VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
rok 2010
Aneta Šátralová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod
Turecko členem EU?
Bakalářská práce Vypracovala: Aneta Šátralová Vedoucí bakalářské práce: Ing. Pavel Žamberský, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Turecko členem EU?“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne ………..…..
…………...……………….. Podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, Ing. Pavlu Žamberskému, Ph.D. za cenné odborné rady.
Obsah Úvod................................................................................................................................................... 2 1
Turecká republika- obecná charakteristika................................................................................. 4 1.1
Základní informace ........................................................................................................... 4
1.2
Hospodářství ..................................................................................................................... 4
1.2.1
Struktura ekonomiky .................................................................................................. 5
1.2.2
Infrastruktura.............................................................................................................. 6
1.2.3
Členství v mezinárodních organizacích ..................................................................... 7
1.3 2
Turecká ekonomika-analýza .................................................................................................... 10 2.1
Turecká ekonomika od vzniku republiky do konce 70.let ............................................... 10
2.2
Turecká ekonomika a období neoliberalismu (mezi roky 1980-1994) ............................ 14
2.2.1
Tempo hospodářského růstu..................................................................................... 15
2.2.2
Inflace....................................................................................................................... 16
2.2.3
Přímé zahraniční investice........................................................................................ 17
2.2.4
Zahraniční obchod- vývoz........................................................................................ 19
2.3
Turecká ekonomika a celní unie s EU (mezi roky 1995-2006)........................................ 21
2.3.1
Tempo hospodářského růstu..................................................................................... 22
2.3.2
Inflace....................................................................................................................... 23
2.3.3
Přímé zahraniční investice........................................................................................ 24
2.3.4
Zahraniční obchod- vývoz........................................................................................ 26
2.4 3
Novodobé dějiny v politických souvislostech.................................................................... 7
Závěr analýzy- dopady celní unie s EU na tureckou ekonomiku ..................................... 28
Vztahy mezi Tureckem a EU- analýza..................................................................................... 32 3.1
Od žádosti o vstup po vznik celní unie............................................................................. 32
3.2
Turecko jako kandidátská země ....................................................................................... 34
3.3
Předpokládaný vývoj jednání ........................................................................................... 37
3.4
Závěr analýzy- predikce vlivů na ekonomiku Turecka po vstupu do EU ........................ 38
Závěr ................................................................................................................................................ 41 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................................. 43 Seznam zkratek ................................................................................................................................ 45 Seznam grafů.................................................................................................................................... 46 Seznam tabulek ................................................................................................................................ 46
1
Úvod Evropská unie je jedinečná entita, která funguje na nezvyklých principech. Státy, které tvoří EU, zůstávají nezávislými suverénními národy, svoji suverenitu však společně sdílejí, aby získaly sílu, jaké by žádný z nich samostatně nedosáhl. Země Evropské unie si mezi sebou vytvořily jednotný trh, který umožňuje svobodný pohyb lidí, zboží, služeb a kapitálu. V nynější době je EU ve fázi hospodářské a měnové unie, to znamená, že jsou splněny předpoklady fungování jednotného trhu, delegování části státní suverenity a používání společné měny. Vzhledem k této jedinečnosti a silnému ekonomickému postavení Evropské unie usilují mnohé země o plnohodnotné členství v tomto seskupení. Na téma případného rozšíření Evropské unie o Turecko se debatuje už téměř dvě desetiletí. Diskuze na téma vstupu Turecka do Evropské unie jsou primárně politické povahy. Nicméně kromě politických aspektů vstupu jsou zde i nezanedbatelné ekonomické důsledky. Z těchto důvodů jsem si z kandidátských zemí vybrala právě Tureckou republiku a při zkoumání důsledků jejího vstupu do EU jsem se zaměřila na ekonomické dopady. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce bylo nutno při analýze vývoje ekonomického prostředí v Turecké republice zúžit výběr ekonomických ukazatelů, z makroekonomických jsem zvolila tempo hospodářského růstu a inflace; z ukazatelů vnější rovnováhy pak přímé zahraniční investice (příliv do Turecké republiky) a zahraniční obchod s důrazem na vývoz. Jaká je hospodářská situace Turecka, tempo hospodářského růstu, příliv zahraničního kapitálu? Jaké budou důsledky případného vstupu Turecka do EU na tureckou ekonomiku? Po pravdě řečeno, přesná predikce ekonomických důsledků vstupu Turecké republiky je prakticky nemožná, protože nelze předem předpokládat, za jakých okolností a podmínek bude vstup probíhat. I přesto se o to pokusím. Hlavním cílem této práce je provést podrobnou analýzu vybraných ukazatelů ve dvou sledovaných obdobích. Dalším cílem práce je odvodit z výsledků této analýzy co nejpřesněji možné dopady na tureckou ekonomiku v případě, že by se Turecko stalo plnohodnotným členem EU. První kapitola je úvodem do problematiky, obsahuje základní informace o Turecké republice se zaměřením zejména na strukturu ekonomiky, infrastrukturu a také rozbor dějin v politických souvislostech, které úzce souvisí s vývojem turecké ekonomiky.
2
Druhá kapitola analyzuje vývoj turecké ekonomiky. V úvodu se věnuji rozboru turecké ekonomiky od vzniku republiky do konce 70 let. Další dvě vybraná období, období neoliberalismu (v práci reprezentované lety 1980-1994) a období celní unie s Evropskou unií (zde zúžené na roky 1995-2006) jsem podrobila analýze s využitím vybraných ekonomických ukazatelů. Výsledky těchto analýz jsem zohlednila v závěru této kapitoly. Třetí kapitola mapuje vývoj jednání mezi Tureckem a EU s důrazem na politologické hledisko, je v ní zahrnut i předpokládaný vývoj turecko-evropských vztahů. Zařazení této kapitoly vyplynulo z faktu, že ekonomické změny systému jsou vždy neoddělitelně spjaty a podmíněny vývojem politickým. Poslední část kapitoly naplňuje druhý cíl mé práce, tedy na základě výsledků analýzy ekonomických ukazatelů predikovat důsledky případného vstupu.
3
1 Turecká republika- obecná charakteristika 1.1 Základní informace 1 Turecká republika2 je moderní sekulární3 stát, který se rozkládá v západní Asii a částečně jihovýchodní Evropě. Hlavním městem je Ankara. Úředním jazykem je turečtina, jako měna je používána turecká lira. Počet obyvatel byl v červenci 2009 stanoven na 76 805 524, tím se Turecká republika řadí na 17. místo v žebříčku zemí na světě dle populace4. Turecký politický systém je založen na rozdělení moci výkonné, legislativní a soudní. Legislativní moc reprezentují poslanci tureckého jednokomorového parlamentuTureckého velkého národního shromáždění. Výkonná moc má duální strukturu: prezidenta republiky a Radu ministrů (22 členů). Třetí větví je moc soudní, vykonávají ji nezávislé soudy.
1.2 Hospodářství 5 Turecká republika je považována za relativně vyspělou průmyslově agrární zemi. Současná turecká ekonomika představuje kombinaci moderního průmyslu, obchodu a služeb spolu s tradičním zemědělstvím. Dle Mezinárodního měnového fondu je z hlediska objemu HDP 17. nejvyspělejší ekonomikou na světě (2008) s HDP 729 983 mil USD.6 Na území Turecka se nacházejí ložiska rud železa, mědi, manganu, olova, zinku, wolframu, rtuti, antimonu, kobaltu, uranu, dále azbestu, síry, bauxitu, boraxu, korundu, síry, vápenců, kamenného a hnědého uhlí, lignitu, ropy a solí. Turecká republika se těší dynamickému rozvoji soukromého sektoru. Nicméně je nutno připomenout, že zejména odvětví těžkého průmyslu, telekomunikací a bankovnictví 1 Podkapitoly 2.1 zpracována podle The World Factbook- Turkey, CIA, https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html 2 Oficiální název Türkiye Cumhuriyeti- anglicky Republic of Turkey, zkráceně Türkiye- anglicky Turkeyčesky Turecko 3 sekulární znamená světský; Sekularismus: ideologie požadující ústup církve a náboženství z veřejného života; Klimeš, Lumír: Slovník cizích slov 4 Dle CIA Factbook, červenec 2009; z toho vyplývá, že průměrná hustota obyvatelstva je 92,1 km2 5 turecká ekonomika bude podrobněji analyzována ve třetí kapitole, zde uveden pouze přehled základních dat 6 Mezinárodní měnový fond, http://www.imf.org/external/
4
jsou zastoupena státními podniky a vystavena vysoké státní regulaci, přestože je role státu v ekonomice stále více redukována. Od roku 1995, kdy EU uzavřela s Tureckem smlouvu o celní unii, se turecká ekonomika liberalizovala. Skutečnost, že Turecko vyjednává s EU, zlepšuje i mezinárodní rating země. Základní makroekonomické ukazatele za rok 2009 uvádí následující tabulka:
Tabulka 1 Základní makroekonomická data Turecko 2009 HDP HDP v běžných cenách (mil. TRY) HDP v běžných cenách (mil. USD) Reálný růst HDP HDP na obyvatele (TRL) HDP na obyvatele (USD) Inflace
953 974 617 611 -6,45% 12 421 8 041 6,53%
Nezaměstnanost
13,50%
Podíl veřejného dluhu na HDP
48,50%
Podíl deficitu státního rozpočtu na HDP
-1,79%
Saldo běžného účtu bilance (mil. USD) Zahraniční obchod
-11 000 102 097
Export (mil USD) Růst exportu (oproti 2008) Import (mil USD)
-29,90% 139 479 -30,95%
Saldo obchodní bilance (mil. USD) Přímé zahraniční investice (inflow v mil. USD) Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/
-37 382 16 200
1.2.1 Struktura ekonomiky V primárním sektoru dominuje zemědělství, je obděláváno více než 50 % území tureckého státu. Oproti jiným vyspělým zemím v zemědělství pracuje poměrně velké procento práceschopného obyvatelstva (29,5 %). Větší tradici má rostlinná výroba: obilniny (pšenice, kukuřice, rýže), tabák, bavlna, olivy, cukrová řepa, zelenina, citrusové plody, oříšky; tradici má i chov skotu, ovcí a koz. Rybolov je téměř bezvýznamný, konkurence jiných států příliš vysoká. Největším průmyslovým odvětvím je textilní průmysl, zaměstnává 30 % pracovníků ze všech průmyslových závodů. I další odvětví začínají hrát důležitou roli v tureckém hospodářství, jedná se především o automobilový a elektronický průmysl, dále potravinářský průmysl, těžba nerostných surovin (ropa, měď, chrom, zemní plyn), zpracování ropy, hutní průmysl, chemický průmysl, papírenský průmysl a další. Průmysl zaměstnává 24,7 % ekonomicky činného obyvatelstva. 5
V terciárním sektoru pracuje 45,8 % pracovní síly, oblast služeb se dynamicky rozvíjí. Turistický ruch a doprava zaujímá v tureckém hospodářství důležité postavení, směřuje do nich největší podíl zahraničních investic. V tabulce č. 2 je přehled podílů jednotlivých sektorů na tvorbě HDP a zaměstnanosti. Mezi exportní komodity Turecka patří mimo jiné automobily, potraviny, oděvy, dopravní zařízení, železo, ocel a spotřební elektronika. Dováží se stroje, chemikálie, částečně zpracované výrobky a palivo. Hlavními obchodními partnery Turecké republiky je z hlediska exportu Německo (9,6 % všech dovozů), Francie (6,1 %), Itálie (5,8 %), Velká Británie (5,8 %) a Irák (5 %). Importované zboží přichází z Ruska (14 % všech dovozů), Německa (10 %), Číny (9 %), USA (6,1 %), Itálie (5,4 % ) a Francie (5 %).7
Tabulka 2 Podíl hlavních sektorů na tvorbě HDP a zaměstnanosti, 2009, Turecko podíl na tvorbě HDP podíl na zaměstnanosti zemědělství 9,4% 29,5% průmysl 25,9% 24,7% služby 64,7% 45,8% Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/
1.2.2 Infrastruktura V posledních dvaceti letech se značně investovalo do silniční dopravy, byly vybudovány moderní dálnice a zlepšena kvalita silnic, nicméně počet kilometrů nezpevněných silnic je stále velmi vysoký. Také do železniční dopravy plynou vysoké investice. Turecko využívá také plně námořní dopravy, jelikož disponuje četnými přístavy, v Turecké republice je i přes sto letišť. Turecko disponuje cca 3700 km ropovodů a přes 11000 km potrubí zemního plynu. V červenci 2009 byla uzavřena smlouva mezi Tureckem a EU o spolupráci na projektu plynovodu Nabucco.8 Sektor komunikací a IT technologií prochází modernizací a expanzí zejména v oblasti mobilní telefonie, informačních služeb a kabelové televize. V Turecku je přibližně 25 milionů uživatelů internetu.
