VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Hlavní specializace: Cestovní ruch
Lázeňství ve Francii (diplomová práce)
Autor: Bc. Pavla Skořepová Vedoucí práce: Ing. Lena Mlejnková
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a vyznačila všechny citace z pramenů. V Praze dne
……………………………. podpis studenta
Poděkování: Ráda bych poděkovala všem, kteří svými názory a připomínkami přispěli ke vzniku této práce, především potom Ing. Leně Mlejnkové za její cenné rady, ochotu i čas, který této práci věnovala.
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... - 6 1 Lázeňství – definice základních pojmů a souvislostí ......................................................... - 8 1.1 Lázeňství jako součást cestovního ruchu ..................................................................... - 8 1.1.1 Vymezení pojmu lázeňský cestovní ruch ............................................................. - 8 1.1.2 Vztah lázeňství a cestovního ruchu .................................................................... - 11 1.2 Lázeňství jako obor zdravotnictví ............................................................................. - 11 1.2.1 Přírodní léčivé zdroje.......................................................................................... - 12 1.2.2 Léčebné postupy a procedury ............................................................................. - 13 1.3 Přínosy lázeňství ........................................................................................................ - 14 1.4 Lázeňství v Evropě .................................................................................................... - 15 2 Charakteristika Francie ..................................................................................................... - 18 2.1 Základní údaje ........................................................................................................... - 18 2.2 Ekonomická situace ................................................................................................... - 20 2.3 Cestovní ruch ............................................................................................................. - 21 2.3.1 Příjezdový cestovní ruch .................................................................................... - 22 2.3.2 Domácí a výjezdový cestovní ruch ..................................................................... - 23 2.3.3 Konkurenceschopnost sektoru cestovního ruchu ............................................... - 23 3 Lázeňství ve Francii.......................................................................................................... - 26 3.1 Historický vývoj ........................................................................................................ - 27 3.2 Legislativní rámec ..................................................................................................... - 32 3.3 Organizační struktura ................................................................................................ - 34 3.4 Postavení lázeňství v sociální péči ............................................................................ - 36 3.4.1 Systém sociálního zabezpečení a zdravotní péče ............................................... - 36 3.4.2 Úhrada lázeňské léčby ........................................................................................ - 37 3.4.3 Míra účasti pojišťovny na úhradě nákladů na lázeňskou léčbu .......................... - 39 3.5 Lázeňské oblasti a typologie lázeňských míst ........................................................... - 44 3.5.1 Členění lázeňských míst dle geografického hlediska ......................................... - 44 3.5.2 Členění lázeňských míst dle léčebného zaměření .............................................. - 47 3.6 Francouzské lázeňství v číslech ................................................................................. - 48 3.6.1 Lázeňská zařízení ............................................................................................... - 48 3.6.2 Návštěvnost ........................................................................................................ - 50 -
3.6.3 Ubytovací kapacity ............................................................................................. - 52 3.6.4 Vybrané ekonomické ukazatele .......................................................................... - 53 3.7 Diverzifikace činností v lázeňských místech............................................................. - 55 4 Charakteristika vybraných lázeňských regionů ................................................................ - 57 4.1 Region Midi-Pyrénées ............................................................................................... - 57 4.2 Region Rhône-Alpes ................................................................................................. - 60 4.3 Region Languedoc-Roussillon .................................................................................. - 62 4.4 Region Aquitaine ....................................................................................................... - 64 4.5 Komparace nejvýznamnějších lázeňských regionů ................................................... - 65 5 Thalassoterapie ................................................................................................................. - 67 5.1 Vývoj a principy thalassoterapie ............................................................................... - 67 5.2 Thalassoterapeutická centra ....................................................................................... - 68 5.3 Návštěvnost thalassoterapeutických center ............................................................... - 70 Závěr .................................................................................................................................... - 71 Seznam použitých zdrojů..................................................................................................... - 73 Abecední seznam použitých zdrojů ..................................................................................... - 81 Seznam tabulek .................................................................................................................... - 89 Seznam obrázků................................................................................................................... - 89 Seznam příloh ...................................................................................................................... - 89 Seznam zkratek .................................................................................................................... - 90 -
Úvod Blahodárné působení přírodních minerálních vod na lidský organismus objevili a využívali již naši pravěcí předkové. Účinnst těchto minerálních vod, jimž byla kdysi připisována kouzelná moc, je dnes vědecky doložena a dala vzniknout lukrativnímu, ekonomicky perspektivnímu oboru – lázeňství. Význam lázeňství pro jednotlivce i společnost v posledních letech roste v souvislosti se změnami v myšlení lidí, kteří pociťují narůstající potřebu pečovat o své zdraví. Stres, uspěchaný životní styl a hrozba tzv. civilizačních chorob způsobují, že lidé dnes na přední příčky svých hodnotových žebříčků zařazují relaxaci, prevenci a péči o vlastní zdraví. Přestože je Francie v očích široké veřejnosti vnímána především jako země módy, umění, kultury a gastronomie, významné místo zaujímá rovněž v oboru lázeňství. Vzhledem k počtu lázeňských míst a historické tradici lázeňství patří Francie – stejně jako Itálie či Německo – mezi nejvýznamnější lázeňské velmoci. Bližší informace dokládající tuto skutečnost však zůstávají nefrankofonním odborníkům, studentům či zájemcům z řad široké veřejnosti utajeny. Veškeré informace o francouzském lázeňství jsou totiž zpracovány ve francouzském jazyce. Stěží se dají dohledat i anglické dokumenty, které však většinou neobsahují tolik údajů jako originální francouzské dokumenty. Cílem této diplomové práce je proto poskytnout ucelený přehled o francouzském lázeňství, charakterizovat jeho význam a současnou situaci a tím zpřístupnit tuto aktuální a zajímavou problematiku českým čtenářům. Vlastní práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola uvádí čtenáře do problematiky lázeňství, vysvětluje jeho funkce, ekonomické i celospolečenské přínosy, jeho postavení v cestovním ruchu a vymezení vůči podobným formám cestovního ruchu. Lázeňství je v této kapitole představeno nejen ve vztahu k cestovnímu ruchu, ale rovněž jako obor zdravotnictví. Stručně jsou zde popsány jednotlivé druhy přírodních léčivých zdrojů a nastíněny nejpoužívanější léčebné procedury. Ve druhé kapitole je pozornost věnována Francii. Jsou zde zmíněny základní geografické i demografické údaje o této západoevropské zemi a nechybí zde ani charakteristika její současné ekonomické situace. Část druhé kapitoly pojednává o Francii jako destinaci cestovního ruchu, sleduje její postavení na světovém trhu cestovního ruchu a hodnotí její konkurenceschopnost v tomto sektoru. -6-
Třetí kapitolu lze považovat za stěžejní část diplomové práce. V úvodu této kapitoly je přiblížen historický vývoj lázeňství na území Francie. Jsou zde nastíněny hlavní vývojové tendence v jednotlivých etapách, od pravěkého období až po nedávnou minulost. Další část je zaměřena na legislativní rámec lázeňství a seznamuje čtenáře s nejdůležitějšími právními předpisy, kterými se tento obor řídí. Ve třetí kapitole je na lázeňství dále nahlíženo z pohledu jeho postavení v sociální péči. Tato část umožňuje dobře
se
zorientovat
v systému
úhrady lázeňské
léčby z prostředků
zdravotních
pojišťoven a seznámit se s podmínkami, na základě kterých je možné žádat o úhradu výloh na lázeňskou léčbu. Následuje typologie lázeňských míst z geografického hlediska a dle léčebného zaměření, na kterou navazují stránky věnované statistickým údajům charakterizujícím současnou situaci francouzského lázeňství. Čtvrtá kapitola je zaměřena na čtyři přední francouzské lázeňské regiony, jež mají významný podíl na celkovém počtu lázeňských míst i na jejich celkové návštěvnosti. Tyto vybrané regiony jsou zde podrobněji popsány a je provedena jejich vzájemná komparace dle vybraných ukazatelů. Diplomovou práci uzavírá pátá kapitola, jejímž obsahem je specifická forma lázeňství, vázaná na přímořské prostředí, která je pro Francii typická a v níž tato země zaujímá přední místo na světovém trhu – thalassoterapie. K vypracování této diplomové práce byly využity sekundární informační zdroje převážně ve francouzském jazyce. Jednalo se jak o francouzské tištěné publikace, tak o internetové stránky, statistiky a další elektronické dokumenty. Českou literaturu bylo možné využít pouze v kapitole věnované definicím základních pojmů a souvislostí. Většina
práce
je
založena
na
deskriptivní
doplněna o metodu analýzy a komparace.
-7-
metodě,
která
je
v praktické
části
1 Lázeňství – definice základních pojmů a souvislostí Základ slova lázeňství tvoří slovo lázeň ve smyslu koupel. Výkladový slovník cestovního ruchu definuje lázeňství jako „souhrn aktivit, specifické infrastruktury a lidských zdrojů v oblasti poznání a praxe zaměřený na znalost přírodních léčivých zdrojů a realizaci technik a procedur pro léčení různých somatických, psychosomatických i psychologických problémů“ [1, s. 304]. Souhrnným cílem a nejdůležitějším rysem lázeňství je zaměření na prevenci a léčení lidských chorob a jejich následků, regeneraci fyzických i psychických sil, relaxaci a odpočinek. Lázeňství tedy nemá pouze funkci léčebnou, ale v současné době hraje rovněž velmi důležitou úlohu v prevenci vzniku onemocnění. Jeho pozitivní účinek na lidský organismus je navíc úzce spojen se změnou prostředí a místa na určitou dobu. Ryglová (2011) vymezuje moderní lázeňství, resp. jeho základní funkce, pomocí tzv. 6R:
léčení (remedy) – vlastní léčebné procesy;
rehabilitace (rehabilitation) – odstranění následků úrazů;
obnova (revitalize) – procesy obnovení fyzických a duševních sil návštěvníků lázní;
odpočinek (relax) – zotavení a oddech;
uvolnění (reflex) – odpoutání se od negativ současného životního stylu;
potěšení (rejoice) – získání nové radosti ze života a životní energie [2, s. 194].
Z výše uvedeného vymezení pojmu lázeňství vyplývá, že lázeňství má své místo a svou úlohu minimálně ve dvou oblastech – ve zdravotní péči a v cestovním ruchu. Na tuto skutečnost upozorňuje i Knop (1999): „Lázeňství je fenomén, který pro zemi, která tento obor rozvíjí a podporuje, představuje významný potenciál jednak pro zlepšení zdraví svých obyvatel, jednak významnou měrou ovlivňuje příjezd turistů (incoming) a přináší státnímu, komunálnímu i privátnímu sektoru jednotlivých ekonomik nemalé příjmy“ [3, s. 42]. Je tedy zřejmé, že zájem o rozvoj lázeňství by neměly mít pouze samotná lázeňská zařízení, lázeňské společnosti a města, ale také stát.
1.1 Lázeňství jako součást cestovního ruchu 1.1.1 Vymezení pojmu lázeňský cestovní ruch Lázeňství je považováno za nedílnou součást cestovního ruchu. Lázeňský cestovní ruch byl jednou z prvních oblíbených forem novodobého cestovního ruchu a na své oblibě rozhodně neztrácí. Cestování za zdravotními a zdravotně preventivními aktivitami -8-
a procedurami se stává stále populárnějším motivem účasti na cestovním ruchu. Z hlediska typologie cestovního ruchu se lázeňství (lázeňský cestovní ruch) považuje za součást zdravotně orientovaného cestovního ruchu. Jelikož se v literatuře vyskytuje několik podobných výrazů, s nimiž by mohl být lázeňský cestovní ruch zaměňován, je namístě tyto blízké pojmy osvětlit. V současné odborné literatuře se lze setkat s pojmy spa tourism (lázeňský cestovní ruch), health tourism (zdravotně orientovaný cestovní ruch) a medical tourism (zdravotní cestovní ruch). Zatímco pojem lázeňský cestovní ruch je jednoznačně přijatý a používaný, zbylé dva termíny bývají vnímány jako synonyma, případně zaměňovány i s lázeňským cestovním ruchem. S trendem poslední doby se k tomuto problému přidává ještě další otázka, a to kam zařadit wellness jakožto poměrně mladou formu cestovního ruchu. Přestože se výklady jednotlivých autorů mírně liší, většina z nich se shoduje na takovém vztahu zmiňovaných termínů, jaký zjednodušeně znázorňuje následující obrázek. Obr. 1 Složky zdravotně orientovaného cestovního ruchu
Zdraví
Nemoc
Zdravotní cestovní ruch
Potřeba lékařského zákroku
Lázeňský cestovní ruch
Wellness cestovní ruch
Potřeba prevence
Zdroj: [4, s. 54]
Zdravotně orientovaný cestovní ruch (health tourism), který je nadřazeným výrazem pro zbylé tři formy cestovního ruchu, „v sobě zahrnuje veškeré zdravotní aktivity vedoucí k udržení, posílení či obnovení fyzického a psychického zdraví“ [5, s. 25]. Zdravotně orientovaný cestovní ruch se dále člení na zdravotní, lázeňský a wellness cestovní ruch. Zdravotní (medicínský) cestovní ruch (medical tourism) je chápán jako cestování za určitými lékařskými výkony mimo místo trvalého bydliště (většinou do zahraničí), nejčastěji z důvodu vyšší kvality a odbornosti, nižších nákladů nebo kratší čekací lhůty. Dalšími -9-
motivy účasti na zdravotním cestovním ruchu může být určitá anonymita pacienta či nedostupnost konkrétních léčebných postupů v domovské zemi. Je tedy zřejmé, že se jedná o cesty uskutečňované z vlastního rozhodnutí pacienta, jež jsou projevem jeho svobodné vůle. V rámci zdravotního cestovního ruchu jsou rozšířené zejména cesty za chirurgickými a stomatologickými zákroky či reprodukční medicína. [4] Lázeňský cestovní ruch (spa tourism) je charakteristický pobytem účastníků v lázních, ať již za účelem rekonvalescence, regenerace, zdravotní prevence, relaxace, poznání či sociálních kontaktů [2]. Lázeňský cestovní ruch tedy zahrnuje nejen klasické léčebné pobyty předepisované lékařem, ale také relaxační pobyty a wellness programy. Společným a klíčovým znakem všech těchto pobytů, uskutečňovaných v rámci lázeňského cestovního ruchu, je skutečnost, že se realizují v lázních. Lázně definuje Výkladový slovník cestovního ruchu jako „komplex ubytovacích, stravovacích, rehabilitačních, sportovních a léčebných zařízení, využívající pro dosažení léčebného účinku na klienty přírodních léčivých zdrojů (minerální a termální prameny, peloidy, humidity – slatiny, rašeliny; bahna – prostá, sirná; vřídelní plyny, klimatické podmínky, moře, vysoká nadmořská výška, jeskyně) a léčebných procedur“ [1, s. 304]. Lázeňský cestovní ruch je tedy vázán na existenci některého ze jmenovaných přírodních léčivých zdrojů, která je nezbytným předpokladem pro vznik lázeňského místa. Wellness je pojem v současné době hojně užívaný, jenž bývá vnímán jako synonymum zdravého životního stylu a fyzické i duševní pohody. Slovo wellness vzniklo spojením dvou anglických slov – wellbeing (pohoda, pocit zdraví) a fitness (dobrá tělesná kondice). Vzhledem ke komplexnosti tohoto pojmu by byl jeho jednoslovný překlad obtížný, proto se i v češtině běžně používá slovo wellness. O wellness se často hovoří jako o kultuře těla, duše a mysli. Hlavním cílem a smyslem wellness je udržení a obnovení zdraví člověka a zvýšení kvality jeho života. Tohoto cíle lze dosáhnout, je-li optimalizována fyzická, emocionální, intelektuální, spirituální a sociální pohoda člověka. Z pohledu cestovního ruchu rozumíme pod pojmem wellness nejrůznější aktivity, které vedou a napomáhají k dosažení výše zmiňovaných stavů. Wellness služby mohou mít mnoho podob a v dnešní době je nabízejí jak lázeňská zařízení, tak relaxační centra a hotely umístěné mimo lázeňská místa. [6]
- 10 -
1.1.2 Vztah lázeňství a cestovního ruchu Jelikož je lázeňství součástí cestovního ruchu, mají obě tyto činnosti mnoho společného. Zároveň se však jedná o natolik specifickou formu cestovního ruchu, že se lázeňství v mnoha aspektech od cestovního ruchu odlišuje. Mezi společné znaky cestovního ruchu a lázeňství patří jejich historický vývoj – oba obory vznikaly a vyvíjely se společně. V obou případech se jedná o soubor služeb, které jsou realizovány mimo místo trvalého bydliště účastníka a jsou orientovány na jeho fyzickou a duševní regeneraci. Tyto služby jsou využívány v komplexu a vyvolávají realizaci dalších (doplňkových) služeb. Společná je rovněž materiální vybavenost, kterou využívají jak lázeňští turisté, tak účastníci jiných forem cestovního ruchu. Do lázeňských míst totiž zdaleka nepřijíždějí pouze pacienti. Již od doby svého vzniku bývaly lázně centry kulturního a společenského života, což platí dodnes. V současné době představují významná lázeňská místa také centra kongresové, konferenční a festivalové turistiky a mnohá z nich jsou zároveň přímořskými centry, lyžařskými středisky či centry „obecného“ cestovního ruchu. Shodným znakem lázeňství a cestovního ruchu je i jejich významný ekonomický přínos pro region i pro stát. Mezi odlišnosti lázeňství od cestovního ruchu patří skladba produktu a segmentace klientely. Struktura základních služeb je v lázeňství rozšířena o léčebné služby, k jejichž zajištění je třeba specifické, kapitálově značně náročné materiální i personální vybavení. Struktura návštěvníků je v lázeňství ovlivněna indikací lázeňského místa, která je dána mimo jiné výskytem konkrétních přírodních léčivých zdrojů. Omezený výskyt přírodních léčivých zdrojů zároveň limituje možnosti rozvoje lázeňství. Liší se také způsob úhrady lázeňských služeb, kdy některým účastníkům tyto služby plně nebo částečně hradí zdravotní pojišťovna. I to je jeden z důvodů, proč jsou denní výdaje účastníků ve srovnání s cestovním ruchem vyšší. Pro lázeňství je typická také delší průměrná délka pobytu – k dosažení kýženého zdravotního účinku je totiž nutný dostatečně dlouhý pobyt. [7]
1.2 Lázeňství jako obor zdravotnictví Z lékařského hlediska spadá lázeňství pod vědní lékařský obor zvaný balneologie. „Balneologie je nauka o léčení přírodními, na určité místo vázanými, léčivými zdroji, jejich účincích na lidský organismus a lázeňských léčebných metodách“ [8, s. 7]. S balneologií úzce souvisí pojem balneoterapie. Balneoterapií se rozumí již vlastní léčba přírodními léčivými zdroji pomocí léčebných postupů a procedur. Balneoterapii lze definovat jako souhrn - 11 -
„konkrétních léčebných postupů užívaných v místě příslušného přírodního léčivého zdroje pod lékařským vedením za účelem úzdravy či optima restituce funkcí organismu“ [8, s. 7]. 1.2.1 Přírodní léčivé zdroje Přírodní léčivé zdroje jsou v přírodě se přirozeně vyskytující zdroje, které hrají zásadní roli v lázeňské péči. V zásadě se rozlišují čtyři druhy přírodních léčivých zdrojů: minerální vody, peloidy, plyny a klima (resp. příznivé klimatické podmínky). Minerálními vodami se rozumí přirozeně se vyskytující podzemní vody původní čistoty, obsahující určitý podíl rozpuštěných minerálů, oxidu uhličitého nebo jiných, pro lidské zdraví významných chemických prvků (soli, stopové prvky apod.). Minerální vody je možné dále členit podle obsažených látek a jejich koncentrace, nebo podle teploty, které dosahují u vývěru. Mezi nejčastější způsoby aplikace minerálních vod patří koupele (celkové nebo částečné), obklady, pitné kúry, inhalace a výplachy. Peloidy jsou „látky, které vznikly v přírodě geologickými a biologickými pochody, a jsou k léčebným účelům užívané v rozmělněném stavu ve směsi s vodou, zpravidla místně příslušnou přírodní minerální vodou“ [8, s. 172]. Peloidy se vyskytují ve dvou základních formách: jako humolity nebo bahna. Humolity jsou látky převážně organického původu, které vznikají tlením. Humolity lze dále dělit na rašeliny (vznikají rozkladem rostlinné hmoty rostlin typických pro rašeliniště), slatiny (vznikají z rostlin typu rákos, orobinec apod.) a slatinné zeminy (vznikají podobně jako slatiny, avšak mají nižší podíl organických látek). Bahna jsou látky převážně anorganického původu, které se utvářejí sedimentací v řekách či stojatých vodách. Peloidy se díky svým mimořádným tepelným vlastnostem používají zejména v termoterapii (viz dále). Nejčastějším způsobem jejich použití je aplikace přímo na kůži nebo na sliznici, a to formou celkových nebo částečných koupelí, zábalů nebo peloidních tamponů. Přírodní léčivé plyny jsou plyny vyvěrající z podloží buď samostatně, nebo v doprovodu přírodních minerálních vod. Plyny se v lázeňství aplikují prostřednictvím tzv. plynových obálek (známější jsou pod názvem suché uhličité koupele) nebo plynových injekcí, pomocí nichž se plyn aplikuje přímo pod kůži. Příznivé klima, resp. kvalitní přírodní podmínky, jsou jedním z obecných požadavků na vznik lázeňského místa, proto by se měly vyskytovat ve všech lázeňských místech, kde - 12 -
by měly být integrální součástí léčby. V místech, jejichž podnebí má významně posilující či léčebné účinky na lidský organismus, mohou vznikat tzv. klimatické lázně, které využívají klima jako přírodní léčivý zdroj. Takové klima se typicky vyskytuje v přímořských oblastech a horských oblastech s vysokou nadmořskou výškou; specifické klima mají však i jeskyně. Na lidský organismus klima působí při pobytu či různých aktivitách na „zdravém“ vzduchu. [8] 1.2.2 Léčebné postupy a procedury V lázeňských zařízeních se k léčbě a zlepšení celkového stavu organismu používá celá řada léčebných postupů, které je možné souhrnně nazvat komplexní balneoterapií. Ta zahrnuje nejen procedury založené na využití přírodních léčivých zdrojů, ale také fyzikální, rehabilitační a další specifické metody, dietoterapii a v neposlední řadě také významnou složku edukační. Jednotlivé léčebné postupy a procedury lze charakterizovat následovně [3]: Pitná kúra je tradiční lázeňská procedura, při které dochází k opakovanému, pravidelnému a rovnoměrnému pití přírodní minerální vody po předepsanou dobu ve stanovených časových intervalech. Většinou se pitné kúry provádí přímo z vývěrů minerálních vod a z odběrových míst. Dochází při nich ke vstřebávání látek obsažených v minerálních vodách. Vodoléčba (též hydroterapie) je klasická lázeňská metoda, která se využívá již od nejstarších dob a při níž dochází k aplikaci vody různé teploty a tlaku na lidský organismus. Vodoléčba může mít mnoho podob: od zábalů, obkladů, otěrů a omývání, přes sprchy, střiky a podvodní masáže až po cvičení v bazénu a různé druhy koupelí. Léčebná inhalace je další metodou, která využívá vodu jako přírodní léčivý zdroj. Jedná se o aktivní vdechování vodních par a mlhovin, k němuž může docházet v přetlakových komorách nebo pomocí dýchacích přístrojů. Jednou z metod inhalace je také oxygenoterapie, při níž dochází k vdechování vzduchu obohaceného kyslíkem. Termoterapie je léčebný postup, při němž dochází k předávání tepelné energie mezi zdrojem tepla a organismem, a to většinou prostřednictvím kůže. Teplo může být do organismu přiváděno (pozitivní termoterapie), nebo odváděno (negativní termoterapie). K termoterapii se využívají buď tepelně upravené přírodní léčivé zdroje (vody, peloidy), nebo jiné, fyzikální zdroje tepla (infračervené paprsky, elektromagnetické záření). - 13 -
Uhličitá terapie zahrnuje takové léčebné postupy, jako jsou uhličité vodní koupele, uhličité plynové koupele a podkožní aplikace plynových injekcí. Při tomto léčebném postupu se tedy využívají přírodní léčivé plyny, které mohou být kombinovány s vodou. Klimatoterapie využívá, jak z názvu vyplývá, příznivého působení klimatu na lidský organismus. Tato forma léčby je součástí prakticky každého léčebného pobytu v lázeňském místě. Klimatoterapii lze dále dělit na aeroterapii (pobyt na vzduchu s určitými klimatickými parametry, cvičení, pohyb), helioterapii (léčba slunečním zářením), thalassoterapii (léčba mořským klimatem) a speleoterapii (léčba pobytem v jeskyních). Rehabilitace je jednou z nejdůležitějších metod, při níž dochází k využití pohybové energie k léčebnému ovlivnění nemocného. Hlavní formou této terapie je individuální či skupinová léčebná tělesná výchova a rehabilitace, která může mít podobu pasivního nebo aktivního cvičení. Při aktivním cvičení provádí cvičení pacient sám, zatímco pasivní cvičení provádí s pacientem rehabilitační pracovník. Dalšími rehabilitačními metodami jsou např. léčebné masáže, ergoterapie (léčba formou pracovních činností) a pohybová léčba v terénu, do níž lze zařadit mimo jiné i hipoterapii (léčba jízdou na koni). Fyzikální terapie je souhrnný název pro fyzikální léčebné postupy a metody, při kterých se využívají různé druhy energií. Dle využívané energie je možné fyzikální terapii členit na elektroterapii (elektrická energie), magnetoterapii (energie magnetického pole), fototerapii (světelná energie) a termoterapii (tepelná energie – viz výše). Dietoterapie je taková léčebná metoda, při které se pacient učí správným stravovacím návykům. Nesprávné stravovací návyky totiž mohou být příčinou nebo průvodním jevem řady onemocnění. Dieta se v takových případech stává přímou součástí komplexní terapie, v ostatních případech zůstává alespoň volnou, doprovodnou součástí jiných terapií.
