postupně rozvíjí, zdokonaluje a přizpůsobuje vnějším vlivům. Dnes je pojem kultura často vymezován v užším a širším pojetí. V užším pojetí se pod pojmem rozumí veškeré projevy chování sdílené členy určité společnosti, tedy jejich zvyklosti, symboly, jazykové normy či společný žebříček hodnot. Jde tedy o rozsáhlý komplex jevů, které lidem umožňují společně se orientovat ve světě a společně svůj svět utvářet. V širší definici lze pojem chápat jako protiklad přírody. Řadíme sem vše, co člověk během svého vývoje vytváří, celý soubor myšlenek, názorů a postojů, prvků 8

posvátných i světských, statků hmotných a nehmotných, předmětů uměleckých i užitkových. Patří sem také instituce, způsoby chování a naše reakce na chování druhých, a dokonce i to, co pouze vycítíme.2

1.1.1. Pojem “kultura” Slovo kultura má z antropologického hlediska svůj původ až v antickém starověku. Pochází z latinského „colo“, resp. „colore“, a původně se užívalo pro pěstování zemědělských plodin. Jako umělecký vyjadřovací prostředek ji použil až slavný římský filozof Marcus Tullius Cicero, když ve svých Tuskulských hovorech nazval filozofii „kulturou ducha“, čímž změnil chápání kultury na charakteristiku lidské vzdělanosti.3 Ve středověku se pojmu kultura téměř neužívalo, výjimečně se objevuje u některých křesťanských autorů. Pojem se znovu objevil s příchodem renesance a humanismu, kdy se vědění i umění opět soustředilo na kultivaci člověka, na rozvoj tvořivosti a vzdělanosti. Kultura se stala jakousi dělicí čárou mezi člověkem a přírodou. Předpoklady k překonání osvícenské koncepce, kde byla kultura považována za sféru lidské existence stojící v protikladu ke světu přírody, položil J. G. Herder. Podle jeho teorie člověk nahrazuje své fyzické nedostatky kulturou jako specifickým lidským nástrojem adaptace k prostředí.4 Asi největší zvrat ve vývoji pojmu kultura znamenalo vydání knihy Primitivní kultura anglického antropologa Edwarda Burnetta Tylora, ve které se objevuje první moderní globální definice: „Kultura nebo civilizace … je komplexní celek, který zahrnuje poznání, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.“5. Definice E. B. Tylora je považována za počátek vědecké revoluce. Za zmínku stojí také definice Geerta Hofstedeho, která je často používána v oblasti managementu. Podle tohoto autora lze kulturu označit za „kolektivní programování mysli, 2

Člověk v tísni. Interkulturní vzdělávání I. [online]. 2002 [cit. 2011-10-21]. O lidech, kulturách a interkulturních vztazích. Dostupné z WWW: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/a04olidech.pdf 3 SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, s. r. o., 2000. Předmět a metody sociální a kulturní antropologie, s. 13. ISBN 80-7178-328-5 4 Sociální a kulturní antropologie : Sociální pojmosloví. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2000. Kategorie kultury, s. 85. ISBN 80-85850-29-X 5 SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, s. r. o., 2000. Předmět a metody sociální a kulturní antropologie, s. 14. ISBN 80-7178-328-5

9

které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od druhých“.6 Kultura je podle Hofstedeho naučená a je dána naším sociálním prostředím. Je třeba ji odlišit od lidské přirozenosti na jedné straně a od osobnosti jednotlivce na straně druhé. „Cibulový diagram“ K popisu kultury Hofstede využívá tzv. „cibulový diagram“, kde jádro konceptu představují hodnoty. Tyto hodnoty lze podle autora chápat jako všeobecné tendence upřednostňování určitých stavů skutečnosti před jinými či jako pocity, které mají kladnou a zápornou stranu. Obrázek č. 1 - Cibulový diagram

Zdroj: HOFSTEDE, G., Kultury a organizace – Software lidské mysli, Praha: LINDE, str. 17

Zbývající tři vrstvy představují symboly, hrdinové a rituály. Symboly můžeme charakterizovat jako slova, gesta, obrazy či předměty, které mají pro příslušníky dané kultury určité významy a jsou často napodobovány jinými kulturními skupinami. Hrdiny představují osoby, ať už skutečné či vymyšlené, které jsou v dané kultuře vysoce ceněny a slouží jako příklad ostatním. Rituály jsou kolektivní činnosti, tedy různé způsoby, zvyky či ceremonie, které jsou společensky považovány za podstatné. Tyto tři vrstvy jsou souhrnně označeny jako projevy praxe (praktiky). Jejich kulturní význam je skryt a spočívá v tom, jak těmto projevům rozumí příslušníci dané kulturní skupiny.7

6

HOFSTEDE, Geert. Kultury a organizace : Software lidské mysli. Praha : LINDE nakladatelství, s. r. o., 2007. Pravidla sociální interakce, s. 14. ISBN 80-86131-70-X 7 Tamtéž, s. 17

10

Hodnoty si v našem životě osvojujeme již od narození. Hlavním vnímavým obdobím člověka je období od narození do věku 12-ti let, kdy jsou vstřebávány nezbytné informace z okolí. Toto vstřebávání zahrnuje právě zmíněné symboly, hrdiny a rituály a důležitou součástí tohoto procesu je i osvojení našich základních hodnot. Na konci tohoto období pak přecházíme k uvědomělému způsobu učení, zaměřenému na osvojování nových praktik.8 Základní hodnoty si každý národ předává z generace na generaci a utváří tak národní kulturu.

1.1.2. Národ a národní kultura Definovat pojem národ je stejně tak obtížné jako definovat pojem kultura. Národ je obecně označován jako skupina lidí, kteří se hlásí ke stejné národnosti a žijí na hranicemi ohraničeném území. Pro takovou skupinu lidí je charakteristický společný jazyk, národní zvyky a tradice, náboženství atd. Právě tyto prvky vytváří národní kulturu a jsou zdrojem odlišností od jiných společností, národů či států. Národní kultura a myšlení se dnes promítají do řady oborů a výjimkou není ani oblast podnikání a obchodu. Národní hodnoty a normy mají významný vliv na uspořádání organizačních struktur, styl řízení a způsob rozhodování v národních i nadnárodních firmách, proto znalost národní kultury určité země pomáhá pochopit management v dané zemi.

1.2. Sociální interakce K sociální interakci dochází všude kolem nás. Zahrnuje poznávání druhých lidí, komunikaci mezi členy lidské společnosti či vzájemné působení prostřednictvím vykonávaných činností.9 Východiskem sociální interakce je vzájemné vnímání lidí neboli

8

HOFSTEDE, Geert. Kultury a organizace : Software lidské mysli. Praha : LINDE nakladatelství, s. r. o., 2007. Pravidla sociální interakce, s. 18. ISBN 80-86131-70-X 9 Psychologie mezilidských vztahů. Mezilidské vztahy [online]. 2006 [cit. 2011-11-10]. Sociální interakce. Dostupné z WWW: http://mezilidske-vztahy.euweb.cz/interakce.htm

11

sociální percepce a nejdůležitějším nástrojem je pak sociální komunikace, tedy proces sdělování informací a prožitků.10

1.2.1. Sociální percepce Sociální percepce je nezbytným základem interakce a komunikace mezi lidmi. Jde o proces, ve kterém lidé prostřednictvím svých smyslů přijímají informace ze svého okolí a zpracovávají je za účelem jejich interpretace. Na základě určitého výběru podnětů odfiltrujeme méně důležité informace tak, aby bylo možné se zaměřit na informace podstatné.11 Percepce zahrnuje nejen vnímání, ale i hodnocení toho, co pozorujeme. Naše představa o druhých lidech vytvořená na základě tohoto vnímání a pozorování pak určuje naše chování ve vztahu k nim. Chyby při vnímání a hodnocení lidí V procesu sociální poznávání se občas dopouštíme určitých chyb, které znesnadňují mezilidské vztahy. Jako příklad lze uvést tzv. Haló-efekt, kdy se přehnaně necháme ovlivnit nějakým výrazným rysem, od něhož pak odvozujeme všechny ostatní rysy. Dalších chybou, které se často dopouštíme, je tzv. stereotypizace, kdy druhou osobu nevnímáme jako konkrétní, ale pohlížíme na ni jako na příslušníka určité sociální skupiny. Snížit počet takových chyb a vyvarovat se při hodnocení nepřesností je však často velmi obtížné.

1.2.2. Sociální komunikace Sociální komunikaci lze jednoduše vysvětlit jako sdělování informací nebo podávání zpráv, v jehož průběhu dochází k vzájemnému ovlivňování komunikujících stran. K popisu vlastního průběhu komunikačního procesu je často používán Laswellův komunikační model, který vymezuje pět prvků komunikace:

10

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Interkulturní komunikace, s. 9. ISBN 978-80-7261-1584 11 Tamtéž, str. 10

12

-

komunikátor (kdo předává sdělení),

-

sdělení (co se předává),

-

kanál (jak se uskutečňuje přenos),

-

auditorium (komu je orientováno sdělení)

-

efektivita (s jakým efektem).

Mezi komunikujícími osobami se vytváří vždy alespoň minimální vztahová vazba, která přenos umožňuje, ovlivňuje a často i deformuje.12 Z hlediska ovlivňování komunikujících stran hraje důležitou roli v komunikaci její obsah, tedy to, co sdělujeme, dále způsob, jak to sdělujeme a v nespolední řadě také to, jak při tom vypadáme a jak se tváříme. Komunikačními prostředky jsou tedy nejen řeč a písmo, ale i další neverbální výrazové projevy jako gesta, mimika, pohled, pohyby, postoj, tón hlasu a další. Efektivní komunikace Aby během komunikace nedocházelo k negativním jevům, je zapotřebí, aby komunikující strany volily slova srozumitelná a navzájem se respektovaly. Velmi podstatným prvkem efektivním komunikace je také zpětná vazba, která umožňuje mluvčímu ověřit si, zda posluchač zprávě porozuměl správně. Obecně platí, že čím je zpětná vazba rychlejší, tím je lepší, neboť je tak možné okamžitě vyřešit jakékoliv nejasnosti.13

1.3. Interkulturní komunikace Interkulturní komunikace je téma, které se stává v poslední době zvláště aktuální, a to především v souvislosti s postupující světovou globalizací. V důsledku globalizačního procesu roste význam tohoto pojmu v mnoha sférách lidské činnosti, a to nejen v mezinárodním obchodě a podnikání, ale také v umění, vědě či diplomacii.

12

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : česko německá. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Interkulturní komunikace, s. 15. ISBN 978-80-7261158-4 13 Tamtéž, str. 22

13

Stále častěji přicházejí lidé do přímého kontaktu s příslušníky odlišných kultur a právě vzájemná komunikace lidí pocházejících z jiných kultur je obecně označována jako interkulturní komunikace. Jan Průcha ve své knize Interkulturní komunikace popisuje tento termín jako „procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a/nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů.14 Složitost kultury a její neviditelné součásti jsou často důvodem k tomu, že dochází k nepochopení či nedorozumění v komunikaci. K usnadnění interkulturní komunikace může nejvýznamněji přispět znalost cizího jazyka. Přestože určitá část komunikace je realizována neverbálně, ovládání jazyka komunikačního partnera nebo nějaké společné třetí řeči je potřebný předpoklad dorozumění. Kromě neznalosti jazyka však mohou při komunikaci nastat i jiné problémy. Je nutné mít na paměti, že stejné chování a stejná slova mohou mít v různých kulturách zcela odlišné významy. Důležité je také vhodně volit téma rozhovoru, jelikož v jedné kultuře běžně probíraná témata mohou být v jiné kultuře tabu. Pro úspěšnou interkulturní komunikaci je také dobré vědět, jakou roli hraje ve společnosti stáří partnerů a jejich pohlaví, jaký vliv má na komunikaci sociální status, společenská hierarchie či moc nebo zda být při komunikaci otevřený či spíše nepřímý. Není třeba vynakládat mnoho úsilí nebo se vzdávat vlastní tváře, abychom se druhé straně zavděčili, ale měli bychom druhé straně naslouchat, poznávat její odlišnosti a zároveň je respektovat.

1.4. Kulturní šok V souvislosti s interkulturní komunikací a odlišnou kulturou se občas setkáváme s pojmem „kulturní šok“. Kulturní šok lze jednoduše vysvětlit jako souhrn pocitů ze života v cizím prostředí, pocitů z neznámých a nečekaných věcí v dané kultuře. Kulturní šok zasahuje každého, ať už v menší či větší míře a nemusí být vždy negativní. Délka tohoto procesu závisí na tom, jak rychle jsme schopni se přizpůsobit změnám, které nás v cizím

14

PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Praha : Grada Publishing, a. s., 2010. Proces interkulturní komunikace, s. 16. ISBN 978-80-247-3069-1

14

prostředí čekají. Někdo se s kulturním šokem vyrovnává snadno, někdo s velkými obtížemi, ale každý, kdo chce v dané zemi zůstat, se s ním musí vyrovnat. Vývoj pocitů většinou koresponduje s jednotlivými fázemi kulturního šoku: 1. Nadšení - všechno je nové, nezvyklé, lákavé. Jsme nadšení, vstřebáváme jiné povrchní znaky kultury, ale pouze jako pozorovatelé. S novým světem v podstatě příliš nekomunikujeme, vystačíme si sami. 2. Frustrace - začínáme již více komunikovat s ostatními a uvědomujeme si skutečnou podobu věcí. Přichází vystřízlivění, frustrace z neporozumění jazyku, lidem, ale i neporozumění okolí vůči nám. Nedokážeme předvídat, začínáme kritizovat, porovnávat s vlastní kulturou a následně odsuzovat. 3. Obrat – po nadšení i frustraci se dostáváme do fáze, kdy začínáme novou kulturu chápat, pronikáme hlouběji, přichází první úspěchy a postupně zjišťujeme, že tu vše funguje, i když jinak než na co jsme zvyklí. 4. Přizpůsobení - začínáme se přibližovat k pomyslnému středu mezi nadšením a frustrací. Prostředí pro nás už není nepřátelské a nepochopitelné. Vlivem okolí se díváme na problémy pod jiným úhlem než „doma“. Nalézáme věci, které jste třeba vůbec neznali. Postupně se usazujeme a už víme, co si můžeme dovolit a kde jsou hranice. 5. Návrat - po všech „útrapách“, co jsme zažili, se vracíme domů. Máme dojem, že všechno těžké jsme již překonali, ale může se stát, že po návratu do známého prostředí nejsme schopni v něm normálně fungovat. Nemusíme mít s návratem žádný problém, někdy nám trvá několik dní, než bude vše zpátky při starém, ale v některých případech se třeba nemusíme přizpůsobit nikdy. Vše záleží na síle prožitku v druhé kultuře.15 Běžnými příznaky kulturního šoku jsou stesk po domově, pocit smutku a osamělosti, deprese, nespavost nebo naopak spíme víc, než je obvyklé, špatně se stravujeme, jsme posedlí čistotou atd. Každý však prožívá kulturní šok jiným způsobem a v jiné míře. Je třeba si uvědomit, že pokud chceme poznávat nové země, musíme se naučit nesrovnávat, nehodnotit podle našich měřítek, přijímat nové věci takové, jaké jsou,

15

KUČERA, David. ECesty.cz [online]. 1997 [cit. 2011-11-21]. Kulturní šok. Dostupné z WWW: http://ecesty.cz/radce/kulturnisok.htm. ISSN 1213−3795

15

a respektovat je. Je také důležité nebát se kontaktu s cizinci, naučit se co nejvíce z jejich jazyka a přijmout skutečnost, že jsme v neobvyklé situaci. Předcházet kulturnímu šoku lze také zčásti tím, že si v nové kultuře najdeme někoho, kdo rozumí pocitům cizince a pomůže nám zároveň s poznáváním dané kultury.16 Na zmírnění kulturního šoku existují různé kurzy a programy zaměřené na interkulturní komunikaci, literatura s charakteristikou jednotlivých kultur, ale dokud se člověk neoctne v centru dění a nepozná na vlastní kůži, jaká je skutečnost, nikdy kulturu nepochopí úplně.

1.5. Kulturní dimenze a standardy V předchozích kapitolách jsem se zabývala kulturou, sociální interakcí, komunikací mezi lidmi z odlišných kultur a několikrát byla zdůrazněna důležitost znalosti vlastní i cizí kultury a vzájemné respektování rozdílů. V praxi však často není z časových a ekonomických důvodů možné věnovat se studiu cizí kultury v požadovaném rozsahu. Vznikla tedy potřeba vytvořit určitá kritéria, podle kterých by bylo možné přehledně a srozumitelně poukázat na hlavní odlišnosti jednotlivých národů a kultur, které často ovlivňují interpersonální komunikaci a mohou zásadně ovlivnit porozumění mezi lidmi. Ukazatele pro jednotlivé kultury by měly být měřitelné a vzájemně porovnatelné.17 V současné době se v odborné literatuře uvádí dva základními přístupy, které jsou považovány za nejdůležitější v oblasti interkulturní komunikace, a to kulturní dimenze a kulturní standardy. Přestože mají tyto metody poněkud jiné pojetí a vypovídací hodnotu, umožňují do jisté míry zachytit zvláštnosti různých kultur a způsob chování, myšlení či jednání jejich příslušníků. Znalost kulturních dimenzí i kulturních standardů nám může pomoci zmírnit pocit strachu a beznaděje během prvních dnů v odlišném kulturním prostředí.

