VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2013
Bc. Zuzana Buchalcevová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod
STAGNACE JAPONSKÉ EKONOMIKY A MOŽNOSTI JEJÍHO ŘEŠENÍ
Diplomová práce Vypracovala: Bc. Zuzana Buchalcevová Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Martina Jiránková, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Stagnace japonské ekonomiky a možnosti jejího řešení“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne …………...
…………...……………….. Podpis
Poděkování Ráda bych tímto vyjádřila poděkování paní doc. Ing. Martině Jiránkové, Ph.D. za odborné vedení, vstřícný přístup a podnětné rady, které mi v průběhu zpracování mé diplomové práce poskytla. Rovněž bych chtěla poděkovat své rodině za podporu při psaní diplomové práce.
Obsah SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................................... I SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................................... III SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................................... III SEZNAM TABULEK .................................................................................................................... IV SEZNAM BOXŮ ............................................................................................................................ IV ÚVOD ................................................................................................................................................ 1 1
TEORETICKÁ A VĚCNÁ VÝCHODISKA SOUČASNÉ STAGNACE JAPONSKÉ
EKONOMIKY.................................................................................................................................. 4 1.1 Teoretická východiska ekonomické disciplíny ...................................................................... 4 1.1.1
Základy ekonomické teorie ............................................................................................... 4
1.1.2
Základní skupiny makroekonomických ukazatelů............................................................ 5
1.2 Hospodářský vývoj Japonska od poválečného období do konce 60. let 20. století …….10 1.2.1
Poválečná rekonstrukce země ......................................................................................... 11
1.2.2
Japonský hospodářský zázrak v 50. a 60. letech ............................................................. 13
1.3 Měnící se ekonomika Japonska v 70. a 80. letech 20. století .............................................. 18 1.3.1
Adaptace ekonomiky na nové podmínky světové ekonomiky v 70. letech .................... 18
1.3.2
Předzvěst „bublinové ekonomiky“ v 80. letech .............................................................. 23
1.4 Počátek a průběh „ztracené dekády“ v 90. letech 20. století ............................................. 28 1.4.1
Příchod „ztracené dekády“.............................................................................................. 28
1.4.2
Prohlubující se „ztracená dekáda“ a přechod ekonomiky ke stagnaci ............................ 31
1.5 Přetrvávající stagnace japonské ekonomiky na začátku 21. století a současná ekonomická situace ........................................................................................................................ 34 1.5.1
Stagnace ekonomiky Japonska na začátku 21. století ..................................................... 34
1.5.2
Současný ekonomický vývoj Japonska........................................................................... 40
2
ANALÝZA PŘÍČIN DLOUHODOBÉ STAGNACE JAPONSKÉ EKONOMIKY........ 45
2.1 Teoretická východiska příčin dlouhodobé stagnace s důrazem na hospodářskou politiku ............................................................................................................................................ 45 2.1.1
Vymezení základních pojmů hospodářské politiky ........................................................ 45
2.1.2
Podstata a mechanismus fiskální a monetární politiky ................................................... 49
2.1.3
Vybrané případy selhání fiskální a monetární politiky ................................................... 53
2.2 Příčiny dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky ............................................................ 54
3
2.2.1
Obecná struktura příčin dlouhodobé stagnace ................................................................ 54
2.2.2
Charakteristika vybraných příčin dlouhodobé stagnace ................................................. 60
2.2.3
Transformace japonského hospodářství .......................................................................... 70
MOŽNOSTI ŘEŠENÍ DLOUHODOBÉ STAGNACE JAPONSKÉ EKONOMIKY ..... 75
3.1 Identifikace existujících řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky..................... 75 3.2 Návrh řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky z pohledu autorky .................. 79 3.2.1
Hospodářská politika ...................................................................................................... 80
3.2.2
Finanční systém .............................................................................................................. 81
3.2.3
Soukromé investice ......................................................................................................... 83
3.2.4
Past likvidity a deflace .................................................................................................... 83
3.2.5
Soukromá spotřeba ......................................................................................................... 84
3.2.6
Produktivita ekonomiky .................................................................................................. 85
3.2.7
Transformace hospodářství ............................................................................................. 88
ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 91 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 97 SEZNAM PŘÍLOH ...................................................................................................................... 105 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................... 106
Seznam zkratek BOJ
Bank of Japan Japonská centrální bank
JPY
Japanese yen Japonský jen
EU
European Union Evropská unie
USA
Unites States of America Spojené státy americké
OECD
Organization for Economic Co-operation and Development Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
IMF
International Monetary Fund Mezinárodní měnový fond
USD
United States dollar Americký dolar
HDP
Hrubý domácí produkt
HND
Hrubý národní důchod
VF
Výrobní faktor
CPI
Consumer Price Index Index spotřebitelských cen
PPI
Producer Price Index Index cen výrobců
DKB
Dai-Ichi Kangyo
GATT
General Agreement on Tariffs and Trade Všeobecná dohoda o clech a obchodu
OPEC
Organization of the Petroleum Exporting Countries Organizace zemí vyvážejících ropu
NPLs
Nonperforming loans Nedobytné úvěry
PZI
Přímé zahraniční investice
G7
Group of Seven Skupina sedmi nejvyspělejších států světa
G8
Group of Eight Skupina osmi nejvyspělejších států světa
i
G20
Group of Twenty Skupina dvaceti nejvyspělejších států světa
G5
Group of Five Skupina pěti nejvyspělejších států světa
G6
Group of Six Skupina šesti nejvyspělejších států světa
LDP
Liberal Democratic Party Liberální demokratická strana
DPJ
Democratic Party of Japan Demokratická strana Japonska
TFP
Total Factor Productivity Souhrnná produktivita výrobních faktorů
ICT
Information and Communication Technologies Informační a komunikační technologie
PPP
Purchasing Power Parity Parita kupní síly
ii
Seznam grafů Graf 1: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1956–1969 (v %) ..................................................................... 14 Graf 2: HDP Japonska v letech 1955–1969 (v mld. JPY) .............................................................................. 15 Graf 3: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 1970–1979 (v %) ................................................... 19 Graf 4: Míra nezaměstnanosti v Japonsku v letech 1970–1979 (v %) ............................................................ 20 Graf 5: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1970–1979 (v %) ..................................................................... 21 Graf 6: HDP Japonska v letech 1970–1979 (v mld. JPY) .............................................................................. 22 Graf 7: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1980–1989 (v %) ..................................................................... 23 Graf 8: HDP Japonska v letech 1980–1989 (v mld. JPY) .............................................................................. 26 Graf 9: Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 1980–1989 (v %) ............................................................... 27 Graf 10: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 1980–1989 (v %) ................................................. 27 Graf 11: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1990–1999 (v %) ................................................................... 29 Graf 12: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 1990–1999 (v %) ................................................. 32 Graf 13: HDP Japonska v letech 1990–1999 (v mld. JPY) ............................................................................ 33 Graf 14: Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 1990–1999 (v %) ............................................................. 34 Graf 15: Tempo růstu HDP Japonska v letech 2000–2009 (v %) ................................................................... 35 Graf 16: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 2000–2009 (v %) ................................................. 36 Graf 17: Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 2000–2009 (v %) ............................................................. 37 Graf 18: HDP Japonska v letech 2000–2009 (v mld. JPY) ............................................................................ 39 Graf 19: Tempo růstu reálného HDP v letech 2010–2014 (v %) .................................................................... 40 Graf 20: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 2010–2014 (v %) ................................................. 41 Graf 21: Míra nezaměstnanosti v letech 2010–2014 (v %) ............................................................................ 43 Graf 22: Podíl jednotlivých složek (soukromá spotřeba, hrubé domácí investice, čistý export a vládní výdaje) na HDP Japonska v letech 1980–2012 (v %) .................................................................................................. 67 Graf 23: Objem úspor průměrné japonské domácnosti v letech 19592009 (v mil. JPY) ............................. 68 Graf 24: Tempo růstu TFP výrobních a nevýrobních sektorů Japonska v letech 1973–2009 (v %) .............. 70 Graf 25: HDP Japonska za rok 2012 rozdělený podle podílu jednotlivých sektorů (v %) ............................. 86
Seznam obrázků Obrázek 1: Magický čtyřúhelník pro Japonsko v roce 2012 vytvořený vynesením tempa růstu HDP, míry inflace, míry nezaměstnanosti a podílu salda běžného účtu na HDP do osového kříže (vše v %) .................. 47 Obrázek 2: Struktura příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky........................................................ 55 Obrázek 3: Rámec vnitřních oblastí řešení v rámci návrhu řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky z pohledu autorky ............................................................................................................................................ 80
iii
Seznam tabulek Tabulka 1: Podíl hrubého veřejného dluhu na HDP v letech 2010–2014 (v %) ............................................ 43 Tabulka 2: HDP v letech 2010–2013 (v mld. JPY, mld. USD) ...................................................................... 44 Tabulka 3: Přehled vnitřních příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky na straně poptávky a autorů, kteří jednotlivé příčiny uvádějí ........................................................................................................................ 57 Tabulka 4: Přehled vnitřních příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky na straně nabídky a autorů, kteří jednotlivé příčiny uvádějí ........................................................................................................................ 59 Tabulka 5: Přehled vnitřních příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky v oblasti transformace hospodářství, a autorů, kteří jednotlivé příčiny uvádějí ................................................................................... 59 Tabulka 6: Přehled vybraných příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky a odpovídajících měr negativního dopadu na ekonomiku (stupnice 1–5) .......................................................................................... 60 Tabulka 7: Porovnání příčin japonského hospodářského zázraku a jejich možného negativního vlivu na ekonomiku v období dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky .................................................................... 72 Tabulka 8: Poměr mezinárodní finanční integrace Japonska za rok 2006 ve srovnání s ostatními vyspělými státy ................................................................................................................................................................. 82
Seznam boxů Box 1: Zaibatsu ............................................................................................................................................... 12 Box 2: Keiretsu................................................................................................................................................ 13 Box 3: Japonský hospodářský zázrak .............................................................................................................. 18 Box 4: „Ztracená dekáda“ ............................................................................................................................... 29 Box 5: Asijská finanční krize .......................................................................................................................... 30
iv
Úvod Japonsko patří v současné době mezi nejvyspělejší a nejbohatší ekonomiky světa. Jeho pozoruhodný ekonomický vývoj, který přeměnil relativně chudou rozvíjející se ekonomiku, která byla navíc silně zasažena 2. světovou válkou, ve vyspělou a jednu z nejbohatších ekonomik na světě, je stále předmětem zájmu odborníků z celého světa. Japonsko bylo dlouhou dobu uváděno jako ukázkový příklad země, jež excelentně a bezchybně aplikovala ekonomickou teorii na reálné hospodářství. Bylo totiž jedinou ekonomikou, která dokázala po téměř tři dekády růst vysokým tempem na průměrné roční úrovni kolem deseti procent. Devadesátá léta 20. století byla ovšem ve vývoji japonského hospodářství stinným přelomovým milníkem. Japonsko vstoupilo do období „ztracené dekády“, které postupně přešlo v dlouhodobou stagnaci ekonomiky, jíž jsme v současnosti stále svědky. Již přes dvě dekády Japonsko vykazuje velmi nízký, či dokonce záporný ekonomický růst, potýká se s ekonomickými problémy a vyrovnává se s faktem nerealizovaného ekonomického potenciálu země. Tento nevídaný přelom v ekonomickém vývoji Japonska představuje dosud nevyřešený rébus, který vyvolává zájem japonských i mezinárodních expertů. Jeho vyřešení a případné nastartování opětovného růstu japonského hospodářství by totiž znamenalo vítězství jak pro samotné Japonsko, tak pro ostatní země, které v současné době směřují podobným směrem. Navíc by znamenalo i nesmírný přínos pro ekonomickou teorii jako vědní disciplínu. Právě z důvodu tohoto potenciálního přínosu, aktuálnosti tématu a osobního zájmu o Japonsko jsem se rozhodla ve své diplomové práci věnovat tématu dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Hlavním cílem diplomové práce je navrhnout vhodné řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. K naplnění hlavního cíle jsem stanovila tři dílčí cíle, a to:
zhodnotit vývoj japonského hospodářství od 2. poloviny 20. století až po současnost,
analyzovat příčiny dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky,
identifikovat možné řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky.
Za účelem dosažení stanovených cílů jsem aplikovala v rámci obecně teoretických metod vědeckého postupu metodu analýzy, syntézy, dedukce a komparace, v rámci empirických metod vědeckého postupu poté metodu pozorování doplněnou dotazováním
1
a interview a v neposlední řadě metodu deskripce. Pro zajištění vysoké odbornosti a zároveň aktuálnosti informací a dat jsem čerpala jak z knižních, tak z elektronických a internetových zdrojů. V diplomové práci jsem využila knižní publikace, vědecké články a příspěvky uznávaných autorů jak z Japonska, tak z ostatních zemí. I když jsem čerpala převážně ze zahraniční literatury, protože tato problematika není v české literatuře hojně zastoupena, využila jsem i některé české zdroje. Data jsem získala především z Japonského statistického úřadu a doplnila je daty Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Mezinárodního měnového fondu, Organizace spojených národů, Ústřední zpravodajské služby USA a databáze EconStats. Diplomová práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola popisuje a vysvětluje jak teoretická východiska dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky, tak východiska věcná. Kapitola nejprve čtenáře uvádí do makroekonomické potažmo ekonomické teorie, teorie mezinárodní ekonomie a teorie makroekonomické analýzy. Objasňuje jejich zákonitosti, ekonomické principy a základní skupiny makroekonomických ukazatelů, které poté v diplomové práci využívám k popisu, analýze a komparaci hospodářského vývoje Japonska. Porozumění ekonomické teorii a jejím principům představuje nezbytný základ pro aplikaci těchto znalostí na reálnou ekonomiku, analýzu makroekonomického systému v praxi a korektní návrh možného řešení ekonomických problémů jako je např. stagnace ekonomiky. V rámci věcných východisek popisuji v další části první kapitoly hospodářský vývoj Japonska od 2. poloviny 20. století až po současnost s důrazem na období „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace. Zabývám se nejdříve poválečným obdobím a obnovou ekonomiky následované mimořádně úspěšným obdobím japonského hospodářského zázraku v 50. a 60. letech. Dále rozebírám japonskou ekonomiku v 70. letech adaptující se na nové podmínky světové ekonomiky a počínající transformaci japonského hospodářství v reakci na globální změny v 80. letech, která vyústila ve vznik cenové bubliny. Poté se věnuji příchodu „ztracené dekády“ po prasknutí cenové bubliny na trzích aktiv a půdy a jejímu průběhu v 90. letech. Na závěr popisuji stagnující ekonomiku Japonska na začátku 21. století včetně současného ekonomického vývoje a hodnotím její aktuální stav a palčivé problémy. Analýza historického vývoje japonského hospodářství je klíčová pro pochopení podstaty fungování této ekonomiky a pro porozumění jejím reakcím na změny v globálním i vnitřním prostředí.
2
Druhá kapitola se zabývá příčinami „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace japonské ekonomiky. Nejdříve nastiňuje teoretická východiska příčin dlouhodobé stagnace s důrazem na hospodářskou politiku. Představuje základní pojmy a členění hospodářské politiky. Dále se zaměřuje konkrétně na fiskální a monetární politiku, jejichž podstatu a mechanismus blíže vysvětluje. V neposlední řadě popisuje vybrané případy selhání účinnosti těchto politik v hospodářské praxi, kterým japonská ekonomika čelila nebo se kterými se dodnes potýká, jako je například past likvidity či deflace. V druhé části kapitoly se zabývám analýzou příčin dlouhodobé stagnace ekonomiky Japonska. Na základě představené ekonomické teorie a teorie hospodářské politiky, vlastních ekonomických znalostí a popisu hospodářského vývoje Japonska se snažím nalézt důvody, proč po období rozsáhlého ekonomického rozvoje došlo k přelomu v tomto vývoji, proč se nepodařilo nepříznivý hospodářský vývoj z dlouhodobého hlediska zvrátit a proč se přeměnil ve více než dvě dekády trvající stagnaci japonské ekonomiky1. Nejdříve prezentuji obecnou strukturu příčin dlouhodobé stagnace a v odborné literatuře nejčastěji uváděné příčiny včetně konkrétních autorů. Poté charakterizuji dle důležitosti vybrané příčiny dlouhodobé stagnace Japonska, jejichž rámec reprezentuje subjektivní názor autorky na danou problematiku. Objasňuji jejich podstatu a předkládám pádné argumenty. Analýza příčin dlouhodobé stagnace, především pak rámec vybraných příčin slouží jako podklad pro návrh řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky ve třetí kapitole. Třetí kapitola, v níž spočívá hlavní vlastní přínos autorky, se věnuje možnostem řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Nejprve uvádím přehled existujících řešení dlouhodobé stagnace Japonska a stručně je hodnotím. Poté na základě poznatků získaných z popisu hospodářského vývoje Japonska, uvedené ekonomické teorie a teorie hospodářské politiky a analýzy příčin dlouhodobé stagnace představuji již samotný návrh řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky z pohledu autorky. Řešení jsem postavila na zmíněných ekonomických zákonitostech, znalostech získaných při studiu na Vysoké škole ekonomické a vlastních zkušenostech ze semestrálního studijního pobytu na japonské univerzitě. Řešení z pohledu autorky je rozděleno do dílčích oblastí řešení, které odpovídají vybraným příčinám dlouhodobé stagnace, jež jsem identifikovala jako problémové oblasti vyžadující řešení. V každé oblasti řešení poté popisuji konkrétní řešení a navržená opatření za účelem nastartování opětovného ekonomického růstu Japonska.
1
Je nutné poznamenat, že období dlouhodobé stagnace Japonska není jednolitým obdobím minimálního růstu ekonomiky, objevuje se zde recese i expanze ekonomiky, a tedy záporný ekonomický růst i růst vyšší než minimální.
3
1 Teoretická a věcná východiska současné stagnace japonské ekonomiky V této kapitole popisuji a vysvětluji jak teoretická východiska současné stagnace japonské
ekonomiky,
tak
východiska
věcná.
Nejprve
představuji
základy
makroekonomické potažmo ekonomické teorie, teorie mezinárodní ekonomie a teorie makroekonomické analýzy. V další části kapitoly se poté věnuji hospodářskému vývoji Japonska od 2. poloviny 20. století až po současnost s důrazem na období „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace.
1.1 Teoretická východiska ekonomické disciplíny Tato podkapitola uvádí čtenáře do makroekonomické potažmo ekonomické teorie, teorie mezinárodní ekonomie a teorie makroekonomické analýzy. Objasňuji jejich zákonitosti, ekonomické principy a základní skupiny makroekonomických ukazatelů, které poté využívám k popisu, analýze a komparaci hospodářského vývoje Japonska.
1.1.1 Základy ekonomické teorie Pro zhodnocení komplexního vývoje hospodářství Japonska je důležité nejprve objasnit základy makroekonomie potažmo ekonomie, mezinárodní ekonomie a teorie makroekonomické analýzy. Každá národní ekonomika totiž představuje samostatný subjekt v rámci světové ekonomiky. Světová ekonomika je poté propojením těchto subjektů a jejich vztahů.2 Zkoumáním chování národní ekonomiky jako celku se zabývá teoretická ekonomická disciplína, makroekonomie, jež je spolu s mikroekonomií součástí vědní disciplíny, ekonomie.3 Ekonomie řeší dvě základní otázky:
jak se lidé rozhodují využít vzácné zdroje k výrobě vzácných statků,
jak lidé přerozdělují vyrobené statky mezi jednotlivce v rámci společnosti.4
Jelikož spolu jednotlivé subjekty ve světové ekonomice interagují, je nutné se zaobírat i mezinárodním prvkem v ekonomii, kterému se detailně věnuje mezinárodní ekonomie.
2
Kunešová, Cihelková, a kol. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy, 2006, s. 1. Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 21–22. 4 Samuelson a Nordhaus. Ekonomie, 2007, s. 4. 3
4
Národní ekonomika představuje systém ekonomických činností, jejichž výsledkem je výroba zboží, poskytování služeb a jejich distribuce ve společnosti. Tvoří ji ekonomické subjekty, které se buď nacházejí na určitém území, nebo zde ekonomickou činnost vyvíjejí. V ekonomice jako celku se odehrávají ekonomické procesy, které souvisí s produkcí zboží a služeb a jejich přerozdělováním. Tyto procesy, jejich výstupy a fungování trhu v rámci ekonomiky studuje právě makroekonomie. Dle všeobecně používané definice tato disciplína
„zkoumá
celkovou
úroveň
národního
produktu,
zaměstnanosti,
cen
a zahraničního obchodu země“.5 Makroekonomie se tedy zabývá ekonomickou výkonností určitého státu a jeho hospodářským růstem. Dále se věnuje celkové výrobě statků v zemi, s ní spojené spotřebě a investicím. Agregátní trhy v rámci ekonomiky (např. trh peněz, trh práce, apod.) a jejich fungování představuje také předmět makroekonomie, která řeší i odchýlení těchto trhů od rovnovážného stavu v podobě inflace, nezaměstnanosti, apod. Dále pokrývá intervence státního aparátu, především vlády a centrální banky, a jimi realizovanou hospodářskou politiku (vysvětlení podstaty hospodářské politiky viz podkapitola 2.1). V neposlední řadě makroekonomie zkoumá vztahy mezi jednotlivými národními ekonomikami. Celkově je předmětem této disciplíny tedy interakce mezi trhy statků, výrobních faktorů (VF)6 a aktiv dané země a vzájemný vztah jednotlivých ekonomik v rámci světové ekonomiky. Zatímco mikroekonomie zkoumá chování a rozhodování dílčích ekonomických subjektů, tedy domácností a firem.7
1.1.2 Základní skupiny makroekonomických ukazatelů K posouzení a komparaci makroekonomické situace určité země s ostatními národními ekonomikami se používá celá řada makroekonomických ukazatelů. Dle současné ekonomické teorie existují čtyři skupiny ukazatelů, jimž je přisuzována nejvyšší vypovídací schopnost, a to:
ukazatele produktu,
ukazatele cenové hladiny,
ukazatele nezaměstnanosti,
ukazatele vnější ekonomické pozice země.8
5
Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 21. Mezi výrobní faktory patří práce, půda a kapitál. 7 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 21. 8 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 26. 6
5
Proto jsem si tyto ukazatele vybrala také jako hlavní ukazatele pro zhodnocení a analýzu ekonomického vývoje Japonska doplněné případně o další indikátory (např. veřejný dluh, měnový kurz, akciový index, atd.), jak je vidět v následujících podkapitolách. První skupina ukazatelů se zabývá měřením produktu. Produkt je „toková veličina udávající hodnotu finálních statků a služeb vytvořených za určité období“.9 Užívají se různé ukazatele produktu, z nichž nejdůležitější je v současnosti hrubý domácí produkt (HDP). HDP představuje souhrn hodnot finálních statků10 v ekonomice vyprodukovaných na daném území za určité období (obvykle jeden kalendářní rok či čtvrtletí). HDP lze vypočítat třemi metodami, a to výrobní (odvětvovou), výdajovou (spotřební) a důchodovou (nákladovou). Nejpoužívanější je metoda výdajová, která zahrnuje výdaje na nákup finálních statků a je charakterizována rovnicí11:
C spotřební výdaje domácností I hrubé soukromé domácí investice firem a domácností G vládní výdaje na nákup zboží a služeb NX čistý export12 Pokud se tedy zvyšují jednotlivé komponenty rovnice, roste i produkt a naopak. Jelikož HDP je oceněn cenami finálních statků, je důležité rozlišit, jestli jej uvádíme v běžných či stálých cenách. Použitím běžných neboli tržních cen aktuálního období se určí nominální HDP, který v sobě však zahrnuje i změny cenové hladiny. Za účelem vymezení změny pouze fyzického objemu produktu bez změny cen se užívají stálé ceny neboli ceny základního (referenčního) období. Pokud jsou ceny zboží a služeb v určitém roce vyjádřeny v cenách základního období, jedná se o očištěný produkt, tedy reálný HDP. Dalším významným ukazatelem produktu kromě HDP je hrubý národní důchod (HND), dříve nazývaný hrubý národní produkt. HND je součtem hodnot finálních statků vyprodukovaných výrobními faktory ve vlastnictví rezidentů dané země (jak na území této země, tak v zahraničí) za určité období.13 K zachycení změn ve vývoji produktu v čase slouží tempo hospodářského (ekonomického) růstu, které vyjadřuje relativní přírůstek produktu. Hospodářský růst
9
Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 26. Finálními statky se rozumí spotřební zboží, investiční statky a exportované zboží. 11 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 2627. 12 Čistý export se rovná rozdílu mezi exportem a importem dané ekonomiky. 13 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 2829. 10
6
představuje zvyšování kapacity ekonomiky k výrobě finálních statků, které lidé vyžadují.14 V ekonomické teorii je hospodářský růst formulován jako dlouhodobý vývoj potenciálního produktu15. V hospodářské praxi je nahrazen reálným HDP. Tempo růstu HDP (r) se vypočítá dle vzorce16:
Yt reálný HDP v roce t Yt-1 reálný HDP v předchozím roce t-1 Pokud ekonomika vykazuje pouze minimální hospodářský růst okolo 1 %, označuje se tento stav za stagnaci.17 Mezi základní faktory ovlivňující ekonomický růst se řadí množství výrobních faktorů v ekonomice, kvalita těchto výrobních faktorů, použité technologie a další exogenní faktory jako např. politický kapitál země.18 Druhá skupina ukazatelů sleduje vývoj cenové hladiny (všeobecné úrovně cen v ekonomice) pomocí cenových indexů. Nejrozšířenějším prostředkem je index spotřebitelských cen (Consumer Price Index, CPI). CPI se vypočítá jako vážený průměr změn cen zboží a služeb zahrnutých v tzv. spotřebním koši. Spotřební koš obsahuje reprezentativní vzorky zboží a služeb vybrané na základě výdajů domácností v základním roce a také jejich váhy dle důležitosti. Zpravidla po pěti letech se spotřební koš aktualizuje, aby se minimalizovaly odchylky od aktuální situace (např. zahrnutí mobilních telefonů do spotřebního koše).19 K dalším nástrojům pro zjišťování změn cenové hladiny patří index cen výrobců (Producer Price Index, PPI) a deflátor HDP. Na základě cenových indexů se poté určuje míra inflace () čili tempo změn cenové hladiny v čase dle vzorce20: P1 cenová hladina v běžném období P0 cenová hladina v základním období
14
Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 449. Potenciální produkt je reálný domácí produkt vytvořený při přirozené míře nezaměstnanosti, tedy plné míře zaměstnanosti. Ekonomika operuje na bodu plného využití disponibilních zdrojů. Blíže viz Hindls, Holman, Hronová a kol. Ekonomický slovník, 2003, s. 310. 16 Hindls, Richard, Holman, Robert, Hronová, Stanislava a kol. Ekonomický slovník, 2003, s. 310. 17 McWilliams. Welcome to the economic stagnation, 21st-century style, 2011, search.proquest.com.zdroje.vse.cz/docview/895754092/1420A0124DF34AC82EA/16?accountid=17203. 18 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 451452. 19 Hindls, Holman, Hronová a kol. Ekonomický slovník, 2003, s. 156. 20 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 32. 15
7
Všeobecný růst cenové hladiny a klesající kupní síla peněžní jednotky se nazývá inflace. Na druhé straně pokles cenové hladiny je označován jako deflace. Pokud dojde ke zpomalení tempa růstu cenové hladiny, jedná se o dezinflaci. Oproti tomu zvyšujícím se tempem nárůstu cenové hladiny se rozumí akcelerující inflace.21 Třetí skupina ukazatelů zkoumající nezaměstnanost určuje rozsah využití výrobního faktoru práce v ekonomice. Vývoj na trhu práce se měří pomocí míry nezaměstnanosti, která vyjadřuje podíl nezaměstnaných na celkovém počtu ekonomický aktivních obyvatel (pracovní síle). Mezi další ukazatele, které se vztahují k trhu práce, se řadí míra participace a míra ekonomické aktivity.22 Poslední skupina ukazatelů se zaměřuje na vztahy ekonomiky jako celku k ostatním ekonomikám. Pro měření vnější ekonomické pozice země se jako nejvýznamnější indikátor používá platební bilance. Platební bilance je statistický (účetní) výkaz centrální banky, který zaznamenává platební transakce se zahraničím, tedy mezi devizovými tuzemci a devizovými cizozemci23 za určité období. Platební bilance je strukturována vertikálně a horizontálně. Dle vertikální struktury se dělí položky na kreditní (příjem plateb od nerezidentů) a debetní (poskytování plateb nerezidentům). Horizontální struktura pak člení platební bilanci do pěti účtů24: 1. běžný účet, a. obchodní bilance – export a import zboží země, b. bilance služeb – export a import služeb země, c. bilance výnosů – důchody z vlastnictví VF plynoucí ze zahraničí do domácí ekonomiky a naopak, d. běžné převody – jednostranné transfery, 2. kapitálový účet, 3. finanční účet, a. přímé investic, b. portfoliové investic, c. finanční deriváty, d. ostatní investice,
21
Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 3133. Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 3335. 23 Tuzemcem se rozumí fyzická osoba s trvalým pobytem v tuzemsku nebo právnická osoba se sídlem v tuzemsku. Blíže viz Devizový zákon, 1995, www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/devizovy_zakon.pdf. 24 Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 94100. 22
8
4. saldo chyb a opomenutí, 5. změna devizových rezerv. Pro zhodnocení vztahů dané ekonomiky se zahraničím se také používají salda platební bilance (např. saldo obchodní bilance, apod.), která jsou určena rozdílem kreditních a debetních položek daného účtu. Kromě platební bilance existují další nadstavbové ukazatele, které zachycují vnější ekonomickou pozici země a vzájemné vztahy národních ekonomik. Patří k nim především měnový kurz a zahraniční zadluženost. Měnový kurz je „cena zahraniční měnové jednotky vyjádřená v domácích měnových jednotkách (přímá kotace kurzu), nebo cena domácí měnové jednotky vyjádřená v zahraničních měnových jednotkách (nepřímá kotace)“.25 Je to právě měnový kurz, který spojuje domácí ekonomiku se zahraničím a zprostředkovává mezinárodní srovnání ekonomických ukazatelů (např. cen, mezd, apod.). Při analýze měnového kurzu je důležité určit, v jakém systému měnových kurzů neboli kurzovém režimu daná měna operuje. Kurzové režimy jsou dvojího druhu, režim plovoucího kurzu a pevného kurzu. V režimu plovoucího kurzu je kurz měny výsledkem interakce na devizovém trhu. Naproti tomu v režimu pevného kurzu je stanoven dle rozhodnutí centrální banky. Režim plovoucího kurzu se v praxi uplatňuje ve dvou podobách jako režim čistého, nebo řízeného plovoucího kurzu s tím rozdílem, že v druhém případě může centrální banka skrze tržní prostředky měnový kurz ovlivnit. Co se týká režimu pevného kurzu, kdy je měna navázána na jinou měnu či koš měn a centrálně určena obvykle včetně fluktuačního pásma, existuje i zde několik variant (např. crawling peg, currency board, atd.).26 Japonsko patří dle výroční zprávy Mezinárodního měnového fondu o měnových kurzech z roku 2012 do skupiny zemí, které uplatňují režim čistého plovoucího kurzu.27 Pokud dojde ke zhodnocení (znehodnocení) domácí měny na devizovém trhu vzájemným působením nabídky a poptávky, jedná se o apreciaci (depreciaci) měny. Pokud je tato změna reakcí na rozhodnutí autorit (centrální banky) posunout centrální paritu a fluktuační pásmo směrem nahoru (dolu), jedná se o revalvaci (devalvaci).28
25
Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 62. Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 62–67. 27 Annual Report on Exchange Arrangements and Exchange Restrictionss, 2012, s. 5–7, www.imf.org/external/pubs/nft/2012/eaer/ar2012.pdf. 28 Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 63. 26
9
Zahraniční zadluženost patří mezi indikátory vnější ekonomické rovnováhy země. Hrubá zadluženost se skládá z veškerých závazků domácí ekonomiky vůči zahraničí k určitému datu.29 Určitou podskupinou zahraniční zadluženosti je veřejná zadluženost, kterou tvoří souhrn závazků státu vůči ostatním ekonomickým subjektům. Veřejný dluh vzniká akumulací deficitů veřejných rozpočtů, jež jsou výsledkem toho, že veřejné příjmy jsou v rozpočtovém období nižší než výdaje. Veřejný dluh zahrnuje dluh centrální vlády (státní dluh) a dluhy krajů a obcí. Rozlišuje se na vnitřní a vnější, kdy vnitřní veřejný dluh je v poměru k domácím ekonomickým subjektům a vnější veřejný dluh v poměru k zahraničním subjektům. Veřejný dluh se člení také na hrubý a čistý. Čistý veřejný dluh se vypočítá jako rozdíl hrubého veřejného dluhu a státních finančních aktiv (např. finanční rezervy vlády, pohledávky vůči zahraničí, atd.).30 Ke komplexnímu zkoumání ekonomiky a výše uvedených procesů a ukazatelů slouží ekonomická, respektive makroekonomická analýza. Tato analýza uplatňuje ekonomickou teorii na skutečné národní ekonomiky za účelem objasnění chování agregátních veličin a také odhadu jejich budoucího vývoje. Makroekonomická analýza se zabývá behaviorálním základem výskytu daného jevu a vysvětlením, proč se tak stalo. Behaviorální vysvětlení je vysvětlení určitého jevu na základě chování ekonomických subjektů podle daných předpokladů o jejich preferencích, technologiích a funkcích.31 V následujících podkapitolách nastíním ekonomický vývoj Japonska dle teoretických ekonomických základů a pokusím se o aplikaci makroekonomické analýzy.
1.2 Hospodářský vývoj Japonska od poválečného období do konce 60. let 20. století V této podkapitole se zabývám poválečným obdobím a obnovou ekonomiky Japonska po 2. světové válce. Následně popisuji mimořádně úspěšné období japonského hospodářského zázraku v 50. a 60. letech 20. století, které se vyznačovalo výjimečně vysokým tempem ekonomického růstu.
29
Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 119. Hindls, Holman, Hronová a kol. Ekonomický slovník, 2003, s. 70, 451–452. 31 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 12. 30
10
1.2.1 Poválečná rekonstrukce země Japonsko utrpělo po prohře ve 2. světové válce značné ztráty, a to na lidských životech, celkové infrastruktuře i technologickém vybavení. Během války přišly o život až 3 milióny Japonců. Materiální škody čítaly zhruba 20 % celkové výše národního produktu Japonska před začátkem války. Zasaženo bylo především námořní loďstvo. Zdroje uvádí, že 82 % obchodního loďstva bylo v průběhu války potopeno.32 Tím došlo i ke zhoršení obchodních vztahů Japonska s ostatními zeměmi, jelikož pro ostrovní stát hraje námořní doprava v mezinárodním obchodě ústřední roli. Průmyslovou výrobu postihl v roce 1946 strmý pád na jednu pětinu předválečné produkce. Celkově tyto ztráty přispěly k poklesu hrubého domácího produktu o více než 40 % oproti roku 1935.33 Po skončení druhé světové války následovalo období okupace čtyřmi vítěznými mocnostmi v čele se Spojenými státy americkými (USA).