7
údaje za rok 2009 Nabucco je název plánovaného plynovodu o délce 3300 km, který povede z oblasti Kaspického moře do Rakouska. Tranzitními zeměmi budou Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Turecko, který se tak významně zapojí na projektu. Dodavateli plynu bude Irák, Azerbajdžán, Gruzie, Turkmenistán, případně Egypt. Významným aspektem projektu je fakt, že cesty plynovodu nepovedou přes Rusko, Evropská unie tak sníží svou závislost na ruském dodavateli. Uzavření tranzitní dohody mezi EU a Tureckem předcházela dlouhá jednání. Výstavba plynovodu je plánována na rok 2011. zdroj: EurActiv http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/mezivladni-dohoda-o-projektu-nabucco-podepsana-006263
8
6
1.2.3 Členství v mezinárodních organizacích Turecká republika je jediným muslimským státem, který je členem NATO, a to již od roku 1952. Dále patří mezi zakládající členy OECD (1960). V roce 1963 se stalo asociovaným členem EU, v roce 1999 byl Turecké republice přidělen oficiálně titul kandidátské země EU. Od roku 1995 funguje celní unie mezi 27 členskými státy EU a Tureckem. Turecká zahraniční politika je orientována i na východ. Spolupráce s islámskými státy probíhá prostřednictvím Organizace islámské konference (OIC). Ankara také iniciovala vznik dalšího uskupení, a to D-8, jejíž členy je osm islámských států. Členství v ECO ji sdružuje s nearabskými zeměmi Blízkého východu a Střední Asie. Co se týče finančních uskupení, mělo by být zmíněno členství v IMF, IBRD. V neposlední řadě se Turecko podílí svou účastí v uskupení G-20, FAO, IAEA, UNCTAD, UNESCO, WHO, WTO a další.
1.3 Novodobé dějiny v politických souvislostech Počátky éry moderní Turecké republiky jsou spjaty se zánikem Osmanské říše. Osmanská říše (existence 1299-1922) byla jednou z největších a nejmocnějších říší v 16. století, na konci 19. století ztratila velkou část svého území. To vedlo k posílení tureckého nacionalismu a ke vzniku liberálního hnutí mladoturků, kteří otevřeně přiznávali svou nenávist vůči národnostním menšinám a uznávali jen muslimskou víru. Vznik novodobého Turecka se datuje od roku 1923, kdy vznikla Turecká republika (29. 10. 1923) s nově vytyčenými hranicemi9. Mustafa Kemal Paša - Atatürk se stal prvním tureckým prezidentem, hlavním městem byla vyhlášena Ankara. Atatürk si dal za cíl vytvořit sekulární prozápadní demokratický stát a odstranit definitivně poslední zbytky feudální aristokracie a důsledně oddělit náboženství od politiky a redukovat tak vliv islámských kleriků a islámu samotného vůbec. Atatürk zavedl autoritativní režim: byla povolena jediná politická strana (CHP), nicméně fakticky vládl sám Ataturk s malou skupinou svých poradců. Díky své velké popularitě se mu podařilo prosadit řadu reforem, které se týkaly politické sféry i sféry běžného života a přiblížily Turecko západní civilizaci. Z výčtu kontroverzních reforem můžeme uvést např. poskytnutí volebního právo ženám, zákaz nošení fezu10, zavedení latinské abecedy, náboženská svoboda, ekonomické reformy, přetvoření armády a 9
zakotveno ve Smlouvě z Lausanne
7
především vytvoření nové ústavy, které byly vzorem ústavy ve Francii a Švýcarsku. Nástupcem Atatürka se stal v roce 1938 Ismed Inänü, ten zavedl v Turecku svobodné volby a nově pluralismus. Za 2. světové války zůstalo Turecko do března 1945 neutrální, potom vyhlásilo válku Německu. V období studené války můžeme Turecko označit jako důležitého aktéra a spojence USA, jež Turecku poskytly značnou finanční pomoc v rámci Marshallova plánu. Zejména fakt, že Turecko se stalo roku 1952 prvním muslimskou zemí členem NATO, pozici Turecka jako strategického partnera Západu potvrzuje. V 60. letech se objevily ekonomické problémy, které vedly k nepokojům a demonstracím proti vládě. Došlo k několika vojenským převratům, kdy se armáda dostala do čela státu. V 70. letech se vláda zmítala v hluboké vnitropolitické krizi. Konflikty mezi levicovými a pravicovými strany ve vládě a separastické hnutí Kurdů na východě Turecka destabilizovaly politickou situaci a vyvolaly neklid v zemi. Byl zaveden režim blízký vojenské diktatuře. V roce 1974 turecká vojska napadla a obsadila severní část Kypru, získala kontrolu nad 30 % území. Ekonomická a sociální situace se v Turecké republice stále zhoršovala, Turecko bylo citelně zasaženo ropnou krizí (1973). Další vojenský převrat v r. 1980 nastolil moc generála Kemala Evrena. Parlament byl rozpuštěn, ústava zrušena a odpůrci vojenské vlády pronásledováni. Hlavní změnou ústavy bylo výrazné posílení vlivu armády, která získala naprostou autonomii. Stanné právo trvalo až do roku 1987. Výjimkou bylo území čtyř jihovýchodních provincií, kde začaly odboje menšiny Kurdů mohutně růst. Kurdské menšiny založily Stranu kurdských pracujících (PKK), jejíž hlavním cílem bylo vytvoření samostatného kurdského státu, zakladatel a vůdce strany byl vůdce Abdullah Öcalan. Problém nebyl vyřešen dodnes a je jedním z argumentů politiků, kteří se staví proti vstupu Turecka do EU. Na počátku devadesátých let (1991) vyhrála volby konzervativní Strana pravé cesty (DYP), která zdůrazňovala tradiční tendence turecké zahraniční politiky: spojenectví se Západem a budování pevných vztahů s EU. Překážkou pro budování státu na úrovni států Západních (z ekonomického i politologického hlediska) byla nestabilita uvnitř země, zejména boje vlády se separastickou kurdskou stranou PKK. Rok 1994 byl rokem další ekonomické krize v Turecku, sociální stabilita byla značně narušena. Důkazem toho byly volby v roce 1995, kdy konzervativní islamistická strana Strana Blahobytu (RP) získala
10
fez je pokrývka hlavy, nošena především v islámských zemích
8
zvítězila ve volbách. Po 75 letech se tak dostala do čela vlády strana, která nebyla čistě sekulární. RP utvořila koalici s DYP a představila program, který zavrhoval vstup Turecka do EU a zdůrazňoval islámské kořeny Turecké republiky. Přitom právě v roce 1995 začala fungovat celní unie mezi Tureckem a EU. V letech 1997-2002 se tvořily různě obměněné koalice, které se vyznačovaly stejnými znaky: křehkost, vzájemné rozpory mezi elitami a neschopnost najít kompromis při řešení klíčových vnitrostátních i zahraničních problémů. Nepříznivou situaci ještě prohloubily dvě ekonomické krize v roce 1999 a 2001. Až v roce 2002 umožnilo vítězství ve volbách sestavit islámsko-demokratické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) jednobarevnou vládu. Vláda odhlasovala řadu ekonomických reforem, které pomáhaly zemi vymanit se
z krize, ekonomika se výrazně
zlepšovala. Ekonomický růst a viditelná snaha vyřešit otázky týkajících se lidských práv byly oceněny EU, která s Tureckem znovu začala vyjednávat. Strana AKP učinila řadu pozitivních rozhodnutí, za které získala uznání od představitelů EU i USA. Strana prosadila zákony, které daly tureckým občanům větší rozsah svobody projevu a upravila vztahy mezi armádou a vládou, za jejího působení ekonomika dynamicky rostla, AKP projevila dobré diplomatické schopnosti (otázka Kypru a severoiráckého Kurdistánu).11 Země je dnes více méně rozdělena na dva tábory. Příznivci AKP (věřící, liberálové a středo-pravicoví politici) jsou přesvědčeni, že Turecko s Erdoganem dosáhne naplnění svých ambic a stane se důležitým světovým hráčem. AKP má podporů voličů, kteří věří, že AKP myslí své úsilí vstoupit do EU vážně a také vítají navazování diplomatických vztahů Turecka se zeměmi ve střední Asii a Kavkaze. Proti nim stojí sekularisté, kteří kritizují spolupráci s muslimskými zeměmi, kde jsou silně potlačována lidská práva a upozorňují na to, že jednání AKP se Západem stagnují. Cílem Turecka je dokázat světu, že i muslimská země může získat pozici globální velmoci.12
11
Paul Kubicek:Turkish Accession to the European Union: Challenges and Opportunities for the‘New Europe’,http://www.ces.ufl.edu/files/pdf/outreach/symposia_conferences/TurkishAccessionToTheEU_02180 5.pdf 12 Morton Abramowitz, Henri J.Barkey: Turkey´s Transformers, Magazine Forreign Affairs, November/Decemebr 2009, http://www.foreignaffairs.com/articles/65464/morton-abramowitz-and-henri-jbarkey/turkeys-transformers
9
2 Turecká ekonomika-analýza 2.1 Turecká ekonomika od vzniku republiky do konce 70.let V době fungování Osmanské říše bylo turecké hospodářství spjato s jasně vymezeným rozdělením společnosti na vrstvy, především na patriarchální rolníky a dědičné vojáky. Pevná struktura společnosti činila velmi obtížným transformovat feudální osmanskou společnost na kapitalistickou. Je důležité zmínit, že konzervativní muslimové vzhledem ke své mentalitě nahlíželi na obchodování jako na podřadnou činnost. Od poloviny 18. století se navíc prohlubovala zaostalost turecké ekonomiky, která volala po modernizaci. Od první třetiny 19. století byly zaznamenány snahy sultánů prosadit ekonomické a sociální reformy, které by přiblížily ekonomický systém systému evropských zemím. Avšak hluboce zakořeněné stereotypy ve společnosti byly pro tak razantní změny příliš velkou překážkou.13 Situace se změnila po rozpadu Osmanské říše s nástupem Mustafy Kemala Atatürka, který stál v roce 1923 u vzniku Turecké republiky. V období mezi lety 1923 a 1973 rozeznáváme ve vývoji turecké ekonomiky tři hlavní proudy: koncepce smíšené ekonomiky, industrializace a proud ekonomického nacionalismu. Atatürk měl za cíl prosadit reformy, které by posílily a zmodernizovaly tureckou ekonomiku. Turecká republika byla založena těsně po skončení první světové války, v období, kdy byl téměř celý svět silně zasažen negativními důsledky skončené války. Státy se přirozeně uchylovaly ke státnímu intervencionismu, docházelo k přerušení obchodních vztahů mezi státy, světová výroba byla doslova rozvrácena. Navíc světová krize v letech 1929-1932 Turecko ještě více oslabila. Rok 1929 způsobil prudký pád cen zemědělských komodit jako obilí, tabák, bavlna a další nezbytné vývozní turecké artikly. Tyto nepříznivé podmínky byly impulsem při vytváření Atatürkovy strategie: hlavním principem jeho politiky byla hospodářská soběstačnost a nezávislost. Ty byly dosaženy ekonomickou politikou založenou na pilířích etatismu a izolacionizmu. Turecká ekonomika byla uzavřená, import byl redukován, domácí výrobci zvýhodňováni, úloha zahraničního kapitálu minimalizována a kladl se důraz na stimulaci domácí poptávky. Nedůvěra v zahraniční kapitál souvisela s dědictvím Osmanské říše. Tehdy byly přímé
13
PhDr. Emil Soulejmanov EUROPEUM, Institut pro evropskou politiku, Ekonomický vývoj v Turecku, http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535
10
zahraniční investice považovány za nástroj zahraničních vlád, které se tak údajně pokoušely získat vliv v rozhodování o vnitřních tureckých záležitostech. Dalším aspektem byla již řečená industrializace země. V roce 1934 byl přijat první pětiletý industrializační plán. Nejvíce bylo investováno do textilního průmyslu, protože Turecko mělo v tomto oboru tradičně velkou komparační výhodu, dále bylo rozvíjeno hutnictví, stavebnictví a papírenský průmysl. Další značná část státních investic byla použita na výstavbu železničních tratí a jejich modernizaci. Chyběly již však například investiční zdroje pro rozvoj zemědělství. K progresivním krokům patřilo například vymezení pojmu soukromé vlastnictví, pro které byla vytvořena konkrétní právní norma. Ukázalo se však, že Ataturkova politika nedokázala přetvořit Turecko v rozvinutý kapitalistický stát, v turecké společnosti fungovala korupce a klientelismus. Bylo potřeba ekonomiku více otevřít a rozproudit. Výnosy ze státních podniků a vysoké nepřímé daně sotva pokryly náklady rozpočtu, z nichž velkou část tvořily výdaje na obranu státu a investice do špatné infrastruktury. Musíme však připustit, že etatismus byl pragmatickou odpovědí na problémy způsobené světovou depresí. V roce 1946 došlo k velkému převratu na politické scéně: změna politického systému na pluralistický. Vnitřní politická změna byla úzce spjata s novou zahraniční politikou, Turecko začalo pěstovat dobré vztahy se Západem. Turecko jako první muslimský stát, který vstoupil do NATO (1952), bylo za své členství odměněno finanční pomocí od USA a získalo tak nové investiční zdroje. Dalším pozitivním faktorem bylo příznivé počasí mezi lety 1948 a 1953, které způsobilo silný a neočekávaný nárůst zemědělského produktu. S novou vládou přišly i nové zákony. V ekonomické oblasti je to například právo pracující třídy zakládat si vlastní odbory či moderní reformy v zemědělství. Po druhé světové válce se začaly měnit názory na etatismus. Přispěla k tomu především skutečnost, že státní podniky založené ve 30. letech vykazovaly stále vyšší ztráty a malé výnosy. Národní závody byly kritizovány pro svou neefektivitu. Většina kritiky pocházela od tureckých akademiků a obchodníků, kteří volali po modernizaci managementu, větší flexibilitě a autonomii státních podniků. Dále požadovali jasnější vymezení mezi státním a soukromým sektorem. Dalšími kritiky byla přímo opozice, Demokratická strana, která vznesla otázku o nutnosti zásahů státu do ekonomiky. Jeden z hlavních bodů volebního programu Demokratické strany bylo právě postupné omezování těchto zásahů. V roce 1950 se dostala díky němu do čela vlády.