16

KUČERA, David. ECesty.cz. Kulturní šok. [online]. 1997 [cit. 2011-11-22]. Dostupné z WWW: http://ecesty.cz/radce/kulturnisok.htm. ISSN 1213−3795 17 NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 23. ISBN 978-807261-158-4

16

Zatímco kulturní dimenze vyjadřují spíše obecnou charakteristiku jednotlivých kultur a vyjadřují obecnou úroveň rozdílů mezi nimi, kulturní standardy představují konkrétní sociální normy, které příslušníci dané kultury sdílí a závazně respektují a která výrazně ovlivňují vzájemná očekávání, hodnocení a jednání mezi lidmi.18 V této kapitole je popsán model kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho, model kulturních dimenzí Fonse Trompenaarse, který se pokoušel rozšířit práci Geerta Hofstedeho o nové rysy kultur, a dále teorie kulturních standardů Alexandra Thomase. V závěru kapitoly popisující jednotlivé dimenze Geerta Hofstedeho je navíc uvedena podkapitola, která porovnává tyto dimenze v Anglii a v České republice.

1.5.1. Kulturní dimenze podle Geerta Hofstedeho Geert Hofstede je nizozemský sociální psycholog a antropolog, který zkoumá rozdíly a interakce mezi různými národními a organizačními kulturami. V mezinárodním prostředí se pohybuje již od roku 1965. V 60. letech nastoupil do multinacionální korporace IBM, kde prostřednictvím dotazníků sbíral data od zaměstnanců. Otázky v dotazníku byly zaměřeny na zjišťování názorů na různé aspekty pracovního života a výzkum preferovaných hodnot. Výchozí údaje získané ve společnosti IBM byly později rozšířeny dalšími výzkumy u studentů, komerčních pilotů a také spotřebitelů. Na počátku zahrnovala analýza údaje ze 40 zemí, v roce 2010 ve třetím vydání Hofstedeho knihy Kultury a organizace: Software lidské mysli byly publikovány hodnoty pro 76 zemí.19 Na základě výsledků z výzkumů vznikly čtyři základní problémové oblasti, které představují dimenze kultur, a to: 

Vzdálenost moci (Power Distance Index, PDI)



Individualismus vs. kolektivismus (Individualism, IDV)



Maskulinita vs. femininita (Masculinity, MAS)



Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty Avoidance Index, UAI)

18

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 23 - 28. ISBN 978-807261-158-4 19 Geert Hofstede & Gert Jan Hofstede. Dimensions of national cultures. [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné z WWW: http://geerthofstede.nl/culture/dimensions-of-national-cultures.aspx

17

Dimenzi Hofstede označuje jako aspekt kultury, který může být ve vztahu k jiným kulturám měřen. Každá dimenze charakterizuje rozdíly fungování jedince ve skupinách, resp. společnosti uvnitř společností, na celém světě.20 Na základě dalších výzkumů a ve spolupráci se svými kolegy přidal později autor ještě jednu dimenzi: 

Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace (Long-Term Orientation, LTO)

V následující části představím jednotlivé dimenze blíže. 1.5.1.1. Vzdálenost moci (PDI) Vzdálenost moci vyjadřuje, do jaké míry méně mocní členové organizací a institucí očekávají a akceptují, že moc bude rozdělena nerovnoměrně. Nerovné rozdělení moci se projevuje mocenskou vzdáleností v hierarchii řízení, například mezi nadřízenými a podřízenými nebo mezi učiteli a žáky. Z definice tedy vyplývá, že v zemích s velkým rozpětím moci je obvyklá nerovnost mezi nadřízenými a podřízenými a tato skutečnost je oběma stranami vnímána jako žádoucí. Moc je v takových zemích značně centralizovaná. Naopak v zemích s malým rozpětím moci se nadřízení a podřízení považují za sobě rovné a při řešení problému je upřednostňována vzájemná konzultace. Organizace bývají decentralizované, organizační struktury ploché a jakákoliv privilegia nadřízených jsou v kulturách s malým rozpětím moci odsuzována.21 Příkladem zemí s velkým rozpětím moci jsou Panama, Filipíny, Malajsie či Guatemala a nízké hodnoty PDI jsou vykazovány v Rakousku, Dánsku a Izraeli. 1.5.1.2. Individualismus vs. kolektivismus Tato

dimenze

obecně

vyjadřuje

míru

závislosti

jedince

na

skupině.

V individualistických kulturách je kladen důraz na jednotlivce, jeho osobní svobodu, odpovědnost a nezávislost. Očekává se, že se každý bude starat sám o sebe, případně o svoji rodinu. Kolektivismus je naproti tomu typický pro společnosti, ve kterých jsou lidé od narození začleňováni do silných a soudržných sociálních skupin, které jim výměnou 20

HOFSTEDE, Geert. Kultury a organizace : Software lidské mysli. Praha : LINDE nakladatelství, s. r. o., 2007. Pravidla sociální interakce, s. 28 - 29. ISBN 80-86131-70-X 21 BusinessInfo.cz. Organizační kultura a národní kultura. [online]. 2010 [cit. 2011-11-27]. Dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/manual-exportera/organizacni-kultura-a-narodnikultura/1001370/59259/

18

za loajalitu zajišťují ochranu.22 Je důležité poznamenat, že slovo „kolektivismus“ v tomto smyslu nemá politický význam; odkazuje na skupinu, nikoli stát. Co se týče pracovních vztahů, předpokládá se, že v individualistické kultuře bude jednotlivec jednat podle svých individuálních potřeb a záměrů. Od zaměstnance v kolektivistické kultuře se očekává, že bude vždy jednat v zájmu skupiny. Typickými příklady individualistické kultury jsou USA, Velká Británie a Austrálie. Naopak mezi kolektivistické kultury řadíme většinu latinskoamerických a řadu asijských zemí. 1.5.1.3. Maskulinita vs. femininita Maskulinita jako rys národní kultury je vlastní těm společnostem, ve kterých jsou sociální rodové role jasně odlišeny. U mužů se předpokládá, že budou asertivní, průbojní, drsní a budou se zaměřovat na výkon a materiální úspěch, zatímco od žen se očekává skromnost, jemnost, mírnost a orientace na kvalitu života. Femininita se vztahuje na společnosti, ve kterých se mužská a ženská role překrývají. Základními hodnotami femininní kultury jsou skromnost, jemnost, zájem o kvalitu a nositeli těchto hodnot mohou být jak ženy, tak muži.23 Mezi jednoznačně maskulinní země patří Japonsko, Rakousko či Švýcarsko. Typickými femininními společnostmi s nízkými hodnotami MAS jsou především skandinávské země. 1.5.1.4. Vyhýbání se nejistotě Tato dimenze představuje míru, v jaké se členové organizací a institucí v dané společnosti cítí ohroženi nejistými, neznámými a nevypočitatelnými situacemi. Aby člověk takové riziko nebo nejistotu minimalizoval nebo zcela vyloučil, je třeba vynaložit mimořádné úsilí a vše dopředu důkladně a podrobně naplánovat. Pro země s vysokou

22

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 24. ISBN 978-807261-158-4 23 HOFSTEDE, Geert. Kultury a organizace : Software lidské mysli. Praha : LINDE nakladatelství, s. r. o., 2007. Pravidla sociální interakce, s. 97. ISBN 80-86131-70-X

19

mírou vyhýbání se nejistotě jsou typická psaná i nepsaná pravidla, zákony, přesné normy, stanovené harmonogramy a další.24 Hofstede dále zdůrazňuje, že vyhýbání se nejistotě nesmí být zaměňováno s vyhýbáním se riskování. Je-li nejistota vyjádřena jako risk, který se vztahuje k něčemu určitému, je spíše zdrojem strachu. Takový risk jako řízení auta či létání letadlem je risk, který bývá akceptován.25 Zajímavé také je, že na rozdíly mezi zeměmi ve vyhýbání se nejistotě se původně přišlo při zkoumání dimenze vzdálenosti moci, v rámci které se Hofstede zaměstnanců ptal na stres při práci. Co se týče konkrétních příkladů, jistotu preferují např. v Japonsku, Řecku či Portugalsku a méně důležitá je jistota ve Velké Británii, Švédsku a ve většině latinskoamerických zemí. 1.5.1.5. Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace V krátkodobě orientované společnosti je kladen důraz na současnost a minulost a současně na aktivity, které s těmito časovými horizonty souvisejí. Lidé respektují tradice a orientují se na činnosti, které přinášejí momentální nebo krátkodobý efekt. V dlouhodobě orientované společnosti dávají lidé přednost činnostem, které přinesou efekt až v delším či opravdu dlouhém časovém úseku. Pro takové společnosti jsou typické dlouhodobé investice, osobní vytrvalost a šetrnost. 26 Mezi dlouhodobě orientované společnosti patří především asijské země, země evropské a dále například USA jsou orientovány spíše krátkodobě. Původní hodnoty v této dimenzi byly vyčísleny pouze u 23 zemí, ostatní hodnoty pocházejí s replikací nebo jsou odhadnuté. V grafu č. 1 je možné porovnat hodnoty jednotlivých dimenzí ve vybraných světových regionech, graf č. 2 zobrazuje průměrné hodnoty Hofstedeho dimenzí ve světě.

24

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 23. ISBN 978-807261-158-4 25 BusinessInfo.cz. Organizační kultura a národní kultura. [online]. 2010 [cit. 2011-11-27]. Dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/manual-exportera/organizacni-kultura-a-narodnikultura/1001370/59259/ 26 NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 25. ISBN 978-807261-158-4

20

Graf č. 1 - Hofstedeho dimenze ve vybraných regionech světa

Zdroj: www.geert-hofstede.com

Graf č. 2 - Průměrné hodnoty Hofstedeho dimenzí ve světě

Zdroj: www.geert-hofstede.com

Z přiložených grafů lze vidět, že mezi jednotlivými světovými regiony existují výrazné rozdíly, jejichž neznalost a nerespektování je často příčinou problémů v interkulturní komunikaci.

21

1.5.1.6. Hodnocení kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho Koncept Hofstedeho kulturních dimenzí je velmi užitečný, přehledný, srozumitelný a snižuje komplikovanost pochopení kultur. Jedná se o nástroj, který nám pomáhá identifikovat základní rysy jednotlivých kultur a do určité míry je mezi sebou porovnat. Na druhou stranu bývá Hofstedeho výzkum často kritizován kvůli velikosti zkoumaného prvku, který je podle kritiků nereprezentativní, a rovněž kvůli nevhodně zvolené formě pro měření kultury - dotazníku. Otázkou také zůstává, zda se výzkum provedený ve sféře obchodu dá aplikovat na národní kulturu jako celek. Způsoby chování, myšlení a jednání se v různých oblastech života mohou lišit, model tedy rozhodně nepokrývá celou oblast mezilidských vztahů. Původní výzkum byl v různých zemích později proveden znovu, ale replikace většinou potvrdily Hofstedeho původně naměřené hodnoty. 1.5.1.7. Aplikace výzkumu Geerta Hofstedeho na Anglii a Českou republiku Koncept kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho, jak již bylo řečeno, umožňuje porovnávat jednotlivé národní kultury podle pěti kritérií, které byly podrobně charakterizovány výše. Právě na základě těchto kritérií lze nejlépe popsat a pochopit kulturní dimenze Anglie, jejichž hodnoty porovnám s hodnotami indexů pro českou kulturu. Je důležité poznamenat, že v grafu č. 3 a v tabulce č. 1 jsou uvedeny hodnoty kulturních dimenzí České republiky v porovnání s hodnotami celého Spojeného království, nikoliv pouze Anglie. Graf č. 3 – Porovnání kulturních dimenzí ČR a Spojeného království

Zdroj: www.geert-hofstede.com

22

Tabulka č. 1 – Hodnoty kulturních dimenzí G. Hofstedeho Země

Kulturní dimenze PDI

IDV

MAS

UAI

LTO

ČR

57

58

57

74

13

Spojené království

35

89

66

35

25

Zdroj: www.geert-hofstede.com

Co se týče České republiky, z výše uvedené tabulky lze vypozorovat, že dimenze Vzdálenost moci, Individualismus a Maskulinita vykazují lehce nadprůměrné hodnoty. V praxi to znamená, že jsme ochotni tolerovat i mírně nerovnoměrné rozdělení moci v zemi, dáváme přednost spíše právům jedince před zájmy skupiny a preferujeme více maskulinních než femininních hodnot. U zbylých dvou dimenzí - Vyhýbání se nejistotě a Dlouhodobá orientace, leží hodnoty daleko od průměru. Z hodnoty dimenze UAI (74) vyplývá, že se Češi snaží vyhýbat rizikovým či nejistým situacím; jsou motivováni jistotou. Výsledek poslední dimenze Dlouhodobé orientace říká, že je česká společnost orientována spíše krátkodobě. Spojené království vykazuje ve srovnání s Českou republikou výrazně odlišné hodnoty u všech dimenzí. Hned první odlišné hodnoty si můžeme všimnout u dimenze PDI, která je skoro dvakrát nižší. Angličané předpokládají rovnoměrné rozdělení moci, na pracovišti preferují vzájemné konzultace a spíše neformální vztahy. Z tabulky je dále patrné, že je Anglie vysoce individualistická země, kde jednotlivci kladou důraz na osobní svobodu a zájmy. Vyšší hodnota v případě dimenze Maskulinita (66) znamená, že lidé vyznávají více maskulinních hodnot a upřednostňují uspokojení potřeby uznání. Největší rozdíl mezi Českou republikou a Anglií vykazuje dimenze Vyhýbání se nejistotě. Nejisté situace jsou v Anglii akceptovány a je vytvářeno co možná nejméně pravidel a norem. Poslední dimenze se v obou kulturách příliš neodlišuje, Anglie je rovněž krátkodobě orientovaná země.

1.5.2. Kulturní dimenze podle Fonse Trompenaarse Fons Trompenaars je holandský teoretik zabývající se mezikulturní komunikací a mezinárodním managementem. Kulturní rozdíly poznával již od narození v rodné zemi, kde se naučil mluvit plynně francouzsky i holandsky, a později při práci pro společnost 23

Shell v devíti zemích. V současné době Trompennars řídí se svým kolegou Charlesem Hampden-Turnerem Centrum pro mezinárodní obchodní studia, které spolupracuje s předními společnostmi v rámci poradenských služeb v oblasti udržitelnosti a globalizace a také při školení a rozvoji kulturního povědomí, inovací a vedení.27 Při své analýze národních kultur se pokusil navázat na dimenze Geerta Hofstedeho, avšak z poněkud jiného úhlu pohledu. Ve svých úvahách šel do větší hloubky a snažil se konkrétněji identifikovat kulturní dimenze ovlivňující chování a sociální uvažování příslušníků jednotlivých národů. Definoval teorii, podle které je příčinou odlišných hodnot a odlišného chování příslušníků jednotlivých kultur především problém jejich vztahu k druhým lidem, vztahu k času a vztahu k přírodě. V rámci těchto vztahů definoval sedm základních dimenzí kultury, ze kterých lze poměrně snadno odvodit nejen pravděpodobné způsoby chování, ale i určitá doporučení vedoucí ke snadnějšímu vzájemnému pochopení, komunikaci a spolupráci. 1.5.2.1. Vztah k druhým lidem Z oblasti „vztah k druhým lidem“ odvodil Trompenaars následujících pět dimenzí. První dimenze universalismus/partikularismus vyjadřuje, v jaké míře jsou obecná pravidla považována za důležitá a určující pro konkrétní situaci. V univerzalistických kulturách lidé respektují pravidla a jejich nedodržování je nepřípustné. Existuje pouze jedna pravda a se všemi, kterých se dotýká, musí být zacházeno stejně. Partikularismus připouští různé úhly pohledu na pravdu, klade větší důraz na individuální aspekt a specifické okolnosti a opouští od striktního dodržování pravidel.28 Druhou dimenzi kolektivismus/individualismus popsal autor víceméně stejně, jako ji popsal Geert Hofstede. Rozdíl je pouze v tom, že závislost jedince na skupině demonstruje Trompenaars na postavení jedince ve firmě. Dimenze neutrální/emocionální sleduje, v jakém rozsahu je přijatelné vyjadřování vnitřních pocitů na veřejnosti. Neutrální kultury preferují racionalitu, rozvážnost, kontrolu nad svými emocemi a věcné argumenty při jednání. V emocionálních kulturách jsou silné

27

Trompenaars Hampden-Turner. Fons Trompenaars. [online]. 2011 [cit. 2011-12-06]. Dostupné z WWW: http://www.7d-culture.nl/website/AboutTHT/Bios/FT.asp 28 NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 25 - 26. ISBN 978-807261-158-4

24

projevy emocí běžnou záležitostí, typická je také silná gestikulace či velká nadsázka při argumentaci. Difúzní/specifická dimenze vysvětluje, jak moc jsou v kultuře oddělovány jednotlivé oblasti života. Ve specifických kulturách jsou pracovní záležitosti striktně oddělovány od těch soukromých. Lidé se potkávají v určitých oblastech života a o navázání kontaktu za hranicemi těchto oblastí nemají zájem. Difúzní kultury pracovní a soukromé záležitosti směšují a pro jednotlivce je běžné stýkat se se stejnými lidmi v pracovním i soukromém životě.29 Poslední dimenze z oblasti vztahů k druhým lidem je dimenze úspěch/přisuzování, která odlišuje kultury uznávající dosažený status od kultur preferujících status přisouzený. Ve společnostech, kde se cení přisouzený úspěch, se společenský status získává pomocí společenského původu, stáří, vzdělání, příslušnosti k určitým sociálním skupinám apod. Dosažený status získává člověk na základě osobních výkonů a toho, čeho dosáhl v činnosti, kterou vykonává během svého života.30

1.5.2.2. Vztah k času V rámci této oblasti definuje Trompenaars vztah následný/souběžný. V kulturách s následným vztahem je čas vnímán jako sled po sobě následujících událostí, které se vzájemně nepřekrývají. Další událost může nastat až v okamžiku, kdy ta předchozí skončí. Významnou roli pro takové kultury hraje přesný časový rozvrh a jeho dodržování. Naopak při souběžném vnímání času se mohou jednotlivé události nebo činnosti překrývat a mohou být i současně vykonávány. 1.5.2.3. Vztah k přírodě Poslední dimenzí je vnitřní orientace/vnější orientace, v rámci které Trompenaars zkoumá, jaký význam lidé připisují životnímu prostředí. Lidé z vnitřně zaměřených kultur věří, že jsou schopni ovládat své okolí a využívat jej pro svůj prospěch. Naproti tomu

29

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 26 - 27. ISBN 978-807261-158-4 30 Proven models. Seven dimensions of culture. [online]. 2005 [cit. 2011-12-06]. Dostupné z WWW: http://www.provenmodels.com/580/seven-dimensions-of-culture/charles-hampden-turner--fonstrompenaars/

25

kultury orientované navenek předpokládají, že člověk je řízen přírodou, a proto se jí snaží přizpůsobit a žít s ní v souladu.31 1.5.2.4. Aplikace výzkumu Fonse Trompenaarse na Anglii Podle dimenzí Fonse Trompenaarse patří Anglie, resp. Spojené království mezi univerzalistické kultury, kde hrají důležitou roli pravidla. Stejně jako Geert Hofstede označuje Angličany jako individualisty, kteří kladou důraz na jednotlivce, jeho osobní svobodu a úspěch. O tom, že je Anglie neutrální zemí, svědčí především skrývání pocitů, emocí

a

upřednostňování

racionality.

