VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2010
Eliška Halasová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod
Realizace energetické politiky EU v návaznosti na vztahy s Ruskou federací
Bakalářská práce Vypracovala: Eliška Halasová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Josef Bič, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Realizace energetické politiky EU v návaznosti na vztahy s Ruskou federací“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury V Praze dne
…………
………………… Podpis
Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat Ing. Josefu Bičovi, Ph.D. za vedení této bakalářské práce a za cenné připomínky při jejím zpracování.
Obsah Seznam tabulek, grafů a map ....................................................................................... 6 Seznam zkratek .............................................................................................................. 7 Úvod ................................................................................................................................ 9 1.
2.
3.
Energetická politika EU a její realizace ............................................................. 11 1.1.
Vývoj energetické politiky EU ....................................................................... 11
1.2.
Současná energetická politika EU................................................................... 14
1.3.
Aktivity EU v rámci vnější energetické politiky ............................................ 20
Energetická závislost EU a zajišťování jednotlivých energetických zdrojů ... 22 2.1.
Celková spotřeba a primární produkce energie EU ........................................ 22
2.2.
Energetická závislost EU ................................................................................ 27
Vztahy Evropské unie a Ruské federace v oblasti energetiky .......................... 32 3.1.
Právní rámec vztahů Evropské unie a Ruské federace ................................... 32
3.2.
Ruská federace jako obchodní partner Evropské unie v oblasti energetiky ... 36
3.3.
Problémy v energetických vztazích EU a Ruské federace .............................. 38
3.4.
Možnosti řešení energetické závislosti na Ruské federaci .............................. 40
Diverzifikace dodavatelů energie ........................................................................... 42 Obnovitelné zdroje energie .................................................................................... 44 Jaderná energie ....................................................................................................... 46 Závěr ............................................................................................................................. 48 Seznam použité literatury ........................................................................................... 50 Seznam příloh............................................................................................................... 56 Přílohy ........................................................................................................................... 57
Seznam tabulek, grafů a map Seznam tabulek: Tabulka 1: Celková hrubá domácí spotřeba EU-27 v letech 1999 – 2007....................23 Tabulka 2: Celková produkce primární energie EU-27 v letech 1999 – 2007..............25 Tabulka 3: Vývoj produkce primární energie EU-27 v letech 1999 – 2007.................25 Tabulka 4: Čistý dovoz EU-27 v letech 1999 – 2007...................................................27 Tabulka 5: Vývoj energetické závislosti EU v letech 1998 – 2008..............................31
Seznam grafů: Graf 1: Celková hrubá domácí spotřeba EU-27 v roce 2007 podle druhu paliva........24 Graf 2: Porovnání energetického mixu EU-27 s vybranými zeměmi v roce 2007.......26 Graf 3: Objem čistého importu EU-27 podle energetických zdrojů v roce 2007.........28 Graf 4: Původ dovozu ropy do zemí EU-27 v roce 2007.............................................29 Graf 5: Původ dovozu zemního plynu do zemí EU-27 v roce 2007.............................29 Graf 6: Původ dovozu uhlí do zemí EU-27 v roce 2007..............................................30 Graf 7: Energetická závislost jednotlivých států EU-27 v roce 2008 ...........................31 Graf 8: Obchod EU a Ruska v různých sektorech ekonomiky v roce 2009 .................36 Graf 9: Import ruského zemního plynu do vybraných států EU v roce 2007 ...............38 Graf 10: Podíly OZE na hrubé konečné spotřebě států EU v letech 2005 a 2020 ........45
Seznam map: Mapa 1: Plánované trasy plynovodů Nord Stream, Nabucco a South Stream..............43
6
Seznam zkratek ACER
European Agency for the Cooperation of Energy Regulators Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů
ECT
The Energy Charter Treaty Dohoda k Energetické chartě
EHS
Evropské hospodářské společenství
EIA
U. S. Energy Information Administration Informační energetický úřad USA
EIT
European Institute of Innovation and Technology Evropský inovační a technologický institut
ENTSO
European Network for Transmission System Operators Asociace provozovatelů přenosových soustav
ENTSO-E
European Network for Transmission System Operators for Electricity Asociace provozovatelů přenosových soustav pro energii
ENTSO-G
European Network for Transmission System Operators for Gas Asociace provozovatelů přenosových soustav pro zemní plyn
ES
Evropská společenství
ESUO
Evropské společenství uhlí a oceli
EU
European Union Evropská Unie
EU-27
European Union after enlargement in 2007 Evropská Unie po rozšíření v roce 2007
Euratom
Evropské společenství pro atomovou energii
Eurostat
Statistical Office of the European Communities Evropský statistický úřad
7
GATT
General Agreement on Tariffs and Trade Všeobecná dohoda o clech a obchodu
HDP
Hrubý domácí produkt
IEA
International Energy Agency Mezinárodní agentura pro energii
ISO
Independent System Operator Nezávislý systémový operátor
ITO
Independent Transmission Operator Nezávislý přenosový operátor
Mtoe
million tonnes of oil equivalent milion tun ropného ekvivalentu
OPEC
Organization of Oil Exporting Countries Organizace zemí vyvážející ropu
OSN
Organizace spojených národů
OZE
Obnovitelné zdroje energií
PCA
Partnership and Cooperation Agreement Dohoda o partnerství a spolupráci
PEEREA
Protocol on Energy Efficiency and Related Environmental Aspects Protokol Energetické charty o energetických úsporách a souvisejících ekologických hlediscích
USA
United States of America Spojené státy americké
WTO
World Trade Organization Světová obchodní organizace
8
Úvod Energetická politika EU se v poslední době stala aktuálním a často diskutovaným tématem, nejen ve sféře politické ale i mezi širokou veřejností. Po dlouhou dobu byla oblast energetiky přehlížena, protože v rámci možností každého státu fungovala bez vážnějších problémů. Na její důležitost poukázaly až plynové krize na počátku roku 2006 a 2009, kdy si EU uvědomila, že dostupnost energetických komodit není automatická a zjistila, jak velkou paniku a následnou krizi může vyvolat pouhé několikadenní uzavření kohoutků. Kvůli vzrůstajícím obavám, že by se daná situace mohla opakovat, je potřeba zřídit fungující společnou energetickou politiku, která by zajišťovala bezpečné dodávky energií. Bez stabilních dodávek energie se neobejde žádná ekonomika velkého ani malého státu. Mají zásadní vliv na fungování celého hospodářství. První část této práce se zabývá vývojem energetické politiky od prvotní myšlenky společné energetické spolupráce v podobě Evropského společenství uhlí a oceli, na které navázaly další dvě organice – Euratom a EHS a dostává se až k současné podobě této politiky, která byla v rámci Lisabonské smlouvy konstituována do primárního práva, čímž se stala samostatně fungující politikou v rámci EU. Za svůj hlavní cíl si klade schopnost reagovat na stále aktuálnější otázky rostoucí závislosti na dovozu energetických komodit, rostoucí spotřeba energií, nestálost cen ropy a zemního plynu a v neposlední řadě se soustředí na boj se změnou klimatických podmínek. Druhá kapitola se zabývá již zmiňovaným problémem rostoucí závislosti, které je daná nejen rostoucí spotřebou energií, ale i klesající primární produkcí energií, což zapříčiňuje zvýšenou potřebu energii dovážet. A jelikož převážná většina zásob ropy a zemního plynu se nachází v nestabilních a nedemokratických zemí, které nelze považovat za důvěryhodné obchodní partnery, stává se EU stále více závislá na současných dodavatelích. Hlavní roli mezi dodavatelskými zeměmi hraje Ruská federace, na kterou se zaměřuje třetí část této práce. Nejprve jsou blíže specifikovány vzájemné energetické vztahy a základ právního rámce, na kterém fungují. Je zdůrazněno, že Rusko a pro EU nejdůležitějším partnerem vůbec a to nejen pro oblast energetiky. Nejedná se však pouze o jednostranný vztah interpendence neboli závislosti. Ano je pravdou, že EU potřebuje dovážet, ale pro Rusko je naopak nutností vyvážet, protože je životně závislé na příjmech z těchto exportů. Snahu obou zemí 9
udržovat přátelské obchodní vztahy komplikují nestabilní tranzitní země, zejména pak Ukrajina. Neustálé rozbroje především kvůli platební neschopnosti vyústily v již na začátku zmiňované dvě plynové krize. EU se rozhodla, že nebude dále jen nečinně přihlížet a čekat, kdy Rusko opět uzavře své kohoutky a plyn přestane proudit do členských zemí. Hledá proto možnosti, jak snížit svoji závislost na ruských dodávkách energií. Jak se snaží EU tuto tíživou situaci řešit? Jakých prostředků k tomu využívá? Je vůbec možné vymanit se z energetické závislosti? Jak Ruská federace nese tyto snahy EU a zdali na ně nějakým způsobem reaguje, to jsou otázky, na které se tato práce snaží nalézt odpovědi.
10
1. Energetická politika EU a její realizace 1.1. Vývoj energetické politiky EU Oblast energetiky a obchod s energetickými komoditami již z historického pohledu zaujímá důležité strategické postavení v politické sféře evropských zemí. Ale po dlouhou dobu byl energetický sektor realizován pouze na národních úrovních států, kdy si země samy zajišťovaly své energetické zdroje. Myšlenkou společné energetické spolupráce se vůbec poprvé začíná zabývat Evropské společenství uhlí a oceli, které vzniklo podpisem Pařížské smlouvy dne 18. dubna 1951 a v platnost vstoupilo k 27. červenci 1952. Hlavní myšlenkou byla snaha o vytvoření spolupráce Francie a Německa v oblasti jejich klíčových průmyslových odvětví, což mělo mít pozitivní dopady na udržení mírové situace v Evropě. Původní návrh zahrnoval spolupráci v oblasti uhlí a oceli, v dopravě a elektřině. Na konferenci v Paříži dne 9. května 1950 přednesl francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman konkrétní záměry Schumanova plánu, jehož skutečným autorem byl Jean Monnet. Navrhoval vytvoření integrace s ekonomickými a politickými motivy, s cílem řešit poválečnou situaci v Evropě pomocí rozvoje ocelářství, těžby a zpracování uhlí.
Přednes vzbudil
negativní reakce na straně Velké Británie, která do uskupení nevstoupila. Členskými státy ESUO se staly Francie, Německo, Itálie a země Beneluxu, které vytvořily společný trh s těmito komoditami, kde odstranily obchodní bariéry jako cla a vývozní kvóty, uvolnily pohyb určité pracovní síly, odstranily diskriminaci, státní dotace, sjednotily ceny a dopravní tarify, což přispělo ke zvyšování zaměstnanosti a k růstu životní úrovně v těchto zemích. Platnost tohoto dokumentu, která byla omezena na dobu 50 let, vypršela 31. prosince 2002. Celkové výsledky fungování ESUO lze považovat za pozitivní. Výroba oceli, která je kvalitnější, levnější a ekologičtější, se zvýšila na čtyřnásobek oproti roku 1950. Produkce uhlí sice poklesla, jako i počet lidí zaměstnaných v tomto odvětví, přesto dosáhla vysoké úrovně technologického vývoje, zvýšila se její bezpečnost a snížily se negativní dopady na životní prostředí. 1
1
Europa.eu: Summaries of Legislation, Treaty establishing the European Coal and Steel Community.
[on-line]. [cit. 2010-30-08] http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/treaties_ecsc_en.htm
11
S odstupem času po vytvoření ESUO, byly zřízeny další dvě organizace Euratom a EHS. Byly založeny Římskými smlouvami, které byly podepsány dne 25. března 1957 stejnými zakládajícími státy jako ESUO a vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958. Euratom měl zajistit vytvoření společného trhu pro atomovou energii a cílem EHS se stává dosažení tzv. horizontální integrace, což mělo vést k vytvoření tzv. hospodářské unie, ze které se do budoucna měl stát velký společný trh s volným pohybem osob, zboží, kapitálu a služeb. Už při zakládání této organizace se členské státy dohodly na vytvoření celní a měnové unie, zavedení volného pohybu osob a provádění společné daňové, finanční, obchodní a sociální politiky. Bylo potřeba zřídit orgány, které umožní dosažení těchto cílů, ale také budou dohlížet na dodržování pravidel a povinností, které z Římských smluv vyplývají. Založeny byly tyto čtyři instituce: Evropské parlamentní shromáždění, Rada, Komise a Soudní dvůr. Postupem času v roce 1967 na základě Slučovací smlouvy došlo ke sjednocení tří prvotních uskupení tedy ESUO, Euratomu a EHS v Evropská společenství. Fungování dozorčích institucí bylo ponecháno, pouze Evropské parlamentní uskupení se změnilo v Evropský parlament.2 V rámci těchto integračních uskupení se vyvíjely společné evropské cíle, které kladly důraz na:3 zajištění nároků na dokončení poválečné rekonstrukce politik podporu industrializace vyrovnání se s narušením plynulého pohybu surovin zavedení soběstačnosti v rámci jaderné energetiky udržení kroku s jadernými velmocemi ve výzkumu v civilní oblasti. Ovšem po založení těchto tří integrací se vývoj v energetické oblasti na čas utlumil a poklesla také snaha ji dále přesouvat z národní úrovně na úroveň evropskou. Na důležitost energetiky jako takové poukázaly až poté ropné šoky v 70. letech, které zapříčinily prudký nárůst cen ropy. Rizika byly vysoké, protože v posledních letech ropa jako energetická komodita odsunula do pozadí uhlí a měla stále větší podíl na skladbě evropského energetického mixu. Pokud by se tedy některé zemi nepodařilo zajistit dostatek základních energetických komodit, kde stále většího významu nabývá
2
Euroskop.cz: EU od A do Z. [on-line]. [cit. 2010-25-08] http://www.euroskop.cz/285/sekce/e-f/
3
Kučerová, I. Hospodářské politiky v kontextu vývoje EU. Praha, 2010, s. 291
12
právě ropa, ovlivnilo by to negativně chod celé ekonomiky dané země. Z tohoto důvodu ES obrací svoji pozornost k energetickým otázkám a požaduje, aby členské státy snížily spotřebu celkové energie, diverzifikovaly jednak teritoriální zdroje ropy ale i ostatní energetické zdroje, pokračovaly se stavbou jaderných elektráren a udržely nebo případně rozšířily těžbu tuhých paliv, což mělo negativní dopady na životní prostředí.4 ES se snaží vzniklou situaci ustát vydáváním různých nařízení a směrnic, které často nepřinášejí výrazné úspěchy. Pokroku bylo dosaženo až dne 17. prosince 1991 podepsáním a deklarováním Energetické charty na konferenci v Haagu, které se účastnilo více než 50 zemí Evropy a bývalého Sovětského svazu. Charta prosazuje kodex chování v této oblasti a zpracovává rámcová východiska pro celoevropskou spolupráci v oblasti energií. Jako cíle si vytyčuje zvýšení jistoty v zásobování energií a vybudování velkého evropského trhu energie, který respektuje požadavky ochrany životního prostředí. Založení Evropského energetického společenství, které si Energetická charta kladla za svůj další cíl, se neuskutečnilo. 5 K významnému zvratu v uskupení Evropy dochází podpisem Maastrichtské smlouvy (Smlouvy u EU), která začala platit od 1. listopadu 1993 a dává vzniknout Evropské unii. Přestože byla vytvořena Společná zahraniční a bezpečnostní politika, nemělo to žádný zásadní vliv na oblast energetické politiky, protože se energetikou ani energetickou bezpečností zabývat neměla. O dva roky později předkládá Evropská komise dokument stěžejního významu s názvem Bílá kniha – Energetická politika pro Evropskou unii, jež byla podepsána v prosinci 1995 a definuje hlavní cíle, na které by se měla energetická politika zaměřit: 6 „posilování konkurenčního prostředí v oblasti výroby elektrické energie zvyšování bezpečnosti výroby elektrické energie ochrana životního prostředí“
4 5
Cihelková, E., Jakš, J. Evropská integrace – Evropská unie. Praha, 2004, s. 144. Euroskop.cz: EU od A do Z. Evropská Energetická charta. [on-line]. [cit. 2010-25-08]
http://www.euroskop.cz/285/sekce/e-f/ 6
Euroskop.cz: EU od A do Z. Energetická politika Evropské unie. [on-line]. [cit. 2010-25-08]
http://www.euroskop.cz/285/sekce/e-f/
13
Zároveň se zaměřuje na snižování závislosti EU na dovozu energie nebo energetických zdrojů, kde se klade důraz především na efektivnější využívání vlastních zdrojů energetických surovin. Pro státy EU je tato Bílá kniha nezávazná, má pouze doporučující charakter. V případě, že ji schválí Evropská rada, se stává akčním plánem. Takovým příkladem je Bílá kniha – Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energie, která byla podepsána v listopadu 1997. V návaznosti na ochranu životního prostředí EU v prosinci roku 1997 přijala Kjótský protokol, připojený k Rámcové úmluvě OSN o změnách klimatu, který přináší nový přístup, ve kterém se vyspělé země zavázaly, že sníží emise šesti skleníkových plynů7 v průběhu let 2008 – 2012 alespoň o 5 % oproti hodnotám z roku 1990. Problémy s ratifikací8 vedly k tomu, že tento protokol vstoupil v platnost až dne 16. února 2005. Zelená kniha s názvem Směrem k evropské strategii pro zajištění zásobování energií9 vydaná v listopadu 2000, se pak tento projekt snaží podporovat.