Dohledem nad vývojem
Japonska a realizací reforem byl pověřen generál MacArthur34, který, jak se později ukázalo, přispěl k pozitivnímu rozvoji země. Záměr okupačních sil byl prosazován prostřednictvím japonské vlády a jejího hlavního aktéra, ministerského předsedy Šigera Jošidy35. Šigeru Jošida se zasloužil o vytvoření nového vládního systému a ukotvení stability.36 Hlavním cílem reforem bylo nasměrovat japonský stát mírovou cestou a stabilizovat ekonomiku vyznačující se nezaměstnaností, hyperinflací a vládními deficity.37 Po rozpuštění vojenských jednotek se značně zvýšila míra nezaměstnanosti a Japonsko muselo řešit otázku, kam alokovat přebytečnou pracovní sílu. Narušené obchodní vztahy a minimální nerostné bohatství tohoto ostrovního státu bylo příčinou nedostatku komodit, který podněcoval inflaci. Kromě již tak složité situace musela japonská vláda vynaložit vysoké finanční prostředky na obnovu země, a přispěla tak k růstu vládního zadlužení. V průběhu okupace došlo postupně ke kompletní demilitarizaci a demokratizaci Japonska. Veškerá aktivita byla nasměrována do oblasti průmyslové výroby a vojenská výroba byla
32
Nariai. History of the Modern Japanese Economy, 1999, str. 29. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, str. 71. 34 Douglas MacArthur byl americkým generálem a velitelem všech amerických vojenských sil v Pacifiku v poválečném období. Jako oficiální spojenecký správce Japonska řídil až autokraticky jeho demilitarizaci a poválečnou obnovu. Blíže viz Encyclopedia Britannica, www.britannica.com. 35 Šigeru Jošida byl politickým lídrem a premiérem Japonska v poválečném období 1946–1954. Byl schopen vládnout v podstatě jako samovládce, čímž poskytl Japonsku kýženou stabilitu. Zasadil se o mírovou smlouvu z roku 1951 a také o pakt bezpečnosti mezi Japonskem a USA. Blíže viz Encyclopedia Britannica, www.britannica.com. 36 Johnson. Dějiny 20. století, 2008, s. 698. 37 Cargill a Sakamoto. Japan since 1980, 2008, s. 4. 33
11
naopak zrušena. Vznikla také nová ústava odebírající politické pravomoci císařovi a vkládající moc do rukou lidu nejen skrze svobodné volby.38 Box 1: Zaibatsu
Zaibatsu je japonský výraz pro monopolní koncerny, které začaly vznikat v období Meidži od 80. let 19. století. Každý koncern patřil jedné rodině, která jej řídila. Zaibatsu byly v podstatě holdingovými společnostmi, které vlastnily firmy ve všech důležitých oblastech ekonomické aktivity, např. v bankovnictví, pojišťovnictví, zahraničním obchodě, těžbě, strojírenství či v zemědělství. Všechny koncerny disponovaly vlastními bankami, které sloužily k získání kapitálu. Mezi čtyři největší zaibatsu patřily Mitsui, Mitsubishi, Sumimoto a Yasuda. Zaibatsu se začaly rapidně rozvíjet během 1. světové války a pozitivně ovlivnily industrializaci země. Zasahovaly však velmi silně do politiky Japonska. Po jejich oficiálním zrušení v roce 1946 se rozprodaly akcie vlastněné mateřskou společností. Ovšem spolupráce uvnitř těchto koncernů přetrvala do období poválečného růstu. Zdroj: Hsu. The MIT Encyclopedia of the Japanese Economy, 1999, s. 505.
Z ekonomického hlediska byly provedeny tři důležité reformy, a to pozemková reforma, zrušení zaibatsu (viz box 1) spolu s přijetím antimonopolního zákona a demokratizace práce. V rámci pozemkové reformy došlo k vykoupení půdy, jejímu přerozdělení a k zavedení nových technologií do zemědělství. Se zvyšujícími se výkony a narůstající poptávkou poválečného Japonska se tato reforma ukázala jako velmi úspěšná. Rozpuštění rodinných koncernů zaibatsu a reorganizace firem s monopolním postavením vytvořilo na trhu konkurenční prostředí, a tím i příležitosti pro nové společnosti. Reforma demokratizace práce zaručila institucionální rámec pro vztahy mezi zaměstnanci a jejich zaměstnavateli, kdy zaměstnanci získali právo sdružovat se v odborech a diskutovat o pracovních podmínkách.39 Koncepce priority výroby spolu s ekonomickou pomocí USA vedla k obnově japonské ekonomiky. Průmyslová výroba začala růst, především v produkci uhlí a oceli. Zásobování produkty denní potřeby bylo hodnoceno již jako přiměřené. Proto se změnila politika USA vůči Japonsku spíše směrem k protiinflačním opatřením a úsporným programům. Tento plán stabilizace japonského hospodářství vešel ve známost jako Dodgeův program. Jeho stěžejní částí bylo stanovení jednotného kurzu japonského jenu za účelem opětovné interakce Japonska v rámci světové ekonomiky. Na jaře 1949 tedy vstoupil v platnost jednotný kurz 360 JPY/USD (360 japonských jenů za 1 americký dolar). Je zajímavé, že hodnota kurzu zůstala 22 let beze změny, jak je vidět níže v rámci
38 39
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 75–80. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 75–80.
12
této podkapitoly. V jistém smyslu byla pro japonskou ekonomiku pozitivní událostí korejská válka zahájena v roce 1950. USA totiž v průběhu války potřebovaly značné množství průmyslových výrobků, stavebních materiálů a později i zbraní. Veškerá tato výroba byla poptávána z Japonska, což vedlo k růstu exportu, přílivu amerických dolarů a prvnímu poválečnému boomu.40
1.2.2 Japonský hospodářský zázrak v 50. a 60. letech Od roku 1950 rostlo japonské hospodářství výjimečně vysokým tempem, průměrný roční růst se pohyboval okolo 10,9 % v období 1947–1955. Tento rychlý rozvoj vzbuzoval právem údiv. Do konce roku 1955 se ekonomika vrátila zpět na předválečnou úroveň také díky existenci keiretsu (viz box 2), které byly klíčovým elementem rapidního průmyslového rozvoje a restrukturalizace japonského hospodářství.41 Obnova Japonska po 2. světové válce trvala celkem 9 let. Byl to právě těžký průmysl, který nastartoval ekonomický růst. Později k ekonomickému růstu přispělo hlavně zavádění nových technologií a modernizace zařízení. Touto cestou se Japonsko snažilo dohnat technologický standard vyspělých západních zemí a posílit svoji konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí. Technologická inovace byla široce podporována vládou, která poskytovala finanční prostředky firmám na dovoz zahraničních technologií např. v oblasti automobilového
průmyslu,
elektrotechnického
průmyslu,
strojírenství
či
výroby
syntetických vláken.42 Box 2: Keiretsu
Keiretsu v překladu odpovídá pojmu podnikatelské skupiny. Mohou to být firemní, průmyslové nebo dodavatelsko-odběratelské skupiny. Keiretsu jsou firmy zaměřující se na stejný i odlišný obor podnikání, které jsou sdružené do větších celků. Keiretsu vznikly po 2. světové válce a nahradily v podstatě zrušené zaibatsu. Tyto firmy se vyznačují navzájem propojenými obchodními vztahy i podíly. Každá firma, která je členem keiretsu ,vlastní určitý podíl akcií v ostatních firmách skupiny. Tím se zajišťují proti fluktuacím na trhu a případnému nepřátelskému převzetí. Keiretsu jsou organizovány buď dle horizontálního (např. organizované okolo jedné hlavní banky), nebo vertikálního (např. výrobní řetězec) integračního modelu. Každou skupinu řídí její akcionáři. Mezi šest největších keiretsu (horizontálních) patří Mitsui, Mitsubishi, Sumitomo, Fuyo, Sanwa a Dai-Ichi Kangyo (DKB). Zdroj: Hsu. The MIT Encyclopedia of the Japanese Economy, 1999, s. 256–260.
40
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 83–86. Grabowiecki. Keiretsu groups: Their Role in the Japanese Economy and a Reference Point (or a paradigm) for Other Countries, 2006, s. 1–3, www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Vrf/pdf/413.pdf. 42 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 87–93. 41
13
V 50. letech 20. století se v pracovních vztazích začal zavádět tzv. japonský management vyznačující se třemi základními zásadami:
mzdy založené na principu seniority, systém celoživotního zaměstnání, odbory pokládající firmu za svoji organizační jednotku.43
Japonský management dlouhodobě podpořil ekonomický růst a vyvolal ve světě zájem předních manažerů a ekonomů.
Růst HDP
Graf 1: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1956–1969 (v %)
25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 19561957 1958
1959 1960
1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Rok
1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Růst nominálního HDP 12,6 15,2 6,3 14,3 21,4 20,8 13,5 14,4 17,6 11,3 16,1 17,2 18,4 17,5 Růst reálného HDP
6,2
7,3
6,4
8,3
11,3
10,0
6,7
7,7
9,2
5,1
9,7
10,5
10,5
11,8
Statistická data byla sestavena dle 1968 SNA44, referenční rok je 1990. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
Po poválečné rekonstrukci země se očekávalo zpomalení tempa růstu ekonomiky. Opak byl však pravdou. V období 1956–1969 dosáhl průměrný reálný ekonomický růst 8,7 % ročně, jak je patrné z grafu 1, který jsem vytvořila na základě dat získaných ze Statistického úřadu Japonska. Dekáda rychlého růstu od roku 1956 se vyznačovala i určitými výkyvy způsobenými deficitem platební bilance či recesí. Tyto výkyvy však byly úspěšně řešeny restriktivní monetární politikou (vysvětlení monetární politiky viz podkapitola 2.1) či vydáním vládních dluhopisů. (Reálný) hrubý domácí produkt se v tomto období postupně, avšak jistě navyšoval z původních 53 miliard na 166 miliard jenů v roce 1969, tedy až trojnásobně (viz graf 2).
43
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 93. 1968 SNA (68SNA) je mezinárodní standard pro sestavování statistiky národních účtů a mezinárodní vykazování srovnatelných dat národních účtů, který byl přijat v roce 1968 Statistickou komisí OSN. Blíže viz Historic Versions of the System of National Accounts, unstats.un.org/unsd/nationalaccount/hsna.asp. 44
14
Graf 2: HDP Japonska v letech 1955–1969 (v mld. JPY) Nominální HDP
Reálný HDP
180000 160000 140000
HDP
120000 100000 80000 60000 40000 20000 0 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 Rok Statistická data byla sestavena dle 1968 SNA, referenční rok je 1990. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
Důležitým atributem vývoje Japonska byla energetická revoluce, kdy se energetický mix země posunul ve prospěch spotřeby ropy. Na Středním východě se totiž rozvinula těžba ropy na nových polích, což snížilo světovou cenu ropy a zároveň negativně zasáhlo konkurenceschopnost těžby uhlí, která byla na území Japonska rozšířena. Rozmach hospodářství s sebou nesl také růst domácího trhu a poptávky, a umožnil tak zvýšení objemu investic jak vládních, tak soukromých. Výše zmíněný technologický pokrok byl v tomto období motorem japonské ekonomiky. Počet zavedených zahraničních technologií stoupl až čtyřnásobně nejvíce v těžkém a chemickém průmyslu.45 Do popředí se dostával i zahraniční obchod vyznačující se velmi rychlým růstem exportu, který byl podpořen rozvojem světové ekonomiky a pozitivní mezinárodní situací. Čím více se Japonsko zapojovalo do mezinárodního obchodu, tím větší důraz kladly ostatní země na liberalizaci jeho zahraničního obchodu dle celosvětového trendu. Japonská vláda tedy přijala program liberalizace, díky kterému se stupeň liberalizace dovozu pohyboval začátkem roku 1964 okolo 93 % oproti původním 40 % v roce 1960. Díky těmto úspěchům bylo Japonsko přijato do Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund, IMF), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for
45
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 93–101.
15
Economic Co-operation and Development, OECD) a podepsalo Všeobecnou dohodu o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade, GATT).46 Rychlý ekonomický růst změnil poměry na trhu práce. Převis nabídky práce, který do té doby vzhledem k nezaměstnanosti existoval, se vyrovnal poptávce. Později se dokonce ekonomika potýkala s nedostatkem pracovních sil. To způsobilo zvýšení mezd, což se projevilo v růstu spotřebitelských cen. Kromě trhu práce se změnila i struktura a objem spotřeby. Inovace a rozšíření výroby elektrických spotřebičů, automobilů a syntetických vláken vedlo ke spotřební revoluci. Spotřebitelská poptávka se značně zvýšila a většina domácností měla na rozdíl od tradičního zboží zájem o automobil, televizi či klimatizaci.47 Konec 60. let se vyznačoval ještě vyšším tempem růstu HDP, průměrný roční reálný ekonomický růst v letech 1966–1969 dosáhl 10,6 % (viz graf 1). V roce 1968 Japonsko v objemu HDP předstihlo dokonce Německou spolkovou republiku, a zaujalo tak po USA 2. místo v žebříčku ekonomických velmocí. Hnací silou této expanze byly vysoké kapitálové investice do výroby elektrické energie, strojů, chemických výrobků a do společností specializujících se na export. K japonskému zázraku přispěl v této době zejména automobilový průmysl v čele s Toyota Motor Corporation48, který rostl o 29 % ročně v období 1966–1972. Zvyšovala se i domácí poptávka po automobilech, avšak až polovina výroby automobilů byla určena na export.49 Sama struktura exportu se změnila, snížil se objem textilu a lehkého průmyslu a naopak se zvýšil objem vyvezených lodí, automobilů či chemických výrobků.50 Jak se postupně rozšiřoval světový obchod, japonským firmám se dařilo prodávat své výrobky v zahraničí, čímž získaly vyšší podíl na mezinárodních trzích. Tento fakt zvýšil konkurenceschopnost exportu Japonska, k čemuž přispíval slabý a především neměnný kurz jenu, jak bylo popsáno výše. Nejdůležitějším obchodním partnerem Japonska byly USA, zhruba 22 % exportu mířilo na otevřený americký trh. Japonsko bylo značně závislé na vzájemném obchodu se Spojenými státy, ze kterého profitovalo díky uplatnění svých
46
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 93–101. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 93–101. 48 Toyota Motor Corporation je japonský automobilový výrobce založený roku 1933 se sídlem ve městě Toyota. Toyota Motor Co. začala expandovat a vyvážet automobily do zahraničí v 60. letech 20. století a brzy se stala největším výrobcem automobilů v Japonsku. Dnes zaujímá 2. místo ve světové výrobě automobilů. Blíže viz Encyclopedia Britannica, www.britannica.com. 49 Nakamura. Lectures on Modern Japanese Economic History: 1926-1994, 1994, s. 233. 50 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 101–108. 47
16
hotových výrobků a zároveň importu nedostatkových nerostných surovin. Dalšími obchodními partnery byly státy jihovýchodní Asie a poté evropské státy. Díky těmto úspěchům vykazovalo Japonsko od roku 1965 přebytky zahraničního obchodu. Deficit běžného účtu Japonska byl od konce 50. let do poloviny 60. let kryt úvěrem. Tato situace se však s narůstajícími přebytky zahraničního obchodu změnila, a objevil se tak prostor pro investice v zahraničí. Japonsko se tedy v roce 1968 přeměnilo z dlužníka ve věřitele, a to na dlouhou dobu.51 Na konci 60. let již Japonsko bylo skutečnou ekonomickou velmocí, avšak stále si zachovávalo protekcionistická opatření a slabý kurz jenu na podporu ekonomického růstu. Tato politika se ovšem nelíbila ostatním zemím, které tlačily na Japonsko v otázce větší liberalizace a revalvace jenu. Ale změna jednotného kurzu nepřipadala dle japonské vlády ani podnikatelů v této době v úvahu. Rozsáhlý rozvoj s sebou nesl i negativní dopady v podobě silného znečišťování ovzduší, odchodu pracovní síly do měst a zhoršující se infrastruktury. Vláda na tyto interní problémy reagovala různými opatřeními (mimo jiné i zaměstnáním ženské populace, např. ve vylidněných vesnicích).52 Pokud bych měla zhodnotit období od 50. let 20. století do konce 60. let, tak se opravdu jednalo o hospodářský zázrak (viz box 3), kdy průměrný roční ekonomický růst představoval více než dvojnásobek hodnoty dosahované ostatními vyspělými zeměmi. Hlavním zdrojem tohoto růstu byla vyšší celková produktivita (vyšší výstup z každé jednotky práce a kapitálu) podporovaná inovacemi, úsporami z rozsahu a růstem populace v produktivním věku.53 Podíl exportu Japonska na světovém exportu nadále rostl, kdy se zvýšil z 2,4 % v roce 1955 na 6,9 % v roce 1970.54 Úměrně procentnímu rozdílu vzrostl i import, avšak zhruba o jeden procentní bod méně. Tento úspěch ovlivnilo více faktorů, zmíněný růst a liberalizace světového obchodu, příznivé mezinárodní klima, vhodná vládní politika, japonský management a další.
51
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 101–108. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 101–108. 53 Katz. Japan: The System that Soured: The Rise and Fall of the Japanese Economic Miracle, 1998, s. 134. 54 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 101–111. 52
17
Box 3: Japonský hospodářský zázrak
Japonský hospodářský zázrak je termínem pro výjimečný až dvouciferný ekonomický růst Japonska po 2. světové válce až do poloviny 70. let 20. století. Japonská ekonomika byla v průběhu války vážně narušena, avšak dokázala se velmi rychle vzpamatovat díky politické stabilitě, správně mířeným vládním intervencím a částečně investicím a pomoci plynoucí z USA. Japonská vláda přesměrovala armádní výdaje do oblasti průmyslu a dalších produktivnějších odvětví. Také významně podporovala export a naopak omezovala import. Navíc Japonská centrální banka stimulovala soukromé investice pomocí poskytování značného objemu úvěrů. Těsný vztah mezi vládou a podnikatelským sektorem sehrál v tomto rozvoji také svou roli. V neposlední řadě mohla japonská ekonomika stavět na vysoce produktivní a nadprůměrně vzdělané populaci, která vlastnila vysoké procento úspor, což podpořilo vzestup jednotlivých odvětví, jak výrobního, tak bankovního. Zdroj: Johnson. MITI and the Japanese Miracle: The Growth of Industrial Policy, 1925-1975. s. 4–17. Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 321. Tomeš a kol. Hospodářská politika: 1900-2007, 2008, s. 199–201.
1.3 Měnící se ekonomika Japonska v 70. a 80. letech 20. století Tato podkapitola se zabývá japonskou ekonomiku v 70. letech 20. století, jež byla nucena se adaptovat na nové podmínky světové ekonomiky způsobené zhroucením světového měnového systému a příchodem ropných krizí. Dále popisuji počínající transformaci japonského hospodářství v reakci na globální změny v 80. letech a přijetí jedné z nejdůležitějších dohod japonské historie, které přispěly ke vzniku cenové bubliny na trzích aktiv a půdy.
1.3.1 Adaptace ekonomiky na nové podmínky světové ekonomiky v 70. letech V 70. letech vstoupila japonská ekonomika do turbulentního období způsobeného zhroucením světového měnového systému a příchodem ropných krizí. Světový měnový systém neboli Brettonwoodský systém55, udržoval jakousi stabilitu na mezinárodních trzích. Fixoval totiž kurz měn jednotlivých zemí vůči zlatu s americkým dolarem jako klíčovou a celosvětovou rezervní měnou. USA však v důsledku ekonomických problémů
55
Brettonwoodský systém byl mezinárodní měnový systém, který vznikl na základě Brettonwoodské dohody roku 1944. Tento systém byl vybudován na režimu pevných směnných kurzů. Členské země musely tyto pevné kurzy vztažené k americkému dolaru dodržovat. Hodnota amerického dolaru vůči zlatu byla stanovena jako neměnná, a to 35 USD za unci. Americký dolar tak sloužil jako hlavní rezervní měna. Státy držely své mezinárodní rezervy ve formě zlata či dolarových aktiv, které mohly prodat Federálnímu rezervnímu systému za oficiálně určenou cenu. Brettonwoodský systém byl zrušen roku 1971. Blíže viz Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 137–142.
18
nebyly dále schopny zvládnout vedoucí postavení v měnovém systému, protože s deficitem platební bilance se ztrácela i důvěra v dolar. Na jaře 1971 byla tedy Brettonwoodská dohoda zrušena a většina zemí západní Evropy zavedla flexibilní měnový kurz.56 Japonsko však vyčkávalo. Nakonec muselo kvůli spekulacím kurz jenu změnit. Zafixovalo ho nejdříve na úrovni 308 JPY/USD a v roce 1973 přešlo Japonsko po dohodě s USA a ostatními evropskými státy na flexibilní kurz. Revalvace jenu kupodivu nezpůsobila snížení konkurenceschopnosti japonských výrobků, protože i ostatní měny byly vůči dolaru revalvovány, a tak byl účinek spíše minimální. Navíc se pro japonské dovozce snížily ceny dovážených surovin.57 Ještě před vypuknutím první ropné krize se v Japonsku projevily inflační tlaky, jak z důvodu
expanzivních
opatření
fiskální
politiky
(vysvětlení
fiskální
politiky
viz podkapitola 2.1), tak díky zrušení Brettonwoodského systému. V roce 1973 se státy sdružené v Organizaci zemí vyvážejících ropu (Organization of the Petroleum Exporting Countries, OPEC) domluvily na zvýšení ceny ropy z 2,8 USD za barel na 11 USD, tedy až čtyřnásobně. Tento akt přispěl k akceleraci inflace ve světě, jelikož stouply ceny jedné z nejdůležitějších surovin, což se promítlo prostřednictvím vyšších nákladů do spotřebitelských cen.
Míra inflace
Graf 3: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 1970–1979 (v %)
30,0 20,0 10,0 0,0 1970
23,2
11,6 6,5
1971
4,9
11,6 9,5
8,2 4,2
1972
1973
1974
1975
1976
Rok
1977
1978
3,6
1979
Rok 2005 se rovná hodnotě 100. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/22.htm.
Japonsko bylo tímto krokem zasaženo poměrně silně. Aktuálně představovala spotřeba ropy zhruba tři čtvrtiny celkové spotřeby energetických zdrojů. Navíc bylo Japonsko jedinou zemí, která odebírala tak velké množství ropy a z velké většiny od států OPEC. Inflace stoupala až do roku 1974, kdy dosáhly spotřebitelské ceny ročního růstu 56 57
Neumann, Žamberský a Jiránková. Mezinárodní ekonomie, 2010, s. 135–142. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 133–136.
19
23,2 % oproti 4,9% růstu v roce 1972 (viz graf 3). Jako důsledek se zvýšily základní mzdy o 33 %, klesla poptávka, produkce i zisky firem. Ekonomický růst se zpomalil a objevil se deficit platební bilance v reakci na import nyní dražší ropy.58 Po úspěšných nouzových opatřeních vlády na regulaci cen se podařilo inflaci zažehnat. Pro dosažení opětovného růstu japonské ekonomiky byl kladen důraz na úsporu energie a vyšší hospodárnost výrobního procesu. Poprvé od konce 2. světové války se firmy zamýšlely nad tím, jak modifikovat zaměstnanost v rámci společnosti, aby dosáhly nižších pracovních nákladů. Úroveň mezd tlačená inflací vzhůru totiž zvýšila i náklady na zaměstnance. Otázkou však zůstalo, jak dosáhnout racionálního počtu zaměstnanců při dodržení zásad japonského managementu, především principu celoživotního zaměstnání. Japonské podniky si nakonec našly rozličné způsoby jako např. předčasný odchod do důchodu, přesun do jiných poboček či najímání pracovníků na dobu určitou.59 Míra nezaměstnanosti se však v druhé polovině 70. let zvýšila ze 1,1 % v roce 1970 na zhruba 2 % (viz graf 4). Ovšem i tak Japonsko patřilo mezi státy s nejnižší nezaměstnaností.
Míra nezaměstnanosti
Graf 4: Míra nezaměstnanosti v Japonsku v letech 1970–1979 (v %)
2,5 2,0 1,5
1,1
1,2
1970
1971
1,4
1,3
1,4
1972
1973
1974
1,9
2,0
2,0
1975
1976
1977
2,2
2,1
1978
1979
1,0 0,5 0,0 Rok
Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm.
Vláda v tomto období restriktivní politiky omezila veřejné výdaje, kterými dříve stimulovala ekonomiku. Firmy tak ztratily motivaci pokračovat v kapitálových investicích a zaměřily se spíše na export jako hnací sílu ekonomického růstu. Dokonce se dokázaly adaptovat na vyšší ceny ropy a vyvážely především výrobky nenáročné na spotřebu ropy např. automobily, stroje, apod., jejichž konkurenceschopnost nebyla v mezinárodním prostředí zasažena. V roce 1975 odpovídal kurz jenu 296 JPY/USD, tedy stále úrovni silně podporující japonský export. Po vzpamatování se z první ropné krize vykazovalo Japonsko oproti ostatním zemím již přebytek platební bilance, což se stalo terčem kritiky především
58 59
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 136–138. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 138–144.
20
USA. Na začátku roku 1977 začal jen apreciovat a v říjnu 1978 dosáhl dokonce hranice 170 JPY/USD. Tento silný kurz vedl ke snížení exportu a naopak růstu importu. Po implementaci opatření na oživení dolaru se kurz jenu v roce 1980 ustálil na 226 JPY/USD.60 Počátkem roku 1978 japonská vláda nastartovala proces deregulace finančního a kapitálového trhu. Ministerstvo financí zrušilo omezení přílivu finančních prostředků z krátkodobých zahraničních úvěrů a povolilo skoro všechny kurzové transakce. Kapitálové investice opět vykázaly růst. Avšak koncem tohoto roku se objevila 2. ropná krize v důsledku války mezi Iránem a Irákem. Organizace OPEC omezila produkci ropy, a její cena tak vzrostla téměř dvojnásobně z 12 USD v roce 1979 na 34 USD za barel v roce 1981. Konsekvence druhé ropné krize nebyly tak závažné jako v případě první krize, jelikož Japonsku se již podařilo snížit inflaci a zavést fungující úsporná opatření. Navíc zkušenosti z první ropné krize přispěly k okamžité reakci vlády v podobě fiskální restrikce (snížení veřejných výdajů). Růst spotřebitelských cen se tedy podařilo udržet na minimální úrovni a i krátkodobý deficit platební bilance byl už v roce 1981 zažehnán. V porovnání s ostatními vyspělými zeměmi si Japonsko po druhé ropné krizi vedlo z hlediska ekonomické výkonnosti velmi dobře.61 Graf 5: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1970–1979 (v %)
Růst HDP
30,0 20,0 10,0 0,0 -10,0 1970 1971 1972
1973
1974
1975
1976
1977
Rok
61
1979
Růst nominálního HDP
1970 17,9
1971 10,0
1972 14,5
1973 21,8
1974 19,3
1975 10,5
1976 12,3
1977 11,4
1978 10,1
1979 8,4
Růst reálného HDP
10,1
4,7
8,6
8,2
-1,6
2,8
4,0
3,6
4,2
6,8
Statistická data byla sestavena dle 1968 SNA, referenční rok je 1990. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
60
1978
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 138–144. Nariai. History of the Modern Japanese Economy, 1999, s. 48–49.
21
Co se týče hospodářského vývoje, sedmdesátá léta se lišila od předchozího období dynamického růstu právě jeho zpomalením, které bylo způsobeno především snížením dynamiky průmyslové výroby a investic. Průměrný roční reálný ekonomický růst se pohyboval okolo 5,1 % (viz graf 5), ovšem stále převyšoval růst HDP v ostatních vyspělých zemích. Podíl Japonska na světovém HDP představoval v této dekádě 9 %, zaznamenal tedy zvýšení o 3 procentní body oproti roku 1970. 62 Toto období bylo charakteristické adaptací ekonomiky na nové podmínky vyšších cen ropy a mezd, které se objevily po ropných šocích. Změnila se struktura hospodářství, do popředí se dostala výroba automobilů, lodí a elektrotechniky, jež ve velké většině směřovala na export. I když došlo ke zpomalení růstu průmyslové výroby v Japonsku, její objem se v tomto období vyrovnal americké průmyslové výrobě. Je třeba podotknout, že Japonsko bylo již poměrně velkou ekonomikou, a tak i nižší ekonomický růst znamenal důležitý krok kupředu k dostihnutí západních vyspělých zemí. HDP Japonska za tuto dekádu vzrostl na zhruba 270 000 miliard jenů (viz graf 6). Oblastí, kde Japonsko dokonce předstihlo západní svět, byla věda a výzkum. Investice do výzkumu a vývoje se v průběhu této dekády zvyšovaly a ve srovnání s USA byly na jednoho obyvatele až dvakrát vyšší.63 Graf 6: HDP Japonska v letech 1970–1979 (v mld. JPY) Nominální HDP
Reálný HDP
280000
HDP
240000 200000 160000 120000 80000 40000
0 1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
Rok Statistická data byla sestavena dle 1968 SNA, referenční rok je 1990. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
62 63
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 144–158. Johnson. Dějiny 20. století, 2008, s. 700.
22
1.3.2 Předzvěst „bublinové ekonomiky“ v 80. letech Osmdesátá léta 20. století byla ve znamení globálních změn na světové scéně, které byly spojeny se snížením napětí mezi Východem a Západem, globalizací finančních toků a toku informací.64 V návaznosti na výše zmíněné rostoucí výdaje na vědu a výzkum, pokračoval tento trend i v 80. letech, kdy se objem investic zvýšil o 73,3 % mezi roky 1981 až 1985. Stoupala také životní úroveň Japonců a s tím spojená domácí poptávka, která vzrostla o 14,3 % měřeno ve stálých cenách. Ekonomický růst v první polovině 80. let se však pohyboval na poměrně nízké úrovni, kdy průměrný roční reálný růst dosahoval 3,6 % (viz graf 7). Razantně se ovšem změnil poměr exportu a importu, který byl v předešlém období v podstatě vyrovnaný. Poptávka po kvalitních japonských výrobcích stoupala s náročností spotřebitelů, a objem exportu Japonska se tak zvýšil o 35 % oproti klesajícímu importu. Kurz jenu oslabil na 238 JPY/USD v roce 1985, a stále tak byl značně podhodnocen.65 Graf 7: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1980–1989 (v %)
Růst HDP
10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1980 1981 1982
1983
1984
1985
1986
1987
Rok Růst nominálního HDP Růst reálného HDP
1988
1989
1980 8,4
1981 7,4
1982 4,9
1983 4,1
1984 6,7
1985 6,6
1986 4,7
1987 4,3
1988 6,9
1989 7,0
4,6
3,8
2,9
2,5
4,2
5,0
2,4
4,5
6,1
5,2
Statistická data byla sestavena dle 1968 SNA, referenční rok je 1990. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
Začátkem osmdesátých let se začalo zintenzivňovat napětí mezi Japonskem a ostatními státy Severní Ameriky a západní Evropy. Příčinou byl především rostoucí japonský export, a tedy i přebytek běžného účtu, dále silnější konkurenceschopnost
64 65
Nariai. History of the Modern Japanese Economy, 1999, s. 54. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 159–163.
23
japonské ekonomiky a její relativní uzavřenost. Japonsko se proto za účelem zlepšení zahraničních vztahů snažilo částečně omezit export některého zboží a snížit dovozní cla.66 Do popředí ekonomického střetu se dostal vztah Japonska se Spojenými státy americkými. Z Japonska do USA totiž neustále plynul kapitál, ze kterého USA financovaly svůj státní rozpočet. USA tedy trpěly jak deficitem běžného účtu, tak i deficitem finančního účtu platební bilance. Deficit obchodní bilance USA se z důvodu dynamicky narůstajícího importu z Japonska zvýšil z 300 miliónů USD v roce 1970 na 40 miliard USD v roce 1985, čímž se Spojené státy staly největším dlužníkem na světě.67 V důsledku toho se mezi Japonskem a USA vedla jednání o kurzu japonského jenu. Každá z velmocí měla na tuto problematiku jiný názor. USA viděly za podhodnoceným kurzem jenu intervence japonské vlády. Japonsko naopak vinilo USA z udržování příliš vysokého kurzu dolaru praktikováním své politiky. Nakonec se v roce 1985 na setkání ministrů financí vyspělých zemí G5 (Group of Five)68 dospělo k dohodě, která měla za cíl užší spolupráci makroekonomických politik těchto států. Vytvořená dohoda vešla ve známost jako dohoda Plaza69. Jejími hlavními úkoly bylo:
revalvovat japonský jen a německou marku a devalvovat americký dolar prostřednictvím intervencí na peněžním trhu, snížit rozpočtový deficit USA, zvýšit domácí poptávku v Japonsku a západním Německu.70
Před uzavřením dohody se pohyboval kurz jenu okolo 243 JPY/USD. Státy G5 se shodly na přijatelné revalvaci na úroveň 210 až 200 JPY/USD. Ovšem výsledek této akce byl poměrně dramatický, a odstartoval tak dlouhé období nepřetržitého posilování japonského jenu. Pár měsíců po provedení stanovených opatření kurz jenu překročil hranici 200 JPY/USD, koncem roku 1986 dosáhl úrovně 150 JPY/USD a o rok později již 120 JPY/USD. Nenadálé zhodnocení jenu podnítilo obavy z případné recese v Japonsku, která se v důsledku negativně zasaženého exportu stala realitou.71
66
Nariai. History of the Modern Japanese Economy, 1999, s. 51. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 164–167. 68 G5 označuje pět největších ekonomik světa na začátku 70. let, a to USA, Japonsko, Německo, Velkou Británii a Francii. Tento termín vznikl roku 1973, kdy se sešli ministři financí těchto zemí, aby prodiskutovali možnosti nového mezinárodního měnového systému. Od té doby se jejich představitelé včetně ministrů financí a guvernérů centrálních bank pravidelně setkávají a řeší otázky ekonomické spolupráce. Později byly přizvány Itálie a Kanada, čímž vytvořily skupinu sedmi nejrozvinutějších zemí světa G7 (Group of Seven). Od roku 1998 je její součástí i Rusko, které uzavírá současnou skupinu G8 (Group of Eight). Blíže viz Hindls, Holman, Hronová a kol. Ekonomický slovník, 2003, s. 132. 69 Hsu. The MIT Encyclopedia of the Japanese Economy, 1999, s. 338. 70 Flath. The Japanese Economy, 2005, s. 132. 71 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 164–167. 67
24
Vlivem sílících požadavků ze zahraničí na transformaci japonské ekonomiky se začaly uvnitř Japonska objevovat názory odborníků na nutné vyrovnání obchodní nerovnováhy a snížení přebytku obchodní bilance Japonska. Byla dokonce naplánována různá opatření na podporu importu a domácí spotřeby. Samozřejmě tato koncepce měla velké množství odpůrců, jelikož Japonci vnímali přebytek zahraničního obchodu jako odměnu za jejich tvrdou práci v průběhu poválečné obnovy a následujících dekád.72 Po překonání recese se v roce 1987 ekonomika dostala díky hospodářské politice do konjunktury, kdy Japonská centrální banka (Bank of Japan, BOJ) snížila několikrát za sebou oficiální diskontní sazbu z 5 % v roce 1986 až na 2,5 %, a podpořila tak získávání úvěrů. Průměrný roční reálný růst HDP se pohyboval v období 1987–1990 lehce nad 5 % (viz graf 7). K pozitivnímu rozvoji přispěla také nižší cena importu způsobená zhodnocením japonského jenu, díky čemuž vzrostl HDP, což stimulovalo domácí poptávku, protože lidé více spotřebovávali a firmy investovaly. Velká část investic proudila do výstavby bytů a kancelářských budov. Celkově se investice firem v roce 1990 zvýšily o 61,3 % oproti roku 1985 a soukromá spotřeba ve stálých cenách vzrostla o 24,2 % mezi lety 1986 až 1990.73 Japonští vývozci čelili v druhé polovině 80. let silnému kurzu jenu, který snížil konkurenceschopnost jejich zboží na mezinárodním trhu v důsledku zvýšení nákladů na produkci japonských výrobků. Proto se snažili tyto náklady minimalizovat přesunem výroby do zahraničí (do levnějších zemí), což se projevilo ve významném nárůstu přímých zahraničních investic Japonska. Co se týká výše zmíněné obchodní nerovnováhy, objem exportu se v tomto období postupně snižoval a naopak objem importu rostl. V roce 1990 dosáhl přebytek zahraničního obchodu v běžných cenách pouze 69,9 % úrovně roku 1985.74
72
Miyazaki. The Japanese Economy: What Makes It Tick, 1990, s. 71–72. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 170–174. 74 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 170–174. 73
25
Graf 8: HDP Japonska v letech 1980–1989 (v mld. JPY) Nominální HDP
Reálný HDP
450000 400000
HDP
350000 300000 250000 200000 150000 100000 50000 0
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
Rok Statistická data byla sestavena dle 1968 SNA, referenční rok je 1990. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
V dekádě 80. let se průměrný roční reálný růst HDP pohyboval na úrovni 4 % (viz graf 7) oproti 2,7 % v USA. Na ekonomickém růstu měla svůj podíl zvyšující se produktivita práce, která stála v popředí snah firem racionalizovat výrobu. Některé japonské prameny dokonce uvádějí, že HDP na jednoho obyvatele v USD předstihl v roce 1987 hodnotu vykázanou v USA. Toto prvenství je ovšem z velké části připisováno razantnímu zhodnocení japonského jenu. Nicméně v objemu HDP Japonsko zastávalo stále 2. místo za Spojenými státy. Jeho podíl na světovém HDP činil v roce 1987 přibližně 13 %.75 Na konci této dekády se absolutní objem HDP vyšplhal lehce nad 400 000 miliard jenů (viz graf 8). Rostoucímu japonskému průmyslu vévodil v tomto období opět elektrotechnický průmysl v závěsu za strojírenstvím. Míra nezaměstnanosti byla v Japonsku od poválečné obnovy dlouhodobě nízká, v 80. letech se jen nepatrně zvýšila oproti minulé dekádě, a to na průměrných 2,5 % (viz graf 9). Životní úroveň Japonců nadále stoupala, avšak prozatím se úrovni v západních vyspělých zemích ještě nevyrovnala. Tento fakt se odrážel např. v delší pracovní době, kratší dovolené či mnohem vyšších cenách totožných výrobků na domácím trhu oproti cenám v zahraničí.76
75 76
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 170–174. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 175–189.
