VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ. Fakulta Mezinárodních vztahů DIPLOMOVÁ PRÁCE

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ Fakulta Mezinárodních vztahů Hlavní specializace:

Mezinárodní obchod

Vedlejší specializace:

Cestovní ruch

Denní studium

DIPLOMOVÁ PRÁCE Mezinárodní obchod hudebního vydavatelství Supraphon a hudebního nakladatelství ProVox music publishing

Vypracoval: Lukáš Paulů Vedoucí diplomové práce: Ing. Jaroslav Halík, MBA, Ph.D. Praha 2007

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a vyznačil všechny citace z pramenů.

V Praze dne …………….. Lukáš Paulů 2

Děkuji vedoucímu mé diplomové práce Ing. Jaroslavu Halíkovi, MBA, Ph.D za konzultace a odbornou pomoc při koncipování práce. Dále děkuji ředitelce společnosti Supraphon, a. s., paní Janě Gondové a zaměstnancům společnosti za jejich ochotu při četných konzultacích, především paní Haně Bártíkové a paní Markétě Jonášové. Mé díky patří také JUDr. Petře Žikovské, ředitelce společnosti IFPI Česká republika a ing. Jiřímu Paulů, kteří mi při psaní práce poskytli důležité informace a data. 3

Úvod……………………………………………………………………………………………5 1 Historické milníky hudebního průmyslu........................................................................... 7 1.1 Vývoj v zahraničí ....................................................................................................... 7 1.2 Vývoj na domácím trhu.............................................................................................. 9 1.3 Důležitá data............................................................................................................. 10 2 Z historie největšího českého vydavatelství Supraphon ................................................ 14 3 Mezinárodní obchod akciové společnosti Supraphon..................................................... 18 3.1 Značka Supraphon ve světě...................................................................................... 18 3.1.1 Široký výběr vynikajících interpretů................................................................ 18 3.1.2 Přísné respektování všech zásadních pravidel a mezinárodních úmluv ve složité oblasti autorsko – právní....................................................................................... 21 3.1.3 Členství ve významných mezinárodních organizacích gramofonového průmyslu 22 3.1.4 Umělecká spolupráce se světovými gramofonovými společnostmi a řadou světových sólistů a dirigentů ............................................................................................ 23 3.1.5 Pravidelná účast na mezinárodních veletrzích hudebních vydavatelů ............ 23 3.1.6 Oprávnění k obchodní a umělecké spolupráci v zahraničí............................... 24 4 Stručný pohled na světový obchod hudebními nahrávkami ........................................... 25 5 Vývoz nahrávek do zahraničí.......................................................................................... 29 5.1 Mechanické rozmnožování ...................................................................................... 30 5.2 Synchronizace .......................................................................................................... 30 5.2.1 Synchronizační užití nahrávky pro filmové a televizní produkce.................... 30 5.2.2 Užití zvukové nahrávky v televizní nebo rozhlasové reklamě......................... 31 5.2.3 Příklad z praxe.................................................................................................. 32 5.3 Licenční spolupráce.................................................................................................. 33 5.3.1 Náležitosti smlouvy.......................................................................................... 33 5.3.2 Licence generální ............................................................................................. 34 5.3.3 Licence titulová ................................................................................................ 34 5.3.4 Licenční partneři .............................................................................................. 34 5.4 Vývoz finálního výrobku – CD a DVD ................................................................... 35 5.4.1 Principy vývozu finálního výrobku.................................................................. 36 5.4.2 Distribuční síť................................................................................................... 38 5.4.3 Ostatní cesty nahrávky k posluchači ................................................................ 41 5.5 Downloading – digitální prodej................................................................................ 42 5.5.1 Lze se ubránit pirátství v této oblasti?.............................................................. 46 6 Stručný pohled na domácí trh.......................................................................................... 49 7 Hudební nakladatelství.................................................................................................... 55 7.1 Činnost nakladatele .................................................................................................. 56 7.2 Terminologie a základní vztahy mezi subjekty........................................................ 60 7.2.1 Terminologie .................................................................................................... 60 7.2.2 Charakteristika základních vztahů ve sféře nakladatelského podnikání .......... 62 8 Založení nakladatelství ProVox music publishing, s.r.o................................................. 69 9 Zahraniční a domácí obchodní aktivity hudebního nakladatelství Provox ..................... 71 10 Divadelní provozování muzikálu Dracula....................................................................... 79 Závěr………………………………………………………………………………………….82 Seznam literatury……………………………………………………………………………..84 Přílohy………………………………………………………………………………………...86

4

Úvod V diplomové práci si kladu za cíl představit proces zrodu a vývoje hudebního vydavatelství Supraphon, které vzniklo před více než šedesáti lety a svou činnost provozuje do dnešní doby. Cílem není pouze popis vývoje a historická exkurze. Snažím se v jednotlivých kapitolách popsat hlavní činnost hudebního vydavatelství, současné trendy v tomto oboru, možnosti mezinárodního obchodu a vůbec dnešní působení této společnosti mezi velkou zahraniční konkurencí. Vedle činnosti gramofonového vydavatele popisuji i fungování a činnost hudebního nakladatelství ProVox music publishing, s. r. o. Chci tak přiblížit a poskytnout ucelenější pohled na oblast hudebního průmyslu. I v této části se zaměřuji na mezinárodní obchod a zahraniční aktivity, tentokrát však hudebního nakladatelství. Téma práce jsem si vybral zejména z důvodu osobního zájmu o oblast hudebního průmyslu. Již druhým rokem pracuji ve vydavatelství Supraphon a déle než 5 let působím v hudebním nakladatelství ProVox music publishing. Další zkušenosti získávám v Českém národním symfonickém orchestru (ČNSO), kde pracuji také druhý rok. Hudební vydavatelství, nakladatelství a činnost pro ČNSO mi poskytuje komplexnější náhled na činnosti jednotlivých účastníků a jejich fungování v hudební oblasti. Diplomová práce je rozdělena do 10 kapitol. První kapitola přibližuje technický vývoj v hudebním světě, a to jak u nás, tak i v zahraničí. Kapitola je ukončena výčtem několika základních milníků v hudebním světě. Posláním této kapitoly je poskytnout základní informace o prvních mechanických záznamech hudební tvorby a o prvních krocích vedoucích až k dnešní digitální, počítačové době. Ve druhé kapitole se krátce věnuji vývoji hudebního vydavatelství Supraphon. Je zde popsána cesta od prvních předchůdců dnešní společnosti přes její vývoj v komunistickém Československu až po současnost. O mezinárodním obchodu od dob vzniku společnosti až do dnešních dnů píši ve třetím díle diplomové práce. Všímám si i výjimečného světového postavení vydavatelství v době, která nepřála tržním principům ani myšlenkové svobodě, jakož i skutečnosti, že Supraphon navzdory okolnostem přikročil velmi záhy k seznámení se s digitálním pořizováním nahrávek a jejich dalším úpravám. Stručný pohled na světový obchod hudebními nahrávkami poskytuje čtvrtá kapitola. O vývozu nahrávek a jejich obchodnímu užití pojednává pátá kapitola. Analyzuji zde pět základních cest, způsobů užití nahrávek, kterými jsou jejich mechanické rozmnožování, oblast

5

synchronizace s obrazem či mluveným slovem, prodej resp. udělování licenčního oprávnění k užití nahrávek, vývoz rozmnoženin nahrávek (ve formě CD a DVD) a v současnosti rozšířený downloading. Stručný pohled na domácí trh je popsán v šesté kapitole. V sedmé kapitole se rozepisuji o předmětu činnosti a podstatě fungování hudebního nakladatelství. Kapitola je věnována i popisu základních funkcí, vznikajících vztahů a používané terminologii v této oblasti. Založení hudebního nakladatelství ProVox a krátký popis jeho vývoje je popsáno v kapitole osmé. Devátá kapitola analyzuje rozličné formy zahraničních i domácích obchodních aktivit hudebního nakladatelství ProVox music publishing. Desátá kapitola je informací o divadelním provozování muzikálu Dracula.

6

1 Historické milníky hudebního průmyslu V roce 2008 si svět připomene již 130. výročí pořízení prvního zvukového záznamu. Je třeba zdůraznit, že se tehdy, v roce 1878, jednalo o jeden z prvních technických, mechanických záznamů zvuku. Americký vynálezce Thomas A. Edison mu již tenkrát prorokoval velkou budoucnost a i to, že jeho vynález se bude v první řadě uplatňovat ve světě hudby.

1.1 Vývoj v zahraničí Thomas A. Edison si velmi jasně uvědomoval, že do tohoto převratného okamžiku byla již po staletí pořizována rozsáhlá řada „zvukových“ záznamů, ale jediným možným způsobem, a to ruční, grafickou cestou. A ve všech případech se jednalo o záznamy hudební tvorby. Prakticky od středověku, kdy se začaly v hojnější míře psát a opisovat notové záznamy církevní hudby, ať již v klášterech, kostelních sborech, či později, díky profesionálním písařům (scriptorům), či kantorům, přes období baroka, kdy opisování a množení not bylo jakousi výsadou hudebníků, skladatelů, či kapelníků až do 19. století, usilovali historicky první nakladatelé. resp. jejich předchůdci o zachyceni a rozmnožení hudebního díla. Řada tiskařských vynálezců prošla nejrůznějšími technologiemi přes knihtisk, dřevoryt, mědirytiny až po kamenotisk, litografii, ofset až po první psací stroje. Výsledkem jejich úsilí a práce byly notové záznamy. 18. a 19. století je obdobím vzniku prvních skutečných hudebních nakladatelských domů, které sehrály, až do doby vynálezů zvukového záznamu – fonogramu, zásadní roli v oblasti šíření hudebního díla. Díky jejich činnosti a poslání, jakým byly grafická příprava notového záznamu (partitury či jednotlivých hlasů pro jednotlivé nástroje), jeho tisk a šíření takto zaznamenaného hudebního díla mezi interprety, nacházela hudební díla, až do doby objevu fonogramu, tímto jediným způsobem svoji cestu k interpretovi a posluchači. Zprávy o prvních pokusech tisku notového záznamu pocházejí z druhé poloviny 15. století, s nimi se pojí jména Němců Konrada Fynera a Georga Reysera (z jeho dílny pochází gotický záznam včetně podloženého textu), k dalším průkopníkům patří Ottaviano Scotto z Benátek a především Ottaviano Petrucci (jako první použil typografický tisk not a nabídl již rozsáhlejší notovou edici). 16. a 17. století byly obdobím rozšíření nakladatelské činnosti po celé Evropě – Pierre Attaignant (hudební skladatel a nakladatel v jedné osobě – autor řady mší, skladeb pro velké sbory) v Paříži, Tilman Susato a Jan van Ghelen v belgických Antverpách, John Day v Londýně, Editio Medicaea/Vaticana (zde se objevuje i dílo skladatele a hudebníka,

7

který byl krátce členem slavné Sixtínské kapely – Giovani Pierluigi da Palestina), Robert Ballard (mezi jeho autory patří do dnešních dnů hojně provozovaní skladatelé Charpentier, Couperin) v Paříži a Estienne Roger v Amsterdamu (tisk hudebních děl Vivaldiho, Corelliho, Scarlattiho a dalších). 18. století je zrodem skutečných velikánů mezi hudebními nakladateli. Rok 1719 je rokem založení slavného domu Breitkopf a Härtel v Lipsku, v r. 1770 vzniká společnost Schott u. Söhne v Mainzu, v Bonnu je v r. 1793 založena společnost Simrock, která později přesídlila do Berlína, začátkem 19. století vzniká společnost Peters v Lipsku a především slavný nakladatelský dům Ricordi v Miláně (vydával zejména díla Rossiniho, Donizettiho, Verdiho, Pucciniho, Poulenca a dalších), v Hamburku zakládá nakladatelství Anton Joseph Benjamin (velký propagátor díla Jana Jakuba Ryby i ve 20.století). V Londýně vzniká společnost Boosey a. Hawkes (po dlouhá léta distribuoval mimo jiné i notová vydání Editia Supraphon), v roce 1841 vzniká v Paříži nakladatelství Alphonse Leduc (kromě jiného spravuje do dnešních dnů dílo Maurice Ravela), v roce 1857 je založeno slavné vídeňské nakladatelství Doblinger, o deset let později londýnská společnost Novello & Ever a koncem století je založena slavná společnost Universal Edition ve Vídni (kromě jiného spravuje nakladatelská práva Gustava Mahlera, Schönberga, Bély Bartóka a Leoše Janáčka). Mnoho z výše uvedených nakladatelských domů a celá řada dalších se podílely například i na šíření hudebního díla Antonína Dvořáka po celém světě. Zejména německá společnost Simrock sehrála v tomto ohledu roli nejvýznamnější, vydala více než polovinu ze všech tiskem vydaných Dvořákových skladeb1.

Vůbec prvním, tiskem vydaným dílem Antonína Dvořáka byla první řada Slovanských tanců. Její vydání doporučil německému nakladateli Simrockovi Johannes Brahms a tento nakladatelský počin získal v r. 1878 Dvořákovi věhlas a zájem po celém světě. Tisku Dvořákova hudebního díla se věnovala, kromě Simrocka i další, zejména německá nakladatelství Bote u. Bock, Breitkopf u. Härtel, londýnská společnost Novello a společnost Schirmer v New Yorku (zakladatel G. Schirmer byl ostatně původem také Němec)2.

1 2

podle: Sigmund,A.,J.: Lexikon českých hudebních nakladatelů, Musikatelier 2004 podle: Černušák,G. a kolektiv: Dějiny evropské hudby, Panton 1974, Praha

8

1.2 Vývoj na domácím trhu K rozvoji hudební nakladatelské činnosti nedocházelo pouze v zahraničí, velmi aktivní byla i domácí, česká scéna. Pravdou je, že první Češi, kteří se nakladatelskému oboru věnovali, zahájili svoji činnost v zahraničí – Leopold Koželuh, nejen vynikající klavírista, ale i velmi nadaný skladatel zahájil svoji nakladatelskou činnost v r. 1784 ve Vídni, vydával díla W. A. Mozarta, Josepha Haydna, ale i své vlastní skladby. Většinu svého života strávil v zahraničí (Anglie a Francie) i vynikající pianista, ale i skladatel Jan Ladislav Dusík, který se ve velké míře zabýval i nakladatelskou činností. Odedávna odcházeli čeští hudebníci do ciziny – Jan Václav Antonín Stamic, Josef Rejcha, rodina Bendů a s nimi i první čeští nakladatelé3.

Činnost hudebních nakladatelů v českých zemích začíná o řadu let později. V průběhu 19. století se na české hudební scéně objevila celá řada jmen, žádné z nich však nedosáhlo úrovně a renomé svých zahraničních kolegů. Výjimkou bylo nakladatelství Hoffmanna vdova (založeno bylo v r. 1849 a jeho příběh by se mohl stát námětem zajímavé detektivky). Vnučka pana Jana Hoffmanna, zakladatele této společnosti – paní Adolfina de Lattre, vedla nakladatelství až do února 1945, kdy odešla do Bavorska. Nakladatelství získalo do svého katalogu celou řadu hudebních skvostů – Fučíkův Vjezd gladiátorů, Nováčkův slavný pochod Castaldo, oblíbené písničky a mezi nimi v první řadě polku Jaromíra Vejvody – Modřanská polka, později opatřenou textem Václava Zemana a překřtěnou na Škoda lásky, která se pod nejrůznějšími názvy proslavila po celém světě. Osud jenom tohoto titulu by se mohl stát tématem zvláštní a obsáhlá práce4.

Prvním, tiskem vydaným dílem Antonína Dvořáka vůbec byl v r. 1873 vydaný cyklus Písní z Rukopisu královédvorského5. O jeho zveřejnění se postaral pan Emanuel Starý. Toto, u nás asi historicky první významné hudební nakladatelství (společnost byla založena již v r. 1867 a vydávala rozsáhlou řadu tehdy populárních písní) sehrálo později, již za vedení syna zakladatele společnosti, rovněž Emanuela Starého,

i velmi významnou roli

v rozvoji

gramofonového oboru v českých zemích. Mezi další, významné české hudební nakladatele patřil i pan František Augustin Urbánek (jeho nakladatelství zahájilo činnost v r. 1872).

3

podle: Sigmund,A., J.: Lexikon českých hudebních nakladatelů, Musikatelier 2004 podle: Sigmund,A., J.: Lexikon českých hudebních nakladatelů, Musikatelier 2004 5 podle: Čubr,A.: Malý průvodce dílem Antonína Dvořáka, Praha 1986, Editio Supraphon 4

9

Kromě velmi bohaté notové edice vydával od r. 1879 i první český hudební časopis Dalibor.6 František A. Urbánek byl prvním nositelem velmi slavného jména v „hudebním a nakladatelském podnikání“. Jeho syn Mojmír i jeho vnuk, rovněž Mojmír, pokračovali ve velmi úspěšném rozvoji hudebního nakladatelství, ve světě rovněž známého pod značkou Edition MU. Výsledkem jejich činnosti nebyla jen notová vydání, ale i později jakýsi svatostánek mezi nahrávacími studii v Praze. V r. 1912 bylo dostavěno podle projektu architekta Kotěry slavné Mozarteum7 v Jungmannově ulici v Praze. Krásná a svému poslání plně uzpůsobená budova, včetně původně koncertního sálu, později slavného nahrávacího studia, přirostla k srdci téměř všem význačným hudebním interpretům 20. století, a to nejen z oblasti zábavné hudby. Právě tato dvě nakladatelství – Emanuel Starý a Mojmír Urbánek - přispěla významnou měrou při osamostatnění a rozvoji české nakladatelské a vydavatelské činnosti.

1.3 Důležitá data Účelem této práce není historická analýza technického vývoje a zdokonalování zvukového záznamu a jeho mechanického rozmnožování, práce má zmapovat historický vývoj cest hudebního díla a hudební nahrávky k posluchači, připomeňme si však jen několik zásadních dat ve světě a v českých zemích, týkajících se gramofonového průmyslu a vzniku některých, s tímto oborem úzce souvisejících, organizací8 :

1878 -

první výroba zvukového záznamu pro komerční účely

1886 -

8. září byla založena Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (později doplněná v Paříži v r. 1896, revidovaná v Berlíně v r. 1908, doplněná v Bernu v r. 1914, revidovaná v Římě v r. 1928, Bruselu 1948, Stockholmu 1967 a Paříži v r. 1971, Československo přistoupilo k této mezinárodní úmluvě s účinností od 22. 2. 1921)9

1889 -

se ve Vídni uskutečnil zvukový záznam jednoho z Uherských tanců v interpretaci jeho autora Johannese Brahmse

6

podle: Černušák,G. a kolektiv: Dějiny evropské hudby, Panton 1974, Praha podle: Sigmund,A.,J.: Lexikon českých hudebních nakladatelů, Musikatelier 2004 8 data bez odkazu: podle: historický archiv Supraphon, a. s.; Ročenka IFPI, Londýn, Evropský rok hudby 1985 9 zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernsk%C3%A1_%C3%BAmluva_o_ochran%C4%9B_liter%C3%A1rn%C3%AD ch_a_um%C4%9Bleck%C3%BDch_d%C4%9Bl 7

10

1894 -

pánové Charles a Emile Pathé otvírají v Chatou u Paříže jednu z prvních továren na výrobu zvukových rozmnoženin10

1898 -

Fred Gaisberg zahajuje činnost prvního britského nahrávacího studia v Londýně. Ve stejném roce se slavnostně otvírá první lisovna desek v německého Hannoveru – činnost zahajuje slavná německá společnost Deutsche Grammophon. V r. 1908 opouští ročně výrobní linku již 6 milionů desek

1900 -

první nahrávku realizuje v Miláně slavný Enrico Caruso

1909 - britská Gramophone Company poprvé tiskne na své desky proslulou značku His Master´s Voice – psa s gramofonem. Tato společnost (The Gramophone Company Limited - GCL) otevřela o pár let později svoji pobočku na území po válce vzniklého Československa 1910 –

rok založení společnosti Nippon Gramophone Co. Ltd., předchůdce nejslavnějšího obchodního a technického partnera českého, později založeného vydavatelství Supraphon, Nippon Columbia/Denon – dnes Columbia Music Entertainment

1919 -

9. října byl v Praze založen Ochranný svaz autorský k dílům hudebním (OSA)11

1921 -

byl poprvé uveden „zvukový“ film za použití dialogů synchronně reprodukovaných z gramofonové desky

1927 -

Christopher Stone, rozhlasový disc jockey (dj) z BBC jako první uvádí komponovaný hudební pořad z gramofonových desek

1928 – pan Emanuel Starý zakládá první českou gramofonovou společnost ESTA 1929 – založena další česká gramofonová společnost ULTRAPHON, jako pobočka nizozemské společnosti Dutch Küchenmeister Ultraphon Maatschapij 1931 –

Gramophone Company si nechává patentovat jako první na světě stereofonní nahrávku

1932 –

1. ledna založena akciová společnost Ultraphon, která poprvé u nás uvádí na trh značku Supraphon12

1933 -

3. ledna byla u nás zapsána do podnikového rejstříku pobočka britské společnosti The Gramophone Company Ltd. (GCL), její sídlo bylo ve Střekově (Ústí nad Labem), i u nás byly řádně zaregistrovány ochranné známky – zejména His Master´s Voice, a to pro „mluvící stroje, jehly k mluvícím strojům, desky pro mluvící stroje a jiná příslušenství mluvících strojů“

10

zdroj: http://web.quick.cz/franfilm/pathe/pathe.html zdroj: http://www.osa.cz/page3.php 12 zdroj: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Supraphon-oslavuje-sedesatiny~21~brezen~2006/ 11

