Vysoká škola ekonomická v Praze. Diplomová práce Jan Smilek

Vysoká škola ekonomická v Praze

Diplomová práce

2013

Jan Smilek

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Studijní obor: Podniková ekonomika a management

Název diplomové práce:

Moratorium a jeho reálný význam v ČR

Autor diplomové práce: Jan Smilek Vedoucí diplomové práce: Ing. Luboš Smrčka, CSc.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Moratorium a jeho reálný význam v ČR“ vypracoval samostatně s využitím literatury a informací, na něž odkazuji.

V Praze dne 6. 5. 2013

Podpis

Název diplomové práce: Moratorium a jeho reálný význam v ČR

Abstrakt: Dne 1. 1. 2008 nabyl v České republice účinnosti insolvenční zákon, kterým bylo zavedeno několik nových prvků, přičemž jedním z nich je i institut moratoria. Moratorium má představovat právní zabezpečení sanace společnosti, nemá jít o pouhé odložení bankrotu (úpadku) o pár měsíců do budoucna, ale o reálně míněný záměr překonat krizi podniku. V souvislosti s existencí této úpravy pak záhy vyvstává otázka, jaké dopady tento institut vyvolal a jaký je jeho skutečný přínos. Cílem této práce tedy bude právě posoudit moratorium z hlediska jeho užívání a především potom plnění účelu, ke kterému by mělo sloužit. Zda se tedy společnostem a jiným subjektům podaří obrátit směr nepříznivého vývoje, či skončí jejich působení v ekonomickém prostředí i přes moratorium brzkým bankrotem.

Klíčová slova: Moratorium, insolvenční právo, platební neschopnost, konkurz, reorganizace -4-

Title of the Master´s Thesis: Moratorium and its significance in the Czech Republic

Abstract: On January 1, 2008, the new insolvency act came into force in the Czech Republic bringing in some significant changes in insolvency law. One of those changes was moratorium which was meant to provide legal framework for company’s sanation process, not only postpone its bankruptcy for a few months. After 5 years, a question concerning its significance may come out. The Master’s Thesis is focused on this matter and its aim is to evaluate the moratorium from the point of view its use and purpose which it is supposed to serve. In other words, whether companies manage to overcome crises, or whether they go bankrupt anyway, despite the moratorium.

Key words: Moratorium, insolvency law, bankruptcy, reorganization -5-

Seznam použitých zkratek

InsZ

zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)

ObčZ

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ObchZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

OSŘ

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

TrZ

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

ZIS

zákon č.312/2006 Sb., o insolvenčních správcích

ZKV

zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání

-6-

Obsah 1 ÚVOD

9

2 EKONOMICKÁ A PRÁVNÍ VÝCHODISKA

11

2. 1 ÚLOHA INSOLVENČNÍHO PRÁVA

11

2. 1. 1 FUNKCE INSOLVENČNÍHO PRÁVA

11

2. 1. 2 ÚPADEK SPOLEČNOSTI

12

2. 1. 3 ZÁSADY INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

14

2. 2 SUBJEKTY V INSOLVENČNÍM ŘÍZENÍ

14

2. 2. 1 DLUŽNÍK

15

2. 2. 2 VĚŘITELÉ A VĚŘITELSKÉ ORGÁNY

16

2. 2. 3 INSOLVENČNÍ SOUD

18

2. 2. 4 INSOLVENČNÍ SPRÁVCE

18

2. 2. 5 DALŠÍ SUBJEKTY

19

2. 3 ZAHÁJENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ A JEHO ÚČINKY

20

2. 3. 1 NÁVRH NA ZAHÁJENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

20

2. 3. 2 ÚČINKY ZAHÁJENÍ INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

21

2. 4 MORATORIUM JAKO MOŽNOST ODVRÁCENÍ ÚPADKU

22

2. 4. 1 INSTITUT OCHRANNÉ LHŮTY

23

2. 4. 2 SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA MORATORIA

24

2. 5 UPLATŇOVÁNÍ POHLEDÁVEK

30

2. 6 ZPŮSOBY ŘEŠENÍ ÚPADKU

33

2. 6. 1 KONKURZ

33

2. 6. 2 REORGANIZACE

35

2. 6. 3 ODDLUŽENÍ

36

2. 7 KONCERNOVÉ INSOLVENCE V EVROPSKÉ UNII

37

3 PRAKTICKÁ ČÁST

38

3. 1 MORATORIUM OBECNĚ

38

3. 2 MORATORIUM MIMO INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ

41

3. 2. 1 NÁVRHY NA MORATORIUM MIMO INSOLVENČNÍ ŘÍZENÍ

41

-7-

3. 2. 2 GENEZE PROBLÉMŮ A EKONOMICKÝ STAV SPOLEČNOSTÍ

43

3. 2. 3 PROFIL SUBJEKTŮ

44

3. 2. 4 NAPLNĚNÍ ZÁMĚRŮ MORATORIA

46

3. 3 MORATORIUM V RÁMCI INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

47

3. 3. 1 NÁVRHY NA MORATORIUM V RÁMCI INSOLVENČNÍHO ŘÍZENÍ

47

3. 3. 2 GENEZE PROBLÉMŮ A EKONOMICKÝ STAV SPOLEČNOSTÍ

49

3. 3. 3 PROFIL SUBJEKTŮ

50

3. 3. 4 NAPLNĚNÍ ZÁMĚRŮ MORATORIA

52

4 ZÁVĚR

54

5 POUŽITÁ LITERATURA

56

6 SEZNAM TABULEK

59

7 SEZNAM GRAFŮ

60

-8-

1 Úvod V nejširším slova smyslu lze označit moratorium za pozastavení či přerušení určité aktivity do doby, než budou vyřešeny okolnosti, v jejichž důsledku bylo použito. Moratorium jako pojem se tedy může objevovat v různých oblastech společnosti, ať už ekonomických, kde spadá např. cenové1 či dluhové moratorium, nebo neekonomických. Tato práce pak bude zaměřena na moratorium dluhové, kdy jsou dlužníkovy platby věřitelům na určitou dobu „zmrazeny“, čímž je mu dán čas, aby v klidu bez útoků zvenčí překonal své finanční problémy a začal opět standardně fungovat. Použití dluhového moratoria pak automaticky předpokládá, že situace, v níž se dlužník nachází, je natolik kritická, že ji nelze řešit pro zúčastněné strany přijatelnější cestou a nejspíše půjde o poslední pokus o záchranu z vlastní vůle dlužníka před bankrotem. Dluhové moratorium můžeme najít jak na makroekonomické, tak i mikroekonomické úrovni. Nejvýznamnější případy budou z povahy věci makroekonomického charakteru, kdy mezi nejznámější užití patří Hooverovo moratorium z června roku 1931, které odložilo reparační platby z první světové války a další válečné dluhy o jeden rok s cílem zmírnit dopady ekonomické recese ve světě, zejména pak zabránit bankrotu Německa.2 V nedávné době (prosinec 2008) pak bylo např. vyhlášeno částečné moratorium ze strany Ekvádoru, který se potýká s vysokým zadlužením.3 Orientace této práce však bude směřována na mikroekonomické prostředí, tedy na využívání moratoria podnikatelskými subjekty. Institut moratoria na mikroekonomické úrovni pak náleží s ohledem na svůj význam do oblasti úpadkového či insolvenčního práva, tedy oblasti, která reguluje postavení společnosti značně zatížené jejími dluhy. Jak uvádí Tomáš Richter,4 jedná se o právní odvětví dosti specifické, v němž neplatí některé obecné zásady práva - platně uzavřené smlouvy nemusí být plněny, retroaktivně dochází ke změně práv jednotlivých subjektů, vlastníci pozbývají svého majetku bez svého přičinění a bez náhrady atd. Jak bude však později vysvětleno, tyto „odchylky“ od klasického chápaní právních principů umožňují naplnit účel, ke kterému má insolvenční právo sloužit.

Viz např. § 9 odst. 1 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kdy se cenovým moratoriem rozumí časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu daného zboží. 2 VALEUR, Robert. Annals of the American Academy of Political and Social Science, Foreign Investments in Germany and the Problem of Inter-Governmental Debts. s. 35. Dostupné z WWW: < http://www.jstor.org/stable/1020514> 3 SMALL, Dennis. Ecuador Declares Partial Debt Moratorium [online]. [cit. 2013-04-29]. Dostupný z WWW: 4 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 21. 1

-9-

Dne 1. 1. 2008 nabyl v České republice účinnosti nový zákon, který upravuje oblast insolvenčního práva - tzv. insolvenční zákon. Ten nahradil dosavadní zákon o konkurzu a vyrovnání, jež byl přijat krátce po revoluci 1989 a obsahoval mj. podle Richtera řadu nedostatků, které se v čase nepodařilo úplně odstranit ani jeho novelami. Insolvenční řízení je podle nového insolvenčního zákona pojato poněkud odlišným způsobem a zákon současně zavádí několik nových prvků, přičemž jedním z nich je i moratorium. Moratorium má představovat právní zabezpečení sanace společnosti, nemá jít o pouhé odložení bankrotu (úpadku) o pár měsíců do budoucna, ale o reálně míněný záměr překonat krizi podniku. V souvislosti s existencí této úpravy pak záhy vyvstává otázka, jaké dopady tento institut vyvolal a jaký je jeho skutečný přínos. Cílem této práce tedy bude právě posoudit moratorium z hlediska jeho užívání a především potom plnění účelu, ke kterému by mělo sloužit. Zda se tedy společnostem a jiným subjektům podaří obrátit směr nepříznivého vývoje, či skončí jejich působení v ekonomickém prostředí i přes moratorium brzkým bankrotem. Jakkoli jsem si vědom, že každý takový jednotlivý případ moratoria bude ovlivněn jedinečnými okolnostmi, domnívám se, že na agregované úrovni budou mít získaná data určitou vypovídací hodnotu. Práce bude rozdělena do dvou velkých celků. V prvním z nich bude pozornost věnována ekonomickým souvislostem a právnímu rámci kolem moratoria. Tato část nemá za úkol duplikovat znění insolvenčního zákona ani publikaci Tomáše Richtera, proto bude popisována hrubě jen hlavní linie insolvenčního řízení s důrazem na institut moratoria. Ve druhé části pak budou analyzována data získaná z insolvenčního rejstříku, na základě nichž poté bude učiněn závěr.

- 10 -

2 Ekonomická a právní východiska 2. 1

Úloha insolvenčního práva

Výchozím bodem pro další rozbor je vůbec vymezit účel, k jakému insolvenční právo slouží a jeho úlohu v ekonomickém fungování společnosti. Proto, dříve než bude přikročeno k detailnější charakteristice institutů a insolvenčnímu řízení jako takovému, bude nastíněn právě tento pohled na dané právní odvětví.

2. 1. 1

Funkce insolvenčního práva

Insolvenční zákon připisuje v § 1 insolvenčnímu právu roli, spočívající v řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů, dále pak upravuje oddlužení dlužníka. Jeho význam lze však chápat mnohem šířeji, tedy nejen na úrovni mikroekonomické, ale i makroekonomické. O účelech, které insolvenční právo plní pojednává ve své knize Tomáš Richter, jenž je rozdělil do těchto oblastí.5 1. Exit z trhu a realokace výrobních aktiv: Insolvenční řízení představuje jednu z možností pro „odchod“ společností z trhu, přičemž v jeho případě jde ve většině případů z pohledu dané společnosti o exit nedobrovolný a nezamýšlený. Insolvenční právo má za úkol tento exit umožnit tak, aby proběhl co nejefektivněji, tedy rychle a s co možná nejnižšími transakčními náklady za vytvoření institucionálního rámce, na základě něhož by byli uspokojováni věřitelé dlužícího podniku. Ve větším měřítku pak dochází k realokaci aktiv neúspěšných podnikajících subjektů (tj. bankrotujících společností) do vlastnictví fungujících a relativně úspěšných subjektů (tj. věřitelů), přičemž je zde reálný předpoklad, že tito noví nabyvatelé budou získané prostředky schopni využít lépe než předcházející v krizi se zmítající společnost. Na makroúrovni tato realokace přispívá k přizpůsobování ekonomiky jako celku, kdy bývají nezisková odvětví utlumována a naopak vzniká přirozený prostor pro růst v jiných sférách podnikání. 2. Ochrana zájmů věřitelů jako celku: Bez pevně daných pravidel by bylo možné očekávat, že v případě nastání finančních problémů určité společnosti a neschopnosti splnit všechny své závazky by její věřitelé postupovali individuálně s cílem co nejrychleji dosáhnout svých nároků. Tento způsob by volili i tehdy, pokud by byly dosažené výnosy individuální cestou menší než potenciální výtěžek, který by 5

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 128-134.

- 11 -

byl získán kolektivním postupem všech věřitelů, neboť nespolupracující věřitelé upřednostňující v této situaci individuální rychlé konání by profitovali právě na úkor spolupracující většiny. Jinými slovy, bez autoritou stanovených a vynutitelných pravidel nelze věřitele donutit, aby při racionálním jednání preferovali společný postup a riskovali ztrátu ze strany individuálního vymáhání pohledávek jinými konkurenčními věřiteli. Proto by se uchýlili také k individuálnímu prosazování svých práv, i za cenu, že nezískají potenciální maximum dosažitelného, ale získají alespoň nějakou část. 3. Řešení problému nesourodých nároků: Nesourodé nároky jsou v insolvenčním řízení dány různými skupinami subjektů, které mají určitý majetkový zájem na dlužící společnosti a také rozdílné představy o tom, jak s dlužníkovým majetkem naložit. Typicky může jít o rozpory mezi zajištěnými a nezajištěnými věřiteli, popř. vlastníky společnosti. Úkolem insolvenčního práva je, aby vlivem těchto nesourodých nároků nedošlo k neefektivnímu využití předmětného majetku. 4. Působení ex ante: Výše zmíněné účely insolvenčního práva se týkaly účinků ex post, tedy dopadů na společnosti a na jiné subjekty, jež k nim měly určitý vztah. Nicméně insolvenční právo nepůsobí jen na tyto přímo ovlivněné společnosti, ale vytváří povědomí o reálném fungování insolvenčního řízení i v prostředí přímo nedotčeném. Subjekty pak na základě těchto skutečných účinků přijímají různá rozhodnutí.

2. 1. 2

Úpadek společnosti

Základním kamenem celého insolvenčního práva je zjištění, zda je společnost v úpadku, či nikoli. Úpadkem se míní stav, kdy hodnota aktiv společnosti není postačující k úhradě sumě jejich závazků. Obecně lze z účetního hlediska zachytit majetkovou a kapitálovou strikturu jakékoli společnosti následovně.6

kde A jsou aktiva společnosti, E je vlastní kapitál společnosti, D jsou závazky společnosti. Aktiva jsou tedy financovány jednak prostřednictvím vlastního kapitálu, jednak prostřednictvím kapitálu cizího, tedy závazků vůči ostatním subjektům. Cizí kapitál je ve smyslu pořadí, podle něhož se uspokojují nároky subjektů z majetku společnosti, před vlastním kapitálem. Je tomu tak proto, že velikost závazků má fixní charakter odpovídající jistině a sjednaným úrokům půjčeného zdroje (pokud odhlédneme např. od úroků z prodlení, smluvních pokut apod.), oproti tomu velikost nároků vlastníků

6

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 69.