1.2. Současná energetická politika EU Zásadní dokument společné energetické politiky EU, který se zabývá současnými otázkami ale i budoucím vývojem, vytváří Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii 10, kterou Evropská komise vydala 8. března 2006. Snaží se reagovat na stále aktuálnější otázky rostoucí závislosti na dovozu energetických komodit, rostoucí spotřeba energií, nestálost cen ropy a zemního plynu a v neposlední řadě boj se změnou klimatických podmínek. Evropská komise určuje konkrétní priority, na které hodlá klást důraz. Za prvé je potřeba dokončit vnitřní evropský trh energií, hlavně s elektřinou a zemním plynem, protože stále mnoho vnitrostátních trhů funguje na bázi protekcionismu, které ovládá několik velkých společností určujících si ceny energií. Velkého pokroku bylo dosaženo prostřednictvím liberalizačních směrnic, kdy se od července 2004 uvolnily trhy se zemním plynem a elektřinou pro veškeré podniky v EU
7
Jedná se o oxid uhličitý, metan, oxid dusný, fluorované uhlovodíky, perfluorované uhlovodíky a
hexafluorid síry 8
Seznam zemí, které ratifikovaly Kjótský protokol a kdy vstoupil v platnost, je možné nalézt na
http://unfccc.int/essential_background/convention/status_of_ratification/items/2631.php 9
Green Paper - Towards a European strategy for the security of energy supply
10
Green Paper - A European strategy for sustainable, competitive and secure energy
14
a od července 2007 mají i spotřebitelé právo zvolit si jakéhokoli dodavatele energií EU.11 Tento vnitřní trh by měl zajistit zabezpečení dodávek energie, napomoci ke zlepšení koordinace mezinárodního obchodu s energetickými komoditami, zvýšení dohledu nad energetickými dodávkami, dosáhnout lepší bezpečnosti sítí a předcházet přerušení dodávek a zajistit tvorbu zásob energií. V případě hrozícího přerušení dodávek bude hrát důležitou roli solidarita mezi státy. Stále ale zůstane v kompetenci každého členského státu zvolit si svojí vlastní skladbu zdrojů energií. To ovšem ovlivňuje nejen sousedící státy konkrétní země, ale důsledky jsou přenášeny i na celou EU, proto by Evropská komise chtěla dosáhnout toho, aby všechny státy měly udržitelnější, účinnější a různorodější energetický mix. V návaznosti na Zelenou knihu v lednu 2007 Evropská komise zveřejnila Strategický přezkum o energetice EU – Nová energetická politika pro Evropu, analyzující uceleně negativa a pozitiva všech zdrojů energií.
Pravidelné předkládání strategických přezkumů se stává nástrojem pro
navrhování cílů Rady a Parlamentu a umožňuje jejich následnou kontrolu plnění.12 Dalším prioritou je dosažení integrovaného přístupu k boji se změnami klimatu, který podporuje lisabonské cíle EU. Jedná se především o boj proti změně klimatu pomocí využívání obnovitelných zdrojů energií a zvyšování energetické účinnosti, kde by EU mohla dosáhnout 20% úspor veškeré spotřeby energie. Příznivý dopad této iniciativy by se měl odrazit na zabezpečení dodávek energie a omezení rostoucí závislosti EU na dovozu energetických komodit, pomoci k rozvoji nových technologií a přispět k tvorbě nových pracovních míst.13 Aby EU mohla dosáhnout pokroků i, v již zmiňovaném boji se změnou klimatu, je
potřeba
inovovat.
Evropská
komise
usiluje
o
vytvoření
Strategického
technologického plánu pro evropskou energetiku, který by se zabýval výzkumem nových technologií. Neustálý vědecký pokrok je nezbytný pro zajištění bezpečnosti, udržitelnosti a konkurenceschopnosti energetického průmyslu. Evropská komise navrhuje zřízení Evropského inovačního a technologického institutu14. EIT, byl
11
European Commission: Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a
bezpečnou energii. [on-line]. [cit. 2010-30-08] http://ec.europa.eu/energy/green-paper-energy/doc/2006_03_08_gp_document_cs.pdf 12
Tamtéž Tamtéž 14 EIT – European Institute of Innovation and Technology, http://eit.europa.eu/home.html 13
15
vytvořen na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady EU dne 11. března 2008. Stává se „hlavní iniciativou EU, jejímž cílem je podporovat vynikající výsledky v oblasti evropské inovace a poskytovat nová řešení hlavních problémů, jako jsou změny klimatu, obnovitelné energie nebo příští generace informačních a komunikačních technologií.“15 V neposlední řadě je potřeba dosáhnout soudržné vnější energetické politiky neboli vytvoření jednoznačné politiky v oblasti zabezpečení a diverzifikace dodávek
energie, uzavírání partnerství s výrobci energií a tranzitními zeměmi, kde se jedná především o Rusko, Norsko, Ukrajinu, země v Kaspické nížině, země Středomoří, OPEC a Rady pro spolupráci v Perském zálivu.16 K dalšímu posunu v energetické politice došlo při konečném schválení Klimaticko-energetického balíčku dne 6. 4. 2009, který byl navrhnut na summitu v prosinci 2008. Stává se základním nástrojem, který poprvé udává závazná pravidla. Státy EU se zavazují snížit emise skleníkových plynů o 20 %, posílit energetickou účinnost o 20 % a zvýšit podíl využívání obnovitelných zdrojů energie na 20 % celkové spotřeby EU do roku 2020. Dochází k revizi systému obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. ETC stanoví limity pro emise, v jejich rámci mohou podniky emise volně prodávat a nakupovat, ovšem celkové množství povolenek bude rok od roku snižováno. Tento systém se týká 10 000 zařízení v energetickém a průmyslovém odvětví, do roku 2012 má být většina povolenek poskytována zdarma. Od roku 2013 pak budou prodávány pouze v aukcích. Některé státy s energeticky náročným průmyslem si prosadily výjimky, protože panují obavy z možnosti přesunu této výroby za hranice EU.17
15
Evropská komise: Evropská unie v České republice. Evropský inovační a technologický institut
zahajuje svoji činnost. [on-line]. [cit. 2010-30-08] http://ec.europa.eu/ceskarepublika/press/press_releases/08081318_cs.htm 16
European Commission: Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a
bezpečnou energii. [on-line]. [cit. 2010-30-08] http://ec.europa.eu/energy/green-paper-energy/doc/2006_03_08_gp_document_cs.pdf 17
Evropský parlament: Parlament stvrdil energeticko-klimatický balíček. [on-line]. [cit. 2010-09-09]
http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+IMPRESS+20081216IPR44857+0+DOC+XML+V0//CS
16
Dne 19. září 2007 Komise přichází s návrhem třetího liberalizačního balíčku. Vyjednávání však bylo plné komplikací a tak ke schválení s celou řadou kompromisů došlo až v období českého předsednictví EU v dubnu roku 2009 Evropským parlamentem a o dva měsíce později i Radou. Opatření tohoto balíčku mají sloužit k dokončení liberalizace trhu energií. Klíčovým se stává realizace vlastnického unbundlingu, kdy dochází k oddělení výroby a distribuce energií. Členské státy, ale i nečlenské státy, působící na trhu EU dostávají na výběr ze tří možností, jak postupovat v liberalizaci. První možností, kterou prosazuje Evropská komise je tzv. úplné vlastnické oddělení. Realizace úplného unbundlingu by znamenala, že žádná dodavatelská společnost, která je aktivní v EU, by nesměla vlastnit přepravní síť v žádné členské zemi EU, neboli znemožňuje firmě, jež je distributorem energií v EU, aby současně elektřinu nebo plyn sama vyráběla. Aby firma splnila požadavky, musela by se rozdělit na dvě společnosti, v podstatě by mělo dojít k rozdělení akcií firmy a následně pak k jejich odprodeji. V praxi je možné zůstat se vlastníkem akcií v obou nově vzniklých nástupnických společnostech, když dojde k rozdělení podílu na dvě části, ovšem ani jeden podíl v těchto subjektech nesmí být majoritní. Proti tomuto návrhu se postavily Německo a Francie, které se obávaly ohrožení energetické bezpečnosti a následného růstu cen energií.18 Na
základě
nesouhlasu
s první
striktní
variantou
přichází
Komise
s kompromisním návrhem, který předpokládá vznik tzv. nezávislého systémového operátora (ISO), kdy nedojde k vlastnickému oddělení, ale vláda daného státu ustanoví ISO, na kterého pak bude nucena příslušná společnost převést některé své kompetence týkající se investičních a obchodních aktivit přenosových sítí. Energetická společnost dostane možnost vlastnit přenosové sítě, ale přenosem energie bude pověřena vlastnicky oddělená společnost. V potaz je potřeba však vzít vyšší potřebu regulace, kontrolu nezávislosti ISO a s tím spojené vyšší náklady. 19
18
Euractiv.cz: Třetí liberalizační balíček v energetice. [on-line]. [cit. 2010-10-09]
http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/liberalizace-unijni-energetiky-000055 19
Euroskop.cz: Aktualizace: Energetický balík. [on-line]. [cit. 2010-10-09]
http://www.euroskop.cz/8440/10822/clanek/aktualizace-energeticky-balik/
17
Třetí německou-francouzská varianta, za kterou se postavilo dalších šest členských zemí20, předpokládá vznik nezávislého operátora přenosové soustavy (ITO), což znamená právní oddělení přenosové soustavy a produkce energií. Výroba i distribuce by i nadále byly soustředěny pod jednu akciovou společnost, ale s odděleným managementem a představenstvem dceřiné a mateřské společnosti. Mateřská společnost by tak neměla pravomoci běžně řídit dceřinou společnost, pouze by měla právo „schvalovat roční finanční plán, případně jiný rovnocenný nástroj provozovatele přenosové soustavy, a stanovovat souhrnný limit na úroveň zadlužení své dceřiné společnosti.“21 Všechny tři varianty byly uznány Radou EU pro energetiku za legitimní, takže každý členský stát dostane možnost zvolit tu, která bude nejvíce vyhovovat jeho podmínkám. Evropský trh ale nemůže fungovat, dokud se nepodaří harmonizovat kompetence národních energetických regulátorů a zajistit úplnou nezávislost dozoru. Členské státy si zachovají své národní dozorčí orgány (pro ČR Energetický regulační úřad). Dohlížet na ně bude Agentura pro spolupráci evropských energetických regulátorů (ACER) se sídlem ve slovinské Lublani, jejím dozorcem pak bude Evropský parlament. Provozovatelé přenosových soustav a správci plynovodů vytvořili ENTSO neboli asociaci Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav, která se pak podle působnosti rozděluje na ENTSO-E pro trh s elektřinou a ENTSO-G pro zemní plyn, aby v jejich rámci mohli koordinovat svoji činnost na unijní úrovni. Jejich úkolem je zlepšit spolupráci mezi provozovateli a tím přispět ke zvýšení spolehlivosti trhu s elektřinou, dále posílit právní jistotu pro společnosti, které mají v plánu investovat do rozšiřování kapacit a modernizovat.22 Později k podstatné změně pro oblast energetiky dochází podpisem Lisabonské smlouvy, jež vstoupila v platnost ke dni 1. 12. 2009. Vůbec poprvé se uvádí evropská energetická politika samostatně mezi jednotlivé politiky EU. Do Smlouvy o fungování EU je přidána ve třetí části nová hlava XXI, čímž formálně konstituuje energetiku do 20
Jedná se o Rakousko, Bulharsko, Řecko, Lucembursko, Lotyšsko a Slovensko
21
EurActiv.cz: Francie a Německo představí třetí variantu liberalizace energetiky. [on-line].
[cit. 2010-09-09] http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/francie-a-nemecko-predstavi-treti-variantu-liberalizaceenergetiky 22
EurActiv.cz: Liberalizace unijní energetiky. [on-line]. [cit. 2010-10-09]
http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/liberalizace-unijni-energetiky-000055
18
primárního práva.