1.3 Přínosy lázeňství Přínosy lázeňství, z nichž některé jsou měřitelné a jiné se jen stěží dají kvantifikovat, je možné sledovat v různých oblastech. Léčebné lázeňské pobyty mají v prvé řadě pozitivní přínosy pro samotné pacienty. Dochází u nich k bezprostřednímu zlepšení zdravotního stavu, k vytvoření správných návyků životního stylu a k pozitivnímu vlivu na psychiku. Vlivem lázeňské léčby se dále snižuje spotřeba léků i čerpání nemocničních a ambulantních léčebných výkonů, u léčby pooperačních a poúrazových stavů se rovněž zkracuje doba - 14 -
pracovní neschopnosti. V případě chronických onemocnění může léčebný pobyt v lázních přispět k oddálení či zabránění vzniku nesoběstačnosti nebo invalidity, případně alespoň snížení jejího stupně. V neposlední řadě dochází také k resocializaci nemocného a ke zlepšení možnosti jeho společenského uplatnění. Relaxační pobyty v lázních obvykle významně napomáhají ke zvýšení kvality života, snížení stresu a k eliminaci dalších negativních jevů, s nimiž se lidé v dnešní uspěchané době často potýkají. Na výše uvedené přínosy pro jednotlivce bezprostředně navazují celospolečenské přínosy lázeňství, které se projevují nejen ve sféře zdravotně-sociální, ale také ve sféře ekonomické. Díky existenci lázeňství dochází ke snížení počtu potřebných léčebných výkonů, ke snížení spotřeby léků a k úspoře dávek nemocenského pojištění pro pacienty či ošetřující členy rodiny. Snižují se i důchodové dávky pro invaliditu a náklady na sociální péči pro nesoběstačnost. Z hlediska makroekonomického se lázeňství podílí na tvorbě hrubého domácího produktu a přímých i nepřímých pracovních příležitostí, pozitivně ovlivňuje státní rozpočet (prostřednictvím daňových odvodů) i místní rozpočty (prostřednictvím odvodu lázeňských a jiných poplatků), investiční činnost a v neposlední řadě také obchodní bilanci státu. Lázeňství rovněž významně přispívá k rozvoji regionů. [9]
1.4 Lázeňství v Evropě Evropské lázeňství má dlouholetou tradici. Jeho vývoj je založen na pradávném zájmu lidí o minerální prameny, které se od obyčejných pramenů odlišovaly svým vzhledem, chutí i teplotou a které začali využívat Římané při svých válečných výpravách. Ti na „zázračné“ prameny narazili především na území dnešní Francie, ale také v ostatních částech Evropy. Svého vrcholu v oblibě a návštěvnosti dosáhlo evropské lázeňství na přelomu 19. a 20. století. V současné době prochází renesancí a očekává se jeho další dynamický rozvoj. Lázeňská místa se nachází téměř ve všech evropských zemích (s výjimkou Skandinávie a některých Baltských států), jejich rozložení je však značně nerovnoměrné. Nerovnoměrnost je patrná rovněž ve stupni rozvinutosti lázeňského cestovního ruchu v jednotlivých evropských zemích. Pozice evropských zemí v současném lázeňství lze charakterizovat následovně [10]:
- 15 -
a) Tradiční lázeňské velmoci Do této skupiny lze zařadit vyspělé země, kde má lázeňství dlouholetou tradici a je stabilní součástí veřejného zdravotního systému. Existuje zde velký domácí trh a silný majetkový vliv veřejného sektoru. V těchto zemích se nachází velký počet lázeňských míst s vysokou kapacitou ubytovacích zařízení. Konkrétně se jedná například o tyto státy: Německo, Francie, Itálie, Rakousko, Švýcarsko. b) Země s historicky významnými lázněmi Lázeňství má v těchto zemích rovněž dlouholetou tradici, avšak z důvodu nevelkého domácího trhu je značně závislé na zahraničních návštěvnících. Také v těchto zemích je lázeňství součástí veřejného zdravotního systému, ale z hlediska majetkových vztahů má rozhodující vliv soukromý sektor. Do této skupiny států patří Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. c) Nově pronikající „lázeňští tygři“ Na trh lázeňských služeb začínají pronikat i státy, ve kterých dosud nemělo lázeňství mezinárodní význam. V rozvíjejících se lázeňských destinacích, mezi něž patří Polsko, Pobaltské státy, Bulharsko a Rumunsko, se nachází kvalitní přírodní zdroje, dostatek přírodních a kulturních atraktivit a existuje zde rychle se rozvíjející lázeňská infrastruktura. Konkurence těchto zemí je založena jednak na přitažlivosti méně známých destinací, jednak na nízké cenové úrovni. Podporou lázeňství napříč Evropou se zabývá Evropský svaz lázní (ESPA, European Spas Association), jenž sdružuje a zastupuje 20 členů, většinou národních svazů léčebných lázní, z devatenácti evropských zemí (Francii a Českou republiku nevyjímaje). ESPA sídlí v Bruselu a jeho předsedou je v současné době Ing. Martin Plachý, viceprezident Svazu léčebných lázní České republiky. Hlavním posláním ESPA je podpora evropského lázeňství, zvyšování a garance jeho kvality a zajištění dostupnosti lázeňské péče pro co největší počet obyvatel a návštěvníků. Mezi klíčové činnosti ESPA proto patří stimulace výměny zkušeností mezi jednotlivými členy svazu, sledování a analýza podmínek lázeňství v jednotlivých členských zemích nebo stanovení rámce pro podporu výzkumné činnosti v lázeňství. ESPA rovněž vyhledává společné marketingové příležitosti pro evropské lázně a snaží se zlepšovat standardy ve všech lázních a lázeňských zařízeních. V rámci - 16 -
zvyšování standardů kvality zavedl Evropský svaz lázní mezinárodní certifikaci kvality. Ta vnáší na evropský trh lázeňství, na němž působí subjekty s velmi rozdílnou úrovní kvality, srovnatelnost a transparentnost. Certifikáty jsou dvojího typu – EuropeSpa med pro léčebné lázně, EuropeSpa wellness pro wellness hotely, hotelové lázně apod. – a jejich získání je vázáno na splnění stanovených kritérií, která se týkají mimo jiné hygieny, bezpečnosti, kvality služeb a infrastruktury. [11, 12]
- 17 -
2 Charakteristika Francie 2.1 Základní údaje Francie, jejíž oficiální název zní Francouzská republika (République française), leží na západním okraji evropského kontinentu1. Při pohledu na mapu Evropy zaujme Francie svým typickým tvarem, který nápadně připomíná šestiúhelník a díky němuž jí Francouzi často přezdívají l’Hexagone2. Břehy Francie omývají vody Lamanšského průlivu, Biskajského zálivu a Středozemního moře. Celková délka francouzského pobřeží činí 3 427 km. Suchozemskou hranici, jejíž celková délka je 2 889 km, má Francie s osmi státy – s Andorrou (56,6 km), Belgií (620 km), Německem (451 km), Itálií (488 km), Lucemburskem (73 km), Monakem (4,4 km), Španělskem (623 km) a Švýcarskem (573 km). Celková rozloha Francie činí 551 500 km2, z čehož 0,27 % tvoří vodní toky a plochy. Administrativně se Francie člení na 22 regionů. Jedním z nich je i ostrov Korsika, ležící ve Středozemním moři cca 180 km od pobřeží Francie, kterému je přisuzován zvláštní status collectivité territoriale. Přehled všech francouzských regionů včetně jejich polohy, rozlohy a hlavních měst je obsahem příloh č. 1 a 2. Každý region se dále člení do několika menších územních celků, tzv. departmentů, kterých má Francie 96. Charakter francouzské krajiny je morfologicky diferencovaný – nížiny a údolí střídají rozsáhlé pánve se zvlněným povrchem i alpské vrcholy. Většina území má rovinatý a nížinný charakter (62 % území se nachází v nadmořské výšce do 250 m). Tento mírný reliéf je typický zejména pro severní a západní část země. Na jihu a východě se naopak zvedají horské hřbety Alp, Pyrenejí a pohoří Jura. Nejvyšším vrcholem Francie je Mont Blanc (4 807 m n. m.). K rozmanitosti krajiny přispívá také Francouzské středohoří neboli Centrální masív (Massif Central), zabírající třetinu rozlohy Francie. Pro toto pohoří, kterému se někdy přezdívá „muzeum vulkanických tvarů“, jsou typické vyhaslé sopky, izolované sopečné kužely či lávová pole. Průměrná nadmořská výška činí ve Francii 342 m.
1
Jedná se o tzv. metropolitní Francii. Součástí Francouzské republiky je rovněž 5 zámořských departmentů a regionů (Départements et régions d’outre-mer): Francouzská Guyana, Guadeloupe, Martinik, Mayotte, Réunion. V této práci je však pozornost věnována pouze kontinentální části Francie. Pokud není uvedeno jinak, veškeré údaje se vztahují pouze k tzv. metropolitní Francii a nezahrnují zámořské oblasti. 2 hexagone [εgzagɔn] – v překladu šestiúhelník
- 18 -
Podnebí Francie je ovlivněno jak sousedstvím se Středozemním mořem a Atlantským oceánem, tak polohou země při jižním okraji mírného pásma a severním okraji subtropické klimatické zóny. V důsledku těchto vlivů se ve Francii vyskytují tři typy podnebí. Na západě země převažuje oceánské klima s mírnými zimami, relativně chladnými léty a velkým množstvím srážek; ve střední a východní části Francie vládne kontinentální klima s většími teplotními rozdíly mezi zimou a létem. Konečně pro jih Francie je typické středomořské podnebí s horkými suchými léty a mírnými zimami. Jižní Francie se může pochlubit vysokým počtem slunečných dnů, zároveň se zde však vyskytuje silný, studený, suchý vítr zvaný mistral. Ve Francii žije v současné době 63,7 milionů obyvatel (údaj k 1. 1. 2013) [13], přičemž toto číslo neustále mírně roste, jak je zřejmé z níže uvedeného grafu. Z hlediska demografického je v populaci nepatrně více žen (52 %). Francie má poměrně velký demografický potenciál – porodnost je zde druhá nejvyšší v rámci EU a ukazatel úhrnné plodnosti dosahuje hodnoty 2,08, což je možné interpretovat tak, že na jednu ženu připadá 2,08 narozených dětí 3. Průměrná délka života činí u žen 84,8 let, muži se dožívají v průměru 78,5 let. [14, 15]
Miliony
Obr. 2 Vývoj počtu obyvatel ve Francii v letech 1993 – 2013 (údaje k 1. 1.)
64 63 62 61 60 59 58 57
Zdroj: INSEE [13], vlastní zpracování
Podle posledního sčítání lidu, které proběhlo v roce 2010, má přibližně 94 % francouzské populace francouzské státní občanství a zbylých 6 % tvoří cizinci. Ti pocházejí nejčastěji z Afriky (40,4 %), zejména Maroka a Alžírska, bývalých francouzských kolonií, a z evropských zemí (39,5 %). Francie je rovněž zemí s velkým počtem imigrantů – jejich
3
Za magickou hodnotu, která zajišťuje udržení početního stavu populace, se přitom považuje hodnota 2,1 [16].
- 19 -
podíl na celkové populaci tvoří 8,6 %. Nejrozšířenějším náboženstvím ve Francii je římskokatolické křesťanství, k němuž se hlásí 83 - 88 % francouzské populace. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je islám (vyznává jej 5 - 10 % obyvatelstva), následuje protestantství (2 %) a judaismus (1 %). Úředním jazykem Francie je francouzština. V některých regionech se stále vyskytují regionální jazyky a nářečí (např. bretonština, baskičtina, katalánština), avšak jejich užívání rychle upadá. [14, 17, 18]
2.2 Ekonomická situace Francie je ekonomicky vyspělá země s velmocenským postavením v rámci Evropy i mimo ni. Celosvětově zaujímá dle údajů Světové banky 5. místo v žebříčku hodnocení zemí podle celkové velikosti HDP, je tedy pátou největší ekonomikou na světě (za Spojenými státy americkými, Čínou, Japonskem a Německem) a druhou největší ekonomikou v rámci Evropské unie. Ekonomický ukazatel HDP na obyvatele, který vypovídá mimo jiné o vyspělosti země, řadí Francii celosvětově na 20. místo. Z hlediska ekonomiky EU se jedná o zemi mírně nadprůměrně vyspělou – její HDP na obyvatele je o 8 % vyšší, než je průměr EU. Ekonomiku charakterizují vedle výše HDP také další makroekonomické ukazatele, jejichž vývoj v posledních šesti letech zachycuje následující tabulka. Z údajů je na první pohled zřejmé, že i tak velkou a vyspělou ekonomiku, jakou je Francie, zasáhla v letech 2008 a 2009 globální finanční krize. Údaje však zároveň naznačují, že se situace začíná mírně zlepšovat. [19, 20, 21] Tab. 1: Vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů Francie v letech 2007 - 2012
Ukazatel / rok
2007
2008
2009
2010
2011
2012
1 886,8
1 933,2
1 885,8
1 936,7
2 001,4
2 032,3
Míra růstu reálného HDP* (v %)
2,3
-0,1
-3,1
1,7
2,0
0,0
Míra inflace (v %)
1,5
2,8
0,1
1,5
2,1
2,0
Míra nezaměstnanosti (v %)
8,0
7,4
9,1
9,4
9,2
9,8
Podíl veřejného dluhu na HDP* (v %)
64,2
68,2
79,2
82,4
85,8
90,2
Podíl deficitu státního rozpočtu na HDP* (v %)
-2,7
-3,3
-7,5
-7,1
-5,3
-4,8
Nominální HDP* (mld. €)
*údaj za celou Francii Zdroj: INSEE [22, 23, 24, 25, 26], vlastní zpracování
- 20 -
Struktura národního hospodářství ve Francii se příliš neliší od ostatních vyspělých ekonomik. Na tvorbě HDP se největší měrou podílí sektor služeb (79,2 %), následován průmyslovými odvětvími (18,8 %). Ve Francii převládá zejména průmysl strojní, chemický, automobilový, letecký, elektronický, hutnický a potravinářský. Zbývající 2 % HDP jsou generována ze zemědělství, které zde hraje znatelně větší roli než v jiných vyspělých zemích. Francie je druhým největším dovozcem a vývozcem v Evropě (na prvním místě je Německo), přesto se její zahraniční obchod v poslední době potýká s jistými nedostatky, které ústí nejen ve zhoršování deficitu obchodní bilance, ale také v problémy s udržením konkurenceschopnosti na světových trzích. Francouzská obchodní bilance je deficitní již od roku 2003; v roce 2011 dosáhl deficit obchodní bilance rekordní hodnoty 74 mld. €. Na nepříznivý vývoj obchodní bilance mají vliv především rostoucí náklady na dovoz energie, které obchodní bilanci nejvíce zatěžují, vyšší ceny výrobků, vyvolané nárůstem nákladů na práci, a nedostatečná podpora malých a středních podniků ze strany státu. Za hlavní problém francouzského zahraničního obchodu je však považováno špatné zaměření na cílové trhy. Výsledky zahraničního obchodu ovlivnila rovněž světová finanční krize, která zbrzdila světový obchod a z níž se Francie podle statistik navíc dostává obtížněji než ostatní světové velmoci. Největším obchodním partnerem Francie je Německo, kam putuje 16,7 % celkového exportu a odkud přichází 19,5 % veškerého francouzského dovozu. Dvě třetiny francouzského vývozu směřují do eurozóny; dalšími významnými obchodními partnery Francie jsou Spojené státy americké, Asie a Afrika. Největšími vývozními položkami jsou dlouhodobě letadla a satelity. [27, 28, 29, 30]
2.3 Cestovní ruch Francie se dlouhodobě drží v čele celosvětového žebříčku nejnavštěvovanějších zemí. Podle statistik UNWTO se v roce 2012 vyšplhal počet mezinárodních příjezdů do Francie na 83 milionů, což představuje 1,8% nárůst v porovnání s rokem 2011. Podíl Francie na světových příjezdech tvoří 8 %, na evropských příjezdech se Francie podílí 15,5 %. Z hlediska příjmů z mezinárodního cestovního ruchu zaujímá Francie celosvětově 3. místo (za Spojenými státy americkými a Španělskem). V roce 2012 dosáhly tyto příjmy ve Francii výše 41,7 mld. €, což však oproti předchozímu roku znamená pokles o 1,5 %. Cestovní ruch hraje v národním hospodářství Francie neodmyslitelnou roli a významně se podílí na tvorbě HDP i na zaměstnanosti. Podíl cestovního ruchu na HDP Francie je dlouhodobě stabilní a činí - 21 -
přibližně 7,3 %, po zohlednění nepřímých dopadů dosahuje tento podíl více než 9 %. V sektoru cestovního ruchu je přímo zaměstnáno v absolutním vyjádření 972 102 pracovníků, což představuje 7,7% podíl na celkové zaměstnanosti. [31, 32, 33] Francie je typickou přijímající zemí, a to jak z hlediska srovnání příjmů a výdajů za cestovní ruch, tak při porovnání příjezdů a výjezdů. Saldo příjezdů a výjezdů i příjmů a výdajů je tedy kladné. Vývoj salda příjmů a výdajů v rámci mezinárodního cestovního ruchu je možné sledovat v následující tabulce. Tab. 2 Vývoj bilance plateb v cestovním ruchu v letech 2007 – 2012 (v mld. €)
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Příjmy z cestovního ruchu
39,6
38,5
35,5
35,5
39,3
41,7
Výdaje na cestovní ruch
27,9
27,9
27,5
29,2
32,2
30,4
Saldo příjmů a výdajů
11,7
10,5
8,0
6,2
7,1
11,3
Zdroj: Banque de France [34], vlastní zpracování
Z tabulky je patrné, že příjmy z mezinárodního cestovního ruchu, nikoli však výdaje, pravděpodobně ovlivnila globální finanční krize, v důsledku které došlo ke snížení příjmů v letech 2008, 2009 a 2010. V roce 2011 začaly příjmy z cestovního ruchu opět růst a o rok později dokonce převýšily hodnoty z doby před zmiňovanou krizí. Saldo, které je trvale kladné, se v roce 2012 růstem o 59,4 % oproti předchozímu roku vyrovnalo předkrizovým hodnotám. 2.3.1 Příjezdový cestovní ruch Jak již bylo zmíněno, Francie patří mezi vedoucí příjezdové destinace. V roce 2012 navštívilo tuto zemi 83 milionů turistů, kteří zde uskutečnili přibližně 558 milionů přenocování. Průměrný počet přenocování zahraničních hostů tedy dosáhl 6,7 nocí. Z regionálního hlediska přijelo nejvíce turistů z Evropy (83,5 %), po níž následovala Amerika (7,7 %), Asie a Oceánie (6,3 %) a Afrika (2,5 %). Mezi nejvýznamnější zdrojové země Francie se řadí Německo, Velká Británie, Belgie, Itálie, Nizozemsko, Švýcarsko, Španělsko, Spojené státy americké, Čína a Austrálie. Turisté ve Francii nejčastěji tráví 5 až 8 dní (4 až 7 přenocování) – jedná se zhruba o třetinu všech turistů. Ve stejném roce přijelo do Francie přibližně 115 milionů výletníků, tedy těch, kteří zde ani jednou nepřenocovali. Výletníci pochopitelně nejčastěji přijíždí ze sousedních států (Belgie, Švýcarsko, Německo, Španělsko, Itálie). Příjmy
- 22 -
z mezinárodního cestovního ruchu, tedy od turistů i výletníků, dosáhly v roce 2012 výše 41,7 mld. €. Hlavním účelem cesty většiny návštěvníků Francie (85 %) jsou osobní důvody (rekreace, dovolená), zatímco za účelem služební či obchodní cesty přijíždí do Francie 14 % návštěvníků. Nejčastěji využívaným druhem dopravy pro cestu do Francie (ať už turisty, či výletníky) je silniční doprava, kterou využívá 78 % návštěvníků. Za silniční dopravou následuje doprava letecká (14 %), vodní (5 %) a železniční (3 %). [32, 35] 2.3.2 Domácí a výjezdový cestovní ruch Charakteristika domácího a výjezdového cestovního ruchu naznačuje, jak cestují samotní Francouzi, a to jak v rámci jejich rodné země, tak do zahraničních destinací. Francouzští turisté (rozumí se jimi obyvatelé metropolitní Francie ve věku 15 a více let) uskutečnili v roce 2012 celkem 203 milionů soukromých cest. 89 % těchto cest bylo realizováno v rámci domácího cestovního ruchu, ostatní cesty směřovaly do zahraničí nebo do francouzských zámořských departmentů. Nejoblíbenějšími destinacemi pro výjezdový cestovní ruch jsou sousední státy Francie – Španělsko, Itálie, Belgie, Lucembursko, Německo a Velká Británie. Průměrná délka cest uskutečněných v rámci domácího cestovního ruchu činila 5,3 přenocování, v zahraničí strávili Francouzi průměrně 9,3 nocí. Jednodenních výletů uskutečnili obyvatelé Francie v roce 2012 necelých 43 milionů – převážná většina z nich (93 %) byla realizována pochopitelně v rámci domácího cestovního ruchu. [32] 2.3.3 Konkurenceschopnost sektoru cestovního ruchu Každá země, aby se mohla stát významnou a uznávanou destinací cestovního ruchu, musí naplnit určité předpoklady, které ovlivňují existenci a rozvoj cestovního ruchu. V závislosti na naplnění těchto předpokladů se země následně v rámci sektoru cestovního ruchu stává více či méně konkurenceschopnou. Objektivní analýzu těchto předpokladů a dalších aspektů rozvoje cestovního ruchu provádí Světové ekonomické fórum (World Economic Forum), které každoročně sestavuje celosvětový žebříček zemí hodnocených podle jejich konkurenceschopnosti v sektoru cestovního ruchu. Hodnocení se provádí ve třech hlavních kategoriích, jimiž jsou „regulační rámec cestovního ruchu“, „podnikatelské prostředí a infrastruktura“ a „lidské, kulturní a přírodní zdroje v cestovním ruchu“. V rámci těchto oblastí je stanoveno celkem 14 pilířů, které se dále dělí do užších oblastí. - 23 -
Francie se v tomto celosvětovém srovnání umístila v roce 2013 celkově na 7. místě, což pro ni v porovnání s rokem 2011 představuje propad o 4 místa. Lepšího výsledku, tedy lepšího indexu konkurenceschopnosti sektoru cestovního ruchu, dosáhly tyto země: Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Velká Británie a Spojené státy americké. V dílčích hodnoceních se Francie umístila následovně: 9. místo v kategorii „regulační rámec cestovního ruchu“, 7. místo v kategorii „podnikatelské prostředí a infrastruktura“ a 11. místo v kategorii „lidské, kulturní a přírodní zdroje“ [36]. O tom, jak si Francie stojí v jednotlivých pilířích, vypovídá níže uvedený graf. Obr. 3 Index konkurenceschopnosti cestovního ruchu Francie v r. 2013
Index konkurenceschopnosti (2013) Index konkurenceschopnosti (2011) Index konkurenceschopnosti (2009) Regulační rámec cestovního ruchu Politické předpisy Udržitelnost životního prostředí Bezpečnost Zdraví a hygiena Prioritizace sektoru CR Podnikatelské prostředí a infrastruktura Infrastruktura letecké dopravy Infrastruktura pozemní dopravy Infrasturktura cestovního ruchu Informační a komunikační infrastruktura Cenová konkurenceschopnost v CR Lidské, kulturní a přírodní zdroje v CR Lidské zdroje Náklonnost k cestovnímu ruchu Přírodní zdroje Kulturní zdroje
5,3 5,4 5,3 5,6 5 5,6 5,5 6,7 5 5,2 5,4 6,2 6,1 5,2 3 5,2 5,2 4,8 4,7 6 1
2
3
4
5
6
7
Zdroj: Světové ekonomické fórum [36], vlastní zpracování
Z grafu je patrné, že nejsilnějšími stránkami Francie ve vztahu k cestovnímu ruchu jsou výborné zdravotní a hygienické podmínky, dopravní infrastruktura, infrastruktura cestovního ruchu a kulturní zdroje. Dopravní infrastruktura vyniká zejména kvalitou a dostupností letecké dopravy, kvalitou železniční infrastruktury a kvalitou silnic, které jsou hodnoceny jako nejlepší na světě. V rámci kulturních zdrojů je velmi kladně hodnoceno především bohaté francouzské kulturní dědictví a počet pořádaných mezinárodních výstav a veletrhů. - 24 -
Naopak nepříznivých výsledků dosáhla Francie v oblastech, které se týkají náklonnosti k cestovnímu ruchu a dostupnosti kvalitní a kvalifikované pracovní síly. Vůbec nejhoršího skóre dosáhla Francie v hodnocení cenové konkurenceschopnosti v sektoru cestovního ruchu – v rámci tohoto pilíře se Francie zařadila celosvětově na poslední, 140. místo.