- 12 -

představuje reziduální složku, která se odvíjí od dosažených ekonomických výsledků společnosti a motivuje vlastníky (např. i prostřednictvím managementu) ke generování zisku.7 Obrácené pořadí by z tohoto důvodu nedávalo smysl. Uvedenou strukturu lze dále členit pro účely insolvenčního práva i podrobněji.8

kde As jsou aktiva společnosti zatížená zajištěnými právy, A jsou aktiva společnosti nezatížená, Ds je zajištěný nebo seniorní dluh společnosti, Dg je obecný dluh společnosti, Dj je podřízený nebo juniorní dluh společnosti, Ep jsou prioritní akcie společnosti, Ec jsou kmenové akcie společnosti. I zde řazení na pravé straně rovnice definuje pořadník skupin subjektů na uspokojování z majetku společnosti. Je pak zřejmé, že pokud se společnost ocitne v úpadku a hodnota aktiv nepokrývá ani hodnotu závazků (tedy A < D), nároky vlastníků (tedy E) zůstanou při případném prodeji aktiv společnosti nevyslyšeny. Tento závěr vyplývající z posuzování kapitálové struktury používá ve vztahu ke zjištění úpadku společnosti a důvodného zahájení insolvenčního řízení i insolvenční zákon v § 3 odst. 3 pomocí testu předlužení. To nastává tehdy, pokud má dlužící společnost více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejích aktiv, přičemž pro stanovení hodnoty majetku se pak přihlíží také k další správě tohoto majetku, případně k dalšímu provozování podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že společnost bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. Posuzování existence úpadku z hlediska předlužení však naráží na problém, že účetní data v rozvaze nezobrazují všechna aktiva v tržních hodnotách, ale z důvodu principu opatrnosti se používá oceňování na bázi historických cen. Proto by mohlo dojít ke zkreslení, neboť suma peněžních prostředků inkasovaná prodejem těchto aktiv na trhu se bude pravděpodobně lišit od hodnoty uvedené v rozvaze. Tuto nejistotu ohledně „skutečného“ předlužení pak insolvenční zákon odstraňuje za pomoci přesně vymezených podmínek, na základě nichž lze podle něj očekávat, že je společnost v úpadku. Podle § 3 odst. 1 a 2 InsZ musí mít dlužící společnost více věřitelů, její peněžité závazky jsou splatné delší dobu než 30 dní a tyto závazky není schopna plnit, přičemž tato platební neschopnost (insolvence) je pak dedukována z toho, že společnost zastavila platby podstatných částí svých peněžitých závazků, nebo závazky neplní po dobu delší než tři měsíce po jejich splatnosti, nebo výkonem 7 8

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 71. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 73.

- 13 -

rozhodnutí či exekucí není možné dosáhnout uspokojení některé z věřitelových splatných peněžitých pohledávek, nebo ke svému insolvenčnímu návrhu nepřipojí zákonem stanovené přílohy. Vedle úpadku existuje také termín hrozící úpadek, což je podle § 3 odst. 4 InsZ stav, kdy lze se zřetelem všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Hrozící úpadek má tedy za úkol eliminovat pozdně podané insolvenční návrhy, díky kterým bylo zapříčiněno relativně menší uspokojení pohledávek věřitelů, a také přispět k řešení (potenciální) platební neschopnosti i jinými způsoby než jen rozprodejem majetku v konkurzu - tzn. využít moratorium či reorganizace (viz dále).

2. 1. 3

Zásady insolvenčního řízení

Účel, ke kterému má insolvenční právo sloužit, jenž byl představen v úvodu této kapitoly, byl pak vtělen do insolvenčního zákona v § 5 jako zásady insolvenčního řízení. Tyto zásady mají svůj význam především jako interpretační vodítko při hodnocení procesních úkonů v řízení ve vztahu k jeho cíli.9 Podle těchto zásad má být insolvenční řízení vedeno následovně. 1.

Žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Má být dosaženo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Toto se odráží ve stanovení velmi krátkých lhůt jak pro účastníky, tak pro soud. Věřitelé stejného či obdobného postavení mají rovné možnosti. Práva věřitele nabytá před zahájením insolvenčního řízení v dobré víře nelze omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce (pokud nestanoví zákon jinak). Věřitelům je zakázáno jednání směřující k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení (pokud to nedovoluje zákon).

2.

3. 4.

5.

2. 2

Subjekty v insolvenčním řízení

V dalším textu budou představeny subjekty, které přímo zasahují do insolvenčního řízení, včetně role, kterou zde hrají.

9

KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 21.

- 14 -

2. 2. 1

Dlužník

Celý průběh insolvenčního řízení ve své podstatě směřuje k dlužníkovi, resp. k jeho majetku. Dlužníkem pro účely insolvenčního zákona může být jakákoli fyzická nebo právnická osoba s výjimkou subjektů vyjmenovaných v § 6 odst. 1 a 2 InsZ, kterými jsou např. stát, územní samosprávný celek, Česká národní banka, Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, veřejné vysoké školy, ale i právnické osoby, jejichž dluhy před zahájením řízení převzal nebo se za ně zaručil stát nebo vyšší územní samosprávný celek. Z toho vyplývá, že povaha dlužníka může být různá, od nepodnikajících fyzických osob až po velké obchodní společnosti. Na tuto rozmanitost reaguje insolvenční zákon různými způsoby vedení řízení, kdy rozlišuje zejména mezi osobami, které nejsou podnikateli, a právě podnikatelskými subjekty. Nepodnikatelům zákon umožňuje využít jiných pro ně vhodnějších metod řešení situace (např. oddlužení), stejně tak i se živnostníky a společnostmi jsou spojeny určité instituty, které se naleznou uplatnění jen v případě provozování podnikatelské činnosti (např. moratorium, reorganizace). Jelikož je tato práce zaměřena na moratorium a jeho význam, bude skupina fyzických osob do velké míry opomíjena, protože se jich tato možnost netýká. Dlužníkovou motivací je za normálních okolností úplně se vyhnout insolvenčnímu řízení, neboť se v něm rozhoduje o jeho „bytí a nebytí“. Pokud jeho situace dospěje do kritického stádia z hlediska platebních možností, může se sám z vlastní vůle rozhodnout toto řízení zahájit a pod patronátem insolvenčního soudu z něj vyjít „ozdravěn“ (viz moratorium, reorganizace), protože tohoto cíle není schopen dosáhnout mimo insolvenční řízení (viz účinky insolvenčního řízení) a z jeho pohledu je pro něj poslední možností, kromě toho se včasným podáním zbavuje odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům podle §§ 98 až 100 InsZ (viz dále). Stejně tak ale může dojít k zahájení řízení ze strany věřitelů (proti jeho vůli), i zde „bojuje o přežití“ (odhlédneme-li od šikanózních insolvenčních návrhů). V obou případech však není záhodno v případě dlužníkova úpadku ponechat bez dalšího správu majetku v jeho rukou, resp. v rukou jeho vlastníků, pokud jde o společnost). Richter uvádí důvody, proč by tomu tak mělo být.10 Jednak by hrozilo, že s ohledem na zbylý nulový reziduální nárok, který vlastníkům přísluší, nebudou motivováni k žádné činnosti, která by se pozitivně odrazila na ekonomickém stavu jejich společnosti, protože by tyto „plody“ sklízeli jen věřitelé. Druhou možností by byl opačný extrém, kdy by vlastníci podnikali velice riskantní investice s potenciálně velkou výnosností, jelikož by z nulového reziduálního nároku „neměli co ztratit“ a pokud by investice dopadly úspěšně, mohlo by dojít k opětovnému „nastartování“ fungování podniku. Z pohledu

10

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 136.

- 15 -

věřitelů je však toto řešení nepřijatelné a riziko neúspěchu by bylo neúměrně velké. Jako třetí možnost přichází v úvahu možná zpronevěra svěřených prostředků. Insolvenční zákon na tyto potenciální hrozby pamatuje a v různých fázích řízení dlužníka v dispozičním oprávnění s majetkem v různé míře omezuje, v případě konkurzu pak oprávnění s majetkovou podstatou v plném rozsahu přechází na insolvenčního správce. Lze tedy uzavřít, že to, v jaké míře bude v insolvenčním řízení dlužníkovi ponechána volnost v nakládání s majetkovou podstatou, se bude odvíjet od stádia, v němž se řízení nachází, způsobu řešení úpadku (pokud došlo k jeho prohlášení), postojem věřitelů, kteří mohou iniciovat vydání předběžného opatření u soudu, kterým by byl dlužník omezen (pokud je dán k takovému omezení důvod) atd.

2. 2. 2

Věřitelé a věřitelské orgány

Vedle dlužníka jsou druhým účastníkem řízení jeho věřitelé, a to ve většině případů věřitelé, kteří vůči němu uplatňují svá práva (typicky půjde o přihlášené věřitele). Výjimku pak představuje dobu moratoria, kdy se má podle § 121 odst. 2 InsZ za to, že se za věřitele považují kromě přihlášených věřitelů i věřitelé uvedení v seznamu závazků dlužníka. Je nutné mít na paměti, že věřitelé netvoří v řízení homogenní celek a jejich zájmy se budou navzájem lišit, nejvíce v závislosti na tom, zda půjde o věřitele zajištěné, či nezajištěné, neboť právě otázka existence zajištění hraje zásadní roli při uspokojování v různých způsobech řešení úpadku. 1. Nezajištění věřitelé (neboli také obecní věřitelé): Jak vyplývá z rovnice výše, v případě úpadku dlužníka se do postavení nositelů reziduálních nároků zpravidla dostávají nezajištění věřitelé,11 s čímž je spojena jejich motivace. Vzhledem ke skutečnosti, že při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka dojde pouze k poměrnému uspokojení jejich pohledávek, budou mít tendenci uchylovat se a prosazovat riskantní strategie s potenciálně vyšším výnosem, přičemž důvody pro toto konání jsou obdobné, jako u dlužníka výše. 2. Zajištění věřitelé (neboli také seniorní věřitelé): Jejich postavení je přesně opačné než u nezajištěných věřitelů. Jejich pohledávky bývají zajištěny majetkem dlužníka, lze tedy předpokládat, že v případě zpeněžení majetku bude jejich nárok z velké části (pokud ne ze 100%) uspokojen a jakákoliv jiná varianta způsobu řešení dlužníkova úpadku než je konkurz, by pro ně představovala riziko, že dojde ke znehodnocení zastavěného majetku, a v souvislosti s časovým prodlením také ztrátu

11

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 139.

- 16 -

hodnoty eventuálně později zpeněžených prostředků. Jejich postoj tedy svazuje až přílišná averze k riziku.12 Protože má insolvenční právo za úkol umožnit co možná největší uspokojení věřitelů jako celku, je nutné, aby nastavilo mechanismy, které by zabránily neopodstatněnému uplatnění přístupu jedné skupiny před přístupem druhým a které by nastavili rámec pravidel pro toto rozhodování. Zákon pak předepisuje prosazování těchto postojů uvnitř věřitelských orgánů: 1. Schůze věřitelů (§§ 47 až 55 InsZ): Na základní úrovni operují věřitelé prostřednictvím schůze věřitelů. Jedná se o orgán, u něhož lze spatřovat určitou analogii s valnou hromadou v případě akciové společnost. Na schůzi věřitelů jsou zastoupeni všichni (přihlášení) věřitelé, přičemž jejich vliv na hlasování je odvozen od výše jejich pohledávek: pohledávka ve výši 1 Kč = 1 hlas. Stejně jako v každém kolektivním rozhodování jsou i zde přítomny s ním související problémy, Richter se zmiňuje o třech hlavních: 13  Racionální apatie: Věřitelé s pohledávkami v nízké nominální hodnotě nebudou ve většině případů participovat na rozhodování, neboť váha jejich hlasů není dostatečně velká na to, aby výrazným způsobem ovlivnila celkový výsledek hlasování. Transakční náklady hlasování jsou pro ně nepřiměřeně vysoké. Tato situace může dokonce přerůst do stavu tzv. všeobecné racionální apatie, kdy se na rozhodovacích procesech přestanou podílet i větší věřitelé dlužníka, neboť potenciální uspokojení z dlužníkova majetku nevyrovná vynaložené transakční náklady.  Černí pasažéři: V souvislosti s racionální apatií pak určití věřitelé, jež se aktivně neúčastní insolvenčního řízení, profitují na počítání jiných, kteří místo nich nesou transakční náklady.  Nehomogenita subjektů: Tento problém popsaný výše se snaží zákon řešit u důležitých otázek v řízení stanovením „přísnější“ většiny pro schválení jako v případě hlasování o způsobu řešení úpadku podle § 151 InsZ nebo o přijetí reorganizačního plánu podle § 347 InsZ. 2. Věřitelský výbor (§§ 56 až 67 InsZ): Z důvodu malé flexibility schůze věřitelů je v řízeních s více než 50 věřiteli povinnost ustanovit věřitelský výbor, který je jakousi paralelou představenstva u akciové společnosti. Tato pravomoc přísluší schůzi věřitelů, jež volí do výboru 3 až 7 členů, přičemž musí být zastoupeny obě skupiny věřitelů, jak zajištění, tak nezajištění. Věřitelský výbor volí svého předsedu (při nezvolení předsedu vybere soud), který má pak v případě rovnosti hlasů hlas rozhodující. Kompetence výboru jsou dány delegováním ze strany schůze věřitelů, do jeho působnosti budou patřit zejména pravomoci dohlédací (ve vztahu 12 13

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 141. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 143.

- 17 -

k insolvenčnímu správci i dlužníku samotnému) a pravomoci rozhodovací. Jeho primárním cílem by pak mělo být konání v souladu se společným zájmem všech věřitelů. 3. Zástupce věřitelů (§ 68 InsZ): Pokud je v insolvenčním řízení dlužníkových věřitelů 50 a méně, může schůze věřitelů přistoupit k volbě pouze jedné osoby zástupce věřitelů, jenž má obdobné postavení jako věřitelský výbor.

2. 2. 3

Insolvenční soud

Jako věcně a místně příslušné soudy v České republice působí pro účely insolvenčního řízení soudy krajské, v Praze pak Městský soud. Z ustanovení § 10 InsZ vyplývá, že jeho plní jednak funkci rozhodovací, jednak funkci dohlédací. Při výkonu dohlédací činnosti průběžně kontroluje situaci v řízení a v souvislosti s tím provádí opatření k zajištění naplnění účelu insolvenčního práva. K tomu je soud oprávněn konat potřebná šetření, vyžadovat zprávy od insolvenčního správce, nahlížet do jeho účtů apod. Rozhodovací pravomoci soudu jsou pak v zákoně vyloženy explicitně, přičemž mezi ta nejdůležitější patří rozhodnutí o úpadku dlužníka. Přesto je však na mnoha místech v zákoně upřednostňováno rozhodování věřiteli. Richter tuto skutečnost vysvětluje tím, že v otázkách finanční či komerční povahy nedisponují soudci leckdy potřebnou motivací či vzděláním a často jsou odkázáni jen na zprostředkované kusé informace.14 Naproti tomu je zainteresovanost věřitelů evidentní a rozhodování o předmětu jejich zájmu vlastními hlasy má legitimnější povahu. Proto je zde nad nimi soudu ponechána kontrola - ona dohlédací činnost. Pokud by však věřitelé nebyly dostatečně aktivní (např. z důvodu nevelkého majetku dlužníka a malé motivaci) nebo by rozhodnutí ztroskotávala na jejich nedohodě, přebírá soud iniciativu a rozhoduje namísto nich (např. rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, jmenování předsedy věřitelského výboru apod.).

2. 2. 4

Insolvenční správce

Jak již bylo předestřeno, jelikož bývá v insolvenčním řízení dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou, musí být tato pravomoc přenesena na někoho jiného a tímto subjektem je insolvenční správce. Insolvenčním správcem může být podle § 2 ZIS fyzická osoba nebo veřejná obchodní společnost s oprávněním vykonávat tuto činnost. Toto oprávnění je podmíněno povolením ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR. Fyzická osoba musí splňovat v souladu s § 6 ZIS následující předpoklady, musí jít osobu s plnou způsobilostí k právním úkonům, bylo jí dosaženo vysokoškolského vzdělání 14

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 164.

- 18 -

magisterského studijního programu, byla jí složena zkouška insolvenčního správce, popř. zkouška rozdílová, musí se jednat o osobu bezúhonnou. Dále musí mít uzavřenu smlouvu o pojištění za škodu, jež by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce, a uhradit správní poplatek k zápisu do seznamu insolvenčních správců. Tyto požadavky pak mají zajistit dostatečnou kompetentnost jednotlivých správců. Pro každé insolvenční řízení je podle § 25 InsZ insolvenční správce ustanoven soudem, a to nejpozději do rozhodnutí o úpadku. Věřitelé pak mají právo na schůzi věřitelů takto přiděleného správce na základě § 29 odst. 1 odmítnout a zvolit si správce nového, přičemž k tomuto kroku je třeba nejméně polovina věřitelů počítaných podle výše jejich pohledávek. Insolvenční správce nahrazuje dlužníka při nakládání s majetkovou podstatou, což představuje zabezpečení chodu podniku, rozprodej jeho majetku při konkurzu atd. Ustanovení § 37 InsZ mu ukládá povinnost postupovat při výkonu své funkce tak, aby byli věřitelé uspokojeni v co největší možné míře, a společné zájmy věřitelů preferovat před zájmy individuálními, ať už svými, či věřitelskými. Jeho úkolem je také poskytování součinnosti věřitelským orgánům k výkonu jejich funkce a informovat je a insolvenční soud nejméně jedenkrát za 3 měsíce o stavu insolvenčního řízení. Odměna správců za jejich výkon se řídí vyhláškou,15 v případě konkurzu jsou motivováni tím, že se jejich odměna odvíjí od výše výtěžku zpeněžení, v případě reorganizace a oddlužení je jsou jejich nároky fixní. Tyto pohledávky insolvenčních správců patří do skupiny pohledávek v § 168 InsZ, tedy skupiny pohledávek za majetkovou podstatou (viz dále).