11

1933 –

rok založení IFPI (International Federation of Phonogram and Videogram Producers), zastupující zájmy gramofonových výrobců a producentů, v dnešní době sdružuje 1450 výrobců zvukových záznamů v 75 zemích světa13

1946 –

rok znárodnění gramofonového průmyslu v Československu

1948 –

rok narození dlouhohrající desky (LP 33 1/3)

1958 –

rok prvního vydání stereo LP

1963 –

podepsána nejvýznamnější licenční smlouva vydavatelství Supraphon s Nippon Columbia - Denon14

1965 –

do prodeje jsou uvedeny nahrané kazety (MC)

1961 –

26. října byla v Římě uzavřena Mezinárodní úmluva o ochraně práv výkonných umělců, výrobců zvukových snímků a rozhlasových organizací, Československo k úmluvě přistoupilo 14. 8. 1964

1970 – 26. dubna vstoupila v platnost Mezinárodní úmluva (podepsaná 14. 7. 1947 ve Stockholmu) o založení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) se sídlem v Ženevě15; Československo přistoupilo k úmluvě 10. 8. 1970 1971 – byla 29. října uzavřena v Ženevě Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů, Československo přistoupilo k úmluvě 15. ledna 198516 1974 –

vznik první digitální nahrávky s českými interprety – Smetanovo kvarteto nahrává v Japonsku pro společnost Nippon Columbia Mozartovy smyčcové kvartety

1975 –

vznik první digitální nahrávky s českými interprety v Československu (Lučany nad Nisou) – Smetanovo kvarteto pokračuje v nahrávání

smyčcových kvartetů (na

projektu spolupracují čeští a japonští zvukoví mistři a hudební režiséři) 1979 –

Philips představuje světu poprvé kompaktní disk (CD)17

1981 –

rok prvního vydání digitálně nahrané LP do prodeje jsou uvedeny walkmany

1981 –

ve studiích Supraphonu vzniká první samostatná digitální nahrávka s Českou filharmonií a dirigentem Václavem Smetáčkem – Smetanova Má vlast

13

zdroj: Ročenka IFPI 2007, Londýn zdroj: konzultace s paní Markétou Jonášovou, Supraphon a. s., odbor licence a synchronizace 15 zdroj: http://www.osn.cz/system-osn/specializovane-agentury/?i=127 16 zdroj: http://www.sagit.cz/pages/uztxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&det=&levelid=443110&levelidzalozka=&datu makt=15.01.1985 17 zdroj: http://avmania.zive.cz/default.aspx?server=1&article=347 14

12

Nahrávka se pyšní i dalším výjimečným rekordem – svým rozsahem 74 minut patří mezi do té doby nejdelší záznamy vydané na jedné CD, nahrávka vznikla na zapůjčeném nahrávacím zařízení Nippon Columbia18 1982 –

české hudební vydavatelství Supraphon pořizuje první vlastní nahrávací digitální zařízení

-

uvedení CD na trh v Japonsku19

1983 –

CD se začínají prodávat v Evropě

1984 -

mezi prvními nahrávkami vydanými na CD se objevuje i supraphonská nahrávka Dvořákovy 9. symfonie Z nového světa, která je zakrátko oceněna za vynikající prodeje první Zlatou CD v historií

1985 –

v tomto roce se uskutečnily první dovozy CD do Československa20

1986 -

podepsány systémové smlouvy mezi českým vydavatelstvím Supraphon a litovelskou Teslou na výrobu kompaktních disků a kompaktních přehrávačů s nizozemskou společností Philips, která stála spolu s japonskou společností Sony od r. 1979 u zrodu nového media

1989 –

zahájena výroba CD v Gramofonových závodech – Supraphon

1992 –

vznik akciové společnosti Supraphon

2000 –

1l. prosince nabývá v České republice účinnosti nový autorský zákon č. 121/2000 Sb., mezi nejvýraznější změny patří prodloužení doby trvání majetkových práv autora na 70 let po jeho smrti (do té doby pouze 50 let)

2006 -

27. 3. byl do obchodního rejstříku zapsán obchodní název Supraphon Music, a. s.

18

zdroj: konzultace s vedoucí oddělení dokumentace Supraphon, a. s. paní Helenou Bártíkovou zdroj: konzultace s ředitelkou Supraphon, a. s. paní Janou Gondovou 20 zdroj: konzultace s ředitelkou Supraphon, a. s. paní Janou Gondovou 19

13

2 Z historie největšího českého vydavatelství Supraphon 21 Kořeny vzniku nejvýznamnějšího českého gramofonového vydavatelství je třeba

hledat ve dvacátých letech minulého

století. V r. 1928 zakládá pan Emanuel Starý první českou gramofonovou společnost ESTA a o rok později se na naší scéně poprvé objevuje značka ULTRAPHON. Začátkem dvacátých let minulého století je v Nizozemsku založena společnost Dutch Küchenmeister Ultraphon Maatschapij. Tato holandská společnost se v prvopočátku zabývala výrobou a distribucí gramofonů. V r. 1928 si společnost pro tento svůj výrobek nechala celosvětově zaregistrovat značku ULTRAPHON. Jejím prvním obchodním partnerem v Československu byla společnost Gustava Sušického, která získala výhradní zastoupení k prodeji gramofonů se značkou ULTRAPHON pro Československou republiku. Vzhledem k pozitivním obchodním výsledkům rozšířila v r. 1930 holandská společnost svoji činnost na československém trhu i o zastupování gramofonových desek. Zastoupení získala nově založená společnost Ravitas, s. r. o., navazující na prosperující podnik pana Gustava Sušického. Začátek činnosti nově založené firmy prochází bouřlivým, pro firmu však velmi příznivým, vývojem. Protože dochází k likvidaci německé pobočky ULTRAPHON A.G., naskytla se firmě Ravitas, s. r. o. možnost získání likvidovaného majetku za příznivých úvěrových podmínek. K 1. 1. 1932 se z firmy Ravitas, s.r.o. stává nově založená akciová společnost ULTRAPHON. Zatímco obchodní značku ULTRAPHON měla mateřská společnost chráněnou po celém světě, další značka této společnosti - SUPRAPHON, byla chráněna jen v Nizozemsku a nizozemských koloniích. Česká pobočka společnosti si proto nechala zaregistrovat značku Ultraphon pro užití v Československu a značku Supraphon pro užití v celém světě, s výjimkou Nizozemí a jeho zámořských území. Aktivity firmy se ve větší míře a s vynikajícími výsledky koncentrovaly do výroby a prodeje gramofonů, se kterými byla značka Supraphon v počátcích její existence úzce spojována. Prudký rozvoj Ultraphonu zapříčinil krátce před začátkem druhé světové války i výrazný pokles či dokonce zrušení poboček tak významných společností na našem území, jakými byly např. Parlaphon či Odeon. 21

zdroj: konzultace s paní Helenou Bártíkovu, Supraphon, a. s. a Ing. Jiřím Paulů podle: Hučín,O., Frei,J.: Interní materiály firmy

14

Válka přinesla samozřejmě pokles aktivit Ultraphonu, nicméně její nezávislá vydavatelská činnost, a to dokonce výrazně orientovaná na českou tvorbu, pokračovala i ve válečných letech. Velmi pravděpodobným důvodem byly i dlouhodobé vynikající vztahy Ultraphonu s německou společností Telefunkenplatte . Zásadní roli ve vývoji Ultraphonu sehrála úzká spolupráce společnosti s rozhlasovou stanicí Radiojournal. V rozhlasových studiích vznikaly první hudební nahrávky vážné hudby. Existence nezávislé akciové společnosti Ultraphon po skončení války měla jen velmi krátké trvání. Jako jedny z prvních byly k 27. říjnu 1945 znárodněny prakticky veškeré, do té doby existující, gramofonové společnosti – ESTA, Ultraphon, jakož i lokální pobočky společností Deutsche Grammophon, Telefunken, Gramophone Company, Eletkrola a Lindström. Všechny byly s platností k 1. 1. 1946 koncentrovány do zestátněné společnosti Gramofonové závody národní podnik (dále jen GZ). GZ svojí činností pojímaly prakticky celý obor – od pořízení nahrávky, jejího rozmnožování v lisovnách až po distribuci, a to včetně vlastního, nezávislého vývojového oddělení. Nové uspořádání přinesl rok 1949, kdy se v rámci GZ osamostatnila výroba od distribuce. Vznikly nové subjekty – závod Gramoedice (připravoval ediční, nahrávací plán), veškerou výrobu gramopříslušenství a lisování desek měl na starost Gramozávod. Spolu s nimi vznikl nezávislý Výzkumný ústav gramofonového průmyslu. Výhradně distribucí se zabývaly na domácím trhu Ultraphon a Supraphon byl partnerem pro zahraniční gramofonové společnosti. Těmto dvěma společnostem se dostalo cti užít v té době již dosti známých obchodních značek.

Současně

se

vznikem

monopolu

zahraničního

obchodu

v poválečném

Československu byl velmi záhy podnik Supraphon začleněn do organizační struktury podniku zahraničního obchodu Artia. Bez ohledu na vývoj v dalších letech, do jisté míry osamostatnění Supraphonu a reorganizaci oboru, byl vývoz hotových desek se značkou Supraphon organizován PZO Artia až do poloviny osmdesátých let minulého století. A dle získaných informací a s přihlédnutím k počtu získaných ocenění, nutno poznamenat, že značka Supraphon v oblasti vážné hudby požívala obliby skutečně po celém světě, a to v atmosféře velmi silné konkurence světových katalogů vážné hudby, jakými v té době byly Deutsche Grammophon, CBS Records, Philips, Decca, EMI a řada dalších. Dalším významným mezníkem v reorganizaci hudebního průmyslu u nás byl rok 1961, kdy bylo zřízeno Státní hudební vydavatelství (SHV), které plnilo, kromě funkce hudebního nakladatelství (vydávalo nejen noty, ale nabízelo i rozsáhlou knižní edici o hudbě a jejich tvůrcích), a to jak doma, tak i v zahraničí, rovněž funkci gramofonového vydavatele a distributora. Oblast výroby zvukových kopií a sféru výzkumu od této chvíle zajišťovaly 15

Gramofonové závody – Supraphon v Loděnicích. Oba subjekty vytvářely dohromady výrobně hospodářskou jednotku (VHJ), ve které vedoucí úlohu vykonávalo SHV. V r. 1967 dochází k další reorganizaci v oboru a název SHV byl změněn na Supraphon, Gramofonové desky a hudební vydavatelství, národní podnik. I tento podnik byl ve vedoucím postavení vůči Gramofonovým závodům – Supraphon v Loděnicích. Zanedlouho, v r. 1969, došlo k další transformaci organizačního uspořádání, byla zrušena VHJ a vznikly tři na sobě nezávislé subjekty – Supraphon národní podnik, Gramofonové závody n. p. a Výzkumný ústav gramofonové techniky (VÚGT). Důležitější, než změny názvů společností, byly tehdy ustavené změny v jejich funkční náplni. Supraphon se nadále věnoval činnosti vydavatelské (sestavovaní edičních plánů nahrávek vážné a zábavné hudby, mluveného slova) a nakladatelské. V obou těchto oblastech měl oprávnění k provádění i zahraničních operací ve sféře tzv. nehmotných prodejů, tzn. v oblasti postupu práv k hudebním nahrávkám, nakladatelskému podnikání při uzavírání subnakladatelských smluv, a to v obou směrech, jak ve vývozu, tak i dovozu. Kromě toho Supraphon spravoval i Divadlo hudby a velmi populární Gramofonový klub. Gramofonové závody se zabývaly výhradně výrobou gramofonové hmoty (její prodej realizoval opět PZO Artia) a výrobou zvukových kopií (rozmnoženin) – gramodesek a později i nahraných a nenahraných kazet (MC). VÚGT se zabýval, jak z názvu vyplývalo, výzkumem, ale např. i zkoumáním případných reklamací souvisejících s výrobou rozmnoženin. Nové organizační uspořádání na sebe nechalo čekat bezmála dvacet let. 1. 1. 1983 byly rozhodnutím Ministerstva kultury opět sloučeny všechny tři subjekty pod nový název „VHJ Supraphon, oborový podnik Praha“. Osmdesátá léta byla obdobím získávání velmi silných ekonomických i obchodních pozic. Supraphonu se tehdy podařilo po dlouholetém úsilí zcela eliminovat do té doby velmi přísný a tuhý monopol zahraničního obchodu, který byl výsadou podniků zahraničního obchodu. Supraphon si udržel oprávnění k provozování nejen nehmotných zahraničně obchodních operací v oblasti obchodu hudebními nahrávkami a v oblasti obchodu nakladatelskými právy, ale vydobyl si i oprávnění k vývozu a dovozu hmotných výrobků – desek, kazet a gramofonové hmoty. V takovém uspořádání společnosti setrvaly až do roku 1989, kdy se všechny tři opět osamostatnily a Supraphon se na krátkou dobu stal státním podnikem. K 1. 1. 1990 došlo k velmi zásadní změně v oblasti rozsahu činností a s tím i další reorganizaci. Z rozhodnutí Ministerstva kultury byl založen nový podnik s názvem Editio Supraphon, který se začal zabývat výhradně vydáváním a prodejem hudebnin a knih o hudbě, zároveň byly tyto činnosti vyjmuty ze státního podniku Supraphon. V r. 1992, v období 16

privatizační vlny, vznikla akciová společnost Supraphon (zapsaná do obchodního rejstříku 30. 11. 1992) a po více než 40 letech skončilo období zestátněného hudebního průmyslu v Československu. V r. 1993 se stala majoritním vlastníkem akcií Supraphonu akciová společnost Bonton. Společnost Bonton tímto krokem obohatila a rozšířila své dosud velmi dynamicky se vyvíjející aktivity o světově proslulou obchodní značku a jeden z nejbohatších katalogů vážné hudby na světě. Bonton se krok za krokem stával skutečným gigantem v oblasti zábavního průmyslu u nás. Ještě před akvizicí Supraphonu disponoval nahrávacím studiem, vlastnil komerční rozhlasovou stanici Bonton, velmi aktivně operoval v oblasti Home Videa. Krátce po získání Supraphonu Bonton připojil ke své rodině i další gramofonové společnosti Panton (vznikl v šedesátých letech jako gramofonové vydavatelství Českého hudebního fondu, kromě zábavné hudby se specializoval na edice soudobé vážné hudby) a slovenský Opus, založil první hudební megastore v ČR – Bontonland, své portfolio rozšířil i o centra filmového průmyslu

(Ateliéry Zlín) a knižní

vydavatelství

(Albatros).

Společnost

spravuje

zprostředkovaně prostřednictvím svých poboček i výkon práv k filmovým dílům, u kterých přešla práva výrobců na Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. „SUPRAPHON MUSIC a. s.“ je po celé řadě změn aktuálním obchodním názvem gramofonového vydavatelství, jehož dnes již jediným akcionářem je Bonton Music, a. s. Poslední změna obchodního názvu (z předcházejícího SUPRAPHON a.s., právní nástupce), zapsaná do obchodního rejstříku Městského soudu v Praze nabyla účinnosti dnem 27. 3. 2006. Bez ohledu na změny názvů společnosti zůstalo logo vydavatelství po dlouhou řadu let beze změny: obrázek číslo 1, Logo Supraphon22

22 23

obrázek číslo 2, Logo Supraphon23

zdroj: www.supraphon.cz zdroj: www.supraphon.cz

17

3 Mezinárodní obchod akciové společnosti Supraphon Ze stručného přehledu vývoje gramofonového průmyslu u nás vyplývá, že se značka Supraphon stala bezkonkurenčně nejvýznamnější v naší zemi a velmi záhy se začala ve velké míře prosazovat ve světě vážné hudby i v zahraničí. Rok 1989 přivádí do vydavatelství celou řadu vynikajících interpretů starší i nové generace a nové obchodní principy. Vydavatelství splňovalo zásadní nároky a předpoklady úspěšného působení na zahraničním trhu:

3.1 Značka Supraphon ve světě Supraphon od chvíle svého založení získal vynikající studiové pracovníky, kteří do nově ustaveného vydavatelství přešli s bohatými zkušenostmi z firem-předchůdců. Zvukoví mistři a hudební režiséři se těšili výborné pověsti a v mnoha případech byli angažováni zahraničními vydavateli i na projekty pro zahraniční gramofonová vydavatelství. Studioví pracovníci udržovali vždy krok s vývojem světové gramofonové technologie (velmi brzké zavedení DOLBY systému), díky rozsáhlým koprodukčním projektům se zahraničními společnostmi, zejména japonskými – SONY CBS a NIPPON COLUMBIA – se průběžně v praxi seznamovali s vývojem digitálního principu pořizování nahrávek a jejich dalšího zpracování. V období od znárodnění až do r. 1989 si vzhledem k tehdejší státní politice přezaměstnanosti mohl Supraphon dovolit disponovat ve stálém pracovním poměru vysokým počtem zvukových mistrů, kteří se specializovali dle hudebních žánrů. Tento luxus se zrušil při zavádění principů tržního hospodářství a na nové nahrávací projekty si vydavatelství najímá externí pracovníky.

3.1.1 Široký výběr vynikajících interpretů Paradoxem celého období od znárodnění československého gramofonového průmyslu v r. 1946 až po sametovou revoluci v r. 1989 je skutečnost, že toto české hudební vydavatelství profitovalo na absenci principů tržního hospodářství a naopak důsledné aplikaci centrálně plánovaného hospodářství, které skutečně bohatou měrou podporovalo rozvoj „socialistické

18

kultury“. Rozvojem se totiž chápala i finanční podpora

českého interpretačního umění

z oblasti vážné hudby, které v sedmdesátých a osmdesátých letech požívalo velmi dobré pověsti a čeští sólisté či tělesa se řadili mezi světovou interpretační špičku a reprezentovali Československo po celém světě.

Sólisté Josef Suk, Zuzana Růžičková, Josef Páleníček, Jan Panenka, Josef Hála, Ivan Moravec, Ivan Klánský, Gabriela Beňačková, dirigenti Václav Smetáček, Václav Neumann, Libor Pešek, Zdeněk Košler, Jiří Bělohlávek, Vladimír Válek, orchestry Česká filharmonie, Pražští symfonici (FOK), Pražský komorní orchestr bez dirigenta, komorní soubory – Smetanovo kvarteto, brněnské Janáčkovo kvarteto, Panochovo kvarteto a celá řada dalších se stali ozdobami světových hudebních událostí, festivalů a samozřejmě byli velmi atraktivními interprety pro gramofonové katalogy a distributory gramofonových desek po celém světě. Supraphon měl v té době příznivé finanční předpoklady pro soustavné budování obsáhlého katalogu nejen české, ale i světové hudební literatury z oblasti vážné hudby. Častými hosty v pražských nahrávacích studiích byli při realizaci supraphonských projektů i vynikající zahraniční umělci -

dirigenti Serge Baudo, Gaetano Delogu, Paul

Kletzki, Charles Mackerras, operní hvězda Brigitte Fassbänder, klavírní virtuos Emil Gilels, houslistka Shizuka Ishikawa nebo slavný cellista Mstislav Rostropovič.

Tuhý politický dozor 70. a 80. let minulého století měl však zároveň i celou řadu velmi negativních dopadů na obchodní možnosti vydavatelství. Z katalogu museli být okamžitě vyřazeni takoví velikáni, jakými byli dirigent Karel Ančerl, který se rozhodl pro pokračování umělecké činnosti v zahraničí nebo zejména světově proslulý dirigent Václav Talich.

Teprve po r. 1989 se s velkým úspěchem a obchodním ohlasem objevují nahrávky obou dirigentů znovu

v nabídce vydavatelství, k nim se přidávají další interpretační velikáni,

jakými byli dirigent Rafael Kubelík a klavírista Rudolf Firkušný, v katalogu se objevují jména mladých a světově proslulých českých interpretů – Dagmar Pecková, Magdalena Kožená, Gabriela Demeterová, Eva Urbanová, Jiří Bárta, Pavel Šporcl, Radek Baborák a další.

Samozřejmostí se stala snaha o kompletaci české hudební literatury mapující všechna historická období. V archivech či katalogu nahrávek Supraphon nacházíme nahrávky děl

19

prakticky ze všech historických období od renesance24 (např. nahrávky skladeb proslulého českého cestovatele a osvícence Kryštofa Haranta z Polžic), baroka25 (Pavel Vejvanovský, Jan Dismas Zelenka), bohatě zastoupené je období klasicismu26 (František Brixi, Jan Jakub Ryba, Jan V. Stamic, rodina Bendů, František Krommer-Kramář, Josef Mysliveček a dlouhá řada dalších) a romantismu27 (Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich) až po hudbu 20. století – Leoš Janáček či Bohuslav Martinů.

I v dnešní nabídce se těší velkému zájmu ucelené soubory či kolekce nahrávek – např. řada nahrávek uváděna na trh jako Supraphon – archiv, v archivech vydavatelství je rozsáhlá serie Musica antiqua Bohemica (MAB), souborná vydání dirigentů Václava Neumanna, Gold edition nahrávek Karla Ančerla nebo 17 desková edice s Václavem Talichem a dalších velikánů české hudební kultury.

Samozřejmě, že po celém světě je ze supraphonského

katalogu vyhledávané dílo především Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů v podání českých interpretů.