- 25 -
3 Lázeňství ve Francii V samém úvodu stěžejní části této práce, která se věnuje charakteristice současného francouzského lázeňství, je třeba objasnit několik drobných odlišností mezi jednotlivými pojmy. Prvním z nich je samotné slovo thermalisme, označující lázeňství. Přestože základem tohoto slova je slovo thermal (v překladu teplý, termální), mají oba zmíněné pojmy ve francouzštině široký význam a znamenají „lázeňský“ (thermal) a „lázeňství“ (thermalisme) – bez ohledu na to, zda jsou využívané přírodní zdroje skutečně teplé [37]. Vedle pojmu thermalisme existuje ve francouzštině pojem thalassothérapie (thalassoterapie), což je označení pro využívání mořské vody a mořských produktů k léčebným účelům. Přestože i mořská voda je přírodním zdrojem a zdá se, že by thalassoterapie mohla být podmnožinou lázeňství, nejedná se o synonyma a je třeba tyto pojmy důsledně rozlišovat. Liší se nejen svou základní funkcí a využívanými zdroji, rozdílný je také přístup zdravotních pojišťoven k proplácení pobytů. Klasické léčebné lázeňství (thermalisme) má v první řadě léčebné zaměření a jeho léčebné účinky jsou lékařsky potvrzené, podepřené mnoha odbornými studiemi. K léčbě jsou využívány přírodní minerální vody specifického chemického složení nebo jejich deriváty (páry, plyny, bahno). Během pobytu v lázních je pacient pod lékařským dohledem a jednotlivé procedury provádí odborníci. Část nákladů na lázeňský pobyt je hrazen pojišťovnou (viz dále). Cílem thalassoterapie (thalassothérapie) je naopak především relaxace a prevence. Na rozdíl od klasického léčebného lázeňství využívá thalassoterapie, jak již bylo zmíněno, výhradně mořskou vodu a další produkty z mořského prostředí (mořské řasy, mořské bahno apod). Preventivní
princip
této
terapie
je
založen
na
stopových
prvcích,
vitamínech
a minerálních solích. Náklady spojené s thalassoterapií zdravotní pojišťovna neproplácí. Tato kapitola a kapitola následující se věnují výhradně klasickému léčebnému lázeňství (thermalisme). Principy thalassoterapie a její současná situace jsou předmětem samostatné kapitoly. [38] Posledním druhem přírodního léčivého zdroje, který je ve Francii hojně využíván, je klima. Přestože existuje pojem „klimatické lázně“, skutečností zůstává, že příznivé klimatické podmínky se jako léčebný prvek využívají prakticky ve všech lázeňských místech, o přímořských letoviscích s thalassoterapeutickými centry nemluvě. Velký význam mají především vysoko položená lázeňská místa, která jsou díky nízké míře - 26 -
znečištění a sníženému výskytu roztočů vhodná zejména k léčbě astmatu. Jelikož je poměrně nelehké klimatické lázně vymezit a následně jednoznačně statisticky sledovat, není v této práci o klimatoterapii podrobně pojednáno.
3.1 Historický vývoj Pravěké nálezy a starověké lázně Francouzské lázeňství se může pochlubit jednou z nejstarších tradic tohoto oboru v rámci Evropy. O tom, že blahodárné účinky minerálních vod začali objevovat již naši pravěcí předkové, není pochyb. Na území Francie tuto skutečnost dokládají například archeologické nálezy v místě Fontaines Salées v regionu Bourgogne, které dokládají, že prameny slané4 minerální vody zde byly objeveny a získávány již na sklonku mladší doby kamenné [39]. Významné jsou rovněž nálezy z lázní Néris a Vichy, pocházející z doby laténské. Využívání minerálních vod, vyvěrajících z půdy, bylo v nejstarších dobách silně spjato s kouzelnou mocí, zázraky, náboženstvím a uctíváním bohů. Příkladem může být keltský bůh zřídel Borvo, jehož jméno dalo vzniknout názvům mnohých lázeňských míst: Bourbonne-les-Bains, Bourbon-l’Archambault, Bourbon-Lancy. Starověk byl pro lázeňství velmi příznivým obdobím, během něhož se lázně významně rozmohly a získaly si velkou oblibu. Římané byli nejen velkými milovníky lázní, ale rovněž jejich významnými staviteli. Na území tehdejší Galie se nacházelo neobyčejně velké množství lázní a lze konstatovat, že veškeré dnes známé prameny a také mnoho dalších, v současné době již nevyužitých pramenů využívali již Galořímané. Lázeňské procedury v té době zahrnovaly koupele a pitnou kúru a v lázeňství se stále mísila medicína s náboženstvím. Náboženský, téměř až mystický aspekt lázeňství slábl pouze velmi pomalu a jeho stopy lze nalézt ještě na počátku 19. století. Další charakteristikou starověkých lázní byla skutečnost, že se jednalo zároveň o místa zábavy a potěšení, kde bylo možné zhlédnout divadelní představení či gladiátorský souboj. [37, 40]
4
Název Fontaines Salées znamená v doslovném překladu „slané prameny“.
- 27 -
Temný středověk střídá rozkvět lázeňství Přestože existuje několik příkladů, které dokládají, že středověk neignoroval koupele ani lázeňství jako takové, obecně je období středověku vnímáno jako temné, špinavé a nehygienické. Úpadek, jenž postihl na poměrně dlouhou dobu převážnou většinu lázní, byl následkem dobytí Říma a rozpadu římské říše. Jeho příčinou však byla nejen hluboká morální i politická krize římské civilizace. Úpadek lázeňství byl způsoben také násilným pustošením a nájezdy barbarů nebo odklonem křesťanství od lázní jakožto míst poznamenaných pohanstvím. Z těchto důvodů přestaly starověké lázně ve středověku existovat, pustly a staly se – podobně jako mnohé další antické památky – zásobárnou stavebního materiálu pro stavbu kostelů a obytných domů. S příchodem renesance, jejímž typickým znakem je návrat k antice, obliba lázní, jež byly nerozlučně spjaté s římskou civilizací, opět velmi rychle vzrostla. Lze dokonce konstatovat,
že
s nástupem
renesance
začínají
dějiny
moderního
lázeňství.
Nejnavštěvovanějšími francouzskými lázněmi se v období renesance staly Bagnèresde-Bigorre, Cauterets, Eaux-Bonnes, Pougues-les-Eaux a především Plombières (dobový obrázek je obsahem přílohy č. 3). Protikladem byly dnes proslulé lázně Vichy, které vyšly ze zapomnění, do něhož upadly ve středověku, až v polovině 16. století. V 16. století začalo rovněž docházet k oddělení lázeňských zařízení v pravém slova smyslu od hotelnictví a lázeňské kúry se staly opravdovým všelékem, z jehož užívání nebyly vyloučeny ani ty nejvyšší vrstvy. Konec 16. století znamenal začátek dlouhého období, charakteristického lázeňskými pobyty panovníků, císařů a jiných vládců. Významnými hosty francouzských lázní se stali mimo jiné Jindřich II. (Eaux-Bonnes, Pougues-les-Eaux), Jindřich III. (Pougues-les-Eaux), Jindřich IV. (Eaux-Bonnes, Eaux-Chaudes), Kateřina Medicejská (Bourbon-Lancy) a Markéta Navarrská (Cauterets). Toto období mělo až do konce druhého francouzského císařství velký vliv na rozvoj lázeňství a pro vývoj a rozkvět některých lázní (např. Vichy) se stalo rozhodujícím. [37, 40] Vývoj lázeňství v 17. a 18. století Na samém počátku 17. století došlo prostřednictvím královského rozhodnutí k faktickému zavedení první oficiální organizace francouzského termálního lázeňství, a to zásluhou Jindřicha IV. Tento francouzský král vydal v květnu roku 1605 královský patent, který ustanovil dohled nad minerálními vodami na území Francie a funkci vrchního - 28 -
dozorce, jež byla spjata s funkcí prvního královského lékaře. Mezi pravomoci vrchního dozorce patřilo mimo jiné jmenování správců v jednotlivých oblastech. Tento akt položil základ systematické kontroly přírodních léčivých zdrojů a na ně navazujících lázní. Na patent vydaný Jindřichem IV. později navázal svým královským patentem Ludvík XIV. Počet skutečně známých a navštěvovaných lázní v průběhu 17. a 18. století pomalu rostl: z přibližně 60 lázní, které se ve Francii vyskytovaly kolem roku 1650, se jejich počet vyšplhal v roce 1785 na necelou stovku. Zatím se však nejednalo o lázeňská města, ale spíše o vesnice. Přestože neexistují žádné jednoznačné statistické údaje, odhaduje se, že vyhlášené lázně v té době přijímaly pouze několik stovek, výjimečně dva až tři tisíce hostů. Jejich počet však mírně rostl. Co se týká struktury tehdejší lázeňské klientely, tvořili ji jak členové aristokracie, tak místní klientela skládající se ze šlechticů a měšťanů. V lázních bylo však možné potkat i chudinu. Z významných osobností navštěvovali lázně v této éře Denis Diderot (Bourbonne-les-Bains), Voltaire (Plombières), dcery Ludvíka XV. (Plombières) či kardinál Richelieu (Forges-les-Eaux). Vrchní dohled nad francouzskými minerálními vodami vykonávala od roku 1780 Královská lékařská společnost (Société royale de médecine). Ta pověřila L. B. F. Carrera, generálního inspektora minerálních vod, soupisem uveřejněných prací o vodách. Výsledkem jeho práce byl katalog, shrnující přes 900 prací o více než 600 zřídlech a navíc dalších 450 nepopsaných zdrojů bez analýz. Tento souhrnný katalog o francouzských minerálních vodách vyšel v roce 1785 v Paříži. Příznivý rozvoj lázeňství krutě přerušila až Velká francouzská revoluce, která znamenala mimo jiné pokles aristokratické lázeňské klientely. [37, 40] Pozoruhodný rozvoj lázeňství za vlády Napoleona III. V první polovině 19. století došlo k obnovení francouzského lázeňství. Situace se nijak podstatně nelišila od stavu před revolucí: většina lázní zaznamenávala sice slabý, ale pravidelný nárůst počtu lázeňských hostů, jejichž složení bylo stejné jako před rokem 1789 a mezi nimiž opět nechyběly významné osobnosti. Nová éra francouzského
- 29 -
lázeňství přišla až se vznikem druhého císařství5, kdy technický, vědecký, ekonomický i společenský pokrok Francie umožnil neobyčejný rozvoj lázeňství. Významný vliv na rozvoj lázeňství mělo mnoho faktorů, mezi něž patří zavedení železnice, vydávání turistických průvodců a děl věnovaných lázeňské terapii a popisu lázní, pokrok lázeňského lékařství i četné pobyty císaře Napoleona III. v lázních. Napoleon III., jenž byl nazýván „mecenášem lázeňství“, pobýval v lázních Eaux-Bonnes, Saint-Sauveur, Plombières a především v lázních Vichy, které za svou slávu vděčí z velké části právě císaři. Napoleon III. navštěvoval lázně jednak z důvodů zdravotních, jednak za účelem vedení důležitých diplomatických jednání. V období druhého císařství většina lázní vzkvétala a od roku 1850 do roku 1870 se lázeňská klientela ztrojnásobila. Na konci vlády Napoleona III. francouzské lázeňství velmi prosperovalo a vykazovalo téměř stejné rysy jako v roce 1914 – pouze s tím rozdílem, že některé lázně (např. Vittel, Evian, La Bourboule) ještě v té době nepatřily mezi nejznámější a nejnavštěvovanější francouzské lázně. Po skončení prusko-francouzské války (1870 – 1871), s níž zaniklo druhé císařství, zaznamenalo francouzské lázeňství – i přes zpočátku temné vyhlídky do budoucnosti – nový rozmach, a to především v letech 1875 – 1890, kdy lázeňství prosperovalo dokonce ještě více než v období druhého císařství. Kromě toho, že došlo k modernizaci starších lázní, zakládala se také nová lázeňská města. Rozkvět lázeňství po r. 1870 dokreslují některá čísla: lázně Vichy navštívilo v r. 1890 40 tisíc návštěvníků, v r. 1905 90 tisíc návštěvníků a v r. 1913 vzrostl počet návštěvníků dokonce na 120 tisíc. Počet obyvatel města Vichy přitom vzrostl z 1 500 v r. 1850 na 15 000 v r. 1914. Návštěvnost dalších francouzských lázní před začátkem první světové války byla následující: Aix-les-Bains a Luchon přívítaly přibližně 50 000 návštěvníků ročně; další prosperující lázně, jako např. Châtel-Guyon, Le Mont-Dore, La Bourboule, Evian a Vittel, navštívilo ročně 15 až 30 tisíc pacientů. V tomto období začaly vznikat také předpisy týkající se minerálních vod, jejich vlastnictví a využívání. [40]
5
Druhé císařství je označení pro období mezi lety 1852 a 1870. Druhému císařství vládl Napoleon III.
- 30 -
Změny, které přineslo 20. století V první polovině 20. století zasáhla lázeňství nejprve první světová válka, která nadobro ukončila jeho zlatou éru, následována hospodářskou krizí a druhou světovou válkou. Všechny tyto události znamenaly přirozeně pokles návštěvnosti francouzských lázní. Ještě před první světovou válkou došlo k přijetí nového zákona, který přinesl několik změn. V tomto zákoně, vydaném 13. dubna 1910, bylo stanoveno, že každá obec (případně její část nebo skupina obcí), na jejímž území se nachází jeden či více zdrojů minerálních vod nebo zařízení využívající jeden či více zdrojů minerálních vod, může získat statut lázeňského místa (hydrominerální nebo klimatické lázně). Zákon dále dovoloval obcím s tímto statutem vybírat od lázeňských hostů zvláštní poplatky (pobytové taxy), které sloužily k rozvoji lázeňských míst, statut lázeňského místa byl však zároveň spojen s přísnějšími hygienickými a jinými normami. Mezi lety 1910 a 1919 získalo tento statut 43 obcí, což byla přibližně třetina všech obcí obecně považovaných za lázně. Pouze 9 z těchto obcí (Dax, Vichy, La Bourboule, Royat-Chamalières, Le Mont-Dore, Saint-Nectaire, Châtel-Guyon, Lamalou, Gréoux) využilo možnosti vybírat pobytovou taxu. Ostatní obce se zřejmě obávaly, že by navýšení ceny za lázeňský pobyt o pobytovou taxu mohlo ohrozit jejich konkurenceschopnost. Lázeňský kongres, jenž se konal v r. 1919, však vyjádřil přání, aby vybírání pobytové taxy bylo povinné pro všechna lázeňská místa, což se projevilo v dalším zákoně, vydaném 24. září 1919. [41] Další zlomové okamžiky se odehrály ve druhé polovině 40. let 20. století: byla založena pojišťovna Sécurité Sociale, povinná pro všechny zaměstnance, došlo k oficiálnímu uznání lázeňství jako léčebné metody a k vytvoření systému „sociálního lázeňství“, díky němuž získalo lázeňství nový rozměr a lázeňská místa nový segment klientely. V tomto systému měl každý člověk, pokud to jeho zdravotní stav vyžadoval, právo na lázeňský pobyt, a to bez ohledu na jeho sociální situaci. Tímto okamžikem začíná mít francouzské lázeňství podobu, jakou si uchovalo dodnes: lázeňský pobyt je částečně hrazen z prostředků zdravotních pojišťoven (hradí se léčebné výlohy, náklady na ubytování a dopravu), jež mají uzavřené smlouvy s lázeňskými zařízeními. [42]
- 31 -
3.2 Legislativní rámec Jak již bylo zmíněno, v klasickém léčebném lázeňství se jako přírodní léčivý zdroj používají přírodní minerální vody či jejich deriváty (plyny, bahna, páry). Jelikož se přírodní minerální vody využívají v lázeňství k léčbě, tedy k působení na lidský organismus, a některé jsou dokonce stáčeny do lahví, je třeba věnovat co možná nejvyšší pozornost jejich čistotě a zdravotní nezávadnosti. Jedině velmi přísná kontrola vod během jejich těžby a využívání může zaručit vysokou úroveň jejich bezpečnosti.
Z tohoto
důvodu
hraje
v lázeňství
zřejmě
nejdůležitější
roli
zákon
o ochraně veřejného zdraví (code de la santé publique), který z hlediska lázeňství upravuje zejména využívání přírodních minerálních vod a provozování lázeňských zařízení. Do zákona o ochraně veřejného zdraví jsou rovněž zakomponována opatření obsažená v evropské legislativě (směrnice 2009/54/CE Evropského parlamentu a Rady). Zákon definuje přírodní minerální vodu (eau minérale naturelle, paragraf R1322-2) jako vodu mikrobiologicky nezávadnou, vyvěrající v podzemí, těženou z jednoho či více vývěrů. Tato voda by měla být v zásadních charakteristikách, zejména ve složení a teplotě u vývěru, stabilní. Od jiných vod určených k lidské spotřebě se přírodní minerální voda odlišuje svou původní čistotou a svým charakterem, tedy obsahem minerálů, stopových prvků a dalších složek. Tento právní předpis dále stanovuje, že využívání přírodních minerálních vod k léčebným účelům v lázeňských zařízeních, stejně jako jejich vytěžení, úprava či rozvod do lázeňských pavilonů, podléhá nutnosti uznání a povolení ze strany státu. Souhlas s využíváním přírodních minerálních vod uděluje Ministerstvo sociálních věcí a zdraví (Ministère des Affaires sociales et de la Santé), vyjadřuje se k němu také Národní lékařská akademie (Académie Nationale de Médecine). Zákon rovněž uvádí, jak je třeba postupovat v případě podání žádosti o povolení k využívání přírodní minerální vody, jak probíhá proces schvalování a jaké povinnosti je následně třeba dodržovat – například sledovat kvalitu vody nebo se podrobovat sanitární kontrole. Upravena jsou zde také nezbytná ochranná pásma kolem zdroje minerální vody. Ochranu podzemních vod garantuje také zákon o životním prostředí (code de l’environnement). [43, 44] Přírodní minerální vody jsou velmi komplexní a je vhodné je charakterizovat podle obsažených, rozpuštěných prvků. Za hlavní kategorie přírodních minerálních vod lze považovat následující skupiny (nejedná se o zákonnou úpravu) [45]: - 32 -
Sirné vody. Přírodní minerální vody s významným obsahem síry lze dále rozdělit do dvou podskupin: vody sodné a vápenaté. Sodné vody, nazývané „Pyrenejské vody“, jsou slabě mineralizované, teplé (jejich teplota se pohybuje od 30 do 65°C) a vyskytují se například v lázních Luchon, Cauterets, Amélie-les-Bains, Molitg-lesBains nebo Vernet-les-Bains. Vápenaté vody jsou většinou studené a příkladem mohou být vody v Aix-les-Bains, Enghien-les-Bains, Challes-les-Eaux nebo Gréouxles-Bains. Sirné vody jsou velmi vhodné k léčbě kožních chorob a onemocnění dýchacích cest.
Síranové vody. Přírodní minerální vody obsahující sulfáty se využívají k léčbě močového ústrojí a onemocnění metabolismu. Příkladem mohou být vody v lázních Vittel, Dax a Contrexéville.
Chlorido-sodné vody. Tento druh přírodních minerálních vod nalézá uplatnění především v léčbě pohybového ústrojí, mimo jiné v lázních Balaruc-les-Bains, Amnéville-les-Thermes, Salies-de-Béarn nebo Jonzac. Tyto vody lze dále rozdělit na dvě podskupiny: studené a silně mineralizované nebo teplé a středně mineralizované.
Vody obsahující oxid uhličitý (přirozeně perlivé). Takové přírodní minerální vody se hojně vyskytují v regionu Auvergne, kde se využívají k léčbě kardiovaskulárních chorob (lázně Royat-Chamalières), onemocnění dýchacích cest (lázně Le Mont-Dore, La Bourboule) nebo k léčbě pohybového ústrojí a onemocnění metabolismu (lázně Vichy). Vody obsahující CO2 jsou přirozeně bohaté na fluor a arzen.
Slabě mineralizované vody. Do této skupiny lze zařadit vody s mineralizací nižší než 500 mg/l, které neobsahují žádný specifický prvek, jenž by je umožňoval zařadit do jedné z výše zmíněných skupin. Patří sem přírodní minerální vody obsahující vzácné prvky: měď, selen, vanad, zinek, arzen.
Železnaté vody. Přestože železo není nikdy vyloženě převažujícím prvkem, za železnaté vody jsou považovány minerální vody v lázních Amnéville-les-Thermes, Jonzac a Rochefort-sur-Mer.
Druhou významnou problematikou, kterou upravuje zákon o ochraně veřejného zdraví, jsou lázeňská zařízení. Ta zákon definuje jako zařízení, která pro vnitřní nebo vnější léčbu používají vodu z jednoho či více minerálních pramenů, pravidelně schvalovaných,
- 33 -
nebo jejich deriváty: bahno nebo plyn. Zákon zároveň stanovuje, jaké náležitosti musí lázeňské zařízení splňovat. [43] Statut lázeňského místa (klimatického nebo hydrominerálního) je – jak již bylo uvedeno výše – legislativně upraven již od počátku 20. století. Zatímco zákon z 24. září 1919 definoval celkem 6 kategorií středisek cestovního ruchu, mezi něž patřily kategorie klimatické lázně a hydrominerální/termální lázně, zákon ze 14. dubna 2006 (zákon o některých ustanoveních týkajících se cestovního ruchu), jenž vstoupil v platnost v březnu 2009, sjednotil všech šest kategorií pod jednotný název – klasifikované středisko
cestovního
ruchu
(station
classée
de
tourisme).