Striktní

oddělování

pracovního

života

od soukromého řadí Angličany mezi specifické kultury. Co se týče dimenze úspěch/přisuzování, nelze podle hodnoty přiřazené Trompenaarsem jednoznačně říci, zda Angličané uznávají status přisouzený nebo dosažený. Ve vztahu k času se Anglie řadí ke kulturám, které vnímají čas souběžně, kde jsou minulost, současnost a budoucnost úzce propojeny a plány a závazky brány považovány flexibilní. Vyšší hodnota v případě vztahu k přírodě znamená, že Angličané věří, že mohou ovládat přírodu nebo své životní prostředí k dosažení svých cílů.32 1.5.2.5. Hodnocení kulturních dimenzí Fonse Trompenaarse Dimenze podle Fonse Trompenaarse jsou stejně jako Hofstedeho dimenze snadno pochopitelné, lze z nich jednoduše odvodit doporučení pro snadnější spolupráci mezi zástupci z různých kultur. Za zmínku také stojí, že výzkum těchto dimenzí je stále aktualizován. I u tohoto modelu sedmi dimenzí se však setkáváme s kritikou. Přestože se Trompenaars snažil některé nedostatky v původním modelu odstranit, jeho dimenze víceméně vycházejí z práce Hofstedeho a pokud se přímo neshodují, jsou velmi podobné. Za nedostatek bývá považována skutečnost, že autor jednotlivé dimenze cizí kultury popisuje pouze z pohledu své vlastní kultury, ale přitom není jisté, že by například anglické kulturní standardy viděl stejným způsobem i člověk jiné národnosti.

31

SlideShare. The Seven Dimensions of Culture. [online]. 2010 [cit. 2011-12-06]. Dostupné z WWW: http://www.slideshare.net/THTConsulting/the-seven-dimensions-of-culture 32 MindTools. The Seven Dimensions of Culture. [online]. 1996-2012 [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: http://www.mindtools.com/pages/article/seven-dimensions.htm

26

1.5.3. Kulturní standardy podle Alexandra Thomase Na rozdíl od G. Hofstedeho a F. Trompenaarse, jejichž dimenze charakterizovaly různé kultury podle určitých orientací a vlastností, je přístup A. Thomase odlišný; pojetí kulturních standardů má jinou vypovídací schopnost. Jak již bylo uvedeno v úvodu hlavní kapitoly, kulturní standardy lze podle Thomase charakterizovat jako určité sociální normy, které příslušníci dané kultury sdílí a závazně respektují a které zároveň podstatně ovlivňují vzájemná očekávání, hodnocení a jednání mezi lidmi. Soubor sociálních norem určuje, co je v dané kultuře společensky přípustné, co je považováno za normální či obvyklé, případně jakými projevy chování může být člověk vyčleněn ze společnosti. Jelikož jsou tyto normy chování, jednání a myšlení sdíleny všemi příslušníky dané společnosti, stávají se zřetelnými až v interakci s příslušníkem jiné kultury. Jsou tedy výsledkem porovnání dvou či více konkrétních kultur a lze je interpretovat jen v rámci těchto srovnávaných kultur.33 Podle A. Thomase je kultura zároveň předpokladem i výsledkem konkrétního jednání každého člověka. Ovlivňuje jak uspořádání jeho cílů jednání, tak i způsoby jejich dosažení. Příslušníci různých kultur však mívají odlišnou hierarchii cílů i jiné představy o jejich dosahování, a právě odlišnost kulturních východisek partnerů spolu s jinými preferencemi cílů mohou zapříčinit vzájemné nedorozumění. Partneři by proto měli brát v úvahu jak vlastní kulturní standardy, tak standardy svého partnera. Jedině tak budou schopni vnímat, správně interpretovat a hodnotit společné sociální situace.34 Je zřejmé, že komunikaci osob z různých kultur ovlivňuje mnoho faktorů. Jak již bylo několikrát zmíněno, důležitou roli hraje především důkladné poznání kultury druhé strany a její respektování, ale nelze opomenout také individuální vlastnosti jednajících osob. Tolerantnost, trpělivost, vstřícnost, otevřenost vůči jiným kulturním standardům, ústupky a kompromisy – i tyto vlastnosti nám mohou pomoci k úspěšnému jednání v cizí zemi.

33

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 28. ISBN 978-807261-158-4 34 Tamtéž, str. 29

27

1.5.3.1. Kritika kulturních standardů Přestože je koncepce kulturních standardů prakticky ověřená a užitečná, stejně jako dimenze Hofstedeho i Trompenaarse nezůstala bez povšimnutí kritiků. Nejvíce kritizovaným nedostatkem je paradoxně její výhoda spočívající v silné redukci složité sociální a kulturní reality, která může vést ke stereotypizaci a předsudkům a výrazně tak ovlivnit pohled na cizí kulturu a cizince. Kritice podléhá také skutečnost, že v průběhu vzájemné interakce mohou postupně vznikat její nové formy, které neodpovídají kulturním standardům ani jedné ze zúčastněných stran. Odborná literatura dále zdůrazňuje velký konstruktivismus kulturních standardů a chápe je pouze jako výsledek jejich dvoustranné interpretace. Připomíná skutečnosti, které kulturní standardy neobsahují ani nereflektují, ale interkulturní komunikaci ovlivňují. Jde především o dobu trvání a intenzitu vztahu, stupeň potenciální konkurence obou partnerů, dosavadní zkušenosti z kontaktu obou kultur, osobnostní charakteristiky partnerů a další.35 Dalším problémem může být stejně jako u kulturních dimenzí fakt, že jsou kulturní standardy představovány většinou z pohledu jedné kultury, ale není jisté, že by například anglické kulturní standardy viděl stejným způsobem Čech i Ital. Nelze také zapomínat, že se standardy přizpůsobují sociálnímu vývoji a mohou se tak v průběhu času měnit. Za výhody koncepce kulturních standardů můžeme považovat její přehlednost, snadné pochopení a zapamatovatelnost. Jde zároveň o životu velmi blízké strukturování sociální reality, které nám v případě konfliktních situací pomáhá odvozovat rady, jak dané situace řešit co nejefektivněji.36 I přes určité nedostatky nelze koncepci kulturních standardů přikládat menší význam; pomáhá nám seznámit se a pochopit kulturní rozdíly.

35

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : českoněmecká. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. Kulturní dimenze a standardy, s. 30 - 31. ISBN 978-807261-158-4 36 Tamtéž, str. 31

28

2.

PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část diplomové práce je rozdělena do tří základních kapitol. První

kapitola obsahuje základní informace o Anglii, konkrétně národní symboly, historii země, její geografii, administrativní členění a obyvatelstvo a dále stručnou charakteristiku politického systému a současné ekonomické situace země. V další kapitole se budu věnovat anglické společnosti, systému sociálních tříd a krátce se zmíním o významu rodiny a postavení ženy ve společnosti. Tématem třetí kapitoly, která bezprostředně naváže na předchozí, bude anglická kultura. V rámci této kapitoly se bude zabývat náboženstvím, typickým chováním a vybranými zvyky Angličanů, svátkům a festivalům. V závěrečné kapitole se trochu podrobněji zaměřím na diplomatický protokol a obchodní etiketu.

2.1. Základní charakteristika Anglie Anglie představuje se svými více než 52 milióny obyvatel nejlidnatější a zároveň největší zemi Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Přestože jde o poměrně malou zemi, během své historie se stala jedním z nejvlivnějších míst světa, a to jak z hlediska ekonomického, politického, tak i kulturního. Tabulka č. 2 – Základní informace o zemi Hlavní město

Londýn

Rozloha

130,395 km2

Počet obyvatel

52,234,000 (2010)

Počet obyv./km2

395/km2

Měna

libra

Úřední jazyk

angličtina Zdroj: www.statistics.gov.uk

2.1.1. Národní symboly Anglie Tradičními národními symboly Anglie jsou vlajky, ikony nebo jiné projevy kultury, které jsou symbolické, representativní nebo jinak charakteristické pro Anglii či anglickou

29

kulturu. Tyto symboly vyjadřují anglickou státnost a používají se při nejrůznějších akcích, kde je třeba zdůraznit a zviditelnit anglickou příslušnost. Prvním symbolem je The Flag, tedy anglická vlajka. Tvoří ji červený kříž na bílém pozadí, který je známý jako kříž svatého Jiří, patrona Anglie. Druhým národním symbolem se stala The Tudor Rose, tzv. Tudorovská růže, která byla přijata jako symbol míru a spojuje červenou lancasterskou růži a bílou yorskou růži. Třetí národní symbol představuje The Royal Banner of England, královský znak se třemi lvy, který reprezentuje suverenitu anglických panovníků.37 Mezi další významné symboly Anglie patří: -

lev – národní zvíře

-

růže – národní květina

-

dub – národní strom

-

čaj – národní nápoj

2.1.2. Obyvatelstvo Jak již bylo uvedeno, v Anglii žije více než 52 milionů obyvatel, což je téměř 84 % všech obyvatel žijících v celém Spojeném království. Co se týče složení obyvatelstva podle pohlaví, přibližně 49 % populace tvoří muži a asi 51 % představují ženy. Zajímavým ukazatelem v následující tabulce je úhrnná plodnost, jejíž hodnota patří v rámci Evropy k těm nejvyšším. Na jednu ženu připadají v současné době v průměru 2 děti, avšak podle prognóz Statistického úřadu Velké Británie začne hodnota úhrnné plodnosti v následujících letech výrazně klesat. Roční přírůstek obyvatelstva mezi lety 2010 a 2011 činil 0,81 % a očekává se rovněž pozvolný pokles. Průměrný věk Angličanů se pohybuje kolem 40 let, průměrná délka života u mužů je 78,6 let, ženy se dožívají 82,6 let.

37

England. England's National Symbols. [online]. http://www.england.org.za/national-symbols.php

2011

[cit.

2012-03-02].

Dostupné

z:

30

Tabulka č. 3 – Základní demografické údaje Demografické údaje Počet obyvatel v mil.  muži  ženy Roční přírůstek obyvatelstva v % (2010/2011) Úhrnná plodnost Průměrný věk Průměrná délka života  muži  ženy

Hodnota 52,2 25,7 26,5 0,81 2,00 39,9 78,6 82,6

Zdroj: www.statistics.gov.uk

Co se týče věkové struktury, podíly jednotlivých věkových skupin v rámci celkového počtu obyvatel jsou uvedeny v následující tabulce. Počet dětí je prozatím vyšší než počet seniorů, ale podle předpovědi statistického úřadu je jasné, že se v budoucnu podíly dětí a seniorů začnou v souvislosti se stárnutím světové populace postupně vyrovnávat. Tabulka č. 4 – Věková struktura Věk 0 - 14 let 15 - 64 let nad 65 let

Podíl v % 18,7 64,8 16,5

Zdroj: www.statistics.gov.uk

V souvislosti s prosperitou země a příležitostmi, které nabízí, se Anglie stala domovem pro stovky odlišných národností. Jak je vidět z grafu, kromě početné skupiny Irů tvoří největší etnické skupiny lidé pocházející z Indie, Pákistánu či Německa. Američané se i přes svůj rostoucí podíl v populaci propadli až za skupiny imigrantů z Jižní Afriky a z Bangladéše. Největší nárůst od roku 2001 byl zaznamenán u imigrantů z Polska, jejichž počet se podle odhadů do roku 2010 téměř zosminásobil.38

38

Wikipedia: the free encyclopedia. Foreign-born population of the United Kingdom. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Foreignborn_population_of_the_United_Kingdom

31

Graf č. 4 – Etnické skupiny v Anglii - 2007

Zdroj: www.wikipedia.org

2.1.3. Správní členění Systém správního členění je v Anglii ve srovnání s ostatními zeměmi Spojeného království mnohem komplikovanější. Původně byla nejvyšším článkem anglického správního systému takzvaná hrabství, která však byla postupem času z mnoha důvodů silně pozměněna nebo zrušena a dnes mají spíše historický význam. V současné době existuje v Anglii různorodý systém členění správních jednotek. Nejvyšší stupeň správních celků představují regiony, z nichž každý je tvořen jedním nebo více celky na úrovni hrabství nebo distriktů. Jednotlivé regiony se liší v rozloze a v počtu obyvatel a s výjimkou Londýna, který je zároveň samostatným správním obvodem, mají všechny stejné postavení.39

39

Wikipedia: the free encyclopedia Anglické regiony. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anglické_regiony

32

Obrázek č. 2 – Anglické regiony

Zdroj: www.wikipedia.org

Pro administrativní účely se území Anglie člení na dvoustupňové a jednoúrovňové správní celky. Nejvýše ve dvoustupňové struktuře stojí metropolitní a nemetropolitní hrabství. Přestože metropolitní hrabství stále formálně existují, jejich vliv je minimální a větší část jejich pravomocí byla postupně přesunuta na metropolitní distrikty, na něž se dále člení. Distrikty představují nejnižší úroveň samosprávy ve dvoustupňovém uspořádání a dělí se rovněž na metropolitní a nemetropolitní. Pro jiné než administrativní účely je Anglie rozdělena na ceremoniální hrabství a poštovní hrabství.40 Na zbytku území Anglie, které není součástí hrabství, existují správní jednotky obecně označované jako unitary authority. Unitary authority jsou typem samostatného správního obvodu, který obvykle plní funkce hrabství i distriktů, ale nespadají do dvoustupňového systému. Běžně zahrnují oblast měst a jejich okolí, která jsou dostatečně velká na to, aby mohla zajišťovat záležitosti, které v jiných oblastech patří do správy hrabství.41 Nejnižší úroveň samosprávy pak představují obce, pro něž je v Anglii používán oficiální termín „civilní farnost“.

40

Wikipedia: the free encyclopedia. Správní členění Anglie. [online] San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Správní_členění_Anglie 41 Wikipedia: the free encyclopedia. Unitary authorities. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Unitary_authorities_of_England

33

2.1.4. Geografie Anglie se rozkládá na 130,395 km2, zabírá centrální a jižní dvě třetiny ostrova Velká Británie. Patří k ní více než 100 menších ostrovů, z nichž největší je ostrov Wight. Na severní straně hraničí Anglie se Skotskem, na západě s Walesem, jižní část je oddělena kanálem La Manche od pobřeží Francie a zbytek země je obklopen Severním mořem, Irským mořem a Atlantickým oceánem. Anglická krajina je rozdělena na dvě hlavní části, The Highland zone na severu a na západě a The Lowland zone na jihu a na východě. Pro Highlands jsou charakteristické skalnaté kopce a horské útvary přerušované údolími a rozsáhlými pláněmi. Kvůli nedostatku slunečního svitu a častějším dešťovým srážkám je tato oblast chladnější a nevhodná pro zemědělství. Severní Anglii protíná 400 km dlouhé horské pásmo nazvané Pennines, které rozděluje severní a střední Anglii na východní a západní část. K Highlands patří dále Kumbrijské pohoří, na jehož západě se nachází národní park Lake District s nejvyšším vrcholem Anglie, Scafell Pike, a do oblasti také částečně zasahuje Cornwallský poloostrov tvořený hrabstvími Devon a Cornwall.42 V jižní části Anglie převažují naopak nížiny, které jsou rozčleněné nízkými pásmy pahorkatin, v Anglii označovanými jako „downs“. K nejznámějším pahorkatinám patří Cotswold Hills, Chiltern Hills, North Downs a South Downs. Pro oblast Lowlands je charakteristické spíše teplejší podnebí s dostatkem slunečního světla, nižším množstvím srážek a především úrodná půda vhodná pro farmaření, a proto zde žije většina anglické populace.43 Nejdelší řekou v Anglii je řeka Temže, která protéká Londýnem, a největší řekou je Severn, která pramení ve Walesu a teče do Bristolského zálivu. Celkově je Anglie relativně vlhká země, jejíž klima je výrazně ovlivněno Atlantickým oceánem. Zimní teploty málokdy klesnou pod 0°C, zatímco teploty v létě mohou dosáhnout i 30°C. Co se týče využití půdy, městská výstavba zabírá přibližně 21 % celkové rozlohy Anglie, plodiny a půda ležící ladem asi 30 %, tráva a pastviny 36 %, jiná zemědělská půda 5 % a lesy 8 %.44 42

ORACLE: ThinkQuest. England's Geography. [online]. 2005 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://library.thinkquest.org/J0112187/england_geography.htm 43 England. England Geography. [online]. 2011 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.england.org.za/england-geography.php 44 Tamtéž