„Dává EU jasnější roli k zajištění cílů, kterými jsou zejména
zajištění fungování trhu s energií, bezpečnost dodávek energie, podpora energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie a podpora propojení energetických sítí.“23 Dochází k zahrnutí energetiky do oblasti sdílených pravomocí, členské státy tak ztrácejí část vlivu nad touto oblastí, kterou přenáší na Evropský parlament a Radu, přičemž rozhodovat budou v rámci legislativního procesu kvalifikovanou většinou i tam, kde doposud platila zásada jednomyslného rozhodování. Výjimkou zůstává fiskální oblast, kde si členské státy zachovávají svoji suverenitu. Je kladen důraz na jejich nezávislost a nedotknutelnost volby skladby energetického mixu. Dále byl do smlouvy přidán odkaz na tzv. duch solidarity mezi členskými státy. Vzájemná spolupráce států má přispět ke zlepšení schopnosti řešit krizové situace, když nastanou problémy se zásobami energií.24 Na základě celkového přístupu k energetické politice je možné členské státy EU rozdělit do čtyř skupin:25 malé země, jimž pomůže energetická politika posílit svou vyjednávací pozici především, když budou využívat při vyjednávání s velkými zahraničními dodavateli silnější vyjednávací pozici celé EU; velké ekonomiky jakou jsou Francie a Německo, pro ty nemusí být tolik výhodné těžit ze silnější vyjednávací pozice celé EU, protože jsou relativně méně závislé na dovozech; země s nízkými domácími zásobami primárních energií. Jako příklady lze uvést Rakousko, Lucembursko, Lotyšsko, Řecko neboli země, které by mohli v rámci energetické politiky vnímat silnější konkurenci na domácím trhu jako nebezpečí pro jejich energetickou bezpečnost; země s nízkým podílem obnovitelných zdrojů jako Velká Británie a Česká republika, které by také mohli mít obavy o svou energetickou 23
Vláda České republiky: Analýza dopadu Lisabonské smlouvy. [on-line]. [cit. 2010-10-09]
http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/dokumenty/Analyza-dopadu-Lisabonske-smlouvy.pdf 24
Vláda České republiky: Lisabonská smlouva. Co nového by měla přinést? [on-line]. [cit. 2010-10-09]
http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/evropske-politiky/institucionalni-reforma/PI_analyzaCo_noveho_by_mela_prinest.pdf 25
Vošta M., Bič J., Stuchlík J. a kol. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. Praha 2008
19
bezpečnost z důvodu zvyšující se aktivity energetické politiky, která klade důraz na zvyšování využívání energie právě z obnovitelných zdrojů. Na základě tohoto rozdělení lze vyvodit, že ne všechny země vnímají zvyšující společné aktivity v rámci energetické politiky zcela pozitivně, ale vzbuzují v nich obavy z rostoucích pravomocí EU v této oblasti. Členské státy také mají rozdílné představy o nařízeních ohledně politiky ochrany životního prostředí. Je potřeba uvědomit si, že každý stát musí vynaložit rozdílně velké úsilí, aby se mu podařilo rostoucí požadavky EU plnit. Celý tento proces změn, omezení, regulací, dodržování určených standardů, které musí daná země podstoupit, se může negativně promítnout do celého chodu její ekonomiky. I přesto si státy uvědomují stále naléhavější potřebu koordinovat oblast energetiky. Vnímají také, že není čas pouze přihlížet k tomu, jak se energetické suroviny vyčerpávají, jak rostoucí závislost na dovozech vzbuzuje stále větší obavy s opakujících se krizí z důvodu náhlého přerušení dodávek energie. Nelze také přehlížet ani dopady na životní prostředí včetně otázky klimatických změn přesto, že názory na tuto problematiku z pohledu vědců, odborníků i politiků jsou často rozdílné.
1.3. Aktivity EU v rámci vnější energetické politiky V době, kdy nebyla blíže stanovena společná energetická politika, členské státy samy kladly důraz na vzájemné vztahy s producentskými a tranzitními regiony nebo konkrétními zeměmi. Celou EU v tomto směru zastupovala hlavně Evropská komise. Spolupráce se vedla a stále se vede na úrovni bilaterální, regionální a multilaterální. Z pohledu bilaterálních vztahů se jedná o tzv. energetické dialogy s dodavateli energií a tranzitními zeměmi, mezi které řadíme Rusko, Norsko a Ukrajinu nebo naopak s největšími spotřebiteli energetických komodit, kterými jsou Spojené státy, Indie a Čína. S první skupinou se EU snaží zajistit stabilní dodávky surovin. S druhou skupinou zemí se pak zabývá transparentností světového energetického trhu, obchodem s ropou a zemním plynem, obnovitelnými zdroji energií a energetickou účinností.
20
Bilaterální vztahy s Ruskou federací, jakožto nejstrategičtějším partnerem, jsou blíže specifikovány v další části této práce, která se zabývá přímo EU a Ruskou federací. 26 Na multilaterální úrovni podporuje a rozvíjí volný trh obchodu s energiemi, snaží se otevírat národní trhy vůči zahraničním investicím a tyto investice dále chránit. Chce prosadit svůj model fungování energetického trhu v ostatních zemích a tím si zajistit vliv na tamním trhu. K doražení těchto představ využívá dvou nástrojů – již výše zmíněnou Energetickou chartu a Smlouvu o vytvoření energetického společenství, která byla podepsána v roce 2003. Jako svůj hlavní cíl uvádí vytvoření integrovaného trhu s plynem a elektřinou mezi EU a signatářskými státy, který by se řídil pravidly pro vnitřní trh EU. Smlouvu podepsaly členské státy EU, dále Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Černá Hora, Srbsko a Kosovo. Počet členů by se měl do budoucna rozšiřovat. Od podpisu smlouvy však zatím nebylo dosaženo viditelnějších výsledků.27 Lépe se rozvíjí oblast regionální spolupráce, kde jsou vedeny významné dialogy se zeměmi kaspické oblasti, Středomoří a střední Asie. V roce 2004 byla podepsána tzv. Iniciativa z Baku, která by měla EU napomoci ke geografické diverzifikaci dodávek energetických surovin. EU se snaží finančně podporovat lokální energetické trhy a novou infrastrukturu, čímž doufá, že si zajistí kaspické dodávky ropy a zemního plynu, o které jeví zájem i Rusko, Čína a USA.28 V roce 1995 zahájilo svoji činnost Euro-středo-mořské partnerství, na které pak navázalo Středomořské energetické partnerství, kde se EU snaží vytvořit integrované trhy se signatářskými státy. V roce 2003 podepsala Protokol o dohodě o postupné integraci trhů s elektřinou s Alžírskem, Marokem a Tuniskem. Do budoucna by EU chtěla takto postupovat i s Libyí a Mauretánií. S Egyptem, Libanonem, Jordánskem, Sýrií a Tureckem neboli státy Mašreku se EU snaží posílit spolupráci v rámci Deklarace o záměru prohloubit spolupráci v oblasti zemního plynu. Od roku 2004 EU vyjednává také se státy OPEC, kde se snaží zajistit stabilitu mezinárodního trhu s ropou, zlepšit možnosti pro investice, dosáhnout transparentnějších trhů a technologické spolupráce.29
26
Vošta M., Bič J., Stuchlík J. a kol. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a
implikace pro EU a ČR. Praha 2008 27
Tamtéž Tamtéž 29 Tamtéž 28
21
2. Energetická závislost EU a zajišťování jednotlivých energetických zdrojů Energetické zdroje je možné dělit na obnovitelné a neobnovitelné. Do první kategorie řadíme vodní, solární neboli sluneční, větrnou energii a energii vzniklou spalováním biomasy. Mezi neobnovitelné zdroje patří fosilní paliva (ropa, zemní plyn a uhlí), jaderná energie, dřevo, rašelina, lignit a hořlavé břidlice. Nevětší význam mají fosilní paliva, ovšem stále více pozornosti se dostává alternativním zdrojům, což mají za následek obavy z vyčerpávání přírodních energetických zdrojů.
2.1. Celková spotřeba a primární produkce energie EU Celková světová poptávka po energetických komoditách do současné doby neustále rostla a podle predikcí EIA30, která je oficiální statistickou agenturou v USA, dále poroste. Na stejný trend mírného, ale stálého růstu poukazuje i spotřeba zemí v Evropě, což dokazuje Tabulka 1, kde je uveden vývoj celkové hrubé domácí spotřeby EU-27 v rozmezí let 1999 a 2007 a její procentuální změna v tomto období. Lze ji definovat jako množství energie spotřebovávané v rámci dané země, kde se započítává primární výroba, regenerované produkty, dovoz, změny stavu zásob a od toho se odečte vývoz a další spotřeba energie např. v námořní dopravě daného státu. Z rozložení spotřeby mezi jednotlivé druhy energetických komodit je patrné, že se snižuje využití pevných paliv, spotřeba ropy je poměrně konstantní, v roce 2007 pak dochází k mírnému poklesu. Naopak u zemního plynu byl zaznamenán výrazný nárůst o necelých 47 % v období těchto let. Pozitivního nárůstu pak dosahuje jaderná energie, ale především alternativní zdroje, které sníží emise skleníkových plynů, napomohou k diverzifikaci dodávek energie, sníží závislost na fosilních palivech, především na ropě a zemním plynu. Mimo jiné stimulují nová pracovní místa, podporují inovaci a zlepšují evropskou obchodní bilanci. Z údajů Tabulky 1 pak možné získat procentuální zastoupení obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě, které činí 7,8 %, bližší specifikace je znázorněna v Grafu 1, který je uveden níže. Podíl OZE31 by se měl zvýšit do roku 2020 na 20 %, jak již bylo zmíněno v rámci Klimaticko-energetického balíčku.
30
EIA – U. S. Energy Information Administration, http://www.eia.doe.gov/
31
OZE – obnovitelné zdroje energie
22
Zde se ovšem jedná o podíl na konečné spotřebě energie, což je konečná spotřeba v oblasti průmyslu, dopravy, obchodu, zemědělství, veřejného sektoru a domácností. Spotřeba v samotném energetickém odvětví je vyloučena.32 Na podporu právě OZE a energetické účinnosti zřídila EU mnoho programů, za zmínku stojí kampaň Udržitelná energie – Evropa (2005–2008). Tato kampaň se rozvinula „v rámci programu Inteligentní energie – Evropa (2003-2006), jehož cílem je zvýšit veřejné povědomí a podpořit produkci a využívání udržitelné energie napříč Evropou mezi jednotlivci a organizacemi, soukromými společnostmi a státními orgány, profesními a energetickými institucemi, průmyslovými sdruženími a nevládními organizacemi.“33 Jako vyvrcholení této iniciativy se každoročně pořádá Evropský týden udržitelné energie EU, který je největším evropským fórem, jenž se zabývá budoucností udržitelných zdrojů energie. Poslední konference probíhala ve dnech 22. až 26. března 2010 v Bruselu. Ústředním tématem pro tento rok byla oblast městské dopravy a vytváření tzv. inteligentních sítí, které mají za úkol účinněji distribuovat elektrickou energii. Další ročník se bude konat ve dnech 11. až 15. dubna 2011 opět v Bruselu. Tabulka 1: Celková hrubá domácí spotřeba EU-27 v letech 1999 – 2007 (v Mtoe34, %) 1990
1995
2000
2005
2006
2007
Celková spotřeba
1662,0
1663,2
1724,3
1825,6
1825,5
1806,4
+ 8,69
Pevná paliva
452,96
364,14
321,06
319,51
325,10
331,23
- 26,87
Ropa
632,90
651,59
659,91
676,49
673,08
656,93
+ 3,80
Zemní plyn
294,90
333,27
393,42
446,00
437,98
432,41
+ 46,63
Jaderná energie
202,59
223,03
243,76
257,36
255,34
241,26
+ 19,09
73,07
85,48
99,59
121,63
129,93
141,03
+ 93,01
5,60
5,64
6,60
4,63
4,10
3,51
- 37,32
Obnovitelné zdroje Elektřina, odpad
1990-2007
Zdroj: European Commission: EU energy and transport in figures, Statistical Pockebook 2010, Gross Inland Consumption. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/publications/statistics/doc/2010_energy_transport_figures.pdf
32
European Commission: Renewable Energy, What do we want to achieve? [on-line]. [cit. 2010-04-10]
http://ec.europa.eu/energy/renewables/index_en.htm 33
Sustainable energy Europe: Co je kampaň Udržitelná energie Evropa? [on-line]. [cit. 2010-06-10]
http://www.sustenergy.org/tpl/page.cfm?pageName=presentation_area&pagID=&Lang=cs 34
Tuny ropného ekvivalentu. 1 Mtoe= 1 000 000 toe= 41 868 kj/kg
23
Graf 1: Celková hrubá domácí spotřeba EU-27 v roce 2007 podle druhu paliva (v %) 7,8%
0,2% 18,3%
13,4%
Pevná paliva Ropa Zemní plyn Jaderná energie Obnovitelné zdroje
23,9% 36,4%
Získané teplo a průmyslové ztráty
Zdroj: European Commission: EU energy and transport in figures, Statistical Pockebook 2010, Gross Inland Consuption – EU-27 by fuel. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/publications/statistics/doc/2010_energy_transport_figures.pdf
Podle predikcí Evropské komise a Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se v rámci EU do roku 2030 zvýší poptávka po energii o 15%. Hlavním problém nastane v tom, že domácí produkce stále více nebude schopna pokrývat rostoucí spotřebu energie. Domácí produkce by se měla snížit oproti současnému stavu na 73 %, pokud jde o ropu, na 59 % z hlediska zemního plynu a uhlí na 41 %. Výsledkem tohoto vývoje dojde ke zvýšení energetické závislosti z 54,8 % v roce 2008 na 70% hranici. Jako důvod nízké produkce je potřeba vzít v potaz, že na území EU se nachází pouze 2 % světové zásoby ropy a 4 % zásob zemního plynu, přičemž toto území je z geologického hlediska poměrně prozkoumané a tím se velmi snižuje pravděpodobnost, že by mohlo být odhaleno nějaké nové velké ložisko. EU ale disponuje významnými dosud nevytěženými zásobami uhlí, ale současné trendy tuto těžbu s ohledem na životní prostředí moc nepodporují.35 Na konkrétní údaje produkce primární energie v EU poukazuje Tabulka 2, kde je vidět celkový klesající trend. Na základě těchto dat byla vytvořena Tabulka 3, která pro lepší přehlednost nastiňuje procentuální změny celkové produkce a jednotlivých zdrojů mezi uvedenými daty a také celkovou změnu v porovnání s rokem 1990. Výrazný pokles zaznamenala hlavně pevná paliva, která poklesla o více než 48 %.