26
Míra nezaměstnanosti
Graf 9: Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 1980–1989 (v %)
3,0 2,5
2,2
2,0
2,7
2,6
2,4
2,8
2,6
2,8
2,5 2,3
2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
Rok Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm.
Zvláště zajímavý byl razantní růst cen půdy a akcií, který neodpovídal jejich reálné hodnotě, a přispíval k vytváření cenové bubliny na trhu. Ceny půdy se v roce 1991 zvýšily oproti roku 1985 až o 61,6 %. Pro demonstraci rozsahu zmíněného růstu cen, uvádím příklad rapidního nárůstu cen v šesti největších městech Japonska, které v tomto období vzrostly až o 306,5 %. Ceny akcií se vyvíjely podobně. Index Nikkei 22577 na Tokijské burze nepřetržitě stoupal a v roce 1990 dosáhl hodnoty 29 437,2 v porovnání s hodnotou 12 565,6 v roce 1985.78 Naproti tomu spotřebitelské ceny se držely na poměrně nízké úrovni okolo 2,5 % pouze s vyšší mírou inflace na začátku 80. let (viz graf 9). Graf 10: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 1980–1989 (v %)
Míra inflace
7,9
8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 1980
4,8 2,9 1,8
2,3
2,1 0,6
1981
1982
0,1
1983
1984
1985
1986
Rok
1987
0,7
1988
2,2
1989
Rok 2005 se rovná hodnotě 100. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/22.htm.
Takto dynamický a v podstatě neopodstatněný růst cen majetku generoval cenovou bublinu, která s sebou nesla mimořádné zisky, ale i ztráty na kapitálovém trhu. Vysoké
77
Nikkei 225 je akciový index pro Tokijskou burzu poprvé použitý v roce 1950. Tento index je určen jako vážený průměr 225 nejvýznamnějších společností zapsaných na Tokijské burze (jednotkou je japonský jen), jehož komponenty jsou každý rok přezkoumány. Index je vypočítáván předními japonskými novinami Nihon Keizai Shimbun. Momentálně je Nikkei 225 nejpoužívanějším indexem pro japonské akcie podobně jako Dow Jonesův index (DJIA). Blíže viz Tan. Dictionary of Asia Pacific Business Terms, 2004, s. 196. 78 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 189–192.
27
zisky lákaly investory, kteří využívali výhodných podmínek získávání úvěrů, jak jsem zmiňovala výše, a investovali půjčené finanční prostředky do akcií či nemovitostí. Oblíbeným druhem financování firem se v této době stalo vydávání dluhopisů. Japonská společnost se díky cenové bublině stala bohatší, ovšem jen na papíře. Zvyšovala se osobní spotřeba především zboží dlouhodobé spotřeby, rostly vládní výdaje, a tedy i hrubý domácí produkt. Tento koloběh fungoval do té doby, dokud cena majetku rostla. V době vzniku cenové bubliny v ekonomice, banky a jiné finanční instituce nezodpovědně poskytovaly úvěry subjektům, které je nebyly schopny splatit. Tím se banky vystavily rizikovým úvěrům, které byly součástí jejich portfolia, a některé díky vysokému počtu nedobytných úvěrů (Nonperforming loans, NPLs)79 i zkrachovaly.80 Japonská centrální banka navíc udržovala diskontní sazbu na nízké úrovni 2,5 % po celou dobu „bublinové ekonomiky“. Až v roce 1989 ji zvýšila na 3,3 % a poté na 6,0 % v roce 1990. Chtěla tak podpořit postavení japonských firem v zahraničí po apreciaci jenu, a to právě skrze růst podnikových investic. Kromě toho se při sledování inflace zaměřila pouze na cenu zboží, a úplně tak vypustila ukazatele vývoje cen nemovitostí a akcií, které se nepozorovaně, avšak velmi rychle zvyšovaly.81
1.4 Počátek a průběh „ztracené dekády“ v 90. letech 20. století V této podkapitole se věnuji příchodu „ztracené dekády“ po prasknutí cenové bubliny na trzích aktiv a půdy a jejímu průběhu v 90. letech 20. století. Popisuji období nerealizovaného ekonomického potenciálu země, kdy po dlouholetém a mimořádně úspěšném hospodářském rozvoji vstoupilo Japonsko do období „ztracené dekády“.
1.4.1 Příchod „ztracené dekády“ Po čtyřech desetiletích hospodářského rozvoje Japonska, kdy tato země prošla postupně poválečnou obnovou, obdobím hospodářského zázraku i adaptací na udržitelný růst, se začátkem 90. let 20. století ponořila japonská ekonomika do několika po sobě
79
Nedobytný úvěr je klasifikován dle IMF jako úvěr, jehož splátky úroků nebo jistiny jsou po splatnosti 90 a více dní, nebo jehož splátky úroků rovnající se 90 dnům a více byly kapitalizovány, refinancovány či dohodou odloženy nebo jehož splátky úroků jsou méně než 90 dní po splatnosti, ale existuje velká pravděpodobnost, že dlužník úroky a jistinu nesplatí (např. pokud dlužník zbankrotoval). Definice nedobytných úvěrů se liší dle jednotlivých zemí. Blíže viz Bloem a Freeman. The Treatment of Nonperforming Loans, 2005, www.imf.org/external/pubs/ft/bop/2005/05-29.pdf. 80 Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 189–192. 81 Nariai. History of the Modern Japanese Economy, 1999, s. 54–61.
28
následujících recesí a do období značného ekonomického útlumu, které je příznačně označováno jako „ztracená dekáda“ (viz box 4). Box 4: „Ztracená dekáda“
„Ztracená dekáda“ označuje období nerealizovaného ekonomického a finančního potenciálu ekonomiky. Tento termín se používá pro období od roku 1991 až 2001 (potažmo 2003), ve kterém japonská ekonomika vykazovala minimální růst i přes výrazně nízké úrokové sazby. Do období „ztracené dekády“ japonské hospodářství upadlo po prasknutí cenové bubliny na trzích akcií a půdy na začátku 90. let 20. století. Japonsko v tomto období trpělo pomalým růstem HDP, deflací a skutečným produktem pohybujícím se pod úrovní potenciálního produktu. V průběhu „ztracené dekády“ prošla japonská ekonomika třemi recesemi. Zdroj: Leigh. Monetary Policy and The Lost Decade: Lessons from Japan, 2009, s. 3–4.
Na začátku 90. let BOJ zpřísnila monetární politiku a zvýšila úrokové sazby, jak bylo zmíněno výše. Tím však došlo k prasknutí cenové bubliny. Ceny půdy i akcií začaly nezadržitelně klesat, a snižovat tak reálné bohatství svých majitelů. Akciový index Nikkei se snížil na hodnotu 16 924,9 v roce 1992 oproti svému vrcholu 38 915,8 koncem roku 1989. Stejně tak klesly ceny půdy v šesti největších městech o 28,4 % v roce 1992 oproti roku 1990. Toto znehodnocení majetku postihlo jak firmy a domácnosti, tak především finanční instituce, jejichž rezervy se snižovaly a naopak se zvyšoval podíl nedobytných úvěrů, jejichž objem se odhadoval na 30 % HDP Japonska.82
Růst HDP
Graf 11: Tempo růstu HDP Japonska v letech 1990–1999 (v %)
8,0 6,0 4,0 2,0 0,0 -2,0 1990 1991 1992 1993
1994
1995
1996
1997
Rok
Růst nominálního HDP Růst reálného HDP
1998
1999
1990 7,7
1991 6,4
1992 2,6
1993 0,8
1994 1,2
1995 1,4
1996 2,6
1997 2,1
1998 -1,2
1999 -1,4
5,2
3,4
1,0
0,2
1,1
1,9
3,4
1,9
-1,1
0,1
Statistická data byla sestavena dle 1993 SNA83, referenční rok je 1995. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
82
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 199–200. 1993 SNA (93SNA) je aktualizovaný mezinárodní standard pro sestavování statistiky národních účtů a mezinárodní vykazování srovnatelných dat národních účtů, který byl přijat v roce 1993 Statistickou komisí OSN. Blíže viz Historic Versions of the System of National Accounts, unstats.un.org/unsd/nationalaccount/hsna.asp. 83
29
Ekonomika vstoupila do období recese, růst reálného HDP se postupně snižoval z původních 5,2 % v roce 1990 na pouhých 0,2 % v roce 1993 (viz graf 11). Kurz jenu se od roku 1990 pozvolna zhodnocoval ze 150 JPY/USD až na svoji historicky nejnižší úroveň 93 JPY/USD v roce 1995.84 Situace se následně začala zlepšovat díky vládou zavedeným stimulačním opatřením. Tento existující, avšak slabý ekonomický růst, který se v průměru pohyboval okolo 2 %, přetrval až do roku 1997, kdy v nadcházejícím roce došlo k jeho opětovnému snížení (viz graf 11). K prohloubení „ztracené dekády“ přispělo kromě kolapsu „bublinové ekonomiky“ také následné zvýšení daně ze spotřeby a nástup Asijské finanční krize (viz box 5). Japonská vláda se v roce 1997 rozhodla zvýšit daň ze spotřeby z 3 % na 5 % v rámci daňové reformy, která cílila na stárnoucí populaci. Tento krok však velmi negativně ovlivnil domácí poptávku. Nepříznivě se vyvíjel i japonský export do okolních zemí, který v důsledku Asijské finanční krize významně poklesl. Došlo také ke zvýšení objemu nedobytných úvěrů v portfoliu japonských bank, jež poskytly značné peněžní prostředky právě subjektům v asijském regionu.85 Box 5: Asijská finanční krize
Asijská finanční krize je označením pro období finanční krize v asijských ekonomikách mezi roky 1997 až 1998. Asijská finanční krize začala v červenci 1997 v Thajsku jako měnová krize, kdy spekulanti zaútočili na thajský baht po přechodu na plovoucí měnový kurz. Thajská vláda totiž byla nucena ukončit režim pevného měnového kurzu, jelikož již neměla dostatek zahraniční měny na udržení bahtu v rozmezí určeného pevného kurzu, dokonce několikrát devalvovaného. Bylo zrušeno navázání bahtu na americký dolar a umožněn režim plovoucího kurzu. Hodnota thajského bahtu za první půlrok však klesla o více než 50 %. Spekulačním útokům se nevyhnuly ani ostatní asijské země, především Indonésie, Malajsie a Jižní Korea. Finanční krize se z epicentra rozšířila v podstatě po celém asijském regionu. Hodnota jednotlivých měn rapidně klesala (v případě indonéské rupie až o 600 %) a s ní i akciový trh. Země postižené finanční krizí ztratily důvěru investorů, díky čemuž značně poklesl příliv kapitálu. Měly také velké problémy se splácením zahraničních dluhů a většina z nich upadla do hospodářské deprese. IMF nakonec zakročil a intervenoval za účelem udržení stability v Asijském regionu. Zdroj: Krugman a Obstfeld. International Economics: Theory and Policy, 2006, s. 622–624. Kunešová, Cihelková a kol. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy, 2006, s. 53–55.
84 85
Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/18.htm. Kunešová, Cihelková a kol. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy, 2006, s. 156.
30
1.4.2 Prohlubující se „ztracená dekáda“ a přechod ekonomiky ke stagnaci Výsledky výše uvedených událostí na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1998 japonská ekonomika vykázala poprvé od roku 1974 negativní růst HDP, a to ve výši -1,1 % (viz graf 11). Klesla totiž soukromá spotřeba, export, ale také investice kvůli kritické úvěrové situaci japonských bank. Navíc si podniky během „bublinové ekonomiky“ nahromadily značný fyzický kapitál, a neměly proto potřebu a někdy ani finanční prostředky na realizaci dalších investic. Tento jev vedl k zajímavému obratu v poměru přílivu a odlivu přímých zahraničních investic (PZI). Japonsko představovalo po dlouhou dobu významného zahraničního investora, ovšem na druhou stranu příliš mnoho investic ze zahraničí do této ekonomiky vlivem její uzavřenosti neproudilo. Podíl PZI v Japonsku ve srovnání s přímými investicemi v zahraničí činil 0,12 v roce 1997, tedy několikanásobně méně než například v USA (0,90). Koncem 90. let začal příliv PZI rychle stoupat především v reakci na nedostatečné domácí investice. Zahraniční kapitál tak plnil roli restrukturalizace podnikového sektoru. Japonské firmy se také postupně přestaly bránit fúzím a akvizicím, čímž odstranily podstatné bariéry vstupu zahraničních subjektů na japonský trh. V roce 1999 vzrostly PZI v Japonsku o 79 % oproti minulému roku a podíl PZI v Japonsku a v zahraničí se zvýšil na 0,54. Největšími investory v Japonsku se staly americké společnosti následované těmi evropskými.86 V důsledku ekonomické stagnace po prasknutí cenové bubliny se japonské hospodářství potýkalo s nadměrnými výrobními kapacitami, finančními závazky i převisem pracovní síly. Přestože Japonsko zažívalo období „ztracené dekády“, stále vykazovalo vysoký přebytek zahraničního obchodu, jenž vedl k silnému postavení japonského jenu a jeho zhodnocování. Tento fakt však přispíval ke snížení zisků vývozních firem a všeobecnému utlumování japonské ekonomiky. Na začátku roku 1998 japonská vláda schválila balíček na stimulaci hospodářství v dosud nejvyšší hodnotě 17 biliónů jenů (přibližně 3,5 % HDP). K obnovení ekonomického růstu však nedošlo a Japonsko upadlo do nejhlubší recese od poválečného období. Proto se vláda uchýlila k podpoře bankovního sektoru ve výši 43 biliónů jenů. Výsledkem vládních balíčků byl ovšem zásadní růst veřejného zadlužení.87 V roce 1999 se růst HDP mírně obnovil (viz graf 11), ovšem
86 87
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 199–204. Kunešová, Cihelková a kol. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy, 2006, s. 156–157.
31
japonská ekonomika se ocitla ve stavu deflace. Míra inflace se dostala do záporných hodnot, konkrétně na úroveň -0,3 % (viz graf 12).
Míra inflace
Graf 12: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 1990–1999 (v %)
4,0
3,1
3,4
2,0
1,6
1,3
-2,0 1990 1991
1,9
0,6
0,0
-0,1
0,1
0,6 -0,3
1992
1993
1994
1995
1996
Rok
1997
1998
1999
Rok 2005 se rovná hodnotě 100. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/22.htm.
Jak jsem zmínila výše, Japonsko vykazovalo v této dekádě přebytek běžného účtu. Tento přebytek byl v roce 1999 v jenovém vyjádření o 88 % vyšší než v roce 1990. Japonský export se v tomto období zvýšil o 14,7 % a z hlediska podílu na světovém exportu se stále držel na 3. místě za USA a Německem. Nejvýznamnější exportní odvětví představovalo v této etapě strojírenství s vedoucí komoditou automobilů. Japonský import se během této dekády také nepatrně zvýšil o 4,2 %. Dovážely se oproti předcházejícím obdobím především hotové výrobky dříve vyráběné v Japonsku, nyní však importované z japonských poboček v zahraničí jako např. hodinky, jízdní kola či psací stroje. Podíl ropy na celkovém importu se nadále snižoval. Na druhé straně zůstalo Japonsko největším dovozcem potravin na světě.88 Klesající potravinová soběstačnost Japonska vyvrcholila v 90. letech, kdy se míra potravinové soběstačnosti snížila ze 73 % v roce 1965 na 40 % v roce 1998. Zemědělskou krizi poháněla vzrůstající domácí poptávka po potravinách a zároveň klesající produktivita japonského zemědělství. Výměra obdělávané zemědělské půdy byla totiž výrazně nižší a stejně tak množství pracovní síly v zemědělství. Demografický vývoj Japonska opisoval sestupný trend (viz příloha 1), kdy se přirozený přírůstek na 1000 obyvatel snížil z 17,2 v roce 1950 na 1,6 osoby v roce 1999. Tímto se definitivně změnila struktura japonské společnosti, jež se stala součástí skupiny zemí, které se stárnutím populace bojují.89
88 89
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 212–217. Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 220–227.
32
Graf 13: HDP Japonska v letech 1990–1999 (v mld. JPY) Nominální HDP
Reálný HDP
540000
520000
HDP
500000 480000
460000 440000 420000
400000 380000 1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
Rok Statistická data byla sestavena dle 1993 SNA, referenční rok je 1995. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/03.htm.
Průměrný roční růst HDP za období 1990–1999 se pohyboval na 1,7 % (viz graf 11), což představuje ve srovnání s předcházejícími etapami výrazný pokles. Průmyslová výroba se v roce 1999 nacházela na 95 % produkce roku 1990. Hospodářský vývoj v této dekádě se podílel na sesazení Japonska z 2. místa na světě ve výši objemu HDP. V roce 1997 ho předstihla Čína.90 Hrubý domácí produkt se v první polovině 90. let až do roku 1997 ještě pozvolna zvyšoval, a to ze 461 000 miliard jenů v roce 1990 na 524 000 miliard. Poté ovšem došlo k jeho snížení na zhruba 518 000 miliard jenů v roce 1999 (viz graf 13). V důsledku zpomalení ekonomiky a bankrotu řady japonských podniků se postupně zvyšovala míra nezaměstnanosti až na rekordních 4,7 % v roce 1999 oproti 2,1 % v roce 1990 (viz graf 14). Tato na japonské poměry plné zaměstnanosti nevídaná nezaměstnanost předznamenala příchod sociálního napětí.
90
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 199–204.
33
Míra nezaměstnanosti
Graf 14: Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 1990–1999 (v %) 4,7
5,0
4,1
4,0 3,0
2,1
2,1
2,2
1990
1991
1992
2,5
2,9
3,2
3,4
3,4
1995
1996
1997
2,0 1,0 0,0
1993
1994
1998
1999
Rok Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm.
1.5 Přetrvávající stagnace japonské ekonomiky na začátku 21. století a současná ekonomická situace Tato závěrečná podkapitola první kapitoly se zabývá stagnující ekonomikou Japonska na začátku 21. století a blíže se zaměřuje také na současný ekonomický vývoj japonského hospodářství. Nejdříve popisuji pokračující nepříznivý vývoj ekonomiky na začátku první dekády 21. století, následnou nejdelší expanzi Japonska od 2. světové války a dopady globální ekonomické a finanční krize. Poté nastiňuji současnou obnovu japonské ekonomiky a aktuální problémy.
1.5.1 Stagnace ekonomiky Japonska na začátku 21. století Začátek třetího tisíciletí se nesl ve znamení další recese, kdy se tempo růstu reálného HDP snížilo z 2,9 % v roce 2000 na 0,4 % v následujícím roce (viz graf 15). Příčinou tohoto poklesu byl jak výše zmíněný propad soukromých investic, tak pokles japonského exportu v důsledku zpomalení růstu ekonomiky USA. V
bankovnictví byl patrný útlum
poskytování nových úvěrů, jelikož se banky soustředily na snížení poměru nedobytných úvěrů ve svém portfoliu. Tato snaha byla částečně úspěšná, protože objem nedobytných úvěrů poklesl v roce 2000 na 6,1 miliard jenů ve srovnání s 13,6 miliardami v roce 1998. Proces odstranění NPLs byl ovšem poměrně zdlouhavý a až do roku 2004 nezaznamenal významný pokrok. Finanční zdraví bank bylo tedy na hraně, což vedlo i ke kolapsu několika velkých japonských bank.91 Banky se dále rozhodly diverzifikovat riziko prostřednictvím fúzí a akvizic, které přispěly ke snížení počtu subjektů na bankovním trhu
91
Stuchlíková. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly, 2008, s. 103.
34
a k upevnění důvěry v samotný bankovní systém.92 Přesto ale přetrvávající recese, očekávání další ekonomické krize a zvyšující se veřejné zadlužení země vedlo ratingové agentury v roce 2001 ke snížení ratingu Japonsku z AAA na AA+93. Veřejný dluh v tomto roce dosáhl 134 % HDP.94 Graf 15: Tempo růstu HDP Japonska v letech 2000–2009 (v %)
Růst HDP
4,0 2,0 0,0 -2,0 -4,0 -6,0 2000 2001 2002
2003
2004
2005
2006
2007
Rok Růst nominálního HDP Růst reálného HDP
2008
2009
2000 0,8
2001 -1,1
2002 -1,3
2003 -0,1
2004 1,0
2005 0,0
2006 0,6
2007 1,2
2008 -2,3
2009 -6,0
2,9
0,4
0,2
1,2
2,2
1,4
1,7
2,3
-0,8
-5,3
Statistická data byla sestavena dle 1993 SNA, referenční rok je 2005. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.esri.cao.go.jp/en/sna/data/kakuhou/files/2011/25annual_report_e.html.
Japonská vláda se snažila nepříznivou situaci hospodářství zvrátit a vyvést zemi z dlouhodobé krize. Schválila proto několik stimulačních opatření, např. v roce 2000 balíček zaměřený na rozvoj informačních a komunikačních technologií v hodnotě 11 miliard jenů (2,2 % HDP) či v roce 2001 balíček na podporu průmyslu a finančního sektoru. Japonská centrální banka také intervenovala za účelem stimulace ekonomiky. Po prasknutí cenové bubliny realizovala politiku nulových úrokových sazeb95, aby podnítila inflační očekávání. Úrokové sazby byly koncem 90. let sníženy až na 0,15 %, později dokonce na 0,02 %.96 V roce 2001 tuto politiku zaměnila za politiku kvantitativního
92
Tomeš a kol. Hospodářská politika: 1900-2007, 2008, s. 210–211. Ratingová stupnice významných ratingových agentur (např. Standard & Poor‘s, Moody’s) se pohybují v rozmezí písmen A až C (případně D) hodnotící různé subjekty od nejdůvěryhodnějších po ty méně důvěryhodné. Každé písmeno či přidaný znak představuje další úrovně (např. AA-, BBB, B+, CC, atd.) Stupeň AAA je nejvyšší úrovní, kterou může daný subjekt dosáhnout. Vyjadřuje extrémně silnou schopnost splnit finanční závazky. Druhým nejlepším stupněm je potom AA+, který subjektu přiznává velmi silnou schopnost splnit finanční závazky. Blíže např. viz About Credit Ratings, 2013, www.standardandpoors.com/aboutcreditratings/RatingsManual_PrintGuide.html. 94 Kunešová, Cihelková a kol. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy, 2006, s. 158. 95 Politika nulových úrokových sazeb je druhem monetární (měnové) politiky, kdy centrální banka udržuje základní úrokové sazby v podstatě na nulové úrovni. Účelem je zlevnit získání úvěrů, a podpořit tak domácí poptávku. 96 Syed, Kang a Tokuoka. “Lost Decade” in Translation: What Japan’s Crisis could Portend about Recovery from the Great Recession, 2009, www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2009/wp09282.pdf, s. 12. 93
35
uvolňování97 cílenou na zvýšení měnové báze a likvidity. BOJ nakupovala značný objem jak vládních dluhopisů, tak soukromých cenných papírů. Měnová báze sice rostla velmi rychle, avšak tomu neodpovídal růst peněžní nabídky, který zůstával na v podstatě stejné úrovni jako v 90. letech. Spotřebitelské ceny proto na zavedená opatření nereagovaly a dále klesaly. V období 2000–2003 japonská ekonomika vykazovala negativní míru inflace v průměru -0,7 % (viz graf 16). BOJ tuto politiku nakonec v roce 2006 odvolala především kvůli jejím vysokým nákladům a minimálním efektům i přesto, že nebezpečí deflace nebylo definitivně zažehnáno.98
Míra inflace
Graf 16: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 2000–2009 (v %)
2,0 1,0 0,0 -1,0 -0,8 -0,7 -2,0 2000 2001
0,01
-0,9
2002
-0,3
2003
0,3
1,4 0,06
-0,3
2004
2005
2006
Rok
-1,4
2007
2008
2009
Rok 2005 se rovná hodnotě 100. Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/22.htm.
Začátkem roku 2001 byl zvolen nový premiér, Junichiro Koizumi, který na rozdíl od svých předchůdců byl agresivnější v prosazování reforem týkajících se nedobytných úvěrů, restrukturalizace tzv. „zombie“ firem99, privatizace, deregulace a dalších strukturálních reforem. Tuto funkci zastával až do konce roku 2006.100 Premiér Koizumi se zasadil o schválení privatizace Japonské pošty, která zastávala v té době místo největší banky a pojišťovny v Japonsku. Vlastnila až 30 % depozit, 30 % životních pojistek a dluhopisy v hodnotě 20 % celkového státního dluhu. Její privatizace měla přispět ke zvýšení konkurence na finančním trhu a k odstranění vazeb na státní aparát. Do procesu privatizace byly dále zapojeny například Japonské dráhy či Dálniční společnost. Reformy zaměřené na deregulaci sektorů silně závislých na vládě jako například zdravotnictví, školství, 97
Kvantitativní uvolňování (quantitative easing) je druhem monetární politiky, kdy centrální banka nakupuje aktiva od komerčních bank, kterým se tímto tvoří vysoké volné rezervy. Cílem této politiky je zvýšit bilanční a tržní likviditu bankovního systému, a tím snížit úrokové sazby. Blíže viz Slovníček pojmů, 2010, www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/FS_2009-2010/FS_20092010_slovnik_pojmu.pdf. 98 Stuchlíková. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly, 2008, s. 106–108. 99 „Zombie“ firma je pojmenováním pro neživotaschopný podnik, který by bez finanční pomoci vlády nebo bank zbankrotoval. Blíže viz Cargill a Sakamoto. Japan since 1980, 2008, s. 103. 100 Cargill a Sakamoto. Japan since 1980, 2008, s. 17–18.
36
telekomunikace, doprava či energetika byly vcelku úspěšné, ovšem stále se Japonsko v oblasti konkurence nemohlo srovnávat s ostatními vyspělými státy. Nedostatek zdravé konkurence se projevil v nadměrně vysokých cenách na japonském trhu.101 Vláda premiéra Koizumiho se zaměřila také na zostření dohledu nad hospodařením bank. Povedlo se jí do roku 2005 zredukovat objem nedobytných úvěrů hlavních bank na konečných 2,9 % oproti 8,4 % v roce 2002. Mimo jiné se snažila o snížení deficitu veřejných financí. V době hospodářského poklesu se ale k radikální restrikci neodhodlala, protože se obávala jeho prohloubení. Přesto deficit veřejných rozpočtů klesl z 8 % v roce 2002 na 6,4 % v roce 2005 a poté až na 2,4 % v roce 2006. Nicméně veřejné zadlužení Japonska, nejvyšší ze zemí G7, stále rostlo, i když nižším tempem (viz příloha 2). Japonské firmy se musely vypořádat se zmíněnými přebytky pracovní síly. Většina z nich zvolila cestu snižování mezd a odměn s cílem zachovat princip celoživotního zaměstnání. Zvýšil se ovšem počet částečných úvazků a dočasných pracovních smluv, a tím i flexibilita podniků v procesu přijímání nových zaměstnanců. V roce 2005 činil podíl zaměstnanců na částečný úvazek 30 % ve srovnání s 19 % v roce 1990.102 Míra nezaměstnanosti dosáhla svého maxima 5,4 % v roce 2002, poté se začala postupně snižovat až na 4,4 % v roce 2005 (viz graf 17).
Míra nezaměstnanosti
Graf 17: Míra nezaměstnanosti Japonska v letech 2000–2009 (v %)
6,0 5,0
4,7
5,0
5,4
5,3
5,1
4,7
4,4
4,1
3,9
4,0
2006
2007
2008
4,0 3,0 2,0 1,0 0,0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2009
Rok Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/19.htm.
Od roku 2003, kdy se obnovil ekonomický růst, se hospodářství vyvíjelo až do konce roku 2007 pozitivně. Tempo růstu reálného HDP se pohybovalo okolo 1,8 % (viz graf 15). Některé mezinárodní organizace dokonce prohlásily, že se Japonsko již vzpamatovalo z kolapsu „bublinové ekonomiky“. Klesala i míra nezaměstnanosti až na 3,9 % v roce 2007 (viz graf 17). V této době se zvyšovala domácí poptávka, export, výše poskytovaných 101 102
Stuchlíková. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly, 2008, s. 109–110. Stuchlíková. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly, 2008, s. 111–114.
37
úvěrů a mírně vzrostly i spotřebitelské ceny (viz graf 16). K rozvoji japonské ekonomiky přispělo příznivé klima světového hospodářství, kdy vzkvétal asijský obchod i poptávka ze strany USA. Japonská centrální banka se proto rozhodla upustit od politiky kvantitativního uvolňování a realizovat politiku cílování krátkodobé úrokové sazby. Jako svůj cíl si určila stabilní míru inflace v rozmezí 0–2 %. V roce 2006 BOJ zvýšila diskontní sazbu z 0,1 % na 0,4 % a později v roce 2007 na 0,75 %. Etapa od roku 2002 až do začátku roku 2008 je označována za nejdelší expanzi japonské ekonomiky od konce 2. světové války.103 Japonsko se po kolapsu „bublinové ekonomiky“ soustředilo na větší liberalizaci a otevřenost ekonomiky. V roce 2006 odsouhlasilo strategii zaměřenou na využívání zahraničních zdrojů a zlepšení spolupráce v rámci asijského regionu, čímž usilovalo o posílení své konkurenceschopnosti. Japonsko se aktivně zapojilo do uzavírání bilaterálních Dohod o ekonomickém partnerství104 a do roku 2007 je sjednalo se sedmi asijskými státy. Z hlediska PZI jejich odliv nadále převyšoval příliv, avšak Japonsko ztratilo post největšího světového vývozce z 80. let a posunulo se v roce 2006 na 8. místo.105 Po ukončení působnosti premiéra Koizumiho se japonská vláda snažila pokračovat v nastolených reformách, ovšem nenalezla již takovou vůdčí osobnost. V roce 2009 byla dokonce vládnoucí Liberální demokratická strana (Liberal Democratic Party, LDP), která byla u moci již od 50. let, vystřídána Demokratickou stranou Japonska (Democratic Party of Japan, DPJ). Prosazování reforem tedy probíhalo v důsledku politické nestability a nástupu finanční a ekonomické krize spíše opatrně a pozvolna.106 Úspěšné období dlouhotrvající expanze ukončila na jaře 2008 krátká, avšak silná recese způsobená nástupem globální finanční a ekonomické krize107. Za rok 2008 vykázal reálný HDP negativní tempo růstu -0,8 %, které v roce 2009 dosáhlo nejvyššího propadu od konce 2. světové války, a to -5,3 % (viz graf 15). I když ostatní země byly globální krizí také zasaženy, takto hluboký pokles neměl na světové scéně srovnání. Americká ekonomika se propadla na -3,5 % a eurozóna na -4,4 %. V souvislosti s finanční krizí došlo
103
Stuchlíková. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly, 2008, s. 115–118. Dohoda o ekonomickém partnerství je bilaterální komplexní regionální dohoda, která umožňuje vzájemné otevření trhu účastněných zemí a odstraňuje překážky obchodu se zbožím a službami. 105 Stuchlíková. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly, 2008, s. 118–121. 106 Stuchlíková. Japonská ekonomika v letech 2007-2010, 2013, s. 59–60. 107 Globální finanční a ekonomická krize (Světová krize, Velká recese) označuje období vývoje světové ekonomiky od roku 2007, kdy zaznamenala největší pokles od začátku 2. světové války. Světová krize se člení v podstatě na dvě fáze, světovou finanční krizi a světovou ekonomickou krizi. Světová finanční krize byla způsobena prasknutím hypoteční bubliny v USA v roce 2007 a probíhala až do roku 2009. V důsledku rozšíření finanční krize a jejích negativních dopadů na ekonomiky se období od roku 2009 nazývá světovou ekonomickou krizí. Blíže viz Kalínská a kol. Mezinárodní obchod v 21. století, 2010, s. 14–18. 104
38
k významnému snížení cen akcií. Index Nikkei 225 se dostal až na úroveň roku 2002, jelikož investoři na Tokijské burze spíše akcie prodávali, než nakupovali.108 Japonský export poklesl o 24 % v reakci na díky krizi oslabenou poptávku z USA, Číny i Evropské unie (European Union, EU) postižených krizí. Snížila se poptávka především po zboží dlouhodobé spotřeby (automobily, stroje, apod.), na které se japonský export specializoval. Podíl Japonska na světovém exportu tedy klesl na 4,1 %. V roce 2009 předstihla Čína ochromené Spojené státy, a stala se nejdůležitějším japonským vývozním trhem. S ohledem na zpomalení růstu jak exportu, tak importu, zůstala obchodní bilance Japonska v přebytku, avšak menším než v předešlých letech. Oproti tomu se významně navýšil deficit kapitálového a finančního účtu, protože zahraniční investoři snížili či odložili své investice v Japonsku.109 Graf 18: HDP Japonska v letech 2000–2009 (v mld. JPY)
HDP
Nominální HDP
Reálný HDP
540000 530000 520000 510000 500000 490000 480000 470000 460000 450000 440000 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Rok Statistická data byla sestavena dle 1993 SNA, referenční rok je 2005. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.esri.cao.go.jp/en/sna/data/kakuhou/files/2011/25annual_report_e.html.