Dřívější
klasifikace
se postupně (v závislosti na roku jejich vyhlášení) stává neplatnou a tato střediska se nyní posuzují dle nového systému klasifikace. Platnost statutu je nyní omezena na 12 let. Další související ustanovení, kterými jsou například požadavky na klasifikovaná střediska cestovního ruchu, lze nalézt v zákoně o cestovním ruchu (code du tourisme). [46] Aby mohla být lázeňská péče hrazena z veřejných prostředků, je třeba upravit smluvní vztahy mezi lázeňskými zařízeními a zdravotními pojišťovnami. Tyto vztahy jsou upraveny v zákoně o sociálním zabezpečení (code de la sécurité sociale), který se podrobně zabývá celým komplexním systémem sociálního zabezpečení ve Francii. [47]
3.3 Organizační struktura Pro vývoj lázeňství tím správným směrem je třeba, aby fungovaly na jedné straně státní orgány vykonávající dohled nad touto činností a na straně druhé různé profesní organizace, jejichž snahou je napomáhat rozvoji oboru lázeňství. Mezi dozorové orgány patří bezpochyby Ministerstvo sociálních věcí a zdraví (Ministère des Affaires sociales et de la Santé) a Národní lékařská akademie (Académie Nationale de Médecine), jež se mimo jiné vyjadřují k žádosti o povolení k využívání zdroje přírodní minerální vody. Mezi další instituce a organizace činné v oblasti lázeňství patří: AFRETH – Francouzská asociace pro lázeňský výzkum (Association Française pour la Recherche Thermale). Tato asociace vznikla v roce 2004 z iniciativy tří zakladatelských organizací: Národní asociace starostů lázeňských obcí (A.N.M.C.T. – Association Nationale des Maires de Communes Thermales), Francouzské lázeňské a klimatické federace (F.T.C.F – Fédération Thermale et Climatique de France) a Národní rady provozovatelů lázeňských - 34 -
zařízení (C.N.E.Th – Conseil National des Exploitants Thermaux). Posláním asociace AFRETH je podporovat aplikovaný vědecký výzkum, zaměřený na činnost lázeňských zařízení, zejména potom klinický výzkum. Realizované výzkumy pomáhají potvrdit efektivitu lázeňství ve vztahu k veřejnému zdraví. [48] C.N.E.Th – Národní rada provozovatelů lázeňských zařízení (Conseil National des Exploitants Thermaux), založená v roce 2002, spojuje téměř všechna francouzská lázeňská zařízení. Rada pracuje – ve spolupráci s orgány veřejné správy – na zlepšování léčebného lázeňství, prokazuje účinnost lázeňské léčby, informuje pacienty i širokou veřejnost a hájí zájmy lázeňských zařízení u státních orgánů a zdravotních pojišťoven. Jednou z aktivit, realizovaných radou C.N.E.Th, bylo také zavedení certifikace Aquacert, jejímž smyslem je garantování bezpečnosti a hygieny provozu zařízení, která využívají vodu ke zdravotním účelům nebo k lidské spotřebě. Certifikace Aquacert, zavedená v roce 2010, se dnes vyvíjí v mezinárodním měřítku a netýká se pouze lázeňských zařízení, pro něž byla původně určena, ale rovněž bazénů, aquaparků, thalassoterapeutických center apod. Mezi certifikované lázně patří například Dax, Vichy, Vittel, Balaruc-lesBains a Chaudes-Aigues. [49, 50] Francouzská lázeňská a klimatická federace (Fédération Thermale et Climatique Française) vznikla již v roce 1924. Předmětem její činnosti je zkoumání všech problémů týkajících se života v lázních (i klimatických) a koordinace veškerého úsilí o rozvoj lázeňství a klimatologie. Federace, jež sdružuje některé národní i regionální organizace (včetně C.N.E.Th a A.N.M.C.T.), také zastupuje své členy u státních orgánů a udržuje trvalý kontakt s poslaneckými kluby, s nimiž jedná ve věcech týkajících se lázeňství. [51] Francouzská společnost lázeňského lékařství (Société Française de Médecine Thermale) je název, jímž je od ledna 2012 přejmenována Francouzská společnost lékařské hydrologie a klimatologie (Société Française
d’hydrologie et de climatologie médicales). Tato
společnost zastupuje třetinu lékařů vykonávajích svou lékařsou praxi právě v lázních. Mezi aktivity realizované touto odbornou společností patří vypracování protokolů hodnotících lázeňské lékařství, vývoj studií o minerálních vodách a klimatu a jejich účincích na lidské zdraví nebo upřesňování léčebných indikací a kontraindikací. Společnost pravidelně vydává roční přehled s názvem La Presse thermale et climatique. [52]
- 35 -
Do organizační struktury lázeňství patří také zdravotní pojišťovny, které jsou zodpovědné za úhradu nákladů spojených s lázeňskou léčbou. A jelikož lze na lázeňství nahlížet rovněž z pohledu cestovního ruchu, je možné na tomto místě zmínit i Ministerstvo řemesel, obchodu a cestovního ruchu (Ministère de l’artisanat, du commerce et du tourisme) nebo Atout France, francouzskou agenturu pro rozvoj cestovního ruchu.
3.4 Postavení lázeňství v sociální péči 3.4.1 Systém sociálního zabezpečení a zdravotní péče Na rozdíl od České republiky, kde jsou systém zdravotního pojištění a systém sociálního zabezpečení od sebe vzájemně odděleny, tvoří francouzské sociální zabezpečení komplexní systém, který v sobě kromě jiného zahrnuje i zdravotní pojištění. Francouzský systém sociálního zabezpečení je rozdělen do čtyř hlavních oblastí:
zdravotní pojištění (pokrývající nemoc, mateřství, invaliditu a úmrtí);
pracovní úrazy a nemoci z povolání;
důchodové pojištění;
rodinné přídavky.
Francouzský systém zdravotní péče je hodnocen jako jeden z nejlepších na světě6. Na této skutečnosti se významně podílí dva klíčové faktory: značná spoluúčast pacientů na platbách za ošetření a nadprůměrné celkové výdaje na zdravotnictví. V roce 2012 dosáhly tyto výdaje výše 232,3 mld. €, což představuje téměř 11,6 % HDP [55]. Francouzský systém zdravotní péče, stejně jako celý systém sociálního zabezpečení, uplatňuje několik režimů. V případě zdravotního pojištění se jedná především o tři hlavní režimy: všeobecný režim, zemědělský režim a režim osob samostatně výdělečně činných. Naprostá většina Francouzů (přibližně 90 % populace) je pojištěna v rámci všeobecného režimu, tedy u národní zdravotní pojišťovny (Caisse nationale d’assurance maladie des travailleurs salariés - CNAMTS), jejímiž pojištěnci jsou zaměstnanci pracující za mzdu a jejich rodinní příslušníci. Povinností pojištěnce je platit příspěvky
6
V roce 2000 ohodnotila Světová zdravotnická organizace (WHO) francouzský zdravotnický systém jako nejlepší na světě [53]. Ukázalo se však, že nejlepší neznamená nejefektivnější. V roce 2013 sestavila společnost Bloomberg žebříček národních systémů zdravotní péče dle jejich efektivnosti, v němž se Francie umístila až na 19. místě. Hodnocení zohledňovalo tři kritéria: průměrnou délku života, podíl výdajů na zdravotnictví na HDP a náklady na zdravotnický systém na obyvatele [54].
- 36 -
na sociální zabezpečení, do něhož spadá i zdravotní pojištění. Jejich výše se rovná určitému procentu ze mzdy7 a za zaměstnance odvádí tyto příspěvky zaměstnavatel. Osoby samostatně výdělečně činné platí příspěvky na sociální zabezpečení samy, jejich výše se v tomto případě stanovuje dle výše příjmu z výdělečné činnosti. Francouzský systém zdravotní péče patří k systémům s vysokou spoluúčastí pacienta. Jelikož výše popsané povinné zdravotní pojištění nepokrývá veškeré vynaložené náklady, ale pouze přibližně 75 % výdajů domácností na zdravotní péči, je pro Francouze vhodné uzavřít doplňkové zdravotní pojištění. Toto doplňkové pojištění, jehož sjednání je dobrovolné, pokrývá pacientovu spoluúčast, tedy tu část výdajů na zdravotní péči, kterou povinný systém nepokrývá a pacient ji musí uhradit z vlastních zdrojů. Doplňkové zdravotní pojištění lze sjednat u vzájemné pojišťovny (mutuelle) nebo jiné pojišťovací instituce. [55, 57, 58] 3.4.2 Úhrada lázeňské léčby Lázeňskou léčbou (cure thermale) se rozumí léčba předepsaná lékařem (praktickým či odborným), která probíhá v lázních a během níž je pacient léčen přírodními minerálními vodami či jejich deriváty. Lázeňská léčba se využívá především pro léčbu chronických chorob nebo jako alternativní či doplňkový způsob léčby a jejími hlavními výhodami (ve srovnání s farmakoterapií) jsou její neagresivní charakter a nízké až nulové riziko možných vedlejších účinků. Jako léčebný prostředek má lázeňská léčba již od roku 1947 své místo v systému zdravotního pojištění a náklady na ni jsou propláceny zdravotní pojišťovnou, a to minimálně ve výši 65 %. K tomu, aby si pacient mohl nárokovat úhradu části nákladů spojených s lázeňskou léčbou z prostředků zdravotní pojišťovny, musí splnit některé podmínky. V první řadě musí být lázeňská léčba předepsaná lékařem (eventuálně i zubním lékařem, jedná-li se o onemocnění sliznic dutiny ústní) a musí se vztahovat k onemocnění, které spadá do jednoho z dvanácti definovaných léčebných zaměření (orientation thérapeutique). Jedná se o následující léčebné indikace:
7
Příspěvek má dvě části: zaměstnavatel platí částku rovnající se 13,10 % z hrubé mzdy zaměstnance, zaměstnanec platí 0,75 % nebo 2,25 % ze své hrubé mzdy. [56]
- 37 -
1. Pohybové ústrojí 2. Dýchací ústrojí 3. Kardiovaskulární onemocnění 4. Onemocnění žilního systému 5. Neurologie 6. Psychosomatické choroby 7. Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění 8. Gynekologie 9. Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění 10. Vývojové poruchy u dětí 11. Dermatologie 12. Choroby sliznic dutiny ústní Další podmínky pro nárok na úhradu nákladů na lázeňskou léčbu se týkají délky lázeňského pobytu a možnosti jeho případného opakování. Délka lázeňské léčby je stanovena na 18 dnů pobytu, který obvykle trvá 21 kalendářních dnů (procedury probíhají většinou 6 dnů v týdnu). V případě kratšího trvání lázeňské léčby není možné žádat pojišťovnu o úhradu nákladů na tuto léčbu. Stejně tak v případě přerušení léčby nemá pacient nárok na úhradu výloh na lázeňskou léčbu. Výjimkou je přerušení léčby z důvodu pozastavení činnosti lázeňského zařízení, zásahu vyšší moci nebo ze
zdravotních
důvodů
–
v těchto
případech
má
pacient
nárok
na
příspěvek
zdravotní pojišťovny ve výši úměrné délce uskutečněného pobytu. Co se týká četnosti lázeňských pobytů, pojišťovna hradí pacientovi lázeňský pobyt se stejným léčebným zaměřením pouze jedenkrát do roka. Žádost o úhradu výloh spojených s lázeňskou léčbou je pacient povinen předat příslušné zdravotní pojišťovně na k tomu určeném formuláři (k nahlédnutí v příloze č. 4). První list žádosti (questionnaire de prise en charge) vyplňuje lékař, jenž pacientovi léčbu v lázeňském zařízení předepsal. Lékař zde potvrzuje existenci daného onemocnění a dále upřesňuje léčebné zaměření (případně i druhé léčebné zaměření), pro které je lázeňská léčba předepisována, a lázeňské místo, v němž se léčba bude uskutečňovat. Při výběru vhodného lázeňského místa lékař zohledňuje kromě samotné léčebné indikace také složení vod či klima. Zároveň musí vybrat takové lázně, které figurují na seznamu schválených lázeňských míst. Zvolené lázeňské místo přitom nemusí být nutně takové, - 38 -
které je v rámci předepsané indikace nejblíže bydlišti pacienta. Avšak v případě, že pacient žádá také o úhradu výloh na dopravu (viz dále), výše příspěvku se vypočítává na základě vzdálenosti mezi pacientovým bydlištěm a nejbližším lázeňským místem, jež se na předepsanou léčebnou indikaci zaměřuje. Lázeňská léčba musí být pochopitelně realizována ve schváleném lázeňském zařízení, které má smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Lékař při vyplňování formuláře uvádí případně také, zda je nutná hospitalizace pacienta či jeho umístění do dětské léčebny. Druhý list, jenž dokládá výši pacientových příjmů (déclaration de ressources), vyplňuje sám pacient, a to v případě, že žádá o úhradu takových výloh, jejichž proplacení závisí na výši příjmů pacienta (viz následující podkapitola). V tomto prohlášení pacient uvádí a dokládá své příjmy za kalendářní rok, jenž předchází roku, v němž je lázeňský pobyt předepisován. Pacient je zde povinen uvést veškeré své příjmy, včetně případných pobíraných dávek sociálního zabezpečení či výživného, a dokonce i příjmy, které nepodléhají dani z příjmu. V prohlášení by neměly chybět ani příjmy ostatních osob žijících s pacientem v jedné domácnosti. Poté, co pacient doručí žádost pojišťovně a ta žádost vyhodnotí, obdrží pacient od pojišťovny kladné či záporné vyrozumění. Vyjádří-li se pojišťovna kladně a s úhradou nákladů na lázeňský pobyt tedy souhlasí, doručí pacientovi složku dokumentů. Tato složka obsahuje dokument, který pacient odevzdá lázeňskému lékaři, dokument, jenž je určen pro lázeňské zařízení, a případně rovněž dokument související s úhradou výloh na dopravu a ubytování (pokud na ni má pacient nárok), který po návratu z lázeňského pobytu předá pacient zdravotní pojišťovně. Souhlas pojišťovny s úhradou lázeňského pobytu má omezenou platnost – platí pouze do konce kalendářního roku, v němž byl vydán. Byl-li však vydán až v posledním čtvrtletí, prodlužuje se jeho platnost do konce prvního čtvrtletí následujícího roku. Platnost žádostí odsouhlasených v prosinci se prodlužuje na celý následující kalendářní rok. [59, 60] 3.4.3 Míra účasti pojišťovny na úhradě nákladů na lázeňskou léčbu Jak již bylo zmíněno, ve francouzském systému zdravotní péče existuje několik režimů, do nichž jsou pojištěnci zařazeni (zvláštní režim je uplatňován například pro zemědělce či osoby samostatně výdělečně činné). Jelikož naprostá většina Francouzů je pojištěna v rámci všeobecného režimu, systém úhrady výloh na lázeňský pobyt - 39 -
je dále popsán právě na příkladu všeobecného režimu. Je však třeba mít stále na paměti, že v případě zvláštních režimů pro specifické skupiny obyvatel se výše úhrady nákladů na lázeňskou léčbu může významně lišit. Výlohy na lázeňský pobyt, které jsou (částečně nebo v plné výši) hrazeny zdravotní pojišťovnou, lze rozdělit do dvou skupin:
léčebné výlohy – jejich proplácení nezávisí na výši příjmů pacienta;
náklady na dopravu a ubytování – ve většině případů jsou propláceny pouze v případě, že příjmy pacienta jsou nižší než stanovená hranice příjmů.
Léčebné výlohy Léčebné výlohy zahrnují v rámci lázeňského pobytu tři položky: platby za lékařské služby, tedy za lékařský dohled, léčebné lázeňské výlohy, kterými se rozumí prostředky vynakládané na samotné léčení formou předepsaných procedur, a v případě potřeby rovněž doplňkové lékařské procedury. Míra účasti zdravotní pojišťovny na úhradě jednotlivých položek se liší, jak ukazuje následující tabulka. Tab. 3 Míra účasti pojišťovny na úhradě léčebných výloh
zákonné příspěvky míra účasti pojišťovny obvyklá onemocnění
nemoci z povolání, pracovní úrazy
dlouhodobá onemocnění
platby za lékařské služby
70 % (1)
100 %
100 %
léčebné lázeňské výlohy (lázeňská péče)
65 % (1)
100 %
100 %
doplňkové lékařské procedury
70 % (1)
100 %
100 %
(1) Osoby podléhající režimu Alsace-Lorraine mají nárok na úhradu nákladů ve výši 90 %. Zdroj: [60], vlastní zpracování
Z tabulky je zřejmé, že existují zvláštní režimy, u nichž zdravotní pojišťovny hradí veškeré léčebné výlohy v plné výši. Jedná se o nemoci z povolání, pracovní úrazy a dlouhodobá onemocnění. V ostatních případech, kterých je většina, jsou léčebné výlohy hrazeny z prostředků zdravotních pojišťoven pouze částečně. Za zvláštní pozornost stojí úhrada léčebných lázeňských výloh, jež se uskutečňuje na základě stanovených tarifů, jejichž uplatňování prošlo v nedávné době významnou - 40 -
změnou. Úhrada lázeňských léčebných výloh se již dříve uskutečňovala na základě smluvních tarifů stanovených pro jednotlivé léčebné indikace. Tarifní reforma, jež vešla v platnost 1. března 2014, stanovila, že tyto tarify, z nichž se vypočítává příspěvek pojišťovny (ve výši 65 % u obvyklých onemocnění), se nebudou měnit až do konce roku 2017. Aby toto zmrazení prostředků pro lázeňská zařízení bylo nějakým způsobem kompenzováno, vznikla tzv. limitní cena, což je maximální částka, která může být za lázeňskou léčbu fakturována. Tato limitní cena se opět liší v závislosti na léčebné indikaci a je každoročně vyměřována. Pacient tedy ze svých vlastních prostředků (či z prostředků doplňkového zdravotního pojištění) hradí za lázeňské procedury nikoli 35 % ze zmiňovaného tarifu, ale celý rozdíl mezi limitní cenou a výší tarifu pro danou léčebnou indikaci. Pro názornost je na následující straně zobrazeno schéma, zachycující výše popsané vztahy. Pro ještě lepší ilustraci lze uvést konkrétní příklad: Pacient přijíždí do lázní za účelem léčby takové léčebné indikace, pro kterou je stanoven tarif ve výši 500 € a limitní cena se rovná 515 €. V tomto případě hradí zdravotní pojišťovna 325 € (65 % z tarifu) a pacient musí uhradit 190 € (515 € - 325 €), z čehož 175 € tvoří spoluúčast pacienta a 15 € tarifní doplatek. [60] Obr. 4 Schéma úhrady léčebných lázeňských výloh
výše tarifu limitní cena
část hrazená pojišťovnou = 65 % z tarifu
spoluúčast pacienta = 35 % z tarifu
tarifní doplatek Poznámka: U pacientů s nejnižšími příjmy, kteří spadají do jednoho ze dvou speciálních režimů, se uplatňuje pouze daný tarif. Těchto pacientů se netýká tzv. limitní cena. Zdroj: [61]
Co se týká zmiňovaných tarifů a tzv. limitních cen, jejich konkrétní výše dle jednotlivých indikací pro rok 2014 jsou obsahem přílohy č. 5. Existují celkem 4 druhy tarifů, z nichž jeden zahrnuje pouze vodoléčebné procedury (tarif č. 1), zatímco součástí zbylých tarifů - 41 -
(tarify č. 2, 3, 4) je i pohybová léčba (kinezioterapie). U každého tarifu je pro každou léčebnou indikaci přesně stanoven počet procedur, které mohou být pacientovi během léčby poskytnuty. Všechna lázeňská zařízení uplatňují systém přímé úhrady (části) výloh na lékařskou péči, což v praxi znamená, že po pacientovi není předem vyžadována záloha na léčebné výlohy. Pacienti, kteří mají nárok na úhradu léčebných výloh zdravotní pojišťovnou v plné výši, neplatí žádnou zálohu, zatímco osoby, kterým byla přiznána úhrada léčebných výloh v obvyklé výši (65 %), hradí v místě léčby pouze svou spoluúčast, tedy rozdíl mezi skutečnými náklady na léčení a částkou hrazenou pojišťovnou. [60] Náklady na dopravu a ubytování V souvislosti s léčbou v lázních vznikají pacientům kromě samotných nákladů na léčení také další náklady. Za nejvýznamnější z nich lze považovat náklady na přepravu pacienta do lázeňského místa a na ubytování. Také tyto náklady může za pacienta (částečně či v plné výši) uhradit zdravotní pojišťovna, avšak pouze v případě, že pacient dosáhl v předchozím roce nižších příjmů, než je stanovená hranice. Tab. 4 Míra účasti pojišťovny na úhradě nákladů na ubytování a dopravu
další příspěvky náklady na ubytování náklady na dopravu* míra účasti omezení výše míra účasti omezení výše částka částka pojišťovny příjmů pacienta pojišťovny příjmů pacienta úhrada pouze v úhrada pouze v případě příjmů případě příjmů obvyklá 65 % nižších než je 65 % nižších než je onemocnění stanovená stanovená základ hranice hranice tvoří tarif nemoci železnice paušál z povolání, 100 % bez omezení SNCF, 100 % bez omezení 150,01 € pracovní 2. třída, úrazy zpáteční úhrada pouze v jízdenka případě příjmů dlouhodobá 100 % nižších než je 100 % bez omezení onemocnění stanovená hranice * Může se vztahovat i na doprovázející osobu, pokud je její přítomnost nutná vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta nebo jeho nízkému věku. Zdroj: [60], vlastní zpracování
Jak ukazuje výše uvedená tabulka, osoby trpící nemocí z povolání či pracovním úrazem jsou opět zvýhodněny (stejně jako v případě úhrady léčebných výloh). Tyto osoby - 42 -
mají nárok na úhradu nákladů na dopravu a ubytování bez ohledu na výši dosažených příjmů, a to ve výši 100 % ze stanovené částky. Částka za ubytování je stanovena fixním paušálem ve výši 150,01 €, základem pro úhradu nákladů na dopravu je cena zpáteční vlakové jízdenky ve 2. třídě – bez ohledu na to, jaký dopravní prostředek pacient ve skutečnosti použil. Náklady na dopravu jsou samozřejmě limitovány jejich skutečnou výší, kterou je pacient po návratu z lázní povinen doložit jízdním dokladem. Zvláštními pravidly se řídí rovněž pacienti léčící se s dlouhodobým onemocněním, u nichž proplácení nákladů na ubytování podléhá výši jejich příjmů (aplikuje se stejná hranice jako u osob s obvyklým onemocněním – viz dále), zatímco náklady na dopravu jsou těmto pacientům propláceny bez ohledu na dosažené příjmy (výjimku tvoří pouze pacienti, kteří nejsou stiženi žádným ze stanovených handicapů, mířící do lázeňského místa vzdáleného méně než 150 km od místa bydliště). Ostatní pacienti, kteří nespadají do žádné z těchto výjimek a jichž je většina, mají nárok na úhradu nákladů na dopravu a ubytování pouze v případě, že jsou jejich roční příjmy nižší než 14 664,38 € [60, s. 4]. Tuto hranici lze navýšit o 50 % (o 7 332,19 €) na manžela či manželku nebo každou další osobu, o kterou se pacient stará (děti, partneři v registrovaném partnerství atd.). Pokud se tedy jedná například o ženatého pacienta / vdanou pacientku bez dětí, hranice ročních příjmů tvoří 21 996,57 €. U ženatého pacienta s jedním dítětem by se aplikovala hranice ročních příjmů ve výši 29 328,76 €. Pacienti, kteří splní tuto podmínku týkající se výše jejich příjmů, mají nárok na úhradu nákladů na dopravu a ubytování ve výši 65 % ze stanovených částek, jež byly vysvětleny výše. Vyžaduje-li nízký věk pacienta či jeho zdravotní stav přítomnost doprovázející osoby, může zdravotní pojišťovna této osobě uhradit náklady na dopravu (nikoli na ubytování). Děje se tak v případě, že sám pacient má nárok na úhradu nákladů na dopravu (viz výše). Náklady na dopravu doprovázející osoby jsou propláceny ve stejné výši jako u pacienta. Po dobu pobytu v lázních může pacient pobírat také nemocenské dávky. Na jejich výplatu má pacient nárok tehdy, jsou-li jeho příjmy nižší než stanovená hranice, která k 1. 1. 2014 činila 37 548 €. Tuto hranici lze opět navýšit o 50 % za manžela / manželku a každou další osobu, o kterou se pacient stará. Při výplatě nemocenských - 43 -
dávek se uplatňuje třídenní ochranná lhůta, proto se vyplácejí až od čtvrtého dne pracovní neschopnosti. [60, 62]
3.5 Lázeňské oblasti a typologie lázeňských míst 3.5.1 Členění lázeňských míst dle geografického hlediska Na území metropolitní Francie se nachází 89 lázeňských míst, tedy obcí, na jejichž území je provozováno jedno či více lázeňských zařízení. Abecední seznam těchto míst je obsahem přílohy č. 6. Lázeňská místa nejsou rozmístěna po Francii zcela rovnoměrně. Jelikož se většinou jedná obce situované v horských a podhorských oblastech, jsou lázeňská místa významně koncentrována v jižní, střední a jihovýchodní části země, kde se nachází hlavní francouzská pohoří (Alpy, Pyreneje, Francouzské středohoří). Tabulka č. 5 charakterizuje rozložení lázeňských míst do jednotlivých regionů. Z tabulky je zřejmé, že 5 francouzských regionů (z celkového počtu 22 regionů) nemá na svém území žádné lázeňské místo. Jedná se o regiony Bretagne, Centre, HauteNormandie, Pays de la Loire a Picardie – ve všech případech se jedná o regiony nacházející se na severu či severozápadě Francie. Dalších šest regionů může pacientům nabídnout pouze jediné lázeňské místo. Na druhé straně výrazně převažují tři regiony (MidiPyrénées, Rhône-Alpes, Languedoc-Roussillon), na jejichž území se nachází více než deset lázeňských míst. Na území těchto tří regionů je dohromady situována polovina francouzských lázeňských míst. Vzhledem k jejich významu ve francouzském lázeňství jsou tyto regiony podrobněji popsány v samostatné kapitole.
