VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Komparace ekonomického vývoje Malajsie a Filipín (bakalářská práce)
Autor: Iveta Kreuzerová Vedoucí práce: doc. PhDr. Pavel Neumann, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne 3. května 2010
……..……………………………… podpis studenta
Poděkování Tímto
bych
ráda
poděkovala
svému
vedoucímu
bakalářské
práce
panu
doc. PhDr. Pavlu Neumannovi, PhD. za cenné připomínky, ochotu i za čas, strávený nad prací.
Obsah ÚVOD....................................................................................................................................1 1
VÝVOJ V MALAJSII DO ROKU 1997 .......................................................................2 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
2
Koloniální nadvláda ....................................................................................................2 Období ekonomického růstu po získání nezávislosti ....................................................2 Průmysl a zemědělství ................................................................................................4 Chudoba a struktura obyvatelstva ................................................................................5 NEP a Vize 2020 .........................................................................................................6
VÝVOJ NA FILIPÍNÁCH DO ROKU 1997 ................................................................8 2.1 Dlouhé období nestability ...........................................................................................8 2.2 Průmysl a zemědělství .............................................................................................. 10 2.3 Chudoba a obyvatelstvo ............................................................................................ 11
3
ASIJSKÁ KRIZE A JEJÍ DOPADY ..........................................................................13 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6
4
VÝVOJ ZEMÍ V 21. STOLETÍ .................................................................................. 22 4.1 4.2 4.3 4.4
5
Vznik a šíření krize ................................................................................................... 13 Průběh krize v Malajsii ............................................................................................. 14 Průběh krize na Filipínách ......................................................................................... 16 Příčiny odlišného průběhu krize ................................................................................ 18 Role IMF při řešení krize .......................................................................................... 19 Pokrizová obnova ..................................................................................................... 20 Restrukturalizace v Malajsii ...................................................................................... 22 Ekonomický výkon Malajsie ..................................................................................... 23 Pokrizové období na Filipínách ................................................................................. 25 Srovnání vybraných ekonomických ukazatelů ........................................................... 27
CELOSVĚTOVÁ KRIZE, DALŠÍ SMĚŘOVÁNÍ A VÝZVY .................................. 30 5.1 Dopady celosvětové krize ......................................................................................... 30 5.1.1 Malajsie ............................................................................................................ 30 5.1.2 Filipíny ............................................................................................................. 31 5.2 Projekty a směřování ................................................................................................. 32 5.2.1 Malajsie ............................................................................................................ 32 5.2.2 Filipíny ............................................................................................................. 34
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 36 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ................................................................................ 38 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ................................................................................ 39 PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 42
Úvod Po získání nezávislosti v roce 1957 měla za sebou Malajsie více než 150 let koloniální britské nadvlády, která po sobě zanechala v zemi značné stopy. Země sice již od konce 19. století zaznamenávala ekonomický růst, byla ovšem díky svému přírodnímu bohatství orientována převážně na vývoz primárních komodit, sekundární a terciární sektor byl kolonizátory potlačovaný. Po roce 1957 však Malajsie zažívá téměř nepřetržité období ekonomického růstu, díky kterému je v současné době nejlépe hodnocenou zemí 2. generace asijských nově industrializovaných zemí (ANIZ). Filipíny oproti tomu sice započaly s industrializací a ochranou průmyslu díky brzkému získání samostatnosti a přírodnímu bohatství dříve, ale v průběhu následujících let neprodělaly restrukturalizaci ekonomiky ve prospěch průmyslu a za ostatními zeměmi ANIZ zaostávaly i v tempu ekonomického růstu. Ten zde, na rozdíl od Malajsie, nebyl trvalý, jeho období byla krátkodobá a následovaná krizemi. Také přechod k technologicky náročnějším odvětvím průmyslu probíhal pomalu. Obě země byly v době získání nezávislosti vystaveny tomu, co se obecně nazývá „surovinové prokletí“ – tedy faktu, že rozvojové země bohaté na suroviny paradoxně zaznamenávají pomalejší tempo ekonomického růstu oproti zemím chudým na suroviny, a to v důsledku faktu, že je upřednostňována primární produkce a je tak zabraňováno rozvoji dalších sektorů. Ve své práci jsem se zaměřila na několik otázek: Kde hledat příčiny ekonomické zaostalosti Filipín oproti Malajsii? Jak se tyto dvě země vyrovnávaly s krizemi? Nakolik se zemím daří bojovat s chudobou a úspěšně implementovat nové politiky? Práce je rozdělena do pěti kapitol. První a druhá kapitola pojednávají o vývoji Malajsie a Filipín do roku 1997, což je rok vypuknutí asijské krize, která svým rozsahem tvořila jakýsi mezník ve vývoji států jihovýchodní Asie. Třetí kapitola je zaměřena na popis této krize, na důvody jejího vzniku, průběh i následky v těchto dvou zemích. Čtvrtá a pátá kapitola pojednávají o trendech a směřování Malajsie a Filipín na počátku 21. století, zaměřují se na dopady celosvětové krize a vyzdvihují specifické problémy, kterým tyto země v současné době čelí.
1
1 Vývoj v Malajsii do roku 1997 1.1 Koloniální nadvláda Poloha na pobřeží, přírodní a nerostné bohatství a rozvoj infrastruktury nahrávaly tomu, aby se Malajsie stala v 19. století významnou britskou kolonií. Její bohatá naleziště cínu a kaučukové plantáže v kombinaci s existující infrastrukturou lákaly britské společnosti a zapříčinily rychlý ekonomický růst. Na konci 19. století již Malajsie přinášela Británii největší zisky ze všech kolonií, a „po skončení 2. světové války byly příjmy z malajského vývozu do britské pokladny větší než z jiných částí britského impéria, včetně Británie samotné.“1 Exportní odvětví byla ve vlastnictví britských organizací nebo malajských Číňanů, což přetrvalo až do dob samostatnosti. Koloniální éra zanechala v Malajsii podobné následky jako v jiných zemí, totiž orientaci země na vývoz téměř výlučně primárních a nezpracovaných komodit. Pokud se nějaký průmysl rozvíjel, bylo to za účelem snížit přepravní náklady. Ekonomika byla tedy silně orientována na vývoz, přičemž se Británie snažila udržet v zemi makroekonomickou stabilitu, což ovšem bylo díky nevyrovnané struktuře ekonomiky, etnické nerovnosti i rozdílům uvnitř regionů problematické. Malajsie tak stále čelila značnému riziku externích šoků.2
1.2 Období ekonomického růstu po získání nezávislosti Poté, co se Malajsie roku 1957 vymanila z koloniální nadvlády, následovaly téměř čtyři dekády víceméně nepřetržitého ekonomického růstu, narušené jen krátkodobým výkyvem z poloviny 80. let. Jak dokazuje Tabulka 1, mezi lety 1960 a 1995 došlo k významné strukturální změně ekonomiky. Zatímco v roce 1960 činil podíl zemědělství na HDP 40%, v roce 1995 už to bylo pouze 14%. U průmyslové výroby vidíme posun od 9% v roce 1960 k 33% v roce 1995. Toto procentuální vyjádření struktury ekonomiky naznačuje, že Malajsie se vydala cestou rychlé industrializace, což podporuje i fakt, že „mezi lety 1960 a 1990 se HDP Malajsie zvýšilo sedminásobně, s roční průměrnou mírou 6,8%“.3 1
Jomo K.S., Michael Rock: Economic diversification and primary coommodity processing in the second-tier South-East asian newly industrializing countries, str.4. [online]. Červen 1998. 2 Saleh I.M., Meyanathan S.D.: The Lessons of East Asia. Malaysia: growth, equity and structural transformation, str. 3. The World Bank, Washington D.C., 1993. 2.vydání. 3 Saleh I.M., Meyanathan S.D.: The Lessons of East Asia. Malaysia: growth, equity and structural transformation, str. 1. The World Bank, Washington D.C., 1993. 2.vydání.
2
Tabulka 1 – Procentuální podíl sektorů ekonomiky na HDP Malajsie v letech 1960-1995
1960
1970
1980
1990
1995
zemědělství
40
31
23
18
14
průmysl
15
19
30
36
40
služby
45
50
47
46
46
Zdroj: Jomo K.S., Michael Rock: Economic diversification…
60. léta byla ještě silně poznamenána koloniální strukturou ekonomiky. Hlavními vývozními artikly tedy byly i nadále nezpracovaná ruda cínu a kaučuk, což se ukázalo jako problematické vzhledem ke klesajícím cenám kaučuku na světových trzích. Od 70. let existovala v Malajsii smíšená ekonomika, ve které převažovala úloha státu; fungovaly zde tržní mechanismy, které byly ovšem poměrně silně omezované státními intervencemi, např. kvótami a regulovanými cenami. Docházelo k postupné diverzifikaci průmyslu a zemědělství, jak je popsáno v následující podkapitole. Byl zde posun od substituce dovozu směrem k politikám, podporujícím vývoz; vláda podporovala soukromý sektor a exportní odvětví. Sedmdesátá léta, pro která byla typická rostoucí poptávka po komoditách a růst jejich cen, Malajsii přinesla také růst úspor, který ovšem neústil do zvýšeného růstu investičních aktivit, jak by odpovídalo neoklasické teorii. Možným vysvětlením tohoto jevu je nucené spoření jak zaměstnanců, tak jejich zaměstnavatelů, kdy jim příslušná instituce odebírala určité procento ze mzdy coby zabezpečení na stáří4. V roce 1981 byla vyhlášena tzv. Look East Policy, jejímž cílem bylo nalákat do země japonské a korejské investory a spolu s nimi i know-how. Počátek 80. let se celkově nesl ve znamení výrazného ekonomického růstu, který ale probíhal na úkor rostoucí inflace a rostoucího deficitu běžného účtu. Díky rostoucím cenám komodit ze 70. let a vidině vysokých budoucích příjmů přistoupila vláda k fiskální expanzi, kdy docházelo především k vládním investicím do infrastruktury a rozmachu stavitelství. Došlo ovšem k sérii externích šoků, které zapříčinily celosvětový pokles obchodu a pokles cen. Malajsie předpokládala, že snížení cen komodit je jen dočasný jev, a v důsledku těchto předpokladů se rozhodla ve fiskální expanzi pokračovat a financovat ji nejprve ze zahraničí, později z domácích penzijních institucí. „Z této doby do současnosti přetrvává jeden z největších poměrů
4
Jomo K.S., Michael Rock: Economic diversification and primary coommodity processing in the second-tier South-East asian newly industrializing countries, str. 11. [online]. Červen 1998.
3
veřejného zadlužení na HNP, kdy je kombinováno zadlužení domácí se zahraničním“.5 Rázem se země ocitla ve výrazné makroekonomické nerovnováze. Tento svůj chybný krok následně napravovala fiskálními škrty a devalvací ringgitu. 6 Druhá polovina 80. let se nesla ve znamení liberalizace trhu a podpory domácího soukromého sektoru. Podařilo se snížit zahraniční dluh, snížily se zahraniční půjčky. I přes problematické krizové období Malajsie zažívá významné zlepšení životních podmínek, díky čemuž se zařazuje mezi rozvojové země se středními příjmy. 90. léta přinesla Malajsii po krizovém období 80. let příznivé výsledky. „Průměrná míra růstu ekonomického výkonu byla v průměru 8,5% za rok, nezaměstnanost klesla pod tři procenta, ceny a směnné poměry se ustálily, mezinárodní rezervy zůstaly mohutné“7.