2. 2. 5

Další subjekty

Kromě výše uvedených subjektů se insolvenční zákon zmiňuje ještě o dvou dalších, a sice státním zastupitelství a likvidátorovi dlužníka. Působnost státního zastupitelství v insolvenčním řízení je dána v § 69 InsZ, podle něhož je oprávněno podat opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nicméně jen za předpokladu, že je tato možnost dána všem účastníkům řízení (tedy dlužníkovi a všem jeho přihlášeným věřitelům). Jeho smyslem tedy není chránit zájmy jednotlivých věřitelů, ale má vystupovat pouze tehdy, pokud mají rozhodnutí dopad na všechny účastníky, tedy v případech, které ovlivňují celé řízení zásadním způsobem.16 Likvidátorova role je popsána v § 70 InsZ, kde se mu ukládá povinnost vykonávat svou působnost v rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce a vedle toho Vyhláška 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů 16 KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 165. 15

- 19 -

mu poskytnout náležitou součinnost. Jestliže jde o dlužnický insolvenční návrh, činí tak již od podání tohoto návrhu, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ze strany věřitele, vykonává svou působnost od rozhodnutí o úpadku.

2. 3

Zahájení insolvenčního řízení a jeho účinky

Aby byly insolvenčním řízením splněny cíle, jež byly představeny výše, musí být zákon zajistit podmínky pro jejich dosažení. Pokud omezíme účel insolvenčního práva pouze na bezprostředně účastněné subjekty, půjde zde zejména o to, aby byli věřitelé uspokojeni v co největší míře, za dosažení nejnižších transakčních nákladů a v co nejkratším čase, primárně bude tedy zájem stran orientován na majetek dlužníka, resp. majetkové podstaty. Ta musí být proto chráněna, a to jak před věřiteli a jejich případným individuálním postupem, ale i dlužníkem samotným.17

2. 3. 1

Návrh na zahájení insolvenčního řízení

Insolvenční řízení může být zahájeno jednak z podnětu dlužníka či věřitele, přičemž návrhy obou subjektů se z pohledu příslušných náležitostí mírně liší. Samotný návrh musí být podle § 97 odst. 2 InsZ opatřen úředně potvrzených podpisem fyzické osoby, která jej podala, což zakládá její odpovědnost za případnou vzniklou škodu či újmu, která byla návrhem, resp. posléze zahájeným insolvenčním řízením, způsobena. Ustanovení § 103 odst. 2 InsZ předepisuje navrhovateli uvést rozhodující skutečnosti, které dokládají úpadek dlužníka. Pro věřitele však může být splnění této podmínky spojeno s určitými nesnázemi, neboť nemá zpravidla přístup k detailním informacím o dlužníkově podnikání a v případě zahájení insolvenčního řízení, které bylo „neúspěšné“, co se týče prohlášení úpadku, se vystavuje riziku odpovědnosti za škodu či jinou újmu ve smyslu § 147 InsZ. Věřitel je zde totiž nucen doložit existenci úpadku, což s ohledem na vymezení úpadku pro něj podle § 3 odst. 1 a 2 InsZ znamená najít alespoň jednoho dalšího věřitele, který má vůči dlužníkovi pohledávku splatnou déle než 30 dní. Insolvenční zákon pak pamatuje v § 143 odst. 2 na možnost „umělého“ vytváření dalších dlužníkových věřitelů prováděný prostřednictvím převodu (částí) svých pohledávek a v insolvenčních návrzích je na tyto „nové“ věřitele proto nahlíženo jako na subjekty, jež nesplňují podmínku více věřitelů v § 3 odst. 1 písm. a) InsZ, ledaže by se stali vlastníky své pohledávky v době před 6 měsíci od podání předmětného návrhu. Podání insolvenční návrhu ze strany věřitele tudíž, jak

17

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 195.

- 20 -

vidno, je spojeno s možnými komplikacemi, které se mohou vyskytovat především ve fázi, kdy dlužníkova kritická situace není zcela zřejmá. Potenciální odpovědnost za škodu není ovšem přiřknuta jen věřitelům, nýbrž stíhá i samotného dlužníka, resp. fyzické osoby (statutární orgány apod.), pomocí kterých jedná, a to v §§ 98 až 100 InsZ, kdy škoda je zapříčiněna pozdně realizovaným dlužnickým insolvenčním návrhem.18 Dlužník může na rozdíl od věřitele podat insolvenční návrh podle § 97 odst. 3 InsZ i v případě hrozícího úpadku, což pak ve větší míře zpřístupňuje cestu k použití moratoria nebo reorganizace a motivuje pozitivně dlužníka k řešení své situace sanací v rámci insolvenčního řízení. Insolvenční zákon dlužníkovi v § 104 odst. 1 dále ukládá povinnost k návrhu připojit seznam svého majetku včetně pohledávek s uvedením dlužníků, seznam svých závazků s uvedením věřitelů, seznam svých zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek. Na základě těchto příloh pak může soud rychleji dospět k posouzení ekonomické situace dlužníka a celé řízení může být urychleno.

2. 3. 2

Účinky zahájení insolvenčního řízení

Insolvenční řízení je zahájeno dnem, kdy věcně příslušnému soudu dojde insolvenční návrh, jak vyplývá z dikce § 97 odst. 1 InsZ. Účinky, které se s insolvenčním řízením pojí, jsou rozesety na různých místech zákona a ve vztahu k tématu této práce mají větší či menší relevanci. Proto se omezím pouze na hlavní důsledky, které vyhlášením insolvenčního řízení nastávají. Předně je to podle § 101 InsZ oznámení zahájení insolvenčního řízení vyhláškou v insolvenčním rejstříku a následně jsou v tomto rejstříku vedeny všechny důležité události týkající se tohoto řízení. Podstatným faktem je, že insolvenční rejstřík má charakter bezplatného veřejně přístupného zdroje a jeho smyslem je umožnit věřitelům právě volný přístup k informacím a také usnadnit problematiku doručování v insolvenčním řízení. Tuto skutečnost nelze hodnotit jinak než pozitivně, nicméně je potřeba vidět i druhou stranu mince. Richter poměřuje tuto transparentnost řízení s náklady souvisejícími se zveřejněním insolvenčního řízení,19 kdy uvedení ve známost, že je rozhodováno o úpadku nějaké společnosti, tedy o otázkách její samotné existence, může zapříčinit či akcelerovat nepříznivý budoucí vývoj. Věřitelé a další subjekty zahrnuté do pole působnosti dané společnosti tak mohou racionálně z důvodu opatrnosti minimalizovat objem stávajících obchodních vztahů, což pak dále

Tato odpovědnost je k těmto osobám postavená velice tvrdým způsobem, jelikož důkazní břemeno leží na těchto osobách, které tak musí dokázat, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo za následek zmenšení rozsahu částky určené k vyplacení, popř. nesplnění bylo dáno skutečnostmi nezávislými na jejich vůli, které nemohly odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po nich bylo možné spravedlivě požadovat. 19 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 208-210. 18

- 21 -

umocní problémy dlužníka, a nelze pak vyloučit, že tato „opatrnost“ bude „hřebíčkem do rakve“. A to třeba i u společností, jež by měly za jiných okolností reálný předpoklad k úspěšné sanaci. Z důvodu ochrany dlužníkova majetku před postupem individuálních věřitelů je v ustanovení § 109 odst. 1 InsZ toto konání znemožněno. Jedná se o tři dimenze takového individuálního uplatňování nároků. V první řadě jde o soudní řízení dosud nezahájená, kdy zákon říká, že uhrazení pohledávek ani plnění jiných práv se nelze domáhat žalobou, ale je zapotřebí využít přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Zadruhé se insolvenční zákon vypořádává se zajištěním váznoucím na dlužníkově majetku, popř. majetkové podstatě. K tomu uvádí, že uplatnění a nové nabytí práva na uspokojení ze zajištění je dovoleno jen tehdy, pokud tak stanoví zákon, přičemž to platí i pro případy zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Nakonec pak brání provedení výkonu rozhodnutí či exekuci, které by postihovali dlužníkův majetek, popř. majetkovou podstatu. V souvislosti s ochranou majetkové podstaty před dlužníkem samotným stanovuje insolvenční zákon v § 111 odst. 1 omezení pro její nakládání a to tak, že je dlužník povinen zdržet se jednání způsobující podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení majetku, jakož i jeho nezanedbatelné zmenšení. V plnění peněžitých závazků je pak dlužník limitován rozsahem a podmínkami danými insolvenčním zákonem. Pokud by hrozily změny v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, může soud v souladu s § 113 InsZ rozšířit tuto restrikci vydáním předběžného opatření. V případě, že by se dlužník i tak dopustil jednání směřujícímu proti tomuto omezení, bylo by toto konání hodnoceno vůči věřitelům jako neúčinné (viz § 111 odst. 1 InsZ).

2. 4

Moratorium jako možnost odvrácení úpadku

Primárním účelem moratoria je ochránit dlužníka a jeho podnikání, který se ocitnul v ekonomických potížích. Druhotně pak tato ochrana dlužníka (za předpokladu jeho úspěšného „zotavení“) dopadá i na věřitele dlužníka, jejichž pohledávky mohou být posléze uspokojeny standardně v rámci obchodních vztahů a nemusí dojít k prohlášení úpadku dlužníka, načež by pravděpodobně získali pouze jejich určitou část. Jak již bylo vysvětleno výše, i zde by totiž mohl potenciálně hrozit postup individuálních věřitelů motivovaný jen svým vlastním okamžitým prospěchem, který by však poškodil nároky věřitelů jako celku a samozřejmě i existenci dlužníka samotného.20 To je zřejmé především u moratoria vyhlášeného mimo insolvenční řízení (viz dále), ale svůj efekt to může mít i u moratoria v již zahájeném insolvenčním řízení, kdy jednotliví věřitelé mohou např. ve snaze o 20

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 227.

- 22 -

převzetí dlužníkova podniku v rámci konkurzu nebo čistě z osobních důvodů tvrdě usilovat o prohlášení úpadku na majetek dlužníka. Zajímavou tezi ohledně moratoria vyjádřil ve své knize Tomáš Richter.21 Ten v moratoriu vidí protiváhu k zákonem stanovené odpovědnosti za škodu pro fyzické osoby - podnikatele a členy statutárních orgánů právnických osob podle §§ 98 - 100 InsZ za „opožděně“ podaný insolvenční návrh ve vztahu k okamžiku úpadku. Bez možnosti moratoria by pro tyto osoby (zejména pro členy statutárních orgánů, neboť fyzické osoby ručí celým svým majetkem) bylo vhodné podat insolvenční návrh hned, jakmile by hodnota závazků překročila reálnou hodnotu aktiv, aby se vyhnuli případné odpovědnosti a přímým nárokům ze strany věřitelů. Neměli by důvod snažit se zachraňovat „život“ řízené společnosti mimo insolvenční řízení, protože by bylo riziko následné ztráty vlastního majetku příliš velké. Je pak samozřejmě otázkou, jestli jsou poté po skončení insolvenčního řízení tyto „neuspokojené“ části pohledávek ze strany věřitelů v praxi dále uplatňovány v samostatných soudních řízeních ve větším měřítku a jedná se „reálnou“ hrozbu, nicméně jedinou možností, jak se takové (i teoretické) sankci na vlastní osobě vyhnout a přitom usilovat o překonání úpadku, ale i hrozícího úpadku, pak představuje podle současné právní úpravy moratorium.

2. 4. 1

Institut ochranné lhůty

Ochranná lhůta byla zakotvena do zákona o konkurzu a vyrovnání novelou tohoto zákona č. 122/1993 Sb. a měla plnit podobnou funkci jako později moratorium. Ve srovnání s moratoriem je úprava daného institutu relativně krátká a v zákoně jí bylo věnováno 6 paragrafů, a sice §§ 5a až 5f, z toho byl ten poslední zrušen (moratorium je rozepsáno do 13). V následujícím textu nebude charakterizována ochranná lhůta úplně do detailu, spíše půjde o to zachytit její hlavní podstatu a také ji v určitých ohledech porovnat se současným moratoriem. Ochranná lhůta umožňovala dlužníkovi, na něhož byl podán návrh na konkurz, stabilizovat finanční poměry a překonal stav úpadku. Ochranná lhůta mohla vzniknout pouze na základě návrhu dlužníka, který musel obsahovat náležitosti ne nepodobné jako v případě návrhu na moratorium (seznamy majetku, věřitelů, účetní závěrka atd.), přesto však zde byl docela kardinální rozdíl spočívající v tom, že k povolení ochranné lhůty nebylo zapotřebí souhlasu věřitelů, formální požadavky návrhu byly tedy pro dlužníka nižší. Na druhou stranu zde bylo nastaveno „síto“ v podobě hranice nejméně 50 zaměstnávaných osob v pracovním poměru, čímž byly z působnosti vyjmuty menší společnosti a živnostníci. Soud také při rozhodování o povolení přezkoumával dlužníkem navrhované řešení majetkových poměrů. 21

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 156, 227.

- 23 -

Trvání ochranné lhůty bylo rovno 3 měsícům a mohlo být soudem prodlouženo na návrh dlužníka a se souhlasným vyjádřením věřitelského výboru o další 3 měsíce. Účinky, které s sebou nesla, byly tyto. Předně nemohlo dojít podle § 12a odst. 3 ZKV k prohlášení konkurzu (průběh řízení podle ZKV měl poněkud odlišný charakter ve srovnání s nynější právní úpravou, nicméně podstata věci zde zůstává obdobná). Dále bylo věřitelům odejmuto právo vymáhat své pohledávky individuální cestou pomocí exekuce s výjimkou pohledávek pracovněprávních a pohledávek z titulu daní, poplatků, cel a pojistného na zdravotní a sociální pojištění, zahájená soudní řízení se přerušovala (opět díky jiné konstrukci úpadkového řízení) a dlužníkovi byly pod sankcí neúčinnosti zakázány veškeré úkony směřující ke zkracování věřitelů

2. 4. 2

Současná právní úprava moratoria

Přijetím insolvenčního zákona, který nabyl účinnosti v roce 2008, byl zaveden institut moratoria, který měl do jisté míry nahradit institut ochranné lhůty ze zákona o konkursu a vyrovnání. V důvodové zprávě k insolvenčnímu zákonu je řečeno, že zvolení odlišného pojmenování bylo záměrné, a to zejména z důvodu poněkud odlišného charakteru nového institutu (a jeho vazeb na úpadek, popř. hrozící úpadek) a také zprofanovanosti institutu ochranné lhůty, který byl chápan velmi složitě a díky své špatné provázanosti s ostatními částmi někdejšího zákona byl prakticky neupotřebitelný).22 Insolvenční zákon upravuje moratorium zejména v §§ 115 až 127, nicméně další související ustanovení týkající se bezprostředně tohoto institutu jsou k nalezení v celém předpisu. Jeho explicitní definici, tedy co moratorium vlastně je, nám zákon nikde neposkytuje, a vysvětluje jej jen s ním spojenými účinky. Na tomto místě je možná vhodné zmínit, že Richter ve své publikaci rozlišuje mezi dvěma moratorii, přičemž to, o němž pojednává tato kapitola, označuje za moratorium soudní a vedle něj staví moratorium automatické.23 Automatické moratorium nastává „automaticky“ zahájením insolvenčního řízení, tedy jaksi mimoděk v rámci rozhodování o úpadku dlužníka (což nemění nic na jeho opodstatněnosti) a jako takové není vázáno na žádné rozhodnutí soudu (soud jen zveřejní vyhlášku o zahájení řízení). Soudní moratorium je však naopak podmíněno souhlasným rozhodnutím soudu po splnění stanovených podmínek, nenastává tudíž „automaticky“. V dalším textu bude vždy termín moratoria odpovídat moratoriu soudnímu. Návrh na moratorium může v souladu s § 115 InsZ podat dlužník, jenž je podnikatelem ve stavu úpadku či hrozícího úpadku s jedinou výjimkou, jíž je

Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 23 RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 227. 22