- 44 -
Tab. 5 Počet lázeňských míst v jednotlivých regionech
Region Alsace Aquitaine Auvergne Basse-Normandie Bourgogne Bretagne Centre Champagne-Ardenne Corse Franche-Comté Haute-Normandie
Počet lázeňských míst 2 10 9 1 2 0 0 1 1 3 0
Region Île-de-France Languedoc-Roussillon Limousin Lorraine Midi-Pyrénées Nord-Pas-de-Calais Pays de la Loire Picardie Poitou-Charentes Provence-Alpes-Côte d'Azur Rhône-Alpes
Počet lázeňských míst 1 12 1 5 17 1 0 0 4 4 15
Zdroj: [60], vlastní zpracování
Jak již bylo naznačeno výše, umístění lázeňského místa je vázáno nejen na výskyt přírodního léčivého zdroje, ale také na existenci příznivého klimatu, které napomáhá pacientům k regeneraci jejich fyzických a psychických sil. Francouzská lázeňská místa často využívají buď čisté ovzduší v horách a v podhůří, nebo naopak přímořské klima, obohacené o zdraví prospěšné minerály. Rozložení lázeňských míst podle jejich nadmořské výšky zobrazuje následující graf. Z grafu je patrné, že 38 % lázeňských míst je situováno v nížinách, tedy v nadmořské výšce do 300 m. Nejníže položenými lázeňskými místy jsou Balaruc-les-Bains (5 m n. m.) a Saujon (7 m n. m.). Přibližně stejný počet lázeňských míst se nachází v polohách od 300 do 499 m n. m. Zbylá lázeňská místa jsou umístěna v polohách od 500 m n. m.; z toho čtyři lázeňská místa se nachází dokonce v nadmořské výšce převyšující 1 000 m. Nejvýše položenými místy jsou Mont-Dore (1 050 m n. m.) a Barèges-Barzun (1 250 m n. m.).
- 45 -
Obr. 5 Rozdělení lázeňských míst dle nadmořské výšky
5% 18%
10%
< 100 m n. m. 100 - 299 m n. m. 13%
300 - 499 m n. m. 20%
500 - 749 m n. m. 750 - 999 m n. m. ≥ 1 000 m n. m.
34%
Zdroj: [63], vlastní zpracování
Co se týká velikosti lázeňských míst, jedná se většinou o menší obce, v některých případech dokonce o vesnice se stovkami obyvatel. Podrobněji situaci ilustruje graf zobrazený níže. Téměř tři čtvrtiny všech lázeňských míst tvoří obce s méně než 5 000 obyvatel. Nejvíce jsou zastoupeny obce s jedním až pěti tisíci obyvatel (45 %), druhou největší skupinu tvoří malé obce s méně než tisícovkou obyvatel (27 %), tedy co do počtu obyvatel spíše vesnice. Naopak nejméně se na počtu lázeňských míst podílejí větší města nad 20 000 obyvatel, kterých je pouze pět (Aix-les-Bains, Dax, Rochefort, Thonon-les-Bains, Vichy). Obr. 6 Rozdělení lázeňských míst dle počtu obyvatel
5% 7% 27%
< 1 000 obyvatel 1 000 - 4 999 obyvatel
16%
5 000 - 9 999 obyvatel 10 000 - 20 000 obyvatel > 20 000 obyvatel 45% Zdroj: [64], vlastní zpracování
- 46 -
3.5.2 Členění lázeňských míst dle léčebného zaměření Ve francouzských lázních je možné léčit taková onemocnění, která spadají do jedné z dvanácti léčebných indikačních skupin (viz str. 38). Jelikož není v silách lázeňských zařízení, aby byla vybavena na léčení všech dvanácti léčebných indikací, specializují se obvykle na jednu až čtyři z nich. Jak vyplývá z níže uvedené tabulky, nejčastěji jsou léčeny nemoci pohybového ústrojí, na které se zaměřuje 80 % lázeňských míst. Velká část lázní nabízí také léčbu chorob dýchacího ústrojí – v tomto případě si pacienti mohou vybírat z 36 lázeňských míst. Na ostatní léčebná zaměření se specializuje výrazně menší počet lázeňských míst (viz tabulka č. 6). Tab. 6 Počet lázeňských míst dle léčebných indikací
Léčebná indikace Pohybové ústrojí Dýchací ústrojí Kardiovaskulární onemocnění Onemocnění žilního systému Neurologie Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí Dermatologie Choroby sliznic dutiny ústní
Počet lázeňských míst 72 36 4 13 3 5 9 11 13 5 9 10
Zdroj: [60], vlastní zpracování
Z následujícího grafu lze vyčíst, na kolik léčebných indikací se specializuje jaký počet lázeňských míst. Více než polovina lázeňských míst (konkrétně 48) poskytuje pacientům léčbu v rámci dvou léčebných zaměření – nejčastější kombinací je léčba onemocnění pohybového a dýchacího ústrojí. V 19 lázeňských místech se léčí tři léčebné indikace a 5 lázeňských míst je schopno léčit dokonce čtyři léčebné indikace. Jedná se o tato místa: Fumades-les-Bains, Molitg-les-Bains, Uriage-les-Bains (pohybové ústrojí, dýchací ústrojí, dermatologie, choroby sliznic dutiny ústní), La Bourboule (dýchací ústrojí, dermatologie, vývojové poruchy u dětí, choroby sliznic dutiny ústní) a Rochefort (pohybové ústrojí, onemocnění žilního systému, dermatologie, choroby sliznic dutiny ústní). Na jedinou léčebnou indikaci se zaměřuje 17 lázeňských míst.
- 47 -
Obr. 5 Rozdělení lázeňských míst dle počtu léčených indikací
6% 19% 21%
1 léčebná indikace 2 léčebné indikace 3 léčebné indikace 4 léčebné indikace
54% Zdroj: [60], vlastní zpracování
Zvláštní pozornost zaslouží lázeňská místa, která jsou schopna přijímat a léčit dětské pacienty. Dětské lázeňské léčebny se nachází v šesti lázeňských místech: Ax-les-Thermes, Cauterets, Challes-les-Eaux, Luchon (dýchací ústrojí), Capvern-les-Bains (trávicí a močové ústrojí, metabolická onemocnění) a La Bourboule (dýchací ústrojí, dermatologie, vývojové poruchy u dětí). [60]
3.6 Francouzské lázeňství v číslech 3.6.1 Lázeňská zařízení Pacientům, kteří se hodlají léčit ve francouzských lázních, je k dispozici celkem 111 lázeňských zařízení. Je tedy zřejmé, že převážná většina z celkového počtu lázeňských míst disponuje jediným lázeňským zařízením. Devět lázeňských míst má na svém území
dvě
lázeňská
zařízení
(Aix-les-Bains,
Ax-les-Thermes,
Bagnères-de-Bigorre,
Balaruc-les-Bains, La Bourboule, Capvern-les-Bains, Châtel-Guyon, La Roche-Posay, Vichy), Saint-Paul-lès-Dax disponuje třemi a Dax dokonce dvanácti lázeňskými zařízeními. Jednotlivá lázeňská zařízení se liší kromě jiného svou sezónou, tedy dobou, po kterou jsou během roku v provozu. Sezónnost francouzských lázní zachycují následující dva grafy. Téměř polovina lázeňských zařízení (49 %) nabízí pacientům své lékařské služby 8 nebo 9 měsíců v roce. Běžná je rovněž sezóna trvající 7 měsíců (18 % lázeňských zařízení) a 10 měsíců (17 %). Kratší nebo naopak déle trvající sezóna je v lázeňských zařízeních spíše výjimkou. Zvláštní pozornost si zaslouží dvě lázeňská zařízení, kde - 48 -
sezóna trvá celých 12 měsíců (lázně se z technických důvodů uzavírají pouze na jeden až dva týdny v roce) – jedná se o Saujon a lázně Le Modèle v Ax-les-Thermes. Obr. 8 Rozdělení lázeňských zařízení podle počtu měsíců v provozu
2% 6%
4% 4%
5 měsíců 6 měsíců
17%
7 měsíců
18%
8 měsíců 9 měsíců 10 měsíců 22%
11 měsíců
27%
12 měsíců
Zdroj: [60], vlastní zpracování
Obr. 9 Počet lázeňských zařízení v provozu v průběhu roku
120 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
98
102 105
109 111 111 111 111 111 111 111 111 111
103 84
74 56
50
33 26 2
7
11 4
Zdroj: [60], vlastní zpracování
Za hlavní lázeňskou sezónu lze považovat období duben až říjen, kdy je v provozu více než 100 lázeňských zařízení, tedy více než 90 % jejich celkového počtu (s výjimkou první poloviny měsíce dubna). 50 lázeňských zařízení zahajuje svou sezónu již na začátku března a polovina lázeňských zařízení ukončuje provoz před zimním obdobím - 49 -
až na konci listopadu. V období od začátku června do konce první poloviny října jsou v provozu všechna francouzská lázeňská zařízení. 3.6.2 Návštěvnost Návštěvnost francouzských lázní zaznamenává v posledních čtyřech letech pozitivní vývoj. Vývoj návštěvnosti lázeňských zařízení před rokem 2010 však příznivý nebyl. Jak lze vyčíst z grafu zobrazeného na následující straně, francouzské lázeňství se od roku 1993 potýkalo s nemalým poklesem návštěvnosti. Po stagnaci mezi lety 1985 a 1992 začalo v roce 1993 lázeňství ve Francii upadat – za 14 let se počet pacientů v lázních snížil o více než 100 000. Tomuto obrovskému poklesu návštěvnosti je připisováno několik příčin: V tomto období vymizely některé choroby léčené v lázních (jednalo se především o „koloniální“ nemoci) a zároveň byly představeny nové formy léčby, které byly vnímány jako účinnější než lázeňská léčba. Obor lázeňství ustoupil do ústraní rovněž v učebních osnovách lékařských škol, lékaři tudíž nebyli příliš podněcováni k tomu, aby lázeňské pobyty předepisovali. Podíl na poklesu návštěvnosti francouzských lázní mělo zřejmě také chování samotných pacientů, kteří byli zdrženlivější než dříve a méně ochotní vzít si 3 týdny dovolené, aby mohli odjet do lázní. [65] Od roku 2010 je francouzské lázeňství opět na vzestupu. Zájem o lázeňskou léčbu podpořil zejména přístup lázní i profesních organizací, které si zakládají na efektivní komunikaci s pacienty i se širokou veřejností a na zveřejňování studií dokazujících účinnost lázeňské léčby. Díky povzbudivým výsledkům lázeňského výzkumu je i pro lékaře snazší lázeňské pobyty předepisovat. Francouzské lázně nyní každoročně přijmou více než 500 000 pacientů (jedná se o pacienty, jimž alespoň část pobytu hradí pojišťovna), kteří v lázních stráví více než 9 milionů ošetřovacích dnů. V roce 2012 navštívilo francouzské lázně více než 527 000 pacientů, což představuje nárůst přibližně o 1,8 % oproti roku 2011. Tito pacienti uskutečnili v lázních 9 468 000 ošetřovacích dnů. V roce 2013 vzrostla návštěvnost na více než 540 000 pacientů a počet ošetřovacích dnů stoupl na 9 729 000 [66]. Rozložení návštěvnosti dle jednotlivých regionů je uvedeno v tabulce č. 7. Co se týká národnosti lázeňských pacientů, jedná se téměř výhradně o Francouze. Zahraniční klientela tvoří pouhé 1 % pacientů [67, s. 84].
- 50 -
Obr. 10 Vývoj počtu pacientů v lázních v letech 1986 - 2010
650 000 600 000 550 000 500 000
1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
450 000
Zdroj: [65, s. 13]
Tab. 7 Návštěvnost lázní dle regionů v r. 2013
Region Alsace Aquitaine Auvergne Bourgogne Champagne-Ardenne Corse Franche-Comté Île-de-France
Počet pacientů 5 740 92 783 42 065 5 541 7 909 -* 7 679 408
Region Počet pacientů Languedoc-Roussillon 102 169 Lorraine 27 249 Midi-Pyrénées 67 989 Nord-Pas-de-Calais 8 009 Normandie 11 055 Provence-Alpes-Côte d'Azur 41 627 Poitou-Charentes-Limousin 42 677 Rhône-Alpes 77 973
* údaj není dostupný Zdroj: [68], vlastní zpracování
Nejvíce léčebných pobytů se uskutečňuje za účelem léčby pohybového ústrojí (76 %); za nímž s velkým odstupem následují nemoci dýchacího ústrojí (9 %), trávicího ústrojí (3,6 %) a onemocnění žilního systému (3,5 %). [68] Jak již bylo zmíněno, pacienti mohou do lázní přijíždět v doprovodu jiné osoby. Rozhodování, zda pacient pojede sám, nebo s doprovodem, ovlivňuje několik faktorů: zdravotní stav pacienta, jeho věk, ale také charakter lázeňského místa. Obecně se odhaduje, že 34 % pacientů přijíždí do lázní s doprovodem, což znamená, že uskuteční-li lázeňští pacienti ročně více než 9 milionů přenocování, jejich doprovázející osoby realizují ročně více než 3 miliony přenocování [69].
- 51 -
3.6.3 Ubytovací kapacity Pacienti přijíždějící do lázní se mohou ubytovat v různých druzích ubytovacích zařízení, jejichž struktura se významně liší od nabídky ubytování v českých lázních. Následující graf, který vychází z počtu lůžek nabízených v lázeňských místech v roce 2011, znázorňuje, jak se jednotlivé druhy ubytování podílí na celkové nabídce ubytovacích kapacit v lázeňských místech. Více než polovinu lůžek v lázeňských místech tvoří ve Francii velmi oblíbené ubytování v pronajatém objektu. Pronajmout si lze samostatný zařízený objekt (40 % celkové lůžkové kapacity v lázeňských místech), například vilu, byt, studio či jediný pokoj. Druhou variantou tzv. nájemního ubytování jsou turistické rezidence, ve kterých je shromážděno více objektů k pronájmu (15 % celkové lůžkové kapacity v lázeňských místech). Dalším hojně zastoupeným druhem ubytování jsou kempy (22 %). Alespoň jedním kempem disponují téměř dvě třetiny lázeňských míst; pouze 26 lázeňských míst ubytování v kempu nenabízí vůbec. Naopak hotely, které byly původně dominantním typem ubytování ve všech lázeňských místech, představují dnes pouhých 19 % celkové lůžkové kapacity v lázeňských místech. Téměř zanedbatelný podíl na ubytovací kapacitě v lázních mají hromadné (kolektivní) druhy ubytování (3 %) a jiné druhy ubytování (1 %). Celková kapacita ubytovacích zařízení v lázních činí 209 780 lůžek. Některé francouzské statistiky uvádějí vedle tohoto čísla, které se vztahuje pouze k „tržním“ typům ubytování, také počty rekreačních nemovitostí. Těch se v lázeňských místech nachází 77 700 a jejich kapacita se odhaduje na 320 000 lůžek [65, s. 23]. Pacienti, vyžaduje-li to jejich zdravotní stav či nízký věk, mohou být rovněž „ubytováni“ v tzv. lázeňských nemocnicích nebo dětských léčebnách.
- 52 -
Obr. 11 Struktura ubytovacích kapacit dle druhu ubytovacího zařízení
3%
1% hotely
19%
turistické rezidence
22%
zařízené objekty k pronájmu kempy 15%
hromadné ubytování jiné druhy ubytování
40% Zdroj: [65, s. 23], vlastní zpracování
Nabídka ubytovacích kapacit přirozeně reaguje na poptávku ze strany lázeňských hostů. Pacienti přijíždějící do lázní se nejčastěji ubytovávají v pronajatém zařízeném objektu (51 %). Dalším vyhledávaným druhem ubytování je ubytování hotelového typu, kterého využívá 21 % pacientů. Ubytování v kempu využívá pouze 8 % pacientů. Zbylých 20 % pacientů nevyužívá „tržního“ ubytování v lázeňském místě a léčí se pouze ambulantně. Uvedené údaje jsou přehledně znázorněny v následujícím grafu. Obr. 12 Preferované druhy ubytování
20%
21% hotely
8%
zařízené objekty k pronájmu kempy bez ubytování (ambulantní péče) 51%
Zdroj: [70], vlastní zpracování
3.6.4 Vybrané ekonomické ukazatele Jak významnou váhu má lázeňství v místní, regionální i národní ekonomice Francie, dokazují některé další statistické údaje, kterým se věnují následující řádky. Průměrný - 53 -
náklad na léčení jednoho pacienta činí 560 € za celou dobu pobytu (před odečtením části hrazené zdravotní pojišťovnou či z prostředků připojištění pacienta), což při počtu 540 000 pacientů za rok přináší lázeňským zařízením roční obrat za lázeňské pobyty ve výši 302,4 mil. € [69]. Lázeňské pobyty hrazené alespoň zčásti zdravotní pojišťovnou představují 90 % celkového obratu lázeňských zařízení [69]. Další příjmy generují tato zařízení z integrovaného ubytování, relaxačních pobytů (remise en forme) a z dalších zdrojů.
Pacienti
však
v lázeňském
místě
pochopitelně
spotřebovávají
také
další
služby, nepřímo tedy v lázeňských místech utratí dalších 690 mil. €, z čehož 47 % tvoří výdaje na ubytování [69]. Lázeňské pobyty tedy – po započtení nepřímých výdajů pacientů –
generují celkový roční obrat dosahující téměř jedné miliardy eur.
Zdravotní pojišťovny se přitom na úhradě lázeňských léčebných výloh podílejí přibližně částkou 250 mil. € ročně. Tato částka je z velké části hrazena daňovými a sociálními odvody sektoru, které dosahují 190 mil. €. Lázeňství představuje pouze 0,14 % celkových výdajů zdravotních pojišťoven [71]. Provozovatelé lázeňských a souvisejících zařízení používají utržený zisk na zkvalitnění poskytovaných služeb. Ročně podnikatelé investují do modernizace vybavení 10 až 25 % svého obratu. V posledních letech byla většina lázeňských zařízení zrenovována – investice v lázeňských místech přesáhly 250 mil. € [69]. Nemalé investice putují také do lázeňského výzkumu, jehož cílem je zejména potvrdit účinnost lázeňské léčby a zajistit tak lázním větší popularitu. Od roku 2004 bylo do lázeňského výzkumu investováno více než 9 mil. € [66]. Lázeňskému výzkumu se věnuje především Francouzská asociace pro lázeňský výzkum (AFRETH). V roce 2013 byly publikovány například studie hodnotící účinky lázeňské léčby na léčení chronické žilní nedostatečnosti (studie Therm&Veines) nebo studie týkající se (ne)možnosti návratu nemoci a zlepšení kvality života vlivem lázeňské léčby u žen s rakovinou prsu (studie Pacthe). O rok dříve byla vydána studie s názvem Maâthermes, která hodnotila účinnost lázeňské léčby u osob trpících obezitou či nadváhou [66]. Lázeňství se také významně podílí na zaměstnanosti. V malých lázeňských městech, kterých je většina, jsou lázeňská zařízení často hlavním poskytovatelem přímých i nepřímých pracovních míst na regionální úrovni. Celkově tato ekonomická aktivita generuje více než 100 000 pracovních míst (přímých, nepřímých, závislých a indukovaných)
a každých
100 dodatečných pacientů - 54 -
generuje 10
nových
pracovních
míst. Počty pracovních míst a jejich podíly na celkovém počtu pracovních míst v lázeňství zobrazuje následující graf. Z celkového počtu 105 672 pracovních míst v lázeňství je 53 % indukovaných a 38 % nepřímých či závislých8. Zbylých 9 % tvoří přímá pracovní místa, která jsou ze 70 % sezónního charakteru. [69] Obr. 13 Pracovní místa generovaná lázeňstvím
přímá pracovní místa; 9 442
indukovaná pracovní místa; 55 930
nepřímá a závislá pracovní místa; 40 300
Zdroj: [69], vlastní zpracování
3.7 Diverzifikace činností v lázeňských místech Lázeňská
zařízení
jsou
silně
závislá
na
pobytech
hrazených
alespoň
částečně
zdravotní pojišťovnou – tyto pobyty představují 90 % celkového obratu lázeňských zařízení (viz str. 54). Přestože lázeňská zařízení nabízejí i samoplátecké pobyty (cures libres), které se uskutečňují pod lékařským dohledem a mohou být případně hrazeny z doplňkového připojištění pacienta, Francouzi těchto pobytů využívají jen velmi málo. Podobně je tomu i v případě relaxačních či rekondičních pobytů, za kterými klienti spíše než do lázní jezdí do spa center nebo thalassoterapeutických center (viz kapitola 5). Jedním z důvodů je jakási neochota „zdravých“ klientů sdílet společné prostory s pacienty přijíždějícími do lázní v rámci příspěvkové či komplexní lázeňské péče.
Jelikož však samoplátci jsou zpravidla mladší a majetnější klienti a lázeňství
je často dominantní ekonomickou aktivitou v lázeňských místech, mělo by být v zájmu lázeňských míst diverzifikovat svoji činnost a přilákat samopláteckou klientelu na krátkodobé relaxační, preventivní a rekondiční pobyty. Jako vhodná cesta se jeví
8
Závislá pracovní místa jsou taková místa, která by bez lázeňství neexistovala. Typicky se jedná například o kasina, která mohou být zřizována pouze v lázeňských místech.
- 55 -
nové formáty těchto pobytů a marketingové aktivity přizpůsobené samoplátecké klientele. Řešením může být rovněž diverzifikace lázeňských aktivit ve prospěch moderní formy lázeňství, tzv. thermoludismu (thermoludisme). Není jednoduché najít v češtině ekvivalent pro tento termín – slovo thermoludisme vzniklo spojením slov thermal (termální, lázeňský) a ludisme (hra). Jedná se o poměrně nový koncept, který se odlišuje od léčebného lázeňství, od thalassoterapie využívající výhradně mořskou vodu
i
od
klasických
Thermoludisme
nabízí
bazénů
především
nebo
bazénů
uvolnění
a
s uměle relaxaci
a
mineralizovanou odehrává
se
vodou. výhradně
v bazénech s termální minerální vodou pocházející z přírodního zdroje. V centrech zaměřených
na
thermoludisme
(centres
thermoludiques)
klienti
obvykle
najdou
kromě bazénů s různými tryskami a gejzíry také odpočinkové zóny, sauny, vířivé vany, turecké lázně (hammam) a další wellness aktivity. Tato centra jsou v provozu celoročně, proto mohou lázním pomoci odstranit problém sezónnosti. Rozšíření nabídky o thermoludisme může také pomoci oživit klasickou lázeňskou aktivitu – lázeňské místo jako takové se stane atraktivnější a získá novou klientelu. Ruku v ruce s přizpůsobováním nabídky směrem
k samoplátecké klientele by mělo jít
investování do městského života, organizování volného času a zhodnocení a využití kulturního dědictví.
- 56 -
4 Charakteristika vybraných lázeňských regionů Charakteristika všech francouzských lázeňských regionů by byla velmi obsáhlá, proto jsou níže jednotlivě popsány pouze čtyři regiony s největším počtem lázeňských míst na svém území, které zároveň každoročně přijímají největší počet pacientů. V těchto regionech (Midi-Pyrénées, Rhône-Alpes, Languedoc-Roussillon, Aquitaine) se léčí 63 % pacientů (viz tabulka č. 7 na str. 51).