34

2.1.5. Dějiny země Podle archeologických nálezů byla oblast jižní Británie, tedy dnešní Anglie, osídlena dříve než ostatní části ostrova. Důvodem měly být příznivější klimatické podmínky v dobách mezi jednotlivými dobami ledovými. Přibližně kolem roku 600 př. n. l. překročily keltské kmeny v čele s Galy a Brity Lamanšský průliv, vytlačily v průběhu následujících staletí původní obyvatele a postupně obsadily Anglii i zbytek Británie. O několik století později, přesně v roce 43 n. l., se na jižním pobřeží vylodily římské legie a na rozkaz císaře Claudia keltské kmeny porazily a dobyly většinu Anglie. Jako první pojmenovaly strov Britannia, založily zde stejnojmennou provincii, vybudovaly nová města, zavedly vzdělávací systém a do určité míry také křesťanství. Římská nadvláda trvala zhruba do roku 410, kdy Římané Anglii opustili, aby mohli bránit svoji zemi.45 Od poloviny 5. století začaly Anglii ohrožovat germánské kmeny označované společným názvem Anglosasové. Přestože Britové několikrát útok anglosaských vojsk odrazili, v polovině 7. století nakonec podlehli. Na jihu Anglie vzniklo sedm menších království – Northumbrie, Mercie, Kent, Východní Anglie, Essex, Sussex a Wessex, které postupně získaly výrazný vliv a velkou moc. Jako další se na území Anglie dostali v 9. století Dánové, kteří zahájili nájezdy spojené s pleněním a honbou za kořistí. Tuto hrozbu se podařilo zastavit anglosaskému králi Wessexu, Alfrédu Velikému, avšak za cenu rozdělení země mezi jeho a dánskou nadvládu. Významnou roli v té době sehrál normanský vévoda Vilém, který se roku 1066 přeplavil z Normandie do Anglie, kde v bitvě u Hastingsu porazil anglosaská vojska v čele s jejich králem Haroldem. Přestože se mu jako anglickému králi nepodařilo získat nadvládu nad celou Británií, zajistil pro Normany pevnou mocenskou pozici. Důležitým pramenem vztahujícím se k tomuto období je tzv. Kniha posledního soudu, obsahující údaje o veškerém pozemkovém majetku, výši placených daní a další skutečnosti, kterou roku 1086 nechal Vilém sepsat.46 Další významnou postavou v anglických dějinách byl Jindřich II. (1154 - 1189), první z dynastie Plantagenetů. Za své vlády rozšířil svou moc na Irsko, Skotsko, Wales 45

England. England History. [online]. 2011 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://www.england.org.za/history.php 46 Anglie. Anglie - historie. [online]. 2010 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://anglie.poznavacizajezdy.cz/historie.html

35

a některé části Francie, došlo také k přenesení moci zpět na panovníka a k omezení některých legislativních pravomocí církve. Jindřichův následník, anglický král Richard (1189 - 1199), zvaný Lví srdce, se proslavil především jako vůdce křižáků ve Třetí křížové výpravě. V Richardově nepřítomnosti zajišťoval správu země jeho bratr Jan Bezzemek, který se stal nakonec králem sám (1199 - 1216). Kvůli své krutosti a mstivosti byl však donucen podepsat dokument Magna Charta, na základě kterého bylo posíleno postavení šlechty a zároveň omezeny královy pravomoci. Úspěšnějším panovníkem byl Eduarda I. (1272 - 1307), který posílil svou moc vydáním mnoha zákonů a svoláním prvního oficiálního Anglického parlamentu. Podrobil si Wales a dokázal ovládnout i Skotsko, které však záhy jeho syn Eduard II. ztratil.47 V letech 1337 - 1453 zuřila mezi Francií a Anglií tzv. Stoletá válka, jejímž důvodem byly především anglické obchodní zájmy. Přestože byla anglická vojska v čele s Eduardem III. Plantagenetem (1327 - 1377) v několika bitvách úspěšná, válka nakonec skončila vítězstvím Francie. Následovala tzv. Válka růží (1455 - 1485), což byl ozbrojený politický spor mezi vládnoucí dynastií Lancasterů (ve znaku s rudou růží) a vévody z Yorku (ve znaku s bílou růží), kteří si dělali na anglický trůn nárok. Závěrečná bitva rozhodla ve prospěch Lancasterů a Jindřich VII. Tudor tak zahájil vládu Tudorovců.48 Dalším důležitým mezníkem v anglických dějinách je nástup Alžběty I. na trůn. Její vláda se vyznačovala neobyčejnou pevností a stabilitou, došlo k zefektivnění všeobecného práva a správy státu a také ke vzniku Anglikánské církve. V roce 1588 dokázalo anglické loďstvo pod vedením sira Francise Draka porazit ohromnou španělskou flotilu a Anglie se tímto vítězstvím stala námořní velmocí dominující na moři a zakládající své vlastní zámořské kolonie, z nichž první se stalo území v Severní Americe pojmenované Virginie. Po smrti Alžběty I. obsadil trůn Jakub VI. Stuart (1603 - 1625), který panoval nad celým územím ostrova Velká Británie. Kvůli sporům mezi Jakubovým synem Karlem I. (1625 - 1649) a Parlamentem vypukla v roce 1642 občanská válka. Porážka královského vojska parlamentaristickými silami vedenými Oliverem Cromwellem v roce 1645 fakticky zničila panovníkovo vojsko, a přestože se Karlu I. podařilo utéct, byl nakonec dopaden, odsouzen a popraven. Anglie se následně stala republikou a Oliver Cromwell byl roku

47

Wikipedia: the free encyclopedia. Dějiny Anglie. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Anglie 48 Anglie. Anglie - historie. [online]. 2010 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://anglie.poznavacizajezdy.cz/historie.html

36

1653 jmenován lordem protektorem. Nástupem Cromwella se na krátko stal jeho syn Richard, ten byl ale zbaven moci a roku 1660 se na anglický trůn dostali znovu Stuartovci. Výrazná část Angličanů se však s katolickým panovníkem Jakubem II. Stuartem (1685 1688) nemohla smířit, a tak byl na přání Parlamentu roku 1689 nahrazen Vilémem Oranžským. Anglie se přijetím nových zákonných opatření stala konstituční monarchií.49 V roce 1707, za vlády královny Anny, byl vydán Akt o Unii, který spojil Anglický a Skotský parlament a vytvořil tak Spojené království Velké Británie. Roku 1800 pak následoval další akt o unii, který formálně přičlenil k tomuto království Irsko a 1. ledna 1801 vzniklo Spojené království Velké Británie a Irska. Na počátku 19. století byl schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, jež tento obchod trvale zakázal. Vrcholu politické a ekonomické moci bylo dosaženo za vlády královny Viktorie, kdy se mimo jiné Velké Británii podařilo ovládnout významná zámořská území - Austrálii, Egypt, Kypr, část Jižní Afriky, Hongkong a pro Anglii nejdůležitější Indii. Po 1. světové válce se britská říše začala pomalu hroutit. Přestože jako člen Spojenců vyšla z 2. světové války vítězně, válka ji finančně i fyzicky poškodila a až půjčky Kanady, Spojených států a především Marshallův plán zahájily proces obnovy. Na tvorbě poválečného uspořádání světa se výrazným způsobem podíleli ministerský předseda Velké Británie, Winston Churchill, i jeho následovník. Po roce 1945 vznikl ve Velké Británii jeden z prvních komplexních sociálních a zdravotních systémů světa a do země začali přicházet lidé z celého Commonwealthu (tzv. Britské společenství národů). Po válce zároveň začal proces dekolonizace a téměř všechny britské kolonie byly postupně prohlášeny za nezávislé.50 Současnou panovnicí Spojeného království je královna Alžběta II., která nastoupila na trůn v roce 1952.

49

Wikipedia: the free encyclopedia. Dějiny Anglie. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Anglie 50 Anglie. Anglie - historie. [online]. 2010 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://anglie.poznavacizajezdy.cz/historie.html

37

2.1.6. Politický systém Politický systém Anglie spadá pod systém Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Britský politický systém je nejstarším fungujícím demokratickým politickým systémem. Je zasazen v rámci konstituční monarchie s dvoukomorovým parlamentem, v níž roli hlavy státu plní královna a ministerský předseda je hlavou vlády.51 Systém je z tohoto důvodu často označován jako „premiérský“. Panovník Hlavou státu je od roku 1952 královna Alžběta II. Má formálně mnoho pravomocí, včetně práva jmenovat a odvolat premiéra a všechny státní a vojenské úředníky, práva svolat nebo rozpustit parlament, ale v současnosti je její role spíše ceremoniální. Výkonná moc Britskou exekutivu tvoří panovník, premiér, kabinet, vláda a státní správa. Ministerský předseda, zpravidla leader nejsilnější parlamentní strany, stojí v čele kabinetu a jeho reálná politická moc je podstatně vyšší než moc ostatních členů kabinetu. V současné době disponuje řadou pravomocí, k těm nejdůležitějším patří právo vybírat a odvolávat členy vlády a právo rozpouštět dolní sněmovnu parlamentu. Kabinet se obvykle skládá asi z 20 nejvýznamnějších ministrů a členů vlády, z nichž každý musí být dle zvyklostí členem Dolní sněmovny nebo Sněmovny lordů. Ačkoliv je kabinet nejvyšším představitelem exekutivní moci, jeho existence a činnost není právně upravena, proto jeho fungování vychází převážně ze zvyklostí. Britská vláda má dnes kolem 100 členů a je nejvyšším administrativním orgánem.52 Zákonodárná moc Nejvyšším zákonodárným orgánem Spojeného království je parlament, který sestává ze dvou komor - Dolní sněmovny a Sněmovny lordů. Dolní sněmovna je demokraticky volený orgán, jehož hlavním cílem je reprezentovat zájmy veřejnosti. Má v současnosti 650 členů, každý poslanec zastupuje jeden volební obvod. Horní komora,

51

Wikipedia: the free encyclopedia. Politický systém Spojeného království. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Politický_systém_Spojeného_království 52 DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a A KOLEKTIV. Základní modely demokratických systémů: Komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008, s. 101-109. ISBN 978-80-245-1357-7

38

tzv. Sněmovna lordů, je složená z 827 světských a církevních členů, kteří hrají zásadní roli při tvorbě zákonů a kontrole vlády. Nově byla ustanovena funkce předsedy sněmovny, s oficiálním titulem Lord Speaker, který řídí každodenní činnost komory.53 Politické strany Ve Spojeném království funguje tzv. dvoustranický systém, kdy se u moci střídají dvě nejsilnější strany. V současné době mají v zemi dominantní postavení tři politické strany, a to Konzervativní strana, Strana práce a Liberální demokraté. Je důležité poznamenat, že britská legislativa nezná zákon, který by přímo upravoval postavení politických stran, existují pouze zákony zabývající se postavením zájmových sdružení a týkající se voleb.

2.1.7. Ekonomická situace země Ekonomika Anglie je největší ekonomikou ze čtyř zemí Spojeného království a patří zároveň k největší ekonomikám na světě. Jde o vysoce industrializovanou zemi, která částečně omezila tradiční těžký a zpracovatelský průmysl a přeorientovala se spíše na poskytování služeb. Sektor služeb, ať už maloobchod, distribuce, média a zábava, vzdělání či zdravotní péče dnes zaměstnává více než 2/3 veškeré pracovní síly.54 Obzvláště důležitou roli hrají v ekonomice finanční služby, bankovnictví a pojišťovnictví, což z velké části souvisí s postavením Londýna jako jednoho z největších finančních center na světě, kde mimo jiné sídlí centrální banka Bank of England či známá burza London Stock Exchange. Přestože význam zpracovatelského průmyslu v Anglii postupně klesá, země si udržuje vedoucí postavení v chemickém a farmaceutickém sektoru, dále se specializuje na výrobu automobilů, lokomotiv a součástek do letadel. Určitý podíl na vývozu mají také alkoholické nápoje, potraviny, paliva a jiné průmyslové zboží. Největšími obchodními partnery Anglie jsou Spojené státy, Německo, Nizozemí, Francie a Irsko.55

53

Www.parliament.uk. Parliamentary Business. [online]. 2008 [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/business/ 54 Britannica: The Online Encyclopedia. England. [online]. 1994-2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/700965/England/44522/Agriculture-forestry-and-fishing 55 Economy Watch: Follow The Money. England Trade, England Exports, England Imports. [online]. 1999 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.economywatch.com/world_economy/england/exportimport.html

39

Co se týče zemědělství, k nejčastěji pěstovaným plodinám patří pšenice, ječmen, oves, brambory a cukrová řepa. Anglie má dlouhou tradici v chovu skotu a je také jednou z předních světových rybářských velmocí. Velký význam je v ekonomice přikládán cestovnímu ruchu, který je zdrojem vysokých příjmů. Anglická architektura, kultura, umění i malebná krajina totiž ročně přilákají miliony zahraničních turistů. Co se týče jednotlivých ekonomických ukazatelů, například míra nezaměstnanosti v Anglii činila v posledním čtvrtletí roku 2011 8,4 %, což je ve srovnání s předchozími roky výrazný nárůst.56 Míra inflace v prosinci 2011 ve Spojeném království poklesla podle očekávání na 4,2 %, ukazatel nominální HDP vykazoval v roce 2010 hodnotu 1,458,452 milionů liber a nominální HDP na obyvatele činilo ve stejném roce 23,527 liber.57

2.2. Anglická společnost Historicky byla Anglie homogenní zemí, která si vytvořila množství vlastních tradic, avšak v souvislosti s expanzí Britského impéria a následnou imigrační vlnou došlo k výraznému ovlivnění anglické společnosti a do určité míry izolovaného anglického života Asiaty, Muslimy a dalšími přistěhovaleckými skupinami. Přes to všechno se Angličané snaží tlaku ze strany menšin odolávat a zachovat si tak svoji identitu. Zajímavé na anglické společnosti je například to, že v souvislosti s vedoucím postavením Anglie v rámci Spojeného království se většina Angličanů, na rozdíl od Skotů a Irů, považuje spíše za Brity než Angličany, což právě odráží ne příliš silné vlastenectví. Dokonce i St Patrick’s Day, národní den Irů, se v Anglii slaví mnohem více než národní den Angličanů.

56

Office for National Statistics. Regional Labour Market Statistics. [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/publications/re-reference-tables.html?edition=tcm%3A77-226946 57 Office for National Statistics. United Kingdom National Accounts: The Blue Book. [online]. 2011 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/rel/naa1-rd/united-kingdom-national-accounts/2011edition/bod---blue-book-2011.pdf

40

2.2.1. Systém sociálních tříd Co se týče sociální stratifikace, anglická společnost bývá někdy rozdělována do třech hlavních sociálních skupin – vyšší třída, střední třída a nižší třída. Vyšší třídu tvoří z velké části rodiny a jednotlivci s odkázaným majetkem a často s titulem „Lord“ nebo „Lady“. Do této skupiny nejsou zařazeni jen podle bohatství, které mají k dispozici, ale i na základě vzdělání a životního stylu. K jejich oblíbeným aktivitám patří rybaření, myslivost a především vše spojené s koňmi. Nejpočetnější skupinou je střední třída, jejíž vliv v poslední době výrazně roste. Lidé ze střední třídy bývají vzdělaní, finančně dobře zajištění, ne však bohatí, a jde většinou o odborníky z oblasti podnikání a jiných oblastí, úspěšné majitele obchodů, průmyslníky a další. Do nižší třídy, často také dělnické třídy, patří nevzdělaní nebo méně kvalifikovaní pracovníci zaměstnaní v zemědělství, v průmyslu nebo v továrnách.58 Dříve bylo zařazení do sociální třídy relativně snadno rozpoznatelné na základě způsobu, jakým lidé mluvili, jak se oblékali, jak vychovávali své děti, ale i podle jídla, které pravidelně jedli. Mnohé z těchto tradičních faktorů sociálního rozdílů však prošly změnou. Většina spotřebního zboží je dnes dostupná široké veřejnosti, oblečení ne vždy odpovídá postavení jednotlivce a svůj význam jako indikátor moci ztratilo i vzdělání. Ačkoliv jsou si Angličané určitých sociálních rozdílů vědomi, v okamžiku, kdy se mají k nějaké sociální třídě přiřadit, často váhají. Ti, kteří ze sociálních rozdílů těží nejvíce, se nezdráhají o třídách diskutovat a jsou ochotni identifikovat svůj vlastní sociální status. Naproti tomu lidé z nižších tříd se představou tříd cítí spíše ohroženi.59 Nicméně hranice mezi jednotlivými třídami v poslední době mizí a systému sociálních tříd převážná většina Angličanů přikládá jen minimální nebo nulový význam. Určité odlišnosti v každodenním životě a zvycích lze najít i mezi městskými a venkovskými oblastmi a také mezi méně bohatým severem Anglie a bohatým jihem, ale rozdíly jsou zanedbatelné.

58

English Blog. English class system. [online]. 2008 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.englishblogs.com/english_class_system/ 59 Wikia. Social Stratification in England. [online]. 2010 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://internationalbusiness.wikia.com/wiki/Social_Stratification_in_England

41

2.2.2. Rodina a postavení ženy ve společnosti Rodinný život Angličanů a jeho vnímání prošlo za poslední desetiletí radikální změnou. Názory na manželství se stejně jako v jiných zemích postupně mění, a to včetně názorů na rozvod, nemanželské děti nebo věk, kdy lidé vstupují do manželského svazku. Rozvod, který byl kdysi velmi výjimečný, se dnes stává přijatelným a mnohem častějším. Anglické páry uzavírají sňatek v čím dál vyšším věku nebo také vůbec a mnohé z nich si pořizují děti mimo manželství. Předchozí informace týkající se snižování počtu uzavíraných sňatků vyplývá i z průzkumů Statistického úřadu Velké Británie o rodinách a domácnostech. Z průzkumu dále vyplývá, že ve srovnání s předchozími roky se snížil počet čtyř- a vícečlenných rodin a zvýšil se naopak počet jednočlenných rodin.60 Rodinu se snaží Angličané stavět vždy na první místo. Přestože se země řadí spíše k individualistickým, velká, rozvětvená rodina je pro většinu Angličanů velmi důležitá. Zahrnuje často několik generací a ve většině případů významně působí na rozhodování jednotlivců. V průběhu let došlo také ke změně pohledu na postavení muže a ženy. Přestože někteří stále zastávají názor, že muž obstarává peníze a žena pečuje o domácnost, není nic neobvyklého, když se muž v anglické rodině podílí na chodu domácnosti i výchově dětí. Většina zastává názor, že jsou ženy rovny mužům a právě tak by s nimi mělo být jednáno. 61 I tak se ale dnešní anglické ženy setkávají v pracovním prostředí s určitými překážkami, které jim brání nebo znemožňují profesní růst.