1.3 Průmysl a zemědělství Již v 60. letech bylo zřejmé, že bude nutné dále diverzifikovat průmysl i zemědělskou výrobu a postupně se zbavit do té doby téměř výlučné závislosti na vývozu nezpracovaných surovin. Vznikaly vládní programy, podporující pěstování palmového oleje a kakaa, významně se zvýšila těžba dřeva, byly objeveny zásoby ropy a zemního plynu a jejich těžba probíhala pod dohledem vlády. Postupně se začínal rozvíjet také zpracovatelský průmysl. Pro zahraniční investory byla Malajsie lákavá nejen díky různým druhům pobídek, ale také díky levné pracovní síle a dobré infrastruktuře. Hlavní investoři v této době přicházeli z Japonska a USA. Počátky rozvoje zpracovatelského průmyslu jsou v Malajsii spojeny s orientací na spotřební zboží; rozvíjela se výroba textilu, dřevěných výrobků, oděvů, produktů z ropy a elektronického zboží. Nezralý průmysl byl chráněn selektivními kvótami a cly. Jeho rozvoj byl zapříčiněn a podmíněn zapojením žen do pracovního procesu a celkovým zvýšením zaměstnanosti v průmyslu, ale také se na něm v nezanedbatelné míře podílely daňové úlevy, exportní pobídky a rozvoj regionálních uskupení (jednalo se převážně o zóny volného obchodu). V osmdesátých letech byla vytvořena holdingová společnost HICOM (Heavy Industry Corporation of Malaysia), jejímž úkolem bylo vybudovat průmyslové zázemí
5
David Demery, Lionel Demery: Adjustment and Equity in Malaysia, str. 38. Publikace OECD 1992. David Demery, Lionel Demery: Adjustment and Equity in Malaysia, str. 37. Publikace OECD 1992. 7 Kanitta Meesook: Malaysia: from crisis to recovery, str. 1. International Monetary Fund, Washington D.C. 2001. 6
4
Malajsie. Týkalo se to hlavně strojírenství, metalurgie, stavitelství, automobilového a petrochemického průmyslu. Ovšem ukázalo se, že tato odvětví průmyslu neprosperují. Docházelo k nadvýrobě, klesala ziskovost a vláda byla nucena přistoupit k privatizaci. Na vině se ukázal být jednak špatně fungující management, jednak špatný výběr odvětví, který neodpovídal potřebám světového trhu a byl orientován spíše na substituci dovozu. Podniky dále nebyly dostatečně kontrolovány a důraz se spíše než na prosperitu kladl na zaměstnanost.8 Ve výsledku malajský průmysl zaznamenal mezi 70. a 90. lety výrazný boom. Otázkou zůstává, nakolik jsou pravdivá tvrzení, že rychlý a úspěšný rozvoj malajského průmyslu byl vykoupen porušováním lidských práv. Podle jistých výzkumů z konce 80. let ovšem nebyly ani pracovní podmínky ani platy v Malajsii horší než v jiných odvětvích ekonomiky, snad jen s výjimkou delší pracovní doby. 9
1.4 Chudoba a struktura obyvatelstva Malajsii se tedy dařilo, co se makroekonomických ukazatelů týče, vykazovat příznivé výsledky, ale spolu s ekonomickým růstem docházelo k růstu chudoby a prohlubování rozdílů mezi vrstvou bohatých a chudých. Není velkým překvapením, že největší podíl chudých byl mezi etnickým malajským obyvatelstvem žijícím na venkově, ovšem neznamená to, že by se chudoba netýkala měst a čínských Malajců. Od 70. let bylo postupně přijato a implementováno několik politik, které měly vést ke snížení chudoby. Podpora vlády směřovala sice převážně do zemědělství, ale problematiku chudoby ovlivnila rovněž i série šoků z osmdesátých let, kdy se díky rozmachu stavitelství v Malajsii sice výrazně zvýšil počet lidí zaměstnaných ve stavebním průmyslu a dopravě, ale zároveň se v těchto skupinách obyvatelstva dočasně snížil výskyt chudoby. 10 Ve výsledku byly politiky, zaměřené na snižování chudoby, úspěšné. Jak můžeme vidět v Tabulce 2, během 15 let došlo k poklesu chudoby u všech hlavních problematických skupin, přičemž nejvýznamněji se zlepšila situace rybářů. Není to náhodný jev, tato skupina obyvatelstva byla silně subvencována a probíhaly programy na vytváření nových pracovních míst.
8
Danny M. Leiziger, Vinod Thomas:The Lessons of East Asia: an overview of country experience, str. 19. Publikace Světové banky, Washington D.C. 1993. 2.vydání. 9 David Demery, Lionel Demery: Adjustment and Equity in Malaysia, str. 21. Publikace OECD 1992. 10 David Demery, Lionel Demery: Adjustment and Equity in Malaysia, str. 24. Publikace OECD 1992.
5
Malajsii se tak podařilo splnit hlavní cíl, totiž snížit chudobu původního obyvatelstva a zvýšit jeho podíl na celkových příjmech země. Také absolutní chudoba ze země téměř vymizela. Tabulka 2 – Chudoba v jednotlivých skupinách obyvatelstva
1970
1984
Pěstitelé rýže
88%
58%
Pěstitelé kaučukovníku
65%
43%
Pěstitelé kokosových ořechů
53%
47%
Námezdní dělníci
40%
< 20%
Rybáři
73%
28%
Vytvořeno na základě údajů z publikace Adjustment and equity in Malaysia, str. 24
S otázkou chudoby úzce souvisí struktura obyvatelstva. Už v době koloniální nadvlády došlo k oddělení politické a ekonomické moci v zemi, přičemž politickou moc měli ve svých rukou Malajci (bumiputra) a ekonomicky zemi vedli převážně Číňané. Toto rozdělení bylo částečně výsledkem britské koloniální politiky a nedostatečné ekonomické motivace, částečně se na něm ovšem podílel i tradiční životní styl Malajců, kteří zůstávali věrni zemědělství, zatímco Číňané a Indové ovládli rozvíjející se průmysl a služby. Současně docházelo i ke geografické alokaci těchto skupin, kdy Malajce můžeme najít převážně na severu a na východním pobřeží země, zatímco Číňané a Indové jsou alokováni na západě. V procentuálním vyjádření žilo v roce 1957 v Malajsii 49% etnických Malajců, o padesát let později už to bylo 59%. Postupem času ale Číňané začali získávat vedle ekonomické moci moc politickou, na což Malajci reagovali vytvořením nové ekonomické politiky (NEP), která směřovala k „napravení ekonomické nerovnováhy mezi etnickými skupinami“ a k „odstranění chudoby ve všech etnických skupinách“11. Výsledkem bylo větší zapojování Malajců do moderních sektorů ekonomiky.
1.5 NEP a Vize 2020 Nová ekonomická politika byla, jak již bylo nastíněno, nástrojem odstranění prohlubujících se rozdílů mezi původním malajským obyvatelstvem a čínskou menšinou. Vláda si vytyčila na počátku 70. let dva hlavní cíle této politiky: „etničtí Malajci mají mít během 20 let 30% podíl na vlastnictví malajských společností, a zaměstnanost ve všech 11
David Demery, Lionel Demery: Adjustment and Equity in Malaysia, str. 20. Publikace OECD 1992.
6
sektorech ekonomiky musí odrážet etnické složení populace“. 12 Aby se podařilo dosáhnout požadovaného podílu vlastnictví, zahájila malajská vláda tzv. „sametové znárodňování“, které spočívalo v odkupu podílů zahraničních společností v malajských společnostech. Na NEP navázala v roce 1991 Nová rozvojová politika (NDP). Na počátku 90. let byla dále předsedou vlády Mahathirem zformulována Vize 2020, což je v jistém smyslu další pokračování NEP. Základem Vize 2020 je silná etnická jednotnost coby nezbytná podmínka pro pokračující ekonomický růst země. 13 Vize 2020 tak již není zaměřená na zrovnoprávnění etnických skupin, ale vychází z jednotného malajského národa a důraz klade na ekonomický růst.
12
Saleh I.M., Meyanathan S.D.: The Lessons of East Asia. Malaysia: growth, equity and structural transformation, str. 5. Publikace Světové banky, 1993, 2.vydání. 13 Swee-Hock Saw, K. Kesevapany: Malaysia: recent trends and challenges, str. 49. Institute of Southeast Asian Studies. Utopia Press Pte. Ltd., Singapore 2006.
7
2 Vývoj na Filipínách do roku 1997 2.1 Dlouhé období nestability Filipíny měly v době získání nezávislosti v roce 1946 mezi asijskými zeměmi velmi dobrou pozici. Měly za sebou padesátileté období americké kolonizace a staly se první východoasijskou
samostatnou
zemí.
Brzy
započaly
industrializaci
a
nastolily
protekcionistická opatření, aby ochránily svůj průmysl. Oproti Malajsii měly tu výhodu, že zde neexistovaly žádné výrazné etnické rozdíly, a mezi asijskými státy vynikaly také vysokou mírou gramotného obyvatelstva. Byla zde nastolena demokracie, fungovalo zde rozvinuté soudnictví a právo. Na jejich území se nacházela naleziště kovů i paliv, k dispozici měly rozsáhlé plochy úrodné zemědělské půdy. Výchozí podmínky byly tedy příznivé. Až do 60. let 20. století nic nenasvědčovalo tomu, že by se Filipínám nemělo dařit. Výrazné problémy nastaly až v 80. letech, tedy v závěrečném období prezidentského úřadu Ferdinanda Marcose. Díky němu byly na Filipínách „implementovány nové politiky, ovlivňující vesměs všechny sektory ekonomiky, ale požadovaná transformace ekonomiky byla dosažena jen v omezených oblastech, zatímco ekonomika jako celek upadla do hluboké krize“14. Po pádu Marcose roku 1986 problémy přetrvávaly. Až po roce 1993 získali domácí i zahraniční investoři důvěru v ekonomiku a do země začal proudit kapitál. Ovšem říci, že Filipíny upadly do krize jen díky prezidentu Marcosovi, je silně zavádějící. Na ekonomickém vývoji Filipín se podíleli jednotlivci i celé instituce jak domácí, tak zahraniční. Podle Balisacana a Hilla 15 lze období od sedmdesátých let do konce devadesátých let na Filipínách rozdělit následovně: 1970-1983: Ekonomický růst na úkor rostoucího dluhu 1984-1986: Stagnace, následovaná hlubokou krizí 1987-1991: Nestabilní obnova 1992-1993: Mírná krize 1994-1997: Obnova a ekonomický růst. 14
Peter A. Krinks: The economy of the Philippines: elites, inequalities and economic restructuring, str. 2. Routledge 2002. 15 Arsenio M. Balisacan, Hal Hill: The Philippine economy: development, policies and challenges, str. 10. Oxford University Press, Inc. 2003.
8
Tabulka 3 – Průměrný procentuální růst HDP v JV Asii mezi lety 1950 a 2000
1950-1960
1960-1970
1970-1980
1980-1990
1990-2000
Indonésie
4,0
3,9
7,6
6,1
4,2
Malajsie
3,6
6,5
7,8
5,3
7,0
Filipíny
6,5
5,1
6,3
1,0
3,2
Singapur
není známo
8,8
8,5
6,6
7,8
Thajsko
5,7
8,4
7,2
7,6
4,2
Zdroj: Arsenio M. Balisacan, Hal Hill: The Philippine economy: development, policies and challenges, str. 7
70. léta byla pro Filipíny díky protekcionistickým opatřením z hlediska hospodářského růstu nejúspěšnější. Jak lze vidět v Tabulce 3, do 70. let včetně zažívaly růst srovnatelný s ostatními státy jihovýchodní Asie, i když byl tento růst podmíněn vzrůstajícím zahraničním zadlužováním a akcelerující inflací. Díky ochraně průmyslu, výdajům do infrastruktury a podpoře ze strany státu se zvyšoval podíl vývozu výrobků s přidanou hodnotou i zemědělská produkce. 80. léta přinesla Filipínám krizi, pramenící jednak z politické situace a jednak z neudržitelného stavu ekonomiky. V zemi se projevily dopady druhého ropného šoku, mnoho firem a bank se stalo nelikvidními, docházelo k masivnímu odlivu kapitálu, což se projevilo převážně ve zpracovatelském průmyslu.16 Podobně jako v případě Malajsie se ukázalo jako problematické vysoké zahraniční zadlužení. Peso devalvovalo, čímž se zlepšily vývozní možnosti hlavně pro zemědělské plodiny. Zhoršené podmínky v zemi vyústily do masivních demonstrací a odvolání prezidenta Marcose z úřadu v roce 1986. Politická situace se stabilizovala, zlepšily se směnné relace, zmírnila se inflace, byly implementovány reformní politiky a liberalizační, deregulační a privatizační programy. V 90. letech, v době, kdy byl v čele státu Ramos, ekonomika opět zpomalila. Důvodem byly hlavně přírodní katastrofy a energetická krize v zemi. Těsně před vypuknutím asijské krize už ale země začala opět vykazovat příznivé výsledky, což bylo důsledkem Ramosem prováděných hospodářských reforem. Jeho cílem byla vize „Filipíny 2000“, což byl souhrn takových opatření a politik, které měly zařadit Filipíny mezi rychle se rozvíjející asijské trhy. Hlavními cíli byly ekonomická prosperita, sociální rovnost a politická stabilita.
16
Josef T. Yap: Inflation and Economic Growth in the Philippines, str. 7-8. Philippine Institute for Development Studies, discussion paper, 1996. [online].
9
Díky Ramosovi a jeho vládě zde došlo k liberalizaci obchodu, deregulaci ekonomiky a privatizaci státních podniků 17. Filipíny souhrou různých faktorů i přes příznivé výchozí podmínky nedokázaly stabilizovat ekonomiku a nezaznamenaly tak dlouhodobý růst, který je pro ostatní ANIZ typický.