Kromě celosvětově proslulých děl hudebních velikánů – Claudia Monteverdiho, Georga Händela, Antonia Vivaldiho, Johana Sebastiana Bacha, Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Frederica Chopina, Petra Iljiče Čajkovského, Gustava Mahlera, se supraphonským dramaturgům dařila i kompletace tvorby autorů

dvacátého

století – Arthura Honnegera, Paula Hindemitha, Bély Bartoka, Carla Orffa, Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče, Igora Stravinského a dalších.

V supraphonském katalogu se setkáváme s nahrávkami děl, které prakticky nemají ve světě konkurenci – díla Arthura Honnegera Král David a oratorium Jean dÁrc au bucher (Johanka z Arku na hranici) – snad finančně nejnáročnější nahrávka vůbec (vzhledem ke svému rozsáhlému obsazení – přes deset operních sólistů, dětský sbor, početný smíšený sbor, symfonický orchestr ve velkém obsazení, dirigent, sbormistři), kterou si z ekonomických důvodů může dovolit pořídit jen málokterá gramofonová společnost. Kvalita nahrávek, bohatost katalogu byly a neustále jsou základními předpoklady zájmu obchodníků a distributorů gramofonových nahrávek po celém světě o značku Supraphon.

24

zdroj: Černušák,G.: Dějiny evropské hudby, str. 105 zdroj: Černušák,G.: Dějiny evropské hudby, str. 165, 166 26 zdroj: Černušák,G.: Dějiny evropské hudby, str. 208, 209 27 zdroj: Černušák,G.: Dějiny evropské hudby, str. 232, 293-295, 298, 299, 379 25

20

3.1.2 Přísné respektování všech zásadních pravidel a mezinárodních úmluv ve složité oblasti autorsko – právní Historie po celém světě proslulé značky Supraphon sahá až do třicátých let minulého století, v archivech společnosti byla k dispozici již z dob jejich počátku řada vynikajících nahrávek, jak z hlediska technického, tak i uměleckého. Ke cti vydavatelství slouží to, že vzhledem k velmi aktivnímu zapojení Československa do mezinárodních autorskoprávních úmluv týkajících se duševního vlastnictví od samého začátku, byly velmi přísně respektovány základní zásady autorského práva a práv s ním souvisejících - odvozených práv výkonných umělců a gramofonových výrobců. V té souvislosti stojí za zmínku i přístup vydavatelství k velmi atraktivním nahrávkám, které se staly „znárodněným dědictvím“ z doby minulé. Mezi takové unikátní tituly patřily např. nahrávky italského tenora Enrica Carusa, nahrávky dalších slavných italských sólistů, slavného houslového virtuóza Fritze Kreislera pořízené v minulosti českými pobočkami zahraničních gramofonových společností. Takové nahrávky byly zahrnuty do „historického archivu“, staly se nedotknutelnými a

nebyly

obchodně využívány.

Velmi dobré pověsti se vydavatelství těšilo mezi ostatními světovými hudebními vydavateli již před r. 1989, neboť beze zbytku dostávalo jak svým závazkům vůči autorské ochranné organizaci (OSA), plynoucím z užití hudebních děl autorů, kteří dosud požívají ochrany svých majetkových práv (70 let od autorovy smrti)28, tak i licenčním závazkům vůči zahraničním

vydavatelům,

od

kterých

získávalo

licenční

oprávnění

k výrobě

a

distribuci zahraničních nahrávek na československém trhu. V tomto ohledu (kromě tehdy všude přítomného dohledu politických orgánů na ediční politiku vydavatelství) bylo striktně plánované hospodářství naopak základní brzdou při nákupu zahraničních nahrávek, neboť omezený devizový limit ani zdaleka neumožňoval realizaci edičních záměrů vydavatelství.

Respektování majetkových práv autorů a práv výrobců zvukového záznamu (§ 75 – 78 Autorský zákon 121/2000 Sb.) nebylo před politickými změnami v zemích východní Evropy koncem osmdesátých let minulého století samozřejmostí. V celé řadě zemí docházelo k výrobě a distribuci nahrávek světových vydavatelství, aniž by byla respektována jejich práva, jakož i práva autorská. Dodržováním těchto zásad si vytvořilo vydavatelství Supraphon 28

zdroj: § 27 AZ 121/2000 Sb.

21

výjimečné postavení mezi ostatními vydavateli z východní Evropy již před politickými a ekonomickými změnami koncem osmdesátých let minulého století.

3.1.3 Členství ve významných mezinárodních organizacích gramofonového průmyslu Supraphon přistoupil v roce 197029 jako jedno z prvních vydavatelství z východní Evropy do Mezinárodní federace gramofonového průmyslu se sídlem v Londýně (IFPI). Jeho zástupci se po celou dobu členství aktivně účastní na projektech pořádaných národní skupinou IFPI Česká republika, která byla založena v r. 1990. IFPI měla v r. 2006 1450 členů ze 75 zemí30. Obzvláště nyní, kdy nově vyvinuté technologie umožňují soukromé pořízení technicky zcela dokonalých nahrávek a jejich další rozmnožování a šíření bez respektování autorských práv, práv výkonných umělců či práv výrobců, je účast na

protipirátských akcích

organizovaných IFPI významná.

Velmi důležitou roli hraje prezentace supraphonských nahrávek a uvádění odborných recenzí ve světových hudebních časopisech. Recenze nahrávek Supraphonu se pravidelně objevovaly a objevují v anglickém Gramophonu a BBC Music Magazíne, francouzském Diapasonu, Intarnational Record Review, Musica a dalších.

Vydavatelství po celou dobu trvání představuje své nahrávky v mezinárodních odborných kruzích a soutěžích. Výsledkem je neuvěřitelný výčet získaných prestižních cen, trofejí a vyznamenání – desítky nahrávek získaly ocenění31 Grand Prix du disque de lÁcadémie du disque francais, Grand Prix du Disque de lÁcademie Charles Cros, cena Diapason dór, Record Award of the Music Trades Association, Stereo Review´s Record of the Year Award, opakovaně udělované Zlaté desky Nippon Columbia za význačná množství prodaných kopií, cena japonské kritiky Ongakuno-tomo-sha, zvláštní cena anglického časopisu Gramophon, cena Wiener Flötenuhr der Mozartgemeinde, Deuscher Schallplattenpreis, ocenění holandské odborné hudební kritiky „Edison“, ocenění „Orphée dór“ de lÁcadémie du disque lyrique v Paříži, Premio della critica discografica italiana z Milána, Preis der deutschen Schallplattenkritik, Prize of the Art festival Tokyo, cena „Caecilia“ de lÚnion de la presse 29

zdroj: IFPI sekretariát, Londýn zdroj: Ročenka IFPI 2007, Londýn 31 zdroj: konzultace s ředitelkou společnosti Supraphon a. s., paní Janou Gondovou 30

22

musicale belge. Velmi prestižním oceněním je Cannes Classical Awards 2000 za nahrávky souborného díla Bohuslava Martinů, cena odborného časopisu Harmonie - Značka roku 2000 za výjimečnou ediční činnost vydavatelství. Nejvýše se však vyšplhala nahrávka Janáčkovy opery Šárka (s Evou Urbanovou), která byla v nominaci na Cannes Classical Awards 2002 a která byla nominována v kategoriích Best Classical Album a Best Opera Recording na slavnou americkou cenu Grammy Awards 2002. Cenu Cannes Classical Awards 2002 získala série CD řady „Supraphon archiv“.

3.1.4 Umělecká spolupráce se světovými gramofonovými společnostmi a řadou světových sólistů a dirigentů Vysoká úroveň českých interpretačních umělců a se světovou úrovní srovnatelné technické zázemí lákaly do Prahy po léta zahraniční vydavatele s cílem pořídit pro své katalogy nové nahrávky, většinou české hudební literatury s českými interprety. Český filharmonický sbor se často objevuje v katalogu prestižní německé značky Deutsche Gramophon, nahrávky Janáčkových smyčcových kvartetů v interpretaci brněnského Janáčkova kvarteta najdeme na značce Philips, v anglickém katalogu společnosti Virgin Records nacházíme dirigenta Libora Peška na nahrávkách Dvořákových symfonií jak s orchestrem České filharmonie, tak i Královským liverpoolským filharmonickým orchestrem, houslista Josef Suk se objevuje velmi často v katalogu společnosti Ariola/BMG, Zuzana Růžičková v katalogu francouzské společnosti Erato.

3.1.5 Pravidelná účast na mezinárodních veletrzích hudebních vydavatelů Od založení největšího světového veletrhu gramofonových vydavatelů MIDEM (Marché international du disque et de l´édition musicale) v r. 1967 v Cannes se obchodní a umělečtí pracovníci vydavatelství Supraphon veletrhu účastní. Často se daří na koncertech pořádaných organizací MIDEM po dobu konání veletrhu prezentovat již slavné či nové, talentované české interprety Právě tento veletrh, s pravidelným datem konání v posledním týdnu ledna je dobrým startem pro obchodníky z celého světa do začínajícího kalendářního roku. Na MIDEM se vyhodnocují dosažené výsledky distribučních či licenčních smluv, uzavírají se smlouvy nové, hledají se nové cesty nahrávky k zákazníkovi.

23

3.1.6 Oprávnění k obchodní a umělecké spolupráci v zahraničí Vydavatelství Supraphon se podařilo po celou dobu své existence (i v období centralizace zahraničních aktivit do specializovaných podniků zahraničního obchodu) udržet alespoň ve sféře tzv. nehmotných obchodů (obchod právy k nahrávkám, zakázkové nahrávání pro zahraniční gramofonové vydavatele či filmové a jiné hudební producenty, koprodukční nahrávání společně se zahraničními vydavateli a postupování či získávání nakladatelských práv) přímé spojení se zahraniční klientelou. Společnost získala v tomto období řadu významných obchodních partnerů a proto bez problémů, po politických a ekonomických změnách v r. 1989 mohla navázat na své bohaté zkušenosti.

24

4 Stručný pohled na světový obchod hudebními nahrávkami Až do roku 1999 vykazoval světový obchod hudebními nosiči permanentní, i když pozvolný, nárůst. K zastavení tohoto pozitivního vývoje došlo v r. 2000. Od tohoto roku dochází k trvalému poklesu prodejů hudebních rozmnoženin. Pokles obratu r. 2006 v porovnání s rokem předcházejícím činil 5 %. Světový trend zachycují následující tabulka a graf.

tabulka a graf číslo 1, Celosvětový trend v prodeji hudebních nahrávek

zdroj: Ročenak IFPI 2007, Londýn, str. 10

Více než 60 % celosvětového obratu na trhu hudebních nosičů se realizuje ve třech zemích –USA, Japonsku a Velké Britanii.

25

Postavení jednotlivých zemí uvádí následující tabulka prodejů hudebních nosičů. tabulka číslo 2, Trh hudebních nosičů

zdroj: Ročenka IFPI 2007, Londýn, str. 8

Česká republika s 1% podílem na celosvětovém obratu figuruje na 40. místě. Z hlediska cenového konstatuje ročenka IFPI 2007 průměrnou cenu CD v roce 2006 ve výši 12,9 USD, což je v porovnání s rokem 2003 pokles o 4 %. Vzhledem k celosvětovým inflačním tendencím je tato zpráva pro spotřebitele příznivá.

26

tabulka číslo 3, Průměrná cena CD v maloobchodní síti

zdroj: ročenka IFPI 2007, Londýn, str. 13

Budeme-li analyzovat světový trh z hlediska hudebních žánrů, konstatujeme, že jasně dominují hudba popová a rocková, jejichž podíly se v jednotlivých zemích světa pohybují od 30 do 50 % celkových obratů, následují R & B, hip-hop, country hudba a na nahrávky klasické hudby připadá v průměru podíl mezi 7 – 10 % úhrnných obratů. V USA, zemi s největším obratem, připadají na prodeje nahrávek klasické hudby dokonce pouhá 2 % a ve Velké Britanii 3 %. Naopak Rakousko je mezi sledovanými se svými 11 % zemí s nejvyšším podílem klasické hudby na celkových prodejích. Na českém trhu se v tomto žánru, stejně tak jako v NSR, realizuje 7 % prodejů32. Mezi celosvětově nejprodávanější interprety patří James Blunt, Beyonce, Justin Timberlake, U2, The Beatles, Red Hot Chili Pepppers a prvním umělcem z oblasti vážné hudby, který se objevuje mezi nejprodávanějšími je Andrea Bocelli na 10. místě. V přehledu 50 nejprodávanějších alb je však z této oblasti umělcem jediným. Nejúspěšnějším vydavatelem, co do počtu alb, která se v padesátce nejúspěšnějších umístila, je jednoznačně Universal Music Group (16 alb), následují ho skupina Sony BMG (se 13 alby), Warner Music Group (8) a EMI Music Group (5 alb)33. Lze konstatovat, že tato čtyři velká hudební vydavatelství ovládají cca 80 % světového hudebního průmyslu. Zajímavé výsledky přináší pohled na tržní podíly sledované podle provenience interpretů v oblasti tzv. zábavné hudby. Na evropském trhu jsou země s jasně převažujícím podílem domácích interpretů a mezi ně patří Česká republika s výraznými 56 % oproti 37 % připadajícím na mezinárodní repertoár, zbývající rozdíl 7 % je podíl klasické hudby. Jedinou zemí s ještě větším podílem domácí produkce je Francie se svým typickým francouzským šansonem (63 %). V Německu je poměr přibližně vyrovnán.

32 33

podle: Ročenka IFPI 2007, Londýn zdroj: Ročenka IFPI 2007, Londýn, str. 5

27

Opakem jsou Švýcarsko s 83% podílem zahraničního repertoáru, Rakousko a Irsko se 79 %, Belgie a Holandsko 74 %34. Zajímavý je i pohled na počet CD prodaných na hlavu v jednotlivých zemích v roce 2006. Nejvíce nakupují Britové – téměř 3 CD ročně, následují Američané a Norové se 2 CD, každý Němec si koupí průměrně 1,5 CD a u nás připadá na každého obyvatele 0,3 CD ročně35.

Na rozdíl od poklesu objemů i tržeb v prodeji hudebních nosičů dochází k trvalému nárůstu příjmů z oblasti veřejného hudebního provozování. Celkem vyrovnaně rostou všechny tři základní segmenty tohoto trhu – příjmy za rozhlasové vysílání, koncerty i ze všech dalších oblastí této sféry. Nejsilnějším trhem je Velká Britanie s 20 % celosvětového obratu.

graf číslo 2, Porovnání rozhlasového vysílání, koncertů a dalších oblastí


34 35

podle: Ročenka IFPI 2007, Londýn zdroj: http://www.ifpi.org/content/section_statistics/index.html, recorded music sales 2006 CD per capita

28

5 Vývoz nahrávek do zahraničí Pořízená nahrávka může být užita k dvěma základním účelům – jednak k jejímu rozmnožování, výrobě a distribuci kopií sloužících k poslechu nahrávky a jednak pro tzv. druhotné užití nahrávky, kterými je např. její spojení s obrazem či mluveným slovem. O významu zahraničního odbytu pro české vydavatelství Supraphon svědčí výsledky dosažené v roce 2006. Příjmy z této činnosti představují 24 % celkových příjmů společnosti. Srovnání odbytových míst přináší následující tabulka.

Graf číslo 3, Procentní podíl prodejů výrobků dle teritorií ČR, SR, zahraničí v letech 20042006 (v Kč)

80 70 60 50

ČR

40

SR

30

Zahraničí

20 10 0 2004

2005

2006

zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s. 2007, str. 20

Téměř z 90 % se na exportu podílejí nahrávky vážné hudby, což představuje téměř 52 % celkových prodejů nosičů s nahrávkami vážné hudby. Vývoz dosáhl v roce 2006 objemu v hodnotě 13,7 mil. Kč, což v porovnání s rokem předcházejícím znamená pokles o 7,7 %. Příčinu je nutno spatřovat v celkovém poklesu fyzických prodejů CD, který se zatím nepodařilo kompenzovat nárůstem prodeje digitálního, v klesajících odbytových výsledcích „kamenných obchodů“ v zahraničí (zejména na trzích s prudce rostoucím podílem digitálních prodejů – USA, zánik proslulého obchodního řetězce Tower) a v neposlední řadě trvalé posilování české koruny ve vztahu k americkému dolaru i Euru36.

36

podle: Výroční zpráva Supraphon, a. s., 2007

29

5.1 Mechanické rozmnožování Prvoplánovým užitím nahrávky je její mechanické rozmnožování, tzn. pořizování kopií (v dnešní době již výhradně CD, dříve LP a MC) a jejich distribuce k posluchači. O dvou základních směřováních nahrávky k posluchači pojednávají články 4.3 a 4.4 této kapitoly. Nové technologie otvírají nahrávce četné další cesty ke svým zájemcům, takovou novou cestou je „downloading“. Supraphon je právě v tomto období ve stádiu příprav nového distribučního systému, o kterém se podrobněji rozepisuji v kapitole 4.5.

5.2 Synchronizace Druhotné užití nahrávky pro celou řadu dalších účelů, jakými jsou zejména spojení nahrávky s obrazem, mluveným slovem (pro filmové a televizní produkce,

rozhlasové

komponované pořady, obrazové či zvukové reklamní spoty) – se označuje jako tzv. synchronizační užití nahrávky. Významným obchodním segmentem v tomto směru jsou, vedle již nesčetné řady existujících, neustále nově vznikající tzv. music libraries (hudební knihovny),

které

příslušným

producentům

či

dramaturgům

poskytují

utříděný

a

specializovaný hudební výběr pro konkrétní účel či atmosféru. Vznikají rozsáhlé kolekce, ve kterých nacházíme CD s žánrovým členěním – drama, romantika, fanfáry, napětí, akční téma, sport, příroda, národní hymny z celého světa, pozitivní či negativní atmosféra atd.

5.2.1 Synchronizační užití nahrávky pro filmové a televizní produkce Jak uvedeno výše, principem takového užití nahrávky je její spojení s obrazem a zařazení do filmové či televizní produkce. Vydavatel by měl mít vždy přehled a přesnou vědomost o zařazení jeho nahrávky do dané produkce (měl by si vždy vyžádat scénář filmu), jakož i informaci o scéně, ve které bude nahrávka užita. Vydavatel by měl při takovém způsobu užití nahrávky vždy dbát na to, aby upozornil uživatele (filmového nebo televizního producenta) na nutnost získat souhlas autora či jeho nakladatele u autorsky dosud chráněného hudebního díla.

30

Zde uvádím reklamní spoty a celovečerní filmy, ke kterým Supraphon poskytl povolení k synchronizačnímu užití v nedávné době:

reklamní spoty: -

Škoda auto; Fabie – Olympic, Želva

-

Pilsner Urquell – Smetanova Má Vlast, Slovanské tance

-

Uniqua – Pavel Bobek, Veď mě dál cesto má

celovečerní filmy: -

Vratné láhve – Ještě tě mám plnou náruč, Motýl

-

Obsluhoval jsem anglického krále – Bloody Moon Rhapsody; Coppélia, Prodaná nevěsta, Teď ještě ne

-

Román pro ženy – Jen pro ten dnešní den, Kníže Igor

-

Jak se krotí krokodýli – Slovanské tance, Ty to víš, Vyhrávala kapela

-

Štěstí – Requiem d moll

5.2.2 Užití zvukové nahrávky v televizní nebo rozhlasové reklamě Zejména takovéto užití nahrávky si vyžaduje velkou obezřetnost vydavatele a dokonalé seznámení se s reklamním spotem, výrobkem či službou, které bude nahrávka „spolupropagovat“. Vždy je třeba, aby měl vydavatel řádně vyřešen svůj vztah k výkonnému umělci, jehož výkon je na nahrávce zaznamenán a získal jeho souhlas (včetně jasně definovaného podílu na získané finanční odměně). Neodmyslitelnou podmínkou pro udělení souhlasu k takovému užití je detailní scénář reklamního spotu, mediální plán užití – druhy sdělovacích medií, teritorium stanovené pro šíření spotu, četnost a doba nasazení spotu apod.

Největšími partnery jsou samozřejmě významné reklamní agentury, ale i řada komerčních rozhlasových stanic, které si samy rozhlasové spoty vyrábějí.

31

5.2.3 Příklad z praxe Od roku 2005 pracuji v Českém národním symfonickém orchestru (ČNSO). Mou pracovní náplní je především styk s Ochranným svazem autorským, tedy přípravné práce k uzavírání jak licenčních smluv pro vydávaná CD, tak i licenčních smluv k veřejnému provozování, tj. koncertní činnosti ČNSO pro každou koncertní sezónu, ale i kontrola bookletů a tiskovin k vydávaným CD z hlediska právních náležitostí. Zajišťuji též ohlašování a evidenci nových skladeb autorů soustředěných kolem ČNSO u OSA. V roce 2005 nás oslovila filmová produkční společnost ARMADA films, s. r. o. s prosbou o poskytnutí práva k užití nahrávky The Brassspy interpreta a zároveň i autora Jana Hasenöhrla (vedoucího uměleckého i organizačního pracovníka ČNSO) jako podkresové hudby pro následující situace v dokumentu o profesoru Ottovi Wichterlem:

-

„Neony, USA 70. léta“ délka: 00:31:24

-

„Mrakodrapy, USA“ délka: 00:39:24

-

„Přejezd přes most v New Yorku“ délka: 00:19:22

-

„Aplikace čočky“ délka: 00:13:03

Celkový rozsah užití nahrávky The Brassspy - 105 sekund.