2.3. Kultura Anglie Jak již bylo zmíněno výše, vzhledem k dominantnímu postavení Anglie v rámci Spojeného království je někdy těžké najít odlišnosti mezi anglickou kulturou a kulturou Spojeného království jako celku, avšak existují určité kulturní zvyklosti, které jsou spojeny výhradně s Anglií.

60

Office for National Statistics. Families and households, 2001 to 2011: Statistical Bulletin. [online]. 2012 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/dcp171778_251357.pdf 61 St Giles International. A Guide to English Cutlure and Customs. [online]. 2009 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.stgiles-international.com/forms/General_cultural_information.pdf

42

Anglická kultura se vyvíjela v průběhu několika tisíciletí, zahrnuje prvky jak staré, tak novodobé. Působilo a působí na ni mnoho aspektů, z nichž nejvýznamnější zahrnují umění, literaturu, hudbu, kuchyni, historii, náboženství, folklór a další. Do povědomí lidí ve světě se Anglie a její kultura dostala také díky angličtině, která je mateřským jazykem Angličanů a zároveň třetím nejpoužívanějším jazykem na světě. Hrála významnou roli při rozvoji umění a vědy. Řada z nejvýznamnějších postav v dějinách moderního vědeckého a filozofického myšlení má svůj původ právě v Anglii. K těm nejznámějším bezpochyby patří William Shakespeare, Charles Dickens, David Ricardo, John Maynard Keynes, Isaac Newton, John Locke a mnoho dalších.

2.3.1. Náboženství Náboženství je bezesporu jedním z faktorů, které se podílí na formování kultury. Ve všech částech světa a ve všech etapách vývoje lidstva výrazně ovlivnilo nejen myšlení lidí, ale i literaturu, architekturu a v některých případech proniklo do společnosti tak hluboko, že se stalo stylem života. Veškeré stavby a monumenty, které za sebou náboženství zanechávají, zůstávají dlouhou dobu důležitými ikonami pro místní obyvatele i turisty. Nejrozšířenějším náboženstvím v Anglii je již od středověku křesťanství, přestože bylo dříve spojováno s pohanstvím, tedy vyznáváním více bohů. První důkazy o křesťanství pochází ze 3. století n.l., kdy se na území dnešní Anglie usídlili Římané. Když v 5. století zemi opustili, zanechali po sobě křesťanskou kulturu, kterou později obnovili misionáři ze Skotska a kontinentální Evropy. Dnes téměř 70 % anglické populace vyznává jeden z následujících samostatných směrů křesťanství:

62



anglikánství, ke kterému se hlásí nejvíce Angličanů,



katolictví, které bylo hlavním náboženstvím na celém ostrově téměř tisíc let,



metodismus, směr protestantismu,



pentekostalismus



východní pravoslavná církev a další.62

England. England Religion. [online]. 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.england.org.za/england-religion.php

43

Druhým nejvýznamnějším náboženstvím významně ovlivňujícím anglickou kulturu je islám, který má obrovskou základnu stoupenců po celém světě. Do Anglie se islám dostal s příchodem imigrantů nebo jejich potomků z jižní Asie. V současné době se k němu hlásí necelých 5 % anglické populace, z toho 40 % muslimů žije v Londýně. Třetí nejvyšší procento vyznavačů má v Anglii hinduismus, jež má svůj původ v Indii. Do Anglie se toto náboženství dostalo nejprve začátkem 19. století a následně během 20. století ve třech hlavních migračních vlnách. Od té doby vzniklo v Anglii více než 150 hinduistických chrámů a řada hinduistických organizací, které nabízejí různé služby cílovým skupinám v oblasti vzdělání, zdravotní péče, poradenství a dalších oblastech.63 Další početnou náboženskou skupinu tvoří židé. Podle historických záznamů se židovství na území Anglie objevilo v roce 1066, ale v letech 1290 – 1656 bylo oficiálně zakázáno. V současné době je přítomnost židovské kultury a židů v Anglii jednou z největších na svět.64 Určité procento zastoupení má mezi Angličany ještě sikhismus a buddhismus, jiná náboženství mají pouze nepatrné množství vyznavačů. Mimo to je Anglie domovem pro velkou skupinu ateistů, kteří věří v neexistenci Boha. Graf č. 5 – Náboženské vyznání v Anglii (2010) bez vyznání

22,4%

jiné

1,1%

sikhismus

0,8%

islám judaismus hinduismus buddhismus

4,9% 0,5% 1,5% 0,4%

křesťanství

68,5% Zdroj: www.ons.gov.uk

63

Wikipedia: the free encyclopedia. Religion in England. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Sikhism_in_England 64 Tamtéž

44

2.3.2. Typické chování a vybrané zvyky Angličanů Anglický smysl pro humor, zdvořilost, formálnost, jízda vlevo, anglický „afternoon tea“, anglické pivo, kriket, „fish and chips“, anglická snídaně - to vše si člověk dokáže vybavit, když se řekne „Anglie“. Některé společenské zvyky jsou stejné jako české, některé se podobají, některé jsou naopak naprosto odlišné, a právě ty dělají z Angličanů Angličany. Nejtypičtější vlastností Angličanů je bezpochyby zdvořilost. Prosba, vděčnost a omluva hrají ve společenském styku významnou roli, proto je důležité neustále používat výrazy „prosím“ a „děkuji“. V opačném případě totiž hrozí, že se člověk rychle stane neoblíbeným. Je sice milé, že se Angličané vždy snaží chovat ohleduplně, v každé situaci nápomocně a přátelsky, ale na druhou stranu, tato přehnaná snaha může být někdy vnímána spíše negativně, protože cizí člověk si nikdy není jistý tím, jak moc upřímně je zdvořilost Angličanů myšlena. Angličané jsou také známí svojí dochvilností a vztahem k času; pevně daný harmonogram je důležitou součástí jejich organizovaného životního stylu. Kromě toho je pro ně typická formálnost, rezervovanost a rozhodně nepatří k lidem, kteří by si libovali v dotycích a dávali najevo své emoce. Působí vyrovnaně, bezstarostně a optimisticky. Další informace o společenském chování Angličanů budou podrobněji popsány v kapitole 2.4. Společenská a obchodní etiketa. Pokud mluvíme o tradičních anglických zvycích, nelze nezmínit pití čaje. Čaj je pro obyvatele britských ostrovů víc než jen horký osvěžující nápoj a jen málokdo se bez šálku čaje dokáže obejít. Jsou navíc zvyklí si do čaje přidávat mléko nebo smetanu. Přes vzrůstající konkurenci různých nápojů, kterým podléhá především mládež, vypije každý Angličan denně v průměru šest šálků čaje, včetně šálků během pracovní doby. Není totiž nic neobvyklého, že se dvakrát denně zastaví chod některých podniků a úřadů, aby se pracovníci mohli sejít na čaj.65 Trochu zvláštní součástí každodenního života v Anglii jsou fronty. Angličané stojí ve frontách na autobus, do kina, na telefon, v obchodě, dokonce i na stůl v kavárně. Kromě 65

Koktejl: Geografický magazín. Čaj dobývá svět. [online]. 1997-2012 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1512%3Aaj-dobyvasvt&Itemid=4

45

toho je fronta jedním z mála míst, kde rozhovor s cizími lidmi bez předchozího představení není považován za špatné chování.66 Pro stání ve frontě platí v Anglii určitá pravidla, která by měla být respektována a dodržována. Žádné hádky, žádné strkání ani předbíhání a samozřejmě respektování osobního prostoru ostatních – tím vším předejdeme nepříjemné situaci. Pokud někdo frontu na dvě minuty opustí, nemůže čekat, že se potom jen tak vrátí na své původní místo. Další typickou anglickou záležitostí jsou hospůdky. Po staletí přátelé, známí a kolegové využívají hospůdky jako oblíbená místa odpočinku a společenských setkání všeho druhu, proto je v Anglii najdeme téměř v každé ulici. Každá hospůdka běžně nabízí několik druhů a značek anglického piva, brandy, whiskey, gin, víno a kromě obvyklé hospodské zábavy zajišťuje také živou hudbu, karaoke, možnost sledování sportovních přenosů nebo komediální představení. V neposlední řadě nesmím zapomenout zmínit, že se v Anglii, stejně jako ve většině bývalých anglických kolonií, jezdí vlevo. A stejně tak mají lidé tendenci chodit spíše po levé straně a míjet se vpravo.

2.3.3. Svátky a festivaly Jedním z nejviditelnějších projevů kultury jsou oslavy svátků. Svátky mají většinou náboženský, národní nebo kulturní význam, ale mohou být spojeny i s důležitými historickými daty, královskými ceremoniály či změnou ročního období. Angličané jsou na své tradice velice hrdí, a proto je pečlivě dodržují. Velká část anglických svátků je shodná se svátky v České republice, avšak způsob jejich oslav se v některých případech liší. Mezi tradiční anglické svátky patří: 

Christmas Pravděpodobně nejdůležitějším svátkem jsou pro většinu Angličanů Vánoce, oproti

České republice se však slaví až 25. prosince. Kromě tradičních vánočních zvyků, které jsou typické pro většinu zemí, si děti v Anglii například píší svá přání na dopisy, které pálí v ohni, a zavěšují své vánoční punčochy nad krb, protože podle tradice se Otec Vánoc proplíží právě krbem. Na stole samozřejmě nesmí chybět hrachová polévka, tradiční krocan a švestkový pudink. 66

VisitEngland. English Etiquette. [online]. 2010 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.visitengland.com/en/All-About-England/English-Etiquette/

46



New Year’s Eve Silvestrovské oslavy patří v Anglii k těm největším a nejočekávanějším. Někteří

preferují domácí oslavy v rodinném kruhu, jiní dávají přednost zábavou a alkoholem nabitým klubům, hospodám či párty na lodi. K oslavám příchodu nového roku patří také tradiční ohňostroje, z nichž nejnavštěvovanějším je půlnoční ohňostroj v Londýně na břehu Temže. Na Nový rok se v Londýně pořádá tzv. London Parade - průvod s více než 10 000 tanečníky, klauny a zpěváky, kam každoročně zavítá kolem půl milionů návštěvníků.67 

St Valentine’s Day Kromě zamilovaných, kteří vyjadřují lásku svým protějškům květinou, přáním,

čokoládou nebo jiným dárkem, slaví v Anglii tento den také děti. Zpívají své oblíbené romantické písně a jsou za to na oplátku bohatě odměněny sladkostmi nebo hračkami. 

Easter V Anglii příchod Velikonoc ohlašuje masopustní úterý, Shrove Tuesday, které je

spíše známé pod názvem Pancake Day neboli Palačinkový den. V tento den se koná veřejný palačinkový závod určený hlavně pro ženy, jehož hlavním cílem je dopravit palačinku smažící se na pánvi do cíle, a aby to nebylo tak jednoduché, palačinka se musí několikrát obrátit. Ve Velikonoční neděli pak chodí velikonoční zajíček nadělovat dětem čokoládová vajíčka, která schovává buď venku, nebo v domě, a děti je pomocí hádanek a nápověd hledají.68 

St George’s Day Nejznámějším symbolem tohoto dne je červený kříž Svatého Jiří, patrona Anglie,

na bílém pozadí, který je používán jako národní anglická vlajka. Některá města a vesnice v Anglii si výročí smrti Svatého Jiří připomínají slavnostním průvodem, menšími festivaly, vyzdobeným křížem Svatého Jiří na vlajce nebo červenou růží v klopě, nicméně pro mnoho lidí je tento den jenom běžným pracovním dnem a někteří ani nevědí, kdy se tento svátek slaví. 

Halloween Tento anglosaský lidový svátek se slaví 31. října. Děti se oblékají do strašidelných

kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo

67

2012 London New Year's Day Parade & Festival. The Parade. [online]. 2008 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.londonparade.co.uk/theparade 68 Do světa na kole i v pohorkách. Velikonoce v Anglii. [online]. [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.dosveta.com/skotsko-zakladni-informace/velikonoce-v-anglii.html

47

vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci atd. Typickými barvami jsou černá a oranžová.69 

Bonfire Night (Guy Fawkes Night) Noc Guye Fawkese se slaví 5. listopadu jako připomínka Spiknutí střelného prachu,

což byl neúspěšný pokus o atentát na krále Jakuba I. v roce 1605. Tento svátek se drží v tradici již více než 400 let. Ve většině měst a větších vesnic se dnes organizují oslavy, kde nesmí chybět ohňostroje, hranice a často i pouťové atrakce.70 V některých městech se vyrábějí figuríny zpodobňující Guye Fawkese, které se vhazují na hořící hranice a děti zpívají píseň o nepovedeném atentátu. V Anglii, stejně jako v celém Spojeném království, se svátky často nazývají „bank holidays“, jelikož v tyto dny mají všechny banky v zemi zavřeno. Jedním z důležitých aspektů každé kultury jsou mimo jiné také festivaly a slavnosti. Festivaly se v Anglii konají od ledna až do prosince a mají jednu z nejdelších tradic. Kromě hudebních festivalů, z nichž některé patří k největším na světě, se v Anglii konají festivaly jídla a pití, festivaly tance a umění, festivaly květin, náboženské oslavy a řada sportovních akcí. Největším festivalem v Anglii je zřejmě Notting Hill Carnival, který se koná na konci srpna v Londýně. Původně byl tento karneval místní událostí pro karibskou komunitu, která si připomínala své kořeny a kulturní zvyky, ale v průběhu let se z této události stala největší pouliční párty v Evropě a zároveň druhý největší karneval na světě. Součástí této přehlídky bývají několikakilometrové průvody kostýmů, tanečníků a tanečnic, koncerty, sound systémy a statisíce až miliony návštěvníků.71 Jedním z nejproslulejších hudebních festivalů na světě je festival Glastonbury, který se koná v anglickém městě Pilton. Jde o multižánrový festival, který každoročně hostí více než 300 proslulých světových hudebníků a kapel, ale na své si přijdou i milovníci divadla, tance a kabaretu.

69

Wikipedia: the free encyclopedia. Halloween. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Halloween 70 Wikipedia: the free encyclopedia. Noc Guye Fawkese. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Noc_Guye_Fawkese 71 Pohyby. Notting Hill Carnival 2011. [online]. 2004-2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.pohyby.co.uk/index.php?option=com_community&view=events&task=viewevent&eventid=17 9&Itemid=164&lang=cz

48

Dalším tradičním anglickým festivalem je Cheese Rolling, neboli kutálení sýrů, který se koná v květnu na Cooperově kopci. Jeho podstatou je dohnat bochník sýra Double Gloucester, tedy skutálet se za ním z 200 metrů dlouhého strmého kopce co nejrychleji. Přestože má prudkost svahu a nerovný terén na svědomí každý rok celou řadu úrazů, zájemců i návštěvníků je každým rokem víc a víc.72 Koncem února se v Yorku pravidelně koná Jorvik Viking Festival. V rámci něj je připravena řada akcí od vikinského umění a řemesel až po vojenské přehlídky vikinských nájezdníků, bitvy a závody na člunech. Vyvrcholením několikadenního programu je ohnivá show a pořádný ohňostroj. Začátkem srpna se v Londýně koná největší britský pivní festival Great British Beer Festival, jehož součástí je i soutěž o titul „Nejlepší pivo Velké Británie“. Návštěvníci festivalu mají možnost vyzkoušet více než 450 druhů piv pocházející z 280 pivovarů. Kromě toho je přichystán bohatý doprovodný program – degustace piva s odborníkem, tradiční hospodské hry, živá hudba, soutěže a pochoutky mezinárodní kuchyně.73

2.4. Společenská a obchodní etiketa Pravidla etikety stanovují jakousi předlohu vhodného chování ve společenských a obchodních situacích, jejich znalost tedy napomáhá utváření vztahů a je nezbytná pro úspěchy v obchodování. Image anglického gentlemana je známá téměř po celém světě. I nadále existuje v Anglii zvláštní druh vybrané etikety, která předepisuje správné způsoby chování pro většinu situací, a Angličané jsou v jejím dodržování obzvláště velkými pedanty. Správně navázat kontakt, náležitým způsobem oslovit, předat vizitku, vyznat se ve slovních i mimoslovních projevech komunikace, komunikovat na určité téma, uvědomovat si význam času, dát vhodný dárek a v neposlední řadě se správně obléct na schůzku - to vše přináší při komunikaci s Angličany jednoznačně výhody. Jejich neznalost může být příčinou vzniku komunikačních bariér, nedorozumění a rozporů. Právě

72

Pro chlapa: magazín pro pány tvorstva. Festivaly pro labužníky. [online]. 2010 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.prochlapa.cz/festivaly-pro-labuzniky.html 73 Budweiser Budvar. Poprvé v historii zasedne v odborné porotě největšího britského pivního festivalu český odborník. [online]. 2008 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://budweiser-budvar.cz/sk/media/archivtiskovych-zprav/2008/cesky-odbornik-v-porote.html

49

tato kapitola, která vychází z již výše zmíněných poznatků o zvláštnostech anglické kultury, je jakýmsi návodem, jak se podobným nepříjemným situacím vyhnout.