4.1 Region Midi-Pyrénées Region Midi-Pyrénées se nachází na jihozápadě Francie (viz
Obr. 6 Region Midi-Pyrénées
obr. 14). Jedná se o vnitrozemský region, který je se svou rozlohou převyšující 45 000 km2 největším regionem na území metropolitní Francie [73]. Midi-Pyrénées sousedí se čtyřmi
francouzskými
regiony
(Languedoc-Roussillon,
Auvergne, Limousin, Aquitaine) a se dvěma státy (Španělsko, Andorra). Region se dělí na 8 departmentů: Ariège, Aveyron, Gers, Haute-Garonne, Hautes-Pyrénées, Lot, Tarn, Tarn-etGaronne. Hlavním a zároveň největším městem regionu Midi-
Zdroj: [72]
Pyrénées je Toulouse. Region na jihu lemují Pyreneje s vrcholy přesahujícími nadmořskou výšku 3 000 metrů – díky tomu je region vhodný nejen k provozování zimních sportů a pěší turistiky, ale také k rozvoji lázeňských aktivit. V regionu Midi-Pyrénées je koncentrováno 17 lázeňských míst, což z něj činí region s vůbec největším počet lázeňských míst. Přesto se z hlediska lázeňství nejedná o nejnavštěvovanější region – s počtem 67 989 pacientů v r. 2013 zabírá 13 % lázeňského trhu a zaujímá tak 4. místo [68]. Lázeňská místa v regionu Midi-Pyrénées jsou vybavena na léčbu téměř všech léčebných indikací – chybí zde pouze lázeňské místo specializované na léčbu kardiovaskulárních a kožních onemocnění. Na území regionu se nachází 20 lázeňských zařízení, jelikož tři lázeňská místa (Ax-les-Thermes, Bagnères-deBigorre, Capvern-les-Bains) disponují dvěma lázeňskými zařízeními. Výčet lázeňských míst v regionu včetně jejich léčebného zaměření a informace o návštěvnosti jsou uvedeny v tabulce č. 8 na str. 59.
- 57 -
Předním lázeňským místem regionu je horské město Luchon, které je vyhledávané zejména díky kvalitě místních vod – jedná se o nejsirnatější vody v Pyrenejích. Luchon společně s dalšími dvěma lázeňskými místy (Barbotan-les-Thermes a Bagnères-de-Bigorre) přijímají více než 50 % pacientů přijíždějících do regionu Midi-Pyrénées. Pro slanou, nejvíce mineralizovanou vodu v Evropě s koncentrací soli větší než 300 g na 1 litr je zase vyhlášené lázeňské místo Salies-du-Salat. Jiným „nej“ se pyšní Ax-les-Thermes, kde vyvěrají nejteplejší vody v Pyrenejích (77°C). Dalším výjimečným lázeňským místem je Cransac – zde se praktikuje lázeňství na bázi teplých přírodních plynů, což je v Evropě zcela ojedinělé (teplá pára je jímána při teplotě 120°C a aplikována při teplotě 41°C). Lázně Barbotan-les-Thermes jsou známé již po staletí pro výjimečné účinky místního bahna; Bagnères-de-Bigorre jsou naopak vyhlášené pro svých 38 pramenů přírodních minerálních vod, známých již od dob Římanů. Za zmínku stojí i Castéra-Verduzan, což jsou jediné lázně ve Francii, kde se léčí choroby sliznic dutiny ústní a zároveň nemoci trávicího ústrojí, nebo Capvern-les-Bains, které jako jedno z mála francouzských lázeňských míst nabízí pitnou kúru v místě bydliště. [70]
- 58 -
X X
Hautes-Pyrénées
X
X
Gers
X
Hautes-Pyrénées Hautes-Pyrénées
X X
Hautes-Pyrénées
X
1 196 419 6 245
X
7 842
X
13 513 3 035 623
X X
X
4 014
X
Gers X X X X
Hautes-Pyrénées
X
Haute-Garonne Ariège
X
X
X
X X
Hautes-Pyrénées
X
X
X
X
X X
285 5 983 3 178 1 022 13 633 2 101
X X
* Rok 2010 byl zvolen s ohledem na dostupnost údajů o návštěvnosti lázeňských míst – tak, aby bylo možné meziregionální srovnání. Zdroj: [60, 74], vlastní zpracování
- 59 -
Počet pacientů v r. 2010*
Choroby sliznic dutiny ústní
X X
X
Hautes-Pyrénées Aveyron Gers Haute-Garonne
Dermatologie
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
Onemocnění žilního systému
Kardiovaskulární onemocnění
Department Hautes-Pyrénées Ariège Ariège
Dýchací ústrojí
Lázeňské místo Argèles-Gazost Aulus-les-Bains Ax-les-Thermes Bagnèresde-Bigorre Barbotanles-Thermes Barèges-Barzun Beaucens Capvern-lesBains CastéraVerduzan Cauterets Cransac Lectoure Luchon Luz-SaintSauveur Saint-LarySoulan Salies-du-Salat Ussat-les-Bains
Pohybové ústrojí
Tab. 8 Přehled lázeňských míst v regionu Midi-Pyrénées
2 285 1 214 1 359
4.2 Region Rhône-Alpes Rozlohou
i
počtem
obyvatel
druhý
největší
region
Obr. 7 Region Rhône-Alpes
metropolitní Francie, region Rhône-Alpes, je pojmenován po řece Rhôně, která jej od severu k jihu protíná, a po Alpách, jež významně zasahují do území regionu. Region RhôneAlpes se nachází na jihovýchodě země a hraničí s pěti francouzskými
(Franche-Comté,
Bourgogne,
Auvergne,
Languedoc-Roussillon, Provence-Alpes-Côte d’Azur) a dvěma italskými (Piemont, Valle d’Aosta) regiony a se třemi švýcarskými kantony (Vaud, Valais, Genève). Území regionu
Zdroj: [75]
je rozčleněno do osmi departmentů: Ain, Ardèche, Drôme, Isère, Loire, Rhône, Savoie a Haute-Savoie. Hlavním městem regionu je Lyon. Krajina regionu je značně diverzifikovaná – městské, hustě obydlené zóny střídají venkovské oblasti s nízkou hustotou osídlení, zasněžené horské masivy (Alpy, Jura, Francouzské středohoří) kontrastují s alpskými údolími a se zelenými údolími řeky Rhôny. V regionu žije téměř 10 % francouzské metropolitní populace. [76] Rhône-Alpes je třetím nejnavštěvovanějším lázeňským regionem Francie – ročně do regionu přijíždí 14 % z celkového počtu lázeňských pacientů (v roce 2013 navštívilo region 77 973 pacientů) [68]. Podle počtu lázeňských míst se jedná o druhý největší francouzský lázeňský region. Na území regionu se nachází 15 lázeňských míst, která disponují celkem 16 lázeňskými zařízeními (v Aix-les-Bains jsou v provozu dvě lázeňská zařízení). Tato lázeňská zařízení jsou schopna léčit téměř všechny léčebné indikace – výjimkou jsou pouze kardiovaskulární onemocnění a vývojové poruchy u dětí, na jejichž léčbu nejsou zdejší lázně zařízené. Přehled lázeňských míst v regionu včetně jejich indikačního zaměření a údajů o návštěvnosti je uveden v tabulce na následující straně. Hlavním lázeňským městem regionu Rhône-Alpes a třetím nejvýznamnějším francouzským lázeňským místem je Aix-les-Bains. Toto město, ležící v podhůří na břehu Lac du Bourget, největšího přírodního jezera ve Francii, bylo lázeňským centrem již v období starověku, kdy bylo na počest císaře Gratiana nazýváno Aquae Gratianae. V současné době v Aix-lesBains fungují dvě lázeňská zařízení, která k léčbě využívají horké sirné prameny a která přijímají 37 % z celkového počtu pacientů přijíždějících do Rhône-Alpes. - 60 -
Z příznivého klimatu mezi horami a jezerem těží rovněž dvě další lázeňská místa, ležící na břehu Lac Léman (Ženevské jezero) – Évian-les-Bains a Thonon-les-Bains. Prvně jmenované město je velmi známé mimo jiné pro svou minerální vodu Evian, která se stáčí do lahví a prodává po celém světě. Také lázeňské město Neyrac-les-Bains využívá své jedinečné polohy na úpatí sopky Souilhol, které vděčí za teplé minerální vody. Za pozornost stojí i Challes-les-Eaux s nejsirnatějšími vodami v Evropě a Allevard-les-Bains, kde pramení jedna z nejsirnatějších vod na světě. [70, 77]
X X X
X X
X X
X
X X
X
Savoie
X
Drôme
X
Loire
X
Ardèche
X
X X
X X
Ardèche
X
Haute-Savoie Isère Ardèche
X X
28 102 3 935 12 386 1 884 1 359 1 341 6 046
X
2 114 X X
2 179
X
3 601
X
Haute-Savoie
Počet pacientů v r. 2010*
Choroby sliznic dutiny ústní
Dermatologie
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
Onemocnění žilního systému
Kardiovaskulární onemocnění
Department Savoie Isère Savoie Savoie Ain Haute-Savoie
Dýchací ústrojí
Lázeňské místo Aix-les-Bains Allevard-les-Bains Brides-les-Bains Challes-les-Eaux Divonne-les-Bains Évian-les-Bains La Léchèreles-Bains Montbrunles-Bains Montrondles-Bains Neyrac-les-Bains Saint-Gervaisles-Bains Saint-Laurentles-Bains Thonon-les-Bains Uriage-les-Bains Vals-les-Bains
Pohybové ústrojí
Tab. 9 Přehled lázeňských míst v regionu Rhône-Alpes
X
X
2 151 2 527
X
X
X
X
X
X
* Rok 2010 byl zvolen s ohledem na dostupnost údajů o návštěvnosti lázeňských míst – tak, aby bylo možné meziregionální srovnání. Zdroj: [60, 78], vlastní zpracování
- 61 -
1 228 4 298 2 675
4.3 Region Languedoc-Roussillon Languedoc-Roussillon, přímořský jihofrancouzský region, má díky přítomnosti horských oblastí a mořského pobřeží výborné
předpoklady
Roussillon
sousedí
pro se
rozvoj
lázeňství.
Španělskem,
Obr. 8 Region Languedoc-Roussillon
Languedoc-
Andorrou,
čtyřmi
francouzskými regiony (Provence-Alpes-Côte d’Azur, RhôneAlpes,
Auvergne,
Midi-Pyrénées)
a
je
zčásti
omýván
Středozemním mořem, resp. Lvím zálivem (Golfe du Lion). Region zahrnuje pět departmentů (Aude, Gard, Hérault, Lozère, Pyrénées-Orientales) a v každém z nich se nachází alespoň jedno lázeňské místo. Hlavním a současně nejlidnatějším
Zdroj: [79]
městem regionu je Montpellier. Zajímavostí regionu je mimo jiné používání dvou regionálních jazyků – okcitánštiny (l’occitan) a katalánštiny (le catalan). Přestože Languedoc-Roussillon není regionem s největším počtem lázeňských míst, jedná se o nejnavštěvovanější francouzský lázeňský region. V roce 2013 region navštívilo 102 169 pacientů, což představuje 19 % z celkového počtu pacientů přijíždějících do francouzských lázní [68]. V počtu lázeňských míst je region se svými 12 lázeňskými místy v rámci Francie až na třetí příčce. Nejnavštěvovanějším lázeňským místem v regionu je Balaruc-les-Bains, které je zároveň druhým nejnavštěvovanějším lázeňským místem v rámci celé Francie (první místo zaujímá Dax – viz dále). Do Balarucles-Bains míří 43 % lázeňských pacientů přijíždějících do regionu. Společně s druhým nejnavštěvovanějším lázeňským místem regionu, kterým je Amélie-les-Bains, přijme Balaruc-les-Bains 70 % pacientů. Languedoc-Roussillon disponuje 13 lázeňskými zařízeními (dvě lázeňská zařízení se nachází právě v Balaruc-les-Bains), v nichž se léčí většina léčebných indikací – výjimkou jsou pouze psychosomatické choroby, vývojové poruchy u dětí a gynekologie. Přehled lázeňských míst včetně údajů o návštěvnosti a indikačním zaměření je opět uveden v tabulce na následující straně.
- 62 -
Počet pacientů v r. 2010* 24 615
X X X
Choroby sliznic dutiny ústní
Dermatologie
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
X
Onemocnění žilního systému
X
Kardiovaskulární onemocnění
Department PyrénéesAmélie-les-Bains Orientales Avène-les-Bains Hérault Bagnols-les-Bains Lozère Balaruc-les-Bains Hérault PyrénéesLe Boulou Orientales Lozère La Chaldette Fumades-lesGard Bains Lamalou-lesHérault Bains PyrénéesMolitg-les-Bains Orientales Prats-de-Mollo- PyrénéesOrientales la-Preste Rennes-les-Bains Aude PyrénéesVernet-les-Bains Orientales
Dýchací ústrojí
Lázeňské místo
Pohybové ústrojí
Tab. 10 Přehled lázeňských míst v regionu Languedoc-Roussillon
X
X X X
X
2 292 -** 40 386 3 209
X X
-***
X
X
X X
X
X
9 569
X
X
X
1 124
X
X
3 634 2 789
X X
504 X
2 950
* Rok 2010 byl zvolen s ohledem na dostupnost údajů o návštěvnosti lázeňských míst – tak, aby bylo možné meziregionální srovnání. ** Údaj za rok 2010 není dostupný. V roce 2012 navštívilo Bagnols-les-Bains 1200 lázeňských hostů (pacientů). *** Údaj za rok 2010 není dostupný. V roce 2012 navštívilo La Chaldette 63 lázeňských hostů (pacientů). Zdroj: [60, 80], vlastní zpracování
- 63 -
4.4 Region Aquitaine Aquitaine, přímořský region rozkládající se na jihozápadě země,
Obr. 9 Region Aquitaine
je rozlohou (41 000 km2 [80]) třetím největším regionem na území metropolitní Francie. Aquitaine sousedí se třemi francouzskými regiony (Poitou-Charentes, Limousin, MidiPyrénées), se Španělskem a na západě břehy regionu omývá Atlantský oceán (pobřeží je dlouhé přibližně 270 km [82]). Hlavním a zároveň největším městem regionu je Bordeaux. Region tvoří 5 departmentů (Dordogne, Gironde, Landes, Lot-et-Garonne, Pyrénées Atlantiques), z nichž 3 mají na svém
Zdroj: [83]
území alespoň jedno lázeňské místo. Z pohledu lázeňství je zajímavý již samotný název regionu, který je odvozen z latinského slova aqua (voda) a v překladu znamená „země vod“ (pays des eaux). Na území regionu Aquitaine se nachází celkem 10 lázeňských míst, umístěných buď na pobřeží Atlantského oceánu, nebo v horských a podhorských oblastech Pyrenejí. Jelikož v Saint-Paul-lèsDax jsou v provozu 3 lázeňská zařízení a Dax disponuje dokonce 12 zařízeními, nabízí region léčbu celkem ve 23 lázeňských zařízeních. Všechna lázeňská místa v regionu jsou zaměřena na léčbu pohybového ústrojí; v rámci celého regionu se léčí pouze polovina existujících léčebných indikací. Konkrétnější údaje o indikačním zaměření lázeňských míst a údaje o jejich návštěvnosti lze vyčíst tabulky č. 11. Region Aquitaine přijímá 17 % z celkového počtu lázeňských pacientů (v roce 2013 jej navštívilo 92 783 pacientů [68]) a v současné době je druhým nejnavštěvovanějším francouzským lázeňským regionem. Více než polovina lázeňských hostů (53 %) míří do lázeňského města Dax, které společně s dalšími dvěma městy (Cambo-les-Bains a Saint-Paul-lès-Dax) přijímá 80 % z celkového počtu pacientů přijíždějících do regionu Aquitaine. Z údajů o návštěvnosti vyplývá, že Dax je – společně se sousední obcí Saint-Paul-lès-Dax – přední francouzskou lázeňskou destinací. Tato dvě lázeňská místa, která disponují celkem 15 lázeňskými zařízeními a jednou lázeňskou nemocnicí, navštíví každoročně dohromady 60 000 pacientů.
- 64 -
Cambo-les-Bains Casteljaloux Dax Les Eaux-Bonnes Les Eaux-Chaudes Eugénie-les-Bains Préchacq-les-Bains Saint-Paul-lès-Dax Salies-de-Béarn Saubusse-les-Bains
11 804
X X
2 211 48 076
X
X
X
X
X
X X X
X
Počet pacientů v r. 2010*
Choroby sliznic dutiny ústní
Dermatologie
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
X
Onemocnění žilního systému
X
Kardiovaskulární onemocnění
Department PyrénéesAtlantiques Lot-etGaronne Landes PyrénéesAtlantiques PyrénéesAtlantiques Landes Landes Landes PyrénéesAtlantiques Landes
Dýchací ústrojí
Lázeňské místo
Pohybové ústrojí
Tab. 11 Přehled lázeňských míst v regionu Aquitaine
851 468 8 704 2 333 11 723
X X
X
X
X
X
2 445 1 273
X
* Rok 2010 byl zvolen s ohledem na dostupnost údajů o návštěvnosti lázeňských míst – tak, aby bylo možné meziregionální srovnání. Zdroj: [60, 84], vlastní zpracování
4.5 Komparace nejvýznamnějších lázeňských regionů Tabulka
na
následující
straně
shrnuje
a
srovnává
základní
údaje
o
čtyřech
nejvýznamnějších francouzských lázeňských regionech, které byly představeny na předchozích stránkách. Z tohoto srovnání lze vyčíst další zajímavé údaje. LanguedocRoussillon,
nejnavštěvovanější
lázeňský
region,
je
zároveň
nejmenším
regionem
s nejnižší hodnotou hrubého domácího produktu. Na jeho území se také nachází nejméně lázeňských
zařízení.
Vysoká návštěvnost
může vypovídat
o významné
závislosti regionu na lázeňství i o kvalitě místních lázní a poskytovaných služeb. Údaje o lázeňském regionu Aquitaine vypovídají o tom, že počet léčených indikací není
vzhledem
k návštěvnosti
zcela
rozhodující.
Lázeňská
zařízení
v Aquitaine
nabízejí léčbu nejmenšího počtu indikačních zaměření (navíc v klíčovém lázeňském městě Dax se léčí pouze 2 skupiny onemocnění), přesto se jedná o druhý nejnavště- 65 -
vovanější
lázeňský
region.
Na
tuto
skutečnost
má
pochopitelně
vliv
i
počet
lázeňských zařízení, kterých se zde v porovnání s ostatními regiony nachází nejvíce. Nejmenší
váhu
má
lázeňství
v rámci
tohoto
meziregionálního
srovnání
zřejmě
v regionu Rhône-Alpes, který je nejlidnatějším, ekonomicky nejaktivnějším a turisticky nejnavštěvovanějším regionem. Tabulka č. 12 obsahuje také informaci o podílu návštěvnosti lázeňských zařízení na celkové návštěvnosti regionů. Vzhledem k tomu, že francouzské lázně navštěvují téměř výhradně Francouzi, jsou v tabulce uvedeny údaje o příjezdech uskutečněných v rámci domácího cestovního ruchu se soukromými motivy. Ve všech regionech platí, že z celkového počtu příjezdů do regionu míří do lázní pouze méně než 1 % turistů. Tento podíl je nepatrně vyšší v regionu Aquitaine, naopak nejnižší je v regionu Rhône-Alpes. Tab. 12 Komparace vybraných lázeňských regionů
Rozloha Počet obyvatel (k 1. 1. 2012) Hustota obyvatelstva (obyvatel / km2) HDP (mil. €; údaj za rok 2012) Počet lázeňských míst Počet lázeňských zařízení Počet léčených indikací Návštěvnost lázeňských míst (počet pacientů; údaj za rok 2013) Počet příjezdů do regionu v rámci domácího CR (údaj za rok 2012) Podíl regionu na celkové návštěvnosti lázeňských míst
44 000 km2 6 342 000
LanguedocRoussillon 27 376 km2 2 661 449
41 000 km2 3 290 000
64
144
97
80
79 855 17 20 10
196 995 15 16 10
63 944 12 13 9
90 796 10 23 6
67 989
77 973
102 169
92 783
9 642 000
20 342 000
13 017 000
11 253 000
13%
14%
19%
17%
Midi-Pyrénées
Rhône-Alpes
45 348 km2 2 903 420
Zdroj: [68, 76, 81, 85, 86, 87, 88, 89], vlastní zpracování
- 66 -
Aquitaine
5 Thalassoterapie 5.1 Vývoj a principy thalassoterapie Thalassoterapie
je
léčebná
metoda,
která
jako
léčivý
zdroj
využívá
výhradně
produkty mořského prostředí, mezi něž patří vedle mořské vody a mořského klimatu také mořské bahno, řasy či písek. Příznivé účinky mořské vody na lidský organismus byly známy již dávno před naším letopočtem. Tuto skutečnost dokládají záznamy významných antických osobností. Hérodotos9 uvádí, že „léčba sluncem a mořskou vodou se předepisuje u většiny onemocnění, především u ženských nemocí“ [90, s. 11], zatímco v Euripidových10 záznamech se nachází zmínka o tom, že „moře léčí mužská onemocnění“ [90, s. 11]. Příznivé mořské klima bylo v průběhu staletí pacientům doporučováno, avšak teprve v roce 1750 použil anglický lékař Richard Russel mořské prostředí oficiálně k léčebným účelům. V dalších letech, především v první polovině 19. století, začala na francouzském pobřeží postupně vznikat zařízení podobná dnešním thalassoterapeutickým centrům – týkalo se to například měst Dieppe, Biarritz, Luc-sur-Mer, Boulogne-sur-Mer a Sète. Samotný termín „thalassoterapie“ (francouzsky thalassothérapie) vznikl v roce 1869 zásluhu doktora La Bonnardièra. Za kolébku francouzské thalassoterapie je považováno přístavní město Roscoff, kde v roce 1899 vzniklo první thalassoterapeutické centrum. Dvacáté století přineslo především zlom ve vědecké oblasti – vědecké základy léčby mořskou vodou položil v roce 1904 průkopník René Quinton11. K výzkumné a vědecké činnosti, ke zlepšování kvality thalassoterapeutických center a k většímu zájmu veřejnosti o tento obor přispěly také nově vzniklé profesní organizace: Mezinárodní asociace thalassoterapie (Association Internationale de Thalassothérapie, 1913), Francouzská thalassoterapeutická společnost (Société Française de Thalassothérapie, 1959), Federace moře a zdraví (Fédération Mer & Santé, 1986). [90] Přestože je thalassoterapie léčebnou metodou, převažuje její preventivní funkce, což se odráží i v přístupu zdravotních pojišťoven, které náklady na pobyt v thalassoterapeutických centrech neproplácí (příspěvek je možné získat pouze v rámci doplňkového
9
Hérodotos z Halikarnássu (asi 484 př. n. l. – asi mezi lety 430 a 420 př. n. l.), antický řecký historik. Euripidés (asi 480 př. n. l. – 406 př. n. l.), antický dramatik, představitel řecké tragédie. 11 René Quinton (1866 – 1925), francouzský přírodovědec, fyziolog a biolog. 10
- 67 -
připojištění). Preventivně působí mořská voda především proti poruchám vyvolaným moderní,
uspěchanou
dobou
a
nezdravým
životním
stylem.
Z výše
uvedených
skutečností vyplývá, že thalassoterapii nelze provozovat jinde než ve střediscích na břehu moře. Ne každý pobyt u moře se však rovná pobytu v thalassoterapeutickém centru. Při thalassoterapii je totiž mořská voda zahřívána na teplotu lidského těla, což umožňuje pronikání minerálů a stopových prvků do lidského organismu. Při běžné koupeli v chladnějším moři tento proces neprobíhá – člověk by v moři musel
pobývat
několik
hodin,
aby
dosáhl
stejného
účinku,
jako
mu
přinese
několikaminutová koupel v teplé mořské vodě. Pro dosažení maximálního účinku by měl pobyt v thalassoterapeutickém centru trvat alespoň šest po sobě jdoucích dnů s minimálně třemi procedurami denně. Na základě dostupných statistických údajů se odhaduje, že účinky thalassoterapeutické kúry trvají 6 až 8 měsíců, během kterých je lidský organismus odolnější vůči mikrobům a jiným virům a potřebuje méně častý lékařský dohled. [91, 92] Thalassoterapeutická centra nabízejí různě širokou a různě pestrou škálu léčebných, relaxačních a rekondičních pobytů. Mezi nejčastěji nabízené pobyty patří:
pobyty zaměřené na snížení váhy;
odvykací kúry pro kuřáky;
pobyty pro osoby trpící poruchami spánku;
pobyty pro osoby trpící bolestmi zad;
pobyty pro těhotné ženy;
pobyty pro matky s dětmi (mezi 2. a 10. měsícem po porodu);
pobyty pro muže;
antistresové pobyty;
pobyty zaměřené na krásu.