35
Vošta M., Bič J., Stuchlík J. a kol. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a
implikace pro EU a ČR. Praha 2008
24
Vývoj u zemního plynu naznačuje, že dosáhl svého maxima a dále už klesá, v obdobnou situaci je možno pozorovat i v případě ropy. Naopak pozitivního nárůstu dosahují OZE o více než 90 % a jaderná energie téměř o 20 %. Tabulka 2: Celková produkce primární energie EU-27 v letech 1999 – 2007 (v Mtoe) 1990
1995
2000
2005
2006
2007
Celková produkce
937,80
951,03
942,86
900,40
880,90
859,45
Pevná paliva
366,48
277,81
213,45
196,28
191,52
187,78
Ropa
131,31
171,90
173,98
133,97
122,67
121,62
Zemní plyn
162,45
188,96
207,56
188,68
179,41
167,36
Jaderná energie
202,59
223,03
243,76
257,36
255,34
241,26
Obnovitelné zdroje
72,71
85,20
99,20
120,45
128,15
138,83
Průmyslový odpad
2,28
4,13
4,91
3,66
3,80
2,60
Zdroj: European Commission: EU energy and transport in figures,Statistical Pockebook 2010, Production. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/publications/statistics/doc/2010_energy_transport_figures.pdf
Tabulka 3: Vývoj produkce primární energie EU-27 v letech 1999 – 2007 (v %) 1995 Celková produkce
2000
2005
2006
2007
1990-2007
1,39
-0,86
- 4,5
-2,17
-2,44
- 8,35
Pevná paliva
-24,2
-23,17
-8,04
-2,43
-1,95
- 48,76
Ropa
30,91
1,21
-22,3
-8,43
-0,86
- 7,38
Zemní plyn
16,32
9,84
-9,1
-4,91
-6,72
+ 3,02
Jaderná energie
10,09
9,29
5,58
-0,78
5,51
+ 19,01
Obnovitelné zdroje
17,18
16,43
21,42
6,39
8,33
+ 90,94
Zdroj: vytvořeno autorem na základě údajů z Tabulky č 1
Pokud se vezme tato produkce z hlediska jednotlivých členských států, tak dominujícími zeměmi v této oblasti průmyslu jsou Velká Británie, její podíl na celkové produkci primárních zdrojů EU v roce 2007 dosahuje 20,2 %, dále Německo s 16 % a Francie s 15,6 %.36
36
Tyto procentuální podíly jsou vypočítané z celkové produkce EU-27 a z produkcí jednotlivých států,
které lze nalézt v publikaci European Commission, EU energy and transport in figures,Statistical Pockebook 2010 dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/publications/statistics/doc/2010_energy_transport_figures.pdf
25
Zajímavé je porovnat zastoupení jednotlivých energetických zdrojů v energetickém mixu EU a těchto tří zemí. Z pohledu EU je procentuální rozložení komodit, dá se říci, poměrně vyrovnané podle Grafu 2. Oproti tomu největší odchylku lze sledovat v případě Francie, která se z 84,6 % soustředí jadernou energii, fosilní paliva jsou zcela zanedbatelné. Velká Británie upřednostňuje vyváženě produkci ropy a zemního plynu. Německo se orientuje na pevné energetické zdroje ze 40,4 % celkové hodnoty svého mixu, ale zároveň podporuje novodobé trendy ve využívání jádra a OZE. Další procentuální rozdělení ostatních evropských zemí zobrazuje tabulka Přílohy 1.
84,6%
Graf 2: Porovnání energetického mixu EU-27 s vybranými zeměmi v roce 2007(v %) 90% 80%
13,9%
20,8% 2,5%
16,3%
26,8% 9,4%
0,7%
9,5%
28,4%
37,4% 19,7% 0,8%
10%
13,6%
20%
0,0%
30%
5,6%
40%
22,0%
50%
2,5%
40,4%
60%
45,1%
70%
Velká Británie
Německo
Francie
Obnovitelné zdroje
EU-27
Jaderná energie
Zemní plyn
Ropa
Pevná paliva
0%
Zdroj: European Commission Eurostat: Energy production 1997-2007. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Energy_production,_19972007_%28million_tonnes_of_oil_equivalent%29.PNG&filetimestamp=20100503131048
26
2.2. Energetická závislost EU „Energetická závislost ukazuje, do jaké míry se ekonomika spoléhá na dovoz, aby uspokojila své energetické potřeby. Ukazatel se počítá jako čistý dovoz dělený součtem hrubé domácí spotřeby energie a zásobníků.“37 Čistý dovoz se vyjádří jako dovoz všech vstupů do země, kromě elektrické energie a tranzitu, které se započítávají do zahraničního obchodu, od toho se pak odečte vývoz neboli množství všech exportovaných komodit ze země. Rostoucí tendenci čistého dovozu, která je viditelná níže z Tabulky 4, způsobil právě pokles již zmiňované primární produkce. To má za následek potřebu navyšovat dovoz primární energie do zemí EU, aby mohla být dostatečně uspokojena poptávka po těchto zdrojích. Pro lepší orientaci v údajích z Tabulky 4, byl vytvořen poslední sloupec tabulky vyčíslující procentuální změny celkového čistého dovozu a čistého dovozu jednotlivých zdrojů energií v porovnání s rokem 1990, který poukazuje na 30,7% nárůst celkového čistého dovozu v období let 1990 a 2007, přičemž import zemního plynu se zvýšil o necelých 93 % a objem dovážených pevných paliv o 66,5 %. Procentuální změna pro OZE vypadá na první pohled ještě více hrozivě, ale je potřeba vzít také v úvahu objem dovozu dané komodity, pro ukázku porovnání objemu dovozů pro rok 2007 byl použit Graf 3 uvedený níže. Největšího významu dosahuje ropa s 59,5 %, dále dovoz zemního plynu s 26,4 % a pevná paliva s 13,8 %. Z hlediska objemu jsou v porovnání s ostatními zdroji OZE (0,2 %) a elektřina (0,1 %) zanedbatelné. Tabulka 4: Čistý dovoz EU-27 v letech 1999 – 2007 (v Mtoe, %) 1990
1995
2000
2005
2006
2007
1990-2007
Čistý dovoz
756,20
738,39
827,08
986,62 1011,22
988,35
+ 30,70%
Pevná paliva
81,88
79,23
98,65
126,50
133,78
136,31
+ 66,48%
Ropa
535,72
512,07
533,81
600,54
608,79
588,29
+9,81%
Zemní plyn
135,12
145,29
192,53
257,37
266,79
260,54
+ 92,82%
Elektřina
3,32
1,51
1,69
0,97
0,30
0,90
- 72,89%
Obnovitelné zdroje
0,15
0,29
0,40
1,24
1,90
2,31
+ 1440%
Zdroj: European Commission: EU energy and transport in figures,Statistical Pockebook 2010Net Imports. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/publications/statistics/doc/2010_energy_transport_figures.pdf
37
Český statistický úřad: Energetická závislost. [on-line]. [cit. 2010-10-10]
http://apl.czso.cz/ode/tab/tsdcc310.htm
27
Graf 3: Objem čistého importu EU-27 podle energetických zdrojů v roce 2007(v %) 0,2%
0,1% 13,8%
26,4%
Pevná paliva Ropa Zemní plyn Obnovitelné zdroje Elektřina
59,5%
Zdroj: Market Observatory For Energy: Annual Report 2009 - Europe´s energy position, markets and supply. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/annual_reports/doc/2009_annual_report.pdf
Mezi největší čisté dovozce primární energie řadíme nejlidnatější členské státy EU, výjimkami jsou Velká Británie a Polsko, které stále mají domácí zásoby uhlí, ropy a zemního plynu. Nejvíce ze států EU musí dovážet Německo, Itálie, Francie a Španělsko, jejich čistý dovoz se podílí 63 %38 na celkovém čistém dovozu EU-27 v roce 2007. Naopak jediným čistým vývozcem je Dánsko, které si dlouhodobě udržuje pozitivní bilanci obchodu s energiemi. Přehled čistého importu všech států EU a jejich vývoj v rozmezí let 1997 a 2007 je znázorněn v Příloze 2. Podstatné není pouze, kolik toho musí být dovozeno, ale také hlavně odkud tyto dovozní suroviny pochází. V roce 2007 hlavními dodavateli ropy byly státy v rámci OPEC (37 %), dále Ruská federace (34 %), Norsko (15 %), Kazachstán (3 %), což je viditelné z Grafu 4.
38
Vypočítáno jako součet čistých dovozů těchto států a poté zjištěn jejich podíl na celkovém čistém
dovozu EU-27 v procentech, zdroj údajů pro výpočty dostupný na www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Net_imports_of_primary_energ y,_1999-2007.PNG&filetimestamp=20100503140300
28
Graf 4: Původ dovozu ropy do zemí EU-27 v roce 2007(v %) 11,0% 3,0% 37,0%
OPEC Rusko
15,0%
Norsko Kazachstán Ostatní
34,0% Zdroj: Market Observatory For Energy: Annual Report 2009 - Europe´s energy position, markets and supply. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/annual_reports/doc/2009_annual_report.pdf
Z pohledu zemního plynu se nejvíce dovezlo z Ruska (41 %), Norska (27 %), Alžírska (17 %) a Nigérie (5 %). Graf 5: Původ dovozu zemního plynu do zemí EU-27 v roce 2007(v %) 10,0% 5,0%
Rusko Norsko 41,0%
17,0%
Alžírsko Nigérie Ostatní
27,0% Zdroj: Market Observatory For Energy: Annual Report 2009 - Europe´s energy position, markets and supply. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/annual_reports/doc/2009_annual_report.pdf
Větší míru diversifikace je možné vidět u dovozu uhlí - Graf 6, kde je import soustředěn mezi Rusko (25 %), Jižní Afriku (22 %), Austrálii (14 %), Kolumbii a USA (14 %) a Indonésie (8 %)
29
Graf 6: Původ dovozu uhlí do zemí EU-27 v roce 2007(v %) 7,0% 8,0%
25,0%
Rusko Jižní Afrika
10,0%
Austrálie Kolumbie USA
14,0%
Indonésie 27,0%
Ostatní
14,0% Zdroj: Market Observatory For Energy: Annual Report 2009, Europe´s energy position, markets and supply. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/annual_reports/doc/2009_annual_report.pdf
Z těchto grafů je zřejmé, že EU se při dovozu soustřeďuje na relativně malý počet obchodních partnerů, o to více je pak ohrožena bezpečnost stabilních dodávek energie. Také je poukázána významnost Ruské federace jako nejdůležitějšího partnera v dovozu energetických komodit. Na základě všech faktorů, kterými jsou rostoucí spotřeba energie, klesající produkce primární energie a tím pádem rostoucí potřeba dovozu energie, z čehož se pak země stávají čistými dovozci, protože jejich dovoz převáží vývoz energetických surovin, pak dochází k tomu, že energetická závislost EU na dodavatelích energetických zdrojů neustále roste a je potřeba vzít v potaz, že vzájemné vztahy bývají často problémové. Avšak je nepravděpodobné, že by se v nějakém krátkodobém horizontu tato situace změnila. Přesto, když EU porovnáme s jinými regiony, tak její spotřeba je relativně energicky efektivní, je možné vidět posuny ve snaze diverzifikovat své zdroje a také ve snižování závislosti na spotřebě fosilních paliv. Možno spekulovat, jak efektivní je velká orientace na biopaliva a orientace na dodavatele ze vzdálených a často nestabilních regiónů jako je Afrika. Dále dochází k vyčerpávání zásob v Severním moři, těžba arktických zásob, pokud bude možná, tak až v dlouhodobém horizontu. Nicméně nepříznivý vliv na nejistotu dodávek, a tím i na cenu energetických surovin, mohou mít i jiné země jako rychle se rozvíjející Čína, která by tak pro EU mohla stát v dovozech energie konkurentem. Vývoj celkové energetické závislosti a základních energetických komodit je uveden v Tabulce 5. Od roku 1980 se tato 30
závislost zvýšila z necelých 40 % na 54,8 % v roce 2008, přičemž hodnota závislosti dosahuje u ropy 84,3 %, u pevných paliv 64,4 % a zemního plynu 62,3 %. Přelomovým rokem se stal rok 2004, kdy čistý dovoz zemí EU převážil primární produkci EU. Míru závislosti jednotlivých zemí EU pro rok 2008 zobrazuje Graf 7, vývoj této závislosti je pak možné najít v Příloze 3. Nízkou mírou závislosti se vyznačují Dánsko, Polsko a Velká Británie, naopak Malta, Lucembursko a Kypr dosahují skoro plné závislosti.39 Tabulka 5: Vývoj energetické závislosti EU v letech 1998 – 2008 (v %) 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
EU-27
46,1
45,2
46,8
47,5
47,6
49,0
50,3
52,6
53,8
53,1
54,8
Pevná paliva
36,2
38,4
42,6
47,2
47,3
49,0
53,8
56,4
58,6
58,6
64,4
Ropa
77,0
73,0
75,8
77,5
76,0
78,5
79,9
82,4
83,7
82,5
84,3
Zemní plyn
45,6
47,9
48,9
47,3
51,2
52,5
54,0
57,7
60,8
60,3
62,3
Zdroj: Eurostat – Tables, Graphs and Maps Interface: Energy dependency. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsdcc3 10
Graf 7: Energetická závislost jednotlivých států EU-27 v roce 2008 (v %) 120 100 80 60 40 20
-20 -40
Malta Lucemburko Kypr Irsko Itálie Portugalsko Španělsko Belgie Řecko Rakousko Slovensko Maďarsko Německo Litva Lotyšsko Finsko Slovinsko EU-27 Bulharsko Francie Švédsko Nizozemsko Polsko Rumunsko Česká republika Velká Británie Estonsko Dánsko
0
Zdroj: Eurostat – Tables, Graphs and Maps Interface: Energy dependency Total. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsdcc3 1
39
European Commission Eurostat: Energy production and imports. [on-line]. [cit. 2010-10-10]
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Energy_production_and_imports
31
3. Vztahy Evropské unie a Ruské federace v oblasti energetiky Ruská federace je pro Evropskou unii jeden z nejvýznamnějších partnerů v oblasti energetiky. Je důležité, dá se říci i nevyhnutelné pro EU snažit se udržovat vzájemné přátelské vztahy s touto zemí, protože evropská závislost na dovozu ropy a plynu z Ruska je vysoká a podle současných tendencí se bude i nadále zvyšovat. Z tohoto důvodu je klíčovou prioritou EU vybudování silného a strategického partnerství s Ruskem, založeném na pevných základech vzájemného respektu.