2.4.1. Pozdrav a představení Ačkoliv Angličané rádi poznávají nové lidi a především osoby jiných národností, jsou velice rezervovaní. Jejich obezřetnost by však neměla být mylně považována za lhostejnost nebo nezdvořilost, protože tomu tak ve většině případů není. Tradiční formou pozdravu je v Anglii podání ruky, a to jak při obchodních, tak při společenských příležitostech, při příchodu i odchodu. Mezi lidmi, kteří se stýkají pravidelně, už podání ruky není tak obvyklé. Stisk ruky by měl být kratší a ne příliš pevný. Jako pozdrav se obvykle používá zdvořilostní fráze „How do you do?“ a správnou odpovědí je frázi zopakovat. Zároveň je důležité udržet oční kontakt. Podání ruky je běžným pozdravem mezi ženami; mezi opačnými pohlavími by měl muž umožnit ženě podat ruku jako první. 74 Polibek na jednu či obě líce nebo objetí je vyhrazeno spíše pro rodinné členy a velmi blízké přátele v soukromí domova. Mezi známými, ve škole nebo v pracovním prostředí se jako neformální pozdrav používají výrazy „Hi“, „Hello“ nebo „Good morning“. Anglická etiketa stanovuje určitá pravidla i pro případ představování v obchodním styku a při jiných společenských situacích. Důležitou roli v tomto případě hraje odlišnost jednotlivých tříd – mladší osoby jsou vždy představovány starším, osoby s nižším postavením osobám výše postaveným a v případě dvou osob podobného věku i postavení bychom nám známější osobu měli představit nám méně známé osobě.

2.4.2. Oslovení a titulování Je třeba dbát i na správný a vhodný způsob oslovování a titulování, jelikož vzájemný respekt a úcta patří k základním kamenům komunikace.

74

Morebusiness.com: Build the business of your dreams! Doing Business in England: Business Tips for England. [online]. 1999 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.morebusiness.com/running_your_business/management/d928776493.brc

50

Na úvod této podkapitoly je důležité poznamenat, že cizinci často Angličany považují za mnohem formálnější, než ve skutečnosti jsou. Oslovení křestním jménem je dnes stále častější i mezi osobami opačného pohlaví i různých funkcí, a to jak při obchodních kontaktech, tak při telefonickém styku, aniž byli partneři předem představeni. Pokud si však nejsme jisti, je lepší držet se zdvořilosti. Angličany je vhodné oslovovat příjmením spolu s titulem, tedy „Mr“ v případě muže, „Mrs“ pro oslovení vdané ženy, „Miss“ pro slečnu a „Ms“ při oslovení ženy, u které neznáme rodinný stav nebo v obchodním styku. V obchodním styku se doporučuje ujasnit si formu oslovení co nejdříve, zpravidla během první schůzky. Rozhodně není vhodné oslovovat křestním jménem, pokud nás k tomu dotyčná osoba sama nevyzve. V zemích Spojeného království se můžeme setkat se šlechtickým titulem „sir“, který je udělován britským panovníkem baronetům a rytířům. Titul „sir“ se používá výhradně ve spojení s křestním jménem, nikdy s příjmením.75 Co se týče akademických a jiných odborných titulů, na rozdíl od jiných evropských zemí si Angličané na jejich užívání nepotrpí. Obvykle používají profesní tituly pouze lékaři, profesoři a duchovní, a pokud si nejsme jisti, jednoduchým pravidlem je použít titul uvedený na vizitce nebo při představování.

2.4.3. Vizitky Výměna vizitek na začátku obchodního jednání nepatří v Anglii k nezbytným krokům a anglická etiketa proto pro výměnu nestanovuje žádná zvláštní pravidla, nicméně se doporučuje mít jich dostatečnou zásobu. Vizitky se vyměňují při představování, na začátku jednání, případně i po skončení jednání bez jakýchkoliv rituálů. Ačkoliv by měly být čisté a nepomačkané, není nic neobvyklého, že Angličané nosí vizitky po kapsách a píší si poznámky na jejich zadní stranu.76 Pro zahraniční partnery se však pro jistotu doporučuje zacházet s vizitkami s úctou, nijak je nemačkat a neohýbat. Pokud Angličan vizitku od někoho dostane, většinou se na ni podívá jen letmým pohledem a odloží ji, proto bychom se neměli cítit nijak uraženi, pokud jí nevěnují větší pozornost. 75

Giftypedia: Your gift resource. Meeting and Greeting. [online]. 2007 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.giftypedia.com/England_Gift_Giving_Customs 76 Brochure Monster: Your gift resource. Etiquette of Business Cards: How to Avoid Offending Your Hosts?.[online]. 2009 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.brochuremonster.com/brochurearticles/the-etiquette-of-business-cards.php

51

2.4.4. Verbální a neverbální komunikace Jedním z hlavních předpokladů úspěšné komunikace s anglickými partnery je minimálně základní znalost zvláštností jejich verbálních a nonverbálních projevů. Při obchodování v Anglii člověk rychle zjistí, že přímé odpovědi na přímou otázku se jen tak nedočká - pro anglickou verbální komunikaci jsou charakteristické spíše nepřímé, vyhýbavé odpovědi. Rozhovor může být často nejednoznačný a plný nejasností, proto je důležité věnovat pozornost tónu hlasu a výrazu v obličeji. V průběhu rozhovoru se obecně udržuje přímý oční kontakt, ale pokud je intenzivní a trvá delší dobu, přivádí Angličany do rozpaků, které spolu s pocitem studu mohou v lidech vyvolat až fyzickou bolest. Pokud však hovoří starší nebo vysoce postavená osoba, koukat se pryč je považováno za neuctivé. Neslušné je také na někoho zírat, lidé se cítí nepříjemně. Hlasité mluvení, křik, a jakékoliv upozorňování na sebe jsou v Anglii považovány za nevhodné chování. Neverbální komunikace nehraje v Anglii příliš významnou roli, takže mimika, řeč těla a gestikulace rukou v případě Angličanů rozhodně nejsou součástí konverzace. Ruce většinou drží u těla, ale nikdy ne v kapsách. Co se týče vybraných gest používaných mezi Angličany, poklepání na čelo znamená stejně jako v jiných zemích, že je dotyčná osoba hloupá. Poklepáním na nos naznačují, že je něco tajné nebo důvěrné. Velmi urážlivým gestem, kterému bychom se měli vyhýbat, jsou vztyčené dva prsty ve tvaru písmene „V“ jako znamení vítězství.77

2.4.5. Interpersonální vzdálenost Fyzický kontakt na veřejnosti je pro Angličany tabu. Jsou proslulí svojí rezervovaností a rozhodně nepatří k lidem, kteří by si libovali v dotycích. Při konverzaci se snaží zachovávat větší vzdálenost mezi sebou a osobou, se kterou mluví. V podnikatelském prostředí je samozřejmě osobní prostor respektován mnohem více než v rodinném prostředí. Dotyky jsou převážně soukromou záležitostí a na veřejnosti jsou považovány za nevhodné, proto jsou omezovány na minimum. Angličané často vynakládají velké úsilí, 77

United Kingdom - Britian - England Business Etiquette, Culture & Manners. Behavior. [online]. 19982012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.cyborlink.com/besite/united_kingdom.htm

52

aby se nikoho nedotkli, a pokud se tak náhodou stane, například v přeplněném dopravním prostředku, za každou cenu se snaží vyhnout očnímu kontaktu.

2.4.6. Konverzace Jak již bylo několikrát zmíněno, Angličané jsou velmi rezervovaní a diskrétní lidé. Jejich soukromí je pro ně nesmírně důležité a od ostatních očekávají, že ho budou respektovat, proto není dobré ptát se na soukromé věci. Otázky typu „Odkud jste?“ mohou vnímat jako dotazy týkající se původu či sociálních tříd. Osobní věci, zejména finanční situace a vztahy, se často neřeší ani mezi blízkými přáteli. 78 Celkově je však jejich komunikační styl při rozhovoru s někým, koho dobře znají, spíše neformální. Abychom dodali komunikaci s anglickými partnery pozitivní charakter, je třeba klást zvláštní důraz na volbu témat při konverzaci. Angličané jsou hrdí na svoji zemi, proto je dobré mít alespoň základní znalosti. Dobře zvoleným tématem může být historie Anglie, umění a architektura, svátky, jídlo nebo sport. Stejně tak existují témata, kterým je lepší se při rozhovoru vyhnout. Kromě oněch zmíněných osobních věcí není vhodné s Angličany diskutovat o politice, náboženství, systému sociálních tříd a pravděpodobně nejhorší dojem člověk zanechá při kritizování Anglie. Angličané jsou velmi sečtělí lidé a oceňují tuto vlastnost i na ostatních.79 Rádi se dělí o své názory na aktuální dění a chtějí rovněž znát názory komunikujících partnerů na konkrétní téma rozhovoru. Problémem při komunikaci může být záliba Angličanů v sebepodceňování, které se často projevuje ve formě ironie. Jeho používání odráží úroveň vzdělání, ale většinou má každý sklon podhodnocovat všechno. Co se týče samotného způsobu projevu, je třeba dbát na srozumitelné a jasné vyjadřování; rychlé mluvení, neúplné věty nebo mumlání působí neprofesionálně.

78

@llo' Expat: England. England Customs & Etiquettes. [online]. 2010 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.england.alloexpat.com/england_information/customs_etiquettes_england.php 79 SABATH, Ann Marie. International Business Etiquette [online]. Career Press, 2004 [cit. 2012-03-09]. ISBN 0-595-32331-6. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=5TOnFJ7rwf4C&printsec=frontcover&dq=english+business+etiquette&hl =cs&sa=X&ei=1B5NT6C8K4L64QTEovnNAg&ved=0CF4Q6AEwBA#v=onepage&q=english%20busine ss%20etiquette&f=false

53

2.4.7. Význam času V anglické etiketě je důležitým faktorem čas. Angličané jsou přesvědčení, že pokud má setkání stanovený čas a místo, potom by ho měli dodržet. Čas je pro ně důležitý i v pracovním životě – do práce denně obvykle dochází o hodinu dříve a odchází často i o několik hodin déle. Pokud jde o obchodní setkání, je dochvilnost velice důležitá a určitě zanechá dobrý první dojem. V případě, že se dotyčný nestihne dostavit včas, je dobré informovat o zpoždění všechny účastníky. Obzvláště v Londýně, kde je občas doprava velmi komplikovaná, je dobré vyhradit si více času a nechat si určitou rezervu. V případě, že se pozdě dostaví někdo jiný a my budeme muset čekat, měli bychom se vyhnout jakýmkoliv komentářům nebo stížnostem. Pro společenská setkání, pozvání domů a podobné akce stanovuje anglická etiketa poněkud jiná pravidla. Je vhodné se na schůzce objevit ne dříve než 15 minut po a zároveň ne déle než 30 minut po smluveném čase. Nutností přijít včas je pouze v případě, že je rezervováno místo v restauraci.80 Podle přístupu k jednotlivým úkolům a časovému harmonogramu se Anglie obecně řadí mezi monochronní kultury. Monochronní chápání času znamená, že jednotlivé činnosti jsou vykonávány v chronologickém pořadí, tedy v určitou dobu je vykonávána pouze jedna činnost. Jde o kulturu, ve které je různým úkolům přiřazen určitý čas a všechny přímé cíle je možné sledovat od začátku až do konce. Čas a jeho význam jsou vnímány podobně jako měna; lze ho uložit, strávit, plýtvat s ním nebo ho ztratit.81 Zde považuji za vhodné připomenout, že Fons Trompenaars má na Angličany a jejich vnímání času odlišný názor. Anglii ke kulturám, kde je čas vnímán souběžně, lidé dokážou pracovat na několika projektech najednou a plány a závazky považují za flexibilní. To vše je ovšem opakem monochronního chápání času.

80

SABATH, Ann Marie. International Business Etiquette [online]. Career Press, 2004 [cit. 2012-03-09]. ISBN 0-595-32331-6. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=5TOnFJ7rwf4C&printsec=frontcover&dq=english+business+etiquette&hl =cs&sa=X&ei=1B5NT6C8K4L64QTEovnNAg&ved=0CF4Q6AEwBA#v=onepage&q=english%20busine ss%20etiquette&f=false 81 International Business Wiki. England monochronic (work sequentially). [online]. 2004-2012 [cit. 2012-0311]. Dostupné z: http://internationalbusiness.wikia.com/wiki/England_monochronic_(work_sequentially)

54

2.4.8. Oblékání a vzhled Oblečení a vzhled jsou velice důležité pro vytvoření prvního dojmů, proto i jim musí být věnována patřičná pozornost, zvláště v případě obchodního jednání. Pravidla pro obchodní oděv jsou v Anglii poněkud uvolněnější, nicméně konzervativní oblečení je důležité pro muže i ženy. Na výběr oblečení má kromě počasí a příležitosti vliv také prostředí, ve kterém se nacházíme. Ve velkých městech, obzvláště v Londýně, chodí lidé oblečení mnohem formálněji než kde jinde. V podnikatelském prostředí je vhodným oblečením pro muže jakékoliv generace oblek v tmavých barvách, košile, kravata a šněrovací boty, nikoliv mokasíny. Košile by měla být bez kapes, a pokud přece jen nějakou má, měla by být prázdná. Kravata by měla být konzervativní, vzorovaná, ale rozhodně ne pruhovaná. Muži často nosí vázanku své bývalé školy, armády, univerzity nebo klubu, proto je třeba při výběru brát tuto skutečnost v úvahu. Je totiž považováno za společenské faux pas, když si muž vybere kravatu, na kterou „nemá právo“.82 Oblečení pro ženy není tak barevně a stylově omezené jako oblečení pro muže, ale konzervativnost by měla zůstat zachována. Ženy většinou volí klasický kostým, šaty nebo halenku a sukni dlouhou těsně pod kolena. Krátké sukně a výrazné módní doplňky jsou stejně nevhodné jako množství make-upu, které může nepřímo poukazovat na nedostatek sebedůvěry. Pro každodenní nošení jsou přijatelné džíny a trička. Některé instituce přijaly tzv. „concept of dress-down Fridays“, což znamená, že je v pátek povoleno ležérní oblečení. V oddělení informačních technologií platí tento koncept po celý týden. Naproti tomu zaměstnanci v reklamě a v médiích dávají přednost více stylovému oblečení, většinou od předních návrhářů.83

82

SABATH, Ann Marie. International Business Etiquette [online]. Career Press, 2004 [cit. 2012-03-09]. ISBN 0-595-32331-6. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=5TOnFJ7rwf4C&printsec=frontcover&dq=english+business+etiquette&hl =cs&sa=X&ei=1B5NT6C8K4L64QTEovnNAg&ved=0CF4Q6AEwBA#v=onepage&q=english%20busine ss%20etiquette&f=false 83 Etiquette City: World Wide Business Community. England - Clothing. [online]. 2004 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.westwoodbusiness.org/showcase/webteam04/england_clothing.htm

55

2.4.9. Obchodní jednání Národní mentalita a zvyklosti Angličanů se výrazně promítají i do sféry obchodů, proto je znalost anglické obchodní etikety jako základní předpoklad úspěšné spolupráce nezbytná pro obchodníky z celého světa. Základem úspěchu je především dochvilnost a pečlivá příprava na jednání. Atmosféra bývá zpravidla formální a seriozní. Vybudování dlouhodobých a důvěrných vztahů je pro většinu Angličanů důležité, ale není nezbytnou podmínkou při prvním setkání. Při komunikaci je nutné dodržovat a respektovat normy chování přijatelné pro Angličany, samozřejmostí by měly být vzájemný respekt, zdvořilost a trpělivost. Každé obchodní jednání má vždy jasně definovaný účel. Před začátkem a často i po skončení samotného jednání se obvykle vede tzv. „small talk“, což je krátká úvodní nebo závěrečná konverzace, během které mají zahraniční partneři příležitost dát najevo například svůj přátelský postoj. Jak již bylo poznamenáno, Angličané mají obecně zájem spíše o dlouhodobější vztahy, proto je dobré poskytnout jim čas na posouzení jak samotného obchodního partnera, tak jeho záměrů a návrhů. Při prvním setkání se snaží zachovat si pouze jeden výraz ve tváři, proto je někdy obtížné poznat, co si opravdu myslí. Součástí obchodní debaty v Anglii je mimo jiné i humor, někdy ironický až sarkastický, proto přichystaná zásoba vtipů a anekdot může být při jednání přínosem. Svůj humor někdy Angličané používají jako projev nesouhlasu, vysmívání se protistraně nebo dokonce jako opovržení, ale je důležité nebrat to osobně.84 Pokud je součástí jednání i prezentace, je nutné se ujistit, že je dostatečně promyšlená a neobsahuje žádná přehnaná tvrzení, která nelze ověřit. Angličané se rádi ptají na podrobnosti, jelikož při rozhodování pak spoléhají především na fakta. Průběh jednání často závisí na složení přítomných osob. Pokud mají všichni stejné nebo podobné postavení, jednání probíhá většinou formou diskuse, kde každý může vyjádřit své názory a myšlenky. V případě, že je přítomna osoba vyššího postavení, velká část jednání je v její režii. Důležitým aspektem anglického hodnotového systému je být přijat ostatními. Přestože anglická obchodní kultura patří mezi silně hierarchické, je kladen důraz na týmovou práci, proto může být rozhodování dlouhým procesem. Je tedy důležité být

84

Circles Of Excellence: For Corporate Education. Communication Guidelines for England. [online]. 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.circlesofexcellence.com/blog/tag/doing-business-in-england/

56

při vyjednávání s Angličany trpělivý, protože spěch nebo vyvíjení nátlaku může být kontraproduktivní. Angličané se také snaží vyhýbat přímé konfrontaci a sporům, ale neváhají říci „ne“. Nemají rádi, když jim někdo říká, co mají dělat; je lepší nabídnout jim spíše návrhy nebo doporučení. Při rozhodování se Angličané snaží dodržovat předpisy a vychází raději ze zavedených pravidel, než ze svých osobních zkušeností a pocitů. Objektivní skutečnosti a důkazy jsou pro ně jediným legitimním zdrojem pravdy. Důležitým faktorem při rozhodování hrají také precedenty, proto naše návrhy budou mít větší šanci, pokud odpovídají nebo se alespoň budou podobat způsobu, jakým se věci řešily již dříve. Před předložením konečného rozhodnutí nejvýše postavené osobě je obvykle dosaženo konsensu.85

2.4.10. Dárky Věnování dárků mezi obchodními partnery rozhodně není součástí anglické obchodní kultury, jelikož přijímání dárků uvádí Angličany do rozpaků. Pokud se náhodou stane, že některý z partnerů dárek dostane, je slušné ho opětovat. Dárek by měl být menší, ale vkusný a určitě ne moc drahý; jako výraz vděčnosti je vhodná například kniha, pero nebo jiné stolní doplňky.86 Jako připomínka uzavřené dohody může být věnováno i zlato, stříbro nebo porcelán s vyrytým nápisem. Dárky by měly být samozřejmě vždy reprezentativně a úhledně zabalené a po přijetí hned rozbalené. V případě, že obchodní partner nemůže dárek opětovat, jelikož na takovou situaci nebyl zrovna připravený, může na oplátku pozvat partnera na večeři, což je mezi Angličany zvykem. Na Vánoce je vhodné poslat obchodním partnerům vánoční pohlednici nejen jako výraz díků, ale i jako prostředek k udržení kontaktů. Při pozvání do domácnosti je vhodné přinést hostiteli nebo hostitelce čokoládu, láhev kvalitního víno nebo květiny. Vyhnout bychom se měli červeným růžím, bílým liliím, chryzantémám a také tvrdým alkoholickým nápojům, které jsou věcí osobního vkusu.