Na dokumentu se spolu s českou produkční společností podílela také Česká televize a francouzská televizní stanice Arte, dokument byl již několikrát odvysílán Českou televizí. Rozsah užití nahrávky, způsoby šíření filmové produkce (TV, filmová distribuce, video práva), doba a teritoriální rozsah práv k poskytnuté nahrávce jsou určujícími faktory výsledné ceny, která je odměnou gramofonovému výrobci a interpretům, kteří se na nahrávce podíleli. Protože se v tomto případě jednalo o nahrávku hudebního díla dosud autorsky chráněného, je třeba, aby filmový producent smluvně řešil i souhlas a odměnu pro autora hudebního díla. Pokud je autor v plném rozsahu zastupován OSA (a ve své smlouvě o zastupování si nevyhradil výjimku ve smyslu druhotného užití jeho díla), získává filmový producent licenční oprávnění k užití díla v tomto rozsahu od OSA. V případě, že si autor v tomto ohledu vyhradil výjimku vyjednává si podmínky užití jeho díla sám, resp. jeho nakladatel. Tento způsob je pro autora výrazně výhodnějším, neboť dosáhne vždy příznivějších podmínek v každém ohledu (nejen cenovém, ale např. i dohoda o způsobu prezentace autora ve filmových titulcích).

32

5.3 Licenční spolupráce Základním principem takové spolupráce je udělené oprávnění vydavatele (poskytovatele licence) k užití jeho nahrávky jiným vydavatelem (nabyvatelem licence). Velmi důležitou je u tohoto způsobu prodeje volba obchodního partnera, neboť licenční spolupráce je založena, kromě pečlivé a dokonalé smlouvy, především na důvěře poskytovatele licence vůči nabyvateli licenčního oprávnění. Poskytovatel licence (licensor) a jeho finanční příjem jsou závislé na korektnosti nabyvatele licence (licensee) a správnosti jeho vyúčtování licenčních prodejů (statements). Taková vyúčtování probíhají 2krát až 4krát ročně, obsahují prodaná množství rozmnoženin vyrobených na základě smlouvy, jejich prodejní cenu, ze které se vypočítává licenční odměna (license fee) poskytovatele licence.

Část licenční odměny po jejím obdržení vyplácí

vydavatel výkonným umělcům, kteří se na dané nahrávce podíleli, pokud jejich odměna nebyla řešena jednorázovým honorářem.

Licenční odměna je ve většině případů stanovena procentuální sazbou z prodejní ceny (smlouva musí vždy obsahovat její přesnou definici), odměna může být rovněž stanovena i konkrétní částkou v dané měně (např. 1,- USD za každé prodané CD). Kromě toho existují i licenční smlouvy za paušální jednorázový poplatek (flat fee), a to bez ohledu na počet prodaných rozmnoženin.

5.3.1 Náležitosti smlouvy Smlouva obsahuje řadu dalších náležitostí: -

definuje obchodní značku (label), pod kterou bude nahrávka uváděna na trh,

-

definuje copyrightovou doložku poskytující informace o poskytovateli licence,

-

povinnost uvedení (P) s rokem prvního vydání a jménem původního výrobce zvukového záznamu (P = published); informace o roku prvního zveřejnění nahrávky je rozhodující pro stanovení doby trvání ochrany práv výrobce záznamu k dané nahrávce; právo výrobce k záznamu u nás trvá 50 let od jeho zveřejnění37,

-

smlouva zavazuje nabyvatele licence k řádnému vypořádání tzv. mechanických práv u hudebních děl těch autorů, kteří v momentě užití (šíření) nahrávky ještě požívají

37

zdroj: § 78 AZ 121/2000 Sb.

33

ochrany svých majetkových autorských práv; majetková práva autorská u nás trvají 70 let po smrti autora38, -

stanovení délky trvání licenční smlouvy – začátek a konec účinnosti smlouvy,

-

definuje smluvní teritorium,

-

doložka o soudní příslušnosti,

-

způsob doprodeje a likvidace zásob po ukončení účinnosti licenční smlouvy.

Výhodou licenční spolupráce je zejména to, že obal odpovídá vkusu, představám a nárokům trhu, analytické poznámky, případně libreto či jiná tištěná informace jsou v příslušném jazyce. Výrobní rytmus rozmnoženin si řídí nabyvatel licence. Nevýhodou je skutečnost, že vydavatelství poskytuje pouze oprávnění k výkonu práva užití nahrávky. Neprodává svůj kompletní výrobek a tomu odpovídá i nižší finanční odměna.

5.3.2 Licence generální Generální smlouvou uděluje poskytovatel licence nabyvateli licence oprávnění k užití libovolné nahrávky z jeho vydavatelského katalogu. Taková smlouva je smlouvou výhradní pro přesně stanovené smluvní teritorium a nahrávky jsou šířeny pod značkou poskytovatele licence. Žádný jiný vydavatel ve smluvním teritoriu nesmí nahrávky z takového katalogu užít k šíření v klasické distribuci.

5.3.3

Licence titulová

Předmětem titulové licenční smlouvy je přesně stanovená nahrávka (nahrávky). Nahrávka, která je předmětem takové smlouvy většinou vychází pod cizí značkou, jako doplněk katalogu nabyvatele licence. Jedná se rovněž o smlouvu výhradní ve vztahu k dané nahrávce.

5.3.4

Licenční partneři

Mezi nejvýznamnější licenční partnery Supraphonu patří japonský vydavatel Columbia Music Entertainment (dříve Nippon Columbia/Denon, licenční smlouva byla podepsána již 38

zdroj: § 27 AZ 121/2000 Sb.

34

v roce 1963 a její účinnost sahá až do roku 2044), španělská společnost Diverda s exportními právy pro přesně specifikované druhy vydání i pro trhy v Mexiku, Střední Americe a Argentině, německý vydavatel Icestorm. Mezi dřívější významné licenční partnery patřili německá Ariola/BMG, američtí vydavatelé Pickwick a Koch a řada dalších. Stále většího významu nabývají v zahraničním licenčním obchodě

hudební knihovny operující s

nahrávkami prakticky po celém světě – nadnárodní společnost BMG Zomba, britsko-americká společnost Carlin,

německý Sonoton, francouzská knihovna Koka. Výsledek jejich

vydavatelské činnost však směřuje již do oblasti druhotného užití. Hudební knihovny jsou přímo napojeny na reklamní agentury a produkční filmové či televizní společnosti v daném teritoriu. Významnými licenčními partnery vydavatelství Supraphon, i když na domácí scéně, se stává společnost Reader´s Digest a všichni ostatní hudební vydavatelé. Supraphon dokonale využívá cenné přednosti, kterou jsou rozsáhlé archivy hudebních nahrávek. Žádný vydavatel se totiž při vydávání nejslavnějších českých interpretů, jejich tzv. „výběrů“ (Best of) neobejde bez snímků právě z archivu Supraphon. Příjmy z oblasti licenčních obchodů (z převodu práv k nahrávkám) představovaly v roce 2006 19,2 % celkových tržeb39.

5.4 Vývoz finálního výrobku – CD a DVD Při rozhovoru s příslušnými pracovníky bylo velmi často konstatováno, že právě v této, nyní nejefektivnější formě vývozu hudební nahrávky, se v minulosti promítaly v plné míře nedostatky československého hospodářství: -

neuvěřitelně dlouhé lhůty tiskáren při výrobě obalů, bookletů, inlay tiskovin apod., tiskárny údajně dodávaly své výrobky i v 6 - 8 měsíčních lhůtách

-

vydavatel narážel na přísně limitované příděly kvalitního papíru

-

tomuto způsobu prodeje samozřejmě nepomáhal ani složitý, byrokratický systém na všech institucích zapojených do složitého procesu vývozu zboží z tehdejšího Československa.

Zásadní změna v tomto ohledu přišla společně se změnou politického a ekonomického systému u nás. Vydavatelství může bez problémů okamžitě reagovat na požadavky svých distributorů, v zadávání vlastní výroby jak rozmnoženin, tak i polygrafických výrobků si může ve výběrovém řízení určit optimálního výrobního dodavatele.

39

podle: Výroční zpráva Supraphon, a. s. 2007

35

5.4.1 Principy vývozu finálního výrobku Velmi důležitým momentem pro budoucí úspěch a optimální obchodní výsledky je samozřejmě dokonalá znalost světového gramofonového trhu, odbytových možností a cenových struktur na daném trhu, případná jeho repertoárová specifika. Samozřejmostí je znalost obchodně – právních podmínek platných v určitém teritoriu (celní nebo jiné povolovací podmínky a předpisy). Prvním krokem a rozhodnutím, který musí příslušný pracovník exportního úseku učinit je volba vhodné distributorské společnosti, se kterou generální ředitel akciové společnosti Supraphon následně uzavírá distribuční smlouvu. Při posuzování vhodnosti každého distributora se klade důraz na jeho postavení na trhu, jeho napojení na místní distribuční sítě, prodejní řetězce, jeho kontakty s odbornými hudebními časopisy, zkušenosti na trhu, případné zastupování jiných gramofonových značek na trhu. Volba distribučního partnera vychází z teritoriálního hlediska a smluvní partner působí na základě výhradnosti na jemu svěřeném území. V současnosti spolupracuje Supraphon s více než dvaceti distribučními partnery, kteří svoji obchodní činností pokrývají celý svět. Základním smluvním vztahem, kterým se řídí následná spolupráce je distribuční smlouva. Uzavírá se ve většině případů na období 3 let, smlouva definuje svěřené území, cenové podmínky, obchodní a platební podmínky, řeší spolupráci mateřského vydavatelství s distributorem v oblasti reklamy a public relations. Smlouva řeší i otázku soudní příslušnosti pro případ sporů, rovněž způsob prodeje skladových zásob v případě ukončení spolupráce. Distributorovi může být v optimálním případě stanoven i cílový roční obrat, jehož dosažení může vést k cenovým bonusům resp. jiným zvýhodněním. Výsledek činnosti distributora je samozřejmě velmi silně ovlivněn aktivitou, především v ediční oblasti, mateřské vydavatelské společnosti. Politika exportní ceny se řídí světovou cenovou situací na trhu a respektuje zásady, při kterých může být repertoár nabízený exportním katalogem Supraphon (který je rovněž velmi důležitým článkem při vývozní činnosti) umísťován v prodejní síti na trhu prakticky ve všech cenových kategoriích – od cenové úrovně budget (např. starší nahrávky s velkou konkurenční nabídkou na trhu) až po nejvyšší cenovou kategorii– de luxe, ve které lze nabízet unikátní nahrávky hudebních děl z hlediska repertoáru – např. nahrávka Janáčkovy opery Šárka s Evou Urbanovou, orchestrem České filharmonie a dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem. Hlavními vývozními artikly zůstávají kompaktní disky (CD) a digitální video disky (DVD), a to s repertoárem téměř výhradně čerpajícím z oblasti vážně hudby.

36

Oblast zábavné hudby je ve vývozu CD zastoupena v dosti omezené míře – jen výjimečné jsou prodeje CD s nahrávkami jazzu a folklóru. Tím spíše je třeba vyzdvihnout obchodní výsledky supraphonského projektu těžícího z fenomenálního úspěchu, neuvěřitelné a nestárnoucí obliby filmové hudby Karla Svobody Tři oříšky pro Popelku. Prodeje originálního sound tracku z tohoto filmu (film vznikl v roce 1973) dosahují ve vývozu do Německa, Švýcarska a Rakouska desítek tisíc kusů ročně a představují 38% podíl na celkovém exportu vydavatelství Supraphon do NSR40. V této souvislosti je třeba poznamenat, že někteří přední čeští interpreti disponují nahrávacími smlouvami se zahraničními vydavateli a jejich hudební produkce se realizuje v zahraničí – např. Karel Gott a jeho mateřská gramofonová společnost Koch - Universal music v Německu (zatím poslední desková produkce Karla Gotta s názvem Schön, dass du geboren bist z roku 2006). Zásadní vliv na úspěšnost vývozních výsledků má ediční politika společnosti v oblasti vážné hudby. Řídí se dvěma základními hledisky, kterými jsou repertoárová invence při sestavování nahrávacích plánů vydavatelství s přihlédnutím ke stávající nabídce světového trhu a vyhledávání atraktivních, dosud nenahraných (což se s přihlédnutím k celosvětové nabídce jeví prakticky nereálným přáním) nebo opomíjených hudebních děl. Druhým hlediskem je proslulost a věhlas zvoleného interpreta. Klenotem pro každého gramofonového vydavatele je interpret oblíbený po celém světě. Supraphon se těší ze spolupráce s opravdu světově proslulými hvězdami, jakými jsou paní Gabriela Beňačková, paní Eva Urbanová, paní Dagmar Pecková, sólisté Gabriela Demeterová, Jiří Bárta, Pavel Šporcl, dirigenti Jiří Bělohlávek a řada dalších. Nepřeberné bohatství se pochopitelně skrývá v supraphonských archivech nahrávek vážné hudby. Jména jako Václav Neumann, Karel Ančerl, Václav Talich, Libor Pešek, Josef Suk, Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný a celá řada dalších jsou silným magnetem pro příznivce vážné hudby i v dnešní době. Nabídka DVD se soustřeďuje na oblast české hudební literatury – dílo Antonína Dvořáka – Deo gratias – dokument o životě a díle Antonína Dvořáka a průřez jeho nejznámějším dílem, opera Rusalka (v koprodukci s Českou televizí), dokumenty o Emě Destinové, Václavu Talichovi a operní pěvkyni Jarmile Novotné, dokument a průřez interpretačním dílem Smetanova kvarteta.

40


37

5.4.2 Distribuční síť Mezi nejvýraznější obchodní partnery Supraphon, a. s. patři americká distribuční společnost Qualiton Imports Ltd. se sídlem v New Yorku. Firma je spojena se značkou Supraphon a jejím šířením po americkém trhu již téměř čtyřicet let. Společnost Qualiton dováží do Spojených států kromě značky Supraphon i maďarský Qualiton a některé další, avšak zásadně menší hudební katalogy. Qualiton vždy velmi bedlivě sleduje i americkou koncertní scénu a velmi citlivě reaguje na přítomnost českých interpretů v amerických koncertních domech. Neméně důležitými jsou distributoři v Německu – Codaex Deutschland GmbH se sídlem v Mnichově, britská společnost RSK Entertainment Ltd. a francouzská Abeille Musique z Paříže. S výjimkou vývozu do NSR (nárůst exportu o 21 %) došlo v minulém roce u všech uvedených teritorií k poklesu odbytu z důvodu již v úvodě kapitoly uvedených41. Dalšími význačnými distributory jsou Select Audio-Vis. v Austrálii, novozélandská společnost ODE Records, japonská King Int. Incorporated, jihoafrická distribuční společnost Bon Art Music SA Ltd. se sídlem v Kapském Městě, turecký partner A.K. Muzik Yapim Organizasyon, kanadský Gillmore Music. Evropští partneři Gramola v Rakousku, belgická společnost Codaex, řecký partner Metropolis S.A., italská společnost Sound and Music, holandský Codaex, norský Music Service, portugalský Andante-Discos LDA, španělský Diverdi Classics, švédský Euroton Music AB a švýcarský Musikvertrieb AG. Nové distribuční smlouvy byly v uplynulém roce podepsány s partnery v Jižní Koreji a Singapuru.

O vývoji exportu nejlépe vypovídají níže uvedené tabulky. tabulka číslo 4, Export (bez Slovenské republiky) 2004, 2005, 2006 2004

2005

2006

Export v ks

118 508

103 910

89 424

Export v tis.Kč

18 542

14 807

13 670


41


38

tabulka číslo 5, Export dle největších distributorů v roce 2006 (v tis. Kč) % PODÍL 2006 2006 NA V KS V TIS.KČ CELKOVÉM EXPORTU

CODA, SRN RSK Entertainment, Velká Británie Qualiton Imports, USA Abeille Musique, Francie KING, Japonsko Musikvertrieb, Švýcarsko CODA-Belgium, Benelux Gramola, Rakousko Gillmore Music, Kanada Diverdi, Španělsko C&L Music, Korea

22 206

2 833

20,7

14 329

2 434

17,8

16 166 11 075 6 985 3 992 3 508 1 979 1 981 1 820 1 686

2 285 1 669 1 144 737 577 369 340 316 290

16,7 12,2 8,4 5,4 4,2 2,7 2,5 2,3 2,1


tabulka číslo 6, Export dle teritorií v roce 2005 a 2006 (v kusech) 2005

2006

V KS

V KS

USA Francie

22 342 17 049

16 166 11 075

Velká Británie

8 581

14 329

SRN

10 710

22 206

BENELUX Rakousko Kanada Švýcarsko Itálie Japonsko Řecko

14 421 2 070 2 345 4 388 2 015 8 603 1 286

3 508 1 979 1 981 3 992 1 220 6 985 844

Portugalsko

312

505

Španělsko Dánsko Austrálie Ostatní

2 505 0 1 131 6 152 103 910

1 820 192 480 2 142

-27,64 -35,04 + 66,99 + 107,3 - 75,67 -4,4 - 15,5 - 9,02 - 39,45 -18,81 -34,37 + 61,86 -27,34 + 100 -57,56 -65,18

89 424

- 13,94

CELKEM

ROZDÍL V%


39

graf číslo 4, Struktura exportu dle zemí v roce 2006 (v kusech) Struktura exportu v ks dle zemí v roce 2006 USA Francie Velká Británie SRN BENELUX Rakousko Kanada Švýcarsko Itálie Japonsko Řecko Portugalsko Španělsko Dánsko Austrálie Ostatní zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s. 2007, str. 19

40

Titulovou strukturu dokumentuje následující přehled titulů objevujících se nejčastěji ve vývozu. tabulka číslo 7, TOP 15 nejprodávanějších titulů v zahraničí v roce 2006 (v kusech a tis. Kč) KATALOGO DATUM VÉ NÁZEV POČET KS V TIS. KČ VYDÁNÍ

ČÍSLO

SU 5474

CD Tři oříšky pro Popelku(soundtrack)

2003

SU 7011 SU 3872 SU 3826 SU 3864 SU 3819 SU 3707 SU 3848 SU 3867 111208 SU 3880 SU 3877

DVD Smetana B., Prodaná nevěsta CD Dvořák A., Trio 3 f moll,op.65, Dumky CD Talich Special Edition 6, Má vlast 4CD Suk,J., Asrael, Pohádka léta, Zrání, Epilog CD Tomášek V.J., Klavírní koncert č.1 C dur 2CD Smetana B., Prodaná nevěsta CD Dvořák A., Symfonie č. 8 a 9 CD Dvořák A., Česká suita, Valčíky, Polonéza CD Smetana B., Má vlast (R.Kubelík) 11CD Mahler G., Symfonie č.1-9 CD Haas P., Janáček L., Smyčcové kvartety CD Talich Special Edition 7, Dvořák A., Symf.básně 2CD Janáček L., Její pastorkyňa 10CD Šostakovič D., Symfonie komplet

2006 2006 2006 2006 2006 2003 2005 2006 1990 2006 2006

13 447 1 619 1 481 1 354 1 345 1 133 996 983 982 974 935 885

2006

881

88

2006 2006

870 811

156 603

SU 3827 SU 3869 SU 3890

1 358 389 232 137 336 177 175 152 146 138 508 139


5.4.3 Ostatní cesty nahrávky k posluchači Jednou z významných cest nahrávek za posluchačem je jejich zařazení do rozhlasového a televizního vysílání, avšak v prvoplánové podobě. Zvuková nahrávka se v takovém případě televizního užití kombinuje pouze s obrazovým snímkem interpreta. U tohoto způsobu užití nahrávek se aplikuje obdobný princip, jaký mají autoři a jejich ochranné organizace. Gramofonové vydavatele v této oblasti užití zastupuje k tomu určený kolektivní správce – v ČR společnost Intergram, v NSR GVL (Gesellschaft zur Verwertung von Leistungsschutzrechten), Phonographic Performance Limited (PPL) ve Velké Britanii apod. Vydavatelé pro tento účel užití opatřují vydaná CD speciálními kódy (LC), na základě kterých je majitel nahrávky okamžitě identifikován. Rozhlasoví a televizní uživatelé (a celá řada dalších, působících v oblasti veřejného provozování nahrávek) předkládají přehledy o užitých nahrávkách spolu s příslušnými platbami, které taková organizace rozúčtovává podle alikvotního podílu daného vydavatele na celkovém množství užitých nahrávek.

41

Vydavatel, ve většině případů na základě smluvního vztahu, distribuuje prostřednictvím vybraného obchodního partnera svoje nahrávky v co nejširší síti rozhlasových provozovatelů. Obchodní partner je zplnomocněn k inkasu s užitím spojených finančních odměn, které jsou děleny v dohodnutém klíči mezi obchodním partnerem a majitelem nahrávky (většinou v klíči 50:50).