3.1. Právní rámec vztahů Evropské unie a Ruské federace Vzájemná spolupráce se rozvíjí v rámci bilaterálních vztahů, které jsou vedeny prostřednictvím energetických dialogů. Základ vztahů s touto zemí, u které se nepředpokládá budoucí členství v EU, tvoří Dohoda o partnerství a spolupráci (PCA)40. Cílem této dohody, jež byla podepsána v roce 1994 a ratifikována Parlamenty 15členských států EU a Ruska dne 1. prosince 1997, je podporovat politickou, obchodní, ekonomickou a kulturní spolupráci mezi těmito zeměmi. Hlavním orgánem byla ustanovena Rada stálého partnerství41, kde se obě strany scházejí na úrovni ministrů jednotlivých resortů. Dohoda byla stanovena na období 10ti let, po uběhnutí této doby (rok 2007) je její platnost každoročně automaticky prodlužována, pokud ji jedna ze stran nevypoví. Dvakrát ročně se dále konají summity EU a Ruska. Jednou v předsedající zemi EU a podruhé v Rusku.42 V oblasti energetiky je EU a Ruská federace dále spojena v rámci tzv. Evropské energetické charty, která byla podepsána a deklarována dne 17. prosince 1991 v Haagu na konferenci konané za účasti více než 50 zemí Evropy a bývalého Sovětského svazu. Charta má vytvořit jednotná pravidla pro celoevropskou spolupráci v oblasti 40
Partnership and Cooperation Agreement (PCA)
41
Pernament Co-operation Council
42
Euroskop.cz: Summit EU – Rusko v Nice: Analýza vztahů EU a Ruska. [on-line]. [cit. 2010-01-11]
http://www.euroskop.cz/46/9617/clanek/summit-eu-rusko-v-nice-analyza-vztahu-eu-a-ruska/
32
energetiky, které budou muset dodržovat všechny zúčastněné státy. Klade důraz na zajištění energetické bezpečnosti a vytvoření velkého evropského trhu energií v souladu s požadavky na ochranu životního prostředí. Na tuto Energetickou chartu navázaly Dohoda k Energetické chartě a Protokol Energetické charty o energetických úsporách a souvisejících ekologických hlediscích43, které byly podepsány v prosinci 1994 v Lisabonu, právní moci nabyly v dubnu 1998, kdy je ratifikovalo prvních třicet členů44. Došlo také ke změně obchodních podmínek, které byly původně založeny na obchodním režimu GATT, nyní byly ustanoveny v souladu s principy a postupy WTO.45 EU měla velký zájem na tom, aby Ruská federace, která smlouvu pouze podepsala, ji i ratifikovala, proto EU předkládá novou pozměněnou Energetickou chartu se snahou přimět Rusko, aby přístup světových korporací ke kapacitám byl limitován jen tržními pravidly, a ne politickými zásahy. Rusko ale odmítá podepsat i tento přepracovaný dokument a odvolává se jeho ekonomickou nevýhodnost. Na jeho základě by mělo dojít k ukončení monopolů ruských společností - hlavně Gazpromu, protože nová Charta přináší rovný přístup subjektům všech signatářských států k tranzitní infrastruktuře. Rusko by tak muselo dát k dispozici západním společnostem své ropovody a plynovody. Nezávislí exportéři by tak získali přístup ke zdrojům u Kaspického moře a ve Střední Asii. Jako reakci Ruské federace předložil ruský prezident Dmitrij Medveděv na summitu Chabarovsku v květnu 2009 vlastní návrh „Nový právní rámec pro energetickou spolupráci“. Požaduje tak vytvořit nový mezinárodně univerzální a právně závazný dokument, který by na rozdíl od Charty zahrnoval všechny hlavní producenty, tranzitní země a spotřebitele a pokrýval by
43
The Energy Charter Treaty (ECT) and the Protocol on Energy Efficiency and Related Environmental
Aspects (PEEREA) 44
K lednu 2010 byl počet ratifikujících států 35. Jejich seznam spolu se státy, které podepsaly, ale
neratifikovaly je dostupný na www: http://www.encharter.org/fileadmin/user_upload/document/Trade_Amendment_ratification_status.pdf 45
Energy Charter: About the Charter. [on-line]. [cit. 2010-01-11]
http://www.encharter.org/index.php?id=7
33
všechny aspekty globální energetické spolupráce. Evropská unie má zájem s Ruskem vyjednávat ale pouze v rámci Energetické charty.46 Spolupráce se dále vyvíjí v rámci Energetického dialogu EU - Rusko, který byl podepsán 30. října 2000 v Paříži při příležitosti šestého summitu těchto zemí. Hlavním cílem dialogu je zlepšení energetické bezpečnosti, rozvoj spolupráce v oblastech úspor energie, racionalizace výroby, budování a modernizace dopravní infrastruktury, podpory investic, kde mělo dojít k odstranění překážek, které bránily investorům z EU vstoupit na ruský trh energií a naopak zabraňovaly i vstupu ruským firmám na jednotný vnitřní trh EU. Každý rok je vydávána zpráva o dosažení pokroku v energetickém dialogu těchto dvou zemí. Ale nebylo dosaženo žádných větších pokroků. Hlavní důvod neúspěchu lze přisuzovat ke změně postoje k ropnému a plynovému průmyslu v Ruské federaci. Klíčovým se stal rok 2003, kdy se v Rusku téměř zastavila dříve prováděná rozsáhlá privatizace. Před tím to zlomovým rokem docházelo k rozpouštění státních monopolů, významně se zvýšil příliv zahraničních investicí do odvětví, zlepšovalo se jak podnikatelské, tak investiční prostředí. Poté však ruská vláda s vidinou rostoucích cen energetických komodit dospěla k názoru, že by pro ni bylo přínosné, kdyby energetický sektor zůstal v kompetenci státu. Byl by významným nástrojem státu pro získávání prostředků z vývozu surovin, místní vláda si také uvědomila výši závislosti ostatních států na dovozu ruských energetických komodit. Toto vedlo např. ke vzniku společnosti Gazprom, která se stala monopolní akciovou společností, vyvážející ruský zemní plyn, ovládanou státem, který vlastní více než 50 % akcií.47 V návaznosti na vzniklou situaci v Rusku se EU obává stále více o svoji energetickou bezpečnost, a proto snaží diverzifikovat své dodávky a rozvíjí spolupráci v oblasti Kaspického moře a ve střední Asii a realizuje svůj evropský projekt plynovodu Nabucco, který by měl začít přivádět zemní plyn právě z oblasti Kaspiku a Středního východu do Evropy přes Turecko, ovšem mimo území Ruska a Ukrajiny jako nestabilní tranzitní země. Dodavateli plynu by se měly stát státy jako Irák, Egypt, Írán,
46
Asociace pro mezinárodní otázky: Limity a perspektivy energetických vztahů mezi EU a Ruskem.
[on-line]. [cit. 2010-01-11] http://www.amo.cz/publikace/limity-a-perspektivy-energetickych-vztahumezi-eu-a-ruskem-.html 47
Vošta M., Bič J., Stuchlík J. a kol. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a
implikace pro EU a ČR. Praha 2008
34
Ázerbájdžán, Turkmenistán, ale i Rusko. Ruský plyn proto, že se EU nesnaží vyloučit Ruskou federaci jako hlavního dodavatele, ale hlavním cílem je zvýšení počtu zdrojů. I přesto Moskva komplikuje tyto snahy EU a snaží se Evropu přesvědčit o vybudování nových ruských plynovodů Nord Stream a South Stream, které by obcházely nestabilní tranzitní země – Ukrajinu a Bělorusko. V současné době se také řeší otázka vytvoření nové Dohody o partnerství a spolupráci, která by navázala na již dříve zmíněnou stávající PCA. Její platnost vypršela v roce 2007, sice je každoročně prodlužována, ale setkáváme se v ní se značnými nedostatky. Je zřejmé, že se současná situace změnila v porovnání s rokem 1994, kdy byla smlouva původně podepsána. EU v té tobě měla pouze 15 členských států a Ruská federace byla považována za ekonomicky slabou. Právě z tohoto důvodu by měla být uzavřena nová dohoda tentokrát na dobu neurčitou, která by ustanovila právně závazný rámec budoucí spolupráce mezi EU a Ruskou federací. Dohoda by měla být založena na tzv. čtyř společných prostorech- ekonomickém, spravedlnosti a vnitra, vnější bezpečnosti a vědy, vzdělání a kultury. I nadále by se zachovalo konání summitů na nejvyšší úrovni, doporučuje se však snížit jejich počet ze dvou do roka na jeden.48 V rámci nového partnerství s Ruskem jsou EU doporučeny určité zásady, kterých by se měla držet. Je pro ni výhodnější vystupovat a jednat jako celek, kdy si snáze vyjde s Ruskou federací vstříc, než v rámci jednotlivých států. Neměla by posuzovat tuto federaci z pohledu historie, ale naopak vzít v úvahu její současnou, ať už ekonomickou, politickou či sociální situaci. Vzájemné vztahy by měly být založeny na stejných hodnotách z obou stran, na nediskriminaci a společném příznivém investičním prostředí. Přínosem by mohl být připravovaný vstup Ruska do WTO, o členství usiluje již 16 let a je poslední velkou světovou ekonomikou, která ještě není členem. Dále by si EU mohla vytvořit užší a přátelštější vztahy s Ruskem jako svým východním sousedem, kdyby ho více zapojovala do společných akcí a programů.49
48
Euroskop.cz: Summit EU – Rusko v Nice: Analýza vztahů EU a Ruska. [on-line]. [cit. 2010-01-11]
http://www.euroskop.cz/46/9617/clanek/summit-eu-rusko-v-nice-analyza-vztahu-eu-a-ruska/ 49
Tamtéž
35
3.2. Ruská federace jako obchodní partner Evropské unie v oblasti energetiky Ruská federace je pro EU klíčovým obchodním partnerem. Obchod se zbožím, službami i vzájemné přímé zahraniční investice za poslední léta rychle rostly. Tuto tendenci přerušil až příchod hospodářské krize. I tak v roce 2009 Rusko obsadilo třetí místo hlavních obchodních partnerů EU s 7,9% podílem na celkovém obchodu EU. První místo patřilo Spojeným státům s 15,9 %, ty pak následovala Čína s 12,9 %. Naopak pro Ruskou federaci je Evropská unie nejdůležitějším partnerem vůbec, se členskými zeměmi uskutečňovala v tom samém roce 47,6 % všech svých obchodních transakcí. Přičemž do těchto států plynulo 48 % veškerých vývozů z Ruska.50 Pokud celkový vzájemný obchod rozdělíme do jednotlivých sektorů ekonomiky, objem obchodů s energetickými komoditami výrazně převyšuje obchod v ostatních oblastech. Jedná se však především o jednostrannou záležitost importů do EU, což je na první pohled patrné i z Grafu 8. Tímto významným exportérem se ale Ruská federace stala až poté, co do EU vstoupily postkomunistické země střední a východní Evropy, které byly z historického hlediska navázány na ruské ropovody a plynovody.
15769
19718
2923
2980
1160
7834
10910
3076
1005
4690
20000
6736
40000
2045
60000
57
80000
26910
100000
28081
89222
Graf 8: Obchod EU a Ruska v různých sektorech ekonomiky v roce 2009 (v mil. €)
-88217
-80000 -100000
Dovoz
Vývoz
Zdroj: European Commission: Trade – Russia. Dostupné z www: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113440.pdf
50
European Commission: Trade – Russia. [on-line]. [cit. 2010-15-11]
http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113440.pdf
36
Rozdíl
-3950
Ostatní
Textilie
Dopravní vybavení
-60000
Chemikálie
-40000
Energie
-20000
Zemědělské produkty
0
Nejedná se však pouze o jednostrannou záležitost interdependence ze strany EU, která je sice závislá na dodávkách energie z Ruska, ale naopak Ruská federace potřebuje příjmy, které má z prodeje těchto surovin. Přes 60% finančních prostředků51, které Rusko získává z exportu, plyne právě z vývozu energetických komodit, nejčastěji do zemí EU. Ruská ekonomika není příliš diverzifikovaná a EU jako jeden z největších energetických trhů světa, je svou stabilitou nejvhodnějším odbytištěm pro ruské vývozy.
Právě toto stabilní prostředí zajišťuje Rusku jistoty, jakými jsou včasné
platby, které federace potřebuje pro své vlastní přežití, protože ruský státní rozpočet je ze 40 %52 vázaný na příjmy z prodeje nerostných surovin. 53 V předchozí kapitole bylo uvedeno, že Rusko je hlavním dodavatelem zemního plynu a uhlí. V případě ropy je hned na druhém místě za státy OPEC. EU sice dováží o polovinu objemu ropy více, než zemního plynu, což dokazoval Graf 3. Ale je potřeba zohlednit fakt, že i když se Rusko řadí spolu se Saudskou Arábií k největším exportérům této energetické suroviny, disponuje pouze 6,3 % prokázaných světových zásob. Proto z dlouhodobějšího pohledu budou nabývat na významnosti i na objemu dodávky zemního plynu. Důvodů k této tendenci lze nalézt hned několik. Na ruském území se nalézá největší naleziště prokázaných světových zásob zemního plynu. Dále v evropských zemích se neustále zvyšuje spotřeba zemního plynu a naopak začala klesat jeho primární výroba. Obě tyto skutečnosti znázorňují Tabulka 1 a Tabulka 3. To bude mít za následek rostoucí potřebu importovat zemní plyn a tím i rostoucí závislost na Ruské federaci, ze které se nejvíce dováží a nejspíše i dovážet bude, protože většina fungujících plynovodů směřuje do států EU, což je možné vidět na mapě v Příloze 4, kde je zobrazena síť ruských plynovodů a ropovodů. Pro rok 2009 se závislost na dovozech zemního plynu z Ruska vyšplhala na 25%. Toto číslo možná na první pohled nevypadá až tak zásadně, ale musíme vzít v úvahu, že existují státy, které jsou na ruském plynu stoprocentně závislé. Ne všechny
51
Euractiv.cz: Zemní plyn, energetická bezpečnost a vztahy s Ruskem. [on-line]. [cit. 2010-15-11]
http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/zemni-plyn-energeticka-bezpecnost-a-vztahy-s-ruskem000057 52
Tamtéž
53
Internetový politologický časopis e-Polis: Ruské společnosti Lukoil a TNK-BP v energetice Evropské
unie. [on-line]. [cit. 2010-20-11] http://www.globalpolitics.cz/studie/ruske-spolecnosti-lukoil-a-tnk-bp-venergetice-evropske-unie
37