11
Atatürkova ekonomická autarkie byla postupně odstraňována a země se více zaměřila na mezinárodní ekonomickou spolupráci. Výrazně se také zvýšil počet soukromých průmyslových závodů, mezi lety 1950-1954 bylo v provozu více soukromých než státem vlastněných podniků. Dále byly vytvořeny projekty, na kterých se podílely souběžně státní podniky i podniky ze soukromého sektoru, fakticky byly zásahy státu do ekonomiky redukovány. Avšak slibované reformy byly nedostatečné a Turecko v 50. letech stále fungovalo na podobných principech, jaké zavedl Atatürk. Důvody, proč se turecká ekonomika přeměňovala tak obtížně, byly ekonomické i politické. Z ekonomických jmenujme nedostatek kapitálu a obtížnost ocenění aktiv, což bylo překážkou prodeje státních továren a podniků veřejnosti. Mimo jiné se politici obávali, že po zaniknutí části státního sektoru bude zvýšena nezaměstnanost a soukromý sektor následně nevytvoří dostatek nových míst. Proto byla turecká vláda obezřetná a stranila se razantních změn, i když je před svým zvolením slibovala. Přesto během své činnosti v 50. letech stihla vláda Demokratické strany způsobit ekonomické potíže, které plynuly z inflační politiky a mnoha odvážných investičních projektů. V 60. letech se turecká ekonomika znovu vrátila k širšímu využití ekonomických zásahů státu, protože to bylo považováno za bezpečnou variantu tvorby ekonomicky příznivého prostředí. Aby se zachovala rovnováha mezi disponibilními zdroji a zamýšlenými investicemi, byla odsouhlasena příprava jednoročních investičních plánů. Ekonomika znovu nabrala dynamiku, rozvíjel se soukromý sektor, do kterého plynulo mezi lety 1963-1970 více než dvě třetiny objemu celkových investic (zbylá třetina byla spotřebována ve státním sektoru). Mezi lety 1923-1973 prošla turecká ekonomika významným vývojem. Podívejme se nyní na údaje makroekonomických ukazatelů v prvních padesáti letech existence Turecké moderní republiky. Ve sledovaném období (1927-1935) se meziroční průměrný růst ukazatele HNP pohyboval kolem 3,3 %, zatímco meziroční průměrný růst ukazatele HNP na 1 obyvatele kolem 1,5 %. V letech 1935-1938 průměrný meziroční růst HNP vyskočil na 6 % a 4 % v případě meziročního růstu HNP na 1 obyvatele. V období druhé světové války tempo ekonomiky výrazně zpomalilo. Poté v letech 1950-1960 dosáhl opět průměrný meziroční růst HNP 6,3 %, meziroční růst HNP na 1 obyvatele 3,4 %. V první polovině dekády 1960-1970 zaznamenáváme pokles růstu na 5,3 % (meziroční růst HNP) a 2,1 % (meziroční růst HNP na 1 obyvatele), nicméně v následující polovině se situace zlepšila, předešlé ukazatele opět rostly na 7,2 % a 4,7 %. Po porovnání těchto dat 12
s vykázanými daty ekonomik ostatních států světa ve stejném období dojdeme k závěru, že se turecká ekonomika umístila někde na středních příčkách pomyslného žebříčku. Zaostávala sice za lídry jako bylo Japonsko, Brazílie, Jižní Korea, ale předstihla Indii a mnoho afrických zemí. Turecká ekonomika zažívala příznivé období a růst, který byl financován zejména půjčkami u zahraničních věřitelů, zvýšenými exporty a remitencemi, které pocházely od tureckých občanů zaměstnaných v zemích západní Evropy. Industrializace probíhala celkem úspěšně, avšak vývoj byl zpomalován důsledky protekcionistické politiky. Ve světové ekonomice už byly v 60. a 70. letech překonány trendy uzavřených hospodářstvích a každá ekonomika, která spoléhala jen na svůj vnitřní trh a zamítala mezinárodní spolupráci a příliv zahraničního kapitálu, byla přirozeně brzděna ve svém růstu.14 V druhé polovině 70. let byla turecká ekonomika hluboce zasažena růstem celosvětové ceny ropy a následné ropné krize. V roce 1977 vyšplhala inflace v zemi na více než 50 % a zároveň míra nezaměstnanosti dle neoficiálních zdrojů stoupla až na 30 %. Turecko vykazovalo výrazný obchodní deficit, který se od roku 1974 zvýšil téměř pětkrát, a nebylo schopné splácet své zahraniční dluhy. Výše zahraničního dluhu se vyšplhala až na přibližně 11 bilionu USD. Chyběly sociální strukturální reformy, které by snížily alarmující deficity běžného účtu. Mezinárodní měnový fond doporučil Ankaře devalvovat měnu, za účelem vylepšení salda zahraničních účtu a možnosti lépe splácet dluh. Stabilizační plán však výrazně nepomohl. Průmyslová výroba využívala jen poloviční kapacitu, ocitla se hluboko pod svým potenciálem. Situaci se nepodařilo představitelům tureckého státu zlepšit, protože nakonec byly vždy prosazeny reformy, které přilákaly voliče, ale nepomohly ekonomice. V roce 1980 byla inflace v zemi v jednom okamžiku téměř 100 % a během celého roku neklesla pod 70 % . Turecko potřebovalo razantní reformy a muselo si počkat na změny, které přišly až s další vládou a programem vytvořeným Turgutem Özalem.15
14
Development Background of the Turkish Economy, 1923-1973 Author(s): Osman Okyar Source: International Journal of Middle East Studies, Vol. 10, No. 3 (Aug., 1979), pp. 325-344 Published by: Cambridge University Press Stable URL: http://www.jstor.org/stable/162142 15
Federel Research Division, The library of Congress, Country studies-Turkey, http://memory.loc.gov/frd/cs/trtoc.html“
13
2.2 Turecká ekonomika a období neoliberalismu (mezi roky 1980-1994) Rok 1980 znamenal převratný zlom ve vývoji turecké ekonomiky. V lednu byla nastolena nová vláda, která následně vypracovala rozsáhlý reformní program (24.01.1980) s cílem zlepšit nepříznivou ekonomickou situaci- a zejména reagovat na vysokou míru inflace v zemi. Hlavní strategie spočívala v protiinflačních opatřeních, liberalizaci ekonomiky, zlepšení hospodaření ve veřejném a finančním sektoru, podpoře zahraničního obchodu a především zajištění exportního růstu v dlouhodobém časovém horizontu. Reformy měly z Turecka vytvořit moderní stát s exportně orientovanou tržní ekonomikou. Záštitu nad reformami přebraly mezinárodní organizace IMF, OECD a Světová banka, tyto instituce Turecké republice také poskytly finanční asistenci v podobě dlouhodobých strukturálních úvěrů. Vláda k dosažení výše jmenovaných ekonomických cílů vytvořila komplexní balík opatření. Byla například provedena devalvace turecké liry vůči dolaru, byl nastaven režim volně plovoucího kurzu, byla představena reforma daňového systému a systém investičních pobídek. Stabilizační program byl zpočátku úspěšný, zejména v oblasti kontroly cenové hladiny. Nicméně na konci 80. let a v první polovině 90. let byla ekonomika znovu ohrožována nepříznivými faktory. Pracovní odbory prosadily zvýšení reálných mezd a dále pokračovaly také subvence do zemědělství. Tyto dvě skutečnosti způsobily částečné zvýšení domácí poptávky a také zvýšení schodku státního rozpočtu. V roce 1993 dosáhl deficit běžného účtu své nejvyšší hranice, především díky značnému růstu deficitu obchodní bilance. Prudký nárůst poptávky po zahraniční měně nastartoval měnovou a finanční krizi, která se datuje k první polovině roku 1994. Došlo k depreciaci turecké liry o 70 %16 vůči americkému dolaru. Centrální banka musela zasáhnout a ztratila tak velkou část svých devizových rezerv. Došlo opět ke zvýšení inflace a reálné mzdy klesly. Kvůli neshodám premiérky Cillerové a guvernéra centrální banky a vzhledem ke stavu ekonomiky snížily mezinárodní ratingové agentury Turecké republice hlavní úvěrové hodnocení o několik stupňů, úvěrová kredibilita prudce klesla. A ekonomické potíže Turecka se dále prohlubovaly.
16
The library of congress, A country study Turkey http://lcweb2.loc.gov/frd/cs/trtoc.html
14
2.2.1 Tempo hospodářského růstu Exportní strategie na začátku 80.let byla poměrně účinná, mezi lety 1981-1988 se průměrný roční růst hrubého domácího produktu vyšplhal až ke 4,8 %. Až do roku 1985 probíhal působivý hospodářský růst, což Ankaru vyzdvihlo v očích mezinárodních ratingových agentur. Následkem nové hospodářské politiky byl mimo jiné prudký pokles mzdových nákladů, na který navázalo zvýšení konkurenceschopnosti ve zpracovatelském průmyslu i dalších sektorech. Jak vidíme z grafu, v roce 1987 roční růst HDP dosáhl téměř 10 %, což znamená nezvykle vysoký nárůst oproti roku 1980 (-2,5 %), ve kterém byl reformní program započat. Oživení ekonomiky v roce 1987 bylo následkem zvýšení veřejných investic (modernizace infrastruktury, výstavba vodních elektráren) a zemědělských subvencí. Velkou roli hrál také růst v průmyslovém sektoru, podíl nevyužitých kapacit byl značně redukován. Roku 1988 však ekonomika vstoupila do nové fáze, která se vyznačovala pomalejším hospodářským růstem (1989-1994 roční průměrný růst kolem 3 %). V letech 1989, 1991 ekonomika spíše stagnovala, v roce rok 1994 upadá turecká ekonomika do recese. Tabulka 3 Růst reálného HDP v % 1980 - 1994 1980 1981 1982 1983 1984 -2,4 4,0 3,6 5,0 6,7 1988 1989 1990 1991 1992 2,1 0,3 9,3 0,9 6,0 Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/
1985 4,2 1993 8,0
1986 7,0
1987 9,5 1994 -5,5
Graf 1 Růst reálného HDP v % 1980 – 1994
Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/
15
2.2.2 Inflace Vysoká inflace znamenala pro turecké hospodářství chronický problém. V roce 1980 vyšplhala až na 110,2 %. Jádrem protiinflační strategie bylo snižování nadbytečné domácí poptávky, jelikož právě agregátní poptávka vyvolávala silné inflační tlaky. V praxi to znamenalo, že centrální banka redukovala úvěry poskytnuté veřejnému sektoru, což následně vyvolalo pokles státních výdajů a investic, dále byly zvyšovány úrokové sazby. Podniknutými kroky se podařilo inflaci zpomalit a již v roce 1981 byla stlačena na 30,8 %. Nicméně vláda byla donucena zvýšit schodek státního rozpočtu, aby tak vykompenzovala pokles agregátní poptávky, což bylo negativním důsledkem vybrané politiky. Následná monetizace státního dluhu opět způsobila poměrně vysoký růst inflační míry. V roce 1984 cenová hladina opět rostla a od konce 80.let neklesla inflační míra pod hranici 60 %. Na konci 80.let bylo součástí protiinflační strategie nominální ukotvení turecké liry a monetární restrikce, avšak stát si dál půjčoval. Protože byla prováděna jen monetární politika a chyběla podpora ze strany fiskální politiky, zvýšily se úrokové sazby. Extrémem- co se týče indexu CPI- byl rok 1994, kdy se inflace vyšplhala až na hodnotu téměř 107 %. Postupný vývoj inflace vidíme v grafu. Graf 2 Inflace, v % období 1980-1994
Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/
16
2.2.3 Přímé zahraniční investice Přímé zahraniční investice (zkráceně PZI) působí velmi efektivně na celou ekonomiku státu: na zaměstnanost, platební bilanci, ekonomický růst a v neposlední řadě vypovídají také o tom, že ekonomika operuje na globální úrovni. Až do konce 70. let proudily do Turecka jen malé toky PZI, což bylo samozřejmě způsobeno i tím, že ekonomika byla uzavřená a na zahraniční investory se pohlíželo s nedůvěrou. Situace se změnila v polovině 80.let, kdy liberalizace turecké ekonomiky a nové reformy zjednodušující proudění toku investic přitáhly zájem investorů z rozvinutých zemí. Turecká lira se stala směnitelnou, domácí úrokové míry vykazovaly zajímavé hodnoty, což představovalo pobídku pro investory. Možnost investovat v Turecku byla podpořena reformami, které umožnily snadnou repatriaci kapitálových zisků. Změny se odehrály i na poli měnových režimů. Od roku 1984 si mohly komerční banky samy určovat směnné kurzy v určených limitech vydaných centrální bankou. Konečně, od roku 1988 byl devizový trh řízen tržním mechanismem. Průměrný příliv PZI za období 1980-1994 byl více než 900 milionů USD. Z grafu vidíme, že největší boom přílivu zahraničního kapitálu se udál mezi lety 1987 až 1993. Graf 3 Příliv PZI do Turecka, 1980-1994, v mil. USD
Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/
17
V námi sledovaném období plynulo nejvíce investic do průmyslových odvětví (67 %), následoval sektor služeb (31 %) a poměrně malé množství bylo směrováno do zemědělství a těžebního průmyslu Graf 4 Příliv PZI do Turecka, v %, dle sektorů , 1980-1994
Zdroj: Sekretariát tureckého Ministerstva financí, www.treasury.gov.tr/
Největší objem PZI měl svůj původ v zemích EU, na druhém místě následovaly země Severní Ameriky (USA a Kanada), poměrně vysoký podíl zahraničního kapitálu byl ze zemí Asie, zejména ze zemí Blízkého Východu. Data vidíme v grafu.
Graf 5 Příliv PZI do Turecka, v %, dle země původů, 1980-1994
Zdroj: Sekretariát tureckého Ministerstva financí, www.treasury.gov.tr/
18
2.2.4 Zahraniční obchod- vývoz Nejpřínosnější změny se odehrály na poli zahraničního obchodu. Pro-exportně orientované reformy podstatně zvýšily objem vyváženého zboží. V roce 1981 byly zrušeny kvóty na dovoz, navíc byly poskytnuty úvěry exportérům a byla zrušena povinnost opatřit si licenci v případě, kdy chtěl podnikatel vyvážet. Dalšími pozitivními faktory nové politiky, které podporovaly nárůst exportu, byly: devalvace turecké liry vůči dolaru (o 49%)17, pobídky pro exportéry (slevy na dani, přímé exportní úvěry) a pokles domácí poptávky. Státní zásahy do ekonomiky byly rovněž omezeny na minimum. Od roku 1981 byla úroková míra denně upravovaná (měnový režim managed floating), po roce 1988 byl již nastaven systém volně pohyblivého kurzu. Nabídka exportních úvěrů byla v první polovině 80.let pro vývozce skutečně velmi výhodná, v druhé dekádě se podmínky pro získání zpřísnily a úvěry byly více monitorovány. Dalším důvodem vysokého růstu zahraničního obchodu Turecka se stala výrazně zvýšená poptávka po dovozech ze strany Evropské unie. Příjmy z vývozů dramaticky stouply z 2,9 miliard USD v roce 1980 na 12,9 miliard USD v roce 1990. Nutno zmínit, že Turecká republika také profitovala z iránsko-irácké války (v letech 1980-1988), protože v té době byly obě země jedni z největších obchodních partnerů Turecka. Zvýšení cen ropy v letech 1973-1974 a 1979-1980 rovněž hrálo pro tureckou ekonomiku pozitivní roli, poptávka po tureckém vývozu vzrostla. Počátek roku 1980 byl obdobím velmi rychlého růstu vývozu, především z důvodu rozšíření sortimentu vyráběného průmyslového zboží a poklesu domácí poptávky. V roce 1980 tvořily příjmy z vývozu 5,2 % HNP, v roce 1984 10,3 %, v roce 1992 již 17,5 %, což značí velmi příznivý trend.18 Ve sledovaném období bylo saldo obchodní bilance vždy záporné, dovozy převažovaly nad vývozy. V druhé polovině 80. let bylo saldo zahraničního obchodu relativně nejmenší, exporty pokryly importy z téměř tří čtvrtin.19 Od roku 1990 se deficit obchodní bilance zvyšoval. Díky zhodnocování měny se dovozy zlevnily a prudce vzrostly. Vyvrcholením byl rok 1993, kdy saldo obchodního účtu dosáhlo téměř
17
Podsekretariát ministra zahraničního obchodu, on-line, dostupné z (http://www.dtm.gov.tr/dtmweb/index.cfm?action=detayrk&yayinID=313&icerikID=411&dil=EN,doc) 18 turistický statistický úřad, www.turkstat.gov.tr/ 19 Podsekretariát ministra zahraničního obchodu, on-line, dostupné z (http://www.dtm.gov.tr/dtmweb/index.cfm?action=detayrk&yayinID=313&icerikID=411&dil=EN,doc)
19
-15 miliard USD. To velmi nepříznivě ovlivnilo bilanci běžného účtu, která v tomto roce dosáhla rekordního propadu. Příslušná data najdeme v příloze. S rostoucím objemem se měnila i skladba vývozů. Tradičně Turecko vyváželo zemědělské produkty a nerostné suroviny. Zatímco v roce 1980 průmyslové zboží zaujímalo jen 36 % celkového objemu exportů, v roce 1990 to bylo již 80 %20. Podíl nerostných surovin a zemědělských produktů na celkovém objemu exportu stále klesal, turecký zahraniční obchod se tak svou skladbou blížil trendům ve světovém obchodu (menší podíl primárních surovin a zemědělských produktů, větší podíl vyvážených průmyslových výrobků). Výrazně se dále zvětšoval objem vyvážených textilních produktů. S postupnou industrializací země se také rozšiřoval sortiment vyváženého zboží a surovin. Turecko vyváželo například kaučuk, plasty, petrolejové produkty, sklo, keramiku, cement. Nejdůležitějšími obchodními partnery Turecké republiky byly a stále jsou země západní Evropy, na začátku 90. let tvořil vývoz do evropských zemí téměř polovinu celkového objemu vývozů.21 Největším obchodním partnerem Turecka je Německo, v roce 1993 absorbovalo téměř čtvrtinu všech tureckých vývozů (23 %).22
Další důležitou
skupinou zemí pro turecký trh jsou ropné země Blízkého Východu. Následuje skupina zemí střední a východní Evropy. Graf 6 Obchodní partneři - vývoz 1980-1994
Zdroj: Sekretariát tureckého Ministerstva financí, www.treasury.gov.tr/
20
tamtéž Federal Research Division of the Library of Congress http://www.country-data.com/cgi-bin/query/r13974.html 22 tamtéž 21
20
2.3 Turecká ekonomika a celní unie s EU (mezi roky 1995-2006) Jak jsme viděli z předešlých dat, na konci roku 1994 vykazovala turecká ekonomika hluboký propad a proto vláda připravila reformy, které by hospodářství Turecka stabilizovaly a nastartovaly hospodářský růst. Mezinárodní měnový fond opět asistoval u vytváření stabilizačního programu. Základní opatření spočívala ve snížení mezd ve veřejném sektoru a v radikálním omezení veřejných investic. Úsporný program byl účinný, již za rok se turecká ekonomika znovu postavila na nohy. Nicméně vláda přísné reformy nedokázala dlouho dodržovat a veřejné výdaje a s nimi i veřejný dluh nepřetržitě rostly. Politická nestabilita uvnitř země, důsledky finanční krize v Rusku v roce 1988 (snížení exportů) spolu s poklesem domácí poptávky vyústily v další recesi (1999). V srpnu bylo Turecko postiženo mohutným zemětřesením, které způsobilo obrovské finanční škody. Vláda oznámila zvýšení všech druhů daní a předložila privatizační programy. V roce 2000 devalvovala turecká lira o 30 %23. Centrální banka odsouhlasila zavedení tzv. crawling pegu (posuvného zavěšení)24. Tyto úpravy byly realizovány z důvodu vysoké inflace. Index spotřebitelských cen v roce 2000, v porovnání s rokem 1999, vykazoval již přijatelnou hodnotu. Změny v peněžním systému spolu se stabilizačním balíčkem měly za následek pokles domácí úrokové míry, což vyvolalo nárůst agregátní poptávky. Nárůst cen energie, apreciace vůči dolaru a nepovedená privatizace byly faktory vedoucí k poklesu kapitálových toků, což znamenalo prohloubení deficitu běžného účtu. Na konci roku 2000 se musela Ankara vypořádat s dalším problémem- bankovní krizí středně velkých bank. Kredibilita Turecka klesla a došlo k masivnímu odtoku zahraničních investic. Na začátku roku 2001 ztratil turecký kapitálový trh téměř polovinu své hodnoty. Turecká republika musela po necelých dvou letech čelit další recesi. Vláda zredukovala veřejné výdaje na minimum a vydala se cestou restriktivní fiskální politiky. Podniknuté kroky měly obnovit důvěru v turecký bankovní systém a přilákat zpět ztracené investory. Turecko čerpalo z fondů MMF, který se opět podílel na vytváření stabilizační strategie. Vládnoucí strana AKP respektovala ozdravný plán a prosadila mnoho ekonomických reforem, které znovu oživily ekonomiku. Jak vidíme na statistice HDP, Turecká republika měla našlápnuto správnou cestou. Podařilo se stlačit inflaci a podpořit ekonomický růst. Fiskální úsporná 23
OECD observer: Turkey´s crisis, http://www.oecdobserver.org/news/fullstory.php/aid/435.html referenční měna byla USD, crawling peg je „systém pevného nominálního kurzu s pravidelnými, předem ohlašenými úpravami centrální parity vůči referenční měně“, zdroj: P.Žameberský,P.Neumann,M.Jiránková: Mezinárodní ekonomie
24
21
politika tedy slavila úspěch, záporem opatření však byla poměrně vysoká nezaměstnanost, nicméně Ankara zareagovala a bylo vytvořeno velké množství pracovních míst v průmyslových sektorech i ve službách. Vysoké domácí úrokové míry a záštita MMF, který se angažoval ve stabilizačním programu, zvýšily důvěryhodnost Turecka a podílely se na znovuobnovení kapitálového trhu. V období 2002-2006 zažila Turecká republika velmi dynamický vývoj ekonomiky. 2.3.1 Tempo hospodářského růstu Rok 1994 je spojen s hlubokým poklesem hospodářského růstu (-5,5 %), nicméně rok po zavedení stabilizačního programu vyskočil meziroční růst HDP na pozoruhodných 7,2 %. Turecko však metodu utahování opasku dlouho neudrželo. Politickou a ekonomickou krizi v roce 1999 nejlépe dokumentuje propad křivky reálného růstu HDP do záporných hodnot oproti 3,1% v roce předchozím. Rok poté se situace vylepšila, avšak v roce 2001 ekonomika opět zpomalila a dosáhla až na dno. Od roku 2002 do roku 2006 činil průměrný hospodářský růst 7,22 % (viz tabulka), což řadí Turecko do čela dynamicky se rozvíjejících ekonomik. Tabulka 4 Růst reálného HDP v % 1995-2006 1995
1996
1997
1998
1999
2000
7,2
7,0
7,5
3,1
-4,7
7,4
2001
2002
2003
2004
2005
2006
-7,5 7,9 5,8 8,9 7,4 Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr
6,1
Graf 7 Růst reálného HDP v % 1995-2006
Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr
22
2.3.2 Inflace Inflace byla stálým problémem tureckého hospodářství. V roce 1996 se sice snížila na 80,4 % oproti nejvyšším hodnotám z roku 1994 (106,8 %), ale v roce 1997 opět mírně zrychlila. Stabilizační plán, vytvořený v roce 1998 představiteli turecké vlády, ekonomickými odborníky a MMF měl za cíl snížit inflaci na 30 procentních bodů do roku 2000. Plán se díky dobře mířenému protiinflačnímu programu (změna kursového režimu) podařilo téměř naplnit, když inflace klesla na 39,1 procentních bodů. Následující rok se ke slovu opět dostává finanční krize a inflace znovu atakuje hranici 70 %. Ovšem po roce 2001 se turecká ekonomika stabilizovala a v roce 2002 se podařilo inflaci stlačit na 29,7 %. Rok 2004 byl v boji proti inflaci
nejúspěšnější v historii, neboť index CPI poprvé
představoval jednociferné číslo.
Graf 8 Inflace, 1995-2006, v %
Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr
23
2.3.3 Přímé zahraniční investice V druhé polovině 90. let se přísun zahraničního kapitálu stabilně zvyšoval, což vypovídalo
o
integraci
turecké
ekonomiky
do
světového
hospodářství.
K
nejvýznamnějšímu nárůstu přímých zahraničních investic došlo v roce 2000, kdy objem absorbovaných investic vzrostl o téměř 100 % oproti předchozímu roku. Domnívám se, že vysoký nárůst zahraničních investic mohl souviset se zavedením privatizačních programů. V letech 2001-2006 zaznamenáváme pokles přítoku PZI, což je nepochybně způsobeno bankovní krizí na konci roku 2000, politickou nestabilitou a nízkou kredibilitou. Z grafu vidíme, že rok 2003 je spojen s poklesem zahraničních investic o přibližně 30 % proti plodnému roku 2000. Avšak vláda pracovala intenzivně na programu, který by znovu vzbudil zájem zahraničních investorů . Dle zprávy UNCTADU25 patřily mezi ekonomické nástroje, které zjednodušily přístup na turecký trh, především nové záruky poskytující zahraničním investorům stejná práva a povinnosti jako domácím investorům; zrušení limitu minimální výše kapitálu; garance převodu zisků, poplatků a honorářů stejně jako repatriace kapitálu pro případ likvidace nebo prodeje; odstranění restrikcí v oblasti investování v oboru telekomunikací a snížení daně z příjmu právnických osob. K příznivému vývoji přispěla zcela jistě i skutečnost, že Evropský parlament v prosinci 2005 odsouhlasil otevření jednání s EU. V roce 2006 přísun PZI raketově vzrostl až na rekordních 20,168 mld. USD (viz následující graf). Graf 9 Přítok PZI v mil. USD 1995-2006
Zdroj: turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr
25
UNCTAD: World investment report 2004, on-line, http://www.unctad.org/en/docs/wir2004_en.pdf
24
Je zajímavé sledovat strukturu přílivu přímých zahraničních investic. Z dat statistického tureckého úřadu jsem zjistila, že v období, ohraničeném krizí v roce 1994 a rokem 2006, plynulo nejvíce investic do sektoru služeb (51,5 %), dále do průmyslu (46,5%) a jen nepatrně do zemědělství (2 %).
Graf 10 Sektorová struktura PZI
Zdroj: Sekretariát tureckého Ministerstva financí, www.treasury.gov.tr/
V pomyslné tabulce zemí, ze kterých plyne nejvíce zahraničního kapitálu, se na prvním místě umístily země Evropské unie, následuje USA a Kanada a asijské země. Procentuální podíly jednotlivých zemí znázorňuje graf. Graf 11 Příliv PZI do Turecka, dle země původů, 1995-2006
Zdroj: Sekretariát tureckého Ministerstva financí, www.treasury.gov.tr/
25
2.3.4 Zahraniční obchod- vývoz Uzavření smlouvy o celní unii s EU v roce 1995 přirozeně znamenalo pozitivní dopad na zahraniční obchod, exporty i importy značně vzrostly, celkové exporty v roce 1995 vzrostly o 19,5 % oproti roku 1994. Z dat dále vyplývá, že v období 1995-2000 docházelo jen k mírnému meziročnímu růstu- v průměru o 5,1 %, nejúspěšnější byl rok 1997- nárůst o 13 % meziročně, avšak mezi roky 1998-1999 vykázaly exporty meziroční pokles (- 1,5 %). Existuje několik příčin slabé dynamiky zahraničního obchodu mezi roky 1995-2000. Ráda bych nastínila některé z nich. Lze předpokládat, že výsledky ovlivnila ekonomická krize v Rusku a Jihovýchodní Asii, jejíž následky nepříznivě ovlivnily poptávku po exportech. Za další negativní faktor můžeme považovat zemětřesení v roce 1999. Rok 2000 byl těžkým pro exportéry také z důvodu zavedení nového kursového režimu- posuvného zavěšení , který sice úspěšně stlačil inflaci, ale zato poškodil vývozce. V roce 2001 bylo Turecko zasaženo recesí, nicméně změna kursového režimu zpět na volně plovoucí, následná depreciace měny a nutnost vývozců v době krize hledat nové odbytové trhy zajistily téměř 13% růst objemu exportů v porovnání s rokem 2000. V období 2000-2006 zaznamenalo Turecko rekordní růst v objemu exportů. V roce 2000 činily vývozy 27,3 mld. USD, v roce 2006 už 85,5 mld. USD, což představuje raketový nárůst objemu exportu o 214 % v průběhu 6 let. Samozřejmě i podíl příjmů z vývozu na HNP se zvýšil, a to z 11,2 % v roce 2000 na 18,7 % v roce 2006.26 Jako příčiny tohoto úspěchu můžeme uvést trvalou expanzi v průmyslové produkci, která byla umožněna technologickým pokrokem, poklesem reálných mzdových nákladů; relativně nízké reálné úrokové sazby, které zjednodušily vývozcům přístup ke kapitálu a vypracování Strategického plánu pro export, který splnil svůj účel- zvýšit objem vývozů. Přesto po celé období 1995-2006 vykazovaly vždy příjmy z dovozu vyšší hodnotu než z vývozu. Dokládají to i statistická data přílohy. I v nejsilnějším letech 2000-2006, která jsou pokládána za zlaté období vývozů, rostoucí objemy vývozů v absolutních veličinách stále nepřevýšily rostoucí objemy dovozů a celková obchodní bilance zůstávala deficitní. Tedy i v letech 2000-2006 se na celkovém zahraničním obchodu, který činil 853 mld. USD, podílely dovozy 60,52 % (516 mld. USD) a vývozy jen 39,48 % (337 mld. USD). Pozitivní trend také zaznamenala skladba vývozu, celkové vývozy byly zastoupeny z 91,2 % průmyslovými výrobky, ze 7,1 % zemědělskými produkty a zbytek 1,4 % tvořily
26
turecký statistický úřad, www.turkstat.gov.tr
26
nerostné suroviny. Skladba tak koresponduje s charakteristikami ekonomiky vyspělých zemí. Od doby vzniku celní unie s EU vliv partnerských států ze zemí EU pro Turecka ještě vzrostl. Země Společenství absorbovaly průměrně 61 % všech tureckých vývozů. Německo si, stejně jako v minulosti, udrželo statut nejdůležitějšího obchodního partnera; následovala Itálie, Velká Británie, Francie. Dále značná část vývozů putovala do Ruské Federace, zemí Blízkého Východu, severní Afriky a USA. Graf 12 Obchodní partneři vývoz, průměrně za období 1995-2006
Zdroj: Sekretariát tureckého Ministerstva financí, www.treasury.gov.tr/
27
2.4 Závěr analýzy- dopady celní unie s EU na tureckou ekonomiku Jak už jsem zmínila, celní unie mezi Tureckem a členskými státy EU vstoupila v platnost 1.1. 1996. Patnáct členských států EU27 spolu s Tureckem vytvořily prostor, ve kterém byly omezeny obchodní překážky v podobě cel a tarifů na minimum, byl stanoven jednotný celní sazebník uplatňovaný při obchodu s nečlenskými zeměmi, vytvořena příslušná legislativní opatření a zaujata společná obchodní politika vůči nečlenským zemím. Od počátku existence dohody o celní unie mezi EU a Tureckem všechny zúčastněné země pocítily převážně pozitivní dopady. Po nastudování oficiálního dokumentu28, kterým byla celní unie přesně vymezena, bych označila za hlavní přínosy spolupráce tyto skutečnosti: tureckým producentům se otevřely trhy, které značně rozšířily možná odbytiště pro turecké výrobky zvyšující se konkurence donutila turecké firmy zvýšit efektivitu a produktivitu nabídka kvalitních výrobků s relativně nízkou kupní cenou pro turecké spotřebitele se rozšířila nabídka vstupních zdrojů a výrobních prostředků pro turecké firmy vzrostla Turecká republika se formálně zařadila mezi skupinu nejrozvinutějších ekonomik světa, což zvýšilo ohodnocení u mezinárodních ratingových agentur, následně podpořilo příliv zahraničních investic Turecku bylo umožněno podílet se na čerpání investičních zdrojů v rámci finančních prostředků a zvýšit tak investice například do infrastruktury, rozvoje cestovního ruchu, ekologie, regionálního rozvoje atd. vznik celní unie a oboustranně výhodná spolupráce posunuly vyjednávání o vstupu Turecka do EU kupředu počet zahraničních firem operujících na území Turecka vzrostl, zvýšila se kvalifikace zaměstnanců a krátkodobě i zaměstnanost
Předchozí analýza byla zaměřena především na vybrané ukazatele turecké ekonomiky. Z makroekonomických ukazatelů se jednalo o hospodářský růst a inflaci a z 27
v roce 1996 byly členy EU: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Velká Británie, Španělsko, Švédsko
28
ukazatelů vnější rovnováhy jsem vybrala zahraniční obchod s důrazem na vývoz a přímé zahraniční investice. V této kapitole by tedy nemělo chybět porovnání těchto ukazatelů za zkoumaná období před a po existenci celní unie Turecka s EU. Jak razantně se během sledovaných dekád změnily? Jak moc se na těchto změnách podílely vlivy spolupráce Turecka a EU v rámci celní unie, která se datuje od roku 1996? Průměrné tempo hospodářského růstu v období 1980-1994 bylo slabší než v druhém sledovaném období, tedy po založení celní unie. Mezi lety 1980-1994 dosáhl průměrný meziroční růst HDP 3,9 %, v letech 1995-2006 se pak zvýšil růst na 4,7 %. Z grafů č. 1 a č.7 porovnávajících tempa hospodářského růstu ve sledovaných obdobích lze vyčíst, že pomineme-li krizové roky 1999 a 2001, vykazuje druhé sledované období výraznější a stabilnější přírůstky HDP v jednotlivých letech, především v letech 20022006. Z těchto argumentů usuzuji, že již samotná existence celní unie má kladný vliv na tempo hospodářského růstu. Postupný vývoj inflační míry je také zajímavý. V počátečním roce prvého sledovaného období (1980) činila inflace 110,2 %, na konci druhého sledovaného období (2006) byla stlačena na pouhých 7,9 %. V časovém období ohraničeném lety 1980 a 1994 byla průměrná inflace 58,65 %, v dalším období (1995-2006) klesla na 49,06 %. Navíc z grafů č.2 a č.8 je zřejmé, že oproti vysoké rozkolísanosti křivky inflace v jednotlivých letech prvého sledovaného období, sestupná křivka inflace druhého sledovaného období prokazuje stabilní pokles míry inflace v jednotlivých letech. Lze jen spekulovat o tom, do jaké míry se na snižování inflace v druhém sledovaném období projevil vstup Turecka do celní unie s EU a do jaké míry by byli tvůrci protiinflačních programů úspěšní i bez kladných vlivů způsobených vstupem Turecka do celní unie s EU. Já se přikláním k závěru, že dohoda o celní unii nepůsobí přímo na kolísání hladiny inflace. Nemohu však popřít nepřímé působení faktorů ekonomického prostředí způsobených vznikem dohody o celní unii Turecka s EU na míru inflace. Příliv přímých zahraničních investic do Turecka se po podepsání dohody o celní unii rekordně zvýšil. Za rok 1995 přitekl do Turecka zahraniční kapitál ve výši 2 937 mil. USD, v roce 2006 to bylo již 20 168 mil. USD, což je více než šestinásobný nárůst během desetiletého období. Dle mého názoru právě právní normy upravující vztahy uvnitř celní unie totiž zjednodušily podmínky pro investování. Turecko se stalo velmi atraktivní zemí z hlediska přílivu zahraničních investic. Investoři, a to nejen ze členských zemí EU, 28
Custom Union Turkey-EU, THE EC-TURKEY ASSOCIATION COUNCIL, on-line http://www.avrupa.info.tr/Files/File/EU&TURKEY/Custom_Union_des_ENG.pdf
29
upřednostňují totiž spolupráci se státy, u kterých lze předpokládat určitou jistotu stability ekonomického vývoje. Právě formální stvrzení obchodní spolupráce podepsáním dohody o celní unii s EU Turecko mezi tyto stabilní země v očích investorů zařadilo. Největší množství přímých zahraničních investic pochází ze státu EU. Pokud porovnáme tok PZI z EU-25 v roce 1999: 1187 mil. EUR s hodnotou za rok 2006: 10 581 mil. EUR, zjistíme, že došlo k téměř desetinásobnému nárůstu.29 Největšími investory z členských států EU bylo Řecko, Německo a Francie a Rakousko.30 Data tureckého zahraničního obchodu potvrzují, že vznikem celní unie se objem obchodu výrazně zvýšil. V prvém sledovaném období (1980-1994) dosáhla průměrná roční výše exportu 9,989 mld. USD, v následném sledovaném období došlo k výraznému zvýšení průměrného ročního výnosu z exportu až na 40,774 mld. USD. Dle mého názoru vyšší než čtyřnásobný nárůst průměrných ročních exportních zisků jednoznačně prokazuje kladný vliv obchodní spolupráce Turecka s členskými státy EU v rámci dohody o celní unii, a to i přesto, že uvedené tabulky srovnávají exportní zisky dosažené vývozem nejen do EU, ale i do ostatních partnerských zemí. Musíme vzít totiž v úvahu, že plných 61 % všech tureckých vývozů absorbovaly právě členské státy EU. Z toho tedy odvozuji, že na absolutním zvýšení exportního zisku se z větší části podílely právě země Evropské unie, a že na tento rostoucí vliv vývozu do EU mělo právě vznik celní unie. Právě jejím vznikem totiž došlo ke zrušení podstatných bariér vzájemného obchod, zejména zrušení téměř všech celních povinností při exportu do členských zemí EU. Jako další podpůrný argument bych ráda uvedla i údaje ze studie podsekretariátu vlády pro zahraniční obchod31, dle které činily v roce 1995 vývozy do EU pouhých 11,2 mld. USD, ale v roce 2008 (tedy 12 let po nabytí platnosti dohody o celní unii) se částka vyšplhala na 63,3 mld. USD, což představuje více než pětinásobný nárůst. Dalším nepřímým přínosem pro turecký export bylo i umožnění vstupu Turecka na celosvětový trh po nabytí platnosti dohody o celní unii. Dalším pozitivním přínosem je postupná změna poměru exportu a importu na celkovém objemu zahraničního obchodu. Pokud se podíváme na data v příloze č.1 zjistíme, že v prvních letech fungování celní unie (1995-2000) se sice dovozy zvyšovaly více než 29
Vladimira DEMIANOVA, Economy and finance Statistics in focus EU Foreign Direct Investment in Croatia and Turkey, 68/2008, on-line, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08068/EN/KS-SF-08-068-EN.PDF 30
UNCTAD: World investment report 2007, on-line,http://www.unctad.org/en/docs/wir2007_en.pdf Podsekretariát ministra zahraničního obchodu, on-line, dostupné z (http://www.dtm.gov.tr/dtmweb/index.cfm?action=detayrk&yayinID=313&icerikID=411&dil=EN,doc) 31
30
vývozy, avšak v pozdějších letech (2001-2006) se poměr růstu změnil a vývozy naopak rostly rychleji než dovozy. Podle mých výpočtů v období 1995-2000 tvořily vývozy průměrně 35 % celkového objemu zahraničního obchodu, v období 2001-2006 to bylo již 41 %. Tento poměrně vysoký rozdíl mohu označit za jeden z pozitivních dopadů dohody o celní unii. Dalším kladným důsledkem obchodního propojení Turecka a EU v rámci celní unie je změna produktová kompozice vývozů. Kromě tradičních sektorů jako je textilní a oděvní průmysl, začalo Turecko rozvíjet výrobu automobilů a dopravních prostředků. Z mého pohledu tlak konkurenčního prostředí v celní unii přispěl k tomu, že se Turecko začalo orientovat na výrobu produktů s vyšší přidanou hodnotou, například výroba automobilů atd. Mou domněnku potvrzují následující údaje: v roce 1996 tvořil vývoz produktů automobilového průmyslu jen 3,2 %, v roce 2006 to bylo již 16,4 %.32 Největšími vývozními partnery mezi členskými státy EU jsou Německo, Francie, Velká Británie, Itálie a Španělsko. Díky dynamickému vývoji své ekonomiky Turecko prokázalo, že je schopné čelit konkurenčnímu tlaku ostatních zemí a udržet si svou pozici na světovém trhu. Má analýza vybraných ekonomických ukazatelů, tedy tempa hospodářského růstu, inflační míry, vývozu a toku přímých zahraničních investic nepochybně prokazuje kladný vliv celní unie na tureckou ekonomiku v oblasti liberalizace obchodu, integrace ekonomiky na světovém trhu, zvýšení konkurenceschopnosti a produktivity průmyslových odvětví Turecka.
32
tamtéž
31
3 Vztahy mezi Tureckem a EU- analýza33 3.1 Od žádosti o vstup po vznik celní unie Turecko poprvé požádalo o vstup do Evropského hospodářského společenství (dále EHS) v roce 1959, jen jeden rok po jeho vzniku. EHS navrhlo jinou formální formu spolupráce- přidružení. O čtyři roky později byla uzavřena mezi EHS a Tureckou republikou Dohoda o přidružení-The Ankara Agreement (podepsaná 12.11.1963, vstoupila v platnost v prosinci 1964). Jednalo se o asociační dohodu, ve které se oba subjekty zavázaly k vytvoření celní unie (postupně ve 3 fázích). Celní unie byla nástrojem, který měl usnadnit Turecku stát se plnohodnotným členem EHS. Dále byl podepsán první finanční protokol, který reflektoval skutečnost, že EHS poskytlo půjčku Turecku, a to ve výši 175 milionů ECU. V roce 1973 vstoupil v platnost další důležitý dokument Dodatečný protokol (The Addition Protocol), který detailně popisuje fungování celní unie mezi Tureckem a ES. Bylo stanoveno, že budou postupně zrušeny celní překážky v podobě tarifních cel a kvót na dovoz a umožněn volný pohyb osob v příštích 12 až 20 letech. V roce 1987 (14. 4.) zažádala Turecká republika oficiálně o plnohodnotné členství v ES. Rada ES předala žádost Komisi ES, která měla připravit posudek. Zpráva Opinion, kterou vydala Komise v roce 1989 (schváleno Radou v roce 1990), v podstatě uznala, že Turecko by bylo způsobilé stát se členem Společenství. Nicméně zpráva dále udává, že situace v ES znemožňuje další rozšíření, z důvodu neukončeného Jednotného trhu. Posudek dále zdůrazňuje nutnost a prohloubení komplexní spolupráce, která by co nejvíce zjednodušila případnou integraci. Opinion dále plánuje dovršení celní unie mezi Společenstvím a Tureckem v roce 1995. Podáním přihlášky se oživily turecko-evropské vztahy a došlo k intenzívnění společných jednání. V červnu 1993 se konalo zasedání Evropské rady v Kodani. Právě zde byla stanovena tři kritéria, která musí kandidátské země splnit, aby se mohly stát členem Evropské unie (dále EU). Mezi tzv. „kodaňská kritéria“34 patří: 33
kapitola č. 3 zpracována dle Generálního tureckého sekretariátu Úřadu předsedy vlády pro otázky Evropské Unie, on-line, http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2 34
Europa glossary, Accession criteria (Copenhagen criteria), on-line, http://europa.eu/scadplus/glossary/accession_criteria_copenhague_en.htm
32
•
politické: stabilita institucí garantujících demokracii, existence právního řádu, ochrana lidských práv a práva menšin
•
ekonomické: fungující tržní hospodářství, schopnost uspět v hospodářské soutěži
•
implementace
acquis
communautaire35,
věrnost
politickým,
ekonomickým a monetárním cílům EU
Finální vyjednávání o vytvoření celní unie byla ukončena 6.3.1995 na zasedání Asociační rady Turecko-EU36 a vstoupila v platnost v roce 1996. Tato smlouva se stala důležitým milníkem v historii evropsko-tureckých vztahů. Ráda bych uvedla definici pojmu podle Euroskopu : „Celní unie je jedním ze stupňů integračního procesu. V rámci vzájemného obchodu mezi členskými státy celní unie jsou zrušena cla a zároveň členské země celní unie uplatňují ve vztahu k nečlenským zemím společnou obchodní politiku (především prostřednictvím společného celního tarifu).“
37
Turecko zrušilo všechna cla a
celní povinnosti týkající se importů průmyslového zboží z členských zemí, přijalo společný celní sazebník vůči importu průmyslového zboží ze třetích zemí. Základní zemědělské produkty byly z těchto opatření vyjmuty, nicméně v roce 1998 byl přijat systém stejných celních sazeb i pro ně. Turecko usilovalo o harmonizaci s právními normami EU i v dalších obchodních záležitostech. Jmenujme například monitorování dováženého zboží z třetích zemí i se zemí EU, prevence výskytu dumpingu apod. Zároveň byl podepsán protokol o finanční podpoře Turecka ze strany EU. Finanční asistence byla vyjednána, aby se snížil negativní dopad na průmyslový turecký sektor kvůli vzniku zvýšené konkurence, který celní unie měla způsobit. Dále měla být vylepšena infrastruktura Turecké republiky a tím zjednodušeny technické aspekty obchodní spolupráce.38 Celní unie mezi Tureckem a EU již od počátku svého fungování významně prohlubovala ekonomickou spolupráci a byla přínosem pro obě strany.
35
Termín acquis communautaire je označení souhrnu všeho, čeho bylo v rámci ES/EU dosaženo v oblasti právní úpravy. Zahrnuje všechny závazky a práva členských států Unie., Europa glossary, The Community acquis, on-line, http://europa.eu/scadplus/glossary/community_acquis_en.htm 36 Asociační rada Turecko-EU je nejvyšší hodnotící orgán přidružení, tvořen 15 členy EU a Ministry zahraničních věcí Turecka, také tam 37 Euroskop, on-line, http://www.euroskop.cz/283/sekce/c-d/ 38 http://ec.europa.eu/taxation_customs/customs/customs_duties/rules_origin/customs_unions/article_414_en. htm
33
V roce 1997 EU ve své zprávě Agenda 2000 uvedla, že Turecko je sice způsobilým členem, ale nebylo zařazeno, na rozdíl od deseti postkomunistických zemí, Kypru a Malty39 mezi tzv. kandidátské země. Jako důvod byl udáván odkaz na „kodaňská kritéria“, konkrétně pak porušování lidských práv v Turecku a turecká přítomnost na Kypru. Turecko po vydání zprávy přerušilo s EU politická jednání, vzájemné vztahy značně ochladly. Turecko hodnotilo stanovisko jako nespravedlivé a neobjektivní a poukazovalo na použití různých kriterií v hodnocení jednotlivých zemí, které požádaly o vstup do Unie. Zpráva vyvolala vlnu antievropského smýšlení u tureckých občanů.
3.2 Turecko jako kandidátská země Turecko zahájilo novou etapu jednání s EU až v roce 1999, zareagovalo tak na vstřícný krok Komise, která na zasedání Rady v Helsinkách uznalo oficiálně Tureckou republiku kandidátskou zemí.40 Zasedání v Helsinkách patří k nejdůležitějším milníkům v historii evropsko-tureckých vztahů a odstartovalo další fázi strategické spolupráce. Bylo rozhodnuto, že Evropská komise bude pravidelně vydávat tzv. Zprávy o pokroku Turecka a monitorovat tak jednotlivá opatření, která Turecko realizuje. V roce 2001 bylo deklarováno, že Komise začne připravovat přístupové partnerství s Tureckem. Turecká vláda vypracovala tzv. Turecký národní program, který obsahoval politické, ekonomické a sociální reformy. Tyto reformy měly umožnit přijetí právního řádu Acquis communautaire. V září 2001 turecký parlament přijal 34 dodatků k ústavě, aby tak Turecko mohlo plnit „kodaňská kritéria“. O rok později došlo ke schválení osmi důležitých reformních balíků, jednalo se zejména o otázky lidských práv a posílení demokracie; byl zrušen trest smrti, Kurdové získali další práva týkající se užívání jejich dialektu a svobody projevu. V roce 2002 byl uspořádán summit v Kodani, na kterém se projednávalo rozšíření Unie. Evropská rada uvítala turecké kroky a finálně potvrdila, že přístupová jednání budou otevřena, pokud Turecko splní všechny podmínky „kodaňských kritérií“. V roce 2004 Evropská komise uznala podstatný pokrok v plnění kritérií a doporučila začít přístupová jednání.41 Evropský parlament v prosinci odsouhlasil otevření těchto jednání. Evropská rada naplánovala počátek přístupových jednání na 3. října 2005. Rámec
39
Mezi kandidátské země se řadila Česká republika, Kypr, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, portál Evropské komise, on-line 40 Stalo se tak po 36 letech společného vyjednávání 41 COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE COUNCIL AND THE EUROPEAN PARLIAMENT, Recommendation of the European Commission on Turkey’s progress towards accession http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2004:0656:FIN:EN:PDF
34
procesu vyjednávání byl připraven evropským komisařem pro rozšíření Olli Rehnem.
42
Olli Rehn zdůraznil, že jednání bude založeno na těchto faktorech: •
jednání mají otevřený konec, to znamená, že otevření přístupových jednání nezaručuje Turecku, že bude přijato jako nový člen EU
•
politické záležitosti budou rozděleny do 35 kapitol, je potřeba zdůraznit, že na jejich schvalování se budou podílet všechny členské státy a všechna rozhodnutí požadují jednomyslnost
•
jednání s kandidáty, jejichž vstup by mohl mít pro EU značné finanční následky, nemohou být uzavřena dříve než v roce 2014 (platí pro Turecko)
•
jednání mohou být přerušena z důvodu vážného porušení principů demokracie, svobody a zákonnosti, návrh na přerušení podává Komise nebo jedna třetina členských států, konečné rozhodnutí přijme Rada a to kvalifikovanou většinou43
V roce 2005 byl tedy započat screeningový proces, během nějž se mělo ověřit, zda je každá kapitola Acquis kompatibilní s právním systémem Turecké republiky. Bylo vytvořeno 35 kapitol, které se týkají turecké legislativy i života obecně. Bylo rozhodnuto, že každá kapitola se otevře, prozkoumá a po jednomyslném souhlasu Rady EU bude v příznivém případě uzavřena. Hlavním tureckým vyjednávačem byl jmenován ministr hospodářství Ali Babacan. V červenci byl podepsán dodatečný protokol, který prodloužil Ankarskou dohodu z roku 1963, novým aspektem v celní unii se stalo rozšíření i na dalších deset nových členů, mezi kterými byl i Kypr. Turecko k protokolu připojilo prohlášení, že podpis neznamená uznání řecké části Kypru.44 Ze smlouvy o celní unii (EU a Turecko, podepsána 1995) však vyplynula povinnost pro Turecko uznat Kyperskou republiku a zpřístupnit kyperským lodím své přístavy a letiště, EU stanovila lhůtu na 6. prosince 2006. Nicméně turecký vicepremiér sdělil, že Turecko tyto kroky odmítá podniknout.45 Tímto se jednání o 42
European enlargement commission, http://ec.europa.eu/enlargement/questions_and_answers/turkey_en.htm 43 Euractiv, EU-Turkey relations, http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article129678 44 V roce 1974 obsadila turecká vojska severní část Kypru. Vznikl tak separastický mezinárodně neuznávaný stát Severokyperská turecká republika ( je uznávána jen Tureckem). EU na Severní Kypr uvalilo ekonomickou blokádu. Jižní část ostrova je pod správou kyperské (řecké) vlády. Kyperská republika vstoupila do EU v roce 2004. Turecko striktně odmítá uznat existenci Kyperské republiky. Od roku 1987 platí, že nemají kyperské dopravní prostředky přístup na Turecké území. zdroj: http://www.amo.cz/publikace/kypr-turecko-a-eu.html 45 EUROSKOP, http://www.euroskop.cz/38/4011/clanek/turecko-sve-pristavy-a-letiste-pro-kypranyneotevre/
35
přistoupení Turecka značně zkomplikovala a zpomalila. Na základě doporučení Komise EU byly přerušeny rozhovory o 8 kapitolách46 Acquis communautaire, které se týkaly obchodu, a EU prohlásila, že k jejich znovuotevření může dojít až poté, co Turecko uzná Kyperskou republiku jako člena celní unie a aplikuje i na Kypr pravidla vycházející ze smlouvy o celní unii mezi EU a Tureckou republikou. V roce 2006 byla úspěšně uzavřena jen kapitola věda a výzkum. Zpráva o pokroku Turecka informovala, že Turecko nedosáhlo dostatečného posunu v oblasti lidských práv, korupce, násilí proti ženám a práv menšin. EU přerušila poté na několik měsíců jednání, jelikož turecká strana nepodnikla odpovídající kroky a do konce roku 2006 nezměnila svůj odmítavý postoj k oficiálnímu uznání Kyperské republiky. Nicméně na začátku dubna 2007 byla jednání obnovena, i když kyperská otázka vyřešena nebyla. Proběhlo otevření kapitol statistika, finanční kontrola, politika podniků a průmyslu, ochrana spotřebitele a zdraví a trans-evropské sítě. V únoru 2008 přijala Rada revizi přístupového partnerství47 . Tato zpráva obsahovala hlavní podmínky pro udělení členství v EU, prioritními body byly ochrana práv menšin, posilování demokracie a zlepšení některých ekonomických kritérií. V roce 2008 byly otevřeny další kapitoly: právo duševního vlastnictví, obchodní právo a volný pohyb kapitálu.48 Novým hlavním vyjednávačem, který bude zastupovat Turecko v přístupových jednáních, byl jmenován na začátku roku 2009 Egemen Bagiş (šéf Generálního sekretariátu pro záležitosti EU). V listopadu předložil Bagiş svou strategii, která by měla urychlit přístupová jednání. Turecký hlavní vyjednávač prohlásil, že během roku 2010 by Turecko rádo otevřelo dalších 6 kapitol (dosud jich bylo otevřeno 11, z toho 1 uzavřena, 8 z nich je zablokováno). V prosinci 2009 byla dále otevřena dvanáctá kapitola životní prostředí.49 Zástupce pro vyjednávání Olli Rehn tyto kroky uvítal a komentoval slovy: „Svědčí to o tom, že turecký vlak směřující do EU je na správné koleji a je v pohybu.“ 50
46
Jedná se o těchto osm kapitol: volný pohyb zboží, právo usazování a volný pohyb služeb, finanční služby, zemědělství a rozvoj venkova, rybolov, doprava, celní unie a vnější vztahy. viz http://ec.europa.eu/enlargement/candidate-countries/turkey/relation/index_cs.htm 47 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:051:0004:01:EN:HTML 48 EURACTIV, EU-Turkey relations, http://www.euractiv.com/en/enlargement/eu-turkey-relations/article129678 49 EURACTIV, http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/clanek/turecko-chce-zahajit-jednani-o-vstupu-do-eu-vdalsich-kapitolach-006778 50 EURACTIV, http://www.euractiv.cz/rozsirovani-eu/clanek/turecko-je-blize-vstupu-do-eu-zatimcopristupove-rozhovory-s-chorvatskem-stagnuji-006887
36
3.3 Předpokládaný vývoj jednání O tom, zda Turecko vstoupí do Evropské unie nebylo ještě definitivně rozhodnuto, nicméně je všeobecně známo, že dva z nejsilnějších států Evropy- Německo s Angelou Merkelovou v čele a Francie se svým prezidentem Nicolasem Sarkozym – jsou proti vstupu Turecka do EU a trvají na tom, že Turecko se může stát nanejvýš privilegovaným členem. To však turecký premiér odmítá a argumentuje tím, že právní normy EU výraz „privilegovaný člen“ vůbec neobsahují. Jednání probíhají více než 50 let a Turecké republice začíná docházet trpělivost. Turecká strana se cítí být poškozena a tvrdí, že EU je na Ankaru přísnější než na ostatní kandidátské země. V současné době jsou hlavními nedostatky, které EU Turecku vytýká: kyperský problém, kurdská menšina v severním Turecku, překážky v oblasti lidských práv (diskriminace žen). V poslední době navíc Ankara prohlubuje zahraniční politiku se státy Blízkého východu (Sýrie, Írán), což je pro západní Evropu zneklidňující.51 Turečtí politici hlásí, že plná integrace do EU bude i nadále prioritou turecké zahraniční politiky. Samotní občané Turecka už ale ztrácejí počáteční nadšení, Turci negativně vnímají tlak ze strany EU v otázce rozděleného Kypru a nekonečné protahování jednání tureckou veřejnost unavuje. Podobně jen třetina občanů EU se vyslovila pro vstup Turecka do společenství, udávanými důvody je náboženské vyznání Turecka (islám) a strach z možné neúnosně vysoké migrace turecké pracovní síly.52 Kdy a zda vůbec přijme Evropa Turecko do svého klubu není v současnosti vůbec jasné, jelikož existuje celá řada argumentů pro i proti. Tato otázka rozděluje Evropu (potažmo svět) na dva tábory a vyvolává silné emoce. Zatím chybí podpora veřejného mínění a bez ní se rozšiřování provádí obtížně. Na druhé straně, už jsou jednání v takové fázi, kdy by bylo nesnadné říct Turecko jednoduše „NE“. Já se domnívám, že současná situace nahrává dlouhému protahování rozhovorů ze strany EU o připojení Turecka. Myslím, že v dohledné době nedojde k rozšíření Evropské unie o tuto moderní sekulární muslimskou zemi.
51
České noviny on-line „Turecko kritizuje "dvojí standardy" Evropské unie“ http://www.ceskenoviny.cz/svet/zpravy/turecko-kritizuje-dvoji-standardy-evropske-unie/460307 52 Ihned.cz, on-line, „Stále čeká na propustku. Turecko chce už půl století do EU“ http://zahranicni.ihned.cz/c1-38258860-stale-ceka-na-propustku-turecko-chce-uz-pul-stoleti-do-eu
37
3.4 Závěr analýzy- predikce vlivů na ekonomiku Turecka po vstupu do EU Poté, co jsem analyzovala vývoj ekonomiky moderního Turecka a shrnula průběh vyjednání mezi Ankarou a Bruselem, se pokusím odpovědět na otázku: „Jaké by byly ekonomické důsledky pro Turecko, pokud by bylo přijato do klubu EU?“ Na pomoc si přitom vezmu mnou analyzované ekonomické ukazatele, tedy tempo hospodářského růstu, inflace, zahraniční obchod s důrazem na vývoz a přímé zahraniční investice. Ze závěrů mé analýzy v
kapitole 2.4, která prokazuje mimo jiné i zvýšení
hospodářského růstu oproti minulému období poté, co Turecko podepsalo smlouvu o celní unii, mohu vycházet i v predikci předpokládaných dopadů na hospodářský růst po vstupu Turecka do EU. Myslím, že lze důvodně předpokládat, že dopadem podpisu smlouvy o připojení Turecka do EU bude zvýšení hospodářského růstu. Podpůrným argumentem je předpoklad, že tlak konkurence by měl přispět k technologickému a organizačnímu zlepšení výroby a zvýšení efektivnosti využití výrobních faktorů. Také předpokládaný zvýšený objem zahraničního obchodu a investičních zdrojů, které podrobně rozebírám v další části této kapitoly, jsou zárukou dynamiky hospodářského růstu. Mé domněnky potvrzuje i studie Mehmeta Ugura53 která uvádí, že růst HDP na obyvatele v případě vstupu Turecka do EU by byl vyšší o 1,5-2,0 %. Navíc je zde zmíněno, že míra nerovnosti distribuce by také poměrně výrazně klesla. U inflace, dalšího ekonomického ukazatele, závěry předchozí analýzy nepotvrdily jednoznačně vztah mezi otevřením celní unie s EU a změnou cenové hladiny. Nelze tedy závěry této analýzy podpořit ani predikci dalšího vývoje inflace po vstupu do EU. Lze však odhadovat, že dodržování všech ekonomických pravidel EU bude vytvářet dostatečný tlak na disciplinovanost Turecku i v oblasti inflačních cílení. A to zvláště předpokládáme-li, že by Turecko následně mohlo projevit zájem stát se i členem eurozóny. Také upevnění makroekonomické stability by jistě podpořilo mírný pokles inflace v Turecku. Lze tedy minimálně předpokládat působení nepřímých ekonomických nástrojů a tlaků eurozóny na výši inflace v Turecku. I v oblasti přímých zahraničních investic prokázala má analýza přímou souvislost mezi růstem přílivu PZI a otevřením celní unie mezi Tureckem a EU. I zde tedy můžeme
53
Ugur Mehmet, MPRA, Economic implications of Turkish EU membership: the advantages of tying one´s hand, http://mpra.ub.uni-muenchen.de/18547/1/MPRA_paper_18547.pdf
38
mít za to, že vstupem do EU, tedy dalším krokem ve vývoji vzájemných vztahů s EU, dojde k opětovnému růstu objemu PZI do turecké ekonomiky. Jak jsem už ve své práci doložila, vstup do Unie by znamenal signál pro investory, že turecká ekonomika je schopna vyrovnat se konkurenčním tlakům členských států a zároveň zaručuje existenci demokratických právních reforem upravující také oblast investování. V kapitole č. 2.4 jsem zkoumala efekty celní unie a prokázala, že tato obchodní spolupráce zvýšila objem zahraničního obchodu především mezi Tureckem a EU, čímž přispěla k výraznému růstu objemu tureckého obchodu jako celku. V případě, že by Turecko bylo plnohodnotným členem, administrativní a technické bariéry obchodní činnosti by byly úplně odstraněny. Zjednodušení spolupráce podpoří další růst objemu vzájemného obchodu, a to nejen mezi Tureckem a EU. Mezi další výhody vstupu Turecka do EU by měly být i vyšší specializace a také zvýšení produktivity v odvětvích, které jsou největšími vývozci, například v textilním průmyslu. Mé závěry podporují i výsledky studie F.J.Hona54, která uvádí, že objem exportu v textilním a oděvním průmyslu by se zvýšil o 18 % po pěti letech plného členství Turecka v EU. Předpokládám, že celkově by se objem zahraničního obchodu zvýšil mimo jiné i z důvodu lepší specializace a zvýšení produktivity v sektorech, které nejvíce vyváží, například v textilním průmyslu. Důležitým přínosem vstupu by byl také přístup k finančním zdrojům a dotacím určených pro nové členské státy. Protože patří Turecko k zemím s relativně nízkým HDP a vysokým počtem obyvatelstva, mělo by jistě nárok na poměrně značné transfery z unijního rozpočtu. Jejich výše by závisela na reformách regionální strukturální a společné zemědělské politiky EU v příštích deseti letech a na výsledcích přístupových jednání. Podle odhadů studie Kirsty Hughes55 by Turecko v prvních třech letech svého členství v EU mohlo ze společného rozpočtu čerpat celkem 45,5 mld. EUR, tedy asi 15 mld. EUR ročně. Odečteme-li příspěvky do společného unijního rozpočtu, měl by čistý příjem Turecka z rozpočtu EU v tomto období dosáhnout 30 - 35 mld. EUR; to v přepočtu na obyvatele odpovídá příjmům, na které má v současné době nárok desítka nových členských zemí.
54
A.M. Lejour, R.A. de Mooij and C.H. Capel, Assessing the economic implications of Turkish accession to the EU, Capel CPB Netherlands Bureau for Economic Policy Analysis http://www.cpb.nl/eng/pub/cpbreeksen/document/56/doc56.pdf 55 Kirsty Hughes :TURKEY AND THE EUROPEAN UNION: JUST ANOTHER ENLARGEMENT? EXPLORING THE IMPLICATIONS OF TURKISH ACCESSION http://www.cdu.de/en/doc/Friends_of_Europe_Turkey.pdf
39
Dalším aspektem vstupu Turecka do Evropské unie je otázka vnitřního trhu. Turecko by jako nový plnohodnotný člen EU muselo implementovat právní řád EU- acquis communautaires. Předpokládám, že proces začleňování norem EU do tureckého právního systému a jeho důsledky na tureckou ekonomiku by byly časově i finančně náročné. Zejména v případě změny pravidel a standardů týkajících se např. ochrany životního prostředí, zdraví a bezpečnosti práce, sociální politiky apod., by podle mého názoru Turecko muselo vynaložit relativně vysoké finanční prostředky. Zpočátku by implementace těchto změn měla negativní dopad na výrobní náklady jednotlivých firem. Menší podniky s nízkou konkurenceschopností by byly nuceny propouštět zaměstnance a vzniká zde riziko zvýšení nezaměstnanosti; silnější podniky by naopak začaly hledat další cesty, jak snížit náklady a zvýšit efektivnost provozu, případně i rozšířit výrobu, což by mohlo vést k absorbování volné pracovní síly. Mezi další pravděpodobné klady vstupu lze zařadit i efektivnější fungování institucí, zintenzivnění boje proti korupci. Následné zlepšení image Turecké republiky by dále přispělo k rozvinutí politických a ekonomických vztahů i s ostatními zeměmi mimo rámec EU, tak jak bylo empiricky prokázáno u nových členských států EU, např. zemí střední a východní Evropy. Také migrace by byla vstupem do EU významně ovlivněna. Odhaduji, že vstup do společenství by zvětšil zájem tureckých obyvatel emigrovat, motivovaný zejména možností využít nových pracovních příležitostí ve státech EU a následné zlepšení životní úrovně. Nejvíce Turků by proudilo nejspíše do Německa, protože je to jedna z ekonomicky nejsilnějších zemí EU a navíc tradiční cílová destinace tureckých emigrantů.
40
Závěr Turecká republika urazila od svého vzniku v roce 1923 dlouhou cestu, během níž se ze státu se silnými náboženskými kořeny a přetrvávajícím vlivem feudální aristokracie přeměnila v moderní sekulární stát s vyspělou průmyslově agrární ekonomikou. Již za působení výjimečného prezidenta Mustafy Kemala Atatürka došlo k mnoha razantním změnám a reformám, politické klima formované pilíři etatismu a izolacionizmu však omezovalo realizaci dalších významných změn, především v oblasti ekonomiky. Převratným zlomem na této cestě bylo až počáteční období neoliberalismu (v práci datované od roku 1980). Reformy pod záštitou mezinárodních organizací IMF, OECD a Světové banky v této době postupně vytvořily z Turecka moderní stát s exportně orientovanou tržní ekonomikou. V roce 1987 zažádala Turecká republika oficiálně o plnohodnotné členství do Evropských společenství a prokázala tak, že její politika i ekonomika směřuje k vytvoření prozápadního demokratického státu. Další přelomové období se datuje od roku 1995, tedy od vzniku smlouvy o celní unii mezi Tureckem a EU. Právě vytvoření celní unie bylo vyústěním snah Turecké republiky o plnohodnotné začlenění se do vyspělého tržního světového systému. Nové ekonomické prostředí, vytvořené po podpisu smlouvy o celní unii, nastartovalo další dynamický hospodářský vývoj Turecké republiky. Průměrné tempo hospodářského růstu vykazovalo výraznější a stabilnější přírůstky v jednotlivých letech, především v letech 2002-2006. Také data tureckého zahraničního obchodu potvrzují, že se vznikem celní unie se objem obchodu výrazně zvýšil, přičemž na zvýšení exportu se zvětší části podílely země EU. Rekordním tempem se zvyšoval i příliv zahraničního kapitálu do Turecka, především díky zjednodušení podmínek pro investory na základě nových právních norem upravujících vztahy uvnitř celní unie. Analýza ekonomických ukazatelů tedy prokázala, že celní unie měla pozitivní vliv na tureckou ekonomiku. V roce 2004 Evropská komise uznala podstatný pokrok v plnění kritérií pro vstup do EU a doporučila začít přístupová jednání. Tato přístupová jednání jsou však procesem s otevřeným koncem. Kdy a zda vůbec přijme Evropa Turecko do svého klubu není v současnosti vůbec jasné, jelikož existuje celá řada argumentů pro i proti. Vzhledem k tomu, že tato práce prokázala výrazné zlepšení ekonomických ukazatelů Turecka již po vytvoření celní unie, lze důvodně předpokládat, že tento pozitivní trend bude vstupem Turecka do EU dále akcelerovat. Domnívám se, že mimo jiné dojde ke 41
zvýšení tempa hospodářského růstu, k vyššímu přílivu PZI do turecké ekonomiky a prohlubující se obchodní spolupráce mezi Tureckem a členskými státy EU přispěje ke zvýšení objemu zahraničního obchodu. Nepochybným přínosem pro turecké hospodářství bude i možnost čerpat další investiční prostředky z evropských fondů a dotací, které přispějí k modernizaci infrastruktury, rozvoji regionů a cestovního ruchu. Nezanedbatelné nebude ani zintenzivnění boje proti korupci. Vstup do Unie by také znamenal signál pro investory, že turecká ekonomika je schopna vyrovnat se konkurenčním tlakům členských států a zároveň zaručuje existenci demokratických právních reforem. Vzhledem k rozsahu této práce je nutné přihlédnout k faktu, že jak při analýze ekonomických stavů s nutným omezením použitých ekonomických ukazatelů, tak při vyvozování dohadů ze závěrů
této analytické činnosti, jsou její výsledky částečně
nepřesné, a to i proto, že závěry této práce nutně musely být založeny částečně i na domněnkách. Jistě by bylo zajímavé rozšířit tuto práci o podrobnější analýzu většího počtu ekonomických ukazatelů a věnovat také více prostoru zkoumání předpokládaného vývoje jednání Turecka s EU. Potom by výsledky práce přesněji odrážely realitu budoucího vývoje.
42
Seznam použitých zdrojů Knižní publikace a stažené dokumenty •
Demianova Vladimira: Economy and finance Statistics in focus EU Foreign Direct Investment in Croatia and Turkey ,68/2008, on-line, dostupné z (http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08-068/EN/KSSF-08-068-EN.PDF)
•
Kubicek Paul: Turkish Accession to the European Union: Challenges and Opportunities for the‘New Europe’ , on-line, dostupné z (http://www.ces.ufl.edu/files/pdf/outreach/symposia_conferences/TurkishAccessi onToTheEU_021805.pdf)
•
Osman Okyar: Development Background of the Turkish Economy, 19231973,International Journal of Middle East Studies, Vol. 10, No. 3 (Aug., 1979), Cambridge University Press, on-line, dostupné z (http://www.jstor.org/stable/162142)
•
Second Report of the Independent Commission on Turkey September 2009: Turkey in Europe: Breaking the vicous circle, on line , dostupné z (http://www.independentcommissiononturkey.org/pdfs/2009_english.pdf)
•
THE EC-TURKEY ASSOCIATION COUNCIL: DECISION No 1/95 OF THE EC-TURKEY ASSOCIATION COUNCIL of 22December 1995 on implementing the final phase of the Customs Union (96/142, on-line, dostupné z (http://www.avrupa.info.tr/Files/File/EU&TURKEY/Custom_Union_des_ENG.p df)
•
UNCTAD: World investment report 2004, on-line, dostupné z (http://www.unctad.org/en/docs/wir2004_en.pdf)
•
UNCTAD: World investment report 2007, on-line, (http://www.unctad.org/en/docs/wir2007_en.pdf
•
Pavel Žamebrský a kolektiv: Mezinárodní ekonomie, GRADA 2010
43
Internetové stránky a články •
CIA World Factbook, on-line, dostupné z (https://www.cia.gov/library/publications/the-world factbook/geos/tu.html)
•
Euroskop- věcně o Evropě, on-line, dostupné z (www.euroskop.cz/)
•
Europa glossary, on-line, dostupné z (http://europa.eu/scadplus/glossary/index_en.htm)
•
portál EurActiv, článek „Turecký soud nezákazal vládní stranu AKP“, on-line, dostupný z (http://www.euractiv.cz/budoucnost-eu/clanek/turecky-ustavni-soudnezakazal-vladni-stranu-akp)
•
portál EurActiv, článek „Mezivládní dohoda o projektu Nabucco podepsána“, on-line, dostupné z (http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/mezivladnidohoda-o-projektu-nabucco-podepsana-006263)
•
Federel Research Division, The library of Congress, Country studies-Turkey, online, dostupné z (http://memory.loc.gov/frd/cs/trtoc.html)
•
Generální turecký sekretariát Úřadu předsedy vlády pro otázky Evropské Unie, on-line, dostupné z (http://www.abgs.gov.tr/index.php?p=111&l=2
•
Middle East Review of International Affairs Review Journal, Ali Carkoglu: TURKEY'S NOVEMBER 2002 ELECTIONS: A NEW BEGINNING? (12/2002),on-line, dostupné z (http://meria.idc.ac.il/journal/2002/issue4/jv6n4a4.html)
•
Morton Abramowitz, Henri J.Barkey: Turkey´s Transformers, Council on Foreign Affairs, on-line, dostupné z (http://www.foreignaffairs.com/articles/65464/morton-abramowitz-and-henri-jbarkey/turkeys-transformers)
•
Podsekretariát premiéra pro turecký zahraniční obchod, on-line, dostupné z
•
(http://www.dtm.gov.tr/dtmweb/index.cfm?action=detayrk&yayinID=253&iceri kID=356&dil=EN)
•
PhDr. Emil Soulejmanov: Ekonomický vývoj v Turecku, EUROPEUM, Institut pro evropskou politiku, on-line, dostupné z (http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=535)
•
Turkey foreign trade, on-line, dostupné z (http://www.country-data.com/cgi-bin/query/r-13974.html) 44
Seznam zkratek AKP- Adalet ve Kalkınma Partisi- Strana spravedlnosti a pokroku CHP- Cumhuriyet Halk Partisi- Republikánska strana lidu CPI- Consumer Price Index- index spotřebitelských cen DYP- Doğru Yol Partisi- Strana pravé cesty ECO- Economic Cooperation Organization- Organizace pro ekonomickou spolupráci ECU- European Currency Unit- evropská měnová jednotka EHS- Evropské hospodářské společenství ES- Evropská společenství EU. Evropská unie FAO- Food and Agriculture Organization- Organizace OSN pro výživu a zemědělství G-20- Group of Twenty- skupina zemí G20 HDN- Hrubý národní produkt HDP- Hrubý domácí produkt IBRD- International Bank for Reconstruction and Development- Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj IMF- International Monetary Fund- Mezinárodní měnový fond MMF- Mezinárodní měnový fond NATO- North Atlantic Treaty Organization- Severoatlantická aliance OECD- Organization for Economic Cooperation and Development - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OIC-Organization of the Islamic Conference- Organizace islámské konference PKK- Partiya Karkeren Kurdistan- Kurdská strana pracujících PZI- přímé zahraniční investice RP- Refah Partisi- Strana blahobytu UNCTAD- United Nations Conference on Trade and Development-Konference OSN o obchodu a rozvoji UNESCO- United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization- Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu USA- United States of America- Spojené státy americké USD- United States Dollar- americký dolar
45
Seznam grafů Graf 1 Růst reálného HDP v % 1980 – 1994 ...................................................................... 15 Graf 2 Inflace, v % období 1980-1994 ............................................................................... 16 Graf 3 Příliv PZI do Turecka, 1980-1994, v mil. USD ....................................................... 17 Graf 4 Příliv PZI do Turecka, v %, dle sektorů , 1980-1994............................................... 18 Graf 5 Příliv PZI do Turecka, v %, dle země původů, 1980-1994...................................... 18 Graf 6 Obchodní partneři - vývoz 1980-1994 ..................................................................... 20 Graf 7 Růst reálného HDP v % 1995-2006 ........................................................................ 22 Graf 8 Inflace, 1995-2006, v % ........................................................................................... 23 Graf 9 Přítok PZI v mil. USD 1995-2006 ........................................................................... 24 Graf 10 Sektorová struktura PZI ......................................................................................... 25 Graf 11 Příliv PZI do Turecka, dle země původů, 1995-2006 ............................................ 25 Graf 12 Obchodní partneři vývoz, průměrně za období 1995-2006.................................... 27
Seznam tabulek Tabulka 1 Základní makroekonomická data Turecko 2009 .................................................. 5 Tabulka 2 Podíl hlavních sektorů na tvorbě HDP a zaměstnanosti, 2009, Turecko ............. 6 Tabulka 3 Růst reálného HDP v % 1980 - 1994 ................................................................. 15 Tabulka 4 Růst reálného HDP v % 1995-2006 .................................................................. 22 Tabulka 5 Zahraniční obchod Turecka v tis. USD (1980-1994) ......................................... 47 Tabulka 6 Zahraniční obchod Turecka v tis.USD (1995-2006) .......................................... 47
46
Příloha Zahraniční obchod Turecka 1980-2006
Tabulka 5 Zahraniční obchod Turecka v tis. USD (1980-1994) 1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
Export
2 910 122
4 702 934
5 745 973
5 727 834
7 133 604
7 958 010
7 456 726
10 190 049
Import
7 909 364
8 933 374
8 842 665
9 235 002
10 757 032
11 343 376
11 104 771
14 157 807
Saldo
-4 999 242
-4 230 439
-3 096 692
-3 507 168
-3 623 429
-3 385 367
-3 648 046
-3 967 757
1988
1989
1990
1991
1992
1993
Export
11 662 024,12
11 624 691,72
12 959 287,61
13 593 462,02
14 714 628,83
15 345 066,89
18 105 872,08
Import
14 335 397,81
15 792 142,91
22 302 125,59
21 047 013,87
22 871 055,11
29 428 369,53
23 270 019,03
Saldo
-2 673 373,69
-4 167 451,19
-9 342 837,98
-7 453 551,85
-8 156 426,29
-14 083 302,64
-5 164 146,95
V tis.USD
1994
Tabulka 6 Zahraniční obchod Turecka v tis.USD (1995-2006) 1995
1996
1997
1998
1999
2000
Export
21 637 041
23 224 465
26 261 072
26 973 952
26 587 225
27 774 906
Import
35 709 011
43 626 642
48 558 721
45 921 392
40 671 272
54 502 821
Saldo
-14 071 970
-20 402 178
-22 297 649
-18 947 440
-14 084 047
-26 727 914
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Export
31 334 216
36 059 089
47 252 836
63 167 153
73 476 408
85 534 676
Import
41 399 083
51 553 797
69 339 692
97 539 766
116 774 151
139 576 174
Saldo
-10 064 867
-15 494 708
-22 086 856
-34 372 613
-43 297 743
-54 041 498
V tis. USD
47
48