85

Circles Of Excellence: For Corporate Education. Communication Guidelines for England. [online]. 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.circlesofexcellence.com/blog/tag/doing-business-in-england/ 86 Etiquette City: World Wide Business Community. England - Gift Giving. [online]. 2004 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.westwoodbusiness.org/showcase/webteam04/england_giftgiving.htm

57

2.4.11. Společenské akce a neformální setkání Dobré osobní vztahy jsou pro Angličany velice důležité i v oblasti obchodu, proto je běžným zvykem, že po obchodním jednání následuje neformální setkání, které slouží pro vzájemné poznání, vybudování důvěry a lepších vztahů mezi partnery. Vhodnou příležitostí pro obchodní debatu a upevnění osobních vztahů jsou obědy. Pokud je při obědě nabízen alkohol, záleží na každém, zda ho přijme nebo ne. Osoba, která zve, by měla také zaplatit. Méně časté jsou večeře, které jsou vyhrazeny spíše pro přátelštější a slavnostnější setkání. Velká část obchodní zábavy se většinou odehrává v restauraci nebo v hospůdce.87 Pozvání k někomu domů je v Anglii častější než ve zbytku Evropy. Slušnostní je přinést hostiteli nebo hostitelce malý dárek, například láhev vína, květiny nebo čokoládu. V případě zpoždění nebo zrušení schůzky je vhodné zavolat a omluvit se. Jestliže jsou přítomni neznámí lidé, je nutné se všem představit. Pracovní záležitosti se při večeři neřeší, pokud rozhovor na toto téma nezahájí hostitel. U stolu platí samozřejmě etiketa stolování. Čestný host sedí buď v čele stolu nebo napravo od hostitelky a měl by být první, kdo setkání opustí. Po skončení je vhodné vyjádřit hostiteli svoji vděčnost buď telefonicky, nebo pomocí zprávy. Angličané mohou své zahraniční obchodní partnery pozvat i na fotbal, dostihy nebo veslařské závody, které patří k prestižním společenským akcím.

87

SABATH, Ann Marie. International Business Etiquette [online]. Career Press, 2004 [cit. 2012-03-09]. ISBN 0-595-32331-6. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=5TOnFJ7rwf4C&printsec=frontcover&dq=english+business+etiquette&hl =cs&sa=X&ei=1B5NT6C8K4L64QTEovnNAg&ved=0CF4Q6AEwBA#v=onepage&q=english%20busine ss%20etiquette&f=false

58

3.

EMPIRICKÁ ČÁST Závěrečná část práce je zaměřena na identifikaci anglických kulturních standardů

na základě výzkumu, provedeného mezi Čechy, kteří mají s anglickou kulturou a jejími příslušníky osobní zkušenost. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit pohled Čechů na mentalitu Angličanů, na způsob jejich chování, myšlení a jednání a tyto výstupy porovnat s informacemi získanými z knih a internetu. Výzkumná část je založena na primárním zdroji informací - na zpracování a vyhodnocení dotazníku, který je přiložen v příloze.

3.1. Kulturní standardy Anglie z pohledu Čechů Jak bylo uvedeno v teoretické části, kulturní standardy, sdílené všemi příslušníky dané společnosti, se stávají zřetelnými až v interakci s příslušníky jiné kultury. Jsou tedy výsledkem komparace dvou či více konkrétních kultur a lze je interpretovat jen v kontextu těchto vzájemně srovnávaných kultur. Zde je vhodné si připomenout, jak se jednotlivé hodnoty Hofstedeho kulturních dimenzí pro Českou republiku liší od hodnot Anglie, resp. Velké Británie. V případě maskulinity a dlouhodobé orientace se země nacházejí na zhruba stejných pólech hodnocení. Češi mají podstatně výraznější sklon k vyhýbání se nejistotě, Angličané jsou naproti tomu větší individualisté a jsou méně ochotni tolerovat nerovnoměrné rozdělení moci v zemi. Je tedy pravděpodobné, že by v důsledku těchto kulturních odlišností mohlo dojít ke kritickým situacím, kdy by jedna strana mohla být zaskočena neobvyklých chováním a jednáním strany druhé.

3.1.1. Metodika výzkumu Nejvýznamnějším zdrojem informací pro identifikaci kulturních standardů Anglie pro mě byly odpovědi českých respondentů, kteří delší dobu pobývali nebo pobývají v Anglii, a byli tedy schopni vnímat a následně zhodnotit odlišnosti obou kultur. Ačkoliv by pro definování kulturních standardů určité země byla pravděpodobně nejvhodnější metoda strukturovaného rozhovoru, z důvodů nepřítomnosti většiny osob, které projevily zájem o spolupráci, jsem pro výzkumnou část nakonec zvolila metodu 59

dotazníkového šetření. Aby mohli respondenti volně odpovídat a vyjádřit vlastní názory, zkušenosti s anglickou kulturou a jiné postřehy, byl dotazník sestaven z několika otevřených otázek. Dotazník byl po dobu jednoho měsíce umístěn na webové stránce www.vyplnto.cz, která umožňuje tvorbu, distribuci a vyhodnocení dotazníků. Pro zvýšení počtu respondentů jsem vkládala příspěvky s žádostí o vyplnění dotazníku na sociální síť Facebook a vybrané internetové stránky určené pro Čechy nebo Slováky žijící v Anglii. Díky tomu nakonec vyplnilo dotazník celkem 64 respondentů, z nichž někteří odpovídali stručně, někteří se rozepsali více. Na úvod bylo zařazeno několik všeobecných otázek o respondentovi. Dále byly respondentům položeny otázky týkající se jejich znalostí o anglické kultuře před odjezdem, jejich pocitů a dojmů po příjezdu do Anglie a také, zda vůbec, příp. jak silný kulturní šok zažili. Další otázka byla zaměřena na charakteristické rysy a vlastnosti Angličanů. V souvislosti s tím mne v rámci dotazování zajímalo, zda tyto vlastnosti a rysy podle respondentů skutečně odpovídají všeobecně známým a ve všech zdrojích uváděným charakteristikám. Předmětem výzkumu bylo i to, zda se respondenti při vzájemné interakci setkali s nějakým nezvyklým chováním Angličanů a také v čem vidí zásadní rozdíly mezi Čechy a Angličany. V rámci poslední otázky se respondenti podělili o své rady a tipy ohledně toho, jak správně komunikovat, čemu je třeba věnovat pozornost a čemu se vyhnout při styku s Angličany.

3.1.2. Limity zvolené metodiky Definovat nejdůležitější standardy anglické kultury na základě mnou zvolené metody je možné pouze do určité míry, jelikož pokrýt všechny hlediska a oblasti kultury prostřednictvím dotazníkového šetření nelze. Práce má tak několik omezení, mezi nimiž lze zmínit omezený počet respondentů a nemožnost upřesnění odpovědí na základě dodatečných otázek. Výsledky daného výzkumu spíše jen napomáhají se v cizí kultuře orientovat, ale i přesto věřím, že se mi v této práci podařilo vyzdvihnout hlavní rysy a charakteristiky Angličanů, způsob jejich chování a jednání a že by tak tyto informace mohly posloužit těm, kteří se rozhodnout s anglickými partnery spolupracovat, ať už v pracovním či soukromém životě. Přesto, zcela na ně spoléhat by byla chyba.

60

Předpokladem podrobnějšího výzkumu této problematiky by byl vyšší počet respondentů, rozhovory s představiteli jak české, tak anglické kultury a největším přínosem by dle mého názoru samozřejmě bylo ověření si těchto standardů v praxi a nabytí vlastních zkušeností. Je důležité si uvědomit, že chování a jednání příslušníků určité kultury bývá kromě kultury ovlivňováno i charakteristikami vlastní osobnosti a nestandardními okolnostmi situace, proto je nutné brát standardy s rezervou. Různí lidé si mohou v různých situacích počínat zcela odlišně a je možné, že jejich chování nebude definovaným kulturním standardům odpovídat.

3.1.3. Cílová skupina Jak již bylo řečeno, cílovou skupinu představovaly osoby, které delší dobu pobývaly nebo pobývají v Anglii, a byly tak schopny vnímat a zhodnotit odlišnosti anglické kultury od české. Nejvyšší počet respondentů byl získán na základě zveřejnění dotazníku a vkládání příspěvků s žádostí o vyplnění dotazníku na sociální síť Facebook. Několik vhodných kandidátů bylo dále nalezeno jednak prostřednictvím internetových stránek určených pro Čechy a Slováky pobývající v Anglii a jednak díky osobním kontaktům. Tyto kandidáty jsem oslovila e-mailem, jehož prostřednictvím byl zároveň zaslán i dotazník nebo přímý odkaz na dotazník na internetu. E-mailem jsem oslovila i několik studentů Vysoké školy ekonomické, kteří v rámci programu Erasmus absolvovali výměnný pobyt na některé z anglických škol; návratnost dotazníků byla však v tomto případě minimální. Seznam těchto studentů je k dispozici v Integrovaném studijním informačním systému VŠE.

3.1.4. Vyhodnocení dotazníku 3.1.4.1. Vzorek respondentů Na dotazník odpovědělo celkem 64 osob, z toho 47 žen a 17 mužů. Z následujícího grafu je zřejmé, že více než 70 % tvořili lidé ve věku 21 – 30 let, z nichž většina v Anglii pobývá nebo Anglii navštívila právě za účelem studia nebo práce.

61

Graf č. 6 - Struktura respondentů podle věku

Respondenti podle věku 3% 14%

11%

méně než 20 21 - 25 30%

42%

26 - 30 41 - 40 41 a více

V odpovědích na otázku zaměřenou na znalosti respondentů o anglické kultuře před odjezdem převažovaly výrazy „žádné“, „minimální“, „v rozsahu středoškolské výuky“ a „rozsáhlé“. Co se týče kulturního šoku, překvapilo mě, jak odlišně Anglie na jednotlivé osoby po příjezdu působila. Někdo zažil kulturní šok v pozitivním slova smyslu, někdo v negativním, někoho kulturní šok nezasáhnul ani minimálně. Jako největší šok označila velká část respondentů množství různých národnostních menšin, především muslimů, což potvrzuje fakt, že je Anglii skutečně multikulturní zemí. Rozdílné byly i odpovědi na otázku týkající se rychlosti přizpůsobení se kultuře. Někteří si zvykli okamžitě, někteří po několika měsících a někteří se nedokázali aklimatizovat ani po dvou letech. 3.1.4.2. Charakteristické vlastnosti Angličanů z pohledu Čechů Stejně tak jako se lišily odpovědi na předchozí otázky, se v některých případech liší i názory na charakteristické vlastnosti Angličanů. Je třeba brát v potaz, že je dnes Anglie velice multikulturní zemí a nějaké společné rysy Angličanů se hledají obtížněji. Nedá se tak ani jednoznačně konstatovat, zda vlastnosti a rysy podle respondentů skutečně odpovídají všeobecně známým a ve všech zdrojích uváděným charakteristikám. Je důležité rovněž zdůraznit, že podle dotázaných existují výrazné rozdíly mezi chování a jednáním starší a mladí generace. Na Angličanech, převážně tedy starší generaci, Češi nejvíce oceňují zdvořilost, otevřenost vůči blízkým lidem, ochotu pomáhat lidem, vlídnost, uctivost, vstřícnost, trpělivost, tolerantnost, starostlivost, pozitivní pohled na svět, bezstarostnost a užívání si života. Nejednoznačného hodnocení se dostalo anglické slušnosti, která byla polovinou 62

respondentů vnímána jako upřímná a polovinou jako přehnaná, předstíraná, naučená a rozhodně ne jako upřímná. Spíše negativně byly vnímány vlastnosti jako individualismus, povýšenost, náladovost, neupřímnost a přetvařování se. Záporně je na Angličanech hodnocena také lenost, pomalejší pracovní tempo, nedostatek flexibility a velká část respondentů označila Angličany za „bordeláře“. Vyloženě záporné vlastnosti respondenti uváděli při vyjadřování názoru na anglickou mládež. Téměř všichni se shodli na tom, že jsou mladí Angličané nevychovaní, drzí, líní, neochotní pracovat, agresivní a nepřizpůsobiví. Pravděpodobně je to částečně ovlivněno i tím, že rodiče často najímají na výchovu svých dětí chůvy a nevěnují jim tolik pozornosti, kolik je třeba. Každý člověk je ale jiný a rozhodně by nebylo správné všechny Angličany „házet do jednoho pytle“. K dalším charakteristickým rysům Angličanů podle Čechů, které zároveň odpovídají i všeobecně známým vlastnostem, patří v určité míře konzervativnost, nepřístupnost, rezervovanost, emocionální umírněnost, národní hrdost a samozřejmě klasický anglický humor. 3.1.4.3. Nezvyklé chování Angličanů Při komunikaci s příslušníky jiných kultur často dochází k situacím, kdy jsme zaskočeni neobvyklým chováním protistrany. A právě takové zkušenosti má i několik respondentů. Mnozí respondenti uvedli, že byli zaskočeni právě zdvořilostí a přátelským přístupem. Skutečnost, že Angličané při každé příležitosti používají zdvořilostní frázi typu „Jak se máte?“, na kterou cizinec odpovídá, ačkoliv se to od něj vůbec neočekává, je pro Čechy dosti neobvyklá. Stejně tak je pro Čechy neobvyklé to, že si Angličané neustále navzájem děkují a za všechno se omlouvají, i když vlastně není důvod. Pro žádného z respondentů nebylo nijak těžké navázat s Angličanem kontakt. Jak již bylo poznamenáno, jsou velice vstřícní a neváhají pomoci jakémukoliv cizímu člověku, o čemž svědčí i slova jedné z respondentek: „Když jsme vypadali i jenom trochu bezradně, bez jakékoliv prosby o pomoc se vždy někdo zastavil a zeptal se, jestli nepotřebujeme pomoc.“ Další, co bývá z českého pohledu chápáno jako nezvyklé a zároveň souvisí s anglickou slušností, je tendence Angličanů stát na všechno fronty; předbíhání znamená vrchol neslušnosti. 63

Určitý problém pro dotázané představovalo skrývání emocí. Bylo pro ně mnohdy obtížné identifikovat, co si Angličané doopravdy myslí a cítí, protože to nedávají najevo. O to složitější to bývá, když se od nich člověk nedočká ani přímé odpovědi. Většina dotazovaných se tak shodla na tom, že projevování emocí na veřejnosti rozhodně nepatří mezi typické rysy Angličanů. Angličané jsou také často vnímáni jako pohodlní lidé, kteří si myslí, že jsou velice zaneprázdnění, ale přitom člověk žijící v České republice pracuje mnohem více a v podstatě si nestěžuje. Kromě toho byla řada Čechů zaskočena tím, že Angličané nemají ani základní znalosti o Evropě, neví, kde leží Česká republika a jejich všeobecný přehled je minimální. 3.1.4.4. Zásadní kulturní rozdíly mezi Čechy a Angličany Dle názorů respondentů mají Češi a Angličané hodně společného, ale zároveň i hodně rozdílného. Zásadní rozdíly bychom našli ve vnímání své vlastní země – Angličané jsou na svoji zemi, svůj původ a kulturu velice hrdí. Závist a chamtivost, které panují mezi Čechy, bychom v Anglii nenašli. Samozřejmě existují i výjimky, které jsou nepřející a závistivé, ale jinak si Angličané běžně přejí štěstí, peníze a úspěch, což se mezi Čechy všeobecně moc nepřeje. My Češi si více všímáme jen sami sebe, těžko mezi sebe přijímáme někoho nového. Stále mezi námi převládá určitá míra diskriminace, ať už mluvíme o Romech či jiných přistěhovalcích; v Anglii je naopak vítán každý a určitě není škatulkován do menšin. Angličané jsou mnohem více tolerantní, vstřícní, mají větší sociální cítění a úctu k cizím lidem. Jsou otevřenější k čemukoliv a nedívají se na člověka divně jenom proto, že má třeba růžovou hlavu nebo jde v 50 letech do baru mezi mladé lidi. V České republice lidé řeší, co jak vypadá a co na to řeknou ostatní, to v Anglii ne. Odlišný je i přístup k životu - Angličané si svůj život vychutnávají, daleko více se věnují tomu, co je baví, kdežto většina Čechů podle několika dotázaných životem jenom „proplouvá“. Češi jsou podle dotázaných naopak více pečliví, pracovití, zodpovědní a svědomitější a dokážou používat tzv. selský rozum.