Kromě problémů s nízkou domácí poptávkou a investicemi se v japonské ekonomice objevila v roce 2009 opět deflace ve výši -1,4 % (viz graf 16), mezinárodními organizacemi považována již za zažehnanou. Pokles cenové hladiny vykazovaly i další země OECD, ovšem v roce 2010 s tímto problémem již Japonsko bojovalo v podstatě osamoceno. Průměrný růst reálného HDP v období 2000–2009 se pohyboval pouze okolo 0,6 %, významně ovlivněný negativním růstem koncem desetiletí (viz graf 15). Podíl
108 109
Stuchlíková. Japonská ekonomika v letech 2007-2010, 2013, s. 56–59. Stuchlíková. Japonská ekonomika v letech 2007-2010, 2013, s. 56–59.
39
Japonska na světovém HDP činil v roce 2000 7,3 %110 s absolutní hodnotou 533 000 miliard jenů (viz graf 18). V roce 2001 však došlo k jeho rapidnímu poklesu. Přes pozvolný růst v dalších letech již nedosáhl objemu z roku 2000, především kvůli propuknutí globální krize. V roce 2009 se tak ustálil na 492 000 miliardách jenů (viz graf 18). Míra nezaměstnanosti se v roce 2009 zvýšila na úroveň 5,1 % (viz graf 17). V porovnání s ostatními státy OECD, jejichž průměr dosahoval 8,2 %, byla tato nezaměstnanost stále poměrně nízká. V důsledku rozsáhlé fiskální expanze dosáhl v roce 2009 deficit veřejných financí 8 %.111 Tím se navýšilo i veřejné zadlužení Japonska až na 190 % HDP (viz příloha 2).
1.5.2 Současný ekonomický vývoj Japonska V roce 2010 byly zaznamenány známky obnovy ekonomiky, která se díky stoupající zahraniční poptávce a realizovaným vládním opatřením vyvíjela pozitivně. Export Japonska se zvýšil o 24 % a hospodářství vykázalo 4,7% ekonomický růst (viz graf 19). Japonská vláda se zaměřila na stabilizaci ekonomiky po globální krizi, omezení expanzivních opatření a růst tažený domácí poptávkou. Graf 19: Tempo růstu reálného HDP v letech 2010–2014 (v %) 12,0 10,0 Japonsko
Růst HDP
8,0 6,0
USA
4,7
Čína
4,0
2,0
1,6
2,0
2010
2011
Indie Eurozóna
-0,6
0,0 -2,0
1,4
2012
2013
2014
Rok Hodnoty za rok 2014 jsou předpokládané hodnoty určeny OECD na základě prognózy budoucího vývoje. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD Economic Outlook No. 93, 2013, stats.oecd.org/BrandedView.aspx?oecd_bv_id=eo-data-en&doi=data-00655-en#.
V březnu 2011 však plánovaná opatření i dosavadní příznivý vývoj Japonska narušilo velké zemětřesení a vlny tsunami. Škody byly vyčísleny na přibližně 2 % HDP. Byla poničena dopravní infrastruktura, přerušeny dodávky elektřiny a vody a zničeno
110 111
Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003, s. 199–204. Stuchlíková. Japonská ekonomika v letech 2007-2010, 2013, s. 56–59.
40
zemědělství v regionu. Jaderná katastrofa v elektrárně Fukušima Daiči (Fukushima Daiichi) způsobená vlnami tsunami znamenala vážná bezpečnostní i zdravotní rizika. Japonská vláda na nátlak veřejnosti uzavřela na nějakou dobu všechny jaderné reaktory a zavázala se do roku 2030 úplně nahradit jadernou energii jinými zdroji (tepelné elektrárny a alternativní zdroje).112 Následky přírodní katastrofy se projevily v ukazateli růstu HDP, který se za rok 2011 propadl na -0,6 % (viz graf 19). Soukromá spotřeba a investice byly v důsledku velkého zemětřesení odloženy na neurčito. Navíc vládní pomoc poničené ekonomice nepřišla včas. Deflace v ekonomice stále přetrvávala, i když nižší než v roce 2009. Míra inflace se v roce 2010 dostala na -0,7 % a poté na -0,3 % v roce 2011 (viz graf 20). Graf 20: Míra inflace v Japonsku vyjádřená CPI v letech 2010–2014 (v %) 6,0 5,0
Míra inflace
4,0 3,0
Japonsko
2,0
1,8
1,0
Čína
0,0 -1,0 -2,0
USA
-0,7
2010
-0,3
-0,03
2011
2012
Eurozóna
-0,1
2013
2014
Rok Hodnoty za rok 2014 jsou předpokládané hodnoty určeny OECD na základě prognózy budoucího vývoje. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD Economic Outlook No. 93, 2013, stats.oecd.org/BrandedView.aspx?oecd_bv_id=eo-data-en&doi=data-00655-en#.
Japonské firmy čelily zničeným distribučním řetězcům a výrobním prostorám. Stagnovala i poptávkou ze zahraničí reagující na silný jen. To vše se podepsalo na poklesu japonského exportu o 2,7 %. Obchodní bilance se tak poprvé po 31 letech dostala do deficitu. Přírodní katastrofa zasáhla nejvíce výrobu dopravních zařízení a elektroniky s až třetinový podílem na japonském exportu. Na druhé straně se výrazně zvýšil import, o 12,1 %, v důsledku rostoucího importu paliv, který substituoval uzavření jaderných elektráren. Japonský jen od roku 2008 nadále aprecioval. Své nejnižší úrovně dosáhl koncem roku 2011, a to 77 JPY/USD. Jen posiloval během globální finanční a ekonomické krize, a dokonce i po velkém zemětřesení. Tento trend lze vysvětlit nestabilitou světové ekonomiky a finančních trhů, především v USA a EU. Nedůvěra investorů v americký
112
Stuchlíková. Dopady zemětřesení v roce 2011 na japonskou ekonomiku, 2013, s. 52–59.
41
dolar či euro učinila z japonského jenu „bezpečnou“ světovou měnu. Japonská vláda spolu se zeměmi G7 i Japonská centrální banka proti tomuto zhodnocování několikrát intervenovaly, jejich akce však nebyly příliš úspěšné. Japonsko se navíc stalo cílem spekulativních transakcí, které využívaly nízké úrokové sazby k získání úvěrů a investování těchto peněz v zemích s vyšší úrokovou sazbou.113 Na začátku roku 2012 došlo k oživení japonské ekonomiky, primárně díky narůstajícímu exportu, který podnítila zvyšující se světová poptávka. Také průmyslová výroba se zvýšila. Japonská vláda navíc schválila balíček na podporu hospodářství po velkém zemětřesení v hodnotě 19 triliónů jenů (4 % HDP). Tento balíček přispěl v první polovině roku k pozitivnímu vývoji domácí poptávky. BOJ držela úrokové sazby blízko nuly a od 2. poloviny roku 2011 uplatňovala politiku kvantitativního uvolňování.114 V druhé polovině roku 2012 se oživení ekonomiky vlivem oslabujícího světového obchodu a zároveň silného jenu pozastavilo. Pomalejší růst v Číně a ostatních asijských státech spolu s politickým napětím mezi Japonskem a Čínou přispěl ke snížení exportu. Na evropském kontinentu to byla krize v eurozóně, která zpomalila japonský export. Vlivem klesajícího exportu se omezila průmyslová produkce, která se dostala na úroveň výrazně nižší než v roce 2008. Tím klesly i firemní investice a důvěra v lepší budoucí vývoj. Navzdory negativnímu vývoji v podnikatelském sektoru se v druhé polovině roku 2012 zvýšila zaměstnanost udržující domácí spotřebu. Domácí spotřeba byla podpořena také vládní dotací na koupi ekologického automobilu, což zvýšilo prodej aut o 59 % v první polovině roku 2012.115 V srpnu 2012 vláda schválila zvýšení daně ze spotřeby z 5 % na 8 % v roce 2014 a poté 10 % v roce 2015. Dodatečné příjmy by měly být použity na sociální výdaje a částečně na krytí veřejného dluhu. Na podzim 2012 BOJ navýšila částku programu boje proti deflaci na 91 triliónů jenů (19 % HDP).116 Nicméně deflace v ekonomice stále přetrvávala, za rok 2012 klesla cenová hladina o -0,03% (viz graf 20). V důsledku značných vládních výdajů na stimulaci ekonomiky vzrostl veřejný dluh za rok 2012 až na 220 % HDP (viz tabulka 1).
113
Stuchlíková. Dopady zemětřesení v roce 2011 na japonskou ekonomiku, 2013, s. 52–59. OECD Economic Outlook, Volume 2012/01, 2012, 10.1787/eco_outlook-v2012-1-en. 115 OECD Economic Surveys: Japan 2013, 2013, s. 13–16, 10.1787/eco_surveys-jpn-2013-en. 116 OECD Economic Outlook, Volume 2012/02, 2012, 10.1787/eco_outlook-v2012-2-en. 114
42
Tabulka 1: Podíl hrubého veřejného dluhu na HDP v letech 2010–2014 (v %)
Hrubý veřejný dluh/HDP (%)
2010
2011
2012
2013
2014
Japonsko
193,3
210,6
219,1
228,4
233,1
USA
98,0
102,3
106,3
109,1
110,4
Eurozóna průměr
93,5
95,6
104,0
106,4
106,9
OECD průměr
98,9
103,5
108,9
111,9
113,1
Hodnoty za rok 2013 a 2014 jsou předpokládané hodnoty určeny OECD na základě prognózy budoucího vývoje. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD Economic Outlook No. 93, 2013, stats.oecd.org/index.aspx?DataSetCode=EO93_INTERNET#.
Po poměrně rychlém zotavení hospodářství z recese v roce 2012 se ekonomický růst na začátku roku 2013 díky stabilizovanému exportu obnovil (viz graf 19). Ceny akcií se v květnu tohoto roku zvýšily dokonce o 60 % oproti konci roku 2012. Vláda v první polovině roku 2013 přijala další stimulační balíček vy výši 10,3 triliónů jenů (2,2 % HDP). Kromě toho odsouhlasila navazující podporu na druhou polovinu roku v hodnotě 4,4 triliónů jenů. Kurz jenu začal konečně oslabovat a dostal se v polovině roku ke hranici 100 JPY/USD.
Míra nezaměstnanosti
Graf 21: Míra nezaměstnanosti v letech 2010–2014 (v %) 14,0 12,0 10,0 Japonsko
8,0 6,0
5,0
4,0
USA 4,6
2,0
Čína 4,3
4,2
4,1
2012
2013
2014
Eurozóna
0,0 2010
2011
Rok Hodnoty za rok 2013 a 2014 jsou předpokládané hodnoty určeny OECD na základě prognózy budoucího vývoje. Hodnoty pro Čínu za rok 2013 a 2014 nejsou dostupné. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD Economic Outlook No. 93, 2013, www.oecd.org/eco/outlook/japaneconomicforecastsummary.htm. The World Bank, data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS. The World Factbook, www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html.
BOJ v rámci nové strategie v dubnu oznámila, že se bude snažit dosáhnout dlouhodobě udržitelné 2% míry inflace. Za tímto účelem plánuje do konce roku 2014 zdvojnásobit měnovou bázi ze 138 triliónů na 270 triliónů jenů.117 Předpokládaná míra inflace za rok 2013 by měla být -0,1 % (viz graf 20). Míra nezaměstnanosti se očekává, že 117
OECD Economic Outlook, Volume 2013/01, 2013, 10.1787/eco_outlook-v2013-1-en
43
za letošní rok zůstane lehce nad 4 % (viz graf 21). Reálný růst HDP by měl za rok 2013 dosáhnout 1,6 % (viz graf 19). V roce 2012 předstihla Japonsko v žebříčku největších ekonomik světa měřeného dle absolutního objemu HDP Indie. Japonsko se tak posunulo až na 4. místo s 520 000 miliardami jenů, přibližně 4 010 miliardami USD (viz tabulka 2). Tabulka 2: HDP v letech 2010–2013 (v mld. JPY, mld. USD)
HDP (mld. USD)
2010
2011
2012
2013
3 954,8 512 364,6
3 931,8 509 450,1
4 010,4 519 621,0
4 072,8 527 853,7
482 384,4
470 623,2
475 867,8
480 244,0
13 062,1
13 298,2
13 592,3
13 843,9
Čína
9 124,4
9 972,5
10 750,3
11 585,8
Indie
3 635,6
3 912,3
4 061,6
4 275,9
Japonsko Reálný HDP (mld. JPY) Nominální HDP (mld. JPY) USA
Hodnoty za rok 2013 jsou předpokládané hodnoty určeny OECD na základě prognózy budoucího vývoje. Pro stálé ceny je referenční rok 2005 dle PPP. Hodnoty za rok 2013 jsou předpokládané hodnoty určeny OECD na základě prognózy budoucího vývoje. Zdroj: Vlastní zpracování na základě: OECD Economic Outlook No. 93, 2013, stats.oecd.org/BrandedView.aspx?oecd_bv_id=eo-data-en&doi=data-00655en#. EconStats, www.econstats.com/japcab/japcab_a9.htm. World Economic Outlook Database, www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2013/01/weodata/download.aspx.
Pro rok 2014 OECD predikuje Japonsku ekonomický růst okolo 1,4 % tažený především akcelerujícím exportem, který podpoří oslabující jen a oživující se světový obchod. Domácí poptávka bude sice zasažena plánovaným zvýšením daně ze spotřeby, ale její snížení by mělo být kompenzováno poklesem míry úspor domácností. Inflace by se měla pohybovat v pozitivních číslech. Důležitým problémem zůstává otázka zásobování energií. Bankovní sektor se také musí vyrovnat s rizikem případných ztrát při zvýšení úrokových sazeb, jelikož vládní dluhopisy tvoří zhruba jednu pětinu celkových aktiv.118 Současný výhled japonské ekonomiky není příliš pozitivní. Japonsko stále sužuje problém přetrvávající deflace, spotřebitelské ceny i ceny akcií klesají navzdory uplatňované monetární politice. Ekonomický růst je minimální a veřejné výdaje stále rostou, což představuje významné riziko finanční nestability. Stárnoucí populace navíc předznamenává zvyšující se sociální výdaje a zároveň slábnoucí produktivitu země. Poměrně nízká mezinárodní integrace Japonska redukuje růstové příležitosti. Nestabilní politické vedení pak brání efektivní realizaci vládní politiky.119
118 119
OECD Economic Outlook, Volume 2013/01, 2013, 10.1787/eco_outlook-v2013-1-en. OECD Economic Surveys: Japan 2013, 2013, s. 17–18, 10.1787/eco_surveys-jpn-2013-en.
44
2 Analýza příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky V této kapitole se zabývám příčinami „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace japonské ekonomiky. Nejdříve nastiňuji teoretická východiska příčin dlouhodobé stagnace s důrazem na hospodářskou politiku, jenž je klíčovým instrumentem, který ovlivňuje reálnou ekonomiku v praxi. Poté analyzuji již samotné příčiny dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky včetně konfrontace subjektivního rámce vybraných příčin s ostatními autory.
2.1 Teoretická východiska příčin dlouhodobé stagnace s důrazem na hospodářskou politiku Tato podkapitola představuje základní pojmy a členění hospodářské politiky. Dále se zaměřuje konkrétně na fiskální a monetární politiku, jejichž podstatu a mechanismus blíže vysvětluje. V neposlední řadě popisuje vybrané případy selhání účinnosti těchto politik v hospodářské praxi.
2.1.1 Vymezení základních pojmů hospodářské politiky V návaznosti na podkapitolu 1.1 představující úvod do ekonomické teorie se nyní zaměřím na roli státu v ekonomickém vývoji země. Pochopení role státu, který prostřednictvím hospodářské politiky ekonomiku ovlivňuje, a možností uplatnění hospodářské politiky v praxi je stěžejní pro správnou analýzu příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky a ještě důležitější pro návrh jejího řešení a konkrétních opatření. Pokud může někdo ekonomický vývoj Japonska ovlivnit, je to právě vláda a centrální banka uplatněním svých politik. Stát jako realizátor hospodářské politiky zasahuje do ekonomiky za účelem splnění vytyčených cílů a zároveň ji usměrňuje v rámci nastavených pravidel. Stěžejní roli státu v ekonomickém vývoji země vystihuje citát Samuelsona: „Obě součásti – trh i vláda jsou nezbytné pro zdravě fungující ekonomiku. Řídit soudobou ekonomiku bez obou je jako pokoušet se tleskat jednou rukou.“120
120
Samuelson a Nordhaus. Ekonomie, 2007, s. 47.
45
Koordinace ekonomiky státem může probíhat v různých rovinách v závislosti na poměru vládních zásahů k volnému trhu. Dle tohoto poměru se rozlišují tři typy systémů, tržní ekonomika, centrálně plánovaná ekonomika a zvyková ekonomika. V dnešní době je nejrozšířenějším systémem právě tržní ekonomika, kterou je i Japonsko. Centrálně plánovaná ekonomika je druhou nejrozšířenější, vyskytující se především v postsovětských zemích. Ojediněle lze poté nalézt zvykovou ekonomiku například v afrických zemích.121 Tržní ekonomika je charakterizována trhem, který je založen na směně zboží a v němž funguje tzv. „neviditelná ruka“ trhu122. Vztah mezi trhem a státem může být poměrně různorodý. V současné době jsou za tři základní funkce státu, které vykonává ve vztahu k trhu, považovány následující: zabezpečení podmínek pro dobré fungování tržního systému, zabezpečení spravedlivého fungování tržního mechanizmu přerozdělením důchodů a zajištění vnitřní a vnější stability ekonomiky.123 Hospodářská politika jako vědní disciplína vznikla zhruba ve 30. letech 20. století. Ve všeobecné rovině lze hospodářskou politiku chápat jako „přístup státu k ekonomice své země“.124 Konkrétně jde o činnosti, kdy se nositelé hospodářské politiky, především vláda a centrální banka, snaží ovlivnit ekonomický a sociální vývoj země tím, že uplatňují stanovené nástroje a vymezené pravomoci ke splnění ekonomických potažmo celospolečenských cílů. V hospodářské praxi tedy vláda může např. měnit daně, vytvářet státní rozpočet, zavádět opatření na podporu exportu, apod. Tato vědní disciplína se zabývá analýzou hospodářskopolitické činnosti, tedy úlohou nositelů hospodářské politiky, stanovením jejích cílů, použitím dostupných nástrojů a také vysvětlením důsledků praktické hospodářské politiky. Slouží jako podklad pro plánování hospodářské politiky v praxi a aplikaci případných řešení.125 Hospodářskou
politiku
lze
členit
na
dvě
části,
makroekonomickou
a mikroekonomickou. Makroekonomická hospodářská politika je zaměřena na zachování makroekonomické rovnováhy a stability a na zajištění efektivního využití zdrojů. Proto je někdy nazývána politikou stabilizační. Mikroekonomická hospodářská politika se zabývá
121
Blíže viz Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 72–74. Pojem „neviditelná ruka“ trhu zavedl Adam Smith ve svém díle Bohatství národů. Označuje neviditelnou tržní sílu, která na svobodném trhu napomáhá dosažení rovnováhy mezi poptávkou a nabídkou zboží. Smith předpokládal, že pokud bude každý jednotlivec sledovat svůj vlastní zájem, přispěje tím i k pozitivnímu výstupu celé ekonomiky. Blíže viz Smith. The Wealth of Nations, 2001, s. 593–594. 123 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 72–74. 124 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 86. 125 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 86–87. 122
46
primárně zvyšováním efektivnosti v rámci alokace zdrojů v ekonomice.126 Dá se říci, že makroekonomická hospodářská politika sleduje příznivý vývoj tzv. magického čtyřúhelníku, který v sobě spojuje čtyři hlavní skupiny makroekonomických ukazatelů popsaných v podkapitole 1.1, a to ukazatele produktu, cenové hladiny, nezaměstnanosti a vnější ekonomické pozice země. Tyto skupiny jsou zde reprezentovány jednotlivými ukazateli, růstem HDP, mírou inflace, mírou nezaměstnanosti a vyrovnaností platební bilance. Magický čtyřúhelník se vytvoří vynesením hodnot tempa růstu HDP, míry inflace, míry nezaměstnanosti a podílu schodku běžného účtu platební bilance na HDP (vše v %) na polopřímky osového kříže (viz příklad magického čtyřúhelníku pro Japonsko v roce 2012 na obrázku 1). Obrázek 1: Magický čtyřúhelník pro Japonsko v roce 2012 vytvořený vynesením tempa růstu HDP, míry inflace, míry nezaměstnanosti a podílu salda běžného účtu na HDP do osového kříže (vše v %)
Zdroj: Vlastní zpracování http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=28966#
Každý vrchol čtyřúhelníku ovlivňuje ostatní vrcholy. Proto dosažení pozitivního vývoje všech ukazatelů (růst tempa HDP, pokles míry inflace, pokles míry nezaměstnanosti a pokles schodku platební bilance) je alespoň z krátkodobého hlediska velmi obtížné. Plochu magického čtyřúhelníku lze interpretovat jako indikátor vývoje ekonomiky. Čím je daná plocha větší, tím příznivěji se ekonomika vyvíjí. Vypovídací schopnost magického čtyřúhelníku je však s ohledem na podíl jednotlivých ukazatelů limitovaná, protože může o ekonomice naznačovat rozdílné skutečnosti (např. kladná
126
Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 86–88.
47
obchodní bilance je pozitivní, ale není důkazem vysoké technologické úrovně země).127 Cílem ekonomiky a také vlády je tedy vhodná kombinace hodnot těchto ukazatelů. V rámci makroekonomické hospodářské politiky lze identifikovat čtyři základní druhy politik128:
rozpočtovou (fiskální),
měnovou (monetární),
vnější hospodářskou (mezinárodní),
důchodovou.
Mikroekonomickou hospodářskou politiku lze poté rozdělit na129:
politiku ochrany hospodářské soutěže,
strukturální politiku,
politiku rozdělování a důchodovou,
sociální politiku.
Hlavními cíli hospodářské politiky jsou hospodářský růst a hospodářská rovnováha, která zahrnuje rovnováhu na trhu práce, trhu cen a v rámci vnějších ekonomických vztahů. Tyto cíle, jak je vidět na obrázku 1, odpovídají konceptu magického čtyřúhelníku. Kromě hlavních cílů sleduje hospodářská politika i další cíle jako např. strukturální, sociální, apod.130 Mezi základní nositele hospodářské politiky patří parlament, vláda, centrální banka a další instituce (např. státní úřady), které společně tvoří nejvyšší subjekt hospodářské politiky, stát. Nositelé používají k ovlivnění cílového stavu ekonomiky nástroje hospodářské politiky, které se člení dle několika hledisek. Pro potřebu analýzy hospodářské politiky se domnívám, že je relevantní klasifikace na systémové (kvalitativní) a běžné (kvantitativní) nástroje. Systémové nástroje představují pravidla chování, která mění systémové prvky (např. zákon o konkurenci, zákon o vlastnických právech, apod.). Naproti tomu běžné nástroje mění pouze hodnoty proměnných, na jejichž základě se ekonomické subjekty rozhodují (např. změna úrokové sazby, změna daní, apod.).131 Ke zhodnocení
efektivnosti
hospodářské
politiky
slouží
ekonomická
potažmo
makroekonomická analýza, která se zabývá nejen vývojem ekonomiky, jak jsem zmínila
127
Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 38–39. Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 88. 129 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 88. 130 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 90–92. 131 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 97–100. 128
48
v podkapitole 1.1, ale na jeho také základě rozebírá účinnost uplatněné politiky a racionalizuje budoucí rozhodování.132 K identifikaci jednotlivých cyklů ekonomiky rozebraných v podkapitole 1.1 a poskytování žádoucích informací pro nositele hospodářské politiky, analytiky a další odborníky slouží konjunkturní indikátory. Některé ukazatele totiž před začátkem expanze rostou a naopak před začátkem recese klesají. Konjunkturní indikátory lze členit na tři skupiny:
předstihové indikátory,
současné indikátory,
zpožděné indikátory.
Předstihové indikátory naznačují, jak se bude v blízké budoucnosti ekonomika vyvíjet. Patří sem např. počet přijatých zakázek. Současné indikátory vystihují aktuální fázi ekonomiky. Tato skupina zahrnuje např. reálný HDP a míru nezaměstnanosti. Na druhé straně zpožděné indikátory vypovídají o doznívání dané fáze ekonomiky. Do této skupiny se řadí např. spotřebitelské ceny a mzdy.133
2.1.2 Podstata a mechanismus fiskální a monetární politiky Pro potřeby analýzy hospodářské politiky Japonska a řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky se zaměřím především na fiskální a monetární politiku, v jejichž případě existuje přímá vazba mezi opatřeními zmíněných politik a reálnou ekonomikou, čímž mohou přímo ovlivnit výsledný produkt. Fiskální politika je považována za stěžejní vládní aktivitu v rámci stabilizace hospodářského vývoje. Jejími základními funkcemi je zajistit rovnovážný růst ekonomiky, poskytovat veřejné statky a redistribuovat důchody. Mezi hlavní nástroje fiskální politiky patří změna vládních výdajů a změna daňové sazby, která ovlivňuje disponibilní důchod, na němž závisí spotřeba.134 Tyto a další závislosti jsou patrné z rozšířené rovnice pro výpočet produktu v čtyřsektorové ekonomice135, kterou jsem v jejím základním tvaru uvedla v podkapitole 1.1:
132
Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 115. Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 138. 134 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 138–142. 135 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 97–115. 133
49
(
) neboli
(
)
(
)
Ca autonomní136 spotřeba c mezní skol ke spotřebě Ta autonomní daně TR vládní transfery t mezní sazba důchodové daně I hrubé soukromé domácí investice firem a domácností G vládní výdaje na nákup zboží a služeb Xa autonomní export Ma autonomní import m mezní sklon k importu Mechanismus fiskální politiky je možné demonstrovat na této rovnici v rovnovážném modelu agregátní poptávky a nabídky. Pokud se zvýší vládní výdaje nebo vládní transfery či se sníží autonomní daně nebo mezní sazba důchodové daně, dojde ke zvýšení produktu a odstranění recesní mezery137. Naopak pokud se vládní výdaje a transfery sníží a daně zvýší, produkt poklesne, čímž se odstraní inflační mezera. Vládní výdaje působí na změnu produktu přímo, zatímco transfery a daně prostřednictvím spotřeby a investic.138 Monetární politika je na rozdíl od fiskální politiky realizována odlišnou autoritou, a to centrální bankou. Jejím hlavním cílem je zachovat cenovou stabilitu, dále podporovat růst produktu, zaměstnanost a udržovat rovnovážnou platební bilanci. Mezi základní nástroje monetární politiky patří změna peněžní zásoby a změna úrokové sazby. Konkrétní nástroje, které za tímto účelem využívá, jsou následující:
Nepřímé nástroje139 o změna diskontní sazby, o stanovení výše povinných minimálních rezerv, o operace na volném trhu, o lombardní úvěr, o reeskontní sazby a úvěry,
136
Slovo autonomní v tomto smyslu znamená, že výše spotřeby apod. není závislá na velikosti produktu. Produkční mezera je rozdíl mezi potenciálním a skutečným produktem. Pokud se skutečný produkt nachází nad potenciálním, jedná se o inflační mezeru (tzv. „přehřátá ekonomika“). Pokud je skutečný produkt pod potenciálním produktem, jedná se o deflační (recesní) mezeru. 138 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 138–142. 139 Blíže viz Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 156. 137
50
o konverze devizového kurzu, o swapy zahraniční měny, o tvorbu pravidel likvidity, o intervence směnného kurzu.
Přímé nástroje140 o selektivní pravidla likvidity, o úvěrové kontingenty, o povinné vklady, o doporučení.
Mechanismus monetární politiky (transmisní mechanismus)141 lze popsat v modelu ISLMBP142. Jestliže se zvýší peněžní nabídka, vznikne přebytek nabídky reálných peněžních zůstatků a sníží se úroková míra, čímž dojde ke zvýšení produktu a odstranění recesní mezery. Na druhé straně snížení množství peněz v ekonomice, zvýší úrokovou míru a sníží produkt, tedy eliminuje inflační mezeru. Obě zmíněné politiky je vhodné uplatňovat v situaci, kdy je ekonomika v nerovnováze, jinak by jejich účinky ekonomiku negativně ovlivnily a vychýlily z rovnováhy.143 Pro monetární politiku navíc dle empirických zkušeností platí, že její nezávislost na vládě, která minimalizuje inflační tlaky, je stěžejní pro její účinnost.144 Na tomto místě je také nutné podotknout, že různé ekonomické směry pohlížejí na efektivnost těchto politik a jejich mechanismus odlišně (např. monetarismus versus keynesiánství).145 Pro bližší analýzu fungování zmíněných politik v hospodářské praxi, představuji demonstraci jejich mechanismu na teoretickém příkladu. Vybrala jsem si případ otevřené ekonomiky s režimem flexibilního měnového kurzu při nedokonalé kapitálové mobilitě v modelu IS-LM-BP, jelikož, ač v zjednodušené formě, odpovídají případu Japonska. V rámci fiskální politiky realizuje vláda buď fiskální expanzi (zvýšení vládních výdajů a transferů, snížení daní), nebo fiskální restrikci (snížení vládních výdajů a transferů, zvýšení daní). Fiskální expanze vytváří tlak na růst domácí úrokové míry nad 140
Blíže viz Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 157. Transmisní mechanismus převádí zvýšení peněžní zásoby do zvýšení poptávky po penězích. Blíže viz Holman. Makroekonomie: středně pokročilý kurz, 2010, s. 88. 142 Model IS-LM-BP je makroekonomický model používaný pro analýzu otevřené ekonomiky v krátkém období. Tento model umožnuje rozebrat efekty fiskální a monetární politiky z pohledu úrokové míry a reálného výstupu ekonomiky. Součástí tohoto modelu jsou čtyři trhy, trh statků a služeb, trh peněz, trh obligací a devizový trh. Rovnováhu na trhu statků a služeb reprezentuje křivka IS, na trhu peněz křivka LM a rovnováhu platební bilance křivka BP. Blíže viz Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 162–189. 143 Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 150–152. 144 Blíže viz Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 155–156. 145 Blíže viz Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 158–160. 141
51
úroveň zahraniční, čímž stimuluje příliv kapitálu do země. Příliv kapitálu se odrazí v přebytku platební bilance a tlaku na zhodnocení domácí měny. Apreciace měny ovšem sníží konkurenceschopnost domácí produkce v zahraničí. Díky pro zahraniční subjekty relativně dražší domácí produkci klesne čistý export, a tím i produkt, ale méně oproti původnímu nárůstu produktu v důsledku vládních výdajů. Zde se projevuje částečný mezinárodní vytěsňovací efekt a také částečné vytěsnění domácích investic. Fiskální expanze tak zvyšuje produkt s omezením vytěsňovacího efektu a zároveň zvyšuje i úrokovou míru. V případě fiskální restrikce je průběh opačný.146 V rámci monetární politiky provádí centrální banka buď monetární expanzi (zvýšení peněžní zásoby), nebo monetární restrikci (snížení peněžní zásoby). Monetární expanze tlačí na pokles domácí úrokové míry pod zahraniční, což podnítí odliv kapitálu z ekonomiky, který se projeví v deficitu platební bilance. Deficit platební bilance vyvolá tlaky na znehodnocení domácí měny, ke kterému také v režimu flexibilního měnového kurzu dojde. V reakci na depreciaci domácí měny se zvýší čistý export (za předpokladu splnění Marshall-Lernerovy podmínky147), protože se domácí produkce stane pro zahraniční subjekty relativně levnější. Růst čistého exportu se poté promítne do zvýšení produktu. Monetární expanze tedy vede v tomto případě ke zvýšení produktu a zároveň snížení úrokové míry. U monetární restrikce je tomu naopak.148 Celkově se účinnost fiskální a monetární politiky liší zejména ve vlivu na úrokovou míru, kdy monetární expanze ji snižuje a fiskální expanze naopak zvyšuje (inverzně v případě restrikce). Kromě tohoto zásadního rozdílu existují i další kritéria, podle kterých je příhodné volit raději fiskální či monetární politiku. Patří sem rychlost dostavených účinků, pružnost při aplikaci politiky a intenzita provedených opatření. Účinky jednotlivých opatření hospodářské politiky se projevují s určitým časovým odstupem. Toto zpoždění je způsobeno jak opožděným rozpoznáním daného stavu ekonomiky, tak samotným procesem působení tohoto opatření. Nástroje měnové politiky působí obecně rychleji, protože nástroje fiskální politiky jsou podřízeny schvalování rozpočtu a dimenzovány většinou na období jednoho roku. Jelikož centrální banka kontroluje vývoj
146
Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 196–212. Marshall-Lernerova podmínka rozhoduje o zvýšení čistého exportu po provedení monetární expanze v režimu flexibilního měnového kurzu. Tato podmínka je splněna, pokud je součet elasticit citlivosti poptávky zahraničních subjektů po exportech domácí ekonomiky a poptávky domácích subjektů po importech ze zahraničí na změny měnového kurzu větší než jedna. Blíže viz Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 200. 148 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 196–212. 147
52
ekonomiky v podstatě neustále a rozhodnutí může učinit bez vazby na proces schvalování, jsou její nástroje oproti fiskální politice i operativnější.149
2.1.3 Vybrané případy selhání fiskální a monetární politiky Po nastínění podstaty a fungování fiskální a monetární politiky se nyní zaměřím na možná selhání účinnosti těchto politik v hospodářské praxi, se kterými se národní ekonomika může potýkat. Vybrala jsem si především problémy, s nimiž se v minulosti japonská ekonomika setkala nebo se kterými v současné době zápolí. Mezi takové problémy patří past likvidity, deflace, potažmo deflační spirála, past investic a mezinárodní vytěsňovací efekt. Past likvidity představuje situaci, kdy se při nízké úrokové míře může citlivost poptávky po penězích na úrokovou míru blížit nekonečnu (v modelu IS-LM-BP je křivka LM horizontální). Zvýšení nabídky peněz skrze monetární expanzi tedy nevyvolá snížení úrokové míry, protože tyto reálné peněžní zůstatky jsou absorbovány poptávkou po penězích. Subjekty jsou totiž ochotny držet jakékoliv množství peněz při dané úrokové míře, protože se domnívají, že ceny finančních aktiv jsou tak vysoko, že mohou pouze klesat a nechtějí si proto tato aktiva z důvodu možné kapitálové ztráty koupit. Zde platí inverzní vztah mezi úrokovou mírou a cenou finančních aktiv. Nízká úroková míra s sebou přináší vysokou cenu finančních aktiv. Pokud úroková míra nereaguje na zvýšení nabídky peněz, nedojde ani ke zvýšení složek produktu a k jeho nárůstu. Monetární politika má tedy nulovou účinnost.150 Deflace, potažmo deflační spirála je velmi závažným problémem, který může být výsledkem vývoje ekonomiky, jež se dostala do pasti likvidity. Deflační spirála označuje proces, ve kterém deflace nastartuje události, které ji dále prohlubují. Pokles cenové hladiny vede domácnosti k odkládání spotřeby s vidinou ještě nižších cen v budoucnosti. Deflace dále odrazuje domácnosti i firmy od získání úvěrů, jelikož pozice dlužníka je v tomto případě nevýhodná. Dlužník vrací určitou nominální částku jako splátku v době, kdy je cenová hladina nižší než při získání úvěru. To znamená, že reálná hodnota závazku se zvýšila. Dlužníci tak mohou přestat být schopni hradit své závazky. Klesá spotřeba i investice, a tím pádem i produkt. Klesají zisky firem, které snižují mzdy a počet zaměstnanců, čímž roste nezaměstnanost. Opět se snižují ceny a tato spirála pokračuje do
149 150
Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 162–163. Arnold. Economics, 2007, s. 302–305.