5.5 Downloading – digitální prodej Tento systém se od klasické distribuce (označované rovněž jako distribuce fyzická) liší v tom, že nahrávka neprochází ke svému spotřebiteli přes klasický kamenný obchod a nákup či prodej nahrávky se uskutečňuje pomocí internetu, pomocí softwaru jako jsou: Napster, nebo iTunes (tato služba v České republice zatím nefunguje, odůvodněním je používání české měny v platebním styku; o zavedení iTunes se u nás uvažuje po přijetí Eura), službu digitálního prodeje hudebních nahrávek poskytují i někteří mobilní operátoři – T-mobile (fulltrac download). Největším problémem u downloadingu mobilních operátorů jsou velké nároky na technickou vybavenost mobilního telefonu (síť 4G, mp3 vyzvánění). Skladby se v tomto případě totiž stahují přímo do mobilního telefonu. I přes značný rozvoj elektronického obchodu (e-commerce) stále ještě vede v celkovém množství uskutečněných obchodů klasický, fyzický prodej nahrávek

nad internetovým

prodejem, a to nejen u nás, ale i v zemích jakými jsou Spojené státy americké nebo Japonsko (digitální prodej se v USA podílí 17 % a v Japonsku 11 % na celkových prodejích hudebních nahrávek)42. O prudkém nárůstu digitálního prodeje svědčí následující zpráva z ročenky IFPI Londýn 2007 (str. 3): „V roce 2005 v porovnání s rokem předcházejícím se digitální prodeje ztrojnásobily a nárůst v roce 2006 byl dvojnásobný“. Do budoucna se počítá s přírůstky ještě většími. Porovnání obchodních objemů a vývoje poskytuje následující tabulka:

tabulka číslo 8, Porovnání fyzického a digitálního prodeje


42

zdroj: Ročenka IFPI 2007, Londýn, str. 21, 47

42

V roce 2006 utratili lidé za digitální hudbu cca 2 miliardy amerických dolarů43 (cca 38 miliard korun českých). V roce 2005 to bylo přibližně dvakrát méně. Hudební soubory prodané přes internet se podílejí na celkovém prodeji hudebních souborů 10 %. Tento poměr by měl do roku 2010 stoupnout až 2,5krát, tedy na čtvrtinu.

Pokud jde o postavení světových vydavatelství, promítá se jejich výsostné postavení plnou měrou samozřejmě i na nově vznikajícím trhu digitálních prodejů hudebních nahrávek. Tři teritoria - USA, Japonsko a Velká Britanie, která se podílejí na největších prodejích CD, mají i největší podíl na obratech dosahovaných v digitálních prodejích – jejich podíl činí dokonce 77 % celosvětového obratu digitálních prodejů. Absolutně nejvyšší podíl připadající na digitální prodeje konstatují IFPI statistiky v Jižní Koreji – 56 % a právě tento prudký nárůst, stejně tak jako v Japonsku, dokázal vykompenzovat pokles prodejů CD. V dnešní době existuje ve 40 zemích světa již 500 legitimních distributorů digitálních prodejů.

graf číslo 5, Celosvětový vývoj digitálních prodejů

zdroj: Ročenka IFPI 2007, str. 11

V České republice nejsou změny tak výrazné a pomalejší vývoj se připisuje skepticismu nad používáním platebních karet pomocí internetu a obecně méně rozšířenému používání platebních karet. I tato skutečnost byla důvodem k tomu, že se uvažovalo o používání platebních poukázek jako forma úhrady příslušné odměny. Nakonec ale ani toto řešení nebylo shledáno praktickým a nebylo nikdy uvedeno do života. 43

zdroj: http://www.mpx.cz/ZAJIMAVOSTI/Parlament-EU-chce-sjednotit-licence-na-prodej-digitalnihudby.html

43

Download obchod je možné provozovat přes distributory, kteří nabízejí hudební skladby provozovatelům programů (iTunes, Napster) nebo organizovat prodej přímý, to znamená bez distributorů, včetně budování vlastních, tzv. odbytových cest. Prodej prostřednictvím distributorů je cenově méně příznivější (marže placená distributorovi) na druhé straně má distributor již dobře vybudovanou stálou partnerskou síť, odbytové cesty.

Dodání hudební nahrávky – „tracku“ k distributorovi je možné provést několika způsoby. Nejčastěji probíhá zasláním CD, na kterém je nahrávka zapsána ve formátu waw a zároveň zasláním příslušných metadat k tomuto CD. Pod pojmem metadata rozumíme – specifikace – jména - skladby, autora hudebního díla, interpreta, (P) v kroužku, rok prvního zveřejnění nahrávky, původního majitele nahrávky, žánry, podžánry (opera, instrumentální nahrávka, symfonická, komorní atd., hudební styl – klasicimus, baroko apod.)

Velmi důležitým faktorem je výběr teritorií, kde se bude nahrávka nabízet. Nahrávka se dá „stáhnout“ (užít) totiž pouze v teritoriu, kam ji distributor, po dohodě s vydavatelem, zakotveném smlouvou, “pustí“ (smluvní teritorium distributora). Takže například neznamená, že ke všem nahrávkám, které jsou na portálu iTunes je možné získat přístup kdekoliv. Jako identifikační faktor zde působí kreditní karta, prostřednictvím které probíhá platba. Podle čísla karty se rozpozná země zájemce o danou nahrávku a dojde k jejímu případnému uvolnění čí odmítnutí. Identifikace země, do které nahrávka směřuje je rozhodující i pro stanovení cenové úrovně, která je v každé zemi nastavená jinak v souvislosti s celkovou úrovní cen na trhu. Ceny u downloadingu jsou nižší než u klasické fyzické distribuce CD v maloobchodech. V Německu stojí stažení jednoho hudebního tracku € 0,99 a nejlevněji se nakupuje ve Spojených státech amerických, kde se hodnota jednoho tracku pohybuje kolem USD 1,- , celé album stojí USD 9,99. V České republice získá zájemce stejný hudební track za Kč 35,-. Cenový rozdíl ovlivňuje několik faktorů. Nahrávky jsou stahovány v nižší technické kvalitě (wma) než, ve které jsou prodávány na CD (waw). Vedle vyšší kvality nahrávky, kterou nám CD poskytuje, získáváme i často výpravný booklet – tištěné informace o nahrávce, bohatá dokumentace apod., o což jsme v případě downloadingu ochuzeni. Při dnešní situaci se dá stáhnout pouze první stránka bookletu. Situace se může samozřejmě v budoucnosti zásadně změnit. 44

Platba za nahrávku probíhá na základě identifikačního tzv. ISRC kódu v případě stáhnutí tracku nebo v případě stáhnutí celého alba podle EAN nebo UPC kódu (EAN kód se používá v Evropě, UPC kód je využíván ve Spojených státech amerických). V České republice je tato forma distribuce hudební produkce zatím v plenkách (podíl digitálního trhu na celkovém obratu činí 4 %). V současné době u nás operují tři internetové hudební obchody. Jsou to Divida (patřící pod Topfun), Allmusic (patřící pod Vltavu, www.allmusic.cz) a ilegálně.cz (www.ilegalne.cz). Pokud jde o export hudebních nahrávek Supraphon touto technologii, je pro vydavatele výhodnější využití služeb distributorů a tím pádem ušetřit poměrně značnou investici do budování svých vlastních distribučních cest. Optimálním řešením by bylo smluvní ustavení několika strategicky rozmístěných distributorů, kteří by „pokryli“ území celého světa Spojené státy americké, Kanadu, Austrálii, Japonsko, zbývající asijské země a jednoho evropského distributora. Supraphon, a. s. v současné době vede intenzivní jednání s předními světovými distributory o podmínkách vedoucích k uzavření smlouvy a o jejich teritoriálním působení. Připravované smlouvy na užití katalogu Supraphon se dotýkají v převážné většině případů nahrávek vážné hudby. Pouze pro některá teritoria se jedná o přípravu a zpracování nahrávek pro tuto metodu šíření a užití s interprety zábavné hudby, jakými jsou např.

Karel Gott nebo Helena

Vondráčková, a to do těch teritorií, kde jsou výše zmiňovaní interpreti oblíbení - Maďarsko, Polsko, Německo. O tom, jak se právně ošetří digitální prodej hudby, se v těchto dnech jedná v Evropské parlamentu (EP). Tato jednání však na půdě EP nejsou žádnou novinkou. Již v roce 2005 se jednalo o zřízení jedné celoevropské licence, která by nahradila jednotlivé národní licence a zjednodušila tak celý proces. Obecně lze konstatovat, že obliba stahování hudby pomocí digitálních technologií roste, nejvíce ve Spojených státech amerických a v Asii. I Evropa si přivyká novým trendům, a to celkem rychle, v roce 2004 dosáhl objem tohoto obchodu 21 milionů Eur (přes 590 milionů korun českých), v roce 2006 se částka vyšplhala na neuvěřitelných 279 milionů eur (necelých 8 miliard korun českých)44. Bohužel je nutno také konstatovat, že ruku v ruce s novou technologii roste neustále i podíl ilegálního prodeje hudebních nahrávek a hodnotový objem nelegálně

stažených hudebních souborů

je

nepoměrně větší. 44

zdroj: http://www.mpx.cz/ZAJIMAVOSTI/Parlament-EU-chce-sjednotit-licence-na-prodej-digitalnihudby.html

45

5.5.1

Lze se ubránit pirátství v této oblasti?

Je možné na současnou situaci nalézt nějaké řešení? Tato otázka trápí zřejmě všechny subjekty, které se svojí činností do hudebního průmyslu zapojují - hudební vydavatelství a nakladatelství, ochranné svazy – kolektivní správci a jejich klientela (hudební skladatelé, textaři, interpreti) a samozřejmě i prodejce. „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“. Toto přísloví by se dalo parafrázovat na: „Internet je dobrý sluha, ale zlý pán.“ Na internetu se dá totiž najít a poté stáhnout téměř všechno. Cena CD se v maloobchodě pohybuje od Kč 300,- (tuzemské nahrávky) až po Kč 600,- za zahraniční, nejnovější, nejlepší a tím pádem i nejžádanější nahrávky. S přihlédnutím k nechvalné skutečnosti, že v České republice je autorské právo respektováno širokou veřejností s velkými rezervami, je dodržování podmínek při stahování nahrávek z internetu u nás velmi pochybné. Na stahování hudebních, filmových či jiných zábavných pořadů či programů existuje na internetu velké množství programů, jako jsou například: Kaaza, Bearshare, DC++ nebo Emule. Jako zdůvodnění této nechvalné reality neobstojí ani častá tvrzení, že příčinou jsou příliš vysoké ceny nosičů. Důkazem jsou v minulosti provedená snížení cen domácího repertoáru, která však na snižování podílu pirátských kopií zásadní vliv neměla. Asi jedinou cestou, a to velmi náročnou a zdlouhavou, je postupné zvyšování obecného právního povědomí. Cílem je, aby si široká veřejnost uvědomila, že krádež duševního vlastnictví je stejným trestním činem jako krádež hmotného statku. Česká republika figuruje ve statistikách IFPI ve druhé nejkritičtější kategorii pirátských prodejů (25 – 50 % podíl na celkových prodejích). Ve stejné skupině jsou i Slovensko, Polsko a Bulharsko. V nejhorší skupině – nad 50 % připadajících na pirátské prodeje jsou z evropských zemí Řecko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Ukrajina a Rusko. Naopak závidět můžeme Rakousku, Belgii, Dánsku, Francii, NSR, Švýcarsku, Velké Britanii a Norsku, kde se podíl piraterie dostal pod 10 %. Do stejné skupiny patří i Japonsko, USA, Jižní Korea a např. i Singapur45, který ještě před 10 lety dominoval mezi zeměmi s výrazným podílem piraterie. Téměř každé druhé CD na našem trhu je nelegálně vyrobené. Tyto nelegální aktivity způsobují každoročně sta milionové ztráty autorům, výkonným umělcům a gramofonovým výrobcům.

45


46

Protiprávní „stahování“ hudebních nahrávek nebo filmových produkcí vede k razantnímu ekonomickému oslabování producentů a výrobců, což by mohlo vést i k fatálnímu omezování nových produkcí. Řešení by snad mohly přinést nové technologické objevy, které by dokázaly „uzamknout“ zvukový nebo obrazový záznam proti jeho neoprávněnému kopírování. Nové objevy přinesly možnosti protiprávního kopírování a měly by přinést i lék na negativní epidemie, které se v zábavním průmyslu neustále rozšiřují.

Zde si dovolím krátkou odbočku. Právě Napster byl průkopníkem masivního používání formátu mp3, který v určité době doslova ovládal hudební průmysl. Na tomto formátu, ve kterém je hudba „skladována“, je založen obchod s novými typy hudebních přehrávačů. Doba walkmanů, discmanů je již dávno v zapomnění. Dnes je nahrazují mp3 přehrávače, které mají oproti svým předchůdcům řadu výhod. Mezi ty nejvýznamnější patří jejich rozměr, který se dá srovnávat s krabičkou zápalek a nesrovnatelně větší množství hudby, které na těchto přehrávačích může být nahráno a přehráváno. Na posledním místě nezůstává ani módní vliv, který se dá v současnosti asi nejvíce vnímat u přehrávače iPod, vyráběným společností Apple. Server Napster, který v počátku své činnosti umožňoval volné stahování hudby v příkrém rozporu se všemi existujícími právními konvencemi, již změnil svoji politiku a na základě tlaku gramofonových výrobců nabízí a poskytuje hudbu již jen za příslušný poplatek. Právě v noci z 29. na 30. března 2007 došlo k urovnání sporu, který od roku 2000 probíhal mezi hudebním vydavatelstvím EMI Group a německou společností Bertelsmann, A. G., která v roce 2000 investovala do serveru Napster (tehdy fungoval ještě nelegálně). Nejenom EMI Group, ale i Universal Music Group v roce 2003 společnost Bertelsmann, A. G. žalovala. Je zřejmé, že boj proti těmto nešvarům je a bude velice těžký a dlouhý. Přesto vydavatelé, díky trvalému tlaku na snižování nahrávacích nákladů i masivnímu snižování počtu pracovníků ke snižování prodejních cen přikračují. Zlevňovat se dají ale často pouze CD domácích, tuzemských výrobců (resp. interpretů). Ceny zahraničních CD diktují v převážné většině totiž mateřské zahraniční hudební společnosti. Snaží se tak sjednotit ceny nahrávek ve většině zemí, aby touto politikou zamezily případnému reexportu nosičů. Do boje proti pirátům se musí vydat ruku v ruce všichni - vydavatelství, nakladatelství, prodejci, výrobci i autorské ochranné organizace.

47

Největší ztráty postihují zejména žánry rockových a popových nahrávek, tedy těch nejžádanějších. Supraphon, a. s. vydává v největší míře hudbu vážnou, která se oběti piraterie stává jen velmi zřídka.

48

6 Stručný pohled na domácí trh O velmi silném postavení značky a katalogu Supraphon na domácím trhu jsem se zmínil již v úvodních kapitolách informujících o historickém vývoji této gramofonové společnosti. Díky veškerým aktivám, která po dlouhou dobu své existence společnost získala, avšak především díky bohatství a rozsahu svého archivu hudebních nahrávek, může Supraphon velmi úspěšně a směle konkurovat na domácím trhu i světovým gramofonovým gigantům, samozřejmě s výjimkou světové populární hudby. Statistiky IFPI ČR uvádějí za rok 2006 následující podíly hudebních vydavatelů na domácím trhu: tabulka číslo 9, Prodej celkem VYDAVATEL

PRODEJ V TIS. KČ

PODÍL NA TRHU V %

UNIVERSAL MUSIC

148 486

29,1

SONY BMG MUSIC

121 376

23,8

EMI

103 480

20,3

SUPRAPHON

50 736

9,9

WARNER MUSIC

40 723

8,0

POPRON MUSIC

19 180

3,8

MULTISONIC

11 446

2,2

zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s., str. 16 */ dle metodiky IFPI není zahrnut prodej produkce mluvené slovo

tabulka číslo 10, Prodej – domácí pop VYDAVATEL

PRODEJ V TIS. KČ

PODÍL NA TRHU V %

UNIVERSAL MUSIC

68 901

30,5

SONY BMG MUSIC

59 142

26,2

EMI

39 696

17,6

SUPRAPHON

31 042

13,7

POPRON MUSIC

16 594

7,3

MULTISONIC

3 945

1,7

zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s., str. 16 */ promítnut prodej nosičů zvukového záznamu

49

tabulka číslo 11, Prodej - vážná hudba VYDAVATEL

PRODEJ V TIS. KČ

PODÍL NA TRHU V %

SUPRAPHON

11 873

43,8

UNIVERSAL MUSIC

8 285

30,5

EMI

3 726

13,7

SONY BMG MUSIC

1 581

5,8

MULTISONIC

722

2,7

zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s. */ promítnut prodej nosičů zvukového záznamu

Mezi silnou konkurencí zaujímá Supraphon 4. místo na trhu v celkových prodejích s 9,9% podílu na trhu. Zcela výjimečné je jeho postavení v prodejích nahrávek vážné hudby – 43,8 % a nahrávek mluveného slova 85 % celkového obratu. Při zahrnutí tohoto ukazatele do statistik IFPI ČR by došlo k razantnímu posílení postavení Supraphonu na domácím trhu. Význam vydavatelství Supraphon na českém trhu nejlépe ilustrují níže uvedené tabulky – „Top ten“ z oblastí klasické hudby a mluveného slova z 43. týdne r. 2007.

tabulka číslo 12, Top 10 klasika, 43. týden 2007 TT

-1T

-2T

Interpret

Titul

Vyd. NP PK PH

1.

1

1

PAVAROTTI LUCIANO

Pavarotti Forever

UM

1

5

5

2.

5

5

MAGDALENA KOŽENÁ

'Ah! Mio Cor' - Arias

UM

2

4

1

3.

4

7

ČF/KUBELÍK

Má vlast

SU

1

38

2

4.

3

4

RŮZNÍ

Best Of Mozart

SU

1

29

2

3

RŮZNÍ

Best Of Bach

SU

2

26

2

ČF/NEUMANN

Smetana - Má vlast

SU

1

39

2

9

ČF/BĚLOHLÁVEK

Dvořák - Symfonie č. 9

SU

2

21

1

5.

*

6.

6

7.

8

*

8.

*

6

RŮZNÍ

Best Of Chopin

SU

2

20

1

9.

*

2

RŮZNÍ

Best Of Beethoven

SU

2

21

1

10

ČF/KOŠLER

Smetana - Prodaná nevěsta DVD

SU

2

21

1

Interpret

Titul

10. TT

10 -1T

-2T

Vyd. NP PK PH

TT-tento týden;-1T,-2T-předchozí týdny;NP-nejvyšší pořadí;PK-počet kol;PH-počet hlášení(rádio,prodejna), zdroj: http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?hitp=P

50

tabulka číslo 13, Top 10 mluvené slovo, 43. týden 2007 TT

-1T

1.

-2T

2

1

Interpret

Titul

Vyd. NP PK PH

SPEJBL A HURVÍNEK

Klasický Spejbl a Hurvínek J. Skupy (box)

SU

1

8

2

2.

NEW

SPEJBL A HURVÍNEK

Hurvínek v pohádkovém lese

SU

2

1

1

3.

NEW

RŮZNÍ

Pohádky pod vánoční stromeček

SU

3

1

1

4.

3

3

JAROSLAV FOGLAR

Záhada Hlavolamu

SU

1 27

1

5.

9

7

SPEJBL A HURVÍNEK

Hurvínkova strašidýlka

SU

3 15

1

3 27

1

7

2

1

6.

*

*

MILOŠ KIRSCHNER

Jak Hurvínek Sněhurku na hlavu postavil

TR

7.

*

*

RŮZNÍ

Já, Claudius

Ra...

8.

*

10

DIVADLO J.CIMRMANA

Komplet divadelních her

SU

1 11

1

9.

*

*

SPEJBL A HURVÍNEK

Hurvínkovy staré pověsti

SU

1 16

1

10.

*

BRATŘI EBENOVÉ

Pohádky bratří Grimmů

SU

1 11

1

TT

-1T

Interpret

Titul

5 -2T

Vyd. NP PK PH

TT-tento týden;-1T,-2T-předchozí týdny;NP-nejvyšší pořadí;PK-počet kol;PH-počet hlášení(rádio,prodejna), zdroj: http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?hitp=P

V tabulce č. 1 vidíme, že Supraphon je v kategorii „klasika“ nejčastěji se objevujícím hudebním vydavatelstvím na českém trhu. První a druhá příčka patří světovému vydavatelství Universal Music. Ostatní místa v Top 10 obsazuje již pouze značka Supraphon. Tabulka č. 2 dokazuje, že Supraphon v kategorii „mluvené slovo“ nemá v České republice konkurenta. V pořadí 10 nejprodávanějších titulů se kromě 6. a 7. příčky objevuje pouze značka Supraphon.

tabulka číslo 14, Top 10 mluvené slovo, 43. týden 2007, podíly firem Hlášení

Podíl (%)

-1T Podíl (%)

Rozdíl (%)

SU

85.84%

92.16%

3%

TR

7.08%

0.00%

100%

7.08%

7.84%

0%

100.00%

100.00%

10%

Radioservis Celkem zdroj:

http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?a=procentafirmy&hitparada=12&tyden=1845&firma=11749&sec=14dabbced7c1fdf7b62cf6afd1d10893

graf číslo 6, Top 10 mluvené slovo, podíly firem

zdroj: http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?a=procentafirmy&hitparada=12&tyden=1845&firma=11749&sec=14dabbced7c1fdf7b62cf6afd1d10893

51

Po dlouhá léta budovaný katalog mluveného slova, který vedle pohádek a zdramatizovaných oblíbených románů obsahuje i nahrávky divadelních her, ať již ze Semaforu, divadla Šimka s Grossmannem,

nahrávky Osvobozeného divadla nebo

Žižkovského divadla Járy da Cimrmana, vytváří pro vydavatelství Supraphon absolutně dominantní postavení na trhu v tomto žánru. Kromě něho se v nabídce objevují nahrávky vydavatelství Radioservis z archivu Českého rozhlasu nebo moravského vydavatelství Tommü Records.

graf číslo 7, Market share v % dle prodejů v Kč v ČR v členění na žánry dle IFPI v letech 2004-2006

45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0

2004 2005 2006

Vážná hudba

Pop domácí

Speciální marketingové projekty

zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s. 2007

Velmi zásadního nárůstu se v roce 2006 dostalo žánru domácí pop music, oproti roku 2005 stouply prodeje o celých 33 %46. Na domácím trhu vydavatelství Supraphon úspěšně nabízí i nové technologie. Novým obchodním artiklem se staly v posledních letech i nosiče DVD – digital video disc. V katalogu DVD vydavatelství Supraphon se objevují interpreti jak z oblasti zábavné, tak i klasické hudby, velmi úspěšně si vedou i historické nahrávky vydávané ve spolupráci s Českou televizí (Semafor apod.). Nejlepší přehled o oblibě dokumentuje Hitparáda DVD Supraphon z října 200747:

46 47

-

Baby klub Dáda

-

Suchý & Šlitr - Největší hity Semaforu 2

zdroj: Výroční zpráva Supraphon, a. s. 2007 zdroj: http://www.supraphon.cz/cs/katalog/archiv-novinek/dvd/

52

-

Hana Zagorová – Vzpomínání…

-

Felix Holzmann – Včera, dnes a zítra

-

Karel Gott – Sen o Vánocích

-

Waldemar Matuška – Slavík z Madridu

-

Hana Zagorová – Cesta ke štěstí Best of

-

Karel Gott – Stokrát chválím čas – Hity 70. let

-

Šimek & Grossmann 2 – Návštěvní dny; Hop dva tři

-

různí interpreti – Karel Svoboda 65

Zájmu se však těší i DVD produkce z oblasti hudby vážné – zejména tradiční snímek Jana Jakuba Ryby – Česká mše vánoční nebo Řecké pašije Bohuslava Martinů.