64

3.1.4.5. Rady pro komunikaci s Angličany V rámci dotazníku měli respondenti také možnost podělit se o své rady a tipy, jak komunikovat s příslušníky anglického národa, čemu se vyhnout a na co si dát pozor. Zde je shrnutí toho nejdůležitějšího: 

rozhodně se nebát oslovit jako první



byt slušný, zdvořilý, uctivý, přátelský, zdravit, usmívat se a nezapomínat na výrazy „please“ a „thank you“



být více otevřený a dobře naslouchat



být sám sebou, nepřetvařovat se, mít svůj názor a nebát se ho projevit, neskrývat pocity zklamání a radosti



brát vše s odstupem a nadhledem, jelikož Angličané nikdy doopravdy neřeknou, co si myslí



nenechat se odradit jejich nepřístupností a být trpělivý



nebavit se o rodině a osobních problémech



volit velmi slušný jazyk a vyjadřovat se jasně v kratších větách



rozhodně si dát pozor na jejich předsudky o střední a východní Evropě, nemají rádi, když se mluví o komunismu



nebýt rasista, nic neodsuzovat, nevnucovat a snažit se pochopit názor a přístup toho druhého, bavit se s respektem a bez předsudků

Jde z velké části o rady a tipy, které souvisí s typickými vlastnostmi Angličanů a které by si každý pravděpodobně domyslel sám. Závěrem lze říci, že hlavní zásadou by mělo být slušné, zdvořilé a čestné chování, což ovšem platí i v jiných kulturách.

65

ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce bylo charakterizovat anglickou kulturu a identifikovat nejdůležitější kulturní standardy Anglie tak, aby byly použitelné pro praktické použití, a to

nejen pro ty, kteří se připravují na pobyt v Anglii, ale i pro ty, kteří přijdou s Angličany do styku, ať už pracovního nebo osobního, při studiu či jako turisté. Práci jsem systematicky rozdělila na tři části – teoretickou, praktickou a empirickou. V první části, která je teoretickým základem práce, jsem definovala základní pojmy týkající se kultury a interkulturní komunikace a popsala jsem koncepty kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho a Fonse Trompenaarse. Například podle výzkumu Geerta Hofstedeho lze Anglii charakterizovat jako vysoce individualistickou a krátkodobě orientovanou zemi, kde lidé

předpokládají spíše rovnoměrné rozdělení moci, vyznávají více maskulinních hodnot a akceptují nejisté situace. Kromě toho obsahuje teoretická část i popis konceptu kulturních standardů Alexandra Thomase, jehož smyslem je porovnání dvou či více konkrétních kultur. Koncept kulturních standardů je přehledným a snadno pochopitelným modelem, který nám určitým způsobem pomáhá co nejefektivněji řešit případné nepříjemnosti a konfliktní situace při vzájemné komunikaci, jež často pramení z neznalosti specifických kulturních vlastností a rysů partnera. Koncept však má i své limity, proto se na něj v praxi nelze plně spoléhat. V praktické části, která vychází ze sekundárních zdrojů informací, jsem poukázala na aspekty z oblasti geografie, historie a demografie, které ovlivňují podstatu anglické kultury. Kromě těchto základních údajů o zemi obsahuje kapitola také charakteristiku současné anglické společnosti, anglické kultury a za velmi užitečnou považuji podkapitolu „Společenská a obchodní etiketa“. Zde podrobně popisuji, jaké se očekává společenské chování při seznamování, jak je třeba se k anglickým partnerům chovat, jakým způsobem komunikovat, předávat vizitky nebo dárky, jak vypadají anglická jednání atd. Souhrnně lze říci, že pro úspěšnou spolupráci s anglickými partnery je stěžejní dochvilnost, pečlivá příprava na jednání a trpělivost. Je důležité mít tyto základní zásady na paměti, jelikož jejich neznalost či nerespektování by mohlo vést k nedorozumění nebo narušení dobrých vztahů. Hlavním cílem závěrečné, výzkumné části bylo přiblížit pohled příslušníků českého národa na Angličany, dále zjistit, do jaké míry tento pohled odpovídá obecným poznatkům o anglické kultuře, a určit hlavní kulturní rozdíly mezi příslušníky těchto dvou národů. 66

Z výsledků provedeného dotazníkového šetření vyplynulo, že pokud vezmeme v úvahu starší generaci Angličanů a určité procento mládeže, názory dotázaných ve velké míře korespondují s poznatky o anglické kultuře v praktické části. tolerantnost,

otevřenost

vůči

blízkým

Zdvořilost, vstřícnost,

lidem, ochota

pomáhat

druhým,

konzervativnost, emocionálně umírnění – to byly nejčastěji uváděné typické vlastnosti Angličanů podle Čechů. K negativním vlastnostem patří podle výzkumu individualismus, povýšenost, neupřímnost, přetvařování se, lenost a nedostatečná flexibilita. I když by se mohlo zdát, že vzhledem k nevelké vzdálenosti mezi Českou republikou a Anglií se kultury podobají a existují mezi nimi jen nepatrné rozdíly, z odpovědí v dotazníku vyšel jiný závěr. Jako příklad lze uvést odlišný smysl pro humor, odlišné vnímání vlastní země, jiný přístup k životu, sociální cítění a další. Ačkoliv jsou výsledky výzkumu spíše jen orientační, jelikož 64 respondentů nelze považovat za reprezentativní vzorek, určitou vypovídací hodnotu bychom mu neměli upírat. Věřím, že moje práce bude užitečnou pomůckou pro každého, kdo se dostane do kontaktu s anglickou kulturou, ať už v běžném životě či při příležitosti obchodování, a že při důkladném prostudování odlišností, které jsem se v této práci snažila zdůraznit, by mohla ulehčit, případně zefektivnit vzájemnou spolupráci a komunikaci těchto dvou kultur. Je nezbytné poznat hodnoty a zvláštnosti vlastní i cizí kultury, protože jenom tak si můžeme jednotlivé odlišnosti uvědomit, pochopit je a respektovat je.

67

POUŽITÉ ZDROJE Literatura 1.

DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra a A KOLEKTIV. Základní modely demokratických systémů: Komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008, s. 101-109. ISBN 978-80-245-1357-7

2.

HOFSTEDE, Geert. Kultury a organizace : Software lidské mysli. Praha : LINDE nakladatelství, s. r. o., 2007. ISBN 80-86131-70-X

3.

NOVÝ, Ivan; SCHROLL-MACHL, Sylvia. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání : česko-německá. Praha : Management Press, s. r. o., 2007. ISBN 97880-7261-158-4

4.

PRŮCHA, Jan. Interkulturní komunikace. Praha : Grada Publishing, a. s., 2010. ISBN 978-80-247-3069-1

5.

Sociální a kulturní antropologie : Sociální pojmosloví. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2000. ISBN 80-85850-29-X

6.

SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Praha : Portál, s. r. o., 2000. ISBN 80-7178-328-5

Internetové zdroje 1. Anglie. Anglie - historie. [online]. 2010 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://anglie.poznavaci-zajezdy.cz/historie.html 2. Britannica: The Online Encyclopedia. England. [online]. 1994-2011 [cit. 2012-0222]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/700965/England/44522/Agricultureforestry-and-fishing 3. Brochure Monster: Your gift resource. Etiquette of Business Cards: How to Avoid Offending Your Hosts?.[online]. 2009 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.brochuremonster.com/brochure-articles/the-etiquette-of-businesscards.php 4. Budweiser Budvar. Poprvé v historii zasedne v odborné porotě největšího britského pivního festivalu český odborník. [online]. 2008 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z:

68

http://budweiser-budvar.cz/sk/media/archiv-tiskovych-zprav/2008/cesky-odbornikv-porote.html 5. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export. Velká Británie: Obchodní a ekonomická spolupráce s ČR. [online]. 1997-2011 [cit. 2012-03-22]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/sti/velka-britanie-obchodni-a-ekonomickaspoluprace-s-cr/7/1000687/ 6. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export. Organizační kultura a národní kultura. [online]. 2010 [cit. 2011-11-27]. Dostupné z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/manual-exportera/organizacni-kultura-anarodni-kultura/1001370/59259/ 7. Circles Of Excellence: For Corporate Education. Communication Guidelines for England. [online]. 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.circlesofexcellence.com/blog/tag/doing-business-in-england/ 8. Člověk v tísni. Interkulturní vzdělávání I. [online]. 2002 [cit. 2011-10-21]. O lidech, kulturách a interkulturních vztazích. Dostupné z WWW: http://www.varianty.cz/cdrom/podkapitoly/a04olidech.pdf 9. Do světa na kole i v pohorkách. Velikonoce v Anglii. [online]. [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.dosveta.com/skotsko-zakladni-informace/velikonoce-vanglii.html 10. Economy Watch: Follow The Money. England Trade, England Exports, England Imports. [online]. 1999 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.economywatch.com/world_economy/england/export-import.html 11. England. England Geography. [online]. 2011 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.england.org.za/england-geography.php 12. England. England History. [online]. 2011 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://www.england.org.za/history.php 13. England. England's National Symbols. [online]. 2011 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.england.org.za/national-symbols.php 14. England. England Religion. [online]. 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://www.england.org.za/england-religion.php 15. English Blog. English class system. [online]. 2008 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.english-blogs.com/english_class_system/

69

16. Etiquette City: World Wide Business Community. England - Clothing. [online]. 2004 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.westwoodbusiness.org/showcase/webteam04/england_clothing.htm 17. Etiquette City: World Wide Business Community. England - Gift Giving. [online]. 2004 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.westwoodbusiness.org/showcase/webteam04/england_giftgiving.htm 18. Geert Hofstede & Gert Jan Hofstede. Dimensions of national cultures. [online]. [cit. 2011-11-26]. Dostupné z WWW: http://geerthofstede.nl/culture/dimensions-ofnational-cultures.aspx 19. Giftypedia: Your gift resource. Meeting and Greeting. [online]. 2007 [cit. 2012-0307]. Dostupné z: http://www.giftypedia.com/England_Gift_Giving_Customs 20. International Business Wiki. England monochronic (work sequentially). [online]. 2004-2012 [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://internationalbusiness.wikia.com/wiki/England_monochronic_(work_sequenti ally) 21. Koktejl: Geografický magazín. Čaj dobývá svět. [online]. 1997-2012 [cit. 2012-0302]. Dostupné z: http://www.czechpress.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1512%3Aaj-dobyvasvt&Itemid=4 22. KUČERA, David. ECesty.cz [online]. 1997 [cit. 2011-11-21]. Kulturní šok. Dostupné z WWW: http://ecesty.cz/radce/kulturnisok.htm. ISSN 1213−3795 23. MindTools. The Seven Dimensions of Culture. [online]. 1996-2012 [cit. 2012-0329]. Dostupné z: http://www.mindtools.com/pages/article/seven-dimensions.htm 24. Morebusiness.com: Build the business of your dreams! Doing Business in England: Business Tips for England. [online]. 1999 [cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.morebusiness.com/running_your_business/management/d928776493.br c 25. Office for National Statistics. Regional Labour Market Statistics. [online]. 2012 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/publications/rereference-tables.html?edition=tcm%3A77-226946 26. Office for National Statistics. United Kingdom National Accounts: The Blue Book. [online]. 2011 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/rel/naa1rd/united-kingdom-national-accounts/2011-edition/bod---blue-book-2011.pdf 70

27. Office for National Statistics. Families and households, 2001 to 2011: Statistical Bulletin. [online]. 2012 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://www.ons.gov.uk/ons/dcp171778_251357.pdf 28. ORACLE: ThinkQuest. England's Geography. [online]. 2005 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://library.thinkquest.org/J0112187/england_geography.htm 29. Pohyby. Notting Hill Carnival 2011. [online]. 2004-2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://www.pohyby.co.uk/index.php?option=com_community&view=events&task= viewevent&eventid=179&Itemid=164&lang=cz 30. Pro chlapa: magazín pro pány tvorstva. Festivaly pro labužníky. [online]. 2010 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://www.prochlapa.cz/festivaly-pro-labuzniky.html 31. Proven models. Seven dimensions of culture. [online]. 2005 [cit. 2011-12-06]. Dostupné z WWW: http://www.provenmodels.com/580/seven-dimensions-ofculture/charles-hampden-turner--fons-trompenaars/ 32. Psychologie mezilidských vztahů. Mezilidské vztahy [online]. 2006 [cit. 2011-1110]. Sociální interakce. Dostupné z WWW: http://mezilidskevztahy.euweb.cz/interakce.htm 33. SABATH, Ann Marie. International Business Etiquette [online]. Career Press, 2004 [cit. 2012-03-09]. ISBN 0-595-32331-6. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=5TOnFJ7rwf4C&printsec=frontcover&dq=english +business+etiquette&hl=cs&sa=X&ei=1B5NT6C8K4L64QTEovnNAg&ved=0CF 4Q6AEwBA#v=onepage&q=english%20business%20etiquette&f=false 34. SlideShare. The Seven Dimensions of Culture. [online]. 2010 [cit. 2011-12-06]. Dostupné z WWW: http://www.slideshare.net/THTConsulting/the-sevendimensions-of-culture 35. St Giles International. A Guide to English Cutlure and Customs. [online]. 2009 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.stgilesinternational.com/forms/General_cultural_information.pdf 36. Trompenaars Hampden-Turner. Fons Trompenaars. [online]. 2011 [cit. 2011-1206]. Dostupné z WWW: http://www.7d-culture.nl/website/AboutTHT/Bios/FT.asp 37. United Kingdom - Britian - England Business Etiquette, Culture & Manners. Behavior. [online]. 1998-2012 [cit. 2012-03-08]. Dostupné z: http://www.cyborlink.com/besite/united_kingdom.htm 71

38. VisitEngland. English Etiquette. [online]. 2010 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.visitengland.com/en/All-About-England/English-Etiquette/ 39. Wikia. Social Stratification in England. [online]. 2010 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z: http://internationalbusiness.wikia.com/wiki/Social_Stratification_in_England 40. Wikipedia: the free encyclopedia Anglické regiony. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anglické_regiony 41. Wikipedia: the free encyclopedia. Foreign-born population of the United Kingdom. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Foreignborn_population_of_the_United_Kingdom 42. Wikipedia: the free encyclopedia. Správní členění Anglie. [online] San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Správní_členění_Anglie 43. Wikipedia: the free encyclopedia. Unitary authorities. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-10]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Unitary_authorities_of_England 44. Wikipedia: the free encyclopedia. Dějiny Anglie. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-16]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Anglie 45. Wikipedia: the free encyclopedia. Politický systém Spojeného království. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Politický_systém_Spojeného_království 46. Wikipedia: the free encyclopedia. Religion in England. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Sikhism_in_England 47. Wikipedia: the free encyclopedia. Halloween. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Halloween 48. Wikipedia: the free encyclopedia. Noc Guye Fawkese. [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Noc_Guye_Fawkese

72

49. Www.parliament.uk. Parliamentary Business. [online]. 2008 [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http://www.parliament.uk/business/ 50. @llo' Expat: England. England Customs & Etiquettes. [online]. 2010 [cit. 2012-0308]. Dostupné z: http://www.england.alloexpat.com/england_information/customs_etiquettes_englan d.php 51. 2012 London New Year's Day Parade & Festival. The Parade. [online]. 2008 [cit. 2012-02-25]. Dostupné z: http://www.londonparade.co.uk/theparade

73

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1 - Cibulový diagram………………………………………………………….10 Obrázek č. 2 - Anglické regiony…………………………………………………………..33

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 - Hofstedeho dimenze ve vybraných regionech světa………………………….. 21 Graf č. 2 - Průměrné hodnoty Hofstedeho dimenzí ve světě……………………………...21 Graf č. 3 - Porovnání kulturních dimenzí ČR a Spojeného království………………….... 22 Graf č. 4 - Etnické skupiny v Anglii – 2007……………………………………………....32 Graf č. 5 - Náboženské vyznání v Anglii (2010)………………………………………….44 Graf č. 6 - Struktura respondentů podle věku……………………………………………..62

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 - Hodnoty kulturních dimenzí G. Hofstedeho……………………………… 23 Tabulka č. 2 - Základní informace o zemi………………………………………………...29 Tabulka č. 3 - Základní demografické údaje……………………………………………... 31 Tabulka č. 4 - Věková struktura………………………………………………………….. 31

74

PŘÍLOHY Příloha 1: Národní symboly Anglie

Příloha 2: Strukturovaný dotazník pro Čechy 1. Pobýval/a jste či pobýváte delší dobu v Anglii? 2. Jak rozsáhlé byly Vaše znalosti o anglické kultuře před odjezdem? 3. Popište své první pocity a dojmy po příjezdu do Anglie. Zažili jste kulturní šok? 4. Jak rychle jste se přizpůsobil/a anglické kultuře? 5. Jaké vlastnosti a rysy jsou podle Vás charakteristické pro Angličany? Odpovídají všeobecně známým a uváděným vlastnostem? 6. Jaké jsou podle Vás zásadní rozdíly mezi Čechy a Angličany? 7. Zažil/a jste nějaké kritické situace nebo nezvyklé chování Angličanů? 8. Zmínil/a byste nějaké rady pro komunikaci s Angličany? 9. Co Vás v Británii nejvíce překvapilo? 10. Změnil se během pobytu v Anglii Váš názor na kulturu? 11. Chtěli byste po zkušenosti v Anglii žít? …Svoji odpověď, prosím, zdůvodněte 12. Věk 13. Pohlaví 14. Za jakým účelem jste Anglii navštívil/a?

75