53
té doby, než soukromý sektor vydá celý svůj disponibilní důchod na nutnou spotřebu a úspory budou nulové. 151 Monetární politika je v tomto případě, kdy jsou sníženy úrokové sazby v podstatě na nulovou hodnotu, neúčinná, protože není možné snížit sazby pod nulovou úroveň, která by odpovídala stavu ekonomiky, a tak podnítila expanzi. Past investic označuje stav, ve kterém je citlivost investic na úrokovou míru nulová (křivka poptávky po investicích je vertikální). Firmy v tomto případě mají pesimistická očekávání ohledně budoucího ekonomického vývoje a nejsou ochotny ani při snížení úrokové míry v důsledku monetární expanze zvýšit své investice. Tím pádem nedojde ani ke zvýšení produktu. Monetární politika je tedy neúčinná.152 Mezinárodní vytěsňovací efekt představuje situaci, kdy fiskální expanze vede ke zhodnocení domácí měny, která sníží konkurenceschopnost domácích výrobců, čímž poklesne čistý export. Původní zvýšení vládních výdajů je tedy vytěsněno snížením čistého exportu. Produkt po jeho prvotním zvýšení, klesne na úroveň odpovídající sníženému čistému exportu. Fiskální politika má v tomto případě nulovou účinnost.153
2.2 Příčiny dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky V této podkapitole se zabývám analýzou příčin dlouhodobé stagnace ekonomiky Japonska. Nejdříve prezentuji obecnou strukturu příčin dlouhodobé stagnace a v odborné literatuře nejčastěji uváděné příčiny včetně konkrétních autorů. Poté charakterizuji dle důležitosti vybrané příčiny dlouhodobé stagnace Japonska, jejichž rámec reprezentuje subjektivní názor autorky na danou problematiku. Objasňuji jejich podstatu a speciální pozornost věnuji vybrané příčině transformace hospodářství.
2.2.1 Obecná struktura příčin dlouhodobé stagnace Po úspěšném období japonského hospodářského zázraku se ekonomický růst postupně zpomaloval vyjma nadprůměrného růstu v období „bublinové ekonomiky“, po které následoval výrazný a dlouhotrvající pokles ekonomického růstu Japonska přecházející ve stagnaci. V odborné literatuře existuje poměrně značné množství hypotéz a teorií, proč k tomuto obratu v ekonomickém vývoji Japonska došlo a z jakých důvodů se japonská ekonomika ponořila do období „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace.
151
Tragakes. Economics for the IB Diploma, 2009, s. 282. Arnold. Economics, 2007, s. 302–303. 153 Soukup, Pošta, Neset, Pavelka a Dobrylovský. Makroekonomie: Moderní přístup, 2007, s. 201, 211. 152
54
Z mého pohledu lze příčiny dlouhodobé stagnace rozdělit na vnější a vnitřní, jak jsem znázornila na obrázku 1, a to podle toho, zda Japonsko jako stát je schopno jejich vývoj ovlivnit, či nikoliv. Mezi vnější příčiny tedy patří např. negativní vývoj mezinárodního klimatu, světové poptávky, přírodní katastrofy, apod. Na druhé straně mezi vnitřní příčiny se řadí např. nepříznivý stav hospodářské politiky, finančního systému, domácí spotřeby, investic, produktivity ekonomiky apod. V této diplomové práci se zaměřím především na analýzu vnitřních příčin, protože pouze tyto příčiny je vedení Japonska schopno svrchovaně řešit. Vnitřní příčiny lze dále ještě rozčlenit na poptávkové a nabídkové v závislosti na tom, jestli působí na straně poptávky, nebo nabídky. Příčiny na straně poptávky zahrnují např. domácí spotřebu, investice, hospodářskou politiku a další. Zatímco mezi příčiny na straně nabídky patří produktivita ekonomiky, mzdy, apod. Jako samostatnou kategorii vnitřních příčin jsem vyčlenila transformaci hospodářství (viz obrázek 2), protože tato transformace může probíhat jak na straně poptávky (např. liberalizace finančního systému), tak na straně nabídky (např. snížení rigidity trhu práce). Obrázek 2: Struktura příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky
Vnější příčiny
Vnitřní příčiny Příčiny na straně nabídky
Příčiny na straně poptávky
Transformace hospodářství
Zdroj: Vlastní zpracování
Po důkladné rešerši literatury, jsem identifikovala nejčastěji uváděné vnitřní příčiny dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky, které jsem v rámci kategorií příčin seřadila dle četností výskytu do tabulek 3, 4 a 5 od nejvyšších po nejnižší. Tabulka 3 zachycuje poptávkové příčiny, zatímco tabulka 4 příčiny nabídkové. Tabulka 5 poté zahrnuje příčiny v oblasti transformace hospodářství. Za příčinu prohloubení „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace Japonska na straně poptávky považuje nejvíce autorů neadekvátní hospodářskou politiku, ať už
55
konkrétně fiskální, monetární, vnější či strukturální politiku. O druhé místo v četnosti výskytu příčin se dělí nedostatečné soukromé investice, nestabilní a nefunkční finanční systém a apreciace japonského jenu. Dále autoři považují za příčinu dlouhodobé stagnace také složitou strukturu japonské politické ekonomiky (úzké vazby mezi vládou, bankami a firmami). Mezi autory, kteří přisuzují významnou roli příčinám na straně poptávky, patří například Bayoumi, Horioka, Hutchison, Ito a Westermann, Koo, McKinnon a další (viz tabulka 3). Kromě standardních a experty všeobecně přijímaných názorů, existují však i ty specifické, které reprezentují například Koo, Mikuni a Murphy nebo Leigh. Posen, který zastřešuje názory ostatních autorů věnujících se příčinám na straně poptávky, vidí příčinu dlouhodobé stagnace ekonomiky Japonska v jeho neadekvátní hospodářské politice. Realizaci hospodářské politiky ze strany politického vedení Japonska poměrně razantně kritizuje a hovoří o chybných rozhodnutích a nesprávných opatřeních.154 Koo zaujímá velice zajímavý a kreativní postoj, pokud jde o příčiny příchodu „ztracené dekády“. Označuje toto období za „rozvahovou recesi“ („balance sheet recession“) a tvrdí, že firmy ne vždy maximalizují zisk, jak vyplývá ze všeobecně uznávané ekonomické teorie. Koo je toho názoru, že firmy v určitém období minimalizují zadlužení např. v případě narušení jejich rozvahy třeba právě po prasknutí cenové bubliny. Neplatí tedy předpoklad, že firmy poptávají finanční prostředky pro realizaci investičních záměrů. Proto také neodpovídají na monetární a fiskální expanzi zvýšením investic, což přispívá k neúčinnosti těchto politik.155 Poměrně kontroverzní přístup k dané problematice mají Mikuni a Murphy, kteří vidí příčinu dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky v politickém vedení Japonska, které od poválečného období odmítá upustit od kontroly klíčových ekonomických a politických oblastí. Hlavním cílem politické elity je zajistit soběstačnost a ekonomickou sílu Japonska a setrvat u moci. Znakem ekonomické síly je pro politické vedení podle Mikuniho a Murphyho vysoký přebytek běžného účtu a vysoký objem devizových rezerv, čímž se přiklánějí k merkantilistickému pojetí bohatství země. Tomuto pojetí vláda i centrální banka podřizují veškeré své aktivity, i když mohou mít na japonskou ekonomiku negativní
154 155
Blíže viz Posen. Restoring Japan’s Economic Growth, 1998. Blíže viz Koo. The Holy Grail of Macroeconomics: Lessons from Japan’s Great Recession, 2009.
56
dopady. Moc byrokracie nad politickým a ekonomickým životem v Japonsku je dle Mikuniho a Murphyho velmi silná a je opravdu obtížné tento fakt změnit.156 Autorům jako je Bayoumi, Horioka, Okimoto či Posen, kteří tvrdě kritizují monetární politiku a provedená opatření, oponuje Leigh, který je toho názoru, že monetární politika byla realizována dle standardních postupů. Nehodnotí ji tedy za chybnou či neadekvátní. Za dlouhodobou stagnací japonské ekonomiky podle něj stojí nepříznivé ekonomické šoky.157 Tabulka 3: Přehled vnitřních příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky na straně poptávky a autorů, kteří jednotlivé příčiny uvádějí
Příčina dlouhodobé stagnace na straně poptávky
Autoři
Neadekvátní hospodářská politika
Bayoumi158; Cargill a Sakamoto159; Horioka160; Hoshi a Kashyap161; Hutchison, Ito a Westermann162; Okimoto163; Posen164
Nedostatečné soukromé investice
Horioka; Koo165; Motonishi a Yoshikawa166; Ramaswamy a Rendu167
Nestabilní a nefunkční finanční systém
Bayoumi; Cargill a Sakamoto; Hutchison, Ito a Westermann
Apreciace japonského jenu
Hamada a Okada168; Okimoto; McKinnon169; McKinnon a Ohno170
156
Blíže viz Mikuni a Murphy. Japan's Policy Trap: Dollars, Deflation, and the Crisis of Japanese Finance, 2002. Blíže viz Leigh. Monetary Policy and the Lost Decade: Lessons from Japan, 2009. 158 Blíže viz Bayoumi. The Morning After: Explaining the Slowdown in Japanese Growth in the 1990s, 1999, www.nber.org/papers/w7350.pdf?new_window=1. 159 Blíže viz Cargill a Sakamoto. Japan Since 1980, 2008. 160 Blíže viz Horioka. The Causes of Japan’s „Lost Decade“: The Role of Household Consumption, 2006, www.iser.osaka-u.ac.jp/library/dp/2006/DP0661.pdf. 161 Blíže viz Hoshi a Kashyap. Why Did Japan Stop Growing?, 2011, www.nira.or.jp/pdf/1002english_report.pdf. 162 Blíže viz Hutchinson, Ito a Westermann. The Great Japanese Stagnation: Lessons for Industrial Countries, 2006. 163 Blíže viz Okimoto. Causes of Japan's Economic Stagnation, aparc.stanford.edu/research/2033/. 164 Blíže viz Posen. Restoring Japan’s Economic Growth, 1998. 165 Blíže viz Koo. The Holy Grail of Macroeconomics: Lessons from Japan’s Great Recession, 2009. 166 Blíže viz Motonishi a Yoshikawa. Causes of the Long Stagnation of Japan during the 1990’s: Financial or Real?, 1999, www.cirje.e.u-tokyo.ac.jp/research/dp/99/cf56/dp.pdf. 167 Blíže viz Ramaswamy a Rendu. Japan’s Stagnant Ninties: A Vector Autoregression Retrospective, 1999, www.imf.org/external/pubs/ft/wp/1999/wp9945.pdf. 168 Blíže viz Hamada a Okada. Monetary and International Factors Behind Japan's Lost Decade, 2009, dx.doi.org/10.1016/j.jjie.2009.01.004. 169 Blíže viz McKinnon. Japan’s Deflationary Hangover: Wage Stagnation and the Syndrome of the Ever-Weaker Yen, 2007, www.hkimr.org/uploads/conference_detail/973/con_paper_0_437_mckinnon.pdf. 170 Blíže viz McKinnon a Ohno. The Foreign Exchange Origins of Japan's Economic Slump and Low Interest Liquidity Trap, 2000, www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/00-E-19.pdf. 157
57
Příčina dlouhodobé stagnace na straně poptávky
Autoři
Složitá struktura japonské politické ekonomiky
Cargill a Sakamoto; Mikuni a Murphy171; Okimoto
Nedostatečná soukromá spotřeba
Horioka; Madsen172; Okimoto, Tukuoka173
Cenová bublina na trzích aktiv a půdy
Bayoumi; Koo
Past likvidity
Bayoumi; Krugman174
Deflace
Fukao, M.175; Mckinnon
Nepříznivé poptávkové ekonomické šoky
Leigh176
Zdroj: Vlastní zpracování
Na straně nabídky pokládá nejvíce autorů za příčinu dlouhodobé stagnace ekonomiky Japonska pokles růstu její produktivity. Dále za přetrvávající stagnací podle nich stojí i stárnoucí japonská populace a s ní spojený úbytek pracovní síly. Mezi autory, kteří přisuzují důležitost faktorům na straně nabídky, patří například Hayashi a Prescott, Kawamoto, Kobayashi a Inaba a další (viz tabulka 4). Hayashi a Prescott reprezentující většinový názor autorů, kteří se zabývají příčinami na straně nabídky, vidí příčinu „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace v poklesu růstu produktivity japonské ekonomiky. Tento fakt demonstrují na základě neoklasického modelu růstu a tvrdí, že byl způsoben poklesem růstu souhrnné produktivity výrobních faktorů.177 Tomuto názoru však oponuje Kawamoto, který připisuje pokles růstu
171
Blíže viz Mikuni a Murphy. Japan's Policy Trap: Dollars, Deflation, and the Crisis of Japanese Finance, 2002. Blíže viz Madsen. What Went Wrong: Aggregate Demand, Structural Reform, and the Politics of 1990s Japan, 2004, brie.berkeley.edu/publications/WP162.pdf. 173 Blíže viz Tukuoka. Rebalancing in Japan: The Role of Private Consumption, 2010, www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2010/wp10293.pdf. 174 Blíže viz Krugman. It's Baaack: Japan's Slump and the Return of the Liquidity Trap, 1998, www.brookings.edu/~/media/projects/bpea/1998%202/1998b_bpea_krugman_dominquez_rogoff.pdf. 175 Blíže viz Fukao, M. Financial Crisis and Long-term Stagnation in Japan: Fiscal Consolidation under Deflationary Pressures, 2010, www.gcoe-econbus.keio.ac.jp/pdf/dp/DP2010-010.pdf. 176 Blíže viz Leigh. Monetary Policy and the Lost Decade: Lessons from Japan, 2009, www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2009/wp09232.pdf. 177 Blíže viz Hayashi a Prescott. The 1990s in Japan: A Lost Decade, 2002, www.esri.go.jp/jp/prj21/forum04/pdf/summary4.pdf. 172
58
produktivity cyklickým fluktuacím ve využívání kapitálu a práce a nikoli poklesu růstu souhrnné produktivity výrobních faktorů.178 Tabulka 4: Přehled vnitřních příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky na straně nabídky a autorů, kteří jednotlivé příčiny uvádějí
Příčina dlouhodobé stagnace na straně nabídky
Autoři
Pokles růstu produktivity ekonomiky
Fukao, K.179; Hayashi a Prescott180; Hoshi a Kashyap; Kawamoto181; Morana182
Stárnoucí a zmenšující se pracovní síla
Fukao(a); Hoshi a Kashyap
Zvýšení mezd
Kobayashi a Inaba183
Nepříznivé nabídkové ekonomické šoky
Leigh
Zdroj: Vlastní zpracování
Pokud jde o příčiny v oblasti transformace hospodářství, nalezla jsem pouze několik autorů, kteří tuto oblasti zmiňují jako možnou příčinu dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. K těmto autorům patří například Katz nebo Sedlák a další (viz tabulka 5). Tabulka 5: Přehled vnitřních příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky v oblasti transformace hospodářství, a autorů, kteří jednotlivé příčiny uvádějí
Příčina dlouhodobé stagnace v oblasti transformace hospodářství
Autoři
Adaptace ekonomiky na nové podmínky
Hoshi a Kashyap; Katz184; Sedlák185
Absence silného politického vedení
Tsunekawa186
Zdroj: vlastní zpracování
178
Blíže viz Kawamoto. What Do the Purified Solow Residuals Tell Us about Japan’s Lost Decade?, 2005, www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/me23-1-3.pdf. 179 Blíže viz Fukao, K. Service Sector Productivity in Japan: The Key to Future Economic Growth, 2010, www.rieti.go.jp/jp/publications/pdp/10p007.pdf. 180 Blíže viz Hayashi a Prescott. The 1990s in Japan: A Lost Decade, 2002, www.esri.go.jp/jp/prj21/forum04/pdf/summary4.pdf. 181 Blíže viz Kawamoto. What Do the Purified Solow Residuals Tell Us about Japan’s Lost Decade?, 2005, www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/me23-1-3.pdf. 182 Blíže viz Morana. The Japanese Stagnation: An Assessment of the Productivity Slowdown Hypothesis, 2004, dx.doi.org/10.1016/S0922-1425(03)00038-0. 183 Blíže viz Kobayashi a Inaba. Business Cycle Accounting for the Japanese Economy, 2006, dx.doi.org.zdroje.vse.cz/10.1016/j.japwor.2006.04.003. 184 Blíže viz Katz. Japan: the System that Soured: The Rise and Fall of the Japanese Economic Miracle, 1998. 185 Blíže viz Sedlák. Japonská ekonomika včera a dnes, 2003. 186 Blíže viz Tsunekawa. Political Economy of Stagnation and Instability in Contemporary Japan, pacs.einaudi.cornell.edu/system/files/Tsunekawa-PKFest.pdf.
59
2.2.2 Charakteristika vybraných příčin dlouhodobé stagnace Na výše uvedený přehled možných příčin „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace navážu bližším popisem vybraných příčin a vysvětlením jejich podstaty. Podle míry negativního dopadu na japonskou ekonomiku jsem si vybrala konkrétně devět příčin, které jsou uvedeny v tabulce 6. Na základě ekonomické teorie představené v podkapitole 1.1 a teorie hospodářské politiky v podkapitole 2.1, popisu hospodářského vývoje Japonska v kapitole 1 a ekonomických znalostí, které jsem získala v průběhu studia na Vysoké škole ekonomické, jsem se pokusila na stupnici od 1 do 5 vyhodnotit důležitost vybraných příčin v příchodu „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace. Stupeň 5 představuje nejvyšší míru negativního dopadu na ekonomiku a naopak stupeň 1 míru nejnižší. Dílčí příčiny jsem v tabulce uspořádala dle kategorií vnitřních příčin identifikovaných výše a dále v rámci kategorie seřadila dle logické a ekonomické návaznosti. Tabulka 6: Přehled vybraných příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky a odpovídajících měr negativního dopadu na ekonomiku (stupnice 1–5)
Míra negativního dopadu na ekonomiku
Příčina dlouhodobé stagnace Příčiny na straně poptávky Neadekvátní hospodářská politika
3
Cenová bublina na trzích aktiv a půdy
1
Nestabilní a nefunkční finanční systém
4
Nedostatečné soukromé investice
3
Past likvidity
2
Deflace
3
Nedostatečná soukromá spotřeba
4
Příčiny na straně nabídky Pokles růstu produktivity ekonomiky
4
Příčiny v oblasti transformace hospodářství Adaptace ekonomiky na nové podmínky
5
Zdroj: Vlastní zpracování
Tento rámec vybraných příčin jsem definovala za účelem jasného vyjádření subjektivního názoru autorky na danou problematiku a možného porovnání s ostatními autory. Vybrané příčiny poslouží poté především jako dílčí oblasti pro zlepšení v rámci
60
návrhu řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky, který je obsahem třetí kapitoly. Snažila jsem se dané příčiny zvolit tak, aby nebyla zasažena ani komplexnost ani hloubka analýzy, ale zároveň aby byl dodržen rozsah diplomové práce. Jak je vidět z tabulek 3 až 6, shoduji se v některých názorech s většinou autorů, kteří se zabývají příčinami dlouhodobé stagnace ekonomiky Japonska. Ovšem v některých se s nimi zase rozcházím. Co se týká příčin na straně poptávky, souhlasím s tím, že neadekvátní hospodářská politika i nestabilní a nefunkční finanční systém jednoznačně přispěly k příchodu „ztracené dekády“ a prohloubily i prodloužily období stagnace. Bez funkčního a stabilního finančního sektoru nemůže ekonomika správně ani efektivně fungovat. Pokud vláda a centrální banka hospodářskou politiku realizují neadekvátně, či dokonce chybně a se zpožděním, pak nejen, že ekonomiku vychýlí z rovnováhy, ale zastaví i její přirozenou obnovu. Co se týká nedostatečných soukromých investic, tak se podle mého názoru také podílely na prohloubení období stagnace, protože jsou přímou složkou HDP (viz rozšířená rovnice HDP v podkapitole 2.1). Ovšem nemyslím si, že jejich propad byl natolik signifikantní. Na druhé straně přikládám na rozdíl od většiny autorů mnohem větší váhu nedostatečné soukromé spotřebě, která spolu se soukromými investicemi představuje soukromou domácí poptávku. Soukromá spotřeba totiž tvoří značnou část HDP Japonska, až třikrát větší než soukromé investice, a proto i minimální pokles soukromé spotřeby má významně vyšší dopad na snížení celkového objemu HDP. Dále se domnívám, že i problém pasti likvidity a s ní spojené deflace se podílel na prohloubení stagnace japonské ekonomiky, jak je zřejmé z negativních účinků deflace popsaných v podkapitole 2.1. V neposlední řadě jsem do svého rámce příčin zařadila i cenovou bublinu na trzích aktiv a půdy. Ani ne tak proto, že by byla hlavním důvodem dlouhodobé stagnace, protože podle ekonomické teorie po prasknutí bubliny ekonomika sice do recese vstoupí, ale následně se opět rychle zotaví. Proto zmiňuji cenovou bublinu na trzích aktiv a půdy spíše z toho důvodu, že byla klíčovým momentem, který toto období odstartoval a odkryl slabiny japonského hospodářství, jež by se jinak projevily postupně a v delším časovém horizontu. V porovnání s ostatními autory nejsem příliš zastáncem apreciace japonského jenu jako důležité příčiny, jež způsobila přetrvávající stagnaci. Historický vývoj popsaný v kapitole 1 sice potvrzuje, že ekonomika díky zhodnocení jenu vstoupila do několika recesí, ovšem pokaždé byla schopna se z recese za poměrně krátkou dobu opět dostat. Není pochyb, že apreciace jenu negativně zasáhla konkurenceschopnost japonských výrobců. Ti
61
se však podle mého názoru měli s tímto posílením vyrovnat. Navíc čistý export tvoří pouze velmi malou část HDP Japonska, a tak jeho pokles v celkovém objemu HDP není tak významný. Pokud jde o příčiny na straně nabídky, tak jednoznačně souhlasím s tím, že pokles růstu produktivity ekonomiky zapříčinil dlouhodobou stagnaci japonského hospodářství. Stárnoucí populace a zmenšující se množství pracovní síly hodnotím také jako důležitý faktor, ovšem spíše s ohledem na budoucí vývoj. Domnívám se, že stárnutí populace Japonska nebylo během posledních dvou dekád v celkovém objemu pracovní síly tak výrazné. Avšak rychlé tempo stárnutí i ve srovnání s ostatními vyspělými státy naznačuje zásadní problém do budoucnosti. Co se týká příčin v oblasti transformace ekonomiky, musím konstatovat, že není příliš mnoho autorů, kteří je považují za významné důvody, které se podílely na příchodu období dlouhodobé stagnace. Já tyto příčiny naopak považuji za nejpodstatnější a domnívám se, že jejich dopad na reálnou ekonomiku je jednoznačně největší. Pokud by se totiž nezměnily podmínky v reakci na změnu jak interního prostředí japonského hospodářství, tak prostředí globálního, byly bychom nadále svědky rychle rostoucí ekonomiky Japonska bez nejmenší známky stagnace. Protože k těmto změnám však došlo, jak je patrné z popisu historického vývoje Japonska v kapitole 1 i ze současného světového dění, setkalo se Japonsko v rámci procesu adaptace na nové prostředí s určitými výzvami a problémy. Domnívám se, že příčiny na straně poptávky a příčiny na straně nabídky spolu souvisí a navzájem se ovlivňují. Protože je ale příčin na straně poptávky identifikováno významně více, mohla jejich kumulace z větší části zapříčinit dlouhodobou stagnaci japonské ekonomiky. Nad těmito příčinami pak stojí příčiny v oblasti transformace ekonomiky jako spojující celek. Nyní tyto vybrané příčiny v pořadí dle tabulky 6 v následujících subkapitolách detailněji zanalyzuji a nastíním jejich podstatu. Příčinám v oblasti transformace ekonomiky věnuji kvůli jejich důležitosti samostatnou podkapitolu.
62
Neadekvátní hospodářská politika Neadekvátní hospodářská politika Japonska187 je vděčným a velmi častým tématem ke kritice jak z řad světových odborníků, tak i japonských expertů. Neadekvátní hospodářská politika provázela celé období „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace. Ovšem změnu z dříve efektivní na neadekvátní politiku vidím již na počátku 80. let. Vývoj hospodářské politiky Japonska jsem v rámci první kapitoly již nastínila a popsala různá opatření a jejich důsledky. Nyní se pokusím její vývoj shrnout a zdůraznit klíčové momenty. Myslím si, že se tvůrcům hospodářské politiky Japonska nepodařilo přizpůsobit politiku novým podmínkám světové ekonomiky a provést zásadní změny, které rychle se měnící ekonomické prostředí vyžadovalo. Kromě toho lze identifikovat i několik chybných rozhodnutí v realizaci hospodářské politiky, která mohla při správném uplatnění zabránit vzniku „bublinové ekonomiky“ a následně zmírnit dopady prasknutí cenové bubliny. V rámci monetární politiky to byla nejdříve příliš volná monetární opatření, která přispěla k vytvoření cenové bubliny na trzích aktiv a půdy koncem 80. let, a poté po prasknutí cenové bubliny zase nedostatečně rychlá a agresivní monetární expanze, která nevyvedla ekonomiku z recese a povolila stav deflace. Nakonec na počátku třetího tisíciletí BOJ špatně vyhodnotila stav japonské ekonomiky a předčasně ustoupila od politiky nulových úrokových sazeb, což přispělo k další recesi. Pokud jde o fiskální politiku, koncem 90. let vláda špatně načasovala úsporná opatření, která po prasknutí cenové bubliny ještě nezotavenou ekonomiku značně negativně zasáhla. Vláda schválila jak zvýšení daně ze spotřeby a zvýšení příspěvků na zdravotní péči, tak snížení vládních výdajů, což způsobilo další pokles produktu a zintenzivnilo finanční tíseň Japonska. Ostatní opatření v rámci fiskální i strukturální politiky byla odrazem neopodstatněné důvěry vlády v rychlou obnovu ekonomiky po prasknutí cenové bubliny vlastní silou. Vláda špatně posoudila, a dokonce zastírala rozsah nedobytných úvěrů v ekonomice a nestabilnost finančního systému po prasknutí cenové bubliny. Její opatření byla tedy poměrně vágní, shovívavá a směřovala spíše na podporu či záchranu upadajících firem a bank, „zombie“ firem, a ne do produktivních oblastí.188
187
Zajímavý a velmi kritický pohled na hospodářskou politiku Japonska v období „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace nabízí Cargill a Sakamoto. Blíže viz Cargill a Sakamoto. Japan since 1980, 2008, s. 105–119. Dále se komplexně reformami hospodářské politiky a jejich nedostatky zabývá Hoshi a Kashyap. Blíže viz Hoshi a Kashyap. Why Did Japan Stop Growing?, 2011, www.nira.or.jp/pdf/1002english_report.pdf. 188 Cargill a Sakamoto. Japan since 1980, 2008, s. 104.
63
Cenová bublina na trzích aktiv a půdy Vznik cenové bubliny na trzích aktiv a půdy koncem 80. let a její následné prasknutí považuji za startovací moment dlouhodobého období stagnace japonské ekonomiky. Cenová bublina podle mého názoru odkryla slabá místa japonské ekonomiky a nestabilitu finančního sektoru. Kořeny „bublinové ekonomiky“ sahají až do poloviny 80. let, kdy došlo k podpisu dohody Plaza a následné revalvaci jenu. Rapidní zhodnocení jenu zasáhlo konkurenceschopnost japonských výrobců a vedlo k propadu exportu, jak jsem popsala v podkapitole 1.3. Na tuto událost reagovala vláda i japonská centrální banka fiskální a monetární expanzí. Domácí výrobce podporovala BOJ snižováním úrokových sazeb a vláda domácí poptávku zadáváním veřejných zakázek. Poskytování levných úvěrů vedlo k nadměrnému růstu investic, a tedy přehřátí ekonomiky. Jelikož se spotřebitelské ceny nezvyšovaly také díky nižším dovozním cenám a nedocházelo k inflačním tlakům, pozitivní očekávání ekonomického vývoje se projevilo ve zvyšování cen aktiv. Ceny půdy rostly zase v důsledku alokace zvýšeného objemu investic do výstavby a nemovitostí. Po prasknutí cenové bubliny v důsledku zpřísnění monetární politiky poklesly ceny aktiv i půdy, snížila se spotřeba a investice vlivem zdražení poskytovaných úvěrů a ekonomika se dostala do recese. Celkově spočívaly příčiny vzniku cenové bubliny189 v příliš volné monetární politice až přehnaně zaměřené na expanzi, ve finanční liberalizaci a internacionalizaci a v nadměrně optimistických očekáváních budoucího vývoje japonské ekonomiky. Nestabilní a nefunkční finanční systém Nestabilní a nefunkční finanční systém byl podle mého názoru velkým problémem pro fungování japonské ekonomiky a přetrvává i do současnosti vzhledem k pokračující liberalizaci finančních trhů na globální úrovni. Nestabilita a nefunkčnost finančního systému byla plně odkryta v důsledku vzniku cenové bubliny. Nestabilitu finančního sektoru vyvolalo zahájení procesu finanční liberalizace na začátku 80. let, který nebyl správně ani úplně realizován. Tyto nedokonalosti pak koncem 80. let přispěly k inflaci aktiv, a tedy k vytvoření cenové bubliny v prostředí nově liberalizovaného finančního trhu. Nefunkčnost finančního systému spočívala v bankovní podpoře firem, které byly neproduktivní, či dokonce neživotaschopné. Nedošlo totiž k adaptaci starého finančního
189
Cenovou bublinou na trzích aktiv v Japonsku a její příčiny detailně rozebírá Shiratsuka. Blíže viz Shiratsuka. Asset Price Bubble in Japan in the 1980s: Lessons for Financial and Macroeconomic Stability, 2003, www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/03-E-15.pdf.