2.2 Průmysl a zemědělství Od 70. let docházelo na Filipínách ke snižování tempa růstu jak v průmyslu, tak v zemědělství. Pěstování historicky významných plodin, kokosových ořechů a cukrové třtiny, začalo upadat. Rozmáhaly se potravinové plodiny, které ovšem nebyly primárně určeny k vývozu. Docházelo k postupnému poklesu těžby dřeva, což bylo způsobeno téměř úplným vykácením původního zalesnění. Jediný sektor, který zaznamenával na Filipínách (až na recesi v polovině 80. let) pozitivní tempa růstu, byly služby. Díky nízkému ekonomickému růstu a malým přírůstkům v jednotlivých sektorech Filipíny nezaznamenaly strukturální transformaci. Pokles v zemědělství nebyl kompenzován průmyslem, jak tomu bylo v Malajsii a dalších zemích, ale službami. Tento trend nám dokazuje Tabulka 4. Průmysl i přes zjevný růst v 80. letech dosahoval v roce 1970 vyššího podílu na HDP než v roce 2000. Z poměrně rovnoměrného sektorového rozdělení ekonomiky v roce 1975 se na konci 80. let vyčlenily služby a dominují ekonomice až do současnosti. Tabulka 4 – Podíl jednotlivých sektorů na HDP mezi lety 1970 a 2000
1970
1975
1980
1985
1990
1995
2000
Zemědělství 29,9
30,2
25,8
24,4
21,9
21,4
16,5
Průmysl
31,5
35,2
38,5
35,9
34,5
32,2
30,9
Služby
38,6
34,6
35,7
39,7
43,7
46,4
52,6
Zdroj: A.M.Balisacan, H. Hill: The Philippine economy: development, policies and challenges, str. 14
Pokud ale srovnáme podíl průmyslu na HDP v 70. letech v Malajsii a Filipínách, zjistíme, že v Malajsii dosahoval 19% HDP, zatímco na Filipínách 31,5%. Tato skutečnost nasvědčuje tomu, že Filipíny měly v této době průmysl už do jisté míry rozvinutý, narozdíl od Malajsie, a že industrializace proběhla na Filipínách v dřívějších letech. Konstantně vysoký podíl zemědělství však napovídá, že Filipíny nedokázaly výrazně změnit strukturu 17
Walden Bello a kol.: The anti-development state: the political economy of permanent crisis in the Philippines, str. 4. Zed Books Ltd., 2005, 2.vydání.
10
ekonomiky; kapitálově náročná průmyslová odvětví zaměstnávala jen malý podíl filipínské pracovní síly. 18 Vývoj průmyslu nebyl ovšem bez problémů. Počáteční přílišná ochrana domácího průmyslu
vyústila
po
odstranění
ochranných
opatření
v
jeho
neefektivnost
a
nekonkurenceschopnost. Došlo k „deindustrializaci na nízkém stupni ekonomického rozvoje“. 19 Výsledky tohoto procesu byly ale vesměs pozitivní; docházelo sice ke snížení podílu průmyslu na HDP, protože se však postupně snižoval počet chráněných odvětví, průmysl se stal konkurenceschopným a snížily se mimo jiné i inflační tlaky v zemi. Tomuto trendu nasvědčuje i skutečnost, že od 90. let se výrazně zvýšil export. Velkou zásluhu na tom měl vývoz elektronického zboží, ovšem jeho rozmach přišel oproti ostatním zemím regionu opožděně a vyznačoval se slabými vazbami na odběratele, což je typické pro veškerý nezralý průmysl20. Dalším problémem filipínského průmyslu je jeho decentralizace, kdy na Filipínách existují víceméně jen tři velká průmyslová centra. Nedostatečná úroveň infrastruktury, rozdrobenost Filipín do velkého počtu ostrovů a malá podpora malého a středního podnikání tomuto stavu napomáhají. Zemědělství na Filipínách i nadále zůstává zdrojem obživy velkého počtu obyvatelstva a je tak i přes klesající podíl na HDP významným sektorem. Mezi významná odvětví patří chov drůbeže a pěstování exotického ovoce, hlavně ananasu, banánů a manga. Ale ani v zemědělství si nedokázaly Filipíny vytvořit vývozní základnu po vzoru svých sousedů. Jedním faktorem, který tuto skutečnost do jisté míry ovlivnil, byla už zmiňovaná nedostatečná infrastruktura, dále se na ní podílel například rapidní nárůst populace. Filipínskému zemědělství mnoho nepomohla ani nepříliš úspěšná pozemková reforma prezidentky Acquinové nebo regulace cen.
2.3 Chudoba a obyvatelstvo Otázka počtu obyvatelstva, nezaměstnanosti a chudoby je na Filipínách značným problémem. Mezi lety 1970 a 2000 se počet obyvatel Filipín zdvojnásobil, dlouhodobý ekonomický růst, který by se zasadil o vytváření dostatečného počtu nových pracovních míst a zlepšil ekonomickou situaci Filipínců, se však nekonal. 18
Josef T. Yap: Inflation and Economic Growth in the Philippines, str. 6. Philippine Institute for Development Studies, discussion paper, 1996. [online]. 19 Arsenio M. Balisacan, Hal Hill: The Philippine economy: development, policies and challenges, str. 27. Oxford University Press Inc., 2003. 20 Arsenio M. Balisacan, Hal Hill: The Philippine economy: development, policies and challenges, str. 27.
11
Problematická zde byla i třídní struktura společnosti, kdy pozemky vlastnila dominující vrstva oligarchie, jejíž vlastní zájmy byly v rozporu s rozvojem státu, a tuto problematiku nevyřešila ani pozemková reforma prezidentky Acquinové – i díky faktu, že sama Acquinová pocházela z vrstvy oligarchie21. V tomto prostředí bylo těžké dosáhnout potřebné redistribuce příjmů. I přes složitou situaci v zemi se mezi lety 1985 a 1997 podařilo snížit chudobu obyvatelstva z 41% na 25%22, z velké míry díky dvěma obdobím krátkodobého výrazného ekonomického růstu. Chudoba se, podobně jako v případě Malajsie, týká hlavně venkovského obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství, kde jsou koncentrovány až tři čtvrtiny všech chudých. Stejně jako v Malajsii jsou nejvíce postiženou skupinou pěstitelé rýže23. Jistý přínos v řešení otázky chudoby měl v 90. letech prezident Ramos, který svými dobře cílenými reformními politikami dokázal oživit filipínskou ekonomiku, ovšem negativním důsledkem jeho politik bylo zvětšení propastného rozdílu mezi bohatými a chudými. 24 Chudoba na venkově vedla k migraci obyvatelstva do měst s vidinou lepšího života. Lidé zde sice měli možnost lepších příjmů, přístupu k lékařské péči a ke vzdělání, ale často jedinou možností ubytování byly a až do současnosti jsou slumy. Problematika slumů je zde stejná jako v jiných rozvojových zemích; nedostatek pitné vody, špatná hygiena, nemoci, vysoká úmrtnost dětí a začarovaný kruh chudoby, ze kterého není mnoho šancí na uniknutí. Od sedmdesátých let je zaznamenávána masivní migrace filipínských, převážně nekvalifikovaných dělníků do států Blízkého východu a východní Asie. Ovšem dochází i k méně výraznému odlivu mozků, který je však pro Filipíny o to bolestivější, že vzdělaní lidé se zpátky do Filipín již často nevracejí a stěhují se s celými rodinami. Naopak nekvalifikovaní dělníci často migrují krátkodobě za prací a svým rodinám posílají do Filipín remitence coby významný zdroj příjmů. Čísla jsou až zarážející; podle W. Bella25 mezi lety 1984 a 1995 migrovalo za prací až 6,5 milionu Filipínců, což činilo v té době přibližně 15% veškeré filipínské pracovní síly.
21
Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power, str. 41. CQ Press 2008. Arsenio M. Balisacan, Hal Hill: The Philippine economy: development, policies and challenges, str. 31. 23 Peter A. Krinks: The economy of the Philippines: elites, inequalities and economic restructuring, str. 83. Routledge 2002. 24 Gabriela R. Montinolla: The Philippines in 1998: Opportunity amid Crisis, str.68. Asian Survey, Vol. 39, No. 1. University of California Press. [online]. Dostupné na www.JSTOR.org 25 Walden Bello a kol.: The anti-development state: the political economy of permanent crisis in the Philippines, str. 11. Zed Books Ltd., 2005, 2.vydání. 22
12
3 Asijská krize a její dopady 3.1 Vznik a šíření krize Rok 1997 byl pro státy JV Asie v mnohém přelomový. Zvláště pro Malajsii, Indonésii nebo Thajsko znamenal po letech rozvoje a dobrého výkonu ekonomik náhlý zlom, přičemž poukázal na dlouhodobě neudržitelný stav a přehlížené aspekty asijských ekonomik. Příčiny krize je nutné hledat paradoxně ve faktorech, které státům napomohly v jejich rychlém rozvoji, hlavně v navázání asijských měn na americký dolar, což zaručovalo stabilitu měn a tím i nízké riziko spojené s obchodem i investicemi, a neregulovaném přílivu krátkodobého kapitálu. A právě krátkodobý kapitál se ukázal pro JV Asii jako osudný. Riziko ekonomické nestability, spojené s jeho nadměrným a neregulovaným přílivem, bylo přehlíženo ve světle jeho pozitivních dopadů na ekonomiku, totiž efektivní alokace úspor a investic a široké diverzifikace portfolií, která snižuje riziko investic. Nemalou roli na vyhrocení problémů v regionu měl i tzv. „crony“ kapitalismus, kdy příbuzní vládních vůdců nejenže během krátké výrazně zbohatnou, ale pod záštitou vlády si mohou půjčovat při nízkých úrokových mírách vysoké finanční obnosy, s vědomím, že jim při neúspěchu investice nehrozí žádné postihy: „Co si vydělal, to si ponechal; co prohospodařil, zaplatil daňový poplatník.“26 V roce 1997 se tak souhrou různých okolností do té doby bezpečné asijské trhy začaly hroutit jako domečky z karet. Přispěly k tomu i nepříliš vyvinuté a špatně fungující kontrolní mechanismy v JV Asii, které nedokázaly efektivně dohlížet a regulovat finanční instituce a ověřovat bonitu poskytovaných úvěrů. Krize však nepřišla ze dne na den, příznaky nezdravého vývoje ekonomiky se v Thajsku, ohnisku krize, objevovaly již od roku 1994, ale tehdejší thajská vláda nedokázala ani v dalších letech prosadit finanční opatření, která by posílila důvěryhodnost země. Důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat: thajský baht ztrácel jako měna na důvěryhodnosti a spekulanti ho začali prodávat, na což centrální banka zpočátku nereagovala posunutím jeho zavěšení na dolar, nýbrž jeho odkupem, financovaným ze svých rezerv, jenže ani poté nedokázala zabránit jeho silnému propadu. Zvýšení úrokových měr sice dočasně zabránilo odlivu kapitálu, ale přivedlo do krize bankovní instituce a problémy zaznamenal též obchod.
26
Paul Krugman: Návrat ekonomické krize, str. 77. Vyšehrad, 2009.
13
V důsledku přišli občané o své úspory a recese vyvolaná nedostatečnou vnitřní poptávkou byla už jen posledním krokem, který zemi uvalil do celoekonomické krize. 27 Krize zasáhla Thajsko tak silně, že nezůstala jen v jeho hranicích, ale rychle se rozšířila i do okolních států. Investoři se hromadně stahovali z celého regionu, a to v takovém rozsahu, že „ani sebevětší snahy vlád a bank v Asii by pravděpodobně nezastavily rostoucí bublinu a její následné prasknutí“. 28 Vedle bahtu začaly mít problémy s propadem i další měny, JV Asie rychle opouštěla pevné směnné režimy a měny poměrně ostře depreciovaly (nejhůře v regionu byla postižena Indonésie). Mezinárodní měnový fond (IMF) okamžitě zasáhl a přišel JV Asii na pomoc se záchrannými balíčky a protikrizovými opatřeními. Na popud IMF tak nejpostiženější země (Indonésie, Jižní Korea a Thajsko) „uvolnily směnné poměry, zvýšily úrokové míry, omezily fiskální výdaje, otevřely své finanční trhy zahraničním subjektům, uzavřely problematické banky a finanční instituce a přijaly další strukturální změny a opatření.“29 Tato opatření směřovala ke stabilizaci finančního sektoru, obnovení domácí agregátní poptávky a obnovení důvěry investorů. Asijská krize, stejně jako o dva roky později argentinská, poukazují na problematiku pevného navázání měny na dolar v době globalizace. Jako krátkodobý nástroj udržení stability, a tím i příhodného investičního prostředí, se zavěšení měn osvědčilo, ale v případě známek měnové krize jsou centrální banky díky pevnému kurzu silně limitovány v možnostech efektivního zásahu.