- 24 -

právnická osoba, která je v likvidaci, neboť ta už neprovozuje podnikatelskou činnost. K tomu, aby soud moratorium vyhlásil, musí podání obsahující jeho návrh splňovat několik podmínek, které jsou níže rozděleny do několika bodů: 1. Obecné náležitosti podání (§ 116 odst. 1 InsZ): Ty jsou předepsány v ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ, jedná se o určení soudu, kterému je podání určeno, určení subjektu, který jej provádí, jaké věci se týká a co sleduje. Podání pak musí být doplněno o datum a podpis podávající subjektu. V případě zastoupení advokátem je možné nahradit jeho podpis otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. 2. Seznamy a listiny nutné pro insolvenční návrh (§ 116 odst. 2 InsZ): Tato podmínka je důvodná zejména pro případ, kdy dlužník reaguje na insolvenční návrh věřitele, nicméně její význam lze doložit i u návrhu na moratorium před zahájením insolvenčního řízení. Jak již bylo řečeno, těmito dokumenty jsou: seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a další listiny, které dokládají úpadek či hrozící úpadek. 3. Poslední účetní závěrka dlužníka (§ 116 odst. 2 InsZ) 4. Písemný souhlas většiny věřitelů (§ 116 odst. 2 InsZ): Jelikož důsledky moratoria dopadají především na pole právních vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli, neomezil zákonodárce jeho vyhlášení pouze na aktivitu dlužníka a posouzení soudu, ale zahrnul do něj právě i věřitele. O tom, že je schopen díky moratoriu překonat stávající složitou ekonomickou situaci, musí dlužník přesvědčit většinu svých věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek, přičemž jejich souhlas musí být doložen úředně ověřenými podpisy. Jako časový okamžik se potom bere stav ke dni podání návrhu, jak dovodil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 29. 12. 2011 sp. zn. MSPH 89 INS 11652/2011, 2 VSPH 1434/2011-A-19.24 5. Skutečnosti, které opravňují vyhlášení moratoria (§ 116 odst. 1 InsZ): Je povinností dlužníka vylíčit v podání skutečnosti, na základě kterých může soud dospět k závěru, že vyhlášení moratoria má svůj opodstatněný význam, sleduje dlužníkův poctivý záměr a pomůže překonat mu stav úpadku, popř. hrozícího úpadku.25 Tato podmínka v ustanovení § 116 odst. 1 InsZ pak dává jako jediná soudu

24 Vrchní soud zde jako odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud první instance totiž původně odmítl dlužníkův návrh s odůvodněním, že výše pohledávek věřitelů, kteří vyslovili s moratoriem souhlas, nepředstavuje zákonem stanovenou jejich nadpoloviční většinu, když jako základnu soud zvolil celkový souhrn závazků z poslední účetní závěrky dlužníka. Odvolací soud však uvedl, že „při posuzování, zda jsou splněny předpoklady vymezené v ustanovení § 116 odst. 2 InsZ, zejména zda dlužník splnil povinnost předložit písemné prohlášení většiny svých věřitelů počítané podle výše jejich pohledávek, že s vyhlášením moratoria souhlasí, je třeba vyjít ze stavu ke dni podání návrhu. To v případě, že je majetková situace dlužníka co do jeho zatížení závazky v době podání návrhu odlišná od stavu podchyceného v poslední účetní závěrce, znamená, že je třeba vyjít z údajů obsažených v seznamu závazků, jenž musí být zpracován podle aktuálního stavu.“ Tím pak bylo vyhověno dlužníkově návrhu na vyhlášení moratoria. 25 KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 232.

- 25 -

prostor k vlastnímu uvážení a materiálnímu přezkumu26, jelikož posouzení splnění ostatních náležitostí má veskrze formální charakter. Pro podání návrhu na moratorium je v § 115 InsZ stanovena lhůta, která se liší v závislosti na tom, zda bylo insolvenční řízení zahájeno na popud dlužníka, či věřitele. Dlužníkovi je ponechána sedmidenní lhůta od podání vlastního insolvenčního návrhu, v případě věřitelského návrhu je tato lhůta rovna 15 dnům a začíná běžet od doručení tohoto návrhu. Obě tyto lhůty jsou lhůtami procesními.27 Rozhodnutí o návrhu na moratorium musí být soudem učiněno nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy byl tento doručen. Tato relativně krátká doba k rozhodnutí je stanovena s ohledem na základní zásadu insolvenčního řízení, a to jeho rychlé a hospodárné uspokojení věřitelů. S tím také koresponduje vyjmutí ustanovení v § 43 OSŘ z možného použití, tedy že soud v případě podání, které by nebylo způsobilé k projednání, nemůže vyzvat dlužníka k jeho opravě či doplnění. Návrh může být dlužníkem opraven či doplněn pouze do doby, než soud vydá s ním spojené rozhodnutí. Logicky se jedná pouze o dobu do rozhodnutí v první instanci, nikoli pak v odvolacím řízení. K takovým změnám v návrhu se pak v řízení v druhém stupni nepřihlíží.28 Soud návrhu vyhoví a moratorium vyhlásí za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro jeho vydání, v opačném případě návrh odmítne. Proti rozhodnutí, jímž je moratorium vyhlášeno, není přípustné odvolání, opět z důvodu zásady rychlého a hospodárného řízení. Odvolání je přípustné, pouze pokud je návrh odmítnut a k jeho podání je oprávněna jen osoba dlužníka. Účinky moratoria nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o jeho vyhlášení v insolvenčním rejstříku, jak je uvedeno v § 119 InsZ, a jeho trvání se odvíjí od doby uvedené v dlužníkem podaném návrhu, nejdéle však může činit 3 měsíce. Lze pak předpokládat, že tříměsíční lhůta bude v dlužnických návrzích svým způsobem „automaticky“ přijímaná, neboť není důvod, proč by žádali o prohlášení moratoria na dobu kratší. Doba trvání moratoria pak může být prodloužena o dalších maximálně 30 dní za podmínky, že dlužník návrh na prodloužení doplní o aktualizovaný seznam jeho závazků a opět písemné prohlášení většiny věřitelů (jež je počítána podle výše jejich pohledávek) s jejich úředně ověřenými podpisy. Účinky, se kterými je moratorium spojeno a na základě nichž je dlužníkovi poskytnuta cílená ochrana, jsou následující:

HAVEL, Bohumil. Co se smí a co třeba již ne v moratoriu podle insolvenčního zákona? Glosa k účinkům moratoria podle § 122 InsZ. Obchodněprávní revue, 2009 (3), s. 72. 27 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne VS ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. KSCB 25 INS 6516/2009, 1 VSPH 799/2009-A 28 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne VS ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. KSPH 36 INS 15023/2011, 1 VSPH 1441/2011-A-19 26

- 26 -

1. Zachování účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení (§ 120 odst. 1 InsZ): Ty jsou vymezeny v §§ 109 až 114 InsZ, jedná se např. o změnu způsobu uplatňování pohledávek věřiteli, nemožnost provedení exekuce či omezení nakládání s majetkovou podstatou stranou dlužníka. Účelem těchto účinků bylo především ochránit společný zájem věřitelů, nicméně v rámci moratoria je tato ochrana významná i ve vztahu k podnikání dlužníka. 2. Nemožnost vydat rozhodnutí o úpadku (§ 120 odst. 2 InsZ): Bez této podmínky by úprava moratoria jakkoli postrádala smysl, protože jeho záměrem je pod soudní ochranou právě pomoci dlužníkovi překonat stav úpadku, popř. hrozícího úpadku. 3. Zákaz ukončení smluv ze strany věřitelů (§ 121 odst. 2 InsZ): K zachování provozu dlužníkova podniku je žádoucí, aby nebyl zásadně narušen jeho provoz. Proto je moratorium také zakazuje věřitelům ukončit jednostranně smluvní vztah (tj. dát výpověď či odstoupit od smlouvy), který trval nejméně 3 měsíce ke dni vyhlášení moratoria a který se týká dodávek energií, surovin a dalšího zboží a služeb. Pokud by tomu tak nebylo, hrozilo by reálné nebezpečí, že by zejména věřitelé, kteří neudělili souhlas s vyhlášením moratoria, přestali dodávat klíčový produkt či službu, což by pak vyústilo v další problémy a zhoršení hospodářské situace dlužníka a mohlo by dojít ke zmaření celého záměru moratoria, tedy překonat „krizi“ podniku, naopak by mohl být provoz podniku zcela ochromen. Tento zákaz ukončení smluvního vztahu je však podmíněn tím, že dlužník hradí předmětným věřitelům alespoň závazky vznikající za doby trvání moratoria (viz bod 4.). 4. Přednostní placení nově vzniklých závazků (§ 121 odst. 1 InsZ): Obecně platí, že nejdříve by měly být placeny závazky, u nichž nastala nejdříve jejich splatnost, jinak se dlužník vystavuje riziku zvýhodňování věřitele a spáchání trestného činu podle § 223 TrZ. V průběhu působení moratoria je však dlužníkovi umožněno toto pravidlo „porušit“ a hradit přednostně své závazky, jež bezprostředně souvisí se zachováním provozu podniku a které vznikly v době před 30 dny před vyhlášením moratoria nebo po něm. Toto „uvolnění rukou“ pak dává dlužníkovi, který se potýká s velkým zadlužením z minulosti, šanci operativně řešit nastalou situaci a vyjít věřitelům alespoň dočasně finančně vstříc a podpořit tak jejich motivaci. Samotný zákaz vypovězení smluv věřiteli by totiž nemusel být pro překonání úpadku či hrozby úpadku dostatečný. Mohlo by totiž dojít k situaci, kdy by věřitelé, kteří nedali souhlas s vyhlášením moratoria, byli nuceni zákonem proti své vůli dodržovat plnění z dříve sjednaných smluv s dlužníkem a přitom by zde byla reálná hrozba toho, že tyto dodávky či služby nebudou v rámci insolvenčního řízení uhrazeny (resp. uhrazeny v přijatelné výši). Konání v souladu se zákonem by tak znamenalo pro tyto věřitele dále vznikající škodu. Jelikož však může dlužník tyto závazky plnit

- 27 -

přednostně, mohou být tito věřitelé ihned uspokojováni a jejich práva tak nemusí být dotčena.29 5. Omezená možnost započítávání pohledávek (§121 odst. 3 InsZ): Na rozdíl od úpravy v ZKV nejsou věřitelé podle současného legislativního znění v jednostranném započítávání pohledávek vůči dlužníkovi omezováni, a to až do prohlášení jeho úpadku. Existuje však pár výjimek a jednou z nich je i odlišné fungování v rámci institutu moratoria. V průběhu jeho trvání je totiž započtení pohledávek nepřípustné, pokud insolvenční soud neurčí jinak v souladu s § 82 odst. 3 písm. a) vydáním předběžného opatření, které by tuto eventualitu umožnilo. 6. Odklad některých účinků (§ 120 odst. 1 InsZ): I v době trvání moratoria mají oprávněné osoby možnost přistoupit k řízení a věřitelé mohou přihlásit svoji pohledávku přihláškou, zákon však stanovuje, že účinky těchto úkonů nastanou až zánikem moratoria. Dlužník pak může sám navrhnout soudu, aby ustanovil v souvislosti s vyhlášením moratoria předběžného správce (viz § 27 odst. 2 InsZ). Tento návrh může vzejít i ze strany věřitelů, kteří s moratoriem nevyslovili souhlas, pokud však výše jejich pohledávek tvoří nejméně jednu desetinu pohledávek dlužníka uvedených v seznamu závazků, čímž je jim zákonem dána alespoň určitá možnost ovlivnění chodu provozu podniku. Soud oběma těmto návrhům podle § 123 InsZ musí vyhovět, může však uložit navrhovatelům, aby zaplatili zálohu na náklady předběžného správce. Insolvenční zákon v § 124 vyjmenovává způsoby, jak může dojít k zániku moratoria. 1. Uplynutí doby (§ 124 odst. 1 InsZ): Půjde nejčastěji o 3 měsíce od vyhlášení moratoria, tato doba může být prodloužena o dalších 30 dní. 2. Skončení insolvenčního řízení (§ 124 odst. 5 InsZ): Jedná se o situace, kdy soud insolvenční návrh zamítne či odmítne, popř. o něm zastaví řízení. Akcesorní povaha moratoria vzhledem k insolvenčnímu řízení má pak za následek jeho zánik.30 3. Zrušení moratoria soudem na návrh věřitelů (§ 124 odst. 2 písm. a) InsZ): Situace dlužníka se může v období trvání moratoria zásadně změnit, a to např. vlivem dalšího zhoršení jeho ekonomických výsledků nebo se k věřitelům mohou dostat nové dosud neznámé informace o jeho podnikání. Za tohoto stavu, kdy se může stát zřejmým, že nelze odvrátit jeho úpadek, není účelné prodlužovat ke škodě věřitelů tuto probíhající „agónii“. Proto mají věřitelé právo navrhnout soudu zrušení moratoria, ten tomuto návrhu za předpokladu, že byl návrh podán většinou věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek uvedených v seznamu závazků, vyhoví. 4. Zrušení moratoria soudem z důvodu neposkytnutí pravdivých či úplných informací (§ 124 odst. 2 písm. b) InsZ): Soudu je dána pravomoc rozhodnout o 29 30

KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 237. KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 241.

- 28 -

zrušení moratoria i bez návrhu věřitelů, a to tehdy, když vyjdou najevo skutečnosti, jejichž známost by jinak vedla k tomu, že by moratorium vůbec nebylo vyhlášeno. V Komentáři k insolvenčnímu zákonu31 jsou pak tyto skutečnosti rozděleny do dvou skupin. V první řadě to jsou nepravdivé údaje v dlužníkově návrhu na moratorium, přičemž zákon dále nespecifikuje, o jak závažné informace musí jít. Nicméně soudu předepisuje, aby v tomto případě vydal rozhodnutí o zrušení moratoria mj. po slyšení dlužníka, čím je mu dán prostor pro vlastní uvážení. Druhá skupina zahrnuje moratorium, jež je zahájeno a vedeno nepoctivým záměrem dlužníka, který tímto sledoval přednostní uspokojení některých svých věřitelů. Zde musí soud k posouzení opět využít slyšení dlužníka, předběžného správce a alespoň tří největších věřitelů, kteří se podepsali pod souhlas k vyhlášení moratoria. V zákoně uvedené důvody pro zrušení moratoria soudem však mají jen demonstrativní povahu, čímž tak nejsou pro toto zrušení vyloučeny důvody další jiné. Jak již bylo naznačeno dříve, moratorium nemusí být zahájeno jen v probíhajícím insolvenčním řízení, ale dlužníkovi se může dostát stejné ochrany před individuálním postupem věřitelů i mimo insolvenční řízení. Insolvenční zákon se věnuje tomuto tématu v §§ 125 a 126 a institut označuje jako moratorium před zahájením insolvenčního řízení, což podle mého názoru není zcela ideální pojmenování, neboť implicitně předpokládá, že dřív nebo později zahájení insolvenčního řízení s daným subjektem začne, k čemuž však samozřejmě nemusí dojít. Proto budu používat v textu kromě tohoto termínu také snad méně zavádějící pojem moratorium mimo insolvenční řízení. Po jeho vyhlášení nastávají účinky jako v případě „standardního“ moratoria, což potvrzuje i § 126 odst. 2 InsZ. Mírné nuance pak vyplývají z charakteru situace, kdy s dlužníkem není vedeno insolvenční řízení. Do rozhodnutí o vyhlášení moratoria tedy nejsou zveřejňovány informace o průběhu řízení (mj. tedy údaje o ekonomickém stavu dlužníka) a právo nahlížení do soudního spisu je dáno po tuto dobu jen dlužníkovi. Pro vyrozumění o vyhlášení moratoria se použije ustanovení v § 102 InsZ, jež se vztahuje např. na finanční úřad, celní úřad, úřad práce, okresní správu sociálního zabezpečení apod. Moratorium mimo insolvenční řízení zaniká kromě důvodů uvedených v § 124 InsZ také podáním insolvenčního návrhu ze strany dlužníka. V § 127 InsZ je řešena odpovědnost dlužníka v době trvání moratoria za škodu či jiné újmy věřitelům. Tato škoda je podmíněna porušením povinností stanovených v zákoně a lze se jí zprostit, pokud dlužník prokáže, že jí nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné se zřetelem k průběhu moratoria spravedlivé považovat. Takovéto vymezení odpovědnosti za škodu má, jak vidno, velmi obecný charakter. Důležité však je, že odpovědnost stíhá nejen dlužníka

31

KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 240.

- 29 -

samotného, ale v souladu s § 127 odst. 2 i členy jeho statutárního orgánu, a to společně a nerozdílně.