Česká republika sleduje v oblasti prodeje a šíření hudebních nahrávek celosvětový trend. V roce 2006 se meziroční tržby gramofonových firem v České republice snížily o 9,7% ve srovnání s rokem 2005, kdy pokles oproti roku předcházejícímu činil dokonce 16,5%. V roce 2006 poklesly tržby v ČR na 510,25 milionů Kč48, zatímco v roce 2005 činily 565,372 milionů korun českých. Z hlediska počtu prodaných kusů činil pokles r. 2006 oproti r. 2005 7,8 %. „Obecně lze říci, že v roce 2006 se zpomalil pokles prodejů hudebních nosičů v ČR“, komentuje situaci Petra Malá – Žikovská, ředitelka IFPI ČR49. Výše stanovená ztráta byla alespoň částečně kompenzována digitálními prodeji hudby (internetový obchod, tzv. e-shop), který si své místo buduje i v České republice. Kromě nákupu běžných produktů přes internet, jakými jsou například elektronické zboží, oblečení a různé doplňky si přes internet hledá svou cestu ke spotřebiteli i hudba. V roce 2006 byly v České republice spuštěny severy www.i-legalne.cz, www.allmusic.cz a s on-line prodejem začal i mobilní operátor T-mobile. Na serveru i-legalne.cz se za období listopad 2006 – leden 2007 prodalo cca 50.000 nahrávek. Prodej digitální hudby na internetu vzrostl mezi lety 2005 -2006 o 56,6%, na necelých 17 milionů Kč50. Trend internetu a nových hudebních formátů, jako jsou mp3, atrac, minidisk, CD, vytlačuje z hudebního průmyslu nestora, kterým bezesporu dlouho dobu byla klasická magnetofonová kazeta. Pokles prodejů v roce 2006 oproti roku 2005 klesl zhruba o 100.000 kusů (ze 153.704 kusů na 55.720 kusů).

48

podle: časopis M&M, http://mam.ihned.cz/3-20428800-hudebn%ED+pr%F9mysl-100000_d-60, 14. 2. 2007 zdroj: časopis M&M, Tržby gramofirem loni v Česku klesly na 510 milionů korun, Petra Malá Žikovská, ředitelka české pobočky Federace fonografického průmyslu (IFPI), 14.2. 2007 50 podle: časopis M&M, http://mam.ihned.cz/3-20428800-hudebn%ED+pr%F9mysl-100000_d-60, 14. 2. 2007 49

53

Tržby z prodeje hudebních CD zaznamenaly také pokles, i když zdaleka ne tak radikální. Ten činil v porovnání let 2006/05 12,6% a poklesl na 433,7 milionů Kč. Na rozdíl od celosvětového trendu se loni vyvíjel prodej hudebních DVD na českém trhu příznivě, za rok 2006 se prodalo necelých 267.000 DVD, což je téměř o 50 % více ve srovnání s rokem 2005. Statistiky roku 2006 uvádějí následující podíly jednotlivých segmentů trhu ČR: prodeje CD představovaly 83 % celkového obratu, DVD 13 % a na digitální prodeje připadla 4 %51.

51


54

7 Hudební nakladatelství (Music Publishing, der Musikverlag, la maison d´édition musicale)

Politické a ekonomické změny na přelomu 80. a 90. let minulého století umožnily československým hudebním tvůrcům – hudebním skladatelům a autorům zhudebněných textů - zcela nové možnosti v nakládání s jejich majetkovými právy a s udělováním souhlasu k užití jejich autorských děl, a to zejména ve vztahu k zahraničí. Do té doby byla tato činnost ve vztahu k zahraničí, stejně jako veškeré další formy podnikání v oblasti hudebního průmyslu, výhradně svěřena do péče k tomu určené „socialistické organizace“ (§ 20 AZ 35/1965 Sb.) – tento paragraf byl jako první s účinností od 31. 5. 1990 právním předpisem č. 89/1990 zrušen. V době platnosti takové právní normy to znamenalo, že autor musel i v případě, kdy byl osloven přímo zahraničním producentem, zájemcem o autorskou spolupráci či užití autorova díla, realizovat takovou činnost prostřednictvím tehdy existujících státních subjektů, disponujících oprávněním k provozování nakladatelské činnosti v oblasti hudebního průmyslu. V tehdejším Československu byla taková činnost vykonávána společnostmi, které se zabývaly zároveň i činností hudebně vydavatelskou. Ve srovnání se zahraničím to je praxe neobvyklá, neboť tam jsou vydavatelské a nakladatelské subjekty důsledně odděleny a existují jakožto samostatné, na sobě nezávislé společnosti, přestože jejich názvy svědčí o „příbuzenském svazku“ ve vrcholových orgánech společností – např. EMI records a EMI publishing, Universal music a Universal publishing. Čeští tvůrci mohli volit mezi Supraphonem, národní podnik a Pantonem, na Slovensku byla k tomuto účelu určenou organizací společnost Opus. V nakladatelském katalogu národního podniku později státního podniku Supraphon byla soustředěna hudební díla jednak autorů vážné hudby (Jindřich Feld, František O. Korte, Luboš Fišer, dr. Jan Klusák, Klement Slavický, i některé skladby Bohuslava Martinů), velká plejáda skladatelských hvězd z oblasti dechové hudby, které požívaly velké obliby nejen v zemích západní Evropy, ale i ve Spojených státech, Kanadě či Austrálii. Notová vydání skladeb Jaromíra Vejvody, Karla Vacka, Josefa Poncara, Václava Bláhy a dalších se neuvěřitelně často objevovala na pultech dechových orchestrů po celém světě (samozřejmě byly opatřeny příslušnými cizojazyčnými textovými verzemi) a kapelníci s nimi přicházeli v hojné míře i do nahrávacích studií zahraničních gramofonových vydavatelství. Další, silně zastoupenou skladatelskou obcí v nakladatelském katalogu Supraphon byli autoři tzv. zábavné či populární hudby. Skladby některých z nich pronikaly i do repertoáru 55

zahraničních interpretů (např. skladby Karla Svobody se objevily v repertoáru Suzi Quatro, Dahlie Lavi, slavného německého swingového orchestru Jamese Lasta nebo rockového zpěváka Udo Lindeberga a dalších, píseň Vítězslava Hádla nazpíval velmi populární Julio Iglesias atd.), ale zejména je v zahraničí šířili úspěšní čeští interpreti, převážně v cizojazyčných verzích (Karel Gott, Helena Vondráčková, skupina Olympic, metalová skupina Citron, populární v 80. letech a další). Zejména v oblasti dechové a populární hudby byly kontakty se zahraničním trhem, interprety, textaři, ale zejména producenty založeny především na osobních vztazích a na pohotovosti skladatelů reagovat na vzniklou situaci, potřebu. A tak ve většině případů přinášeli „do socialistické organizace“ již dokonale připravený hudební projekt, aby jej tato administrativně „zajistila“.

Proto v momentě, kdy to změna právních norem umožnila, požádali, v zahraničí úspěšní hudební skladatelé, o ukončení účinnosti nakladatelských smluv dříve uzavřených s nakladatelstvím Supraphon. Stanovisko nadřízeného orgánů Supraphonu, kterým bylo Ministerstvo kultury, možnost rozvázání nakladatelských smluv podpořilo. Skladatel měl v takto vzniklé situaci možnost uzavřít nakladatelskou spolupráci přímo se zahraničním nakladatelem nebo si zvolit nový nakladatelský subjekt doma či zahájit vlastní nakladatelskou činnost.

7.1 Činnost nakladatele Základem práce hudebního nakladatelství je zcela specifické spojení mezi nakladatelem a hudebním skladatelem. Nakladatel po uzavření řádné nakladatelské smlouvy začíná s dílem pracovat, graficky zpracovává notový záznam, zajišťuje jeho tisk a distribuci, stará se o pořizování záznamu jeho díla a následné šíření doma i v zahraničí, plní svoji úlohu obchodně - ekonomickou. Tím ale jeho role v tomto spojení nekončí. Nakladatel velmi často aktivně ovlivňuje i autorovo dílo, samozřejmě, že v rámci autorsko-právních pravidel.

Autorovi tlumočí požadavky trhu, nakladatelé jsou v mnoha případech iniciátory nových děl (Modřanskou polku nechal opatřit textem Škoda lásky právě nakladatel), otvírají cestu autorovi k věhlasným orchestrům, souborům, dirigentům a do kanceláří divadelních intendantů.

56

Výsledkem práce nakladatelských domů byly notové záznamy. Jejich vydání, vskutku již ve velmi vysoké kvalitě, byla základním předpokladem bohatého šíření a provozování hudby bez ohledu na územní hranice. Sebelepší notový záznam však pouze zachycoval, jakou notu má interpret zahrát, vypovídal jen v omezené míře a možnosti o interpretačním stylu, barvě zvuku, tempu, náladě.

Vraťme se do první kapitoly, do doby vzniku fonogramu. Objev mechanického zvukového záznamu v r. 1878 byl počátkem nové epochy v hudebním životě a stal se startem vzniku nové činnosti, dnes nazývané hudebním průmyslem. Vynález zvukového záznamu lze směle přirovnat ke Gutenbergovu objevu knihtisku a jeho vlivu na rozvoj literatury. O deset let později, 29. června 1888, byl na londýnském hudebním festivalu proveden první živý záznam koncertu Händelova díla Izrael v Egyptě. Samozřejmě, že technická kvalita záznamů odpovídala pionýrským začátkům, nicméně došlo k historickému okamžiku, který zásadně ovlivnil celý další vývoj hudební tvorby a hudební kultury. V souvislosti s takto zásadními změnami a objevy ve světě hudby je záhodno připomenout ještě jednu důležitou skutečnost. Ruku v ruce s vývojem nakladatelské činnosti, s bohatou koncertní činností, revolučním vynálezem fonogramu a rozvojem hudebního života obecně, vyvstává stále zřetelněji potřeba principiálně organizovat a přizpůsobit s touto sférou úzce související oblast autorského práva. Předmětem autorského práva jsou mimo jiná díla i dílo hudební, včetně zhudebněného textu, která jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora, která jsou objektivně vnímatelná v jakékoli podobě (§ 2 AZ 121/2000 Sb.)52. Rozvoj nakladatelských aktivit a vznik vydavatelských fonografických společností jsou výrazným podnětem pro vývoj autorského práva, a práv souvisejících s právem autorským (zejména právo výkonného umělce a právo výrobce zvukových a zvukově obrazových záznamů), jakož i rozsáhlé smluvní oblasti autorské, nakladatelské a vydavatelské. Vzniká jemná a složitá pavučina právních vztahů, které činnost autorů, nakladatelů, výrobců-vydavatelů a „spotřebitelůuživatelů“ autorského díla přinášejí. V následujícím grafu číslo 8 nabízím ucelený pohled na postavení jednotlivých účastníků v hudebním průmyslu. Do grafu jsem zařadil následující subjekty - hudebního skladatele, textaře, hudebního nakladatele, ochrannou autorskou organizaci (OSA), jednotlivé druhy užití

52

zdroj: Autorský zákoník 2007

57

hudebního díla a potřebné smlouvy. Graf jsem rozdělil do tří částí (A, B, C). Všechny tyto části spolu úzce souvisejí. Část grafu A nastiňuje vznik hudebního díla. Část grafu B zachycuje možnosti využití hudebního díla ve třech základních formách. Jedná se o tzv. veřejné provozování, mechanické rozmnožování hudebního díla a o jeho druhotná užití. Pod veřejným provozováním se rozumí koncertní představení, veřejné hudební produkce, a ozvučování společných prostor např.v restauracích, obchodních domech, hotelech, výtazích apod. V těchto případech je důležité, aby ke každému takovému veřejnému provozování hudebního dílo byla provozovateli poskytnuta příslušným subjektem, v našem případě Ochranným svazem autorským, potřebná licence k užití hudebního díla. Ten poté, podle potřebných údajů (cena vstupného, počet návštěvníků, hrané skladby, kapacita sálu apod.) vypočítá poplatek – autorskou odměnu, kterou musí provozovatel, či pořadatel zaplatit. Jako mechanika se označuje výroba a rozmnožování hudebních nosičů. Zde má hudební vydavatelství povinnost uzavřít příslušnou smlouvu s OSA a následně hlásit počty vyrobených a prodaných nosičů. Za druhotná užití označujeme použití hudebního díla ve spojení s obrazem či mluveným slovem – např. ve filmu či v reklamě. Část grafu C znázorňuje smluvní akty, které jsou podmínkou řádného a zákonného užití díla. Jedná se o smluvní licencování hudebního díla jeho potencionálnímu uživateli.

Graf číslo 7, Přehled právních vztahů A) Původci ↓ Hudební skladatel, compositeur (C)

↓

+ = Hudební dílo

↓

↓ Textař, autheur (A)

↓

C+A mohou uzavřít (dobrovolný akt) licenční nakladatelskou smlouvu s Nakladatelem (E)

↓ OSA zpracoval: Lukáš Paulů

58

Výsledkem tvůrčí práce hudebního skladatele, ať již spolu s textařem, či bez něho je hudební dílo. Autoři mohou dle vlastního uvážení vstoupit do smluvního vztahu s nakladatelem, který pečuje o šíření jejich díla. Důležitým momentem je tzv. ohlášení nového hudebního díla u Ochranného svazu autorského, kde se zároveň eviduje případně uzavřená licenční nakladatelská smlouva.

B) Hudební dílo: ↓ veřejné provozování

↓ mechanika

Öffentliche Aufführung, Public performance

mechanische Rechte, Mechanical rights

↓

↓ druhotná užití Secondary use

↓

živé provozování provozování ze záznamu obchody, restaurace, hotely, veřejná prostranství, MHD diskotéky atd.

zvukový záznam výroba komerčních rozmnoženin CD, DVD apod.; vydavatel na základě smlouvy s OSA podává hlášení o počtu a ceně prodaných rozmnoženin

↓ užití v reklamě, rádio, TV, v kombinaci s obrazem (film, TV)

zpracoval: Lukáš Paulů

Graf B znázorňuje základní formy užití hudebního díla v nejrůznějších podobách.

C) veřejné provozování

mechanika

druhotná užití

↓

↓

↓

OSA

OSA

E nebo OSA

↓

↓

↓

rozúčtování a výplata odměn původcům (C+A) a E zpracoval: Lukáš Paulů

Všechny tři základní oblasti užití hudebního díla vyžadují smluvní souhlas oprávněným subjektem tzn. kolektivním správcem autorských práv, kterým je OSA. Každému užití by správně mělo předcházet uzavření příslušné licenční smlouvy, která dle způsobu užití definuje příslušné podmínky.

59

Na základě vyinkasovaných odměn provádí OSA rozúčtovaní honorářů původcům nebo příslušným nakladatelům. Pro úplnost poznamenávám, že dalším kolektivním správcem působícím u nás je společnost Intergram, zastupující výkonné umělce a gramofonové vydavatele, která vybírá honoráře za užití jejich děl v oblastech, pro kterou byl Integram ustaven kolektivním správcem pro výkonné umělce a pro hudební vydavatele, se kterými Intergram uzavřel smlouvu o zastoupení.

7.2 Terminologie a základní vztahy mezi subjekty

7.2.1 Terminologie Autor (v hudební terminologii rovněž často užívané označení původce) je ve smyslu Autorského zákona 121/2000 Sb. § 5 fyzická osoba, která dílo vytvořila. U hudebního díla hovoříme: - o původci hudební složky – skladateli – (v úřední terminologii „compositeur“ – v evidenci ochranných organizací označován jako “C“) a

- o původci textové složky (je-li hudební dílo opatřeno textem) – autorovi - (v úřední terminologii – „auteur“ – “A“),

- v případě cizojazyčné jazykové verze původního textu (překladu) hovoříme o subtextaři – (subauteur – “SA“), - v případě, že původci uzavřeli licenční nakladatelskou smlouvu, objevuje se další subjekt a hovoříme o nakladateli (v úřední terminologii „éditeur“ – “E“).

Jsou-li smluvně nabytá nakladatelská práva postoupena zahraničnímu obchodnímu partnerovi (rovněž nakladateli) mluvíme o podlicenční smlouvě nakladatelské (častěji subnakladatelské) a takový partner je označován jako subnakladatel (subéditeur – “SE“).

Práva k veřejnému (nedivadelnímu) provozování (öffentliche Aufführungen, public performance, droits de léxécution publique) označují užití hudebního díla na koncertech, v rozhlasovém či televizním vysílání všemi formami, juke-boxy, diskotéky, taneční zábavy, 60

veškeré užití reprodukované hudby – v obchodech, hotelech, restauracích, veřejných prostranstvích, veřejných budovách, výtazích, na internetu, telefonním vyzvánění apod.

Mechanická práva (mechanische Rechte, mechanical rights, droit de réproduction mécanique) znamenají užití hudebního díla pro pořízení trvalého zvukového záznamu a jeho dalšího užití pro výrobu rozmnoženin (kopií).

O synchronizačním právu z hlediska nakladatelského pohledu hovoříme pouze tehdy, trvají-li dosud u autorského díla (hudební dílo nebo zhudebněný text), které má být spojeno s obrazem či mluveným slovem (filmové či televizní produkce, výroba reklamních spotů, užití zhudebněného textu jako sloganu v tisku, na billboardech např. Jasná zpráva…, Jenom Lady Carneval.. atd.), autorská majetková práva (§ 27 AZ 121/2000 Sb.).

K užití autorského díla, které je z tohoto hlediska již „volné“ (patří do tzv. domaine publique), již takového souhlasu není třeba. Jak vydavatel (výrobce zvukového záznamu), tak i nakladatel (popřípadě autor) udělují v případě synchronizačního užití jiné osobě (zájemci) oprávnění k výkonu majetkového práva jejich dílo užít.

„Takovým dílem se u vydavatele rozumí jím pořízený zvukový sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků nebo jejich vyjádření“ (§ 75 AZ 121/2000 Sb.) (např. zpěv ptáků, velká škála tzv. ruchů pro hudební knihovny – např. příjezd, houkání vlaku, zvukové efekty všeho druhu). Každý vydavatel musí dbát o to, aby v souvislosti s užitím jím vyrobeného záznamu, byla zájemcem vždy a řádně respektována i majetková práva autorská.

U nakladatele (autora) se takovým dílem rozumí dílo autorské – viz str. 54 (§ 2 AZ 121/2000 Sb.). Rovněž nakladatel (resp. autor), který zájemci poskytuje oprávnění k užití autorského díla, musí dbát o to, aby zájemce v této souvislosti řádně respektoval i majetková práva výrobce zvukového záznamu, díky kterému je autorské dílo vnímatelné.

V případech výše uvedených – tzn. veřejné (nedivadelní) provozování ve všech jeho formách, mechanické rozmnožování hudebního autorského díla a synchronizační užití – mluvíme o tzv. „malých právech“ (petits droits). 61

V případě divadelního (scénického) užití hudebního autorského díla hovoříme o „velkých právech“ (grands droits) – muzikál, opera. V těchto případech jsou autorova práva řešena přímo mezi divadelním producentem a autorem, který je v mnoha případech zastoupen svým nakladatelem (často specializovaným výhradně na divadelní provozování). Oblast velkých práv v České republice neřeší OSA, na tuto činnost se již dlouhá léta specializuje Divadelní a literární agentura (DILIA), která zprostředkovává „divadelní – velká“ práva

českých autorů do zahraničí nebo pro česká divadla zajišťuje práva k titulům

zahraničních autorů. Dalším významným subjektem v této oblasti je agentura AURAPONT.