3.2 Průběh krize v Malajsii Asijská krize byla s výjimkou recese v polovině 80. let první krizí, která Malajsii zasáhla po dlouhých desetiletých trvalého ekonomického růstu. „Po celá 90. léta země vykazovala průměrné roční tempo růstu HDP 8,5%, nezaměstnanost udržovala pod úrovní 3%, inflace byla trvale nízká, směnné poměry stabilní a země si držela velké zásoby mezinárodních rezerv.“30 Ovšem i ekonomika prosperující Malajsie zaznamenávala v předkrizovém období jisté signály, které svědčily o tom, že situace v zemi není zcela optimální; snižoval se objem vývozu, což mělo za následek deficit běžného účtu obchodní 27
Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power, str. 172-173. CQ Press 2008. Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power, str. 177. CQ Press 2008. 29 Ethan Kaplan, Dani Rodrik: Did the Malaysian Capital Controls work? Str.1. [online]. Únor 2001. Citováno 17.2.2010 30 Kanitta Meesook a kol.: Malaysia: from crisis to recovery, str. 1. Occasional paper. Publikace IMF 2001. 28
14
bilance, a vysoký příliv investic sice přinášel vysoké příjmy a kompenzoval deficit běžného účtu, ale ne všechny investice měly dostatečnou kvalitu. Krize s sebou přinesla odliv kapitálu, propad akciového trhu, snížení hodnoty majetku a nemovitostí a ztrátu důvěry zahraničních investorů. Propad hodnoty majetku se odrazil ve snížené domácí poptávce. Nedošlo sice k drastickému nárůstu nezaměstnanosti, ale tento fakt je zřejmě způsoben dočasnou migrací pracovní síly do zahraničí. 31 V Malajsii se, mnohem více než na Filipínách, ukázaly být problematickými špatné úvěry, jejichž podíl v roce 1998 výrazně vzrostl a v roce 2009 se přiblížil 24% podílu všech půjček v zemi (viz Tabulka 5). Vypovídá to o špatně fungujících kontrolních mechanismech a nedostatečném prověřování bonity finančními institucemi. V tomto směru bylo nutné rychle zahájit nápravná a ozdravná opatření. Tabulka 5 – Podíl špatných úvěrů na celkovém objemu půjček 1998
1999
Čtvrtletí
I
II
III
IV
I
II
III
IV
Malajsie
9,1
12,6
21,3
22,6
22,7
23,4
23,6
23,9
7,4 8,9 11,0 10,4 13,2 13,1 Filipíny Zdroj: Masahiro Kawai: East asian economic recovery and structural reform, str. 6
13,4
12,5
Malajsie se ohledně způsobu řešení krize zpočátku přikláněla ke stanovisku IMF a podle jeho rad v prosinci 1997 přistoupila ke zvýšení úrokových měr a drastickým škrtům ve vládních výdajích, předseda vlády Mahathir ale zvolil cestu ochrany toků kapitálu a oddělení domácí ekonomiky od světového trhu. Tímto krokem se dostal do sporu s ministrem financí Anwarem, kterého po tomto rozporu ihned zbavil úřadu. Díky ochraně toků kapitálu Malajsie dokázala dosáhnout monetární expanze při nižších úrokových mírách, než jaké jí nabízela opatření IMF. Konkrétně ochrana toků kapitálu zahrnovala např. opětovné pevné navázání malajského ringgitu na dolar, čímž byla měna uměle podhodnocena, dále musel veškerý prodej aktiv v ringgitech probíhat přes domácí zprostředkovatele, úhrada zahraničního obchodu byla požadována v domácí měně, malajští občané nesměli mít u sebe při cestování do zahraničí více než 10 000 ringgitů, aj. 32 I když byla zpočátku odborná veřejnost k malajskému způsobu řešení krize skeptická a predikovala, že se Malajsie propadne do ještě hlubší krize, padaly dokonce předpovědi o 31 32
Kanitta Meesook a kol.: Malaysia: from crisis to recovery, str. 4. Occasional paper. Publikace IMF 2001. Ethan Kaplan, Dani Rodrik: Did the Malaysian Capital Controls work? Str.36, Box 1. [online]. Únor 2001.
15
hyperinflaci, kolapsu ekonomiky nebo enormním nárůstu černého trhu 33, již v roce 1999 bylo zřejmé, že se ekonomika oživuje. Podle Kaplana a Rodrika 34 byl dokonce odklon od IMF nutností; na počátku roku 1998 se díky vyšším úrokovým mírám a pesimistickým vyhlídkám výrazně snížila domácí poptávka, situace se zhoršovala i po opětovném snížení úrokových měr, tlaky na ringgit pokračovaly a bylo zřejmé, že situace se stává neudržitelnou. Malajsii se díky odklonu od IMF podařilo rychleji se z krize zotavit, udržovat nižší inflaci a snížit dopady krize na nezaměstnanost a mzdy, než kdyby využila jiných alternativ řešení. Existují však i opačné hlasy, které tvrdí, že k podobně rychlému oživení by došlo i tehdy, kdyby Malajsie uposlechla IMF, a že oživení v roce 1999 bylo způsobeno vnějšími vlivy a postupnou obnovou ekonomik v celém regionu. Paul Krugman 35 např. uvádí, že i krizí těžce zasažená Indonésie v této době vykazovala známky oživení. Toto oživení Krugman připisuje postupnému opadávání paniky mezi investory, které se začalo projevovat již v době, kdy Malajsie přijala svá protikrizová opatření. Připouští ovšem také, že v době krize je ochrana toků kapitálu přípustná, a že Malajsie byla historicky první zemí, která prokázala, že vláda může i v případě rozsáhlé finanční krize získat prostor k realizaci svých plánů a opatření a zároveň nepřivést zemi ke kolapsu. Ohledně ochrany toků kapitálu tedy neexistuje jasný konsensus, co je ovšem z předchozího textu zřejmé a jisté, je fakt, že opatření malajské vlády zemi neuvrhla do ještě větší krize, a tudíž jí ani výrazně neublížila. Součástí pokrizových reforem malajské vlády bylo posílení bankovního systému, zavedla se regulace a bankovní dohled, uvolnil se mezinárodní pohyb peněz. Postupně se odstraňovala ochrana toků kapitálu a mezi lety 1999 a 2000 už Malajsie i díky zvýšené světové poptávce po elektronickém zboží vykazovala rychlou obnovu ekonomiky.
3.3 Průběh krize na Filipínách Filipíny do krize vstupovaly v období ekonomického růstu, kdy jejich ekonomika vykazovala vysoké tempo růstu HDP, nízkou inflaci a silnou měnu. Predikce hovořily o nadále vysokém tempu růstu, s nástupem asijské krize však byly tyto odhady přehodnoceny.
33
Paul Krugman: Capital Control Freaks-How Malaysia got away with economic heresy. [online]. Citováno 17.2.2010 34 Ethan Kaplan, Dani Rodrik: Did the Malaysian Capital Controls work? Str.7. [online]. Únor 2001. 35 Paul Krugman: Capital Control Freaks-How Malaysia got away with economic heresy. [online].
16
Rok 1997 ovšem nebyl pro Filipíny problematický jen díky finanční krizi, ale také díky suchu, způsobeném fenoménem El Niňo. Končilo také úspěšné prezidentské období Fidela Ramose a blížící se volby hrozily vypuknutím politické krize. Volby v květnu 1998 ale proběhly navzdory očekávání v poklidu a do úřadu nastoupil po triumfálním vítězství (40% všech hlasů36) Joseph Estrada, který ve svých volebních slibech sliboval snížení sociální nerovnosti na Filipínách a celkově svůj program zaměřil na podporu chudých. Své sliby ale nesplnil, spíše upřednostňoval sociálně vyšší vrstvu obyvatelstva a slibovaná modernizace zemědělství ve venkovských oblastech se neuskutečnila. I přes menší míru postižení Filipín oproti ostatním zemím regionu bylo v prosinci 1997 pozorováno zpomalení tempa růstu, stejně tak jako zvýšení inflace, nezaměstnanosti a chudoby. 37 Dále se dostal do potíží bankovní sektor, a i když přímo nehrozil krach bank a systémová krize, jako v jiných zemích, v důsledku zpomalení ekonomiky a stagnace půjček docházelo k jeho oslabení. 38 Filipíny se na rozdíl od Malajsie nebránily záchrannému balíčku od IMF, zdroje na překonání krize získaly také ze zdrojů Světové banky, Oficiální rozvojové pomoci nebo od dalších, převážně japonských institucí. Jak lze vidět z Grafu 1, oproti Malajsii zaznamenaly Filipíny v době krize nižší propad HDP a v roce 2000 již tempo růstu dosáhlo svých předkrizových hodnot, z krize se tedy Filipíny vzpamatovaly, stejně jako ostatní země JV Asie, velmi rychle, a dokázaly, že jejich ekonomika je i přes své poměrně slabé výkony (v porovnání s ostatními ANIZ) dostatečně silná, aby se vyrovnala s externími šoky tohoto rozsahu. Velmi podobný tvar křivky inflace (Graf 1) vypovídá o podobných inflačních tlacích, přenesených do obou zemí z Thajska. Je zde také vidět, že Filipíny, které se na rozdíl od Malajsie řídily pokyny IMF, taktéž úspěšně snížily inflaci. Kdybychom se podívali na inflační křivku pro Thajsko 39, zjistili bychom, že její tvar je rovněž podobný, s výrazným poklesem tempa inflace z 8% v roce 1998 na 0,3% v roce 1999. Graf HDP zemí JV Asie40 naznačuje, že opatření IMF rozhodně nepřinesla regionu okamžité zlepšení situace a zmírnění dopadů krize, a zároveň podporuje výše citované 36
Gabriela R. Montinolla: The Philippines in 1998: Opportunity amid Crisis, str.67. Asian Survey, Vol. 39, No.1. University of California Press. [online]. Dostupné na www.JSTOR.org 37 Gabriela R. Montinolla: The Philippines in 1998: Opportunity amid Crisis, str.64. Asian Survey, Vol. 39, No.1. University of California Press. [online]. Dostupné na www.JSTOR.org 38 Philippines: The Challenge of Economic Recovery, str. 36. [online]. Zpráva č. 18895-PH, 26.2.1999. Dokument Světové banky. 97 stran. Dostupné z www.worldbank.org 39 Data dostupná na www.imf.org 40 Viz Příloha 1
17
tvrzení Paula Krugmana, že ekonomika Malajsie by se zotavila a dosáhla požadovaných výsledků i bez ochrany toků kapitálu. Graf 1 HDP a inflace v období asijské krize
Zdroj: Vytvořeno na základě dat z www.imf.org
3.4 Příčiny odlišného průběhu krize Kde tedy hledat důvody menšího postižení Filipín oproti Malajsii? Hlavním faktorem byly série krizí v 80. a 90. letech, díky kterým Filipíny nezažily období dlouhodobého ekonomického růstu, nebyly ukolébány příznivým vývojem svého hospodářství, a vytvořily si – na rozdíl od svých dlouhodobě prosperujících sousedů – výrazně lepší mechanismy překonávání krize. Lépe zde fungovala finanční a bankovní regulace a jako dostatečný se ukázal být i systém pojištění vkladů.41 Dalším faktorem byl dlouhodobě neefektivní finanční systém, kdy bylo v 70. letech potlačováno a státem regulováno zvláště bankovnictví a nové potenciální finanční subjekty narážely na překážky vstupu. V 80. a 90. letech byla již postupně přijímána různá liberalizační opatření, ale bankovní sektor se dočkal odstraňování překážek až v polovině 90. let. Zvětšila se konkurence a spolu s ní i úspory a příliv kapitálu. Filipínský finanční sektor se v období asijské krize díky této opožděné liberalizaci bankovnictví projevil jako relativně
41
Philippines: The Challenge of Economic Recovery, str. 10. [online]. Zpráva č. 18895-PH, 26.2.1999. Dokument Světové banky. 97 stran. Dostupné z www.worldbank.org
18
stabilnější oproti ostatním východoasijským zemím; neregulovaný příliv krátkodobého kapitálu zde nezpůsobil tak výrazné problémy. Významným se dále ukázalo být tempo růstu exportu, které bylo vysoké i přes skutečnost, že sousední východoasijské trhy zaznamenávaly výrazný pokles poptávky a svět jako celek zaznamenával pokles cen. Filipínské firmy měly dále v době krize (i díky politické stabilitě v 90. letech) relativně dobrou úvěrovou bonitu v porovnání se situací v okolních státech, a remitence, které jsou pro Filipíny v jistém ohledu problematické kvůli úbytku pracovní síly v zemi, se v této situaci ukázaly jako stabilnější zdroj příjmů, než jsou například bankovní půjčky nebo příliv portfolií. 42 Filipíny se tedy i přes svou ekonomickou zaostalost ukázaly mnohem lépe připravené na překonání krize velkého rozsahu, jakou asijská krize v roce 1997 nepochybně byla.
3.5 Role IMF při řešení krize IMF předpokládal, že se mu podaří díky vhodně zvoleným opatřením odvrátit postižené státy JV Asie od hyperdevalvací, následných hyperinflací a rozvrácení ekonomik, ovšem jeho opatření se ve výsledku ukázala jako sporná a nepříliš účinná. IMF totiž předpokládal, že k obnovení důvěry v asijské ekonomiky bude zapotřebí ukázat světu, že státy procházejí výraznými změnami. Z toho důvodu prosazoval vysoké úrokové míry, které měly zabránit nekontrolovanému propadu měn, doporučoval přísnou fiskální politiku a tvrdá rozpočtová pravidla. Jak Stiglitz, tak Krugman43 se shodují na tom, že úvahy IMF byly mylné, a země z jeho opatření nikterak neprofitovaly. Díky vysokým úrokovým mírám sice zřejmě zabránil (s výjimkou Indonésie) hyperinflacím, ovšem celoekonomická krize v postižených zemích stejně nakonec vypukla. Tvrdá rozpočtová pravidla navíc přispívala k ještě hlubší recesi, protože vedla ke snížení domácí poptávky. Tato skutečnost zřejmě nemalou měrou přispívá k vysvětlení skutečnosti, že se Malajsii podařilo i přes zcela odlišný způsob boje s krizí vykazovat velmi podobné výsledky ekonomiky jako státy, které IMF poslechly. Za obnovou a ozdravením ekonomik tedy stály jiné, významnější faktory. Na obranu kritizovaného IMF ovšem Krugman říká, že dobrá volba v tu chvíli zřejmě vůbec neexistovala; „pravidla mezinárodního finančního systému podle všeho mnohým 42
Philippines: The Challenge of Economic Recovery, str. 9. [online]. Zpráva č. 18895-PH, 26.2.1999. Dokument Světové banky. 97 stran. Dostupné z www.worldbank.org 43 Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power. CQ Press 2008.