členské země totiž mají potřebu čerpat stejně velké objemy ruských dodávek. Závislost východních zemí je výrazně vyšší než západních. Jedná se hlavně o Litvu, Slovensko, Finsko a Estonsko. Výši dovozů do států EU zobrazuje Graf 9 uvedený níže. Graf 9: Import ruského zemního plynu do vybraných států EU v roce 2007 (v %) 120 100 80 60 40 20 Belgie
Francie
EU 27
Itálie
Rumunsko
Německo
Polsko
Slovinsko
Maďarsko
Rakousko
Řecko
ČR
Bulharsko
Lotyšsko
Estonsko
Finsko
Slovensko
Litva
0
Zdroj: European Comission: Quarterly report on european gas markets 2009. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/gas/doc/quarterly_report_on_european_gas_markets_2009q1.pdf, upraveno autorem
3.3. Problémy v energetických vztazích EU a Ruské federace Přes závislost EU na Ruské federaci, která byla nastíněna výše z hlediska zemního plynu i přes opačnou potřebu Ruska vyvážet do států EU z hlediska příjmů do státního rozpočtu, docházelo vždy mezi těmito zeměmi k názorovému nesouladu, který byl doprovázen vznikem celé řady konfliktů. Ty poté v závažnějších případech vyústily v energetické krize. Skrz rozsáhlost dané problematiky zmiňuje tato kapitola významné konfliktní události pouze posledních několika let. Napjatá atmosféra vládne od počátku roku 2006, kdy Evropská unie doplatila na následky konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, který vyústil v první rusko-ukrajinskou plynovou krizi. Ukrajina odmítla akceptovat nové požadované ceny za dodávky plynu, které se oproti roku předtím výrazně navýšily. Gazprom měl ale nadále poskytovat plyn do západní Evropy přes Ukrajinu, ale odmítl dodávat plyn pro její vlastní potřeby. Došlo k omezování dodávek i pro západoevropské země, protože Ukrajina i nadále pokračovala v odběru, takže část plynu, která měla putovat na západ, skončila na 38
Ukrajině. Ruská strana toto jednání nazvala krádeží. Po několika jednání Ukrajina uznala, že plyn odebírala neoprávněně a doplatila ho a obě strany uzavřely dohodu o dalších dodávkách zemního plynu. Rusko – ukrajinská válka nakonec skončila dohodou o importní ceně a smlouvou do roku 2010.54 Problémy s placením mělo i v polovině roku 2007 Bělorusko, kdy Rusku dlužilo vysoké částky za dodávky plynu. Naštěstí Bělorusko nakonec dluh zaplatilo a nenaplnily se tak obavy, že přestane plyn proudit přes tuto tranzitivní zemi dále do Polska a Německa. Klidové období netrvalo dlouho a přišla další hrozba v podobě rusko - gruzínského konfliktu, jehož výsledkem bylo ruské obsazení dvou gruzínských autonomních oblastí Jižní Ossetie a Abcházie. Evropská unie nesouhlasila se srpnovou okupací Gruzie a začátkem září 2008 přerušila jednání Ruskem o strategickém partnerství, dokud se ruské jednotky nestáhnou do pozice, ve které byly před srpnovým konfliktem. Na evropské půdě od té doby probíhaly jednání o obnovení rozhovorů s Ruskem. Od samého počátku došlo k názorovému rozdělení Evropy na dvě skupiny. V čele první skupiny stálo Německo, Itálie, později se v rámci svého předsednictví přidala Francie. Tyto země žádaly po co nejrychlejším obnovení jednání s Ruskem. Opačný názor měla Velká Británie, Pobaltské státy, Polsko, Dánsko a Švédsko, které odsuzovaly Rusko, že nedodržuje dohodnuté mírové podmínky. Chtěly vyčkat, jak se situace bude dále vyvíjet. Těchto rozporů Ruská federace využívá a místo nabídky ústupků naopak hrozí přehodnocením dodávek zemního plynu a ropy. Dle slov ruského premiéra Vladimíra Putina by mohlo Rusko začít dodávky diverzifikovat, z čehož by vyplývalo, že některé země ropu a plyn dostanou, jiné ne. Ruský prezident Dmitrij Medveděv prohlásil, že sankce může zavést Rusko Evropě a ne Evropa Rusku, jak se očekávalo. Nakonec Evropská unie Rusku sankce neuvalila a Rusko naopak slíbilo, že dodávky energetických surovin nepřeruší. Dále se rozhodlo o obnovení jednání o strategickém partnerství, shodly se na tom všechny státy s výjimkou Litvy, ale v tomto případě nepotřebuje EU jednomyslnost.55 Za nedlouho poté, koncem roku 2008 přichází druhé kolo rusko-ukrajinské plynové krize, podobné první krizi z přelomu let 2005 a 2006. Ukrajina měla znovu 54
Britské listy: Energetická bezpečnost a zemní plyn. [on-line]. [cit. 2010-16-11]
http://www.blisty.cz/art/43600.html 55
Euroskop.cz: Summit EU – Rusko v Nice: Analýza vztahů EU a Ruska. [on-line]. [cit. 2010-01-11]
http://www.euroskop.cz/46/9617/clanek/summit-eu-rusko-v-nice-analyza-vztahu-eu-a-ruska/
39
problémy s placení a obě strany se dále nedohodly na výši ceny zemního plynu pro rok 2009 a na výši poplatků za tranzit do Evropy. Dne 1. ledna 2009 Gazprom přerušil dodávky plynu Ukrajině. Gazprom poté obvinil Ukrajinu z neoprávněného odběru plynu, která se bránila tím, že část musí odebírat z technických důvodů. Postupně byly snižovány dodávky plynu jdoucí do Evropy, které pak byly na dva týdny pozastaveny úplně. Tento spor probíhal v době, kdy Česká republika předsedala EU, proto na jednáních s Ruskou federací reprezentovali EU především tehdejší český premiér Mirek Topolánek a ministr obchodu a průmyslu Martin Říman. I když byla tato plynová krize pomocí dohod zažehnána, nedá se vyloučit, že nastane další, protože výchozí situace mezi Ruskem a Ukrajinou se o mnoho nezlepšila. Problém s placením se objevují rok co rok, ne-li každý měsíc.56 Jelikož přes Ukrajinu prochází 80 % dodávek ruského plynu do Evropy, obává se EU přerušení dodávek stále více. Proto přišla s návrhem, aby členské státy skladovaly více zásob plynu. Každý členský stát EU by si měl do března roku 2014 zajistit takovou plynovou infrastrukturu, díky které by měl každému státu vydržet plyn v případě výpadku od největšího dodavatele celkem 60 dní v mrazivém počasí. Dále v případě opakující se krize si podle nových pravidel budou muset jednotlivé země navzájem pomáhat v zajištění bezproblémových přeshraničních dodávek plynu. Do září 2010 si měl každý z členů vypracovat novou strategii, která má počítat s diverzifikací dodávek a má nastínit reakci země na případné výpadky.57
3.4. Možnosti řešení energetické závislosti na Ruské federaci Z pohledu EU, která se snaží zajistit svým zemím energetickou bezpečnost, se problém netýká pouze platební neschopnosti Ukrajiny nebo jiných nestabilních tranzitních zemí, ale EU především ztratila důvěru v Ruskou federaci jako obchodního
56
Euractiv.cz: Zemní plyn, energetická bezpečnost a vztahy s Ruskem. [on-line]. [cit. 2010-16-11]
http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/zemni-plyn-energeticka-bezpecnost-a-vztahy-s-ruskem000057 57
Česká tisková kancelář: Brusel mění pravidla pro dodávky plynu pro případ další krize.
[on-line]. [cit. 2010-16-11] http://www.ctk.cz/sluzby/slovni_zpravodajstvi/ekonomicke/index_view.php?id=388315
40
partnera. Vzniklé situaci nepřispělo ani to, že Ruská federace odmítla podepsat novou Energetickou chartu, která měla určitým způsobem liberalizovat trh energií. EU si uvědomuje rozdílné energetické a zahraničněpolitické zájmy, které do budoucna nezajišťují příznivé vyhlídky pro stabilní dodávky energií. Dále pochopila, že je příliš riskantní pouze přihlížet a čekat v nejistotě, jak se daná situace bude vyvíjet dále. Zahájila celou řadu diskuzí, jednání, kde se snaží nalézt nejvhodnější řešení energetické závislosti na Ruské federaci. Je ale pravděpodobné, že některé evropské země zůstanou stále závislé na ruských dodávkách ve střednědobém i dlouhodobém časovém horizontu. Hlavním důvodem je geografická blízkost Ruska a jeho nerostné bohatství a rezervy, které má k dispozici.58 Dalším problémem je fakt, že státy EU nejsou pořád schopné mluvit jedním hlasem ke vztahu k Ruské federaci a právě tato neschopnost středoevropských států zaujmout vůči Ruské federaci jednotné stanovisko a dohodnout se na společném projektu např. propojení soustavy středoevropských ropovodů nebo plynovodů, je hlavní překážkou při zajišťování energetické bezpečnosti. Politické postoje evropských zemí by se daly rozdělit na dvě kategorie. Za prvé na státy, které zastávají tzv. strategické myšlení, kam patří např. Česká republika a Polsko, které se snaží diverzifikovat svůj energetický mix a tím se pokusit snížit svoji energetickou závislost na Ruské federaci. Druhou skupinu by pak tvořily zastánci tzv. komerčního či obchodního oportunismu, kam patří Slovenská republika a Maďarsko, neboli země, které předpokládají, že svojí dlouhodobě proruskou zahraniční politikou získají stabilní a bezpečné dodávky energetických surovin z Ruské federace.59 Dokud se názory těchto států nesjednotí, nedokáže si EU zajistit jednotnou energetickou politiku a energetickou bezpečnost. EU potřebuje přestat energií zbytečně plýtvat, ale naopak ji začít šetřit a zároveň diverzifikovat jednak své dodavatele energií ale i energetické zdroje, kde za hlavní východisko jsou považovány obnovitelné zdroje energií a jaderná energie.
58
Asociace pro mezinárodní otázky: Limity a perspektivy energetických vztahů mezi EU a Ruskem.
[on-line]. [cit. 2010-20-11] http://www.amo.cz/publikace/limity-a-perspektivy-energetickych-vztahumezi-eu-a-ruskem-.html 59
Natoaktual.cz: Pokračování energetických zájmů a vlivu Ruské federace ve střední Evropě. [on-line].
[cit. 2010-20-11] http://www.natoaktual.cz/pokracovani-energetickych-zajmu-a-vlivu-ruske-federace-vestredni-evrope-1lx-/na_analyzy.asp?c=A091109_113936_na_analyzy_m02
41
Diverzifikace dodavatelů energie Za účelem diverzifikace dodavatelů energií, přichází EU s návrhem svého vlastního projektu. Jedná se o výstavbu 3300 km dlouhého plynovodu Nabucco, jeho výstavba má být podporována Spojenými státy. Dne 13. 7. 2009 v Ankaře zástupci Turecka, Bulharska, Rumunska, Maďarska a Rakouska (těmito zeměmi by měl plynovod procházet) podepsali mezivládní dohodu o plynovodu Nabucco. První plyn by měl začít přivádět v roce 2014 z oblasti Kaspického moře a Středního východu do Evropy, ovšem mimo území Ruska a Ukrajiny. Výstavba je naplánována do několika fází, kdy bude postupně docházet k rozšiřování kapacity, plně funkční by plynovod měl být v roce 2019. Dle odhadů vyjde výstavba na 7.9 miliard eur. Dodavateli plynu by se mohly stát Irák, Egypt, Írán, Ázerbájdžán, Turkmenistán, ale i Rusko. Ruský plyn proto, že se EU nesnaží vyloučit Ruskou federaci jako hlavního dodavatele, ale hlavním cílem je zvýšení počtu zdrojů. Problémem je, že některé členské státy EU jako Německo, Francie a Itálie mají vytvořené těsné vztahy s Ruskou federací a uzavřené dlouhodobé smlouvy s Gazpromem, takže o výstavbu nového plynovodu až tolik nestojí.60 Rusko se tento záměr EU příliš nezamlouvá, a tak přichází se svým vlastním projektem, kterým se snaží Evropu přesvědčit o vybudování nových ruských plynovodů Nord Stream a South Stream, které by obcházely nestabilní tranzitní země – Ukrajinu a Bělorusko. Plynovod South Stream má do značné míry kopírovat trasu evropského projektu. Povede v tureckých vodách, zatímco Nabucco má vést po turecké pevnině. Po dokončení má vést zemní plyn po dně Černého moře z Ruska do Bulharska, poté se plynovod rozdělí. Jeho jižní větev půjde do Řecka a jižní Itálie, jeho severní půjde přes Rumunsko, Maďarsko, Rakouska do severní Itálie. Začít fungovat by měl přibližně v roce 2013.61 Plynovod Nord Stream má být veden po dně Baltského moře mezi ruským městem Vyborg a německým Greifswaldem. Rozpočet na výstavbu plynovodu má vyjít na 7, 4 miliardy eur při délce plynovodu 1224 km. Tato vysoká cena je „daní“ za 60
European Commission: Commission Staff Working Document. [on-line]. [cit. 2010-20-11]
http://ec.europa.eu/energy/infrastructure/studies/doc/2010_0505_annex_en.pdf 61
Internetový politologický časopis e-Polis: Nabucco aneb (ne)úspěšná energetická diplomacie EU.
[on-line]. [cit. 2010-20-11] http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/355-nabucco-aneb-neuspesnaenergeticka-diplomacie-eu.html
42
vyřazení nestabilních tranzitních zemí. Rusko by mělo být přímo napojeno na odběratele svého plynu, přičemž pobaltské státy, Polsko a Ukrajina nebudou na plynovod napojeny. 62 Na Mapě 1 zobrazené níže jsou znázorněny trasy všech plánovaných plynovodů – jednak evropský projekt Nabucco, ale i ruské plynovody South Stream a Nord Stream. Výstavba plynovodu Nord Stream započala počátkem dubna 2010. Až bude tento plynovod plně funkční, měl být schopný pokrýt až 10 % poptávky EU a také zajistit stabilní dodávky do západoevropských zemí zejména do Německa, odkud bude plyn dále transportován do Dánska, Nizozemí, Belgie, Francie a Velké Británie. Problém však nastává v tom, že plynovod sice diverzifikuje přepravní cesty, ale v žádném případě nesnižuje závislost na Ruské federaci, naopak by ji mohl zvýšit.63 Mapa 1: Plánované trasy plynovodů Nord Stream, Nabucco a South Stream
Zdroj: Natoaktual.cz: Nabucco versus South Stream - co můžeme dále očekávat. Dostupné z www: http://www.irucz.ru/redirect.php?redirect=http%3A%2F%2Fwww.natoaktual.cz%2Fnabucco-versussouth-stream-co-muzeme-dale-ocekavat-fh8%2Fna_analyzy.asp%3Fc%3DA090817_125621_na_analyzy_m02&co=clanky&z=cz
62
Nord Stream AG: The piperine. [on-line]. [cit. 2010-20-11] http://www.nord-stream.com/en/the-
pipeline.html 63
Natoaktual.cz: Nord Stream zahájen, cesta k energetické bezpečnosti EU také.