5.2 Thalassoterapeutická centra Umístění thalassoterapeutických center je ovlivněno geografickou polohou Francie. Léčba využívající mořskou vodu a další mořské produkty může na území Francie probíhat ve třech různě velkých pobřežních oblastech – na pobřeží Středozemního moře, Atlantského oceánu či na březích Lamanšského průlivu. Vlastnosti mořské vody i mořského klimatu, klíčových prvků thalassoterapie, se v těchto oblastech liší, což je - 68 -
třeba zohledňovat při plánování pobytu v thalassoterapeutickém centru. Mořská voda může mít na různých místech různou míru slanosti, mořský vzduch se může lišit teplotou, vlhkostí či obsahem minerálů. Na pobřeží Atlantského oceánu, který omývá západní břehy Francie, je klima charakterizováno jako povzbuzující, vzduch je zde velmi
bohatý na
stopové
prvky.
V různých
částech
této
oblasti
však
existují
významné teplotní rozdíly. Vzduch na pobřeží Lamanšského průlivu je rovněž bohatý na vzácné stopové prvky, je osvěžující a navíc silně jodizovaný. Naopak vzduch na pobřeží Středozemního moře má uklidňující účinky. Zdejší klima se vyznačuje vysokým počtem slunečných dnů a mírnými teplotami v zimě. [90] Procedury využívající mořské produkty probíhají v tzv. thalassoterapeutických centrech, která mají zpravidla integrované ubytování (většinou se jedná o tříhvězdičkové hotely). Tohoto ubytování však klienti nemusí využít a mohou se dle svého přání ubytovat v jakémkoli druhu ubytovacího zařízení a na procedury do thalassoterapeutického centra pouze docházet. Na území Francie se v současné době nachází pět desítek thalassoterapeutických center, z nichž 40 je schválených organizací France Thalasso12, což znamená, že se jedná o zařízení splňující požadavky uvedené v chartě kvality, která byla vydána výše jmenovanou organizací. Více než polovina těchto center se nachází na pobřeží Atlantského oceánu. Při porovnání jednotlivých regionů je zřejmé, že regionem s největším počtem thalassoterapeutických center je Bretagne, jejíž břehy omývá jak Atlantský oceán, tak Lamanšský průliv. Další údaje o rozložení center do jednotlivých oblastí a regionů lze vyčíst z tabulky č. 13. Seznam všech schválených thalassoterapeutických center je uveden v příloze č. 7.
12
France Thalasso je oficiální odborovou organizací thalassoterapie ve Francii (Syndicat officiel de la Thalassothérapie en France). France Thalasso vznikla 1. 2. 2008 spojením dvou organizací: Mezinárodní federace thalassoterapie (Fédération Internationale de la Thalassothérapie) a Národní odborové organizace thalassoterpie (Syndicat National Professionnel de la Thalassothérapie). Jejími členy jsou thalassoterapeutická centra, která France Thalasso zastupuje při jednání s úředními orgány i se širokou veřejností.
- 69 -
Tab. 53 Počet schválených thalassoterapeutických center dle oblastí a regionů
Pobřeží Atlantského oceánu Region Počet thalassoterapeutických center 7 Aquitaine Bretagne 4 Pays de la Loire 5 6 Poitou-Charentes 22 Celkem Pobřeží Středozemního moře Region Počet thalassoterapeutických center Corse 1 Languedoc-Roussillon 3 Provence-Alpes-Côte d'Azur 6 10 Celkem
Pobřeží Lamanšského průlivu Region
Basse-Normandie Bretagne Nord-Pas-de-Calais Celkem
Počet thalassoterapeutických center 3 4 1 8
Zdroj: [93], vlastní zpracování
5.3 Návštěvnost thalassoterapeutických center Francie je přední světovou destinací thalassoterapie13. Francouzská thalassoterapeutická centra ročně navštěvuje více než 300 000 klientů, kteří zde stráví zhruba jeden milion dnů [94]. Návštěvnost thalassoterapeutických center zaznamenává v posledních letech pozitivní vývoj. Přestože ve Francii chybí pravidelné sledování návštěvnosti na národní úrovni, nejnovější údaje hovoří o 8,5% nárůstu návštěvnosti mezi lednem a srpnem roku 2013. Délka pobytů se postupně zkracuje – zatímco před deseti lety trval pobyt jeden týden, dnes se průměrná délka pobytu pohybuje okolo 3 dnů (tyto krátké, často víkendové pobyty však nemají léčebný účinek, jejich funkce je pouze relaxační). Co se týká struktury klientely v thalassoterapeutických centrech, z 97 % se jedná o domácí klientelu. Zbylá 3 % tvoří klienti přijíždějící obvykle ze sousedních zemí (Německo, Belgie, Švýcarsko atd.). Thalassoterapii vyhledávají spíše ženy (72 %) a klientela se v posledních letech stále více omlazuje. [94, 95]
13
Na druhém místě je Tunisko, které Francii může konkurovat cenami (ceny za thalassoterapeutické procedury jsou zde někdy až třikrát nižší než ve Francii), nikoli však kvalitou poskytovaných služeb. [89]
- 70 -
Závěr Cílem diplomové práce bylo podat ucelený přehled o francouzském lázeňství, charakterizovat jeho význam a současný stav. Tento cíl byl naplněn a výsledkem je práce, která může být využita jako studijní materiál či podklad pro porovnání stavu lázeňství s ostatními zeměmi. Analýza francouzského lázeňství ukázala, že Francie je skutečně tradiční evropskou lázeňskou velmocí, za kterou je obecně považována. Tradiční lázeňské velmoci jsou vyspělé země, v nichž se nachází velký počet lázeňských míst s vysokou ubytovací kapacitou a jejichž lázeňství má dlouholetou tradici. V těchto zemích existuje velký domácí trh a lázeňství je zde stabilní součástí veřejného zdravotního systému. Srhneme-li zjištěné skutečnosti, lze konstatovat, že mezi hlavní charakteristiky francouzského lázeňství patří jeho výrazně léčebný charakter a téměř nulová závislost na zahraniční klientele. Na území Francie se nachází 89 lázeňských míst, což je více než dvojnásobek počtu lázeňských míst v České republice. Lázeňská místa nejsou po Francii rozmístěna zcela rovnoměrně – vznikají většinou v přímořských a horských oblastech, proto jsou výrazně koncentrována v jižní, střední a jihovýchodní části země. Pět francouzských regionů nemá na svém území žádné lázeňské místo. Z více než 70 % se jedná o obce s méně než 5 000 obyvatel, v nichž je lázeňství často dominantní ekonomickou aktivitou. Většina lázeňských míst disponuje pouze jedním lázeňským zařízením; pouze 11 lázeňských míst jich má na svém území více než jedno. Největší počet lázeňských zařízení se nachází v předním francouzském lázeňském městě Dax.
Celkem
je na území Francie v provozu 111 lázeňských zařízení. Za hlavní lázeňskou sezónu lze považovat období duben – říjen, resp. březen – listopad, kdy je v provozu většina lázeňských zařízení. Francouzský zdravotnický systém je hodnocen jako jeden z nejlepších na světě. Přestože otázka účinnosti lázeňské léčby dlouho rozdělovala francouzský lékařský sbor, již od roku 1947 má lázeňská léčba jakožto léčebný prostředek své místo v systému zdravotního pojištění. Náklady na lázeňskou léčbu nebo jejich část mohou tedy za určitých podmínek hradit zdravotní pojišťovny, které na lázeňství vyčleňují pouze 0,14 % ze svých celkových výdajů. Nárok na úhradu vynaložených nákladů v plné výši mají jen osoby léčící se z následků pracovního úrazu, nemoci z povolání nebo - 71 -
dlouhodobého onemocnění. Ostatním pacientům je hrazena jen část nákladů (65 – 70 %) – zbylou část tvoří spoluúčast pacienta, kterou hradí pacient buď z vlastních prostředků, nebo z doplňkového připojištění. Úhrada lázeňské léčby z prostředků zdravotních pojišťoven se vztahuje pouze na pobyty předepsané lékařem, které zahrnují 18 dnů léčby a vztahují se k onemocnění, jež spadá do jedné z dvanácti definovaných léčebných indikací. Vedle těchto klasických třítýdenních lázeňských pobytů hrazených alespoň zčásti
zdravotní
pojišťovnou
nabízejí
francouzská
lázeňská
zařízení
také
kratší
pobyty pro samoplátce, které se uskutečňují rovněž pod lékařským dohledem, i rekondiční a preventivní pobyty. Faktem však zůstává, že 90 % obratu lázeňských zařízení představují pobyty hrazené z prostředků zdravotních pojišťoven. Lidé si tedy lázně spojují spíše s léčebnou funkcí a za preventivními pobyty se vydávají do thalassoterapeutických center, v nichž silně převažuje preventivní a relaxační funkce, ačkoliv
i
léčebné
účinky
thalassoterpie
jsou
vědecky
podložené.
Pobyty
v thalassoterapeutických centrech však nejsou hrazené z prostředků zdravotních pojišťoven. Vedle pozitivního vlivu na zdraví jednotlivců i celé společnosti má francouzské lázeňství také významný dopad na místní, regionální i národní ekonomiku. Lázeňské pobyty generují – po započtení nepřímých výdajů pacientů na ubytování apod. – celkový roční obrat ve výši téměř 1 mld. € (zdravotní pojišťovny se přitom na úhradě léčebných výloh podílejí částkou zhruba 250 mil. € ročně). Lázeňství generuje celkově více než 100 000 pracovních míst a v některých oblastech je hlavním poskytovatelem pracovních míst. Činnost francouzských lázeňských zařízení je obecně nedostatečně diverzifikovaná, tudíž se zde nabízí prostor pro zlepšení. Lázeňská zařízení mají díky kvalitě využívaných přírodních léčivých zdrojů i poskytovaných služeb poměrně velký potenciál přilákat zahraniční a samopláteckou klientelu. Významným konkurentem jsou v tomto směru pro lázeňská zařízení thalassoterapeutická centra, k jejichž oblibě přispívá výhodná poloha na břehu moře. I lázeňská místa však mají své kouzlo. Rozšíření nabídky a přilákání zahraniční a samoplátecké klientely, která je zpravidla mladší a movitější, by lázeňským zařízením pomohlo odstranit problém sezónnosti, zvýšit tržby a oživit klasickou lázeňskou aktivitu. Vzhledem k tomu, že lázeňství představuje v mnoha lázeňských místech dominantní lázeňskou aktivitu, není vhodné spoléhat pouze na jeden segment klientely. - 72 -
Seznam použitých zdrojů [1]
ZELENKA, Josef, PÁSKOVÁ, Martina. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-807201-880-2.
[2]
RYGLOVÁ, Kateřina, BURIAN, Michal, VAJČNEROVÁ, Ida. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 213 s. ISBN 978-80-247-4039-3.
[3]
KNOP, Karel a kol. Lázeňství: ekonomika a management. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 232 s. ISBN 80-7169-717-6.
[4]
KOTÍKOVÁ, Halina. Nové trendy v nabídce cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 208 s. ISBN 978-80-247-4603-6.
[5]
PALATKOVÁ, Monika, ZICHOVÁ, Jitka. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 205 s. ISBN 978-80-247-3748-5.
[6]
PODĚBRADSKÝ, Jiří. Wellness v ČR. Praha: MMR, 2008 [online]. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW:
[7]
INDROVÁ, Jarmila a kol. Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomica, 2009, 121 s. ISBN 978-80-245-1569-4.
[8]
JANDOVÁ, Dobroslava. Balneologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 404 s., 16 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-2820-9.
[9]
MLEJNKOVÁ, Lena. Ekonomické přínosy lázeňství (e-learningová opora ke kurzu 2CR406). Praha: VŠE, ZS 2012/2013.
[10] MLEJNKOVÁ, Lena. Současné lázeňství v Evropě (e-learningová opora ke kurzu 2CR406). Praha: VŠE, ZS 2012/2013. [11] ESPA. The Association: Introduction [online]. 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: [12] ESPA. EuropeSpa Certification [online]. 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: [13] INSEE. Population : Évolution de la population jusqu’en 2013 [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: <www.insee.fr/fr/ffc/figure/NATnon02145.xls>
- 73 -
[14] Central Intelligence Agency. The World Factbook: France [online]. 2013 [cit. 201311- 25]. Dostupné z WWW: [15] HRALA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Vyd. 3. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2005, 109 s. ISBN 80-245-0858-3. [16] ČSÚ. Databáze Eurostatu: Úhrnná plodnost [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: [17] INSEE. Répartition des étrangers par nationalité [online]. 2010 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: [18] INSEE. NAT1 – Population par sexe, âge et nationalité [online]. 2010 [cit. 2013-1125]. Dostupné z WWW: [19] The World Bank. Data: GDP (current US$) [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: [20] The World Bank. Data: GDP per capita (current US$) [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: [21] Eurostat. GDP per capita in the Member States ranged from 47% to 271% of the EU27 average in 2012 [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [22] INSEE. Le produit intérieur brut et ses composantes à prix courants [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [23] INSEE. Le produit intérieur brut et ses composantes en volume [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [24] INSEE. Indice des prix à la consommation (série annuelle, ensemble des ménages, métropole, base 1998) - Ensemble : variation par rapport à l'année précédente [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [25] INSEE. Taux de chômage depuis 1975 [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: - 74 -
[26] INSEE. Finances publiques [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [27] Central Intelligence Agency. The World Factbook: GDP – composition, by sector of origin [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [28] Economy Watch. France Trade, Exports and Imports [online]. 2013-08-19 [cit. 201311-26]. Dostupné z WWW: [29] Le Monde. La France réduit son déficit commercial en 2012 [online]. 2013-02-07 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [30] BusinessInfo.cz. Francie: Zahraniční obchod země [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: [31] UNWTO. Tourism Highlights, 2013 Edition [online]. 2013 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: [32] DGCIS. Chiffres clés du tourisme, Édition 2013 [online]. 2013 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: [33] L’Hôtellerie-Restauration.fr. Le tourisme en France représente plus de 9% du PIB a indiqué Frédéric Lefebvre [online]. 2011-10-26 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: [34] Banque de France. Balance des paiements de la France avec l’extérieur [online]. 2013 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: [35] DGCIS. Mémento du tourisme – Édition 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: [36] World Economic Forum. The Travel & Tourism Competitiveness Report 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: [37] KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. 1. vyd. Praha: AVICENUM, 1987, 176 s. ISBN 08-096-87. - 75 -
[38] Thermes et cures thermales en France. Idées reçues sur la médecine thermale [online]. 2013 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [39] Mairie de Saint-Père. Les Fontaines Salées – Présentation [online]. 2014 [cit. 2014-0301]. Dostupné z WWW: [40] WALLON, Armand. La vie quotidienne dans les villes d’eau: 1850 – 1914. Paris: Hachette, 1981, 349 s. ISBN 2-01-007562-5. [41] JARRASSÉ, Dominique. 2 000 ans de thermalisme : Economie, patrimoine, rites et pratiques. PU Blaise Pascal, 1996, 296 s. ISBN 2-87741-070-6. [42] JAMOT, Christian. Thermalisme et villes thermales en France. PU Blaise Pascal, 1988, 542 s. ISBN 2-87741-044-7. [43] Légifrance. Code de la santé publique [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [44] Légifrance. Code de l’environnement [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [45] POPOFF, Geroges. Spécificité, législation et contrôle des eaux minérales naturelles utilisées dans les établissements thermaux français [online]. 2010 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [46] ANMSCCT. La station classée [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [47] Légifrance. Code de la sécurité sociale [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [48] AFRETH : Association Française pour la Recherche Thermale [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [49] Thermes et cures thermales en France. Le CNETh [online]. 2011 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [50] Certification Aquacert : Assurez la qualité et la sécurité des soins dans votre établissement [online]. 2009 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW:
- 76 -
[51] Fédération Thermale et Climatique Française. Le rôle de la fédération [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: [52] Société Française de médecine thermale. Historique de la Société [online]. 2014 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: [53] World Health Organization. The World health report 2000 : health systems : improving performance [online]. 2000 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: [54] DELUZARCHE, Céline. Les systèmes de santé les plus efficaces au monde. In: Journal du net [online]. 2013 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: [55] Direction de la Sécurité sociale. Les chiffres clés de la Sécurité sociale 2012 [online]. 2013 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: [56] JuriTravail.com. Taux des cotisations sociales 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW: [57] Le portail du service public de la Sécurité sociale. La branche maladie [online]. 2013 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: [58] Evropská komise. Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení ve Francii [online]. 2012 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: [59] Ameli.fr. Effectuer une cure thermale : Comment constituer votre dossier ? [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: [60] Thermes et cures thermales en France. Les stations thermales françaises, Edition 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: [61] La reforme tarifaire : ce qu’il faut savoir [online]. 2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z WWW: < http://www.medecinethermale.fr/webuploads/download/1858>
- 77 -
[62] Ameli.fr. Effectuer une cure thermale : La prise en charge de votre cure thermale [online]. 2014 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z WWW: [63] Cure thermale et thermes. Stations thermales en France [online]. 2014 [cit. 2014-0524]. Dostupné z WWW: [64] LaVieImmo.com. Population des villes de France [online]. 2014 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: [65] Conseil National du Tourisme. La diversification des activités des stations thermales – Session 2011 [online]. 2011 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: [66] Thermes et cures thermales en France. Ouverture de la saison thermale 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: [67] Conseil National du Tourisme. Le poids économique et social du tourisme [online]. 2010 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z WWW: [68] Thermes et cures thermales en France. Fréquentation [online]. 2014 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: [69] Thermes et cures thermales en France. Données Economiques [online]. 2013 [cit. 201405-24]. Dostupné z WWW: [70] Association Nationale des Maires de Communes Thermales. Retombées du thermalisme sur l’économie et l’emploi [online]. 2010 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: [71] LeFigaro.fr. Le thermalisme est à nouveau en vogue [online]. 2012 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: [72] Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Midi-Pyrénées [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW:
- 78 -
[73] INSEE. La région et ses départements : territoire – En quelques lignes [online]. 2013 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW: [74] INSEE. Stations thermales : Progression des prestations thermoludiques [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW: [75] Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Rhône-Alpes [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW: [76] INSEE. Rhône-Alpes : En résumé [online]. 2013 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW: http://www.insee.fr/fr/regions/rhone-alpes/default.asp?page=faitsetchiffres/ presentation/presentation.htm [77] Europe-cities. Accomodation in Aix-les-Bains, France [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [78] Scribd. Fréquentation stations thermales Rhône-Alpes 2006-2010 [online]. [cit. 201406-10]. Dostupné z WWW: [79] Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Languedoc-Roussillon [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [80] La Région Languedoc Roussillon. Les chiffres clés du Tourisme en LanguedocRoussillon [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [81] INSEE. Aquitaine : En résumé [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [82] Observatoire de la côte aquitaine. Le littoral aquitain [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [83] Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Aquitaine [online]. [cit. 201406-10]. Dostupné z WWW: [84] Les chiffres clés du tourisme en Aquitaine – Édition 2012 [online]. 2012 [cit. 2014-0610]. Dostupné z WWW: - 79 -
[85] INSEE. L’essentiel sur Midi-Pyrénées [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [86] INSEE. Rhône-Alpes : En quelques lignes [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [87] France-regions.fr. Languedoc-Roussillon [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [88] INSEE. Produits intérieurs bruts régionaux 2012 [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [89] DGCIS. Mémento du tourisme – Édition 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [90] FAESCH, Caroline. Guide pratique de la thalassothérapie. Genève: Liber, 1997, 219 s. ISBN 2-88143-097-X. [91] FRANCE Thalasso : Syndicat officiel de la Thalassothérapie en France. Questions / Réponses [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [92] Thalasso.org. Un séjour thalasso : son coût, sa durée… [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [93] FRANCE Thalasso : Syndicat officiel de la Thalassothérapie en France. Les centres agréés [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [94] Seniorscopie.com. Thalasso, thermalisme, une offre diversifiée ciblant des clientèles sophistiquées [online]. 2011 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: [95] Tous les budgets. Belle santé pour la thalasso française [online]. 2014 [cit. 2014-0610]. Dostupné z WWW:
- 80 -
Abecední seznam použitých zdrojů Publikace FAESCH, Caroline. Guide pratique de la thalassothérapie. Genève: Liber, 1997, 219 s. ISBN 2-88143-097-X. HRALA, Václav. Geografie cestovního ruchu. Vyd. 3. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2005, 109 s. ISBN 80-245-0858-3. INDROVÁ, Jarmila a kol. Cestovní ruch (základy). Praha: Oeconomica, 2009, 121 s. ISBN 978-80-245-1569-4. JAMOT, Christian. Thermalisme et villes thermales en France. PU Blaise Pascal, 1988, 542 s. ISBN 2-87741-044-7. JANDOVÁ, Dobroslava. Balneologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 404 s., 16 s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-2820-9. JARRASSÉ, Dominique. 2 000 ans de thermalisme : Economie, patrimoine, rites et pratiques. PU Blaise Pascal, 1996, 296 s. ISBN 2-87741-070-6. KNOP, Karel a kol. Lázeňství: ekonomika a management. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 232 s. ISBN 80-7169-717-6. KOTÍKOVÁ, Halina. Nové trendy v nabídce cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 208 s. ISBN 978-80-247-4603-6. KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. 1. vyd. Praha: AVICENUM, 1987, 176 s. ISBN 08-096-87. PALATKOVÁ, Monika, ZICHOVÁ, Jitka. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, charakteristika turismu České republiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 205 s. ISBN 978-80247-3748-5. RYGLOVÁ, Kateřina, BURIAN, Michal, VAJČNEROVÁ, Ida. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 213 s. ISBN 978-80247-4039-3. WALLON, Armand. La vie quotidienne dans les villes d’eau: 1850 – 1914. Paris: Hachette, 1981, 349 s. ISBN 2-01-007562-5. ZELENKA, Josef, PÁSKOVÁ, Martina. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.