19
zemím nenabízela vůbec žádnou cestu z krize“44. Také záchranné balíčky, poskytnuté JV Asii, pomohly vyrovnat deficity kapitálových účtů a napomohly tak obnově ekonomik.
3.6 Pokrizová obnova Ekonomiky JV Asie se z krize dokázaly vzpamatovat a obnovit svůj ekonomický růst velmi rychle, což svědčí o jejich potenciálu a pružnosti. Ming Wan45 vidí příčiny rychlého obnovení ekonomik v regionu ve třech hlavních aspektech:
ve snížení dovozů, které se projevilo na kladné obchodní bilanci a přispělo k opětovnému zvýšení rezerv;
v pojištění vkladů, které vlády JV Asie (s výjimkou Filipín) zavedly v rámci pokrizových opatření s cílem nalákat opětovně zahraniční kapitál;
a v rozvoji ekonomiky USA na přelomu 20. a 21. století. Ovšem nebyly to jen tyto aspekty, které umožnily ekonomickým ukazatelům přiblížit
se překrizovým hodnotám. Podle Stiglitze46 udělala JV Asie v 90. letech tu chybu, že se snažila splnit současně všechny tři součásti tzv. neslučitelné trojice:
fixní směnný kurz
volnou mobilitu kapitálu
nezávislou monetární politiku. Ovšem tyto tři režimy nemohou být současně nikdy splněny, vždy je potřeba jeden
režim opustit. Každý stát se s touto trojicí vypořádal po svém; Filipíny opustily fixní kurz měny, Malajsie se přiklonila ke kontrole toků kapitálu. Malajsie velmi brzy obnovila svá silná exportní odvětví a rozhodla se podpořit ekonomiku zvýšenými vládními výdaji. Relativní výhodu měla v nízkém počtu problematických zahraničních půjček, problematickými se ovšem ukázaly domácí finanční a bankovní sektor, kde bylo nutné provést restrukturalizace. Začátek 21. století se nesl ve znamení politických a sociálních tlaků, které bylo třeba urovnat. 44
Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power, str. 105. CQ Press 2008. Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power, str. 187. CQ Press 2008. 46 Stiglitz J., Shahid Yusuf: Rethinking the East Asian Miracle, str. 87. New York: Oxford University Press, 2001. 45
20
„Co se týkalo filipínské pokrizové obnovy, silné stránky ekonomiky zahrnovaly méně postižený bankovní sektor, silný exportní sektor, anglicky mluvící pracovní sílu a relativně otevřenou a demokratickou společnost, zatímco mezi slabé stránky patřilo rozsáhlé veřejné zadlužení, nízké domácí úspory, nedostatky v infrastruktuře, nárůst chudoby a problémy se životním prostředím.“47
47
Philippines: The Challenge of Economic Recovery, str. 13. [online]. Zpráva č. 18895-PH, 26.2.1999. Dokument Světové banky. 97 stran. Dostupné z www.worldbank.org
21
4 Vývoj zemí v 21. století 4.1 Restrukturalizace v Malajsii Zřejmě nejdůležitější součástí obnovy ekonomiky Malajsie na přelomu století byla restrukturalizace finančního sektoru, jejímž účelem bylo vytvořit v zemi stabilní finanční a bankovní prostředí, schopné rozpoznat varovné příznaky ekonomiky a odolat krizím. Bylo třeba docílit rozvoje finančních trhů, nikoliv jejich izolace; stejně tak ochrana toků kapitálu nemohla přetrvat jako dlouhodobé řešení, a to kvůli skutečnosti, že by ekonomika rostla jen na 75% svého potenciálu 48. V rámci restrukturalizace bylo vytvořeno celkem 10 bankovních skupin, z nichž jen 3 byly v rukou malajských Číňanů, zbylých 7 patřilo etnickým Malajcům. 49 Toto sloučení mělo předejít následkům bankrotujících bank a zlepšit konkurenceschopnost domácího bankovního sektoru. Celkový počet bank se po krizi snížil z celkového počtu 60 na 30. Pro posílení a ozdravení finančního sektoru bylo vytvořeno několik společností či projektů. Jednalo se konkrétně o Danamodal, Danaharta, Corporate Debt Restructuring Comittee (CDRC), Financial Stability Forum (FSF) a ASEM Grant for Financial Sector Strengthening. Jejich činnosti a cíle jsou popsány v Tabulce 6. Tabulka 6 - Společnosti a projekty s cílem ozdravit malajský finanční sektor
Název
Vznik Popis činnosti
Danaharta
1998
společnost na správu aktiv s cílem odstranit ztrátové úvěry z bankovního sektoru a maximalizovat hodnotu požadovaných aktiv
Danamodal
1998
společnost na restrukturalizaci bank s cílem rekapitalizovat podkapitalizované bankovní instituce, zvýšit jejich odolnost a rozšířit jejich schopnost poskytovat nové půjčky
CDRC
1998
výbor, jehož cílem bylo restrukturalizovat dluh společností, aby se minimalizovaly ztráty věřitelů a podílníků a nedošlo k likvidaci těchto společností, úbytku pracovních sil a výrobní kapacity
FSF
1999
fórum, jehož činností bylo podpoření mezinárodní finanční stability, informační výměny, mezinárodní kooperace ve finančním dohledu, zlepšení fungování trhů a snížení systematického rizika
ASEM Grant 1999
projekt, vytvořený na žádost Centrální banky Malajsie, který měl za úkol vytvořit bankovní varovný systém a vypracovat technické studie o pojištění a ochraně vkladatelů se všemi možnostmi i důsledky
Zdroj: World Bank: East Asia Update, Malaysia, 2000 - 2001. Dostupné z www.worldbank.org 48
Colin Barlow, Francis Loh Kok Wah: Malaysian Economics and Politics in the New Century, str. 14. Edward Elgard Publishing Ltd., 2003. 49 Colin Barlow, Francis Loh Kok Wah: Malaysian Economics and Politics in the New Century, str. 38. Edward Elgard Publishing Ltd., 2003.
22
Jak Danamodal, tak Danaharta byly ve své činnosti úspěšné. Fondy na jejich činnost byly však poskytovány téměř výlučně vládou, což s sebou přinášelo otázku morálního hazardu, protože fiskální náklady na tuto podporu byly velké a nebyla jistota, že přinesou požadovaný výsledek. Ovšem podle Světové banky50 byla jejich výsledkem rychlá a dobře koordinovaná odezva na krizi; problematika špatných úvěrů byla vyřešena rychleji než v dalších zemích zasažených krizí. CDRC začal být úspěšným až po roce 2001, kdy se změnily jeho směrnice a rozšířil se rozsah jeho kompetencí. Po dobu svého trvání do roku 2002 vyřešil 48 problematických společností.
4.2 Ekonomický výkon Malajsie 51 Ekonomika Malajsie začala vykazovat jisté problémy v roce 2001, kdy došlo pod vlivem událostí v USA k celosvětovému zpomalení a poklesu globální ekonomiky. Malajsii zasáhl pokles investic z USA a nižší zahraniční poptávka po elektronice, což se snažila kompenzovat vývozem ropných produktů. Od roku 2002 je už ale opět Malajsie ratingovými agenturami považována za stabilní zemi a hodnocena pozitivně. Daří se jí udržovat nízkou míru nezaměstnanosti i inflace a kladnou obchodní bilanci, díky expanzivní fiskální politice ale vzrostlo veřejné zadlužení na 70,5% HDP, což vyžadovalo do budoucna opatrnost. Rok 2004 přinesl Malajsii výrazný růst exportní produkce, což bylo způsobeno zvyšující se zahraniční poptávkou i stabilním ringgitem52. Rostla však i výroba určená pro domácí trh a rozmach zaznamenává i sektor služeb, hlavně díky turismu. Toto zotavení je připisováno ozdravenému finančnímu sektoru a mohutné fiskální expanzi, podporované vysokou spořící úrokovou mírou a nízkými daněmi z příjmu. Expanze s sebou přinesla dostatek pracovních míst, zlepšení infrastruktury, vyšší příjmy obyvatelstva jak ve městech, tak na venkově, a snadný přístup k půjčkám – tyto faktory se promítly do zvýšené spotřeby obyvatelstva a svědčily o oprávněnosti a vhodnosti expanze. Ekonomika tedy s drobnými výkyvy stále roste, ovšem tempo růstu investic se od asijské krize zvyšuje jen pomalu. Hlavní důvody jsou podle Světové banky 53 dva: 50
World Bank: East Asia Update 2004, Country Brief: Malaysia, str.4. Dostupné z www.worldbank.org Čerpáno z World Bank: East Asia Update, 2000-2009. Různá vydání. Dostupné z www.worldbank.org Až do roku 2005 si Malajsie ponechala zavěšení na dolar, které podle vlády bylo účelné díky velkému podílu vývozu do USA. V roce 2005 přechází Malajsie na řízený floating. Nepřímo ji k tomu tlačí čínská ekonomika posunem svého směnného kurzu, čímž ohrožuje pozici Malajsie mezi obchodními partnery v regionu. 53 World Bank: East Asia Update 2006, Country Brief: Malaysia, str.3. Dostupné z www.worldbank.org 51 52
23
strukturální faktory – překážky zvláště v oblasti služeb zvyšují náklady podnikání a snižují budoucí ziskovost; jedná se hlavně o nedostatek znalostí a technologií konkurence z dalších rozvojových ekonomik. Snaha nalákat investice a udržet krok s dalšími ekonomikami regionu se odrazila v zatím posledním malajském plánu z roku 2006, který si dal za cíl rozvoj výroby s vysokou přidanou hodnotou a rozvoj služeb, s čímž souvisely i investice do vzdělání, reformy pracovního trhu, další investice do infrastruktury, pobídky pro soukromé investování a snížení daně z příjmu. Výsledkem plánu, platného do konce roku 2010, má být přilákání investic náročných na technologie. Rok 2007 přinesl Malajsii pokles vývozu elektroniky, kdy se pro USA coby hlavního dovozce díky apreciaci ringgitu malajské zboží zdražilo. Ekonomika je tažená soukromou i vládní spotřebou a investicemi. V roce 2008 ale vývozy opět vzrostly a zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by se ekonomice nemělo dařit; růst ekonomiky byl ale podporován převážně fiskálními pobídkami – daňovými úlevami, sníženými daňovými sazbami, poskytováním elektřiny zadarmo malým podnikatelům nebo snížením, příp. zrušením dovozních cel na vybrané zboží. Ke konci roku už se ale díky dopadům celosvětové krize snížilo tempo růstu HDP, vývozu i dovozu. Lidé začali být opatrnější ve svých výdajích. Rok 2009 už vnesl do Malajsie krizi v plném rozsahu. Vzrostla nezaměstnanost, hlavně v sektoru služeb; útlum zažívá turismus a finanční sektor. Několik továren, specializovaných na výrobu elektroniky, muselo být zavřeno, nebo se v nich citelně snížila výroba. Dochází k odlivu kapitálu, bankovní sektor je už ale dostatečně silný a má dostatečnou likviditu, aby se s odlivem kapitálu vyrovnal. Vláda vyhlásila dva pobídkové balíčky. Očekává se, že fiskální výdaje budou po dobu dalších dvou let ve výši 3,5% HDP, z čehož 80% by měly být podle odhadů investiční výdaje a 20% daňové škrty. Účinnost těchto dvou balíčků závisí na jejich distribuci, a i přes vhodné rozdělování financí není jisté, že příjmy obyvatelstva nebudou i nadále klesat. Z této analýzy vývoje malajské ekonomiky jsou patrné dvě problematické oblasti: přetrvávající výrazná orientace ekonomiky na vývoz elektronického zboží mohutná fiskální podpora ekonomiky, která je po celou první dekádu 21. století výraznou zátěží ekonomiky. Výhledově se Malajsie dále snaží posouvat strukturu ekonomiky ve prospěch služeb; v roce 2020 očekává, že by jejich podíl na HDP mohl činit 60% oproti současným 50%.
24
4.3 Pokrizové období na Filipínách 54 Počátek 21. století se pro Filipíny nesl v nepříznivém duchu, i když tomu situace po odeznění asijské finanční krize zpočátku nikterak nenasvědčovala. I přes relativně malé postižení ekonomiky asijskou krizí se finančnímu sektoru po celá léta nedařilo získat důvěryhodnost a stabilitu. Na vině tomu byly jak politické faktory, tak vývoj zahraničních ekonomik. Rok 2000 přinesl Filipínám několik reformních programů a plánů (např. zákon o bankovnictví nebo revidovaný zákon o cenných papírech, které měly zabezpečit chod bankovního sektoru), ovšem podíl špatných úvěrů zůstával na krizové úrovni, pohyboval se stále kolem 14% všech půjček, což je sice méně, než byl v té době v Malajsii, ale na rozdíl od Malajsie až do roku 2004 neklesal. V tomto ohledu zřejmě Filipíny paradoxně doplatily na stabilnější bankovní systém, než byl ten malajský, kde byla restrukturalizace na přelomu tisíciletí nejen žádoucí, ale dokonce nezbytně nutná. Znovu na sebe upozornila palčivá otázka chudoby v nejchudších oblastech Filipín. V regionu Mindanao došlo k nepokojům a bombovým útokům, které vyhnaly z domovů až 200 000 lidí, zatížily filipínský rozpočet zvýšenými výdaji na zklidnění situace a zajištění pořádku a vyvolaly potřebu nápravy nerovnosti mezi regiony. Konflikt nebyl ojedinělý, v posledních měsících administrativy prezidenta Estrady docházelo k příklonu k teroristickým skupinám, jejichž vliv díky politické nestabilitě vlády rostl. Po volbách v roce 2001, které vyhrála Arroyová, byly sice přijaty další důležité reformní zákony, např. proti praní špinavých peněz nebo o elektrické energii, a i když se částečně obnovila domácí spotřeba, zahraniční poptávka v důsledku událostí kolem 11. září a celosvětovému útlumu ekonomiky poklesla. Rok 2002, kdy už Malajsie vykazovala značné oživení ekonomiky a úspěšně snižovala inflaci i nezaměstnanost, přinesl i Filipínám jistá zlepšení makroekonomických ukazatelů. Vzrostla domácí i zahraniční poptávka, oživil se vývoz do zemí v regionu. Naopak vzrostla nezaměstnanost a narostl podíl špatných úvěrů, což odráželo celkově slabou ekonomickou aktivitu země a stagnaci bankovních půjček. Otázka špatných úvěrů a nakládání s nimi v této době stále neměla řešení. Vláda si dává za cíl podniknout kroky k vyřešení problematických oblastí filipínské ekonomiky a shrnuje je do deseti bodů, které byly zformulovány následovně 55:
54Čerpáno 55
z World Bank: East Asia Update, 2000-2009. Různá vydání. Dostupné z www.worldbank.org World Bank: East Asia Update 2003. Country Brief: Philippines, str. 7
25
zvýšení příjmů z daní snížení ztráty Národní energetické společnosti formulace vize pro zlepšení finanční stability penzijních fondů přijetí plánů na reformu státní správy snížení nedostatků v infrastruktuře a jejích nákladů snížení podílu špatných úvěrů v bankovním sektoru, restrukturalizace podnikání prohloubení kapitálových trhů pomocí posílení vlastnických a spoluvlastnických práv zvýšení tlaku na vyšší produktivitu a konkurenceschopnost trhů zlepšení kvality základního vzdělání a úrovně zdravotnictví zajištění míru a bezpečnosti. V roce 2004 vyhlásila prezidentka Arroyová fiskální krizi. V důsledku toho se v roce 2005 zvýšila spotřební daň na cigarety, tabákové výrobky a alkohol a přijal se reformní balíček, který osvobozoval od DPH ropné výrobky, elektřinu, lékařské a právnické služby, a dále zvýšil daň z příjmu právnických osob i DPH. Až rok 2005 přinesl programy na konsolidaci a restrukturalizaci bankovního sektoru, důraz se kladl hlavně na odstranění špatných úvěrů a obnovení půjček z řad domácností a podniků. Výsledky byly nad očekávání příznivé, podíl špatných úvěrů se poprvé od asijské krize dostal pod 10%. Rok 2006 už přinesl Filipínám požadované výsledky. Díky politické stabilitě, reformám a vyšším fiskálním příjmům se snížilo vládní zadlužení země a ratingové agentury začaly zemi hodnotit opět pozitivně 56. Fiskální příjmy byly vyšší, než se předpokládalo, vládní programy tedy přinesly požadované výsledky. Vláda vyhlásila ambiciózní investiční program, zaměřený na infrastrukturu, a očekával se zvýšený příliv investic v důsledku příznivých makroekonomických i politických faktorů. Toto celkové zlepšení situace však nemůže být připisováno jen vnitřním vlivům, výrazně se na něm podílely i remitence, zvyšující domácí spotřebu, a celkový růst ekonomiky, tažený jak domácí spotřebou, tak zvýšenou zahraniční poptávkou. Velmi dobře nastartovaná ekonomika pokračovala ve svých výkonech i v roce 2007, její růst byl tažen hlavně sektorem služeb a transferem peněz ze zahraničí, díky kterému jsou zaznamenávány přebytky na běžném účtu platební bilance. S rokem 2008 udeřil nárůst cen potravin a paliv, Filipíny také dále zasáhlo zpomalení globální ekonomiky v důsledku celosvětové krize, které s sebou přineslo pokles jak zahraniční, tak i domácí poptávky. 56
Pro srovnání: Malajsie byla poprvé hodnocena ratingovými agenturami kladně v 2002 – viz podkapitola 4.2
26
Ukázalo se, že i když ekonomika byla asijskou krizí postižená relativně málo, nedokázala se sama bez pomoci vlády z následků vzpamatovat. Avšak rychlost, s jakou začala vykazovat příznivé výsledky po zavedení vládních reforem, naznačuje, že Filipíny svůj ekonomický potenciál měly a mají.
4.4 Srovnání vybraných ekonomických ukazatelů Pro 20. století bylo typické, že Malajsie vykazovala ve většině ukazatelů příznivější výsledky. Ale 21. století přineslo Filipínám to, co jim delší dobu chybělo – politickou stabilitu a tolik potřebné reformní politiky. HDP v obou zemích vykazuje v 21. století ve všech letech s výjimkou událostí kolem 11. září 2001 tempo růstu přesahující 3%, přičemž je z grafu zřejmé, že Malajsie si prošla rychlejší a výraznější pokrizovou obnovou než Filipíny, aby byla vzápětí více zasažena zpomalením ekonomiky USA. Zajímavé je i relativní vyrovnání tempa růstu v obou zemích po roce 2001, které naznačuje, že ekonomice Malajsie se nepodařilo obnovit předkrizové úspěšné období, kdy se řadila mezi nejúspěšnější ekonomiky regionu. Graf 2 - Tempo růstu HDP v Malajsii a na Filipínách v 21. století
Vytvořeno na základě údajů dostupných na http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp
Na celkově horším výkonu ekonomiky Filipín má svůj podíl dlouhodobě záporná bilance zahraničního obchodu. Zatímco Malajsie vykazuje stabilní celkový nárůst obchodu a stále rostoucí přebytek, Filipíny se dlouhodobě potýkají s deficitem57, který je na běžném 57
Viz Příloha 2
27
účtu platební bilance vyrovnáván remitencemi. Zatímco Malajsie vykazuje bilanci běžného účtu kladnou po celou první dekádu 21. století, Filipíny se do kladných čísel dostaly až v roce 2003. Graf 3 - Bilance běţného účtu v mil. USD
Vytvořeno na základě údajů dostupných na http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp
Obě dvě země jsou výrazně orientované na vývoz elektronického zboží58, z čehož je jasně patrná závislost ekonomik na zahraniční poptávce, zvláště v případě Filipín. Největší odbytové trhy Filipín jsou USA, Japonsko a Čína, pro Malajsii jsou stěžejní Singapur, USA a Japonsko. Tito tři nejvýznamnější odběratelé pohltí 43,56% vývozu Filipín a 38% vývozu Malajsie. Tabulka 7 - Největší obchodní partneři Filipín
Země USA Japonsko Čína Singapur Taiwan Jižní Korea Malajsie
Vývoz % 16,74 15,67 11,15 5,3 3,79 5,14 3,83
Dovoz % 12,73 11,64 7,52 10,52 6,77 5,22 4,32
Zdroj: European Chamber of Commerce of Philippines: Philippine Factsheet, February 2009 [online]. Dostupné z: http://www.eccp.com/images/publication/0512200909049_factsheet-2009-02.html
58
Viz Příloha 5
28
Tabulka 8 - Obchodní partneři Malajsie
Vývoz Singapur USA Japonsko Čína Thajsko Hong Kong Jižní Korea Indie Austrálie Nizozemsko
% 14,7 12,5 10,8 9,5 4,8 4,3 3,9 3,7 3,7 3,5
Dovoz Čína Japonsko Singapur USA Thajsko Taiwan Jižní Korea Indonésie Německo Hong Kong
% 12,8 12,5 11,0 10,8 5,6 4,8 4,6 4,6 4,3 2,6
Zdroj: Malaysia External Trade Development Coropration [online]. Dostupné z: http://www.matrade.gov.my/ Graf 4 - Vnější zadluţení jako procento HDP
Vytvořeno na základě údajů dostupných na http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp Key statistical idicators: Selected economic indicators: External Debt.
Na grafu vnějšího zadlužení je vidět celkově horší postavení Filipín, kdy na počátku tisíciletí přesahovalo vnější zadlužení 70% HDP. U obou zemí dochází k postupnému snižování tohoto zadlužení, Filipínám se v roce 2008 dokonce podařilo dosáhnout menšího podílu na HDP než Malajsii. Souběžně s poklesem vnějšího zadlužení na Filipínách dochází i ke zvyšování hrubých mezinárodních rezerv59. Tyto ukazatele vypovídají o pozitivním směřování ekonomiky Filipín, i když grafy nezachycují současný vývoj v krizovém období.
59
Viz Příloha 4
29
5 Celosvětová krize, další směřování a výzvy 5.1 Dopady celosvětové krize „Po pádu několika velkých amerických a světových finančních institucí v září 2008 se světem šířily obavy ze systémových poruch napříč světovými finančními trhy, což vedlo ke zmrazení úvěrových trhů v mnoha finančních centrech na různých místech světa“.60 I přes rozsáhlá finanční opatření došlo velmi rychle k recesi ve vyspělých ekonomikách, která se skrz finanční a obchodní vazby přelévala do ekonomik rozvojových. V regionu JV Asie došlo k odlivu krátkodobých portfoliových investic, ostrému poklesu bankovních aktiv, zpomalení PZI a oslabení regionálních měn vůči USD. 61 Silné asijské ekonomiky se sice s bankovní krizí vyrovnaly bez výraznějších problémů, ovšem kolaps světového obchodu vedl k rozsáhlým poklesům vývozů a průmyslové výroby. Celosvětové zpomalení ekonomiky tyto exportně orientované země muselo zákonitě negativně ovlivnit.
5.1.1 Malajsie62 Co se týče Malajsie, krizi zaznamenala již v poslední čtvrtině 2008, kdy byl stahován krátkodobý kapitál zpět do USA. Ovšem likvidní finanční a bankovní systém zvládl tento pokles absorbovat; poměr rizikového kapitálu k celkovému kapitálu vzrostl od prosince 2008 do prosince 2009 z 12,6% na 14,7%, podíl špatných úvěrů dokonce poklesl z 2,2% na 1,8% na konci roku 2009. Ve prospěch zdraví bankovního sektoru hovoří i trvalý nárůst půjček. Rok 2009 přinesl Malajsii díky velké míře otevřenosti výrazný útlum obchodu, kdy vývozy poklesly v první čtvrtině roku o 20%. V reakci na tuto skutečnost se ve výrobním sektoru snižovaly náklady na pracovní sílu; ustal nábor nových zaměstnanců, snižovaly se mzdy, docházelo k propouštění. Nezaměstnanost se zvýšila z 3,1% v předchozím roce na 4%. I když ostatní sektory ekonomiky přímo zasaženy nebyly, díky celkově horším ekonomickým podmínkám a nejistotě ohledně budoucích příjmů bylo spotřební chování v zemi obezřetnější, klesla jak soukromá spotřeba, tak soukromé investice. Výsledkem byl pokles agregátní domácí poptávky a celkový pokles ekonomiky o 6,2% v 1. čtvrtině 2009.
60
Economic Developments of 2009, Annual Report. [online]. Dokument Bank Negara Malaysia, 24.03.2010. Dostupné z http://www.bnm.gov.my/files/publication/ar/en/2009/ar2009_book.pdf , str. 22 61 tamtéž 62Informace čerpané z Economic Developments of 2009, Annual Report. [online]. Dokument Bank Negara Malaysia, 24.03.2010. str. 22-24.
30
Na konci roku už ale ekonomika vykazuje rychlé oživení. Rychlá a účinná fiskální a monetární opatření spolu s postupným oživováním ekonomik rozvinutých zemí umožnila Malajsii obnovit domácí poptávku. Nemalou roli na tomto oživení měl právě finanční a bankovní sektor, díky jehož stabilitě Malajsie neupadla dlouhodobě do červených čísel a který umožnil soukromému sektoru přístup k úvěrům.
5.1.2 Filipíny63 Filipíny, podobně jako Malajsie, zůstaly téměř nezasaženy vlastní finanční krizí, ale nárůst cen paliv a potravin spolu s globální ekonomickou krizí se negativně odrazily jak na ekonomice takové, tak na stále problematické otázce chudoby a plnění rozvojových cílů tisíciletí. Na nárůst chudoby reagovala vláda zvýšením výdajů na transferový program sociální ochrany (4P) o dalších 300 000 domácností, čímž se opět zvýšily fiskální výdaje. Krize se do Filipín dostala hlavně přes obchodní vazby. Vývoz poklesl o 21,9% a opětovně začal růst až v posledních měsících roku 2009. Nezaměstnanost mírně vzrostla z 6,8% na 7,1% v roce 2009. Jedním z možných vysvětlení tohoto pouze mírného nárůstu je omezení propouštění a naopak zkracování pracovní doby a podzaměstnanost, k nimž docházelo z popudu vlády. Významné jsou stále remitence; v roce 2008 činil jejich příliv celých 13% HDP, v roce 2009 došlo sice ke snížení jejich tempa růstu, to bylo však stále vyšší, než jaké predikovala původně Světová banka. Právě remitence jsou předpokladem pro oživení domácí poptávky. Dopady krize na nárůst chudoby jsou zatím obtížně zjistitelné, Josef T. Yap předpokládá, že díky zkracování pracovní doby a podzaměstnanosti se chudoba v zemi výrazně zvýší. Vládní programy64 sice hovoří o velkém počtu nově vytvořených pracovních míst a transferové podpoře statisíců rodin, ovšem přímo problematiku chudoby nezmiňují. Rok 2009 přinesl celkově Filipínám horší ekonomické výsledky, než se očekávalo; podle J. Yapa jsou důvody těchto výsledků dva:
hlubší a déle trvající recese v zemích, kam rozvojové trhy vyvážejí
přírodní katastrofy, které Filipíny zasáhly (způsobené fenoménem El Niňo).