[on-line]. [cit. 2010-20-11] http://www.natoaktual.cz/nord-stream-zahajen-cesta-k-energetickebezpecnosti-eu-take-p4q-/na_analyzy.asp?c=A100503_092740_na_analyzy_m02
43
Realizace zbylých dvou plynovodů je komplikována celou řadou problémů, u plynovodu Souht Stream se jedná hlavně o finanční náročnost a evropský projekt stále nemá zajištěné zdroje zemního plynu. S žádným středoasijským státem se nepodařilo uzavřít dohodu o dodávkách. Pouze Ázerbájdžán je ochoten vyjednávat, ale požaduje za dodávky nejlepší cenu neboli cenu tržní. V této oblasti Kavkazu navrhuje EU další svůj projekt. Jedná se o výstavbu Trans-kaspického ropovodu vedoucího z kazašského přístavu Aktau do Baku, kde by se měl napojit na stávající ropovod Baku-TbilisiCeyhan. Počáteční kapacita ropovodu by mohla přepravit kolem 500 000 barelů ropy denně a následně by mohla být navýšena až na 1, 2 milionu barelů ropy denně. 64 Ovšem od již zmíněného Rusko-gruzínského konfliktu se objevují pochybnosti o možnosti realizace těchto projektů. Panují obavy ohledně bezpečnosti plynovodů a ropovodů procházející oblastí Jižního Kavkazu. Konflikt zároveň poukázal na možná rizika při exportu přes území Gruzie. Jedná se o oblast, kterou Ruská federace nemá pod kontrolou, spekuluje se o tom, že jedním z hlavních motivů zásahu Ruska v oblasti Gruzie byla snaha zabránit EU, aby z této země udělala svého strategického partnera v oblasti exportu ropy a zemního plynu. EU si však uvědomuje důležitost regionu Jižního Kavkazu, proto se rozhodla, že zde i nadále bude zvyšovat svoji angažovanost. Rozhodla se intenzivně jednat a spolupracovat s těmito zeměmi jako s energetickými partnery. První pokrok byl zaznamenán už v prosinci 2008, kdy EU zahrnula, vedle Ukrajiny, Běloruska a Moldávie, země Jižního Kavkazu do tzv. Východního partnerství Evropské politiky sousedství.65
Obnovitelné zdroje energie Je potřeba nejen se pokusit diverzifikovat dodavatele energií, ale také pozměnit skladbu energetického mixu. Jako možné východisko se jeví využívání energie z obnovitelných zdrojů. Za klady této energie lze považovat především fakt, že je nevyčerpatelná, neznečisťuje životní prostředí, protože emise oxidu uhličitého jsou pouze minimální. Na podporu využívání OZE schválila EU v dubnu 2009 Klimaticko-
64
Asociace pro mezinárodní otázky: Význam Jižního Kavkazu pro energetickou bezpečnost EU a rusko-
gruzínský konflikt. [on-line]. [cit. 2010-24-11] http://www.amo.cz/publikace/vyznam-jizniho-kavkazupro-energetickou-bezpecnost-eu-a-rusko-gruzinsky-konflikt-.html 65
Tamtéž
44
energetický balíček, který vůbec poprvé udává závazná pravidla. Podíl využívání obnovitelných zdrojů energie se má zvýšit na 20 % celkové spotřeby EU do roku 2020. Na základě toho dne 30. 6. 2009 přijala Evropská komise návrh na vytvoření národních akčních plánů pro obnovitelné energetické zdroje, který by měl sloužit členským státům jako vodítko pro plnění jejich vlastních národních cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Akční plány jsou součástí nové Směrnice o obnovitelných zdrojích energie66. Tento dokument měl stanovenou roční lhůtu (do 30. 6. 2010), aby každá členská země předložila svůj vypracovaný plán, kde členské státy upřesní svůj postoj vůči zdrojům biomasy, a jak si poradí s implementací dohod ohledně biopaliv.67 Závazek, že dojde do roku 2020 ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě energií o 20%, byl převeden do konkrétních čísel, kdy jednotlivé cíle určené pro jednotlivé země vychází z jejich HDP. Porovnání procentuálních podílů OZE znázorňuje Graf 10 vytvořený na základě tabulky v Příloze 5, která vyčísluje původní podíly spotřeby OZE členských zemí EU pro rok 2005 a následně udává cílové podíly spotřeby OZE těchto zemí pro rok 2020. Graf 10: Podíly OZE na hrubé konečné spotřebě států EU v letech 2005 a 2020 (v %)
Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie
60 50 40 30 20 10 0
Podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2005 Cílová hodnota podílu 0ZE na hrubé konečné spotřebě pro rok 2020
Zdroj: European Commision: Renewable Energy – Targets. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/renewables/targets_en.htm
66
Přesné znění směrnice lze najít na http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/08/st03/st03736.cs08.pdf
67
Euroactiv.cz: EU ukazuje, jak mohou vypadat národní plány o obnovitelných zdrojích. [on-line]. [cit.
2010-20-11] http://www.euractiv.cz/zivotni-prostredi/clanek/eu-ukazuje-jak-mohou-vypadat-narodniplany-o-obnovitelnych-zdrojich-006215
45
Závazky EU se týkají OZE jako celku. OZE lze dále rozdělit na jednotlivé druhy energií neboli na biomasu, geotermální, vodní, větrnou a solární energii. Zastoupení těchto jednotlivých druhů na energetickém mixu OZE je v kompetenci každého státu, protože každý stát má jiné možnosti, technologie a je situován do prostředí s různými přírodními podmínkami.
Jaderná energie Kromě získávání energie prostřednictvím využívání OZE, se EU nebrání ani atomové energii.
V současné době se v jaderných elektrárnách vyrobí asi třetina
elektřiny a 15 % energie, která je v EU spotřebována. Evropská komise žádá, aby se členské země zaměřily na tento druh výroby energie ještě více. Jedná se o perspektivní způsob, jak do budoucna zajišťovat své energetické potřeby bez zatěžování životního prostředí. Při výrobě nedochází ke vzniku skleníkových plynů a nespotřebovává se ani kyslík. V současné době jadernou energii využívá 15 členských států a v provozu je 148 jaderných elektráren. Členské státy EU se ale stále neshodnou na jednotném přístupu k jaderné energetice. Zarytými odpůrci zůstávají státy jako Rakousko, Španělsko a Belgie. Současný trend, který nastává s tlakem na snižování uhlíkových emisí, podněcuje některé členské země k tomu, že zvažují, že obnoví své jaderné programy, které pozastavily z bezpečnostních důvodů po havárii, která se stala v Černobylu v roce 1986. Touto otázkou se zabývá i Česká republika, která řeší, jak postupovat ohledně jaderné elektrárny Temelín, zda naplnit původní sovětské plány a vybudovat další dva reaktory nebo hledat jiné cesty. Prozatím vše nahrává k tomu, že bude elektrárna dostavena.68 Základní právní rámec jaderné energetiky vytváří Evropské společenství pro atomovou energii neboli Euratom, který byl založen v roce 1957. Jeho hlavní funkce vždy spočívala v posílení spolupráce v oblasti výzkumu, zajištění veřejné ochrany vytvořením společných bezpečnostních norem, dále měl zajistit zásobování rudami a jaderného paliva a monitorovat mírové využití jaderného paliva. Hlavní důraz je kladen na jadernou bezpečnost. Dne 25. června 2009 EU přijala revizi směrnice o jaderné bezpečnosti, díky tomu se bezpečnostní standardy, vytvořené Mezinárodní
68
European Commission: Nuclear Energy – What do we want to achieve? [on-line]. [cit. 2010-27-11]
http://ec.europa.eu/energy/nuclear/index_en.htm
46
agenturou pro atomovou energii, staly právně závaznými. Tyto standardy neboli tzv. „Základní bezpečnostní principy obsahují pokyny pro bezpečnou stavbu, provoz a odstavení jaderných reaktorů, nakládání s jaderným odpadem a úrovně připravenosti na výskyt radiace.“69 Koncem roku 2010 má pak být předložen návrh legislativy Evropské komise, jak nakládat s jaderným odpadem. Měly by být nastaveny společná pravidla, kterými se bude muset každý členský stát řídit.70
69
Euractiv.cz: Unie předloží návrh k nakládání s jaderným odpadem.
http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/unie-predlozi-navrh-k-nakladani-s-jadernym-odpadem-007209 70
Euractiv.cz: Prioritám maďarského předsednictví vévodí nukleární odpad. [on-line]. [cit. 2010-27-11]
http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/prioritam-madarskeho-predsednictvi-vevodi-nuklearni-odpad007931
47
Závěr Evropská energetická politika, která po dlouhém vývoji konečně nabyla na důležitosti jako samostatná politika tím, že byla konstituována do primárního práva, musí v současné době čelit zásadním otázkám a problémům, které je potřeba neprodleně řešit. Jedná se hlavně o vzrůstající závislost na dovozu energetických zdrojů, současné vyčerpávání těchto surovin a jejich negativní dopady na životní prostředí vedoucí ke klimatickým změnám jako je velmi diskutované globální oteplování. Významnou roli v této souvislosti hraje Ruská federace jako největší dodavatel energetických komodit do Evropské unie. Od samého počátku jsou vztahy EU s touto zemí svým způsobem specifické. Jedná se o zemi, u které se neuvažuje o budoucím členství v EU a není přímo zařazena ani do Evropské politiky sousedství. Přesto je potřeba s touto zemí udržovat dlouhodobě přátelské vztahy. V tomto roce 2010 uplynulo právě deset let od vzniku Energetického dialogu EU a Ruska, který měl přispět k zlepšení energetických vztahů mezi oběma zeměmi. Za celých deset let se však nepodařilo dosáhnout výraznějšího pokroku. Jako hlavní příčinu problému je možné vidět v rozdílných přístupech obou zemí k energetice jako takové. EU se snaží trh energií co nejvíce liberalizovat, přičemž Ruská federace stále podporuje centralizaci v této oblasti. Ukázkovým příkladem je státní společnost Gazprom, které jako jediné přísluší ze zákona možnost exportovat ruský plyn do ostatních států. Ruská federace si totiž uvědomuje, že se jedná o obchod se strategickými komoditami a také závislost ostatních zemí na ruských dodávkách těchto surovin. Proto není divu, když se na danou situaci podíváme z hlediska Ruska, že se snaží této výhody, kterou má, patřičně využít. Své nerostné zdroje používá jako nástroj prosazení si svého vlivu ve světě. Není proto udivující, že se proto Rusko brání jakýmkoli změnám a implementaci evropského práva. To vše by EU možná mohla opomenout, kdyby Ruská federace odmítající liberalizaci do Evropy dodávala stabilní a bezpečné dodávky energií. Ale jak se postupem času ukázalo, nelze ji považovat za důvěryhodného partnera. Je však otázkou, zdali si tuto skutečnost EU uvědomila včas. I tak se pokouší vzniklou situaci řešit pomocí diverzifikace zdrojů energií a dodavatelů. Bohužel EU nemá moc možností, kde vybírat své energetické obchodní partnery, protože většina států bohatých na energetické suroviny jsou nestabilní ekonomiky. Navíc spotřeba 48
energetických komodit se neustále zvyšuje a EU bude potřebovat stále více dovážet. Není tedy možné vymanit se úplně ze závislosti na dovozu z Ruska. Je pouze možné pokusit se tuto závislost snížit nebo alespoň ji udržet na současné pomyslné 20% hranici pro ropu a 25% hranici pro zemní plyn. Jako jednu z možností řešení vidí EU v realizaci svého vlastního projektu stavby plynovodu Nabucco, který má vést zemní plyn přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko až do Rakouska. Jeho prostřednictvím by se částečně mohla vyřešit diverzifikace pro střední Evropu. Tento projekt ale provází celá řada potíží. Dokonce už to vypadalo, že celý zmizí v nenávratnu, když od něj odstoupilo Rumunsko, kdy se rozhodlo dát přednost ruskému konkurenčnímu plynovodu South Stream. EU zradu nechápala, protože Rumunsko je totiž statisticky na ruském plynu nejméně závislé. Vzhledem k domácí těžbě odebírá z Ruska jen třetinu své spotřeby. Situace se však vyřešila a tomuto projektu by se mohlo začít blýskat na lepší časy. Tento plán na vybudování plynovodu Nabucco se však nezamlouvá Rusku, které se snaží prosadit své projekty – plynovody South Stream a Nord Stream. Nord Stream je reálným projektem, jehož výstavba již započala. Ovšem plynovod South Stream, který je silně konkurenční k plynovodu Nabucco, protože do značné míry kopíruje jeho trasu, je možná až příliš drahý na to, aby mohl být postaven. Zároveň se objevuje ale úplně jiná další skutečnost spočívající ve vyčerpanosti energetických zdrojů. Tento problém tíží celý svět, proto se nevyhýbá ani Ruské federaci. I ona se už delší dobu potýká s vyčerpaností současných nalezišť. Musí hledat nová naleziště, která jsou ale těžko přístupná a náročnější na technologie. Otázkou je, co by se mohlo stát, kdyby se nová ložiska nepodařilo nalézt. Rusko by nebylo schopné dostatečně uspokojovat poptávku ostatních zemí a zbylou ropu či zemní plyn by si jistě nechávala hlavně pro vlastní potřebu. Negativní dopady na oblast energetiky nejen pro státy EU, ale i pro všechny země dovážející ruské energetické komodity, jsou zřejmé. Existují ale další možnosti, jak danou nepříznivou situaci řešit. Východisko lze hledat ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů, které nejsou vyčerpatelné a zároveň v takové míře neznečisťují životní prostředí, jejich negativní dopady jsou minimální. Kromě OZE by se EU měla ve větší míře zaměřit na výrobu jaderné energie, kde prioritně musí být zajištěna jaderná bezpečnost. Tato skutečnost, kdy by každá země začala pozměňovat svůj energetický mix pomocí OZE a jádra, by se dala označit za jakousi průmyslovou revoluci, která by započala novou globální energetickou éru.
49
Seznam použité literatury 1.
Asociace pro mezinárodní otázky: Limity a perspektivy energetických vztahů mezi EU a Ruskem. Dostupné z www: http://www.amo.cz/publikace/limity-aperspektivy-energetickych-vztahu-mezi-eu-a-ruskem-.html [2010-01-11]
2.
Asociace pro mezinárodní otázky: Význam Jižního Kavkazu pro energetickou bezpečnost EU a rusko-gruzínský konflikt. Dostupné z www: http://www.amo.cz/publikace/vyznam-jizniho-kavkazu-pro-energetickoubezpecnost-eu-a-rusko-gruzinsky-konflikt-.html [ 2010-24-11]
3.
Britské listy: Energetická bezpečnost a zemní plyn. Dostupné z www: http://www.blisty.cz/art/43600.html [ 2010-16-11]
4.
Cihelková, E., Jakš, J.: Evropská integrace – Evropská unie. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0854-0
5.
Česká tisková kancelář. Brusel mění pravidla pro dodávky plynu pro případ další krize. Dostupné z www: http://www.ctk.cz/sluzby/slovni_zpravodajstvi/ekonomicke/index_view.php?id=38 8315 [ 2010-16-11]
6.
Český statistický úřad: Energetická závislost. Dostupné z www: http://apl.czso.cz/ode/tab/tsdcc310.htm [ 2010-10-10]
7.
EIA: U. S. Energy Information Administration. Dostupné z www: http://www.eia.doe.gov/ [ 2010-04-10]
8.
Energy Charter: About the Charter. Dostupné z www: http://www.encharter.org/index.php?id=7 [2010-01-11]
9.