64
systému, který se vyznačoval vzájemnou závislostí bank a firem (v rámci keiretsu), na nové ekonomické prostředí. Banky tak podporovaly firmy, s nimiž měly blízké vazby bez ohledu na to, jestli byly produktivní či ne. Již zavedená opatření v rámci procesu liberalizace navíc umožnily finančním institucím akceptovat rizikovější úvěry ve svém portfoliu a nezodpovědně investovat díky částečnému odstranění úvěrových a dalších finančních omezení.190 Ani vládní regulace bankovního sektoru tomuto faktu nezabránila, protože byla poměrně slabá a shovívavá k problému nedobytných úvěrů. Po zvýšení úrokových sazeb Boj se nestabilita finančního systému dále prohloubila, jelikož domácí subjekty nebyly schopny poskytnuté úvěry splácet, čímž se navyšoval i podíl NPLs v portfoliu bank. Tento fakt vedl ke snížení schopnosti i zájmu bank poskytovat další úvěry někdy také nazývaný jako credit crunch191.192 Nedostatečné soukromé investice Nedostatečné soukromé investice úzce souvisí se vznikem cenové bubliny i s nestabilním a nefunkčním finančním sektorem. V důsledku nadměrného zvýšení objemu investic v průběhu „bublinové ekonomiky“, se poté firmy potýkaly s přebytky kapacit, jak jsem zmínila v podkapitole 1.4. Toto přeinvestování se projevilo po prasknutí cenové bubliny v následném snížení investic (viz příloha 3). Firmy totiž neměly důvod realizovat investice nové, když ani jejich stávající kapacity nebyly využity a ekonomická situace nenaznačovala oživení poptávky po jejich výrobcích či službách. Navíc kvůli nestabilnímu a nefunkčnímu finančnímu systému bylo pro firmy, především malé a střední, obtížné obstarat si financování svých aktivit, pokud se tak rozhodly. Výše zmíněný credit crunch znemožňoval získání nových úvěrů a minimalizoval poskytování levných úvěrů. Past likvidity Past likvidity, jejíž mechanismus jsem vysvětlila v podkapitole 2.1, se v Japonsku objevila zhruba v polovině 90. let. Podle mého názoru byla výsledkem jak cenové bubliny, nestabilního finančního systému, tak i pesimistická očekávání budoucího vývoje mezi domácnostmi a firmami. Expanzivní monetární politika přestala být najednou účinná a nebyla schopna zabránit snižování inflace. Myslím si, že byl skrze cenovou bublinu narušen transmisní mechanismus monetární politiky vysvětlený v podkapitole 2.1. Snížení
190
Cargill a Sakamoto. Japan since 1980, 2008, s. 90–91. Pojmem credit crunch se rozumí náhlé snížení dostupnosti peněz nebo úvěrů jak ze strany bank, tak ze strany ostatních věřitelů. Blíže viz Oxford Dictionaries, www.oxforddictionaries.com/definition/english/credit-crunch. 192 Tomeš a kol. Hospodářská politika: 1900–2007, 2008, s. 206. 191
65
úrokových sazeb nemělo tedy daný efekt. Banky se totiž nacházely v problematické situaci, kdy trpěly nedostatkem aktiv v jejich portfoliu, tedy likvidity. Proto nebyly schopny poskytovat další úvěry, čímž se dodatečná likvidita v podobě monetární expanze zastavila na úrovni finančních institucí a nepronikla dále k ekonomickým subjektům. Nestabilní finanční systém navíc zvýšil nedůvěru v bankovní sektor. Tato nedůvěra motivovala ekonomické subjekty k držbě peněz v hotovosti, což odpovídá teoretickému předpokladu pasti likvidity, kterým je držba jakéhokoliv množství peněz při určité úrokové míře. Domnívám se, že past likvidity byla doprovázena i pastí investic, kdy firmy s pesimistickým očekáváním budoucího vývoje nebyly ochotny zvýšit své investice. Deflace Deflace a deflační spirála, která je v podstatě výsledkem pasti likvidity, je podle mého názoru velice závažným a dlouhodobým problémem, který stagnaci japonské ekonomiky prohloubil. Deflační tlaky v ekonomice vznikají tehdy, pokud je reálná úroková sazba vysoká v porovnání s nominální úrokovou sazbou v podstatě na nulové úrovni a pokud budoucí očekávaná cenová hladina není flexibilní. Poměr skutečné cenové hladiny k očekávané cenové hladině je totiž příliš vysoký. K vyrovnání tohoto poměru lze dojít buď zvýšením budoucích očekávaných cen, nebo poklesem současné cenové hladiny. Jestliže jsou tedy budoucí očekávané ceny fixní, dochází k deflačním tlakům.193 Princip samotné deflace a deflační spirály jsem popsala v podkapitole 2.1. Deflace se poprvé objevila v japonské ekonomice v polovině 90. let a sužuje ji vyjma let 2006–2008 až do současnosti. Deflace vytvořila slabé ekonomické prostředí, v němž klesala reálná hodnota nemovitostí a v němž rostly náklady na správu dluhu. Tento fakt vedl ke zvyšování počtu bankrotujících firem a institucí. Banky, jejichž rozvaha byla zatížena nedobytnými úvěry, tedy nechtěly a v některých případech ani nemohly nové úvěry poskytovat. V důsledku klesajících cen domácnosti odkládaly spotřebu a firmy realizaci investic. Výsledkem byl pokles domácí poptávky i investic. Firmám se navíc snižovaly zisky, a proto musely minimalizovat náklady i formou snižování počtu zaměstnanců. To se promítlo v růstu nezaměstnanosti, která ještě snížila důchod domácností, z něhož mohly spotřebovávat zboží a služby. Kromě pasti likvidity k deflaci přispěly i neměnná očekávání nízké budoucí cenové hladiny, která i v současnosti
193
Frait, Melecký a Horská. Recese, deflace, bankovní krize a past likvidity v Japonsku, 2002, web.ebscohost.com.zdroje.vse.cz/ehost/detail?vid=5&sid=d5cfe395-bde7-452d-846c31a6e5a2f196%40sessionmgr12&hid=18&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=eoh&AN=0609778.
66
přetrvávají. K takovýmto očekáváním mohla přispět i dlouhodobá politika BOJ, která sledovala stabilní a nízkou míru inflace a vyznačovala se averzním přístupem k inflaci. Nedostatečná soukromá spotřeba Nedostatečnou soukromou spotřebu hodnotím v případě Japonska za jednu z nejdůležitějších příčin dlouhodobé stagnace nejen proto, že přímo vstupuje do tvorby produktu (viz rozšířená rovnice HDP), ale také proto, že její podíl na HDP v Japonsku dosahuje až 60 % (viz graf 22). Soukromá spotřeba je tak z velké části zodpovědná za vývoj reálného produktu. Navíc pokud se nesetká nabídka s odpovídající domácí poptávkou, lze tento převis nabídky kompenzovat poptávkou ze zahraničí. Ovšem v případě Japonska, jehož objem exportu činil stabilně zhruba 15 % HDP194, není reálné, aby zahraniční poptávka absorbovala veškerou potenciální nabídku. Došlo zde tedy k převisu potenciální nabídky ze strany japonských firem, která nebyla využita. Nedostatečná soukromá spotřeba tedy znemožňuje plné využití výrobních kapacit ekonomiky, čímž snižuje dosažený reálný produkt. Graf 22: Podíl jednotlivých složek (soukromá spotřeba, hrubé domácí investice, čistý export a vládní výdaje) na HDP Japonska v letech 1980–2012 (v %) Soukromá spotřeba
Hrubé domácí investice
Čistý export
Vládní výdaje
100% 90% 80% Složky HDP
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
-10% 1980 1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 Rok Zdroj: Vlastní zpracování a výpočty na základě: The World Bank: data.worldbank.org/indicator/NE.CON.PETC.ZS, data.worldbank.org/indicator/NE.GDI.TOTL.ZS, data.worldbank.org/indicator/NE.EXP.GNFS.ZS, data.worldbank.org/indicator/NE.IMP.GNFS.ZS, data.worldbank.org/indicator/NE.CON.GOVT.ZS. The World Factbook, www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ja.html.
194
The World Bank, data.worldbank.org/indicator/NE.EXP.GNFS.ZS.
67
Za slabou soukromou spotřebou podle mého názoru stojí především značný objem úspor, které stárnoucí populace Japonska během několika dekád akumulovala. I když míra úspor začala od konce 70. let, kdy dosáhla svého vrcholu 23 %, pozvolna klesat, stále byla výrazně nadprůměrná v porovnání s ostatními vyspělými státy (viz příloha 4). Až s příchodem třetího tisíciletí se objevil významnější pokles. Avšak objem úspor japonských domácností se stále pohybuje na velmi vysoké úrovni195, jak je patrné z grafu 23. Příčinu vysoké spořivosti Japonců je možné nalézt v jejich snaze nashromáždit finanční prostředky na vzdělání, bydlení a na stáří. Náklady na vzdělání jsou totiž v Japonsku především s rostoucími nároky na vyšší kvalifikaci poměrně značné. Náklady na bydlení se zase odvíjejí od nedostatku půdy na výstavbu v hornatém Japonsku, který tlačí ceny nemovitostí nahoru. Japonci si také musí šetřit na vlastní důchod, protože výdaje státu na sociální zabezpečení jsou minimální a zodpovědnost je v tomto ohledu přenesena na jednotlivé firmy.196 Navíc BOJ svou politikou zaměřenou na dlouhodobě nízkou míru inflace, která prostřednictvím očekávání stabilní cenové hladiny zvyšovala reálnou úrokovou míru, ještě více prohloubila přebytek úspor.197 Graf 23: Objem úspor průměrné japonské domácnosti v letech 19592009 (v mil. JPY)
18,0 16,0 Objem úspor
14,0
12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 1959 1961 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2002 2004 2006 2008
0,0
Rok Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Historical Statistics of Japan, www.stat.go.jp/english/data/chouki/20.htm.
195
Objem úspor průměrné japonské domácnosti za rok 2011 dosáhl 16,64 miliónů JPY (zhruba 207 250 USD), což představuje více než dvojnásobek ročního průměrného platu v Japonsku. Blíže viz Westlake, Japanese families have an average savings of over $200,000, 2012, japandailypress.com/japanese-families-have-an-average-savings-of-over200000-172304/. 196 Tomeš a kol. Hospodářská politika: 1900–2007, 2008, s. 199. 197 Tomeš a kol. Hospodářská politika: 1900–2007, 2008, s. 206.
68
Dále nedostatečnou soukromou spotřebu podporuje i nejistý vývoj ekonomiky jak v období „ztracené“ dekády, tak po propuknutí globální finanční a ekonomické krize. Spolu s možným zvýšením daní a stále narůstajícím veřejným zadlužením Japonska totiž podporuje pesimistická očekávání Japonců, kteří svoji spotřebu odkládají na „lepší časy“. V neposlední řadě postupně se zvyšující nezaměstnanost snižuje disponibilní důchod obyvatelstva, který by mohl být použit na spotřebu. Pokles růstu produktivity ekonomiky Pokles růstu produktivity ekonomiky považuji na straně nabídky za nejvýznamnější faktor, protože je to právě produktivita, která může rapidně zvýšit, ale naopak i zásadně snížit celkový produkt a potenciální růst ekonomiky. Pokud se podívám na vývoj celkové produktivity v Japonsku měřené pomocí souhrnné produktivity výrobních faktorů (Total Factor Productivity, TFP), tak v 90. letech došlo k výraznému propadu tohoto ukazatele oproti předchozím dekádám. Průměrný růst TFP se v období 1983–1991 pohyboval okolo 2,4 %. V období 1991–2000 dosáhl pouze 0,2 %, což bylo významně méně než v ostatních vyspělých státech.198 Z grafu 24 je pokles růstu TFP po roce 1990 také patrný, a to především ve výrobních odvětvích. Ne tak prudký pokles růstu TFP zaznamenala odvětví nevýrobní. Takovýto pokles celkové produktivity, i podle mého názoru, musel hrát roli v upadajícím růstu japonské ekonomiky. TFP se někdy označuje také jako tempo dlouhodobého technologického pokroku. Proto se domnívám, že to bylo vyčerpání zásob lehce dostupných moderních technologií ze zahraničí a následné problémy se zavedením nových technologií, které snížily růst souhrnné produktivity VF v Japonsku a zvýšily náklady na výrobu. Pokles růstu celkové produktivity podle mého názoru ovlivnila i neadekvátní podpora „zombie“ firem ze strany vlády a BOJ. Jejich podpora tak včetně poskytnutých úvěrů nemohla směřovat do produktivních odvětví, jež postupně upadala. Došlo tedy ke špatné alokaci kapitálu a ke zvýšení podílu neefektivních firem na celkovém produktu, což snížilo TFP. Dále si myslím, že pokles růstu celkové produktivity ovlivnilo i stárnutí a zmenšování japonské populace (viz příloha 5). To se projevilo v poklesu pracovní síly, tedy úbytku lidí v produktivním věku, v poklesu výkonnosti stávajících zaměstnanců a také ve zvýšení nákladů na práci.
198
Hayashi a Prescott. The 1990s in Japan: A Lost Decade, 2002, www.esri.go.jp/jp/prj21/forum04/pdf/summary4.pdf. s. 4–5.
69
Graf 24: Tempo růstu TFP výrobních a nevýrobních sektorů Japonska v letech 1973–2009 (v %) Výrobní sektory
Nevýrobní sektory
15,0 10,0
0,0 -5,0
1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Růst TFP
5,0
-10,0 -15,0 -20,0 Rok Zdroj: Vlastní zpracování na základě: JIP database, www.rieti.go.jp/en/database/JIP2012/index.html#.
Z čistě matematických důvodů se na propadu růstu TFP podílelo vládní opatření v rámci revize pracovního práva v roce 1988, které postupně snížilo délku pracovního týdne199 ze 48 hodin za týden na 40 hodin v roce 1993. Pracovní týden byl tedy zredukován na pět dní. Zvýšil se také počet státních svátků a prodloužila se placená dovolená.200 Tím Japonsko ztratilo svoji výhodu více odpracovaných hodin oproti ostatním vyspělým státům. V neposlední řadě lze identifikovat negativní vztah mezi regulací odvětví a jejich produktivitou. Značně regulovaná odvětví v Japonsku vykazují nižší produktivitu a naopak deregulovaná odvětví produktivitu vyšší.201
2.2.3 Transformace japonského hospodářství Příčiny v oblasti transformace hospodářství hodnotím jako klíčové důvody, které vyvolaly příchod „ztracené dekády“ a období dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Myslím si, že jsou také původcem ostatních vnitřních příčin, protože uvedly do pohybu události, které vedly ke vzniku problémů jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. Z ekonomického vývoje Japonska popsaného v kapitole 1 je patrné, že se japonská ekonomika postupně měnila z relativně chudé rozvíjející se ekonomiky po 2. světové válce ve vyspělou ekonomiku a jednu z nejbohatších na světě, jak ukazuje vývoj HDP na
199
Pracovním týdnem se chápe průměrný počet odpracovaných hodin za týden. Hayashi a Prescott. The 1990s in Japan: A Lost Decade, 2002, s. 5, www.esri.go.jp/jp/prj21/forum04/pdf/summary4.pdf. 201 Hoshi a Kashyap. Why Did Japan Stop Growing?, 2011, s. 16-21, www.nira.or.jp/pdf/1002english_report.pdf. 200
70
obyvatele v příloze 6. Pokračování v růstu jako vyspělá ekonomika je však odlišné od růstu rozvíjející se ekonomiky a vyžaduje provedení nutných interních změn. Také globální a rychle se měnící prostředí nutí ekonomiku neustále se adaptovat na nové podmínky. Vyspělá ekonomika již nemůže uplatňovat protekcionistická opatření a regulovat trh. Za účelem jejího růstu a využití existujících výhod je potřeba, aby se orientovala na liberalizaci a otevření ekonomiky. V rámci tohoto procesu transformace hospodářství se však
Japonsko
setkalo
se
značnými
problémy,
jež
nebylo
schopno
vyřešit
(např. liberalizace finančního systému, otevření japonského trhu, minimalizace vlivu státu, apod.), a upadlo tak do období stagnace. Porovnání dvou rozdílných období japonské ekonomiky, období rychlého růstu a období poklesu a stagnace, potvrzuje fakt, že Japonsko svůj proces transformace hospodářství nedokončilo úspěšně. Přestože se stalo vyspělou ekonomikou, nepovedlo se mu udržet ekonomický růst tak jako jiným vyspělým státům. Původní růstové faktory (japonský management, ústřední role vlády, protekcionismus, těsné vztahy mezi byrokracií a firmami, keiretsu, spořivost Japonců, apod.) již nebyly v rychle se měnícím ekonomickém i společenském prostředí dostatečně silné či růst vyspělé země dokonce brzdily. V tabulce 7 jsem původní příčiny japonského hospodářského zázraku porovnala s obdobím dlouhodobé stagnace a pokusila se určit, jestli hrály nějakou roli v příchodu „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace. Příčiny jsem seřadila podle struktury na obrázku 1. Nejdříve jsem určila, jestli byla daná příčina v období dlouhodobé stagnace aktuální a pokud ano, zda byla i příčinou dlouhodobé stagnace. V případě, že příčina nebyla aktuální, zkoumala jsem také, jestli její inverzní vyjádření nemohlo způsobit stagnaci japonské ekonomiky. Inverzním vyjádřením mám na mysli protikladný výraz. Například v případě adekvátní hospodářské politiky je jím právě neadekvátní hospodářská politika, která jednoznačně prohloubila stagnaci ekonomiky Japonska. Co se týče vysokého objemu soukromých investic, je jeho inverzním vyjádřením nízký objem soukromých investic, který také vedl ke dlouhodobé stagnaci.
71
Tabulka 7: Porovnání příčin japonského hospodářského zázraku a jejich možného negativního vlivu na ekonomiku v období dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky
Aktuální příčina v době dlouhodobé stagnace Japonska
Příčina dlouhodobé stagnace Japonska
Rostoucí světový obchod
Neplatí
Ano (inverzně)
Nízké ceny surovin
Neplatí
Ano (inverzně)
Platí
Ne
Ekonomická podpora od USA
Neplatí
-
Korejská válka
Neplatí
-
Neplatí
Ano (inverzně)
Platí
Ne
Neplatí
Ano (inverzně)
Platí
Ano
Neplatí
Ano (inverzně)
Nové a lehce dostupné moderní technologie
Neplatí
Ano (inverzně)
Nízké náklady zaváděných technologií
Neplatí
Ano (inverzně)
Vzdělaná a kvalifikovaná pracovní síla
Platí
Ne
Dostatek relativně levné pracovní síly
Neplatí
Ano (inverzně)
Úzké vazby mezi byrokracií a firmami
Platí
Ano
Japonský management
Platí
Ano
Keiretsu
Platí
Ano
Kolektivismus a loajálnost Japonců
Platí
Ano
Příčina japonského hospodářského zázraku Vnější příčiny
Začlenění do mezinárodních organizací
Vnitřní příčiny Příčiny na straně poptávky Adekvátní hospodářská politika Minimální náklady na armádu Vysoký objem soukromých investic Vysoký objem úspor Podhodnocený kurz japonského jenu Příčiny na straně nabídky
Příčiny v oblasti transformace ekonomiky
Zdroj: Vlastní zpracování
Z tohoto srovnání vyplývá, že 5 příčin z celkových 18 bylo jak příčinami japonského hospodářského zázraku, tak dlouhodobé stagnace. Navíc dalších 8 příčin v inverzním vyjádření významně přispělo ke stagnaci japonské ekonomiky. Tato skutečnost potvrzuje
72
domněnku, že hospodářství Japonska v průběhu času prošlo určitou transformací. Musela se změnit jeho struktura i vnitřní prostředí, ve kterém již původní příčiny růstu negenerovaly pozitivní výstupy. Některé původní příčiny růstu se naopak vyčerpaly a přeměnily se v příčiny negativní. Pokud se podívám na roli vlády a japonské centrální banky v rámci ekonomiky v období hospodářského zázraku, je patrné, že hospodářská politika byla výrazně intervencionistická, protekcionistická a zaměřená na růst v podstatě za každou cenu. Vláda významně ovlivňovala zahraniční obchod na jedné straně podporou exportu a vyvážejících firem a na straně druhé minimalizací importu skrze dovozní cla, státní kontroly a omezení. Zasloužila se i o import zahraničních technologií a racionalizaci výroby. V neposlední řadě poskytovala firmám či celým odvětvím správně cílené dotace a zachovávala nízké daně. Tento přístup státu k národní ekonomice lze podle Jiránkové202 klasifikovat jako model národního kapitalismu, rozvojový stát. Model rozvojového státu chápe stát jako ústředního aktéra v oblasti hospodářství, jehož úkolem je podporovat jednotlivá odvětví a firmy, stimulovat export a prosazovat národní zájmy skrze podnikatelskou sféru.203 Jak se japonská ekonomika postupně vyvíjela a přibližovala se statutu vyspělé země, začal se měnit i přístup vlády a BOJ k ekonomice. Vláda zahájila proces liberalizace a otevírání ekonomiky a zaměřila se více na tržní aspekty ekonomiky. Toto, dá se říci, „ekonomické dospívání“ podle mého názoru odpovídá přechodu z modelu rozvojového státu směrem ke státu liberálnějšímu, např. k modelu neoliberálního státu204, který klade důraz na trh a roli jednotlivce či firmy v tržním prostředí. Analýzu příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky uzavřu doplněním nejdůležitějších vnějších příčin, které k tomuto stavu hospodářství přispěly. Je nutné podotknout, že dlouhodobá stagnace ekonomiky Japonska není jednolitým obdobím poklesu či pomalého růstu ekonomiky. Japonská ekonomika vykázala od počátku „ztracené dekády“ několik expanzí, jak jsem popsala v podkapitole 1.4 a 1.5. Tyto expanze byly však také v důsledku vnějších příčin, tedy nepříznivého mezinárodního klimatu, vystřídány opět recesí.205 Pokud se podívám na konec 90. let, tak to byla Asijská finanční krize a poté kolaps dot-com bubliny na začátku třetího tisíciletí, které prohloubily
202
Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 47–49. Blíže viz Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 46–52. 204 Blíže viz Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 47. 205 Období „ztracené dekády“ rozděluje do jednotlivých fází poklesu a opětovné obnovy ekonomiky například Syed, Kang a Tokuoka. Blíže viz Syed, Kang a Tokuoka. “Lost Decade” in Translation What Japan’s Crisis Could Portend about Recovery from the Great Recession, 2009, www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2009/wp09282.pdf. 203
73
„ztracenou dekádu“ a odhalily křehkost japonského finančního systému. Nejdelší expanzi v poválečném období ukončila zase globální finanční a ekonomická krize v roce 2008, která negativně zasáhla světovou poptávku po japonském zboží. Nakonec Japonsko postihlo v roce 2011 velké zemětřesení, jež zničilo některé výrobní kapacity a narušilo fungování ekonomiky.
74
3 Možnosti řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky V této kapitole spočívá hlavní vlastní přínos autorky. Věnuji se zde možnostem řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Nejprve uvádím přehled existujících řešení dlouhodobé stagnace Japonska a stručně je hodnotím. Poté představuji již samotný návrh řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky z pohledu autorky rozdělený do dílčích oblastí řešení, ve kterých navrhuji konkrétní řešení za účelem nastartování opětovného ekonomického růstu Japonska.
3.1 Identifikace existujících řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky Zatímco odborných publikací a názorů na příčiny „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace japonské ekonomiky je poměrně velké množství, v průběhu let se dokonce vyvinuly i velmi odlišné pohledy na stagnaci ekonomiky Japonska, možných řešení této situace v současné době není mnoho. Odborná literatura nabízí většinou analýzu problémových oblastí, kterým je nutné se v současnosti věnovat, avšak nedefinuje ucelená řešení. Řešení, která jsou k dispozici, byla aktuální v průběhu 90. let či na začátku třetího tisíciletí. Nejaktuálnější názory odborníků na možná řešení lze nalézt v rámci žurnalistických interview, avšak ve formě stručných odpovědí. Chybí zde celistvý a dlouhodobý koncept, který by zahrnoval plán řešení jednotlivých problémových oblastí. Proto jsem se rozhodla, že se takovýto koncept nastartování ekonomického růstu Japonska pokusím navrhnout. Jsem si samozřejmě vědoma, že tento koncept bude zjednodušený, protože v diplomové práci není bohužel prostor pro detailní návrh všech dílčích řešení. Na základě důkladné rešerše literatury nejprve uvádím krátký přehled existujících řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky, která jsou aktuálně navrhována japonskou vládou, OECD či jednotlivými experty. Jedná se o následující řešení, která jsou v dalším textu charakterizována:
75
Řešení politického vedení Japonska206
Harney, International Herald Tribune207
Tyers a Zhang, University of Western Australia208
Beltramello a kol., OECD209
Doporučení OECD210
Současné řešení politického vedení Japonska, konkrétně premiéra Abeho, obsahuje plán zavedení nových ekonomických opatření, jenž dostal dokonce název „Abenomics“. Řešení premiéra Abeho spočívá především v agresivní monetární a fiskální politice a strukturálních reformách. Hlavním cílem je povzbudit růst HDP a zvýšit inflaci na 2 % prostřednictvím uvolnění monetární politiky, krátkodobých fiskálních stimulů a reforem, které podpoří trh práce a rozšíří obchodní partnerství.211 Bohužel řešení, které prozatím Abe uplatňuje, neobsahuje důležité strukturální reformy. Ale naopak se snaží realizací agresivní monetární politiky a velkých, ne příliš produktivních veřejných projektů tyto reformy oddálit. Abe nedisponuje dlouhodobým plánem řešení a podle jeho činů je zřejmé, že jsou řízeny spíše politickým rozhodováním, než tím ekonomickým a zodpovědným. 212 Alexandra Harney v listu International Herald Tribune zajímavým, avšak příliš novinářským stylem představuje svou myšlenku řešení japonské stagnace. Ta spočívá podle jejího názoru ve zvýšení míry porodnosti v Japonsku. V tomto článku kritizuje mezery ve vládních opatřeních, jež přispěly k vysokým nákladům na výchovu dětí a také k oddalování založení rodiny. V rámci svého řešení navrhuje tři kroky, které povedou k obnovení porodnosti v Japonsku, a tím i jeho růstu. Zaprvé se vláda musí zaměřit na výstavbu většího počtu dotovaných veřejných školek, čímž zvýší dostupnost této péče pro rodiny s dětmi. Odstranění principu seniority a přesčasů ve firmách dále zvýší nejen mzdy
206
Blíže viz Xu. Abenomics and the Japanese Economy, 2013, www.cfr.org/japan/abenomics-japaneseeconomy/p30383. 207 Blíže viz Harney. Without Babies, Can Japan Survive?, 2012, search.proquest.com.zdroje.vse.cz/docview/1238189332/1420A064CF37EDFAA81/47?accountid=17203. 208 Blíže viz Teyes a Zhang. Japan’s Economic Recovery: Insights from Multi-region Dynamics, 2011, www.uwa.edu.au/__data/assets/pdf_file/0009/1857942/11-13-Japans-Economic-Recovery-Insights-from-Multi-RegionDynamics.pdf. 209 Blíže viz Beltramello a kol. Opening Japan: Comparisons with Other G20 Countries and Lessons Learned from International Experience, 2011, dx.doi.org/10.1787/5kg6nk6w3v7c-en. 210 Blíže viz OECD Economic Surveys: Japan 2013, 2013, dx.doi.org/10.1787/eco_surveys-jpn-2013-en. 211 Blíže viz Xu. Abenomics and the Japanese Economy, 2013, www.cfr.org/japan/abenomics-japaneseeconomy/p30383. 212 Blíže viz Katz. Abenomics Is Bad Medicine, 2013, online.wsj.com/news/articles/SB10001424127887324590904578287472450294546.
76
mladých pracovníků, ale také množství času zaměstnanců, který mohou trávit s rodinou. Nakonec je podle Harney nutné podporovat ženy při vstupu do pracovního procesu.213 Tyers a Zhang v rámci diskuzního příspěvku University of Western Australia nejprve sumarizují často uváděné příčiny stagnace japonské ekonomiky a poté analyzují možné zdroje ekonomického růstu s využitím multiregionálního globálního dynamického modelu. Na základě provedené analýzy tvrdí, že ke zlepšení ekonomické výkonnosti a hospodářského růstu Japonska povede reálná depreciace japonského jenu a s ní spojený nárůst exportu. Této reálné depreciace jenu je možné dosáhnout zvýšením produktivity v sektoru služeb, čímž dojde ke snížení nákladů neobchodovatelných služeb jak pro exportéry, tak pro veřejnost. Zvýšení produktivity v sektoru služeb lze poté podle Tyerse a Zhanga dosáhnout otevřením domácího trhu se službami.214 Ve svém oboru velmi přínosné avšak obecně příliš úzce zaměřené řešení vypracoval Beltramello a kolektiv v rámci studie OECD. Beltramello a kolektiv vidí hlavní faktor nastartování ekonomického růstu v otevření japonské ekonomiky. V této studii porovnávají současnou otevřenost Japonska se stavem v ostatních státech G20 (Group of Twenty)215, dokládají významný vliv otevřenosti ekonomiky na její hospodářský růst na základě jak teoretické, tak empirické literatury a nakonec prezentují konkrétní a úspěšně realizované politiky v jiných zemích jako případné podněty pro japonskou vládu. Beltramello a kolektiv potvrzují, že otevřenější ekonomiky obvykle rostou rychleji než ty méně otevřené, protože jsou vystaveny zahraničním myšlenkám, práci, technologiím, atd. Zabývají se jak otevřeností ekonomiky v oblasti obchodu se zbožím a službami a pohybu kapitálu, tak pohybem lidí, technologií, vědeckých poznatků a znalostí. Autoři hodnotí Japonsko v porovnání se státy G20 jako celkově relativně uzavřenou ekonomiku. Jako nejvíce uzavřené oblasti uvádí trh práce a pohyb vysoce kvalifikovaných jedinců, mezinárodní investice, cirkulaci znalostí a mezinárodní vědeckou a výzkumnou spolupráci. V rámci obchodní politiky vidí výzvu ve velkém objemu netarifních opatření pro zahraniční subjekty vyvážející na japonský trh. V oblasti investic zůstávají podle názoru
213
Harney. Without Babies, Can Japan Survive?, 2012, search.proquest.com.zdroje.vse.cz/docview/1238189332/1420A064CF37EDFAA81/47?accountid=17203. 214 Teyrs a Zhang. Japan’s Economic Recovery: Insights from Multi-region Dynamics, 2011, www.uwa.edu.au/__data/assets/pdf_file/0009/1857942/11-13-Japans-Economic-Recovery-Insights-from-Multi-RegionDynamics.pdf. 215 G20 označuje skupinu dvaceti nejvyspělejších ekonomik světa, které se za účasti jejich ministrů financí a guvernérů centrálních bank pravidelně setkávají a řeší globální ekonomické problémy. První oficiální summit G20 se konal v roce 2008. Mezi členské země patří 19 zemí (Argentina, Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Francie, Německo, Indie, Indonésie, Itálie, Japonsko, Mexiko, Rusko, Saúdská Arábie, Jižní Afrika, Jižní Korea, Turecko, Velká Británie a USA) a 20. členem je Evropská unie. Blíže viz G20, www.g20.org/about_G20.
77
autorů problémem velmi vysoké překážky PZI a také nízká míra mezinárodní spolupráce na vědeckých projektech.216 Z mého pohledu nejširším a nejlépe definovaným řešením jsou doporučení ze strany OECD, která ve svém ekonomickém průzkumu Japonska analyzuje jeho současný vývoj a navrhuje řešení aktuální situace. Zaměřuje se především na fiskální konsolidaci, tedy obnovení udržitelnosti veřejných financí, doplněnou ukončením deflace a podporou růstového potenciálu Japonska. Mezi nejdůležitější oblasti, které v současnosti brání hospodářskému růstu Japonska, patří podle OECD velmi vysoký poměr veřejného dluhu k HDP, 15 let trvající deflace, následky velkého zemětřesení z roku 2011 a poměrně nízká participace pracovní síly v pracovním procesu. OECD doporučuje stanovit takový přebytek státního rozpočtu, který do roku 2020 umožní stabilizovat poměr veřejného zadlužení k HDP. Podporuje zavedení plánovaného zvýšení daně ze spotřeby na 10 % a také zvýšení věku odchodu do důchodu. Pro boj s deflací navrhuje realizovat kvantitativní i kvalitativní uvolnění monetární politiky s cílem 2% inflace. Dále je zastáncem zvýšení participace žen, starších i mladých občanů v pracovním procesu. OECD se zaměřuje i na podporu udržitelného růstu prostřednictvím obnovitelných zdrojů, snížení nerovnosti příjmů a chudoby a také větší integraci Japonska do světové ekonomiky.217 Z popisu výše zmíněných existujících řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky je zřejmé, že se zde nachází prostor pro komplexnější, dlouhodobější a hlubší řešení. Řešení, která navrhli Harney, Tyerse a Zhang a Beltramello a kolektiv jsou jistě podnětná, ale představují jen dílčí řešení určitého problému. Tato dílčí řešení podle mého názoru sama o sobě nemohou vyřešit dlouhodobou stagnaci a nastartovat ekonomický růst Japonska, protože nereflektují ostatní problémové oblasti. Řešení politického vedení Japonska a OECD, která mají sice širší záběr, hodnotím také jako nedostačující. Japonská vláda totiž svůj plán řešení přizpůsobuje spíše politickým než ekonomickým cílům, což brání realizaci potřebných opatření a orientaci na dlouhodobý horizont. Doporučení OECD představují podle mého názoru nejlepší dostupné aktuální řešení dlouhodobé stagnace, které je ovšem zaměřeno pouze na současné palčivé problémy, navrhuje řešení spíše v krátkodobém horizontu a neadresuje transformaci japonského hospodářství, jež je z mého pohledu klíčová.
216
Blíže viz Beltramello. Opening Japan: Comparisons with Other G20 Countries and Lessons Learned from International Experience, 2011, dx.doi.org/10.1787/5kg6nk6w3v7c-en. 217 Blíže viz OECD Economic Surveys: Japan 2013, 2013, dx.doi.org/10.1787/eco_surveys-jpn-2013-en.
78
3.2 Návrh řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky z pohledu autorky Po charakteristice existujících aktuálních řešení představím svůj vlastní pohled na řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Vlastní řešení jsem navrhla na základě poznatků získaných z ekonomického vývoje Japonska popsaného v kapitole 1, následné detailní analýzy příčin dlouhodobé stagnace uvedené v kapitole 2 a ekonomické teorie a teorie hospodářské politiky představené v podkapitole 1.1 a 2.1. Snažila jsem se řešení postavit na popsaných ekonomických zákonitostech, znalostech získaných při studiu na Vysoké škole ekonomické a vlastních zkušenostech ze semestrálního studijního pobytu v Japonsku. Při návrhu řešení jsem se zaměřila na zdroje a překážky hospodářského růstu, tedy růstu produktu, protože, jak je zřejmé z definice stagnace v podkapitole 1.1, je to právě existující, dlouhodobý a významný růst produktu, který je schopen stagnaci ekonomiky ukončit. Orientovala jsem se především na dlouhodobý horizont, jelikož příčiny přetrvávající stagnace rozebrané ve druhé kapitole jasně naznačují, že se jedná o dlouhodobé problémy, které zasahují hluboko do struktury a rovnováhy ekonomiky. Proto si myslím, že pouze krátkodobé řešení nemůže japonskou ekonomiku z přetrvávající stagnace vyvést. Řešení jsem koncipovala tak, aby adresovalo ty vnitřní příčiny dlouhodobé stagnace, které jsem analyzovala a popsala v podkapitole 2.2 a kterým jsem přiřadila nejvyšší míru negativního dopadu na ekonomiku. Tyto vnitřní příčiny jsem tedy identifikovala jako problémové oblasti218, které musí být pomocí jednotlivých opatření řešeny, aby došlo k nastartování ekonomického růstu Japonska. Návrh řešení jsem rozdělila do 7 oblastí v rámci tří kategorií oblastí řešení, jak je vidět na obrázku 3. Oblasti obsahují již konkrétní řešení a doporučená opatření. Tyto oblasti řešení v pořadí dle kategorií oblastí a v rámci logické a ekonomické návaznosti postupně představuji a uvádím navržená řešení.
218
Vyjma problémové oblasti, která odpovídá vnitřní příčině na straně poptávky, cenová bublina na trzích aktiv a půdy. Domnívám se totiž, že tato příčina již v současné době není aktuální a je zažehnána. Její důsledky se projevují spíše v oblasti finančního systému a soukromých investic. Dále jsem problémové oblasti, které odpovídají vnitřním příčinám na straně poptávky, past likvidity a deflace, spojila do jedné problémové oblasti, jelikož jejich řešení je na sobě vzájemně významně závislé.
79
Obrázek 3: Rámec vnitřních oblastí řešení v rámci návrhu řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky z pohledu autorky
Vnitřní oblasti řešení Oblasti řešení na straně poptávky
Oblasti řešení na straně nabídky
Hospodářská politika Finanční systém Produktivita ekonomiky
Soukromé investice
Past likvidity a deflace Soukromá spotřeba
Transformace hospodářství
Zdroj: Vlastní zpracování
3.2.1 Hospodářská politika Hospodářská politika Japonska je klíčovou oblastí mého návrhu řešení, protože právě prostřednictvím hospodářské politiky a jejích aktérů, především vlády a japonské centrální banky, je možné ovlivnit dění v ekonomice. Identifikovala jsem, že v rámci řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky je nutné provést nezbytná opatření především formou strukturálních reforem, které budou doplněny a podpořeny vhodnou monetární a fiskální politikou. Jak vychází z analýzy příčin dlouhodobé stagnace ve druhé kapitole, problémy japonského hospodářství jsou dlouhodobé a hluboké. Proto se domnívám, že pouze opatření fiskální a monetární politiky stagnaci ekonomiky nevyřeší. Celkově si myslím, že hospodářská politika Japonska potřebuje mít jasně formulované vize a dlouhodobý plán. Vláda a BOJ se také musí zaměřit na lepší vyhodnocování situace na trhu, analýzu ekonomiky a kontrolu ekonomických ukazatelů za účelem minimalizace chybných kroků a maximalizace vhodných opatření.