- 81 -
Ostatní tištěné zdroje MLEJNKOVÁ, Lena. Ekonomické přínosy lázeňství (e-learningová opora ke kurzu 2CR406). Praha: VŠE, ZS 2012/2013. MLEJNKOVÁ, Lena. Současné lázeňství v Evropě (e-learningová opora ke kurzu 2CR406). Praha: VŠE, ZS 2012/2013. Elektronické zdroje Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Aquitaine [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Languedoc-Roussillon [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Midi-Pyrénées [online]. [cit. 201405-25]. Dostupné z WWW: Académie des sciences Luventicus. Carte de la France : Rhône-Alpes [online]. [cit. 2014-0525]. Dostupné z WWW: AFRETH : Association Française pour la Recherche Thermale [online]. 2014 [cit. 2014-0315]. Dostupné z WWW: Ameli.fr. Effectuer une cure thermale : Comment constituer votre dossier ? [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: Ameli.fr. Effectuer une cure thermale : La prise en charge de votre cure thermale [online]. 2014 [cit. 2014-05-05]. Dostupné z WWW: ANMSCCT. La station classée [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Association Nationale des Maires de Communes Thermales. Retombées du thermalisme sur l’économie et l’emploi [online]. 2010 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW:
- 82 -
Banque de France. Balance des paiements de la France avec l’extérieur [online]. 2013 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: BusinessInfo.cz. Francie: Zahraniční obchod země [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: Central Intelligence Agency. The World Factbook: France [online]. 2013 [cit. 2013- 11- 25]. Dostupné z WWW: Central Intelligence Agency. The World Factbook: GDP – composition, by sector of origin [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: Certification Aquacert : Assurez la qualité et la sécurité des soins dans votre établissement [online]. 2009 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Conseil National du Tourisme. La diversification des activités des stations thermales – Session 2011 [online]. 2011 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: Conseil National du Tourisme. Le poids économique et social du tourisme [online]. 2010 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z WWW: Cure thermale et thermes. Stations thermales en France [online]. 2014 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: ČSÚ. Databáze Eurostatu: Úhrnná plodnost [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: DELUZARCHE, Céline. Les systèmes de santé les plus efficaces au monde. In: Journal du net [online]. 2013 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: DGCIS. Chiffres clés du tourisme, Édition 2013 [online]. 2013 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: DGCIS. Mémento du tourisme – Édition 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: - 83 -
DGCIS. Mémento du tourisme – Édition 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Direction de la Sécurité sociale. Les chiffres clés de la Sécurité sociale 2012 [online]. 2013 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: Economy Watch. France Trade, Exports and Imports [online]. 2013-08-19 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: ESPA. EuropeSpa Certification [online]. 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: ESPA. The Association: Introduction [online]. 2014 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: Europe-cities. Accomodation in Aix-les-Bains, France [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Eurostat. GDP per capita in the Member States ranged from 47% to 271% of the EU27 average in 2012 [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: Evropská komise. Vaše práva v oblasti sociálního zabezpečení ve Francii [online]. 2012 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW: Fédération Thermale et Climatique Française. Le rôle de la fédération [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: France-regions.fr. Languedoc-Roussillon [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: FRANCE Thalasso : Syndicat officiel de la Thalassothérapie en France. Les centres agréés [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: FRANCE Thalasso : Syndicat officiel de la Thalassothérapie en France. Questions / Réponses [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW:
- 84 -
INSEE. Aquitaine : En résumé [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: INSEE. Finances publiques [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: INSEE. Indice des prix à la consommation (série annuelle, ensemble des ménages, métropole, base 1998) - Ensemble : variation par rapport à l'année précédente [online]. 2013 [cit. 201311-26]. Dostupné z WWW: INSEE. La région et ses départements : territoire – En quelques lignes [online]. 2013 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW: INSEE. L’essentiel sur Midi-Pyrénées [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: INSEE. Le produit intérieur brut et ses composantes à prix courants [online]. 2013 [cit. 201311-26]. Dostupné z WWW: INSEE. Le produit intérieur brut et ses composantes en volume [online]. 2013 [cit. 2013-1126]. Dostupné z WWW: INSEE. NAT1 – Population par sexe, âge et nationalité [online]. 2010 [cit. 2013-11- 25]. Dostupné z WWW: INSEE. Population : Évolution de la population jusqu’en 2013 [online]. 2013 [cit. 2013-1125]. Dostupné z WWW: <www.insee.fr/fr/ffc/figure/NATnon02145.xls> INSEE. Produits intérieurs bruts régionaux 2012 [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: INSEE. Répartition des étrangers par nationalité [online]. 2010 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: INSEE. Rhône-Alpes : En quelques lignes [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW:
- 85 -
INSEE. Rhône-Alpes : En résumé [online]. 2013 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z WWW: INSEE. Stations thermales : Progression des prestations thermoludiques [online]. [cit. 201405-25]. Dostupné z WWW: INSEE. Taux de chômage depuis 1975 [online]. 2013 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW: JuriTravail.com. Taux des cotisations sociales 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-03-20]. Dostupné z WWW: La reforme tarifaire : ce qu’il faut savoir [online]. 2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z WWW: < http://www.medecinethermale.fr/webuploads/download/1858> La Région Languedoc Roussillon. Les chiffres clés du Tourisme en Languedoc-Roussillon [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: LaVieImmo.com. Population des villes de France [online]. 2014 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: LeFigaro.fr. Le thermalisme est à nouveau en vogue [online]. 2012 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: Légifrance. Code de la santé publique [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Légifrance. Code de la sécurité sociale [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Légifrance. Code de l’environnement [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Le Monde. La France réduit son déficit commercial en 2012 [online]. 2013-02-07 [cit. 201311-26]. Dostupné z WWW: Le portail du service public de la Sécurité sociale. La branche maladie [online]. 2013 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW:
- 86 -
Les chiffres clés du tourisme en Aquitaine – Édition 2012 [online]. 2012 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: L’Hôtellerie-Restauration.fr. Le tourisme en France représente plus de 9% du PIB a indiqué Frédéric Lefebvre [online]. 2011-10-26 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: Mairie de Saint-Père. Les Fontaines Salées – Présentation [online]. 2014 [cit. 2014-03-01]. Dostupné z WWW: Observatoire de la côte aquitaine. Le littoral aquitain [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: PODĚBRADSKÝ, Jiří. Wellness v ČR. Praha: MMR, 2008 [online]. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: POPOFF, Geroges. Spécificité, législation et contrôle des eaux minérales naturelles utilisées dans les établissements thermaux français [online]. 2010 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Seniorscopie.com. Thalasso, thermalisme, une offre diversifiée ciblant des clientèles sophistiquées [online]. 2011 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Scribd. Fréquentation stations thermales Rhône-Alpes 2006-2010 [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Société Française de médecine thermale. Historique de la Société [online]. 2014 [cit. 201403-16]. Dostupné z WWW: Thalasso.org. Un séjour thalasso : son coût, sa durée… [online]. [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: Thermes et cures thermales en France. Données Economiques [online]. 2013 [cit. 2014-0524]. Dostupné z WWW: Thermes et cures thermales en France. Fréquentation [online]. 2014 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: - 87 -
Thermes et cures thermales en France. Idées reçues sur la médecine thermale [online]. 2013 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Thermes et cures thermales en France. Le CNETh [online]. 2011 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: Thermes et cures thermales en France. Les stations thermales françaises, Edition 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: Thermes et cures thermales en France. Ouverture de la saison thermale 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z WWW: The World Bank. Data: GDP (current US$) [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: The World Bank. Data: GDP per capita (current US$) [online]. 2013 [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: Tous les budgets. Belle santé pour la thalasso française [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW: UNWTO. Tourism Highlights, 2013 Edition [online]. 2013 [cit. 2013-11-30]. Dostupné z WWW: World Economic Forum. The Travel & Tourism Competitiveness Report 2013 [online]. 2013 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z WWW: World Health Organization. The World health report 2000 : health systems : improving performance [online]. 2000 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z WWW:
- 88 -
Seznam tabulek Tab. 1 Vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů Francie v letech 2007 - 2012 .... - 20 Tab. 2 Vývoj bilance plateb v cestovním ruchu v letech 2007 – 2012 (v mld. €) ............... - 22 Tab. 3 Míra účasti pojišťovny na úhradě léčebných výloh ................................................. - 40 Tab. 4 Míra účasti pojišťovny na úhradě nákladů na ubytování a dopravu ........................ - 42 Tab. 5 Počet lázeňských míst v jednotlivých regionech ...................................................... - 45 Tab. 6 Počet lázeňských míst dle léčebných indikací ......................................................... - 47 Tab. 7 Návštěvnost lázní dle regionů v r. 2013 ................................................................... - 51 Tab. 8 Přehled lázeňských míst v regionu Midi-Pyrénées .................................................. - 59 Tab. 9 Přehled lázeňských míst v regionu Rhône-Alpes ..................................................... - 61 Tab. 10 Přehled lázeňských míst v regionu Languedoc-Roussillon.................................... - 63 Tab. 11 Přehled lázeňských míst v regionu Aquitaine ........................................................ - 65 Tab. 12 Komparace vybraných lázeňských regionů …………………………………...….- 66 Tab. 13 Počet schválených thalassoterapeutických center dle oblastí a regionů................. - 70 -
Seznam obrázků Obr. 1 Složky zdravotně orientovaného cestovního ruchu .................................................... - 9 Obr. 2 Vývoj počtu obyvatel ve Francii v letech 1993 – 2013 (údaje k 1. 1.) .................... - 19 Obr. 3 Index konkurenceschopnosti cestovního ruchu Francie v r. 2013 ........................... - 24 Obr. 4 Schéma úhrady léčebných lázeňských výloh ........................................................... - 41 Obr. 5 Rozdělení lázeňských míst dle nadmořské výšky .................................................... - 46 Obr. 6 Rozdělení lázeňských míst dle počtu obyvatel......................................................... - 46 Obr. 7 Rozdělení lázeňských míst dle počtu léčených indikací .......................................... - 48 Obr. 8 Rozdělení lázeňských zařízení podle počtu měsíců v provozu ................................ - 49 Obr. 9 Počet lázeňských zařízení v provozu v průběhu roku .............................................. - 49 Obr. 10 Vývoj počtu pacientů v lázních v letech 1986 - 2010 ............................................ - 51 Obr. 11 Struktura ubytovacích kapacit dle druhu ubytovacího zařízení ............................. - 53 Obr. 12 Preferované druhy ubytování ................................................................................. - 53 Obr. 13 Pracovní místa generovaná lázeňstvím .................................................................. - 55 Obr. 14 Region Midi-Pyrénées ............................................................................................ - 57 Obr. 15 Region Rhône-Alpes .............................................................................................. - 60 Obr. 16 Region Languedoc-Roussillon .............................................................................. - 62 Obr. 17 Region Aquitaine .................................................................................................... - 64 -
Seznam příloh Příloha 1 Mapa Francie s vyznačením regionů Příloha 2 Seznam francouzských regionů Příloha 3 Otevřený termální bazén s přístřešky pro nemocné v Plombières v r. 1553 - 89 -
Příloha 4 Formulář žádosti o úhradu nákladů na lázeňskou péči Příloha 5 Přehled tarifů uplatňovaných při úhradě léčebných lázeňských výloh Příloha 6 Abecední seznam francouzských lázeňských míst včetně léčených indikací Příloha 7 Seznam schválených thalassoterapeutických center
Seznam zkratek AFRETH ……………. L’Association Française pour la Recherche Thermale (Francouzská asociace pro lázeňský výzkum) A.N.M.C.T. …………. L‘Association Nationale des Maires de Communes Thermales (Národní asociace starostů lázeňských obcí) C.N.E.Th ……………. Le Conseil National des Exploitants Thermaux (Národní rada provozovatelů lázeňských zařízení) CR …………………… cestovní ruch ČSÚ …………………. Český statistický úřad DGCIS ………………. La Direction Générale de la Competitivité, de l’Industrie et des Services (Generální ředitelství pro konkurenceschopnost, průmysl a služby) EU …………………… Evropská unie ESPA ………………... European Spas Association (Evropský svaz lázní) HDP …………………. hrubý domácí produkt INSEE ……………….. L’Institut national de la statistique et des études économiques (Francouzský národní institut pro statistiku a ekonomické studie) PACA ……………….. Provence-Alpes-Côte d’Azur (francouzský region) SNCF………………… La Société nationale des chemins de fer français (Národní společnost francouzských železnic) UNWTO …………….. United Nations World Tourism Organisation (Světová organizace cestovního ruchu) WHO ………………… World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
- 90 -
Příloha 1 Mapa Francie s vyznačením regionů
Zdroj: Université de Poitiers. Régions Françaises : quel effort pour l’enseignement supérieur et la recherche ? [online]. 22. 2. 2012 [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW:
Příloha 2 Seznam francouzských regionů
Region Alsace Aquitaine Auvergne Bourgogne Bretagne Centre Champagne-Ardenne Corse Franche-Comté Île-de-France Languedoc-Roussillon Limousin Loire (Pays de la) Lorraine Midi-Pyrénées Nord-Pas-de-Calais Normandie (Basse-) Normandie (Haute-) Picardie Poitou-Charentes Provence-Alpes-Côte d'Azur Rhône-Alpes
Rozloha (v km2) 8 280 41 308 26 021 31 582 27 208 39 151 25 606 8 680 16 202 12 120 27 376 16 942 32 082 23 547 45 348 12 414 17 590 12 317 19 399 25 810 31 400 43 698
Hlavní město Strasbourg Bordeaux Clermont-Ferrand Dijon Rennes Orléans Châlons-en-Champagne Ajaccio Besançon Paris Montpellier Limoges Nantes Metz Toulouse Lille Caen Rouen Amiens Poitiers Marseille Lyon
Zdroj: Encyclopédie Larousse en ligne. France : population [online]. [cit. 2013-11-26]. Dostupné z WWW:
Příloha 3 Otevřený termální bazén s přístřešky pro nemocné v Plombières v r. 1553
Zdroj: KŘÍŽEK, Vladimír. Obrazy z dějin lázeňství. 1. vyd. Praha: AVICENUM, 1987, 176 s. ISBN 08-096-87. Str. 41.
Příloha 4 Formulář žádosti o úhradu nákladů na lázeňskou péči
Zdroj: Ameli.fr : L’Assurance Maladie en ligne [online]. [cit. 2014-03-18]. Dostupné z WWW:
Příloha 5 Přehled tarifů uplatňovaných při úhradě léčebných lázeňských výloh
Tarif č. 1: vodoléčba
Léčebná indikace
počet procedur
výše tarifu
limitní cena
cena tarifu vodoléčby pro druhou léčebnou indikaci výše tarifu limitní cena
Dýchací ústrojí Pohybové ústrojí Neurologie Dermatologie Choroby sliznic dutiny ústní Psychosomatické choroby Gynekologie Onemocnění žilního systému Kardiovaskulární onemocnění Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
108 72 72 72 54 54 72 72 72
449,95 510,51 536,04 453,67 242,05 449,95 451,91 472,80 510,51
466,64 529,45 555,92 470,50 251,03 466,64 468,68 490,34 529,45
224,97 255,25 268,01 226,84 121,02 224,97 225,94 236,39 255,25
233,32 264,72 277,96 235,25 125,51 233,32 234,32 245,16 264,72
72
482,02
499,90
241,01
249,95
72 54
482,02 321,40
499,90 333,33
241,01 160,69
249,95 166,65
Ceny jsou uvedeny v € a jsou platné od 1. 3. 2014.
Tarif č. 2: vodoléčba + 18 procedur kinezioterapie 18 procedur kinezioterapie cena tarifu vodoléčby individuální skupinové počet Léčebná indikace procedur výše limitní výše limitní výše limitní tarifu cena tarifu cena tarifu cena Dýchací ústrojí 90 368,85 382,54 + 211,60 219,45 84,62 87,76 Pohybové ústrojí 54 408,34 423,49 + 211,60 219,45 84,62 87,76 Neurologie 54 428,76 444,67 + 211,60 219,45 84,62 87,76 Dermatologie 54 363,01 376,47 + 211,60 219,45 Psychosomatické choroby 36 368,85 382,54 + 211,60 219,45 Onemocnění žilního systému 54 378,25 392,28 + 211,60 219,45 Kardiovaskulární onemocnění 54 408,34 423,49 + 211,60 219,45 84,62 87,76 Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění 54 366,37 379,96 + 211,60 219,45 Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění 54 366,37 379,96 + 211,60 219,45 Vývojové poruchy u dětí 36 263,66 273,44 + 84,62 87,76 Ceny jsou uvedeny v € a jsou platné od 1. 3. 2014.
Léčebná indikace
Tarif č. 3: vodoléčba + 9 procedur kinezioterapie 9 procedur kinezioterapie cena tarifu počet vodoléčby individuální skupinové procedur výše limitní výše limitní výše limitní
Dýchací ústrojí Pohybové ústrojí Neurologie Dermatologie Psychosomatické choroby Onemocnění žilního systému Kardiovaskulární onemocnění Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
99 63 63 63 45
tarifu 405,73 476,41 500,23 423,51 461,08
cena 420,79 494,08 518,78 439,23 478,18
63
441,29
457,66 +
105,72 109,64
63
476,41
494,08 +
105,72 109,64
63
427,45
443,31 +
105,72 109,64
63 45
427,45 329,59
443,31 + 341,82 +
105,72 109,64
+ + + + +
tarifu 105,72 105,72 105,72 105,72 105,72
cena tarifu 109,64 42,50 109,64 42,50 109,64 42,50 109,64 109,64
cena 44,07 44,07 44,07
42,50
44,07
42,50
44,07
Ceny jsou uvedeny v € a jsou platné od 1. 3. 2014.
Tarif č. 4: vodoléčba + 18 procedur kinezioterapie 18 procedur kinezioterapie cena tarifu vodoléčby individuální skupinové počet Léčebná indikace procedur výše limitní výše limitní výše limitní tarifu cena tarifu cena tarifu cena Psychosomatické choroby 54 449,95 466,64 + 105,72 109,64 211,60 219,45 Ceny jsou uvedeny v € a jsou platné od 1. 3. 2014.
Zdroj: Thermes et cures thermales en France. Traitements et tarifs de cure thermale conventionnels [online]. 2014 [cit. 2014-04-13]. Dostupné z WWW:
Aix-les-Bains (Rhône-Alpes) Allevard-les-Bains (Rhône-Alpes) Amélie-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Amnéville-les-Thermes (Lorraine) Argelès-Gazost (Midi-Pyrénées) Aulus-les-Bains (Midi-Pyrénées) Avène-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Ax-les-Thermes (Midi-Pyrénées) Bagnères-de-Bigorre (Midi-Pyrénées) Bagnoles-de-l'Orne (Basse-Normandie) Bagnols-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Bains-les-Bains (Lorraine) Balaruc-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Barbotan-les-Thermes (Midi-Pyrénées) Barèges-Barzun (Midi-Pyrénées) Beaucens (Midi-Pyrénées) Berthemont-les-Bains (PACA) Le Boulou (Languedoc-Roussillon) Bourbon-Lancy (Bourgogne) Bourbon-l'Archambault (Auvergne) Bourbonne-les-Bains (Champagne-Ardenne) La Bourboule (Auvergne) Brides-les-Bains (Rhône-Alpes) Cambo-les-Bains (Aquitaine) Camoins-les-Bains (PACA) Capvern-les-Bains (Midi-Pyrénées) Casteljaloux (Aquitaine) Castéra-Verduzan (Midi-Pyrénées) Cauterets (Midi-Pyrénées) La Chaldette (Languedoc-Roussillon) Challes-les-Eaux (Rhône-Alpes) Châteauneuf-les-Bains (Auvergne)
X X X X
X X X X X
Choroby sliznic dutiny ústní
Dermatologie
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
Onemocnění žilního systému
Kardiovaskulární onemocnění
Dýchací ústrojí
Pohybové ústrojí
Lázeňské místo
Indikace
Příloha 6 Abecední seznam francouzských lázeňských míst včetně léčených indikací
X
X X
X X X X X X X X X X X X X X X X X X
X X
X
X
X
X
X X
X
X X X X X X X X
X X
X X
X X
X X X
X X
X
X
X X X
X
X
X X X
X
X
X
X
Choroby sliznic dutiny ústní
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
Onemocnění žilního systému
Kardiovaskulární onemocnění
Dýchací ústrojí
Pohybové ústrojí X X
Dermatologie
Châtel-Guyon (Auvergne) Chaudes-Aigues (Auvergne) Contrexéville (Lorraine) Cransac (Midi-Pyrénées) Dax (Aquitaine) Digne-les-Bains (PACA) Divonne-les-Bains (Rhône-Alpes) Les Eaux-Bonnes (Aquitaine) Les Eaux-Chaudes (Aquitaine) Enghien-les-Bains (Île-de-France) Eugénie-les-Bains (Aquitaine) Évaux-les-Bains (Limousin) Évian-les-Bains (Rhône-Alpes) Fumades-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Gréoux-les-Bains (PACA) Jonzac (Poitou-Charentes) Lamalou-les-Bains (Languedoc-Roussillon) La Léchère-les-Bains (Rhône-Alpes) Lectoure (Midi-Pyrénées) Lons-le-Saunier (Franche-Comté) Luchon (Midi-Pyrénées) Luxeuil-les-Bains (Franche-Comté) Luz-Saint-Sauveur (Midi-Pyrénées) Molitg-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Montbrun-les-Bains (Rhône-Alpes) Le Mont-Dore (Auvergne) Montrond-les-Bains (Rhône-Alpes) Morsbronn-les-Bains (Alsace) Néris-les-Bains (Auvergne) Neyrac-les-Bains (Rhône-Alpes) Niederbronn-les-Bains (Alsace) Pietrapola (Corse) Plombières-les-Bains (Lorraine)
Indikace
Lázeňské místo
X
X
X
X
X X X
X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X
X X X X X
X X
X X X
X
X X X
X X
X X X X X
X X
X X
X X
X X
X
X X X X X X X X X X
Psychosomatické choroby Nemoci močového ústrojí a metabolická onemocnění Gynekologie Nemoci trávicího ústrojí a metabolická onemocnění Vývojové poruchy u dětí
Neurologie
Onemocnění žilního systému
Kardiovaskulární onemocnění
Dýchací ústrojí
Choroby sliznic dutiny ústní
X X X X
Dermatologie
Prats-de-Mollo-la-Preste (LanguedocRoussillon) Préchacq-les-Bains (Aquitaine) Rennes-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Rochefort (Poitou-Charentes) La Roche-Posay (Poitou-Charentes) Royat-Chamalières (Auvergne) Saint-Amand-les-Eaux (Nord-Pas-de-Calais) Saint-Gervais-les-Bains (Rhône-Alpes) Saint-Honoré-les-Bains (Bourgogne) Saint-Lary-Soulan (Midi-Pyrénées) Saint-Laurent-les-Bains (Rhône-Alpes) Saint-Paul-lès-Dax (Aquitaine) Salies-de-Béarn (Aquitaine) Salies-du-Salat (Midi-Pyrénées) Salins-les-Bains (Franche-Comté) Saubusse-les-Bains (Aquitaine) Saujon (Poitou-Charentes) Thonon-les-Bains (Rhône-Alpes) Uriage-les-Bains (Rhône-Alpes) Ussat-les-Bains (Midi-Pyrénées) Vals-les-Bains (Rhône-Alpes) Vernet-les-Bains (Languedoc-Roussillon) Vichy (Auvergne) Vittel (Lorraine)
Pohybové ústrojí
Indikace
Lázeňské místo
X X
X X
X
X
X
X
X X X X X X X X X X X X
X X X
X X
X X
X
X
X X
X
X X
X X X
X X
X X
Výše uvedená lázeňská místa se nachází na území metropolitní Francie. Pro úplnost je třeba dodat, že k Francii náleží rovněž lázně Cilaos na ostrově La Réunion, kde se léčí nemoci pohybového a trávicího ústrojí. Zdroj: Thermes et cures thermales en France. Les stations thermales françaises, Edition 2014 [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW:
Příloha 7 Seznam schválených thalassoterapeutických center Pobřeží Atlantského oceánu: 1. Alliance Pornic Resort Hôtel Thalasso (Pays de la Loire) 2. Carnac Thalasso & Spa Resort (Bretagne) 3. Centre Daniel Jouvance Thalasso & Spa de Pornichet (Pays de la Loire) 4. Centre de Thalassothérapie Thalgo La Baule (Pays de la Loire) 5. Complexe Athlanthal (Aquitaine) 6. Le Richelieu (Poitou-Charentes) 7. Loreamar Thalasso Spa (Aquitaine) 8. Miramar Crouesty Hôtel Thalasso & Spa (Bretagne) 9. Relais Thalasso Baie de La Baule Château des Tourelles (Pays de la Loire) 10. Relais Thalasso Bénodet (Bretagne) 11. Relais Thalasso Ile de Ré (Poitou-Charentes) 12. Relais Thalasso Les Sables d’Olonne (Pays de la Loire) 13. Thalacap Ile de Ré (Poitou-Charentes) 14. Thalassa Biarritz (Aquitaine) 15. Thalassa Ile d’Oléron (Poitou-Charentes) 16. Thalassa Quiberon (Bretagne) 17. Thalasso La Rochelle Sud (Poitou-Charentes) 18. Thalasso Serge Blanco (Aquitaine) 19. Thalazur Arcachon (Aquitaine) 20. Thalazur Royan (Poitou-Charentes) 21. Thalazur St Jean de Luz (Aquitaine) 22. Thalmar Biarritz Thalasso (Aquitaine) Pobřeží Středozemního moře: 23. Les Thermes Marins de Cannes (PACA) 24. Thalacap Catalogne (Languedoc-Roussillon) 25. Thalassa Fréjus (PACA) 26. Thalassa Golfe d’Ajaccio (Corse) 27. Thalassa Hyères (PACA) 28. Thalasso La Grande Motte (Languedoc-Roussillon)
29. Thalassothérapie Les Issambres (PACA) 30. Thalazur Antibes (PACA) 31. Thalazur Bandol (PACA) 32. Thalazur Port-Camargue (Languedoc-Roussillon) Pobřeží Lamanšského průlivu: 33. Thalassa Le Touquet (Nord-Pas-de-Calais) 34. Prévithal (Basse-Normandie) 35. Thalassa Dinard (Bretagne) 36. Thalassothérapie Roscoff (Bretagne) 37. Thalazur Cabourg (Basse-Normandie) 38. Thalazur Ouistreham (Basse-Normandie) 39. Thermes Marins de Perros Guirec (Bretagne) 40. Thermes Marins de St Malo (Bretagne)
Zdroj: FRANCE Thalasso : Syndicat officiel de la Thalassothérapie en France. Les centres agréés [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z WWW:
