VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2012
Milan Doležal
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Energetická politika EU a její příspěvek ke stabilitě energetických sítí (bakalářská práce)
Autor: Milan Doležal Vedoucí práce: Ing. Josef Bič, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Energetická politika EU a její příspěvek ke stabilitě energetických sítí“ vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů. V Praze dne …………
………………… podpis studenta
iii
Poděkování: Na tomto místě bych chtěl poděkovat Ing. Josefu Bičovi, PhD. za odborné vedení mé bakalářské práce a cenné podněty a připomínky. Zároveň bych chtěl poděkovat mým rodičům, kteří mi umožnili studium na VŠE a poskytli finanční a morální podporu.
iv
Obsah Seznam použitých zkratek....................................................................................................................vi Seznam obrázků, grafů a tabulek ........................................................................................................ix Úvod ........................................................................................................................................................1 1
2
3
Vymezení podstaty a významu energetické politiky EU.............................................................3 1.1
Založení ESUO, EURATOM a EHS .......................................................................................3
1.2
Formování energetické politiky EU do přijetí Lisabonské smlouvy ........................................4
1.3
Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě ....................................................................8
1.4
Současné aktivity EU v oblasti energetiky .............................................................................10
1.5
Význam energetické politiky EU ...........................................................................................11
Pozice EU na poli energetických zdrojů a jejich přepravy ......................................................15 2.1
Současný energetický mix EU ...............................................................................................15
2.2
Ropa a EU ..............................................................................................................................20
2.3
Zemní plyn a EU ....................................................................................................................24
2.4
Výroba elektrické energie a EU .............................................................................................27
Zajišťování stabilních dodávek ropy, zemního plynu a elektřiny v EU..................................31 3.1
Od budování vnitřního trhu s energií k TEN-E ......................................................................31
3.2
Zahraničně politická dimenze zajišťování stability dodávek energie ....................................46
Závěr .....................................................................................................................................................56 Seznam použité literatury a zdrojů ....................................................................................................59 Přílohy ...................................................................................................................................................67
v
Seznam použitých zkratek ACER
Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů Agency for the Cooperation of Energy Regulators
BEMIP
Plán propojení baltského trhu Baltic Energy Market Interconnection Plan
BPS
Baltský systém ropovodů Baltic Pipeline System
CEF
Nástroj pro propojení Evropy Connecting Europe Facility
CEN
Evropský výbor pro normalizaci European Committee for Standardization
CENELEC
Evropský výbor pro normalizaci European committee for electrotechnivćal standardization
CEPS
Systém středoevropských produktovodů Central Europe Pipeline System
CO2
Oxid uhličitý
EHS
Evropské hospodářské společenství
EK
Evropská komise
ENTSO-E
Evropská síť provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav European Network of Transmission System Operators for Electricity
ENTSO-G
Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav European Network of Transmission System Operators for Gas
ER
Evropská rada
ES
Evropská společenství
ESUO
Evropské sdružení uhlí a oceli
ETS
Evropský systém obchodování s emisemi Emissions Trading Scheme
ETSI
Evropský ústav pro telekomunikační normy European Telecommunications Standards Institute
EU
Evropská unie
EU-15
Evropská unie o členské základně před rozšířením v roce 2004
EU-27
Evropská unie s členskou základnou po rozšíření v roce 2007
EUR
Euro
EURATOM
Evropské sdružení pro atomovou energii
G20
Skupina dvaceti největších ekonomik světa (19 států + EU)
G8
Skupina sedmi nejvyspělejších zemí světa a Ruska
GW
Gigawatt vi
HDP
Hrubý domácí produkt
HDS
Hrubá domácí spotřeba
IEA
Mezinárodní energetická agentura International Energy Agency
IEF
Mezinárodní energetické fórum International Energy Forum
ITGI
Interkonektor Turecko-Řecko-Itálie Interconnector Turkey-Greece-Italy
LNG
Zkapalněný zemní plyn Liquefied Natural Gas
MEG
Plynovod Maghreb-Evropa Maghreb-Europe Gas Pipeline
Mtoe
Milion tun ropného ekvivalentu Million Tonnes of Oil Equivalent
NEPS
Systém produktovodů v severní Evropě North European Pipeline System
NSCOGI
Iniciativa pro propojení sítí větrných elektráren v severních mořích North Seas Countries' Offshore Grid Initiative
NTUA
Národní technická univerzita v Aténách National Technical University of Athens
OPEC
Organizace zemí vyvážejících ropu Organization of Petroleum Exporting Countries
OZE
Obnovitelné zdroje energie
RAPL
Ropovod Rotterdam-Antwerpy Rotterdam-Antwerp Pipeline
SEER
Strategický energetický a ekonomický přehled Strategic Energy and Economic Research
SET
Strategický energetický technologický plán Strategic Energy Technology Plan
SPSE
Jihoevropský ropovod South European Pipeline
SSSR
Svaz sovětských socialistických republik
TAL
Transalpský ropovod Transalpine Pipeline
TAP
Transjadranský plynovod Trans Adriatic Pipeline
vii
TEN
Transevropské sítě Trans-European Networks
TEN-E
Transevropské energetické sítě Trans-European Energy Networks
TRANSMED
Trans-středomořský plynovod Trans-Mediterranean Pipeline
TSO
Provozovatel přenosové soustavy Transmission System Operator
TWh
Terawatt-hodina
TYNDP
Desetiletý rozvojový plán provozovatelů přenosových/přepravních sítí Ten-Year Network Development Plan
USA
Spojené státy americké United States of America
USD
Americký dolar US Dollar
VB
Velká Británie
WTO
Světová obchodní organizace World Trade Organization
viii
Seznam obrázků, grafů a tabulek
Seznam obrázků Obrázek č. 1
Ověřené zásoby ropy v Evropě (za rok 2009, v mil. tun)........................................ 21
Obrázek č. 2
Ověřené zásoby zemního plynu v Evropě (za rok 2009, biliony m3) ...................... 25
Obrázek č. 3
Navrhované prioritní oblasti infrastruktury EU ...................................................... 38
Obrázek č. 4
Plánované trasy plynovodů Nabucco a South Stream ............................................. 55
Seznam grafů Graf č. 1
Podíl jednotlivých zdrojů na HDS primární energie EU (v %, 2010) ..................... 18
Graf č. 2
Vývoj dovozu ropy do EU, podle země původu (v mil. tun, 2000-2009) ............... 22
Graf č. 3
Vývoj dovozu zemního plynu do EU, podle země původu (v PJ, 2000-2009) ....... 25
Seznam tabulek Tabulka č. 1
Předpokládaný vývoj výroby elektřiny z OZE (v GW, roky 2010-2020) ............... 29
ix
Úvod Na dostatku energie závisí život každého z nás. Ať už je to vydatná snídaně připravená na plynovém vařiči, svítící žárovka nebo jedoucí auto, dokáže nám nedostatek, či nefunkčnost výše zmíněných samozřejmostí otrávit život. Primární zdroje energie jako zemní plyn anebo ropa si vydobyly během století a půl velmi významnou pozici ve většině oblastí lidského konání. Pokud by nám ještě před šedesáti či sedmdesáti lety došel v plynovém vařiči plyn, nejspíše bychom si zatopili v domácích kamnech a připravili si snídani na nich. Pokud by tehdy nějakou dobu nebyla ropa, nebylo by to vzhledem k poválečnému období nic zvláštního a museli bychom jet do práce zase vlakem. Dnes když trochu déle nepoteče ropa, tak nejenom že do práce autem nepojedeme, ale pravděpodobně ani nebudeme mít již tak vydatnou snídani a ani se pravděpodobně tak dobře neoblečeme (vzhledem k vazbě cen potravin na ceny ropy a významné roli ropných derivátů na výrobě textilu). Pokud nepoteče plyn, tak nejenom že si neuvaříme na plynovém vařiči, ale je taky dost možné, že už nám ráno nebude svítit žárovka a nebude fungovat elektrické topení. A pokud nám nepůjde elektřina, tak už ani nemusím zmiňovat, jaké všechny komplikace by to mohlo způsobit. V dnešním světě, kde primární zdroje energie – ropa a zemní plyn stále více vytlačují ostatní konvenční zdroje jako je uhlí nebo jaderná energie (zejména ve státech, které se zavázaly k plnění Kjótského protokolu a států odmítajících jadernou energii), si vyžaduje zajištění skutečně bezpečných a dostatečných dodávek takovýchto surovin stále více úsilí. Minulý rok se navíc po světě pohybovalo již více než 7 miliard lidí. Každý z těchto jedinců by chtěl (alespoň obrazně) také snídat vydatný pokrm, mít při tom zapnutou televizi a jet do práce autem. I přes stále velmi výrazný podíl obyvatel Země, kteří si o něčem takovém mohou nechat jenom zdát, se stále více obyvatel rozvojových zemí přibližuje tomuto standardu díky tamním rychle rostoucím hospodářstvím. Objem zásob fosilních paliv však není nekonečný a stále klesá. Tyto a mnohé další faktory (např. politické a obchodní) hrají důležitou roli při oceňování takovýchto komodit a jejich výsledném prodeji. V evropském kontextu je ovšem zajištění stabilních dodávek primárních i sekundárních zdrojů energie považováno většinou obyvatel za samozřejmost, o jehož zabezpečení by se měl postarat stát, případně Evropská unie jako celek. O tom, že tyto dodávky nemusí být běžnou samozřejmostí, se přesvědčili obyvatelé především střední a jihovýchodní Evropy v roce 2009, kdy kvůli sporu o cenách plynu mezi Ruskem a Ukrajinou neproudil do Evropy ruský plyn. I když bylo tehdy v Evropě jako takové plynu dost, dostával se ze západní Evropy na východ jen velmi těžko. V souvislosti s rizikovou přepravou surovin přes území Ukrajiny navíc v poslední době i samo Rusko hovoří o omezení dodávek ropy a zemního plynu touto cestou do Evropy. V případě dodávek elektřiny zas postihl rozsáhlý blackout Itálii a Řecko v roce 2003. Evropská unie tedy musí v souvislosti s výše zmiňovanými problémy řešit nejen otázky dodávek energetických zdrojů ze zahraničí, ale i přepravu/přenos energie v rámci EU samotné, aby mohla zajistit energetickou stabilitu a bezpečnost
1
v Evropě. Ačkoliv otázka vývoje společné energetické politiky EU je v současné době zastíněna dluhovou krizí eurozóny, zůstává problematika koordinované evropské energetiky důležitou oblastí, kterou bude nutné v budoucnu ještě řešit, jelikož bezproblémové a stabilní dodávky primárních i sekundárních zdrojů energie jsou jedním ze základních pilířů prosperující a konkurenceschopné ekonomiky. Ve své bakalářské práci se tedy budu zabývat zhodnocením energetické politiky EU a jejích aktivit k zajištění stability energetických sítí. Vzhledem k omezenému rozsahu této práce a značné šíři prostředků k zajišťování stability energetických sítí se zaměřím konkrétně na zahraničně politické a ekonomické aspekty této problematiky, nikoliv na aspekty technické. V rámci tohoto vymezení se dále zaměřím na specifické zdroje energie, a to na zemní plyn, ropu a elektrickou energii. Zemní plyn a ropu jsem si zvolil z důvodu jejich zásadního podílu na současném energetickém mixu EU a i jejich do budoucna očekávané významné roli pro evropskou ekonomiku. Elektřinu jsem si vybral také z důvodu jejího zásadního významu pro evropské hospodářství, jelikož je vzhledem ke svým specifickým vlastnostem v současnosti nezastupitelným sekundárním zdrojem energie. V první kapitole své práce nejdříve ukážu, jak se formovala evropská energetická politika. Vymezení zásadních okamžiků jejího vývoje, nejvýznamnějších projednávaných strategií i legislativy od konce druhé světové války až do současnosti by mělo přispět k širšímu pochopení její podstaty. Dále v této kapitole nastíním strukturu a jednotlivé dimenze současné evropské energetické politiky, čímž zároveň vymezím význam této politiky. V druhé části práce se zaměřím na dnešní pozici Evropské unie na poli energetických zdrojů a jejich přepravy. Budu analyzovat současný stav zásob zemního plynu, ropy a výroby elektrické energie, především pak údaje o jejich produkci, hrubé domácí spotřebě a také hodnotu závislosti na jejich dovozu ze zahraničí. Zohledním také vývoj těchto ukazatelů do budoucna. V této části práce také popíši zásadní přepravní sítě pro elektřinu, zemní plyn a ropu směřujících do EU i po EU a také zhodnotím jejich současný stav. Analýza výše zmiňovaných údajů by měla dostatečně vykreslit potřeby dodávek energií a jejich přepravy do/po EU. V poslední kapitole pak zanalyzuji přístupy a nástroje EU k zajišťování stability dodávek výše zmiňovaných zdrojů energie. Zaměřím se především na oblast vnitřního trhu, transevropských energetických sítí a vnější dimenze energetické politiky EU. Jako hlavní zdroj pro analýzu využiji nejvýznamnější dokumenty vydané Evropskou komisí a zásadní unijní legislativu. Analýza všech výše uvedených skutečností by tak měla přispět k naplnění hlavního cíle této práce, a tedy odpovědět na otázku, zda v současnosti Evropská unie může ve výše vymezeném rámci aktivit účinně zajistit stabilní dodávky zemního plynu, elektřiny a ropy. Ve svém zkoumání pak budu vycházet z hypotézy, že Evropská unie v současnosti nemá dostatečné nástroje k tomu, aby ony stabilní dodávky energií zajistila.
2
1 Vymezení podstaty a významu energetické politiky EU Důvody pro formování evropské energetické politiky lze vysledovat již v období po druhé světové válce. Těžkými boji zdecimovaná Evropa hledala východiska pro budoucí mírový vývoj. Tehdejší politické elity již nechtěli dopustit, aby se odehrál další konflikt, který by zasáhl evropská území natolik jako obě světové války. A jelikož se v tehdejší době (a koneckonců je tomu i dodnes) považovaly za významnou bezpečnostní hrozbu vydatné zásoby uhlí, které mohly sloužit jako základ pro vybudování silné ekonomiky schopné soběstačně pokrýt výrobu zbraní, obraceli se představitelé vítězných států k několika možnostem řešení tohoto problému. Za prvé
se
vyskytovaly
typu jednoznačného potrestání
názory
viníka –
Německa, a to likvidací jeho průmyslu a převodu hospodářství země převážně na
tedy
zemědělskou
výrobu (toto přesvědčení zastával např. tehdejší ministr financí USA Henry Morghenthau). Druhý způsob vyrovnání se s poválečnou krizí přišel ze SSSR, který byl založen na jednoznačné kritice kapitalismu jakožto strůjce
všeho špatného na světě
a vyzýval
k
přechodu ke
komunismu.
Jako poslední převažoval názor, že války byly způsobeny zejména destruktivním nacionalizmem a jako řešení
se
navrhovala vzájemná
integrace
evropských
národů.
Vzhledem
ke
krátkozrakosti prvního návrhu, jenž byl uplatněn již po první světové válce a který koneckonců vedl druhému světovému konfliktu,
i ke
se
na jeho realizaci naštěstí nepřistoupilo.
Myšlenka
komunismu však zvítězila (respektive byla vnucena) ve státech střední a východní Evropy. Následný počátek Studené války, všeobecný nedostatek potravin v Evropě, ale i rozpolcenost vlád států západní Evropy přiměly právě tyto státy k prosazení třetí výše zmiňované možnosti.1
1.1 Založení ESUO, EURATOM a EHS V roce 1952 došlo k realizaci iniciativy francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana, tedy
návrhu na založení
nadnárodní
organizace,
která
by
dohlížela na těžbu uhlí
a výrobu oceli v Německu a Francii. „Solidarita ve výrobě, k níž se takto dospěje, bude mít za důsledek, že jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky nemožná. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, schopné poskytnout všem zemím, jež bude zahrnovat, základní prvky průmyslové výroby za stejných podmínek, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení.“ 2Z návrhu je patrné, že v tehdejší době stále přetrvávaly výše zmiňované obavy z nových válečných konfliktů, nicméně Robert Schuman tohoto důvodu využil k prosazení mnohem dalekosáhlejších změn - a to hospodářské integrace západní Evropy. Zástupci jednotlivých členských států totiž mohli skrze „Nejvyšší úřad“ určovat
1 2
3
ceny,
obchod
i samotnou výši produkce
uhlí
a oceli. 3
Především
z těchto důvodů
BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 32-33. ISBN 978-80-247-1807-1. Schumanova deklarace z 9. května 1950. EVROPSKÁ UNIE. Europa [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://europa.eu/abc/symbols/9-may/decl_cs.htm BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 37. ISBN 978-80-247-1807-1.
3
výslednou tzv. Pařížskou smlouvu ustanovující Evropské sdružení uhlí a oceli podepsaly pouze Francie, Spolková republika Německo, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko a Itálie. Ostatní státy západní Evropy, jako například Velká Británie nebo Skandinávské státy, se přidat odmítly. 4 Pod vedením Jeana Monneta bylo následně intenzivně prosazováno další prohlubování evropské integrace v hospodářské oblasti. Proto již pět let po vzniku ESUA bylo rozhodnuto o vzniku dalších dvou nadnárodních
organizací:
a Evropského společenství
hospodářského
Evropského
pro atomovou
energii -
EURATOM.
společenství Společenství
-
EHS
EURATOM
mělo za úkol vyřešit tehdejší problém otázky budoucího zabezpečení dodávek elektrické energie a především pak také vytvořit společný trh se štěpným materiálem a z bezpečnostních důvodů zajistit i jeho kontrolu. 5 V případě EHS se jednalo o organizaci, která byla zřízena za účelem vytvoření celní unie
a následně
i jednotného vnitřního trhu v Evropě.
Všechny
tři zmiňované
instituce
se
později sloučily do Evropských společenství a staly se tak základem pro vznik dnešní Evropské unie. Ačkoliv vznik
EU stojí
současně
s myšlenkou
jednotného
vnitřního trhu i
na
spolupráci členských států v otázkách energetiky, nemůže být o jednotné energetické politice v tehdejší době řeč. Všechny výše zmiňované instituce regulovaly energetiku pouze sektorově, organizace ESUO a EURATOM v podstatě určovaly pouze společné cíle, kterých se mělo dosáhnout. 6 Jednalo se především o: 7 •
dokončení poválečné rekonstrukce evropského hospodářství
•
podporu industrializace
•
obnovení plynulých dodávek strategických surovin
•
podporu rozvoje jaderné energetiky
•
podporu výzkumu v jaderné
energetice
(snaha udržet
krok
s jadernými
velmocemi) Nicméně základní myšlenka společného a liberalizovaného trhu, na které byla EU založena, je klíčová pro další rozvoj energetické politiky EU, jak popíšu později.
1.2 Formování energetické politiky EU do přijetí Lisabonské smlouvy V průběhu 50.
let
se
tedy utvořily
základy
pro evropskou energetickou politiku,
ale
přesto zásadní pravomoci k volbě energetického mixu nebo dodavatele zůstaly jednotlivým státům ES. Postupem času se navíc většina zemí začala odklánět od tradičního zdroje energie (uhlí) ve prospěch
4
5
6
7
BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 36. ISBN 978-80-247-1807-1. Státy jako VB nebo severské státy odmítaly předávat takto významné pravomoci na nadnárodní organizaci, ohledně integrace v Evropě se spíše přikláněli ke spolupráci na mezivládním základě. FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, s. 69. ISBN 978-80-7325-180-2. ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, str. 186. Dostupné také online [cit. 2012-04-02] z: http://www.mzv.cz/file/652093/Studie_RM01_02_10.pdf KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, s. 291. ISBN 978-80-246-1212-6.
4
ropy a zemního plynu. 8 Přesto ale byla v tomto období přijata jedna z prvních směrnic 9 upravujících povinnosti členských států udržovat minimální zásoby ropy. Tato směrnice později posloužila také pro řízení celkových ropných zásob v ES. 10 Státy
západní
bezpečnosti v Evropě
Evropy ověřily
si posléze během
nedostatečný
ropných
krizí
přístup
v 70.
k zajištění
letech.
energetické
V důsledku zestátnění
ropného průmyslu v zemích OPECu a „jom kippurské“ války došlo k omezení dodávek ropy arabskými státy zhruba o 50 % a k nárůstu ceny ropy o 300 % z 3 USD na 12 USD za barel (během pouhých čtyř měsíců) 11. Ačkoliv těsně před oběma ropnými šoky tehdejší Rada vydala dvě nové směrnice 12, které se zabývaly řešením mimořádných situací v dodávkách ropy, neměla ES žádné adekvátní právní prostředky ke komplexnímu řešení vzniklé krize. Navíc se členské státy ES nebyly schopny dohodnout na společném řešení na summitu Evropské rady v Kodani v prosinci 1973 a při řešení druhého ropného šoku (způsobeném revolucí v Íránu a následnou Irácko-Íránskou válkou) se sice shodly na potřebě efektivní evropské energetické politiky, k její realizaci však nedošlo. K pokroku ve spolupráci v energetice nepřispělo ani zklidnění situace na ropných trzích v druhé polovině 80. let. V období od poloviny 80. let až do války v Perském zálivu se ceny ropy pohybovaly v rozmezí 10 – 20 USD za barel. 13 Do konce 80. let se pak i přes občasné snahy ES nepodařilo prosadit přesunutí kompetencí v oblasti energetiky na nadnárodní úroveň. Jednotlivé státy nadále vystupovaly jako samostatné subjekty a přizpůsobily se novým podmínkám. Francie například posílila jadernou energetiku,
západní
Německo a Španělsko se
zaměřily
zároveň
na nukleární
energii a domácí uhlí, Nizozemsko se zaměřilo na větší těžbu zemního plynu a Velká Británie investovala do těžebních zařízení na ropu i zemní plyn v Severním moři. 14 Výrazná proměna ve spotřebě pevných paliv a v závislosti na spotřebě ropy (od první ropné krize až do konce 80. let poklesl v EU podíl ropy na celkové spotřebě energií z 67 % na 45 %) 15 ve výše zmiňovaném období nakonec přeci jen přiměla Rada ministrů k pověření Evropské komise, aby připravila základy
pro koordinaci společné
energetické
politiky.
V roce
1986
Komise
vydala rezoluci s cíly pro koordinovanou energetiku s platností do roku 1995. Jednalo se o spolupráci
WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s. 69 ISBN 978-80-7380-148-9. COUNCIL DIRECTIVE of 20 December 1968 imposing an obligation on Member States of the EEC to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products (68/414/EEC). In: L 308/14. 23.12.1968. Dostupné online [cit. 2012-04-01] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:12:01:31968L0414:CS:PDF 10 Energetická bezpečnost a mezinárodní politika: konference pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Zdeňka Škromacha 18. října 2011, Senát Parlamentu České republiky. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011, s. 76. ISBN 978-80-7431-075-1. 11 ROPNÉ ŠOKY SEDMDESÁTÝCH LET. OKD, a.s. OKD [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cz/eu/energeticka-politika/ropne-soky-sedmdesatych-let/ 12 COUNCIL DECISION of 7 November 1977 on the setting of a Community target for a reduction in the consumption of primary sources of energy in the event of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products (77/706/EEC). In: L 292. 16.11.1977. Dostupné online [cit. 2012-04-01] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31977D0706:EN:HTML COUNCIL DIRECTIVE of 24 July 1973 on measures to mitigate the effects of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products (73/238/EEC). In: L 228. 16.8.1973. Dostupné online [cit. 2012-04-01] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31973L0238:EN:HTML 13 PETROLEUM & OTHER LIQUIDS: Europe Brent Spot Price FOB. EIA. U.S. Energy Information Administration [online]. 7.4.2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.eia.gov/dnav/pet/hist/LeafHandler.ashx?n=PET&s=RBRTE&f=D 14 SURREY, John. Energy Policy in the European Community: Conflicts between the Objectives of the Unified Single Market, Supply Security and a Clean Environment. The energy journal / International Association of Energy Economists. 1992, roč. 13, č. 3. s. 207-231. ISSN 0195-6574. 15 KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, s. 294. ISBN 978-80-246-1212-6. 8 9
5
v oblastech restrukturalizace a racionalizace spotřeby energií v ES, stabilizace podílu zemního plynu na celkové domácí spotřebě a zvýšení zabezpečení jaderných zařízení (reakce na nehodu v jaderné elektrárně Černobyl). 16 Tyto cíle byly ovšem natolik obecné, že k dalšímu prohlubování spolupráce opět nedošlo. Základ pro efektivnější jednání v oblasti energetiky přinesl v roce 1986 Jednotný evropský akt, rozšířil
který
hlasování
pro vybudování
klasifikovanou většinou v Radě
vnitřního trhu,
který
zahrnoval
do více
oblastí
i problematiku
a představil
energetiky.
plán
Na vývoj
v této oblasti zareagovala Komise v roce 1988 vydáním zprávy o vnitřním trhu s energií, která hodnotila stav vytváření vnitřního trhu a která stojí za dnešní liberalizací trhu s elektřinou a zemním plynem. Tato zpráva totiž přispěla k prosazení prvních liberalizačních balíčků (pro elektroenergetiku v roce 1996, pro plynárenství v roce 1998). 17 Konec Studené války a rozpad Sovětského svazu vyvolal otázky zajištění bezpečnosti dodávek plynu a ropy, a proto v roce 1991 Komise navrhla Evropskou energetickou chartu. Tato smlouva se netýkala pouze
zemí
ES,
ale
jednalo se
o multilaterální
dohodu se
všemi státy
Evropy
a bývalého Sovětského svazu. Tento krok měl napomoci sladit energetické soustavy v Evropě, především pomocí investicí do zastaralé infrastruktury zaniklého Sovětského svazu, a závazných pravidel pro obchod a tranzit s energiemi (dle pravidel WTO). Ačkoliv smlouva vstoupila v platnost v roce 1998 a byla již podepsána zástupci 51 zemí (mimo Evropu a SNS například i v Japonsku), tak jedna z nejdůležitějších smluvních stran – Rusko odmítlo smlouvu ratifikovat (zajímavé je, že ratifikace
zatím
neproběhla i v Norsku),
čímž
si dodnes
obě
země úspěšně
produkci i přepravu energetických surovin před vlivem zahraničních investorů.
brání
vlastní
18
Úsilí o vytvoření jednotného přístupu k energetice v EU dále pokračovalo v roce 1995 vydáním Bílé
knihy
–
„Energetické
politiky
pro Evropskou unii“.
Tento dokument
se
zabýval
problematikou konkurenceschopnosti EU, rostoucí spotřebou energií v EU, spolehlivostí dodávek energií a nastiňuje již i souvislosti s problematikou ochrany životního prostředí. Poprvé jako hlavní problém neuspokojivé situace v koordinaci evropského přístupu k energetice byla označena absence ošetření energetické politiky na komunitární úrovni – tedy v oblasti sdílených politik EU. Nicméně členské
státy
na mezivládní
konferenci v roce
1996,
řešící
rozšíření
primárních
smluv o kapitolu věnující se pouze energetice, opět nedošly k žádnému společnému řešení. Podobný osud pak měla i Zelená kniha – „K evropské strategii bezpečnosti zásobování energií“, která doplňovala a rozvíjela výše zmiňovanou Bílou knihu. 19 Letargii v utváření společného přístupu k energetice narušila až krize dodávek zemního plynu z Ruska v lednu 2006 z důvodu rusko-ukrajinského sporu ohledně uzavření nové smlouvy 16
Energy security in Central and Eastern Europe. Prague: Association for International Affairs, 2008, s. 89. ISBN 978-80-87092-01-9. KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 67, 76. ISSN 1804-1280. 18 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 154. ISBN 978-80-86946-83-2. 19 WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s. 72 ISBN 978-80-7380-148-9. 17
6
o dodávkách
zemního plynu. 20
„Realita nás
postavila do zcela nové
situace
-
nedávné
události na evropských energetických trzích a zkušenosti z letošní tuhé zimy vyvolávají mnohem hlubší otázky, jak EU zajistí své budoucí energetické potřeby, než tomu bylo dřív.“ 21 reagoval na stav energetiky tehdejší komisař pro energetiku Andris Piebalgs. Ačkoliv omezení dodávek výrazněji neochromilo státy
EU,
„Evropskou strategii pro udržitelnou,
rozhodla se
Komise
konkurenceschopnou
zveřejnit
novou Zelenou knihu –
a bezpečnou strategii“.
Ta vymezila
kromě základních pilířů evropské spolupráce v energetice, které jsou obsaženy v jejím názvu, i šest konkrétních oblastí, které by měli členské státy společně řešit. Jednalo se o: 22 •
dokončení vnitřního trhu s plynem a elektřinou
•
zabezpečení dodávek
•
diverzifikaci dodávek energií
•
podporu inovací
•
soudržnou vnější energetickou politiku
•
společný boj proti změnám klimatu.
Tato strategie obsáhla více méně všechny slabiny energetického sektoru v EU a to na pouhých dvaceti stránkách textu. Zohledněno bylo jak rozšíření EU o 10 států bývalé východní Evropy, které se dodnes vyznačují velmi výraznou závislostí na
dovozu ropy a zemního plynu
z Ruska, tak
intenzivněji byly již řešeny i otázky ochrany životního prostředí, jelikož se všechny státy EU zavázaly k plnění Kjótského protokolu (definitivně byl Kjótský protokol ratifikován všemi státy EU v roce 2002) 23. Na summitu Evropské rady v březnu 2006 byly zmiňované nedostatky poměrně vážně řešeny, mimo uznání argumentů Komise Radou však k žádnému významnějšímu posunu nedošlo. Nicméně na tomto summitu se
zástupci států shodli na vypracování
„Akčního
plánu pro
energetickou
politiku“. Přesně o rok později byl akční plán přijat, a to zejména v souvislosti s omezením dodávek 24
ropy do EU, způsobených konfliktem mezi Ruskem a Běloruskem o ceny dodávané ropy. Tento akční plán stanovil tři nové cíle společné energetické politiky, tedy: 25 zvýšení bezpečnosti dodávek, zajištění konkurenceschopnosti evropských
a dostupnosti cenově
ekonomik
přijatelné
energie
a podporu udržitelnosti životního prostředí včetně boje proti změně klimatu. V plánu se Komise
20
JONATHAN, Stern. Natural Gas Security Problems in Europe: the Russian-Ukrainian Crisis of 2006. Asia-Pacific review / Institute for International Policy Studies. 2006, roč. 13, č. 1. ISSN 1343-9006. Dostupné také online [cit. 2012-04-02] z: http://www.iea.org/work/2006/gas_security/Stern.pdf 21 EU: Společně na papíře, v praxi každý zvlášť. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. EUROSKOP.CZ [online]. 2.3.2006 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/4441/clanek/eu-spolecne-na-papire-v-praxi-kazdy-zvlast/ 22 EVROPSKÁ KOMISE. ZELENÁ KNIHA: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii. In: KOM(2006) 105. 8.3.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0105:FIN:CS:PDF 23 Kjótský protokol o změně klimatu. EVROPSKÁ UNIE. Europa [online]. 14.6.2012 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z http://europa.eu/legislation_summaries/environment/tackling_climate_change/l28060_cs.htm Každý členský stát EU by měl snížit množství vypouštěných emisí o 8% (u členských států, které se připojily k EU po roce 2004, se tento podíl pohybuje v rozmezí 6 – 8 %) 24 WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s. 73-74, ISBN 978-80-7380148-9. 25 EVROPSKÁ RADA V BRUSELU 8. a 9. BŘEZNA 2007: ZÁVĚRY PŘEDSEDNICTVÍ. In: 7224/1/07 REV 1. 2007. Dostupné z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/ec/93150.pdf
7
mimo jiné také dovolávala vytvoření mezinárodní energetické politiky, která by aktivně hájila zájmy Evropy. Na druhou stranu dle akčního plánu nemělo být dotčeno právo na kontrolu nad vlastními zdroji energie, ani možnosti stanovit si svůj vlastní energetický mix. I přes veškerou výše
zmiňovanou iniciativu orgánů
EU opět
nebylo dosaženo přesunutí
pravomocí členských států v oblasti energetiky na komunitární úroveň. Evropské komisi se nicméně podařilo prosadit a institucionalizovat pravidelné přezkumy pokroku
EU v oblasti energetiky.
Tyto přezkumy se také nazývají jako tzv. „balíčky“, protože obsahují soubor zpráv a sdělení EK nebo konkrétní návrhy legislativy. První „balíček“ ze září 2007 se zabýval především zhodnocením budování vnitřního trhu s energií. Druhý strategický přehled z roku 2008 se již obecněji zabýval energetickou bezpečností. Všeobecně známou snahu EU o podporu obnovitelných zdrojů energie a počátek snah EU k přechodu k „bezuhlíkaté“ energetice pak reprezentuje tzv. klimaticko-energetický balíček26 z ledna 2007. Po mnoha kompromisech byl v červnu 2009 přijat také třetí liberalizační balíček, který upravuje podmínky pro obchodování s elektřinou a zemním plynem na vnitřním trhu EU. 27 Fakticky tedy Evropská unie nebyla od svého založení (respektive založení evropských společenství) až do přijetí Lisabonské smlouvy schopna prosadit jednotný přístup k vedení energetické politiky.
Energetická
politika nebyla jako taková
v primárním
právu nikde
zmíněna
a byla ošetřena především na tzv. interdimenzionální úrovni, kdy veškeré aktivity v této oblasti byly řešeny jinými příbuznými politikami – např. vnější obchodní politikou, politikou ochrany hospodářské soutěže, realizací vnitřního trhu, TEN atd.28 Vedle možnosti řešit otázky energetiky pomocí jiných politik
pak
měla EU od
přijetí
Smlouvy
o Evropské
pravomoci vyplývající z článku 308 této smlouvy.
29
unii zároveň
možnost
využít
Tento článek pojednával o možnosti rozšíření
unijní legislativy i do oblastí, které nejsou specificky vymezeny, ale je u nich nezbytná činnost Společenství. Tento článek byl dle statistických průzkumů poměrně často využíván, např. pro vytvoření výzkumných programů nebo mezinárodních dohod typu Energetické charty. 30
1.3 Energetická politika EU po Lisabonské smlouvě Lisabonská smlouva po ratifikaci ve všech členských státech EU po letech snah Evropské komise konečně zařadila energetickou politiku do sdílených pravomocí EU a vyhradila pro ni 26
AKTUALIZACE: Klimaticko-energetický balík. EUROSKOP.CZ [online]. 15.04.2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8440/11608/clanek/aktualizace-klimaticko-energeticky-balik/ Tento balíček obsahuje cíl 20-20-20, tedy oproti hodnotám z roku 1990 závazně snížit o 20% emise CO2, o 20% zvýšit energetickou účinnost (nezávazně) a závazně zvýšit podíl OZE na konečné spotřebě energie na 20%. Tento balíček byl na celounijní úrovni přijat v prosinci 2008. 27 KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinoua zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 68. ISSN 1804-1280. 28 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 93. ISBN 978-80-86946-83-2. 29 KONSOLIDOVANÁ ZNĚNÍ: SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ. In: C 321 E/1. 29.12.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/ce321/ce32120061229cs00010331.pdf 30 HAGHIGHI, S.S. Energy Security and the Division of Competences Between the European Community and its Member States. European law journal. 2008, roč. 14, č. 4, s. 461-482. ISSN 1468-0386.
8
hlavu XXI. Smlouvy. Ta stanovuje čtyři cíle, které vycházejí z předchozích energetických strategií a tedy „s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energetiky v duchu solidarity mezi členskými státy za cíl: a) zajistit fungování trhu s energií; b) zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii; c) podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie; a za d) podporovat propojení energetických sítí.“ 31Ačkoliv samotné zanesení energetické politiky do oblasti Sdílených pravomocí vypadá slibně, informuje hned 2. odstavec hlavy XXI o nedotčení práv členských států v možnosti stanovení podmínek pro využívání vlastních energetických zdrojů a volby energetického mixu. 32 Postavení energetické politiky se tedy, jak v obsahu cílů, tak z hlediska pravomocí EU příliš nezměnilo. Velmi obecně stanovené energetické cíle také zůstanou pravděpodobně důvodem pro přetrvání interdimenzionálního charakteru evropské energetické politiky. Jedinou čistě novou úpravu na poli energetiky přináší článek 122, který umožňuje Radě na návrh Komise „rozhodnout v duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních přiměřených hospodářské situaci, zejména když vzniknou závažné obtíže v zásobování určitými produkty, především v oblasti energetiky“33. V zájmu zjednodušení postupu rozhodování o otázkách energetiky přivádí Lisabonská smlouva definitivně do této oblasti hlasování kvalifikovanou většinou, což lze jistě označit za pozitivní krok. O tom, že energetická politika nebude zastřešovat veškeré aktivity EU, které souvisejí s energetikou, se ukázalo již v březnu 2010, tedy čtyři měsíce po konečném přijetí Lisabonské smlouvy. Evropská komise tehdy představila strategii Evropa 2020 34, která se opět významně zabývá ochranou životního prostředí a klimatu. V rámci této strategie jsou opět zdůrazněny cíle, které jsou součástí již výše zmiňovaného klimaticko-energetického balíčku, kdy EU jako celek musí navýšit podíl OZE na hrubé spotřebě energie na minimální výši 20% do roku 2020 a nezávazně navýšit energetickou účinnost o 20%, v obou případech do roku 2020. Je tedy více než zřejmé, že se v tomto případě
opět
mísí
otázky energetické politiky s problematikou klimatické
politiky
a závazku EU snižovat emise. Hlavním podnětem k vydání této strategie byla nicméně celosvětová finanční krize a její dopady na evropské hospodářství, zmiňovaná opatření v oblasti energetiky jsou pouze jedním z dalších kroků, které Komise navrhuje pro úspěšný boj EU s krizí. V současnosti jednu z nejdůležitějších rolí v oblasti energetiky EU hraje koncepce vypracovaná Komisí
na konci roku 2010
–
ENERGIE
2020
–
strategie
pro konkurenceschopnou,
KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE. In C 83/1. 30.3.2010, s. 134-135. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:FULL:CS:PDF 32 tamtéž, s. 135 33 tamtéž, s. 98 34 SDĚLENÍ KOMISE. EVROPA 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. In: KOM(2010) 2020, 3.3.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://ec.europa.eu/eu2020/pdf/1_CS_ACT_part1_v1.pdf 31
9
udržitelnou a bezpečnou energetiku. 35 Tento dokument stanovuje několik ambiciózních plánů, na jejichž základě se v současnosti prosazují konkrétní legislativní návrhy. Jedná se tedy o oblasti: 36 •
zvyšování
energetické
efektivity
–
obsahuje
cíle
vycházející
z již
výše
zmiňovaného klimaticko-energetického balíčku. V březnu 2011 byl pak na základě tohoto cíle vydán celounijní Akční plán pro energetickou účinnost, který pojednává o možnostech úspor např. v oblasti ekodesignu, vytápění budov atp. •
dokončení celoevropského trhu s energiemi – zde se do popředí dostává především nutnost propojování evropské energetické infrastruktury 37
•
definice nástrojů EU pro podporu rozvoje evropské infrastruktury a vymezování prioritních projektů37
•
informování občanů EU o jejich možnosti změnit si svého dodavatele elektřiny nebo zemního plynu – vychází z třetího liberalizačního balíčku 38
•
upevnění vedoucí role EU v oblasti obnovitelných a nízkoemisních zdrojů energie – Komise shledává budoucnost v inteligentní distribuční soustavě, uchovávání elektřiny, biopalivech, úspoře energií na mikroúrovni a investicích do výzkumu nízkouhlíkové energetiky.
•
mezinárodní dimenze energetické politiky37
•
intenzivnější využívání nástrojů pro prosazování evropského přístupu k energetice za hranice EU37 (technologických standardů i legislativy)
1.4 Současné aktivity EU v oblasti energetiky I přes zjevně malé změny, které Lisabonská smlouva do energetické politiky přinesla, se v současné době projevují snahy Evropské rady i Komise o intenzivnější koordinaci této oblasti. O rostoucím významu energetické politiky v EU svědčí mnohem častější zahrnutí této problematiky na vrcholná jednání ER. Historicky první summit Evropské rady, na kterém měly být projednávány pouze energetické otázky, se uskutečnil v únoru 2011. I když právě probíhající dluhová krize v eurozóně zastínila hlavní cíl summitu, shodli se představitelé členských států EU na nutnosti dokončení vnitřního trhu s energiemi (do roku 2014) a podpoře propojování energetických sítí tak, aby do roku 2015 žádný členský stát netrpěl izolací v evropské energetické síti. Tento summit také řešil otázku financování takovýchto projektů (měl by být financován především soukromými investory) a řešila se také
35
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIALCOMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS: Energy 2020: A strategy for competitive, sustainable and secure energy. In: COM(2010) 639, 10.11.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0639:FIN:EN:PDF 36 ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, str. 190-192 Dostupné také online [cit. 2012-04-02] z: http://www.mzv.cz/file/652093/Studie_RM01_02_10.pdf 37 Tato problematika bude dále přiblížena v dalších částech této práce. 38 Obsah třetího liberalizačního balíčku bude přiblížen v 3. kapitole.
10
otázka možností těžby nekonvenčních zdrojů energie jako je břidlicový plyn. Během jednání se také znovu řešily otázky energetické účinnosti, role OZE a zahraničně politické aspekty energetické politiky. 39 Na konci roku 2011 pak proběhl další summit ER, který měl zhodnotit pokrok v naplňování cílů předsevzatých na předchozím summitu. Opět bylo zdůrazněno dobudování vnitřního trhu s energiemi a propojení stávajících elektroenergetických a plynárenských sítí. Do popředí jednání se vyhoupl také nejnovější návrh 40 evropské energetické infrastruktury a opět byla podpořena myšlenka energetických úspor a koordinace vnější dimenze energetické politiky. 41 K nejnovějším aktivitám EU v energetice pak patří sdělení Komise s názvem „Energetický plán do roku 2050“ 42, který obsahuje velmi sebevědomý cíl ve snižování emisí skleníkových plynů až o 80 % do roku 2050 (dle EU je tento cíl technologicky i ekonomicky proveditelný). V plánu se mimo jiné hovoří také o zajištění většího propojení vnitřního trhu s energiemi, obnově zastaralé evropské energetické infrastruktury a mnohých dalších možností k dosažení výše zmiňovaného cíle. Komise tento plán obhajuje pravděpodobným snížením cen elektřiny v budoucnu (díky výrobě elektřiny prostřednictvím dokonalejších technologií), zvýšením lokální zaměstnanosti a snížením závislosti na dovozu energií do EU.
1.5 Význam energetické politiky EU Jak jsem již uvedl v předchozím textu, evropská energetická politika nepokrývá veškeré aktivity související
s touto problematikou,
ale
zasahuje
i do ostatních
politik
EU (nebo je
jinými
politikami ovlivňována). Tento stav ovšem není způsoben pouze nejednotným přístupem členských států k vedení energetické politiky EU, ale je částečně ovlivněn i samotnou podstatou zajišťování energetické bezpečnosti. Energetická bezpečnost jako taková je velmi široký pojem, který lze vymezit hned několika způsoby. Například Barry Barton, novozélandský profesor práva v oblasti energetiky, ji považuje za „stav, ve kterém stát a všichni, nebo alespoň většina jeho obyvatel a podnikatelských subjektů
mají
přístup
k dostatečným
zdrojům
energie
za rozumnou
cenu a v dohledné
budoucnosti nehrozí významné riziko přerušení dodávek těchto zdrojů.“43 Energetickou bezpečnost v evropském kontextu nicméně vhodněji popisuje definice Mezinárodní energetické agentury, podle které
se
jedná
o „nepřetržitou fyzickou dostupnost
energetických
cenu při současném respektování ochrany životního prostředí.“
zdrojů
za dostupnou
44
Evropská rada v roce 2011. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2012, s. 25-26. ISBN 978-92-824-3436-9. Obsah tohoto návrhu bude přiblížen v 3. kapitole. 41 Evropská rada v roce 2011. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2012, s. 73. ISBN 978-92-824-3436-9. 42 SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Energetický plán do roku 2050. In: KOM(2011) 885, 15.12.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-06] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0885:FIN:CS:PDF 43 BARTON, Barry. Energy security: managing risk in a dynamic legal and regulatory environment. New York: Oxford University Press, 2004, s. 5 a 3-13. ISBN 9780199271610. 44 Energy Security. OECD/IEA. International Energy Agency [online]. © 2012 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.iea.org/subjectqueries/keyresult.asp?KEYWORD_ID=4103 39 40
11
V rámci celistvého pohledu na zajištění bezpečnosti dodávek energetických surovin je tedy nutné přihlédnout hned k několika rizikům: 45 geologická rizika (stav světových i domácích zásob energetických zdrojů), geopolitická a vojenská rizika (politická nebo vojenská kontrola energetických zdrojů, využívání této kontroly k prosazování vlastních zájmů), technická rizika (poruchy a nedostatky v infrastruktuře pro přepravu energetických zdrojů), ekonomická rizika (kolísající ceny na trzích s energií) a rizika pro životní prostředí (dopad těžby, tranzitu a výroby energií na životní prostředí). Komplexnost problematiky koordinace zajišťování energetické bezpečnosti a tedy i stability energetických sítí ve společenství 27 států zahrnuje velké množství aktivit. Ačkoliv tedy v celé své práci pojednávám o energetické politice EU, není to adekvátní označení reálného stavu, neboť taková energetická politika, která by sdružovala řešení všech výše zmiňovaných rizik pod svou agendu, v současné době v EU neexistuje. To je způsobeno neschopností nebo spíše neochotou členských států předat kontrolu nad zajišťováním své energetické bezpečnosti na unijní úroveň. Tento přístup se vyvinul především na základě historických souvislostí a omezených pravomocí řešit oblast energetiky ze strany Evropské unie v průběhu formování EU, jak jsem popsal v první části této kapitoly. Přesto lze pojem energetické politiky EU definovat jako „souhrnné označení aktivit a nástrojů, které jsou na komunitární úrovni využívány pro ovlivňování energetiky členských zemí“46 a také tak budu o energetické politice uvažovat v celé své práci. Dnes se tedy aktivity EU na poli energetické politiky dělí do tří základních dimenzí, a to do oblasti vnitřního trhu, environmentální dimenze a zahraničně politické roviny. 47
Dimenze společného energetického trhu 48 Právě plně funkční a liberalizovaným trh s energiemi má podle Evropské komise zajistit stabilní dodávky
energií
skrze
celou EU tam,
kde
je
právě
potřeba, a zajistit
tak
nižší
ceny
pro koncového zákazníka a vyšší efektivitu celého trhu. Závažnou překážkou pro volné obchodování s energiemi je ovšem nedostatečně propojená evropská energetická infrastruktura. „Jednou z hlavních výzev, jimž energetický trh EU čelí, je skutečnost, že neumíme poslat energii do té části Unie, kde je jí potřeba, kdykoli potřebujeme. Skutečný trh s energií založený na poptávce a nabídce totiž nemůže fungovat,
není-li propojena energetická
infrastruktura členských
zemí.“ 49
Evropská
unie
proto podniká několik kroků za účelem odstranění současných omezení jako jsou: vlastnický unbundling (horizontální oddělení monopolistických soustav produkce, přepravy a finální distribuce Energetická bezpečnost a mezinárodní politika: konference pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Zdeňka Škromacha 18. října 2011, Senát Parlamentu České republiky. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011. s. 75. ISBN 978-80-7431-075-1. 46 ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, str. 176 Dostupné také online [cit. 2012-04-06] z: http://www.mzv.cz/file/652093/Studie_RM01_02_10.pdf 47 tamtéž, s. 176-185 48 Tyto snahy se zabývají především liberalizací trhu s elektřinou a zemním plynem, problematika obchodu a přepravy ropy je vzhledem k jejím minimálním evropským zdrojům a nutnosti jejího dovozu řešena především samostatně jednotlivými členskými státy nebo v rámci vnější dimenze energetické politiky EU. Viz další části této práce. 49 BELLING, Vojtěch. Projev Vojtěcha Bellinga o energetice. Euroskop.cz [online]. 3.11.2011 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/47/19871/clanek/projev-vojtecha-bellinga-o-energetice/ 45
12
energie) 50, propojování národních trhů (právě oddělení přepravy energií od jejich výroby a konečné distribuce by mělo přispět k propojování přepravních sítí jednotlivých států, neboť monopolní energetické subjekty mají zájem na tom, aby domácí síť nebyla propojená a chránila tak monopol před zahraniční
konkurencí),
liberalizace
provozu transportních
sítí
(souvisí
s oběma výše
zmiňovanými opatřeními), možnost koncového zákazníka vybrat si svého dodavatele (opět posilování konkurenčního prostředí) a další opatření pro posilovaní konkurenčního prostředí v energetice.
Environmentální dimenze Otázkou ochrany životního prostředí se EU začala intenzivněji zabývat přibližně od první poloviny 90. let 20. století. Nejen zavázáním se k plnění Kjótského protokolu, ale i stanovováním si mnohých přísnějších cílů v oblasti omezování emisí oxidu uhličitého do ovzduší, podílu OZE na spotřebě či produkce energie a dalších cílů (viz klimaticko-energetický balíček, strategie Evropa 2020 a Energie 2020, Energetický plán do roku 2050 atd.) se tato opatření významně dotýkají energetiky ve všech ohledech. Evropská unie v environmentální oblasti uplatňuje opatření typu: principu předběžné opatrnosti (EU raději investuje do ochrany životního prostředí nyní, jelikož předpokládá, že současné náklady jsou nižší, než náklady na obnovu poškozeného prostředí v budoucnu) 51, principu, „kdy platí znečišťovatel“ (náklady na obnovu znečištěného životního prostředí by měly nést odpovědné subjekty, nikoliv celá společnost) 52, vyššího zohlednění OZE vzhledem k negativním dopadům spalování fosilních paliv na životní prostředí a omezování emisí za pomoci Systému emisních povolenek EU ETS (systém ETS byl zaveden na místo původně navrhované nicméně v současnosti neprosaditelné „uhlíkové daně“).
Vnější dimenze energetické politiky Vzhledem k omezeným energetickým zdrojům v EU a již téměř vyčerpaným zásobám ropy a zemního plynu na území EU patří tato dimenze ve spojitosti s nutností tyto zdroje ve velkém dovážet ze zahraničí k nejdůležitějším oblastem evropské energetické politiky. Přesto se tato oblast netěší tak výraznému pokroku v koordinaci jako v případě jednání o jednotném evropském energetickém trhu se zemním plynem a elektřinou. V současnosti fungují v rámci zahraničně politických aktivit evropské energetické politiky tyto aspekty: řízení zásob a krizové plány (minimální zásoby ropy a zemního plynu, dostatečné infrastrukturní propojení se zahraničím), dialogy s dodavateli (např. dialog EU-Norsko, -OPEC, -Rusko; tyto dialogy slouží především k předcházení nedorozumění ohledně dodávek a přispívají k diplomatickému řešení případných problémů), vývoz politik (snaha prosazovat evropský model fungování energetiky i za hranice EU, k tomu přispívá již výše zmíněná Energetická charta nebo Evropské energetické společenství – jeho cílem je vytvořit
50
Konkrétní kroky EU v této oblasti nastíním v 3. kapitole. BUCHAN, David. Energy and climate change: Europe at the crossroads. New York: Oxford University Press for the Oxford Institute for Energy Studies, 2009, s. 110-113. ISBN 01-995-6990-8. 52 tamtéž, s. 110-113 51
13
integrovaný trh se zemním plynem a elektřinou mezi EU a státy, které se ke společenství připojí; dále např. Iniciativa z Baku nebo Unie pro Středomoří), diverzifikace dodavatelů (finanční a legislativní podpora investorů do této oblasti) a všechny ostatní zahraničně politické aktivity EU (např. vyjednávání o opatřeních proti změnám klimatu nebo jednání o embargu na dovoz energetických surovin ze zemí porušujících mezinárodní úmluvy 53) Vzhledem k ústřednímu tématu mé práce, tedy zajišťování stability energetických sítí u ropy, zemního plynu a elektřiny, je potřeba na tomto místě objasnit i tento pojem. Energetické sítě slouží k přepravě/přenosu různých zdrojů energie. Je zřejmé, že aby bylo dosaženo stability energetických sítí, je nutné současně zajistit jejich bezpečnost. Tato bezpečnost je v případě elektřiny ze strany EU označována jako „schopnost elektrizační soustavy dodávat konečným zákazníkům elektřinu“54. U zemního plynu a ropy konkrétní definice bezpečnosti dodávek neexistují, většinou se tedy tato problematika popisuje výčtem rizik nebo konkrétních technických náležitostí přepravních soustav. Pro účely této práce lze nicméně u všech zmiňovaných energetických zdrojů vycházet ze zjednodušeného pojetí zajištění energetické bezpečnosti sítí, tedy použití obecné definice energetické bezpečnosti od mezinárodní energetické agentury, kterou jsem uvedl výše. Zajišťování bezpečnosti dodávek energie tak evidentně spadá do všech výše zmiňovaných aktivit EU v rámci energetické politiky. Ve svojí práci dále se nicméně zaměřím především na oblast budování vnitřního trhu s energií a vnější dimenzi energetické politiky EU. To ovšem neznamená, že bych od environmentální dimenze úplně abstrahoval. Význam obnovitelných zdrojů bude naznačen v analýze v následující kapitole a stejně tak budou brána v úvahu nejvýznamnější opatření EU na ochranu klimatu vzhledem ke stabilitě energetických sítí v poslední kapitole.
53
54
Viz. např.: Země EU schválily embargo na dovoz ropy z Íránu. Český rozhlas:ZPRÁVY.ROZHLAS.CZ [online]. 23.1.2012 [cit. 2012-0406]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropskaunie/_zprava/zeme-eu-rozhodly-o-ropnem-embargu-vuci-iranu--1007551 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. In: L 33/22. 4.2.2006, čl. 2/b. Dostupné online [cit. 2012-04-06] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:033:0022:0027:CS:PDF
14
2 Pozice EU na poli energetických zdrojů a jejich přepravy Nyní se budu zabývat analýzou současného energetického mixu EU, popíši jeho jednotlivé složky a vývoj jejich hodnot. Hlubší analýze indikátorů domácí produkce, hrubé domácí spotřeby a hodnoty závislosti na dovozu ze zahraničí a dalších faktorů se budu věnovat pouze u ropy a zemního plynu, jakožto nejvýznamnějších primárních zdrojů energie pro EU v současné době. Dále také zanalyzuji hodnoty hrubé produkce elektrické energie v EU a podíl jednotlivých primárních zdrojů energie na její výrobě. Ve většině případů budu porovnávat nejnovější hodnoty za rok 2010 s hodnotami z roku 2000. V případech, kdy nebudou údaje za rok 2010 dostupné, posunu sledované období o rok dozadu, v textu ovšem vždy vymezím, o jaké období se jedná. Do analýzy zahrnu také očekávaný vývoj výše zmiňovaných hodnot. U jednotlivých energetických zdrojů zároveň popíši hlavní infrastrukturní trasy zásobující EU energiemi z venčí a také vymezím nejdůležitější energetické sítě uvnitř EU. Výsledky
této analýzy
by
měly
dostatečně
vykreslit
pozici
EU
ohledně
potřeby
dovozů/možnosti vývozu energetických zdrojů a také vymezit jejich roli pro EU. Zároveň by měla tato analýza popsat současný stav energetické infrastruktury uvnitř EU. V úvodu této kapitoly je nutné také vymezit několik základních pojmů, které budu v následujícím textu používat. Zdroje energie lze obecně rozdělit do dvou kategorií. První skupina primárních zdrojů energie představuje takové formy zdrojů, ve kterých je můžeme nalézt v přírodě (typicky fosilní paliva). Sekundární zdroje jsou již člověkem zpracované primární zdroje energie, a to za účelem jejich efektivnějšího využití (např. elektrická energie nebo teplo).55 Hrubá domácí spotřeba energie (HDS) představuje veškerou energii, kterou stát spotřebuje (tedy včetně distribučních a transformačních ztrát). Energetický mix je podíl jednotlivých primárních zdrojů energie na HDS. Závislost na dovozu energetických zdrojů je vyjádřena jako podíl čistých dovozů na HDS. Hrubá produkce elektrické energie představuje veškerou elektřinu vyrobenou na daném území (včetně elektřiny nezbytné pro chod elektráren). Pokud v textu neuvedu jinak, budu vycházet ze statistických
údajů
zpracovaných
agenturou Eurostat 56
a v případech,
kdy
budu popisovat
Evropskou unii, se bude vždy jednat o EU-27.
2.1 Současný energetický mix EU Na celém světě dlouhodobě roste spotřeba primárních zdrojů energie. 57 Ve srovnání s přelomem tisíciletí, kdy světová spotřeba energie dosahovala přibližně 9400 miliónů tun ropného ekvivalentu, tak již během deseti let tato hodnota narostla na 12002 Mtoe (jedná se tedy o téměř 28% nárůst). Rychle
JENÍČEK, Vladimír a Jaroslav FOLTÝN. Globální problémy světa: v ekonomických souvislostech. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, s. 181 Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-326-4. 56 EUROPEAN COMMISSION. EUROSTAT [online]. Last update 06.04.2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ 57 S výjimkou v roce 2009, kdy se světová spotřeba primárních zdrojů energie z důvodu světové recese (světový HDP se propadl o 0,7%) snížila o 1,5%. 55
15
rostoucí poptávka po energiích je tažena především rozvojovými zeměmi, zejména pak Čínou a dalšími rychle se rozvíjejícími státy jihovýchodní Asie. Pro ilustraci jen Čína díky vysokým hodnotám
růstu HDP
(dlouhodobě
Čína roste
okolo 10
%
ročně,
dosavadního rekordu
dosáhla s 14,2 % v roce 2007) 58 a již sice pomalejším, ale přesto pokračujícím populačním nárůstem (od roku 2000 narostl počet obyvatel Číny o dodatečných 73,9 miliónů) 59 navýšila svoji celkovou spotřebu primárních zdrojů energie v období 2000-2010 o 134 % na 2432 Mtoe a stala se tak poprvé státem s největší spotřebou primárních zdrojů na světě. Ekonomika USA se svojí spotřebou 2286 Mtoe primárních
energetických
příčku v této kategorii.
zdrojů
v roce
2010
se
tak
poprvé
posunula
na druhou
60
Světový trend rostoucí spotřeby energií probíhal v EU jen do roku 2006, pak se překvapivě zastavil na hodnotě 1825 spotřebovaných Mtoe a v následujících letech se hrubá domácí spotřeba primárních zdrojů energie vlivem rozšíření hypoteční, finanční a posléze i hospodářské krize nadále snižovala až do roku 2009 na hodnotu 1703 Mtoe. To je hodnota dokonce o 8 Mtoe nižší než výsledky z roku 1999 a zhruba o 7 % nižší než v období nejvyšší HDS energie v EU v roce 2006. Jako hlavní důvody takového poklesu se označují nejenom zmiňované krize a z toho důvodu klesající růst HDP EU (v roce 2009 se HDP celé EU propadl o 4,3 %) 61 a s ním samozřejmě klesající poptávka po energii, ale svou roli sehrála i legislativní opatření typu klimaticko-energetického balíčku přijatého v prosinci 2008. 62 Jako pozitivní fakt lze na druhou stranu označit, že pokles HDP EU byl o 1,3 % nižší než meziroční pokles HDS v roce 2009, což poukazuje na stále se snižující energetickou intenzitu a zvyšující se energetickou efektivitu evropské energetiky. 63 Během roku 2010 se nicméně klesající vývoj HDS zvrátil a vykázal hodnotu 1759 Mtoe (jedná se o meziroční nárůst přibližně o 1 %). Vzhledem k významnému propadu HDP EU v roce 2009 musela Evropská komise nechat také přepracovat studii pro výhled budoucího spotřeby energií v EU, kterou uvedu níže. Struktura současné evropské palivo-energetické bilance je založena z necelých 90 % na fosilních palivech (viz graf č. 1).
Takovou podobu energetického mixu nabyla většina
ekonomik světa od poloviny 19. století, kdy byl do té doby nejrozšířenější energetický zdroj – dřevo nahrazeno ve větší míře uhlím a později ropou, zemním plynem a jadernými zdroji. Kapalné a plynné
uhlovodíky
posléze
zesílily
svůj
podíl
v energetickém
mixu rozvinutých
zemí
v průběhu 60. let 20. století vzhledem k nižším transportním nákladům, bezpečnější těžbě a vyšší
58
INTERNATIONAL MONETARY FUND. World economic outlook, October 2011. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2011, s. 183. ISBN 978-1-61635-119-9. 59 New Census Finds China’s Population Growth Has Slowed. The New York Times [online]. 28.4.2011 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2011/04/29/world/asia/29census.html?_r=1 60 BP. Statistical Review of World Energy June 2011 [online]. London, 2011, s. 2. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.bp.com/assets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2011/STAGING /local_assets/pdf/statistical_review_of_world_energy_full_report_2011.pdf 61 Real GDP growth rate - volume: Percentage change on previous year. Eurostat[online]. 2.4.2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsieb020&plugin=1 62 EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Energy. EU energy trends to 2030: update 2009. Manuscript completed on 4 august 2010. Luxembourg: Publ. Office of the European Union, 2010, s. 9. ISBN 978-92-79-16191-9. 63 EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Energy. Europe's energy position: 2010 annual report. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011, s. 9. ISBN 978-92-79-17863-4.
16
efektivitě spalování.64 Velmi nízká cena ropy od konce 2. světové války až do první ropné krize (kolem 3 USD za barel) tak přispěla k pomalému vytlačování uhlí jakožto nejvýznamnějšího zdroje energie. Ještě v 60. letech uhlí představovalo 40 % světového energetického mixu. V roce 1973 již podíl uhlí klesl na 24,6 %, zemní plyn představoval 16 %, jaderné zdroje necelé 1 %, biopaliva, energeticky využitelný odpad a obnovitelné zdroje necelých 12,5 % a ropa zbývajících 46 %. V průběhu ropných krizí, války v Perském zálivu, Afghánistánu a Iráku se nedostatečné dodávky ropy, či značné výkyvy v její ceně podepsaly na další proměně světové palivo-energetické bilance. Dnes65 je již podíl ropy nižší (32,8 %), přesto je ale stále nejvýznamnější vyráběný i spotřebovávaný primární zdroj energie na světě, druhé místo obsazuje uhlí s 27,2% (stále velmi významný zdroj pro výrobu elektřiny, zejména v rozvojových zemích), třetí pozici zaujímá zemní plyn s téměř 21% podílem. Zbytek současného světového energetického mixu tvoří jaderné zdroje s téměř 6% a zbylých 13,3 % pak pokrývají OZE, biopaliva a energeticky využitelný odpad.66 V Evropské
unii je
současná
zmiňovanému celosvětovému stavu.
palivo-energetická
Ropa tvořila v roce
2010
bilance se
velmi podobná
svými 617
Mtoe
výše základní
složku evropského energetického mixu, jejíž spotřebovaný objem se od roku 2006 pomalu snižuje. V palivo-energetické bilanci EU to ovšem vedlo pouze k malé změně, neboť v roce 1990 tvořila ropa 38,1 % evropského energetického mixu, nyní je to 35,1 %, proto ropa zůstává také pro EU stále nejdůležitějším zdrojem energie. Druhý největší podíl na palivo-energetické bilanci EU má zemní plyn, který se dlouhodobě pohybuje okolo 24 %. Se 442 spotřebovanými Mtoe v roce 2010 to pak konkrétně bylo 25,1 %. Pevná paliva (černé uhlí a hnědé uhlí) zaujala s 280 Mtoe 15,9 % v energetickém mixu EU a vykázala drobný nárůst ve spotřebě oproti propadu v roce 2009. Jaderné zdroje s 237 Mtoe obsazují 13,5 % a jejich spotřeba oproti roku 2009 také mírně vzrostla. Obnovitelné zdroje energie vykázaly se 172 Mtoe nejmenší podíl v energetickém mixu EU ve výši 9,8 %, nicméně jejich spotřeba dlouhodobě stoupá. Spotřeba všech fosilních paliv se tedy v důsledku celosvětového hospodářského poklesu v roce 2009 částečně snížila, nicméně na jejich podíl v palivo-energetické bilanci EU to výrazný vliv nemělo z důvodu celkového poklesu HDS primárních zdrojů energie. Současné rozdělení energetických zdrojů nezměnila ani stále rostoucí spotřeba OZE, neboť její přírůstek mezi lety 2008 a 2010 činil pouze 28 Mtoe, což ve spotřebě OZE tvoří téměř 20% nárůst, ale v objemu HDS v roce 2010 pouze 1,5% podíl. Zajímavé je nicméně porovnání změn jednotlivých složek HDS za poslední dekádu, kdy kromě zemního plynu a OZE klesla spotřeba u všech fosilních paliv.
Spotřeba ropy v tomto období
klesla o 6,7 % (do roku 2006 ale její spotřeba stoupala), což bylo pravděpodobně způsobeno, jak jsem již zmiňoval výše, hospodářským poklesem, prosazováním environmentální legislativy a významným nárůstem ceny ropy v tomto období (v červenci 2008 před vypuknutím hospodářské krize VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 15. ISBN 978-80-86946-83-2. Údaje za rok 2009. 66 OECD/IEA. Key World Energy STATISTICS. Paris: Head of Communication and Information Office, 2011. s. 6. Dostupné také online [cit. 2012-04-07] z: http://www.iea.org/textbase/nppdf/free/2011/key_world_energy_stats.pdf 64
65
17
dosáhla cena ropy Brent historického maxima 143,68 USD za barel a dnes se této hranici opět blíží) 67. Spotřeba pevných paliv za poslední dekádu klesla o 12,5 %. Tento propad je pravděpodobně způsoben stejnými faktory jako v případě ropy, nicméně spotřeba černého i hnědého uhlí v EU klesá již od roku 1990. Oproti roku 1990 je jejich dnešní spotřeba téměř o 62 % nižší. Jako hlavní příčiny tohoto
Graf č. 1 – Podíl jednotlivých zdrojů na HDS primární energie EU (v %, 2010)
Zdroj: EUROSTAT, vlastní úprava
poklesu se označují: 68 postupný ústup od uhlí jakožto zdroje pro výrobu elektřiny, omezení významu uhlí pro vytápění domácností, snižování výroby oceli prostřednictvím energie z uhlí vzhledem k zavedení systému emisních povolenek EU ETS a také cíle EU v oblasti navyšování významu OZE a snižování emisí.
Ve srovnání s uhlím a ropou pak v poslední dekádě nejméně
poklesla spotřeba jaderných zdrojů, a to o 2,9 %. Budoucnost tohoto zdroje je pro EU nicméně spekulativní vzhledem k rozporuplným přístupům jednotlivých členských států EU. V souvislosti s poslední závažnou nehodou jaderné elektrárny ve Fukušimě na jaře 2011 a následném rozhodnutí Německa o postupném uzavření všech jaderných zařízení na jeho území lze předpokládat, že se do budoucna bude produkce energie z jaderných zdrojů udržovat nebo že bude spíše stagnovat. Pokles spotřeby ropy, pevných paliv a jaderných zdrojů nicméně vyrovnal v období 2000-2010 růst spotřeby zemního plynu o 12,2 % a významný nárůst ve spotřebě OZE, která byla v roce 2010 vyšší o 77,3 % než na začátku dekády. Pro řádné pochopení současné pozice Evropské unie v oblasti energetických zdrojů je třeba zároveň přiblížit hodnoty domácí produkce primárních zdrojů energie v EU. Vzhledem k velmi omezeným zdrojům fosilních paliv, nebo jejich již téměř vytěženým nalezištím EU domácí 67
PETROLEUM & OTHER LIQUIDS: Europe Brent Spot Price FOB. EIA. U.S. Energy Information Administration [online]. 7.4.2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.eia.gov/dnav/pet/hist/LeafHandler.ashx?n=PET&s=RBRTE&f=D 68 IEA energy policies review: the European Union 2008. Paris: OECD/IEA, c2008, s. 178-179. ISBN 978-92-64-04337-4.
18
těžbou nepokrývá hrubou domácí spotřebu ani z poloviny. Od roku 1996 se navíc objem domácí produkce
primárních
zdrojů
energie
v EU stále
snižuje. 69
Nejnižšího výsledku v produkci
EU dosáhla v krizovém roce 2009, kdy se tehdejší hodnoty produkce propadly oproti roku 1999 o 14 %. V roce 2010 pak došlo poprvé od 90. let k nárůstu objemu v domácí produkci primárních zdrojů energie, nicméně šlo pouze o nárůst o 2,3 % z 812 Mtoe (2009) na 831 Mtoe (2010). Z jednotlivých
zdrojů
bylo oproti roku 2009
o něco více
vyprodukováno pouze
u zemního
plynu (nárůst o 6,5 %) a jaderné energie (nárůst o 2,6 %), nicméně tento nárůst nebyl dostatečný pro překročení alespoň předkrizových hodnot. Produkce ropy a pevných paliv klesá stále (oproti roku 2000 se jedná o snížení o 44 % u ropy a o 22,5 % u uhlí). Jediný zdroj, u kterého se daří navyšovat produkci, jsou OZE, jejichž produkce mimo rok 2002, kdy spíše stagnovala, stále roste (v období 2000-2010 nárůst činil 71,1 %, nominální množství vyprodukovaných OZE je nicméně stále nejnižší v porovnání s ostatními zdroji). Nedostatečná výše produkce ropy a zemního plynu ovšem není způsobena nedokonalou technickou základnou evropských producentů, ale tím, že EU na svém území disponuje již jen minimálními ověřenými zásobami ropy a zemního plynu, což blíže popíši níže. EU neměla ke konci roku 2010 ve srovnání se zbytkem světa ani významný objem ověřených zásob uhlí (56,148 miliard tun, což představuje pouze 6,5 % celkových světových zásob) 70 a v oblasti jaderných zdrojů jsou mimo Českou republiku a Rumunsko závislé na dovozu uranu všechny státy EU, kdy celková závislost EU činí přibližně 97 %. 71 Navíc veškeré primární zdroje energie vyprodukované v EU nespotřebují automaticky pouze její členské státy, ale část produkce se vyváží také do třetích zemí, což situaci se zajištěním domácí spotřeby energie nadále komplikuje. V roce 2008 se vyvezlo 483 Mtoe, což představovalo 56,8 % tehdejší domácí produkce primárních zdrojů energií v EU. Všechny tyto aspekty tedy vedou k současné výrazné závislosti EU na dovozu fosilních paliv. Evropská unie je tak již dnes 72 z 53,9 % závislá na dovozu ropy, zemního plynu a pevných paliv. Tento podíl nicméně stále roste, od roku 1999 se zvýšil téměř o 9 procentních bodů. Vzhledem k tomu, že v roce 1999 byla HDS primárních zdrojů energie EU oproti roku 2009 jen o 8 Mtoe vyšší, jedná se o nominální nárůst objemu dovozů v hodnotě 146,3 Mtoe. Rostoucí závislost tedy odpovídá předchozím zjištěním o snižující se domácí produkci a mnohem vyšších hodnotách HDS energie v EU. Pro účely
efektivního zajišťování
energetické
bezpečnosti a možnosti připravit
se
na
pravděpodobný budoucí vývoj si Evropská komise nechává od roku 2003 zpracovávat na Národní technické
univerzitě
v Aténách
studie,
které
69
mají
odhadnout
budoucí
hodnoty
EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Energy. Europe's energy position: 2010 annual report. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011, s. 19. ISBN 978-92-79-17863-4. BP. Statistical Review of World Energy June 2011 [online]. London, 2011, s. 30. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.bp.com/assets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2011/STAGING /local_assets/pdf/statistical_review_of_world_energy_full_report_2011.pdf 71 EURATOM Supply Agency: ANNUAL REPORT 2010. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011, s. 25. ISBN 978-92-79-20610-8. 72 Údaje za rok 2009. 70
19
závislosti EU na dovozu fosilních paliv a další údaje až do roku 2030. Tyto studie zahrnují několik modelů (např. PRIMUS nebo PROMETHEUS), které mají pomocí stochastických metod nastínit budoucí vývoj v oblasti energetiky. V této studii se hodnotí jak možnosti ekonomického růstu, tak demografické změny, vývoj cen fosilních paliv, pokrok ve vývoji nových technologií a změny v oblasti legislativy dotýkající se energetiky. 73 Do budoucna se tedy očekává, že HDS energií v EU po propadu v roce 2009 pomalu poroste až do roku 2015 a poté bude mírně klesat až na hodnotu 1754 spotřebovaných Mtoe v roce 2030. Domácí produkce primárních zdrojů energie má do roku 2030 nadále klesat až na hodnotu 770 Mtoe, tedy o dalších 7,3 % oproti hodnotám z roku 2010. Klesající domácí produkci a HDS má tak nahradit větší objem dovozu primárních zdrojů energie ze zahraničí, který má růst až do roku 2025 na 1060 Mtoe, pak se očekává mírná stagnace. Závislost na dovozu energií do EU má tedy do roku 2030 narůst až na 59,2 %. Dále tato studie potvrzuje již výše zmíněné klesající tendence ve spotřebě pevných paliv, v roce 2030 mají mít pouze 14,4% podíl na energetickém mixu EU. Jaderná energie by si do roku 2030 měla i přes mírné výkyvy ve spotřebě udržet zhruba 14 % v palivo-energetické bilanci EU. HDS obnovitelných zdrojů energie by měla stále růst a v roce 2030 tak zaujmout již 17,4 % energetického mixu. Zbylých 54 % zabere ropa se zemním plynem a i přes částečné snížení jejich významu v energetickém mixu zůstanou stále nejdůležitějšími primárními zdroji energie pro EU, proto se stavem jejich HDS, domácí produkce a závislosti na dovozu ze zahraničí budu zabývat níže.
2.2 Ropa a EU Jak jsem již zmiňoval výše, své významné postavení v energetickém mixu získala ropa v 60. letech minulého století nejdříve ve vyspělých zemích a později i ve zbytku světa, a to díky své větší výhřevnosti ve srovnání s uhlím a zejména pak kvůli velmi nízkým cenám a poměrně snadné dostupnosti až do období prvních ropných krizí. Svou výsadní pozici si ropa udržela v evropské energetice dodnes. V roce 2010 ropa tvořila 35,1 % HDS (617 Mtoe) a zastávala tak páteřní zdroj energie pro EU. Její produkce na území EU nicméně stále klesá, za období 2000-2010 se její produkce snížila o 44 % na 104 Mtoe a netvoří tak ani pětinu HDS ropy. Výše zmiňovaná studie NTUA navíc předpovídá do roku 2030 další razantní pokles a to až na hodnotu 37 vyprodukovaných Mtoe (to je oproti roku 2010 pokles o více než 60 %). Nízká produkce ropy v EU ovšem není způsobena nízkými investicemi nebo nedostatečnými technologiemi pro těžbu, ale především tím, že na území EU již nejsou téměř žádné zásoby ropy. „Území celé Evropy je z geologického hlediska prozkoumané a existuje velice malá pravděpodobnost odhalení dalšího většího ložiska.“74 Prokázané zásoby ropy 73
EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Energy. EU energy trends to 2030: update 2009. Manuscript completed on 4 august 2010. Luxembourg: Publ. Office of the European Union, 2010, 181 s. ISBN 978-92-79-16191-9. Studie zpracovává dvě možnosti budoucího vývoje („Baseline“ a „Reference“), jejichž počáteční předpoklady se liší pouze v přístupu EU k prosazování OZE a omezování emisí. Vzhledem k vstupu směrnice 2009/28/EC v platnost na jaře 2009, která závazně stanovuje minimální podíl OZE na HDS EU, budou se všechny zde uváděné odhady budoucího vývoje vztahovat ke scénáři „Reference“, který zohledňuje přijetí této legislativy, na rozdíl od scénáře „Baseline“. 74 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 39. ISBN 978-80-86946-83-2.
20
na území Evropské unie tvořily ke konci roku 2010 pouze 0,5 % celosvětových zásob a představovaly tak objem ropy ve výši 6,3 miliard barelů. EU v roce 2010 spotřebovávala v průměru 13,89 milionů barelů ropy denně, což tvořilo 16,4 % světové denní spotřeby. 75 Tyto zásoby ropy by se tak při pominutí nerentability kompletního vytěžení nalezišť a při stále stejném objemu spotřeby vytěžily již za 454 dní. Podíl v podobě 0,5 % na celosvětových zásobách si pak v EU dělí pouze šest států, a to Španělsko, Itálie, Rumunsko, Německo, Dánsko a Velká Británie (viz obrázek č. 1). Do roku 2005 byly v produkci ropy soběstačné pouze Dánsko a Velká Británie.
Od roku 2006
zůstalo čistým vývozcem ropy již jen Dánsko, ve kterém nicméně ke špičce v produkci došlo již v roce 2004 a od té doby objem těžby stále klesá a dnes se blíží k hodnotám z roku 1996. 76 Obrázek č. 1 – Ověřené zásoby ropy v Evropě (za rok 2009, v mil. tun)
Zdroj: Hungarian Geographical Bulletin. 2009, roč. 58, č. 1, s. 51.
Vzhledem k výše uvedeným hodnotám musí EU většinu ropy dovážet ze zahraničí. V roce 2009 závislost na importu ropy dosahovala již 83,5 %, což je o 11 % více než v roce 1999 a dle studie NTUA se i přes pravděpodobně mírně nižší podíl ropy v budoucím energetickém mixu EU bude závislost na dovozu ropy v roce 2030 pohybovat kolem 94 %. Jak jsem uváděl výše, spotřeba ropy se v rámci EU v roce 2009 mírně snížila, přesto ale záviselo ve stejný rok již 21 členských států na dodávkách ropy ze třetích zemí z více jak 90 %. Ohledně dovozu ropy je Evropská unie zaměřená na poměrně vysoký počet dodavatelských partnerů, nicméně v roce 2009 většina importované ropy (celkem 57 %) pocházela pouze ze tří zemí: z Ruska, Norska a Libye. Ze zahraničních dovozců mělo jednoznačně nejvyšší podíl Rusko s 31% dovozu ropy. Import ropy z této země narostl v období 2000-2006 o 59 % (vzhledem
75
BP. Statistical Review of World Energy June 2011 [online]. London, 2011, s. 7-11. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.bp.com/assets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2011/STAGING /local_assets/pdf/statistical_review_of_world_energy_full_report_2011.pdf 76 DENMARK: Petroleum (Thousand Barrels per Day). U.S. Energy Information Administration [online]. 14.7.2010 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.eia.gov/countries/country-data.cfm?fips=DA&trk=m#pet
21
k východnímu rozšíření EU), ale od roku 2007 se díky vyšším odběrům ropy od ostatních dovozních partnerů objem importu z Ruska mírně snížil. Dovozy ropy z Norska se především z důvodu klesající produkce od roku 2000 do roku 2009 snížily o 31 %. Ve stejném období zaznamenala největší nárůst importu ropa z Kazachstánu (nárůst o 180 %, nicméně pouze s 5,4% podílem na celkových dovozech). Přibližně 26 % dovozu ropy je pak pokryto zeměmi z Blízkého východu (viz graf č. 2). V porovnání s rokem 2000 se dovozy ropy do EU v roce 2009 mírně snížily o 2 %. Graf č. 2 – Vývoj dovozu ropy do EU, podle země původu (v mil. tun, 2000-2009)
Zdroj: EUROSTAT
Základní dodavatelské oblasti ropy pro EU se tedy dají rozdělit do čtyř skupin: severní (Norsko), jižní (Libye, Alžírsko), východní (Rusko, Kazachstán) a blízkovýchodní (Saudská Arábie, Írán, Írák a další). Z hlediska infrastruktury přepravy se do EU dováží pouze 20 % importů pomocí ropovodů, a to Družbou z Ruska a prostřednictvím ropovodu Nordpipe, který přepravuje ropu z nalezišť v Severním moři do Velké Británie. Zbylé množství dovozů, tedy přibližně 80 %, se do EU dováží pomocí tankerů.77 Uvnitř EU mezi nejdůležitější ropovody patří: ropovod TAL (propojuje italský přístav Terst s Rakouskem a Německem), ropovod SPSE (propojuje francouzský přístav For-sur-Mer s Německem), ropovod RAPL (propojuje nizozemský Rotterdam s Německem), ropovod Družba (zásobuje v podstatě všechny státy střední a východní Evropy) a systém ropovodů NATO (NEPS – pokrývá Norsko a Dánsko, CEPS – pokrývá Belgii, Francii, Německo, Luxemburg a Nizozemí). 78
Kompletní síť ropovodů v EU a vedoucích do EU viz mapy v přílohách č. 1-3.
Vzhledem k výše zmíněnému seznamu ropovodů je zjevné, že většina států západní Evropy je zásobena ropou skrze přístavy a z těch pak vedou ropovody dále do vnitrozemí. V případě střední a východní Evropy nicméně přetrvává silná závislost na ruských dodávkách prostřednictvím ropovodu Družba. Rusko navíc po sporech v přepravě ropy s Běloruskem a vzhledem k podobným sporům v případě zemního plynu u Ukrajiny rozhodlo v roce 2009 o výstavbě baltského ropovodu BPS-2,
77
COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: OIL INFRASTRUCTURES An assessment of the existing and planned oil infrastructures within and towards the EU. In: SEC(2008) 2869. 13.11.2008. s. 11-14. Dostupné online [cit. 2012-04-08] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2008:2869:FIN:EN:PDF 78 tamtéž, str. 12
22
který by měl propojit ještě na území Ruska ropovod Družba s ruským přístavem Usť-Luga u Finského zálivu. 79 Tento ropovod má být dokončen do roku 2012 a doplní tak již od roku 2006 fungující ropovod BPS-1, který spojuje Družbu s přístavem Primorsk a který plní podobnou diverzifikační funkci. Pokud bude Rusko skutečně omezovat přepravu ropy ropovodem Družba a přesouvat ji na moře, jak proklamuje 80, bude to znamenat pro státy střední a východní Evropy pravděpodobně zdražení dodávek a zároveň u vnitrozemských států i nutnost vystavět nové propojovací ropovody, aby byly schopny dovážet ropu z přímořských oblastí. V současné době je ze střední Evropy takto propojena pouze Česká republika pomocí ropovodu Terst-Ingolstadt, který také představuje dosud jediné skutečné propojení západní a východní Evropy. 81 Z hlediska dodávek ropy je pak zcela specifická pozice malých ostrovních států Malty a Kypru, kdy tato území vzhledem k jejich charakteru závisí téměř ze 100 % na námořních dodávkách ropy. Ropa v tamějších hospodářstvích hraje zásadní roli nejen v dopravě a chemickém průmyslu, ale i ve výrobě elektřiny. V rámci dovozů ropy musí tedy EU čelit problému nerovnoměrnosti rozložení světových ložisek a odlišnosti oblasti produkce a finální spotřeby ropy. 82 Zajišťování dodávek z nestabilních oblastí blízkého východu, severní Afriky, ale i Ruska, využívajícího energetické suroviny pro prosazování svých politických cílů, si vyžaduje aktivní zahraničně politické vystupování EU v zájmu zajištění stabilních a cenově dostupných dodávek. Problematiku propojení dodávek ropy se zahraniční politikou dobře vykresluje nedávné rozhodnutí EU o uvalení embarga na dovoz íránské ropy do EU. Írán na to zareagoval výhružkami ohledně zablokování Hormuzského průlivu, zásadní oblasti, kudy se přepravuje ropa z Perského zálivu. 83 Další významnou proměnnou vztahující se k ropě je její cena. Ta dosáhla historických výšin v roce 2008, jak jsem již zmiňoval výše, a dnes se k této hodnotě opět blíží. O příčinách skokových nárůstů ceny ropy se v posledních letech vede hned několik debat. Hovoří se jak o vlivu současných sankcí na Írán, tak z dlouhodobého hlediska o významně rostoucí poptávce rozvojového světa po ropě. Například americký novinář z deníku Financial Times Martin Wolf upozorňuje na nejistotu ohledně zbývajících rezerv ropy pro navýšení současné světové produkce. „Produkce Saudské Arábie je nyní na 30-ti letých maximech, což svědčí o omezených rezervních kapacitách“ 84 Dále Wolf uvádí, že navzdory vysokým cenám ropy v posledních letech nerostla světová produkce ropy o více než 1 % ročně. Vzhledem pak k očekávanému růstu světového HDP o 4 % ročně a dodnes neadekvátním alternativám k ropě, jakožto zásadního paliva pro osobní přepravu, bude objem produkce ropy Rusko obchází Bělorusko stavbou baltského ropovodu. EurActiv.cz [online]. 11.06.2009 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/rusko-obchazi-belorusko-stavbou-baltskeho-ropovodu-006120 80 Rusko se chce v přepravě plynu a ropy zbavit závislosti na Ukrajině. EurActiv.cz[online]. 23.02.2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/rusko-se-chce-v-preprave-plynu-a-ropy-zbavit-zavislosti-na-ukrajine-009651 81 BJØRNMOSE, Jens et al. Oil and Gas Pipelines in Europe. Brusel: Policy Department Economic and Scientific Policies [online], 2009, s. 12. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201106/20110628ATT22856/20110628ATT22856EN.pdf 82 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 154. ISBN 978-80-86946-83-2. 83 Země EU schválily embargo na dovoz ropy z Íránu. Český rozhlas:ZPRÁVY.ROZHLAS.CZ [online]. 23.1.2012 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropskaunie/_zprava/zeme-eu-rozhodly-o-ropnem-embargu-vuci-iranu--1007551 84 Prepare for a new era of oil shocks. Financial Times [online]. 2012[cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.ft.com/intl/cms/s/0/41ba759a-7730-11e1-baf3-00144feab49a.html#axzz1rmVNUo3h 79
23
do budoucna stále těsněji naplňovat její poptávané množství. 85 Mimo pomalu se ztenčující rezervní kapacitu pro těžbu ropy v Saudské Arábii a enormní nárůst spotřeby energií v Číně (jen spotřeba ropy se v Číně v období 2000-2010 zvýšila o 90 %) se dostává do popředí i sílící spotřeba ropy v regionech samotné těžby. Saudská Arábie dnes představuje zemi s největším nárůstem spotřeby ropy hned po Číně. V zemích Blízkého východu totiž rychle roste počet obyvatel a na základě mohutných dotací domácí spotřeby ropy se s ní ve velkém plýtvá. Ropa se navíc podílí téměř ze tří čtvrtin na tamější produkci elektřiny a nízké ceny benzinu a nafty umožňují rychlý rozvoj automobilového průmyslu na úkor veřejné přepravy. 86 EU tedy na poli ovlivňování ceny ropy, vzhledem k jejím téměř vytěženým zásobám ropy, mnoho manévrovacího prostoru nezbývá.
2.3 Zemní plyn a EU Zemní plyn si podobně jako ropa vydobyl významnější postavení během první poloviny 20. století. V dnešní době jeho obliba v EU stoupá především ve spojitosti s tím, že jeho spalování nezatěžuje životní prostředí tolik jako v případě uhlí a výroba elektřiny v paroplynových elektrárnách dokáže rychle reagovat na výkyvy dodávek elektřiny z OZE. Nicméně stejně jako u všech ostatních fosilních paliv není jeho produkce v EU dostatečná pro pokrytí HDS energie. Zatímco hrubá domácí spotřeba plynu v letech 2000 až 2010 vzrostla o 15,4 % na 442 Mtoe, domácí produkce klesla v tomto období o 23 % na 156 Mtoe. Prokázané zdroje zemního plynu na území EU ke konci roku 2010 činily 2,4 bilionů m3, které tak tvořily 1,3 % světových zásob zemního plynu. 87 V této oblasti je pozice EU o něco málo lepší než u ropy, ale vzhledem k předpokladům studie NTUA, podle kterých by současná spotřeba zemního plynu měla do roku 2030 spíše stagnovat a udržovat se na podobné
úrovni a domácí
o 48 % oproti roku 2010),
produkce
nedají
se
by
měla klesat
současné
hodnoty
až
na hodnotu 75
Mtoe
(pokles
závislosti na dovozu zemního plynu ze
zahraničí udržet. V roce 2009 závisela EU z 64,2 % na dovozu a na rozdíl od ropy tato závislost nepoklesla ani během hospodářského propadu v EU v roce 2009. Ve srovnání s rokem 1999 závislost na dovozu plynu vzrostla o 16
procentních
bodů
a do budoucna se
předpokládá
posun
až
k závislosti v hodnotě 83 %. Z členských států EU byly do roku 2003 jedinými čistými exportéry zemního plynu Nizozemsko, Dánsko a Velká Británie. Od roku 2004 již vyvážely plyn jen Dánsko a Nizozemí. Mimo tyto tři státy se drobná naleziště zemního plynu nacházejí ještě v Německu, Itálii, Rumunsku a Polsku (viz obrázek č. 2). Nedostatečné
zásoby
zemního plynu v EU se
řeší
dodávkami především
z Ruska,
Norska a Alžírska. Tato skupina exportérů zemního plynu představovala v roce 2009 dohromady 79 % z celkové hodnoty dovozu plynu do EU. Zbytek poptávky pokryla Nigérie (2,4 %), Katar (4,6 %), 85
tamtéž Keeping it to themselves: Gulf states not only pump oil; they burn it, too. The Economist [online]. 31.3.2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21551484 87 BP. Statistical Review of World Energy June 2011 [online]. London, 2011, s. 20. [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.bp.com/assets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2011/STAGING /local_assets/pdf/statistical_review_of_world_energy_full_report_2011.pdf 86
24
Libye (2,9 %) a ostatní země (11 %) - viz graf č. 3. Množství importovaného plynu do EU dlouhodobě roste (mezi lety 1999 a 2009 o 42 %) v souvislosti s jeho rostoucí spotřebou. V porovnání s rokem 2008 se v roce 2009 podobně jako u ropy dovoz plynu částečně propadl (o 2,8 %). Silná pozice pouze tří dodavatelů není nicméně pro EU velmi výhodná, a ačkoliv se podíl jednotlivých exportérů plynu na dovozech do EU v čase mění, zůstává Rusko nejvýznamnějším dodavatelem plynu do EU. Obrázek č. 2 – Ověřené zásoby zemního plynu v Evropě (za rok 2009, biliony m3)
Zdroj: Hungarian Geographical Bulletin. 2009, roč. 58, č. 1, s. 52.
Od roku 2005 ovšem objem importovaného ruského plynu spíše stagnuje. Chybějící plyn byl pak nahrazen ostatními dodavateli. Objem dovozu plynu roste zejména z Norska (v roce 2009 vyvezlo do EU o 110 % více plynu než v roce 2000) a z Nigérie (nárůst ve stejném období o 82 %). Rostou také dodávky z Libye a Kataru (v roce 2009 Katar dovezl dvakrát více plynu než v roce 2008). Graf č. 3 – Vývoj dovozu zemního plynu do EU, podle země původu (v PJ, 2000-2009)
Zdroj: EUROSTAT < http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do>
25
Evropská unie tedy dováží zemní plyn především ze: severu (Norsko), východu (Rusko), jihu (Alžírsko, Libye) a pak zkapalněný plyn LNG např. z Kataru a Nigérie. Většina plynu se dováží prostřednictvím plynovodů vybudovaných v průběhu 70. a 80. let zejména v reakci na tehdejší ropné šoky. Mezi nejvýznamnější plynovody patří: Northern Lights, Jamal-Evropa, Sojuz, Bratrství (vedoucí z Ruska, resp. přes Rusko); Europipe I/II, Norpipe, Zeepipe (vedoucí z Norska do kontinentální Evropy); Langeled, Cats, Seal, Sage Pulsmar (vedoucí z Norska do VB) a plynovody MEG, TransMed a Medgaz (všechny vedou z Alžírska, v případě MEG a Medgaz do Španělska, TransMed je napojen na Itálii). Severní Afrika je v současnosti s Evropou propojena ještě jedním plynovodem – Greenline, který přivádí plyn nově i z Libye (do provozu byl uveden v roce 2004).
Plynovody tak
představují přibližně 80 % importu zemního plynu, zbylých zhruba 20 % dovozů pokrývá námořní přeprava LNG (viz mapa plynovodů v EU v přílohách č. 4-5). Uvnitř EU je síť plynovodů poměrně silně propojená, zejména v oblastech, kde vstupuje zahraniční plyn na území EU, nicméně vzhledem k vysokým přepravním cenám se plyn spotřebovává co nejblíže ke zdroji. Jednu z mála výjimek dlouhých tranzitních plynovodů v rámci EU představuje plynovod Transgas I/II. 88 Ačkoliv je vnitřní síť plynovodů v EU poměrně hustá a relativně nová (nejstarší sítě plynovodů se budovaly zhruba před sedmdesáti lety kolem ložisek v Německu, Francii, Itálii a Rumunsku, zbytek plynovodů pak pochází z výše zmiňovaných 70. až 80. let), vykazuje tato soustava dodnes několik slabých míst. Jedná se zejména o izolované regiony v pobaltských státech a Finska. Tato území jsou z naprosté většiny zásobovány pouze Ruskem a nejsou zapojeny do evropské integrované sítě plynovodů. Současně severní Polsko a střední Švédsko vykazují nedostatečně rozvinutou síť plynovodů, v Polsku je tato skutečnost způsobena především kvůli jeho typickému zaměření na uhlí, kterého má Polsko jedny z největších zásob v Evropě. 89 Plynová krize v roce 2009 také ukázala, že ačkoliv je síť plynovodů v EU víceméně propojená, není ve všech jejích částech schopná zprostředkovat reverzní toky plynu. Zejména interkonektory plynovodů propojující původní EU-15 a nové státy EU se v současnosti v zimních podmínkách vyznačují běžným využitím jejich kapacity z více jak 95 %. 90 Proto v roce 2009, kdy přestal do východní Evropy proudit ruský plyn, nemohlo být ze západní Evropy dopraveno dostatečné množství zemního plynu. Vzhledem ke kapacitně nedostatečnému propojení západní a východní Evropy a neexistence terminálů pro LNG ve východní Evropě je tak tato část EU opět závislá především na dodávkách plynu z Ruska. To navíc podobně jako u ropy chce postupně odklánět přepravu zemního plynu z Ukrajiny přes Bělorusko nebo již dnes realizovaným plynovodem Nordstream, který přepravuje zemní plyn na sever Německa po dně Baltského moře.91 Ve
srovnání
s ropou je
ceny zemního plynu velmi podobná.
tedy
situace
EU nemůže
88
vzhledem
EU v oblasti zásob k minimálním
a problematiky vlastním
zásobám
BJØRNMOSE, Jens et al. Oil and Gas Pipelines in Europe. Brusel: Policy Department Economic and Scientific Policies [online], 2009, s. 7-10. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201106/20110628ATT22856/20110628ATT22856EN.pdf 89 tamtéž, str. 22 90 tamtéž, str. 21 91 Rusko se chce v přepravě plynu a ropy zbavit závislosti na Ukrajině. EurActiv.cz[online]. 23.02.2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/rusko-se-chce-v-preprave-plynu-a-ropy-zbavit-zavislosti-na-ukrajine-009651
26
významně ovlivňovat cenu zemního plynu na světových trzích (cena zemního plynu se k tomu silně odvíjí od ceny ropy) a EU je navíc z většiny závislá pouze na třech zahraničních dodavatelích. Navzdory těmto skutečnostem má EU na základě loňské zprávy 92 EIA alespoň malou šanci snížit svou dovozní závislost, a tou je břidlicový plyn. Zmiňovaná zpráva přinesla informace o obrovských zásobách zemního plynu ve Franci, Polsku a Ukrajině. Polsko samotné mělo mít největší zásoby v Evropě s velikostí 5,3 bilionu m3 břidlicového plynu. V současnosti ale polský státní geologický institut opravil původní americké odhady na 376 – 768 miliard m3. 93 I přes lákavou možnost výrazně omezit závislost na dovozu zemního plynu ze zahraničí je ale budoucnost těžby v Evropě nejistá vzhledem k obavám z možnosti znečištění podzemních vod a výrazným zásahům těžebních věží do přirozených rysů krajiny. A tak zatímco v USA a Kanadě způsobila těžba břidlicového plynu malou revoluci na trhu se zemním plynem, Francie a Bulharsko z výše uvedených obav zakázali průzkum jeho ložisek. 94 Otázka budoucnosti těžby břidlicového plynu v EU je tedy stále diskutabilní.
2.4 Výroba elektrické energie a EU Poslední druh energie, jehož význam pro Evropskou unii budu v této kapitole analyzovat, je elektřina. Ta se ovšem od výše zmiňované ropy a zemního plynu liší v několika zásadních vlastnostech a ty je třeba pro správné pochopení elektroenergetiky vymezit. Elektřina na rozdíl od ropy a zemního plynu není primárním zdrojem energie. Je to sekundární zdroj energie, který byl vytvořen úpravou primárních zdrojů člověkem, jak jsem již zmiňoval v úvodu této kapitoly. Elektrická energie tak zastává velmi univerzální podobu energie, která se dá v mnoha rozdílných
použít
odvětvích
lidské
s jednotlivými primárními zdroji substituovatelná.
95
činnosti a její
výroba je
ve
srovnání
Na rozdíl od ropy a zemního plynu se pak
u elektřiny stírá rozdíl mezi hrubou domácí produkcí a domácí spotřebou, jelikož její přeprava je okamžitá.
To znamená,
že
výroba
elektřiny musí
být
provedena přesně
tehdy,
kdy
se
elektřina spotřebovává. Proto je nutné výrobu elektřiny koordinovat tak, aby v elektrizační soustavě nebyl ani nedostatek, ani přebytek elektřiny. To si ovšem vyžaduje složitý mechanismus národních dispečinků
zajišťujících
rovnováhu v síti. 96
Dále
ve
srovnání
s plynem
nebo ropou lze
elektřinu v současné době skladovat pouze ve velmi omezené míře. 97 Na základě předchozího odstavce je tedy zřejmé, že veškerá elektrická energie vyprodukovaná v EU je zároveň v EU ihned spotřebována a případné nedostatky elektřiny jsou pokryty dovozem ze zahraničí
(respektive
pokud
je
o elektřinu zájem
92
v zahraničí,
může
být
nadbytečná
World Shale Gas Resources: An Initial Assessment of 14 Regions Outside the United States. U.S. Energy Information Administration [online]. 5.4.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.eia.gov/analysis/studies/worldshalegas/ 93 Odvážné sny o břidlicové revoluci. E15. 2012, č. 1105. 94 Břidlicový plyn – velká příležitost pro Polsko, nebo děs z hořlavé vody?. ČT24[online]. 7.4.2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/171266-bridlicovy-plyn-velka-prilezitost-pro-polsko-nebo-des-z-horlave-vody/ 95 KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 60. ISSN 1804-1280. 96 ŠOLC, Pavel et al. Trh s elektřinou - Úvod do liberalizované energetiky. Praha: Asociace energetických manažerů, 2011, s. 1. 97 KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 60. ISSN 1804-1280.
27
kapacita využita pro produkci elektřiny do zahraničí). V roce 2009 EU vygenerovala celkem 3183 TWh elektřiny. Oproti roku 2009 se jednalo zhruba o 5% pokles, a to především z důvodu tehdy probíhající recese. Tímto propadem byl tak narušen trvalý nárůst hrubé domácí spotřeby elektřiny, kterým se vyznačovalo celé období od roku 1999 až do roku 2008. Nicméně i přes mírný meziroční pokles vyrobily evropské elektrárny v roce 2009 o 9 % více elektřiny než v roce 1999. V roce 2008 se na tomto množství vyrobené energie podílely zejména tepelné elektrárny (s celkovým podílem 53,8 %) spalující pevná paliva (26,7 %), zemní plyn (24 %) a ropu (3,1 %). Druhé místo pak obsadily jaderné elektrárny s 27,8% vyrobené elektřiny a nakonec OZE s 16,8% vyrobené elektřiny. V období 1999-2009 zároveň částečně kolísalo množství domácí produkce a spotřeby energie, takže bylo nutné elektřinu dovážet (respektive vyvážet). Vyjma let 2003 a 2004, kdy EU elektřinu vyvážela (konkrétně celkem 3,2 TWh a 7,3 TWh), musela EU ve sledovaném období elektřinu dovážet (v průměru kolem 12 TWh ročně). V současnosti je v rámci EU největším dovozcem elektrické energie Itálie a k čistým importérům
elektrické
energie
patří
dalších
14
členských
států,
např.
Finsko,
Maďarsko nebo Nizozemsko. Deset států je schopno elektřinu vyvážet, mezi největší čisté exportéry patří
Francie
a Česká
republika.
Samostatně
pak
stojí
ostrovy
Kypr
a Malta,
jejichž
elektroenergetika je založena téměř z většiny na ropě, kterou musí ze 100 % dovážet, jak jsem již popisoval výše. Do budoucna se dle studie NTUA očekává další nárůst spotřeby elektřiny na území EU, a tedy i celkové hrubé domácí produkce na 4073 TWh v roce 2030, což je téměř o 30 % více ve srovnání s rokem 2009. Rostoucí poptávka po elektřině by tak měla korespondovat s odhadovaným růstem HDP EU. Největší nárůst ve spotřebě by měly zaznamenat státy střední a východní Evropy. 98 Očekává se zároveň částečná změna v podílech jednotlivých typů elektráren na výrobě elektřiny. Ve srovnání s rokem 2009 se bude v roce 2030 dle současného trendu snižovat podíl pevných paliv na produkci elektřiny přibližně o 5 %, u ropy pak o 62 % a u zemního plynu o 11 %. Jaderné elektrárny by si měly udržet současný podíl nebo mírně růst, přibližně o 5 %. Výpadek fosilních paliv by pak měly opět nahradit OZE vzhledem k jejich podpoře ze strany EU, a to s výrazným nárůstem svého podílu na výrobě téměř o 150 % na 1468 TWh v roce 2030, což by mělo představovat 36 % veškeré vyprodukované elektřiny. Evropská komise navíc ve své zprávě o prioritách energetických infrastruktur do roku 2020 uvádí, že nejvýraznější nárůst ve výrobě elektřiny do roku 2020 zaznamenají především proměnlivé OZE, tedy sluneční a větrná energie.99 Skutečně skokové změny u těchto OZE jsou vyobrazeny v tabulce č. 1. Další nárůst ve spotřebě elektrické energie bude tedy samozřejmě vyžadovat dodatečné investice do výstavby nových produkčních kapacit a obnovy těch starých. Pro období 2010-2025 pak asociace ENTSO-E odhaduje potřebu instalace nových výrobních 98
KPMG. Power Sector Development in Europe – Lenders’ Perspectives 2011: A survey of banks on the prospects for power infrastructure fi nancing in Europe. 2011, s. 6. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/power-sector-development-europe.pdf 99 ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť. In: KOM(2010) 677. 17.11.2010. s. 23 (příloha). Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0677:FIN:CS:PDF
28
kapacit o výkonu od 128 do 355 GW a nahrazení přibližně 267 GW stávajících zastaralých kapacit. Hodnota investic do elektroenergetiky by se tak měla podle poradenské společnosti KPMG v příštích 15 letech pohybovat v rozmezí 700-1000 miliard EUR. 100 Tabulka č. 1 – Předpokládaný vývoj výroby elektrické energie z OZE (v GW, roky 2010-2020)
Zdroj: Zpráva Evropské komise: Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť. In: KOM(2010) 677. 17.11.2010. s. 23 (příloha).
Samotná
infrastruktura pro přenos
elektřiny
v rámci EU
je
v současnosti významnou
problematikou. Evropská elektrizační soustava je totiž dodnes založena zejména na stabilitě národních sítí a vzájemná propojenost mezi státy je poměrně malá (v roce 2007 nedosahovala propojenost ani 10 %
a
dodnes
se
příliš
nezlepšila). 101
Zároveň
je
současná
evropská
přenosová
soustava na hranici své životnosti vzhledem k její masivní výstavbě zejména v období 50. až 70. let a vyžaduje si postupnou renovaci. 102 Jako poslední významný problém, kterému musí EU v oblasti elektřiny čelit, je právě ona rychle rostoucí produkce elektřiny z proměnlivých OZE, jak jsem popisoval výše. V souvislosti se specifikací problematiky přenosu elektřiny v úvodu této podkapitoly je zřejmé, že proměnlivá výroba elektřiny může výrazně narušit fungování elektrizačního systému, ve kterém musí být vždy vyrobeno přesně tolik elektřiny, kolik je jí aktuálně poptáváno. Protože přirozeně není možné, aby člověk ovládal činnost větru nebo Slunce, musí se do budoucna elektrizační síť s proměnlivými zdroji energie řídit mnohem sofistikovaněji, než je to pomocí systémových služeb dnes. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem jsou pak jednotlivé členské státy a ostatní evropské státy v oblasti elektřiny rozděleny do sedmi skupin, za účelem koordinovanější spolupráce v obnově a propojování, a to na: baltickou (ES, LT, LV), středo-východní (AT, CZ, DE, HU, PO, SK, SLO),
100
KPMG. Power Sector Development in Europe – Lenders’ Perspectives 2011: A survey of banks on the prospects for power infrastructure fi nancing in Europe. 2011, s. 7. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/power-sector-development-europe.pdf 101 SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU: Prioritní plán propojení. In: KOM(2006) 846. 10.1.2007. s. 3. Dostupné online [cit. 2012-05-06] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0846:FIN:CS:PDF 102 Jednotná evropská elektrizační přenosová soustava: skutečnost nebo fikce?. Technický týdeník[online]. 2009, č. 14 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.techtydenik.cz/detail.php?action=show&id=5717&mark=Jednotn%E1%20evropsk%E1%20elektriza%E8n%ED%20p%F8en osov%E1%20soustava:
29
středo-jižní (AT, FR, DE, GR, IT, SLO), středo-západní (BE, FR, DE, LX, NL), severní (DK, FI, DE, NO, PO, SE), jiho-západní (FR, PT, SP) a skupina FR-UK-IR. 103 Aktuální desetiletý rozvojový plán provozovatelů přenosových sítí z roku 2010 (TYNDP) pak konkrétně popisuje velké množství oblastí EU, ve kterých je nutné ze střednědobého nebo dlouhodobého hlediska investovat do elektrizační sítě.104 Jako nejvýznamnější oblasti byly určeny území severních moří a již zmiňované všeobecně nedostatečné propojení mezi členskými státy. Severní moře byly vybrány z hlediska rychle rostoucího počtu větrných elektráren v tomto prostoru, kdy většina z výše zmiňovaného nárůstu výroby elektrické energie ve větrných elektrárnách se pravděpodobně odehraje právě zde. V souvislosti s nutností vybudovat potřebnou přenosovou infrastrukturu a vzhledem k nedostatečnému propojení států přiléhajících k Severnímu moři by tak nedostatečný přístup k rozvoji infrastruktury mohl ohrožovat stabilitu celé evropské elektrizační soustavy. Mimo tyto dva hlavní problémy TYNDP ještě upozorňuje také na růst produkce elektřiny z OZE v jižní Evropě (slabé je zejména propojení Pyrenejského poloostrova s Francií) a na potřebu prohloubit aktivity v propojování Pobaltí se zbytkem Evropy.
103
Electricity Regional Initiative (ERI). European Energy Regulators [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.energyregulators.eu/portal/page/portal/EER_HOME/EER_ACTIVITIES/EER_INITIATIVES/ERI AT-Rakousko, BE-Belgie, CZ-Česká republika, DE-Německo, DK-Dánsko, ES-Estonsko, FI-Finsko, FR-Francie, GR-Řecko, HU-Maďarsko, IR-Irsko, IT-Itálie, LT-Lotyšsko, LV-Litva, LX-Lucembursko, NL-Nizozemí, NO-Norsko, PO-Polsko, PT-Portugalsko, SE-Švédsko, SK-Slovensko, SLO-Slovinsko, SP-Španělsko, UK-Velká Británie 104 TEN-YEAR NETWORK DEVELOPMENT PLAN 2010-2020 [online]. Brusel: ENTSO-E AISBL, 2010, s. 68-94 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: https://www.entsoe.eu/fileadmin/user_upload/_library/SDC/TYNDP/TYNDP-final_document.pdf
30
3 Zajišťování stabilních dodávek ropy, zemního plynu a elektřiny v EU Z výše provedené analýzy je zřejmé, že v současné době má Evropská unie jen minimální množství vlastních zásob konvenčních fosilních paliv a očekává se, že jejich domácí produkce bude v příštích dvou desetiletích razantně klesat. Zároveň s tím je EU vystavena nerovnoměrnému rozmístění zásob ropy i zemního plynu na Zemi, což s rostoucí závislostí na jejich dovozech vyvolává nové otázky v souvislosti se zajišťováním evropské energetické bezpečnosti. Údaje o rychle rostoucí spotřebě fosilních paliv v rozvojovém světě a nejistota ohledně dostupnosti dodatečných těžebních kapacit jen zdůrazňují závažnost této problematiky. Současně se v rámci EU očekává další nárůst hrubé
domácí
produkce
elektřiny,
jakožto průvodního jevu
předpokládaného růstu
HDP,
nicméně infrastruktura pro její přenos je na hranici své životnosti. Stejně tak infrastruktura pro přepravu zemního plynu vykazuje na evropské úrovni zásadní nedostatky. Samotná přeprava ropy je vzhledem ke svému z většiny námořnímu charakteru v podstatě pro většinu Evropy zajištěná, na druhou stranu státy střední a východní Evropy závisí z velké části pouze na dovozech ropy z Ruska prostřednictvím ropovodu Družba. Evropská unie si je samozřejmě vědoma výše zmíněného, a proto vyvíjí tři hlavní aktivity k zajištění bezpečnosti dodávek energií, a tedy i stability energetických sítí, a to: vytvoření vnitřního trhu s energiemi, environmentální politiku a zahraničně politické aktivity. Tato činnost je v souladu s hlavními cíly energetiky EU dle XXI. hlavy Lisabonské smlouvy, jak jsem již uváděl v první kapitole. Jelikož se v této části práce budu zabývat konkrétními možnostmi EU v zajišťování stability přepravních/přenosových sítí pro dodávky ropy, zemního plynu a elektřiny, je třeba předem specifikovat přístup EU k této problematice. Veškeré aktivity týkající se zabezpečování stability energetických sítí a přepravy energetických zdrojů souvisí zejména s aspekty budování společného vnitřního trhu s energií. V souvislosti s rozvojem tohoto trhu se rozrůstaly aktivity EU i v oblasti transevropských sítí, konkrétně energetické infrastruktury (TEN-E). S potřebou jednat se zahraničními importéry o dodávkách energetických surovin a zajišťování stability mimoevropských sítí se pak vyvinula vnější dimenze energetické politiky EU. Proto tuto závěrečnou kapitolu rozdělím na dvě části – zajišťování stability energetických sítí prostřednictvím vnitřního trhu a TEN-E a zajišťování stability energetických sítí v rámci zahraničně politické roviny energetické politiky. V následujícím textu zároveň oddělím zvlášť problematiku ropy a zvlášť problematiku zemního plynu společně s elektřinou, neboť ropa na rozdíl od zemního plynu a elektřiny neprochází regulací a liberalizací vnitřního trhu a na něj se pojícího programu transevropských energetických sítí.
3.1 Od budování vnitřního trhu s energií k TEN-E Jak jsem již zmínil výše, zásadním výchozím bodem pro zajištění stability a bezpečnosti dodávek zemního plynu a elektřiny v EU je snaha vytvořit jednotný vnitřní trh s energií. Tyto snahy 31
vyplývají z definic energetické bezpečnosti a hlavních cílů evropské energetické politiky, uvedených v první kapitole. Faktickým důvodem pro vytvoření vnitřního trhu s energií v EU byla dlouhodobě monopolní struktura elektroenergetiky a plynárenství, která se vyvíjela již na začátku 20. století. 105 V tomto období se mimo prvních elektráren vytvářely i plynárenské a elektrické sítě, které zásobovaly jednotlivé lokální soustavy. V poválečném období pak byly tyto soustavy integrovány do národních systémů a ve většině případů znárodněny. Státy prosadily silnou regulaci a monopolizaci distribuce, přepravy i výroby, kterou obhajovali charakterem přirozeného monopolu těchto odvětví (později se ovšem ukázalo, že monopolní je ve skutečnosti pouze přeprava/přenos energií). 106 Tento přístup se prosadil
také
v souvislosti se zásadním
významem
energetiky
pro poválečnou
obnovu
národního hospodářství a evropského pojetí elektřiny jakožto veřejné služby (každý občan má právo na připojení a dodávku elektřiny/zemního plynu za rozumné ceny). 107 V průběhu ropných krizí byl význam státu pro regulaci energetiky vzhledem ke skokovému růstu palivových nákladů opět zdůrazněn a zároveň se prohluboval závazek veřejné služby jak u elektřiny, tak u zemního plynu. Na konci 80. let ovšem rostoucí problémy s postupným zadlužováním státních energetických společností, stoupající potřeba dotací do energetiky a tlak na růst cenových tarifů donutil jednotlivé státy k deregulaci a liberalizaci energetického sektoru.108 Formování vnitřního trhu s energií začalo fakticky až po reakci Komise na stav provádění plánu na vytvoření vnitřního energetického trhu v roce 1988, jak jsem již zmínil v první kapitole. V kontextu zajišťování stability energetických sítí pak byly na začátku 90. let přijaty první směrnice zabývající se přenosem elektřiny a přepravou zemního plynu přes hlavní evropské sítě.109 Jako další krok ve vytváření vnitřního trhu byl v roce 1996 (u elektřiny) a v roce 1998 (pro zemní plyn) přijat první liberalizační balíček. Ten se zabýval principy pro postupné propojování národních trhů. Již v tomto balíčku bylo navrhováno úplné oddělení přenosových/přepravních sítí, jakožto přirozeného monopolu, od vertikálně propojených energetických soustav a zároveň měl být umožněn vstup třetích stran na strany výroby a distribuce. Tento návrh se ovšem setkal s odporem, zejména ze strany Francie a Itálie,
které
svůj
postoj
obhajovali
v souvislosti se
zajišťováním
vlastní
energetické
bezpečnosti a závazku veřejné služby. Nakonec tak první liberalizační balíček stanovoval pouze povinnost účetního a manažerského oddělení provozování přenosových a přepravních sítí. Navíc nebylo vyžadováno ani vytvoření nezávislého energetického regulátora. 110 Tento značně benevolentní balíček pak vedl k rozdílným přístupům jednotlivých států k otevírání trhu. Například Francie HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, c2011, s. 198. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-006-5. tamtéž, s. 198. 107 ŠOLC, Pavel et al. Trh s elektřinou - Úvod do liberalizované energetiky. Praha: Asociace energetických manažerů, 2011, s. 3. 108 KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 67, 76. ISSN 1804-1280. 109 COUNCIL DIRECTIVE of 31 May 1991 on the transit of natural gas through grids (91/296/EEC). In: L 147/37. 12.06.1991. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1991:147:0037:0040:EN:PDF COUNCIL DIRECTIVE of 29 October 1990 on the transit of electricity through transmission grids (90/547/EEC). In: L 313/30. 13.11.1990. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1990:313:0030:0033:EN:PDF 110 KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2011, roč. 3, č. 1, str. 77-78. ISSN 1804-1280. 105 106
32
provedla liberalizační
požadavky
pouze
částečně
nebo jen
formálně,
Německo zpočátku
přistupovalo také pouze formálně, zatímco severské státy, Velká Británie nebo Španělsko oddělily provozování sítí a ustanovily nezávislého regulátora. Tyto rozdílné přístupy tak místo sjednocování elektroenergetiky a plynárenství do vnitřního trhu vedly spíše k zachování předliberalizačních struktur. 111 Na zmíněné nedostatky tak zareagoval druhý liberalizační balíček, který vstoupil v platnost v červenci 2004 a který již obsahoval povinnost pro členské státy ustanovit nezávislé regulační orgány; povinnost právního oddělení systémových operátorů od výroby a obchodu; povinnost oddělení provozovatelů distribučních soustav od vertikálně integrovaných energetických řetězců; povinnost vytvoření nediskriminačních pravidel pro přístup k distribučním soustavám a přeshraničním přenosům a další nařízení související s ochranou spotřebitele. Přijetí druhého liberalizačního balíčku tak vedlo k významnému
otevření
evropského trhu
se
zemním
plynem
a elektřinou.112
V souvislosti s druhým liberalizačním balíčkem pak bylo v červnu 2003 přijato rozhodnutí 113 o transevropských energetických sítích, které stanovovalo hlavní směry evropské energetické infrastruktury (TEN-E), jež byla označena jako zásadní prvek pro vybudování vnitřního trhu s energií. Dále tato rozhodnutí řešilo izolovanost znevýhodněných a „ostrovních regionů“, zabezpečení a diverzifikace importů energií do EU prostřednictvím spolupráce se třetími zeměmi a příspěvek energetiky k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí.
Dosavadní trend v zajišťování infrastruktury EU u zemního plynu a elektřiny Na rozšíření Evropské unie v roce 2004 musela EU zareagovat i v oblasti energetických sítí, a tak vydala nové rozhodnutí 114 o transevropských energetických sítích v září 2006, které zohledňuje energetické infrastrukturní potřeby nových států. Rozhodnutí obsahuje seznam okolo 550 vymezených projektů, z nichž celkem 42 bylo označeno za projekty evropského zájmu, tedy za projekty, které vyžadují nejvíce pozornosti. Rozpočet pro spolufinancování těchto projektů byl na období 2007-2013 stanoven na pouhých 155 milionů EUR. Ačkoliv tento plán na propojení Evropské unie měl usnadnit a urychlit realizaci zejména projektů evropského zájmu a měly být rychleji dokončeny schvalovací procesy těchto projektů, byl nedostatečný přínos tohoto rozhodnutí zhodnocen již v roce 2007 ve sdělení 115 Evropské komise – Prioritního plánu propojení. Ten kritizoval nedostatečný pokrok ve formování vnitřního trhu s energií, nedostatečné propojení energetických infrastruktur (propojenost mezi členskými státy tehdy nedosahovala ani 10 %), nevyřešení problémů s „energetickými ostrovy“, které jsou izolovány od zbytku vnitřního trhu (zejména v pobaltských státech) a velmi pomalý pokrok ŠOLC, Pavel et al. Trh s elektřinou - Úvod do liberalizované energetiky. Praha: Asociace energetických manažerů, 2011, s. 3. tamtéž, s. 6 113 DECISION No 1229/2003/EC of the European Parliament and of the Council of 26 June 2003 laying down a series of guidelines for trans-European energy networks and repealing Decision No 1254/96/EC, IN: L 176, 15. 7. 2003. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:176:0011:0028:EN:PDF 114 ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1364/2006/ES: kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES. In: L 262/1. 22.9.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:262:0001:0023:CS:PDF 115 SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU: Prioritní plán propojení. In: KOM(2006) 846. 10.1.2007. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0846:FIN:CS:PDF 111 112
33
v realizaci projektů evropského významu. Mezi hlavní důvody byly pak označeny nedostatečně harmonizované postupy plánování a povolování projektů včetně nedostatečné míry investic a výše rozpočtu EU pro transevropské sítě. 116 Stav energetické infrastruktury byl nadále kritizován ve sdělení Komise – Druhý strategický přezkum energetické politiky (2. SEER) 117 z roku 2008. Zde byly nedostatky spojeny s kontextem tehdy
projednávaného třetího liberalizačního balíčku
a klimaticko-energetického balíčku
a tedy
potřeby propojené evropské infrastruktury pro umožnění intenzivnější diverzifikace zdrojů a zvládnutí tehdejší i do budoucna očekávané rychle rostoucí produkce OZE. V rámci Akčního plánu EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidárního využití bylo vybráno šest prioritních oblastí pro budoucí aktivity EU v oblasti infrastruktury, a tedy: plán připojení Pobaltí, jižní koridor zemního plynu, zkapalněný zemní plyn (LNG), Středomořský energetický okruh, severojižní propojení přenosových a přepravních sítí ve střední a jihovýchodní Evropě a návrh mořské sítě v Severním moři. Vymezení
těchto nejdůležitějších
oblastí
posloužilo
k reformulaci
současných
priorit
transevropských energetických sítí, jak popíši níže. Z hlediska financování těchto projektů 2. SEER upozornil také na fakt, že vzhledem k velmi nízkému rozpočtu TEN-E bude muset být většina nákladů pokryta soukromým sektorem nebo finančními institucemi EU, jako jsou Evropská investiční banka nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Skutečností, která ovšem významně ovlivnila zajišťování stability energetických sítí ze strany EU,
bylo přijetí
klimaticko-energetického balíčku
na konci roku
2008
a přijetí
třetího
liberalizačního balíčku z podzimu roku 2009. První zmiňovaný balíček nejenže přinesl povinnost EU snížit do roku 2020 emisi skleníkových plynů o 20 % v porovnání s rokem 1990 a zvýšit podíl OZE na HDS o 20 % ve stejném období, ale tzv. směrnice o podpoře OZE 118 přinesla další pravidla, která ovlivňují přenos elektřiny vyprodukované z OZE. Jde především o maximální zjednodušení administrativního povolovacího řízení a procedur souvisejících s výstavbou elektráren používající OZE. Dále tato směrnice upravuje pravidla pro přednostní přenos elektřiny vyrobené z OZE před elektřinou vyrobenou v konvenčních zdrojích (nicméně přednostní přenos elektřiny z OZE je stále podřízen zajištění technické bezpečnosti a spolehlivosti přenosové soustavy). Třetí
liberalizační
balíček
pak
přináší
obecně
do oblasti vnitřního trhu
s energiemi
tyto změny : posílení regulačního dohledu (vytvořením nového orgánu EU zastřešují poradní 119
a z části i kontrolní a koordinační činnost mezi jednotlivými ERÚ – Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů – ACER) a vyšší ochranu spotřebitelů (míněno domácností). Z hlediska přepravních a přenosových sítí jsou nejvýznamnější opatření ohledně vytváření Prioritní plán propojení (PIP). Europa.eu: Přehled právních předpisů EU [online]. 14.3.2008 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/internal_energy_market/l27081_cs.htm 117 SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Druhý strategický přezkum energetické politiky. In: KOM(2008) 781. 13.11.2008. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z:http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0781:FIN:CS:PDF 118 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES: o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES. In: L 140/16. 5.6.2009. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:140:0016:0062:cs:PDF 119 ŠOLC, Pavel et al. Trh s elektřinou - Úvod do liberalizované energetiky. Praha: Asociace energetických manažerů, 2011, s. 12. 116
34
integračních skupin, jakožto prostředku pro plynulejší a koordinovanější propojování elektrických a plynárenských sítí. Dále se jedná o další změny v oddělování přenosových a přepravních soustav a společných síťových kodexů a pravidel. Co se týče přepravy a přenosů se Komise snažila znovu prosadit úplné vlastnické oddělení energetického vertikálně integrovaného řetězce, nicméně to se opět nepodařilo, tentokrát pro velký odpor zejména plynárenských subjektů. Místo toho byla prosazena možnost volby ze tří možností: plného vlastnického oddělení - TSO (provozovatel přenosové nebo přepravní soustavy není vlastnicky propojen se zbytkem řetězce), (státem vytvořeného) nezávislého systémového operátora - ISO (má na starosti provoz a plánovaný rozvoj přenosové/přepravní soustavy, ale samotné sítě zůstávají ve vlastnictví vertikálně integrovaného energetického subjektu) a nezávislého operátora přenosové/přepravní soustavy - ITO (původní subjekt si může ponechat přepravní/přenosovou síť a rozhodovat o budoucích investicích, nicméně musí strpět nezávislé provozování soustavy). 120 Oblast vytváření společných síťových kodexů je pak zaměřena na vytváření jednotných pravidel pro zajištění bezpečnosti sítě, připojování zdrojů, distribučních soustav, sjednocování tarifů provozovatelů přenosových soustav nebo
pravidla
pro nouzové stavy. Tyto předpisy mají být vytvářené ve spolupráci již zmiňovaného ACERu, Evropské
komise
a neunijních
sdružující
organizací
evropské
provozovatele
soustav elektřiny (ENTSO-E) a přepravních soustav plynu (ENTSO-G).
121
přenosových
Mimo tyto hlavní změny
vytvořil třetí liberalizační balíček také požadavek vůči provozovateli přenosové/přepravní soustavy na vypracování
regionálních
a desetiletých
plánů
rozvoje
sítí
(TYNDP)
ve
spolupráci
s organizacemi ENTSO. Národní regulační úřady jsou nyní také zavázány přihlížet na hodnocení investic do infrastruktury nejen na základě místního užitku, ale také přínosu pro celou EU. V květnu 2010 Komise pak vydala poměrně důležitou zprávu 122, ve které zhodnocovala vývoj v oblasti programu
transevropských
sítí
v období
2007-2009.
Vycházela z obsahu
dodnes
platného rozhodnutí o transevropských energetických sítích (1364/2006/ES), které jsem zmiňoval v úvodu této podkapitoly. Ačkoliv byl pozitivně zhodnocen dopad programu TEN-E na projekty evropského zájmu,
kdy
z celkového počtu
těchto projektů
(42)
bylo k roku
2010
devět
dokončeno a dalších dvanáct ve výstavbě, byla vzhledem k již ne tak vysoké úspěšnosti u prioritních projektů a projektů společného zájmu (přes 60 % bylo opožděno za původním harmonogramem) zdůrazněna potřeba zaměřit se na menší počet pro EU zásadních oblastí, jako navrhoval např. 2. SEER. V oblasti financování infrastruktury TEN-E Komise vyjmenovává řadu finančních nástrojů, nicméně sama přiznala, že stávající rozpočet nepostačuje ani na vypracování studií potřebných pro realizaci samotných projektů. Na druhou stranu byla pozitivně zhodnocena aktivita Evropského KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2010, roč. 3, č. 1, str. 83. ISSN 1804-1280. Další subjekt na evropském trhu s elektřinou: asociace ENTSOE. Technický týdeník [online]. 2009, č. 1 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.techtydenik.cz/detail.php?action=show&id=5089&mark=Dal%9A%ED%20subjekt%20na%20evropsk%E9m%20trhu%20s% 20elekt%F8inou: 122 ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ O PROVÁDĚNÍ PROGRAMU TRANSEVROPSKÝCH ENERGETICKÝCH SÍTÍ V OBDOBÍ 2007–2009. In:KOM(2010)203. 4.5.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/10/st09/st09354.cs10.pdf 120
121
35
energetického programu pro oživení, který poskytl téměř 4 miliardy EUR pro důležité infrastrukturní projekty, které byly ohrožené hospodářskou krizí v roce 2009. Dále byl vyzdvihnut význam EIB a dalších strukturálních fondů. Kladně byla také označena role koordinátorů ustanovených Komisí pro řešení problémových infrastrukturních projektů. Na závěr bylo označeno často velmi zdlouhavé schvalování projektů TEN-E v členských státech, kde EU nemá žádné pravomoci tento problém řešit, jako jedna z největších překážek současného programu TEN-E (realizace projektů trvá často až 10 let, výjimečně i 25 let) 123. Na základě závěrů této zprávy a v souvislosti s výzvou Evropské rady k přezkumu TEN-E z března 2009 zpracovala Evropská komise na konci roku 2010 zprávu - Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou síť, kterou budu specifikovat níže. Tato zpráva byla později dále zohledněna a vedla k vydání návrhu nového nařízení o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury.
Zajišťování stabilních dodávek ropy do zpracování nového infrastrukturního balíčku Jak jsem již uváděl v úvodu této kapitoly, nespadá zabezpečování stabilních dodávek ropy a infrastruktury zajišťující její přepravu do zásadních aktivit EU v oblasti energetiky, jelikož ty se zaměřují především na problematiku vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem, OZE a TEN-E. Čistě z hlediska infrastruktury pak není přeprava ropy řešena ani v současném rozhodnutí o TEN-E (1364/2006/ES), ani v žádném z jemu předcházejících rozhodnutích o hlavních směrech evropské infrastruktury. Tento přístup je způsoben především odlišným charakterem ropy, jakožto zdrojem energie,
který
se
zajištěna mnoha způsoby
v podstatě (ropovody,
volně
pohybuje
tankery,
vlaky,
po EU
a jehož
říční
přepravou
přeprava může nebo
být
i přepravou
cisternami po vnitrozemí EU). 124 Nicméně z územní odlišnosti v přepravě ropy v rámci EU, která plyne z výčtu nejvýznamnějších ropovodů v první části této kapitoly, je zřejmé, že západní Evropa je zásobována především ropou dovezenou tankery a její vnitrozemí je posléze zásobováno ropovody vedoucími z přístavů. Střední Evropa je pak zásobena ve většině případů ropovodem Družba. Právě problematikou zásobení střední a východní Evropy ropou poprvé zabývá také nový návrh TEN-E, jak uvedu níže.
Prioritní oblasti pro zajištění stability energetických sítí v EU V souvislosti s výše zmiňovanými změnami struktury energetického mixu EU v posledních deseti letech a jeho předpokládaných změnách i do budoucna (zejména pak v oblasti obnovitelných zdrojů energie) a v souvislosti s odhadovanou stále významnou pozicí ropy a zemního plynu, byla EU vzhledem k dosud pomalému vývoji v oblasti TEN-E donucena tuto koncepci částečně přepracovat. Jednotná evropská elektrizační přenosová soustava: skutečnost nebo fikce?. Technický týdeník[online]. 2009, č. 14 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.techtydenik.cz/detail.php?action=show&id=5717&mark=Jednotn%E1%20evropsk%E1%20elektriza%E8n%ED%20p%F8en osov%E1%20soustava: 124 COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: OIL INFRASTRUCTURES An assessment of the existing and planned oil infrastructures within and towards the EU. In: SEC(2008) 2869. 13.11.2008. s. 8. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2008:2869:FIN:EN:PDF 123
36
Komise se proto ve své zprávě 125 o návrhu na integrovanou evropskou energetickou síť z listopadu roku 2010 vyjádřila k zastaralé a špatně propojené evropské energetické infrastruktuře, kterou dokazovala zejména na výpadcích dodávek zemního plynu v roce 2009. Jako důsledek tohoto stavu pak označila dodnes nedostatečně propojený vnitřní trh s energií, rostoucí komplikace s přenosem elektřiny z rozvíjející se produkce OZE a nemožnosti tak dosáhnout střednědobých cílů ve strategií Energie 2020 a Evropa 2020 a dlouhodobých výhledů dekarbonizace EU do roku 2050. Vzhledem
k všem
výše
zmíněným
komplikacím
souvisejících
s vývojem
TEN-E
navrhla komise významnou změnu v počtu prioritních infrastruktur pro EU. Ve srovnání se současným rozhodnutím o TEN-E jde o razantní pokles, protože nyní Komise vymezuje pouze dvanáct prioritních oblastí EU, ve kterých je rozvoj infrastruktury pro EU klíčový. Devět prioritních koridorů pokrývá jak oblast elektřiny a zemního plynu, tak nyní i částečně problematiku přepravy ropy. Zbylé tři projekty se zabývají komplexním řešením transevropské infrastruktury zejména v kontextu dlouhodobých cílů EU v oblasti dekarbonizace evropského hospodářství a energetiky. Nejvýznamnější oblasti pro rozvoj infrastruktury v EU, které shrnuje obrázek č. 3, budou popsány níže 126. •
Prioritní koridory pro oblast elektřiny
Při výběru prioritních evropských elektrizačních sítí využila EU již plně změn, které přinesl třetí liberalizační balíček. Základem pro identifikaci nejdůležitějších projektů se tak stal výše zmiňovaný první desetiletý plán rozvoje sítí TYNDP 127, který vznikl v roce 2010 na půdě ENTSO-E. Tento plán obsahuje
500
projektů,
které
označili jednotliví
TSO jako projekty
evropského významu.
Z těchto projektů pak EU vybrala čtyři koridory. Mořská síť v severních mořích a napojení na severní a střední Evropu má za cíl propojit tamější hustou síť větrných elektráren a umožnit její integraci s přenosovými soustavami na severu Evropy a ve vnitrozemí tak, aby očekávaný další nárůst výstavby těchto elektráren nenarušoval bezpečnost evropské přenosové soustavy. Komise navíc zdůrazňuje potřebu koordinace v optimalizaci celého systému, která by umožnila snížit náklady na propojování
jednotlivých
větrných
elektráren.
Té
by
mělo být
dosaženo zejména ve
spolupráci ENTSO-E a regionální iniciativy týkající se mořských sítí NSCOGI 128. Propojení jihozápadní Evropy by opět v souvislosti s očekávaným růstem produkce elektřiny z OZE (v této oblasti zejména ze solárních elektráren) mělo napomoci stabilizovat a zabezpečit přenosovou soustavu. Dále by se měly nainstalovat nové interkonektory mezi Francií a Iberským poloostrovem, jelikož stávající propojení je již dnes přetížené. Navíc se uvažuje o intenzivnějším propojování se státy
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť. In: KOM(2010) 677. 17.11.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0677:FIN:CS:PDF 126 Pokud neuvedu jinak, budu v textu s výčtem nových prioritních oblastí TEN-E vycházet ze zmiňované zprávy Komise o návrhu na integrovanou evropskou energetickou síť KOM(2010) 677. 127 TEN-YEAR NETWORK DEVELOPMENT PLAN 2010-2020 [online]. 28.6.2010 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: https://www.entsoe.eu/fileadmin/user_upload/_library/SDC/TYNDP/TYNDP-final_document.pdf 128 Tato iniciativa sdružuje Belgii, Dánsko, Francii, Irsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Velkou Británii a Švédsko. 125
37
Obrázek č. 3 – Navrhované prioritní oblasti infrastruktury EU
Zdroj: prezenzace předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa z února 2011
severní Afriky, které mají výrazný potenciál pro výroby elektřiny v solárních elektrárnách. Spojení ve střední, východní a jihovýchodní Evropě ve značné míře souvisí s propojováním a rozvojem větrných elektráren v oblasti Severního moře a nových nároků na přenos jimi vyrobené elektřiny. Vzhledem k rozhodnutí Německa ustoupit od jaderných elektráren, které jsou situovány zejména v jižní části země, kde OZE nemají tak velký potenciál jako na severu, budou objemné toky elektřiny na jih Německa představovat zásadní výzvu pro středo- a východoevropskou elektroenergetiku. Německá severojižní elektrizační soustava totiž nemá dostatečnou kapacitu, a proto přetoky elektrické energie proudí přes Polsko nebo Českou republiku (viz příloha č. 6). Zásadní je tedy propojování v této oblasti ve směru sever-jih a zároveň východ-západ, aby bylo možné intenzivněji napojit i poměrně řidší elektrizační síť v jihovýchodní Evropě. Jako poslední priorita v oblasti elektřiny bylo označeno dokončení projektu BEMIP, jehož cílem je integrovat poměrně oddělenou energetickou pobaltských států infrastrukturu od zbylých států EU. Po postupném propojování elektrizačních sítí uvnitř Pobaltí a napojení na Finsko, Švédsko a Polsko je nyní třeba posílit i polské rozvodné sítě tak, aby se pobaltské státy skutečně propojily se zbytkem EU. Jde tedy opět o propojování ve směru východ-západ. •
Diverzifikace dodávek plynu a propojování plynovodů uvnitř EU
Nutnost diverzifikace dodávek zemního plynu do EU vyplývá ze současného stavu zásob a struktury dovozu plynu do EU, jak jsem zmiňoval v první části této kapitoly. Krize v dovozech plynu v roce 2007 a 2009, které postihly zejména státy střední a východní Evropy, poukázaly 38
na vysokou dovozní závislost těchto zemí na Rusku. Z tohoto důvodu EU prosazuje realizování infrastruktury,
která
by
umožnila přístup
každého členského státu
alespoň
k dvěma
importním zdrojům zemního plynu. Tyto problémy by alespoň z části měly vyřešit čtyři nové koridory. Nejznámější aktivitou v této oblasti je projekt Jižního koridoru, který má vytvořit pátou trasu pro přepravu plynu do EU, a to z oblasti Kaspického moře. Tato oblast se společně se státy středního východu vyznačuje vysokými zásobami zemního plynu (zhruba kolem 80 trilionů m3) 129 a umožnila by tak účinnou diverzifikaci vysokého podílu Ruska na dnešních dodávkách. Podobně jako u elektřiny je jako další prioritní koridor označena realizace projektu BEMIP v oblasti plynu, která na rozdíl od oblasti elektřiny dosahuje velmi malého pokroku. Finsko, Litva, Lotyšsko i Estonsko jsou zcela závislé na dovozu plynu z Ruska, proto se prosazuje propojení všech těchto států opět s Polskem (prostřednictvím plynovodu Litva-Polsko), které představuje cestu k existující evropské infrastruktuře pro přepravu plynu. U ostatních baltských států se plánuje propojení s kontinentální Evropou. Pro všechny baltské státy se pak zvažuje i alternativa dodávek v podobě LNG. V oblasti střední, východní a jihovýchodní Evropy se ohledně své typicky velmi silné závislosti na dovozu plynu z Ruska plánuje severojižní koridor. Ten by měl propojit oblast Baltského moře na severu s Jaderským mořem, Egejským mořem a Černým mořem na jihu a jihovýchodě. Toto propojení by mělo pojistit dotčené státy proti poruchám v dodávkách plynu z Ruska a zároveň zlepšit fungování vnitřního trhu s plynem. O severojižním propojení se uvažuje i v případě západní Evropy, kdy se má propojit Iberský poloostrov a Apeninský poloostrov intenzivněji se severozápadní Evropou. Tento koridor má odstranit úzká místa v tamější plynárenské infrastruktuře a zajistit tak pružnost systému při flexibilním vyrábění elektřiny v případě nevhodných meteorologických podmínek pro OZE. •
Prioritní koridory pro přepravu ropy
Jak jsem již zmiňoval výše, není přeprava ropy ze strany EU (vyjma bezpečnostních směrnic) nijak regulována. Za stabilní dodávky ropy jsou tedy zodpovědné především ropné společnosti. Poměrně
silná
závislost
střední
a východní
Evropy
na dodávkách
z Ruska ale
vedla EU
k přehodnocení této problematiky. Hrozba dalšího navýšení přepravy ropy tankery v již dnes velmi vytížených vodách Baltského moře, Černého moře a tureckých úžin v případě přerušení dodávek ropy z Ruska a s tím související vyšší riziko znečištění životního prostředí motivovaly EU k návrhu částečné koordinace infrastrukturních projektů i v oblasti přepravy ropy. Dle Komise ale není bezpodmínečně nutné stavět nové ropovody, ale stačí odstranit úzká místa současných ropovodů a zvýšit jejich interoperabilitu, zejména pak ve střední a východní Evropě (např. modernizací ropovodu Adria nebo propojením Slovenska s Rakouskem).
129
BP. Statistical Review of World Energy June 2011 [online]. London, 2011, s. 20. [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.bp.com/assets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publications/statistical_energy_review_2011/STAGIN G/local_assets/pdf/statistical_review_of_world_energy_full_report_2011.pdf
39
•
Realizace evropských elektrických dálnic
Rostoucí výrobu elektřiny v solárních elektrárnách na jihu Evropy a ve větrných elektrárnách na severu by měly pokrýt již výše zmíněné koridory pro propojování elektrizačních sítí v Evropě. Nicméně jako další možnost, jak posílit stabilitu evropských přenosových soustav, označuje Komise tzv. elektrické dálnice. Tento přenosový systém má dopravovat elektřinu z oblastí s koncentrovanou výrobou elektřiny z OZE a zemí, které jsou dlouhodobě schopné elektřinu vyvážet do oblastí, kde bude elektřiny nedostatek. Počítá se s kompletně novou celoevropskou sítí přenášející elektřinu o velmi vysokém napětí. To si bude podle Evropské komise vyžadovat přechod od současných technologií přenosu na bázi střídavého proudu k proudu stejnosměrnému, který by umožnil vysokokapacitní a vysokonapěťový přenos na dlouhé vzdálenosti. První elektrické dálnice by se měly dle EU realizovat do roku 2020 a to díky podpoře výzkumu a vývoje na platformě SET 130. Ve spolupráci SETu a ENTSO-E by měl být do poloviny roku 2013 připraven modulární plán rozvoje prvních elektrických dálnic v EU. •
Infrastruktura pro dopravu CO2
I přes očekávaný budoucí pokles významu pevných paliv pro energetický mix EU bude uhlí hrát stále významnou roli na výrobě elektřiny. To ovšem ohrožuje cíle EU ve snižování emisí, a proto chce Komise nadále realizovat podporu výzkumu v zachycování CO2 a jeho následné ukládání do podzemních zásobníků (opět v rámci programu SET). V současnosti EU podporuje výstavbu 12 velkokapacitních komponentů pro zachycování, přepravu a ukládání CO2, které by měly být dokončeny do roku 2015. Navíc se musí dobudovat infrastruktura plynovodů přepravujících zachycené CO2 na vhodná místa skladování, což si podle Komise vyžádá dodatečné investice ve výši 2,5 miliardy EUR. Jelikož v současné době ještě není technologie pro zachycování a ukládání CO2 komerčně realizovatelná, má podpora výzkumu a pilotních projektů ze strany EU zajistit dostupnost této technologie pro průmysl do roku 2020. •
Systém inteligentních sítí
Změny ve struktuře výroby elektřiny, její rostoucí spotřeba a další cíle v boji proti změnám klimatu
dovedla EU
i k podpoře
tzv.
inteligentních
sítí
(Smart
Grids).
Ty
by
měly
do budoucna vytvořit komplexní síť v dodávkách elektřiny, která by byla schopna na dálku reagovat (na základě dvousměrné digitální komunikace, inteligentního měření a monitoringu 131) na proměnlivé
130
SET-Plan for the development of low carbon technologies. Europa: Summaries of EU legislation [online]. 28.5.2010 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/european_energy_policy/en0019_en.htm SET představuje evropský plán pro energetické technologie v rámci evropské iniciativy pro distribuční soustavu elektřiny (EEGI) a evropské odvětvové iniciativy pro větrnou energii. Tyto aktivity by měly vést k rozvoji současných a vývoji nových přenosových/přepravních a skladovacích technologií různých zdrojů energie. 131 Inteligentní energetické sítě. Europa: Přehled právních předpisů EU [online]. 2.8.2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/internal_energy_market/en0031_cs.htm
40
dodávky elektřiny z OZE a koordinovat tak množství výroby i v konvenčních elektrárnách, zejména pak v těch paroplynových. Do inteligentních sítí by pak měly spadat i novodobé zásobárny elektrické energie v podobě velkých baterií, přečerpávacích elektráren a nádrží se stlačeným vzduchem. Běžní zákazníci by následně mohli ovlivňovat chod domácích spotřebičů, např. praček, které by se zapínaly v čase mimo spotřební špičku, kdy je elektřina levnější. Do budoucna se počítá s komplexními domovními systémy, které by tyto činnosti vykonávaly automaticky podle nastavení uživatelem. 132 Evropská unie si pak od inteligentních sítí slibuje zejména snížení spotřeby primárních zdrojů energie téměř o 9 %, vytvoření nových pracovních příležitostí a podpoření hospodářského růstu. 133 Úspora ve spotřebě energií, kterou tento systém nabízí, motivovala i bez pomoci EU některé evropské státy k rozvoji inteligentní sítě již dnes. Například Amsterodam se považuje za průkopníka v Evropě, který již zkouší několik variant využití inteligentních sítí. 134 Dle EU má v Itálii a Švédsku již téměř většina odběratelů inteligentní elektroměry, které umožňují spotřebitelům sledovat a porovnávat konkrétní hodnoty spotřeby elektřiny a nechat si tyto údaje zobrazit i v kompatibilních zařízeních (např. v televizorech). Běžící snahy o vytvoření těchto novodobých sítí se EU snaží podpořit a zároveň regulovat tak, aby se v této oblasti postupovalo v rámci EU koordinovaně, zejména v použitých normách pro tyto sítě v zájmu zajištění jejich interoperability. Normy by měly být zpracovány na půdě evropských normalizačních organizací CEN, CENELEC a ETSI, které Komise pověřila k tomuto úkolu již v březnu 2009. První normy by měly být vyhotoveny do konce roku 2012. 135 Dále dle směrnic v třetím liberalizačním balíčku by mělo být alespoň 80 % spotřebitelů do roku 2020 vybaveno těmito inteligentními měřiči. Členské státy mají nyní povinnost provést do září 2012 ekonomické posouzení nákladů a přínosů pro uživatele. V případě pozitivního posouzení
bude
požadovaný
podíl
inteligentních
elektroměrů
závazný. 136
V rámci vytváření inteligentních sítí se Komise chystá do budoucna zabývat také: otázkou ochrany osobních údajů shromažďovaných o uživatelích pomocí inteligentních měřičů; informováním všech účastníků vnitřního trhu s elektřinou o výhodách inteligentních sítí za účelem jejich motivace k zavádění těchto sítí; podporou výzkumu a vývoje těchto sítí (opět na platformě SET) a vytvořením metodiky plánů provádění, podle které budou mít členské státy možnost vytvářet akční plány realizace inteligentních sítí.
Smart Region Vrchlabí – první „energeticky chytrý" region v České republice.SmartGrids: FUTUR/E/MOTION [online]. 7.10.2010 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.futuremotion.cz/edee/content/file/pro-media/press_kit_-_smart_grids_vrchlabi.doc Inteligentní energetické sítě. Europa: Přehled právních předpisů EU [online]. 2.8.2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/internal_energy_market/en0031_cs.htm 134 Smart grids zatím spíše v plenkách. E15: Příloha - energetika [online]. 2012, č. 1094 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://file.mf.cz/689/2-17-32-E15-special-2303.pdf 135 SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Inteligentní sítě: od inovací k zavádění. In: KOM(2011) 202. 12.4.2011. s. 6. Dostupné online [cit. 2012-04-18] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0202:FIN:CS:PDF 136 Ochrana zákazníka: OBČANSKÉ ENERGETICKÉ FÓRUM. ERÚ [online]. © 2009 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=479 132
133
41
Nový infrastrukturní balíček V říjnu roku 2011 představila Evropská komise nový infrastrukturní balíček137, který má napomoci k propojení Evropy jak v oblastech dopravní infrastruktury, tak telekomunikačních a energetických sítí. Tento balíček je založen na nástroji pro propojení Evropy – společného nástroje financování infrastruktury (CEF), který navrhuje přinést do politiky TEN 50 miliard EUR na období 2014-2020. Na energetickou infrastrukturu
má
být vyhrazeno 9,1
miliardy EUR.
V rámci
tohoto balíčku byl pak vypracován nový návrh 138 nařízení o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury. Nový návrh přináší řadu důležitých změn pro umožnění plynulejšího a efektivnějšího vytváření evropské energetické infrastruktury. Obsahuje již dvanáct prioritních oblastí TEN-E navrhovaných ve zprávě Komise z listopadu 2010. Komise také stanovuje nová kritéria pro výběr nejvýznamnějších projektů, nyní nazývaných jako projekty „společného zájmu“, v rámci jednotlivých prioritních oblastí. Má se jednat o návrhy, které budou představeny realizátory v rámci regionů ve spolupráci s odborníky a ACERu. O konečné podobě seznamu s projekty společného zájmu má ovšem rozhodnout sama Komise, a to každé dva roky. Podobně jako u dodnes platného rozhodnutí č. 1364/2006/ES má mít komise pravomoc určit evropského koordinátora pro projekty společného zájmu, jejichž realizace se značně zkomplikuje. Seznam konkrétních projektů by pak měl být přijat do konce července 2013. Ohledně často kritizované velmi dlouhé doby realizace infrastrukturních projektů navrhuje Komise u projektů společného zájmu zřídit v každém členském státě jeden příslušný vnitrostátní orgán, který se bude realizací projektů zabývat a udělovat jejich povolení. Nově se také navrhuje stanovení maximální doby pro udělení povolení pro projekty společného zájmu, která nesmí překročit tři roky. Nově se také v oblasti plynárenství a elektřiny mají dělit náklady u přeshraničních projektů společného zájmu mezi zúčastněné státy na základě harmonizované analýzy nákladů a přínosů pro jednotlivé země tak, aby se zamezilo nespravedlivému rozdělení nákladů mezi dotčenými stranami. Jelikož EU očekává potřebu investic do současné evropské energetické infrastruktury v hodnotě přibližne 200 miliard EUR139, dotýká se návrh i oblasti financování projektů společného zájmu. S téměř 60x vyšším rozpočtem než u současného plánu TEN-E bude moci EU spolufinancovat náklady na studie projektů až do výše 50 %, ve výjimečných případech pak až do 80 %. Granty EU na práce na projektu budou moci získat navíc jen ty projekty společného zájmu, které prokážou, že nejsou životaschopné z obchodního hlediska. Zbytek investic potřebných pro SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU SOUDNÍMU DVORU, ÚČETNÍMU DVORU, EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Balíček opatření pro růst integrované evropské infrastruktury. In: KOM(2011) 676. 19.10.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-23] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0676:FIN:CS:PDF 138 Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY: o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES. In: KOM(2011) 658. 19.10.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-23] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0658:FIN:CS:PDF 139 COMMISSION STAFF WORKING PAPER: Energy infrastructure investment needs and financing requirements. In: SEC(2011) 755. 6.6.2011, s. 2-3. Dostupné online [cit. 2012-05-06] z: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/11/st11/st11056.en11.pdf 137
42
realizaci prioritní infrastruktury by měl pokrýt trh, a to na základě principu, že platí uživatel 140. Pomocí regulace provozu přenosových a přepravních soustav by měly být ze stran národních regulátorů nastavovány takové sazby, které umožní TSO obnovovat starou infrastrukturu a vytvářet potřebnou infrastrukturu novou (to je ovšem často problém, jelikož národní regulátoři tíhnou ke stanovování nízkých sazeb) 141. Vzhledem k rychlejšímu povolovacímu řízení je v návrhu řešena i otázka zapojení občanů a jejich názorů do tvorby projektů a k jejich realizaci. V současné době je nový návrh TEN-E projednáván na půdě Rady a Evropského parlamentu a jeho přijetí se očekává do konce roku 2012. V platnost by měl vstoupit na začátku roku 2013, čímž by
se
dosáhlo dostatečné
časové
rezervy
pro vytvoření
konkrétního seznamu
projektů
společného zájmu, který by tak byl od roku 2014 financován již nástrojem pro propojení Evropy. Otázkou ovšem zůstává, zda zástupci členských států budou s obsahem návrhu souhlasit.
Dílčí shrnutí a zhodnocení V rámci zajišťování stability energetických sítí je zjevné, že EU vyvíjí značné úsilí k jejímu naplnění již od počátku formování jednotného vnitřního trhu s energií. Propojení těchto dvou oblastí je z hlediska jejich podstaty jasné, protože jak tvrdí sama Komise: „pokud neexistuje trh, není motivace investovat do infrastruktury; a bez infrastruktury se nebude rozvíjet trh“ 142. Program českého předsednictví EU, ve kterém se ČR zasadila o prosazení třetího liberalizačního balíčku, pak obsahuje tvrzení, že „pouze dokončený a plně funkční vnitřní trh s elektrickou energií a plynem vytvoří předvídatelné a stabilní prostředí EU, nezbytné pro investice a přeshraniční spolupráci“143. Třetí liberalizační balíček tak EU umožnil v oblasti zajišťování stability energetických sítí zavést řadu nových opatření pro zpřehlednění a další liberalizaci trhu. Oddělení přirozeně monopolní přepravní/přenosové soustavy od vertikálně integrovaného energetického řetězce by pak logicky mělo znemožnit zájem monopolisty na uzavřenosti domácím trhu a přispět tak k větší konkurenci. Další opatření například v podobě vytvoření organizací ENTSO-E a ENTSO-G, které nyní musí každé dva roky vypracovávat infrastrukturní rozvojové plány nebo také společné vytváření síťových kodexů by mělo nadále koordinovat spolupráci a sjednocovat národní trhy na jednotnou evropskou úroveň. Problém ovšem je, že dodnes řada členských států tato opatření do národních právních úprav neimplementovala, což vede nutně k nestabilitě na vnitřním trhu, jelikož devět členských států používá nová pravidla, zatímco zbývajících 18 států tyto pravidla stále nedodržuje. „Předpisy upravující ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU A VÝBORU REGIONŮ: Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou energetickou síť. In: KOM(2010) 677. 17.11.2010. s.16. Dostupné online [cit. 2012-04-24] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0677:FIN:CS:PDF 141 Důsledky liberalizace trhu s elektrickou energií. Hospodářské noviny [online]. 24.6.2008 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-25638870-dusledky-liberalizace-trhu-s-elektrickou-energii 142 ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU A VÝBORU REGIONŮ: Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou energetickou síť. In: KOM(2010) 677. 17.11.2010. s. 36. Dostupné online [cit. 2012-04-24] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0677:FIN:CS:PDF 143 Pracovní program českého předsednictví: Evropa bez bariér [online]. 2009, s. 8 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/38/11622-pracovni_program_ceskeho_predsednictvi_evropa_bez_barier.pdf 140
43
VÝBORU evropskou
VÝBORU evropskou
obchod s energií se v jednotlivých státech liší, a navíc neustále dochází k jejich změnám“ 144, uvedl v únoru tohoto roku v rámci Pražského evropského energetického fóra předseda představenstva RWE Transgas Martin Herrman. Rozpaky velkých energetických společností vyvolává také současný stav systému emisních povolenek, jejichž ceny v poslední době vytrvale klesají a neplní tak již svoji původní funkci motivace k ochraně životního prostředí. V nejbližších dnech se očekává reakce EU, nicméně Komise pravděpodobně přistoupí k stažení určitého množství těchto povolenek. 145 Řada energetických společností tak v rámci nestability vnitřního trhu s energií investuje raději do OZE, u nichž mají jistotu návratnosti vložených prostředků, vzhledem k dotovaným cenám OZE. 146 Tím se ovšem situace na trhu nadále zkresluje, přenosové sítě se přetěžují a konečným spotřebitelům se zvyšuje cena elektřiny. Ačkoliv byly posíleny pravomoci národních energetických regulačních úřadů a vytvořena do jisté míry kontrolní a poradenská instituce regulačního úřadu evropského formátu ACER, neobsahuje třetí liberalizační balíček žádná pravidla pro stanovování minimální sazby za přenos/přepravu energií. Energetické úřady jednotlivých členských zemí pak stanovují rozdílné sazby, a i když by měly podle platné legislativy v rámci své činnosti přihlížet ke společným evropským zájmům, často naopak v národním zájmu stanovují velmi nízké sazby, aby docílily nízkých konečných cen elektřiny (což ovšem neplatí automaticky). Provozovatel přenosové/přepravní soustavy pak nemá dostatečné prostředky k investicím do infrastruktury. 147 V současných podmínkách vnitřního trhu s energií, kdy EU předpokládá, že energetická infrastruktura bude financována především soukromým sektorem, se tak tato myšlenka ukazuje jako nepříliš reálná. Co se týká rámce TEN-E, je dodnes platné, jak jsem již popisoval výše, rozhodnutí č. 1364/2006/ES. Sama Komise ovšem zkritizovala nepřehlednost seznamu jeho projektů a neefektivnost nástrojů, které má Komise jeho prostřednictvím k dispozici. Ze strany EU tak v současnosti nemůže být nijak vynuceno rychlejší zpracování povolení vybudování nové energetické infrastruktury. Tento rámec navíc disponuje již jen přibližně 40 miliony EUR k podpoře prioritních koridorů, což je velmi málo. Komise tedy zareagovala novým infrastrukturním balíčkem, který obsahuje omezený počet oblastí energetické infrastruktury, na které by se EU měla zaměřit a představuje také nový návrh finančního rámce. Nejvýraznější změny představuje omezení maximální doby povolovacího řízení pro prioritní projekty nebo pravomoc Komise definitivně rozhodnout o seznamu prioritních projektů a jejich finanční pomoci ze strany EU. Tyto změny ovšem opět vyvolávají částečný nesouhlas u členských států. Na projednávání infrastrukturního balíčku během současného dánského předsednictví již Polsko a Nizozemsko prohlásilo, že nebudou souhlasit s navrhovaným procesem výběru prioritních projektů, konkrétně s posledním slovem Komise v této Bez investic se vnitřní trh s energií vytvořit nepodaří, tvrdí velcí hráči. EurActiv.cz[online]. 7.2.2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/bez-investic-se-vnitrni-trh-s-energii-vytvorit-nepodari-tvrdi-velci-hraci-009589 145 Komise přehodnotí nastavení stagnujícího trhu s emisními povolenkami. EurActiv.cz[online]. 23.04.2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/interview/komise-prehodnoti-nastaveni-stagnujiciho-trhu-s-emisnimi-povolenkami-009842 146 TRAMBA, David. Cena elektřiny klesá. Ale jen na burze. Lidové noviny. Praha: Lidové noviny, 2012, č. 75, s. 15. ISSN 0862-5921. 147 Důsledky liberalizace trhu s elektrickou energií. Hospodářské noviny [online]. 24.6.2008 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-25638870-dusledky-liberalizace-trhu-s-elektrickou-energii 144
44
oblasti. 148 Stejně tak Česká republika nevyjádřila nadšení z finančního rámce Nástroje pro propojení Evropy, který má celkově do transevropských sítí přinést 50 miliard EUR. Problém Česká republika shledává hlavně v 10 miliardách EUR, které by do tohoto rozpočtu měly být převedeny z rozpočtu na kohezní politiku. Tento rozpočet má ovšem primárně sloužit zemím s HDP nižším než 75 % průměru EU, a tak se dá očekávat, že se během dánského předsednictví k tomuto kroku vyjádří více států zejména ze střední a východní Evropy. 149 V rámci snah EU v zajišťování stability energetických sítí stojí poměrně mimo problematika přepravy ropy, kdy zaručení její stability je vnímáno především jako závazek ropných společností. Nicméně vzhledem k současným tendencím Ruska v omezování přepravy ropy přes Ukrajinu a transferu těchto dodávek na moře se EU v posledním návrhu TEN-E zaměřila i na podporu přepravy ropy, zejména z důvodu vysoké závislosti střední a východní Evropy na dodávkách z Ruska. Jako další důvod se označuje vyšší ohrožení znečištění životního prostředí v případě nárůstu námořní přepravy ropy. EU tak v novém návrhu TEN-E zmiňuje potřebu propojení již stávajících ropovodů, zejména severní větve Družby a dalších vnitrozemských ropovodů podobně jako se plánuje u elektřiny a zemního plynu a to tak, aby se vytvořilo severo-jižní propojení Evropy. Nicméně nový návrh TEN-E stále ještě nebyl přijat a v tom současném se otázka přepravy ropy neřeší. I přesto ale EU řeší alespoň problematiku zajištění základní bezpečnosti dodávek ropy, jak uvedu v druhé části této kapitoly. Z hlediska infrastruktury přepravy ropy si tedy jednotlivé členské státy (respektive ropné společnosti) v současnosti musí zajistit stabilitu přepravních sítí ropy samy. Výše zmiňované problémy s formováním vnitřního trhu s energií a nedostatečnou úpravou současného rozhodnutí o TEN-E a obecná pomalost budování důležitých infrastrukturních projektů naznačuje, že cíle Evropské rady v dotvoření vnitřního trhu s energií do konce roku 2014 a o rok později i úplného začlenění nepříliš propojených regionů EU nebudou pravděpodobně dodrženy. Nový návrh rozvoje přenosové soustavy TYNDP 2012, který je v současnosti uvolněn pro veřejnou konzultaci, komplikace v realizaci energetické infrastruktury potvrzuje, neboť dle tohoto návrhu celá třetina investičních záměrů z roku 2010 již vykazuje zpoždění, zejména z důvodu zdlouhavých povolovacích procedur nebo odporu místních obyvatel. 150 Výše zmíněné obavy vyjádřil i evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger. „Mám určité pochybnosti o tom, že do roku 2014 zvládneme dosáhnout stanovené cíle“151 prohlásil na konferenci v Bruselu 29. září loňského roku. Komisař také upozornil 18 členských států, které do tehdejší doby neimplementovaly třetí liberalizační balíček (např. Bulharsko, Nizozemí, Rumunsko nebo Slovensko), že lhůta pro začlenění nových směrnic a rozhodnutí do národních úprav uplynula 3. března 2011 a že nyní bude muset přikročit Energetická rada – infrastrukturní balíček vede v agendě. ENERGETIKA > EU. 2012, roč. 2012, č. 2, s. 12. Dostupné online [cit. 201204-28] z: http://www.cez.cz/edee/content/file/o-spolecnosti/bulletin-energetika-v-eu/cez_bulletin_energetika_v_eu_02_2012.pdf Sporný návrh infrastrukturního fondu je na stole. Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii [online]. 21.10.2011 [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/udalosti_a_media/sporny_navrh_infrastrukturniho_fondu_je.html 150 Ten-Year Network Development Plan 2012: VERSION FOR PUBLIC CONSULTATION 1 MARCH – 26 APRIL [online]. 2012, s. 25-26. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: https://www.entsoe.eu/system-development/tyndp/tyndp-2012/ 151 Neposlušné členské státy zpomalují vytváření vnitřního energetického trhu.EurActiv.cz [online]. 3.10.2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/neposlusne-clenske-staty-zpomaluji-vytvareni-vnitrniho-energetickeho-trhu-009198 148
149
45
k postihům. 152 Komise tak nedávno rozeslala prvních 18 upozornění a zahájila procedury pro porušení právních předpisů. 153 Z přístupu Evropské komise je tedy zřejmé, že se snaží nepříliš přehlednou situaci na vnitřním trhu s energií řešit, aby zajistila stabilní investiční prostředí. „Abychom dosáhli svých cílů, potřebujeme investice do infrastruktury. Proto také potřebujeme stabilní regulační rámec“ 154 prohlásil opět Günther Oetinger na výše zmiňované konferenci.
Obsah nového
infrastrukturního balíčku a jeho finančního rámce se ovšem teprve projednává, proto EU vzhledem ke všemu výše zmíněnému zůstává v rámci zajišťování stability energetických sítí v podstatě na mrtvém bodě.
3.2 Zahraničně politická dimenze zajišťování stability dodávek energie Klesající domácí produkce primárních zdrojů energie a s tím související rostoucí závislost na jejich dovozech ze zahraničí se dle analýzy v první části této kapitoly bude do budoucna stále prohlubovat. Ve světě navíc roste poptávka po primárních zdrojích energie rychlým tempem, a to zejména ve státech jihovýchodní Asie.
Význam fosilních paliv pro výrobu elektřiny v EU
v současnosti zastává zásadní úlohu a do budoucna i přes rostoucí podíl OZE zásadní pozici stále zastávat bude, a proto si závislost na importu energií vynucuje aktivní přístup EU i k vnějším aspektům energetické politiky. To ostatně vyplývá také ze základních cílů energetiky obsažených v Lisabonské smlouvě a konkrétních cílů v současném plánu EU pro energetiku - Energie 2020. V rámci zabezpečování dodávek ropy, zemního plynu a elektřiny ze zahraničí označuje tato strategie jako zásadní aktivity: integraci trhů s energií a regulačního rámce se státy sousedícími s EU, zřízení privilegovaných partnerství s klíčovými dodavateli a podporu globální úlohy EU v prosazování nízkouhlíkové energetiky. Základní obsah těchto činností jsem vymezil již v první kapitole této práce, nicméně analýze konkrétních nástrojů EU v této oblasti se budu věnovat nyní. Následující text rozdělím do čtyř částí, kdy nejprve popíši obecná opatření k ochraně dodávek, poté multilaterální a regionální vztahy EU v oblasti energetiky, dále oblast bilaterálních vztahů a nakonec nejnovější návrhy Komise na posílení vnější dimenze energetické politiky EU.
Obecná opatření k zajištění bezpečnosti dodávek ropy, zemního plynu a elektřiny Jak jsem již zmiňoval v analýze struktury dovozů ropy a zemního plynu, musí EU čelit vyjma importů z Norska dovozům z nestabilních států nebo transportních oblastí. Po zkušenostech s ropnými krizemi v 70. a 80. letech 20. století a s přerušením dodávek zemního plynu z Ruska v roce 2007 a 2009 byla EU donucena stanovit několik směrnic a nařízení obsahujících pravidla a požadavky na zajištění bezpečnosti dodávek tak, aby nedošlo k narušení stability evropského energetického systému při náhlém výpadku zahraničních dodávek. Co se týče ropy, je v současnosti nejaktuálnější směrnice 152
tamtéž Bez investic se vnitřní trh s energií vytvořit nepodaří, tvrdí velcí hráči. EurActiv.cz[online]. 7.2.2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/bez-investic-se-vnitrni-trh-s-energii-vytvorit-nepodari-tvrdi-velci-hraci-009589 154 Neposlušné členské státy zpomalují vytváření vnitřního energetického trhu.EurActiv.cz [online]. 3.10.2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/neposlusne-clenske-staty-zpomaluji-vytvareni-vnitrniho-energetickeho-trhu-009198 153
46
2009/119/EC155, která mimo jiné nařizuje vytvoření centrálních subjektů pro správu zásob ropy v jednotlivých členských státech a stanovuje povinnost zajistit držení zásob ropy odpovídající alespoň 90 dnům průměrného denního čistého dovozu nebo 61 dnům průměrné denní domácí spotřeby. Mimo směrnice a rozhodnutí zahrnuté do klimaticko-energetického a třetího liberalizačního balíčku je ve smyslu zabezpečení dodávek zemního plynu důležitý obsah poměrně nového nařízení č. 994/2010 156, které upravuje normy pro přepravu plynu. EU tak po členských státech vyžaduje na všech přeshraničních propojeních obousměrné kapacity pro přepravu plynu a zároveň nařizuje zajistit schopnost plynárenské soustavy přepravit dodávky plynu i při narušení jediné největší plynárenské infrastruktury (tzv. vzorec N-1). I přes odlišný charakter elektřiny, která se ze zahraničí dováží jen v minimálním množství, lze do problematiky vnější dimenze energetické politiky zařadit i směrnici 2005/89/ES157, která stanovuje opatření pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. Obsah této směrnice totiž musí dodržovat i státy mimo EU, které se připojily k Energetickému společenství.
Multilaterální a regionální rovina vnější dimenze energetické politiky EU Právě prostřednictvím mnohostranné spolupráce se sousedními státy, ale i dalšími zeměmi chce EU dosáhnout integrace na poli volného trhu s energií, otevírání národních trhů vůči zahraničním investicím a náležité ochraně těchto investic. Tímto krokem chce EU zajistit rozšíření vlastního modelu pro fungování energetického sektoru.158
Za tímto účelem EU disponuje dvěma zásadními
nástroji: Energetickou chartou a Energetickým společenstvím.
Jak jsem již zmiňoval v první
kapitole, Energetická charta vznikla v souvislosti s koncem Studené války a potřebou stabilizace evropského energetického sektoru. Charta obsahuje pravidla pro ochranu a podporu zahraničních investic, obchod s energetickými materiály, omezení negativních dopadů energetiky na životní prostředí, svobodu tranzitu energetických surovin a mechanismy pro řešení sporů podle pravidel WTO. Součástí Charty je tedy i tranzitní protokol, který slouží k ochraně zahraničních investic do energetiky a zajišťuje rovný přístup signatářů k tranzitní infrastruktuře. 159 Zatímco Chartu již podepsaly všechny státy EU a dalších 24 států včetně Ruska, nedošlo dosud u čtyř signatářů k její ratifikaci (u Ruska, Norska, Austrálie a Běloruska) 160, čímž si tyto státy do značné míry chrání svou energetiku před vstupem zahraničních investorů. Rusko si tímto krokem evidentně chrání své
155
COUNCIL DIRECTIVE of 14 September 2009 imposing an obligation on Member States to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products (2009/119/EC). In: L 265/9. 9.10.2009. Dostupné online [cit. 2012-04-25] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:265:0009:01:EN:HTML 156 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 994/2010: o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES. In: L 295/1. 12.11.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-25] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:295:0001:0022:CS:PDF 157 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. In: L 33/22. 4.2.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-25] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:033:0022:0027:CS:PDF 158 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 154. ISBN 978-80-86946-83-2. 159 tamtéž, str. 153 160 Evropská energetická charta. Europa: Přehledy právních předpisů EU [online]. 30.1.2007 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/external_dimension_enlargement/l27028_cs.htm
47
monopolní energetické koncerny typu Gazprom nebo Rosněft a provozovatele exportních přepravních sítí Trasněfť. Druhý způsob, jak prosadit evropskou energetickou politiku za hranice EU, nabízí Energetické společenství. Toto společenství je založeno na Smlouvě o vytvoření energetického společenství, která byla podepsána v roce 2003 a vstoupila v platnost 1. července 2006. Cílem Energetického společenství je vytvořit integrovaný trh s elektřinou a plynem mezi EU a třetími státy. Stabilita integrovaného trhu by pak měla přilákat investory do infrastruktury a zajistit tak celkově větší energetickou bezpečnost EU a k ní přilehlých území. Státy, které se připojí k Energetickému společenství, tak navíc musí implementovat klíčové části evropské legislativy pro vnitřní trh s energií a zabezpečení dodávek161, jako například výše zmiňovanou směrnici 2005/89/ES o zabezpečení dodávek elektřiny. K současným členům Energetického společenství patří mimo EU: Albánie, Bosna a Hercegovina, Chorvatskou, Makedonie, Moldávie, Černá hora, Srbsko, Ukrajina a Kosovo. 162 V rámci regionální spolupráce se EU zaměřuje na významné dovozní partnery, jako jsou země OPECu a oblast severní Afriky, nebo do budoucna perspektivní oblasti těžby, jako je oblast Kaspického moře a Středního východu. S organizací OPEC vede EU dialog od roku 2004 a snaží se tak docílit stability na mezinárodním trhu s ropou, kterou nemůže jiným způsobem ovlivnit. Dále s OPECem jedná o zatraktivňování investičního prostředí v zájmu zlepšování technické a mezinárodní spolupráce. 163 Středomořské energetické partnerství podporuje vzájemnou interakci v energetice mezi EU a státy severní Afriky a středního východu. Toto partnerství se vyvinulo z Euro-středo-mořského partnerství, kdy v roce 2003 EU podepsala Protokol o dohodě o postupné integraci trhů s elektřinou s Alžírskem, Marokem a Tuniskem. 164 Spolupráce ovšem probíhá i ohledně dodávek zemního plynu z Egypta, Libanonu, Jordánska, Sýrie a Turecka. Evropská unie chce tímto především opět docílit propojování trhů s elektřinou a zemním plynem na základě harmonizovaných pravidel. V současné době je oblast severní Afriky pro EU perspektivní také v souvislosti s jejím potenciálem pro výrobu elektřiny v solárních elektrárnách, a proto v roce 2010 zprostředkovala identifikační studii možností „Středomořského solárního plánu“.165 Aktuálně nejzajímavější a pro EU také nejdůležitější regionální spolupráci představuje tzv. Iniciativa z Baku. Ta totiž souvisí s již dlouhodobými snahami EU diverzifikovat své zdroje zemního plynu, a to z oblasti Kaspického moře. Ve výše zmiňovaném novém návrhu TEN-E je tzv. Jižní koridor zařazen mezi čtyři prioritní oblasti pro realizaci plynovodů vzhledem k vysokým zásobám zemního plynu v oblasti Kaspického moře a Středního východu, a tedy i možnosti diverzifikovat 161
EU LEGISLATION. Energy Community [online]. 20.4.2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.energycommunity.org/portal/page/portal/ENC_HOME/ENERGY_COMMUNITY/Legal/EU_Legislation#THEACQUISONGAS 162 Energy from abroad: Energy Community. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/community/community_en.htm 163 Energy from abroad: EU-OPEC Energy Dialogue. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/organisations/opec_en.htm 164 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. . vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 155. ISBN 978-80-86946-83-2. 165 Energy from abroad: The Mediterranean. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/euromed_en.htm
48
vysoký podíl Ruska na dodávkách zemního plynu do EU. Evropské společnosti v této oblasti plánují již několik koridorů, z nichž se nejvíce mluví o plynovodu Nabucco, který by dopravoval zemní plyn z Ázerbájdžánu přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do Rakouska, odkud by mohl být napojen na již existující soustavu evropských plynovodů. O zemní plyn z této oblasti ovšem nemá zájem pouze EU, ale např. i Čína nebo USA. 166 Rusko navíc nemile nese evropskou snahu částečně se oprostit od ruských dodávek, a proto připravilo vlastní plán nového plynovodu South Stream, který by přiváděl zemní plyn do EU v podobné oblasti jako Nabucco, nicméně z Ruska, a který by vedl přes dno Černého moře do Turecka a pak dále do Evropy. Jelikož o finální realizaci není u žádného ze zmiňovaných plynovodů dodnes rozhodnuto, musí EU vyvinout větší úsilí, aby byl projekt Nabucco uskutečněn. V rámci mezinárodní spolupráce EU využívá své účasti na jednáních skupin G20 a G8, kde se snaží prosazovat svoje zájmy v případě řešení energetických otázek. EU mimo jiné spolupracuje s Mezinárodní energetickou agenturou, Mezinárodní agenturou pro atomovou energii nebo v rámci Mezinárodního energetického fóra.167
Aktivity na bilaterální úrovni Na úrovni dvoustranné kooperace vyvíjí EU tzv. dialogy, a to nejen s důležitými producentskými, ale i se spotřebitelskými zeměmi. Na straně spotřebitelů se vedou dialogy s největšími spotřebiteli energie na světě, tedy s USA, Čínou, Brazílií a Indií. S těmito státy EU řeší především problematiku transparence světového energetického trhu a obchodu s ropou a zemním plynem. Mimo to se EU snaží prosazovat svůj přístup k ochraně životního prostředí, snižování energetické intenzity hospodářství, či využívání OZE. 168 V případě dodávek energetických zdrojů se v současnosti dvoustranně jedná s nejvýznamnějšími producenty a tranzitními zeměmi, a to s Norskem, Irákem, Jihoafrickou republikou, Ukrajinou a Ruskem. 169 Z těchto aktivit je bezesporu klíčový dialog s Ruskem, jelikož Rusko představuje nejdůležitějšího dodavatele zemního plynu, ropy, ale i uranu do EU. Evropská unie je ovšem na druhou stranu také největším odběratelem ruského exportu energetických zdrojů (80% ropy, 70% zemního plynu, 50% uhlí) 170, proto se EU vzhledem k této dvoustranné závislosti v roce 2000 rozhodla navázat energetický dialog také s Ruskem. Na základě vzájemné spolupráce v řešení klíčových energetických otázek mělo být dosaženo vyšší bezpečnosti dodávek z Ruska a odstranění problémů v přístupu evropských investorů do ruské energetiky. Poměrně slibný vývoj privatizace ruského ropného a plynového průmyslu byl ovšem VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. . vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 155. ISBN 978-80-86946-83-2. 167 Energy from abroad: Partner organisations. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/organisations/international_organizations_en.htm 168 VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. . vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, s. 155. ISBN 978-80-86946-83-2. 169 Energy from abroad: Bilateral cooperation. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/organisations/international_organizations_en.htm 170 Energy from abroad: EU-Russia Energy Relations. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/russia/russia_en.htm 166
49
přerušen v roce 2003, kdy se Rusko od těchto snah odvrátilo a vytvořilo monopolní společnosti typu Gazprom nebo Transněfť, což do značné míry znemožnilo vstup zahraničních firem do ruské energetiky. Jak jsem již zmiňoval výše, Rusko navíc dodnes neratifikovalo Energetickou Chartu a EU se nedaří ruskou stranu k tomuto kroku přimět. K jistému pokroku ve vzájemných vztazích ovšem došlo po krizi s dodávkami plynu v roce 2009, kdy se obě strany shodly na Mechanismu včasného varování. Oba partneři mají nyní povinnost informovat druhý stát v případě ohrožení dodávek energií a situaci náležitě řešit, např. vytvořením „kontrolní skupiny“, která se skládá ze zástupců obou stran, ale i zástupců energetických společností a mezinárodních energetických organizací. Tato skupina má objektivně prozkoumat příčiny vzniklého problému a přispět tak k jeho rychlému vyřešení. Na konci února 2011 byl mechanismus zaktualizován a současně s ním podepsal evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger a ruský ministr pro energetiku Sergej Šmaťko Memorandum o porozumění, ve kterém se obě strany dohodly na vytvoření „Cestovní mapy pro energetickou spolupráci do roku 2050“ mezi EU a Ruskem. Tento dokument by měl mimo jiné zahrnovat analýzy různých možností vývoje v produkci a přepravě ruských dodávek energetických zdrojů do EU a na jejich základě tak stanovovat možnosti v budoucí rusko-evropské spolupráci. 171
Nejnovější aktivity a návrhy EU v rámci vnější dimenze energetické politiky Ačkoliv se EU snaží ve vztahu se zahraničím prosazovat svoje zájmy několika výše zmiňovanými způsoby, přetrvává u ní dodnes zásadní hendikep, a to, že Lisabonská smlouva stále nechává členským státům zásadní pravomoc v rozhodování o svém energetickém mixu. Jednání o objemu a cenách dodávek ropy nebo zemního plynu ze zahraničí si tak zařizují členské státy sami. Stejně tak EU nevlastní žádnou energetickou infrastrukturu, ani energetickou společnosti uvnitř EU, ani v zahraničí. Jednání EU s významnými dovozními partnery pak nemá vždy smysl, jelikož členské státy se později mohou domluvit na různých podmínkách a cenách dovozu, podle vlastních zájmů. Roztříštěnost přístupu jednotlivých států k zahraničním dodávkám zkritizovala EU ve svém sdělení 172 „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ v září loňského roku. Komise v tomto sdělení zdůrazňuje významnou roli vnitřního trhu s energií pro EU a současně i jeho význam pro vnější dimenzi energetické politiky. Hned v úvodu totiž tvrdí, že „vnější energetická politika EU je rozhodující pro dotvoření vnitřního trhu s energií“ 173. Vzhledem pak k cílům Strategie 2020 a závěrům ER z února 2011, které jsem zmiňoval v první kapitole, doporučuje Komise, aby se vnější dimenze současné energetické politiky EU zaměřila zejména na oblasti: vybudování vnějšího rozměru vnitřního trhu s energií, dalšího posílení současných energetických partnerství, zlepšení přístupu rozvojových zemí k udržitelné energii a lepšímu prosazování politiky EU za jejími hranicemi. 171
tamtéž SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci – „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“. In: KOM(2011) 539. 7.9.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-24] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0539:FIN:CS:PDF Pokud neuvedu jinak, budu v následujícím textu vycházet z tohoto sdělení. 173 tamtéž, str. 2 172
50
V rámci těchto cílů Komise definuje více než 40 konkrétních opatření nebo změn k posílení vnější energetické politiky EU, a to nejen ohledně energetických dodávek, ale i v oblasti OZE nebo jaderné energie. V případě posílení současných energetických partnerství sdělení navrhuje mimo aktivního přístupu k dialogu s Ruskem i další prohloubení dialogu s Norskem, nebo rozšíření spolupráce v energetice s Alžírskem, Saudskou Arábií a po událostech tzv. Arabského jara i s Libyí. Zejména by pak měla EU jednat i se členy OPECu, u kterých dochází k významné dotaci domácí spotřeby ropy, jak jsem již zmiňoval v druhé části této práce. EU by tedy měla prosazovat odklon tamějších vlád od tohoto přístupu a celkově tak usilovat o navýšení transparentnosti těžebního průmyslu. V dialogu se spotřebními zeměmi, jako je USA nebo Čína, by se měly více promítnout snahy o vytváření transparentních a předvídatelných světových trhů s energií, podpora energetické účinnosti a technologické spolupráce. Jako příklad pro zahraniční partnery by měla sloužit např. evropská podpora projektů pro zachycování a ukládání uhlíku, kterou jsem také zmiňoval výše. Zejména pak ve spolupráci EU s USA, Japonskem a dalšími vyspělými státy by měly být vypracovány projekty pro rozvoj nízkouhlíkových technologií. Na multilaterální úrovni by se měla nadále prosazovat Energetická charta, jakožto základní rámec pro jednotná pravidla pro obchod a zabezpečení investic do energetiky.
V rámci mnohostranných organizací, jako je např. již zmiňovaná IEA, IEF nebo
skupiny G8 a G20, poukazuje Komise na fakt, že je třeba, aby členské státy a zástupci EU vystupovali jednotně, jinak vnější dimenze energetické politiky EU nemá smysl. Za tímto účelem má být zřízena strategická skupina pro mezinárodní spolupráci v oblasti energetiky, která by zahrnovala vždy ty zástupce členských států a EU, kterých by se případné jednání dotýkalo. Mimo velké množství dalších návrhů jsou vzhledem k zaměření mé práce nejdůležitější ty návrhy, které souvisejí s prosazováním vnitřního trhu EU s energií za hranice Evropské unie. Stejně tak, jako v případě propagace Energetické charty ve více zemích, by dle Komise měla EU prosazovat přijetí Energetického společenství v dalších státech sousedících s EU. Po nedávném přístupu Ukrajiny a Moldávie se označuje jako perspektivní i partnerství s Tureckem, jakožto do budoucna významné transportní oblasti zemního plynu do EU. Jako atraktivní oblast pro navázání hlubší spolupráce se označuje i oblast jižního Středomoří a jeho potenciálu vyrábět elektřinu z OZE. V případě jednání s Ruskem se má EU zasadit o vytvoření komplexního rámce pro spolupráci, které má nahradit dosavadní dohodu o partnerství z roku 1997. Problematika ochrany investic, zabezpečení dodávek, přístup ke zdrojům energie a další energetické otázky by měly být zahrnuty do této dohody, vzhledem k Ruskem dodnes neratifikované Energetické chartě. Dále by měly být rozvíjeny již dnes probíhající aktivity, jako je např. „Cestovní mapa pro energetickou spolupráci“. V rámci vzájemného dialogu by měla být dořešena také problematika napojení Pobaltí na ruskou elektrizační soustavu. S propojováním energetické infrastruktury EU s třetími zeměmi samozřejmě souvisí i otázky diverzifikace dodavatelů. V tomto případě Komise označuje jako jednoznačně prioritní Jižní koridor. Mimo Jižní koridor by pak měla EU přispívat k provozuschopnosti a fungování stávající infrastruktury 51
pro přepravu ropy a zemního plynu z Ruska do EU, zejména pak na území Ukrajiny. Za tímto účelem by měla být do budoucna založena třístranná spolupráce mezi EU, Ruskem a Ukrajinou. Jako poslední uvedenou, ale pravděpodobně nejdůležitější navrhovanou změnou, je koordinace vnitřního trhu EU v rámci dohod členských států o dodávkách energie z třetích zemí. V souvislosti s liberalizací vnitřního trhu s energií v EU a tomu odpovídající snaze EU oddělit přenosové sítě od energetických monopolů a zpřístupnit je na základě nediskriminačních podmínek třetím stranám, se mohou totiž členské státy, které uzavírají dohody o konkrétních projektech infrastruktury se subjekty ze třetích zemí, dostat do konfliktu se současným právem EU v oblasti energetiky. Proto Komise společně s výše popisovaným sdělením KOM(2011) 539 vydala i návrh 174 rozhodnutí o zřízení mechanismu výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky. Tento návrh vychází ze závěrů Evropské rady z února 2011 a měl by předcházet omezování vnitřního trhu s energií v EU ze strany zahraničních subjektů. V návrhu se pro ilustraci uvádí, že „například při uzavírání mezivládní dohody na podporu konkrétního projektu plynovodu by dohoda neměla obsahovat žádné doložky, které vyhrazují určitému přepravci právo uzavřít smlouvu na plnou kapacitu nebo část kapacity plynovodu, pokud taková doložka není povolena podle práva Unie.“ 175 Takto uzavřené smlouvy podle Komise pak nejenom ohrožují řádné fungování vnitřního trhu, ale i ve většině případů nelze tyto smlouvy jednoduše a jednostranně měnit. K tomu navíc Komise vyjma závazků plynoucí z výše uvedeného nařízení č. 994/2010 o zabezpečení dodávek zemního plynu „v současnosti není informována o většině mezivládních dohod mezi členskými státy a třetími zeměmi“. 176 EU tak nemá v současnosti téměř žádný přehled o narušování vnitřního trhu na základě mezivládních smluv se třetími zeměmi. Právě proto Komise navrhuje toto rozhodnutí, které obsahuje povinnost členských států informovat EU o všech současných a budoucích mezivládních dohodách v oblasti zemního plynu, ropy a elektřiny. Komise by navíc měla být informována i o pouhém záměru mezivládní dohodu uzavřít, aby tak mohla předem ověřit, zda obsah dohody (zejména u velkých projektů s několika účastníky) souhlasí s právem EU ohledně energetiky. O osudu tohoto návrhu ovšem dodnes nebylo rozhodnuto a o jeho přijetí se jedná.
Dílčí shrnutí a zhodnocení Ačkoliv se z výše uvedeného výčtu možností EU v zahraničně politické oblasti energetické politiky může zdát, že je tato část poměrně koordinovaná, není tomu ve skutečnosti tak. Vzhledem k historickým souvislostem a individuálním zkušenostem jednotlivých států se mnohdy členské státy nemohou jako celek dohodnout na jednotném stanovisku vůči třetím zemím. Evropská unie nemůže dosáhnout smysluplného řešení problémů při jednání se zahraničními partnery, když si jednotlivé státy
Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY: kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky. In:KOM(2011) 540. 7.9.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-26] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0540:FIN:CS:PDF 175 tamtéž, str. 1 176 tamtéž, str. 1 174
52
vyjednávají vlastní podmínky ohledně dovozu energetických zdrojů ze třetích zemí nebo sjednávají prioritní infrastrukturní projekty bez spolupráce s EU. Tento problém ovšem není zásadní při snahách EU o rozšíření Energetické charty nebo Energetického společenství do dalších zemí. Stejně tomu tak není i při jednání o cenách ropy na platformě OPEC, při jednání s Čínou nebo USA o podpoře nových technologií, neboť výhody plynoucí ze stabilních cen ropy, předvídatelného investičního prostředí nebo technologického rozvoje jsou v zájmu všech. K problémům ovšem dochází zejména při realizaci velkých mezinárodních infrastrukturních projektů a bilaterálních vztahů s Ruskem. Jak jsem již zmiňoval výše a také v druhé kapitole této práce, Rusko představuje největšího dovozce ropy, zemního plynu i uhlí do EU. Stejně tak EU odebírá většinu ruského exportu energetických surovin, proto se většina zahraničně politických aktivit energetické politiky EU zabývá nebo minimálně souvisí s Ruskem. V současnosti je ovšem Evropa rozdělená na dvě části právě podle přístupu k Rusku jakožto strategickému dovozci energetických zdrojů. Na jedné straně stojí nové členské státy EU, které přistoupily po roce 2004, jakožto státy snažící se ruské dodávky pokud možno co nejvíce diverzifikovat. To je samozřejmě logické, vzhledem k jejich silné závislosti pouze na těchto dodávkách a také s ohledem na historické souvislosti. Tuto skupinu obrazně vede Polsko s Pobaltskými státy. Na straně druhé pak stojí původní EU-15, která v Rusku vidí naopak další možnost diverzifikace svých dovozů a nemá se spoluprací s ním výrazný problém. V rámci této skupiny jde především o Německo. Jako další fenomén evropské energetické politiky je označován vliv velkých zakladatelských států EU na její celkový vývoj. 177 Přátelské vztahy významných politiků z některých států EU-15 s představiteli Ruska nebo Gazpromu jsou navíc veřejným tajemstvím, jako je například osobní přátelství mezi bývalým německým kancléřem Gerhardem Schröderem a bývalým prezidentem Ruské Federace Vladimirem Putinem. 178 Právě za působení Gerharda Schrödera byl prosazen první poměrně kontroverzní projekt plynovodu Nord Stream. Tento plynovod zajišťuje diverzifikaci dodávek zemního plynu pro Německo a řadu dalších států severní a západní Evropy a částečně i střední Evropy. Od stávajících plynovodů se ovšem liší tím, že obchází problémové transportní země typu Běloruska a Ukrajiny, protože vede z Ruska přímo do severního Německa po dně Baltského moře. Proti tomuto kroku se ovšem silně ohradilo Polsko a Pobaltské státy, které podporovaly konkurenční projekt JAMAL II, který měl přivádět plyn do stejné oblasti, ovšem po souši a právě přes území Pobaltských států a Polska. Tehdejší polský ministr obrany Alexandr Tolčincký o projektu Nord Stream prohlásil, že „je to vlastně takový pakt Ribbentrop-Molotov.“ 179, čímž poukázal na typicky polský protiruský a poměrně i protiněmecký přístup. Polsko pak společně s Pobaltskými státy argumentovalo proti Nord Streamu ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, str. 186. Dostupné také online [cit. 2012-04-24] z: http://www.mzv.cz/file/652093/Studie_RM01_02_10.pdf 178 For Schroder and Putin, linkup no coincidence Politicus. International herald tribune[online]. 2006, č. 2 [cit. 2012-04-24]. ISSN 0294-8052. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.vse.cz/docview/318725173?accountid=17203 179 Alexander Tolčinský: Plynovod Nord stream z Ruska do Německa zprovozněn.ČESKÝ ROZHLAS 6 [online]. 8.11.2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/alexander-tolcinsky-plynovod-nord-stream-z-ruska-do-nemecka-zprovoznen--973022 177
53
tvrzeními, že je to projekt, který oslabí možnost diverzifikace přepravních tras na jejich území a bude zároveň nebezpečný pro životní prostředí, vzhledem k množství nevybuchlé námořní munice v Baltském moři. 180 I přes významné snahy o zrušení tohoto projektu jeho oponenti neuspěli, jelikož ekonomické výhody této investice a podpora ze strany EU i ostatních členských států EU převážily spíše politické a environmentální výhrady Polska a Pobaltí. Výstavba plynovodu byla zahájena v roce 2010 a již na konci roku 2011 se začala naplňovat jeho první větev zemním plynem. Kontroverzi ovšem završuje fakt, že po odchodu z funkce kancléře se výše zmiňovaný Gerhard Schröder stal předsedou představenstva společnosti Nordstream AG, konsorcia pro výstavbu plynovodu, ve kterém má majoritní podíl Gazprom. 181 Podobně rozporuplný projekt jako Nord Stream pak představují konkrétní návrhy pro Jižní koridor. V tomto směru je již delší dobu ze strany EU upřednostňován výše uvedený projekt Nabucco, který by přiváděl zemní plyn z oblasti Kaspického moře a Středního východu. V souvislosti s první plynovou krizí v roce 2006 zájem o jeho výstavbu narostl a nyní je jeho realizace řízena šesti energetickými firmami z Itálie, Bulharska, Turecka, Maďarska, Rakouska, Německa a Rumunska. 182 Reakce Ruska na sebe nenechala dlouho čekat a Gazprom v podobném prostoru navrhl vlastní plynovod South Stream, který by opět dovážel plyn z Ruska (trasy obou plynovodů viz obrázek č. 4). Tím by si Rusko nejen ochránilo svůj významný podíl vyvezeného zemního plynu do EU, ale zároveň by i zamezilo přímému napojení kaspického plynu na Evropu. Zemní plyn z oblasti Kaspického moře lze v současnosti do EU přepravovat pouze přes Rusko a to toho využívá tak, že tento plyn nakupuje za nižší ceny, než které si později účtuje na evropském trhu. Co je ovšem zarážející, je fakt, že tento projekt byl v roce 2007 vytvořen ve spolupráci Ruska s Itálií. Do konce roku 2011 si Gazprom z členských států EU získal Bulharsko, Maďarsko, Řecko, Slovinsko, Rakousko, Německo i Francii. 183 Vzhledem k podobné trase obou plynovodů se jedná o zvláštní postup některých států EU. Ty si tak pravděpodobně chtějí zajistit podíl alespoň v jednom z projektů, který se nakonec realizuje, a těžit tak z pozice transportní země. Rusko navíc postupuje velmi rychle, do konce roku 2015 chce, aby skrze vybudovaný South Streamu proudil první plyn. Zato projekt Nabucco se již několikrát odložil a dnes se očekává, že bude dokončen až v roce 2017. To je způsobeno především neschopností Ázerbájdžánu vyprodukovat dostatečné množství plynu. K tomu nyní o naleziště Shah Deniz II (původně zamýšlené pro Nabucco) soupeří také dva menší plánované plynovody ITGI a TAP, které navrhují opět evropští investoři. Definitivně tak rozhodne Ázerbájdžán, kterému projektu poskytne svůj zemní plyn, nicméně pokud to bude jeden z menších projektů, nezbude plyn pro Nabucco. Jamal nebo Nordstream? Německo a Polsko bojují o cestu ruského plynu. ČT24[online]. 30.1.2009 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/43385-jamal-nebo-nordstream-nemecko-a-polsko-bojuji-o-cestu-ruskeho-plynu/ WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, s. 103. ISBN 978-80-7380-148-9. 182 About us. Nabucco: GAS PIPELINE [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.nabucco-pipeline.com/portal/page/portal/en/company_main/about_us 183 Cooperation. South Stream: Europe's Energy Security [online]. © 2009 - 2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://south-stream.info/index.php?id=4&L=1 180
181
54
Obrázek č. 4 – Plánované trasy plynovodů Nabucco a South Stream
Zdroj: BBC
Zejména z výše popsaného přístupu jednotlivých států k diverzifikaci zdrojů zemního plynu pro EU je tedy zřejmé, že členským státům (respektive energetickým společnostem) příliš nezáleží na zajištění celounijní energetické bezpečnosti. Většinou jsou motivováni spíše vlastními národními zájmy. „Neschopnost mluvit jedním hlasem“ ve vnější dimenzi energetické politiky tak přetrvává od jejího počátku až dodnes. Tímto problémem se v poslední době zabývala Evropská rada a během polského předsednictví bylo vydáno výše zmiňované sdělení Komise o jednání s partnery za našimi hranicemi a návrh na povinný mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách se třetími zeměmi v energetice. Za konkrétní posun se ovšem dá považovat mandát 184, který Evropská unie získala v září 2011, a to k vyjednávání transkaspického plynovodu, bez kterého by nebylo v současných politických podmínkách (sankce proti Íránu) možné naplnit kapacitu plánovaného projektu Nabucco. Díky tomuto mandátu EU nyní může poprvé v historii vyjednat za všechny členské státy závaznou dohodu s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem o transkaspickém plynovodu. Tento mandát lze tedy považovat za velký krok vpřed ve společné energetické politice a úspěch polského předsednictví. Jak už to ale v Evropě bývá, právě Polsko, které se silně angažovalo v rozvoji vnější dimenze energetické politiky, zejména s ohledem na co největší diverzifikaci ruských dodávek energetických zdrojů, vyjádřilo během současného dánského předsednictví nesouhlas s některými částmi nového infrastrukturního balíčku, který jsem zmiňoval výše.
184
EU starts negotiations on Caspian pipeline to bring gas to Europe. Europa: Press Releases RAPID [online]. 12.9.2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/1023&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en
55
Závěr Rámcovým cílem této bakalářské práce bylo zhodnocení aktivit Evropské unie na poli energetické politiky a jejího zajišťování stability energetických sítí pro přepravu ropy, zemního plynu a přenos elektřiny. Z důvodu značné komplexnosti této problematiky jsem se zaměřil pouze na oblast vnitřního trhu s energií, transevropských energetických sítí a vnější dimenze energetické politiky EU. Vývoj energetické politiky EU jako takové se vyznačuje velmi pomalým pokrokem a nevelkou ochotou členských států předávat své pravomoci v této oblasti na komunitární úroveň. I přes několik malých úspěchů v rozvoji energetické politiky EU, jako byl například začátek formování vnitřního trhu s energií v 90. letech a na něj se pojícího programu transevropských energetických sítí, došlo k výraznému posunu v podobě energetické politiky EU až s přijetím Lisabonské smlouvy a přenesením energetiky na úroveň sdílených politik. I tento krok je ovšem ohledně úspěchu energetické politiky poměrně sporný, protože zásadní pravomoci v podobě určování podoby energetického mixu nebo volného disponování s vlastními zdroji zůstaly až na malé výjimky jednotlivým členským státům. Evropská unie se tak v rámci energetické politiky a zajišťování energetické bezpečnosti vydala jinou cestou, a to přes oblast, kde má výlučnou rozhodovací pravomoc, tedy v ochraně hospodářské soutěže a také prostřednictvím rozhodování o pravidlech vnitřního trhu EU, kde se její možnosti blíží také k výlučné pravomoci. V rámci cílů Lisabonské smlouvy a dalších důležitých strategií Evropa 2020 a Energie 2020 se EU zabývá také zahraničně politickými aktivitami v energetice a ochranou životního prostředí. Jak vyplynulo z druhé kapitoly, evropská energetická infrastruktura je sice na určité úrovni propojená, nicméně se stále vyznačuje slabými místy v propojení uvnitř EU, a to u přepravních systémů všech sledovaných energetických zdrojů. To se ovšem EU vzhledem k prostudovaným oficiálním dokumentům a strategiím snaží řešit. Zejména v posledních dvou letech se aktivita EU v oblasti vnitřního trhu a transevropských energetických sítí znásobila, nicméně nový návrh infrastrukturního balíčku nebo jeho financování nebyl dosud přijat. Oblast vnitřního trhu a transevropských energetických sítí byla také silně ovlivněna prosazením třetího liberalizačního balíčku, kdy byla stanovena transparentnější pravidla pro fungování vnitřního trhu. Z hlediska zaměření mé práce se tak dá jistě jako pozitivní krok označit sjednocení provozovatelů přenosových a přepravních sítí „pod jednu střechu“ prostřednictvím organizací ENTSOE, které nyní musí každé dva roky vypracovávat nezávazné plány rozvoje evropské infrastruktury elektřiny a zemního plynu. Tento krok jasně přispívá ke spolupráci na celoevropské úrovni, čímž se může přihlédnout k potřebám všech států a nacházet tak optimální řešení projektů. Jako další pozitivum vnímám společné vypracovávání síťových kodexů, což opět sjednocuje fungování evropské energetické infrastruktury. Jako krok se sporným významem nicméně považuji utvoření „evropského“ regulátora ACER. Ten má především provádět poradní a koordinační činnost, regulatorní aktivity na něj Komise ve většině případů přenést nemůže. Výsadní regulační 56
pravomoci tak zůstávají národním energetickým regulátorům. Vzhledem k tomu, že nejsou určeny žádné evropské minimální sazby za přenos/přepravu elektřiny/plynu, nemůže EU zabránit lokálním regulátorům
v nastavování
příliš
nízkých
sazeb,
ze kterých
pak
provozovatelům
přepravních/přenosových sítí nezbudou prostředky pro renovaci nebo investice. Jako zásadní problém pak vidím v tom, že většina členských států dodnes neimplementovala třetí liberalizační balíček, což vede k nerovným podmínkám na vnitřním trhu. Tyto nerovnováhy způsobují nejistotu energetických společností v odhadování budoucího vývoje. Firmy pak nechtějí riskovat investováním do často velmi nákladných infrastrukturních projektů. Dále mezi energetickými společnostmi zvyšuje nejistotu dlouhodobě klesající cena emisních povolenek a také to, že nikdo neví, jak EU na tento stav zareaguje. Tyto závěry potvrzují i vyjádření představitelů některých energetických koncernů, jak jsem popisoval ve třetí kapitole. Co je horší, jako jedna z mála jistých investic jsou vnímány OZE, které pak svými výkyvy ve výrobě elektřiny ohrožují již tak silně podinvestovanou elektrizační síť. Co se týče rámce transevropských energetických sítí, ze kterého plynou pro EU pravomoci ohledně zajišťování infrastruktury, neobsahuje současné rozhodnutí 1364/2006/ES příliš efektivní nástroje. Má velmi malý rozpočet a neumožňuje EU nijak zasáhnout do povolovacích řízení pro infrastrukturní projekty. Kombinace obsahu klimaticko-energetického balíčku, podle kterého má být elektřina vyrobená z OZE v síti přednostně přenášena, pak ve spojitosti s nedostatečnými investicemi ze stran energetických společností a provozovatelů přenosových soustav a neschopnosti EU podpořit infrastrukturní projekty finančně, nebo regulatorně zasáhnout do povolovacího procesu, tak EU moc možností pro řešení současného stavu nenabízí. Podobně nepříliš efektivní shledávám situaci EU i v oblasti vnější dimenze energetické politiky. Jak vyplývá z analýzy energetické pozice EU v druhé kapitole, EU je již dnes velmi silně závislá na dovozech zemního plynu a ropy ze zahraničí. Tato závislost se bude s dále klesající domácí produkcí a nízkou pravděpodobností nalezení nových ložisek ropy nebo zemního plynu na území EU (vyjma břidlicového plynu) nadále prohlubovat. Evropská unie má dnes celou řadu nástrojů pro multilaterální nebo regionální spolupráci, jde ovšem zejména o diplomatické aktivity, které samy o sobě nemohou zaručit, že EU své zájmy v zahraničí prosadí. Konkrétní pravidla pro fungování evropského vnitřního trhu s energií i mimo EU pak přináší Energetické společenství. Vzhledem k tomu, že se ho zatím účastní mnohem méně rozvinuté země oproti EU, nemůžeme v současnosti očekávat, že tyto státy provedou tak silnou liberalizaci energetiky, která nyní probíhá v EU. Jistě je ale účelné, že se jeho prostřednictvím rozšiřuje model fungování evropské energetiky i do zahraničí, což může zvyšovat energetickou bezpečnost i v širším regionu než je EU. Problémový je také přístup jednotlivých členských států k Rusku, jakožto nejvýznamnějšímu dodavateli ropy a zemního plynu do EU. Jak jsem popisoval ve třetí kapitole, názory jednotlivých států na Rusko se liší, což je způsobeno zejména na základě historických souvislostí. Neschopnost zaujmout společný postoj a „mluvit jedním hlasem“ se také jednoznačně projevuje při podpoře velkých mezinárodních infrastrukturních projektů typu Nabucco nebo South Stream, kdy se některé 57
členské státy EU participují v obou projektech, které jsou plánované ve velmi podobné oblasti a které jsou si politicky jasně protichůdné. Rusko navíc jedná v prosazování svých zájmů velmi rychle, zatímco Evropská unie vzhledem ke své rozpolcenosti poměrně pomalu. V rámci zahraničně politických aspektů energetické politiky je také problematická volnost členských států ve volbě zahraničního dodavatele energetických zdrojů nebo v utváření mezivládní spolupráce se třetími zeměmi o infrastrukturních projektech. V případě zajišťování stability sítí pro přepravu ropy není v současné době tato problematika řešena ani v rozhodnutí o TEN-E, ani na úrovni vnitřního trhu s energií. Jediná činnost, kterou EU v této oblasti vyvíjí, jsou bezpečnostní směrnice o minimálních zásobách ropy, nebo jednání se zahraničními partnery o problematice ceny ropy, sankcí pro vývozce ropy, které porušují mezinárodní dohody atp. Z výše vyvozených závěrů je tedy patrné, že se EU v současnosti potýká s významnými problémy v zajišťování stability energetických dodávek. Jako zcela zásadní nedostatek lze označit nemožnost žádným způsobem zkrátit často velmi zdlouhavé povolovací procedury u infrastrukturních projektů. Dále je to velmi malý rozpočet TEN-E, který tak nemůže účinně motivovat případné investory. Třetí problém pak představuje současný systém regulace přenosových/přepravních sítí. Ačkoliv má EU silnější pravomoci v oblasti vnitřního trhu, kdy současnou neuspokojivou situaci může řešit třeba pokutami pro členské státy nebo jinými donucovacími prostředky, nemohou silnější pravomoci v oblasti vnitřního trhu samy o sobě zajistit bezpečnost a stabilitu dodávek, protože bez funkční infrastruktury nemůže fungovat ani vnitřní trh. Stejně tak bude pozice Evropské unie slabá i v případě vnější dimenze energetické politiky, a to do té doby, dokdy si budou moci jednotlivé členské státy nekoordinovaně vyjednávat vlastní dodávky energetických surovin nebo budou mít možnost nekoordinovaně vyjednávat mezivládní dohody o výstavbě infrastruktury se třetími zeměmi. Podle výše uvedených poznatků lze tedy odpovědět na otázku, tj. zda EU v současnosti může účinně zajistit stabilní dodávky zemního plynu, elektřiny a ropy, že nemůže. Potvrzuje se tak také v úvodu stanovená hypotéza, že EU nemá dostatečné nástroje pro zajištění stabilních dodávek energie. Pro úplnost je nicméně třeba dodat, že EU v rámci výše zmiňovaných nedostatků v současnosti vyvíjí značné úsilí, aby tyto skutečnosti napravila. Jak jsem zmiňoval ve třetí kapitole, EU navrhuje několik zásadních změn, zejména pak maximální délku povolovacího řízení pro prioritní evropské projekty, vyšší rozpočet pro TEN-E nebo změny ve výběru nejdůležitějších projektů pro EU. Pokud se tyto změny podaří prosadit, bude mít EU již více relevantních nástrojů k účinnému vedení energetické politiky. Závěrem bych rád vyslovil přání, aby tato bakalářská práce byla pro čtenáře stejně přínosná, jako bylo její zpracování pro mě.
58
Seznam použité literatury a zdrojů Knižní a ostatní tištěné zdroje 1. BALDWIN, Richard E. Ekonomie evropské integrace. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 478 s. ISBN 978-80-247-1807-1. 2. BARTON, Barry. Energy security: managing risk in a dynamic legal and regulatory environment. New York: Oxford University Press, 2004, 490 s. ISBN 01-992-7161-5. 3. BUCHAN, David. Energy and climate change: Europe at the crossroads. New York: Oxford University Press for the Oxford Institute for Energy Studies, 2009, 218 s. ISBN 01-995-6990-8. 4. ČERNOCH, Filip. Energetická bezpečnost ČR a budoucnost energetické politiky EU. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity, 2010, 240 s. Dostupné také online [cit. 2012-05-06] z: http://www.mzv.cz/file/652093/Studie_RM01_02_10.pdf 5. Energetická bezpečnost a mezinárodní politika: konference pod záštitou místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Zdeňka Škromacha 18. října 2011, Senát Parlamentu České republiky. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011, 155 s. ISBN 978-80-7431-075-1. 6. Energy security in Central and Eastern Europe. Prague: Association for International Affairs, 2008, 109 s. ISBN 978-80-87092-01-9. 7. FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978-80-7325-180-2. 8. HAGHIGHI, S.S. Energy Security and the Division of Competences Between the European Community and its Member States. European law journal. 2008, roč. 14, č. 4. ISSN 14680386. 9. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, c2011, 696 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-006-5. 10. IEA energy policies review: the European Union 2008. Paris: OECD/IEA, c2008, 217 s. ISBN 92-640-4337-3. 11. INTERNATIONAL MONETARY FUND. World economic outlook, October 2011. Washington, D.C: International Monetary Fund, 2011, 241 s. ISBN 978-1-61635-119-9. 12. JENÍČEK, Vladimír a Jaroslav FOLTÝN. Globální problémy světa: v ekonomických souvislostech. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, 324 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978-80-7400-326-4. 13. KOCSIS, Károly a Tibor TINER. Geopolitics of pipelines and Eastern Europe with especial regard to Hungary. Hungarian Geographical Bulletin. 2009, roč. 58, č. 1. ISSN 0015-5403. Dostupné také online [cit. 2012-05-06] z: http://www.mtafki.hu/konyvtar/kiadv/HunGeoBull2009/HunGeoBull_2009_1_49-67.pdf 14. KOVAČOVSKÁ, Lenka. „Liberalizace vnitřního trhu s elektřinou a zemním plynem jako prostředek zajišťování energetické bezpečnosti EU“. Současná Evropa. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2011, roč. 3, č. 1. ISSN 1804-1280. 15. KUČEROVÁ, Irah. Evropská unie: hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 347 s. ISBN 978-80-246-1212-6. 16. Odvážné sny o břidlicové revoluci. E15. 2012, č. 1105. 17. OECD/IEA. Key World Energy STATISTICS. Paris: Head of Communication and Information Office, 2011, 80 s. Dostupné také online [cit. 2012-04-07] z: http://www.iea.org/textbase/nppdf/free/2011/key_world_energy_stats.pdf
59
18. JONATHAN, Stern. Natural Gas Security Problems in Europe: the Russian-Ukrainian Crisis of 2006. Asia-Pacific review / Institute for International Policy Studies. 2006, roč. 13, č. 1. ISSN 1343-9006. Dostupné také online [cit. 2012-04-02] z: http://www.iea.org/work/2006/gas_security/Stern.pdf 19. SURREY, John. Energy Policy in the European Community: Conflicts between the Objectives of the Unified Single Market, Supply Security and a Clean Environment. The energy journal / International Association of Energy Economists. 1992, roč. 13, č. 3. ISSN 0195-6574. 20. ŠOLC, Pavel et al. Trh s elektřinou - Úvod do liberalizované energetiky. Praha: Asociace energetických manažerů, 2011, 422 s. 21. TRAMBA, David. Cena elektřiny klesá. Ale jen na burze. Lidové noviny. Praha: Lidové noviny, 2012, č. 75, s. 15. ISSN 0862-5921. 22. VOŠTA, Milan, Josef BIČ a Jan STUCHLÍK. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, 173 s. ISBN 978-80-86946-83-2. 23. WAISOVÁ, Šárka. Evropská energetická bezpečnost / Šárka Waisová a kolektiv. Plzeň: A. Čeněk, 2008, 203 s. ISBN 978-80-7380-148-9.
Oficiální dokumenty a legislativa EU 1. BJØRNMOSE, Jens et al. Oil and Gas Pipelines in Europe. Brusel: Policy Department Economic and Scientific Policies [online], 2009, 42 s. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/document/activities/cont/201106/20110628ATT22856/201106 28ATT22856EN.pdf 2. COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: OIL INFRASTRUCTURES An assessment of the existing and planned oil infrastructures within and towards the EU. In: SEC(2008) 2869. 13.11.2008. Dostupné online [cit. 2012-04-08] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2008:2869:FIN:EN:PDF 3. COMMISSION STAFF WORKING PAPER: Energy infrastructure investment needs and financing requirements. In: SEC(2011) 755. 6.6.2011. Dostupné online [cit. 2012-05-06] z: http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/11/st11/st11056.en11.pdf 4. COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL, THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIALCOMMITTEE AND THE COMMITTEE OF THE REGIONS: Energy 2020: A strategy for competitive, sustainable and secure energy. In: COM(2010) 639, 10.11.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0639:FIN:EN:PDF 5. COUNCIL DECISION of 7 November 1977 on the setting of a Community target for a reduction in the consumption of primary sources of energy in the event of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products (77/706/EEC). In: L 292. 16.11.1977. Dostupné online [cit. 2012-04-01] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31977D0706:EN:HTML 6. COUNCIL DIRECTIVE of 14 September 2009 imposing an obligation on Member States to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products (2009/119/EC). In: L 265/9. 9.10.2009. Dostupné online [cit. 2012-04-25] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:265:0009:01:EN:HTML 7. COUNCIL DIRECTIVE of 20 December 1968 imposing an obligation on Member States of the EEC to maintain minimum stocks of crude oil and/or petroleum products (68/414/EEC). In: L 308/14. 23.12.1968. Dostupné online [cit. 2012-04-01] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:I:1968_II:31968L0414:EN:PDF
60
8. COUNCIL DIRECTIVE of 24 July 1973 on measures to mitigate the effects of difficulties in the supply of crude oil and petroleum products (73/238/EEC). In: L 228. 16.8.1973. Dostupné online [cit. 2012-04-01] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31973L0238:EN:HTML 9. COUNCIL DIRECTIVE of 29 October 1990 on the transit of electricity through transmission grids (90/547/EEC). In: L 313/30. 13.11.1990. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1990:313:0030:0033:EN:PDF 10. COUNCIL DIRECTIVE of 31 May 1991 on the transit of natural gas through grids (91/296/EEC). In: L 147/37. 12.06.1991. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1991:147:0037:0040:EN:PDF 11. DECISION No 1229/2003/EC of the European Parliament and of the Council of 26 June 2003 laying down a series of guidelines for trans-European energy networks and repealing Decision No 1254/96/EC, IN: L 176, 15. 7. 2003. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:176:0011:0028:EN:PDF 12. EURATOM Supply Agency: ANNUAL REPORT 2010. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011, 45 s. ISBN 978-92-79-20610-8. 13. EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Energy. EU energy trends to 2030: update 2009. Manuscript completed on 4 august 2010. Luxembourg: Publ. Office of the European Union, 2010, 181 s. ISBN 978-92-79-16191-9. 14. EUROPEAN COMMISSION, Directorate-General for Energy. Europe's energy position: 2010 annual report. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2011, 80 s. ISBN 978-92-79-17863-4. 15. EVROPSKÁ KOMISE. ZELENÁ KNIHA: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii. In: KOM(2006) 105. 8.3.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0105:FIN:CS:PDF 16. EVROPSKÁ RADA V BRUSELU 8. a 9. BŘEZNA 2007: ZÁVĚRY PŘEDSEDNICTVÍ. In: 7224/1/07 REV 1. 30.4.2007. Dostupné online [cit. 2012-05-06] z: http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/ec/93150.pdf 17. Evropská rada v roce 2011. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2012, 80 s. ISBN 978-92-824-3436-9 18. KONSOLIDOVANÁ ZNĚNÍ: SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ. In: C 321 E/1. 29.12.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/ce321/ce32120061229cs00010331.pdf 19. KONSOLIDOVANÉ ZNĚNÍ SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE. In C 83/1. 30.3.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:FULL:CS:PDF 20. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 994/2010: o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES. In: L 295/1. 12.11.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-25] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2010:295:0001:0022:CS:PDF 21. Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY: o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES. In: KOM(2011) 658. 19.10.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-23] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0658:FIN:CS:PDF
61
22. Návrh ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY: kterým se zřizuje mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky. In:KOM(2011) 540. 7.9.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-26] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0540:FIN:CS:PDF 23. ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 1364/2006/ES: kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě a kterým se zrušují rozhodnutí 96/391/ES a rozhodnutí č. 1229/2003/ES. In: L 262/1. 22.9.2006. Dostupné online [cit. 201204-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:262:0001:0023:CS:PDF 24. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Energetický plán do roku 2050. In: KOM(2011) 885, 15.12.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-06] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0885:FIN:CS:PDF 25. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Druhý strategický přezkum energetické politiky. In: KOM(2008) 781. 13.11.2008. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2008:0781:FIN:CS:PDF 26. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Inteligentní sítě: od inovací k zavádění. In: KOM(2011) 202. 12.4.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-18] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0202:FIN:CS:PDF 27. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci – „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“. In: KOM(2011) 539. 7.9.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-24] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0539:FIN:CS:PDF 28. SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU SOUDNÍMU DVORU, ÚČETNÍMU DVORU, EVROPSKÉ INVESTIČNÍ BANCE, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Balíček opatření pro růst integrované evropské infrastruktury. In: KOM(2011) 676. 19.10.2011. Dostupné online [cit. 2012-04-23] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2011:0676:FIN:CS:PDF 29. SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU: Prioritní plán propojení. In: KOM(2006) 846. 10.1.2007. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0846:FIN:CS:PDF 30. SDĚLENÍ KOMISE. EVROPA 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. In: KOM(2010) 2020, 3.3.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-02] z: http://ec.europa.eu/eu2020/pdf/1_CS_ACT_part1_v1.pdf 31. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/89/ES ze dne 18. ledna 2006 o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. In: L 33/22. 4.2.2006. Dostupné online [cit. 2012-04-25] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:033:0022:0027:CS:PDF 32. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/89/ES: o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. In: L 33/22. 4.2.2006. Dostupné online [cit. 2012-05-06] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2006:033:0022:0027:CS:PDF
62
33. SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES: o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES. In: L 140/16. 5.6.2009. Dostupné online [cit. 2012-04-15] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:140:0016:0062:cs:PDF 34. TEN-YEAR NETWORK DEVELOPMENT PLAN 2010-2020 [online]. Brusel: ENTSO-E AISBL, 2010, 287 s. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: https://www.entsoe.eu/fileadmin/user_upload/_library/SDC/TYNDP/TYNDPfinal_document.pdf 35. Ten-Year Network Development Plan 2012: VERSION FOR PUBLIC CONSULTATION 1 MARCH – 26 APRIL [online]. 2012, 148 s. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: https://www.entsoe.eu/system-development/tyndp/tyndp-2012/ 36. ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ: Priority energetických infrastruktur do roku 2020 a na další období – návrh na integrovanou evropskou energetickou síť. In: KOM(2010) 677. 17.11.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:0677:FIN:CS:PDF 37. ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ O PROVÁDĚNÍ PROGRAMU TRANSEVROPSKÝCH ENERGETICKÝCH SÍTÍ V OBDOBÍ 2007–2009. In:KOM(2010)203. 4.5.2010. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/10/st09/st09354.cs10.pdf
Internetové zdroje 1. About us. Nabucco: GAS PIPELINE [online]. [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.nabucco-pipeline.com/portal/page/portal/en/company_main/about_us 2. AKTUALIZACE: Klimaticko-energetický balík. EUROSKOP.CZ [online]. 15.04.2009 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/8440/11608/clanek/aktualizace-klimaticko-energeticky-balik/ 3. AKTUALIZACE: Směrnice o povinných zásobách ropy. Euroskop.cz [online]. 29.6.2009 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/13/12733/clanek/aktualizace-smernice-o-povinnych-zasobach-ropy/ 4. Alexander Tolčinský: Plynovod Nord stream z Ruska do Německa zprovozněn.ČESKÝ ROZHLAS 6 [online]. 8.11.2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/alexander-tolcinsky-plynovod-nord-stream-zruska-do-nemecka-zprovoznen--973022 5. BELLING, Vojtěch. Projev Vojtěcha Bellinga o energetice. Euroskop.cz [online]. 3.11.2011 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/47/19871/clanek/projev-vojtecha-bellinga-o-energetice/ 6. Bez investic se vnitřní trh s energií vytvořit nepodaří, tvrdí velcí hráči. EurActiv.cz[online]. 7.2.2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/bez-investic-se-vnitrni-trh-s-energii-vytvoritnepodari-tvrdi-velci-hraci-009589 7. BP. Statistical Review of World Energy June 2011 [online]. London, 2011, 45 s. [cit. 2012-0407]. Dostupné z: http://www.bp.com/assets/bp_internet/globalbp/globalbp_uk_english/reports_and_publication s/statistical_energy_review_2011/STAGING/local_assets/pdf/statistical_review_of_world_en ergy_full_report_2011.pdf 63
8. Břidlicový plyn – velká příležitost pro Polsko, nebo děs z hořlavé vody?. ČT24[online]. 7.4.2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/171266-bridlicovy-plyn-velka-prilezitost-propolsko-nebo-des-z-horlave-vody/ 9. Cooperation. South Stream: Europe's Energy Security [online]. © 2009 - 2012 [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://south-stream.info/index.php?id=4&L=1 10. Další subjekt na evropském trhu s elektřinou: asociace ENTSOE. Technický týdeník [online]. 2009, č. 1 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.techtydenik.cz/detail.php?action=show&id=5089&mark=Dal%9A%ED%20subje kt%20na%20evropsk%E9m%20trhu%20s%20elekt%F8inou: 11. DENMARK: Petroleum (Thousand Barrels per Day). U.S. Energy Information Administration [online]. 14.7.2010 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.eia.gov/countries/country-data.cfm?fips=DA&trk=m#pet 12. Důsledky liberalizace trhu s elektrickou energií. Hospodářské noviny [online]. 24.6.2008 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-25638870-dusledky-liberalizace-trhu-s-elektrickou-energii 13. EKE, Steven. Russia signs gas pipeline deals. BBC NEWS [online]. 15.5.2009 [cit. 2012-0506]. Dostupné z: http://news.bbc.co.uk/2/hi/8051921.stm 14. Electricity Regional Initiative (ERI). European Energy Regulators [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.energyregulators.eu/portal/page/portal/EER_HOME/EER_ACTIVITIES/EER_INITIATIVES/ERI 15. Energetická rada – infrastrukturní balíček vede v agendě. ENERGETIKA > EU. 2012, roč. 2012, č. 2, 15 s. Dostupné online [cit. 2012-04-28] z: http://www.cez.cz/edee/content/file/ospolecnosti/bulletin-energetika-v-eu/cez_bulletin_energetika_v_eu_02_2012.pdf 16. Energy from abroad. European Commission: Energy [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/energy/international/community/community_en.htm 17. Energy Security. OECD/IEA. International Energy Agency [online]. © 2012 [cit. 2012-0406]. Dostupné z: http://www.iea.org/subjectqueries/keyresult.asp?KEYWORD_ID=4103 18. EU LEGISLATION. Energy Community [online]. 20.4.2012 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://www.energycommunity.org/portal/page/portal/ENC_HOME/ENERGY_COMMUNITY/Legal/EU_Legisl ation#THEACQUISONGAS 19. EU starts negotiations on Caspian pipeline to bring gas to Europe. Europa: Press Releases RAPID [online]. 12.9.2011 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/1023&format=HTML&aged= 0&language=EN&guiLanguage=en 20. EU: Společně na papíře, v praxi každý zvlášť. VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. EUROSKOP.CZ [online]. 2.3.2006 [cit. 2012-04-05]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/38/4441/clanek/eu-spolecne-na-papire-v-praxi-kazdy-zvlast/ 21. EUROPEAN COMMISSION. EUROSTAT [online]. Last update 06.04.2012 [cit. 2012-0407]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ 22. Evropská energetická charta. Europa: Přehledy právních předpisů EU [online]. 30.1.2007 [cit. 2012-04-21]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/external_dimension_enlargement/l27028_cs.ht m 23. For Schroder and Putin, linkup no coincidence Politicus. International herald tribune[online]. 2006, č. 2 [cit. 2012-04-24]. ISSN 0294-8052. Dostupné z: http://search.proquest.com.ezproxy.vse.cz/docview/318725173?accountid=17203 64
24. Inteligentní energetické sítě. Europa: Přehled právních předpisů EU [online]. 2.8.2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/internal_energy_market/en0031_cs.htm 25. Jamal nebo Nordstream? Německo a Polsko bojují o cestu ruského plynu. ČT24[online]. 30.1.2009 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/43385-jamal-nebo-nordstream-nemecko-apolsko-bojuji-o-cestu-ruskeho-plynu/ 26. Jednotná evropská elektrizační přenosová soustava: skutečnost nebo fikce?. Technický týdeník[online]. 2009, č. 14 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z: http://www.techtydenik.cz/detail.php?action=show&id=5717&mark=Jednotn%E1%20evrops k%E1%20elektriza%E8n%ED%20p%F8enosov%E1%20soustava: 27. Keeping it to themselves: Gulf states not only pump oil; they burn it, too. The Economist [online]. 31.3.2012 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21551484 28. Kjótský protokol o změně klimatu. EVROPSKÁ UNIE. Europa [online]. 14.6.2012 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z http://europa.eu/legislation_summaries/environment/tackling_climate_change/l28060_cs.htm 29. Komise přehodnotí nastavení stagnujícího trhu s emisními povolenkami. EurActiv.cz[online]. 23.04.2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/interview/komise-prehodnoti-nastaveni-stagnujiciho-trhu-semisnimi-povolenkami-009842 30. KPMG. Power Sector Development in Europe – Lenders’ Perspectives 2011: A survey of banks on the prospects for power infrastructure fi nancing in Europe. 2011, 24 s. Dostupné online [cit. 2012-04-16] z: http://www.kpmg.com/Global/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/powersector-development-europe.pdf 31. Neposlušné členské státy zpomalují vytváření vnitřního energetického trhu.EurActiv.cz [online]. 3.10.2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/neposlusne-clenske-staty-zpomaluji-vytvarenivnitrniho-energetickeho-trhu-009198 32. New Census Finds China’s Population Growth Has Slowed. The New York Times [online]. 28.4.2011 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2011/04/29/world/asia/29census.html?_r=1 33. Ochrana zákazníka: OBČANSKÉ ENERGETICKÉ FÓRUM. ERÚ [online]. © 2009 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=479 34. OIL & GAS MAP OF WESTERN, CENTRAL & EASTERN EUROPE, 2008.PETROLEUM ECONOMIST: The Authority on Energy [online]. ©2011 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.petroleum-economist.com/Product/5187/Map-Store/Oil-and-Gas-Map-ofWestern-Central-and-Eastern-Europe-2008.html 35. PETROLEUM & OTHER LIQUIDS: Europe Brent Spot Price FOB. EIA. U.S. Energy Information Administration [online]. 7.4.2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.eia.gov/dnav/pet/hist/LeafHandler.ashx?n=PET&s=RBRTE&f=D 36. Pracovní program českého předsednictví: Evropa bez bariér [online]. 2009, s. 8 [cit. 2012-0424]. Dostupné z: http://www.euroskop.cz/gallery/38/11622pracovni_program_ceskeho_predsednictvi_evropa_bez_barier.pdf 37. Prepare for a new era of oil shocks. Financial Times [online]. 2012[cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.ft.com/intl/cms/s/0/41ba759a-7730-11e1-baf300144feab49a.html#axzz1rmVNUo3h
65
38. Prezentace ENERGETICKÉ PRIORITY PRO EVROPU. In BARROSO, J.M. . Prezentace ENERGETICKÉ PRIORITY PRO EVROPU [online]. 4.2.2011 [cit. 2012-05-06].Dostupné z: http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/energy_cs.pdf 39. Prioritní plán propojení (PIP). Europa.eu: Přehled právních předpisů EU [online]. 14.3.2008 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/internal_energy_market/l27081_cs.htm 40. Real GDP growth rate - volume: Percentage change on previous year. Eurostat[online]. 2.4.2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsieb02 0&plugin=1 41. ROPNÉ ŠOKY SEDMDESÁTÝCH LET. OKD, a.s. OKD [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z: http://www.okd.cz/cz/eu/energeticka-politika/ropne-soky-sedmdesatych-let/ 42. Rusko obchází Bělorusko stavbou baltského ropovodu. EurActiv.cz [online]. 11.06.2009 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/rusko-obchazi-beloruskostavbou-baltskeho-ropovodu-006120 43. Rusko se chce v přepravě plynu a ropy zbavit závislosti na Ukrajině. EurActiv.cz[online]. 23.02.2012 [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/clanek/rusko-sechce-v-preprave-plynu-a-ropy-zbavit-zavislosti-na-ukrajine-009651 44. SET-Plan for the development of low carbon technologies. Europa: Summaries of EU legislation [online]. 28.5.2010 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/energy/european_energy_policy/en0019_en.htm 45. Schumanova deklarace z 9. května 1950. EVROPSKÁ UNIE. Europa [online]. [cit. 2012-0401]. Dostupné z: http://europa.eu/abc/symbols/9-may/decl_cs.htm 46. Smart grids zatím spíše v plenkách. E15: Příloha - energetika [online]. 2012, č. 1094 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://file.mf.cz/689/2-17-32-E15-special-2303.pdf 47. Smart Region Vrchlabí – první „energeticky chytrý" region v České republice.SmartGrids: FUTUR/E/MOTION [online]. 7.10.2010 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.futuremotion.cz/edee/content/file/pro-media/press_kit_-_smart_grids_vrchlabi.doc 48. Sporný návrh infrastrukturního fondu je na stole. Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii [online]. 21.10.2011 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/udalosti_a_media/sporny_navrh_infrastrukturni ho_fondu_je.html 49. World Shale Gas Resources: An Initial Assessment of 14 Regions Outside the United States. U.S. Energy Information Administration [online]. 5.4.2011 [cit. 2012-04-12]. Dostupné z: http://www.eia.gov/analysis/studies/worldshalegas/ 50. Země EU schválily embargo na dovoz ropy z Íránu. Český rozhlas:ZPRÁVY.ROZHLAS.CZ [online]. 23.1.2012 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropskaunie/_zprava/zeme-eu-rozhodly-o-ropnem-embarguvuci-iranu--1007551 51. Zpráva o očekávané rovnováze mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu [online]. Praha: OTE, a.s., 2011, 94 s. [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.ote-cr.cz/o-spolecnosti/soubory-vyrocni-zprava-ote/ZOOR_2010.pdf
66
Přílohy Příloha č. 1
Mapa ropovodů vedoucích z třetích zemí do EU
Zdroj: COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: OIL INFRASTRUCTURES An assessment of the existing and planned oil infrastructures within and towards the EU. In: SEC(2008) 2869. 2008, str. 11, 13. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2008:2869:FIN:EN:PDF
67
Příloha č. 2
Mapa hlavních ropovodů v centrální části EU
Zdroj: COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: OIL INFRASTRUCTURES An assessment of the existing and planned oil infrastructures within and towards the EU. In: SEC(2008) 2869. 2008, str. 14. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2008:2869:FIN:EN:PDF
68
Příloha č. 3
Mapa ropovodů v Evropské unii
Zdroj: COMMISSION STAFF WORKING DOCUMENT: OIL INFRASTRUCTURES An assessment of the existing and planned oil infrastructures within and towards the EU. In: SEC(2008) 2869. 2008, str. 25. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=SEC:2008:2869:FIN:EN:PDF
69
Příloha č. 4
Schematické zobrazení tras hlavních evropských plynovodů
Zdroj: Zpráva o očekávané rovnováze mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu [online]. Praha: OTE, a.s., 2011, s. 65 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.ote-cr.cz/o-spolecnosti/soubory-vyrocni-zpravaote/ZOOR_2010.pdf
Příloha č. 5
Detailní mapa plynovodů (červená barva) a ropovodů (zelená barva) v Evropě
Zdroj: OIL & GAS MAP OF WESTERN, CENTRAL & EASTERN EUROPE, 2008.PETROLEUM ECONOMIST: The Authority on Energy [online]. ©2011 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.petroleumeconomist.com/Product/5187/Map-Store/Oil-and-Gas-Map-of-Western-Central-and-Eastern-Europe-2008.html
70
Příloha č. 6
Očekávané hlavní směry toků elektřiny vyrobené z OZE v Německu (rok 2025)
Zdroj: Zpráva o očekávané rovnováze mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu [online]. Praha: OTE, a.s., 2011, s. 59 [cit. 2012-05-05]. Dostupné z: http://www.ote-cr.cz/o-spolecnosti/soubory-vyrocni-zpravaote/ZOOR_2010.pdf
71