80
V rámci monetární politiky doporučuji japonské centrální bance uplatnit agresivnější a neočekávanou expanzivní politiku. BOJ musí vytvořit inflační očekávání a zvýšit inflaci v ekonomice skrze zvyšování měnové báze. Proto by podle mého názoru měla dbát na cílování inflace vyšší, než jsou současná 2 %. Navrhuji stanovit inflační cíl na 4 %. Mezi nekonvenční opatření, kterých může využít, patří např. kvantitativní uvolňování, operace na volném trhu a devizové intervence. Co se týká fiskální politiky, je potřeba investovat vládní výdaje do projektů, které budou i v budoucnu generovat zaměstnanost a výnosy namísto současných projektů stavby silnic a tunelů, které po jejich dokončení generují pouze vysoké náklady na údržbu. Pokud budou vládní výdaje navíc vytvářet pozitivní externality, které se přelijí i do soukromého sektoru, pak budou tyto výdaje ještě produktivnější. Důležitým úkolem je snížení veřejného zadlužení Japonska, které ohrožuje jeho finanční stabilitu a snižuje důvěru v pozitivní budoucí vývoj japonské ekonomiky. V období stagnace však snížení vládních výdajů může stagnaci ještě prohloubit. Proto v současné situaci doporučuji výrazně vládní výdaje nesnižovat, ale zaměřit se na jejich strukturu a nasměrovat je do projektů, které přispějí k budoucímu růstu produktu, což zvýší vládní příjmy. Po vyvedení ekonomiky ze stagnace bude možné vládní výdaje omezit. V případě daní navrhuji krátkodobé snížení především daně ze spotřeby za účelem stimulace spotřeby. Konkrétní řešení ostatních vládních politik představím níže v rámci jednotlivých oblastí řešení. Celkově by měla japonská vláda jen zřídka zasahovat do ekonomiky protekcionistickými opatřeními a spíše vytvářet pro subjekty příznivé prostředí k jejich ekonomické činnosti. V neposlední řadě doporučuji minimalizaci vazeb mezi vládou, bankami a firmami, která povede ke zdravější konkurenci a vyšší efektivnosti.
3.2.2 Finanční systém Oblast řešení Finanční systém představuje v rámci mého návrhu také velmi důležitou oblast. V první řadě je nutné dokončit proces liberalizace finančního systému219 započatý v 80. letech, aby ekonomika disponovala silným, stabilním a otevřeným finančním systémem, který není náchylný na případné externí či interní šoky. Japonsko se v rámci liberalizace pohybu kapitálu setkalo se značnými problémy. Z přílohy 7 je vidět, že od
219
Finanční liberalizace totiž vede dle odborníků k růstu dlouhodobé produktivity a celkově k vyššímu dlouhodobému růstu ekonomiky. Blíže např. viz Rancire. Systemic Crises and Growth, 2008, www.econ.ucla.edu/people/papers/Tornell/Tornell359.pdf.
81
začátku 80. let se finanční integrace Japonska pozvolně zvyšovala vyjma období po „bublinové ekonomice“ a Asijské finanční krizi, kdy došlo ke krátkodobému propadu. Ovšem stále se míra finanční integrace Japonska nachází v porovnání s ostatními vyspělými státy na nízké úrovni (viz tabulka 8). V rámci liberalizace finančního systému doporučuji odstranit bariéry vstupu zahraničních investic, otevřít finanční trh a snížit nutné podmínky pro získání úvěrů, což se promítne ve zvýšení ekonomického růstu. Tabulka 8: Poměr mezinárodní finanční integrace Japonska za rok 2006 ve srovnání s ostatními vyspělými státy
Země
Poměr mezinárodní finanční integrace
Švýcarsko
1136,7
Velká Británie
898,4
Eurozóna
318,3
USA
245,6
Kanada
218,0
Japonsko
173,1
Čína
103,9
Zdroj: Lane. International Financial Integration and Japanese Economic Performance, 2009, http://www4.gsb.columbia.edu/filemgr?file_id=69109, s. 8.
Jsem toho názoru, že je nutné navázat na Koizumiho reformy a ozdravit bankovní sektor, aby opět nabyl potřebné likvidity. Především se jedná o odstranění zbývajících NPLs např. formou odepsání, které povede ke zvýšení efektivity bank.220 Dále je potřeba, aby japonské banky vhodně využívaly lidského kapitálu k přesným analýzám současného i budoucího stavu, což jim umožní zodpovědně a zároveň výhodně investovat a nespoléhat se na doporučení vlády či subjektivní hodnocení. Jejich činnost by potom měla být zpětně kontrolována a vyhodnocována v rámci lepší bankovní regulace. Banky se také nesmí omezit pouze na velké firmy, ale především poskytovat úvěry malým a středním podnikům, které jsou základem ekonomiky. V neposlední řadě doporučuji bankám zrušení vazeb na firmy v rámci keiretsu, jimž banky přednostně, a dá se říci bezhlavě, půjčují. Tento krok učiní jejich rozhodování efektivnější.
220
Tuto hypotézu potvrzují např. Altunbas, Liu, Molyneux a Seth, kteří zjistili, že objem NPLs u japonských komerčních bank je pozitivně korelován s jejich neefektivností. Blíže viz Altunbas, Liu, Molyneux a Seth. Efficiency and Risk in Japanese Banking, 2000, 10.1016/S0378-4266(99)00095-3.
82
3.2.3 Soukromé investice Oblast řešení Soukromé investice úzce souvisí s finančním systémem Japonska. Ke zvýšení investic, které se promítne v růstu produktu, by měla vést výše zmíněná liberalizace finančního systému a ozdravení bankovního sektoru. Bankovní sektor bude totiž schopen a ochoten bez problémů poskytovat úvěry. Ke stimulaci investic přispěje i snížení vládních investic v oblastech, kde soukromé investice částečně vytlačují. Nadbytečné kapacity firem z období „bublinové ekonomiky“ by v případě nastartování ekonomického růstu našly své upotřebení ve zvýšené produkci, a umožnily tak realizaci nových investic. V případě pomalého ekonomického růstu musí nejdříve dojít k přizpůsobení či odstranění těchto nadbytečných kapacit. Doporučuji zaměření firemních investic nejen na produktivní fyzický kapitál, ale také na lidský kapitál, který je základem efektivního fungování firmy a disponuje inovačním potenciálem. Realizované inovace přinesou poté firmám vyšší výnosy z investic, které mohou být použity na další investice.
3.2.4 Past likvidity a deflace Řešení v oblasti Pasti likvidity a deflace spolu úzce souvisí a v podstatě bez vyřešení problému pasti likvidity jen těžce může dojít k odstranění deflace v ekonomice. Ze stavu pasti likvidity vyvede japonské hospodářství obnovení transmisního mechanismu monetární politiky, protože poté bude již monetární expanze účinná a dojde ke zvýšení produktu. Obnovení transmisního mechanismu je podle mého názoru podmíněno úspěšným dokončením výše zmíněné liberalizace finančního sektoru, ozdravením bank a rozšířením pozitivního očekávání. Pro odstranění deflace z japonské ekonomiky je navíc nutné vytvořit inflační očekávání, tedy zvýšit očekávání budoucí inflace, aby došlo k vyrovnání poměru současné cenové hladiny k očekávané cenové hladině, a odstranily se tak deflační tlaky. Japonská centrální banka se podle mého názoru musí zavázat k dlouhodobé expanzivní monetární politice nejlépe prostřednictvím zvyšování monetární báze a k cílování vyšší inflace zhruba na úrovni 4 %. Nejen proto, že při úrokových sazbách na nulové úrovni již není prostor pro další snížení, ale také proto, že toto opatření je spíše krátkodobého charakteru. Domnívám se, že monetární expanze by v současné situaci měla být agresivnější než doposud. Uvědomuji si, že BOJ i japonská vláda se obávají případné vysoké inflace, ovšem v období dlouhotrvající stagnace ekonomiky s hrozbou deflační spirály je z mého hlediska lepší
83
variantou vyšší inflace. Navíc v současné době existuje mnoho účinných opatření na snížení inflace, avšak jen minimum opatření na odstranění deflace.
3.2.5 Soukromá spotřeba Klíčovou roli hraje v návrhu řešení také oblast Soukromá spotřeba. Je to především z toho důvodu, že se na tvorbě HDP podílí zhruba 60 % (viz graf 22), a významně tedy ovlivňuje objem reálného produktu. Soukromá spotřeba má v japonské ekonomice podle mého názoru největší růstový potenciál. Proto doporučuji orientaci právě na soukromou spotřebu jako motor ekonomického růstu v dlouhodobém měřítku namísto dosavadní role přisuzované exportu, který je podřízen externím podmínkám, a tedy náchylný na případné výkyvy. Za účelem stimulace soukromé spotřeby je podle mého názoru nutné, aby politické vedení Japonska vytvořilo pozitivní očekávání budoucího vývoje ekonomiky a přesvědčilo o jeho naplnění ekonomické subjekty Japonska. Jak je známo z ekonomické teorie221, sebenaplňující
se
očekávání222
v případě
mohou
pozitivních
očekávání
přispět
k ekonomickému růstu, protože domácnosti s vidinou „lepších zítřků“ zvýší spotřebu, což ve výsledku vede k růstu produktu. Ostatně v Japonsku již pozitivní očekávání podpořila např. japonský hospodářský zázrak, kdy většina Japonců včetně politického vedení a ekonomů věřila, že toto úspěšné období růstu potrvá velmi dlouho. Zvýšení soukromé spotřeby je dále podmíněno vytvořením inflačního očekávání a vyřešením problému deflace, která soukromou spotřebu potlačuje. K podpoře soukromé spotřeby přispěje také snížení značného objemu nastřádaných úspor japonských domácností (viz graf 23). Proto doporučuji zavést lepší sociální systém, který nebude japonské občany nutit spořit na bydlení, vzdělání a především na stáří. Domnívám se, že by se měl stát namísto firem postarat o sociální jistoty obyvatel. Ulehčí tímto jednak podnikům, které budou mít možnost využít finanční prostředky na zvýšení investic, tak Japoncům, kteří budou moci spotřebovávat část svého jinak uspořeného důchodu. Celkově se podle mého názoru také zvýší důvěra obyvatel v sociální zabezpečení.
221
Nell. The General Theory of Transformational Growth: Keynes After Sraffa, 1998, s. 138. Sebenaplňující se očekávání je očekávání jednotlivce ohledně výsledku určité situace, které ovlivňuje jedince v jeho chování tak, že nakonec k očekávánému výsledku dané situace dojde. Pokud tedy jedinci očekávají, že se v budoucnu zvýší ceny, začnou spotřebovávat a investovat nyní, aby využili nižší cen, což povede k růstu cenové hladiny v budoucnu. 222
84
Dále soukromou spotřebu podpoří i zvýšení zaměstnanosti a mezd. Větší podíl domácností tak získá disponibilní důchod, nebo jejich současný důchod vzroste, což jim umožní více spotřebovávat. Navrhuji také krátkodobé snížení daní především daně ze spotřeby, které, se domnívám, bude impulsem k rychlému a významnému zvýšení spotřeby. Myslím si, že domácnosti tohoto krátkodobého snížení daní kvůli jeho výhodnosti (došlo by ke zlevnění některých výrobků) využijí, což by se mohlo stát určitým odrazovým můstkem.
3.2.6 Produktivita ekonomiky Stěžejní oblastí řešení je na straně nabídky Produktivita ekonomiky. V rámci oblasti Produktivita ekonomiky je nezbytné provést několik opatření. Vláda i BOJ musí nejprve ukončit podporu „zombie firem“ i za cenu jejich případného bankrotu. Tento samočistící proces v ekonomice je přirozený a podmiňuje budoucí růst, protože dává prostor novým životaschopným
a
produktivním
firmám.
„Zombie
firmy“
musí
být
buď
restrukturalizovány, nebo jim musí být umožněn odchod z trhu. Pokud se sníží podíl neproduktivních firem na celkovém počtu firem v Japonsku, vzroste jejich produktivita. Také se uvolní dodatečné zdroje pro produktivní firmy, které byly předtím neefektivně využívány „zombie firmami“. Navíc pokud budou finanční prostředky a pomoc ať už od vlády, BOJ nebo ostatních bank proudit do produktivních podniků a odvětví, takto vytvořený dodatečný produkt bude nejen vyšší, ale také bude vyprodukován s vyšší produktivitou. Jak jsem zmínila v podkapitole 1.1, použité technologie jako jeden z faktorů jsou schopny zvýšit potenciální produkt a hospodářský růst. Proto navrhuji zaměřit se v rámci produktivity japonské ekonomiky na vědu a výzkum jako pohon ekonomického růstu. V současné době jsou to právě inovace, které mění dění ve světové ekonomice. Myslím si, že Japonsko potřebuje k nastartování růstu ekonomiky nové moderní technologie, jako tomu bylo po 2. světové válce. Nyní si je však již musí vyvinout vlastní silou. Proto doporučuji vytvořit příznivé klima pro firmy, které je podpoří v investicích do vědy a výzkumu a v rychlejší adopci již existujících moderních technologií především v oblasti informačních
a
komunikačních
technologií
(Information
and
Communication
Technologies, ICT), kde za ostatními vyspělými státy významně zaostávají (viz příloha 8). Tím dojde ke zvýšení technologického pokroku, a tedy i růstu produktu. Vláda musí zajistit takové prostředí, v němž budou firmy motivovány vidinou zisku z jejich inovační
85
aktivity. Také se musí zasadit o výchovu a udržení vědecké elity a její doplnění o zahraniční odborníky a prosazování větší spolupráce mezi univerzitami a firmami. Část vládních výdajů je rovněž potřeba nasměrovat do inovativních a produktivních vědeckých projektů. K významnému růstu celkové produktivity japonské ekonomiky podle mého názoru přispěje zvýšení produktivity v sektoru služeb, který, jak je vidět z grafu 24, vykazuje výrazně nižší růst TFP než sektor výrobní. Navíc, pokud se podívám na skladbu HDP Japonska dle jednotlivých sektorů, je z grafu 25 zřejmé, že i minimální zvýšení produktivity v sektoru služeb s jeho téměř tříčtvrtečním podílem na HDP bude generovat značný růst celkové produktivity japonské ekonomiky. Největší příležitost k takovému nárůstu TFP vidím v oblasti ICT a jejich využití. V neposlední řadě deregulace jednotlivých odvětví japonské ekonomiky jak výrobních, tak nevýrobních povede k vyšší produktivitě (např. díky odstranění opatření chránící nezralé, ale neproduktivní podniky), jak jsem doložila v podkapitole 2.2. Graf 25: HDP Japonska za rok 2012 rozdělený podle podílu jednotlivých sektorů (v %) 1,1% 26,3%
Zemědělství Průmysl Služby 72,5%
Zdroj: Vlastní zpracování na základě: The World Factbook, www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/geos/ja.html.
Co se týká trhu práce, i zde existuje prostor pro zvýšení produktivity japonské ekonomiky. Domnívám se, že je především potřeba snížit rigiditu trhu práce, aby se odstranila neefektivní alokace práce. Tohoto výsledku bude dosaženo zvýšením flexibility a mobility pracovní síly, která bude schopna volně proudit do produktivnějších odvětví a do odvětví s vyšším příjmem. Navrhuji odstranit systém celoživotního zaměstnání, což umožní firmám snadněji najímat i propouštět zaměstnance. Tento fakt se promítne ve vyšší adaptabilitě firem na nové měnící se ekonomické podmínky a také ve snížení nákladů na práci. Pokud se zruší systém celoživotního zaměstnání a jeho hierarchie, zvýší se podle
86
mého názoru konkurence na pracovním trhu, a tím i jeho efektivnost. Zaměstnanci budou obsazováni na manažerské pozice na základě jejich schopností a výkonnosti a nikoliv na základě věku a počtu let strávených v jedné firmě, jak je tomu v současné době. Využití pracovních smluv na dobu určitou nebo na předem stanovený počet let stejně jako částečné úvazky a dohody o provedení činnosti přispějí podle mého názoru jak ke zmíněné flexibilitě pracovní síly, tak k poklesu firemních nákladů. Jak je patrné z přílohy 9, existují v Japonsku velké rezervy v uplatnění žen v pracovním procesu. Proto navrhuji zvýšení podílu ženské populace v zaměstnání, který představuje dodatečný zdroj práce jako výrobního faktoru, jež může zvýšit produkt. Na základě interview s japonskými zaměstnanci a vlastního pozorování prostředí japonských firem a chování japonských zaměstnanců jsem dospěla k zobecněnému závěru, že v japonských firmách se projevuje jen minimum kreativity a inovativnosti, které jsou potlačovány systémem japonského managementu. Byrokratické postupy uvnitř podniků, které není většinou možné obejít, navíc snižují výkonnost zaměstnanců a míru adaptability na nové podmínky. Také proto výkonnost japonských firem s výhradně japonskými vlastníky a zaměstnanci je o poznání nižší než v případě zahraničních vlastníků a managementu. Z toho důvodu se domnívám, že podpora kreativity a odstranění japonského rigidního systému zaměstnání přinese významné zlepšení v ziskovosti a efektivitě firem. Důležitou výzvu především s ohledem na budoucí vývoj Japonska představuje zvýšení, či alespoň udržení počtu obyvatel v produktivním věku. Jak je patrné z přílohy 10, do roku 2022 bude 30 % japonských občanů starších 65 let, což je dvakrát více než např. v USA. Populační pyramida v příloze 11 potvrzuje rychlost stárnutí japonské populace, kdy v roce 1950 se počet občanů starších 65 let pohyboval okolo 5 %, v roce 2012 na úrovni 24 % a v roce 2050 by tento poměr měl dosáhnout až 39 %. Počet obyvatel ve věkové kategorii 014 vykazuje podobný trend, avšak v opačném směru, kdy se výrazně snižuje počet dětí a mladistvých. Pokud se sníží objem práce jako výrobního faktoru, znamená jeho nedostatek snížení produktu i produktivity. Doporučuji tedy podpořit a zvýhodnit rodiny s dětmi speciálními opatřeními (např. finančními příspěvky, slevami na daních, výhodnějšími podmínkami při uzavírání hypoték, apod.). Pracujícím matkám musí být navíc umožněn a usnadněn opětovný vstup do pracovního procesu. Zároveň je potřeba snížit náklady na výchovu a vzdělání dětí a zabezpečit sociální jistoty. Tato opatření by měla vést k vyšší porodnosti a omlazení populace. Navýšení objemu pracovní síly sníží
87
firmám náklady na práci a zvýší jejich produktivitu. Omlazení japonské populace je samozřejmě možné prostřednictvím zvýšení počtu imigrantů. Ovšem toto opatření je podle mého názoru v případě Japonska nejméně pravděpodobné a nejhůře proveditelné s ohledem na silnou uzavřenost Japonců vůči ostatním národnostem. V neposlední řadě ke zvýšení produktivity přispěje částečně i znehodnocení japonského jenu. Příliš silný jen totiž zvyšuje náklady japonských výrobců, a tím snižuje jejich produktivitu v porovnání se zahraničními výrobci. Domnívám se, že v současné době je kurz jenu v důsledku globální finanční a ekonomické krize nadhodnocen, a proto by bylo vhodné, aby se vrátil na svoji rovnovážnou úroveň. Pokud se měnový kurz jenu ustálí zhruba v rozmezí 120140 JPY/USD, dojde podle mého názoru k obnovení původní produktivity japonských výrobců. Kurz jenu lze snížit např. zredukováním značného objemu devizových rezerv Japonska, jejichž výši v porovnání s ostatními vyspělými státy potvrzuje příloha 12.
3.2.7 Transformace hospodářství Oblast řešení Transformace hospodářství zastává v rámci celého návrhu řešení nejdůležitější místo a v podstatě zastřešuje výše zmíněné oblasti řešení. Jak jsem vysvětlila v podkapitole 2.2, je nutné provést změny, které vyžaduje jak měnící se japonská ekonomika, tak globální prostředí. Japonská vláda by měla přijmout dlouhodobý plán dokončení transformace ekonomiky směrem k liberálnějšímu státu. Tento koncept by měl obsahovat dokončení liberalizace ekonomiky, otevření japonského trhu a zvýšení mezinárodní a regionální spolupráce. Liberalizace ekonomiky zvýší efektivnost a produktivitu celé ekonomiky. Její otevření přinese jinak nedostupné výhody mezinárodního obchodu a možnost absorbování technologického pokroku, znalostí a tzv. best practices223 v rámci světové ekonomiky. Mezinárodní a regionální spolupráce pak zesílí konkurenci na japonském trhu, a tím jeho efektivnost. Úspěšné zavedení konceptu řešení však vyžaduje respekt politického vedení Japonska nezávazně na politické příslušnosti, protože jedině tak může dojít k efektivním výsledkům v dlouhodobém měřítku.224
223
Best practices jsou nejlepší a zavedené praktiky v oboru. Jak uvádí teorie hospodářské politiky, možnost její realizace je závislá na organizaci společnosti a vládních selháních. Blíže viz Slaný a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika, 2003, s. 117130. 224
88
Tento fakt ovšem úzce souvisí s absencí silného politického lídra v Japonsku. V podstatě od 60. let se na politické scéně vyjma premiéra Koizumiho neobjevil významný vůdce, který by se zasadil o prosazení důležitých reforem. Domnívám se, že je potřeba mezi japonskou elitou nalézt nového zodpovědnějšího lídra, než je současný premiér Abe, jak jsem vysvětlila v úvodu kapitoly. Tento lídr by měl mít jasnou dlouhodobou vizi, ekonomické vzdělání, tzv. drive a měl by dokázat přesvědčit obyvatele Japonska, že transformace japonské ekonomiky je bezpodmínečně nutná a pokud bude provedena, dojde k opětovnému růstu ekonomiky, jako se již v minulosti povedlo např. císaři Meidžimu v rámci reformy Meidži nebo po 2. světové válce premiéru Jošidovi. Japonci jsou podle mého názoru v tomto ohledu jedineční. Jejich kolektivní přístup, loajálnost, disciplína a úcta k autoritám je výjimečná. Jako národ se dokáží semknout a pracovat ve jménu celospolečenského dobra.225 I když jsem si vědoma, že takovéto zobecnění může být zavádějící, mé subjektivní pozorování chování Japonců, které jsem provedla v rámci půlročního studijního pobytu na japonské univerzitě, toto zobecněné chování potvrzuje. Proto si myslím, že v případě Japonska by se dalo zmíněného faktu využít k nastartování opětovného růstu ekonomiky, minimálně o poznání více než v ostatních zemích. Domnívám se, že Japonsko by mohlo po dokončení transformace hospodářství dospět do podoby modelu státu blahobytu226, který kombinuje tržní prosperitu se sociálními otázkami. Stát zde zajišťuje fungující tržní prostředí se zdravou konkurencí a zároveň zabezpečuje společenský soulad se širší zodpovědností firem a jednotlivců.227 Velký důraz kladený na sociální otázky však příliš neodpovídá přístupu japonské vlády, která zabezpečuje sociální jistoty jen minimálně a ponechává zodpovědnost na jednotlivcích či firmách. Co se týká druhého liberálního modelu kapitalistického státu, modelu neoliberálního státu228, nemyslím si, že by se Japonsko mohlo v tento model vyvinout. V modelu neoliberálního státu je totiž kladen důraz na trh a roli jednotlivce v tržním prostředí. Stát má jen minimálně zasahovat do ekonomiky a zajišťovat pouze právní prostředí a ochranu tržních operací.229 Zakořeněná ústřední role státu v japonské ekonomice a kolektivismus v japonské kultuře je ovšem v rozporu s tímto modelem. Proto by si Japonsko podle mého názoru mělo vytvořit vlastní nový model státu, který bude 225
Tento jev se dá vypozorovat např. v poválečném období, jak jsem popsala v podkapitole 1.2, kdy se Japoncům povedlo obnovit válkou zničenou zemi, a dokonce o mnoho let dříve, než plánovali. Drželi se jasně stanoveného společného cíle, tvrdě pracovali a pak byli na svůj úspěch náležitě pyšní. 226 Blíže viz Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 48–49. 227 Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 47–49 228 Blíže viz Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 47. 229 Jiránková. Národní státy v globálních ekonomických procesech, 2010, s. 47–49.
89
kombinovat oba modely a případně zavede nové prvky odpovídající japonským podmínkám. Návrh vlastního řešení stagnace Japonska jsem postavila na oblastech, které řeší vnitřní příčiny stagnace, protože ty je možné reálně ovlivnit. Je třeba uvést, že významnou roli mohou sehrát i vnější podmínky (např. příznivé mezinárodní klima) zejména s ohledem na vysokou závislost Japonska na exportu. Došlo by totiž ke zvýšení poptávky po japonských výrobcích, a tím i exportu, který by se promítl v růstu produktu. Pro Japonsko by v současné době byl největším přínosem pozitivní ekonomický vývoj u jeho hlavních obchodních partnerů, tedy v Číně a asijském regionu, USA a EU. Bohužel tyto vnější faktory nelze ze strany Japonska ovlivnit.
90
Závěr Japonsko v druhé polovině 20. století úspěšně splnilo, a dokonce překonalo svůj dlouhodobý cíl dostižení ekonomicky vyspělého Západu, který si vytyčilo již na konci 19. století v období Meidži. Zařadilo se tak mezi nejrozvinutější ekonomiky světa a stalo se ideálem, ke kterému ostatní země vzhlížely. Náhlý propad japonské ekonomiky na začátku 90. let 20. století byl proto těžkou ranou. Mnoho odborníků se snažilo objasnit příčiny tohoto zlomu a poskytnout japonské vládě adekvátní doporučení pro nastartování opětovného růstu japonského hospodářství. Dosud se však politickému vedení nepodařilo vyvést Japonsko z dlouhodobé stagnace. Tento nevyřešený rébus tak zůstává otázkou budoucích analýz, řešení a variací uplatnění ekonomických teorií na hospodářský systém v praxi. V první kapitole jsem za účelem dosažení dílčího cíle, zhodnocení vývoje japonského hospodářství od 2. poloviny 20. století až po současnost, popsala a objasnila teoretická a věcná východiska současné stagnace japonské ekonomiky. Vymezila jsem základy ekonomie jako vědní disciplíny a její hlavní principy s důrazem na makroekonomii a mezinárodní ekonomií. Dále jsem popsala základní skupiny makroekonomických ukazatelů, a to ukazatele produktu, cenové hladiny, nezaměstnanosti a vnější ekonomické pozice země a jejich nejpoužívanější ukazatele, tedy hrubý domácí produkt, míru inflace, míru nezaměstnanosti a platební bilanci. Věcná východiska jsem rozebrala v další části první kapitoly, kde jsem zevrubně popsala hospodářský vývoj Japonska od 2. poloviny 20. století až po současnost. Japonsko utrpělo po prohře ve 2. světové válce značné ztráty. Ovšem prostřednictvím významných reforem a společného cíle se na začátku 50. let vrátilo zpět na předválečnou úroveň. Japonsko zažívalo až do konce 60. let hospodářský zázrak vyznačující se výjimečně vysokým tempem ekonomického růstu. V roce 1968 obsadilo dokonce 2. místo v žebříčku největších ekonomik na světě dle absolutního objemu HDP bezprostředně za USA. S rostoucími přebytky zahraničního obchodu se Japonsko postupně stalo světovým věřitelem. Souhrnně lze říci, že za hospodářským růstem japonské ekonomiky stála vyšší celková produktivita a příznivé mezinárodní klima. Na začátku 70. let vstoupila japonská ekonomika do turbulentního období způsobeného zhroucením světového měnového systému a příchodem ropných krizí. S tím, jak se japonské firmy musely zaměřit na úsporu energie a hospodárnost, se oproti
91
předchozím dekádám zpomalovala dynamika růstu. V 80. letech bylo Japonsko svědkem globalizace finančních toků a toku informací, a tak i japonská vláda započala proces liberalizace finančního systému. Výrazné zvýšení exportu a přebytku běžného účtu Japonska vyvolalo napětí ze strany USA, které vyústilo v přijetí dohody Plaza, jež mimo jiné revalvovala japonský jen. Dlouhé období posilování jenu způsobilo pokles exportu a následnou recesi, kterou se Japonská centrální banka snažila poskytováním levných úvěrů odvrátit. To však vedlo k přehřátí ekonomiky a ke vzniku cenové bubliny na trzích aktiv a půdy. Devadesátá léta se nesla ve znamení „ztracené dekády“, kdy po čtyřech desetiletích hospodářského rozvoje se japonská ekonomika náhle ponořila do několika po sobě následujících recesí. Po monetární restrikci Japonské centrální banky došlo k prasknutí cenové bubliny. K prohloubení „ztracené dekády“ navíc přispělo zvýšení daně ze spotřeby a nástup Asijské finanční krize. Banky se nacházely v kritické úvěrové situaci a disponovaly značným množstvím nedobytných úvěrů ve svém portfoliu. Firmy na druhé straně čelily přebytečným kapacitám, finančním závazkům a převisu pracovní síly z období „bublinové ekonomiky“. Tuto nepříznivou situaci ještě zintenzivnila apreciace japonského jenu. I přes zavedená vládní opatření a opatření Japonské centrální banky k obnovení ekonomického růstu nedošlo, a Japonsko se tak posunulo na 3. místo v objemu HDP za Čínu. Tato opatření se naopak projevila ve zvýšení veřejného zadlužení a deflaci v ekonomice. Začátek třetího tisíciletí nepřinesl obrat v nepříznivém hospodářském vývoji Japonska. Klesaly investice i japonský export a finanční zdraví bank bylo na hraně. Ratingové agentury dokonce snížily Japonsku po velmi dlouhé době rating. Opatření vlády ani Japonské centrální banky nebyla úspěšná. Až s příchodem nového premiéra Koizumiho zaznamenala japonská ekonomika v rámci strukturálních reforem první úspěchy, které společně s příznivým mezinárodním klimatem přispěly k nejdelší expanzi japonské ekonomiky od 2. světové války. Pozitivní vývoj japonského hospodářství však ukončila krátká, ale silná recese způsobená nástupem globální ekonomické a finanční krize. Propadl se export, zvýšila se nezaměstnanost i veřejné zadlužení a v ekonomice se znovu objevila deflace. Obnova ekonomiky zahájená v roce 2010 byla na jaře 2011 narušena velkým zemětřesením a vlnami tsunami. Japonsko se muselo vypořádat se značnými škodami v regionu. Navíc historicky silný jen v důsledku nestability světové ekonomiky
92
a finančních trhů po krizi negativně ovlivnil japonský export. Japonský import naopak výrazně vzrostl vlivem substituce jaderné energie. Japonská ekonomika se opět oživila v roce 2012 s krátkou pauzou v době recese ve druhé polovině roku 2012. Přesto se však Japonsko v roce 2012 posunulo v žebříčku největších ekonomik světa měřeného dle absolutního objemu HDP až na 4. místo za Indii. Japonská vláda i Japonská centrální banka se zavázaly k podpoře ekonomiky a ukončení deflace. Současný výhled Japonska však není příliš pozitivní. Stále bojuje s problémem přetrvávající deflace, minimálním ekonomickým růstem, rizikem finanční nestability, stárnoucí populací a nestabilním politickým vedením. Druhá kapitola je věnována příčinám „ztracené dekády“ a přetrvávající stagnace Japonska, jejichž důkladnou analýzou jsem naplnila dílčí cíl analýzy příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Pro komplexní analýzu příčin dlouhodobé stagnace jsem nejdříve popsala jejich teoretická východiska s důrazem na hospodářskou politiku jako klíčový instrument, který ovlivňuje reálnou ekonomiku v praxi. Vymezila jsem základní pojmy, členění, nositele, cíle a nástroje. Dále jsem se soustředila na bližší vysvětlení podstaty a mechanismu fiskální a monetární politiky, které mohou přímo ovlivnit reálný produkt. Jejich mechanismus jsem demonstrovala na teoretickém příkladu v modelu IS-LM-BP, který v rámci možností odpovídá podmínkám japonské ekonomiky. V hospodářské praxi však tento mechanismus ne vždy funguje správně, jak dokládá i příklad Japonska. Proto jsem uvedla a vysvětlila vybrané případy selhání účinnosti těchto politik, kterým japonská ekonomika čelila nebo se kterými se dodnes potýká, jako je past likvidity, deflace, past investic a mezinárodní vytěsňovací efekt. V další části druhé kapitoly jsem již přistoupila k vlastní analýze příčin dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky. Definovala jsem obecnou strukturu těchto příčin, které jsem rozdělila na vnější a vnitřní podle toho, jestli je Japonsko jako stát schopno jejich vývoj ovlivnit, či nikoliv. Dále jsem se podrobněji věnovala pouze vnitřním příčinám, v rámci kterých jsem vymezila tři kategorie příčin, a to příčiny na straně poptávky, příčiny na straně nabídky a transformace hospodářství. V rámci těchto kategorií jsem identifikovala v odborné literatuře nejčastěji uváděné vnitřní příčiny včetně konkrétních autorů a krátce názory těchto autorů popsala. Oproti názorům odborníků jsem postavila rámec vybraných příčin dlouhodobé stagnace z pohledu autorky. Vymezila jsem styčné body, ve kterých s ostatními autory souhlasím, a naopak body rozdílné, ve kterých jejich názor nesdílím.
93
Následně jsme vybrala ty příčiny, které mají podle mého názoru největší negativní dopad na ekonomiku. Jedná se celkem o devět příčin, a to o adaptaci ekonomiky na nové podmínky, pokles růstu produktivity ekonomiky, nedostatečnou soukromou spotřebu, nestabilní a nefunkční finanční systém, neadekvátní hospodářskou politiku, nedostatečné soukromé investice, deflaci, past likvidity a cenovou bublinu na trzích aktiv a půdy. Jednotlivé příčiny jsem poté popsala a vysvětlila jejich podstatu. Upozornila jsem na důvody poklesu souhrnné produktivity výrobních faktorů, která stojí za poklesem růstu produktivity japonské ekonomiky. Dále jsem poukázala na slabou soukromou spotřebu, která je tlumena značným objemem úspor domácností, zvyšující se nezaměstnaností a nejistým budoucím vývojem ekonomiky. Rozebrala jsem i nestabilitu a nefunkčnost finančního systému, která byla vyvolána zahájením procesu finanční liberalizace, ovšem nesprávně a neúplně realizovaným, a také prasknutím cenové bubliny na trzích aktiv a půdy. S touto příčinou souvisí i nedostatečné soukromé investice. Připomněla jsem i zjevné chyby hospodářské politiky Japonska jako například povolení deflace v ekonomice. V neposlední řadě jsem věnovala pozornost adaptaci ekonomiky na nové podmínky, kterou pokládám za nejdůležitější vnitřní příčinu dlouhodobé stagnace Japonska. Existenci transformace hospodářství a měnících se jak globálních, tak vnitřních podmínek jsem doložila na porovnání dvou odlišných období, období rychlého růstu a období poklesu a stagnace, kdy jsem srovnala původní růstové faktory s příčinami dlouhodobé stagnace. V třetí kapitole jsem za účelem splnění dílčího cíle, identifikace možného řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky, nejdříve rozebrala již existující řešení a následně navrhla řešení dlouhodobé stagnace Japonska z pohledu autorky. Nejdříve jsem stručně popsala pět existujících řešení a zhodnotila jejich slabé a silné stránky. Jako nejlépe definované řešení jsem vyhodnotila doporučení ze strany OECD. Analýza existujících řešení potvrdila prostor pro komplexnější, dlouhodobější a hlubší řešení. Z tohoto důvodu jsem navrhla vlastní řešení dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky
s důrazem
na
komplexnost
řešení,
dlouhodobý
horizont
a
zdroje
hospodářského růstu. Řešení jsem koncipovala tak, aby adresovalo vybrané vnitřní příčiny dlouhodobé stagnace, které jsem identifikovala jako problémové oblasti. Návrh řešení jsem tedy rozdělila do sedmi dílčích oblastí řešení, a to Hospodářská politika, Finanční systém, Soukromé investice, Past likvidity a deflace, Soukromá spotřeba, Produktivita ekonomiky a Transformace hospodářství.