2. 5

Uplatňování pohledávek

Základní motivací pro vstup do insolvenčního řízení pro věřitele je zpravidla získat plnění na svou pohledávku vůči dlužníkovi a v dané situaci (za předpokladu dlužníkova úpadku) v zásadě představuje jedinou a poslední možnost, jak toto plnění inkasovat. V běžném mimoinsolvenčním prostředí jsou standardně uplatňovány nároky plynoucí z pohledávek po splatnosti individuální cestou. Nejprve věřitel podá obvykle žalobu na zaplacení určité částky, čímž je započato nalézací řízení. V případě, že soud (či jiný orgán) právo věřiteli přizná a jeho příslušné rozhodnutí nabude právní moci a vykonatelnosti, může věřitel přikročit k zahájení exekučnímu řízení a výkonu rozhodnutí, v rámci něhož bývá pohledávka vymožena i proti vůli dlužníka. Z celého předcházejícího textu však plyne, že takový individuální postup věřitelů v insolvenčním řízení není možný a je třeba počínat kolektivně. Tomáš Richter proto insolvenční řízení též označuje jako kolektivní nalézací řízení,32 v němž je rozhodováno právě o otázce věřitelských nároků, a to včetně jejich konečné míře uspokojení. Protože se jedná o zvláštní řízení, jsou také uplatňovány pohledávky jiným způsobem než žalobou. To se děje prostřednictvím přihlášky pohledávky, jež z obsahového hlediska žalobu připomíná, nicméně k tomu, aby se věřitelé stali účastníky insolvenčního řízení a dostalo se jim možnosti participovat na uspokojení z majetkové podstaty dlužníka, musí přihlášku u soudu podat (existují určité skupiny věřitelů, kterých se tato povinnost netýká, např. zaměstnanci dlužníka). Lhůta pro přihlášení pohledávek je stanovena v § 136 InsZ, podle něhož je v pravomoci soudu tuto lhůtu vymezit od 30 dní do 2 měsíců od rozhodnutí o úpadku dlužníka33. Soudy je obvykle pro tento účel požívána lhůta minimální, tedy 30 dní, nejspíše z důvodu urychlení insolvenčního řízení. Má se za to, že věřitelům je toto rozhodnutí doručeno a jsou poučeni, na základě zveřejnění informace v insolvenčním rejstříku, očekává se od nich tedy, že si budou svá práva střežit a „kontrolovat“ stav tohoto řízení. Jestliže by totiž svoji pohledávku nepřihlásili do konce této krátké lhůty, k jejich nároku by nebylo přihlíženo. Věřitelé samozřejmě nejsou nijak omezeni podat přihlášku pohledávky ještě před rozhodnutím o úpadku, tzn. již od doby zahájení insolvenčního

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 232. Pokud ovšem není s tímto rozhodnutím spojeno zároveň rozhodnutí o způsobu řešení úpadku oddlužením, kde je fixně zakotvena doba 30 dní. Tato eventualita se však týká jen nepodnikajících osob. 32 33

- 30 -

řízení. Pokud však soud o úpadku dlužníka nerozhodne, tato podání se stanou zbytečnými. Jak bylo řečeno, pohledávka musí být přihlášena až na výjimky všemi věřiteli. Z toho vyplývá, že se přihlašují pohledávky jak splatné, tak ty, u nichž ještě k jejich splatnosti nedošlo, přihlašují se pohledávky zajištěné i nezajištěné, pohledávky vykonatelné, pohledávky podřízené, pohledávky podmíněné i pohledávky nepeněžité. Charakter pohledávky je pak nutné uvést v přihlášce. U problematiky nesplatných pohledávek se zastavil ve své knize Tomáš Richter,34 který považuje skutečnost, že se přihlašují ve své nominální výši za nesprávnou, neboť tak dochází k jejich „akceleraci“ a stávají se automaticky splatnými. Z tohoto důvodu by správně měly pak být diskontovány. Zákon však o této úpravě jistiny mlčí, hodnota přihlašovaných pohledávek tak odpovídá jejich „plné“ výši. Součástí pohledávky v přihlášce může být a v případě již splatných pohledávek zpravidla i bývá její příslušenství. Jedná se zejména např. o úrok z prodlení podle § 517 ObčZ, poplatek z prodlení podle § 697 ObčZ nebo náhradu nalézacího či exekučního řízení. Tyto další oprávněné nároky pak dále zvyšují původní hodnotu dlužníkových závazků. Dále často dochází ze strany věřitelů také k uplatňování smluvních pokut (pokud byly smluvně sjednány) podle §§ 544 a 545 ObčZ, popř. podle §§ 300 až 302 ObchZ, která vzniká v případě porušení dohodnuté povinnosti ve smlouvě. Smluvní pokuta představuje na rozdíl od příslušenství samostatný nárok (proto se musí uplatňovat samostatnou přihláškou), ale také přispívá k „nárůstu“ dlužníkových závazků. Přihlášené pohledávky jsou pak přezkoumány insolvenčním správcem, jak dokládají §§ 188 a 189 InsZ. Jeho úkolem je tyto přihlášky přezkoumat, přičemž vychází z přiložených dokladů, účetnictví dlužníka, případně může využít součinnosti orgánů, které ji jsou povinny poskytnout. Insolvenční správce poté sestaví seznam přihlášených pohledávek s identifikací jednotlivých věřitelů, důvodem vzniku pohledávek, jejich výší a pořadím, případně důvodem a způsobem zajištění a zašle tento seznam soudu. U pohledávek, které popírá, tuto skutečnost výslovně uvede (případné spory o pravost, výši nebo pořadí mezi insolvenčním správcem a danými věřiteli jsou pak řešeny v rámci incidenčních sporů). Výsledný seznam pohledávek je pak předmětem přezkumného jednání u insolvenčního soudu. V souvislosti s přihlašováním pohledávek je třeba zmínit jeho možnou zneužitelnost. Insolvenčním zákonem jsou věřitelům dány v řízení podstatné pravomoci, především co se týče hlasování (např. volba subjektů do věřitelského výboru, odvolání insolvenčního správce, „povolení“ reorganizace), přičemž váha hlasů jednotlivých věřitelů bývá v tomto hlasování určována na základě výše jejich 34

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 234.

- 31 -

pohledávek, což znamená, že čím větší pohledávka, tím větší vliv. Proto vedle samotného přezkumu pohledávek umožňuje insolvenční zákon v §§ 178 až 182 sankcionovat věřitele, kteří by své záměrně pohledávky nadhodnocovali. To se týká podle § 178 InsZ pohledávek, jejichž skutečně zjištěná výše činí méně než 50% přihlášené částky (obdobně pak jde v § 179 InsZ o zajištěné pohledávky a míru tohoto zajištění) a sankce spočívá ve dvou aspektech, které Richter nazval jako element propadný a element platební.35 Element propadný má za následek skutečnost, že se nebude v pokračujícím řízení přihlíženo ani k případně zjištěné části pohledávky, věřitel tedy přijde „o vše“. Element platební pak postihuje daného věřitele povinností zaplatit rozdíl mezi přihlášenou a zjištěnou částkou ve prospěch majetkové podstaty. Element propadný nastává podle zákona vždy automaticky, element platební je podmíněn rozhodnutím soudu na návrh insolvenčního správce. Tato sankce je dále umocněna v § 181 InsZ, kdy povinnost zaplatit výše uvedenou sankci stíhá nejen věřitele takto přihlášené pohledávky, ale i osobu, která přihlášku podepsala (popř. osobu, která zmocnila na základě plné moci někoho k podepsání), přičemž věřitel a tato osoba ručí svým majetkem společně a nerozdílně. Zvláštní postavení mají pohledávky ve spojitosti s moratoriem. Insolvenční zákon konkrétně mluví o dvou skupinách: 1. Moratorium v rámci insolvenčního řízení: Předmětné pohledávky jsou vymezeny jako vzniklé za doby trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2 InsZ (tedy věřitelé dodávající dlužníkovi energii, suroviny a další zboží a služby, přičemž uzavřené smlouvy ke dni vyhlášení moratoria existovaly nejméně 3 měsíců). 2. Moratorium mimo insolvenční řízení: Zde se jedná o pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2 InsZ, pokud bylo insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě jednoho roku od zániku moratoria. Pohledávky v první skupině patří mezi pohledávky za majetkovou podstatou (viz § 168 InsZ), pohledávky v druhé skupině náleží mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (viz § 169 InsZ). Důležité však je, že se obě tyto skupiny chovají v insolvenčním řízení obdobně a mají stejné postavení. Především pro ně platí, že je není třeba přihlašovat u soudu a podstupovat s nimi celý proces přezkoumávání atd., ale uplatňují se přímo u insolvenčního správce, popř. u osoby s dispozičním oprávněním, přičemž je jich možné uspokojit kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po rozhodnutí po úpadku v plné výši, pokud není zákonem stanoveno jinak.36 Zákon tak posiluje postavení těchto věřitelů (resp. jejich nároků) vzhledem k ostatním.

35 36

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 240. KOTOUČOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář, 2010, s. 368, 374.

- 32 -

2. 6

Způsoby řešení úpadku

Obecně lze rozdělit průběh insolvenčního řízení do tří fází. První fáze je soustředěna na vyšetření úpadku dlužníka a končí rozhodnutím soudu, v němž je zjištěn, popř. jiným rozhodnutím podle § 142 InsZ jako odmítnutí či zamítnutí insolvenčního návrhu, zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka, zastavení řízení nebo zpětvzetí návrhu. Druhá fáze spadá do období mezi rozhodnutím o úpadku a rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, které může trvat podle § 149 InsZ nejdéle 3 měsíce, v případech, kdy bude s rozhodnutím o úpadku spojeno současně rozhodnutí o způsobu jeho řešení, pak tato fáze vůbec nebude přítomna. Třetí fáze pak představuje už samotné „řešení“ úpadku a pokračuje až do skončení insolvenčního řízení. Současná česká právní úprava dovoluje řešit úpadek třemi způsoby: konkurzem, reorganizací a oddlužení. Jelikož je oddlužení určeno pro nepodnikající osoby, bude dále v textu pozornost věnována především prvním dvěma zmíněným metodám. Zásadní rozdíl mezi reorganizací a konkurzem není ani tak v otázce závažnosti krize společnosti a její „ozdravitelnosti“, ale v otázce, komu budou prodány prostředky z dlužníkova majetku.37 U konkurzu dojde k rozprodání aktiv dlužníka třetím osobám a z takto nabytých prostředků budou posléze uspokojeni věřitelé, u reorganizace pak putují peníze přímo od dlužníka k věřitelům.

2. 6. 1

Konkurz

Insolvenční zákon se konkurzu věnuje v §§ 244 až 315. Jedná se o způsob řešení dlužníkova úpadku, kdy je zpeněžena majetková podstata a z výtěžku jsou poměrně uspokojeny pohledávky věřitelů. Neuspokojené pohledávky či jejich části po skončení insolvenčního řízení teoreticky nezanikají, nicméně s ohledem na zrušení společností po skončení konkurzu podle § 68 odst. 3 písm. f) ObchZ a následného výmazu z obchodního rejstříku neexistuje subjekt, na kterém by se bylo možné nároků domáhat (týká se tedy jen společností, ne fyzických osob). Dispoziční právo je v konkurzu přiřčeno insolvenčnímu správci, který může se souhlasem věřitelského výboru (popř. i soudu) zpeněžit majetkovou podstatu dlužníka třemi způsoby, jak lze dovodit z § 286 InsZ:38 1. Prodej veřejnou dražbou (§ 286 odst. 1 písm. a)): Z hlediska transparentnosti představuje nejlepší metodu, kterou lze uplatnit zejména u obecně RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 342. Daniel Ševčík - insolvenční správce. Zpeněžení majetku dlužníka [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupný z WWW: 37 38

- 33 -

využitelného majetku, jako jsou např. nemovitosti, využívána bude zřejmě i v případě prodeje celého podniku. 2. Soudní prodej (§ 286 odst. 1 písm. b)): Vzhledem k jeho formální náročnosti a zdlouhavosti není tento způsob příliš využíván. 3. Prodej mimo veřejnou dražbu (§ 286 odst. 1 písm. c)): Ve srovnání s prodejem ve veřejné dražbě je tento způsob zatížen menšími transakčními náklady (odměna dražebníka atd.). Majetek zde bývá prodáván přímo druhé straně a může být charakteristický často specifickou povahou věci nebo jeho relativně nízkou hodnotou, Je důležité uvést, že dlužníkova aktiva nemusí být rozprodávány pouze po částech, ale může také dojít ke zpeněžení podniku jako celku. I z konkurzu tedy může podnik vyjít ve stavu, kdy pokračuje ve své ekonomické činnosti (ve smyslu fyzické činnosti, nikoli právní samozřejmě). Tuto možnost upravuje § 290 InsZ a je vázána na souhlas věřitelského výboru i soudu. Na nabyvatele podniku pak podle § 291 InsZ přecházejí pouze závazky z pracovněprávních vztahů s výjimkou pracovněprávních pohledávek dlužníkových zaměstnanců vzniklých do účinnosti smlouvy, na základě níž byl podnik koupen. Zákon pamatuje také na eventuální koupi podniku či části majetkové podstaty ze strany dlužníka, osob mu blízkých a dalších potenciálně zainteresovaných osob (viz § 295 InsZ), kteří by se takto „obejít“ související závazky a vyjít z insolvenčního řízení s podnikem s „čistým štítem“. Tento majetek pak na tyto osoby nemůže být převeden ani po 3 letech po skončení konkurzu. Už bylo řečeno, že v případě konkurzu se můžou zajištění věřitelé těšit speciálního postavení, kdy je jejich pohledávku možné podle § 298 InsZ uspokojit přímo z výtěžku ze zpeněžení zastavěného majetku, kterou lze navíc v souladu s § 305 InsZ uspokojit ještě před rozvrhovým usnesením. Přednostně jsou pak uspokojovány pohledávky podle §§ 168 a 169 InsZ, kam patří např. odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, pohledávky spojené s udržováním a správou majetkové podstaty, pohledávky na výživném ze zákona atd. V závěru procesu zpeněžování majetkové podstaty předloží insolvenční správce soudu konečnou zprávu, která dokumentuje jeho činnost v průběhu insolvenčního řízení a podává informace o finančních výsledcích, především přehled všech pohledávek k uspokojení, přehled výdajů spojených se správou majetkové podstaty, přehled zpeněžení majetkové podstaty, přehled nezpeněženého majetku s odůvodněním, proč se tomu tak stalo apod. Po schválení konečné zprávy soudem podá insolvenční správce u soudu návrh na rozvrhové usnesení, v němž je uvedeno, kolik bude na každou přihlášenou pohledávku uhrazeno. Soud po věcném přezkoumání návrhu vydá rozvrhové usnesení, v němž stanoví lhůtu v délce maximálně 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení, ve které má dojít ke splnění tohoto usnesení insolvenčním správcem a zprostředkovanému uspokojení

- 34 -

pohledávek věřitelů. V návaznosti na splnění rozvrhového usnesení pak nastává skončení konkurzu a celého insolvenčního řízení.

2. 6. 2

Reorganizace

Na rozdíl od konkurzu při reorganizaci nedochází k právnímu zániku společnosti v úpadku a je jí dovoleno pokračovat v podnikatelské činnosti, nicméně za omezujících podmínek, které mohou spočívat i ve změně kapitálové a vlastnické struktury. Úprava reorganizace je vtělena do §§ 316 až 364 InsZ. Jelikož je reorganizace náročnější na kooperaci jednotlivých subjektů a tím i vyšší transakční náklady a stejně tak je její význam podmíněn úspěchem a naplněním reorganizačního plánu, jsou pro její použití nastaveny zákonem nastaveny určité limity, které Richter označuje jako kvantitativní a kvalitativní branou reorganizace,39 jíž je třeba projít: 1. Kvantitativní brána (§ 316 odst. 4): Toto omezení spočívá v nastavení technických parametrů přípustnosti, jedná se buď o minimální obrat dlužníka za poslední účetní období ve výši 100 000 000 Kč, nebo minimální počet zaměstnanců v pracovním poměru ve výši 100 osob. Richter tuto překážku vysvětluje tím, že u menších dlužníků je větší pravděpodobnost, že hodnota společnosti bude vázána z velké části na lidský kapitál jediného vlastníka či manažera, což činí reorganizaci rizikovější, dále je také třeba překonat proporcionálně vyšší fixní náklady reorganizace. Tato striktnost je zmírněna v § 316 odst. 5 InsZ, kdy i menší dlužník může docílit reorganizace, nicméně za časově ztížených podmínek. 2. Kvalitativní brána (§ 150 InsZ): Posouzení výhodnosti - tedy „kvality“ společnosti pro účely reorganizace leží na věřitelích a jejich zájmech. Richter dále rozděluje reorganizace podle povahy na konsenzuální a nekonsenzuální.40 Konsenzuální reorganizace je založena na souhlasu většiny věřitelů s dlužníkem ohledně řešení úpadkové situace. Tento postup lze zvolit ještě před insolvenčním řízení, kdy hovoříme o tzv. předjednané reorganizaci. Zde podle § 148 odst. 2 InsZ předloží dlužník současně s insolvenčním návrhem také návrh na povolení reorganizace a reorganizační plán schválený většinou zajištěných i nezajištěných věřitelů, popř. 90% hlasů všech věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, načež soud tomuto návrhu vyhoví (pokud jsou splněny všechny náležitosti). U nekonsenzuální reorganizace není potřebného souhlasu věřitelů dosaženo a lze tedy předpokládat, že při jejím plnění bude konfrontováno různými záměry ze strany věřitelů. Tento typ reorganizace může nastat, pokud se věřitelé na

39 40

RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 351, 355. RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo, 2008, s. 379-382.

- 35 -

schůzi věřitelů nedohodnou na způsobu řešení úpadku a konečné slovo tak dostane soud. Na rozdíl od konkurzu je v reorganizaci dlužníkovi ponecháno dispoziční oprávnění k podniku (byť s omezeními podle § 111 InsZ). Poté, co je soudním rozhodnutím reorganizace povolena, nastupuje příprava reorganizačního plánu, který má být předložen ve lhůtě 120 dní od daného rozhodnutí. Insolvenční zákon pak v § 341 odst. 1 vyjmenovává (nejspíše) demonstrativní výčet opatření, jimiž lze reorganizaci provést (a mají být tedy náplní reorganizačního plánu). Jedná se o restrukturalizaci pohledávek dlužníka spočívající ve změně výše, splatnosti a pořadí dlužných částek, prodej části majetkové podstaty, vydání části aktiv věřitelům či jejich převod na nově založenou právnickou osobu s majetkovou účastí věřitelů, fúzi dlužníka, emisi akcií či jiných cenných papírů, změnu zakladatelských dokumentů či stanov. Schvalování reorganizačního plánu pak probíhá v jednotlivých skupinách, přičemž tyto skupiny nejsou dány hrubým rozdělením na zajištěné a nezajištěné věřitele, ale jejich členění je podrobnější (např. zajištění věřitelé budou dále rozděleny podle zástav, své místo zde bude mít i skupina reorganizací nedotčených věřitelů, ale i společníci či členové dlužníka). V takto vymezených pak dochází ke hlasování o přijetí plánu, pokud je souhlas s plánem vysloven ve všech skupinách, je posléze posvěcen soudem a nastává jeho plnění. V souladu s § 356 InsZ pak zanikají k okamžiku účinnosti reorganizačního plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi a vztahy se dále řídí pouze plánem. Je třeba mít na paměti, že se reorganizace může kdykoli překlopit v konkurz za podmínek v § 363 InsZ. Jinak reorganizace a s ní i celé insolvenční řízení končí splněním plánu či jeho podstatných částí a na tuto skutečnost vydaným soudním rozhodnutím.

2. 6. 3

Oddlužení

Ve stručnosti bude ještě zmíněn třetí způsob řešení úpadku, a sice oddlužení, které se týká nepodnikatelů a je upraveno v §§ 389 až 418 InsZ. Základním východiskem pro oddlužení je preference sociálního hlediska před čistě ekonomickým pohledem, kdy má být dlužníkovi umožněno „nastartovat“ nový život a motivovat ho k aktivní činnosti a ruku v ruce s tím zabránit výdajům ze státního rozpočtu na tyto případné sociální potřeby.41 Stejně jako u konkurzu jsou i zde zákonem dána výhoda zajištěným věřitelům, kdy mají být jejich pohledávky uspokojeny ze 100%, u nezajištěných je tato hranice stanovena minimálně na 30%. Pokud tohoto plnění není dlužník schopen vzhledem Justice.cz. Insolvenční zákon [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupný z WWW: 41

- 36 -

ke svým příjmům během dosáhnout a současně věřitelé nevyjádřili souhlas s plněním nižším, soud návrh na povolení oddlužení neschválí a insolvenční řízení bude pokračovat konkurzem. Oddlužení může nabýt dvou podob, jednak jde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, ve kterém lze vidět jakousi analogii s konkurzem, jednak je to oddlužení plněním splátkového kalendáře, kdy je z příjmů dlužníka odváděna v měsíčních intervalech po dobu 5 let část jeho příjmů. O způsobu oddlužení rozhodují nezajištění věřitelé. Obdobně jako reorganizace se i oddlužení může vyvinout do konkurzu, standardně však končí splněním dlužníkových povinností daných mu způsobem oddlužení.

2. 7

Koncernové insolvence v Evropské unii

V souvislosti s rozvojem celoevropského trhu se do popředí dostávala také otázka insolvenčního řízení u koncernu, jehož jednotlivé společnosti měli sídlo v různých státech Evropské unie a každá z nich podléhala příslušné národní úprava. Nejenže v takových případech vznikají nadbytečné transakční náklady spojené s každým takto vedeným insolvenčním řízení, ale tento stav je také doprovázen dalšími negativními aspekty, jako jsou konflikty mezi jednotlivými řízeními, obtížná potenciální reorganizace společností, neshodující se význam určitých dceřiných společností s jejich majetkovou základnou de iure a tím zkreslení a poškození některých věřitelů apod. O řešení tohoto problému se pokouší Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 účinné od roku 2002, podle něhož je umožněno vést v případě nadnárodního koncernu jen jedno insolvenční řízení. S tím ovšem vyvstává nová otázka, a to, ve které zemi (a především na základě jakého právního řádu) toto řízení realizovat. S ohledem na tuto skutečnost je v nařízení zavedena zkratka COMI (z anglického centre of main interest, český ekvivalent odpovídá opisnému termínu ve tvaru místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy) a jak může být zřejmé, úpadkové řízení bývá zahájeno právě ve státě, kde se soustředí hlavní zájmy dlužníka, což by mělo korespondovat místu, ze kterého dlužník své zájmy obvykle spravuje, přičemž tato skutečnost je zjistitelná třetími osobami. Takto vágně podané vymezení lokace však nemusí postačovat k jednoznačnému určení. Podle předmětného nařízení lze v odůvodněných případech zahájit i vedlejší řízení, která probíhají souběžně s hlavním a která se omezují pouze na majetek, jenž se nachází v daných státech.

- 37 -

3 Praktická část Následující část bude zaměřena na mapování dopadů moratoria v prostředí České republiky a bude rozdělena na tři části, jednak na vývoj ve vztahu k moratoriu obecně, jednak na moratorium mimo insolvenční řízení a na moratorium v rámci insolvenčního řízení. Je tomu tak proto, že se oba zmíněné případy použití stejného institutu dle mého názoru podstatně liší. V prvním případě se v dosud nezahájeném insolvenčním řízení snaží dlužník řešit svou problematickou situaci z vlastní iniciativy a lze předpokládat snad i lepší výchozí podmínky pro překonání této krize. Navíc se touto včasností návrhu na vyhlášení moratoria jeví poctivý záměr dlužníka o něco reálněji. V druhém případě však dlužník reaguje na již podaný insolvenční návrh, který podle všeho musí být důvodný, jinak by se dlužník neuchyloval k ochraně před prohlášením úpadku a nechal by soud rozhodnout o zamítnutí návrhu. Lze také očekávat, že před samotným podáním insolvenčního návrhu probíhala mezi věřitelem a dlužníkem (neúspěšná) jednání o uhrazení závazku, což by mohlo nasvědčovat tomu, že ekonomické problémy by mohly trvat déle než v případě moratoria mimo insolvenční řízení. Data pro analýzu byla shromážděna pro moratoria, u nichž byl podán návrh na jejich vyhlášení za období od 1. 1. 2008 (tedy od začátku účinnosti insolvenčního zákona a tím i možnosti využití moratoria) do 31. 12. 2012 jakožto nejzazšího data, které uzavírá ke dni psaní této práce kalendářní rok. V této souvislosti je ještě třeba zmínit, že jsou použity i některé údaje z roku 2013 (přesněji do dne 31. 3. 2013 s ohledem na datum sepsání práce), a to hlavně pokud jde o probíhající řízení, jež byla zahájena v minulosti.

3. 1

Moratorium obecně

Dříve, než budou představena data týkající se vyloženě moratoria, považuji za žádoucí podívat se na všeobecný vývoj v oblasti insolvenčního řízení, a to zejména proto, aby bylo možné údaje o moratoriu vztahovat k nějaké základně. Pro tento účel jsem zvolil počet insolvenčních návrhů v jednotlivých letech, jak je patrné z tabulky níže. Tabulka 1 Vývoj počtu insolvenčních návrhů

2008

2009

2010

2011

2012

Počet insolvenčních návrhů

5 354

9 492

16 118

24 353

32 228

- z toho podnikatelé

3 418

5 255

5 559

6 753

8 398

- z toho spotřebitelé

1 936

4 237

10 559

17 600

23 830

Zdroj: Creditreform - 38 -

Není vyloučeno, že se některé insolvenční návrhy netýkají jedné a té samé osoby v čase, i tak je ovšem zřejmý rostoucí trend zahajovaných insolvenčních řízení, který je obzvlášť prudký u spotřebitelů (tedy nepodnikajících fyzických osob), kdy počet návrhů za 5 let vzrostl na více než 1000%. U podnikatelů (tedy živnostníků a právnických osob) toto zvyšování není tak rapidní, přesto jde i zde o výraznou tendenci, jak dokládá graf dole. Tento vývoj lze vysvětlit nejspíše dopadem hospodářské recese z roku 2008, která negativně ovlivnila situaci podnikatelů tím, že způsobila problémy na straně poptávky a v další fázi vedl pokles tržeb ke snížení solventnosti.

Graf 1 Vývoj počtu insolvenčních návrhů

35 000 30 000 25 000 20 000 Spotřebitelé 15 000

Podnikatelé

10 000 5 000 0 2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: Creditreform, vlastní úprava

Ve sledovaných letech bylo podáno celkem 92 návrhů na moratorium42, ať už v rámci insolvenční řízení či mimo něj. Jejich vývoj je zachycen v následující tabulce. Tabulka 2 Vývoj počtu návrhů na moratorium

Počet návrhů na moratorium

2008

2009

2010

2011

2012

9

39

17

12

15

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava U údajů týkajících se moratoria jsem vycházel čistě z vlastní rešerše v insolvenčním rejstříku, nikoli z úhrnných ročních či čtvrtletních statistik dostupných na stránkách http://insolvencnizakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/statistiky.html, proto se mohou čísla někdy mírně lišit, ale mám za to, že mnou získaná data jsou v případě moratoria správnější. Tím samozřejmě nevylučuji, že z důvodu špatného zařazení v insolvenčním rejstříku a zdejšího pro uživatele nepříliš přívětivého vyhledávání, mohl být nějaký spis opomenut, a tudíž nakonec nebyl zahrnut mnou získaných informací. 42

- 39 -

Jak vidno, celkový objem návrhů na moratorium představuje pouhý zlomek k zahájeným insolvenčním řízením, v roce 2009, kdy bylo těchto návrhů podáno nejvíce, připadalo na jedno zahájené insolvenční řízení asi 0,74% (v úvahu jsou brána pouze insolvenční řízení v případě podnikatelů, neboť nepodnikatelské subjekty se vyhlášení moratoria dožadovat nemohou). V ostatních letech byl tento poměr ještě nižší. Institut moratoria tudíž není využíván ve velké míře. Lze se samozřejmě jen domýšlet, proč tomu tak je, může to být obecně nedostatečným právním povědomím o této možnosti, roli také může sehrát relativně krátká (nicméně důvodná) lhůta pro jeho podání od doručení insolvenčního návrhu, kdy musí během 15 dní přesvědčit většinu svých věřitelů o reálnosti sanace za použití moratoria, překážkou může být už samotná podmínka souhlasu této většiny za situace, kdy je již vedeno insolvenční řízení a nedá se předpokládat velice vstřícný přístup věřitelů, otázkou pak může být i samotná víra dlužníka v toto „oživení“.

Graf 2 Vývoj počtu návrhů na moratorium

45 40 35 30 25 Vývoj počtu návrhů na moratorium

20 15 10 5 0 2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Vývoj v jednotlivých letech pak vůbec nekoreluje s obecným trendem růstu počtu zahájených insolvenčních řízení, dalo by se říci, že se počet návrhu na moratorium drží víceméně na stabilní úrovni s velkým výkyvem v roce 2009.

- 40 -

3. 2

Moratorium mimo insolvenční řízení

Analýza moratoria mimo insolvenční řízení se bude týkat podaných návrhů, jejich celkového počtu a počtu, který byl odmítnut včetně důvodů, na jejichž základě tak soud učinil, dále bude pozornost zaměřena na příčiny, jež vedly k potřebě ochrany dlužníka, dlužnické subjekty pak budou postihnuty z hlediska různých kategorií a nakonec bude zkoumán výsledek, jehož bylo moratoriem dosaženo.

3. 2. 1

Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení

Návrh na moratorium před insolvenčním řízení byl podán mezi roky 2008 a 2012 celkem jedenáctkrát, z toho byl třikrát odmítnut. Celkem byla tedy řešena sanace podniku za pomoci moratoria mimo insolvenční řízení v osmi případech, jak dokumentuje tato tabulka.

Tabulka 3 Vývoj počtu návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení

2008

2009

2010

2011

2012

Celkem

Počet návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení

1

3

1

0

6

11

- z toho moratorium vyhlášeno

1

2

1

0

4

8

- z toho moratorium odmítnuto

0

1

0

0

2

3

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Takto malý zájem o využití tohoto institutu může být dán, jak již bylo zmíněno výše, velkou formální a věcnou náročností návrhu (např. nutnost ověřených podpisů většiny věřitelů) a dlužník tak může upřednostňovat individuální dohody s jednotlivými věřiteli. Jedním z faktorů může být i fakt, že úprava tohoto institutu náleží do insolvenčního zákona, který upravuje především insolvenční řízení, jež je chápáno mnohdy jako poslední stádium existence společnosti. Situace, za které se tento typ moratoria používá, však do tohoto řízení nespadá, navíc je v tomto předpisu tato možnost tak trochu „schovaná“ a „upozaděná“. Lze se pak dohadovat, zda by jeho reálná aplikace byla větší, pokud by byla jeho úprava provedena v nějakém obecnějším předpisu, který je víc „na očích“, popř. by se tomuto typu moratoria dostalo určité „propagace“. Posledním důvodem, u něhož se domnívám, že by mohl hrát roli, je zveřejnění informací o stavu podniku ve veřejně dostupných zdrojích konkrétně insolvenčním rejstříku. Podáním návrhu (a následným vyhlášení moratoria) je sice dlužníkovi poskytnuta ochrana, nicméně zároveň tímto krokem odhaluje svou ekonomickou situaci a implicitně přiznává hrozící existenční problémy. - 41 -

Za těchto okolností může dojít k odlivu jeho zákazníků a obchodních partnerů (ať už stávajících nebo potenciálních) a prohloubení dosavadní krize.

Graf 3 Vývoj počtu návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení

7 6 5 4 Odmítnutí moratoria 3

Vyhlášení moratoria

2 1 0 2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Návrh na moratorium mimo insolvenční řízení byl odmítnut třikrát z jedenácti případů, tedy asi ve 27,3%. Protože se jednalo o stav mimo insolvenční řízení, nebyly zde žádné lhůty ani jiné překážky, které by bránily po odmítnutí a odůvodnění soudu tento návrh podat znovu opravený a doplněný (za předpokladu, že mezitím toto řízení nebylo zahájeno). Tomu se tak v jednom z případů také stalo, kdy se jeden subjekt takto domohl vyhlášení moratoria až třetí pokus.43 V tabulce níže jsou pak uvedeny vady návrhů, na základě nichž soud moratorium nevyhlásil.

Tabulka 4 Důvody odmítnutí návrhu na moratorium mimo insolvenční řízení

Absolutní četnost

% z odmítnutých návrhů

% ze všech návrhů

Obecné náležitosti podání

1

33,3%

9,1%

Seznamy a listiny

2

66,7%

18,2%

Poslední účetní závěrka

1

33,3%

9,1%

Nesplněná podmínka

IMPACT INDUSTRY BRNO, a.s. v řízeních pod sp. zn. KSBR 39 INS 6620/2012, KSBR 26 INS 6898/2012 a KSBR 26 INS 7103/2012. 43

- 42 -

Souhlas věřitelů

2

66,7%

18,2%

Skutečnosti opravňující k vyhlášení

0

0,0%

0,0%

Zmeškaná lhůta k podání

0

0,0%

0,0%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava Nejčastěji soud nacházel nedostatky v seznamu závazků, do kterého nebyli zahrnuti všichni věřitelé dlužníka, popř. zcela chyběl, a vady byly shledány také u písemného souhlasu věřitelů, který byl v několika případech dán za věřitele osobou, jež k tomuto jednání nebyla oprávněna (typicky nebyla statutárním orgánem) a celkový obraz o „většině“ věřitelů pak mohl být zkreslen.44

3. 2. 2

Geneze problémů a ekonomický stav společností

Čím byla zapříčiněna situace úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka, ukazuje graf níže.45 Nejčastěji se jednalo o vliv ekonomické recese, která negativně zapůsobila na tržby společnosti, z ostatních faktorů vzhledem k jejich malé četnosti nelze moc vyvozovat podložené závěry. V jednom případě nebyl v návrhu na moratorium důvod vzniku problémů se solventností dán.

Graf 4 Příčiny úpadku/hrozícího úpadku u návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení

Příčiny úpadku/hrozícího úpadku Hospodářská krize, problémy na straně odběratelů/poptávky Investice bez dosaženého plánovaného efektu Zablokování bankovního účtu exekutorem Převzetí společnosti s problémy a následná zjištění o jejím stavu Vážná nemoc podnikatele N/A 0

1

2

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

44 45

Řízení pod sp. zn. KSBR 39 INS 6620/2012 a KSBR 26 INS 6898/2012. Východiskem byla tvrzení dlužníka v návrzích na moratorium.

- 43 -

3

4

5

3. 2. 3

Profil subjektů

Pojednání o tom, jaké subjekty se využili moratorium mimo insolvenční řízení, popř. měli záměr jej využít, dává tato podkapitola, v níž budou dlužníci rozděleni do skupin podle různých kritérií. Jak již bylo řečeno výše, jedenáct návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení bylo podáno devíti subjekty, přičemž byl tento institut využit více právnickými osobami ve srovnání se živnostníky (viz graf dole).

Graf 5 Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení podle druhu subjektu

9 8 7 6 5 Návrhy podle druhu subjektu

4 3 2 1 0 Fyzické osoby

Právnické osoby

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Ke statistice na základě odvětví, v nichž daný subjekt působil, posloužila klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE).46 Jelikož společnosti ve většině případů operovali ve více oblastech podle CZ-NACE, snažil jsem se o vybrání té, která podle mého odpovídala core businessu. Lze si všimnout, že nejvíce návrhů vzešlo z odvětví zabývajícím se zpracování kovů.

Tabulka 5 Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení podle odvětví

Kód CZNACE 16

Počet subjektů

Ekonomická činnost Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku

1

Viz např. Český statistický úřad. Klasifikace ekonomických činností [online]. [cit. 2013-04-17]. Dostupný z WWW: 46

- 44 -

24

Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství

1

25

Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení

2

32

Ostatní zpracovatelský průmysl

1

45

Velkoobchod, maloobchod a opravy motorových vozidel

1

46

Velkoobchod, kromě motorových vozidel

1

56

Stravování a pohostinství

1

70

Činnosti vedení podniků; poradenství v oblasti řízení

1

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Pro rozdělení podle velikosti navrhujícího subjektu byla zvolena metodika Evropské unie.47 Z tabulky níže je zřejmé, že nejvíce bylo moratorium uplatňováno malými podniky, naopak u velkých podniků k takovému případu nedošlo ani jednou, což je dáno do velké míry i jejich malou absolutní četností.

Tabulka 6 Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení podle velikosti subjektu

Četnost v ČR v roce 201248

Počet podniků, u nichž bylo moratorium vyhlášeno

Počet podniků, u nichž nebylo moratorium vyhlášeno

Celkový počet podniků s návrhem na moratorium

Celkový počet podniků v %

Mikropodniky

889 707

2

1

3

33,3%

Malé podniky

34 591

4

0

4

44,4%

Střední podniky

6 642

2

0

2

22,2%

Velké podniky

1 379

0

0

0

0,0%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Viz Nařízení Komise (ES) č. 800/2008, které vymezuje kategorie podniků na mikropodniky (méně než 10 zaměstnanců, roční obrat a bilanční suma do 2 mil. €), malé podniky (méně než 50 zaměstnanců, roční obrat a bilanční suma do 10 mil. €), střední podniky (méně než 250 zaměstnanců, roční obrat do 50 mil. €, bilanční suma do 43 mil. €) a velké podniky. 48 European Commission. SBA Fact Sheet 2012 - Czech Republic [online]. [cit. 2013-04-16]. Dostupný z WWW: 47

- 45 -

3. 2. 4

Naplnění záměrů moratoria

V této části bude probráno reálné naplnění či nenaplnění záměrů, které byly vyhlášením moratoria sledovány, a posléze bude vyvozen určitý závěr. Nejdříve zodpovíme otázku, zda byla tříměsíční doba trvání moratoria pro dlužníky dostačující na to, aby překonali své problémy. Je možné podívat se, kolikrát se domáhali jeho prodloužení o 30 dní. Z tabulky níže plyne, že o toto prodloužení žádali dlužníci v pěti z osmi případů, přičemž ve všech jim soud vyhověl. Možnost prodloužení zakotvená v zákoně se tedy jeví jako opodstatněná. Tabulka 7 Návrh na prodloužení moratoria mimo insolvenční řízení

Návrh na prodloužení moratoria

Četnost

%

Ano

5

62,5%

Ne

3

37,5%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Jakou podobu měl zánik moratoria mimo insolvenční řízení, udává následující tabulka dole. Nejčastěji šlo o uplynutí doby, na kterou moratorium bylo vyhlášeno (tedy po 3 měsících, popř. po dalších 30 dnech, pokud bylo prodlouženo), nezanedbatelnou část však tvoří také zánik vyvolaný podáním insolvenčního návrhu ze strany dlužníka ještě před vypršením moratoria. To svědčí o disciplinovanosti a odpovědnosti těchto dlužníků a také o jejich schopnosti reálného vyhodnocení situace, kdy by nemělo smysl držet věřitele „v šachu“ o několik týdnů navíc a tím oddalovat konec.

Tabulka 8 Způsob zániku moratoria mimo insolvenční řízení

Způsob zániku moratoria

Četnost

%

Uplynutí doby

5

62,5%

Podání dlužnického insolvenčního návrhu

3

37,5%

Zrušení na návrh věřitelů (§ 124 odst. 2 a) InsZ)

0

0,0%

Zrušení možné bez návrhu (§ 124 odst. 2 b) InsZ)

0

0,0%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Zajímavé je také zkoumat, jak se vyvíjely společnosti po zániku moratoria (v úvahu jsou brány tedy jen ty, u nichž bylo vyhlášeno), zda se jim podařilo odvrátit úpadek nebo hrozící úpadek, či nikoli.

- 46 -

Tabulka 9 Současný stav společností po moratoriu mimo insolvenční řízení

Současný stav společností

Četnost

%

Nebylo zahájeno insolvenční řízení

3

37,5%

Před povolením reorganizace

1

12,5%

Povolena reorganizace

2

25,0%

Prohlášen konkurz

2

25,0%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Z osmi společností, na které bylo vyhlášeno moratorium mimo insolvenční řízení, překonaly stav úpadku (či hrozícího úpadku) a vyhnuly se jeho prohlášení celkem dvě. U dalších tří se úpadek v dlouhodobějším horizontu odvrátit nepodařil, přičemž je řešen prostřednictvím reorganizace, popř. je zde snaha o její vedení. Dvě společnosti se pak ocitly v konkurzu, přičemž jedna z nich jedna z nich nesplňovala kvůli své velikosti podmínky kvantitativní brány pro povolení reorganizace, u druhé nebyl návrh na její povolení věřiteli schválen. Je evidentní, že subjekty, které prošly moratoriem v úvodních letech účinnosti insolvenčního zákona, měli „víc času“ dostat se do případného úpadku na rozdíl od těch, u nichž proběhlo moratorium relativně nedávno. Nicméně z údajů z insolvenčního rejstříku vyplývá, že eventuální insolvenční návrh byl podán v relativně krátké době po zániku moratoria. Lze uzavřít, že dopad moratoria mimo insolvenční řízení na budoucí směrování podniku není jednoznačný, v mnoha případech totiž nebylo dosaženo záměru, ke kterému by mělo sloužit, nicméně na základě faktu, že se v několika případech sami dlužníci uchýlili k podání insolvenční návrhu ještě během doby trvání moratoria, je možné předpokládat, že není zneužíváno jako oddálení úpadku. Přesto však zdejší malá datová základna nepředstavuje velkou oporu pro dalekosáhlé závěry.

3. 3

Moratorium v rámci insolvenčního řízení

Obdobný průběh jako v předchozí podkapitole bude zvolen i v analýze moratoria v rámci insolvenčního řízení.

3. 3. 1

Návrhy na moratorium v rámci insolvenčního řízení

Ve srovnání se situací mimo insolvenční řízení je snaha uchýlit se k moratoriu podstatně rozšířenější, kdy bylo ve sledovaném období podáno celkem 83 návrhů, přičemž několikrát tak bylo učiněno dlužníkem opakovaně v jednom řízení (po prvotním odmítnutí návrhu). Tabulka níže zachycuje podrobnější vývoj v jednotlivých letech. - 47 -

Tabulka 10 Vývoj počtu návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení

2008

2009

2010

2011

2012 Celkem

Počet návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení

9

36

16

13

9

83

- z toho moratorium vyhlášeno

5

15

7

6

1

34

- z toho moratorium odmítnuto

4

19

8

7

8

46

- z toho o moratoriu nerozhodnuto

0

2

1

0

0

3

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Přestože jde o větší číslo než v předchozím případě mimo insolvenční řízení, stále lze považovat za nízké vzhledem k celkovému počtu insolvenčních návrhů. Z předmětných 83 návrhů na vyhlášení pak bylo ještě 46 odmítnuto, což představuje cca 55,4%. O třech návrzích dále nebylo rozhodnuto, a to proto, že insolvenční řízení skončilo z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu dříve, než o návrhu na moratorium rozhodnul soud.

Graf 6 Vývoj počtu návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení

40 35 30 25 Nerozhodnuto 20

Odmítnutí moratoria

15

Vyhlášení moratoria

10 5 0 2008

2009

2010

2011

2012

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Tabulka níže zobrazuje vady, kvůli nimž nebyl návrh soudem vyhodnocen za korespondující se zákonnými požadavky. Nejčastějšími nedostatky návrhů byly většinou jeho chybějící či jinak nedokonale opatřené přílohy jako seznamy závazků, majetku a zaměstnanců, listiny osvědčující úpadek či hrozící úpadek dlužníka, účetní - 48 -

závěrka nebo souhlasné stanovisko věřitelů. Tyto náležitosti pak chyběly u návrhu mnohokrát najednou. Překážkou se také stávalo vylíčení plánu, kterým dlužník překoná stav úpadku, popř. hrozící úpadku, kdy tuto náležitost ocenil soud jako nevyhovující v 18 případech. Nutno dodat, že v této oblasti soudy nerozhodovaly zcela jednoznačně - u některých návrhů byly „přísnější“ a očekávaly podrobnější popis záměrů dlužníka vedoucí k oživení, jinde se spokojily pouze s neurčitým konstatováním o nových zakázkách apod. Několik jinak perfektních návrhů pak nebylo podáno s ohledem na relativně krátkou lhůtu včas. Tabulka 11 Důvody odmítnutí návrhu na moratorium v rámci insolvenčního řízení

Absolutní četnost

% z odmítnutých návrhů

% ze všech posuzovaných návrhů

Obecné náležitosti podání

5

10,87%

6,25%

Seznamy a listiny

34

73,91%

42,50%

Poslední účetní závěrka

30

65,22%

37,50%

Souhlas věřitelů

35

76,09%

43,75%

Skutečnosti opravňující k vyhlášení

18

39,13%

22,50%

Zmeškaná lhůta k podání

8

17,39%

10,00%

Nesplněná podmínka

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Nedostatky v návrzích pak při bližším zkoumání poukazují na jeden zásadní jev, který byl pro mnoho dlužníků společným jmenovatelem, a to velkou formální a věcnou náročnost návrhu spojenou s krátkou lhůtou pro jeho podání. V několika návrzích bylo dlužníky avizováno (samozřejmě bezvýsledně), že potřebné přílohy dodají soudu později, u pár případů, jak již bylo řečeno, došlo ke zmeškání lhůty. Tyto vysoké požadavky pak mohou být jednou z příčin, proč moratorium v probíhajícím insolvenčním řízení není využíváno častěji.

3. 3. 2

Geneze problémů a ekonomický stav společností

Čím byl způsoben stav úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka je vyobrazen pomocí grafu níže. I zde byly jako podklady brány tvrzení dlužníků. Hlavní příčinou se byla nepříznivá ekonomická situace, která jednak přispívala k druhotné platební neschopnosti dlužníka, jednak zapříčiňovala klesající trend v poptávce po produktech společností. Dalšími významnými faktory byly investice, jimiž nebylo dosaženo očekávaného výsledku (mnohdy i za spolupůsobení recese) a vypořádávání se s novou situací v podniku po jeho převzetí od předcházejícího vlastníka/jednatele atd. U velké části návrhů (zejména těch, které byly odmítnuty) nebyl původ problémů vylíčen. - 49 -

Graf 7 Příčiny úpadku/hrozícího úpadku u návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení

Příčiny úpadku/hrozícího úpadku Hospodářská krize, problémy na straně odběratelů/poptávky Investice bez dosaženého plánovaného efektu Převzetí společnosti s existujícími problémy po jiné osobě Zablokování bankovního účtu Zabavení nutných věcí k podnikání v exekuci Vypovězení nájemní smlouvy týkající se místa provozování podnikání Vážná nemoc podnikatele Růst konkurence N/A 0

5

10

15

20

25

30

35

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

3. 3. 3

Profil subjektů

Návrh na moratorium v rámci insolvenčního řízení byl učiněn celkem ze strany 77 subjektů, když 6 subjektů podalo tento návrh opakovaně (ať už v jednom insolvenčním řízení za dodržení zákonem stanovené lhůty či v různých řízeních). Klasifikace subjektů domáhajících se vyhlášení moratoria v insolvenčním řízení podle jejich druhu má obdobnou povahu jako v předcházejícím případě, kdy je zřejmá výrazná převaha právnických osob nad živnostníky.

- 50 -

Graf 8 Návrhy na moratorium v rámci insolvenčního řízení podle druhu subjektu

70 60 50 40 Návrhy podle druhu subjektu

30 20 10 0 Fyzické osoby

Právnické osoby

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Velikost dlužníka ve vztahu k návrhu je dokumentována v následující tabulce, když bylo opět použito rozdělení podle evropských standardů. 49 Z dané tabulky vyplývá, že existuje korelace mezi velikostí podniku a bezvadně podaným návrhem, kdy mají velké společnosti prostředky zajistit si informace a kvalitní zázemí pro provedení tohoto právního úkonu na rozdíl od malých společností a živnostníků. S ohledem na četnost podniků v České republice lze také zpozorovat to, že velké společnosti mají tendenci podávat návrh na moratorium v relativním vyjádření častěji.

Tabulka 12 Návrhy na moratorium v rámci insolvenčního řízení podle velikosti subjektu

Četnost v ČR v roce 2012

Počet podniků, u nichž bylo moratorium vyhlášeno

Počet podniků, u nichž nebylo moratorium vyhlášeno

Celkový počet podniků Celkový počet s návrhem na podniků v % moratorium

Mikropodniky

889 707

8

21

29

42,65%

Malé podniky

34 591

11

14

24

35,29%

Střední podniky

6 642

6

4

10

14,71%

Velké podniky

1 379

5

0

5

7,35%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava 49

Viz Nařízení Komise (ES) č. 800/2008.

- 51 -

Rozdělení dlužníků v závislosti na oboru podnikání nebude v tomto případě provedeno, neboť z průběžně dosahovaných výsledků nebyly patrné žádné tendence, když rozdělení vykazovalo spíše náhodný charakter.

3. 3. 4

Naplnění záměrů moratoria

Tříměsíční délka moratoria nebyla mnohdy dlužníky k překonání stavu úpadku či hrozícího úpadku považována za dostatečnou (pokud nebudeme brát v úvahu možnou „zdržovací“ taktiku). Přibližně třetina z nich se pak obrátila na soud s návrhem o jeho prodloužení o 30 dní. I zde je tedy patrný určitý zájem dlužníků o delší období jejich ochrany.

Tabulka 13 Návrh na prodloužení moratoria v rámci insolvenčního řízení

Návrh na prodloužení moratoria

Četnost

Ano

% 11

32,4%

- z toho vyhlášeno

7

20,6%

- z toho odmítnuto

4

11,7%

23

67,7%

Ne

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Moratorium nejčastěji zaniklo v důsledku uplynutí doby, v menší míře došlo k zániku ve spojitosti se skončením insolvenčního řízení či na základě usnesení soudu podle § 124 odst. 2 písm. b) InsZ. Naopak zrušení moratoria na návrh věřitelů podle § 124 odst. 2 písm. a) InsZ nebylo zaznamenáno ani jednou, přestože bylo párkrát věřiteli iniciováno, nicméně nebyly splněny jeho zákonné náležitosti. Lze usuzovat, že pro věřitele představuje tato možnost velmi náročnou cestu, co se týče času, vzájemné komunikace i transakčních nákladů, z těchto důvodů lze tedy očekávat, že v případě nesouhlasu s probíhajícím moratoriem nechají jeho dobu s ohledem na jeho relativní krátké trvání uplynout nebo zvolí pro ně méně pracnou alternativu v podobě návrhu, jež může založit zrušení soudem podle § 124 odst. 2 písm. b) InsZ. Tabulka 14 Způsob zániku moratoria v rámci insolvenčního řízení

Způsob zániku moratoria

Četnost

Uplynutí doby

% 30

88,2%

Skončení insolvenčního řízení

2

5,9%

Zrušení na návrh věřitelů (§ 124 odst. 2 a) InsZ)

0

0,0%

Zrušení možné bez návrhu (§ 124 odst. 2 b) InsZ)

2

5,9%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava - 52 -

Důležitým bodem analýzy je otázka, jakým výsledkem insolvenční řízení dopadlo. Tabulka dole zobrazuje s tímto související informace. Přibližně asi u čtvrtiny všech subjektů, kterým bylo umožněno sanovat v rámci moratoria, se podařilo odvrátit úpadek (alespoň v očích věřitelů). Většina společností ovšem svou krizi překonat nedokázala a byl u nich prohlášen úpadek. Příčiny neúspěchu nebyly vždy z údajů získaných z insolvenčního rejstříku objasněny, nicméně často se jednalo o nenaplnění plánovaného vývoje spočívajícího v růstu zakázek, nalezení investora atd., následkem čehož společnosti nezískali finanční prostředky potřebné k uspokojení věřitelů a dalšímu rozvoji.

Tabulka 15 Výsledek insolvenčního řízení, kde proběhlo moratorium

Výsledek insolvenčního řízení, kde proběhlo moratorium

Četnost

%

Nebyl prohlášen úpadek

9

26,5%

Povolena reorganizace

5

14,7%

Povolena reorganizace, přeměna v konkurz

1

2,9%

Konkurz

18

52,9%

Před rozhodnutím o úpadku

1

2,9%

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

Další zhoršení statistiky je možné sledovat, pokud v úvahu vezmeme i případná nově zahájená insolvenční řízení. Podle těchto údajů pouze asi šestině subjektů pomohlo moratorium přežít z dlouhodobějšího hlediska, asi další šestina subjektů se ocitla v reorganizaci pod dohledem věřitelů, nicméně většina z nich skončila v konkurzu a její majetek byl určen k rozprodeji.

Tabulka 16 Současný stav subjektů, u nichž bylo vyhlášeno moratorium v rámci insolvenčního řízení

Současný stav subjektů, u nichž bylo vyhlášeno moratorium v rámci insolvenčního řízení

Četnost

%

Nebylo zahájeno další insolvenční řízení

6

17,7%

Povolena reorganizace

6

17,7%

21

61,8%

1

2,9%

Konkurz Před rozhodnutím o úpadku

Zdroj: Data z insolvenčního rejstříku, vlastní úprava

- 53 -

4 Závěr Tato práce si kladla za cíl zhodnotit dosavadní používání institutu moratoria jakožto sanačního nástroje pod dohledem soudu. Výchozím bodem pro analýzu bylo v souladu se zákonnou úpravou vymezení dvou typů moratorií, zaprvé to bylo moratorium mimo insolvenční řízení, kdy se dlužník domáhal ochrany v situaci, kdy mu nehrozilo bezprostředně prohlášení úpadku, druhým případem bylo „klasické“ moratorium již v probíhajícím insolvenčním řízení, kde bylo pro odvrácení úpadku třeba jednat stranou dlužníka co nejintenzivněji. Předně lze uvést, že z údajů získaných z insolvenčního rejstříku vyplynulo, že je institut moratoria využíván v relativně malém rozsahu, a to i z hlediska samotných návrhů na jeho vyhlášení, přičemž v čase není patrný žádný trend, který by naznačoval do budoucna nějakou změnu, přestože počet zahajovaných insolvenčních řízení každoročně roste. Je možné se domnívat, že tento „nezájem“ dlužníků o toto zabezpečení sanace může být způsoben vysokými věcnými, formálními a v probíhajícím insolvenčním řízení také časovými požadavky na vyhlášení moratoria, kdy je dlužníkovi mj. uloženo, aby získal souhlas většiny jeho věřitelů s touto dočasnou ochranou. V takové situaci může dlužník spíše využívat individuálních dohod a narovnání, které pro něj budou spíše představovat variantu s nižšími transakčními náklady, byť s větším rizikem spojeného s nutností čelit potenciálnímu individuálnímu vymáhání pohledávek, vypovězení dodavatelských smluv atd. U moratoria mimo insolvenční řízení byl celkový soubor subjektů vzhledem ke sledovanému období marginální, nicméně i tak byla provedena jeho analýza. Z ní vyplynulo, že naprostá většina společností splnila (i když třeba až opětovným podáním) náležitosti návrhu, načež mohlo být soudem vyhlášeno moratorium. Vzhledem k malému počtu subjektů nelze činit jednoznačné závěry, výsledná data ukazují, že odvrátit úpadek se podařilo necelé polovině podnikajících osob. Po zahájení insolvenčního řízení se dlužníci uchylovali k podávání návrhů na moratorium daleko častěji, nicméně o poznání s menším úspěchem, co se týče jeho samotného vyhlášení soudem. Problémem byl v mnoha případech krátký časový úsek pro splnění všech náležitostí návrhů, obzvláště se pak nabízí zmíněné doložení úředně ověřeného souhlasu věřitelů. Pro většinu společností, u nichž bylo moratorium vyhlášeno, insolvenční řízení skončilo zjištěním jejich úpadku a asi jen jedna šestina dovedla „přežít“ delší dobu. Lze tedy uzavřít, že moratorium ve většině případů, přestože teoreticky vytváří příhodné podmínky, kdy je možné se plně věnovat podnikatelské činnosti a neřešit dluhovou situaci a soudní a jiné spory, nedokáže pomoct v delším časovém horizontu dlužníkovi překonat stav úpadku či hrozícího úpadku. Je pak nasnadě otázka, kolik společností, které finanční problémy překonaly, by se z této krize dostalo i bez použití moratoria. Z povahy věci je to však teoretická úvaha, neboť odpověď je jen stěží - 54 -

zjistitelná. Nicméně s ohledem na skutečnost, že se rozhodujícím vliv na vyhlášení moratoria podílejí dlužníkovi věřitelé, tedy skupina, která je jeho úpadkem kromě něj samotného nejvíce dotčena, lze považovat moratorium za legitimní nástroj, který vylučuje svévoli a snadnou zneužitelnost ze strany dlužníka.

- 55 -

5 Použitá literatura Odborná literatura:  KOTOUČOVÁ, Jiřina a kol. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení, Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010. 1100 s. ISBN 978-80-7400-320-2.  RICHTER, Tomáš. Insolvenční právo. 1. vydání. Praha : ASPI : Wolters Kluwer, 2008. 471 s. ISBN 978-80-7357-329-4.  SCHELLE, Karel, SCHELLEOVÁ, Ilona. Konkurs Und Ausgleich in Der Tschechischen Republik. 1. vydání. Mnichov : GRIN Verlag, 2010. 429 s. ISBN 978-3-640-72817-6. Články: HAVEL, Bohumil. Co se smí a co třeba již ne v moratoriu podle insolvenčního zákona? Glosa k účinkům moratoria podle § 122 InsZ. Obchodněprávní revue, 2009 (3). s. 72. Zákony a další předpisy:  Nařízení Komise (ES) č. 800/2008  Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000  Vyhláška 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů  Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád  Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník  Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách  Zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání  Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník  Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)  Zákon č.312/2006 Sb., o insolvenčních správcích  Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Judikatura a důvodové zprávy:  Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)  Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 12. 2011 sp. zn. MSPH 89 INS 11652/2011, 2 VSPH 1434/2011-A-19  Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne VS ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. KSCB 25 INS 6516/2009, 1 VSPH 799/2009-A

- 56 -

 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne VS ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. KSPH 36 INS 15023/2011, 1 VSPH 1441/2011-A-19 Údaje z insolvenčního rejstříku týkající se následujících řízení: KSPH 40 INS 2918 / 2008, MSPH 59 INS 3730 / 2008, MSPH 60 INS 3731 / 2008, MSPH 76 INS 3732 / 2008, MSPH 96 INS 3928 / 2008, KSBR 39 INS 4769 / 2008, MSPH 90 INS 2431 / 2008, KSBR 37 INS 1377 / 2008, MSPH 95 INS 1987 / 2008, KSPH 38 INS 724 / 2009, KSBR 39 INS 325 / 2009, KSPL 27 INS 655 / 2009, KSPL 27 INS 5308 / 2008, KSBR 24 INS 346 / 2009, KSPH 38 INS 1460 / 2009, KSUL 44 INS 1363 / 2009, KSOS 34 INS 576 / 2009, MSPH 93 INS 3440 / 2009, MSPH 99 INS 2579 / 2009, KSUL 70 INS 2660 / 2009, KSBR 27 INS 2441 / 2009, KSOL 16 INS 2525 / 2009, KSOS 39 INS 3971 / 2009, MSPH 59 INS 1428 / 2009, MSPH 60 INS 1799 / 2009, KSBR 39 INS 2940 / 2009, KSPA 56 INS 3291 / 2009, KSBR 24 INS 2062 / 2009, KSPA 48 INS 2641 / 2009, KSUL 46 INS 3252 / 2009, KSLB 57 INS 5504 / 2009, KSBR 27 INS 5829 / 2009, MSPH 20 INS 4342 / 2009, KSPH 39 INS 4718 / 2009, KSUL 45 INS 4743 / 2009, MSPH 96 INS 5235 / 2009, MSPH 90 INS 6052 / 2009, MSPH 93 INS 4937 / 2009, MSPH 76 INS 6251 / 2009, KSBR 32 INS 5142 / 2009, KSCB 26 INS 4757 / 2009, KSCB 25 INS 6516 / 2009, KSCB 26 INS 8083 / 2009, KSUL 77 INS 6821 / 2009, KSUL 45 INS 7404 / 2009, KSOS 36 INS 8543 / 2009, MSPH 99 INS 6774 / 2009, KSOS 36 INS 8102 / 2009, KSOS 36 INS 1235 / 2010, KSPL 27 INS 1919 / 2010, KSPH 38 INS 2379 / 2010, KSPH 37 INS 8355 / 2009, KSBR 32 INS 3658 / 2010, KSOS 36 INS 4962 / 2010, KSPA 56 INS 2720 / 2010, MSPH 88 INS 3043 / 2010, MSPH 89 INS 6329 / 2010, KSCB 25 INS 8776 / 2010, KSPL 27 INS 5923 / 2010, KSUL 46 INS 10249 / 2010, MSPH 98 INS 11665 / 2010, KSPH 39 INS 13901 / 2010, KSPL 29 INS 14572 / 2010, KSCB 27 INS 12228 / 2010, KSPH 41 INS 11480 / 2010, MSPH 60 INS 2267 / 2011, MSPH 96 INS 5295 / 2010, MSPH 93 INS 4085 / 2011, KSHK 45 INS 5538 / 2011, KSBR 38 INS 8318 / 2011, KSUL 71 INS 12209 / 2011, KSLB 76 INS 14670 / 2011, KSCB 27 INS 13380 / 2011, KSLB 57 INS 12060 / 2011, MSPH 91 INS 12824 / 2011, KSPH 36 INS 15023 / 2011, KSPL 54 INS 1920 / 2012, MSPH 89 INS 11652 / 2011, KSPL 20 INS 15859 / 2012, KSBR 39 INS 6620 / 2012, KSBR 26 INS 6898 / 2012, KSBR 26 INS 7103 / 2012, KSBR 38 INS 12597 / 2012, KSPL 27 INS 8810 / 2012, MSPH 91 INS 11739 / 2012, MSPH 94 INS 23139 / 2012, MSPH 94 INS 24418 / 2012, MSPH 98 INS 18655 / 2012, MSPH 91 INS 15916 / 2012, KSPH 39 INS 16436 / 2012, KSUL 45 INS 25026 / 2012 Internetové zdroje:  Creditreform. Vývoj insolvencí v České republice v roce 2012 [online]. [cit. 201304- 12]. Dostupný z WWW: - 57 -

 Český statistický úřad. Klasifikace ekonomických činností [online]. [cit. 2013-0417]. Dostupný z WWW:  Daniel Ševčík - insolvenční správce. Zpeněžení majetku dlužníka [online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupný z WWW:  European Commission. SBA Fact Sheet 2012 - Czech Republic [online]. [cit. 201304-16]. Dostupný z WWW:  Justice.cz. Insolvenční zákon[online]. [cit. 2013-04-28]. Dostupný z WWW:  SMALL, Dennis. Ecuador Declares Partial Debt Moratorium [online]. [cit. 2013-0429]. Dostupný z WWW:  VALEUR, Robert. Annals of the American Academy of Political and Social Science, Foreign Investments in Germany and the Problem of Inter-Governmental Debts. ISSN: 00027162. Dostupné z WWW: < http://www.jstor.org/ stable/1020514>

- 58 -

6 Seznam tabulek Tabulka 1 Vývoj počtu insolvenčních návrhů .............................................................................. 38 Tabulka 2 Vývoj počtu návrhů na moratorium ........................................................................... 39 Tabulka 3 Vývoj počtu návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení ......................... 41 Tabulka 4 Důvody odmítnutí návrhu na moratorium mimo insolvenční řízení ............ 42 Tabulka 5 Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení podle odvětví ..................... 44 Tabulka 6 Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení podle velikosti subjektu 45 Tabulka 7 Návrh na prodloužení moratoria mimo insolvenční řízení............................... 46 Tabulka 8 Způsob zániku moratoria mimo insolvenční řízení ............................................. 46 Tabulka 9 Současný stav společností po moratoriu mimo insolvenční řízení ................ 47 Tabulka 10 Vývoj počtu návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení .............. 48 Tabulka 11 Důvody odmítnutí návrhu na moratorium v rámci insolvenčního řízení . 49 Tabulka 12 Návrhy na moratorium v rámci insolvenčního řízení podle velikosti subjektu ...................................................................................................................................................... 51 Tabulka 13 Výsledek insolvenčního řízení, kde proběhlo moratorium ............................ 52 Tabulka 14 Současný stav subjektů, u nichž bylo vyhlášeno moratorium v rámci insolvenčního řízení .............................................................................................................................. 53 Tabulka 15 Návrh na prodloužení moratoria v rámci insolvenčního řízení ................... 52 Tabulka 16 Způsob zániku moratoria v rámci insolvenčního řízení .................................. 52

- 59 -

7 Seznam grafů Graf 1 Vývoj počtu insolvenčních návrhů...................................................................................... 39 Graf 2 Vývoj počtu návrhů na moratorium ................................................................................... 40 Graf 3 Vývoj počtu návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení ................................. 42 Graf 4 Příčiny úpadku/hrozícího úpadku u návrhů na moratorium mimo insolvenční řízení ............................................................................................................................................................ 43 Graf 5 Návrhy na moratorium mimo insolvenční řízení podle druhu subjektu ............. 44 Graf 6 Vývoj počtu návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení ........................ 48 Graf 7 Příčiny úpadku/hrozícího úpadku u návrhů na moratorium v rámci insolvenčního řízení .............................................................................................................................. 50 Graf 8 Návrhy na moratorium v rámci insolvenčního řízení podle druhu subjektu .... 51

- 60 -