7.2.2 Charakteristika základních vztahů ve sféře nakladatelského podnikání a) původce – kolektivní správce b) původce – nakladatel c) nakladatel – kolektivní správce d) kolektivní správce – široká obec uživatelská e) nakladatel – potencionální zájemci o užití autorského díla

a) původce – kolektivní správce

Jak jsem uvedl v první kapitole došlo již koncem 19. a především začátkem 20. století k uzavírání prvních mezinárodních úmluv a dohod na ochranu autorských děl a duševního vlastnictví. Jednou z prvních byla Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl podepsaná již v roce 1886. Jejími zakládajícími členy byly: Belgie, Velká Británie, Německo, Španělsko, Itálie, Francie, Švýcarsko a některé zámořské země – Libérie, Tahiti a Tunis53. Nejlépe, nejrychleji a snad nejdokonaleji se v tomto ohledu zorganizovali tvůrci hudebních děl. Ve většině zemí západní Evropy zakládali specializované organizace na ochranu svých autorských děl. Organizace sdružovaly a zastupovaly, resp. jejich členy se stávali od prvopočátku hudební skladatelé, autoři zhudebněných textů a hudební nakladatelé. Dnes říkáme

takovým organizacím kolektivní správci autorských hudebních děl a existují

prakticky ve většině zemí celého světa:

53

zdroj: Knap,K., Kunz,O.: Mezinárodní právo autorské, Academia 1981, str. 73

62

USA –

BMI

(Broadcasting Music Incorporation),

ASCAP

(The American Society of Composers, Authors and Publishers

Velká Britanie –

PRS

(Protecting Right Society),

MCPS

(Mechanical

Copyright

Protecting

Society) NSR –

GEMA

(Gesellschaft

für

musikalische

Aufführungs-

und

mechanische

Vervielfältigungsrechte) Rakousko –

AKM, Austromechana

Japonsko –

JASRAC

Francie –

SACEM, SDRM

Švýcarsko –

SUISA

Itálie –

SIAE

Kanada –

SOCAN, SODRAC

Slovensko –

SOZA

Polsko –

ZAIKS

Maďarsko –

ARTISJUS

Rusko –

RAO

Belgie –

SABAM

Nizozemí –

BUMA, STEMRA

(Slovenský ochranný sväz autorský)

Toto je stručný přehled vybraných ochranných autorských organizací; v podstatě se v každém teritoriu jedná o výhradního kolektivního správce a v zemích, kde jsou dva, případně i více, připadá na každého z nich ucelená oblast, kterou spravuje dle způsobu užití – např. specializace na oblast mechaniky nebo veřejného provozování - Austromechana a AKM v Rakousku. Ochranné organizace v zemi své působnosti spravují a chrání díla jak autorů domácích (tuzemských), tak na základě recipročních smluv se svými sesterskými organizacemi v zahraničí, i autorů zahraničních. Vyúčtování příslušných odměn probíhá vzájemně mezi ochrannými organizacemi, které následně provádějí vyúčtování zastupovaným autorům resp. členům. Ochranné organizace se sdružují v nadnárodních společnostech, které velmi aktivně koordinují jejich činnost a projednávají zásadní principy, na kterých kolektivní správci 63

pracují. Takovými nadnárodními organizacemi jsou především BIEM – sdružující ochranné organizace z celého světa spravující mechanické užití, CISAC – spravující veřejné užití, GESAC – sdružující pouze evropské ochranné organizace. V případě, že se hudební skladatel nebo autor zhudebněného textu, rozhodnou svěřit své autorské dílo k zastupování kolektivním správcem uzavírají základní smluvní akt, kterým je smlouva o zastupování. Tvůrci takovou smlouvou převedou na kolektivního správce své právo udělovat třetí osobě (gramofonovému vydavateli, filmovému producentovi, koncertní agentuře, rozhlasovému a televiznímu provozovateli nebo jinému zájemci o tzv. veřejné provozování autorského díla) oprávnění k výkonu práva užití jejich díla ve smyslu autorského zákona AZ 121/2000 Sb. (oddíl 3 - Majetková práva, § 12 – Právo dílo užít, odstavec 4), zejména právo na rozmnožování a šíření díla, právo na sdělování díla veřejnosti, a to bez územního omezení a na dobu neurčitou. Smlouvou autor převádí na kolektivního správce zároveň i právo určovat, sjednávat a inkasovat příslušný autorský honorář a tento v pravidelných termínech a na základě rozúčtovacího řádu vyplácet autorovi. Taková smlouva o zastupování je smlouvou výhradní, tzn. že autor po jejím uzavření nemůže svůj souhlas k užití díla již udělit přímo žádné další osobě. Jedinou výjimku, kterou si autor může ve smlouvě vyhradit v tomto ohledu je právo udělovat oprávnění k užití díla v oblasti synchronizace (viz kapitola 5.2). Autor si ve smlouvě může vyhradit právo o takovém užití rozhodovat sám, resp. může oprávnění v tomto smyslu udělit nakladateli jeho díla. Při zvažování synchronizačního užití autorského díla hraje zásadní roli účel, pro který by mělo být užito. Samozřejmostí u takového procesu je předkládání scénáře celého projektu a detailního popisu scény (storry board), ve které by se dílo mělo užít (např. užití díla Jana Hasenöhrla v dokumentu o akademikovi Ottovi Wichterlem). U kolektivního správce původce díla rovněž své autorské dílo eviduje formou tzv. ohlášek obsahujících datum ohlášení autorského díla, text nebo krátký notový záznam s údaji o časovém rozsahu díla (na rozdíl od některých zemí – např. USA, kde je třeba k získání autorské ochrany dílo oficiálně zaregistrovat v Library of Congress a zaplatit registrační poplatek – vzniká u nás dílo v momentě, kdy může být poprvé objektivně vnímáno, tedy na neformálním základě) . Taková ohláška může sehrát svoji roli např. při soudních sporech, kdy může být předložena jako důkaz při posuzování autorství či době vzniku. Jinou formou registrace užití autorského díla jsou tzv. „cue sheets“ – přehledy o užité hudbě u filmových či televizních produkcí – v seznamech jsou uvedena veškerá autorská díla s informacemi o původcích, nakladatelích a časovém rozsahu. 64

V případě splnění daných limitů, jakými je délka autorova zastupování a udržení stanovených minimálních finančních ročních příjmů autora, se autor, v případě jeho přijetí pravidelně ročně pořádanou valnou hromadou, může stát členem takové ochranné organizace (v ČR členem občanského sdružení Ochranného svazu autorského k dílům hudebním se sídlem v Praze 6, tř. Čs. armády 20). Členství je vyšší formou než prosté zastupování.

Autor - člen může aktivně ovlivňovat politiku a zásadní pravidla chování kolektivního správce, jeho stanovy či rozúčtovací řád jednak účastí v orgánech kolektivního správce – dozorčí rada, odborné komise (rozúčtovací, tvorby, ekonomická atd.) a jednak svoji aktivní účastí v nejvyšším

orgánu kolektivního správce, kterým je valná hromada hudebních

skladatelů, autorů zhudebněných textů a hudebních nakladatelů.

V případě uzavření smlouvy o zastupování je kolektivní správce výhradním subjektem, který autorovu odměnu vybírá (s výjimkou udělování souhlasu v oblasti synchronizace).

b) vztah původce - nakladatel

Prvním zásadním krokem v činnosti každého nakladatelství je uzavření nakladatelských smluv (podle AZ 121/2000 Sb. § 46-57 - licenčních smluv nakladatelských). Předmětem licenční nakladatelské smlouvy je udělení licence (není-li uvedeno jinak, jedná se o licenci výhradní), kterou získává nakladatel od autora pro všechny způsoby užití smluvně dohodnutých děl. Nakladatel může takovou licenci poskytnout formou podlicence (sublicence) svému partnerovi, ale pouze do zahraničí a pro vymezené teritorium a na dohodnutou dobu.

Autor smlouvou konstatuje, že je jediným a původním autorem díla, zavazuje se ke spolupráci s nakladatelem v oblasti reklamy a propagace díla. Nakladatel se zavazuje ke spolupráci při šíření díla. I licenční smlouva nakladatelská rozlišuje kromě podmínek pro grafické rozmnožování – tisk a distribuci notového záznamu hudebního díla i tři výše uvedené hlavní oblasti užití – tj. veřejné provozování, mechanické rozmnožování a synchronizační užití. Protože, jak uvedeno níže, i nakladatel vstupuje do smluvního vztahu s kolektivním správcem, je taková licenční smlouva nakladatelská kolektivním správcem respektována a

65

kolektivní správce (OSA) ji nepovažuje za porušení výhradnosti, kterou si vyhrazuje ve smlouvě o zastupování s autorem.

c) nakladatel – kolektivní správce

Základním předmětem smlouvy o zastupování je pověření kolektivního správce nakladatelem inkasováním příslušných nakladatelských odměn souvisejících s užitím díla, a to nejen v zemi sídla kolektivního správce, ale prostřednictvím svých sesterských ochranných organizací i v zahraničí. Kolektivní správce zároveň registruje licenční nakladatelské smlouvy mezi autory a nakladateli, podlicenční smlouvy nakladatelské (subpublishing agreement, Subverlagsvertrag) mezi originálním nakladatelem (OE) a jeho nakladatelským partnerem v zahraničí (SE).

Kolektivní správce poskytuje nakladateli i řadu nezbytných informací pro výkon nakladatelské činnosti – údaje o chráněných dílech, jejich autorech, nositelích jejich nakladatelských práv a napomáhá i v hledání potřebných kontaktů na nositele autorských práv. Jak uvedeno výše, i nakladatel se může po splnění daných limitů (délka zastupování kolektivním správcem a dosahování stanovených finančních limitů) stát členem kolektivního správce. Nakladatelé jsou zastoupeni v dozorčí radě OSA, odborných komisích a zúčastňují se jako členové i valné hromady OSA.

d) kolektivní správce (OSA) – široká obec uživatelská

Kolektivní správce z pověření jím zastupovaných autorů, či autorů – členů dbá v první řadě na to, aby bylo hudební autorské dílo užito vždy v souladu s platnými právními normami, tzn. se souhlasem, za příslušnou, užití a kolektivním správcem daným tarifům odpovídající, odměnu. Kolektivní správce dbá mimo jiné také o to, aby nedocházelo užitím ke snížení hodnoty díla (etické, morální apod.). V oblasti mechanického rozmnožování patří mezi hlavní smluvní partnery kolektivního správce všechny gramofonové vydavatelské společnosti působící na území České republiky. Vzájemné smlouvy stanovují mj. výši autorské odměny za užité dílo, způsob jejího výpočtu a její splatnost. V rozsáhlé oblasti veřejného provozování patří ke smluvním partnerům OSA – především koncertní agentury, všichni pořadatelé a provozovatelé tanečních zábav, diskoték, majitelé 66

restaurací, hotelů, obchodních řetězců, zkrátka všech provozovatelů hudebních produkcí či ozvučení ve veřejných prostorách. Dále všichni provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání, provozovatelé kabelových systémů, kin apod. Kolektivní správce spravuje i tzv. práva povinně kolektivně spravovaná (§ 96 AZ 121/2000 Sb.) – např. užití autorského díla při rozhlasovém nebo televizním vysílání, přenesením autorského díla na nenahrané nosiče apod. Principem a důvodem kolektivní správy je skutečnost, že individuální výkon práv je v těchto případech nemožný – např. individuální kontakt autorů, výrobců zvukových záznamů či výkonných umělců např. s rozhlasovými či televizními provozovateli.

e) nakladatel – zájemci o užití díla

O původním poslání nakladatele jsem se zmínil již v úvodních kapitolách – od samého prvopočátku pečuje nakladatel o šíření autorského díla, a to formou grafickou - tisk a distribuce notových záznamů (partitur, hlasů pro jednotlivé nástroje), ať již na základě požadavků orchestrů (pasivní prodej) nebo na základě aktivní akviziční činnosti (aktivní nabídkový prodej) a zajišťování s provozováním díla spojené odměny. Toto poslání nakladateli zůstává i do dnešní doby, pouze se snižuje význam takového šíření a jeho rozsah.

V posledních desetiletích došlo k razantnímu snížení poptávky po notových materiálech a prodeje všeobecně klesají. Přibližně na stále stejné úrovni se pohybuje oblast tzv. půjčování orchestrálních materiálů pro koncertní provádění hudebního díla, či pořízení zvukového nebo zvukově obrazového záznamu. Bohaté archivy v tomto směru poskytují orchestrální knihovny, ale zejména specializovaná hudební nakladatelství. Majitel hudebních partitur a jednotlivých orchestrálních hlasů má samozřejmě nárok na příslušnou odměnu za takové zapůjčení. Výše odměny se opět řídí rozsahem užití – nižší cena se požaduje za pouhé koncertní provedení skladby, vyšší např. za pořízení zvukového záznamu.

S příchodem nových technických objevů – vynález fonogramu a jeho postupné zdokonalování přes LP (long play) desky s monaurálním záznamem (mono) přes stereo záznam, nahrané magnetofonové kazety (MC), epizodní pokusy o kvadrofonní nahrávky a LP až po digitální záznam, včetně jeho zpracování (editing a mastering) až po výrobu

67

kompaktních disků (CD) postavil a umožnil nakladatelům hledat nové cesty v šíření autorského díla. Již to nebylo pouhé koncertní provozování autorova díla, ale naskytla se možnost pořízení trvalého zvukového (později samozřejmě i zvukově obrazového) záznamu autorova díla, což byl (vedle grafického notového záznamu) další způsob jeho zaznamenání. Nakladatel se tak začal starat o šíření autorova díla další cestou, kterou bylo mechanické pořizování kopií (rozmnoženin) díla. Nakladatel se snaží, aby jemu svěřené hudební dílo v co největší míře úspěšně umístil u gramofonových vydavatelů, aby pro dané dílo nacházel nové interprety, kteří jej přijmou do svého repertoáru. Velký význam pro efektivní práci a výsledky nakladatelské činnosti představují vedle kvality zastupovaného díla nakladatelovy vztahy vůči vydavatelům a interpretům. Nakladatel je v průběžném kontaktu s gramofonovými vydavateli a hledá cesty pro svěřené dílo do jejich nahrávacích plánů. Nakladatel se často podílí na dramaturgii připravovaných alb, výběru hudebních sestav či se aktivně podílí na sestavování filmové hudby. Samozřejmou činností nakladatele je i dohled a kontrola nad úhradami s šířením díla souvisejících odměn autora a nakladatelských podílů. Nakladatel se samozřejmě snaží, aby hudební dílo, buď přímo sám, nejčastěji však prostřednictvím svých obchodních partnerů – subnakladatelů – nabídl i interpretům v zahraničí v cizojazyčných verzích. Současně s novými technologiemi se prosazují i nové cesty provozování díla – rozhlasem, televizí, ozvučováním veřejných prostranství apod. Významná je práce nakladatele v oblasti filmových a televizních produkci, kdy vstupuje do kontaktu s příslušnými producenty a jedná s nimi o smlouvách synchronizačních. Stejně tak spolupracuje s reklamními agenturami, které hodlají užít hudební autorské dílo při výrobě zvukových (rozhlasových) či zvukově obrazových (televizních) reklamních spotů.

68

8 Založení nakladatelství ProVox music publishing, s.r.o. Po procesu uvolnění nakladatelských práv k veškerým svým hudebním dílům z katalogu Supraphon se rozhodl, doma i v zahraničí velmi úspěšný a respektovaný, hudební skladatel Karel Svoboda spolu s ing. Jiřím Paulů založit

nové nezávislé hudební nakladatelství

s názvem Vox music publishing s. r. o., později přejmenované na ProVox music publishing, s. r. o. (důvodem změny názvu byla eliminace případné kolize s názvem komerčního rádia Vox). Společnost byla dne 29. ledna 1996 zapsána do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze. Majitelem společnosti byl hudební skladatel Karel Svoboda a funkci jednatelů vykonávali jak hudební skladatel pan Karel Svoboda, tak i pan ing. Jiří Paulů.

Předmětem podnikání společnosti s příslušnými živnostenskými listy, vystavenými živnostenským odborem Obvodního úřadu městské části Praha 2 (kde bylo první sídlo společnosti) byly následující druhy činností: a. nakladatelská činnost b. vydavatelská činnost c. nahrávání a výroba zvukových záznamů a jejich rozmnoženin d. nahrávání a výroba zvukově-obrazových záznamů a jejich rozmnoženin -

organizační a produkční činnost v oblasti kultury

e. zprostředkovatelská činnost v oblasti kultury f. reklamní činnost g. koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej s výjimkou zboží uvedeného v přílohách zák. č. 455/91

Společnost si nechala 22. října 1999 Úřadem pro průmyslové vlastnictví zaregistrovat ochrannou známku ve slovní a grafické podobě pro přesně vyjmenované výrobky a služby – číslo zápisu 230228.

69

obrázek číslo 3, Logo ProVox music publishing, s. r. o.

zdroj: http://www.provox.cz/

Následně po založení společnosti Provox music publishing s. r. o. (Provox) a provedení všech potřebných registrací musela společnost nejprve uzavřít nové nakladatelské smlouvy s Karlem Svobodou na jeho hudební dílo, s příslušnými autory zhudebněných textů na textovou složku hudebního díla (v případě písní či muzikálů). Následovalo uzavírání smluv s dalšími hudebními skladateli a autory textů, kteří byli nakladatelstvím osloveni a projevili o spolupráci zájem. Zároveň společnost uzavřela dne 24. dubna 1996 s účinností od 1. ledna 1996 smlouvu o zastupování nakladatelských práv s Ochranným svazem autorským pro práva k dílům hudebním. V průběhu let 2003 – 2005 došlo ke změně vlastnických poměrů ve společnosti a její původní majitel Karel Svoboda ji ve dvou etapách odprodal ing. Jiřímu Paulů. Uzavření nakladatelských smluv s renomovanými hudebními skladateli na jejich díla, která mají velkou naději na pozitivní odezvu nejen u nás, ale i v zahraničí a uzavření smlouvy o zastupování s OSA jsou základními stavebními kameny v oblasti hudebního nakladatelského podnikání. Dalším důležitým krokem je navazování smluvní spolupráce se zahraničními obchodními partnery – hudebními nakladateli, kteří nejen, že projeví o dané hudební dílo zájem, ale kteří se svým vlivem mohou zasadit o užití a šíření takového díla v co největším měřítku. Cílem úsilí je především společné hledání cest pro uplatnění díla např. v zahraničních filmových či televizních projektech, iniciování vzniku takových projektů v zahraničí a nabídky hudebních skladeb zahraničním producentům – při „vývozu“ díla českého skladatele do zahraničí a hledání vhodných nakladatelských katalogů pro jejich zastupování v České republice – „dovoz“ hudebního díla do České republiky.

70

9

Mezi

Zahraniční a domácí obchodní aktivity hudebního nakladatelství Provox nejvýznamnější

nakladatelství

obchodní

partnery

nakladatelství

Provox

patří

německé

Filmkunst- Musikverlags - und Produktionsgesellschaft mbH z Mnichova

(FKM). Toto nakladatelství bylo kdysi součástí nejvýznamnější filmové a televizní producentské společnosti v NSR (Taurus Film), jejímž majitelem byl pan Leo Kirch. Společnost produkovala v minulosti neuvěřitelná množství filmů, televizních pořadů, kontrolovala k nim celosvětová distribuční práva (financovala celé projekty), jakož i práva k řadě významných sportovních akcí atd. V této společnosti vznikaly v minulosti takové rozsáhlé projekty jako např. televizní dětské seriály Včelka Mája (104 dílů), Nils Holgersson (52 dílů), Pinocchio (52 dílů), Pi a Pa (Čarovný svět zvířat 78 dílů) a další. Hudební složka ke všem těmto, a řadě dalších produkcí, pochází ze skladatelské dílny pana Karla Svobody. Angažování českého hudebního skladatele pro takové projekty je výsledkem dlouholetého pracovního úsilí a vynikajících vztahů mezi pracovníky obou nakladatelství. Na základě těchto vztahů vznikla řada úspěšných produkcí, zejména pro dětské diváky, které se staly pravidelnou součástí vysílacích programů televizních společností po celém světě a které akceptovalo již několik generací diváků. Bezpochyby nejúspěšnějším titulem nakladatelství je hudební složka televizního seriálu Včelka Mája. Seriál byl uveden od Japonska až po Jižní Ameriku, ve všech evropských zemích, včetně Andory. Titulní melodie existuje v minimálně 14 jazykových verzích od japonštiny až po hebrejštinu, finštinu, vlámštinu atd. Dalším úspěšným titulem nakladatelství je filmová hudba koprodukčního filmového projektu Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka (1973, FS Barrandov společně se studiem DEFA). Soundtrack z filmu vyšel již v mnoha verzích a velkému ohlasu se těší zejména v NSR a Skandinávii. Hudební nakladatelé společně hledají, samozřejmě ve spolupráci s majiteli práv výrobce, další zájemce o zařazení těchto produkcí do vysílacích programů. Užití hudebního díla např. v televizním vysílání (právo veřejného provozování) znamená pro televizní společnost povinnost provést patřičné finanční vyrovnání za užití autorského díla s příslušnou autorskou ochrannou organizací v zemi užití díla, která odměnu převede příslušné sesterské organizaci, která je mateřskou společností hudebního skladatele. Jak

71

zmíněno již dříve, úkolem nakladatele je samozřejmě i kontrola správnosti zmíněného finančního vyúčtování. Nakladatelé společně projednávají i možnost vydávání filmových melodií na zvukových nosičích a připravují speciální CD kolekce nebo připravují společně s výrobci úspěšných televizních produkcí edice DVD – Karel Svoboda 65, Supraphon, a. s. Snahou nakladatelských společností je i hledání nových cest šíření hudebního díla. Takovým příkladem jsou vyzváněcí melodie v telefonech, velmi specifickým způsobem užití hudebního díla je jeho zařazení do katalogu hudební knihovny, tzv. music library – viz. předcházející kapitoly. Smyslem je opět vytvořit předpoklady pro užití díla určitým způsobem s následným veřejným šířením díla a příslušnou autorskou odměnou vybíranou kolektivním správcem.