94
Oblast řešení Hospodářská politika považuji v návrhu za klíčovou vzhledem k jejímu reálnému vlivu na ekonomiku. Identifikovala jsem, že nezbytná opatření je nutné provést především formou strukturálních reforem doplněných vhodnou monetární a fiskální politikou. Japonské centrální bance doporučuji uplatnit agresivnější expanzivní politiku a dbát na cílování inflace vyšší než současná 2 %. Japonské vládě poté doporučuji investovat vládní výdaje do produktivních projektů, které budou i v budoucnu generovat výnosy a pozitivní externality. V oblasti řešení Finanční systém jsem určila podstatná opatření v podobě dokončení procesu liberalizace finančního systému a ozdravení bankovního sektoru. Oblast řešení Soukromé investice je úzce navázána na finanční systém Japonska. Proto úspěšné provedení zmíněných opatření povede i k obnovení investic. Oblast řešení Past likvidity a deflace spolu vzájemně souvisí a v podstatě bez vyřešení problému pasti likvidity může jen stěží dojít k odstranění deflace v ekonomice. Z tohoto stavu vyvede japonské hospodářství obnovení transmisního mechanismu monetární politiky. Pro úplné odstranění deflace je třeba vytvořit také inflační očekávání. Oblasti
řešení
Soukromá
spotřeba
přisuzuji
úlohu
potenciálního
motoru
ekonomického růstu japonského hospodářství. Za účelem stimulace soukromé spotřeby doporučuji vytvoření pozitivního očekávání budoucího vývoje Japonska, snížení značného objemu nastřádaných úspor japonských domácností a zvýšení zaměstnanosti a mezd. Důležitou oblastí řešení je také Produktivita ekonomiky, v rámci níž navrhuji restrukturalizaci či odstranění neživotaschopných firem z trhu, zvýšení investic do inovativních vědeckých a výzkumných projektů a pozvednutí produktivity sektoru služeb. V neposlední řadě je v této oblasti řešení nutné snížit rigiditu trhu práce zvýšením flexibility a mobility pracovní síly, navýšit podíl žen v zaměstnání a zvýšit, nebo alespoň udržet současný počet obyvatel v produktivním věku. Poslední oblast řešení představuje Transformace hospodářství, která v rámci celého návrhu řešení zastává nejdůležitější místo. Japonské vládě v tomto ohledu doporučuji přijmout dlouhodobý plán dokončení transformace ekonomiky směrem k liberálnějšímu státu, který bude zahrnovat dokončení liberalizace japonské ekonomiky, otevření japonského trhu a zvýšení mezinárodní a regionální spolupráce. Domnívám se, že by Japonsko mělo přistoupit k vytvoření vlastního nového modelu státu, který bude kombinovat jak liberálnější, tak sociálně zaměřený stát obohacený o nové prvky odpovídající japonským podmínkám. Na závěr bych chtěla poznamenat, že jsem v rámci své diplomové práce uplatnila ekonomické teorie na reálný hospodářský systém a ověřila jejich použitelnost. Zevrubně
95
jsem analyzovala příčiny dlouhodobé stagnace japonské ekonomiky a navrhla vlastní řešení nastartování ekonomického růstu Japonska. Tímto řešením bych chtěla přispět k vyřešení jednoho z nejvýznamnějších problémů současnosti a v této oblasti obohatit českou literaturu. Byla bych ráda, kdyby se toto řešení stalo inspirací či materiálem k diskuzi nad danou problematikou a v ideálním případě bylo alespoň z určité části realizováno. Jeho vhodnost a životaschopnost však bude možné ověřit až s dlouhodobějším odstupem.
96
Seznam použité literatury ALTUNBAS, Yener, LIU, Ming-Hau, MOLYNEUX, Philip a SETH, Rama. Efficiency and Risk in Japanese Banking. Journal of Banking & Finance. 2000, roč. 24, č. 10, s. 16051628. ISSN 0378-4266. Dostupné také z: doi: 10.1016/S0378-4266(99)00095-3. ARNOLD, Roger A. Economics. 8th ed. Mason: Thomson South-Western, 2008. 797 s. ISBN 03-245-3801-4. BAYOUMI, Tamim. The Morning After: Explaining the Slowdown in Japanese Beltramello, Andrea a kol. Opening Japan: Comparisons with Other G20 Countries and Lessons Learned from International Experience. OECD, 2011. OECD Science, Technology and Industry Working Paper, 2011/02. Dostupné také z: http://dx.doi.org/10.1787/5kg6nk6w3v7c-en. BLOEM, Adrian M. a FREEMAN, Ruseel. The Treatment of Nonperforming Loans [online]. International Monetary Fund, 2005 [cit. 2013-09-03]. Issue paper, 05/29. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/bop/2005/05-29.pdf. CARGILL, Thomas F. a SAKAMOTO, Takayuki. Japan since 1980. New York: Cambridge University Press, 2008. 314 s. ISBN 05-216-7272-4. Dostupné také prostřednictvím Ebrary z: http://site.ebrary.com/lib/alltitles/docDetail.action?docID=10250521&p00=japan%201980. CIHELKOVÁ, Eva, HOLUB, Alois a JAKŠ, Jaroslav. USA - Japonsko - SRN. 2. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, nakladatelství Oeconomica, 2005. 136 s. ISBN 80-245-0594-0. ČNB. Slovníček pojmů. In: Zpráva o finanční stabilitě 2009/2010. ČNB, 2010. s. 126–129. ISBN 978-80-87225-23-3. Dostupné také z: www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/FS_2009-2010/FS_20092010_slovnik_pojmu.pdf. Data. The World Bank [online]. Washington: The World Bank, ©2013. [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS. Encyclopedia Britannica [online]. Chicago: Britannica, ©2013. [cit. 2013-08-02]. Dostupné z: http://www.britannica.com/. FLATH, David. The Japanese Economy. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, 2005. ISBN 01-916-0856-4. Dostupné také prostřednictvím Ebrary Business and Economics z: http://site.ebrary.com/lib/alltitles/docDetail.action?docID=10271720&p00=japanese%20ec onomy. FRAIT, Jan, MELECKÝ, Martin a HORSKÁ, Helena. Recese, deflace, bankovní krize a past likvidity v Japonsku. Politická ekonomie. 2002, roč. 50, č. 2, s. 263280. ISSN 0032-
97
3233. Dostupné také z: http://web.ebscohost.com.zdroje.vse.cz/ehost/detail?vid=5&sid=d5cfe395-bde7-452d846c31a6e5a2f196%40sessionmgr12&hid=18&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saX Zl#db=eoh&AN=0609778. FUKAO, Kyoji. Service Sector Productivity in Japan: The Key to Future Economic Growth. The Research Institute of Economy, Trade and Industry, 2010. RIETI Policy Discussion Paper 10-P-007. Dostupné také z: http://www.rieti.go.jp/jp/publications/pdp/10p007.pdf. FUKAO, Kyoji. The Structural Causes of Japan's “Two Lost Decades”. The Research Institute of Economy, Trade and Industry, 2010. Research Digest, special edition. Dostupné také z: http://www.rieti.go.jp/en/about/Highlight_32/chap6.pdf. FUKAO, Mitsuhiro. Financial Crisis and Long-term Stagnation in Japan: Fiscal Consolidation under Deflationary Pressures. Global Centre of Excellence Program, 2010. Keio/Kyoto Global COE Discussion Paper, 2010-010. Dostupné také z: http://www.gcoeeconbus.keio.ac.jp/pdf/dp/DP2010-010.pdf. G20 [online]. Canberra: G20, ©2013. [cit. 2013-10-05]. Dostupné z: http://www.g20.org/about_G20. GRABOWIECKI, Jerzy. Keiretsu groups: Their Role in the Japanese Economy and a Reference Point (or a paradigm) for Other countries. Institute of Developing Economies, Japan External Trade Organization, 2006. V.R.F. Series, 413, s. 1–3. Dostupné také z http://www.ide.go.jp/English/Publish/Download/Vrf/pdf/413.pdf. Growth in the 1990s. National Bureau of Economic Research, 1999. NBER Working Paper, 7350. Dostupné také z: www.nber.org/papers/w7350.pdf?new_window=1. HAMADA, Koichi a OKADA, Yasushi. Monetary and International Factors Behind Japan's Lost Decade. Journal of the Japanese and International Economies. 2009, roč. 23, č. 2, s. 200219. Dostupné také z: http://dx.doi.org/10.1016/j.jjie.2009.01.004. HARNEY, Alexandra. Without Babies, Can Japan Survive? In: International Herald Tribune [online]. 15.12.2012 [cit. 2013-10-03]. Dostupné z: http://search.proquest.com.zdroje.vse.cz/docview/1238189332/1420A064CF37EDFAA81/ 47?accountid=17203. HAYASHI, Fumio a PRESCOTT, Edward C. The 1990s in Japan: A Lost Decade. Economic and Social Research Institute, Government of Japan, 2002. ESRI International Forum. Dostupné také z: http://www.esri.go.jp/jp/prj21/forum04/pdf/summary4.pdf. HINDLS, Richard, HOLMAN, Robert, HRONOVÁ, Stanislava a kol. Ekonomický slovník. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 519 s. ISBN 80-717-9819-3.
98
Historic Versions of the System of National Accounts. United Nations, Satistics Division [online]. New York: United Nations, Satistics Division, ©2013. [cit. 2013-08-09]. Dostupné z: http://unstats.un.org/unsd/nationalaccount/hsna.asp. Historical Statistics of Japan. Statistics Bureau, Ministry of Internal Affairs and Communications [online]. Tokyo: Statistics Bureau, Ministry of Internal Affairs and Communications, ©1996-2008. [cit. 2013-08-06]. Dostupné z: http://www.stat.go.jp/english/data/chouki/index.htm. HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 424 s. ISBN 80-717-9861-3. HORIOKA, Charles Y. Past and Future Trends in Japan’s Household Saving Rate and the Implications Thereof for Japan’s Current Account Balance. The Institute of Social and Economic Research, Osaka University, 2009. Dostupné také z: https://crawford.anu.edu.au/acde/events/past/tradeandindustry/papers/Paper_5_Horioka.pdf . HORIOKA, Charles Y. The Causes of Japan’s „Lost Decade“: The Role of Household Consumption. The Institute of Social and Economic Research, Osaka University, 2006. ISER Discussion Paper, 661. Dostupné také z: http://www.iser.osakau.ac.jp/library/dp/2006/DP0661.pdf. HOSHI, Takeo a KASHYAP, Anil. Why Did Japan Stop Growing? National Institute for Research Advancement, 2011. NIRA Report. Dostupné také z: http://www.nira.or.jp/pdf/1002english_report.pdf. HSU, Robert C. The MIT Encyclopedia of the Japanese Economy. 2nd ed. Cambridge: MIT Press, 1999. 523 s. ISBN 02-620-8280-2. HUTCHISON, Michael M., ITO, Takatoshi a WESTERMANN, Frank. The Great Japanese Stagnation: Lessons for Industrial Countries. In: Japan's Great Stagnation: Financial and Monetary Policy Lessons for Advanced Economies. Cambridge: MIT Press, 2006, 287 s. ISBN 02-622-7598-9. Dostupné také prostřednictvím Ebrary Business and Economics z: http://site.ebrary.com.zdroje.vse.cz/lib/vsep/docDetail.action?docID=10173695&p00=The +Great+Japanese+Stagnation%3A+Lessons+for+Industrial+Countries. IMF. Annual Report on Exchange Arrangements and Exchange Restrictionss. IMF, 2013. s. 5–7. ISBN 16-163-5408-4. Dostupný také z: www.imf.org/external/pubs/nft/2012/eaer/ar2012.pdf. IMF. World Economic Outlook Database [online databáze]. Washington: IMF, 2013. [cit. 2013-08-25]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2013/01/weodata/download.aspx.
99
Japan Cabinet Economic Data. EconStats [online]. EconStats, 2013. [cit. 2013-08-25]. Dostupné z: http://www.econstats.com/japcab/japcab_a9.htm. JIRÁNKOVÁ, Martina. Národní státy v globálních ekonomických procesech. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 124 s. ISBN 80-743-1025-6. JOHNSON, Chalmers A. MITI and the Japanese Miracle: The Growth of Industrial Policy, 1925-1975. Stanford: Stanford University Press, 1982. 393 s. ISBN 08-047-1206-9. JOHNSON, Paul. Dějiny 20. století. Přeložil Jan Čulík. 2. vyd. Praha: Rozmluvy, 2008. 845 s. ISBN 80-853-3647-2. KALÍNSKÁ, Emilie. Mezinárodní obchod v 21. století. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. s. 228. ISBN 80-247-3396-8. KATZ, Richard. Abenomics Is Bad Medicine. In: The Wall Street Journal [online]. 06.02.2013 [cit. 2013-10-03]. Dostupné z: http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424127887324590904578287472450294546. KATZ, Richard. Japan: The System that Soured: The Rise and Fall of the Japanese Economic Miracle. New York: M. E. Sharpe, Inc., 1998. 463 s. ISBN 07-656-3281-0. KAWAMOTO, Takuji. What Do the Purified Solow Residuals Tell Us about Japan’s Lost Decade?. Institute for Monetary and Economic Studies, Bank of Japan, 2005. IMES Discussion Paper. Dostupné také z: http://www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/me23-1-3.pdf. KOBAYASHI, Keiichiro a INABA, Masaru. Business Cycle Accounting for the Japanese Economy. Japan and the World Economy. 2006, roč. 18, č. 4, s. 418440. Dostupné také z: http://dx.doi.org.zdroje.vse.cz/10.1016/j.japwor.2006.04.003. KOO, Richard C. The Holy Grail of Macroeconomics: Lessons from Japan's Great Recession. Singapore: John Wiley & Sons, 2009. 339 s. ISBN 04-708-2494-8. Dostupné také prostřednictvím Ebrary Business and Economics z: http://site.ebrary.com/lib/vsep/docDetail.action?docID=10518673&p00=The+Holy+Grail+ of+Macroeconomics%3A+Lessons+from+Japan%E2%80%99s+Great+Recession. KRUGMAN, Paul R. a OBSTFELD, Maurice. International Economics: Theory and Policy. 7th ed. Boston: Pearson, 2006. 731 s. ISBN 03-213-1154-2. KRUGMAN, Paul. It's Baaack: Japan's Slump and the Return of the Liquidity Trap. Brookings Institution, 1998. Brookings Paper on Economic Activity, 1998-2. Dostupné také z: http://www.brookings.edu/~/media/projects/bpea/1998%202/1998b_bpea_krugman_domin quez_rogoff.pdf. KUNEŠOVÁ, Hana, CIHELKOVÁ, Eva a kol. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 319 s. ISBN 80-717-9455-4.
100
LANE, Philip R. International Financial Integration and Japanese Economic Performance. Center on Japanese Economy and Business, Columbia Business School, 2009. CJEB Working Paper, 2009/274. Dostupné také z: http://www4.gsb.columbia.edu/filemgr?file_id=69109. LEIGH, Daniel. Monetary Policy and The Lost Decade: Lessons from Japan. International Monetary Fund, 2009. IMF Working Paper, 09/232. ISBN 14-527-8234-2. Dostupné také prostřednictvím Ebrary Business and Economics z: http://site.ebrary.com/lib/alltitles/docDetail.action?docID=10369002&p00=imf%20workin g%20paper.%20monetary%20policy%20the%20lost%20decade%3A%20lessons%20japan %2C. MADSEN, Robert A. What Went Wrong: Aggregate Demand, Structural Reform, and the Politics of 1990s Japan. The Berkley Roundtable on the International Economy, 2004. BRIE Working Paper, 162. Dostupné také z: http://brie.berkeley.edu/publications/WP162.pdf. MCKINNON, Ronald a OHNO, Kenichi. The Foreign Exchange Origins of Japan's Economic Slump and Low Interest Liquidity Trap. Institute for Monetary and Economic Studies, Bank of Japan, 2000. IMES Discussion Paper, E-19. Dostupné také z: http://www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/00-E-19.pdf. MCKINNON, Ronald. Japan’s Deflationary Hangover: Wage Stagnation and the Syndrome of the Ever-Weaker Yen. Hong Kong Institute for Monetary Research, 2007. HKIMR Research Paper. Dostupné také z: http://www.hkimr.org/uploads/conference_detail/973/con_paper_0_437_mckinnon.pdf. MCWILLIAMS, David. Welcome to the economic stagnation, 21st-century style. In: Sunday Business Post. [online]. 02.10.2011 [cit. 2013-08-23]. Dostupné z: http://search.proquest.com.zdroje.vse.cz/docview/895754092/1420A0124DF34AC82EA/1 6?accountid=17203. MIKUNI, Akio a MURPHY, Taggert R. Japan's Policy Trap: Dollars, Deflation, and the Crisis of Japanese Finance. Washington, D.C.: Brookings Institution Press, 2002. 310 s. ISBN 0815702238. Dostupné také prostřednictvím Ebrary Business and Economics z: http://site.ebrary.com/lib/vsep/docDetail.action?docID=10063842&p00=japan's%20policy %20trap%3A%20dollars%2C%20deflation%2C%20crisis%20japanese%20finance. MIYAZAKI, Isamu. The Japanese Economy: What Makes It Tick. 1st ed. Tokyo: Simul Press, 1990. ISBN 43-775-0850-4. MORANA, Claudio. The Japanese Stagnation: An Assessment of the Productivity Slowdown Hypothesis. Japan and the World Economy. 2004, roč. 16, č. 2, s. 193211. Dostupné také z: http://dx.doi.org/10.1016/S0922-1425(03)00038-0. MOTONISHI, Taizo a YOSHIKAWA, Hiroshi. Causes of the Long Stagnation of Japan during the 1990’s: Financial or Real?. Center for International Research on the Japanese
101
Economy, The University of Tokyo, 1999. CIRJE Discussion Paper, F-56. Dostupné také z: http://www.cirje.e.u-tokyo.ac.jp/research/dp/99/cf56/dp.pdf. NAKAMURA, Takafusa. Lectures on Modern Japanese Economic History: 1926-1994. Tokyo: LTCB International Library Foundation, 1994. 325 s. ISBN 49-249-7100-6. NARIAI, Osamu. History of the Modern Japanese Economy. 3rd ed. Tokyo: Foreign Press Center, Japan, 1999. 110 s. ISBN 49-390-3003-2. NELL, Edward J. The General Theory of Transformational Growth: Keynes after Sraffa. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. 816 s. ISBN 05-210-2359-9. NEUMANN, Pavel, ŽAMBERSKÝ, Pavel a JIRÁNKOVÁ, Martina. Mezinárodní ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 159 s. ISBN 978-80-247-3276-3. OECD. Economic Outlook No. 93 – May 2013 In: OECD Economic Outlook: Statistics and Projections [online]. [cit. 2013-08-20] eISSN 2074-4080. Dostupné z: doi: 10.1787/data-00655-en. OECD. Japan. In: OECD Economic Outlook, Volume 2012/01. OECD, 2012, s. 7073. ISBN: 92-641-7890-8. Dostupné také z: doi: 10.1787/eco_outlook-v2012-1-en. OECD. Japan. In: OECD Economic Outlook, Volume 2012/02. OECD, 2012, s. 7982. ISBN: 92-641-3063-0. Dostupné také z: doi: 10.1787/eco_outlook-v2012-2-en. OECD. Japan. In: OECD Economic Outlook, Volume 2013/01. OECD, 2013, s. 7377. ISBN: 92-642-0092-0. Dostupné také z: doi: 10.1787/eco_outlook-v2013-1-en. OECD. OECD Economic Surveys: Japan 2013. OECD, 2013. 123 s. ISBN: 92-641-82950. Dostupné také z: doi: 10.1787/eco_surveys-jpn-2013-en. OKIMOTO, Daniel I. Causes of Japan's Economic Stagnation. In: The Walter H. Shornstein Asia-Pacific Research Center [online]. Stanford: Stanford University, ©2013. [cit. 2013-09-29]. Dostupné z: http://aparc.stanford.edu/research/2033/. Oxford Dictionaries [online]. Oxford: Oxford University Press, ©2013. [cit. 2013-09-20]. Dostupné z: http://www.oxforddictionaries.com/definition/english/credit-crunch. POSEN, Adam S. Restoring Japan's Economic Growth. Washington, D.C.: Institute for International Economics, 1998. 186 s. ISBN 08-813-2262-8. RAMASWAMY, Ramana a RENDU, Christel. Japan’s Stagnant Ninties: A Vector Autoregression Retrospective. International Monetary Fund, 1999. IMF Working Paper, 99/45. Dostupné také z http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/1999/wp9945.pdf. RANCIERE, Romain a TORNELL, Aaron a WESTERMANN, Frank. Systemic Crises and Growth. The Quarterly Journal of Economics. 2008, roč. 123, č. 1, s. 359406. ISSN 0033-5533. Dostupné také z: doi: 10.1162/qjec.2008.123.1.359.
102
RIETI. JIP Database [online databáze]. Tokyo: Research Institute of Economy, Trade and Industry, 2012. [cit. 2013-09-26]. Dostupné z: http://www.rieti.go.jp/en/database/JIP2012/index.html#. SAMUELSON, Paul A. a NORDHAUS, William D. Ekonomie. Praha: NS Svoboda, 2007. s. 775. ISBN 80-205-0590-3. SEDLÁK, Mikuláš. Japonská ekonomika včera a dnes. 1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2003. 263 s. ISBN 80-890-4772-6. SHIRATSUKA, Shigenori. Asset Price Bubble in Japan in the 1980s: Lessons for Financial and Macroeconomic Stability. Institute for Monetary and Economic Studies, Bank of Japan, 2003. IMES Discussion Paper, E-15. Dostupné také z: http://www.imes.boj.or.jp/research/papers/english/03-E-15.pdf. SLANÝ, Antonín a kol. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 375 s. ISBN 80-717-9738-3. SMITH, Adam. The Wealth of Nations. London: The Electric Book Company, 2001. 1281s. ISBN 18-432-7040-4. Dostupné také prostřednictvím Ebrary Business and Economics z: http://site.ebrary.com.zdroje.vse.cz/lib/vsep/docDetail.action?docID=2001574&p00=invisi ble%20hand%3A%20the%20wealth%20adam%20smith. SOUKUP, Jindřich, POŠTA, Vít, NESET, Pavel, PAVELKA, Tomáš a DOBRYLOVSKÝ, Jiří. Makroekonomie: Moderní přístup. 1. vyd. Praha: Management Press, 2007. 514 s. ISBN 80-7261-174-4. Standard & Poor‘s. About Credit Ratings. Standard & Poor’s, 2013. Dostupné také z: www.standardandpoors.com/aboutcreditratings/RatingsManual_PrintGuide.html. STATISTICS BUREAU, MINISTRY OF INTERNAL AFFAIRS AND COMMUNICATIONS. Statistical Handbook of Japan. SB, MIC, 2013. ISSN 0081-4792 . Dostupné také z: www.stat.go.jp/english/data/handbook/pdf/2013all.pdf . STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Dopady zemětřesení v roce 2011 na japonskou ekonomiku. Acta Oeconomica Pragensia: vědecký časopis Vysoké školy ekonomické v Praze. 2013, roč. 21, č. 3, s. 5167. ISSN 0572-3043. Dostupné také z: http://www.vse.cz/aop/cislo.php?cislo=3&rocnik=2013. STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika v letech 2007-2010. Acta Oeconomica Pragensia: vědecký časopis Vysoké školy ekonomické v Praze. 2013, roč. 21, č. 2, s. 5568. ISSN 0572-3043. Dostupné také z: http://www.vse.cz/aop/cislo.php?cislo=2&rocnik=2013. STUCHLÍKOVÁ, Zuzana. Japonská ekonomika: faktory vývoje a hospodářské cykly. Praha, 2008. Doktorská disertační práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta
103
mezinárodních vztahů. Vedoucí práce Eva Cihelková. Dostupné také z: http://isis.vse.cz/lide/clovek.pl?id=26670;zalozka=7. SYED, Murtaza, KANG, Kenneth a TOKUOKA, Kiichi. “Lost Decade” in Translation What Japan’s Crisis Could Portend about Recovery from the Great Recession. International Monetary Fund, 2009. IMF Working Paper, 09/282. Dostupné také z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2009/wp09282.pdf. TAN, Chwee Huat. Dictionary of Asia Pacific business terms. Singapore: NUS Press, 2004. 488 s. ISBN 99-716-9275-9. TEYRS, Rod a ZHANG, Ying. Japan’s Economic Recovery: Insights from Multi-region Dynamics. University of Western Australia, 2011. UWA Discussion Paper, 11.13. Dostupné také z: http://www.uwa.edu.au/__data/assets/pdf_file/0009/1857942/11-13Japans-Economic-Recovery-Insights-from-Multi-Region-Dynamics.pdf. The World Factbook. Central Intelligence Agency [online]. Washington: Central Intelligence Agency, ©2013. [cit. 2013-08-26]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html. TOKUOKA, Kiichi. Rebalancing in Japan: The Role of Private Consumption. International Monetary Fund, 2010. IMF Working Paper, 10/293. ISBN 14-527-8234-2. Dostupné také z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2010/wp10293.pdf. TOMEŠ, Zdeněk a kol. Hospodářská politika: 1900-2007. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 262 s. ISBN 80-7400-002-7. TRAGAKES, Ellie. Economics for the IB Diploma. 1st ed. New York: Cambridge University Press, 2009. 566 s. ISBN 05-211-8640-7. TSUNEKAWA, Keiichi. Political Economy of Stagnation and Instability in Contemporary Japan. Center for International Studies, Cornell University. Dostupné také z: http://pacs.einaudi.cornell.edu/system/files/Tsunekawa-PKFest.pdf WESTLAKE, Adam. Japanese families have an average savings of over $200,000. In: Japan Daily Press [online]. 17.05.2012 [cit. 2013-09-11]. Dostupné z: http://japandailypress.com/japanese-families-have-an-average-savings-of-over-200000172304/. XU, Beina. Abenomics and the Japanese Economy. In: Council on Foreign Relations [online]. 16.10.2013 [cit. 2013-10-20]. Dostupné z: http://www.cfr.org/japan/abenomicsjapanese-economy/p30383. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. In: Sbírka zákonů České republiky. 1995. Dostupné také z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/devi zovy_zakon.pdf.
104
Seznam příloh Příloha 1: Vývoj populace Japonska (v tisících) a průměrného ročního tempa růstu japonské populace (v %) v letech 1900–2012 včetně prognózy pro období 2020–2050 ....................................................................... 106 Příloha 2: Poměr hrubého veřejného zadlužení Japonska k HDP v letech 2003–2013 ve srovnání s ostatními státy G7 (v %)................................................................................................................................................ 107 Příloha 3: Přehled soukromých investic, soukromých úspor, přebytku soukromých úspor, deficitu veřejných rozpočtů a salda běžného účtu Japonska v letech 1970–2010 (v %) ............................................................. 108 Příloha 4: Míra úspor japonských domácností v letech 19552007 (v %) ................................................... 109 Příloha 5: Vývoj populace Japonska rozdělené do věkových kategorií 0–14, 15–64 a 65+ v letech 1950 až 2012, včetně prognózy pro období 2013–2050 (v miliónech) ....................................................................... 110 Příloha 6: HDP na obyvatele v Japonsku a ostatních státech G7 v USD roku 2000 dle PPP ....................... 111 Příloha 7: Poměr mezinárodní finanční integrace Japonska a ostatních států G6 (Group of Six) v letech 19702006 ..................................................................................................................................................... 112 Příloha 8: Podíl investic do ICT na HDP v Japonsku a ostatních vyspělých státech v letech 19802005 (v %) ........................................................................................................................................... 113 Příloha 9: Míra participace pracovní síly podle pohlaví v roce 1992 a o deset let později v roce 2012 (v%) ...................................................................................................................................................... 114 Příloha 10: Podíl obyvatel starších 65 let v Japonsku a ostatních státech G7 v letech 19602012 včetně prognózy vývoje v období 20132050 (v %) ................................................................................................ 115 Příloha 11: Vývoj a změny japonské populace zobrazený v populační pyramidě dle pohlaví a věkových kategoriích v roce 1950 a 2012, včetně prognózy pro rok 2050 (v %, mil. a letech) .................................... 116 Příloha 12: Podíl devizových rezerv Japonska a ostatních vyspělých zemí na HDP za rok 2006 (v %) ...... 117
105
Přílohy Příloha 1: Vývoj populace Japonska (v tisících) a průměrného ročního tempa růstu japonské populace (v %) v letech 1900–2012 včetně prognózy pro období 2020–2050
Rok
Populace (tis.)
Průměrné roční tempo růstu (%)
1900
43 847
0,83
1910
49 184
1,16
1920
55 963
1,30
1930
64 450
1,42
1940
71 933
1,10
1950
84 115
1,58
1955
90 077
1,38
1960
94 302
0,92
1965
99 209
1,02
1970
104 665
1,08
1975
111 940
1,35
1980
117 060
0,90
1985
121 049
0,67
1990
123 611
0,42
1995
125 570
0,31
2000
126 926
0,21
2005
127 768
0,13
2010
128 057
0,05
2011
127 799
-0,20
2012
127 515
-0,22
2020
124 100
-0,34
2030
116 618
-0,62
2040
107 276
-0,83
2050
97 076
-0,99
Hodnoty pro rok 2020 až 2020 jsou předpokládané hodnoty určeny Japonským statistickým úřadem na základě prognózy budoucího vývoje. Data pro rok 2020 až 2050 jsou vypočítána na základě odhadu Zdroj: Vlastní zpracování na základě: Statistical Handbook of Japan, 2013, s. 12, www.stat.go.jp/english/data/handbook/pdf/2013all.pdf.
106
.Příloha 2: Poměr hrubého veřejného zadlužení Japonska k HDP v letech 2003–2013 ve srovnání
s ostatními státy G7 (v %)
Japonsko
Itálie
USA
Francie
Kanada Německo Velká Británie
Zdroj: Statistical Handbook of Japan, 2013, www.stat.go.jp/english/data/handbook/pdf/2013all.pdf, s. 46
107
Příloha 3: Přehled soukromých investic, soukromých úspor, přebytku soukromých úspor, deficitu veřejných rozpočtů a salda běžného účtu Japonska v letech 1970–2010 (v %)
Soukromé úspory
Soukromé investice
Přebytek soukromých úspor
Saldo běžného účtu Deficit veřejných rozpočtů
Zdroj: Fukao, K. The Structural Causes of Japan's „Two Lost Decades“, 2010, www.rieti.go.jp/en/about/Highlight_32/chap6.pdf, s. 25
108
Příloha 4: Míra úspor japonských domácností v letech 19552007 (v %)
Míra úspor je vykázána dle jednotlivých mezinárodních standardů pro sestavování statistiky národních účtů a mezinárodní vykazování srovnatelných dat národních účtů. Zdroj: Horioka. Past and Future Trends in Japan’s Household Saving Rate and the Implications Thereof for Japan’s Current Account Balance, 2009, crawford.anu.edu.au/acde/events/past/tradeandindustry/papers/Paper_5_Horioka.pdf, s. 18.
109
Příloha 5: Vývoj populace Japonska rozdělené do věkových kategorií 0–14, 15–64 a 65+ v letech 1950 až 2012, včetně prognózy pro období 2013–2050 (v miliónech)
Kategorie 65+
Kategorie produktivního věku 15–64
Kategorie 0–14
Zdroj: OECD Economic Surveys, Japan 2013, 2013, 10.1787/eco_surveys-jpn-2013-en, s. 34.
110
Příloha 6: HDP na obyvatele v Japonsku a ostatních státech G7 v USD roku 2000 dle PPP
Zdroj: Hoshi a Kashyap. Why Did Japan Stop Growing?, 2011, www.nira.or.jp/pdf/1002english_report.pdf, s. 44.
111
Příloha 7: Poměr mezinárodní finanční integrace Japonska a ostatních států G6 (Group of Six) v letech 19702006
Japonsko
G6
Zdroj: Lane. International Financial Integration and Japanese Economic Performance, 2009, http://www4.gsb.columbia.edu/filemgr?file_id=69109, s. 41.
112
Příloha 8: Podíl investic do ICT na HDP v Japonsku a ostatních vyspělých státech v letech 19802005 (v %)
Zdroj: Fukao, K. The Structural Causes of Japan's „Two Lost Decades“, 2010, www.rieti.go.jp/en/about/Highlight_32/chap6.pdf, s. 26.
113
Příloha 9: Míra participace pracovní síly podle pohlaví v roce 1992 a o deset let později v roce 2012 (v%)
Zdroj: Statistical Handbook of Japan, 2013, www.stat.go.jp/english/data/handbook/c0117.htm#c12.
114
Příloha 10: Podíl obyvatel starších 65 let v Japonsku a ostatních státech G7 v letech 19602012 včetně prognózy vývoje v období 20132050 (v %)
Zdroj: Hoshi a Kashyap. Why Did Japan Stop Growing?, 2011, www.nira.or.jp/pdf/1002english_report.pdf, s. 46.
115
Příloha 11: Vývoj a změny japonské populace zobrazený v populační pyramidě dle pohlaví a věkových kategoriích v roce 1950 a 2012, včetně prognózy pro rok 2050 (v %, mil. a letech)
Zdroj: Statistical Handbook of Japan, 2013, www.stat.go.jp/english/data/handbook/c0117.htm#c02.
116
Příloha 12: Podíl devizových rezerv Japonska a ostatních vyspělých zemí na HDP za rok 2006 (v %)
Země
Devizové rezervy/HDP (%)
Čína Japonsko Švýcarsko Kanada Eurozóna Velká Británie USA
40,6 20,1 10,1 2,8 1,9 1,7 0,4
Zdroj: Lane. International Financial Integration and Japanese Economic Performance, 2009, http://www4.gsb.columbia.edu/filemgr?file_id=69109, s. 12.
117