63Informace
čerpané z dokumentu The Philippine Economy in 2009 and Prospects for 2010. [online]. Philippine Institute for Development Studies, January-February 2010. Citováno 3.4.2010. Dostupné z http://dirp4.pids.gov.ph/ris/drn/pidsdrn10-1.pdf 64 Viz podkapitola 5.2.2
31
Přesto ale země krizi přestála v porovnání se svými sousedy dobře. Důvody jsou podobné jako v případě asijské krize; ekonomická struktura země, silně poznamenaná dlouhými nestabilními dekádami, zabránila rychlému růstu, což se projevilo na nízké přidané hodnotě vývozních artiklů. „Pokles světového obchodu tak měl mírnější dopad na HDP Filipín než v případě Thajska, Malajsie a Korey.“65
5.2 Projekty a směřování 5.2.1 Malajsie66 Malajsie se v rámci plnění cílů Vize 2020 zavázala k ekonomické, sociální a vládní transformaci, která se skládá ze čtyř pilířů, které se z velké míry prolínají: Program ekonomické transformace (Nový ekonomický model – NEM) Program státní transformace 1Malaysia: People First, Performance Now 10. malajský plán (2011-2015). Předchozí model ekonomiky sice zemi pomohl rozvíjet se, snížit chudobu, zlepšit vzdělání a zdravotnictví, vybudovat infrastrukturu a stát se významným vývozcem, ale na druhé straně vedl již díky neadekvátním politikám a strategiím ke zpomalování růstu ekonomiky, zvláště v období po asijské krizi, kdy se do té doby vedoucí ekonomika regionu začala mírně propadat a nedokázala plně navázat na předkrizové období. Proto bylo potřeba vytvořit model nový, který Malajsii pomůže udržet se na předních místech mezi ostatními asijskými rozvíjejícími se ekonomikami. „NEM se nezaměřuje jen na podporu růstu a přilákání investic, ale bere v úvahu také lidskou dimenzi rozvoje, kdy se sice podařilo významně snížit chudobu, ale zhruba 40% malajských rodin je stále nízkopříjmových.“67 Celkově se jako problematický ukazuje nízký počet pracovních míst, vyžadujících odborné znalosti, a poskytujících tudíž vyšší platy. Zhruba tři čtvrtiny nízkopříjmových rodin tvoří bumiputra; vláda se tuto otázku snaží řešit programy na podporu podnikání a zajištěním lepších pracovních míst.
65
Josef T. Yap, Ruperto P. Majuca: The Philippine Economy in 2009 and Prospects for 2010. [online]. Philippine Institute for Development Studies, January-February 2010. Citováno 3.4.2010. Dostupné z http://dirp4.pids.gov.ph/ris/drn/pidsdrn10-1.pdf , str. 2 66 Informace čerpané z http://www.neac.gov.my/ [online]. Citováno 3.4.2010. Přímý odkaz na dokument: http://www.neac.gov.my/sites/default/files/Executive%20Summary.pdf 67 tamtéž, str. 4
32
Problematika nízkých platů je spojená také s exportní strukturou ekonomiky, kdy je země hodně orientovaná, podobně jako Filipíny, spíše na vývoz výrobků s nižší přidanou hodnotou, vývoz vyšší přidané hodnoty není dostatečný. Varovnými signály jsou dále odliv mozků a školní systém, jehož absolventi svou kvalifikací neodpovídají požadavkům firem. Celkově se zdá, že Malajsie je chycena v „pasti středního příjmu“. Z minulosti přetrvávající systém subvencí a kontrola cen vyústily nakonec do neefektivní alokace zdrojů a nízkého investování do výzkumu a rozvoje, což se odráží v zaostávání malajských firem za zahraniční konkurencí. Z tohoto pohledu se zdá, že ze zvýhodnění těžila širší skupina obyvatelstva, než bylo původně zamýšleno, a opět se otevírá otázka o vhodnosti ochrany nezralých odvětví průmyslu. Vláda si slibuje obnovení konkurenceschopnosti malajských firem mimo jiné po zavedení mezinárodních standardů. Programy by už do budoucna neměly upřednostňovat ekonomický růst před aspekty životního prostředí, jako tomu bylo dosud. Vláda prosazuje koncept „Zeleného HDP“, čímž se snaží dosáhnout udržitelného růstu. Koncept se vztahuje z velké míry na těžbu ropy a plynu. V roce 2020 by měla Malajsie podle plánů dosáhnout mimo jiné následujících cílů68: přilákání dalších investic (růst o 10,5% za rok podle 10. malajského plánu 69) zvýšení produktivity a efektivity práce růst HDP v průměru ve výši 6,5% za rok v letech 2011-2020 HNP na osobu ve výši 17 000 USD v roce 2020 snížení fiskálního deficitu. Program státní transformace 70, představený premiérem v dubnu 2009, se zaměřuje na snížení kriminality, boj s korupcí, zlepšení kompetencí absolventů škol, zvýšení životní úrovně nízkopříjmových rodin, zlepšení venkovské infrastruktury a zlepšení městské hromadné dopravy. Z předchozího textu je zřejmé, že NEP sice byla úspěšná, co se týče snížení chudoby a odstranění nerovnosti obyvatelstva, ale přičinila se o zhoršení jak životního prostředí, tak celkového ekonomického výkonu země. Výzvou pro další dekádu je tudíž odstranění těchto negativních vlivů a nastolení trvalého udržitelného růstu.
68
NEM for Malaysia 2010, Executive Summary. [online]. Citováno 2.4.2010. Přímý odkaz na dokument: http://www.neac.gov.my/sites/default/files/Executive%20Summary.pdf , str. 9-10 69 Loong Tse Min: Government targets 5,5% Growth in 10th Malaysia Plan. [online]. The Edge, 11.09.2009. Dostupné z http://www.theedgemalaysia.com/property/153308-flash-govt-targets-55-growth-in-10th-malaysiaplan.html 70 Government Transformation Programme. [online]. Dostupné z http://www.transformation.gov.my/
33
5.2.2 Filipíny71 Období úřadu prezidentky Arroyové se pro Filipíny nese ve znamení nejrůznějších plánů a strategií na podporu rozvoje ekonomiky. Do popředí se dostává otázka životního prostředí, kde se důraz klade na problematiku odlesňování, odpadového hospodářství a znečišťování vzduchu. Vláda se zavázala do roku 2017 snížit emise o 30-40%. Pozitivní ekonomické efekty, plynoucí z projektů na infrastrukturu, se zasadily o její další rozvoj, zvláště v období celosvětové ekonomické krize, kdy se investice do dopravní a zemědělské infrastruktury použily jako protikrizová opatření. Staví a opravují se přístavy, silnice, železnice. Vláda se snaží o větší námořní propojení jednotlivých ostrovů navzájem; jako zvláště významné se jeví propojení dlouhodobě problematického regionu Mindanao s regionem Luzon. Snahy o zvýšení životní úrovně a sociálního postavení Filipínců se odráží např. v zemědělské reformě, jejímž cílem je pomoci zvláště chudým venkovským farmářům. V roce 2009 bylo mezi farmáře rozděleno více než 91 000 hektarů půdy. Dalším programem je 4P, transferový investiční program pro Filipínce na vzdělání, zdravotní péči a zvýšenou produkci a přísun potravin. Je regulován zákonem, podle něhož se i přerozdělují finanční prostředky. Od roku 2010 pokrývá již milion domácností. Programy, které nepřímo podporují sociální rozvoj, se orientují na problematiku energetiky, rozvoj nemocnic, bytovou otázku, distribuci vody nebo protipovodňová opatření. Snahy o snížení nezaměstnanosti s sebou přinášejí vládou podporované vlídnější podnikatelské prostředí nebo jednání ohledně otevírání nových trhů pro filipínskou pracovní sílu v zahraničí, kdy byl např. v roce 2009 podepsán v Egyptě Manifesto of Commitment, na jehož základě poskytnou zaměstnavatelé na Středním východě práci více než dvěma stům tisícům filipínských pracovníků. Ve snaze překonat krizi vláda podpořila programy, které přinesly práci pro zhruba 400 000 lidí. Rok 2009 tak přinesl míru nezaměstnanosti ve výši zhruba 7%. Co se týče zdravotnictví, vláda schválila zvýšení rozpočtu, díky němuž stanovila cenové stropy některých léčiv, zvláště těch, podílejících se na léčbě onemocnění, která jsou na Filipínách nejčastějšími příčinami úmrtí.
71
Informace čerpané z www.gov.ph [online]. Citováno 2.4.2010. Přímý odkaz na stažení dokumentu: http://www.gov.ph/faqs/2009yer.doc
34
Stejně jako v případě zdravotnictví se zvýšil rozpočet i na vzdělávání. Důraz se klade na užší propojení terciárního vzdělávání a průmyslu, dále na dostupnost vzdělání pro děti a mladé, kvalitu výuky, budování počítačových učeben a přístup k internetu ve školách. Zatím poslední střednědobý filipínský program byl vytvořen pro období 2004 – 201072. Jeho náplní jsou následující body: růst HDP 7-8% v letech 2009-2010 podíl investic na HDP 28% v roce 2010 vývozy přesahující 50 miliard USD v 2006 vyrovnaný rozpočet v roce 2010 počet ročně vytvořených pracovních míst přesahující 1,7 milionu v roce 2009 výskyt chudoby snížený pod 20% v 2009. Celosvětová krize sice Filipínám zřejmě neumožní, aby byly vytyčené body splněny, přesné výsledky ale přinesou až statistiky za rok 2010. S ohledem na dobré výsledky celé první dekády 21. století, včetně současného krizového období, se zdá, že Filipíny po dlouhých desetiletích nepříznivého ekonomického vývoje konečně nacházejí cestu ven z kruhu bídy a špatných výsledků ekonomiky. Ovšem zda se jim podaří udržet si tyto příznivé ekonomické ukazatele dlouhodobě, včetně snižování ekonomické nerovnosti a zvyšování životní úrovně obyvatelstva, a jestli se prokáže účinnost a návratnost fiskálních výdajů, ukáže až další desetiletí.
72
Medium-Term Philippine Development Program 2004-2010. [online]. Republic of the Philippines. Citováno 2.4.2010. Dostupné z http://www2.gov.ph/index.php?option=com_content&task=view&id=2000183&Itemid=40
35
Závěr Při hledání důvodů, proč se Filipínám nedaří dosáhnout podobného stupně ekonomického rozvoje jako Malajsii, se můžeme opřít o výčet obecných faktorů, které se obecně v JV Asii osvědčily: 73
makroekonomická stabilita
politická stabilita, důslednost politik, stabilní vláda
všeobecné základní vzdělání a gramotnost, politiky týkající se zdravotnictví a školství
krátkodobá substituce dovozu
otevřenost obchodu, investicím a know-how
omezování tradičního vývozu (jednalo se zvláště o zemědělské produkty, náročné na pracovní sílu)
politiky, podporující úspory a investice
rozvoj infrastruktury
silná „sociální infrastruktura“ - komunity, široké rodiny
pozitivní vnější vlivy – růst světového obchodu, bezpečnostní deštník USA, soukromé kapitálové toky do oblasti, expanze mezinárodních finančních trhů
geografické výhody, založené na přístupu k námořním trasám Makroekonomickou a politickou stabilitu se na Filipínách daří udržet až v posledních
zhruba deseti letech, což je mimo jiné i důvod, proč se až v posledních letech klade zvýšený důraz na politiky týkající se zdravotnictví, školství a podpory PZI. Dopravní infrastruktura je i přes zvýšenou snahu vlády stále nedostatečná, zvláště pokulhává propojení s chudými oblastmi Filipín. Problematika chudoby přetrvává jako palčivý problém zvláště na Filipínách, kde počet chudých stále přesahuje 20% obyvatelstva. Toto číslo je o to víc alarmující, když se vezme v úvahu skutečnost, že přibližně 15% pracovní síly je zaměstnáno v zahraničí a posílá do Filipín svým rodinám remitence. Práce v zahraničí je filipínskou vládou podporována, ovšem s ohledem na stále se zvyšující počet obyvatelstva (během 30 let se podle Baliscana a Hilla zdvojnásobil) je více než žádoucí přilákat do země PZI a vykazovat kladnou obchodní bilanci.
73
Ming Wan: The Political Economy of East Asia – Striving for Wealth and Power, str. 150-151. CQ Press 2008.
36
V Malajsii se chudobu jako takovou snižovat daří, je zde však zaznamenáván jiný problém, a to vysoký podíl nízkopříjmových rodin. Výkony obou ekonomik v současném krizovém období jsou poměrně příznivé, tempo růstu HDP74 ve výši 3-4% za rok 2009 svědčí o rychle se ozdravujících ekonomikách. Velký podíl na výkonu má obnovení zahraniční poptávky na konci roku 2009, zčásti je tažený zvýšenými fiskálními výdaji. Ty se i nadále ukazují být v obou zemích nezbytné; na případě Filipín v období po asijské krizi je zřejmé, že se ekonomika nedokáže bez zásahů vlády z dopadů krize vzpamatovat. Příznivé výsledky ekonomik svědčí o pozitivním vývoji v regionu po odeznění asijské krize. Restrukturalizace a ozdravení bankovního sektoru se zasadily o mírnější průběh současné krize: bankovní krize v obou zemích nevypukla, do exportně orientovaných ekonomik se tak přes obchodní vazby dostala jen následná ekonomická krize. Zasáhla region díky jeho otevřenosti sice vážně, ten se ale rychle vzpamatovává. Zdá se, že se tak naplňují slova ředitele ADB H. Kurody z března 2009, který tvrdil, že „Asie bude jedním z prvních regionů, který se z krize vynoří a vzejde z ní silnější než kdy dřív 75.“ V novém tisíciletí se Filipínám daří úspěšně implementovat nové politiky, jejichž výsledkem je příznivý vývoj ekonomiky. Výzvou i nadále zůstává již zmiňovaná problematika chudoby a životní úrovně obyvatelstva, což je v současnosti obsah střednědobých i dlouhodobých filipínských plánů. Malajsie, na rozdíl od Filipín, vykazuje příznivé výsledky reformních politik již od 80. let, ale v současnosti se ukazuje, že koncepty, které se v 20. století ukázaly jako přínosné a úspěšné, již nefungují jako dřív a brání ekonomice v dalším výraznějším růstu. Dokonce i NEP a NDP přinesly zemi jisté problémy. Přílišná podpora domácího průmyslu vyústila do jeho neefektivnosti a zaostávání za zahraniční konkurencí. Aby Malajsie splnila cíle dlouhodobé Vize 2020, totiž zařadit se do roku 2020 mezi rozvinuté ekonomiky, bude muset důsledně dodržovat již vytvořené plány sociální a ekonomické transformace. Pro úspěšný vývoj a plnění cílů obou zemí je však nezbytnou podmínkou ozdravení a oživení rozvinutých ekonomik.
74
Viz Příloha 6 Global Financial Market Losses Reach $50 Trillion, Says Study [online]. Článek ADB. 9.březen 2009. Dostupné z: http://www.adb.org/Media/Articles/2009/12818-global-financial-crisis/default.asp 75
37
Seznam použitých zkratek ADB
Asijská rozvojová banka
ANIZ
Asijské nově industrializované země
CDRC
Corporate Debt Restructuring Committee
FSF
Financial Stability Forum
HDP
Hrubý domácí produkt
HICOM
Heavy Industry Corporation of Malaysia
IMF
Mezinárodní měnový fond
NDP
Nová rozvojová politika
NEM
Nový ekonomický model
NEP
Nová ekonomická politika
PZI
Přímé zahraniční investice
38
Seznam použité literatury Kniţní zdroje BALISCAN, Arsenio A.; HILL, Hal: Philippine economy: development, policies and challenges. Oxford University Press, Inc., 2003. 466 s. ISBN 0-19-515898-9. BARLOW, Colin; WAH, Francis Loh Kok: Malaysian Economics and Politics in the New Century. Edward Elgard Publishing Ltd., 2003. 206 s. ISBN 1-84064-599-7. BELLO, Walden a kol.: The anti-development state: the political economy of permanent crisis in the Philippines. Zed Books Ltd., 2005. 2.vydání, 342 s. ISBN 1-84277-631-2. DEMERY, David; DEMERY, Lionel: Adjustment and Equity in Malaysia. Publikace OECD 1992. 148 s. ISBN 92-64-13601-0. KRINKS, Peter A.: The economy of the Philippines: elites, inequalities and economic restructuring. Routledge 2002. 262 s. ISBN 0-415-02316-5. KRUGMAN, Paul: Návrat ekonomické krize. Vyšehrad, 2009. 1. vydání, 168 s. ISBN 97880-7021-984-3. LEIZIGER, Danny M.; VINOD, Thomas: The Lessons of East Asia: an overview of country experience. Publikace Světové banky, Washington D.C. 1993. 2. vydání, 36 s. ISBN 0-82132607-4. MEESOOK, Kanitta: Malaysia: from crisis to recovery. International Monetary Fund, Washington D.C. 2001. Occastional paper, 101 s. ISBN 1-58906-047-4.
SALEH, I.M.; MEYNATHAN, S.D.: The Lessons of East Asia. Malaysia: growth, equity and structural transformation. The World Bank, Washington D.C. 1993. 2.vydání, 55 s. ISBN 0-8213-2610-4. SAW, Swee-Hock; KESEVAPANY, K.: Malaysia: recent trends and challenges. Institute of Southeast Asian Studies. Utopia Press Pte. Ltd., Singapore 2006. 313 s. ISBN 981-230-3367. STIGLITZ, Joseph; SHADID, Yusuf: Rethinking the East Asian Miracle. New York: Oxford University Press, 2001. The World Bank. 526 s. ISBN 0-19-521600-8. WAN, Ming: The Political Economy of East Asia - Striving for Wealth and Power. CQ Press 2008. 1.vydání, 394 s. ISBN 078-1-933116-4.
39
Online zdroje Economic Developments of 2009, Annual Report. [online]. Dokument Bank Negara Malaysia, 24.03.2010. Dostupné z http://www.bnm.gov.my/files/publication/ar/en/2009/ar2009_book.pdf Global Financial Market Losses Reach $50 Trillion, Says Study [online]. Článek ADB. 9.březen 2009. Dostupné z: http://www.adb.org/Media/Articles/2009/12818-global-financialcrisis/default.asp JOMO, K.S., ROCK, Michael: Economic diversification and primary coommodity processing in the second-tier South-East asian newly industrializing countries. [online]. Červen 1998. Dostupné z http://www.unctad.org/en/docs/dp_136.en.pdf KAPLAN, Ethan; RODRIK, Dani: Did the Malaysian Capital Controls work? [online]. Únor 2001. Citováno 17.2.2010. Dostupné z http://www.nber.org/papers/w8142.pdf?new_window=1 KAWAI, Masahiro: East asian economic recovery and structural reform. [online]. Červen 2000. Dokument Světové banky. 14 stran. Dostupné z www.worldbank.org KRUGMAN, Paul: Capital Control Freaks-How Malaysia got away with economic heresy. [online]. Online magazín Slate, 27.9.1999. Citováno 17.2.2010. Dostupné z http://www.slate.com/id/35534/ Medium-Term Philippine Development Program 2004-2010. [online]. Republic of the Philippines. Citováno 2.4.2010. Dostupné z http://www2.gov.ph/index.php?option=com_content&task=view&id=2000183&Itemid=40 MONTINOLLA, Gabriela R.: The Philippines in 1998: Opportunity amid Crisis. Asian Survey, Vol. 39, No. 1. University of California Press. [online]. Dostupné na www.JSTOR.org MIN, Loong Tse: Government targets 5,5% Growth in 10th Malaysia Plan. [online]. The Edge, 11.09.2009. Citováno 2.4.2010. Dostupné z http://www.theedgemalaysia.com/property/153308-flash-govt-targets-55-growth-in-10thmalaysia-plan.html NEM for Malaysia 2010, Executive Summary. [online]. Citováno 3.4.2010. Přímý odkaz na dokument: http://www.neac.gov.my/sites/default/files/Executive%20Summary.pdf Philippines: The Challenge of Economic Recovery, str. 36. [online]. Zpráva č. 18895-PH, 26.2.1999. Dokument Světové banky. 97 stran. Dostupné z www.worldbank.org The Philippine Economy in 2009 and Prospects for 2010. [online]. Philippine Institute for Development Studies, January-February 2010. Citováno 3.4.2010. Dostupné z http://dirp4.pids.gov.ph/ris/drn/pidsdrn10-1.pdf
40
YAP, Josef T.: Inflation and Economic Growth in the Philippines. Philippine Institute for Development Studies, discussion paper, 1996. [online]. Dostupné z http://dirp3.pids.gov.ph/ris/dps/pidsdps9611.pdf YAP, Josef T.; MAJUCA, Ruperto P.: The Philippine Economy in 2009 and Prospects for 2010. [online]. Philippine Institute for Development Studies, January-February 2010. Citováno 3.4.2010. Dostupné z http://dirp4.pids.gov.ph/ris/drn/pidsdrn10-1.pdf
Ostatní zdroje Bangko Sentral ng Pilipinas: Key Statistical Indicators. Asian Countries: Selected Economic Indicators. Dostupné z: http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp European Chamber of Commerce of Philippines: Philippine Factsheet, February 2009 [online]. Dostupné z: http://www.eccp.com/images/publication/0512200909049_factsheet2009-02.html Malaysia External Trade Development Corporation [online]. Dostupné z: http://www.matrade.gov.my/ Republic of the Philippines [online]. Citováno 2.4.2010. Přímý odkaz na stažení dokumentu: http://www.gov.ph/faqs/2009yer.doc World Bank: East Asia Update, Country Overview: Malaysia. Dostupné z www.worldbank.org World Bank: East Asia Update, Country Overview: Philippines Dostupné z www.worldbank.org www.imf.org www.businessinfo.cz www.eccp.com www.indexmundi.com www.transformation.gov.my/
41
Přílohy Příloha 1 – Růst HDP v zemích JV Asie v krizovém období
Zdroj: Masahiro Kawai: East asian economic recovery and structural reform, str. 2
Příloha 2 – Zahraniční obchod Malajsie a Filipín
Zdroj: Bangko Sentral ng Pilipinas: Key Statistical Indicators. Asian Countries: Selected Economic Indicators. Dostupné z: http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp
42
Zdroj: Bangko Sentral ng Pilipinas: Key Statistical Indicators. Asian Countries: Selected Economic Indicators. Dostupné z: http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp
Příloha 3 – Míra nezaměstnanosti v Malajsii a na Filipínách
Zdroj: Bangko Sentral ng Pilipinas: Key Statistical Indicators. Asian Countries: Selected Economic Indicators. Dostupné z: http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp
43
Příloha 4 - Hrubé mezinárodní rezervy (v mil. USD)
Zdroj: Bangko Sentral ng Pilipinas: Key Statistical Indicators. Asian Countries: Selected Economic Indicators. Dostupné z: http://www.bsp.gov.ph/statistics/statistics_key.asp
Příloha 5 – Komoditní struktura obchodu Malajsie a Filipín
Komoditní struktura obchodu Filipín (2009) Vývoz Elektronika a komponenty Oděvy a konfekční doplňky Kokosový olej Dřevo a nábytek Elektrické kabely Zlato Kovové díly Banány Tuňák Petrochemické výrobky Obuv Ananas Krabi a krevety Košíkářské výrobky Kokosová moučka
% 41,51 2,98 1,59 1,74 43,53 0,66 0,88 0,61 0,58 1,89 0,05 0,39 0,09 0,07 0,36
Dovoz Elektronika a komponenty Telekomunikační zařízení Průmyslová zařízení Minerální paliva a maziva Dopravní zařízení Látky a textil Obiloviny Železo a ocel Chemikálie Plasty Kovové výrobky Stroje na výrobu el.energie Různé výrobní položky Papír Mléčné výrobky
% 35,49 1,59 4,04 21,78 4,8 1,39 4,56 2,81 1,05 1,92 0,76 0,49 0,97 0,93 1,23
Zdroj: Philippine Factstheet, ECCP. Únor 2009. Dostupné z http://www.eccp.com/images/publication/0512200909049_factsheet-2009-02.html
44
Komoditní struktura obchodu Malajsie (2009) Vývoz
%
Dovoz
%
Elektrické a elektronické výrobky
41,2 Elektrické a elektronické výrobky
36,6
Palmový olej
7,0
Stroje, zařízení a jejich části
8,8
Chemikálie a chemické výrobky
6,0
Chemikálie a chemické výrobky
8,5
Zkapalněný zemní plyn
5,6
Dopravní zařízení
5,8
Ropa
4,6
Kovové výrobky
5,0
Rafinované ropné výrobky
4,0
Výrobky z železa a oceli
4,1
Stroje, zařízení a jejich části
3,5
Rafinované ropné výrobky
3,5
Kovové výrobky
2,6
Ropa
3,4
Výrobky ze dřeva
2,6
Optické a vědecké přístroje
3,2
Optické a vědecké přístroje 2,4 Zpracované suroviny Zdroj: Business Info, Malajsie. Zahraniční obchod, komoditní struktura. Dostupné z http://www.businessinfo.cz/ Příloha 6 -Růst HDP Malajsie a Filipín v 21. století
Zdroj: Index Mundi, dostupné z http://www.indexmundi.com
45
2,0