EurActiv.cz: Francie a Německo představí třetí variantu liberalizace energetiky. Dostupné z www: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/francie-a-nemecko-predstavi-tretivariantu-liberalizace-energetiky [ 2010-10-09]
50
10. EurActiv.cz: Liberalizace unijní energetiky. Dostupné z www: http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/liberalizace-unijni-energetiky000055 [ 2010-10-09] 11. Euractiv.cz: Prioritám maďarského předsednictví vévodí nukleární odpad. Dostupné z www: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/prioritammadarskeho-predsednictvi-vevodi-nuklearni-odpad-007931 [ 2010-27-11] 12. Euractiv.cz: Třetí liberalizační balíček v energetice. Dostupné z www: http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/liberalizace-unijni-energetiky000055 [ 2010-10-09] 13. Euractiv.cz: Unie předloží návrh k nakládání s jaderným odpadem. Dostupné z www: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/unie-predlozi-navrh-knakladani-s-jadernym-odpadem-007209 [ 2010-27-11] 14. Euractiv.cz: Zemní plyn, energetická bezpečnost a vztahy s Ruskem. Dostupné z www: http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/zemni-plyn-energetickabezpecnost-a-vztahy-s-ruskem-000057 [ 2010-16-11] 15. Europa.eu: Summaries of Legislation, Treaty establishing the European Coal and Steel Community. Dostupné z www: http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/treaties_ecsc_e n.htmn [ 2010-30-08] 16. European Commission: Commission Staff Working Document, Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/infrastructure/studies/doc/2010_0505_annex_en.pdf [ 2010-20-11] 17. European Commission: Country File – Russia. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/doc/country/2010_03_russia.pdf [ 2010-20-11]
51
18. European Commission Eurostat: Energy production 1997-2007. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Energy_p roduction,_19972007_%28million_tonnes_of_oil_equivalent%29.PNG&filetimestamp=201005031 31048 [ 2010-06-10] 19. European Commission Eurostat: Energy production and imports. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Energy_production_ and_imports [ 2010-10-10] 20. European Commission: EU energy and transport in figures, Statistical Pockebook 2010, Gross Inland Consumption. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/publications/statistics/doc/2010_energy_transport_figur es.pdf [ 2010-06-10] 21. European Comission: Quarterly report on european gas markets 2009. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/gas/doc/quarterly_report_on_european_gas _markets_2009-q1.pdf [ 2010-20-11] 22. European Commission: Nuclear Energy – What do we want to achieve? Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/nuclear/index_en.htm [ 2010-27-11] 23. European Commision: Renewable Energy – Targets. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/renewables/targets_en.htm [ 2010-27-11] 24. European Commission: Renewable Energy, What do we want to achieve? Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/renewables/index_en.htm [ 2010-04-10] 25. European Commission: Trade – Russia. Dostupné z www: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/september/tradoc_113440.pdf [ 2010-15-11]
52
26. European Commission: Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/green-paperenergy/doc/2006_03_08_gp_document_cs.pdf [ 2010-30-08] 27. Euroskop.cz: Aktualizace: Energetický balík. Dostupné z www: http://www.euroskop.cz/8440/10822/clanek/aktualizace-energeticky-balik/ [ 2010-10-09] 28. Euroskop.cz: EU od A do Z. Energetická politika Evropské unie. Dostupné z www: http://www.euroskop.cz/285/sekce/e-f [ 2010-25-08] 29. Euroskop.cz: EU od A do Z. Evropská Energetická charta. Dostupné z www: http://www.euroskop.cz/285/sekce/e-f/ [ 2010-25-08] 30. Euroskop.cz: Summit EU – Rusko v Nice: Analýza vztahů EU a Ruska. Dostupné z www: http://www.euroskop.cz/46/9617/clanek/summit-eu-rusko-v-nice-analyzavztahu-eu-a-ruska/ [ 2010-01-11] 31. Eurostat: Net imports of primary energy. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&langua ge=en&pcode=ten00083 [ 2010-06-10] 32. Eurostat: Share of total production,2007. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Energy_p roduction,_19972007_%28million_tonnes_of_oil_equivalent%29.PNG&filetimestamp=201005031 31048#file [ 2010-10-10] 33. Eurostat: Tables, Graphs and Maps Interface - Energy dependency. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&langua ge=en&pcode=tsdcc310 [ 2010-10-10]
53
34. Evropská komise: Evropský inovační a technologický institut zahajuje svoji činnost. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/press/press_releases/08081318_cs.htm [ 2010-10-09] 35. Evropský parlament: Parlament stvrdil energeticko-klimatický balíček. Dostupné z www: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//TEXT+IM-PRESS+20081216IPR44857+0+DOC+XML+V0//CS/ [ 2010-09-09] 36. Internetový politologický časopis e-Polis: Nabucco aneb (ne)úspěšná energetická diplomacie EU. Dostupné z www: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/355nabucco-aneb-neuspesna-energeticka-diplomacie-eu.html[ 2010-20-11] 37. Internetový politologický časopis e-Polis: Ruské společnosti Lukoil a TNK-BP v energetice Evropské unie. Dostupné z www: http://www.globalpolitics.cz/studie/ruske-spolecnosti-lukoil-a-tnk-bp-v-energeticeevropske-unie [ 2010-20-11] 38. Kučerová, I. Hospodářské politiky v kontextu vývoje EU. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1628-5 39. Market Observatory For Energy: Annual Report 2009 - Europe´s energy position, markets and supply. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/annual_reports/doc/2009_annual_report.pdf [ 2010-10-10] 40. Natoaktual.cz: Nabucco versus South Stream - co můžeme dále očekávat. Dostupné z www: http://www.irucz.ru/redirect.php?redirect=http%3A%2F%2Fwww.natoaktual.cz% 2Fnabucco-versus-south-stream-co-muzeme-dale-ocekavat-fh8%2Fna_analyzy.asp%3Fc%3DA090817_125621_na_analyzy_m02&co=clanky&z =cz [ 2010-20-11]
54
41. Natoaktual.cz: Nord Stream zahájen, cesta k energetické bezpečnosti EU také. Dostupné z www: http://www.natoaktual.cz/nord-stream-zahajen-cesta-kenergeticke-bezpecnosti-eu-take-p4q/na_analyzy.asp?c=A100503_092740_na_analyzy_m02 [ 2010-20-11] 42. Natoaktual.cz: Pokračování energetických zájmů a vlivu Ruské federace ve střední Evropě. Dostupné z www: http://www.natoaktual.cz/pokracovani-energetickychzajmu-a-vlivu-ruske-federace-ve-stredni-evrope-1lx/na_analyzy.asp?c=A091109_113936_na_analyzy_m02 [ 2010-20-11] 43. Nord Stream AG: The piperine. Dostupné z www: http://www.nordstream.com/en/the-pipeline.html [ 2010-20-11] 44. Sustainable energy Europe: Co je kampaň Udržitelná energie Evropa? Dostupné z www: http://www.sustenergy.org/tpl/page.cfm?pageName=presentation_area&pagID=& Lang=cs [ 2010-06-10] 45. Vláda České republiky: Analýza dopadu Lisabonské smlouvy. Dostupné z www: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/dokumenty/Analyza-dopaduLisabonske-smlouvy.pdf [ 2010-10-09] 46. Vláda České republiky: Lisabonská smlouva. Co nového by měla přinést? Dostupné z www: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/evropskepolitiky/institucionalni-reforma/PI_analyza-Co_noveho_by_mela_prinest.pdf [ 2010-10-09] 47. Vošta M., Bič J., Stuchlík J. a kol., Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. Praha: PROFESSIONAL PUBLISHING, 2008. ISBN 978-80-86946-83-2
55
Seznam příloh Příloha 1: Rozložení energetického mixu na celkové produkci energie EU v roce 2007 Příloha 2: Vývoj čistých dovozů primární energie států EU v letech 1997 – 2007 Příloha 3: Vývoj energetické závislosti států EU v letech 1998 – 2008 Příloha 4: Mapa ruských ropovodů a plynovodů Příloha 5: Podíly OZE na hrubé konečné spotřebě států EU v letech 2005 a 2020
56
Přílohy Příloha 1: Rozložení energetického mixu na celkové produkci energie EU v roce 2007 (v %) Jaderná energie
Pevná paliva
Zemní plyn
Obnovitelné zdroje
Ropa
EU-27
28,4
22,0
19,7
13,6
16,3
Belgie
90,7
0,0
0,0
-
9,3
Bulharsko
38,5
48,7
2,4
0,3
10,1
Česká republika
20,2
71,4
0,4
0,7
7,2
-
30,6
57,5
11,8
-
81,6
-
-
16,8
Finsko
38,4
6,9
-
-
54,6
Francie
84,6
0,0
0,7
0,8
13,9
Irsko
-
42,0
26,2
-
31,7
Itálie
0,0
0,4
30,7
23,0
46,0
Kypr
-
-
-
-
100,0
Litva
72,0
0,4
-
4,5
23,1
Lotyšsko
-
0,2
-
-
99,8
Lucembursko
-
-
-
-
100,0
37,2
17,4
19,7
11,9
13,8
-
-
-
-
-
26,8
40,4
9,5
2,5
20,8
1,8
-
89,8
4,3
4,1
Polsko
-
86,5
5,4
1,0
7,0
Portugalsko
-
0,0
-
-
100,0
Rakousko
-
0,0
15,2
9,6
75,2
7,2
24,8
33,4
17,5
17,1
-
85,4
0,2
0,7
13,8
Slovensko
70,3
9,8
1,9
0,4
17,5
Slovinsko
42,7
36,0
0,1
0,0
21,1
Španělsko
47,1
18,1
0,3
0,5
34,1
Švédsko
52,2
0,5
-
0,0
47,3
9,4
5,6
37,4
45,1
2,5
Dánsko Estonsko
Maďarsko Malta Německo Nizozemsko
Rumunsko Řecko
Velká Británie
-
Zdroj: Eurostat: Share of total production,2007. Upraveno autorem. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php?title=File:Energy_production,_19972007_%28million_tonnes_of_oil_equivalent%29.PNG&filetimestamp=20100503131048#file
57
Příloha 2: Vývoj čistých dovozů primární energie států EU v letech 1997 – 2007 (v 1000 toe) 1997
1999
2001
2003
2005
2007
EU-27
784014
790599
858194
904934
986474
988833
Belgie
49316
49161
51272
53244
53775
51340
Bulharsko
10840
8914
9023
9306
9518
10474
Česká republika
10556
9880
10721
11397
13653
11592
Dánsko
3855
-3434
-5777
-6850
-10407
-5372
Estonsko
1730
1826
1656
1413
1446
1512
Finsko
18678
17285
18926
22420
19306
20296
Francie
122820
132750
136771
138854
144346
137694
Irsko
9480
11740
13688
13578
13661
14110
Itálie
135046
144418
148412
156360
160955
160295
Kypr
2132
2435
2504
2663
2816
2872
Litva
5063
4354
3923
4105
5119
5778
Lotyšsko
2699
2194
2535
2796
2995
3039
Lucembursko
3304
3356
3697
4154
4622
4537
13620
13942
13895
16346
17514
17514
1018
984
1626
1818
1600
1786
209419
203681
216654
212969
215281
201855
23284
26892
32532
36425
38108
39399
6530
9558
9408
11935
16396
24813
Portugalsko
18645
22342
21848
22393
24416
21847
Rakousko
19364
19175
20010
23100
24674
23296
Rumunsko
14797
7974
9507
10236
10839
11289
Řecko
19264
19810
22410
22592
23448
24706
Slovensko
13224
11673
12232
12648
12481
12476
Slovinsko
3590
3553
3377
3685
3808
3861
Španělsko
80812
95296
99798
109080
123972
123276
Švédsko
19709
18059
19190
22847
20179
18969
-34785
-47220
-21645
-14583
31956
45022
Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko
Velká Británie
Zdroj: Eurostat: Net imports of primary energy. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=ten000 83
58
Příloha 3: Vývoj energetické závislosti států EU v letech 1998 – 2008 (v %) 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
EU-27
46,1
45.2
46.8
47.5
47.6
49.0
50.3
52.6
53.8
53.1
54.8
Belgie
79.5
75.1
76.1
78.2
75.6
77.8
78.0
78.2
77.9
77.1
79.5
Bulharsko
49.9
48.9
46.5
46.3
46.7
47.2
48.3
47.3
46.1
51.6
52.3
Česká republika
25.7
25.6
23.4
25.8
27.0
25.0
25.6
30.7
27.9
25.1
27.6
Dánsko
6.0
-16.1
-34.8
-27.1
-41.6
-31.5
-47.4
-50.8
-35.9
-24.9
-22.3
Estonsko
35.6
35.4
32.4
31.7
28.4
25.4
28.4
25.4
28.6
23.9
23.8
Finsko
54.5
51.7
56.0
56.0
52.5
59.1
55.0
54.7
54.3
53.4
55.0
Francie
51.3
51.5
51.4
50.9
51.1
50.7
50.8
51.7
51.4
50.4
51.2
Irsko
81.2
84.4
84.5
90.3
88.9
89.4
86.7
89.7
90.9
88.3
89.9
Itálie
81.9
83.0
87.1
83.8
86.4
83.9
84.7
84.4
86.9
85.4
85.4
Kypr
96.9
100.5
98.8
96.1
100.6
96.0
96.4
100.7
102.5
95.9
97.5
Litva
51.2
54.7
60.6
47.6
42.8
45.1
47.9
58.5
64.0
62.5
59.6
Lotyšsko
60.4
55.3
59.8
59.1
58.1
62.5
68.9
63.1
65.8
61.5
57.9
Lucembursko
99.6
97.3
99.8
97.7
99.0
98.7
98.1
98.0
98.9
97.5
98.6
Maďarsko
56.2
54.7
56.1
54.5
57.0
60.4
60.6
62.5
62.5
61.4
63.7
Malta
100.0
109.0
100.4
100.0
100.0
100.0
100.0
100.0
100.0
100.0
100.0
Německo
61.4
59.4
59.7
60.9
60.1
60.7
61.1
61.6
61.3
58.6
60.9
Nizozemsko
27.2
30.4
38.9
34.6
34.3
38.2
31.6
38.4
37.7
38.9
34.6
8.3
10.1
11.2
10.3
11.3
13.0
14.4
17.5
19.8
25.3
30.4
Portugalsko
83.4
87.7
85.0
85.0
84.2
85.3
83.7
88.4
83.1
82.0
83.0
Rakousko
70.3
65.5
65.6
65.0
68.0
70.7
70.3
71.4
72.8
68.8
69.7
Rumunsko
28.5
21.6
21.9
25.8
23.8
25.4
30.3
27.6
29.2
31.5
27.7
Řecko
69.5
66.1
69.4
68.9
70.7
67.5
68.6
71.9
71.1
72.9
Slovensko
71.7
67.1
66.0
63.5
65.1
65.8
69.0
65.5
64.0
69.0
65.1
Slovinsko
52.2
55.3
52.5
50.2
50.4
53.4
52.1
52.1
52.0
52.4
55.0
Španělsko
74.5
76.7
76.7
75.0
78.5
76.7
77.6
81.3
81.5
79.5
81,4
Švédsko
37.9
35.0
39.2
36.9
37.6
43.7
37.3
37.7
37.8
36.3
38.0
Velká Británie
-15.7
-20.4
-16.8
-9.2
-12.3
-6.3
4.7
13.6
21.3
20.2
26.1
Polsko
72.7
Zdroj: Eurostat: Energy dependency – Total. Dostupné z www: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tsdcc3 10
59
Příloha 4: Mapa ruských ropovodů a plynovodů
Zdroj: European Commission: Country File – Russia. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/observatory/doc/country/2010_03_russia.pdf
60
Příloha 5: Podíly OZE na hrubé konečné spotřebě států EU v letech 2005 a 2020 (v %) Cílová hodnota podílu OZE na hrubé konečné spotřebě energie pro rok 2020
Podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2005 Belgie
2,2 %
13 %
Bulharsko
9,4 %
16 %
Česká republika
6,1 %
13 %
Dánsko
17 %
30 %
Estonsko
18 %
25 %
Finsko
28,5 %
38 %
Francie
10,3 %
23 %
Irsko
3,1 %
16 %
Itálie
5,2 %
17 %
Kypr
2,9 %
13 %
Litva
15 %
23 %
32,6 %
40 %
Lucembursko
0,9 %
11 %
Maďarsko
4,3 %
13 %
0
10 %
Německo
5,8 %
18 %
Nizozemsko
2,4 %
14 %
Polsko
7,2 %
15 %
Portugalsko
20,5 %
31 %
Rakousko
23,3 %
34 %
Rumunsko
17,8 %
24 %
Řecko
6,9 %
18 %
Slovensko
6,7 %
14 %
Slovinsko
16 %
25 %
Španělsko
8,7 %
20 %
39,8 %
49 %
1,3 %
15 %
Lotyšsko
Malta
Švédsko Velká Británie
Zdroj: European Commision: Renewable Energy – Targets. Dostupné z www: http://ec.europa.eu/energy/renewables/targets_en.htm
61