Nakladatelství Provox uzavřelo výhradní smlouvu na zastupování hudebních děl z nakladatelského katalogu FKM v České republice a na Slovensku. Jedná se především o hudbu k německým filmovým a televizním produkcím. Smyslem smlouvy je obdobně hledat cesty k uživatelům – televizním společnostem a gramofonovým vydavatelům – a následně kontrolovat správnost finančních úhrad souvisejících s užitím hudebního díla.

K dalším významným obchodním partnerům nakladatelství Provox patří rakouské nakladatelství A-Tempo, německý nakladatel i2i, nadnárodní nakladatelský gigant Warner Chappell. Smysl spolupráce je stejný jako v případě FKM – v co největší míře prosadit užití hudebních děl z katalogu nakladatelství Provox v činnosti zahraničních partnerských nakladatelských společností. Výsledkem hledání cest k zahraničním gramofonovým vydavatelům je zařazení dané skladby na album ať již českého interpreta v cizojazyčné verzi nebo domácího interpreta. V takovém případě je dalším úkolem nakladatele tzv. autorizace cizojazyčného textu, který musí být odsouhlasen ať již k tomu pověřeným nakladatelem nebo přímo autorem originálního (českého) textu.

Následně uvádím stručný vzorek z úspěšné nabídky hudebních děl z nakladatelství Provox zahraničním interpretům:

72

CD kanadského zpěváka Bernarda Lachance - While I Remember You se skladbou Karla Svobody – Simply meant to be (autorem anglického textu je Michael Jay, © Provox music publishing s.r.o. podává informaci o originálním nakladateli

obrázek číslo 4, Obal CD Bernarda Lachance - While I Remember You

zdroj: archiv ProVox, s. r. o.

CD finské zpěvačky Vanessy Philipp – se skladbou Karla Svobody Meren salaisuus (Proč nejsi tam, kde já) – autorem původního textu Zdeněk Borovec, autorkou finské jazykové verze (subtextař – SA) je Erika M, Provox music publishing – originální nakladatel (OE)

73

obrázek číslo 5, CD finské zpěvačky Vanessy Philipp


CD Dracula autorů Karla Svobody a Zdeňka Borovce v německé jazykové verzi Michaela Kunze

74

obrázek číslo 6, Obal CD Dracula v německé jazykové verzi


75

CD Dracula ve vlámské jazykové verzi Allarda Bloma

obrázek číslo 7, CD Dracula ve vlámské jazykové verzi


CD Karel Gott – Schön, dass du geboren bist, které obsahuje hned tři tituly z nakladatelského katalogu Provox - Tausend Türme Deiner Stadt (německá verze Mauruse Pachera českého slavného hitu Karla Svobody Kdepak ty ptáčku hnízdo máš s textem Jiřího Štaidla), Biene Maja – Včelka Mája a Pinocchio, obě z autorské dílny Karla Svobody.

obrázek číslo 8, CD Karel Gott – Schön, dass du geboren bist

76


Na tuzemské hudební scéně nakladatelství usiluje o co nejčastější vydávání hudebního díla na nových hudebních nosičích (tím se dostávají automaticky i do rozhlasového či televizního vysílání). Taková aktivní nabídková činnost se může týkat původních nahrávek (v tomto případě se musí respektovat práva původního vydavatele) nebo nakladatel nabízí skladby ze svého nakladatelského katalogu velmi často novým interpretům (tzv. remake dané skladby).

Jako příklad uvádím několik slavných hitů Karla Svobody a jejich nové interpretace:

Stín katedrál:

původní interpreti: Václav Neckář, Helena Vondráčková, skupina Mefisto noví interpreti: Petr Muk Bohuš Matuš

Lásko má, já stůňu: původní interpret: nový interpret:

Lady Carneval:

Helena Vondráčková Leona Machálková

původní interpret:

Karel Gott

nový interpret a úprava:

4tet

77

Yveta:

původní interpret:

Jiří Korn

nový interpret a úprava:

4tet

V této souvislosti se často setkáváme s rozpačitou reakcí původních interpretů, neboť se domnívají, že se jedná výhradně o „jejich“ skladbu. Z hlediska právního pohledu a autorova zastupování kolektivním správcem OSA může skladbu do svého repertoáru zařadit kdokoliv. Většina interpretů však respektuje i morální hlediska a pro takový krok si vyžádá autorův souhlas s tím, že jeho díla zařadí do svého repertoáru. Pro kolektivním správcem nezastupované původce díla je jejich souhlas k užití díla interpretem nutnou podmínkou.

Nakladatelství Provox si získalo velmi dobré jméno mezi filmovými producenty při řešení synchronizačních smluv zejména k zahraničním skladbám (ale i domácím) pro jejich užití ve filmových produkcích. Příkladem byl velmi úspěšný film režiséra Filipa Renče Rebelové. Provox připravil kromě smluv na domácí tituly i uzavření smluv pro zahraniční skladby – Sugar Town (Š-Š-Š), My Boy Lollipop (Mně se líbí Bob), Where Have All The Flowers Gone (Řekni, kde ty kytky jsou), San Francisco a Downtown (Pátá). Obdobně řešil tuto otázku i pro užití uvedených skladeb pro stejnojmenné muzikálové zpracování (takové užití spadá rovněž do oblasti „velkých (divadelních) práv“). Nakladatelství spolupracovalo v oblasti získávání práv k filmovým a divadelním projektům i na řadě dalších produkcí – Milenci a vrazi, Tři mušketýři, Angelika.

Nakladatelství Provox se s úspěchem zhostilo i vydávání klavírních výtahů k vybraným skladbám z muzikálů Dracula54 a Monte Cristo55. Zejména klavírní album Dracula dosáhlo zcela ojedinělého prodejního výsledku – bylo prodáno více než deset tisíc výtisků, což je v dnešní době jev zcela výjimečný.

54 55

viz. příloha číslo 1 viz. příloha číslo 2

78

10 Divadelní provozování muzikálu Dracula Důležitým krokem v činnosti a životě nakladatelství bylo rozhodnutí o zakoupení provozovacích (divadelních) práv k původnímu českému muzikálu Dracula autorů Karla Svobody, Zdeňka Borovce (autor libreta a spoluautor scénáře) a Richarda Hese (spoluautor scénáře), v režii Jozefa Bednárika v r. 1999. Jednalo se o finančně velmi náročnou investici a i když Evropu ovládl muzikálový boom, je návratnost takové investice vždy velmi nejistá.

Disponovat takovými právy znamená kromě příslušných autorských smluv, mít i další rozsáhlé materiálové zázemí spočívající zejména v a. technické (výkresové) dokumentaci scény b. fotodokumentaci kostýmů c. hudební nahrávce (tzv. hudební základy bez sborů a sólistů) – při aplikaci metody halfplaybacků d. notový materiál pro provozování s orchestrem e. libreto f. propagační materiály atd.

S těmito předpoklady může nakladatelství přistoupit k zahraniční (případně domácí) akviziční činnosti, která se jednak soustřeďuje přímo na divadelní scénu nebo na specializované divadelní nakladatelské společnosti. Existují dvě základní cesty, jak muzikál uvést na zahraniční scéně – jednak v původní režijní verzi Jozefa Bednárika, tedy tak, jak byl uveden při světové premiéře dne 13. prosince 1995 v Kongresovém centru v Praze (tato forma licenčního oprávnění se často nazývá „velká licence“) nebo v novém režijním nastudování, kdy zahraniční partner získává oprávnění k užití hudební složky, libreta a scénáře („malá licence“). Prvním krokem ve spolupráci je uzavření rozsáhlé výhradní licenční smlouvy. Smlouva řeší následující principiální náležitosti: a. oprávnění dílo užít v daném časovém období a teritoriu (kterých se výhradnost týká) b. neměnnost hudební složky c. výhrada poskytovatele licence k odsouhlasení nové, cizojazyčné verze d. finanční odměna za poskytnuté oprávnění (odměna pro autory a českého producenta) a její splatnost 79

e. podmínky

dohledu

a

kontroly

poskytovatele

licence

nad

připravovaným nastudováním f. řadu dalších podmínek – účast na castingu (výběru interpretů), poskytnutí know-how k světelnému designu, technické přípravě, podmínky účasti českých zástupců při nastudování a podmínky jejich pobytu (ubytování, odměna), užití loga muzikálu, uvedení jmen autorů a poskytovatele licence na všech tiskovinách atd.

Složitou bývá především otázka finanční odměny a její splatnost. V principu se jedná o dva možné způsoby – odměna je a. vyjádřena procentuální sazbou z ceny každé prodané vstupenky (snížené o případnou DPH) nebo b. paušální odměnou za každé představení (bez ohledu na cenu a počet prodaných vstupenek)

Splatnost licenční odměny může mít velmi rozmanité formy a kombinace. Zejména může být dohodnuta a. s následným vyúčtováním uvádějícím ceny a počty prodaných vstupenek (např. za každý měsíc) b. odměna je splatná předem, tzn. před zahájením provozování (běžné jsou kombinace – větší část je splatná před zahájením, menší část v průběhu provozování)

Poskytovatel licence vyplácí z inkasované odměny od zahraničního nabyvatele licence odměny původním autorům (hudební skladatel, původní libretista, autor námětu a v případě velké licence i režisér), a to v předem dohodnutém dělícím klíči.

První licenční smlouvu na zahraniční provozování muzikálu Dracula uzavřela společnost Provox s korejskou produkční společností Total Performance, Soul. Muzikál byl uveden v korejštině a v původní režijní verzi Jozefa Bednárika v červenci 2000 v Národním divadle v Soulu a následně v roce 2006. Na jaře 2002 následovalo uvedení v ruském nastudování původní verze v Moskvě v divadle Akademičeskij. V hlavní roli Draculy alternovala mimo jiné i ruská operní hvězda Andrej Bestčastnyj. 80

V dubnu 2004 se uskutečnila polská premiéra muzikálu v Gdyni v novém režijním nastudování polského režiséra Macieje Korwina, který připravil i následující německou premiéru muzikálu ve švýcarské Basileji (duben 2004) s textem slavného německého producenta a libretisty Michaela Kunze. Další, nové nastudování se uskutečnilo v letních měsících 2004 v amfiteátru v německém Tecklenburgu (kapacita 2.200 míst). Na švýcarském a německém uvedení se podílel slavný americký muzikálový zpěvák Ethan Freeman v titulní roli. V r. 2005 následovalo uvedení další jazykové verze muzikálu, tentokráte vlámské v belgických Antverpách, opět v novém režijním nastudování domácího režiséra Franka van Laecke. Zatím poslední uvedení Draculy proběhlo v hudebním divadle v lichtenštejnském městě Balzers – v srpnu 2006. Velmi náročná a nákladná příprava k uvedení nové divadelní produkce může přinést i negativní zkušenosti. Mezi ně patřil i nešťastný návrat muzikálu na domácí scénu v r. 2003 (licenční smlouva byla uzavřena se společností Monte musical a.s., která v letech 2000 – 2002 uváděla úspěšně další muzikálový titul stejného autorského týmu Monte Cristo). Monte musical a.s. musela ukončit druhou etapu provozování muzikálu Dracula na české scéně dříve, než se jí podařilo pokrýt s provozováním muzikálu spojené investice. Klesající zájem diváků neposkytoval žádnou naději na zlepšení ekonomické situace. Následkem bylo vyhlášení konkursu akciové společnosti Monte musical v průběhu roku 2003.

Rozpracována je řada dalších uvedení muzikálu jak doma, tak i v zahraničí. Pravděpodobně nejbližší zahraniční uvádění muzikálu Dracula se uskuteční v lednu 2008 opět v NSR. Ze získaných informací a mých prvních zkušeností z obchodní praxe považuji za nutné zdůraznit, že nastudování muzikálu zahraničním uměleckým a technickým týmem je dlouhodobá záležitost (5-6 měsíců od vyjasnění všech podmínek), proto každý nově uzavřený a zrealizovaný licenční kontrakt je pro každou společnost v této sféře obrovským úspěchem. V této souvislosti konstatuji, že muzikál Dracula56 je dosud jediným českým původním muzikálem, který byl v zahraničí nastudován a uváděn zahraničním realizačním týmem, kromě češtiny již v pěti jazykových verzích.

56

viz. příloha číslo 1

81

Závěr Nahlédnutí do složité problematiky práce hudebního vydavatelství a nakladatelství mě přineslo celou řadu důkazů o tom, že se jedná o velmi zajímavou oblast lidské činnosti. Ruku v ruce se zajímavým prostředím světa hudby se vynořuje složitá právní problematika a velmi silné konkurenční prostředí. Bohužel se silně projevuje i nově se šířící a odvětví nepřející ilegální aktivita mezi spotřebiteli či „černými“ prodejci. Vydavatelská i nakladatelská činnost přinášejí vždy nové a sériově se neopakující projekty, objevují se nové cesty užití jejich „produktů“. Vydavatelství Supraphon a dosahované výsledky v jeho umělecké i obchodní činnosti jsou důkazem jeho významného postavení mezi světovými hudebními vydavateli. Společnost dokázala bez zaváhání projít přes složitá období ekonomických i politických transformací a právě dnes, v době volné soutěže a při plném působení všech faktorů tržního systému prokazuje každým dnem svoji životaschopnost a obchodní i uměleckou sílu, o čemž svědčí trvale rostoucí docilované obchodní objemy i řada získaných uměleckých ocenění, kterých se dostalo v posledních letech supraphonským projektům. Nejnovějším oceněním je Classical FM Gramophone Award 2007 udělený v říjnu smyčcovému kvartetu Pavla Haase za jeho debutové album se smyčcovými kvartety Leoše Janáčka a Pavla Haase. Výrazné ocenění velmi mladého komorního souboru je důkazem a naplněním jednoho z nejdůležitějších motivačních bodů, který si ředitelka českého hudební vydavatelství paní Jana Gondová57 předsevzala a kterým se Supraphon důsledně řídí. Neopomenutelným faktorem v práci tohoto předního českého vydavatelství je sehraný a dokonale motivovaný kolektiv všech odborných pracovníků vydavatelství. I když před Supraphonem stojí pravděpodobně další změny vlastnických poměrů, jeho neuvěřitelně bohatý archiv hudebních nahrávek a nabídkový katalog, důvěryhodná a proslulá značka a stabilní distribuční síť jsou tou nejsilnější zárukou, spolu s dobře a uvážlivě volenou novou ediční činností, dalšího příznivého rozvoje vydavatelství. Hudební nakladatelství Provox disponuje velmi zajímavými hudebními tituly, zejména z dílny hudebního skladatele Karla Svobody, jakož i jiných autorů. Bohužel jeho tragická smrt 28. ledna 2007, ukončila příliš brzy i velmi plodnou spolupráci nakladatelství s autorem, jehož renomé překročilo velmi intenzivně české hranice. Pro nakladatelství se uzavřela cesta dalších kontraktů na jeho filmovou a televizní hudbu k novým projektům doma i v zahraničí. Nedokončenými zůstanou bohužel velmi zajímavé 57

www.supraphon.com, konzultace s ředitelkou Supraphon, a. s. paní Janou Gondovou

82

projekty, které nakladatelství pro pana Karla Svobodu na konci r. 2006 připravilo. Mezi ně patřil především hudební projekt a

zpracování slavného románu Fjodora Michajloviče

Dostojevského Zločin a trest. Scénář připravil německý producent a textař dr. Michael Kunze (který je kromě jiných textů i autorem německé verze muzikálu Dracula) a režijního zpracování se měl ujmout proslulý režisér Roman Polanski. Rok 2007 měl přinést dokončení muzikálového projektu scénáristy Jiřího Hubače Marie Antoinetta. Autorem již hotového libreta je vyhledávaný textař Pavel Vrba. Marie Antoinetta tak zůstává nedokončeným hudebním dílem Karla Svobody, který pro projekt zkomponoval prvních 15 minut hudby. Nakladatelství připravuje celou řadu nových deskových projektů ze svého nakladatelského katalogu. Ve spolupráci se Supraphonem vychází pro německý trh nové CD se slavnými melodiemi Karla Svobody z dětských seriálů. Nakladatelství velmi intenzivně navazuje nové kontakty se zahraničními divadelními společnostmi s cílem realizovat další premiéry muzikálu Dracula. Na nadcházejících jednáních, ke kterým dojde na sklonku letošního roku, bude nakladatelství řešit s významným německým partnerem možnost zahraničního uvedení i dalších muzikálových titulů Karla Svobody – Monte Cristo a Golem. Díky svým zkušenostem a rozsáhlým kontaktům dnes nakladatelství úspěšně spolupracuje na licencování muzikálových projektů i dalších českých autorů – Janka Ledeckého (premiéra Hamleta v říjnu 2007 v Seoulu), Ondřeje Soukupa a Michala Davida. Nakladatelství v letošním roce rozšířilo svůj katalog i o rozsáhlou řadu hudebních děl dalších českých autorů. Rok 2008 byl měl přinést na trh další tiskové vydání hudebního nakladatelství Provox, kterým bude zpěvník nejoblíbenějších písní z dílny Karla Svobody a Jiřího Štaidla. Rok 2008 bude totiž rokem nedožitých 70. narozenin hudebního skladatele a nedožitých 65. narozenin tohoto významného českého textaře, jehož celou řadu písňových titulů nakladatelství rovněž spravuje.

Oba významné subjekty z české scény hudebního průmyslu jsou právními jednotkami zcela nezávislými na zahraničí, na rozdíl od většiny ostatních v České republice působících vydavatelů či nakladatelů, jejichž ediční činnost, cenovou politiku, principy a metodiku práce dosti striktně usměrňují jejich zahraniční mateřské společnosti. Dosahované výsledky obou společností doma i v zahraničí jasně dokazují, že kvalita nabízených výsledků jejich práce – ať již nahrávky z hudebního katalogu Supraphon nebo autorská díla předních českých tvůrců z nakladatelského katalogu Provox music publishing – obstojí s plnou ctí v silné konkurenci na náročném hudebním trhu. 83

Seznam literatury Knihy: 1) Černušák,G. a kolektiv: Dějiny evropské hudby, Panton 1974, Praha 2) Čubr,A.: Malý průvodce dílem Antonína Dvořáka, Praha 1986, Editio Supraphon 3) Hučín,O., Frei,J.: Interní materiály firmy 4) Knap,K., Kunz,O.; Mezinárodní právo autorské, Academia 1981 5) Sigmund,A.,J.: Lexikon českých hudebních nakladatelů 6) archiv ProVox 7) Autorský zákoník 2007 8) AZ 121/2000 Sb. 9) časopis M&M, Tržby gramofirem loni v Česku klesly na 510 milionů korun, 14. 2. 2007 10) Diplomová práce Ing. Lenky Bártíkové 11) Historický archiv Supraphon, a. s. 12) Katalog Supraphon, 60th Anniversary 13) Ročenka IFPI 2007, Londýn 14) Ročenka IFPI, Londýn, Evropský rok hudby 1985 15) Výroční zpráva Supraphon, a. s. 2007

Konzultace: s ředitelkou Supraphon, a. s. paní Janou Gondovou s vedoucí oddělení dokumentace Supraphon, a. s. paní Helenou Bártíkovou s paní Markétou Jonášovou, Supraphon a. s., odbor licence a synchronizace s Ing. Jiřím Paulů s IFPI sekretariát, Londýn s JUDr. Petrou Malou – Žikovskou, ředitelkou IFPI ČR

internetové zdroje: www.supraphon.cz www.ifpicr.cz www.provox.cz www.ifpi.org

84

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernsk%C3%A1_%C3%BAmluva_o_ochran%C4%9B_liter %C3%A1rn%C3%ADch_a_um%C4%9Bleck%C3%BDch_d%C4%9Bl http://web.quick.cz/franfilm/pathe/pathe.html http://www.osa.cz/page3.php http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Supraphon-oslavujesedesatiny~21~brezen~2006/ http://www.ifpicr.cz/?rubrika=1149&PHPSESSID=223f35b4a344fd633c66a672842a9b6b http://www.osn.cz/system-osn/specializovane-agentury/?i=127 http://www.sagit.cz/pages/uztxt.asp?cd=151&typ=r&refresh=yes&det=&levelid=443110 &levelidzalozka=&datumakt=15.01.1985 http://avmania.zive.cz/default.aspx?server=1&article=347 http://www.ifpi.org/content/section_statistics/index.html, recorded music sales 2006 CD per capita http://www.mpx.cz/ZAJIMAVOSTI/Parlament-EU-chce-sjednotit-licence-na-prodejdigitalni-hudby.html http://www.mpx.cz/ZAJIMAVOSTI/Parlament-EU-chce-sjednotit-licence-na-prodejdigitalni-hudby.html zdroj: http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?hitp=P http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?a=procentafirmy&hitparada=12&tyden=1845&f irma=11749&sec=14dabbced7c1fdf7b62cf6afd1d10893 http://www.ifpicr.cz/hitparada/index.php?a=procentafirmy&hitparada=12&tyden=1845&f irma=11749&sec=14dabbced7c1fdf7b62cf6afd1d10893 http://www.supraphon.cz/cs/katalog/archiv-novinek/dvd/

85

Přílohy 1) Klavírní album Dracula

86

2) Klavírní album Monte Cristo

87

88

3) Dracula ve světě

Nizozemsko, Antverpy 2005

v Jihokorejském Soulu, 1998

Polsko, Gdyně 2004

v Jihokorejském Soulu, 2006

89

Moskva, 2002

Švýcarsko, Basilej 2004

90

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ. Fakulta Mezinárodních vztahů DIPLOMOVÁ PRÁCE

Recommend Documents